3. Armádě: 11. obrněné divizi, mimo to památník civilním
obětem nebo 17. výsadkové divizi), ale my máme tak
nabitý program, ţe nemůţeme ztrácet čas jejich hledánìm.
Uţijeme si Panthera a jedeme.
Po krátké jìzdě přijìţdìme z Houffalize do Noville. Mineme kostel, Pula vystoupì a studuje
informačnì tabuli. Pak nás vede zpět ke kostelu a na křiţovatce u něj se točìme na západ do
vesnice Recogne. Tady, asi 5km severně od Bastogne, stojì německý hřbitov, je úplně tichý a
smutný, protoţe k běţnému smutku vojenských hřbitovů se tady přidává ještě něco: absence
jakéhokoliv zvýrazněného hrdinstvì, slávy, nebo dokonce pompéznosti. Na kaţdém křìţi je šest
jmen, ne jedno jako u vìtězů, prostě je to úplně jiné, je to hřbitov poraţených a navìc
poraţených vetřelců... leţì jich tady 6 807.
Kousek odtud je mìsto, kde byl do roku 1949 dočasný americký hřbitov a dnes tady po něm
na okraji polnì cesty a pastviny zůstal památnìk s vlajkami. Od něho se vracìme do Noville,
kolem kostela teď zatočìme doprava, na severovýchod a vyjìţdìme do mìst, odkud kdysi
odráţeli obránci - 1. prapor 101. výsadkové divize a obrněná skupina „Desobry“13
- z návršì
se valìcì útok 2. tankové divize a poskytli tak cenných 24 hodin pro vybudovánì a zpevněnì
12
Střední tank PzKpfw V – Panther. Po vyloděnì v Normandii neměli spojenci tank, který by Pantheru mohl
čelit. Panther mohl dìky své palebné sìle vyřazovat spojenecké tanky na střednì vzdálenost, ale likvidaci jednoho
Pantheru bylo třeba 4-5 amerických tanků M4 Sherman, - jeden musel útočit na bok nebo záď. (Podrobnosti
v přìloze)
13
Bojová skupina „Desobry“ (major William R. Desobry, tehdy teprve šestadvacetiletý, krátce na to byl těţce
zraněn, ale dle dosaţené hodnosti generála – viz označenì ulice – přeţil)
Ardeny 2005
8
kruhové obrany Bastogne14
. Je neuvěřitelné, co tady dokázali proti masivnì pancéřové přesile,
jejich vìce neţ 50% ztrát to ovšem dost vysvětluje.
Fotìme si nově postavenou kostelnì věţ (tu starou obránci při ústupu odpálili i se
skladištěm munice v ní, to proto, aby nemohla sloužit jako pozorovatelna. Povedlo se to tak, že
věž spadla a svými sutinami zabarikádovala silnici), tato je pouze kopie té původnì a nese
tabulku označujìcì název ulice – „Rue du general Desobry“.
Z Novile uţ jedeme do obce Foy a dál vlevo kolem kostela k lesu. Nacházìme vcelku bez
problémů Bois de Jacques (Jakubův les), jeden z letošnìch cìlů mého srdce. V lese jsou stále
pozůstatky zákopů německých a amerických vojáků (2. prapor 101, včetně roty E). Pomalu
procházìme ta mìsta, jdeme aţ k okraji lesa s výhledem na
louku, svaţujìcì se k Foy. Tenkrát na nì byly kupky sena, dnes
je tady seno ve strojově lisovaných rolìch. Hledìme přes pole
na Foy, stejně jako před lety Křičìcì orli a v dalšìch letech třeba
i mjr. Richard Winters s historikem Stephenem Ambrosem a
jeho ţenou, která se tady na kraji lesa shýbla, kdyţ Winters
ukázal, kde měli tenkrát těţký kulomet, a zdvihla ze země
zrezavělou nábojnici. Hlavou táhnou vzpomìnky na Winterse,
„Bejka“ Randelmana, Malarkyho a ostatnì z Band of Brothers,
kteřì tady v těch dìrách, v letnìch uniformách a s lehkou
výzbrojì, drţeli pozice během vánoc 1944 za vìce neţ pětadvacetistupňových mrazů.
Vzpomìnáme i na výsadkáře Donalda R. Burgetta15
, který tu prošel při průzkumu dvěma
hroznými boji muţe proti muţi. Tady se rvali Křičìcì orli s Volkssturmem, tady vojáci obou
stran proţili svoje peklo a tady spousta z nich padla.
Kuřáci si v zákopech dopřávajì doutnìků a klidu
k procìtěnì genia loci, či spìše horroru loci. Potom
se vracìme a marně hledáme nějaké kovové
pozůstatky (má jich tady být stále značné množství,
ale to by chtělo víc času). Cestou odhadujeme stářì
stromů, zda tu některé před 61 lety byly. Spìš to ale
vypadá na les poválečný, jen sem tam nějaký strom
– stařešina - by to měl pamatovat.
Byl to silný moment, být tady, v tomto lese a na těchto mìstech.
Pokračujeme dál, do Bastogne. Hned po výjezdu z Jakubova lesa zastavìme u bývalé
ţelezničnì stanice „Halt“. Podél trati směřovaly průzkumy parašutistů směrem na Noville a
obchvaty k Foy. Dnes stanice stojì, jen koleje zmizely a je tu pěkný památnìček z černého
14
Teprve v padesátých letech vojenštì historici přiznali tomuto hrdinskému boji o Noville a jeho obráncům stejně
významné mìsto v Battle of the Bulg jako měla vlastnì obrana města Bastogne.
15
Doporučená četba: Donald R. Burgett, Sedm cest do pekla
Křičìcì orli, přìslušnìci americké 101. vzdušné výsadkové divize – mateřské jednotky fiktivnìho hrdiny Ryana ze
Spielbergovba filmu Zachraňte vojìna Ryana, se právě vrátili z bitvy o přìliš vzdálený most, z neblahé operace
Market Garden, kterou řìdil maršál Montgomery. Kdyţ se blìţily Vánoce roku 1944, byla divize staţena z pásma
bojů k odpočinku.Kdyţ Hitler nařìdil mohutný německý protiútok domněle neproniknutelným Ardenským lesem,
Křičìcì orli byli bleskově přesunuti k malému belgickému městečku Bastogne, křiţovatce sedmi silnic. Lehce
vyzbrojenì výsadkáři sehráli roli zátky v láhvi prudkého německého náporu. Z Bastogne se stal klìč k německému
vìtězstvì. Divize okamţitě zahájila boj muţe proti muţi. Nedostávalo se jì munice ani potravin. V mrazivém
počasì a hlubokém sněhu neměli jejì přìslušnìci ani zimnì výstroj. A přece vydrţeli devět dnů proti elitnìm
německým jednotkám a vykoupili tak čas, který Pattonova 3.armáda potřebovala k přesunu z jihu. Vzpomìnky
vojìna Burgetta (autorovi nebylo v té době ještě ani devatenáct let) jsou vzrušujìcìm a trvalým pomnìkem
Křičìcìm orlům a jejich hrdinné obraně městečka Bastogne.
Ardeny 2005
9
mramoru s bìlým křičìcìm orlem, věnovaný padlým parašutistům roty „E“ jako Easy 506.
pluku 101 divize.
Za chvìli jsme v Bastogni, vjìţdìme do nì po silnici N874 od Longvilly, která se táhne mezi
pastvinami a loukami. Objevì se hvězda památnìku Mardasson a jsme na parkovišti u muzea -
Bastogne Historical Center.
Je to asi nejlepšì muzeum věnované ardenské operaci. Vedle muzea je M10 Achilles v
markingu US army a Sherman M4 s houfnicì 105 mm (M4 s touto zbraní je prý poměrně
velká rarita, takže jej fotíme ze všech stran).
Uvnitř je velká sbìrka uniforem, ručnìch zbranì, stìhač tanků Sd.Kfz.138/2 - Hetzer (který
stával před muzeem, ale patrně k datu oslav 60.výročí bojů byl přemístěn dovnitř) a několik
menšìch kusů techniky, jako Kübelwagen, motocykl Indian (také rarita), pásový motocykl
Ketenkrad (NSU), nebo sanitnì Dodge (i s černou posádkou…). Jsou tu panely s málo známými fotkami, za všechny C. McAuliffe a G. S. Patton v jeepu při objìţďce bojiště 30. 12.
1944, nebo Eisenhower a Bradley při schůzce v Bastoge 3. 1. 1945. Vašek si fotì sbìrku
válečných cigaret (Old Gold) a taky malý pěkný vařič Coleman, model 5. Mezi ručnìmi
zbraněmi jsou mimořádné rarity, jako puška pro Volkssturm nebo pistole P-08 s bubnovým
zásobnìkem (tu jsme ovšem marně hledali). Součástì expozice je i kino, předvádějìcì asi 30ti
minutový film o bitvě. Tady si člověk rád odpočine po celodennìm chozenì po památkách a
vstřebává filmové obrazy, pořìzené před 60 lety.
Odtud popojedeme ke kostelu Ste Pierre v Bastogni, jehoţ okna majì vitráţe s motivy
parašutistů (podobně jako v Ste-Mére-Église). Obejdeme kostel a před námi stojì zachovalá
městská brána Porte de Tréves. Je známá z mnoha válečných dokumentárnìch fotek, tudy do
Bastogne od jihu přijely Pattonovy tanky. Za kostelem probìhala jakási lidová nedělnì veselice
s ukázkami historického šermu a řemesel, pečenìm placek a uzenin a popìjenìm dobrých piv a
vìn (tedy rozhodně nic pro nás… tohle vypouštíme!).
Někde bokem od centra začalo hořet a nad městem se
valil hustý dým, zněly houkačky a do toho přijela ta
historická parta v jeepech z La Roche. Bylo to skutečně
stylové. Navštìvili jsme mìstnì městské muzeum věnované
ţivotu obyčejných civilistů v době války (Muzée en
Piconrue na náměstí Place Saint Pierre, naproti kostelu).
Budova ohromná, expozic málo, ale přesto tìm pohledem na
civilnì svět zajìmavé. Mìstnost s pocity, zvuky i vizuálnìm
efektem zimnìho lesa v době bitvy, křìţe padlých
Američanů, Němců i Belgičanů a kolem se promìtaly jejich
fotografie od dětstvì aţ po dospělost, to vše v sále obklopeném zrcadly, takţe se tìm ty řady
křìţů zmnohonásobily. Bylo to hodně výmluvné.
