Arachnida – Acari Kohorta: Hydrachnellae - vodule U nás cca 300 druhů ve všech typech vod

1

EcdysozoaPanarthropodaArthropoda Cheliceriformes - Arachnida Mandibulata

Pancrustacea„Crustacea“

Branchiura (kapřivci)Branchiopoda

AnostracaNotostracaConchostracaCladocera

MalacostracaBathynelaceaIsopodaAmphipodaDecapoda

AstacideaBrachiura

CopepodaOstracoda

Arachnida – Acari

Kohorta: Hydrachnellae - vodule

U nás cca 300 druhů ve všech typech vod

Larvy často parazitují na vodním hmyzu, dospělci některých druhů na mlžích nebo houbovcích, jinak dravci - kořist vysávají

Velikost: 1- 2 mm, výjimečně do 8 mm

3

„Crustacea“• 3 tagmata: hlava, hruď, zadeček

• Hlava srůstá s několika hrud. články v hlavohruď, někdy kryto karapaxem

• Kutikula silně inkrustovaná CaCO3

• Končetiny jedno- či dvouvětevné - rozeklané (coxo-, bazi-, endo-, exopodit)

• Hlava: akron + 5 čl. s končetinami (antenula, antena, mandibula, 1. a 2. maxila)

• Hruď: maxilipedy (1. – 3. čl.), další kráčivé

• Zadeček: urodopody u Malacostraca, 6. párů, poslední je telson

• Většinou gonochoristé a vývoj přímý, pokud larva: nauplius nebo zoea.

4

• Mírně laterálně zploštělé krunýře

• Do dvou centimetrů. Je tvořeno hlavou, obvykle 11článkovou hrudí (17-19) a 9 článkovým zadečkem s furkou.

• Složené oči na stopkách a jednoduché naupliové očko.

• Antenuly jsou malé, bičíkovité, anteny jsou, zvláště u samců, mohutné.

• Hrudní články nesou po jednom páru listovitých nožek

BranchiopodaAnostraca (žábronožky)

5

Pohyb

• Plavou za pomoci exopoditů hrudních nožek, které vykonávají rychlý rotační pohyb. Kromě toho se pohybuje celá nožka.

• Pohyb jednotlivých nožek je nepatrně fázově posunut, výsledkem je plynulý posun těla vpřed.

• Běžně plavou otočené hřbetem dolů, výjimečně - při víření a filtraci sedimentu se přetáčejí.

• Při vnějším podráždění se mohou pohybovat skoky, při kterých se prudce odrazí obrvenou furkou a abdomenem od vody.


6

Dýchání

• Probíhá na epipoditových výběžcích hrudních nožek.

Rozmnožování a vývoj

• Gonochoristé s pohlavním dimorfismem. • U samečků jsou anteny zvětšené, hákovité, druhově specifické a

slouží k přichycení na samici při kopulaci (tobjímavé končetiny). • Při kopulaci je penis samce přiložen k vaječnému váčku samice,

oplození probíhá uvnitř tohoto váčku. • U druhu Artemia salina je vyvinuta také parthenogeneze.

Parthenogenetická vajíčka jsou velmi odolná (vysoké i nízké teploty 81 až – 190°C.


7


• Délka embryonálního vývoje je závislá na teplotě, část embryonálního vývoje probíhá pravděpodobně před či během vyschnutí lokality.

• Vyschnutí lokality není nezbytné u druhu Eubranchipus grubii.• Z vajíček se líhnou naupliové larvy, ty mají silně vyvinutá

mandibulární makadla, která jsou pohybovým orgánem – larvy se pohybují trhaně jednotlivými údery, plavou hřbetem nahoru.

• Makadla se během vývoje redukují a jejich funkci přebírají hrudní nohy.

• Délka larválního vývoje závisí na teplotě. E. grubii cca 5-6

týdnů, Branchipus schaefferi – letní druh – cca 10 dnů.


8

Bionomie a zástupci

• Žijí ve stojatých vodách bez predátorů, často v periodických jarních nebo letních tůních.

• Eubranchipus (Siphonophanes) grubii (žábronožka sněžní) se vyskytuje v jarních periodických tůních, které se vytvářejí v inundační oblasti řek. Nauplia se líhnou často ještě pod ledem, dospělí jedinci hynou obvykle v květnu. U nás dosud v jarních periodických tůních lužních lesů povodí Dyje a Moravy.

• Branchipus schaefferi (žábronožka letní) se vyskytuje dosti vzácně v letních periodických tůních (květen - říjen), vzniklých po velkých deštích.

• Branchinecta ferox – nížinný stepní druh, jarní


9


10

• Dorzoventrálně zploštělé tělo je na hřbetní straně kryté kožním záhybem.

• Složené oči v přední části štítu jsou sblížené.

• Anteny a antenuly jsou zakrnělé. Tělo je tvořeno větším počtem nepravidelných článků.

BranchiopodaNotostraca (listonožky)

11

• Hrudních článků je jedenáct a nesou po páru lupenitých končetin, 1 pár končetin je modifikován u obou pohlaví – endity jsou bičíkovitě protáhlé a daleko přečnívají okraj těla. 11. pár je u samic modifikován – vytváří kapsu pro vajíčka. abdomen tvořen u našich druhů 14–33 článků, které také nesou končetiny.

• Poslední články nožky nemají, telson je opatřen 2 velkými bičíkovitými přívěsky - furkou.

• S furkou dosahují velikosti až 10 cm.


12

Pohyb

• Pomocí končetin lupenonozi také dýchají, lezou a neobratně plavou.

• Využívají především silně vyvinutých enditů 1. páru hrudních nožek – hl. při pohybu po substrátu.

• Ve volné vodě plavou pomocí undulačních pohybů hrudních nožek plynulým klouzavým pohybem.

• Dále mohou provádět pohyby pomocí abdomenu, který se ohne na ventrální stranu a prudce se odrazí od vody.


13

Potrava

• Při pohybu nade dnem víří endity 1. končetin bahno a detrit, částice potravy (drobní živočichové i části rostlin - dravci, mrchožrouti i detritofágové) zachycují trnitými maxilárními výběžky a posunují pohybem dalších hrudních končetin k ústnímu otvoru.

