živa 6/2013 CXVII

Je nesporné, že velkým zakladatelem stan-dardního ichtyologického a hydrobiolo-gického výzkumu v Čechách byl profesorzoologie na pražské české univerzitě Anto-nín Frič (30. července 1832 – 15. listopa-du 1913 v Praze). Pravda, pokud jde o zoo-logii, ryby nebyly zprvu předmětem jehozájmu, ten se zpočátku upíral k ptákům.Ve spolupráci s předními ilustrátory svédoby, T. Habelem a bratry Maixnerovými,připravil Atlas ptactva evropského, kterývyšel ve čtyřech dílech v letech 1853–72a obsahoval celkem 61 barevných tabulí se708 obrázky; v úplnosti vyšla ovšem pouzeněmecká mutace, česká nenašla dost odbě-ratelů a zůstalo jen u prvního dílu. Rybámse věnoval později, hlavně v 60. letech.Antonín Frič se stal r. 1852 asistentemv Národním muzeu (budu užívat radějitento pozdější název) a po třech letech pakkustodem zoologických sbírek. Začal zpra-covávat obratlovce a r. 1859 publikovalpřehled českých ryb jak v Purkyňově Živě(1859, I.–IV.), tak v německy tištěnémpražském přírodovědeckém časopise Lo -tos (1859). Poté byl založen Komitét propřírodovědné prozkoumání Čech (1864) –společná výzkumná instituce Národníhomuzea a Vlastenecko-hospodářské společ-nosti; výsledky podporovaných výzkumůvydával zpravidla v české i německé ver-zi ve svém sborníku Archiv. To vedlo Friček výraznému angažování pro studium čes-ké fauny a jeho organizátorské schopnos-ti v tom sehrály významnou úlohu. Získalřadu spolupracovníků, z nichž vynikli ze -jména Josef Kafka (1858–1929) a VáclavVávra (1866–1941), kteří trvale zakotviliv muzeu, nicméně se zároveň věnovaliterénnímu výzkumu.

A zde se dostáváme ke klíčovému as -pektu ve vývoji Fričovy zoologické práce:od zpracovávání a hodnocení sbírek kladlstále větší důraz na terénní výzkum, odsystematické zoologie se posunul k hyd-robiologii. Frič pochopil, že k poznánía správnému systematickému zařazeníjednotlivých živočichů nestačí pouze mu -zejní sbírky, ale že je nutné všímat si takéjejich životního prostředí, chování a vzá-jemných interakcí. K provádění výzkumův terénu mu sloužila v první řadě přenos-ná skládací zoologická stanice zmíněnéhoKomitétu, jež měla prostor 12 m2 a umož-ňovala přenocování i vaření. Nejprve (1888)byla umístěna u rybníka v Dolních Po čer -nicích, v r. 1890 přenesena ke Kačlež -skému rybníku u Jindřichova Hradce, podvou letech se odstěhovala k Černémua Čertovu jezeru na Šumavě a r. 1896 ko -nečně zakotvila v Poděbradech (do r. 1925),kde bylo zkoumáno staré labské ramenoSkupice. Její inventář pak posloužil ještěvýzkumu lnářských rybníků u Blatné.Výsledky těchto výzkumů publikoval Fričspolu s V. Vávrou v Archivu v obsáhlýchmonografiích (1895, 1898, 1903). Velmidůležitým poznatkem těchto prací bylo

také posouzení potravy ryb (význam plank -tonu), dále rybích parazitů, čímž se bada-telé dostávali i k praktickým problémůmchovu ryb. Zde Frič často spolupracovals chovateli a poskytoval jim cenné rady.Velkou pozornost věnoval lososovi obecné -mu a snažil se (ve výsledku ovšem marně)o jeho uchování pro české toky. Rozčleniltyto vody na rybí pásma, což znázornilv Rybářské mapě království českého (1888).Spolupracoval i s naprostými laiky, kteříměli zkušenosti z chovu ryb anebo pozo-rovali vodní živočichy. Patřil k prvnímuniverzitním učencům, kteří neváhali slou-žit praxi. Především se staral o položenízákladů chovu ryb (hlavně lososů), kde pod-poroval, ovšem z hlediska dalšího vývojerovněž marně, chovné stanice – lososnice.O „vysoké vědě“, která teoretizovala, ne -měl dobré mínění. Komplexnější pohledna problematiku ryb a jejich životníhoprostředí vyjádřil Frič v monografii Čes-ké ryby a jich cizopasníci (1908; viz článekna str. 301–304 tohoto čísla). Zpracovaltaké podrobnou gymnaziální učebnici Pří-rodopis živočišstva s 1 150 obrázky (1875).

Tím přicházíme ke konfliktu, jenž je najednu stranu koncepční, na druhou pakgenerační. Od 80. let 19. stol. se začalaformovat kolem Františka Vejdovského(1849–1939) nová zoologická škola, kterázískala přezdívku „červařská“ – podle pře-važujícího objektu jejího studia, zatímcopro Friče a jeho spolupracovníky se doce-la hodilo označení „muzejní“ – podle mís-ta, kde Frič nejraději pracoval (jeho pra-

covnou zde byl kumbál na zahradě pře-zdívaný rasovna). Vejdovský se svými žákynavazoval na současný vývoj vědy o živo-čiších, nevyhýbal se teoretickému zobec-nění a v mezinárodním měřítku získávalpochopitelně širší ohlas. Kritizovali přede -vším nepřesvědčivé Fričovy determinacedruhů a vytýkali jemu a jeho okruhu ne -vědeckost. V této kritice zejména přestře-loval Alois Mrázek, o míře oprávněnostitakového postoje se hodně diskutovalo.

Zde je na místě poukázat na určité osob-ní zvláštnosti Fričova přístupu ke spolupra -covníkům, jeho autoritářství až bohorov-nost. Antonín Frič pocházel z patricijskéa vlastenecké pražské rodiny, jeho otec bylvýznamným advokátem (mimo jiné obháj-cem Karla Havlíčka Borovského), bratrJosef Václav ikonou revolučního r. 1848,další bratr Václav se stal majitelem nej-většího obchodu s přírodninami v Praze,synovci Jan a Josef se později proslavilizaložením hvězdárny v Ondřejově a dalšísynovec Vojtěch „Adalberto“ je dodnesznám jako podivínský kaktusář a etnolog.V tomto kontextu lze najít pochopení proAntonínovy osobní zvláštnosti. Josef Vele-novský napsal do Viniklářo va sborníku(pravděpodobně 1929) o tom, jak reago-val na jeho žádost o podporu při získává-ní profesury: „Já jsem proti Vaší profe suře,protože až se stanete profesorem, nebu-dete mne poslouchati.“ Na druhé straněale vděčně vzpomínal, jak velkoryse a přá-telsky ho Frič podporoval během studiía jako asistenta. Frič se stal také záhy po za -ložení (1869) pražského Přírodovědeckéhoklubu jeho protektorem – klub předsta vo -val příležitost k mezigeneračním a mezi-oborovým setkáním studentů i absolventůrůzných oborů přírodních věd, při hledá-ní pomůcek i podpory – teprve od počát-ku 20. stol. se z něho začaly vyčleňovatspecializované společnosti. Frič nebylpřívržencem úzkého zaměření a dokázalpomáhat studentům nejrůznějších oborů.

K otázce vědecké úrovně Fričovy a jehospolupracovníků – faunistů je zde třebaještě upozornit, že se nevěnoval pouzezoologii. V ní byl vlastně zprvu samoukem(vystudoval právnickou a lékařskou fakul-tu, kde se r. 1863 habilitoval u J. E. Pur-kyně ze srovnávací anatomie a fyziologiea o rok později začal přednášet na praž-ské technice zoologii a paleontologii) – od60. let 19. stol. se také intenzivně zabývalpaleontologií a geologií. Tak neměl mno-ho času na koncentraci. Zprvu se zaměřilpředevším na křídový útvar v Čechách,jehož stratigrafii paralelně s Janem Krej-čím rozvíjel v šesti Studiích v oboru křído -vého útvaru v Čechách, vydaných v období1869–97 (s dodatky 1901 a 1911). K tomuzpracovával jednotlivé skupiny zkameně-lin: plazy a ryby (1878, opět se k nim vrá-til r. 1905 s Františkem Bayerem), korýše(s J. Kafkou, 1887), hlavonožce (s UrbanemSchlönbachem, 1872). Hlavním jeho pa -leontologickým počinem je však čtyřdílnézpracování zkamenělin permokarbonskýchnýřanských vrstev Fauna der Gaskohle undKalksteine der Permformation Böhmens(1879–1901), objevné dílo s množstvímpopisů především krytolebců, jež získalodvakrát Lyellovu cenu londýnské Geo -logické společnosti a jednou Cuvierovucenu francouzské akademie. Ale ani tady

Jan Janko

Antonín Frič – urputný vědec a gentleman

1

1 Antonín Frič na podobizně v Živě(1914, 1: 21–23). Z archivu redakce

by to nebyl autoritářský Frič, aby se ne -dostal do trapných sporů, hlavně tehdy,když se snažil zabránit vydání nové strati -grafie české křídy, kterou propracoval Če -něk Zahálka. S Krejčím se v zásadníchvěcech, pokud jde o křídu, shodovali, aleoba se raději spolupráci – nebo střetu – po -sléze vyhýbali. Nicméně Fričovi současní -ci i historikové vědy se většinou shodli, žeFrič byl lepším paleontologem a geologemnež zoologem. Svého času pro rozšířenígeologických znalostí velice přispělo jehopopulární pojednání O vrstvách kůry zem-ské a zkamenělých tvorech v nich obsaže-ných (1869), jež se v rozšířené verzi jakoMalá geologie dočkalo ještě dalších dvouvydání (1875, 1903).

Popularizaci přírodovědeckých poznat-ků v Čechách Frič znamenitě prospěl vy -dáváním časopisu Vesmír, který převzal odFrantiška Nekuta v r. 1873 (vznikl r. 1871).Zde vyšlo množství příspěvků Fričovýchžáků a spolupracovníků (a nejen jich); popřerušení vydávání Purkyňovy Živy byltento časopis dlouho hlavním fórem prokratší vědecké práce. V této souvislosti jetřeba se zmínit o muzeální prezentaci pří-rodních věd, o níž se Frič svou prací v Ná -rodním muzeu velice zasloužil. Roku 1865

publikoval Návrh k zřízení přírodnickéhomuzea, kde kladl důraz na využití regio-nálních prvků a zdrojů k výchovným úče-lům a širšímu poučení. Podobný moderni -zovaný plán předložil pak r. 1888, když sepřipravovala expozice přírodopisných sbí-rek v nové budově Národního muzea. Bylrozhodným zastáncem budování sbírko-vých fondů, jež by se týkaly domácí pří-rody, a proto se dostal do konfliktu s cesto-vatelem Emilem Holubem, který nabízelmuzeu své rozsáhlé africké sběry: Frič jeodmítl přijmout. Dosud můžeme být občassvědky střetu názorů na jeho postoj. Vzhle-dem k tehdejší situaci se zdá Fričovo hle-disko oprávněnější. Dnes by se tento pro-blém dal řešit sponzorováním, které byumožnilo zřídit něco na způsob Africkéhomuzea. Tehdy došlo k rozptýlení jistě cen-né Holubovy kolekce mezi provinciálnímuzea a školy. Proti tomu však stojí obrov-ská zásluha Fričova o získání jedinečných

Barrandových sbírek pro Národní muzeum,v němž sehrál rozhodující roli. Tak mohlovzniknout v muzeu pracoviště, kde přednípaleontologové zkoumali nálezy fosilií,které Joachim Barrande nestihl zpracovat.