Ardeny 2005
10
Pak ještě procházka městem na náměstí gen. McAuliffe, tady nás zajìmá hlavně Sherman a
McAuliffova busta, patnìk svobody a před hotelem Le Nut´s jakýsi klaun na chůdách. Zpět k
autu se vracìme kolem pěkné restaurace na hlavnì ulici, která je adaptována ze starého
ţelezničnìho vagónu. Má všechno, náraznìky, kola i původnì koţená sedadla. Na oknech
záclonky a na stolcìch lampičky, určitě to je pěkné posezenì. Prodìráme se davem, je tu hodně
korzujìcìch lidì, Belgičané si uţìvajì neděli. Cestou z města se zastavujeme u jedné z tankových
věţì Sherman, které jsou symbolicky umìstěny na výjezdech všech sedmi cest
procházejìcìch Bastogne, oněch „sedmi cest do pekla“. Ivek fotì vedle umìstěnou pamětnì
tlamou na štìtu, pásová vozidla Universal carrier T16 (Ford) (GB/U.S.), M29 Studebaker
Weasel, cargo tractor (U.S.) a ještě 18ti tunový pásák - Tractor High speed M4 (Allis-
Chalmers), solo Harley Davidson WLA nebo popopás Half-track Personnel Carrier M3.
Německo: Stìhač tanků Jagdpanzer 38(t) "HETZER" se 7, 5 cm houfnicì PAK3920
, 2cm
Flak 38 solo i čtyřhlavňový, motocykl Zündapp KS 750 se saitkárou, pásový NSU-HK 101
Kettenkraftrad, Schützenpanzerwagen 251 Ausf. D (Hanomag) - známý „Hakl“ a unikátnì třì-
rotorová Enigma, pouţìvaná německou armádou v Ardenách. Je toho opravdu hodně, k tomu
dokonale, do nejmenšìho detailu naaranţované výjevy dioramat, je na co koukat a tak čas běţì.
Chtělo by to tady pobýt déle a prohlìţet si to důkladně a po kouskách.
18
Dělostřelecké systémy se zpravidla označujì třemi různými termìny – kanon, houfnice, kanonová houfnice.
Termìn kanon (angl. cannon) se pouţìvá k označenì dělostřeleckých systémů s hlavnì o délce 40 – 80 ráţì a
úsťovou rychlostì střely 700 – 1500m/s i vìce, které jsou určeny k přìmé palbě. Termìn houfnice (angl. howitzer)
by měl být správně pouţìván pro dělostřelecké systémy s poměrně krátkou hlavnì (15 – 30 ráţì) a tedy i nevelkou
úsťovou rychlostì střely (300 – 600m/s). Houfnice jsou určeny předevšìm k nepřìmé střelbě na cìle na
odvrácených svazìch, coţ umoţňuje velký rozsah náměru (aţ 70°). Jejich dostřel je zároveň mnohem menšì neţ u
kanonů. Termìn kanonová houfnice se pak pouţìvá pro dělostřelecké systémy spojujìcì výhodné vlastnosti kanonu
a houfnice. Jejich délka hlavně činì 25 – 40 ráţì a úsťová rychlost střely se pohybuje v rozmezì 550 – 700m/s. (Autor: Tomáš Andrejsek, http://www.atmagazin.cz//)
19
Na stránkách http://www.nat-military-museum.lu/pageshtml/curatorsmessage.html je virtuálnì prohlìdka
muzea.
20
viz Přìlohy
Ardeny 2005
12
Pokračujeme pohraničìm Lucemburska dál, Ivek nenì zcela O. K., uţ v muzeu trpěl a na
odpočìvadle to hodnotì: „ … málem jsem se poblil, ty vole…“, coţ team kvituje vtipnými a
veselými poznámkami a paparazziáckým fotografovánìm oběti. Později se ukázalo, ţe nešlo o
gastritidu, ani o recidivu ţaludečnìch vředů. Byl to normálnì „absťák“, protoţe stačilo několik
doušků piva z plechovky a svět se opět rozzářil.
Mìřìme do Clervaux, hledáme chvìli muzeum (Muzeum of the Battle Bulge) a ve scenérii
krásně malebného městečka jsme nejdřìv našli pomnìk amerického pěšáka. Musìme nakonec
vyjet do svahu k opatstvì Abbaye St. Maurice, muzeum je v udrţovaném zámku, před nìm je
naleštěný Sherman21
a otlučená „osmaosmdesátka“, na nádvořì vedle vstupu je patnìk svobody
s nápisem Clervaux. Muzeum je menšì, komornějšì, plné detailů a detailìčků, dokumentů,
prostě trochu jiné, neţ ta ostatnì.
Našì pozornosti se těšì vitrìny se suvenýry - výrobky vojáků provedené z válečného
materiálu, převáţně z nábojnic profesionálně kovotepecky , ať uţ jde o různé tabatěrky, drţáky
na kalamáře, těţìtka (jedno ve tvaru tří ořechů s nápisy BASTOGNE a NUTS22
).
Jinde jsou vyrovnány balìčky potravinových dávek, zvlášť Vašek opět
fotì cigára Camel, Happy Boy, Ark Royal, Players, Roy a Pall Mall , nebo
tabáky Union Leader, Harp, BigBen, či Velvet. Leţì tady celé soubory
armádnìch označenì, vojenské registračnì dokumenty, přìručky U.S. Navy i
U. S. Air Force, instruktáţnì broţurky (např. „Jak se chovat v zajetí“, nebo
„Jak přežít v obklíčení“). Ovšem nejvìce fotografovaným exponátem se,
nejen dìky jeho přìjmenì, ale i vzhledu podle rčenì nomen – omen, stala
fotka důstojnìka 26. divize lidových granátnìků, obersta Kokotta23
…
21
Tank byl vyřazen z boje v prosinci 1944, během obranných bojů. Po mnoho let byla uváděna jeho přìslušnost
k 707. tankovému praporu. Nedávné objevy však prokázaly, ţe fakticky patřil k 9. obrněné divizi.
(Zdroj: OVERSEAS MONUMENTS & PLAQUES TO U.S. VETERANS, http://www.ww2tours.com//)
22
Nuts - ořechy, v americké angličtině se však stalo toto slovo pejorativnìm výrazem pro opovrţenì, uráţku či
výraz odporu. Našel jsem v několika publikacìch různé překlady – blbost, prdlajs, zbláznili jste se, blázni,
hovno… nejvýstiţnějšì je asi český ekvivalent, o jehoţ významu nemá nikdo pochyb – nasrat! Slovo nuts pouţil
generál McAuliffe, zastupujìcì velitel 101. Airborne Division, kdyţ na německé ultimatum, navrhujìcì aby vzdal
obranu Bastogne, odpověděl: „To the German Commander: Nuts! The American Commander."
23
oberst Heinz Kokott – válečný křìţ, 1. 1. 1945 povýšen na generála.
Ardeny 2005
13
Rozhodli jsme se, ţe cestou zpátky ještě zajedeme do St. Vith24
, aby chlapci při pozdějšìm
čtenì faktografie o Battle of the Bulg měli představu o dalšìm mìstopisném
punktu. Je to mimo plán, ale St. Vith patřì neodmyslitelně k bitvě o
výběţek. Máme čas, a tak se – uţ zase v Belgii - zastavujeme nejprve kdesi
v polìch u větrných elektráren a zjišťujeme, zda vrtule opravdu tak
nesnesitelně hlučì (jak tvrdí někteří zelení) – ale myslìme, ţe to nenì tak
hrozné, určitě lepšì, neţ bydlet třeba v Chlumci nad Cidlinou na náměstì,
jìmţ procházì hlavnì tah na Hradec. A pak uţ mìřìme na severozápad do
St.Vith. Docházìme ke kostelu, mìstnì dominantně, která je
nepřehlédnutelná i v dobových dokumentech starých 61 let. Je to zvláštnì
mohutná stavba, která se ani celá nevejde do objektivu. Před nìm je
památnìk americkým, ale i německým dělostřelcům. Vìc jsme zde uţ
nehledali, stmìvá se, různě nás bolì hlava, nohy, klouby, v autě na zadnì palubě je uţ dost
nepohodlì a taky smrad – ţe si to ten Rambous trochu nevyvětrá...
Cestou nakoupìme v Marche, nějaké bagety a pitì. Po přìjezdu do campu se stav muţstva
vylepšì, v čase 55min se podařì uvařit kotel těstovin s hovězìm, sýrem a kečupem, dokonce i na
kačenky zbude. Kolem stolu štábnì ţidličky a vůbec pohoda…. a objevujì se hvězdy, začìná se
jakoby časit!
Večer lehké hovory o záţitcìch dne a pak, později, velice kvalitnì Ivkova přednáška o
Verdunu25
, doplňovaná Honzovými znalostmi, mapkou magneticky přichycenou na boku
Berlinga (vedle jídelníčku a denních plánů) a nasvěcovanou čelovkou, kterou má Ivek poprvé
24
St.Vith leţel přibliţně 12 mil za frontovou liniì z 16. 12. 1944 – od té chvìle vlastně severnì obrannou linii
(Losheim - St.Vith/Schönburg – západ od Houffalize - Samree - La Roche). Bylo to středně velké město s méně
neţ 2000 obyv., stanoviště diviznìho velitelstvì a významný uzel silnic probìhajìcìch od Schnee Eifel do
vnitrozemì.
V německých plánech leţel St.Vith na důleţité ose postupu. Německé obrněné jednotky postupovaly přes s. v.
Ardeny, kde předpokládaly rozsáhlý průnik přes Schnee Eifel a St.Vith. Ráno 16. prosince oznamovala hlášenì ze
St.Vith, přerušovaná výbuchy velkoráţnìch granátů, zahájenì německého útoku na pozice 106.divize.
Německé jednotky útočící na St.Vith:
- 18. divize lidových granátnìků: útok na St. Vith ze severovýchodu
- 62. divize lidových granátnìků: útok na St. Vith z jihovýchodu
- 7.obrněná divize: přesun z oblasti Cách k obraně St.Vith. Drţela pozice proti silným jednotkám 2. německé
armády šest dnì a váţně přitom narušovala německý časový plán. Američané drţeli své územì, dokud nepřišel
rozkaz ke staţenì.
(Ráno 20.12.1944 byla americká obrana St.Vith nejvýchodnější pozicí organizovaného odporu na ardenském
bojišti. Nejvíce vysunuté jednotky německého útoku byly v této době již 25 mil vzdušnou čarou na jihozápad od
St.Vith. Až dosud postupovaly nepřátelské síly severně a jižně kolem perimetru St.Vith a pokus o jejich spojení
západně od města zatím selhával. Severní průnik, reprezentovaný čelními jednotkami 1. SS Panzer divize, zůstal
úzký a omezený. Bylo však otázkou hodin, kdy se obklíčení uzavře…)
(Zdroj: Internet; The Battle of the Bulge; The Ardennes Offensive; http://members.aol.com/_ht_a/dadswar/bulge/index.htm#fwdctr:)
25 Během přednášky byla rozdána Ivkem zpracovaná publikace o souvislostech Verdunu, PIF 2005, která by
měla být pro svoji nespornou kvalitu nedìlnou součástì tohoto materiálu (uložte si to pro vnoučata i pro svoji
stárnoucí paměť!).
Ardeny 2005
14
na hlavě. Je jì nadšen a během výkladu, kdy se často dìvá po posluchačìch, aby podvědomě
kontroloval jejich pozornost, nám s nì soustavně šajnuje do ksichtu!
13. 9. úterý 6.