• Potrava je zpracovávána mohutnými mandibulami a 1. maxilami.

Dýchání

• Epipoditovými výběžky hrudních končetin a pravděpodobně i většinou končetin abdominálních.


14


• Gonochoristé i hermafroditi.

• Vzájemný poměr obou typů rozmnožování je závislý na zeměpisné šířce – např. v jižní Evropě jsou především gonochoristé a na severu jen hermafrodité, u nás ještě převládá hermafroditismus, samci se vyskytují jen ojediněle.

• U hermaf. jsou pohlavní žlázy rozděleny na okrsky produkující vajička a na okrsky produkující spermatozoidy. K oplození dochází již ve vaječníku.


15


• Pohlavní dimorfismus je vyvinut (11. pár končetin není u samců upraven, dorsální štít je u nich okrouhlejší.

• Při sexuálním rozmnožování jsou při kopulaci jedinci přivráceni ventrální stranou.

• Ihned po kopulaci odkládá samice vajíčka do kapes na 11. páru nožek, kde jsou oplozena.

• Po několika hodinách jsou pak vajíčka pohyby abdomenu rozsévána po dně – na ploše cca 1 dm2.


16


• Vajíčka jsou velká téměř 1 mm, v jedné snůšce u L. apus je jich až 180, za 2 měsíční život samice pak cca 5000.

• Vajíčka nevyžadují vyschnutí, ale dobře ho snáší (až 15 let).

• Z vajíček se líhnou naupliová stadia se silně vyvinutými antenami a antenulami, které slouží k pohybu.

• Po několika svlékáních tyto krní a živočich nabývá podoby dospělého.


17

Zástupci

• U nás pouze dva druhy. Obývají biotopy bez ryb a jiných predátorů (nebo málo predátorů), pozorován rozvoj v rybníčcích nebo koupalištích, kde je periodický režim vypouštění.

• Lepidurus apus (listonoh jarní) žije spolu se žábronožkami v jarních periodických tůních, v povodích velkých řek, obvykle na okrajích lesa.

• Mezi vidličkami furky má lístkovitý výběžek telsonu. Zbarvení těla je tmavě zelené, olivové až hnědočervené - podle potravy (hlavně drobné organismy dna včetně hynoucích žábronožek sněžných).


18

Zástupci

• Triops cancriformis (listonoh letní) - obývá letní periodické tůně, není však tolik vázán na záplavová území.

• Žije i v malých nádržích či loužích s dešťovou vodou, ve kterých se vyskytuje často až do podzimu.

• Na telsonu nemá lístkovitý výběžek, jinak podobný předešlému druhu.


19

• Tělo je laterálně zploštělé, celé kryté dvouchlopňovou skořápkou, na břišní straně rozevřenou.

• U druhu Lyncaeus brachyurus skořápka nekryje hlavu. Pár sblížených složených očí a jedno očko naupliové.

• Hruď splývá s abdomenem, na každém článku je pár končetin, jejichž velikost se ke konci těla zmenšuje.

BranchiopodaConchostraca (škeblovky)

20

Pohyb

Anteny slouží jako plovací nožky. Veslovitými údery se trhaně pohybují těsně nade dnem. U druhu Lyncaeus brachyurus který se pohybuje s pootevřenými schránkami, se na pohybu podílí i hrudní nožky – tento druh se pohybuje plynule a je schopen pohybu i ve volné vodě.

Potrava

Obrvenými hrudními nožkami filtrují z rozvířeného bahna částice potravy podobně jako žábronožky.

Dýchání

Probíhá na epipoditových výběžcích končetin.


21


• Gonochoristé i hermafroditi. Vzájemný poměr obou typů rozmnožování je závislý na zeměpisné šířce – např. v jižní Evropě jsou především gonochoristé a na severu jen hermafrodité.

• Při kopulaci se samec staví z boku ke schránce samičky, pak oba jednici otevřou schránky a dojede k předání spermatu.

• Vajíčka po určitou dobu ve schránce samičky, odchází s exuvií nebo jsou vypuzována. Nevyžadují, ale snáší vyschnutí.

• Líhne se nauplius, pak metanauplius...heliophorová larva (posl. preadultní stadium).


22

Zástupci

Žijí na dně jarních i letních periodických tůní. U nás se velmi vzácně vyskytují asi 4 druhy, z nichž nejznámější jsou

Lyncaeus brachyurus

Limnadia lenticularis (škeblovka velká) - v letních tůních a dorůstající až do 15 mm

Tyto druhy žijí i v Čechách, následující jen na jižní Moravě a ve Slezsku:

Cyzicus tetracerus (škeblovka oválná) spíše s pozdně jarním výskytem a dorůstající asi do 10 mm

Leptesheria dalahacensis – např. v 80. letech masově v rybářství Pohořelice.


23


24

Charakteristika, celkový vzhled

• Tělo laterálně zploštělé, nezřetelně článkované, kryté dvouchlopňovou skořápkou na břišní straně rozevřenou, nekryjící hlavu.

• Skořápka může být u dravých druhů redukována. • Na hlavě je jedno složené oko a většinou také jedno očko naupliové. • Antenuly nesoucí chemoreceptory u samic malé a nepohyblivé, u

samců delší a pohyblivé. • Anteny jsou dvouvětevné, mohutné, se zpeřenými brvami - mají

pohybovou funkci. • Typická je heterogonie.

BranchiopodaCladocera (perloočky)

25


• Tělo je opatřeno 4 – 6 páry nožek, které jsou buď utvářeny podobně (podřád Ctenopoda) nebo odlišně (Anomopoda).

• Hrudní nožky filtrují pomocí hřebínků brv vodu a nesou také dýchací epipodity. U dravých druhů nejsou končetiny listovité, ale válcovité, delší a článkované, uzpůsobené k přidržování kořisti.

• Konec abdomenu je přetvořen v postabdomen, který slouží u filtrujících druhů k čištění ventrální rýhy.

• Zadeček je ukončen rozeklaným furkálním drápkem.


26

Pohyb

• Především pomocí 2. antén.

