APOSTOL 1 08nacházet našeho Pána živého a každý den mezi námi přítomného v jeho Slovu. P....

APOŠTOLČTVR TLETN Í K SPOLEČNOSTI KATOLICKÉHO APOŠTOLÁTU 1/2008

B O Ž Í H O M I L O S R D E N S T V Í

„Má dcero, věz,že tvá živá láska a soucit ke mněmi byly v Getsemanech útěchou.“

(Deníček 1664)

Foto: Hanne Merckaert

APOŠTOLB O Ž Í H O M I L O S R D E N S T V Í

3ú v o d n í s l o v oAPOŠTOL


2

O B S A H

Úvodní slovo – Mons. Josef Hrdlička . . . 3

Slovo se stane tělem? . . . . . . . . . . . . . . . 5

Bůh se chce setkat s každým člověkem . . . 8

LECTIO DIVINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Rozhovor s biskupem P. Esterkou . . . . . 13

Písmo svaté jako pramen... . . . . . . . . . . 16

Poslání a spiritualita s. Faustyny . . . . . . 18

Korunka k Božímu milosrdenství . . . . . 20

O Božím milosrdenství v Písmu sv. . . . . 21

Na apoštolských cestách – Papua . . . . . . 24

Svátek BM ve Staré Boleslavi . . . . . . . . . 29

Pouť do Łagiewnik . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

APOŠTOL BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍČasopis zaměřený na šíření úcty k Božímu milosrdenství

Vydává: Vychází čtyřikrát do roka

Společnost katolickéhoapoštolátu – pallotini SAC

Adresa redakce:Lázeňská 61, 250 02 Stará BoleslavP.O.Box 22tel. 326 910 552, mobil: 774 521 531fax: 326 910 551, e-mail: [email protected]

Bankovní spojení: KB, č.ú.: 35-6219210237/0100

Redakce: šéfredaktor P. Mgr.Wojciech Zubkowicz SAC,MUDr. Markéta Knobová,Mgr.Dora Švachová,Robert Pecha

Fragmenty z Deníčku sv. Faustyny:© Zgromazdzenie MB Miłosierdzia,

Warszawa, Żytnia 3/9, Polsko

Foto: archiv ABM, archiv poutního místa ve St. Boleslavi

Grafické zpracování: Josef Karhan

Cena: Není stanovena. Redakce a tisk se hradíz dobrovolných příspěvků na účet vydavatele(viz bankovní spojení).

Imprimatur: Církevní schválení– Arcibiskupství pražské č.j. 7908/2005

Za teologický obsah odpovídá P. W. Zubkowicz SAC

MKČR E 16 339 • ISSN: 1801-5840

Tisk: Tiskárna POLYGRAF, s.r.o.511 01 Turnov, Modřišice 156

Drazí přátelé,tento rok se chceme zastavit nad důležitou otázkou: Jak a kde se můžeme v dnešnímsvětě setkat s Kristem?

Pán Ježíš svým učedníkům slíbil, že s nimi bude po všechny dny až do konce světa.Můžeme si být jisti tím, že mezi námi je. A nejen, že to slíbil, ale také zajistil, jak a kdese s ním v té nejplnější míře můžeme setkat.

Proto chceme v tomto roce v jednotlivých číslech „Apoštola“ probrat čtyři základníformy přítomnosti Páně mezi námi, a to jsou: Písmo svaté, svátost smíření, společenstvía eucharistie, která je vrcholným bodem našeho společného sjednocení s Pánem tadyna zemi.

V tomto čísle se budeme věnovat svatému Písmu. Svatý Jeroným napsal, že kdonezná Písmo svaté, nezná Ježíše. Svaté Písmo je Božím pozváním pro každého z násk očištění od naší minulosti a hříchů, navázání vztahu plného lásky s ostatními a paksjednocení v jednom společenství kolem Krista v eucharistii.

Doufáme, že toto číslo Vás „nakazí“ láskou k Písmu svatému, které dává možnostnacházet našeho Pána živého a každý den mezi námi přítomného v jeho Slovu.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

Boží Slovo je poselství plné naděje. Vše, co Bůh slibuje svýmdětem, je dokonalá plnost všech darů, ke kterým máme cílevědoměsměřovat a těšit se na ně celým srdcem. Ztráta naděje znamenávelké oslabení člověka, často i pád do zoufalství a prázdnoty.Křesťan je člověk, který je živen eucharistií a Božím Slovem,

a pramen naděje mu nikdy nevysychá. Jedna z působivých „definic křesťana“ říká, žekřesťan je člověk, který ví, že v každém věku a v každé situaci pro něj platí, že „tonejlepší mě teprve čeká“. To nejlepší je vždy teprve přede mnou.

A to je plnost lásky a života ve spojení s nekonečně dobrým Bohem, který plní, co slíbil,a je na konci všech našich cest. Jeho milosrdenství je bez konce. Naděje, kterou čerpámez Božího Slova, otvírá odevzdaný, pokojný pohled do budoucnosti, proměňuje životv neustálé očekávání a stálé překvapení. Jak jinak se žije člověku s tímto vědomím, nežv nejistotě před neznámým a nesrozumitelným osudem.

Chesterton se kdysi moudře a vtipně vyjádřil, že lituje ateistů, protože „když sejim dobře daří, nemají za to komu poděkovat“. Ten, kdo uvěřil a žije v naději, má srdceplné vděčné odezvy vůči Tomu, kdo jej zahrnuje tolika dary. „Naše duše vyhlíží Pána,on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jakdoufáme v tebe.“ (Žalm 33).

PÍSMO SVATÉ – SLOVO NADĚJE

MONS. JOSEF HRDLIČKA


5s l o v o s e s t a n e t ě l e m ?APOŠTOL


4

Možná, že jen s povzdechem občas za-vzpomínáme na „zlaté časy“, kdy jsmese „vrtali“ v Písmu, kdy jsme dychtivěpročítali verše a kapitoly, podtrhávali,zvýrazňovali, dělali si poznámky vedletextu nebo pod textem. A teď? No, užnení tolik času, je tolik povinností domai v práci... Takový popis možná vystihujenejednoho z nás. Bohužel to asi vysti-huje i některá společenství, kdy poprvotním nadšení a hladu po Božímslově zůstal jen zvyk nosit s sebou Bibli,aniž by se vůbec otevřela. Ztratilo snadBoží slovo svou sílu? Ztratilo svou úder-nost a aktuálnost?

Proč je nutné „mít vztah k Bibli“, pra-videlně se sytit Božím slovem? Zkusmese na to podívat takto: asi jsme zakusili,že náš duchovní život potřebuje pravi-delnou modlitbu, pravidelné setkánís Kristem ve svátostech, především v eu-charistii. Eucharistie je vrcholem našehosetkávání s Kristem. A tentýž Kristus seneskrývá jen pod „rouškou“ chlebaa vína, ale i pod „rouškou“ slova. Proto jeve mši prostřen dvojí stůl: stůl slova a stůleucharistie. Na obou stolech se nabízíKristus „v plnosti“. První část mše (litur-gie slova) není „nutnou“ předehrou čipřípravou na slavení eucharistie, je užskutečným setkáním s Kristem. Avšak,ruku na srdce, nevnímáme biblická čteníjen jako pouhou přípravu na naše setkánís Bohem? Takový postoj by nás ochuzo-val o bohatství Slova.

Možná nás překvapí, že na II. vatikán-ském koncilu se znovu vyjádřilo přesvěd-čení, že církev má v úctě Boží slovo stejnějako samotné eucharistické Tělo Kristovo.To je docela závratné, ne? Boží slovo nenímenší než eucharistie. Síla Božího slovanení o nic menší než síla eucharistie. Proč?Z jednoduchého důvodu: v obou přípa-dech je přítomný „Kristus“, v obou přípa-dech se „Slovo stává tělem“: tělemv eucharistii, tělem ve slově. „Ubohé“ lid-ské slovo (a slova v Bibli jsou „uboháa slabá“, pokud nejsou oživená Duchem)se mocí Ducha stává Slovem: Slovo se vtě-luje, podobně jako se Boží Syn vtělil v lůněPanny Marie, a to zrovna tak mocí Ducha.I my se můžeme stát „matkami“ Krista:kdykoli se otevíráme Duchu, kdykoli do-volujeme tomuto Duchu, aby v nás „vtělil“Krista. Jen otevřeností vůči Duchu mů-žeme zakoušet ten stále nový zázrak vtě-lení: slovo Bible se v našem nitru, v našemlůně stává mocným Slovem.

Bůh se neštítí „snížit“ se k nám, po-dobně jako se neostýchal „snížit“ sek Marii z Nazareta. Tentýž Bůh (a ne jinýBůh, je to tentýž Bůh, který není o nicslabší než tehdy!) se k nám sklání a oslo-vuje nás. Natolik se ponižuje, že jakožebrák „klepe“ a čeká u dveří našehosrdce, až mu konečně otevřeme: klepea volá nás svým slovem. Čeká, až otev-řeme, až poslechneme jeho slovo a do-volíme, aby se jeho slovo stalo znovuTělem: v nás! A podobně jako panna na-zaretská i my můžeme vidět tento zázrak

ANGELO JASON SCARANO S.S.L.

SLOVO SE STANE TĚLEM?

„Věz, má dcero, že mé Srdce je milosrdenství samo. Z tohotomoře milosrdenství se rozlévají milosti na celý svět. Žádná duše,která se ke mně přiblížila, neodešla bez útěch. V mém milosrden-ství se utápí veškerá ubohost a z tohoto pramene tryská všechnamilost – spasitelná a posvěcující. Má dcero, toužím, aby tvé srdcebylo sídlem mého milosrdenství. Toužím, aby se skrze tvé srdcetoto milosrdenství vylilo na celý svět. Ať nikdo, kdo k tobě při-chází, neodchází bez té důvěry v mé milosrdenství, kterou si produše tolik přeji. Modli se, jak jen můžeš, za umírající, vyprošuj jimdůvěru v mé milosrdenství, vždyť oni důvěru nejvíce potřebujía mají jí nejméně. Věz, že milost věčné spásy některých duší v po-slední chvíli závisí na tvé modlitbě. Ty znáš celou propast méhomilosrdenství, tak z něj čerpej pro sebe, a zvláště pro ubohé hříš-níky. Spíše by nebe a země pominuly, než by důvěřující duši ne-objalo mé milosrdenství.“ (Deníček 1777)

Foto: Latinský breviář papeže Jana Pavla II.


