živa 2/2011 XVII

Ve středu 9. března 2011 proběhlo v budo-vě Akademie věd v Praze slavnostní vyhlá-šení již třetího ročníku Cen NakladatelstvíAcademia, tentokrát za r. 2010. Záměremprojektu je upozornit veřejnost na kvalitníodbornou literaturu, která vychází v rám-ci jednotlivých ústavů Akademie věd ČRnebo v Nakladatelství Academia. Vědečtípracovníci tak mohou další formou předsta -vit svou publikační činnost. Partnerem letoš -ního ročníku byla Těšínská tiskárna, a. s.

Porotu tvořilo 8 zástupců pracovišť Aka-demie věd ČR, vysokých škol a uznávanýčeský novinář dlouhodobě se zabývajícívědou. Předsedkyní byla Eva Zažímalová(ředitelka Ústavu experimentální botanikyAV ČR, v. v. i.), členy Pavel Baran (ředitelFilozofického ústavu AV ČR, v. v. i.), Fran-tišek Houdek (redaktor MF Dnes), StanislavKomárek (PřF UK v Praze), Pavel Janoušek(Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.),Lubomír Konečný (ředitel Ústavu dějinumění AV ČR, v. v. i.), Martin Kovář (ředi-tel Ústavu světových dějin FF UK), IvoKraus (FJFI ČVUT) a Ivo Purš (Ústav dějinumění AV ČR, v. v. i.), Všechny hodnocenétituly byly vydány v r. 2010.

� Cena za původní vědeckounebo populárně naučnou práciPublikace českého autora nebo kolektivupřevážně českých autorů (nemusí být vy -dána v českém jazyce): Vladimír Papoušeka kolektiv – Dějiny nové moderny. Ostatnínominované tituly: Martin Holý – Zrozenírenesančního kavalíra. Výchova a vzděláníšlechty z českých zemí na prahu novově-ku (1500–1620); Karel Thein – Myšlenív nás. Tři platónské studie.� Cena za překlad vědecké nebo populárně naučné práceMusí jít o první vydání překladu do české-ho jazyka: Milan Váňa za knihu OswaldaSpenglera – Zánik západu (z němčiny).Nominováni dále byli: Zdeněk Žáček zapřeklad: Sean B. Carrol – Nekonečné, ne -smírně obdivuhodné a překrásné; a IvaDvořáková: Lev D. Trockij – Můj život.

� Cena za výtvarné zpracování publikaceJe udělována za grafickou úpravu (hodnotíse obálka, ale i celkové zpracování): RadekMikuláš – Ledové Čechy. Nominováni dálebyli: Oleg Man (Miroslav Verner – Chrámsvěta) a Robin Brichta (Jan Macek a kol. –Blanokřídlí České republiky I.).� Cena za slovník nebo encyklopedickoupublikaciPublikace musí mít lexikografický neboencyklopedický charakter (hodnotí se ob sa -hová správnost, přehlednost a uživatelskávstřícnost): Vladimír Just – Divadlo v tota-litním systému. Ostatní nominovaní: HanaVymazalová, Břetislav Vachala a EugenStrouhal – Lékařství starých Egypťanů I.,Petr Zajíček – Jeskyně České republiky.� Cena porotyAlena Míšková, Martin Franc a AntonínKostlán (eds.) – Bohemia docta (viz takérecenze na str. XXIV).� Kniha roku Vladimír Papoušek a kol. – Dějiny novémoderny. Hodnotí se originalita a zájemčtenářské obce. Porota vybírá z titulů no -minovaných v uvedených kategoriích.

Knihy do příštího ročníku Ceny Nakla-datelství Academia za r. 2011 mohou při-hlásit zaměstnanci pracovišť Akademievěd ČR do 31. 12. 2011 na adresu Oddě-lení propagace DAN. Publikace musí býtvydány v rámci ústavů AV ČR.

1 Slavnostním vyhlášením cen provedlpřítomné ředitel Nakladatelství AcademiaJiří Padevět.2 Předsedkyně poroty Eva Zažímalová3 Vítěze kategorie za vědeckou nebo po -pulárně naučnou práci vyhlásil Jan Suda,předseda redakční rady časopisu Živa.4 Cenu za překlad vědecké nebo popu-lárně naučné práce předal Jiří Beneš,předseda Ediční rady AV ČR, MilanuVáňovi.5 Zleva: Radek Mikuláš, Vladimír Just,předseda AV ČR Jiří Drahoš, který předalcenu Kniha roku, a Vladimír Papoušek.Snímky S. Kyselové, SSČ AV ČR, v. v. i.

54

3

2

1

Adéla Fořtová

Ceny Nakladatelství Academia za rok 2010

XVIII živa 2/2011

Docent RNDr. Vladimír Hanák, CSc., jeodborné veřejnosti znám především jakoprůkopník výzkumu netopýrů v Českoslo-vensku a vlastně v celé poválečné Evro-pě. Jedno z mých prvních pracovních set-kání s ním se však kupodivu netýkalonetopýrů, ale drobných hlodavců a hmyzo -žravců – myší, hrabošů a rejsků. Studo-val jsem spolu s Miloslavem Nevrlým (vizŽiva 2009, 1: IV) v prvním ročníku teh-dejší Biologické fakulty Univerzity Karlo-vy v Praze a V. Hanák nás zasvěcoval dourčování těchto savců. Také nás učil, jak jepitvat, abychom zjistili, jde-li o mladé nebodospělé, pohlavně aktivní nebo inaktivníkusy, u samic spočítali embrya nebo dělož-ní skvrny a shromáždili poznatky důleži-té pro studium rozmnožování a populačnídynamiky jednotlivých druhů. Odehráva-lo se to v pracovně diplomantů ze zoologieobratlovců, navečer, mimo dobu výuky.Vladimír najednou přerušil výklad a od -skočil si na chodbu pozdravit se s jednoustudentkou, což pro nás označil jako „se -xuální vložku“. Ženy ho vždycky zajímalya není divu, že si vzal nejkrásnější dívkuz našeho ročníku, pozdější významnouantropoložku v Národním muzeu.

Vladimír Hanák se narodil 31. března1931 ve Znojmě. Po obsazení českéhoa moravského pohraničí v r. 1938 se rodi-na odstěhovala na Českomoravskou vrcho-vinu do Horního Újezda u Třebíče. Právětam se začal projevovat jeho zájem o pří-rodu a zvláště o obratlovce. Ke studiu naUniverzitě Karlově byl přijat v r. 1950, tak-že v době, kdy jsme se společně věnovalizmíněnému výzkumu drobných savců, bylve třetím ročníku a už jako student dělalasistenta prof. Juliu Komárkovi, tehdy ve -doucí osobnosti pražské zoologie. J. Ko -márek bohužel záhy zemřel a naši nej bližšíučitelé, Walter Černý a Zdeněk Veselov-ský, byli zaměřeni hlavně ornitologicky.Vladimír Hanák sice začínal také jakoornitolog, ale právě pod Komárkovým vli-vem se stále víc zajímal o savce. V r. 1954obhájil diplomovou práci (jejíž podstatnoučást publikoval v r. 1958) o postnatálnímvývoji myši domácí. To už byl zaměstnánjako odborný asistent na katedře zoologiePřírodovědecké fakulty UK v Praze a mělza sebou 10 publikací o ptácích a savcích(např. i v Živě publikoval od r. 1953). Třeba -že nikdy neztratil zájem o další skupinyobratlovců ani o jiné živočichy, stal sezáhy hlavním představitelem a organizá-torem výzkumu savců na této vysoké ško-le. O netopýry jsme se začali zajímat ne -závisle na sobě ještě za studií. Když jsemzjistil, že se starší kolega zabývá stejnouskupinou jako já, trochu jsem se polekal:myslel jsem, že mne od toho bude zrazo-vat. Opak byl však pravdou. Vladimír můjzájem uvítal a od té doby jsme při řešenímnoha otázek týkajících se netopýrů spolu -pracovali. Společně jsme také zorgani zo -vali vůbec první Mezinárodní konferenci