• U skup. Ctenopoda napomáhá proud vody vyvolaný kmitáním hrudních nožek.

• Pohybují se veslovitými údery antén – pohyb je druhově charakteristický. Větší druhy se pohybují spíše skoky, menší plynuleji.

• Zástupci rodu Scapholeberis – ventrální strana je rovná nebo i prodloužená v trn, živočich je zavěšen k hladinové blance a zavěšen na ni rychle plave.


27

Pohyb

• Druh Ilyocryptus je ventrální stranou zabořen do bahna, anteny vykonávají kruhovitý pohyb.

• Někteří zástupci čeledi Chydoridae se přidržují podkladu mírně rozevřenými schránkami.

• Druhy rodu Simocephalus a Sida crystallina mají vyvinut zvláštní přichycovací aparát na týlní straně hlavy.


28

Potrava

• Filtrátoři - většinou se živí filtrací sestonu z vody (řasy, bakterie, detrit).

• Filtrují pomocí kmitání hrudních nožek, frekvence závisí na teplotě a je nepřímo úměrná velikosti.

• Postup filtrace je různý u různých skupin. • Filtrátory jsou např. zástupci Bosminidae.

• Seškrabávači - někteří zástupci čeledi Chydoridae mají končetiny modifikovány k oškrabávání nárostů nebo ektodermálních buněk z těla nezmarů (Anchistropus emarginatus).

• Rody Leptodora a Bythotrephes jsou dravci.


29

Dýchání

• Většina perlooček dýchá pomocí epipoditů.

• Někdy vyvinuto dýchání koncovou částí střeva – pravidelně je nasávána a vypuzována voda (Daphnia magna).

• Dravé perloočky, které nemají epipodity, dýchají celým povrchem těla.


30


• Gonochoristé se zřetelným pohlavním dimorfismem: samci jsou menší, nemají rozšířený zárodečný prostor, mají modifikané antenuly a na 1. páru hrudních končetin je vyvinut hákovitý trn a dlouhá brva.

Daphnia pulex - parthenogenetická samice Daphnia pulex - samec


31


• V životním cyklu je typická heterogonie.• Četnost gamogeneze závisí na podmínkách prostředí.• Při gamogenezi vznikají haploidní vajíčka, z nichž se líhnou samci,

kteří pak oplodní další haploidní vajíčka.• Samičky s oplozenými vajíčky pak snášejí diploidní zimní - tzv.

trvalá vajíčka.• Ta jsou buď odkládána do nepozměněných plodových prostorů a do

vody se uvolňují při svlékání samičky (počet vajíček bývá 5 - 10) nebo

• jsou v v plodovém prostoru chráněna pozměněnou částí skořápky a i po svlečení zůstávají v modifikované části exhuvie - ephippium, vajíček bývá méně.


32


• Trvalá vajíčka se líhnou až po období klidu - pouze samice tzv. 1. postephippiální generace. Při parthenogenezi jen diploidní vajíčka - tzv. letní - subitánní.

• Embryonální vývoj parth. vajíček vždy v plodovém prostoru samiček.• Vývoj přímý (preadultní a adultní stadia), pouze u Leptodora kindtii je

metanauplius• Generační cykly - mono- di- i polycyklické druhy.• Temporární variabilita


33

Bionomie

• Žijí především v planktonu stojatých nebo mírně tekoucích vod. • Ekologické skupiny: pelagiální, litorální, bentické


34

Zástupci

Podřád: CALYPTOMERA – perloočky cedivéKohorta: Ctenopoda – p. stejnohohé

Čeleď: Holopediidae – hrbatkovití

Čeleď: Sididae – stejnonožkovití

Kohorta: Anomopoda – p. různonohé

Čeleď: Chydoridae – čočkovcovitíČeleď: Daphniidae – hrotnatkovitíČeleď: Bosminidae – nosatičkovití

Čeleď: Macrothricidae – slatinkovití

Podřád: GYMNOMERA – perloočky dravé


35

Zástupci

Podřád: CALYPTOMERA – perloočky cedivé

Kohorta: Ctenopoda – p. stejnohohé

Čeleď: Holopediidae – hrbatkovití

jediný druh:

Holopedium gibberum – hrbatka jezerní (samičky mají 1větevná tykadla), vylučují kolem sebe rosolovitý obal

Čeleď: Sididae – stejnonožkovití

Sida crystallina – stejnonožka rdestová – při březích nádrží s čistou vodou

Limnosida frontos – seveřanka vzácná – pelagiálu velkých vod jezerního typu (jihočeské rybníky, Slapy)


36

Kohorta: Anomopoda – p. různonohé

Čeleď: Chydoridae – čočkovcovití

velké, až 3 mm jako např.

Anchistropus emarginatus (zoubkovec nezmaří) parazituje na nezmarech

Graptoleberis testudinaria (tlamovka tůňková) v silně zarostlých a příbřežních vodách

Alona rectangula (lukovka oblorepá) hojně, při dně i mezi rostlinstvem


37

Čeleď: Daphniidae – hrotnatkovití

Ceriodaphnia reticulata

(břichatka mřížkovaná)

Ceriodaphnia quadrangula (břichatka jezerní)

oba běžné druhy litorálního planktonu

Moina – naše druhy nejčastěji v malých, silně prohřívaných vodách (kaluže)

Moina micrura (kaluženka malá) běžný, kosmopolitní druh


38


Daphnia - hrotnatka, skořápka vzadu vybíhá vzadu v trn nebo cíp

Daphnia magna (hrotnatka velká) až 6 mm, v eutrofních vodách, i značně znečištěných, masově

Daphnia pulex (hrotnatka obecná) v méně znečištěných vodách, lesních rybnících a říčních ramenech

Daphnia cucullata (hrotnatka jezerní) v nejrůznějších eutrofních vodách, cyklomorfóza.


39


Simocephalus (věšenka) – mezi vegetací při březích

Simocephalus vetulus – věšenka obecná

Scapholeberis mucronata – hladinovka obecná – pleustonní, plují hřbetem dolů, břišní stranou skořápky zachyceny na spodní straně hladiny.