7s l o v o s e s t a n e t ě l e m ?APOŠTOL


6

ve svých životech: zázrak zrození BožíhoSyna v nás, v našem nitru. Svatý Bernardto výstižně vyjádřil, když v jednom ká-zání o andělském zvěstování oslovujePannu Marii takto: „Dej spěšně odpo-věď, Panno! Odpověz rychle andělovi,a skrze anděla i Pánu. Odpověz slovoa přijmi Slovo. Prones své a počni bož-ské. Vypusť pomíjející slovo a pojmi dosebe Slovo věčné. Proč se zdráháš? Pročse chvěješ? Věř, vyznávej a přijmi. Hle,ten, po němž touží všechny národy,klepe venku na dveře. Co kdyby pro tvémeškání přešel, a ty bys musela s bolestíhledat toho, kterého tvá duše miluje?Vstaň, bež a otevři. Vstaň vírou, otevřivyznáním.“ Maria se nezdráhala, otev-řela a přijala slovo – a počala Slovo.A toto Slovo proměnilo celý její život –a stejně tak může proměnit i náš.

Co zbývá? Nenechávejme Krista, aby če-kal venku: chopme se jeho slova v Biblia vyslovme své „Amen“ – Ať se mi stane. Jeto ono „Amen“, které vyslovujeme při při-jímání Slova vtěleného v eucharistii,„Amen“, které bychom měli vyslovit při při-jímání Slova vysloveného ve slově Bible.

Amen – dávám se ti, Pane, k dispozici,otevírám ti své srdce, své nitro s různýmibolestmi a otázkami. Ať tvé slovo sestoupído mého nitra, do mých tužeb a záměrů,do mých pocitů, do mých vztahů. Amen –ať se mi stane.

Rady Valaamskéhostarce Jana (+1958)

„Jak číst Písmo svaté? Čti denněEvangelia. I když budeš mít málo vol-ného času, přečti si alespoň jednu ka-pitolku, alespoň pár veršů. Ale nečti jenproto, abys měl přečteno; nejprve sev duchu pomodli k Pánu, aby ti otevřelmysl a oči srdce, abys chápal moc Kris-tovy radostné zvěsti. Čti pozorně, veršza veršem. Zakusíš duchovní sílu, kterápramení z takového čtení, sílu, jakouzakusila žena nemocná krvotokem. Cochápeš, hleď uskutečňovat, a co ne-chápeš, nech být. Tak radí svatí otcové.

Nakonec ani spisy svatých otců nelzechápat pouhým rozumem: k jejich po-chopení docházíme životem.“

Foto: Wojciech Zubkowicz

„Má dcero, dnes rozjímej o mémbolestném utrpení, o celé jeho

velikosti; rozjímej o něm tak, jako bychje podstoupil výhradně pro tebe.“

(Deníček 1761)


9b ů h s e c h c e s e t k a t s k a ž d ý m . . .APOŠTOL


8b ů h s e c h c e s e t k a t s k a ž d ý m . . .

tradice to jen doplňuje a interpretuje.Běžný křesťan nemusí číst dejme tomuspisy Evagria z Pontu, aby byl spasen. Stačí,aby znal Písmo a tím se řídil.

Boží slovo opravdu působí na čtenářevelmi silně. Je to přece kontakt se samot-ným Bohem, který se pro naši spásu zje-vil lidem, vstoupil s nimi do vztahu, kterýse vyznačuje laskavostí a přízní. Díkyčetbě a rozjímání Písma člověk osobněpoznává Boha, protože poznává jehoskutky, působení, jeho vůli vyjádřenouústy proroků. Zvlášť důležitá je četbaevangelií. Každý snadno pochopí, že prokřesťana je poznání Ježíše Krista základ-ním požadavkem. Přece i v každodennímživotě poznáváme lidi a dozvíme se, jacíjsou, když pozorujeme jejich jednání a po-sloucháme jejich řeč. Stejně tak, kdyžčteme evangelium, poznáváme Boha díkyspolehlivému svědectví apoštolů a jejichučedníků. Četba Písma svatého je neza-stupitelná. Nelze se spokojit jen s tím, žev neděli během bohoslužby slyšíme třiúryvky z Bible. Jejich nespornou výsadouje to, že jsou hned během promluvy vylo-žené, interpretované. To je ale málo, ně-kolik minut jednou týdně. Jestli znáněkdo Boha jen z nedělních liturgickýchčtení, je to podobné, jako by někdo znalnějakého vynikajícího spisovatele pouzez recenzí jeho děl, a ne z přímé četby.

V Písmu svatém je uložena obrovskáduchovní síla. Bůh se přece zjevil provšechny lidi, Kristus spasil všechny lidi,má zájem o každého člověka, chce s nímnavázat kontakt. Jak by to bylo možnébez Písma, které je knihou mající za auto-ra Boha a lidi? Není mrtvou řečí, kterákdysi zazněla, odezněla a teď se jen při-pomíná díky starému zápisu. Je to řeč na-dále živá, působící. Bůh se chce setkats každým člověkem, s tím, který žil

v době proroků nebo za pozemského pů-sobení Ježíše Krista, ale také s tím člově-kem, který žije dnes nebo bude žít za200 let. Podmínkou ale je, že v Písmusvatém, které je základním i nejsnáze pří-stupným pramenem poznání Boha, spo-čívá velká duchovní síla. Je to docelalogické. Bez té působivosti Písma by člo-věk nemohl poznat Boha; poznával byjen zkušenosti, jaké s Ním udělali jinílidé. Díky Duchu svatému, který inspiro-val lidské autory biblických spisů a kterýje nadále přítomen a působí v církvi, sečetba Písma svatého stává setkáním člo-věka s Bohem. A toto setkání ovlivňuječlověka, mění ho. Ovšem pro účinnoučetbu Bible, která přinese hojné duchovníovoce, platí to, co platí i pro modlitbu –čtenář musí byt soustředěný, mít klid, ne-spěchat, číst často a pravidelně. Krátkésetkání s nějakou osobností může jedno-tlivce naplnit úžasem a nadšením, po-hnout ho a pomoci mu k nějakémurozhodnutí, ale k opravdovému násle-dování této osobnosti to nestačí. Musívzniknout důvěrnější známost. Stejně takje to s Božím slovem. Jeho pouhá po-vrchní a chabá znalost nemůže člověkempohnout, oslovit ho, přivést k obrácení.Ale pro dlouhodobé, a nejen občasné ná-sledování Krista je nezbytná důvěrnáznalost Božího slova, které na člověkavelmi silně působí.

Proč je v dnešní době tolik vlažnýchkřesťanů? Určitě i kvůli tomu, že znalostPísma svatého je velmi slabá. Zvlášť my,katolíci, se v tom musíme hodně zlepšit.V nesčetných katolických domácnostechleží kdesi na polici Bible, ale jen v nečet-ných je čtena. Myslím, že postní doba, kte-rou prožíváme, je dobrou příležitostí začíts pravidelnou četbou Písma svatého.

B. Pelc ■■

Ve spisech Starého a Nového zákonačasto najdeme místa, která mluví o účin-ném působení Božího slova. Jedno z nej-známějších je to z knihy proroka Izaiáše:„Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníhz nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažujezemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vy-dává símě tomu, kdo rozsívá, a chlébtomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slo-vem, které vychází z mých úst: Nenavrátíse ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, cochci, vykoná zdárně, k čemu jsem je po-slal.“ (Iz 55,10n) Jiný prorok, Jeremiáš, jeHospodinem ujištěn: „Viděl jsi dobře.Bdím nad svým slovem, aby se uskuteč-nilo.“ (Jer 1,12) Boží slovo, které je vyjá-dřením jeho vůle, úmyslu, je neměnné:„Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn,aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, pro-mluví, a nedodrží?“ (Nu 23,19) Ono nenínějakým abstraktním výrokem, obecnouřečí, ale je to slovo, které člověka velmi in-tenzivně oslovuje a vede ho občas k po-znání jeho nedokonalosti a hříšnosti,k přesnému rozlišení mezi tím, co je v němdobré a co je v něm zlé: „Slovo Boží ježivé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvou-sečný meč; proniká až na rozhraní dušea ducha, kostí a morku a rozsuzuje touhyi myšlenky srdce.“ (Žd 4,12)

Zároveň ale Boží slovo nepůsobí na člo-věka automaticky, neničí jeho svobodnouvůli, jak to pěkně líčí podobenství o roz-sévači a jeho výklad daný samým JežíšemKristem (viz Mk 4, 1–20). Boží slovo námzprostředkovává Písmo svaté a apoštolskátradice, poněvadž, jak učí II. vatikánskýkoncil: „Obojí vyvěrá z téhož Božskéhopramene, splývá jaksi vjedno a směřujek témuž cíli. Písmo svaté je totiž Boží řeč,písemně zaznamenaná z vnuknutí Duchasvatého; posvátná tradice pak předáváBoží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duchsvatý apoštolům, bez porušení jejich ná-stupcům, aby je osvěcováni Duchempravdy ve svém hlásání věrně uchovávali,vykládali a šířili.“ (Dei verbum 9)

Pro obyčejného člověka je mnohemsnazší seznámit se se slovem Božím pro-střednictvím Písma, poněvadž se jednáo jednu knihu, která je snadno přístupnáa několikrát přeložená do našich mateř-ských jazyků. S apoštolskou tradicí je toobtížnější, protože díla apoštolských učed-níků a ostatních autorů, kteří jsou jejímisvědky, jsou roztroušená v četných sbír-kách a často existuje jen jejich originálv řečtině anebo latině. Není to ale problém,poněvadž Písmo svaté obsahuje všechno,co je pro spásu člověka nutné. Apoštolská

BŮH SE CHCE SETKATS KAŽDÝM ČLOVĚKEM


11l e c t i o d i v i n aAPOŠTOL


10l e c t i o d i v i n a

Pravděpodobně žádný z nás, kdo žijev církvi a zajímá se o dění uvnitř katolickécírkve, se neubrání alespoň občasnémusrovnání papeže Jana Pavla II. se sou-časným Benediktem XVI. Ačkoli nynějšípapež opakovaně zdůrazňoval to, že chcenavazovat na svého předchůdce a jítv jeho šlépějích, jsme svědky toho, že sizároveň jde v mnoha směrech svouvlastní cestou a má své vlastní priority.A jednou z charakteristik Benediktovapontifikátu je jistě důraz na studiuma rozjímání Božího slova. Benedikt XVI.nás opakovaně zve, abychom objevili dů-ležitost Božího slova, abychom je vnímali

jako slovo Života a slovo Světla a důleži-tou formu jeho přítomnosti mezi námi.Na podzim letošního roku pak také svolaldo Říma biskupský synod na téma: „SlovoBoží v životě a poslání církve“.