V dnešní době lze podat již spravedli-vější hodnocení Fričova odkazu. On sámještě nemohl pochopit, že se věda ubírákupředu cestou kritiky dosavadního po -zná ní, ne pouze jeho upevňováním a na -nejvýš rozšiřováním. Jeho kritikové takénebývali příliš spravedliví. Přesto Frič do -sáhl četných oficiálních uznání, byl čle-nem Královské české společnosti nauki České akademie císaře Františka Josefapro vědy, slovesnost a umění, děkanemFilosofické fakulty pražské české univer-zity (1886, 1890) a rektorem (1891–92).A připojme hodnocení z pera Josefa Ba -bora (1913), byť se může zdát poněkudnadnesené: „Nadmíru zasloužilý vážnýa skutečně ctihodný reprezentant českékultury, nikoliv malicherný a bezvýznam -ný v nitru i formou, nemá naprosto u nássoupeře; ještě odlehlá budoucnost ukáže,jak výtečně prospěl Antonín Frič úctěčeského jména před vzdělaným světemi distingovanou ušlechtilostí a ryzí mužněkrásnou noblesou.“

CXVIII živa 6/2013

2 až 6 Kresby z článku A. Friče Českéryby, který vyšel v Živě r. 1859. Mník jednovousý (2), lipan podhorní (3), kostrakapra (4), ježdík (5), mihule mořská (6)7 A. Frič v mladších letech. Z archivuČeské geologické služby

32

54

6 7

Rozvoj českého rybářství a rybníkářstvíbyl podmíněn aplikací moderních vědec-kých poznatků z ichtyologie, ichtyopa -tologie a ichtyoparazitologie. K velkýmosobnostem těchto vědních oborů patřili Václav Dyk.

Prof. MVDr. Václav Dyk, DrSc., se naro-dil 28. února 1912 v jihočeských Strako-nicích. Pocházel z tzv. nemilkovské větvestarobylého rodu Dyků, jejíž mužští čle-nové se zabývali rybářstvím, lesnictvíma myslivostí. Obecnou školu navštěvovalve Strakonicích (v letech 1918–23) a stře-doškolská studia absolvoval také ve Stra-konicích a v Táboře (1923–31). Od počát-ku středoškolských studií tíhl Václav Dykpodle rodové tradice a rodinné výchovyk biologickým oborům a jeho zájem o ži -vou přírodu zároveň rozvíjeli vynikajícíučitelé, zoologové Oldřich Košťál a Ra faelM. Bouček. Pod jejich vlivem začal již nastřední škole systematicky pozorovat životryb v jihočeských vodních tocích a snažilse výsledky publikovat v denním i odbor-ném tisku.

Po úspěšné maturitě nastoupil na Vyso-kou školu zvěrolékařskou v Brně. Záhy sestal demonstrátorem v biologicko-parazi-tologickém ústavu prof. Oldřicha VilémaHykeše a zapojil se do výzkumné činnos-ti v oblasti ichtyologie a ichtyopatologie.V r. 1932 zveřejnil svou první vědeckoupráci o výživě pstruhů v časopise školy.Během studia se intenzivně věnoval zájmo-vému lovu ryb a poznávání životního pro-středí ryb a vodních živočichů, stal se např.spoluautorem knižní publikace Rybářství(nakladatelství A. Neubert, Praha 1935).Vysokoškolské studium ukončil o tři rokypozději a tehdy také získal doktorát.

Po absolutoriu působil až do listopadu1939 jako asistent biologicko-parazito lo -gického ústavu brněnské veterinární ško-ly. V r. 1940 odešel do Vodňan, kde se jakokomisař Výzkumné stanice rybářské a hy -drobiologické zabýval kontrolou zdravot-

ního stavu ryb v jihočeských rybnícícha řekách. Získal obsáhlý materiál nejrůz-nějších druhů ryb, který poté využívalk mnohostranné výzkumné činnosti. VeVodňanech také vydal svou nejznámějšíknihu Naše ryby (vyšla r. 1944 u R. Prom-bergera, Olomouc) a založil edici rybářskébeletrie Pramen.

V r. 1946 odešel jako uznávaný od -borník v oblasti chovu a nemocí ryb doOpavy, kde pomáhal ve funkci přednos-ty hydrobiologického oddělení Výzkum-ného ústavu zemědělského řešit kritickousitua ci v chovu ryb na severní Moravě a veSlezsku. Na výzvu představitelů veterinár -ní školy se poté rozhodl vrátit do Brna doústavu, kde dříve působil až do uzavřenívysokých škol nacisty.

Po habilitaci, kterou absolvoval v úno-ru 1948, se stal v brněnské škole vedou-cím biologicko-parazitologického ústavu.Pokračoval ve vědecké práci, jejímž vý -sledkem byla učebnice Nemoci našichryb (Přírodovědecké vydavatelství, Praha1952). Věnoval stále větší pozornost para-zitologické problematice, a to nejen u ryb,ale také u lovné zvěře a domácích zvířat,což souviselo s jeho vzrůstající zálibouv myslivosti. Veterinárně zaměřená ichtyo -patologie a ekologicky orientovaná para-zitologie se staly po dobu vysokoškolskékariéry hlavní náplní jeho práce. Patřilk nejoblíbenějším pedagogům školy prosvůj poutavý způsob výuky, skromné vy -stupování a přátelský vztah ke studentům.Vedl je k samostatné práci a vytvářel proně podmínky k publikování ve vědeckémčasopise školy, který v letech 1949–65redigoval.

V r. 1955 se stal mimořádným profeso-rem, o 6 let později doktorem veterinár-ních věd a r. 1966 řádným profesorem.Vykonával akademické funkce proděkanaveterinární fakulty (1955–59) a prorekto-ra Vysoké školy zemědělské a lesnické(1962–66). V jeho práci i v osobním životěmu byla nejspolehlivější oporou manžel-ka Sylva Dyková, vystudovaná architektka,jejíž názorné učební pomůcky pomáhalystudentům. Široká veřejnost ji znala jakoautorku jedinečných ilustrací a fotografiídoplňujících a zkrášlujících vědecké, od -borné i naučně popularizační texty V. Dyka(včetně mnoha článků v Živě).

Po odchodu do penze (1977) se věnovalpublikační činnosti a redigování odbor -ných časopisů a publikací. Shromažďoval,vyhodnocoval a zveřejňoval také poznat-ky z historie rybářství, myslivosti, ochra-ny přírody, veterinárního školství i dalšíchoborů.

Patřil k nejaktivnějším vědeckým, od -borným a populárně-vědeckým publicis-tům své doby. Během života zveřejnil na50 monografií, učebnic a skript, kolem 280vědeckých prací a na 3 400 informačníchsdělení pro širokou odbornou a zájmovouveřejnost. Zemřel 5. listopadu 1995 v Brněa je pohřben na lesním hřbitově ve Vrano-vě u Brna.

živa 6/2013 CXIX

Jiří Šindlář

Václav Dyk

1

2

1 Vysokoškolský student Václav Dykpři lovu ryb na Otavě v polovině 30. let2 U mikroskopu za středoškolskýchstudií na táborské reálce v r. 1930

Vzpomínka na Václava DykaS prof. Dykem jsem se poprvé setkal v 70. le -tech jako student na přednáškách veteri-nární parazitologie. Poznal jsem velmienergického člověka, který se zaujetím vy -světloval nám, studentům, nejobtížnějšíkapitoly tohoto předmětu. Již tehdy bylyjeho přednášky pojaty moderním způso-bem, v němž nechyběl ekologický pohledna parazitární choroby. Měl jsem to štěstí,že jsem se s ním mohl později dále setká-vat, protože mě jako konzultant a školitelvedl při kandidátské dizertaci. Poznal jsem

tak člověka zapáleného pro přírodu, ryba-ření, myslivost, vědce, který vyžadovalpřesnost a exaktnost při výzkumné práci,sběru materiálu, jeho zpracování a přede-vším při publikování výsledků. Protože

sám byl zdatným autorem, jeho poznámkyk připravovaným publikacím byly přesnéa podnětné a pomohly mi v orientaci vevědecké, pedagogické i osvětové činnostiv oblasti ichtyologie, ichtyopatologie a ich -tyoparazitologie. A i když pan profesor jižnení mezi námi, stále se s ním setkávám.Dodnes při své práci používám texty z jehobohaté publikační činnosti. Václav Dykpro mě bude vždy znamenat vzor člověkazaníceného pro svou práci a jsem velmirád, že jsem mu mohl být nablízku.

Stanislav Navrátil

Tento článek je věnován jednomu z před-ních evropských ichtyologů a zakladatelimoderní české ichtyologie.

Prof. RNDr. Ota Oliva, CSc., se narodil12. prosince 1926 v Praze, kde absolvovalreálné gymnázium. Již od mládí milovalpřírodu a jako středoškolský student publi -koval svá první pozorování. Velice se zají-mal o akvarijní ryby a jejich rozmnožová-ní, o čemž často přednášel, a začal taképublikovat své zkušenosti. V této době hovelmi ovlivnil prof. Oldřich Vilém Hykeš.Po skončení války se v r. 1946 zapsal naUniverzitu Karlovu v Praze na přírodnívědy. V prvních letech studia se věnovalhlavně morfologii a sekundárním pohlav-ním znakům u ryb a částečně také faunis-tickému výzkumu. Přispěl tím k lepšímupoznání rozšíření několika rybích druhůu nás – např. ouklejky pruhované (Albur-noides bipunctatus), sekavce písečného(Cobitis „taenia“; uvádím zde dobové ná -zvy, tak jak je O. Oliva znal a ve svých pra-cech používal, druhové nebo rodové pojetíněkterých těchto ryb se později změnilo,proto je v uvozovkách), vranky pruho-ploutvé (Cottus poecilopus), hrouzka bělo-

ploutvého (Gobio „albipinnatus“, Roma-nogobio vladykovi), hrouzka Kesslerova(G. kessleri, R. kessleri) – a publikovalo tom první sdělení. Předmětem jeho

dizertace byla revize československýchryb se zřetelem k jejich pohlavním zna-kům. Kromě toho studoval ryby z různýchzemí, např. z Polska, Albánie a Japonska,později pak ze Súdánu, Iráku a Indie. Ved-le taxonomických témat se začal již po -čátkem 50. let věnovat výzkumu rybíchpopulací v tůních v Polabí (např. tůň Pol -truba, Velká a Malá Arazimova a další).V té době ho silně ovlivnil Jaroslav Hrbá-ček, který se zde zabýval působením po -četnosti rybí obsádky na zooplankton(později byla tato lokalita vyhlášena jakopřírodní rezervace Hrbáčkovy tůně). Olivav Polabí sledoval rychlost růstu ryb, změ-ny biomasy, produkci a další parametry.Publikoval také první studie o rybích po -pulacích v Československu. Spolupráces J. Hrbáčkem na polabských tůních při-nesla řadu unikátních zjištění o dynami-ce populací ryb a zooplanktonních spole-čenstev. Tyto výsledky oba vědci a jejichspolupracovníci později aplikovali při vý -zkumu mnohem větších údolních nádrží(např. Slapy nebo Klíčava, v 80. letechi Orlík). Ota Oliva se zde zaměřil na stu -dium rybích populací, v čemž později po -kračovali jeho žáci (např. Juraj Holčík neboKarel Pivnička). Tehdy se také začal věno-vat své kandidátské práci (1958).