40

Čeleď: Bosminidae – nosatičkovití

Bosmina longirostris (nosatička obecná) má silně prodloužené antenuly ve tvaru zahnutých chobotů. Je velmi malá (0,2 - 0,5 mm), v litorálu stojatých vod.

Bosmina coregoni (nosatička jezerní) v hlubokých čistých vodách jezerního typu.

Čeleď: Macrothricidae – slatinkovití

nejen ve slatinách a rašeliništích

Lathonura rectirostris (tůněnka průsvitná) mezi rostlinstvem drobných vod nebo při březích.

Macrothrix (slatinovka)

Acantholeberis curvirostris (huňatka rašelinná) v silně zarostlých rašelinných vodách, v litorálu rybníků a údolních nádrží


41

Podřád: Gymnomera – perloočky dravéLeptodora kindtii (ramenatka velká) je náš největší druh,

dorůstající až do 1 cm. Má štíhlé a průhledné tělo, zakrnělou skořápku, velké anteny a velké složené oko. Dravec, chytající kořist pomocí chápavých hrudních nožek. Vyskytuje se v letním planktonu rybníků a jezer. Metanauplius.

Polyphemus pediculus – velkoočka slatinná, do 2 mm, v zarostlých, slatinných vodách místy hojně.


42

Malacostraca (rakovci)

Obecná charakteristika

• Tělo většinou kryté pevným inkrustovaným krunýřem. • Tvořeno stálým počtem článků: hlava včetně akronu je ze 6 článků,

hruď má 8 a zadeček včetně telsonu 7 článků. • Na jednotlivých tagmatech je potom obvykle 5, 8 a 6 párů končetin.

Končetiny jsou tedy i na zadečku. Kráčivé hrudní končetiny nejsou větvené.

• Pohlavní vývody vyúsťují u samic na 6. a u samců na 8. hrudním článku.

• Obvyklým larválním stádiem je zoea, u mnoha druhů je také megalopová larva či myzidní larvální stádium, nauplius je vzácný.

• Většina našich druhů je bez volného larválního stádia.

43


• Hlava není srostlá s hrudními články.• Hrudních článků je 8, nesou po páru dvojklanných končetin - 8. pár

redukovaný a u samců přeměněn v kopulační orgán.• 6 abdominálních článků, tělo zakončeno furkou.• Na abdominálních článcích vyvinut pouze 1. pár pleopodů a poslední

pár - uropody.

• Slepí korýši, žijící v podzemních intersticiálních prostorech zvodnělých

vrstev písků a štěrků a také v jezeře Bajkal. Většinou okolo 1 mm.

MalacostracaBathynellacea (bezkrunýřky)

44


45

Pohyb• Pohybovým orgánem jsou pereiopody a uropody. • Pohybují se hl. mezi zrny písku v intersticiálu, ve volné vodě plavou.

Potrava• Živí se detritem, popř. bakteriemi.

Dýchání• Pomocí epipoditů, které jsou lokalizovány na bazipoditech pereiopodů.


46


• Gonochoristé.

• Samička odkládá jednotlivě poměrně velká vajíčka (0,1 mm).

• Embryonální vývoj cca 2 měsíce (8 - 10 °C).

• Larvální vývoj zahrnuje několik svlékání, během kterého organismy dosáhnou plného počtu tělních článků končetin.


47

Bionomie• V podzemních vodách v intersticiálu - v náplavech a uloženinách

podél toků a v okolí nádrží. Poměrně často ve studních, do kterých jsou strhávány proudem vody.

Zástupci• Bathynella natans (bezkrunýřka slepá) nalezena r. 1882 prof. A.

Vejdovským ve studni v Praze. Nejčastěji uváděna ze studní na zvodněných štěrkových vrstvách.

• Bathynella chappuisi (bezkrunýřka Chappuisova) zjištěna u nás v poslední době v podzemních vodách.


48


• Tělo je dorzoventrálně zploštělé (vodní zástupci).• Hlava srůstá s prvním hrudním článkem. Nese 2 páry tykadel,

mandibuly, maxilluly, maxilly, maxillipedy.• Hruď - 7 volných článků s křídlovitými laterálními výběžky tergitů.

Každý článek nese 1 pár pereiopodů - křáčivé, nerozeklané nožky, u samic na jejich bázi chitinózní lamely - oostegity.

• Oostegity uzavírají plodový prostor - marsupium. • Abdominální články kromě posledního jsou zakrnělé, srůstají v

pleotelson. Telson je mohutný, plochý. Nesou po páru dvouvětevných pleopodů - poslední pár uropody.

MalacostracaIsopoda (stejnonožci)

49


50

Pohyb• Pohybovým orgánem je 7 párů pereiopodů, 1. - 4. pár obrácen k

hlavě, 5. - 7. pár k telsonu. • Pohybují se pomalu, kráčivě po podkladu, neplavou.

Potrava• Naše druhy herbivorní, živí se zbytky rostlin, popř. nárosty. Pro rod

Asellus typická skeletizace listů napadaných do vody.

Dýchání• Dýchají pomocí blanitých pleopodů.


51


• Známo dobře u Asellus aquaticus.

• Ke kopulaci máže dojít pouze po dobu několika hodin při svlékání samice - z toho důvodu několik dnů trvající stadium prekopuly.

• Gonochoristé, samci větší, 2. pleopod modifikován pro přenášení spermatu, které je ukládáno do „kapes“ endopoditů těchto pleopodů a pak pomocí maxiluly a pohybu těla přenášeno do receptacula seminis samice. Odtud je sperma vytlačováno do oviduktů, kde dochází k oplození.


52


• Oplozená vajíčka odkládána do marsupia (zhruba kolem 100 kusů).

• Délka vývoje cca 2 - 5 týdnu v závislosti na teplotě.

• Mláďata opouští marsupium aktivně, obvykle v květnu.

• A. aquaticus v našich podmínkách 2 generace, samičky podzimní generace přezimují.


53

• Z České republiky jsou známy 2 druhy stejnonožců.

• Asellus aquaticus (beruška vodní) - velmi běžný korýš našich stojatých i mírně tekoucích vod.