Byl to již II. vatikánský koncil, který vrá-til Boží slovo do středu života církve, abyv něm církev i každý věřící nacházel svoupotravu a svou sílu (Dei Verbum, 24).Dodnes mnohé šokují slova koncilníchotců: „Proto církev měla vždy v úctě BožíPísmo, jako má v úctě samo tělo Páně.“(Dei Verbum, 21). Tato slova nám jasněukazují, že není možné obejít se v našemduchovním životě bez Božího slova, že

náš vztah s Pánem a naše modlitbav mnohém závisí právě na našem vztahuk Božímu slovu.

Jakým způsobem ale mohu Boží slovoplodně začlenit do svého duchovního ži-vota? Jak jím rozvinout a prohloubit svůjvztah s Bohem? Jak z něj učinit svůj kaž-dodenní pokrm a posilu? Tak, že moječetba bude pravidelně přecházet v mod-litbu, naslouchání Bohu v odpověď naslyšené! Tak, že budu číst ve víře, v duchumodlitby a že budu věřit v přítomnostBoha mluvícího ke mně ve svém slovua očekávajícího moji odpověď, moji po-slušnost a moji odevzdanost do jeho zje-vované nejsvětější vůle! Tento přístupk Božímu slovu církví dnes opakovaněvřele doporučovaný se již tradičně ozna-čuje jako lectio divina a náš současný pa-pež je přesvědčen, že „tato praxe přinesecírkvi nové duchovní jaro“.

Věřím, že pro mnoho čtenářů je lectio di-vina známou a snad i běžně praktikovanouskutečností. Rád bych tedy těmito řádkyoslovil především ty z vás, kteří se ještě pra-videlně nad Božím slovem nemodlíte, a vásvšechny ostatní povzbudil k dalšímu růstua prohlubování této metody modlitbyv dnes již poměrně rozsáhlé literatuře natoto téma i v českém jazyce.

Pokud jsem se rozhodl setkat se s Pá-nem v této modlitbě nad Božím slovem,vyhradím si pro to dostatečně dlouhý čas,aby se modlitba mohla vůbec rozvinout,najdu si vhodné místo a zaujmu správnoupolohu těla. Do prostoru modlitby mohuvstoupit chvílí zmlknutí, kdy se odpou-tám od okolního světa, od toho, co jsemtřeba předtím dělal či prožíval, a uvědo-mím si, že mne Bůh volá k setkání s Ním– on je totiž tím, kdo nabízí prostor mod-litby, zve mne do něj, volá a čeká, až při-jmu pozvání k tomuto setkání! Každou

modlitbu musím začínat vědomím Božípřítomnosti, aby má modlitba nebyla ja-kousi samomluvou, prázdným odříkává-ním naučených formulí nebo toho„zbožného“, co mi prostě právě přišlo namysl.

Postavím se vpravdě před Boží tvář,tedy uvědomím si také své hříchy, kterépokorně vyznám a poprosím o odpuštění,o čisté srdce. Vyznám svoji důvěru v Boha,který je láska a chce mé dobro a kterémuse tedy mohu bez obav zcela odevzdat.Právě tento postoj pokorné odevzdanostije nesmírně důležitý na začátku i běhemmodlitby nad Božím slovem, abych byl to-tiž připraven a ochoten slyšet to, co miBůh chce teď a tady tímto svým slovemříci, a snažil se to pak uskutečnit ve svémživotě. Velmi vhodné je také poprosito soustředěnost, dobré prožití času mod-litby a zejména o světlo Ducha svatého.

Teprve nyní vezmu do rukou Písmosvaté a přečtu si třeba i vícekrát pomalua pozorně pokud možno již předem vy-braný úryvek. Pokud konám lectio divinakaždý den nebo víceméně pravidelně, jedobré soustředit se buď na texty, které seten den čtou při mši svaté, nebo si vybratjednu biblickou knihu, kterou postupněverš po verši a kapitolu po kapitole pro-rozjímám, aniž bych se některým úsekůmzáměrně vyhýbal. Při této četbě budu„sbírat poselství“ a snažit se naslouchatBožímu hlasu, i když mne třeba bude ne-příjemně usvědčovat; zároveň si bududávat pozor, aby Boží slovo nepřehlušilhlas mých vlastních přání, tužeb a ná-zorů, abych se prostě stále jen netočil vesvém vlastním světě.

Dalšímu kroku lectio divina se většinouříká meditace. Ten, kdo je toho schopen,a pokud je to zrovna možné, si může roz-jímaný úryvek nejprve představit, tedy

ČÍST VE VÍŘE, V DUCHU MODLITBY A VĚŘIT

V PŘÍTOMNOST BOHA MLUVÍCÍHO KE MNĚ

LECT IO DIVINA


13r o z h o v o rAPOŠTOL


12l e c t i o d i v i n a

vytvořit si obraz scény, postav a celéhoděje. V žádném případě ale nemám pou-štět z uzdy svoji fantazii a zacházet vesvých představách do přílišných podrob-ností. Možná bude tento krok ode mne vy-žadovat určitou námahu, když se budusnažit při hledání Božího poselství pro svůjsoučasný život proniknout do přečteného.Jedná se zde o činnost rozumu, který ro-zebírá text, přemýšlí nad ním a hledáskryté pravdy; jde o činnost, která vyža-duje vytrvalost a pokorné srdce schopnépřijmout to, že se někdy třeba jen stěžíbudu „něčeho chytat“ nebo něčemu ne-budu dostatečně anebo vůbec rozumět.

Vrchol lectio divina stojí ale teprve předemnou. Musím sestoupit „z hlavy do srdce“.Meditované Boží slovo se dotklo méhosrdce, ze kterého bude proto nyní stoupatmá osobní odpověď milujícímu Bohu.Srdce zasažené Božím slovem začne „pře-tékat“ chválou, díkůčiněním, prosbou,nářkem, vyznáním, adorací anebo prostězůstane v úžasném mlčení dvou milujících

se osob. V evangeliích najdeme místa,která zdá se mi krásně vyjadřují, o co zdejde: je to chvíle u Pánových nohou Marie,sestry Lazara, a Marty (Lk 10, 39) nebospočinutí na Pánových prsou milovanéhoučedníka (Jan 13, 23).

Dobře prožité lectio divina mění můj ži-vot a vede ho ke stále dokonalejší láscek Bohu a ke všem lidem. Jeho plodemnení v prvé řadě nějaké poznání nebonové myšlenky, ale ochota ke změněsvého dosavadního života, impuls k du-chovnímu růstu. Součástí tohoto můžebýt na závěr duchovními autory tolik do-poručované přiměřené předsevzetí k ná-pravě či snaze o něco dobrého. Totokonkrétní rozhodnutí o tom, jakým způ-sobem budu uvádět promodlené Božíslovo do praxe, má odpovídat prioritáma požadavkům mého životního povolání.

Ve své poslední encyklice Spe salvi násBenedikt XVI. nabádá těmito slovy: „Mod-lit se neznamená vystoupit z dějin a utécise do soukromí vlastního štěstí. Správnýzpůsob modlitby je procesem vnitřníhoočišťování, které nám dá schopnost býtpro Boha a tím také pro lidi. V modlitbě sečlověk musí naučit, co doopravdy můžepo Bohu žádat, co je hodné Boha... Musíse naučit, že nemůže prosit o povrchnía pohodlné věci, které si momentálněpřeje... Setkání s Bohem probouzí mé svě-domí, aby mi už nedodávalo sebeospra-vedlňování, aby už nebylo zrcadlem mýma mých současníků, jež mne podmiňují,ale stalo se schopností naslouchat samot-nému Dobru“ (č.33).

Naše modlitba a Písmo svaté patřík sobě a měly by být od sebe neodděli-telné. Praxe lectio divina nás naučí tomu,jak se máme dobře modlit i jak mámesprávně křesťansky žít.

Zdeněk Wasserbauer ■■

❖❖ V tomto roce Svatý otec vydal svoudruhou encykliku, tentokrát o naději –„Spe salvi“ (V naději jsme všichni spa-seni). Říká v ní, že jen Bůh je opravdo-vým zdrojem naděje pro lidstvo. Bůh jepřítomen ve svém slově. Sv. Pavel námpřipomíná, jak je toto Boží slovo silnéa účinné (zrov. Žd 4,12n). Otče bis-kupe, jaký vliv na formování vašehopovolání a duchovního života měloa má Boží slovo a Písmo svaté?

Od malička jsem vyrůstal nejenoms pohádkami, ale i s vyprávěním o českéhistorii, o hvězdách, o jiných zemích..., alepředevším s vyprávěním o stvoření světaa jinými událostmi Starého a Nového zá-kona, ale i o životech svatých a světic,o zázracích v Lurdech... Vypravěčem bylmůj otec, stolař, který pracoval v továrnějako dělník. Moc nám pomohlo Písmosvaté v obrazech, které se mi líbily. Dobavyprávění byla obyčejně před tím, než

jsem šel spát. Takže od malička jsem znalvšechny důležité události z Písma... Ma-minka dbala o to, abych se naučil modlit,a také o to, abych se modlil pravidelněráno, večer, před a po jídle, Anděl Páněv poledne a klekání večer... Tak se staloPísmo sv. a pravidelná modlitba zákla-dem mého křesťanskeho života i kněž-ského povolání.

❖❖ Pán Ježíš přirovnává Boží slovok pokrmu, když říká, že ne samýmchlebem je člověk živ (srov. Lk 4,4).Mnozí lidé ale často říkají, že nedoká-žou objevit ve svém životě působeníBožího slova. Připadá jim, jako by dě-lali nějakou chybu a neuměli se dostatk tomu opravdovému pokrmu, kterývyplývá s Božího slova. Co byste jimporadil?