o výzkumu netopýrů. Měla se konat v r.1967, mimo jiné jako výsledek politické-ho uvolnění situace v tehdejším Českoslo-vensku. Prezidium Československé aka-demie věd (ČSAV), jehož svolení bylonutné k pořádání a financování konferen-ce, bohužel její konání v tomto roce ne -povolilo s poukazem na to, že akce nenídostatečně připravena (možná po politickéstránce). Nakonec byla povolena, jako da -tum stanoveno 6.–9. září 1968 a jako místokonání zámek v Hluboké nad Vltavou.Jenomže o 14 dní dříve napadly Česko slo -vensko armády států Varšavské smlouvy.Přesto se konference v plánovaném termí-nu uskutečnila, ale místo přihlášených asi100 osob pouze za účasti 15 lidí. Podrob-nosti jsou popsány v knize A tribute to bats(ed. Horáček a Uhrin 2010, viz následujícírecenze).

Vladimír Hanák zůstal věrný katedřezoologie PřF UK v Praze, i když v doběnormalizace neměl snadnou situaci prosvé zásadní postoje vůči sovětské okupa-ci, nehledě na to, že nikdy nebyl členemKSČ. Stačil se ještě zúčastnit druhé kon-ference o výzkumu netopýrů v Amstero-damu (1970), kde se plénu světových chiro -pterologů omluvil za nezdařenou prvníkonferenci, „protože Rusové přišli v mno-hem větším počtu, než jsme očekávali“,jak doslova prohlásil. Na třetí konferenciv Plitvicích (1972) a čtvrté v Nairobi (1975)ale už nuceně chyběl. Za normálních po -měrů by se nepochybně záhy habilitovala posléze stal univerzitním profesorem,ale vzhledem k okolnostem získal tituldocenta až po r. 1989. Jeho pracovní a or -ganizační úsilí to však nijak nezlomilo. Jeautorem téměř 300 vědeckých publikacía kolem 200 populárních článků, spolu-autorem učebnice Zoologie strunatců a pře-kladatelem 8 populárně vědeckých knihs cestopisnou nebo zoologickou tematikou.Hlavní zaměření výzkumu předznamena-la jeho kandidátská dizertační práce o roz-

šíření a taxonomii středoevropských druhůnetopýrů (1960), z níž byly po doplněnípublikovány zejména části týkající se rodůPlecotus, Myotis a Pipistrellus. V. Hanákovšem, později se spolupracovníky a stu-denty, přispěl k poznání taxonomie, ekolo -gie a vědeckého názvosloví mnoha dalšíchnetopýřích druhů. Jako příklad uveďmepublikaci s Ivanem Horáčkem (1989) o ne -topýru Saviově (Hypsugo savii), tehdy ještěu nás nedoloženém, který je od r. 2001 sou-částí fauny České republiky. Kromě tohose nepřestal věnovat i jiným skupinámsavců, např. myšici temnopásé (Apode-mus agrarius) nebo ce lým savčím spole-čenstvům různých oblastí. Data o faunis-tice, taxonomii a ekologii savců přitomsbíral nejen na území České republikya Slovenska, ale také Albánie, Bulharska,Střední Asie, Zakavkazska, Libye a nejno-věji Řecka a Kypru. Kromě materiálu, kte-rý sám shromáždil, zpracoval sbírky růz-ných našich i zahraničních institucí, z nichžjmenujme alespoň Britské muzeum pří -rodních věd v Londýně, Přírodovědeckémuzeum Senckenberg ve Frankfurtu nadMohanem, Muzeum A. Koeniga v Bonnua mu zea v Moskvě a Leningradu (St. Peter-burgu). Svou vlastní rozsáhlou sbírku ne -topýrů věnoval Národnímu muzeu v Praze.

Vladimír Hanák je ovšem nejen vynika-jící odborník, ale také pedagog, organizátora charizmatický člověk s mimořádnýmosobním kouzlem. Byl a je vedoucím dip -lomových prací a školitelem doktorskýchprací mnoha desítek studentů, ovlivnilvšak stovky dalších, které přímo nevedl.Jeho přednášky ze zoologie obratlovcůa řady dalších předmětů měly vždy vyso-kou úroveň a zároveň se daly dobře sle-dovat (přednáší spíše pomalu), neobyčej-ně zajímavé a oblíbené byly jím vedenéexkurze a kurzy terénní zoologie. K tomunutno dodat, že V. Hanák dokáže determi-novat i mnoho skupin bezobratlých živo-čichů a dobře se vyzná také v botanicea mykologii. V souvislosti s pracemi v teré-nu nelze opomenout jeho dlouholeté obě-tavé spravování terénní stanice Ruda u Ho -rusického rybníka. Tato starobylá rybářskábašta bez napojení na elektřinu stojí osa-měle uprostřed kouzelné jihočeské příro-dy na břehu Zlaté stoky. V rozlehlém sta-vení byly vždy na několik dní ubytoványjiž tisíce studentů, a to nejen z Karlovy, alenapř. také z Masarykovy univerzity v Brně.Kromě toho na Rudě pracovalo nebo setam rekreovalo bezpočet zoologů. Takovýprovoz ovšem vyžadoval náročnou údrž-bu a opravy, z nichž většinu organizovalprávě Vladimír. I když už správcem tétostanice není, je jeho zásluhou, že Rudafunguje dál a je připravena sloužit i v bu -doucích letech.

V jednom článku není možné vystih-nout celou osobnost jubilanta a upozornitna všechno, čím se trvale zapsal do zlatéknihy české zoologie a vědy vůbec. Tentonedostatek se pokusím zmenšit upozorně-ním na jednu vlastnost dosud nezmíně-nou: úžasný Vladimírův smysl pro humor.I z toho důvodu je s ním každému dobře.Přeji mu nejen svým jménem, ale i zavšechny zoology a studenty, kteří ho zna-jí, aby si během mnoha dalších let užívalpozorování netopýrů, výpravy na Rudua potěšení ze všeho, co ho baví.

Jiří Gaisler

Osmdesát let Vladimíra Hanáka

Foto J. Gaisler

živa 2/2011 XIX

Blahopřání redakční rady a redakce

Začátkem března 2011 oslavil kulaté životní jubileum Petr Ráb, člen předsednictva Akademické rady AV ČR a také redakční radyŽivy. Přejeme mu vše nejlepší, hodně zdraví, úspěchů a spokojenosti.