(American Cemetery Hamm, Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler, Verdun)
Ráno je budìček trochu těţký, chtělo by to pořádně si jednou pospat, jenţe plán a program
jsou našimi pány. Nicméně je docela hezky, po dlouhé době slunìčko. Balìme, loučìme se s
campem v Neuchateau a odjìţdìme po našì pátečnì přìjezdové trase směr Lucembursko.
Poslednì ohlédnutì na Ardeny, poslednì belgický skot na pastvinách a pak uţ přejìţdìme aţ k
hlavnìmu městu – Luxembourg. Viděli jsme i vysìlače RL („Réjdijou Laksmberk…“) a pak uţ
sortie, sjezd z dálnice směrem k letišti a je tu vojenský americký hřbitov26
.
Je zde, na čestném mìstě, pohřben generál Patton, „ten starej parchant“, co chtěl být mezi
svými hochy ze Třetì i po smrti…. Na jeho bìlém křìţi stojì:
GEORGE S. PATTON J. R., GENERAL THIRD ARMAY, CALIFORNIA DEC 21 1945
Věru, zaslouţilo by to vìce slov, ale takhle se ten jeho nápis (kromě umìstěnì v areálu
hřbitova) nijak nelišì od těch pěti tisìc ostatnìch křìţů, třeba od toho, kde má vojìn Novák
napsáno:
„MICHEL NOVAK
PVT 112 INF 28 DIV PENNSYLVANIA DEC 29
1944“
26
American Cemetery Hamm (5 076 padlých)
Ardeny 2005
15
Mezi řadami křìţů jsou fontánky s delfìny a ţelvičkami a lze u nich posedět a vnìmat sìlu
toho mìsta. Ticho v pravidelných intervalech přerušì Airbusy a Boeingy, sedajìcì a vzlétajìcì
na blìzkém letišti. Celému poli s náhrobky vévodì – stejně jako na všech amerických
hřbitovech - velká kaple, stěny se jmény pohřešovaných a mozaikové mapy s vyznačeným
postupem vojsk Evropou. A rovněţ, stejně jako na všech amerických
hřbitovech, je tu visitors center s pamětnì knihou a velice kvalitnìm
sociálnìm zázemìm pro návštěvnìky.
O kus dále je německý hřbitov27
a zase - je znát i na hřbitovech,
kdo je vìtěz a kdo poraţený, kdo byl vetřelec a kdo nositel
osvobozenì. Skoro bych řekl, ţe mìra smutku nad těmito skromnými
německými křìţi, stejně jako mìra lìtosti nad mrtvými, kolìsá od pocitu „to máte za to,
nemuseli jste sem lézt!“ aţ po chápajìcì postoj lidì, kteřì majì také jisté zkušenosti s totalitnìm
státem a vědì, ţe vzepřìt se odvodu a nevzìt na sebe uniformu bylo tenkrát v Německu těţké,
přetěţké.
V hezkém počasì přejìţdìme do Francie, měnì se charakter sìdlišť, Belgie byla malebná,
Lucembursko nezajìmavé a tato sársko-alsaská Francie je spìš ošklivá, taková směsice
německého a jakoby hornického bydlenì, to aţ Champagne, za Verdunem začìná být
francouzsky hezká a milá. Přijìţdìme do Verdunu z prostorů bojiště, musìme zvládnout
infocentrum a koupit mapy a pak nákup v Leclercu. Tady přicházì lehká krizovka – upadlé
pivo tvořìcì podivuhodný gejzìr, Ivek mokrý od piva, Honzìček peskován velitel-nevelitel a
Rambo dusič. Do toho Borek řešì vylitý sůsek na nakládánì masa a Vašek je raději zavřený v
autě. Výsledkem je pivnì smrad v Octavii (smrdělo to tam stejně) a maso nakládané na
grilovánì onìm vylitým sůskem přìmo na asfaltu obchodnìho parkoviště za zvědavých pohledů
kolemjdoucìch a kolemparkujìcìch – tak trochu jako v cikánském leţenì. Pokorně odjìţdìme se
slovy: „Excuse nous, monsieur Leclerc!“
Po roce jsme se školnìm praporem opět ve verdunském campu, leţìme naproti loňskému
mìstu, lidì je tu poměrně vìce, a i vybavenì sprch a záchodů
proti Neuchateau nic moc. A kempujì tu všude postaršì
Holanďané, kteřì sedì před svými přìvěsy a čumì a čumì, aţ je
z nich jeden nervóznì…Večer grilujeme, kontrolu nad řeřavým
uhlìm přebìrá iniciativně Rambo28
a já s Ivkem si jdeme
prohlédnout alej soch francouzských generálů, jsou tu od
Světové války dolů aţ kamsi k Napoleonovi, Ivkovi byl známý
jen Galieni, ostatnì prý zkusì zjistit, pilně si vše filmově
dokumentoval. Večer se hraje „Mimo mísu“ – to tu ještě
nebylo, intelektuálnì společenská hra na bojové akci! Hoši se po
jisté době chytli a „bylo s úţasem hleděti, jak mìsto b o h a p u
s t é pitky točì se zúčastněným mozkové závity a jejich
kolotánì, plné invence, samá geniálnì moudra plodì“….
27
Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler (10 913 padlých, z toho 4 829 ve společných hrobech) 28
Ten chlapec to miluje – nad grilem mu oči zářì, jak kdyby viděl nejen pár kačenek, ale hned celou zoologickou,
opečovává oheň i masìčko a dělá to opravdu zodpovědně a s láskou…
Ardeny 2005
16
14. 9. středa 7.
(Muz. Fleury, Ossuaire, Tranch. Baionnettes, Douamont, Vaux, Bezonvaux, Mort Homme )
Ráno docela přìjemné počasì, vyráţìme do terénu. Ve
stoupánì z Verdunu mineme tabuli označujìcì Le Champs
de Battaile, památnìk Maginotta, který uţ z loňska známe
a pak stavìme u muzea Memorial de Fleury - najednou
muzeum úplně jiné neţ ta zabývajìcì se druhou světovou,
ústřednìm vjemem je velká maketa terénu, jsou tu
ukázky křìţů padlých jednotlivých národnostì (už tady
mají Američané své bílé mramorové kříže), ţeny ve
válce, výzbroj a výstroj obou válčìcìch stran, munice, vozidla - např. krásně restaurovaný vůz
Berlietta, který kdysi jezdil po Svaté cestě Voie Sacré, dokonce i dvouplošnìk a pozorovacì
balon se vznášely ve vzduchu. V kinosálepromìtali krátký film, hodně patetický.
Hned za muzeem absolvujeme prohlìdka, či spìše procházku mìstem, kde kdysi stála
vesnice Fleury, dnes je tu jen les, „mraveništnì“ terén země poznamenané dělostřelbou (ten je
tu všude, nikde rovina, samá „mraveniště“) napovìdá, proč vesnice Fleury patřì mezi mìsta
označené Village Détruit29
.
Odtud se přesunujeme na Ossuaire - Osárium, Ivek se věnoval filmovánì v okolì s asákem
Borkem (nosičem stativu), uvnitř jsme uţ nebyli30
, došli jsme pak ke stromkům, které zde
zasadili mladì z různých států, včetně ČR, máme tu vlaječku, ale je to takové celé nedodělané..
Pokračujeme k Tranchée des Baionnettes. Monumentálnì památnìk nad zákopem, kde byly
zeminou při výbuchu granátu zasypáni vojácì, zůstali tu a jako hrůzný důkaz tu ze zasypaného
okopu mìsty vyčnìvajì hlavně pušek a hroty bajonetů.
Přejìţdìme kolem pomnìku leţìcìho francouzského
vojáka k pevnosti Douamont, tady byl školnì prapor jiţ
vloni, tentokrát je prohlìdka zevrubnějšì a poučenějšì.
Poté mìřìme k pevnosti Vaux, a cestou zastavujeme u
zákopů označených Boyan de Londres, táhne sem zvuk
zvonů z ústřednìho památnìku - kaple, dále pak zastávka
u Tavanneského tunelu, neznáme přesně jeho úlohu,
zřejmě tudy vedla ţeleznice pro rozvoz munice do pevnostì a tady mizela v tunelu pod terénem. Dnes je z
něho jenom vstupnì torzo. Ve stìnu lesa, který milosrdně
pokryl rozbitý terén, dáváme odpolednì pauzu. Po svačince pokračujeme aţ k pevnosti Vaux, je
podobná Douamontu, byly označovány jako sesterské pevnosti, z vrcholu je vidět v dálce
29
Village détruit - zničené vesnice. Mìsta jsou pietně udrţovanými památkami. Zde stály vesnice, které byly
v roce 1916 v podstatě vymazány z povrchu země a na mìstě samém jiţ neobnoveny. Vaux, Fleury, Bezonvaux,
Douamont, Beaumont, Haumont…
30
Vnitřek kaple a osárium známe z minulé návštěvy, proto aspoň stručné pocity Honzy, Yona a Vaška, kteřì šli
dovnitř: Shodujì se na „němém úţasu, který uvnitř pociťovali tak, ţe si ani netroufali promluvit. Velikost prosoru,
mnoţstvì obětì a červené přìšeřì způsobené světlem procházejìcìm okny – to vše je neopakovatelný a hloboký
záţitek.“
Ardeny 2005
17
Osarium i Douamont. Vaux je zachovalejšì neţ Douamont,
jsou zde rozstřìlené zbytky pevnostnìch zvonových kopulì,
jejich tloušťka je úctyhodná.
Odtud se jakoby vracìme zpátky a vyjìţdìme z kopců
Meuské pahorkatiny k vesnici Vaux, projeli jsme jì, jakýsi
památnìk je po pravé ruce, mìjìme ho a pokračujeme ke
zmizelé vesnici Bezonvaux31
. Tady je to velmi působivé,
cedulky s označenìm kdysi stojìcìch budov, na betonových
deskách uchyceny zbytky z domácnostì, střepy, části vozů,
nástrojů apod.
Pak sjìţdìme zpět aţ do Verdunu, projìţdìme město a mìřìme na levý břeh Meusy a dále na
sever. Cestou jsou po levé straně zalesněné vršky, tam jsou, či byly levobřeţnì pevnosti – Bois
Bourrus, Marre, Vacherauville, objìţdìme je a mìřìme na kótu Mort Homme, je tu velký
památnìk (dost morbidní, v realistické uniformě je oblečen skelet člověka, smrt z toho kouká na
sto honů). Terén je tady stejně poznamenaný bojem před 90ti lety, jako na pravém břehu.
Posedáváme na lavičkách kolem památnìku. Letošnì akce se nám krátì. Fotìme a točìme. Je
krásně.
Vracìme se do Verdunu a posedìme kousek od Meusy před bistrem, na ratanhových ţidlìch
na chodnìku. garçon nám nosì pivo, chvilku klábosìme, chvilku hrajeme takovou tu hru, komu
půjde lepšì holka a potom si dáme dokonce Mimo mísu.