V 60. letech ho inspiroval prof. Zig-mund Grodzinski z univerzity v Krakověa Ota Oliva se zabýval i anatomií ryb.V této oblasti publikoval řadu prací, z nichžzvláštní význam mají ty o velikosti a po -vrchu žaber mořských ryb čeledi slimulo-

CXX živa 6/2013

Miroslav Švátora

Vzpomínka na Otu Olivu

3 Kniha V. Dyka Naše ryby (1944) patřík nejznámějším publikacím v oboru. 4 Václav Dyk u preparátů parazitologic-ké katedry v Brně v 60. letech 20. stol.5 Druhá významná monografie vydaná r. 1952. Snímky z rodinnéhoarchivu

1

543

vití (Zoarcidae) a o myodomu ryb (zvlášt-ní prostor v lebce některých druhů, kudyprobíhají počátky okohybných, očních sva-lů – bývají dva, přední a zadní). V r. 1963předložil habilitační práci, v níž shrnulvýsledky studií morfologie a anatomie ryba výzkumu rybích populací.

V 70. a 80. letech byly Olivovy publi-kační aktivity velmi různorodé – na jednéstraně z oblasti morfologie našich i cizíchdruhů ryb, na druhé straně zaměřené i najejich ekologii. Několik z nich napsal vespolupráci se zahraničními autory.

Během akademické kariéry zveřejnil154 původních vědeckých prací, 152 růz-ných sdělení a krátkých zpráv, 101 popu-lárních článků věnovaných akvaristice,31 přehledových článků, 104 biografic-kých příspěvků, dále 6 překladů a 11 kniha učebnic pro univerzitní studenty. Vrcho-lem se stala čtyřdílná publikace FaunaČeské a Slovenské republiky, kterou spolu-editoval s Vlastimilem Barušem a autorskyse podílel na několika kapitolách (Nakla-datelství Academia; nejprve vyšli Oboj -živelníci v r. 1991, Plazi 1992, Mihulovcia ryby 1 a 2 pak v r. 1995).

Prof. Oliva byl členem 8 zahraničnícha 9 československých (nyní českých) vě -deckých společností – Canadian Ichthyo-logical Society, Zoological Society London,Herpetological Society London, Polish Zoo-logical Society Cracow, Indian NationalAcademy of Sciences, České zoologickéspolečnosti a dalších. Kromě toho půso-bil jako člen redakčních rad několika vě -deckých a populárních časopisů včetněŽivy.

Mimo své vědecké aktivity se věnovalpedagogické práci na katedře zoologiePřírodovědecké fakulty UK v Praze. Před-nášel zde zoologii obratlovců, ichtyologiia herpetologii a vedl praktická cvičení.Jeho přednášky si studenti velmi oblíbili,protože kromě probírané látky zařazovali různé historky ze života našich přírodo-vědců nebo svá životní moudra. Běhempůsobení na katedře zoologie vedl celkem

95 magisterských a doktorandských prací,z nichž bylo 72 ichtyologických a 23 her-petologických. Působil také jako školitelpěti zahraničních postgraduálních stu-dentů a jednoho magisterského – z Indie,Srí Lanky, Súdánu a Španělska. Všichnise po návratu do svých zemí uplatnili v obo-ru a zaujali na univerzitách a ústavechvedoucí pozice. Později vedli čilou kores-pondenci jak s O. Olivou, tak po jeho smrtis jeho žáky, a činí tak dodnes.

Oliva udržoval čilé písemné kontaktys předními světovými ichtyology, zvláště

s polskými, ruskými, americkými a kanad-skými. S některými z nich se osobně set-kal přímo v Praze nebo na kongresechv zahraničí. Díky těmto kontaktům získá-val tehdy obtížně dostupnou literaturu,kterou půjčoval svým žákům. Sám bylochoten pomoci každému zájemci o obora uměl takové adepty nadchnout přede-vším pro výzkum ryb.

Můžeme říci, že svou celoživotní pracíprof. Oliva založil moderní českosloven-skou (později českou) ichtyologickou ško-lu, která se významnou měrou zasloužilao řadu nových zjištění v oblasti morfologie,taxonomie, zoogeografie a ekologie ryb.Jeho žáci J. Holčík a Karol Hensel se pakna Slovensku podíleli na vzniku slovenskéichtyologické školy, jež byla výrazně ovliv-něna O. Olivou, protože oba tito předníslovenští ichtyologové studovali na kated-ře zoologie PřF UK v Praze. Zde byl začát-kem 50. let studentem i prof. Evžen K. Ba -lon, další významná osobnost ichtyologie(viz článek na str. CXXII–CXXIII).

Ota Oliva měl ale kromě vědecké a pe -dagogické práce i jiné záliby. Od mládí sevěnoval akvaristice, v letech 1958–67 bylšéfredaktorem časopisu Akvárium a terá-rium, často akvaristům přednášel a vedlzoologické terénní exkurze. Své poznatkyo rybách v našich vodách se snažil popu-larizovat v četných přednáškách pro spor-tovní rybáře – ty byly velmi oblíbené, pro-tože dovedl poutavě o rybách vyprávěta šířil tak nejnovější vědecké poznatkymezi zájemce o ryby a zoologii vůbec. Dálese zabýval obojživelníky a plazy, o kterýchpublikoval mnoho sdělení, a aktivně seúčastnil různých setkání teraristů. Také sezajímal o historii, k čemuž ho od mládívedl jeho otec. Je autorem řady prací o his-torii přírodních věd a o předních našichi světových přírodovědcích, nejen z oboruichtyologie.

Již jsem zmínil, že O. Oliva byl vynika-jící vypravěč, který dokázal zaujmout svéposluchače, rád žertoval, navozoval žer-tovné situace a měl velký smysl pro humor.Kdo měl to štěstí ho zažít, bude na všestále vzpomínat. Když prohlížím jeho bo -hatý archiv fotografií, před očima se mipromítají všechny ty zážitky s ním, ať užv terénu nebo při práci v laboratoři.

Příští rok uplyne 20 let, co Ota Olivaodešel do ichtyologického nebe. Zanechalza sebou kus dobré práce a vyškolil mno-ho žáků u nás i v cizině, často velmi vzdá-lené, kteří dnes pokračují v jeho díle.

živa 6/2013 CXXI

3

2

1 Ota Oliva v pro něho typickém oblečení a s věčně vyhaslou dýmkou na exkurzi se studenty2 S tolstolobikem u tůně Poltrubav Polabí3 Exkurze akvaristů (Akvárium Tatra)v r. 1973 – zátah potěrovou sítí v tůni Poltruba. O. Oliva velmi rád vedl exkurze do terénu, zvláště pak k polab-ským tůním, kde seznamoval laickouveřejnost s našimi druhy ryb. O jejichbiologii dokázal nesmírně poutavěvyprávět. Snímky z archivu O. Olivy

V září 2013 zemřel nečekaně v Guelphuv Kanadě náš světově uznávaný ichtyologprof. RNDr. Evžen K. Balon (rodným jmé-nem Eugeniusz Kornel Bałon). Narodil sev Orlové na severní Moravě v polské ro -dině, kde také studoval a maturoval napolském gymnáziu Juliusza Slowackeho.Nicméně významnou etapu svého mládí,vysokoškolské studium včetně postgra -duální výuky (1949–62) prožil v českémprostředí, na Přírodovědecké fakultě Uni-verzity Karlovy v Praze, v kolektivu tehdyještě velmi mladého, později předního čes-kého ichtyologa prof. Oty Olivy (viz před-chozí článek na str. CXX–CXXI). Od počát-ku tedy mluvil oběma blízkými jazyky,považoval se za příslušníka obou národůa českou etapu života za stejně důležitoujako svůj genetický původ. Ostatně svéprvní vlastní práce publikoval už českyjako Evžen Balon (případně Eugeniusz),i když nakonec žil a působil na nejrůzněj-ších pracovištích všech pěti kontinentůpřevážně v anglicky a německy mluvícíchzemích pod neutrálním mezinárodnímjménem Eugen Balon. Právem ho tedy řa -díme mezi české zoology, kteří dosáhli v za -hraničí významných úspěchů a ocenění.

Možná, že právě tyto jeho „národnost-ní“ komplikace byly i prvotním impulzemk tomu, že se pak s lehkostí pohybovalsvětem a objektem jeho výzkumů se stalapestrá živá příroda velké části Země. Poinspirativních studiích a krátkém působe -ní na svém mateřském pracovišti, katedřezoologie PřF UK v letech 1951–54, bezzaváhání vyměnil své aktivity v Praze zapobyt v začínající Rybářské výzkumnéstanici v Trnavě v letech 1954–55, odkudzáhy přešel do nově založené Výzkumnéstanice rybářství v Železnej Studienke naSlovensku. Nakonec na celých 10 let zakot-vil v Laboratoři ichtyologie a hydrobiolo-gie Slovenské akademie věd v Bratislavě(1957–67), v přírodovědecky atraktivníma dosud málo probádaném Slovensku. Ze -jména působení v této poslední výzkumnéorganizaci, na jejímž vybudování se vý -znamně podílel, bylo pro jeho další vývojpodstatné, neboť díky svému nadání, pra-covitostí a manažerskými schopnostmi sepostupně stal jejím vůdčím duchem. Byl toostatně důležitý a publikačně bohatý mez-ník nejen pro jeho vědeckou kariéru, alei období zrodu moderní slovenské ichtyo -logické vědy, dnes mezinárodně uznávané,vedle tradičních slovanských pracovišťpolských, ruských a českých.