Málokdy bývá u nás publikována kniha,která obsahuje sdělení o výsledcích výzku-mu, je psána anglicky a přitom výslovněodmítá být vědeckým spisem. A přece prá-vě to napsali editoři hned v úvodu čtyřset -stránkové publikace o výzkumu a ochraněnetopýrů: „Tato kniha není míněna jakopřísně vědecké pojednání… Je to jen tako-vý pokus o projev úcty k netopýrům.“

Mimořádná kniha vznikla za mimořád-ných okolností. Původně byla míněna jenjako soubor informací o netopýrech Čes-ké republiky a Slovenska pro účastníkydvou setkání – 15. Mezinárodní konferen-ce o výzkumu netopýrů a Setkání zástupcůúčastnických států EUROBATS (organiza-ce na ochranu netopýrů v Evropě). Prvníze zmíněných akcí se konala v srpnu, dru-há v září 2010, obě v Praze. Díky podpořeMinisterstva životního prostředí ČR, dal-ších sponzorů a nadšení autorů se publi-kace poněkud rozrostla. Editoři sice pro-vedli – pokud jim to časová tíseň dovolila– určitý výběr příspěvků, ale nebránili serůznorodosti a místy až nesourodosti vý -sledného díla. Přitom si ale důsledně hlí-dali formální úpravu tak, aby měl výsledekvysokou estetickou hodnotu. K té při spívá,kromě technicky dokonalých grafů a map,především soubor 235 barevných foto-grafií netopýrů a jejich životního prostře-dí. Na černobílých a barevných snímcíchjsou představeni také hlavní aktéři výzku-mu netopýrů u nás a zahraniční účastnícimezinárodních setkání, která se konalav tehdejším Československu, včetně Prvnímezinárodní konference o výzkumu neto-pýrů v září 1968 na zámku v Hluboké nadVltavou.

Kniha je rozdělena do pěti oddílů. Prv-ní podává historii chiropterologie (termínodvozen od názvu řádu letounů – Chi -roptera) v ČR a na Slovensku, přibližněod dob působení velkého přírodovědce19. stol., pražského rodáka FriedrichaAn tona Kolenatiho, do současnosti. Samo-statné kapitoly pojednávají o třech mezi-národních konferencích, které se uskuteč-nily v Čechách a na Moravě a byly zcelanebo částečně věnovány výzkumu neto-pýrů. První část knihy obsahuje také in -formace o dnešních společnostech proochranu netopýrů v ČR a na Slovenskua o některých akcích zaměřených naochranu netopýřích populací. Ve druhém

oddílu jsou stručně popsány metody a vý -sledky několika dlouhodobých projektů.V první kapitole najdeme výsledky krouž-kování netopýrů v ČR a na Slovenskuv letech 1948–2000. Za tuto dobu bylookroužkováno 89 108 netopýrů 23 druhůa zjištěny cenné poznatky o přeletecha stáří včetně druhého nejvyššího věkudoloženého v rámci celého řádu letounů.Druhá kapitola přináší výsledky sčítánínetopýrů na zimovištích, které se usku-tečňuje od 50. let 20. stol., jednotnou me -todikou od r. 1969 a bez odchytu netopýrůod r. 1981. Třetí a čtvrtá kapitola obsahují

výsledky monitorování netopýřích popu-lací v letním období, a to pozoro vánímv úkrytech mateřských kolonií, odchytemdo sítí na lovištích nebo místech sociál-ních kontaktů a detekcí echolokačních sig-nálů. Souhrnem lze konstatovat, že v po -sledních letech je početní vývoj populacíu většiny druhů pozitivní. Asi nejdůleži-tější částí knihy je třetí oddíl zabývající serozšířením, výskytem a početností všech28 druhů netopýrů České a Slovenské re -publiky. U každého druhu včetně nedávnoobjeveného netopýra Alkathoe (Myotis al -cathoe) a netopýra nejmenšího (Pipistrel -lus pygmaeus), odlišeného jen o málo dří-ve od příbuzného netopýra hvízdavého(P. pipistrellus), jsou mapy nálezů podlekvadrátů mapovací sítě území ČR a Slo-venska. Pojednání o jednotlivých druzíchprovázejí kvalitní fotografie s některýmidetaily použitelnými při určování. Před-poslední oddíl knihy obsahuje 18 „přípa-dových“ studií (case studies) z nejrůzněj-ších oblastí výzkumu netopýrů. Většinoujde o výtah z jedné nebo několika publika -cí vydaných během dlouhého časovéhorozpětí od 60. let minulého stol. do sou-časnosti. Dozvíme se např. o netopýrechAfghánistánu nebo Alžírska, o potravě

Jiří Gaisler RECENZE

Ivan Horáček, Marcel Uhrin (eds.): A tribute tobats. A collection of contributions on selectedtopics of bat research and bat conservation

1 Netopýr večerní (Eptesicus serotinus)patří k větším druhům našich netopýrů.Vylétá časně večer a loví hmyzv okolí vegetace i městských lamp. Foto A. Bláhová2 Netopýr nejmenší (Pipistrellus pyg-maeus) je jeden z našich nejdrobnějšíchnetopýrů (má hmotnost okolo 3–5 g). Je více vázán na okolí vodních ploch než jeho příbuzný netopýr hvízdavý (P. pipistrellus). Hlavní složku potravynetopýra nejmenšího tvoří dvoukřídlí, např. komáři. Foto H. Jahelková

1 2

XX živa 2/2011

našich druhů netopýrů, netopýrů Střední-ho východu a Afriky, o netopýřích ekto-parazitech, o druhovém složení společen-stev netopýrů žijících na území našichvelkých měst nebo o aktivitě a ekologic-kých parametrech netopýrů některých jes-kyní Moravského krasu. Poslední kapitolapodává na 80 stranách bibliografii litera -tury vztahující se k netopýrům České a Slo-venské republiky, která má několik od dílů(originální práce, knihy, abstrakty z konfe -rencí apod.) a zahrnuje 1 693 titulů. Naknize A tribute to bats se podílelo 35 auto-rů textů a 16 autorů fotografií.

Platí-li hodnocení uvedené na začátku,že jde o mimořádnou knihu, je to přede-vším zásluhou prvního editora, prof. Iva-na Horáčka. Podařilo se mu shromážditúctyhodný počet příspěvků, které doklá-dají vysokou úroveň české a slovenské chi-ropterologie v evropském i světovém mě -řítku, zejména uvážíme-li počet obyvatela velikost našich dvou sousedních repub-lik. Kromě toho se I. Horáček na publika-ci významně podílel i jako autor. Knihaje zajímavá obsahem i formou a můžeoslovit i jinak zaměřené zoology nebo čte-náře vůbec, nejen odborníky na danouskupinu. Hlavně ale splnila nejdůležitějšíposlání, tj. že sehrála roli jakési výkladnískříně země pořádající dvě mezinárodnísetkání odborníků, z nichž to první bylojedno z největších svého druhu.

Při kritickém pohledu má recenzovanápublikace samozřejmě také určité nedo-statky. Předně mohl být zařazen samostat-ný oddíl týkající se ochrany netopýrů v ČRa na Slovensku, a to jednak ve srovnánís ochranou těchto savců v jiných státech,jednak ve srovnání s ochranou jiných slo-žek bioty. Zařazení kapitol o ochraně dohistorie nepovažuji za šťastné, kromě tohonepostihují celou problematiku ochranynetopýrů, jejich úkrytů a dalších složekživotního prostředí. Dále jsou v knize urči-té nepřesnosti, které vyplynuly z toho, žez časových důvodů nebylo možné, abybyly všechny texty revidovány po stráncejazykové. V poděkování na konci knihy jesice jmenován jeden zkušený český zoo-log – překladatel a jeden anglický rodilýmluvčí, zároveň se však editoři omlouva-jí, že tito pánové dostali ke kontrole jenčást budoucí knihy. Časové důvody vedlytaké k tomu, že jednotliví autoři nebylivzájemně informováni o tom, co budoupsát.