• Proasellus coxalis - vzácný druh, jižní Morava, severozáp. Čechy

• Jaera sarsi – v Dunaji

• Proasellus cavaticus• Proasellus slavus

oba druhy podzemních vod (Rakousko, Slovensko)


54


• Tělo je u většiny druhů laterálně zploštělé, u rodu Corophium dorsoventrálně.

• Hlava (nese antény, delší antenuly, mandibuly, maxilly a maxilluly srůstá s prvním hrudním článkem (nese maxillipedy).

• Zbývajících 7 volných článků hrudi nese po páru končetin. První a druhý pár: klešťovité gnathopody - slouží k uchopování potravy.

• Další hrudní končetiny: kráčivé nožky (pereiopody), jsou jednovětevné. Nesou žaberní výběžky a u samic oostegity tvořící marsupium

• Zadeček je 7článkový: tři páry dvouvětevných obrvených plovacích nožek (pleopody), tři páry dvouvětevných tuhých skákacích nožek (uropody). Telson je destičkovitý.

MalacostracaAmphipoda (různonožci)

55


56

Pohyb

• Pohybový orgán - pereiopody a pleopody

• Pohyb po substrátu - odstrkují se pomocí pereiopodů a přitahují abdominální část těla. Tělo leží buď na boku (Gammarus) nebo je přivráceno k podkladu ventrálně (Corophium).

• Ve volné vodě se pohybují pomocí rychlého kmitání prvních tří párů pleopodů.

• Před začátkem plavání se odráží od podkladu abdomenem.


57

Potrava

• Liší se u jednotlivých druhů - uvedeno u zástupců.• Mohou se živit detritem, rostlinnou i živočišnou potravou, sběrači,

dravci, filtrátoři

Dýchání

• Pohyb pleopodů přihání čerstvou vodu k pereiopodům, kde jsou žaberní výběžky. Intenzivní v době, kdy samice nosí mláďata.


58


Druhy povrchových vod:• Stadium praecopula - spojení samce asamice před vlastní kopulací -

trvá několik dnů.• Samec větší, přidržuje se na hřbetní straně samice pomocí

gnathopodů.• Po svléknutí samice dochází ke kopulaci.• Sperma je vytlačováno - dlouhé provazce, vedeno kanálkem

tvořeným přitisknutými pleopody. Ty zasahují mezi oostegity do marsupia samičky.

• Samička odkládá za několik hodin po svlékání do marsupia vajíčka (8 - 60), vývoj zde po oplodnění trvá 3 - 4 týdny. Po vylíhnutí zůstávají mláďata v zárodečném protoru 1 - 2 dny.

• Délka života je 9 - 10 měsíců.


59


Druhy podzemních vod:

• Nebylo zjištěno předkopulační spojení.• Snůška nastává až za několik dnů po svlékání.• Embryonální vývoj a setrvání mláďat v marsupiu je delší.


60

Zástupci

• Gammarus fossarum (blešivec potoční) nejhojnější u nás, běžně v čistých, chladných a menších tocích. Na místech s opadaným tlejícím listím - rostlinná potrava - skeletuje.

• Gammarus pulex ( b. obecný) jeho výskyt pravděpodobný v záp. části Čech.

synonymie!

• Dikerogammarus villosus - pontokaspický druh, proniká do vnitrozemí Labem (Hřensko, Děčín)


61

Zástupci

• Gammarus roeselii (blešivec hřebenatý) - na hřbetní straně posledního hrudního článku a tří následujících zadečkových článků výrazný, dozadu směřující osten. U nás v teplejších tocích i ve stojatých vodách na Moravě. Živí se živočišnými zbytky i jako predátor.

• Stygobromus ambulans, syn. Synurella ambulans (srostlorep kráčivý) má poslední tři zadečkové články srostlé v jeden celek. Mezi očima velká žlutá skvrna. Velikost do 5 mm. Periodické tůně jižní Moravy. Sběrač - filtrátor.


62

• Niphargus aquilex (blešivec studniční) je bez pigmentů, bílý a slepý. Žije v podzemních vodách, na povrchu se objevuje náhodně ve studánkách a pramenech.

• Niphargus tatrensis - hojný druh v jeskyních a pramenech na Moravě.

• Niphargus dudichi (Beskydy)

• Niphargellus arndti (blešivec Ardntův) prameny a štoly v Jeseníkách, zjištěn v studnách a pramenech v okolí Brna.

• Crangonyx subterraneus – ze studní v Praze.

• V Dunaji ještě rody Corophium a Dikerogammarus (filtrátoři)


Corophium curvispinum

Dikerogammarus villosus

Niphargus aquilex

63

• Hlava srůstá s hrudními články v cephalothorax, krytý krunýřovitým karapaxem.

• První tři páry hrudních nožek jsou typické rozeklané čelistní nožky (maxilipedy), 4. pár je klepetovitý

• Další páry jednovětevných kráčivých končetin (pereiopody) jsou výrazné a dobře viditelné

• Postranní výběžky karapaxu (branchiostegy) vytvářejí dole otevřenou žaberní dutinu se žábrami umístěnými na hrudních nohách a hrudní stěně.

• Abdomen má 6 článků a telson. Raci mají 5 párů pleopodů a 1 pár uropodů. U krabů jsou u samců zachovány první dva páry pleopodů, u samic pleopody na 2. až 5. článku. Uropody chybí.

• Typickým larválním stádiem je zoea či megalopová larva. Původní sladkovodní druhy mají vývoj přímý. Celkem je známo asi 8 500 druhů.

MalacostracaDecapoda (desetinožci)

64

AstacideaMalacostracaDecapoda (desetinožci)

65

BrachyuraMalacostracaDecapoda (desetinožci)

66

Pohyb

• Pomocí posledních 4 párů pereiopodů, schopni pohybu do stran (obzvlášť krabi), u raků únikový pohyb dozadu - plavou pozadu slinými záběry abdomenu směrem k hlavě.

Potrava

• Živí se zbytky živočichů nebo predátoři.

Dýchání

• Pomocí žaber, která jsou na coxopoditech 4. - 8. pereiopodu - omývány prodem vody, který je vyvoláván kmitavým pohybem exopoditu 2. maxilly.