Co je ten pokrm? Mělo by to být to, coděláme jako křesťané. Například mod-litba – pokud končí jen odříkáním slova nenásleduje skutek, pak to opravdunení modlitba účinná. Stejně tak je to sesvátostmi. Např. mše sv. nekončí, kdyžskončila liturgie v kostele, ale pokračujevlastně celý den nebo týden v tom, cojako věřící člověk dělám. Pomáhám ji-ným, potřebným. Snažím se odpustittomu, kdo se proti mně provinil, defini-tivně bych v sobě neměl nosit předsudkynapř. o „rákosnících“, Romech, o bezdo-movcích nebo o těch, kteří mají tělesnou

SLOVOPLNÉ MOCIROZHOVOR S BISKUPEMPETREM ESTERKOU

Foto: archiv ABM


15r o z h o v o rAPOŠTOL


14r o z h o v o r

nebo psychickou vadu... Takový předsu-dek bych měl neutralizovat tím, že po-stiženým nebo potřebným pomůžu, žepro ně něco dobrého udělám... Kdo vejdedo království nebeského? „Ne ten, kdo miříká Pane, Pane, ale ten, kdo plní vůlimého nebeského Otce.“

❖❖ Písmo svaté je nejen slovem Bohak člověku, ale mělo by být také podně-tem ke společnému dialogu člověkas Bohem. Začátkem takového dialoguje odpověď člověka na konkrétní Božíslovo. Často se ale může stát, že je námtěžko přijmout toto Boží slovo a brá-níme mu. Jak na sobě pracovat, aby-chom se v konfrontaci s Božím slovemdokázali vzdát své vůle, otevřít se Bo-žímu volání a toto slovo přijmout?

Neseď jenom na zadku, ale angažuj sev konání dobra. Zde je důležitá dobrá ak-tivní komunita, která umožní lidem účast-nit se různých činností pro jednotlivcei celou komunitu. Dobře se to dělalo a dělánapř. při opravě kostela nebo fary. Ale mů-žeme třeba zorganizovat návštěvu ne-mocných nebo ve vězení, pomoci matkáms malými dětmi, účastnit se čištění kostelanebo jít uklidit staré, nemocné osobě, při-pravit jídlo... Své vůle se nemusíme vzdát,ale měli bychom být ochotni podřídit ji vůliBoží. Myslím, že největší překážkou promnohé je vyjít ze svého „ochranného“ kru-nýře a naučit se riskovat. Mít odvahu seangažovat, i když je tam nebezpečí, že ne-budu pochopen, přijat...

❖❖ Prozradíte našim čtenářům, zdamáte nějaký úryvek nebo knihu Písmasvatého, která vás osobně nejvíce oslo-vuje a pomáhá vám cítit přítomnostPána ve vašem životě? Čím vás tentotext nejvíce oslovil?

Je to jednak Evangelium sv. Jana 1. ka-pitola. „Na počátku bylo Slovo a to Slovobylo u Boha a to Slovo byl Bůh...“ neboverš 12: „Všem, kdo ho přijali, dal moc státse Božími dětmi...“ Nádherné privilegium!

Pak je to sv. Pavel, list ke Gal. 5,16–25,hlavně když píše o ovoci darů Ducha sva-tého. Jsou to „láska, radost, pokoj, shoví-vavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost,zdrženlivost... Protože Duch je naším živo-tem, podle Ducha také jednejme!“ Myslím,že je třeba stavět náš duchovní život nejenna Desateru – to dělají i Židé a jiní – ale naučení a zdůrazňování tohoto ovoce! Zdejsme chybovali a stále chybujeme. Co toznamená, že Ježíš přišel naplnit Zákon?Jak ho nakonec naplnil? Přece tím, že námposlal Ducha svatého, kterého jsme zatímdo velké míry ignorovali, nepřijali. Kdoz nás myslí, že třeba laskavost, radost, vlíd-nost... jsou vlastně dary Boží? Znám paní,která když se ráno připravuje na cestu dopráce a upravuje si vlasy a obličej, se modlítakto: Dej, Bože, abych se chovala a jednalatak, jak by jednal Ježíš. Dej, abych bylausměvavá, radostná, nápomocná, abych vevšech lidech viděla Tebe a podle toho takéjednala, abych přinášela světlo tam, kde jetemnota, abych byla laskavá i k těm, kteříse chovají povýšeně, hrubě... A opravdu seo ní říká, že kam přijde, tam přináší dobrounáladu, radost, světlo...

❖❖ Žijeme ve světě mnoha slov. Člověkdnešní doby je tak „bombardován“ slo-vem, že je jím často unavený. Božíslovo vyžaduje ticho a soustředění. Cobyste, otče biskupe, ohledně toho po-radil našim čtenářům? Jak v sobě najít„prostor“ a čas pro slovo Boží?

Základem úspěšného duchovního, tedykřesťanského života je určitá životní discip-lina, řád. V něm je nutné věnovat určitou

dobu práci, spánku, rekreaci, ale také mod-litbě, ne opakování naučených modliteb,ale opravdové rozmluvě s Pánem Bohema i s komunitou, v níž žijeme. Je nutné kon-trolovat dobu, kterou strávíme u televize,počítače, věnování se nějakému koníčku...Do programu je třeba zařadit dobu pro

modlitbu, zpytování svědomí, duchovníčetbu, rodinnou aktivitu rodičů s dětmi…Je třeba naučit se s dětmi hovořit na jejichúrovni, nejen jim nařizovat, poroučet, státse jejich přáteli, hrát s nimi hry, ale také ses nimi modlit... Děkuji za rozhovor.

P. Wojciech Zubkowicz SAC ■■

ThDr. Petr Esterka, pomocný biskup brněnskýNarodil se 14. listopadu 1935 v Dolních Bojanovicích. 15. června 1957

emigroval do Rakouska, v září téhož roku byl přijat do Papežské koleje Ne-pomucenum v Římě a v roce 1963 vysvěcen na kněze. Poté byl poslán mezikrajany do arcidiecéze San Antonio v Texasu.

V roce 1967 obhájil v Římě doktorskou práci a po návratu do USA zahá-jil své akademické působení. Současně s tím působil v letech 1974–1995v americkém letectvu a od roku 1978 se začal intenzivněji věnovat prácimezi českými katolíky v USA a Kanadě, od roku 1986 jako biskupský vikář.V roce 1994 se jeho působení rozšířilo i na Austrálii.

Roku 1987 dostal titul monsignor a roku 1992 byl jmenován čestným prelátem. 5. 7. 1999 bylpapežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem čefalenským a pomocným biskupembrněnským pověřeným duchovní péčí o české katolíky v cizině. (Převzato z: www.biskupstvi.cz)

„Vyvolené duše, kterénemají mého ducha, kteréžijí literou, té liteře dávají

přednost před mýmduchem, duchem lásky.

Celý zákon jsem postavil nalásce, avšak ani v řádech tu

lásku nevidím, proto mismutek naplňuje Srdce.“

(Deníček 1478)

Foto: archiv ABM


17p í s m o s v a t é j a k o p r a m e n . . .APOŠTOL


16p í s m o s v a t é j a k o p r a m e n . . .

Jistě všichni dobře známe onu pasáž zezávěru Lukášova evangelia: dva z Ježí-šových učedníků jdou po jeho ukřižo-vání do Emauz a rozmlouvají spoluo obrovské tragédii, která je postihla(Lk 24,13nn.). A tu se k nim připojujesám Pán a ptá se jich, o čem že to spolurozmlouvají. Z evangelistovy formulaceodpovědi je takřka slyšet hořkost jejichzklamání: „…A my jsme doufali, že onje ten, který má vysvobodit Izraele.A k tomu ke všemu je to dnes třetí den,co se to stalo…“ (tamtéž,21).

Ježíš však začíná od Mojžíše, probírávšechny proroky a vykládá, co se ve všechčástech Písma na něj vztahuje (srov. v. 27).Oni ho přemlouvají, aby s nimi zůstal, po-něvadž „se připozdívá a den se už nachýlil“(v. 28b). A když ho rozpoznají při lámáníchleba a on jim zmizí z očí (srov. v. 30n.),řeknou si mezi sebou „Což nám nehořelosrdce, když k nám na cestě mluvil a odha-loval smysl Písma?“ (v. 32). A třebaže pů-vodně neměli v úmyslu již nikam chodit,ihned se vracejí do Jeruzaléma a vydávajíostatním učedníkům svědectví o svém set-kání se Zmrtvýchvstalým…

NACHÁZENÍ SMYSLU UDÁLOSTÍ

(Písmo jako kritérium porozumění)Co způsobilo ten náhlý přerod? Nejprve

skepse, pak nadšení; nejprve skleslosta únava, pak radostný spěch! Učedníkům

„hořelo srdce“, neboť jim Ježíš odhalovalsmysl Písma… Nemylme se přitom: nešloo teoretické rabínské spekulace na nej-různější témata, nýbrž o živou odpověď dokonkrétní, velmi prekérní situace!

To, co Lukáš schematicky načrtává vezmíněné epizodě jako jednotlivou událost,byla ve skutečnosti celková zkušenostprvotní církve po Ježíšově smrti a zmrt-výchvstání. Jakkoli se nám totiž z popisůevangelií (napsaných až několik desetiletípo zmíněných událostech!) může zdát, žese zjeveními Zmrtvýchvstalého a s pří-chodem Ducha o Letnicích bylo apošto-lům „najednou vše jasné“, ve skutečnostibyla první generace Ježíšových učedníkůodkázána na to, aby postupně, s léty sklá-dala ze střípků starozákonních textů (ze-jména prorockých) porozumění smyslupašijových událostí. Vidíme to na samot-ných líčeních Ježíšova utrpení, jeho smrtia vzkříšení: jsou doslova „protkána“ citátyze Starého zákona, které jsou ve skuteč-nosti oněmi místy (topoi) z židovské bible,v nichž první křesťané nacházeli krůčekpo krůčku odpovědi na ono tragickédrama, jehož byli svědky a jemuž zprvuvůbec nerozuměli.