Přestože editoři odvedli obrovský kuspráce, nepodařilo se jim zabránit drobnýmnesrovnalostem. Tak např. v závěru kapi-toly o netopýrech Egypta, která je založenapředevším na publikaci z r. 1972, se píše,že o aktuální situaci pojedná kapitola o ne -topýrech východního Mediteránu. Takovákapitola ale v knize není, přestože běhemposledních let vyšlo na toto téma několik

publikací českých autorů. Že se kapitolav knize neobjeví, pisatel o egyptských ne -topýrech nevěděl. Z nesrovnalostí uveď-me ještě, že zásadní předválečné dílo jeEisentrautova kniha z r. 1937, nikoli článekz r. 1936 (str. 31), zoolog na fotografii ve dleJ. Kratochvíla a A. Kolba je H. M. Steiner,nikoli J. Niethammer (viz str. 48), na jinémsnímku je vedle W. Bogdanowicze A. Punt,nikoli J. D. Pye (str. 52). Domnívám se také,že i mimo kapitolu podávající přehled ne -topýrů a vrápenců České republiky a Slo-venska mohly být u některých fotografiíjmenovitě uvedeny příslušné druhy, ze -jména pro ty čtenáře, kteří nejsou odbor-níky na savce řádu letouni. Ale dosti při-pomínek. Kniha je cenná především tím,že podává unikátní soubor informací, jakýdosud nebyl veřejnosti předložen u nás aniv zahraničí. Má i historickou hodnotu, pro-tože shrnuje celou bibliografii o dané pro-blematice. Především ale je nezbytnýmvodítkem pro všechny, kdo se zabývají nebohodlají zabývat výzkumem a ochranou ne -topýrů, a to nejen na území České a Slo-venské republiky.

Publishing House LESNICKÁ PRÁCE,s. r. o., Kostelec nad Černými lesy,2010, 400 str. Cena neuvedenaZájemci mohou psát na: www.ceson.org

Sběr hmyzu a přírodnin obecně dnes jižnepatří ke kratochvílím školní mládeže.Že tomu tak nebylo vždy, nás ubezpečujívzpomínky starších kolegů, dále do minu-losti nás pak mohou dovést písemné zmín-ky, které nacházíme i v krásné literatuře.Při troše trpělivosti nám mohou takovásvědectví pomoci při rekonstrukci podobykrajiny a v některých případech lze vyvo-dit i některé zajímavé faunistické údaje.

Bělohradský rodák Karel Václav Rais(1859–1926) publikoval r. 1906 ve 25. roč-níku tehdy populárního Malého čtenářena pokračování povídku Na brouky. Hlav-ní hrdinové díla, tři jičínští gymnazisté, sevydávají začátkem června na Veliš a Lore-tu za účelem sběru hmyzu. Topografickápřesnost popisu cesty nemusí překvapo-vat – Rais sám v letech 1870–77 v Jičíněstudoval. Zajímavý je však výčet hleda-ných druhů, z nichž zaujme především„nitens“ (střevlík lesklý – Carabus nitens,výslovně odlišený od C. auronitens) loka-lizovaný do okolí Lorety a dále pak „mě -síčník“(výkalník pečlivý – Co pris lunaris)lovený na úpatí Veliše. Pro ukázku uveďmei „španělskou mouchu“ – puchýřníka Lyttavesicatoria ve Vokšicích nebo cvrčka polní -ho (Gryllus campestris) chytaného v úvo-ze cestou k Loretě, které bychom dnes nasledovaném území hledali marně.

Jestliže se zamyslíme nad Raisovýmipodivuhodnými entomologickými zna-lostmi, zahlodá v nás pochybnost, jestli ne -použil nějaký starší podklad, z něhož byúdaje opsal. V době vzniku povídky byl jižk dispozici Lokajův Seznam brouků Čes-kých (1868), který např. C. lunaris i C. ni -tens z Jičínska uvádí. Autorem záznamů je

Vilém Vařečka, snad jeden z Raisovýchpedagogů, kterého má jako svého informá -tora též Ladislav J. Čelakovský v závě -rečném svazku Prodromu květeny České(1883). Překvapení se však dočkáme, kdyžpři studiu Raisových pamětí (1928) nalez-neme zmínku o sběru rostlin i hmyzuz dob jičínských studií, je zde zopakováni údaj o výkalníkovi C. lunaris, což svědčío autorově zálibě ve sběru přírodnin.

Obraz Jičínska se můžeme pokusit dopl-nit snad ještě údaji z pamětí Antala Staška(1843–1931), který zde rovněž studoval.Jeho orientace je však více politická a kul-turní, a proto se musíme spokojit s lakonic-kým upřesněním podoby Čeřovky, kterouRaisovi gymnazisté navštívili, coby „pře-krásného, bujnou zelení porostlého kopce.“

Že záliba ve sběru hmyzu nebyla vlastnípouze jičínským gymnazistům, nás ujiš-ťuje již zmíněný Emanuel Lokaj (1822–80),který předkládá údaj o krasci třešňovém(Anthaxia candens): „… U Prahy za Žitnoubranou u bašt od žáků gymnasiálních as 20expl. chyceno…“ O možném zhoubnémdopadu podobných zálib nás informujeJan Obenberger (1892–1964), který v Kapi-tolkách zmiňuje ničení populace tesaříkaalpského (Rosalia alpina) na Bezdězechprováděné studenty lesnické školy v Bělé.

Využívání údajů z krásné literatury k re -konstrukci přírodního prostředí není v našípřírodovědě obvyklé. Uvážlivá kombina-ce pramenů a jejich rozumná kritika všakmůže přinést zajímavé skutečnosti.

Pavel Burgert FAUNISTICKÉ ZPRÁVY

Zajímavé faunistické údaje z Jičínska v díle Karla Václava Raise

1

1 Tři jičínští gymnazisté při výpravě za brouky, jak je pro Raisovu povídku Na brouky (časopis Malý čtenář v r. 1906)ztvárnil Adolf Kašpar (1877–1934).

živa 2/2011 XXI

V sobotu 5. března 2011 nás zaskočiloa hluboce zarmoutilo náhlé úmrtí prof.MVDr. Rudolfa Hrabáka, CSc. Narodil se5. října 1932 v Praze. Po maturitě na gym-náziu v Praze – Libni byl v r. 1952 přijat naVysokou školu veterinární v Brně (dnesVeterinární a farmaceutická univerzita,VFU Brno), které zůstal věrný celý život.

Významné momenty v životě vědcea univerzitního pedagogaZáhy po nástupu na vysokou školu se stalpomocnou vědeckou silou v Ústavu histo-logie a embryologie, kde setrval po celoudobu studia. Promoval v r. 1958 a nastoupiljako asistent a později jako odborný asistentna katedru epizootologie. V r. 1972 přešelna katedru fyziologie hospodářských zví-řat jako odborný asistent, v r. 1979 se staldocentem. O 11 let později byl jmenovánprofesorem a přednostou znovuobnovené-ho Ústavu biologie a zoologie tentokrát jižna Fakultě veterinární hygieny a ekologieVFU Brno. V této funkci aktivně působilaž do r. 2000, kdy ukončil zaměstnaneckýpoměr a nadále jako emeritní profesors ústavem spolupracoval.