67


Raci:• Gonochoristé• Kopulace na podzim. Samec pomocí pleopodů vstřikuje spermatofory

(až 1 cm) na ventrální stranu hrudi samičky. Po kopulaci samička ulehne na hřbet a vyloučí lepkavý sekret, který rozetře po spodní straně abdomenu, pak naklade vajíčka, která na něj nalepí. Vajíček jsou řádově desítky až stovky.

• Přes zimu jsou samice nepohyblivé a nepřijímají potravu. • Líhnutí mláďat - květen až červen. Přidržují se na pleopodech

samice. Po dvou týdnech opouštějí samici, ale vrací se. Potom samice ukryje mláďata pod kameny, svlékne se a začne intenzivně žrát (i kanibalismus).

• Vývoj přímý.


68

Krabi:• Gonochoristé• Eriocheir sinensis je sekundárně sladkovodní. Na jaře se vrací k moři.• Samci putují dříve a v ústí řek očekávají samice - kopulace, listopad -

prosinec.• Samice pokračují do moře. Kladou vajíčka na pleopody pod ventrálně

ohnutý abdomen.• Líhnutí mláďat - duben , květen. Praezoea, zoea, megalopa - larvální

stadia.• Megalopa - migrují k ústí řek. Na rozdíl od předchozích stadií, která

volně plavou, žijí na dně. Po dalším svlékání už mají všechny znaky dospělých, přezimují v ústí řek a na jaře migrují proti proudu.



69

Astacidea

• Pleopody jsou zakrnělé, některé jejich páry mají ale rozmnožovací funkci.

• Tři páry hrudních končetin za čelistními nožkami mají klepítka, výrazná zvláště u 1. páru.


70

Astacus astacus

Zástupci

• Astacus astacus (rak říční) žije v čistých a chladných tocích a nádržích. Koncem minulého století byl v Evropě téměř vyhuben račím morem - plíseň Aphanomyces astaci.

Astacus astacus – AOPK 2008

71

Astacidea

• Astacus leptodactylus (rak bahenní) byl u nás vysazen na přelomu století jako náhrada za zdecimované populace raka říčního. Původem je z východní Evropy. Je odolnější vůči znečištění vody a chorobám.

Oba druhy se běžně kříží.


Zástupci

Astacus leptodactylus – AOPK 2008

72

Astacidea

• Austropotamobius torrentium syn. Astacus torrentium (rak kamenáč) jihoevropský druh, u nás severní hranice rozšíření.

Vyskytuje se vzácně ve středních Čechách a také v podhůří Krkonoš. Dospívá už v délce 6 cm. Býval často zaměňován s rakem říčním.

Liší se od něj tupým rostrem karapaxu.


Zástupci

Austropotamobius torrentium Austropotamobius torrentium – AOPK, 2008

73

Astacidea

• Orconectes limosus, syn. Cambarus affinis (rak americký) je severoamerický druh, který byl koncem 19. století vysazen v Německu Je odolný vůči chorobám a znečištění - v r. 1988 byl zjištěn v Labi u Děčína. Běžně se vyskytuje také ve Francii, Dánsku, Polsku a Rusku.


Zástupci

74

Astacidea

• Pacifastacus leniusculus (rak signální) – americký (pacifický) druh, u nás vysazován, charakteristický znak: dlouhé špičaté rostrum, bílá skvrna na vnější straně klepet - v místě napojení pohyblivého článku. Podobné skvrny má také na spodní straně těla.


Zástupci

75

Astacidea

• Procambarus clarkii (rak červený) - extrémně odolný, původně americký, výskyt u nás možný, přenašeč račího moru. Rozrývá hráze.


Zástupci

76

Brachyura

• Typičtí krabi se zkráceným trojúhelníkovitým zadečkem zahnutým pod hlavohruď. Zadečkové končetiny jsou rovněž redukované. Většinou mořské druhy ale také sladkovodní a suchozemské.

• Eriocheir sinensis (krab čínský) byl počátkem století zavlečen lodní dopravou z Číny do ústí řeky Labe, odtud pronikl do vnitrozemí. Jako euryhalinní druh snáší běžně brakickou i sladkou vodu.

U nás se vyskytoval hojně v Labi a Vltavě v první polovině století, nyní je opět na postupu. Běžně se vyskytuje v brakické i sladké vodě celé západní Evropy. Od ostatních krabů se liší charakteristickým plsťovitým pokryvem klepet u samců.


Zástupci

77

Copepoda (klanonožci)


• Válcovité nebo kyjovité tělo (obvykle 1 - 2 mm velké, parazitické druhy bývají větší)

• Obvykle zřetelné článkování. • Hlava splývá s 1 až 2 hrudními články – cephalothorax, nese 5

párů obvyklých hlavových končetin a hrudní – čelistní nožky – maxilipedy.

• Další 4 páry dvouklaných nožek plovacích a poslední pár jsou tvarově odlišné nožky kopulační.

• Abdomen je silně zúžený, bez nožek, a zakončen furkou, nesoucí na konci dlouhé péřovité štětinky.

78

Calanoida – vznášivky

Cyclopoida - buchanky

Harpacticoida - plazivky

79

Calanoida – vznášivky


• Plankonní korýši.

• Tělo protáhlé, mírně dorsoventrálně zploštělé.

• Hlava srůstá s 1. thorakálním článkem, ostatní články volné.

• Abdomen připojen kloubovitě.

• Tělo není kryto skořápkou.

• Obě větve furky široké a na každé je vějíř přibližně stejně dlouhých zpeřených brv.

80

81

Pohyb

• Rychlým rotačním pohybem všech hlavových přívěsků vznikají dva proudy vody: větší - pohybový, menší - potravní, opačného směru.

– Pohybový proud prochází přes 1. antény, které jsou roztaženy kolmo od těla na obě strany, rozděluje se po stranách těla, kde tvoří dva víry a pak pokračuje podél abdomenu.

– Pohyb způsobený tímto vírem pomalý, živočich opisuje kruhy nebo spirály.