Nicméně ani tyto profesionální výbojea úspěchy v slovanské jazykové sféře zřej-mě nestačily jeho „světoběžné“ povaze,a tak už v letech 1967–71 ho nacházímejako hostujícího a později trvalého členaCentral Fisheries Research Institute Roz-vojového programu OSN Organizace provýživu a zemědělství (UNDP/FAO) v Chi-langa v Zambii. Odkud posléze odešel, čás-tečně z donucení (jako politický emigrant)

na zoologický ústav Univerzity v Torontu.Zakotvil nejprve jako docent a konečnějako řádný profesor na Zoologickém ústa-vu Univerzity v Guelphu (1972–95), kdezůstal do svého penzionování a jako eme-ritní profesor vlastně až do smrti. Ani tentostálý úvazek zahrnující bohatou pedago-gickou činnost však nijak nebránil výzkum-ným aktivitám. Jako hostující profesor opa-kovaně (1976, 1979, 1986) spolupracoval sesvým bývalým kolegou z brněnského Ústa-vu pro výzkum obratlovců Akademie vědAntonínem Lelkem ve Frankfurtu nad Mo -hanem, kromě jiného na průzkumu rybDunaje v souvislosti s tehdy plánovanýmspojením s Rýnem. Tak se na čas vrátil kesvým začátkům, které se týkaly vzdáleněj-ší části téže řeky na Slovensku a zejménajejích úprav pod Bratislavou. Významnébyly rovněž pozdější poznatky, jež si při-nesl z několika dlouhodobějších hospitacína J. L. B. Smithově institutu pro ichtyo-logii na Rhodes University v Grahamstow -nu v Jižní Africe. V této spolupráci vznikljeho dlouhodobý zájem o historii objevua další výzkum „živé fosilie“, ryby lati-merie podivné (Latimeria chalumnae).Tam se osobně setkal s objevitelkou tétozoologické rarity, madam Marjorie Cour-tenay-Latimerovou, ale podílel se i na po -

zdějším všestranném výzkumu latimeriea byl spoluautorem publikace The biologyof Latimeria chalumnae and evolution ofcoelacanths (Biologie druhu Latime ria cha-lumnae a evoluce celakantů; Kluwer Aca-demic Publishers 1994). Později se k to -muto životnímu tématu opakovaně vracel,zvláště po nových nálezech této rybyv blízkosti Komorských ostrovů, kde pod-statně přispěl k výzkumu její biologiea anatomie a inicioval v tom směru mor-fologický výzkum vedený jeho bratislav-ským kolegou prof. Karolem Henselem.Kromě vědeckých spisů z této problematikyse podílel i na vzniku filmového snímkuo latimerii a své poznatky vtělil do řadypopulárních publikací, např. i v tomto ča -sopise (Živa 1999, 4: 176–179, 5: 224–227a 6: 270–271). Dočkal se dokonce senzač-ního objevu druhé indonéské populacelatimerií a o latimerii přednášel i při svéposlední návštěvě Čech v květnu 2012 naFakultě rybářství a ochrany vod Jihočeskéuniverzity ve Vodňanech.

V rámci pozdějších výzkumných akcív jižní a střední Africe navštívil také Zan-zibar a některé lokality ve střední Africe,kde vznikly jeho úvahy o epigeneticképroblematice a množství dalších studiío tamních rybách. Navázal tím na dřívějšídlouhodobý pobyt v Zambii, kam byl po -volán jako mezinárodní expert ke studiuvodních ekosystémů, především nově bu -dované přehradní nádrže Kariba, ale i růz-ných afrických jezer, jako Mweru, Ma lawinebo Tanganika. Po zkušenostech z podob-ných výzkumů na Sarawaku, Nové Guinejii jinde v jižní Asii a Austrálii se vypraco-val na jednoho z nejlepších znalců ryb tro-pických oblastí světa, kde spolu s pracemio druhové rozmanitosti ryb zvládl i biolo-gii a především otázky růstu mnoha tro-pických druhů, včetně obecných tématprodukce a ochrany.

Pokračoval ostatně i dalšími cestami dopřírodovědecky přitažlivých oblastí Evro-py, Ameriky, Asie a Austrálie, z nichž kro-mě bohatých přednáškových aktivit vytě-žil významné publikace z ichtyologicképroblematiky i praktického rybářství. Ve -dle návštěv Japonska, Německa, Rakouskaa Francie se pro nás staly nejzajímavější(i když jen ústně sdělované) zkušenostio stavu životního prostředí v Černobylskéoblasti tehdejšího Sovětského svazu posti-žené atomovou katastrofou, kam byl po -zván sovětskou stranou jako expert. Důle-žitá byla rovněž dlouholetá Balonovafunkce jako člena redakčních rad nejvý-znamnějších ichtyologických a hydrobio-logických periodik v Americe i v Evropě.

Právě vzhledem k této zcestovalostia poznání světa je pro nás zajímavé sledo-vat v monumentální bibliografii jednotlivéetapy jeho vývoje v oblasti vědy. Z počát-ku kariéry u nás a na Slovensku jde o ně -kolik stovek publikací od jednoduchýchpopularizujících článků v časopisech (Živa,Vesmír, Krásy Slovenska, Poľovnictvo a ry -bárstvo, Potápač atd.), které záhy vystří-daly původní drobné i shrnující vědecképráce z oboru ichtyologie v odbornýchčasopisech (Biológia, Zoologické a ento-mologické listy, Věstník Československézoologické společnosti, Poľnohospodár-stvo, Polskie Archiwum Hydrobiologii,Biologické práce, Zoologischer Anzeiger,

CXXII živa 6/2013

Vladimír Hanák

Vzpomínka na Evžena Balona

1 Evžen K. Balon při poslední návštěvěFakulty rybářství a ochrany vod Jihočes-ké univerzity ve Vodňanech v květnu2012, kde přednášel na téma O vztahu seživou fosilií Latimeria chalumnae a jejíschopnosti prodlužovat lidský život.Foto V. Nebeský2 E. K. Balon a Ota Oliva u tůně Poltruba v Polabí v r. 19913 Evžen Balon s Karlem Pivničkouv r. 1976 na konferenci PERCIS (o výzku-mu ostnoploutvých ryb, zvláště čelediokounovití – Percidae) v Kanadě. Snímkyz archivu O. Olivy, není-li uvedeno jinak

1

Zeitschrift für Fischerei a další). Na Balo-novu vysokou vědeckou erudici a záro-veň široký zájem o ichtyologický výzkuma praxi už v této počáteční fázi jeho vědec-kého vývoje ukazuje také šíře pojednáva-né problematiky: prokazuje své kompe-tence v tehdy u nás tradované faunistickéa taxonomické problematice (např. rybyřeky Olzy, Popradu, Dunaje, ryby tatran-ských ples, zprávy o nových dokladechvýskytu do té doby málo známých druhůryb v Dunaji, na Oravě atd.), řada prací setýká systematiky lososovitých, sekavců,cejnů, různých kaprovitých ryb, dokoncejeseterů a mihulí. V tomto výčtu nechy-bějí první seznamy ryb Slovenska a Pol-ska, včetně první slovenské fauny RybySlovenska (Obzor, Bratislava 1967). V roz-sahu jeho publikovaných témat je dobřepatrný původní vliv Olivovy školy ve vý -

zkumu růstu ryb, věnovaný nejprve našimdruhům, ale později i africkým nebo seve-roamerickým, podle toho, kde právě pobý-val. Postupně se rozvíjel také jeho celo -životní zájem o biologii a růst akvarijníchryb, stejně jako zájmy epigenetické, nechy-bějí ani práce s problematikou ryze prak-tickou – např. o produkci rybích populacív nejrůznějších stanovištích, včetně skep-tických názorů na některé současné úpra-vy řek a jezer (např. ve slovenské a ně -mecké části Dunaje, nádrži Kariba, v deltěVolhy) atd. Tyto postoje vedly občas kestřetu s politickými názory a možná bylyi jednou z příčin jeho pozdější emigrace.

Samostatnou problematikou se stal od -borný i sportovní zájem Evžena K. Balo-na o mořské ryby karibské oblasti, kterýho po zkušenostech z pobytu na Kubě vedlk napsání populární knihy Expedice Cayo

Largo. Přírodopis korálového světa Antil,vydané na Slovensku v r. 1967 ve spolu-práci s geologem Jánem Senešem (SAV,Bratislava). Byla to vlastně naše prvníknižní publikace tohoto zaměření, kteráseznamovala s podrobnostmi života tro-pického moře a představila E. K. Balonai jako zkušeného sportovního potápěče.

Později, po emigraci do Kanady, pocho-pitelně převládají publikace, jejichž objek-tem se staly severoamerické ryby, přede-vším ze skupiny lososovitých, pstruzia siveni, ale i z nich je patrný široký Evže-nův zájem o taxonomii, biologii a o růsta gradační vývoj ryb řek a jezer. Stálicí jevedle prací o latimerii celoživotní zájemo původ a historii domestikace kapra obec-ného, včetně zpráv o japonských okrasnýchkaprech (viz např. Vesmír 1967). Právětato témata ho později, po změně politic-kých poměrů, znovu přivedla k nám a naSlovensko, do tradičních zemí chovu kap-ra, někdy dokonce v doprovodu předníchsvětových znalců této problematiky. Vý -sledky tohoto výzkumu sdělil ve více než40 původních publikacích v letech 1957až 2002 a shrnující práci The oldest do -mesticated fishes, and the consequenceof an epigenetic dichotomy in fish culture(Aqua 2006, 47–86).

V době nesvobody naší země zůstal pří-tel Balon v trvalém styku s většinou svýchučitelů a generačních kolegů v Čechácha na Slovensku a podle možností je vše-možně podporoval literaturou, pozvánímina Západ a nebál se s nimi spolupracovat.Proto stejně jako řada dalších kamarádůrád vzpomínám nejen na studia s nímv mládí, ale i na pozdější společné exkur-ze, mnohé sjezdy u nás a v Polsku a hlav-ně na nuceně utajovaná setkání u kolegův západním Německu v době, kdy jsme sejen občas dostali za hranice. Tím víc jsmesi užívali jeho pravidelných zájezdů k námpo r. 1989, kdy jsme ho mohli uvítat nejenv Praze a na Slovensku, na jeho bývalýchpracovištích, ale také v terénu – v jižníchČechách, na Třeboňsku kolem milovanýchrybníků, v Novohradských horách, v Čes-kém Krumlově a v posledních letech též veVodňanech, kde se i za jeho podpory mezi-tím vytvořilo uznávané rybářské pracoviště.

Evžen Balon patřil už od studií k osob-nostem naší zoologické generace, dokázalsi najít své místo a výborné učitele a po -zději jim vlastními schopnostmi, pracovi-tostí a ochotou pomáhat splatil naděje doněho vkládané. Podařilo se mu vypořá-dat s mimořádnou nepřízní doby, která seobracela proti výrazným talentům, a vý -sadní postavení si uhájil i v mezinárodníkonkurenci. Je zajímavé, že tak skoro přes-ně zopakoval životní cestu svého mnohemstaršího předchůdce z pražské zoologickéškoly, později světového ichtyologa a mam -maliologa ruského původu, prof. VadimaVladykova. Oba patřili ke světové špičceoboru, který měl a má u nás výbornou úro-veň. Oba proslavili českou vědu v neleh-kých podmínkách v zahraničí. Nesporněsi zaslouží, abychom jim za to poděkova lia zařadili je mezi vůdčí osobnosti našichpřírodních věd a abychom na důležitý pří-nos Evžena Balona zoologii nezapomněli.