V Ústavu histologie a embryologie sevěnoval v době studií především mikro-a makrofotografii a jako zručný kreslíř sepodílel též na vydání učebních textů.Od r. 1958 pracoval na obrazové části prvníučebnice histologie jako člen autorskéhokolektivu vedeného precizním pedago -gem prof. Evženem Novotným. Pro Ru -dolfa Hrabáka to byl velký závazek, neboťmusel vytvořit 450 obrazů (pérovek, la -vírovaných tuší i akvarelů), z nichž bylopřibližně 100 originálů. Učebnice vyšlav r. 1966 a byla poctěna Cenou akademi-ka Klobouka. Po přechodu na katedru epi-zootologie se vedle výuky zabýval studiembrucelózy a virových onemocnění prasat.Výsledky bádání využil nejen v publika-cích, ale i v kandidátské dizertaci Stu -dium některých biologických vlastnostíviru moru prasat (kmene PAV–1), kulti-vovaného v stabilní linii buněk PK–Č. Tytostudie se staly teoretickým podkladem provýrobu nové, ekonomicky výhodné vak-cíny proti moru prasat a za výsledkyv tomto projektu byl se spolupracovníkyodměněn v r. 1976 Státní cenou. V r. 1974získal stipendium v USA, kde studovaldynamiku oxytocinázy u gravidních zvířatspektrofotometrickou metodou. Své zku-šenosti shrnul v habilitační práci Studiumaktivity cystinaminopeptidázy (oxytoci-názy) v krevní plazmě gravidních zvířat.Byl učitelem biologie a zoologie, jehož

přednášky studenti hojně navštěvovali,protože svým mimořádným pedagogickýmumem a smyslem pro humor dokázal sku-tečně za ujmout.

Po r. 1989 se podílel na rozvoji univer-zity jako prorektor. V r. 1991 přispěl kezrodu Fakulty veterinární hygieny a eko-logie jako její první proděkan a význam-ně se zasloužil také o založení Farmaceu-tické fakulty v rámci VFU Brno. Zároveňbyl proděkanem na Fakultě veterinární

hygieny a ekologie i proděkanem na Farma -ceutické fakultě.

Rudolf Hrabák jako významný fotografmotýlůČtenáři Živy se často setkávali s další váš-ní a koníčkem Rudolfa Hrabáka. Více než50 let se věnoval fotografování. Zpočátkufotografoval bez užšího zaměření převáž-ně přírodní objekty. V průběhu vysoko-školských studií se kromě světelné mi -krofotografie zaměřil na makrofotografii.Navštěvoval v Brně fotokroužek, kterývedl K. O. Hrubý a jehož členy byli před-ní brněnští fotografové jako Josef Tichýa Miloš Budík, kteří se mu stali vzorem.Svou pozornost zaměřil na motýly, který-mi se zájmově zabýval. Postupně stále víceupřednostňoval ateliér před fotografová-ním v přírodě, ale vždy se snažil, aby bylpříslušný druh zachycen na odpovídají-cím podkladu a v podmínkách, které bylypřesně v souladu s jeho způsobem života.Svůj domácí fotoateliér měl proto vybavenrůznými kameny, kusy kůry a jinými pří-rodními podklady.

Při delších cestách po našem území i dociziny si zřizoval pracovní ateliér většinouv terénním obytném automobilu, přičemžostatní účastníky expedice zpravidla naněkolik hodin vykázal slovy: „Teď běžteněkam pryč.“ Na cesty byl vybaven kontej -nerem s velkým počtem krabiček, v nichžobvykle motýly uchovával do následující -ho dne. Velmi nerad fotografoval preparo -vaný hmyz (s odůvodněním: „Mrtvolkynefotím.“) Specializoval se především nanoční druhy motýlů, za vhodnými objek-ty podnikal exkurze sám, ale častěji dopro-vázel jiné entomology. Přitom samozřejmědocházelo k četným dohadům, kdo má napříslušného motýla větší nárok – fotograf,nebo entomolog. To platilo zvláště při ná -lezech vzácných druhů, které mu jehokamarádi, entomologové, jen velmi neradisvěřovali. A často byly jejich obavy opráv-něné, vzácný exemplář při opakovanýchsnahách o co nejlepší snímek uletěl nebo

1

Ivan Literák, Zdeněk Laštůvka

Vzpomínka na Rudolfa Hrabáka

1 Rudolf Hrabák při expedici do jižníchTyrol v r. 2006. Foto M. Hluchý2 Bělopásek jednořadý (Limenitisreducta) jen několik dní po opuštění kukly. Snímek na obálce Živy číslo 5 z r. 2008. Foto R. Hrabák

2

byl sběratelsky poškozen, jako např. kdyžjednou velmi vzácnou velehorskou píďal-ku nalezenou poprvé mimo oblast Alpv Belanských Tatrách prof. Hrabák přifotografování nechtěně přišlápl. Entomo-logové, kteří dotyčné druhy k fotografo-vání poskytli, samozřejmě naříkali, aleRudolf Hrabák to obvykle odbyl ironickoupoznámkou: „Tak to už si na špendlík ne -napíchnete“.

R. Hrabák se v mnoha případech snaži lfotograficky zachytit celý vývojový cykluspříslušného druhu a nejenže musel pro-niknout do málo známého způsobu živo-ta, ale často opravil tradované informacenebo odhalil neznámé fáze vývoje někte-rých druhů. Tyto nové poznatky se objevi-ly i na stránkách časopisu Živa (příspěvkyjako např. o zelenopláštníku řebříčko-vém – 2006, 2: 76–77 nebo o bělopáscích –2008, 5: 223–225). Mnohé druhy z těchtodůvodů také sám choval. Tak tomu byloi s pozoruhodným lišajem netopýřím, je -hož vajíčka si přivezl z jižní Francie. O vy -líhlé housenky se pečlivě staral, pro čer-stvou potravu jim jezdil do brněnskéhookolí. Jakmile housenky povyrostly, uká-zalo se, že si z Francie ve skutečnosti při-vezl vajíčka lišaje pupalkového, běžnéhoi v okolí Brna.

Dlouholetou a systematickou prací na -fotografoval přes 1 000 druhů středo evrop -ských motýlů, shromáždil více než 13 000černobílých negativů a 25 000 barevnýchdiapozitivů. Výsledky této činnosti umož-ňovaly častou spolupráci s re dakcemi, kte-ré projevovaly zájem o jeho kvalitní sním-ky. Rudolf Hrabák publikoval své záběryv Revue fotografie, v amerických Popular

Photography i Holarctic Lepidoptera. Mnoh -dy jsme vídali jeho snímky na stránkáchčasopisů Živa, Vesmír, Věda a život, alei v časopise Lesnická práce. Stovky jehofotografií byly publikovány v přírodověd-ných knihách. Od r. 1966 udržoval inten-

zivní spolupráci s Obchodními tiskárnamiKolín, které mu vydaly několik samostat-ných kalendářů s náměty motýlů nebo kvě-tin. Jeho fotografie motýlů se staly zákla-dem tří knih: Brouci a mo týli ve fotografii(SZN, Praha 1982), Kapesní atlas našichmotýlů (SPN a SZN, Praha 1985) a Životmotýlů střední Evropy (Granit, Praha 2006).Redakce časopisu Živa mu také v r. 2003uspořádala v Galerii a literární kavárněknihkupectví Academia v Praze výstavuvýběru fotografií pod názvem Motýli v bar-vách.