Podobně má Písmo sloužit nám: i myv něm (a to již nejen ve Starém, ale i v No-vém zákoně) můžeme a máme hledat od-povědi na otázky po smyslu událostínašeho života. Jistě však ne náhodnýmotevřením Bible na libovolné stránce

PÍSMO SVATÉ JAKOPRAMEN NOVÉ NADĚJE

„COŽ NÁM NEHOŘELO SRDCE?“ (LK 24,32A)

PAVEL VOJTĚCH KOHUT OCD a hledáním „slova pro nás“, nýbrž pocti-vým pročítáním, hledáním v posvátnýchtextech a přemítáním o nich v modlitbě…

NABÝVÁNÍ KRISTOVA DUCHA

MEDITACÍ

(Písmo jako kritérium jednání)Písmo svaté má však i další důležité

funkce v duchovním životě: mimo jiné másloužit jako kritérium našeho jednání.Zde se zvláště meditace evangelií stávápro křesťana zcela zásadní, vždy to první,co se od křesťana očekává, je podlesv. Jana od Kříže, že bude mít touhu ná-sledovat Krista, a proto potřebuje rozjí-mat o jeho životě, aby se naučil vždychovat, jak by se choval na jeho místě On(srov. Výstup na horu Karmel 1,13,3). Ji-nými slovy: pravidelná meditace Písma,zejména evangelních perikop, má plnitstejný účel jako ony tři roky učedníků poboku svého Mistra, kdy se od něj učili ne-jen, když naslouchali jeho kázáním, aletaké když byli svědky jeho znamení, jehomodlitby, jeho rozmlouvání s lidmi přihostinách i jiných příležitostech, alemožná především ve chvílích, kdy byls nimi sám, když odpočíval, když jim takéOn sám naslouchal. Tehdy se učili, co zna-mená mít Kristova ducha.

To všechno nám může poskytnout me-ditace Písma, není-li planou „intelektu-ální akrobacií“ rozumu nebo „virtuálnímkinem“ naší obrazotvornosti, nýbržosobně angažovaným zapojením sedo evangelijní scény ve víře.

MEDITOVANÉ PÍSMO

– PRAMEN NADĚJE

Stane-li se nám Písmo svaté kritériemrozlišování našeho života a kritériem zásadjednání, stane se opravdovou normou ži-vota, jak to bylo připomenuto na II. vati-

kánském koncilu: „Je třeba, aby se všechnocírkevní kázání i křesťanská zbožnost živilaa řídila Písmem svatým. Slovo Boží má ta-kovou sílu a moc, že je pro církev oporoua životem a pro její děti posilou víry, pokr-mem duše, čistým a trvalým pramenemduchovního života“ (DV 21).

Tak jako pro zklamané učedníky jdoucído Emauz se i nám může Písmo svaté státpramenem nové naděje, zvláště když do-volíme, aby se k nám při jeho četbě při-pojil Kristus (srov. Lk 24,15) a zapálilnaše srdce.


19p o s l á n í a s p i r i t u a l i t a s . f a u s t y n yAPOŠTOL


18p o s l á n í a s p i r i t u a l i t a s . f a u s t y n y

První část

Existují pravdy svaté víry, o kterých simyslíme, že je známe, a často o nich mlu-víme, ale kterým se dobře nerozumía také se jimi nežije. To byl také můj pří-pad, pokud jde o pravdu o Božím milosr-denství. Tolikrát jsem v meditacíchpřemýšlel o milosrdenství, zvlášť běhemexercicií, tolikrát jsem o něm kázal a mys-lel na ně ve svých liturgických modlit-

bách, ale nešel jsem do hloubky, nevstře-bával jsem dostatečně obsah a význampravdy o milosrdenství pro duchovní ži-vot. Zvlášť jsem nemohl pochopit a zatímtaké souhlasit s tím, že milosrdenství jenejdůležitější vlastností Stvořitele a Spa-sitele.

Bylo třeba až prosté, svaté duše, úzcespojené s Bohem, která – tomu věřím – mio tom z Božího vnuknutí řekla, a tím měmotivovala ke studiu, vědeckým pracem

a rozjímáním nad Božím milosrdenstvím.Tou osobou byla sestra Faustyna (HelenaKowalska) z Kongregace Sester MatkyBožího milosrdenství, která pomalu do-sáhla toho, že dnes záležitost úcty k Bo-žímu milosrdenství, a zvlášť zavedenísvátku Božího milosrdenství o první ne-děli po Velikonocích, považuji za jedenz hlavních úkolů svého života.

Sestru Faustynu jsem poznal v létě roku1933 u sester Matky Božího milosrdenstvíve Vilně, když ke mně přišla ke zpovědi.Upoutala moji pozornost neobvyklouněžností svědomí a úzkým sjednoceníms Bohem. Většinou nebylo za co jí dávatrozhřešení a nikdy neurazila Boha těž-kým hříchem. Už na začátku mi řekla, žemě už dávno zná z nějakého zjevení, žemám být jejím duchovním vůdcem a žemusím uskutečnit jakési Boží plány, kteréskrze ni mají být předané. Podcenil jsemtoto její vyznání a podrobil jsem ji jisté

zkoušce, která zapříčinila, že se souhla-sem představené začala hledat jinéhozpovědníka. Po jisté době se vrátila kemně a řekla, že snese všechno, ale ode měuž neodejde.

Když jsem ji poznal více, konstatovaljsem, že dary Ducha svatého působí v nískrytě, ale někdy, a to dost často, jsou víceviditelné a dávají jí intuici, která živýmzpůsobem zasahovala do její duše, roz-něcovala v ní lásku, heroické akty sebe-obětování a sebezapírání. Zvlášť častobylo vidět působení darů schopnosti, ro-zumu a moudrosti, díky kterým sestraFaustyna jasně viděla nicotnost pozem-ských věcí a důležitost utrpení a ponížení.Poznávala jasně Boží vlastnosti a nejvícejeho nekonečné milosrdenství. Někdy sezase dívala do nedostupného, obšťastňu-jícího světla, ze kterého přicházel Kristuspravou rukou žehnající světu a levou od-halující šat na svém srdci, odkud prame-nily dva paprsky – bílý a červený. SestraFaustyna mívala takové zjevení už něko-lik let a slyšela nadpřirozená slova po-mocí sluchu, představivosti a rozumu.

V obavě, aby u ní nešlo o nějaké halu-cinace nebo psychické poruchy, obrátiljsem se na její představenou, matkuIrenu, aby mi řekla, kdo je sestra Faus-tyna, jakou má pověst v kongregaci u ses-ter a představených, a požádal jsem jio vyšetření jejího psychického a fyzickéhozdraví. I poté, co jsem dostal odpověď,která byla pro sestru Faustynu po všechstránkách příznivá, jsem ještě určitoudobu vyčkával. Částečně jsem nedůvěřo-val, rozjímal jsem, modlil se a snažil jsemse celou věc vyšetřit, radil jsem se takés několika moudrými kněžími neříkajícpřitom, o co a o koho jde.

Tehdy šlo o uskutečnění prý rozhod-ného přání Pána Ježíše namalovat obraz,

„Hle viditelná pomoc pro tebe na zemi.On ti pomůže splnit na zemi mou vůli.“ (Dn 53)

V poslání sestry Faustyny určila Boží prozřetelnost mimořád-nou roli jejímu zpovědníkovi a duchovnímu vůdci P. MichałowiSopoćko. V době pobytu sv. Faustyny ve Vilně (1933–1936) bylpro ni nenahraditelnou pomocí v rozpoznávání vnitřních zá-žitků a zjevení. Na jeho pokyn napsala Deníček.

P. Michał Sopoćko se narodil v Nowosadach u Vilna. V le-tech 1910–1914 studoval teologii na Universitě ve Vilně a potéve Varšavě. V roce 1926 získal doktorát z morální teologie

a stal se spirituálem v semináři ve Vilně. V roce 1934 získal habilitaci. Přednášelpastorační teologii na Universitě ve Vilně a v semináři v Bialymstoku (1928–1962).V letech 1918 –1932 byl vojenským kaplanem ve Varšavě a ve Vilně.

Ve svých vědeckých publikacích položil teologické základy pro nové formy úctyk Božímu milosrdenství, které horlivě šířil prostřednictvím hlásání evangelia a so-ciální činnosti. Pro první komunitu sester, která se stala začátkem nového řádu,napsal právo na základě myšlenek a propozic sestry Faustyny. Psal a publikovalmodlitby k Božímu milosrdenství na základě jejích textů. Po smrti sestry Faus-tyny, se kterou byl v kontaktu do konce jejího života, konsekventně realizovalúkoly vyznačené ve zjeveních.

Zemřel 15. února 1975 v Bialymstoku, v den památky sv. Faustyna, patronasv. Faustyny. V současné době probíhá proces jeho blahořečení.

VZPOMÍNKY P. MICHAŁA SOPOĆKO,ZPOVĚDNÍKA SV. SESTRY FAUSTYNY

P OS LÁ N Í A S P I R I T UA L I TA S E S T RY FAU S TY N Y


21o b o ž í m m i l o s r d e n s t v í v p í s m u s v .APOŠTOL


20k o r u n k a

„...Tato modlitba je na usmíření méhohněvu ... nejprve se pomodlíš jednouOtčenáš, Zdrávas Maria a Věřímv Boha, potom budeš na zrnkách Otče-náše říkat tato slova: Věčný Otče,obětuji ti tělo a krev, duši i bož-ství tvého nejmilejšího Syna a na-šeho Pána Ježíše Krista, na smírza hříchy naše i celého světa; nazrnkách Zdrávasu budeš říkat tato slova:Pro jeho bolestné utrpení buď mi-losrdný k nám i k celému světu.Na závěr se pomodlíš třikrát: SvatýBože, Svatý Silný, Svatý Nesmr-telný, smiluj se nad námi a nadcelým světem.“

/Deníček 476/

K O R U N K A

který sestra vidí ve zjeveních, a ustano-vení svátku Božího milosrdenství o prvníneděli po Velikonocích.

Nakonec, motivován spíše zvědavostí,jak by ten obraz měl vypadat, než vírouve zjevení sestry Faustyny, rozhodl jsemse zajistit namalování takového obrazu.Spojil jsem se s uměleckým malířem, Eu-geniuszem Kazimirowskim, který semnou bydlel ve stejném domě a který zaurčitou finanční odměnu souhlasil s na-malováním obrazu. Domluvil jsem setaké s matkou představenou, která sestřeFaustyně dovolila dvakrát týdně přichá-zet k malíři, aby mu řekla, jak má obrazvypadat.

Práce trvala několik měsíců, až konečněv červnu nebo v červenci roku 1934 bylobraz dokončen. Sestra Faustyna si stě-žovala, že obraz není tak krásný, jak hoona vidí ve zjeveních, ale Pán Ježíš jiuklidnil, že takový stačí, a řekl: „Dávámlidem nádobu, se kterou mají přicházetke mně pro milosti. Tou nádobou je tentoobraz s nápisem: „Ježíši, důvěřuji Ti.“

(pokračování v příštím čísle) převzato z: www.faustyna.eu

BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ VE

STARÉM ZÁKONĚ

Předmětem Božího milosrdenství ve Sta-rém zákoně je především vyvolený národ.Jahve je milosrdným Bohem Izraele a ti,kteří k tomuto národu patří, vědí, že nikdonedokáže říct o všech dílech Božího milosr-denství (Sir 18,5).