živa 6/2013 CXXIII

2

3

Možnost migrovat je jedním z hlavníchpředpokladů populačního vývoje většinydruhů ryb v mořích a sladkovodních sys -témech i mezi nimi. Ryby se v sezonnímnebo ročním cyklu přesunují za potravou,úkryty nebo za rozmnožováním. Migraceryb je dobře pozorovatelná v říčních sys -témech, které však lze poměrně snadnorozdělit jezy a přehradami, a tím volnýpohyb přerušit. Zadržená voda se využívápředevším na produkci pitné vody, závla-hu, lodní plavbu a výrobu elektrické ener-gie. Výsledkem tohoto industriálního úsilí,které na území České republiky vrcholilov 19. a na začátku 20. stol., je říční síť pře-hrazená přibližně 6 tisíci jezy, přehradamia dalšími příčnými překážkami vyššíminež 1 m. Tato výška spolehlivě znemožnímigraci všech našich druhů ryb s výjimkoulososa nebo pstruha. Lze však očekávat, žebariér je mnohem více, pokud jsou zapo-čteny i ty nižší než 1 m, které nejsou jedno -značně evidovány, ale ani definovány. Jenapř. překážkou stupeň, jenž při průměr-ných průtocích nevyčnívá nad hladinu,zatímco při nízkých průtocích dosahujerozdíl dolní a horní hladiny 20 cm? Promalé ryby (např. hořavka, slunka, ouklej),bentické druhy (např. piskoř, sekavec,mník) nebo druhy, které nepřekonávajípřekážky skokem či proplouvají jen hlubo -kými proudy (např. jeseter, sumec, candát,štika, okoun, lín, cejn), znamená i nepatr-ný výškový rozdíl centimetrů zastaveníjejich přesunů. Nevyjasněná definice příč-né překážky dává tušit, že problematikavolné migrace není v ČR příliš legislativněpropracované téma.

Situaci komplikuje fakt, že zprůchodně -ní říční sítě pro migraci ryb je drahý pro-ces, kdy náklady na otevření jedné velképřekážky na řekách, jako jsou Labe, Vltava,Dyje nebo Morava, se pohybují v rozmezídesítek milionů Kč. Vysokým nákladům

a nejasnému legislativnímu prostředí od -povídá i velmi dlouhá doba, v níž jsou pře-kážky zprůchodňovány. Navíc v ČR neníobvyklé, na rozdíl od států s rozvinutouekologicky propracovanou legislativou(jako např. Kanada, USA, Rakousko či Ně -mecko), aby se překážky v určitých přípa-dech rovnou odstraňovaly. A tak zpravidlajediné řešení, jak obnovit možnost volné-ho pohybu ryb, představuje právě výstav-ba přechodu – zařízení, které umožňujerybám a dalším organismům vázaným navodu dostat se těmito umělými koridorydále proti proudu řeky, případně sestu -povat zpět po proudu. V akčním plánu nazprůchodnění řeky Labe do r. 2010 bylavýstavba a rekonstrukce rybích přechodůod státní hranice s Německem až k Bran-dýsu nad Labem. Stát však realizoval pře-chod pro ryby pouze na hrázi střekovské-ho zdymadla, tedy na první překážce načeském území. Na ostatní překážky na dol-ním Labi nedošlo, přestože jde o význam-né mezinárodní povodí a jeho „vstupníbránu“ na naše území. Jen namátkou lzez poslední doby zmínit, že v pražské Tro-ji byla na jezu uvedena do provozu novávodní elektrárna, ale prostředky na výstav-bu rybího přechodu, který by jez otevřelpro volnou migraci ryb, se nenašly. Na řeceOhři bylo naopak postaveno několik pře-chodů, jen dva z nich však lze považovatza zdařilé, zbytek je částečně nebo do -konce zcela nefunkční. Podobná situacepanuje i na Sázavě, Berounce a jinde.

Celkově lze odhadnout, že od r. 1995byla realizována výstavba přibližně 150rybích přechodů. Avšak přesný údaj bohu-žel není k dispozici – nejen proto, že cent-rální evidence společně zainteresovanýchministerstev, tedy Ministerstva zemědělstvía Ministerstva životního prostředí, chybí,ale také scházejí dostatečné finanční pro-středky na testování postavených rybích

přechodů. Navíc ekonomicky nákladnáa odborně složitá výstavba rybích přechodůpolitiky a úředníky k vysokému úsilí přílišnemotivuje. Také odhad funkčnosti a účin-nosti přechodů je poměrně nákladnou zále -žitostí. Pokud nejsou prostředky na mo -nitorování začleněny přímo do nákladů nasamotnou stavbu, aby bylo zaručeno, žepeníze poskytnuté obvykle z různých do -tačních titulů byly vynaloženy efektivně,provozovatelé jezů s elektrárnami a rybí-mi přechody neuvolňují prostředky najejich testování příliš ochotně.

Situaci neusnadňuje ani fakt, že nejsouk dispozici údaje o průchodnosti konkrét-ních úseků toků. K těmto informacím sevždy hlásila Agentura ochrany přírodya krajiny ČR, pod jejíž gescí pracuje jižřadu let i Komise pro rybí přechody, kteráurčuje přidělení podpory konkrétním pro-jektům na tuto výstavbu. Na webovýchstránkách AOPK ČR však žádná určitá datazveřejněna nejsou, ačkoli dostupnost zá -kladních údajů – jako např. kolik novýchrybích přechodů bylo uvedeno do provozu(alespoň těch postavených s finanční pod-porou z evropských či národních zdrojů),kolik kilometrů volných řek v ČR každo-ročně přibylo po výstavbě rybích přechodů,podle jakých technických konceptů jsoupřechody navrhovány, jakou mají účinnost,jaké druhy organismů v nich byly zasti ženya kdy atd. – by jistě významně napomohlasamotnému procesu systémové obnovymigrační prostupnosti naší říční sítě. Nelzetaké pominout, že rybí přechody nejsouvždy navrhovány v souladu s obsahemKoncepce zprůchodnění říční sítě ČR(schválenou Ministerstvem životního pro-středí v r. 2010), jejímž cílem bylo dodr-žet biologický význam migrace mnohadruhů ryb velkými říčními koridory domístních řek a potoků, tedy postupnězprůchodňovat říční síť směrem od mořek pramenům. Přechody se objevují nepřed-vídatelně a mozaikovitě, což ztěžuje pře -devším prokázání cílového výsledku, tedyzvýšení druhové diverzity v ucelenýchpovodích a zlepšení ekologického stavunašich vod.

Ryby boj zatím prohrávajíJak se s hradbou jezů a patologickou bez-radností orgánů státní správy vyrovnávajímigrační nároky našich ryb? Již na zákla-

CXXIV živa 6/2013

Ondřej Slavík

V České republice nejsou volné migrace rybdoposud možné

1 2

dě prostého faktu, že evidovaných překá-žek je několik tisíc a rybích přechodůněkolik set, je čtenáři zřejmé, jaká budeodpověď: ryby prohrávají. To s sebou při-náší postupnou degradaci jejich společen-stev. Pro říční síť v ČR byl odvozen vztah,který statisticky dokládá, že se vzrůstají-cím počtem nepřekonatelných překážekklesá počet přítomných druhů. Ve spole-čenstvech navíc převládají druhy nespe-cializované, zatímco ty s vyššími nároky navariabilitu substrátu dna, rychlost proudě -ní a možnosti migrace mizí. Během 90. let20. stol. se na našem území kvalita vodyvýznamně zlepšila, mimo jiné proto, žestát získal z evropských zdrojů prostředkyna výstavbu čistíren odpadních vod. Vzrůs -tající kvalitu vody následovala i vyšší po -četnost a diverzita rybích společenstev.Další nárůst početnosti a diverzity byl oče-káván právě v souvislosti s obnovou volnémigrace a se zlepšením nabídky různýchtypů prostředí k rozmnožování, většíhomnožství úkrytů a snadnější dostupnostívhodné potravy. Otevřené migrační kori-dory by také umožnily rybám přesouvat sedo různých typů prostředí, jako např. do

záplavové zóny, která byla často úspěšněrevitalizována v řadě lokálních projektů.Státní správa však nedokázala využít pří-ležitosti systémové podpory pro zprů-chodnění říční sítě a na většině našichtoků lze možnost volného pohybu ryb cha-rakterizovat jako stagnaci na úrovni minu-lého století. „Prohra ryb“ se dá dokumen-tovat např. na dolním Labi, kde se ještěv 80.–90. letech 20. stol. každoročně roz-množovalo přibližně 30 druhů ryb a v ne -dávné minulosti již nebyla doložena anipolovina! Že je volný pohyb na Labi proživotní cyklus mnoha druhů ryb nezbyt -ností, prokázalo např. sledování bolenůdravých (Leuciscus aspius) a jelců tlouš-ťů (Squalius cephalus) – jejich přesunyčítají až několik desítek km. Někteří jedin-ci jelce jesena (L. idus) a candáta obecné-ho (Sander lucioperca), označení radiovouvysílačkou, dokonce překonávali stovky kmaž do německého úseku řeky k Drážďanůma Míšni (viz Živa 2008, 2: 80–82). Šlo všako úsek Labe pod Ústím nad Labem, kdenení žádná překážka po délce stovek km,až k jezu v německém Geshachtu. Zdenaši sousedé významně investovali dozprůchodnění této bariéry, a to hned dvě-ma rybími přechody. Migrace ryb je navícautomaticky monitorována kamerami a ske -nery a pracuje zde stabilní vědecký týmsledující pohyb v denním režimu; ryby sezde měří, váží a značkují a přesuny se sle-dují s ohledem na početnost jednotlivýchpopulací. I v důsledku odstranění této je -diné překážky na území Německa se di -verzita tamních rybích společenstev zvý-šila. Na německém Labi lze opět běžněpozorovat např. u nás vyhynulé mihulemořské (Petromyzon marinus) i říční (Lam-petra fluviatilis) a platýse bradavičnatého(Platichthys flesus). V Německu byl takézahájen národní projekt na obnovu migra-ce populací jesetera velkého (Acipensersturio), který v minulosti ojediněle táhl aždo pražské Vltavy (viz také Živa 2001, 6:271–274). Avšak brzký návrat jesetera do

našich vod nelze očekávat i bez ohledu nachybějící rybí přechody – důvodem je, žei těch několik existujících přechodů neby-lo navrženo na velikost těla tohoto druhu.

Ačkoli jsou na našem území přesunyryb většinou lokálně omezené, není na mís-tě ztrácet naději na další zlepšení situace.Např. státní správa vede agendu rybíchpřechodů a problematiku řeší (byť pomalýa ne vždy systematický postup lze opráv-něně kritizovat), což by před 15 lety niko-ho ani nenapadlo. Např. byly postavenykvalitní rybí přechody na Dyji v Břeclavia Bulharech, které umožnily prodlouženímigrací vzácných dunajských druhů (např.drsků – Zingel) dále proti proudu. Lososobecný (Salmo salar) proniká z Německadolním Labem nejen do řeky Kamenice,ale i dále proti proudu pod první jezyOhře, kde byl v dubnu 2013 zaznamenánjiž druhý úlovek lososa v novodobé histo-rii (o výskytu lososa v Labi viz také Živa2010, 4: 178–182 a 6: 276–279). Na Labipod střekovským zdymadlem byla po vícenež 70 letech ulovena dospělá samice cej-na siného (Ballerus ballerus), což je všakspíše důsledek zlepšení kvality prostředív Německu, odkud připlavala. Stále častě-ji se také objevují rybí přechody, jejichžvýstavbu přímo podpořili soukromí inves-toři provozující na jezech vodní elektrárny.V r. 2012 byl např. uveden do provozu pře-chod na Labi v Českých Kopistech, kterýmigrujícím rybám zcela vyhovuje. Podaři -lo se snížit počet neprůchodných překážekna tocích s výskytem vzácného mlže – per-lorodky říční (Margaritifera margaritifera),jehož dočasně parazitická stadia (glochi-dia) šíří migrující pstruh obecný (Salmotrutta). Pramenná oblast řeky Otavy, zahrnu -jící povodí Vydry a Křemelné, je po něko-lika neúspěšných pokusech pro migracipstruhů opět otevřená. Nezbývá než věřit,že budoucnost překoná existující překáž-ky na tocích i mimo ně a volný pohyb ryba dalších organismů vázaných na vodubude na našich tocích postupně obnoven.