Ve své sbírce diapozitivů měl perfektnípořádek. I v tom obrovském množství bylootázkou krátké chvíle najít požadovanýdruh. Měl sice katalog, ale ten většinounebyl potřebný. Rudolf dobře věděl, kterédruhy má a kam má pro příslušný diapo-zitiv sáhnout.

Profesor Hrabák byl nabit neuvěřitel-ným optimismem a schopností zvládattěžká životní období. Když před dvěmalety jeho zdravotní potíže vyústily v am -putaci celé dolní končetiny, okolí bylozdrceno, ale on sám si alespoň navenekudržoval dobrou náladu. Na návštěvy v ne -mocnici krátce po amputaci jsme přichá-zeli sklíčeni, ale odcházeli pobaveni vtipya historkami, které nám tam Rudolf vy -kládal. Veselou mysl a životní nadšení siudržel i později, když byl svým pohybemomezen jen na prostory bytu. Nadále foto-grafoval poskytnuté motýly, rád o nichdiskutoval a připomínal, které druhy muještě scházejí a měli bychom mu je dodat.

Uchovejme si ho ve své paměti jako ži -votního optimistu, milovníka přírody a vše-ho hezkého.

XXII živa 2/2011

3

Konference Zoologické dny organizovanáČeskou zoologickou společností a Ústa-vem biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.,střídá již několik let místo konání meziBrnem a jinými univerzitními městy. PoPraze v loňském roce (viz Živa 2010, 2:XXXII) bylo 17.–18. února 2011 hostitel-ským městem opět Brno, a to v prostoráchEkonomicko-správní fakulty Masarykovyuniverzity za organizační podpory Ústa-vu botaniky a zoologie Přírodovědecké fa -kulty MU v Brně.

Na setkání přijelo (resp. bylo registro-váno) 490 účastníků, zaznělo 141 předná-šek ve 21 přednáškových sekcích a bylovystaveno 172 posterů – plakátových sdě-lení. Tato čísla naznačují, že se Zoolo gickédny staly největší pravidelnou konferencíse zoologickou tematikou přinejmenšímv rámci České republiky a Slovenska. Po -čet účastníků se od pražské konferencev r. 2010 příliš nelišil (v Praze jich bylorekordních 512), ale neustále se zlepšujekvalita přednesených a vystavených pří -spěvků, a to jak po vědecké, tak i formálnístránce.

Přednáškové sekce zahrnovaly řadu té -mat a oborů, v nichž tentokrát dominovalyevoluční ekologie obratlovců, biogeografiea molekulární ekologie obratlovců, ekolo-gie velkých savců, hlodavců a netopýrů,ale nechyběly ani arachnologie, hydrobio -logie, půdní zoologie, malakologie, entomo -logie, herpetologie a ornitologie. Zaznělytři plenární přednášky – T. Albrecht: Mi -mopárové paternity u ptáků: evoluční vý -znam promiskuity a kompetice spermiíu pěvců; R. Šumbera: O radostech a stras-tech 10 let výzkumu drobných savců vevýchodní Africe a P. Štys: Jsou vědeckábinomická jména stabilní? Současné pří-pady Drosophila melanogaster, Archae o -pteryx lithographica a Testudo gigantea.

Do studentské soutěže o nejlepší před-nášky a postery (byly hodnoceny porotouasi 100 odborných posuzovatelů, s podpo -rou firmy Olympus, časopisu Živa a Na -kladatelství Academia) bylo přihlášeno 59přednášek a 91 posterů. Oceněny byly pre-zentace – Z. Musilová a kol.: Fylogenezea biogeografie cichlid v oblasti „za Andami“(katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta

UK v Praze), L. Sentenská a S. Pekár: Re -verzní sexuální kanibalismus u pavoukadruhu Micaria sociabilis (Ústav botanikya zoologie, Přírodovědecká fakulta MUv Brně), V. Schenková a M. Horsák: Ochra-na a ekologie reliktního plže Vertigo geye -ri v Západních Karpatech a Polsku (Ústavbotaniky a zoologie, PřF MU v Brně), D. Dro-žová a kol.: Fylogeografie chrobáků roduLethrus ve východním Středomoří (kated-ra zoologie, PřF UK v Praze); M. Mikeša kol.: Vliv okrajového efektu na predaciumělých ptačích hnízd v podmínkách hor-ského mlžného lesa v tropické Africe (ka -tedra ekologie, PřF UK v Praze); M. Kou-ba a K. Šťastný: Telemetrie vzletnýchmláďat sýce rousného (Aegolius funereus)v Krušných horách v sezoně 2010 (kated-ra ekologie, Fakulta životního prostředíČZU v Praze).

Abstrakty přednášek a posterů bylypublikovány ve sborníku konference o roz-sahu 282 stran, který je k dispozici ke sta-žení ve formátu PDF na webových strán-kách http://zoo.ivb.cz//zoo.htm (včetněsborníků z předchozích Zoologických dnůz Brna, Českých Budějovic a Prahy z let2002–10).

Podrobnosti o příštím ročníku (Zoolo-gické dny 2012) budou ještě upřesněny,ale konat se bude tentokrát poprvé v Olo-mouci ve spolupráci s Přírodovědeckoufakultou Univerzity Palackého.

Andrej Funk

Zoologické dny 2011 v Brně

3 Kukla bělopáska jednořadého (Limenitis reducta) zavěšená na větvičce – z článku R. Hrabáka Co víme a nevíme o bělopáscích roduLimenitis (Živa 2008, 5: 223–225). Foto R. Hrabák

živa 2/2011 XXIII

Regionální sborníky plní v přírodovědnéliteratuře důležitou roli. Dokumentují vý -skyt přírodních jevů – geologických od -kryvů, paleontologických nalezišť, rost-linná společenstva a jejich ekologii, různéskupiny živočichů a hub v detailu a roz-sahu, který v mezinárodních časopisechnení možný. Počet stran obvykle neníomezený, takže dává možnost publikovatrozsáhlé i celoživotní studie o zájmovéskupině např. motýlů, brouků nebo netopý -rů. Regionální sborníky se uveřejňují v češ-tině, s cizojazyčným souhrnem a abstrak -tem, jsou pečlivě recenzovány a opatřenydůkladným soupisem literatury. Vědeckéčlánky jsou zároveň určeny i zájemcůmz řad milovníků přírody, tedy nejen úzkýmspecialistům.

Ve středních Čechách vycházejí přede-vším sborníky Bohemia centralis a Natu-ra Pragensis vydávané Agenturou ochranypřírody a krajiny ČR. Sborník Bohemiacentralis dosáhl v r. 2010 již 30. čísla, Na -tura Pragensis rovněž jubilejního 20. čísla.Středočeské muzeum v Roztokách u Pra-hy vydává sborník Muzeum a současnost,řada přírodovědná, který vyšel v r. 2010 jižv 25. čísle. Ve středních Čechách existujíi některé další sborníky s dlouhou tradicí,např. Sborník vlastivědných prací z Pod-blanicka, Vlastivědný sborník Podbrdskanebo sborník Polabí a Vlastivědný sborníkstředního Povltaví, který vznikl v r. 2008.

První tři jmenované jsou zařazeny v se -znamu recenzovaných neimpaktovanýchperiodik vydávaných v ČR. Tento seznamschválila Rada pro výzkum a vývoj 20.června 2008. Sborníky jsou součástí národ-ních i mezinárodních databází, což jimsjednává příslušnou publicitu.