Bůh sám ujišťuje, že pokud ho tento ná-rod bude vzývat, uslyší jej, protože je sho-vívavý.

Vyvolený národ se bude často utíkatk Bohu a vzývat jeho milosrdenství v pře-svědčení, že na lidskou bídu Bůh nemůžereagovat jinak, než projevením svého mi-losrdenství.

Toto přesvědčení nezmenšovalo ani vě-domí vin, které spočívaly na celém národě.Prorok Daniel oznamuje: „Na Panovníku,našem Bohu, závisí slitování a odpuštění,neboť jsme se bouřili proti němu a nepo-slouchali jsme Hospodina, našeho Boha,a neřídili se jeho zákony.“ (Da 9,9n). Asi nej-výmluvnější jsou zde slova Nehemiáše: „Dá-val jsi jim výstrahu, abys je přivedl zpětk svému zákonu. Oni se však zpupně vyvy-šovali, neposlouchali tvé příkazy a prohře-šovali se proti tvým řádům (…) Měl jsis nimi trpělivost po mnohá léta (…) Alez nesmírného slitování jsi s nimi neskonco-val a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milos-tivý a soucitný.“ (Neh 9, 29n).

Nejvýznamnější vlastností Božího mi-losrdenství je trpělivost. Bez přehánění lzeříct, že dějiny vyvoleného národa jsou dě-jinami lidských pádů a stále se opakujícíchaktů Božího milosrdenství.

Je ale dobré si pamatovat, že ve Starémzákoně jsou texty, které neomezují Boží mi-losrdenství jen na samotný Izrael. Několi-krát se říká o tom, že Bůh prokazuje svémilosrdenství všem, kteří se ho bojí(Ž 103,11; Sir 2,9; Na l,3.7) a Sirachovecdokonce říká: „Člověk se slitovává nadsvým bližním, ale Hospodin má slitování sevšemi tvory…“ (Sir 18,13). Předmětem Bo-žího milosrdenství jsou všichni tvorové:„Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším,co učinil, se slitovává.“ (Ž 145,9).

Projevem Božího milosrdenství k hříšní-kům jsou nesčetné výzvy k pokání. Jeremiášvyzývá ve jménu Božím: „Navraťte se, od-padlí synové (…), neboť já jsem váš man-žel. Přijmu vás (…)“ (Jr 3,13). O něco dálestejný prorok opakuje slova Hospodina:„Postav se na nádvoří Hospodinova domu(…) Snad uslyší a odvrátí se každý od svézlé cesty a já budu litovat toho, že jsems nimi chtěl zle naložit za jejich zlé skutky.“(Jr 26,2-3).

Nejhlubší smysl poselství k pokání asi nej-lépe vyjadřují tato slova Boha o vyvolenémnárodě, vyslovená ústy proroka Jeremiáše:„Kdykoli však o něm mluvím, znovua znovu si ho připomínám. Proto je mé nitronad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nadním, je výrok Hospodinův.“ (Jr 31,20).

Bohužel ale Boží výzvy k pokání a obrá-cení, spojené s výstrahou před nadcházejí-cím trestem, nepřinášely vždy očekávanýefekt. Několikrát, anebo spíše skoro po-každé, byl Bůh „nucen“ potrestat svůj lid.

Jakmile ale lid trpěl svůj zasloužený trest,zase se ozývalo Boží milosrdenství. Nejlep-ším příkladem jsou slova z knihy Soudců:

KONGREGACE SESTERMATKY BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ,v níž žila a zemřela sv. sestra Faustyna

Tajemství Božího milosrdenství hlá-sáme svědectvím života v duchu dů-věry v Boha a milosrdenství k bližním.Jdeme cestou milosrdenství (zvláštěvůči děvčatům a ženám potřebujícímmorální obnovu), slova (hlásání po-selství milosrdenství, formace apoš-tolů Božího milosrdenství) a modlitby.

NOVICIÁT■ ul. Siostry Faustyny 3

30-420 Kraków, Polsko

KOMUNITY V ČESKÉ REPUBLICE■ Štefánikova 952,

544 01 Dvůr Králové n/Labem■ K rotundě 81/6, 128 00 Praha 2

O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍV PÍSMU SVATÉM

P. Michał Sopoćko


23o b o ž í m m i l o s r d e n s t v í v p í s m u s v .APOŠTOL


22o b o ž í m m i l o s r d e n s t v í v p í s m u s v .

„I povolával Hospodin soudce, aby je vy-svobozovali z rukou plenitelů. (…) Hospo-din měl totiž s nimi soucit, když sténali podsvými utlačovateli a tyrany.“ (Sd 2,16.18).

Nakonec lidé pochopili, že pokud na něBůh posílá utrpení a pronásledování, dělá tojen proto, aby jim mohl projevit své milosr-denství. „Proto od nás nikdy neoddaluje mi-losrdenství; svůj lid vychovává neštěstími,ale neopouští jej.“ (2Mak 6,16).

Je všeobecně známá starozákonní defi-nice Boha: „JSEM, KTERÝ JSEM“ (Ex 3,14).Ve Starém zákoně bychom ale mohli najítvíc definicí Boha. Podle Izaiáše je Bůh ten,kdo se slitovává nad námi (srov. Iz 49,10),

a autor knihy Moud-rosti nazývá Boha

milosrdným Hos-podinem (srov.

Mdr 9,1).

BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ

V NOVÉM ZÁKONĚ

Rozdělení milosrdenství na božské a lid-ské je vidět nejen ve Starém zákoně, ale takév Novém. Zde je výpovědí o Božím milosr-denství daleko víc než o lidském.

Ve Starém zákoně byli předmětem mi-losrdenství slabí, trpící a pronásledovaní.Pohled na ně vždy probouzel v Božím srdcislitování.

Podobně je tomu tak i v Novém zákoně.Ježíš Kristus celým svým poselstvím a pů-sobením objevuje spasitelné milosrdenstvíBoha Otce.

Celé to spasitelné dílo Ježíše Krista je jakplodem milosrdenství Boha Otce, od kte-rého začíná plán spásy lidstva, tak i milosr-denství Ježíše Krista, který tento spásonosnýplán uskutečnil. „Veleben buď Bůh a OtecPána našeho Ježíše Krista, neboť nám zesvého velikého milosrdenství dal vzkříše-ním Ježíše Krista nově se narodit k živé na-ději.“ (1P 1,3).

Předtím ale, než došlo k zmrtvýchvstání,které je korunováním spasitelného díla, Je-žíš Kristus několik let učil a dělal zázraky. Jedobře si pamatovat, že u základů tohotoučení je také Boží milosrdenství.

Autor druhého evangelia, sv. Marek, říká:„Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástupa bylo mu jich líto, protože byli jako ovcebez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.“(Mk 6,34).

A protože, jak píše sv. Matouš, Ježíš učiljen v podobenstvích (srov. Mt 13,34), bylyv nich předané hlavní prvky evangelijní teo-logie Božího milosrdenství.

Patří k nim všem dobře známá podoben-ství: o marnotratném synu (L 15,11–32),o zbloudilé ovci (L 15, 1–7), o ztracené minci(L 15, 8–10). Bůh Otec, aby objevil a zná-zornil své milosrdenství, vystupuje v podobě

otce marnotratného syna,vlastníka nalezené ovce neboztraceného peníze.

Pán Ježíš obcházel všechnaměsta a vesnice, protože lidé,obtížení hříchem prvních ro-dičů, nebyli schopni se svýmivlastními silami k Bohu při-blížit. V osobě Ježíše se protosám Bůh přiblížil k nim.

Ježíš si je od začátku vě-dom toho, že celé spasitelnéposlání je plodem a zároveňdílem Božího milosrdenství:„Duch Hospodinův jest nademnou; proto mě pomazal,abych přinesl chudým ra-dostnou zvěst; poslal mne,abych vyhlásil zajatcům pro-puštění a slepým navrácenízraku, abych propustil zdep-tané na svobodu, abychvyhlásil léto milosti Hospo-dinovy.“ (L 4,18).

Nejrozšířenější a nejhlubšíteologii Božího milosrdenstvílze najít v dopisech sv. apoš-tola Pavla. Svou pozornostkoncentruje sv. Pavel přede-vším na Boží milosrdenstvíjako na centrální a poslední důvod celéhodíla spásy.

Jemu vděčíme za definici Boha, kterouumístil hned na začátku svého druhého do-pisu Korintským: „Pochválen buď Bůh a Otecnašeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenstvía Bůh veškeré útěchy!“ (2K 1,3). Tuto definiciBoha jako Otce milosrdenství sv. Pavel rozšířía prohloubí ještě ve svém listu k Efezským:„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velkélásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k ži-votu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví prosvé hříchy. Milostí jste spaseni!“ (Ef 2,4).

„Bohatství Božího milosrdenství“ je podlesv. Pavla hlavním motivem Božího půso-bení. Láska, o které sv. Pavel píše, se zdá býtsilou, která aktivizuje zásady milosrdenstvítak, že se projevuje v konkrétních skutcích.

Na vůli Otce zrozenou z milosrdenstvíSyn odpovídá dvojnásobnou láskou: před-mětem jedné je Bůh Otec a druhé celé lid-stvo. První byla spojena s poslušností ažk smrti na kříži, druhá se projevovalav praktikování autentického, činného mi-losrdenství vůči lidem.

Převzato z: www.milosierdzieboze.pl

Biblia dos Jeronimos Incipit do frontispicio


25n a a p o š t o l s k ý c h c e s t á c hAPOŠTOL


24n a a p o š t o l s k ý c h c e s t á c h

JEŽÍŠ PŘIŠEL S POSELSTVÍMMILOSRDENSTVÍ

O tomto kraji se často říká, že je tojedna z posledních částí naší planety, kdeje možné vidět „zbytky“ ráje. Krása pří-rody, ve velkém rozsahu nedotčené civi-lizací, jakoby přenáší člověka v čase dodob, kdy neexistovala technika, velkáměsta, ale jen zpěv ptáků, vůně květin,šum pralesů a čisté řeky plné ryb. Člověkje tady součástí přírody, často se musí aletaké v pokoře podřídit jejím pravidlům,aby mohl žít a vyhýbal se všelijakým ne-bezpečím.