Později zvládneme nákup masa u Leclerca (tentokrát bez
excesů) a jedeme do campu. Opět grilovánì, kuřecì
roládička, ta byla výborná a jakési francouzské grilovacì
klobásy, ty byly slabšì, kdovì, zda byly vůbec grilovacì,
protoţe se tak vypekly, ţe voda z nich nám uhasila skoro
všechno dřevěné uhlì. Jo - a Ivkovi vypadla ta přilepená
zubnì náhrada za 500,- Kč, leč nepropadl smutku, nebo to
aspoň nedal najevo. Později večer opět hrajeme Mimo
mísu, to je uţ skoro nemravné! Mělo by se přece karbanit,
hrát o prachy poker, nebo aspoň v kostky, hovořit o válce, chlastu a o ţenských!! A mìsto
toho? „…černý pták s červenou čepičkou, takový lesnì doktor…“ nebo „…ty dva blbci to
vyrábějì tam, co chodì do práce, vede se to v drátech a je to vlastně energie, kope to, dobrý
sluha a zlý pán…“, no, prostě hrůza hrůzoucì!!
15. 9. čtvrtek 8.
(Lorraine American Cemetery Saint Avold, cesta domů)
Pršì, balìme v dešti, odjezd z Verdunu kolem 9:30, mìřìme do Saint-Avold – je tu největší
americký hřbitov v Evropě32
a druhý největšì na světě, ten úplně největšì je v Manile na
31
Bezonvaux, vesnice, která leţela v severovýchodnì části válečných polì 1916.
V r. 1750 měla 30 obyvatel, v r. 1851 317, v r. 1901 173 a v r. 1913, chvìli před Světovou válkou 149.
Byla zcela zničena.
32
Lorraine American Cemetery and Memorial, Saint Avold, France Je zde celkem 10 489 padlých, z toho 200 jich má Davidovu hvězdu, je tu 8 ţen (z Army Nurses, Women's Army
Corps, a z American Red Cross) a 151 jmen bezejmenných (Unknown Soldier) napsaných na stěně.
Ardeny 2005
18
Filipìnách. Naproti byl patnìk Svobody, moţná poslednì ve Francii. Hřbitov je skutečně
impozantnì, rozsáhlý, pršì a jsme tu takřka sami. Ivek pravil: „Tak sami, ţe Borek, který nechal
foťák ve Visitors Center, kdyţ dělal zápis do knihy, o něj - potaţmo já o něj - nepřišel.“ Neměl
ho kdo ukrást. A navìc - vzali ho do úschovy američtì hoši, co tu majì sluţbu a tak by se asi
neztratil. Leč některé naše chlapce je čìm dál, tìm vìc potřeba hlìdat. A bude hůř…
Stále pršì a je hnusně, cestou na hranici mìjìme ukazatele k Maginotově linii či k jejìm
jednotlivým částem. Po přìjezdu do Německa se začìná dělat hezky, u Karlsruhe je zhruba 25
km zácpa, takţe jedeme krokem. Mìjìme letadla v Siensheimu, hrad Hohenlohe, dálnice vede
uţ skoro k českým hranicìm. Jede se dobře, večeřìme uţ u Plzně v motorestu s českou kuchynì
a tady se rozdělìme. Vašek pokračuje dál, my mìřìme do Prahy.
Honza tady vysedá a mìsto něj nabìráme Věru, která měla hlìdacì sluţbu u pséka Barta. Má
boreliózu (Věra, Bart ne, ten je v pohodě) a tak je veselo, cestou Honzu potěšì, ţe stopka, která
se objevila v Kralupech a kde platil pokutu, uţ je zase oddělaná, asi to byl jeden z policejnìch
chytáků. Do Mělnìka přijìţdìme asi o půl desáté. Teprve teď, kdyţ vystoupìme z Honzova
auta, pro nás akce definitivně končì33
.
Je tady také pochováno celkem 28 dvojic bratrů. I bratry válka často pohltila, nenì to jen filmové a literárnì klišé.
Uţ v Belgii, na Henri – Capelle, jsme filmově dokumentovali křìţe bratrů Mayersových z Pensylvanie, tady jsme
si opsali Wilkosovy kluky:
Edward J.Wilkos PFC157 INF 45DIV, New Jersey Dec.11, 1944
Steve S.Wilkos PFC351 INF 88Div, New Jersey Apr.13, 1945)
33
Skočìme si pro flaštičku a zapìjìme úspěšnou cestu i tu boreliózu. Ale to uţ je civilnì záleţitost a do tohoto
lìčenì vlastně vůbec nepatřì…
Ardeny 2005
19
RYCHLÉ ZHODNOCENÍ LETOŠNÍ AKCE PO NÁVRATU
Bylo to jiné neţ loni, komornějšì, nikde ţádná tlačenice, ţádné
televiznì štáby, ţádné ochranky. Jiný kraj, jinì lidé34
, jiné
souvislosti.
Posádka byla vstřìcná, bez problémů35
a srandy bylo dost a dost.
Co vytknout? Asi by se měly přìště vìce rozdělit úkoly mezi
jednotlivý lid, to máte: předstartovnì nákupy, vařenì, navigace,
sledovánì financì a účty, přìprava materiálů…
Škoda, ţe nebylo lepšì počasì, přece jenom slunìčko pozvedává
úroveň všeho děnì minimálně o třìdu a film i fotky pak vycházejì
mnohem lìp.
Ale jinak bez diskusì – spokojenost. Byl to dobrý a poučný zájezd
a jako vţdy při probìrce materiálů zjišťujeme, co vše jsme měli
znát a co všechno jsme ještě neviděli… to je ovšem - naštěstì - náš
tradičnì, vţdycky se opakujìcì a neodstranitelný pocit.
T a k t e d y , k a m p ř í š t ě ? !
34
Tak třeba ţenská populace v Ardenách…třeba jsou ty holky odolné v zimě, třeba jsou pracovité a je na ně
spoleh, ale krásy moc nepobraly. Je vidět, ţe Amìci v zimě 1944 - 45 neměli moc času, vycházek a volna, takţe
nemohli občerstvit mìstnì genofond. A ani se nedivìme Jillovi, ţe mu učarovala Dada – přece jen, na českou holku
Belgičanka nemá…
35 Pomineme-li to pětiminutové extempore na parkovišti před marketem, viz. „Excuse nous, monsieur Leclerc!“
Ardeny 2005 – Přílohy obsah
20
Přílohy
Žádná pořádná publikace s aspiracemi na literaturu faktu se neobejde bez příloh. Tady jsou:
OBSAH
1/ Chronologie ardenské bitvy ............................................................................................ 21
2/ Kdo to v Ardenách schytal první? ................................................................................. 24
28. července 1914 vyhlašuje Rakousko Uhersko Srbsku válku, která později přeroste v obrovský
konflikt a vejde do dějin jako I.světová válka.
Předcházely tomu všemoţné přìčiny a události a vzájemná kauzalita těchto dějů je vìce neţ zřejmá.
Troufnu si tvrdit, ţe řetěz přìčin a následků se počìná 14. červencem 1789, kdy padla Bastila. Francie
si poté prošla nelehkou dobou a nelehkým vývojem revoluce, diktatury, konzulátem a cìsařstvìm a
změnila při tom nejen svou tvář, ale i tvář Evropy. A s tou změnou tváře se měnì i dosavadnì duch
starého kontinentu. Celé toto náročné obdobì nutně musì mìt nějaký závěr a ten napsali vìtězové ve
Vìdni roku 1815 a my jej známe pod názvem „vìdeňský kongres“. Lze řìci, ţe ten Evropu nově státně
politicky stabilizoval. A Evropa si skutečně poměrně klidně ţila, zhruba tři desìtky let to trvalo. Rok
1948 nastartoval ale neklid a šlo se z války do války. 1848/49 občanské a revolučnì války takřka ve
všech státech, 1853 – 1856 krymská válka, 1859 válka spojených sil Francie a Sardinie proti
Rakousku, 1864 válka Pruska a Rakouska proti Dánsku, 1866 válka prusko – rakouská a italsko –
rakouská, 1870/ 71 válka prusko (ale dá se řìci jiţ německo) – francouzská a 1875 – 1878 opětná
protiturecká povstánì a následujìcì rusko – turecká válka. A v této sérii „třicetileté války 19. stoletì“ se
vìdeňský státně politický systém z roku 1815 zhroutil jako domeček z karet. Forhontem Evropy se
stalo Německo, jehoţ vznik je zřejmým úspěchem Pruska a kde Prusko je také onou hlavou, mozkem i
výkonnými údy. A Německo také modifikovalo novou politickou soustavu, kterou kodifikoval
berlìnský kongres v roce 1978. A zase následovaly tři desetiletì relativnìho klidu pro Evropu. Belle
epoque, zlatá doba…
V roce 1908 přišly války balkánské, anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko – Uherskem, v roce 1912
druhá válka balkánská, kdy Bulharsko, Srbsko, Řecko a Černá Hora poráţì Turecko a v roce 1913
Srbsko nakrátko okupuje části Albánie. A je po klidu a v novinách té doby jsou úvahy, eseje, prognózy
o moţné válce na dennìm pořádku, ono těch důvodů proč válčit je pochopitelně ještě mnohem vìce,
navìc v té době jiţ existujì smluvně vázáné spolky a dohody, které se nemajì rády a jsou uţ od nátury a
od zakládajìcìch listin proti sobě. Trojspolek byl uzavřen jiţ v roce 1879 aţ 1882 Německem,
Rakousko – Uherskem a Itáliì proti Francii a Rusku. A protoţe se německý cìsař Vilém II svou
neomalenou politikou přìmo zaslouţil o to, ţe dlouholetá jednánì s Ruskem ústila v nedůvěru, ruský
car začal hledat oporu spìše v Anglii. V roce 1907 podepsal nakonec s Angliì společnou dohodu a je
nabìledni, ţe z logiky věci se přidává i Francie. Dohoda s velkým D je na světě41
. A tak je smrt
Františka Ferdinanda D´Este v Sarajevu 28. června 1914, která přišla z rukou atentátnìka Gavrila
Principa, opravdu onìm zapáleným doutnákem, který zapaluje Evropu. Ta ostatně ani neměla
připravený hasičák, spìš všude po domě jednu hořlavou látku vedle druhé….
2. Plány a taktiky
2.1 Schlieffenův plán
Polnì maršál hrabě von Moltke spravoval pruský štáb 31 let, velel vojskům v Dánsku při válce o Šlesvik a Holštýn, byl strůjcem vìtězstvì ve válce prusko rakouské a hlavně se zásadnì měrou zasadil o
vìtězstvì nad největšìm rivalem evropského kontinentu Franciì v roce 1870/71. 1.zářì 1870 u Sedanu
připravila pruská vojska pokořujìcì poráţku francouzské takzvané alsaské armádě. Tehdy se jejì
zbytky v čele s francouzským cìsařem Napoleonem III. stáhly do Sedanské pevnosti. Po pár hodinách
41
Trojspolek později Itálie opustì, toto uskupenì pak je spolu s dalšìmi státy nazýváno Centrálnì mocnosti, Dohodě se
původně řìká Trojdohoda, to aby se pasovalo k rivalitnìmu Trojspolku
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
50
ale Napoleon III. u vědomì beznadějné poráţky vyjel i s bìlou vlajkou a vzdal se pruskému králi.