Jak bylo uvedeno výše, všechny sborní -ky publikují příspěvky celého spektra pří-rodovědeckého výzkumu regionu – geo -logii, paleontologii, pedologii, botaniku,zoologii, mykologii. Přijímají články odkrátkých sdělení až po mnohastránkovémonografie určité skupiny biot nebo vý -zkumy geobotanické s konkrétními fyto-cenologickými snímky. Důraz na přesnéprostorové umístění odebíraných vzorkůje důležitým předpokladem publikovanýchčlánků, včetně podrobných map. Uveďmevýběr obsáhlejších studií:

V Bohemia centralis (č. 30) najdeme roz-sáhlou monografii (100 stran) o pavoucíchČeského krasu od špičkových odborníkůna tuto skupinu (A. Kůrka, J. Buchar, L.Kubcová, M. Řezáč), sdružených kolemprof. J. Buchara, který je zakladatelem tétoškoly na Přírodovědecké fakultě UK v Pra-ze. Tito autoři již v minulých letech shr-nuli své mnohaleté výzkumy o pavoučífauně Prahy (ve sborníku Natura Pragen-sis č. 18) a o fauně Kokořínska (ve sborní-ku Bohemia centralis č. 27). Další dvě roz-sáhlejší studie pojednávají o flóře parkuKačina zařazeného do seznamu evropskyvýznamných lokalit soustavy Natura 2000

(autoři M. Štefánek a P. Karlík) a o teplo-milné květeně Podbrdska na příkladu PPNa horách (R. Hlaváček a P. Karlík). Nadruhý příspěvek navazuje studie bejlo-morky koniklecové, která ničí semena ko -nikleců a může se podílet na jejich ústupuz lokality (P. Jiras, P. Skuhravá, P. Karlík).Součástí jsou barevné mikrofotografie de -tailů larev bejlomorky a dalšího hmyzužijícího v souplodí konikleců. Ve sborníkunajdeme i dvě, dá se říci mezioborové stu-die o změnách krajiny (P. Štych) a návrhpřírodního parku Okolí Budče (V. Cílek,J. Sádlo, V. Zavadil).

Obsah doplňují menší články o vlivu za -prášení cementárnou na xerofilní trávníky(J. Kubíková), dva články o malakofauně(L. Beran a V. Ložek) a drobný, ale význam-ný článek o prvních nálezech chladnomil -ného mravence Formica picea v izolo va -ných arelách relativně chladnějších polohstředních Čech (K. Bezděčková, P. Bez -děčka).

Když se podíváme do obsahu sborníkuNatura Pragensis (č. 20), najdeme takéobsáhlý monografický článek J. Strejčkao fytofágních broucích z oblasti PR Divo-ká Šárka. Článek shrnuje detailně doku-mentované nálezy z let 1960–2010, tedytéměř celoživotní úsilí 50 let. Z těchtoúdajů je možné odvodit vysoký podíl při-

rozených biotopů a jejich typických oby-vatel, ale také určitý úbytek druhů od po -čátku 80. let, možná v souvislosti s ná -růstem imisí v blízkosti frekventovanýchsilnic a letiště. K rozsáhlým studiím patřítéž výsledky přírodovědného výzkumu Bra -nické skály (M. Vítková, J. Kolbek, P. Bu -dil) s mapovou dokumentací a podrobnoutabulkou květeny. Studie o dubu pýřitém(V. Joza) se zabývá výskytem tohoto druhuv celé Praze na základě vlastních sběrů,studia i staré literatury a herbářů. Sborníkdoplňuje soubor článků o západní částiKlánovického lesa, potenciálně ohroženékontroverzní stavbou golfového hřiště.Studie jednotlivých dílčích biot – mecho-rosty (J. Váňa), arachnofauna (J. Buchar),květena a vegetace včetně PP PrameništěBlatovského potoka (M. Řezáč) – jedno-značně ukazují na ojedinělé cenné bioce-nózy včetně výskytu ohrožených druhů natéto lokalitě. Rozsáhlá dlouhodobá studiecelého Klánovického lesa se týká blano-křídlého hmyzu (J. Straka).

Všechny články sborníku byly řádněrecenzovány výjimečně jedním, ale větši-nou dvěma i třemi recenzenty. Jejich od -borná úroveň odpovídá stupni znalostío jednotlivých biotách, v příštích letechbudou sloužit jako referenční podklady provývoj, dynamiku i stabilitu zkoumanýchúzemí a jejich obyvatel.

Sborník Muzeum a současnost nezapřeosobnost svého hlavního redaktora – J. Ry -dla, který ho před lety uvedl v život. Podlouhodobé studii vodních makrofyt nařekách a rybnících v Polabí, Berounskua dalších regionech může sledovat změnypo 20 i více letech. Ve 25. ročníku sborní-ku se proto setkáme s obsáhlou prací o ma -krofytech v rybnících na Křivoklátsku,ale i o makrofytech v Pošumaví. Většinakrátkých článků se týká květeny (autořiA. Vydrová a V. Grulich, J. Kolbek a J. Hu -sáková, M. Štefánek, J. Malíček, P. Jaroša V. Jarošová), případně společenstev (D.Blažková). Úvodní článek o avifauně prů-myslového odkaliště v jižních Čechách(V. Zavadil a kol.), které se stává význam-nou lokalitou pro hnízdění i dočasné zasta-vení řady ptáků včetně druhů chráněných,se vymyká z rámce floristických nebo fau-nistických studií. Jde o podklad pro dalšíjednání o způsobu rekultivace této antro po -genně vzniklé lokality, jejíž osud se ne -může řešit pouze technicky. Tento text jedalším potvrzením studií vedených v mi -nulých letech prof. P. Kovářem z katedrybotaniky Přírodovědecké fakulty UK v Pra-ze, prokazujících schopnost samovolnérekultivace odkališť, která probíhá z okol-ní přírody druhy přizpůsobenými ekolo-gicky extrémnímu stanovišti.

Ve sborníku Muzeum a současnost jetradičně zařazena kritická příloha nazvanáPozoruhodné jevy v přírodních rezerva -cích, jež se tentokrát týká Libického luhua Klánovického lesa.

Můžeme si proto přát, aby vydávánísborníků pokračovalo i v dalších letechnavzdory úsporám v jednotlivých institu-cích, nebo aby případně získaly granty nadalší činnost. Sborníky jsou neprodejnéa lze je získat v ústřední knihovně Agen-tury ochrany přírody a krajiny ČR v novébudově v Praze na Chodově nebo v Muzeuv Roztokách.

Jarmila Kubíková RECENZE

Regionální sborníky středních Čech

1

1 Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a vstavačkukačka (Orchis morio) na snímkuz článku R. Hlaváčka a P. Karlíka Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné květeně Podbrdska. Sborník Bohemiacentralis (č. 30). Foto P. Karlík

XXIV živa 2/2011

Název obsáhlého díla parafrázuje Balbí-nův spis Bohemia docta, vydaný až po -smrtně r. 1777. Na rozdíl od své slavnépředlohy, na kterou časově navazuje a do -plňuje ji, je kniha kolektivu našich před-ních historiků vědy zaměřena také a mož-ná především na instituce, které vědeckoupráci v českých zemích organizovaly a ko -ordinovaly, od Královské české společ-nosti nauk až po Československou akade-mii věd. Podrobné zpracování tohototématu bylo dosud velikým dluhem našíhistoriografie dějin vědy a soubor autorů(tematika je tak rozsáhlá, že ji jeden autorpo vzoru Balbínově už dávno nemůže

zvládnout) se tohoto úkolu zhostil neoby -čejně úspěšně.