živa 6/2013 CXXV

3 4

1 Na šupině je zřetelný pomalý růstjuvenilního lososa obecného (Salmosalar) ve vnitrozemských vodách a rychlý růst v mořském prostředí bohatém na potravu. Rozdíl v rychlostirůstu je viditelný na vzdálenosti značekpřibližně vyznačujících rok života jedince. Foto L. Závorka2 Pětiletý exemplář samce lososa obec-ného ulovený v řece Ohři nad soutokems řekou Labe. Losos byl vypuštěn zpět na místě ulovení. Foto P. Horký3 a 4 Vltava u Borových Lad s jezema funkčním rybím přechodem na lokalitěZahrádky (obr. 3) a přírodní soutěska říčky Světlé, přítoku Vltavy na Šumavě(obr. 4). Funkční rybí přechod často ani nelze rozeznat od přírodního toku. Snímky O. Slavíka, není-li uvedeno jinak

Pražské nakladatelství Artia, součást stej -nojmenného podniku zahraničního obcho-du, si vysloužilo v 70. a 80. letech 20. stol.uznání mimo jiné za barevné knihy o pří-rodě přeložené do cizích jazyků a vyváženédo zahraničí. Čas od času, zejména v pří-padě, že vydavatelství nevyčerpalo příděltiskařského papíru, se na trhu objevily i je -jich české mutace. Přitom nešlo jen o ilus-trace předních československých výtvar-níků nebo snímky uznávaných fotografů: nanesporné kvalitě encyklopedií a průvodcůpřírody se nemalou měrou podíleli autořipůvodních textů. Dnes je těžko uvěřitelné,že cizojazyčné publikace, vydávané obvyk -le ve spolupráci se zahraničním part -nerem, vycházely opakovaně v nákladu80–100 tisíc výtisků, přičemž jejich verzev naší mateřštině se k čtenářům dostáva-ly v počtu 10–30 tisíc exemplářů.

Na dlouholetou tradici Artie úspěšněnavazuje pražské nakladatelství Aven -tinum, původně zaměřené na vydávánípublikací z lékařských oborů. V edici Artiapředstavuje především evropskou faunua flóru v podání známých autorů vědec-kých ilustrací a respektovaných přírodo-vědců. Posledním příspěvkem Aventinak poznání přírody našeho kontinentu sestal obsáhlý atlas evropských ryb.

Tvůrce obrazových tabulí KvětoslavHísek, ověnčený řadou medailí ze soutěž-ních výstav a knižních veletrhů, právempatří mezi nejznámější české vědeckéilustrátory. Přestože vyniká mimořádnýmsmyslem pro detail, dokáže čtenáři názor-ně přiblížit hlavní znaky zobrazeného orga-nismu. Hískovo dílo je výmluvným důka-zem, že přes nevídaný kvalitativní rozvojvědecké fotografie a počítačových úpravdigitálních snímků mají kresby v přírodo-vědné literatuře nadále nezastupitelnémísto. Role zasvěcených průvodců světemevropských ryb se ujali zoologové a zkuše-ní popularizátoři dobře známí i čtenářůmŽivy Lubomír Hanel a Jan Andreska.

Protože vymezení evropského konti -nen tu i na souši zůstává nejednoznačné,napadne vás legitimní otázka, co autořipokládají za evropské vody, jak hlásá titul

publikace. Evropským mořským prostře-dím chápou nejen vnitřní a okrajová mořeAtlantského oceánu, ale také okrajová mořeSeverního ledového oceánu. Pro úplnostdodejme, že do Evropy zahrnují i bezod-toké Kaspické moře. Jako obyvatelé vnitro -zemského státu si rozsah moře občas ne -uvědomujeme – vždyť kupř. mořské oblastispravované Spojeným královstvím zabíra-jí větší plochu než jeho souš.

Stručná, ale výstižná charakteristika pří -rodních podmínek Evropy přechází v úvod -ní části knihy do popisu vodstva našehokontinentu a k němu přiléhajících výšezmiňovaných moří, doprovázeného barev-nými fotografiemi modelových lokalit. Ná -sleduje kapitola věnovaná charakteristiceskupin rybovitých obratlovců, tedy slizna -tek, mihulí, paryb a tzv. ryb, které součas názoologie dělí na třídy paprskoploutvých(Actinopterygii) a nozdratých neboli ná -sadcoploutvých (Sarcopterygii). Zvláštnípozornost věnují autoři morfologickým,fyziologickým a behaviorálním přizpůso-

bením (adaptacím) rybovitých živočichůvodnímu prostředí. V pasáži zaměřené navýskyt a druhové složení evropské ichtyo-fauny oceňuji text o nepůvodních druzích,invazní nevyjímaje. Vždyť jen soupis ne -původních druhů rybí fauny evropskéhokontinentu, u nichž se předpokládá ales-poň pomístní trvalý výskyt ve volnýchvodách, zabírá plné dvě tiskové strany. Ne -mohu si nepřihřát „ochranářskou polív-čičku“ a neupozornit na aktuální soupisjak vymizelých, tedy vyhynulých a vyhube -ných, tak endemických druhů rybovitýchživočichů Evropy.

Poněkud fádní název Nástin historie ev -ropského rybaření ve skutečnosti pouta -vě líčí historii mořského i sladkovodníhorybolovu. Při svém historickém exkurzuautoři zabrousí i do zlatého věku rybníkář -ství v Českém království. Odtud je jen krů-ček k realistickému hodnocení významuryb pro člověka. Oba odborníci se v němzabývají sportovním a průmyslovým rybo-lovem a akvakulturami. Ostatně právě hos-podářský chov ryb a dalších vodních, ze -jména mořských organismů vyrovnávástále více se rozvírající nůžky mezi poptáv -kou po rybím mase a i nadále klesajícímvýlovem světového oceánu. V současnostiakvakultura pokrývá již polovinu globálníspotřeby ryb, zatímco ještě před 15 lety tobyla méně než pětina.

Jako náročný gurmán jsem vysloveně uví-tal stať věnovanou významu ryb v gastro-nomii. Neveze se na současné vlně zájmuveřejnosti o vaření, ale autoři servírují čte-nářům málo známé informace, co se děje,než se ryby dostanou na náš stůl a jakývýznam v jídelníčku mají, nebo spíše byměly mít. Od lososích filetů zamířímev dalších řádcích k rybám, které jsou jedo-vaté či lidem jinak nebezpečné. Závěreč-ný oddíl obecných pasáží recenzovanépublikace tvoří hutné odstavce týkající seohrožení a ochrany ryb.

Obrazová část zahrnuje více než 300 dru-hů rybovitých obratlovců vyskytujících sev evropském sladkovodním a mořskémprostředí. U každého z nich je popsán jejichfenotyp a uvedeny základní údaje o rozší-ření, početnosti, bionomii a významu pročlověka. Popis doplňuje mapa výskytu pří-slušného druhu. Přehled řádů a čeledí ich-tyofauny Evropy a okolních moří je založenna soudobých taxonomických poznatcích.Uživatel jistě uvítá terminologický slovní-ček, slovník jmen rybovitých obratlovcův češtině, latině, angličtině, němčině, fran-couzštině a španělštině, který využijí nejenmilovníci darů moře, a soupis hlavní po -užité literatury. Pečlivý rejstřík českýcha vědeckých (latinských) názvů prozrazu-je, že autoři popisují nebo alespoň zmiňu -jí přes 600 druhů sliznatek, mihulí, paryba obratlovců dříve řazených do třídy ryb.Oceňuji, že rozumným způsobem používa -jí české názvy rybích taxonů; ostatně L. Ha -nel je spolu s Jindřichem Novákem autoremšestisvazkového přehledu českých jmenryb a rybovitých obratlovců vydaného praž-ským Národním muzeem (2000–09).

Připomínky k textu nevyplývají ani takz jeho nedostatků jako spíše z profesio-nální deformace recenzenta. Správný názevanglického hrabství je Lincolnshire. Kom-petice (konkurence) s původními druhyje pouze jedním ze 6 způsobů, kterými

CXXVI živa 6/2013

Jan Plesník RECENZE

Lubomír Hanel a Jan Andreska: Rybyevropských vod v ilustracích Květoslava Híska.Víc než obrazový atlas

1

invazní nepůvodní organismy ohrožujíjiné druhy, biotopy a přírodní procesy (vizstr. 63). Úřední název západoevropskézemě je Nizozemsko (str. 93 a 96).

Zmínka o pustošivém dopadu hluboko-mořského rybolovu na mořské prostředí jezde více než na místě. Soudobá technikarybářským flotilám umožňuje bez obtížízaměřit a lovit ryby i v dříve nedostupnýchoblastech, jako jsou podmořské hory a hlu-bokomořské příkopy. Nepřekvapí proto, že40 % lovišť, jimiž projíždějí lodě se sítěmivlečenými po mořském dně, se dnes na -chází v hloubce větší než 200 m. Při tomtozpůsobu rybolovu lodě táhnou po mořskémdně sítě zatížené kovovými řetězy a beto-novými deskami, a to až do hloubky 2 km.Rok co rok tak člověk ovlivní 15 milionůkm2 mořského dna, tedy plochu 1,5× větší,než je rozloha celé Evropy. Celková plochamořského dna zaujímá přitom 362 milionůkm2. Protože dno světového oceánu tvoříz větší části měkký materiál, má obdobnýrybolov naprosto zničující účinky: po lovusítěmi připomíná dětské pískoviště, poněmž se opakovaně a bez nejmenšíchohledů přehnala těžká vojenská technika.

Zvířené bahno nad dnem je dobře viditel-né na snímcích pořízených družicemi přiobletu kolem Země. I když popsaný způ-sob rybolovu se zatím týká malého počturybářských lodí a států, na rozdíl od jinýchmetod rybolovu provozovaných v mezi-národních vodách není výrazněji regulo-ván, ačkoli to úmluvy kontrolující rybolovv různých částech světového oceánu umož-ňují. Jen rybářské lodě plující pod vlajka-mi členských států Evropské unie ulovilyv období 2002–11 v celé polovině případůvíce hlubinných ryb, než jim povolovalypoliticky schválené a kompromisně sjedna -né kvóty. Mezi hlavními činiteli (hnacímisilami) ovlivňujícími početnost mořskýchryb postrádám probíhající a očekávanézměny podnebí, ať už je vyvolává cokoli.Řada studií, naposledy týmu KennethaShermana (Environmental Development2013, 7: 46–58) potvrzuje, že změny teplo -ty mořské hladiny prostřednictvím vlivuna plankton působí zároveň na početnostobchodně významných druhů ryb. Přiznámse, že ze sousloví „těžba ryb“ jsem poněkudrozpačitý (str. 105). IUCN se již v r. 2008vrátila ke svému původnímu názvu Mezi-národní unie ochrany přírody (str. 106).