83 000 muţů se 449 děly se vzdalo a Francouzi z toho majì dodnes husì kůţi.
Moltkeův plán „memorandum č. 18“, který byl tehdy pouţit proti západnìmu nepřìteli ve zmiňované
válce, platil do roku 1891. Tehdy tehdejšì náčelnìk pruského, a vlastně uţ německého generálnìho
štábu, polnì maršál von Schlieffen vypracoval novou koncepci,42
jak se rychle vypořádat s Franciì. A
tak zatìm co se Francouzi věnovali výstavbě a posilovánì obrany verdunské oblasti, která na prvnì
pohled je jediným moţným směrem německého úderu, Schlieffen přemýšlel jinak.
Klìčem k úspěchu byl podle něho strategický obchvat francouzské armády buď po jejìm levém, nebo
pravém křìdle. Ale obejìt pravé francouzské křìdlo znamenalo jìt přes hornaté Švýcary a francouzskou
Juru a to by byl hazard. Levé křìdlo se pak naskýtalo mezi Verdunem a Belgiì. Nevìm, jestli Schlieffen
přemýšlel, ţe s Belgiì válčit nechce a ţe zkoumal moţnosti nezasáhnout a nevstoupit na jejì územì,
kaţdopádně z vojenského hlediska by boje v tomto úzkém koridoru byly rovněţ hazardem,
francouzské sìly by v zádech měly verdunský pevnostnì systém, ze kterého mohly čerpat posily a mìt
v něm skvělé zázemì. Schlieffen tedy volì sice zdlouhavý, ale jedině moţný postup - přes Belgii.
V roce 1906 Schlieffen odstupuje a na jeho mìsto usedá „mladý Moltke“, synovec polnìho maršála a
ten ještě Schlieffenův plán upravuje, ale v zásadě zůstává myšlenka útoku proti Francii stejná.
Základnì ideou je obchvat levého křìdla francouzské armády, který začne překročenìm řeky Meusy, a
dále budou postupovat německé armády střednì částì Belgie. Levé křìdlo německé armády, poměrně
slabé, se opře o systém pevnostì Mety – Diedenhofen a Štrasburk – Mutzig a bude čelit
předpokládanému francouzskému útoku (vycházelo se z tehdejšìch plánů francouzského generálnìho
štábu). A zatìm co toto slabšì levé křìdlo bude zadrţovat hlavnì francouzský nápor, popř. i částečně
bude ustupovat, severnì křìdlo se obchvatem stočì k Pařìţi, popř. ji i obejde od jihu a začne svìrat
Francouze od západu. Byla to taková gigantická vrata, kdy na pravém čepu francouzská vojska útočì a
stáčejì se do kapsy na hranicìch s Německem, zatìmco obrovská veřej pravého německého mohutného
křìdla se stáčì od severu přes západ k jihu a začìná se zavìrat opět k východu k hranicìm Německa.
Konkrétně ono pravé křìdlo mělo postupovat takto:
severnì skupina armád dosáhne linie Brusel – Namur
střednì skupina armád dosahuje linie Namur – Mezières
jiţnì skupina armád pak útočì na linii Mezières – Verdun
předpokládaný francouzský postup na linii Toul – Verdun krylo 5 záloţnìch armádnìch sborů.
Pravé křìdlo pak dále mělo útočit na francouzské územì na linii Mezières – Rethel – La Fère ( Athos
by koukal), a dále pak na čáře La Fère – Pařìţ. Schlieffen chtěl Pařìţ dobìt, ale pokud by bylo potřeba
rychlého postupu, hodlal ji vzìt od jihu do obklìčenì. Nebylo to na tehdejšì dobu špatně vymyšleno.
Mladý Moltke ale udělal některé změny a tak v roce 1914 uţ vypadalo všechno trochu jinak. V prvé
řadě posìlil levé křìdlo – ostatně měnily se i operačnì plány francouzské – a tak utrpěla mohutnost oné
veřeje pravého křìdla, uţ zde nebyla ta, podle von Schlieffena, drtivá početnì a materiálová převaha,
nebyl dostatek záloh.
42
mapa uvedená dále v mapové části těchto Přìloh, znázorňuje nejen Schlieffenův záměr, ale i později plánované akce
francouzské. Zárověň jsou zde uvedeny v jednotlivých operačnìch směrech přesně armády a jejich velitelé tak, jak to v den
zahájenì války opravdu bylo.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
51
Konkrétně měly německé armády tato sloţenì, tyto úkoly a tyto cìle:
Pravé křídlo:
severnì skupina (obchvatné křìdlo s nejdelšì trasou a úkolem vypořádat se co nejrychleji s Belgiì a
vstoupit od severu na francouzské územì)
1. armáda pod vedenìm generála von Klucka
2. armáda pod vedenìm generála von Bülowa
3. armáda pod vedenìm generála von Hausena
střednì skupina (okupovat Lucembursko, roztáhnout se v nástupnìm prostoru aţ k Metám a tvořit
spojovacì most k levému křìdlu)
4. armáda pod vedenìm prince Alberta z Württembergu
5. armáda pod vedenìm korunnìho prince Viléma
Levé křídlo: (chránit jiţnì bok obchvatného křìdla a poutat francouzské sìly při průniku do Lotrinska)
6. armáda pod vedenìm prince Ruprechta Bavorského
jiţnì skupina
7. armáda pod vedenìm generála von Heeringera
2.2 Francouzské plány
Po prusko francouzské válce se Francie dìky generálovi Séré de Rivière soustředila na vybudovánì
obraného pásma, který tvořil pevnostnì systém a který byl budován v letech 1875 – 1885. Ve východnì
Francii tak vznikla nebývalá soustava pevnostì na linii Belfort – Epinal – Toul – Verdun, ve druhé linii
pak opevněnì v Remeši (my známe La Pompell) – Laon – La Fère. A protoţe budovali vlastně obranný
val, obranné byly i strategie pro armádu, prostě bránit a ubránit se německému vpádu. Aţ v roce 1898
se začala prosazovat strategická defenziva, coţ znamenalo kalkulovat s předpokladem německého
obchvatu severnì nebo jiţnì stranou. Armáda vyčká za pevnostnì liniì v defenzìvě a vyrazì pak tìm
směrem, kde se objevì nápor nepřìtele. V roce 1910 se stal předsedou Vrchnì válečné rady generál
Michel, coţ byl znalec Schlieffenova plánu a tomu přizpůsobil francouzskou vojenskou doktrìnu. No,
změnil, snaţil se, protoţe to bylo něco kardinálně jiného, neţ do té doby francouzské plány
předpokládaly a k čemu do té doby směřovalo veškeré vojenské úsilì. Michel stavěl na ofenzivě
směrem na Belgii, dřìve neţ severnì německé armády vůbec rozvinou své severnì sìly. Uţ o rok
později stoupalo sebevědomì francouzských generálů tak, ţe nic jiného neţ bezohlednou ofenzìvu
neznali. Konec schovávánì v pevnostech, hurá na Němce. Michel byl ve svých plánech přece jen
opatrnějšì a byl vyměněn. Na jeho mìsto přišel starý „buldok“ generál Joffre a stal se vrchnìm
velitelem francouzských armád.
Joffre byl starý koloniálnì voják, ve vypjatých situacìch dokázal být nad věcì, zaţil toho za ta léta
sluţby uţ přece tolik…Dokázal jednat uváţlivě a nespěchal. V roce 1913 se představil s operačnìm
plánem č. 17, který platil i v době vypuknutì I. světové války.
Hlavnìm ofenzivnìm smyslem jeho plánu bylo napřìt všechny sìly proti Německu, přičemţ by se pravé
křìdlo jeho vojsk opřelo o Rýn. Přesto nezapomìnal i na Schlieffenův plán a tak měl tento plán č. 17
dvě moţné varianty.
Ofenzivnì varianta předpokládala, ţe jiţnì křìdlo postoupì z prostoru mezi Vogézami a řekou Moselou
směrem na Saarburg a Mörchingen, přičemţ část se stočì ještě vìce na jih, na Colmar a Mylházy a tam
se dotkne Rýna. Severnì křìdlo by útočilo v prostoru Verdun a Mety směrem na Diedenhofen. Středem
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
52
by pak postupovaly armády, které by zajišťovaly jednak spojenì mezi křìdly a popřìpadě by i
prováděly různé upoutávacì, obkličovacì práce. A dalšì sbor byl připraven hned v druhém sledu jako
zálohy
A porušì-li Němci belgickou neutralitu a půjdou nakonec skutečně přes Belgii? V tom přìpadě se
severnì křìdlo stočì ještě vìce na sever a v prostoru Mezièrs by vtrhlo do Belgie, původně záloţnì
armáda by se posunula do prostoru takto vzniklé mezery a zaútočila by na belgický Arlon. Joffre
předpokládal, ţe Němci v původnìm ataku, při porušenì neutrality Belgie, ztratì mnohem vìce vojáků,
ztratì mnohem vìce času a budou muset vyvinout značné úsilì. Všechno to bylo nakonec ale jinak.
A tak ještě jak stály konkrétně připraveny francouzské armády v den vyhlášenì války Německem, tj. 2.
srpna 1918:
Severní (pravé) křídlo:
5. armáda pod vedenìm generála Lanrezaca
střed:
3. armáda pod vedenìm generála Ruffeyho
jižní (levé) křídlo
1. armáda pod vedenìm generála Dubaila
2. armáda pod vedenìm generála Castelneaua
zálohy k podpoře středu, popř. k vyplnění mezer v případě uhnutí ofenzívy do Belgie
4. armáda pod vedenìm generála Langle de Caryho
3. Rok 1914
Stručně si popišme události prvnìch střetů na západnì frontě, které nakonec vedou k zakopánì armád a
vzniku fenoménu zákopové války. Úmyslně se vyhýbám popisovánì souvislostì s událostmi na
východnì frontě, byť účast Německa zde zásadně ovlivňovala strategické úvahy německého
generálnìho štábu. Ale to by nás asi přìliš zavádělo jinam…
Takţe:
2. 8. 1914 vyhlašuje Německo Francii válku a obsazuje Lucembursko, 4. 8. překračujì belgické
hranice, dobývajì Lutych ( s výjimkou pevnosti, ta se bránila aţ do 17. 8.) a i kdyţ tento směr útoku
nebyl tak mohutně zabezpečen, jak plánoval původně Schlieffen, je dosti silný na to, aby procházel
Belgiì jako nůţ po másle a s takovou snadnostì, kterou Francouzi vůbec nepředpokládali.
Ti zpočátku zaútočili přesně podle operačnìho plánu č. 17 a zahájili útok proti Lotrinsku, kde předpokládali hlavnì protivnìkovy sìly a 14. 8. zahájili útok na Colmar, Sarrebourg a Sarrebrück.