Kniha se zabývá převážně institucemimimouniverzitními, které byly doposudvelmi zanedbávány, a věnuje velkou po -zornost i pražské vědě německé (působilzde např. i E. Mach nebo A. Einstein), kte-rá k městu a zemi neoddělitelně patřila.Dnes bývá málo zdůrazňováno, že „česká“věda byla vlastně spíše národní mutacístředoevropských nauk, a nikoli čímsi by -tostně svébytným. I řada etnických Čechůpublikovala své poznatky německy, řečí,která hrála ve vědeckém světě podobnouroli jako dnes angličtina. Stará monarchie

tvořila jeden celek a vědci v rámci ní „cirku -lovali“ daleko za zemské hranice, tehdynepříliš významné. Teprve za první repub-liky se tento stav začíná radikálně měnit.Celá řada v knize uvedených vědeckýchpracovníků, často odborně špičkových, se„zapletla“ s nacismem či komunismem,některým (J. Pfitzner, J. Šusta) se takovátomesaliance nebo i pouhé podezření z nístaly osudným. Pro ty, kdo pamatují fun-gování předrevoluční Akademie, je v kni-ze, velmi moderátně a vyváženě psané,mnoho mrazivých momentů, byť to už ne -byla doba, kdy se sekaly hlavy v pravémslova smyslu. Mohu vřele doporučit totodílo všem, kdo se o historii přírodníchi humanitních věd v naší zemi zajímají,a nepochybuji, že významně doplní našimezeru ve znalostech tohoto oboru – budeozdobou knihovny každého intelektuála.

Pozn. redakce: Kniha získala Cenu porotypři vyhlášení Cen Nakladatelství Acade-mia za rok 2010 (viz str. XVII).

Academia, Praha 2010, 532 str. Cena 555 Kč

Stanislav Komárek RECENZE

Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán(editoři): Bohemia docta. K historickým kořenůmvědy v českých zemích

V jednom krásném odpoledni se začíná vestarém lomu za vaší obcí něco dít. Přijedoubagry a buldozery a mnoho aut nalože-ných zeminou. Členitý povrch se upravído roviny, pionýrská vegetace se odstranía místo ní je nasypána ornice. Do té sepak vysáze jí stromy, někdy listnaté, častojehličnaté. Že jste něco takového nikdyneviděli a přijde vám to přehnané? Přestose to každoročně děje na výsypkách, v pís-kovnách nebo v lomech po celé republi-ce. Jde o technické rekultivace, které jsouz pohledu rekultivátorů nutností, ale z po -hledu biologa a ochranáře vyloženou po -hromou ničící biotopy mnoha chráněnýcha ohrožených druhů. Existuje k nim při-tom alternativa – přirozená nebo ekolo-gická obnova, o níž a jejích výhodách jetato knížka.

Útlé dílo trojice editorů, 11 hlavníchautorů a několika desítek spoluautorů jeklíčem k tomu, jak tuto nežádoucí situacizměnit. Na 176 stranách textu nás v 11kapitolách autoři seznamují s celou pro-blematikou, která s ekologickou obnovouúzemí narušených těžbou souvisí. Začínáse ekologií obnovy, pokračuje se rozpo rypři obnově těžebních prostorů z pohledulegislativy a zájmů ochrany přírody a potése již text věnuje jednotlivým typům úze-mí narušeným těžbou. Velká pozornost jezaměřena na výsypky, dále pak kameno-lomy, pískovny a štěrkovny, těžebny jílůi rašelinišť a nakonec na odkaliště. Násle-

dující kapitola se zabývá významem místbývalé těžby jako objektů ochrany přírodya na ni navazuje shrnutí obecných zásad,jak místa narušená těžbou obnovit způsobyblízkými přírodě. Nechybějí ani kontaktyna editory a hlavní autory kapitol, kterépublikaci uzavírají.

Jednotlivé části zabývající se konkrét-ním typem území narušených těžbou jsoupřehledně členěny. Po úvodu následujíinformace o geologii a geomorfologii,podobě technických rekultivací danéhotypu území a o možnostech a potenciálujejich obnovy blízké přírodě. Následujepřehled území, kterého se to týká, a takérozdíly mezi hlavními oblastmi nebo sub-typy. V každé kapitole je rovněž uvedendetailní přehled chráněných a ohroženýchdruhů rostlin a živočichů, kteří dané plo-chy samovolně osídlují a pro něž zname-nají často významná refugia. Z praktické-ho hlediska jsou velmi důležité podrobněrozebrané příklady dobré a špatné praxerekultivací daného typu území. Vše dopl-ňuje přehled specifických zásad obnovya závěrem bohatá literatura vztahující sek dané problematice.

Kniha je psána srozumitelně a čtivěa doprovází ji množství kvalitních foto-grafií území zasažených těžbou, příkladůdobré i špatné rekultivační praxe a takéněkolika druhů rostlin a živočichů. Přes -to se jí ale nevyhnulo několik drobnýchchyb a nedostatků. Tím nejzásadnějším je

z mého pohledu absence kapitoly o hli -nících, tedy místech, kde se těžila hlínanapř. na výrobu cihel. Těchto ploch jev rámci ČR určitě více než těžeben jílunebo rašeliny, ale přesto se jim v knize ne -věnuje pozornost. Moje další výtka smě-řuje k místy příliš častému používánílatinských jmen. U každého druhu by sta-čilo uvést je pouze jednou, ale autoři je po -užívají opakovaně a někdy naopak zcelazapomenou na jména česká (botanickájména na str. 81). Knížce se také nevyhnultiskařský šotek, ale různých překlepů nenímnoho. Obyvatele Brna a okolí ovšem za -razí, že autoři ve výčtu zvláště chráněnýchúzemí souvisejících s těžbou zapomnělitřeba na NPP Červený kopec.

Přes několik výše uvedených námitekse kniha autorům i editorům náramně po -vedla. Je dobře zpracovaná, ale hlavně jevelmi potřebná. Ve své ochranářské praxise totiž stále setkávám s neznalostí a odmí-táním myšlenek uvedených v této publika -ci, ale s ní po ruce mohu této mnoho hlavésani čelit mnohem snáze. Vřele ji doporu-čuji všem biologům a ochranářům, tímtosměrem orientované veřejnosti a také úřed-níkům, kteří pracují v ochraně přírody.Kniha vás čtivou formou poučí, ale takédodá argumenty k tomu, aby se změnilaneutěšená situace, kdy technické rekulti -vace ničí velmi cenná území s chráněný-mi a ohroženými druhy. Jejím hlavnímposelstvím je, že přirozená nebo ekologic-ká obnova představuje vhodnou alternati-vu technických rekultivací a pro příroduje ve většině případů a na téměř celémúzemí ČR po všech stránkách včetně eko-nomických úspor lepší.

Calla, České Budějovice 2010, 176 str. Knihu mohou zájemci zdarmazískat na webové stránce: www.calla.cz

Antonín Krása RECENZE

Jiří Řehounek, Klára Řehounková a Karel Prach (editoři): Ekologická obnova územínarušených těžbou nerostných surovina průmyslovými deponiemi