• Pohyb skoky - živočich sklopí 4 páry hrudních končetin dozadu, antény se skloní podél těla, následuje prudký pohyb a pak opět vznášení s roztaženými anténami.

82

Potrava

• Heterocope saliens (č. Temoridae) - dravec, živí se vířníky, perloočkami

• Většina našich druhů jsou filtrátoři.

• Potravou jsou větší planktonní řasy, např. rozsivky.

• Pozorován výběr potravy.

83

Potrava

• Fitrační zařízení je tvořeno ústními končetinami:

– nepohyblivé 2. maxily tvoří síto– potravní proud je hnán do filtrační komory, která je tvořena

shora tělem, dno tvoří brvy plovacích noh, které jsou při vznášení přitisknuty dopředu, stěny tvoří dlouhé brvy 2. maxil.

– voda prochází filtračním prostorem přes brvy 2. maxil do prostoru sacího

– sací prostor je mediálně uzavřen brvami maxily a laterálně brvami maxiluly

– ze sacího prostoru vychází profiltrovaná voda.

84

Dýchání

Dýchají celým povrchem těla.

85


• Gonochoristé, pohlavní dimorfismus

• Samci mají 1. pravou anténu přeměněnou v silný klešťovitý orgán, slouží při kopulaci k zachycení samičky.

• 5. pár hrudních končetin u samců: pravá zakončena ostnem a levá tvoří klíšťky, u samic nohy redukované, shodné.

• Přenos spermiií - lahvicovitý spermatofor.

• Samice může kopulovat postupně s více samci.

86


• K oplození dochází ve vejcovodu, když vajíčka opouštějí tělo samice. Vajíčka jsou ukládána do 1 vaječného vaku - shluk vajíček obalených výměškem žláz ležících v koncové části vejcovodů.

• Vajíčka buď bez silných ochranných obalů - vyvíjí se hned, nebo mají silný dvojitý obal a vyvíjí se až po delší době, snáší vyschnutí i vymrznutí.

• Počet vajíček různý - až několik desítek, zavisí např. na potravě.

• Parthenogeneze není známa.

87

• Vývoj: z vajíčka se líhne larva 1. orthonauplius (3 páry končetin a základy maxil), pak 2. orthonauplius, 4 metanaupliová stadia, nemají článkované tělo.

• Následuje 6 stadií copepoditových, jejich tělo je článkováno, počet článků se různí.

• Délka vývoje zavisí hlavně na teplotě. Přezimující jedinci až 9 měsíců, letní populace 1,5 až 2 měsíce.

88

Bionomie

Naše druhy žijí ve volné vodě v různých typech nádrží - od periodických vod po jezera

89

Zástupci

Uváděno 14 druhů.

Eudiaptomus vulgaris (vznášivka obecná) druh hojně v planktonu zarostlých rybníků a tůní. Velmi dlouhé antenuly, které jí při rozevření slouží ve vodě jako padáček. Je hojná v letním planktonu zarostlých tůněk a rybníků. Samice mají pouze jeden okrouhlý vaječný váček.

E. gracilis (vznášivka ztepilá) – v nížinných nádržích

Diaptomus caster ((vznášivka povodňová) – v jarních záplavových vodách, v příbřežní zóně rybníků.

Heterocope saliens – rybníky Třeboňska, dravec

90

91

Cyclopoida


Stavbou těla podobné vznášivkám.

–antenuly nejsou nikdy delší než tělo, –samičky mají 2 vaječné váčky, –furka je opatřena různě dlouhými brvami, –kloub je mezi 4. a 5. hrudním článkem.

92

93

Cyclopoida

Pohyb

• Pohybový orgán - první 4 páry hrudních nožek. • Pohybují se výhradně drobnými skoky, mezi

skoky klesají s roztaženými antenulami.

94

Potrava

• Nejmladší stadia nepřijímají potravu vůbec.

• Metanaupliová stadia obvykle filtrátoři, některé druhy dravci.

• Potrava kopepoditových stadií se neliší od dospělých.

• Dospělá stadia

– pelagické a velké litorální druhy jsou predátoři (vířníci, perloočky, Oligochaeta, pakomáři), kořist polykají celou nebo vysávají

– menší litorální druhy herbivorní (oškrabují nebo vysávají)

95

Dýchání

Dýchají celým povrchem těla

96


• Gonochoristé, pohlavní dimorfismus, samci mají ztloustlé a klešťovité antenuly.

• V populaci samci pospívají dříve a začínají kopulovat se samice v posledním copepoditovém stadiu.

• Spermatofory jsou umístěny na genitální segment vedle receptacula seminis. Spermatofory obsahují hmotu, která ve vodě bobtná a vytlačuje spermie do otvoru receptacula.

• Ke kopulaci dochází pouze v krátké době po svléknutí samice, dokud je otvor receptacula otevřen. Samci se orientují chemotakticky.

97


• Způsob upevňování spermatoforů a tvar receptacula jsou dobrými rozlišovacími znaky.

• Vajíčka jsou oplozována při opouštění oviduktů.

• Slepována do 2 vaječných váčků, které obsahují od 3 do cca 100 vajíček - počet je do značné míry druhově charakteristický.

98

• Po vylíhnutí z vajíček následují stadia naupliová (orthonauplius, metanauplius) a copepoditová (5).

• Vývoj trvá několik dnů až měsíců, při optimální teplotě kolem 20 °C 11 - 30 dnů.

• Popsána i trvalá vajíčka (Cyclops strenuus).

• Parthenogeneze není známa.

• Počet generací zavisí na podmínkách prostředí (mono-, di -, polycyklické druhy).

• Ve vývojovém cyklu většiny planktonních druhů klidová stadia - resting stages podobné diapauze u hmyzu, nižší citlivost, nepohybují se, mohou vytvářet obaly a snáší vyschnutí

99

Bionomie

• Žijí ve stojatých vodách - v planktonu (silně vyvinuté furkální brvy s druhotným obrvením) - Cyclops

• Další druhy mají furkální brvy víceméně redukované podle toho, zda žijí v litorálu nebo benticky.