18. 8. Němci pokračujì ve svém severnìm obchvatu, 20. 8. dobývajì Brusel a útočì na Antverpy.
Utvářì se fronta asi 260 km dlouhá mezi Šeldou a Moselou a tady se vzápětì odehrávajì „bitvy na
hranicìch“, ve velmi krátkém časovém úseku od 21. 8. do 25. 8.
1. bitva v oblasti Arden a Argonska, kdy se střetly 3. a 4. francouzská armáda s 5. a 4. německou
armádou
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
53
2. Sambro – meuzská operace, boje u Dinantu a Charleroi, zde bojovala 2. a 3. německá armáda
s 5. francouzskou armádou
a konečně
3. operace u Monsu, 1. německá armáda s armádou anglickou.
Všechny tyto bitvy Francouzi společně s Brity prohráli a ustupovali. Joffre nařizuje všeobecný ústup,
stahuje se z Lotrinska, severnì armády se majì zastavit aţ na Seině, za řekou Marnou. Konečným
stavem je široký oblouk francouzských vojsk od Verdunu a ţ po Pařìţ, v zádech jim funì dychtivá
německá vojska, která však učinila v průběhu taţenì dvě zásadnì chyby.
Prvnì chybou byla vlastně uţ Moltkeho změna strategie ve Schlieffenově plánu. Tìm, ţe posìlil přìliš
své levé křìdlo, v domněnì, ţe se tam neubránì Francouzům, nemělo ofenzivnì severnì, pravé křìdlo
dostatečnou sìlu a prostředky obklìčit francouzské armády od západu včetně Pařìţe. To bylo při
současném poměru sil prostě vyloučeno, chtěli prostě proklouznout na východnì straně kolem Pařìţe
k jihu. (A obejìt Verdun ze západnì strany také k jihu a pak obě ramena sevřìt. Takţe Pařìţ nechat
mimo hru.
Druhou chybu udělal velitel 1. německé armády von Kluck. Měl fobii z britské armády, povaţoval
Angličany za velké nebezpečì, většì neţ Francouzi a chtěl se s nimi vypořádat co nejrychleji, dřìve neţ
se mu stačì ukrýt kdesi u Seiny. Spěchal, spěchal, aţ utekl o den pochodu sousednì von Bülowově 2.
armádě. Byl posedlý myšlenkou rozhodnout válku co nejdřìve, připravit Francii opět drtivou poráţku a
tak se hnal přìmo za 5. armádou, kde operovali i Britové. A při tom si vůbec neuvědomil, ţe se jeho
pravý bok, ten který mìjel Pařìţ z východnì strany, ocitl zhola nekrytý přìmo proti pařìţským
divizìm43
. A navìc vznikla mezera mezi jeho armádou a armádou von Bülowova. Francouzské armády
se uţ stačily zastavit a reorganizovat a postupně těchto chyb vyuţìvajì. Pařìţštì taxikáři vozì muţe
z pařìţské posádky přìmo na frontu (coţ je všeobecně známá a uţ dost profláknutá historka), pařìţské
divize začìnajì ohroţovat bok 1. německé armády, Britové zjišťujì mezeru mezi německými armádami
a útočì proti nì a tak se von Kluck musì zastavit a vracet, bránì svůj bok a obnovuje spojenì s levým
křìdlem, von Bülowovou armádou. Francouzi opřeni o Seinu začìnajì útočit po celé délce fronty a celý
německý postup se zastavuje a celá německá koncepce začìná jìt do háje.
Bitva na Marně zachraňuje Francii, Němci se postupně stahujì či jsou zatlačováni za Marnu a na konci
bitvy zůstávajì na čáře Compiègne – Soissons ( řeka Aisne) – Remeš – Nettancourt (nejjiţnějšì bod,
západně pod Verdunem) – Consevoye (severně nad Verdunem), přičemţ Verdun generál Sarrail udrţel
za cenu lìtých bojů (3. francouzská armáda proti 5. německé korunnìho prince Viléma. Hrozilo zde, ţe
se Němci pokusì na Woëwreské planině prorazit k Saint Mihiel44
a Verdun by padl do německých
rukou. Sarrail nechal vyhodit všechny mosty přes Meusu a oblast ubránil. 11. zářì se německá vojska
stahujì na výše zmìněnou linii a bitva na Marně a prvnì velké střetnutì na západnì frontě končì.
Výsledkem je krach operačnìch plánů obou mocnostì, obrovské lidské i materiálnì ztráty.
43
Zvláštnì část francouzské armády tvořily tzv. opevněné pařìţské tábory. Měly ji tvořit 2 divize, 4 divize záloţnì a 12
praporů alpských střelců. V době, kdy se von Kluck blìţil k Pařìţi, aby ji poté mìjel, byly v pařìţských opevněných
táborech 4 domobranecké divize, dvě brigády pěchoty a byla narychlo přivolána Manouryho armáda, která měla tři armádnì
sbory. Zůstává „před branami Pařìţe“ a je hlavnì hrozbou pro odkrytý pravý von Kluckův bok 44
o čtyři roky později měl v této oblasti bojový křest tankové oddìly, kterým velel tehdy podplukovnìk (dočasná válečná
hodnost) George Smith Patton jr.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
54
Nastává krátká odmlky, ale brzy pro generály vyplývá z logiky dosavadnì válečné strategie, ţe je třeba
obejìt nepřìtelovo křìdlo. Na jihu stojì Švýcarsko a Alpy, tam je to nesmysl. Zbývá prostor na severu
Evropy. A tak nastává tzv. „běh na sever“ neboli „útěk k moři“.
Nejprve se pokusili Francouzi U Aisne, pak Němci na Oisně a Sommě, Britové u Arrasu, Němci si
rychle poradily se stále odolávajìcìmi Antverpami (10. řìjna) a ke konci roku stály obě obrovské
armády proti sobě, bez sebemenšì moţnosti manévrovánì. A tak se vojska začala zakopávat a
zakopávat a v podstatě se z těchto zakopaných postů nepohnula celou válku45
.
A ještě jeden důsledek měl rok 1914. Moltke byl odvolán a na jeho mìsto nastoupil generál
Falkenhayen, bývalý pruský ministr války
4. Rok 1915
Na západnì frontě sice klid nebyl, ale Němci se snaţili významně ovlivnit děnì na východnì frontě a
tak zde vedli defenzivnì způsob boje a i kdyţ se různě útočilo na obou stranách a Francouzi i Britové
velmi chtěli Němce alespoň vytlačit z Francie, fronta se v podstatě nijak zásadně nepohnula. Jen tu
umřely dalšì statisìce lidì.
5. Rok 1916
Na konferenci v Chantilly, ve dnech 6. - 9. 12. 1915 se po dlouhých diskuzìch spojenci domluvili, ţe
úkolem pro následujìcìho roku bude velká letnì ofenzìva na řece Sommě a to od 1.července 1916.
Němci při zvaţovánì své strategie pro tento rok vycházeli z rozloţenì sil na západnì frontě. Ta se táhla
od Nieuportu aţ ke švýcarským hranicìm, přičemţ od Nieuportu k Péronnu (severně nad
Chompiegne), na délce 180 km operovalo 39 britských, 6 belgických a 18 francouzských divizì.
Němci tu měli 30 divizì, čili průlom či jiné strategické záměry zde jsou předem odsouzeny k nezdaru,
dosavadnì zkušenosti z pozičnì války uţ jednoznačně ukazujì, jak je obtìţné, ba i nemoţné bez
mohutné materiálnì i lidské převahy prolomit a udrţet nepřátelské zákopové linie, v jiţnì části fronty,
která se táhne od řeky Sommy aţ ke švýcarským hranicìm majì Francouzi 58 divizì a 29 záloţnìch.
Proti nim stojì 70 divizì německých, v záloze pak ještě dalšìch 17. Tady to snad půjde. Ale jakou
strategii zvolit?
Falkenhayn volì taktiku úzce prostorově omezené operace, ne široký průlom. Chce, aby Němci byli
schopni čelit eventuálnìm odlehčovacìm útokům, nevydat se ze všech sil, měli moţnost zrychlovat,
zpomalovat, přerušovat a zesilovat ofenzìvu, jak to pro ně bude nejvýhodnějšì. A přitom nutit
nepřìtele, aby k zachovánì napadených cìlů byl nucen nasadit třeba poslednìho muţe, vnutit mu prostě
naprosto zničujìcì systém obrany. Na tomto úseku fronty je jen jediný cìl hodný této oběti. Verdun.
6. Verdun
Oblast u Verdunu je tvořena tvrdou vápencovou plošinou, za městem směrem severovýchodnìm se
zdvihajì kopce Meuské pahorkatiny (východnì Argony), souvislý pás kopců, hluboká údolì, mnoţstvì bystřin a potoků. Celá pahorkatina byla hustě zalesněna. Na východnì straně města se prostìrá široká
Woëwreská planina, vyprahlá a téměř bez lesů. Na západnì straně je profil krajiny mìrnějšì, lehce
zvlněný a zalesněný, nejvyššì pahorek je kota 304 a Mort-Homme.
Verdun měl v době prvnì světové války kolem 20 000 obyvatel, byla zde citadela, postavená na levém
břehu Meusy, několik historických památek. Celá oblast je asi 40 km od německých hranic.
45
Viz přiloţená mapa. Tyto mapy v anglickém originále jsou staţeny ze serveru www.valka.cz
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
55
Od roku 1875 zde Francouzi postavili systém pevnostì, který neměl tehdy obdoby, systém o který se
měl rozbìt jakýkoliv německý útok. Tento systém je členěn do dvou linì, které obtáčejì z obou stran
samotný Verdun.
1. Vnějšì linii tvořìlo na pravém břehu (východnìm) Meusy 11 pevnostì a pevnůstek:
Froideterre, Thiaumont, Douamont, Vaux, La Laufée, Moulanville, Derame, Rozelier, Saint
Symphorien, Hauddainville, La Falouse.
Na pravém břehu také 11 pevnostì: Dugny, Landrecourt, Regret, Les Sartelles, Chana, Choisel, Bois
Bourrus, Marre, Belle Epine, Vacherauville a Charny.
2. Vnitřnì linii tvořily na pravém břehu: Bellevile, Saint Michel, Souville, Tavanes, Belrupt. Na levém
břehu to byla jedna menšì pevnost Chaume.
linie pevností kolem Verdunu
Pevnosti byl postaveny z kamene a betonu, se ţelezobetonovými stropy, pancéřovanými věţemi pro
děla a kulomety, vybaveny pozorovatelnami. Vojáci zde měli kasárna, munice byla uloţena v osmi
centrálnìch skladech a odtud se dopravovala k dělostřeleckým postavenìm úzkokolejkou. Děla zde
byla převáţně ráţe 75 a 155 mm. Instalovanou výzbroj představovalo celkem 760 děl a 210 kulometů.
Pevnosti svìral kruh o poloměru 2, 5 aţ 7 km.