Alespoň stručnou zmínku by si určitězasloužila také Společná rybářská politika(Common Fisheries Policy – CFP) Evropskéunie. I přes opakovanou snahu, aby klíčo-vá strategie rybolovu provozovaného člen-skými státy EU byla založena na nejvyššímudržitelném výtěžku (Maximum Sustaina-ble Yield – MSY), se především u komerčně

zajímavých druhů, jako jsou tuňáci, rokco rok opakuje stejný scénář. Vědci navrh-nou na základě soudobých poznatků procílové druhy kvóty odlovu. Evropská komi-se je pod tlakem vlád i profesních organi-zací navýší a členské státy takto upravenélimity záměrně překročí. Není žádným ta -jemstvím, že jedním z důvodů, proč Islandpřerušil vyjednávání o vstupu do EU, bylaneochota této rybářské velmoci přijmoutkvóty pro své rybáře. CFP má ale dopadyi mimo evropské vody. Judith Bradshare-sová (Science 2004, 306: 1 180 – 1 183)prokázala, že v době, kdy do Guinejskéhozálivu u západoafrických břehů vplují vel-ké rybářské lodě, v podstatě plovoucí kon-zervárny pod vlajkou Španělska a dalšíchčlenských států EU, v okolních zemíchdominovým efektem prudce stoupne spo-třeba masa volně žijících živočichů včetnělidoopů (označovaného anglickým termí-nem bushmeat). Místní drobní rybáři totižmohou jen v omezené míře konkurovatdobře vybaveným evropským kolegům.Navíc rybáři z EU těží z rozsáhlých dota-cí z unijního rozpočtu i vlád jednotlivýchčlenských zemí, a to jak na vlastní lov, takna vývoz rybích produktů do zahraničí.

I když jen 7 % světového úlovku volněžijících ryb mohlo v r. 2012 obdržet certifi -kát mezinárodní nevládní organizace Radapro spravování moří (Marine StewardshipCouncil – MSC) potvrzující, že na trhu na -bízené ryby byly získány udržitelným od -lovem a šetrně k prostředí, určitě by stáloza to připomenout, že si zákazníci mohoumořské živočichy označené modrým logemMSC zakoupit i v České republice. Jsem siale vědom, že některé firmy uvedený puncneměly dostat, jak o tom svědčí oprávně-ná kritika Jennifer Jacquetové a jejích kole-gů (Nature 2010, 467: 28–29 a Bio logicalConservation 2013, 161: 10–17).

Po všech stránkách zdařilá publikacezaručuje, že se do ní s chutí začtou milov-níci přírody, sportovní rybáři, akvaristé,historici, vodohospodáři i další, které zají-má život rybovitých obratlovců na našemkontinentě.

Nakladatelství Aventinum, Praha 2013,352 str. Doporučená cena 599 Kč

živa 6/2013 CXXVII

2 3

4

1 Mořčák evropský (Dicentrarchuslabrax). Ukázka ilustrace K. Híska z knihy Ryby evropských vod2 V současnosti jsou ve světě chráněnajen 3 % celkové rozlohy jezer. Skadarskéjezero na hranicích Albánie a Černé Horyje, i když jeho vodní hladina kolísá, největší na Balkánském poloostrově. Obývá ho 34 původních druhů ryb (a 13 introdukovaných), z toho 7 ende-mických, např. hrouzek skadarský (Gobioskadorensis) nebo hlaváč černohorský (Pomatoschitus montenegrensis).3 Nejrozsáhlejší a nejlépe zachovanáříční delta našeho kontinentu, rumunskáčást ústí Dunaje, je právem považovánaza jeden z nejvýznamnějších mokřadů na světě. Osídluje ji 65 druhů ryb.4 Ryby představují pro četné živočichyvýznamný zdroj potravy. Mezi nejzná-mější rybožravé ptáky žijící i v Evropěpatří pelikán bílý (Pelecanus onocrota-lus), rybáři vnímaný jako konfliktnídruh. Snímky J. Plesníka

Často se dnes setkáváme s otázkou, jakývýznam má základní zoologický výzkuma zda je třeba ho podporovat. Správnouodpověď lze celkem snadno nalézt třebapohledem do historie zoologického bádání.Je to historie poutavá a jednoznačně osla-vuje neutuchající úsilí člověka svobodnězkoumat a vysvětlovat svět kolem sebe.Tvoří ji na sebe navazující výsledky prácegenerací nespočetných badatelů, zhodno-cené čas od času významnými objevy, ježnezanedbatelnou měrou přispěly k pokro-ku lidské společnosti. Jistě je mezi námimnoho takových, které historie zoologic-kého výzkumu zajímá a jež by potěšilomít podrobně komentovaný přehled všechvelkých a význačných zoologických obje-vů po ruce. Navíc určitě nebude málo anitěch, kteří by v historii poučení hledat měli.A tak vlastně všem zoologům i nezoolo -gům mohu vřele doporučit novou knihuprof. Zbyňka Ročka nazvanou Kronikazoologického poznávání.

Jde o obsáhlé kompendium shrnující181 chronologicky seřazených zásadníchobjevů nebo významných událostí v oblasti

zoologie počínaje archeologickými do -klady domestikace zvířat z období před10 tisíci let a konče nálezem Homo habilis(člověk zručný) v r. 1963. Všechny za řa -zené objevy jsou nejprve stručně charak-terizovány. Následně jsou doplněny po -drobnými informacemi o způsobu prácea životních osudech jednotlivých osob-ností, jež se o zbudování těchto milníků nacestě zoologického poznávání zasloužily.Autor přitom kladl důraz na zachycenía vykreslení společenské atmosféry doby,která tyto významné počiny provázelanebo přímo určovala. Biografická data taknaplňuje množství zajímavých podrobnos-tí a čtivých méně známých skutečnostíz osobního života příslušných protagonis-tů. Nechybějí fotografie a portréty jednot-livých osobností ani různé ilustrace z je -jich díla. Při výběru těch nejdůležitějšíchobjevů se autor řídil hlavně jejich význa-mem pro rozšíření zoologických znalostí.Zařazena jsou proto především ta zjiště-ní, jež měla zásadní přínos pro poznánívývinu, stavby a funkce živočišného těla,pochopení evoluce organismů a odhaleníprincipů a podstaty dědičnosti. Poněkudse tak nedostalo na historii objevování napoli vlastní systematické zoologie. Nelzeovšem přehlédnout, že dojít k rozhodnutí,které zoologické objevy jsou ještě natolikvýznamné, aby byly do knihy zahrnuty,a které si již této pocty nezasluhují, muselbýt úkol opravdu nelehký. Ostatně autor

Monografie významného českého parazi-tologa Františka Moravce, nazvaná Para -sitic nematodes of freshwater fishes ofEurope, je druhým, rozšířeným vydánímdlouhodobě beznadějně vyprodané publi-kace, která v Nakladatelství Academia vy -šla poprvé v r. 1994. Představuje důležitoupráci autora ze série klíčů k určovánínematodů – hlístic (Nematoda) u sladko-vodních druhů ryb. Hlístice parazitujíhlavně ve střevě, ale i v jiných rybích orgá-nech, mnohé druhy jsou veterinárně a me -dicínsky významné. Dospělí jedinci, aletaké jejich larvální stadia, způsobují zá -važná onemocnění, ve specifických přípa-dech jsou příčinou vysoké úmrtnosti cho-vaných i volně žijících ryb, doprovázenéekonomickými ztrátami. Některé hlístice,např. zástupci rodu Anisakis a Philomet-ra, mohou být přenosné i na člověka, u ně -hož vyvolávají žaludeční nevolnost, neboslabší alergickou reakci. Vzhledem k obrov-skému počtu existujících druhů hlístic nenípřekvapující, že se vzájemně značně lišímorfologicky, biologicky i stupněm přizpů -sobení se parazitickému způsobu života.

Kniha je nejen výborným klíčem k určo-vání rybích hlístic vyskytujících se v Evro-pě, ale poskytuje čtenáři řadu nejnovějších

informací o taxonomii, morfologii, biolo-gii, ekologii a vývojových cyklech těchtoparazitů, jejich detailní popis, rovněž úda-

je o hostitelích a jejich geografickém roz-šíření. Obsahuje 8 hlavních kapitol, kterédoplňuje seznam parazito-hostitelskýchkombinací, užitečných hlavně z hlediskaprvotní orientace při vyšetřování máloznámých druhů ryb.

Po krátkém shrnutí historických faktůautor popisuje techniky laboratorníhozpracování rybích hlístic, jež ocení hlavněparazitologové začátečníci. Těžiště pub-likace tvoří detailní popisy 86 druhů hlís-tic zařazených do monografie, s vyobra-zením taxonomicky významných znakůformou brilantních perokreseb. Oprotiprvnímu vydání F. Moravec aktuálně při-dal i novou kapitolu (Molecular studiesof fish nematodes), kde naznačuje ros toucívýznam moderních molekulárních metodpři identifikaci hlístic a studiu jejich fylo-genetických vztahů. Přehledně sestavenýtext umožňuje jednoduchou orientaciv různých systematických skupinách hlís-tic a vytváří z této knihy vynikající moder-ní determinační prostředek.

Jako taxonomka umím velmi dobře oce-nit jedinečnost a bohatost informací, kte-ré publikace nabízí. Je určena předevšímparazitologům, ale jistě zaujme ichtyolo-gy, vysokoškolské učitele a studenty s bio-logickým a veterinárním zaměřením, kurá-tory parazitologických sbírek evropskýchmuzeí a chovatele ryb v rámci celé Evro-py. Autorovi i nakladatelství je třeba kezveřejnění této knihy jedině blahopřát.

Nakladatelství Academia, Praha 2013,604 str. Doporučená cena 850 Kč

CXXVIII živa 6/2013

Vladimíra Hanzelová RECENZE

František Moravec: Parasitic nematodes of freshwater fishes of Europe. Nový klíčk určování hlístic parazitujících na rybách

Jiří Moravec RECENZE

Zbyněk Roček: Kronika zoologického poznávání

v předmluvě ke své knize říká, že vlastnívýběr byl do určité míry subjektivní a danýjeho profesionálním zázemím a osobnímzaměřením. Téměř osmisetstránkový roz-

sah nicméně vypovídá, že jde o výběr do -statečně široký a důkladně pojednaný.