• Žijí také v periodických loužích a tůňkách

100

Zástupci

Cyclops strenuus (buchanka obecná), dříve skup. druh, nyní řada samostatných druhů. Běžný druh. Vyskytuje se po celý rok v planktonu různých typů stojatých vod, velmi hojně na jaře.

Macrocyclops

Cyclops

Diacyclops bicuspidatus (buchanka studňová) – v pramenných vodách

Acanthocyclops vernalis (buchanka jarní) jarní plankton malých a pobřežních vod.

101

Harpacticoida


• Liší se od vznášivek a buchanek:– antenuly jsou velmi krátké, první hrudní článek

nemusí být srostlý s hlavou a poslední hrudní článek je pevně srostlý s prvním abdominálním a předposledním hrudním.

– abdominální články jsou téměř stejně široké jako jako thorakální.

– větve furky velmi krátké, brvy až na střední vnitřní brvu jsou zakrnělé.

102

Harpacticoida

Pohyb

• Pohybový orgán - 4 páry krátkých hrudních nožek.

• Pohybují se téměř výhradně po dně, mezi detritem, rostlinstvem nebo v intersticiálu.

103

104

Potrava

• Detrit, zbytky roslin a živočichů, řasy.

• Potrava zpracovávána ozubenými mandibulami.

Dýchání

• Dýchají celým povrchem těla.

105


• Gonochoristé, některé druhy parthenogenetické.

• Pohlavní dimorfismus - samci mají:

– klešťovitě ohnuté antenuly

– první dva abd. články nejsou srostlé

– u některých druhů je endopodit některé z hrudních nožek modifikován jako kopulační orgán

• Spermatofor se přenáší kopulačním orgánem nebo pohyby zadečku

106


• Jeden vaječný váček (1-6) vajíček, někdy je nošen krátkou dobu nebo se nevytváří vůbec

• Z vajíček se líhne orthonauplius s charakteristickým kulatým tvarem těla

• 2. orthonauplius jen u primitivních čeledí, pak 4 metanaupliová a 5 copepoditových stadií.

• Délka larválního stádia závisí na teplotě (10 - 40 dnů).

• Nepříznivé podmínky přečkávají ve stadiu vajíčka, u některých druhů známa tvorba cyst, vyschnutí jsou schopny přežít ve vlhkém bahně i bez tvorby cyst.

107

Bionomie

• úzká vazba na substrát, jen ojediněle v planktonu.

• obvykle v litorálu a profundálu různých stojatých vod vč. periodických, dále v:

• hyporeálu

• podzemních vodách

• smáčeném mechu

• pískových náplavech

• listových růžicích bromelií

108

Zástupci

Bryocamptus pygmaeus (plazivka obecná) - má hruď plynule přecházející v zadeček. Antenuly jsou relativně krátké. Běžný druh žijící na dně stojatých vod a v meších.

Attheyella crassa (plazivka bahnomilná) - hojná v mechu a podzemních vodách, i na bahnitém dně stojatých i mírně tekoucích vod.

109

Ostracoda (lasturnatky)


• Několik milimetrů velké tělo je ukryté ve dvouchlopňové skořápce, spojené pružným vazem a svalem.

• Skořápka je dosti pevná, často inkrustovaná, tvaru oválné lasturky.

110

Ostracoda (lasturnatky)

Pohyb• Pohybují se pomocí obou párů tykadel a hrudních nožek.

• Většina druhů leze po dně nebo po rostlinách.

• Zástupci čeledi Cypridae plavou pomocí silně obrvených antén.

• Druh Notodromas monacha má schopnost plavat zavěšen ventrální stranou na hladinové blance.

• Zástupci čeledi Cytheridae mají na 2. anténách snovací žlázy, sekret ve vodě tuhne ve vlákno, kterých se živočich přichycuje k podkladu.

• Některé druhy jsou hrabavé (obv. 2. anténa a furka).

111

Potrava• Většinou všežraví.

• Notodromas monacha se živí neustonem, má upravené příústní končetiny, které spolu s ústním otvorem tvoří nasávací orgán, potrava je dále filtrována na brvách mandibulárních makadel.

Dýchání

• Bez dýchacích orgánů. Výměna plynů probíhá na povrchu těla a na vnitřním listu schránky.

112


• Gonochoristé, většinou s vyvinutým pohl. dimorfismem: samci jsou menší, mají jinak utvářené končetiny.

• Mají vyvinut kopulační orgán. Jen některé druhy jsou živorodé.

• Rozmnožování gamogenetické i parthenogenetické (geografická p. – na jihu Evropy jsou i samci).

• Vajíčka jsou jednoho typu. Vyvíjí se vždy do stadia blastuly, pak v nepříznivých podmínkách může dojít k přerušení vývoje až na několik let.

• Larvální stádium je nauplius.

• Délka života od 2 do 9 měsíců.

• Počet generací v roce je různý – jarní druhy z vysýchavých periodických vod mají jen 1, druhy z jezer více generací ročně.

113

Bionomie

Žijí v moři i ve sladké vodě, téměř ve všech typech biotopů, na dně (v jezerech až 700 m hluboko) jako součást planktonu, v podzemních vodách a prameništích, některé druhy jsou ubiquisté.

V naší fauně je asi 70 druhů.

Cypris pubera – (lasturnatka velká) - 2,6 mm, pouze samice. Na přelomu dubna a května v mělkých tůních a při březích.

Notodromas monacha (lasturnatka hladinová) se vyskytuje u hladiny drobných stojatých vod, často i v zahradních bazénech. Velikost 1,2 mm.

Candona candida - hojná, žije u dna chladných stojatých i mírně tekoucích vod, v pramenech i podzemních vodách. Má skořápku bílé barvy a ledvinovitého tvaru, asi 1,2 mm velkou.

Cypridopsis vidua - běžná, vyskytuje se ve stojatých vodách mezi vodními rostlinami. 0,7 mm velká žlutavá skořápka má výraznou tmavou kresbu.

114

Date post:	24-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	elinor
View:	49 times
Download:	0 times

Arachnida – Acari Kohorta: Hydrachnellae - vodule U nás cca 300 druhů ve všech typech vod

Documents