Po zkušenostech z prvnìch let války začaly francouzštì generálové povaţovat systém za zastaralý a
druhořadý a tak byl Verdun postupně zbavován těţkého dělostřelectva ( coţ byl docela politický
problém, jak tuto informaci strávì francouzská veřejnost, vţdyť přece tolik peněz se sem nacpalo, byla
to propagandistická pýcha francouzské obrany a teď se s nì přestává počìtat?). Ale strategie pro
Verdun z úst generála Dubaila byla zřejmá: „…tato opevněná oblast představuje nebezpečì pro
armády, které operujì na jejìch křìdlech, představuje ale i posìlenì našich armád tìm, ţe chránì hlavnì
linii…nesmì však být bráněna sama pro sebe…“ A podpořil pouze výstavbu polnìch opevněnì, které
jak prstence obepìnaly systém pevnostì a jejichţ účelem bylo jedno: na vhodném mìstě, ve vhodném
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
56
terénu a bez dlouhých přìprav odrazit německý útok. S tìm ovšem francouzská generalita moc
nepočìtala, opravdu - představa strategického průlomu, který by německá armáda provedla v tak
„nevhodném“ mìstě jako je Verdun, nota bene ještě navìc v zimě, v nevhodném počasì, to jì na mysl
ani nepřišlo.
Při bitvě na Marně málem Verdun padl, a následný strategický ústup Němců Verdun na čas zachránil.
Pak ale vojska 5. německé armády došla aţ k Vauqois a dobyla i cìp Consevoyského lesa, coţ je na
dohled Verdunu a postupně vytvářela kolem pevnostnìho systému jakýsi oblouk, jasně na mapě
viditelnou vypouklinu v linii fronty. A ta vypouklina se vrývala do německého postavenì na úseku
mezi švýcarskými a lucemburskými hranicemi. A ten pohled na mapu dával koneckonců tušit, ţe dřìve
či později Němci zaútočì.
Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské (to bylo tehdejšì oficiálnì označenì oblasti), byl na
tom s nervy špatně, moc dobře si uvědomoval, jak chabá jsou rychle budovaná francouzská opevněnì,
jak málo má děl a munice. Navìc velkým problémem obrany Verdunu byly komunikace. Jak se později
ukázalo, denně se do oblasti Verdunu muselo přisunout asi 2000 tun munice, potraviny pro 15 – 20
divizì, sem a tam přemìsťovat 15 – 20 tisìc lidì. A tak zatìmco Němci měli kolem Verdunu
vybudovanou dokonalou sìť 14 ţeleznic, Francouzi měli jen to, co bylo vybudováno pro civilnì ţivot
před válkou. Měli dvě ţeleznice a silnici pro automobilovou dopravu, která vedla z Bar–le–Duc do
Verdunu. Byla dlouhá 75 km a dá srovnat se špatně udrţovanou silnicì třetìho řádu dnešnì doby. Lidé
tady později pracovali dnem i nocì, do úmoru, bylo jich v průběhu bitvy na 8200 muţů, kteřì se starali
o to, aby jenom od 26. 2. 1916 do 6. 3. 1916 převezly kamiony na 190 000 vojáků, 3000 t munice a
2500 t materiálu. Přezdìvalo se jì „Svatá cesta“ (Voie sacré) a nepřetrţitě po nì proudily náklaďáky
sem a tam.
7. Před střetem
Jaké bylo, alespoň rámcově, rozloţenì vojsk před vlastnìm střetem.
Francouzi:
Na levém břehu Meusy 7. armádnì sbor generála Bazelaira, na pravém břehu 30. armádnì sbor
generála Chrétiéna. Pravé křìdlo francouzské armády 2. armádnì sbor generála Duchêsna. Francouzské
divize kryly frontu širokou 166 km.
Němci:
Na pravém břehu Meusy – z francouzského pohledu – stál 7. armádnì sbor generála Zwehla, 18.
armádnì sbor generála Schenka a 3. armádnì sbor generála Lochowa. Na levém břehu pak 5. a 15.
armádnì sbor, které tvořily 5. armádu korunnìho prince Viléma.
Celkem stálo proti narychlo sehnaným 9 francouzským divizìm 19 divizì německých.
Německý plán útoku datoval zahájenì na únor 1916 a v noci z 11. na 12. února se němečtì vojáci
dozvědì z rozkazu korunnìho prince Viléma, co je čeká. Dobýt Verdun, prolomit frontu a bohdá i rozhodnout válku. Jenomţe počasì rozhodlo jinak, přišly deště a plìskanice, Meusa se vylila z břehů a
v tomto terénu se prostě bojovat nemohlo. A tak se čekalo a obyčejnì vojáci denně s nadějì vzhlìţeli
k obloze a modlili se, aby vydrţelo pršet co nejdéle. Na francouzské straně došlo ke zklidněnì a i
20. února uhodil mráz. Země ztuhla, kaluţe se pokryly ledem, dokonce se objevilo i slunce. Objevuje
se i cìsař Vilém a v lese Baty, severně od Verdunu promlouvá k německým vojákům. Věřì, ţe
Falkenhaynův plán vyjde a tak prohlašuje, ţe pád Verdunu přinese revoluci v Pařìţi a nakonec i
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
57
německé vìtězstvì. K večeru mráz přituhne, tři němečtì dezertéři, původem Alsasané, se dostávajì
v noci přes linie a francouzskému důstojnìkovi hlásì: „…za pět hodin začne německý útok!“
21. 2. 1916 ve 4 hodiny ráno vybuchl u verdunské katedrály prvnì německý granát a vlastnì
dělostřelecká přìprava začala v 7 hodin 14 minut. Na frontě 40 km dlouhé hřmělo 1 500 děl ráţe
210mm, 305mm a 420mm a do toho ještě palba z těţkých hmoţdìřů, které se ukazovaly jako
nejúčinnějšì zbraň. Ve tři hodiny odpoledne dosáhla palba vrcholu a o hodinu později utichla. Zdálo
se, ţe nikdo nemohl přeţìt a německá pěchota vyrazila ke zteči. Vojáci šli bezstarostně, opravdu věřili
v drtivý účinek dělostřelecké přìpravy. Pak se ozvaly francouzské kulomety a bylo po iluzi. A celých
10 měsìců se budou obě armády střetávat podobným způsobem v podstatě „na čtvrtnìku“, dobytá či
ztracená územì se budou měřit na pár kilometrů a na územì o rozloze několika čtverečných kilometrů
se tu budou vojáci navzájem zabìjet jako dobytek na jatkách.
8. Chronologie bitvy
21. 2.
Směr německého útoku na vesnice Haumont a Haumontský les, Cauerský a Wawrilleský les, na
východě oblast kolem vesnice Fromezey. Vesnice Chattancourt, Charny a Marre byly srovnány se
zemì.
23. 2.
Těţké boje v úvozu Herbebois.
24. 2.
Němci dobývajì Samogneux, pak Warwrille, lesìky Fosses a Courières a vesnici Ornes. Večer toho dne
generál Lange de Carry dává rozkaz aby byli Němci zastaveni na čáře Talou – Douamont i za cenu
staţenì jednotek z Woëwreské planiny.
25. 2.
Začìná ustupovat pravé křìdlo francouzské armády, vyklizuje městečko Brabant. V prostoru kóty
Mort-Homme přes Régneville k Haucortu se hroutì francouzské zákopy. Němci dobyli Beuamont,
ostřelujì Verdun z děl ráţe 380mm a soustřeďujì se na pevnost Douaumont46
.
Vlastnì útok proti pevnosti Douaumont začal dělostřeleckou přìpravou uţ v 8:30. Hlavnì nápor
směřoval na vesnici a pevnost Douaumont. Útok začal aţ v 16:00, šla vlna za vlnou. Vesnice
Douaumont byla zcela zničena a srovnána se zemì. Francouzi v nì odrazili 6 útoků, 37. a 39.
francouzská pěšì divize se překonávala ve statečnosti. Sedmá vlna se obrátila proti prozatìm tiché
pevnosti. Vojáci 24. braniborského pluku snad údajně viděli, ţe pevnost Francouzi opouštějì a tak se
nadporučìk von Brandis, velitel 8. roty, poručìk Radtke a kapitán Haupt bez jakéhokoliv rozkazu
rozhodli dobìt pevnost sami. V palbě děl obrátil se von Brandis proti pevnosti s výkřikem „Co má
padnout, ať padne! Vzhůru!“ Začali šplhat do kopce a neuvěřitelné se stalo skutkem. V dešti střel
46
Douaumont byla nejstaršì a nejdůkladnějšì pevnostì celého verdunského pevnostnìho systému. Francouzi ji začali
budovat počátkem osmdesátých let 19. stoletì. Byla ve tvaru šestiúhelnìku, zapuštěná hluboko v zemi, chráněna betonovým
valem a přìkopem, mìsty 7 – 8 m hlubokým. Nad nìm se tyčila betonová zeď krytá betonovým krunýřem 1,5 aţ 2,5 m
silným. Na stropnìch deskách ještě vrstva zeminy, takţe pevnost se z dálky jevila jako kopec hlìny. Na jiţnì nejširšì straně,
kde bylo hrdlo pevnosti, dosahovala šìře 325 m. Sloţitý systém chodeb vedl hluboko do nitra pevnosti k dvoupatrovým
kasárnám pro muţstvo, skladišti munice, potravin, sanitnìho materiálu, zásobárnám pitné vody a větracìm šachtám. Zdi a
stropy byly z kamene nebo armovaného betonu. Pevnost měla 3 pancéřové věţe pro děla ráţe 155 mm a 75 mm, 4
pancéřové kopule pro kulomety a pozorovatelny. Na úpatì přìkopu ostnaté dráty aţ 2 m vysoké, popř. ţelezné mřìţe.
Normálně pevnost ukryla 500 muţů a byla prakticky nedobytná. 5 měsìců před bitvou o Verdun byla ale pevnost téměř
vyklizena a děla odvezena.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
58
vlastnìho i francouzského dělostřelectva, prostřìhávajìce dráty a zátarasy, objevili vchod pevnosti a ač
věřìce, ţe je podminovaná a kaţdou chvìli ji Francouzi odpálì, šli dovnitř. Trvalo nekonečně dlouho,
neţ objevili ve spodnì části 67 vyděšených Francouzů, kteřì se bez odporu vzdali.
Pád Douaumontu vyvolal v Německu nadšenì, legenda učinila z Brandisovy „12 statečných“.
Francouzštì historikové se spokojili s konstatovánìm, ţe úhelný kámen obrany Verdunu padl téměř bez
boje.
Tìmto dnem také končì řada německých úspěchů a i kdyţ dobyli Douaumont, nepodařilo se jim
proniknout do údolì mezi Louvemontem a vlastnì pevnostì a nedobyli vesnici Douaumont. Zìskali
územì siroké asi 10 km a hluboké 3 aţ 4 km.
Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské se zhroutil a generál Joffre jmenoval do této funkce
generála Pétaina47
. Ten se ujìmá své funkce ve 23:00 večer.
do 28. 2.