Zajímá-li nás, jak k světovému zoologic -kému výzkumu přispěla česká věda, může-

me v dlouhém přehledu uvedených osob-ností najít i 11 jmen českých a moravskýchbadatelů anebo vědců, kteří v prostoruodpovídajícímu dnešní České republicevýznamně v minulosti působili (zahrnutyjsou navíc odkazy na ustanovení Královskéčeské společnosti nauk v Praze v letech1773–74 a České akademie císaře Františ-ka Josefa pro vědy, slovesnost a uměnív r. 1890). Mezi těmito „našimi“ učencinalezneme např. Jana Křtitele AntonínaFrantiška Vincence Boháče jako autorarukopisu prvního původního českého zoo -logického díla nazvaného Flora, Faunaet Historia Regni lapidei Bohemiae (vzhle-dem k smrti autora r. 1768 nebyl rukopispublikován). Zde mne napadá, že v danésouvislosti měl být asi zmíněn také němec-ký lékař Caspar Schwenckfeld (1563–1609),který již v r. 1603 vydal první dílo o regio -nální evropské fauně obratlovců Therio-tropheion Silesiae (známé rovněž jakoTheriotropheum Silesiae), představujícídobový, ale překvapivě bohatý anotovanýsoupis obratlovců historického Slezskaspadajícího v té době pod Korunu českou.Do Kroniky zoologického poznávání bylazanesena i řada objevů nebo nových myšle -nek týkajících se anatomie (např. nálezvývodu ze slinivky břišní do dvanáctníkuněmeckým anatomem Johannem GeorgemWirsüngem, filozofická díla francouzské-ho lékaře Juliena Offray de La Mettrie čiobjev Bowmanova váčku britským léka-řem Williamem Bowmanem). S cílem pod-trhnout více přínos české vědy by možnánebylo od věci vzpomenout v tomto směrutřeba českého lékaře Jana Janského a jehonezávislého objevu všech čtyř krevníchskupin. Pozoruhodná historie objevu krev-ních skupin a spletité otázky týkající seprvenství tohoto nálezu by jistě do kon-ceptu publikace dobře zapadly, byť by sezoologie dotýkaly jen okrajově.

Jako celek je Kronika zoologického po -znávání nesmírně poučná a zároveň velmizábavná. Vzhledem k ohromnému množ-ství obsažených informací to přitom neníkniha pouze na jedno přečtení. Jde o sku-tečnou příručku, ve které bude zájemceo historii přírodovědeckého bádání opako-vaně listovat. Doufejme proto, že to jejíbrožované provedení dlouho vydrží.

Nakladatelství Academia, Praha 2013,800 str. Cena 495 Kč

živa 6/2013 CXXIX

2

1

1 Kresba bichira (Polypterus), kteréhozískal a poprvé popsal francouzský příro-dovědec Étienne Geoffroy Saint-Hilaire(1772–1844), autor principu „strukturálníjednoty“ (všichni živočichové jsou stavěni podle jednotného schématu),během tažení Napoleonovy armády do Egypta r. 1798.2 Vlastnoručně kreslená tabulez r. 1817, na níž italský anatom MauroRusconi (1776–1849), jenž poprvé správně interpretoval rýhování oplozeného vajíčka, dokumentoval vývoj a cévní zásobení žaber u čolka dravého (Triturus carnifex). Ukázky kreseb z recenzované knihy Kronika zoologického poznávání

Bezesporu hlavní možností, jak sledovathistorii oboru a vývoj témat, kterými sev určitých dobách jeho protagonisté zabý-vali, je rozbor bibliografie. Celkovou úro-veň české ichtyologie lze hodnotit podlevědeckých publikací, ale zajímavý doplňu-jící pohled může poskytnout rovněž po -pulárně-odborný tisk, tedy i Živa – už odpoloviny 19. stol., a od r. 1953 vycházejícínepřetržitě dodnes.

Na počátku existence Živy (vedoucí re -daktor Jan E. Purkyně) se v r. 1859 objevilseriál České ryby. Jeho autor Antonín Frič(blíže také článek na str. CXVII–CXVIII)na 55 stranách představil 38 druhů ryba mihulí známých v té době z našeho úze-mí a několik dalších, „o kterých se posudjistě neví, zdali v Čechách žijí, které by zdeale nalezeny býti mohly.“ Za zmínku sto-jí druhy, které v té době ještě mohly migro-vat z moře až do Čech. Text doprovázelo60 kreseb ryb nebo anatomických a mor-fologických detailů (jejich ukázky jsouzařazeny i v tomto čísle Živy). V r. 1863A. Frič na seriál navázal příspěvkem Novýdruh českých ryb (pouze s jednou kresbou).Dobové faunistické zaměření odpovídalosnaze přiblížit čtenářům souhrn informa-cí o různých skupinách živočichů, takžepodobnou formou byli představeni např.čeští obojživelníci a plazi, mlži nebo korý-ši. Po zániku purkyňovské řady Živu krát-ce vydávalo Muzeum království Českéhojako tematické vědecké sborníky. V r. 1870(pátý svazek) vyšla práce Františka Špat-ného Rybnikářství čili hospodaření narybnících. Autor na 108 stranách (bez ilus-trací) shrnuje historii tohoto oboru v čes-kých zemích, tehdejší technologické po -stupy, u nás žijící druhy ryb a jejich„škůdce“ nebo rostliny vázané na rybníky.

V další řadě Živy z přelomu 19. a 20. stol.se články o rybách příliš často neobje -vovaly a obvykle byly kratšího rozsahu

v rubrikách Rozhledy, Směs nebo Ze svě-ta. Zprostředkovávaly různé zajímavostize zahraničního vědeckého tisku – např.o bahnících v příspěvcích Nový bahníkamerický (1895, 3), O fylogenii ryb dvoj-dyšných (1896, 9), O vývoji bahníka ame-rického (1900, 3) a Protopterus annectens(1906, 7). Český cestovatel J. Kořenský při-blížil Rybářství v Žaponsku (1910, 10),A. Frič stručně shrnul Ryby Vltavy v obvo-du Prahy (1912, 4) a za upozornění stojírozsáhlá stať O. Košťála Chov pstruhů a ji -ných lososovitých ryb v Nedošíně (1912,9 a 10) s fotografiemi rybích líhní.

Počátek novodobé Živy v r. 1953 jespojen s několika zajímavými okolnost-mi. Tehdejší politický režim sice na jednéstraně propagandisticky podporoval „uve-řejňování výsledků pokusů a pozorovánílidových výzkumníků“, ale na druhé stra-ně se spolkovou činnost např. akvaristůsnažil všemožně kontrolovat a regulovat.A tak došlo v r. 1951 i k nucenému za -stavení periodika Akvaristické listy. Novýčasopis Akvárium a terárium byl založen(zprvu pod redakcí Oty Olivy, viz článekna str. CXX–CXXI) až v r. 1958. Bývalýredaktor Akvaristických listů a nově re -daktor Živy Oldřich V. Hykeš proto využilŽivu i jako platformu pro popularizaci(nejen) akvaristiky. Na titulní obálce prv-ního čísla se tak objevila fotografie skalá-ry. O. V. Hykeš vedl časopis sice jen krát-ce (do své smrti v r. 1955), ale hojně v němpublikoval a poskytoval prostor i jinýmakvaristům. Z více než 160 Hykešovýchpříspěvků v Živě (většinou krátkých aždrobných, některé vyšly po jeho smrti) sevětšina věnovala akvarijním rybám. Z del-ších šlo např. o Akvarium jako životní pro-středí (1953, 1) nebo seriál Podstata akvá-ria a akvaristiky I.–VIII. (1961–64). Nenímožné věnovat se příspěvkům z tohotoobdobí podrobněji, ale určitě nelze opo-

menout, že zde publikoval i později svě-tově vý znamný ichtyolog Evžen K. Balon(viz str. CXXII–CXXIII v tomto čísle); např.se Stanislavem Frankem se podrobně vě -novali postembryonálnímu vývoji „modréakary“ (1953, 2), kdy danou problematikuzpracovali na úrovni vědeckého článku(viz obr. 1).

Éru od poloviny 50. do počátku 90. letv Živě nadále doprovázela akvaristickátémata (vzácně až do současnosti), aleméně často než za redakce O. V. Hykeše(z autorů např. S. Frank, K. Lohniský,O. Kapler, K. Polák, N. Dokoupil, R. Zukal,I. Petrovický, J. Kadlec, J. Májsky, J. Eliáš,R. Slaboch). Seriál Mořské akvárium I.–X.(1969–70) napsal Josef Rusek, pozdějiautor článků z oboru půdní biologie. Širo-ké dobové propojení klasické ichtyologie,ale i akvaristiky zajišťoval O. Oliva, v le -tech 1956–94 člen redakční rady Živy. Bylautorem více než 80 příspěvků, většinoukratších a přehledových (např. O chovumořského koníčka, 1956, 5; Je účelné vy -sazovat cizí ryby do našich vod?, 1958, 4;O proměnlivosti pstruhů, 1974, 2; Létáníryb, 1977, 1 nebo Lezec, 1985, 2). V tomtoz „rybologického“ pohledu olivovskémobdobí v Živě publikovali i mnozí dalšíčeští, případně slovenští ichtyologové.Václav Dyk měl při svém širokém spektruzájmů (blíže v článku na str. CXIX–CXX)i tematicky pestré zaměření článků (ptá-ci, savci, paraziti aj.). Rybám se věnovalv příspěvcích Siveni v našich vodách(1963, 5), Variabilita zbarvení pstruhůobecných formy potoční (1965, 3), Zbar-vení a šupinatost našich kaprů (1965, 6)nebo Mník jednovousý v řekách a přehra-dách (1983, 1). Z ostatních autorů alespoňheslovitě: Milan Peňáz – Význam zvukuv životě ryb (1963, 4), Okounek pstruhovýna Kubě (1983, 6); Jiří Vostradovský – Pře-žijí lososi století? (1972, 1) či Pražská zví-řena: Ryby v pražské Vltavě (1975, 5);Karol Hensel a Karel Pivnička – Cesty zamongolskými rybami I. a II. (1973, 2 a 3);Jan Kubečka – Ryby jezera Bajkal (1987, 6).

V současném období, kdy se členy re -dakční rady Živy stali Lubomír Hanel(r. 1995) a Petr Ráb (r. 2001), se začala ob -jevovat i témata ochrany ryb nebo jejichvýzkumu molekulárně biologickými meto-dami. Tak např. L. Hanel – Výskyt mihulív ČR a jejich životní nároky (2005, 6), Mar-tin Reichard – Rozmnožování hořavkyduhové I. a II. (2004, 6 a 2005, 1) či P. Rábse spolupracovníky – Chromozomová evo-luce štik a blatňáků (1983, 3), Genofondryb I. a II. (1987, 4 a 5), Ostroretky – ohro-žené kaprovité ryby (1998, 5) nebo Příběhsekavce písečného (2003, 6). A závěrempřipomeňme, že Purkyňovu cenu za nej-lepší článek publikovaný v Živě získaliP. Ráb za Jak jsem nemohl nepotkat taxo-nomii (1998, 1) a Juraj Holčík za Jeseterveľký: Podarí sa ho zachrániť? (2001, 6).Cenu Antonína Friče obdržel E. K. Balonza seriál Svědectví o vztahu se živou fosi-lií 1.–3. (1999, 4–6).

CXXX živa 6/2013

Andrej Funk

Ryby v Živě aneb v Živě o rybách

1

1 Příklady vývojových stadií plůdku (v článku jich bylo zobrazeno 20) z práceEvžena K. Balona a Stanislava FrankaChov a postembryonální vývoj „modréakary“ Aequidens latifrons (Živa 1953, 2:68–72). Z archivu redakce