Čtyři polští pallotini přijeli do Papui1. února 1990, po téměř ročním kursu ang-lického jazyka v Austrálii. Tohoto dne poprvéstanuli na území diecéze Wewak, kde je uví-tal zdejší biskup Ray Kalisz. V prvním roceměli za úkol hlavně naučit se jazyk pidgin.

Už od října předal biskup pallotinům far-nost v Boram, kde vznikl první dům Spo-lečnosti katolického apoštolátu v Papui.V současné době pracuje v Papui šest pal-lotinů, pět kněží a jeden bratr. Kromě far-nosti v Boram obsluhují pallotini takémisijní stanice v Roma, Warabung, Kairiru,Vokeo a Boiken.

Podle statistik používají lidé v Papui-NovéGuinei 860 nářečí. Často se stává, že i v rámcijedné farnosti se jich používá několik. Z tohodůvodu vznikl jazyk pidgin, díky kterému semůže domluvit i někdo, kdo jede 20 nebo30 kilometrů dál. V tomto jazyce je také slou-žena mše svatá. V kultuře Papuánců hrajedůležitou roli tanec a zpěv. Během mše svatéjsou čtyři taneční průvody. První je na za-čátku mše svaté, kdy věřící vedou kněze k ol-

PAPUANOVÁ GUINEA

N A A P O Š T O L S K Ý C H C E S T Á C H …táři, pak při přinášení Evangelia, dále když sepřinášejí dary a poslední na konci mše svaté,kdy všichni společně doprovázejí kněze odoltáře. Je třeba zdůraznit, že kvůli tomu trváliturgie poměrně dlouho, protože tanečníkrok Papuánců spočívá v tom, že postupujírytmicky dva kroky dopředu a pak zasejeden zpátky. V liturgii se také používáhudební nástroj, min. garamut – bubenze dřeva, který běžně slouží také jako tele-fon, když se pomocí rytmických signálů pře-dávají informace do vzdáleného okolí.

Práce v Papui není pro misionáře lehká.Mentalita Papuánců a jejich kultura jsoudost primitivní. V mnoha případech až šo-kující. Misionáři se proto snaží vnášet pro-střednictvím evangelia nejen duchovní, aletaké morální hodnoty, a tak postupně měnitspolečenské vztahy v rámci rodiny nebokmenů. Občas je to nejen těžké, ale i nebez-pečné. Je potřeba hodně času k tomu, aby sez „papuánské duše“ vyplenily staré, primi-tivní představy o světě, a na druhou stranu

je to třeba dělat opatrně, aby se taková pro-měna v srdci člověka dokonala vědoměa aby k ní on sám dospěl a pochopil ji.

Hlásání Evangelia je doplňováno kultemMatky Boží a Božího milosrdenství. Papu-ánci se rádi modlí růženec a uctívají sochyPanny Marie. Jsou přitom „citliví“ v očeká-vání na nadpřirozené jevy a zázraky. Někdyproto vznikají komické situace, ale někdy sestává něco, co i misionářům dává důvodk zamyšlení.

P. Pawel Kotecki SAC vypráví, jak ve far-nosti Warabung, ve vesnici vzdálené 4 km od

Misionáři na společném výletě


27n a a p o š t o l s k ý c h c e s t á c hAPOŠTOL



misijní stanice, byla ve škole socha PannyMarie. Vedení školy ale nebylo příznivé ka-tolické víře, a tak potajmu sochu Panny Ma-rie vyhodili do pralesa. O dva týdny pozdějiorkán zničil všechny domy učitelů této školya třídy, ve kterých učili. Kromě toho žádnýdům v této vesnici nebyl poškozen. „Zázrak?“– ptá se P. Kotecki – „Určitě nějaké znamenípro vedení školy a pro celou vesnici.“

Těžká misijní práce přináší ale často takéhumorné situace. P. Dariusz Woznak SACvzpomíná, jak jel do jedné z vesnic sloužitmši svatou, zpovídat a udělovat svátosti. Je-den z vesničanů ho doprovázel ke starýma nemocným. „Na konci vesnice jsme přišlik malému domečku,“ vypráví P. Dariusz,„a vesničan mi řekl, že tam bydlí stařenka,ale z té zpovědi asi nic nebude, protože onanezná jazyk pidgin. Přesto jsem za ní šel.Našel jsem nějakou židli, ona se zvedla z po-stele a k mému překvapení se začala zpoví-dat v tomto jazyku. Když jsme skončili,

zeptal jsem se jí, jak je to možné, že mluvív pidgin? A ona mi prostě řekla: Víš, kolikzajímavých věcí se můžeš dozvědět, když siti ostatní myslí, že jim nerozumíš? Kdyžjsem vyšel z jejího domu, všichni byli pře-kvapeni, co jsem tam tak dlouho dělal. Pro-tože jsem slíbil, že ji neprozradím, a nicjsem neřekl, ostatní usoudili, že asi umímjejich nářečí. Což vůbec není pravda…“

Kmenové tradice Papuánců jsou někdydost kruté. Není to dávno, co si dva kmeny vy-hlásili válku o kousek travnatého pozemku.Jeden člověk byl zastřelen, jeden těžce zra-něn. Často se stává, že když někdo onemocnía zemře, hledá se viník mezi lidmi. Pokud setakový člověk najde, a to jen na základě do-mněnek, jeho život může být v ohrožení.

Z toho důvodu zde úcta k Božímu milosr-denství plní důležitou roli. P. Jan Rykala SACpřiznává, že nedokáže přesně říct, jakým způ-sobem se úcta k Božímu milosrdenství dostalado Papui. Předpokládá, že ji přinesli s seboupolští misionáři někdy začátkem 80. let. V die-cézi Wawak sestra Zyta Konkol, verbistka, vy-tiskla se souhlasem místního biskupa obrázkymilosrdného Ježíše s Korunkou k Božímu mi-losrdenství. Kromě toho byl zpracován a šířenživotopis sv. Faustyny a základy úcty k Božímumilosrdenství. Obrazy milosrdného Ježíše jemožné vidět v mnoha kostelích, i když nevšude lidé vědí, o jaký obraz se jedná.

Existují dvě nebo tři verze noveny k Božímumilosrdenství, kterou se lidé v mnoha far-nostech modlí před svátkem Božího milosr-denství. V mnoha farnostech existují takéskupiny Božího milosrdenství, které se modlíKorunku k Božímu milosrdenství a snaží seplnit skutky milosrdenství vůči bližním.V roce 2000 byla vydaná knížka s modlitbamik Božímu milosrdenství. Bylo distribuovánopřes 1000 ks této knížky, což je na zdejší pod-mínky dost veliký počet. Je třeba zdůraznit,že úcta k Božímu milosrdenství se šíří nejenv diecézi Wawak, ale v celé zemi a získává na

popularitě. V šíření této úcty se angažují ne-jen misionáři, ale i Papuánci.

„Jednoho dne v mé bývalé farnosti v Nera-gaimie,“ říká P. Rykala, „za mnou přišel jedenz katechetů a vyprávěl, co se stalo v jednéz vesnic. Říkal, že několik starších mužů žijí-cích v kmenovém domě (jsou to domy bezoken, které mají jen dveře) vidělo světlou vchodu. Když se tam přiblížili, měli vidět Je-žíše takového, jaký je na obraze „Ježíši, dů-věřuji Ti“. Katecheta řekl, že tito lidé si přejí,abych tam přišel a požehnal dům, který právěpostavili a který by měl být pro jejich malouvesničku domem modlitby. V jednom kostele,do kterého tito lidé chodili na mši svatou,jsem už dávno umístil obraz milosrdného Je-žíše a chystal jsem se udělat exercicie, běhemkterých bych je seznámil s úctou k Božímu

milosrdenství. Bohužel, pořád jsem byl za-neprázdněn prací. Teď jsem si ale řekl, že jeto skvělá příležitost to využít. Když bylo vevesnici všechno připravené, jel jsem tam. Jeto asi 20 km od misijní stanice, ale samotnávesnice je nahoře a autem jsem se tam ne-mohl dostat. Hodinu jsem šel nahoru. Kdyžjsem byl na místě, uviděl jsem krásně vyzdo-bený dům modlitby a celou vesnici, kterátrpělivě čekala na můj příchod. Při mši svatéjsem jim vysvětlil základy úcty k Božímu mi-losrdenství a učil jsem je modlit se Korunku.Lidé byli šťastní a vděční, že i k nim Pán při-šel se svým milosrdenstvím. Nakonec byl spo-lečný oběd. Když skončil a já jsem se chystalk návratu, blížila se 15. hod. Společně jsmese tedy pomodlili Korunku a prosili Bohao milosrdenství pro nás a pro celý svět. Jeljsem zpátky s radostí, že na dalším místěbude milosrdný Pán udělovat své milosti těm,

P. Pawel Kotecki SACs biskupem

během biřmování

První přijímání. P. Pawel Kotecki SAC s dětmi

Goroka, festival masek

Interiér kostelav Romě


29i n f o r m a c eAPOŠTOL



KOSTEL PANNY MARIE9.00 Mše svatá s kázáním o Božím milosrdenství.

10.15 Přednáška o Božím milosrdenství.10.30 Pobožnost před obrazem milosrdného Ježíše

s Korunkou k Božímu milosrdenství.11.00 Hlavní slavnostní mše svatá. Po mši svaté akt

odevzdání národa Božímu milosrdenství.15.00–16.00 Hodina milosrdenství s adorací. Během adorace je možné přistou-

pit ke svátosti smíření.18.00 Večerní mše svatá s kázáním o Božím milosrdenství.

Více informací : tel. 326 910 552

CÍRKEV V PAPUI – NOVÉ GUINEI (údaje z roku 1995)Církev tvoří čtyři arcidiecéze a dvanáct diecézí. Má 5 500 mil. obyvatel, 1 300 tis.

jsou katolíci a přes 2 mil. patří protestantským církvím. V celé zemi působí 524 kněží,z toho je 110 místních. Dost vysoký je také počet místních řeholnic a řeholníků(50 %). Duchovním pomáhá 2 300 místních katechetů. Existují tři duchovní semi-náře. Význam katolické církve bylo vidět po získání státní nezávislosti: většina po-slanců byla absolventy katolických škol. V roce 1993 církev provozovala 113mateřských škol, 829 základních a 70 středních škol, 70 nemocnic, 142 zdravotnickácentra, 2 nemocnice pro malomocné a 140 dětských domovů.

(zdroj:www.misyjnedrogi.pl)

kteří v něho vkládají svoji naději a kteří se bu-dou snažit plnit skutky milosrdenství.“

Někdy, z lidského pohledu, jsou situacedramatické a bolestné. Právě v takovýchtěžkostech se ale osvědčuje víra a Boží mi-losrdenství přináší povzbuzení. Na jeden ta-kový zážitek vzpomíná br. Janusz NamyslakSAC, který přináší Tělo Páně nemocnýmv nemocnici v Boram.

„Jednoho dne jsem přišel k posteli a v ne-mocném jsem poznal syna našeho zaměst-nance. Jeho rodiče, kteří tam byli, řekli, žemu ráno odoperovali nějaký nádor. Chlapectěžce dýchal, tak jsem se zeptal, zda je při-praven k svatému přijímání. Dal najevo, žeano, tak jsme se pomodlili a dal jsem mu TěloPáně. Chvilku jsem ještě počkal, a pak jsemšel na další oddělení. Když jsem se vracel, šeljsem se k němu podívat, jak se cítí. Chlapecuž ale zemřel. Byla to velmi bolestná chvíle

nejen pro rodiče, ale i pro mě. Chtěl jsem jepotěšit, ale – abych řekl pravdu – já sám jsemv tuto chvíli potřeboval potěšit. Když jsem sevrátil domů, podíval jsem se na hodinky. Byloněkolik minut po 15. hod. Chlapec odešelk Pánu v hodině milosrdenství. Šel jsem dokaple a pomodlil jsem se za něj Korunku.“

P. Pawel Kotecki SAC vzpomíná na ně-kolik nebezpečných, šokujících a smut-ných událostí ze své práce v Papui.„V takových těžkých momentech nám po-máhá víra. Říkám: nám, protože nejen jázažívám takové těžké chvíle. ‘Je to každo-denní chléb’ pro všechny, kteří tady pra-cují. Pro mé spolubratry, kněze a sestry.Bez víry, modlitby a podpory těch, kteří nanás pamatují, by nebylo možné aspoňchvíli zůstat v zemi, kterou nazývají ‘raj-ským ostrovem’.“

Zprac. P. Wojciech Zubkowicz SAC ■■

„Bratři a sestry“ – tato slova během rokupři homilii příliš často nepoužívám. Vždyse bojím, aby nebyla falešná. Když jsem bylna této pouti, tato slova byla pro mě při-rozená. Věděl jsem, že jsou opravdová, žejsme rodina. To se projevuje během cesty,když si pomáháme, když sdílíme radosta nepohodlí poutní cesty, když se spoluučíme, jak být homo viator – poutníkemv celém životě. P. Tomáš

Důležité informace:Termín: od 4. do 17. července 2008 Trasa: Ożarów Mazowiecki (město16 km na západ od Varšavy) – Kraków –ŁagiewnikiDélka cesty: 340 kmPopis: Každý den jdeme ne víc než 33 km,často jsou kratší etapy. Během cesty semodlíme Korunku k Božímu milosrden-ství, růženec a také jiné modlitby, zpíváme,posloucháme přednášky, máme ale takéčas, kdy jdeme v tichosti. Centrem kaž-dého dne je eucharistie. Spíme v domechnebo příbytcích (třeba ve stodolách), proto

je třeba mít s sebou spacák a karimatku.Celá bagáž, kterou používáme jenom nanoc, je převážena autem. Jdeme jenoms tím, co potřebujeme během dne.

Často máme zajištěný oběd, ale není topravidlem, proto každý musí mít trochujídla (samozřejmě je možné koupit něcocestou). Z jazykové bariéry nemusíte mítobavy, naše jazyky jsou podobné a kněží,kteří pouť doprovázejí, mluví česky a slo-vensky. Zdravotnickou péči máme zajiš-těnu – putuje s námi lékař. Informace a přihlášky:P. Tomáš Kazański SAC, tel.:739 002 737, [email protected]

SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍVE STARÉ BOLESLAVI 30. BŘEZNA 2008

Otcové pallotini Vás zvou na pěší pouť do Łagiewnik

Korunka k Božímumilosrdenství


31APOŠTOLB O Ž Í H O M I L O S R D E N S T V Í

30l i t e r a t u r a

SPOLEČNOST KATOLICKÉHO APOŠTOLÁTU

OTCOVÉ PALLOTINIJsme společenstvím kněží a bratří.Název „pallotini“ pochází od našehozakladatele sv.Vincence Pallottiho (1795–1850).

● 9. ledna 1835 při mši svaté Pallotti dostal od Pána Bohavnuknutí, aby založil sjednocení katolického apoštolátu. Totospolečenství mělo sdružovat všechny, laiky i duchovní, lidi různýchstavů i profesních oborů, kteří by společně hlásali evangelium.

● Dnes pracujeme v 41 zemích světa, působíme ve farnostech a na poutníchmístech, provozujeme své školy, nemocnice, hospice, věnujeme se dětem,mládeži, starším lidem, osamělým matkám, narkomanům, pracujeme v armáděa ve věznicích, hlásáme evangelium na misiích, máme své tiskárny, vydávámeknihy a časopisy, máme rádi všechno, co pomáhá hlásat Ježíšovo evangelium.

● Pokud chcete získat více informací, napište nebo zavolejte:

P. Wojciech Zubkowicz SAC, Lázeňská 61, 250 02 Stará Boleslavtel. 326 910 552, e-mail: [email protected]

Vaše úvahy, postřehy nebo návrhy ohledně časopisu a svědectví o působení Božíhomilosrdenství ve vašem životě posílejte poštou na adresu redakce nebo e-mailem naadresu [email protected].

Stačí nahlásit adresu, zaplatit dobrovolný příspěvek na náš účeta budete dostávat tento časopis po celý rok. Konkrétní cena neníurčena. Bůh vám zaplať za každý příspěvek!„Apoštol“ může být také dobrým dárkem pro vaše blízké. Sdělte námjejich adresu a my jim pošleme „Apoštola Božího milosrdenství“.

Společnost katolického apoštolátuLázeňská 61, 250 02 Stará BoleslavČíslo účtu: 35 – 6219210237/0100

„Apoštola Božího milosrdenství“ si můžete objednat také telefonicky, faxem nebo e-mailem:tel. 326 910 552 nebo mobil: 774 521 531, fax: 326 910 551, e-mail: [email protected] stránce: www.apostol.cz najdete objednací formulář!

JAK OBJEDNAT „APOŠTOLA“?

Poslali jste dar na Apoštola Božího milosrdenství převodem z účtua časopis nepřišel na vaši adresu?

Vážení čtenáři, jelikož došlo k nedorozumění s bankou a my nejsme od ní schopni zís-kat adresy těch, kteří na vydávání Apoštola přispějí převodem z účtu, prosíme vás, sděltenám vaši adresu a číslo účtu, ze kterého jste dar zaslali. Bez toho nejsme schopni zajis-tit pravidelné zasílání časopisu na vaši adresu. Děkujeme za pochopení.

DENÍČEKFaustyna KowalskáDeník s. Faustyny, kam během posledních čtyř let svého života zapiso-vala na žádost Pána Ježíše „setkání“ vlastní duše s Bohem.

Váz., 671 str., 399 Kč

FAUSTYNA NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÁJolanta Sasiadeková

Sestra Faustyna Kowalská byla ženou, která se cítila skutečně šťastná.Mnozí lidé z jejího okolí jí pohrdali kvůli nedostatku vzdělání, ona všakděkovala Ježíši za to, že si ji vyvolil pro tak velké poslání, jakým je ší-ření úcty k Božímu milosrdenství. Její silou a štěstím byla láska, po nížkaždý člověk tolik touží.

Jolanta Sasiadeková napsala psychologicky propracovaný příběh,který přináší nečekané zvraty a mnohá překvapení. Střídáním textů ze

života světice s příběhem dnešních vysokoškolaček Evelíny a Katky poukazuje na významhodnot, jakými jsou rodina a milosrdná Boží láska. Kniha obsahuje cenná svědectví o ži-votě sestry Faustyny; její dopisy i myšlenky z duchovního deníku se mohou pro čtenářestát podnětem k prohloubení vztahu k Ježíši. Publikaci uvítají ti, kdo mají rádi dobře na-psané životopisy svatých, kdo se chtějí více dozvědět o této velké polské světici, a takédívky a ženy, které uvažují o duchovním povolání. Váz., 175 str., 219 Kč

Tyto knihy si můžete objednat na adrese:Karmelitánské nakladatelství s.r.o., Kostelní Vydří č. 58, Dačice 380 01,tel.: 384 420 295, fax: 384 420 295, e-mail: [email protected], www.ikarmel.cz

ABM vám nabízí obrázek milosrdného Ježíše namalovaný na základě zjevenísv. sestry Faustyny Kowalské. Obrázek má rozměry 14 x 29,3 cm.Pokud chcete tento obrázek zaslat, napište na adresu redakce Apoštola:

Společnost katolického apoštolátu, Lázeňská 61, 250 02 Stará BoleslavVáš případný dobrovolný příspěvek pomůže získat prostředky na další vydáváníčasopisu.

JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI!Zpracovala s. Elżbieta Siepak • Překlad Jiří Hrdý

Brožurka obsahuje stručný přehled života a poslání apoštolky Božího mi-losrdenství svaté sestry Faustyny Kowalské, dále pobožnost k Božímu mi-losrdenství podle sestry Faustyny, výbor z jejích modliteb a modlitbuo vyprošení milostí na přímluvu světice.Vydání třetí, v MCM s. r. o. druhé, upravené • Brož., A6, 64 stran, 39 Kč

Brožurku můžete objednat na adrese: Matice cyrilometodějská s.r.o.,Wurmova 9, 772 00 Olomouc; tel. 587 405 431, e-mail: [email protected].

Foto: Josef Karhan

„Nikdo nepronikne, jaký je Bůh ve své podstatě, ani rozum andělů, ani lidí...Poznávej Boha tím, že budeš rozjímat o jeho vlastnostech.“ (Deníček 30)

Date post:	06-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

APOSTOL 1 08nacházet našeho Pána živého a každý den mezi námi přítomného v jeho Slovu. P....

Documents