Německý postup definitivně ztroskotává na neprostupnosti francouzské obrany na čáře:
pravý břeh Meusy: Froideterre – Thiaumont – vesnice Douaumont – pevnost Vaux – Bezonvaux – La
Laufée
levý břeh Meusy: čára Cumières – kóta Mort Homme – kóta 304 – Avoucourt
vyznačená linie fronty 20. 2. 1916
47
Generál Henri Philippe Pétain, tehdy šedesátnìk, absolvent saintcyrské akademie. Na Marně si jako velitel 6. pěšì divize
vyslouţil uznánì za své organizačnì schopnosti a rázné, aţ bezohledné velenì. Od května 1915 velitel 2. armády.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
59
začátek března
Na obou stranách přeskupovánì sil.
4. 3.
Francouzi vyklìzejì vesnici Vaux.
5. 3.
Zahájenì německého útoku na pevnost Vaux dělostřeleckou palbou,
současný útok na Woëwreské planině, v průběhu března Němci v tomto směru dobývajì vesnice
Manheulles, Champlon a Fresnes, objevujì se v sousedstvì Saint Mihielu.
6. 3.
Útok Němců z levého břehu Meusy v oblouku mezi Béthincourtem a kótou Oie přes kótou Mort
Homme.
7. 3.
Dosahuje bombardovánì pevnosti Vaux vrcholu.
8. 3.
Nový útok na pevnost Vaux, intenzita palby je taková, ţe major Raynal, velitel pevnosti, vyklìzì hornì
patra, Němci ale stále nemohou prorazit.
9. 3.
Němci pronikajì ke kótě Oie a odehrávajì se krvavé boje o Mort Homme – trvajì tu skoro celý měsìc.
27. 3. – 29. 3.
Německé útoky proti kótě 304, sousedìcì s Mort Homme.
30. 3.
Němci obsazujì Malancourt a znovu útočì na Mort Homme.
1. – 2. 4.
Obnovenì německých útoků na pevnost Vaux,
stálé boje na levém břehu Meusy na Mort Homme, i tady trvajì krvavé boje do konce dubna, Francouzi
postupně přicházejì o Béthincourt.
6. 4.
Počátek francouzské ofenzìvy mezi pevnostì Douaumont a Vaux, vyčerpávajìcì boje pro obě strany
nepřinášejì ţádný výsledek.
27. 4.
Německý nápor se soustřeďuje na linii pevnosti Thiamont – vesnice Douaumont a pevnost Vaux.
29. 4.
Velký francouzský protiútok – dobývajì německé zákopy v délce 1 km a do hloubky 300 – 600 m.
Do čela opevněné pevnosti verdunské je jmenován generál Nivelle, Pétain přebìrá velenì střednì
skupiny armád po Lange de Carrym.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
60
ze 7. na 8. květen
Pevnostì Douaumont, která je v drţenì Němců, se rozléhá strašný výbuch. Explodovalo skladiště
munice (nezjistì se proč). Nastala panika, pak následoval dalšì výbuch a ten dokonal dìlo zkázy.
Tlaková vlna, hořìcì olej, který se pouţìval do plamenometů, kouř, horko a nedostatek vzduchu.
Zničená pevnost se stala hromadným hrobem pro 678 mrtvých.
22. 5.
Generál Nivelle zahajuje útok na pevnost Douamont. Dělostřelecká přìprava ze 300 děl pevnost takřka
dorazila a zničila. Přesto se Němci houţevnatě bránì. Boje trvaly 2 dny a rozdrobily se zhruba na
dvacet různých mìst.
24. 5.
Do pevnosti Douaumont dorazily bavorské posily s těţkým minometem. Jeho prvnìch deset střel
roztrhalo na kusy jiţ obsazené věţe i s Francouzi. Pevnost zůstala v rukou Němců. Francouzi
odvolávajì z útoku svou divizi a pevnost Douaumont i nadále zůstává v rukou Němců.
Němci zastavujì konečně své neustálé útoky na kóty Mort Homme a 304 a po celém úseku verdunské
fronty zahajujì mohutné dělostřelecké bombardovánì. Je to předzvěst velké ofenzìvy.
Sìlì útoky na pevnost Vaux, ta ale stále pod vedenìm majora Raynalda odolává.
1. 6.
Německá ofenzìva v prostoru pevnosti Vaux začìná dělostřeleckou přìpravou. Ta se hlavně
soustřeďuje na pevnost a vesnici Daumloup. Pak útočì německé divize a postupujì kolem pevnosti aţ
do lesa Fumin, který leţì západně od pevnosti. Dařì se jim sevřìt Vaux ze třì stran, od severu, východu
a jihu.
2. 6.
Němci dobývajì vesnici Daumloup.
3. 6.
V noci začìnajì Němci přìmo bombardovat pevnost Vaux a ve čtyři hodiny ráno útočì Ztečì.
V pevnosti je 150 obránců a 450 raněných, velì jim major Raynal a je v bezvýchodné situaci,
v pevnosti, která je obklìčená ze všech stran. Němci objevujì vstupy a pronikajì dovnitř. Začìnajì
masakry a krvavé boje uvnitř pevnosti.
4. 6.
Němci se v pevnosti Vaux probìjejì ke kasematům.
5. 6.
Major Raynal posìlá spojky do pevnosti Souville. Ti se skutečně dostanou za německé linie a obránci
Souville se chystajì na pomoc.Mezitìm Němci pronikajì do centra pevnosti. Raynal oznamuje vojákům, ţe kdo chce, můţe se pokusit uniknout, on bude hájit pevnost s těmi, kteřì zůstanou.
Důstojnický aspirant, který nese zprávu generálu Nivellovi, se skutečně dostane ven a zprávu se
ţádostì o ostřelovánì pevnosti předává.
6. 6.
Francouzi ostřelujì pevnost Vaux, která je uţ plná německých vojáků.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
61
7. 6.
Major Raynal s hrstkou zbylých muţů konečně kapituluje a pevnost Vaux je v rukou Němců.
do 21. 6.
Boje kolem pevnostì Froideterre, Thiaumont, Souville a vesnice Fleury. Dále pak v lesìcìch Fumin a
Chapitre a kolem pevnosti La Laufée a v lese Chenois.
21. 6.
Dalšì německá ofenzìva v prostoru pevnosti Souville.
23. 6.
Němci zde prolamujì frontu v délce 3 km a dobývajì vesnici Fleury a pevnost Thiaumont. Osud
Verdunu visì na vlásku. Němci jsou od něj vzdáleni 3 km.
24. 6.
Přijìţdì do Charleville cìsař Vilém a jedná s korunnìm princem a Falkenhayenem. Situace pro Němce
je váţná. Na východnì frontě má nečekané úspěchy tzv. Brusilovova ofenzìva, italská ofenzìva na řece
Soči se čeká kaţdým dnem a totéţ lze řìci o plánované spojenecké ofenzìvě na Sommě. Německá 5.
armáda tady u Verdunu uţ nemá ţádné zálohy, lidské ani materiálnì a jiné uţ v důsledku výše
zmiňovaných událostì ani nedostane. Falkenhayen dostává čtyři dny na dobytì Verdunu.
Na řece Sommě začìná dělostřelecká přìprava, která trvá do 1. července, kdy začìná velká dohodová
ofenzìva na Sommě, ta přeroste v dalšì velkou bitvu I. světové války na západnì frontě a potrvá do 19.
prosince 1916.
25.6.
Němci vrhajì na frontu kaţdého, kdo udrţì zbraň, Verdun je jiţ ostřelován i kulomety. Pétain i Nivelle
urgujì Joffra. Ten jim oznamuje, ţe plánovaná ofenzìva na Sommě konečně začìná.
30. 6.
Falkenhayen si při sìle šestidennì dělostřelecké přìpravy na Sommě uvědomuje, o jak velkou ofenzìvu
se jedná. Je postaven před skutečnost, ţe Somma odčerpá značnou část sil z verdunského bojiště
(jako prvnì odcházì 3. armádnì sbor, poté 30 dělostřeleckých bateriì), je nutno šetřit municì i lidmi.
Uvědomuje si, ţe 5. německá armáda v podstatě vykrvácela těsně u bran a Verdun je pro Francii
zachráněn.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
62
vyznačené linie fronty 20. 2. 1916 a 30. 6. 1916
Francouzi dobývajì zpět pevnost Thiaumont a začìnajì boje mezi touto pevnostì a vesnicì Fleury, které
trvajì do začátku srpna.
od 13. 7. do 4. 8.
Pevnost Thiaumont je dobyta a ztracena 34 krát, vesnice Fleury 13 krát.
od 5. 8.
Pokračujì boje na čáře Thiaumont – Fleury Chapitre.
28. 8.
Je odvolán Falkenhayen a do čela německých armád je povolán šedesátiletý maršál von Hindenburg
(se svým stìnem maršálem Ludendorfem).
31. 8.
Korunnì princ nařizuje zastavit všechny útoky kolem Verdunu.
Ani jedna strana nemá na většì akci, odhaduje se, ţe doposud Němci ztratili 281 000 muţů a Francouzi
315 000 muţů.
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
63
2. 9.
Generál Magnin na pravém břehu řeky Meusy připravuje ofenzìvu, která má zatlačit Němce na pozice
z 21. února.
10. 9.
Německý štáb konstatuje, ţe na verdunské frontě nelze očekávat řešenì situace na západnì frontě.
17. 9.
Generál Magnin navrhuje upustit od lokálnìch útoků a soustředit se na širokou ofenzìvu na celé
verdunské frontě, v prvnì fázi pak dobýt Douaumont a Vaux.
23. 9.
Začala francouzská ofenzìva proti pevnosti Douaumont dělostřeleckým bombardovánìm včetně poprvé
pouţitých 400 mm hmoţdìřů. Jedna ze střel dopadla doprostřed lazaretu a zabila všechny raněné
Němce a zajaté Francouze.
Dalšì zasáhla skladiště granátů a náloţì. Obrovský výbuch pevnost zcela ochromil. 7 000 nábojů,
uleţených ještě Francouzi, vyletělo do povětřì a srazilo pevnost do hlubokého ohnivého trychtýře.
24. 10.
Poslednìch 28 zázrakem přeţivšìch německých vojáků v čele s kapitánem Prolliusem opustilo
pevnost Douaumont.
2. 11.
Němci bez boje opouštějì pevnost Vaux a postupně se stahujì do nových liniì, mezi Vacherauville a
Bezonvaux.
13.12.
Francouzi zahajujì útok na 10 km frontě na výše zmìněné linii a dobývajì kótu Poivre
14. 12.
Francouzi postupujì k Bezonvaux, dobývajì Courièrés
Ve tři hodiny odpoledne dobývajì farmu Chambrette. Tìm zìskavajì postavenì, které drţeli aţ do 24.
února 1916
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
64
vyznačené linie fronty 20. 2. 1916 a 30. 6. 1916 + území dobytá v listopadu – prosinci 1916
9. Závěrečné údaje:
Ztráty
počty se v různých pramenech rozcházejì, ale uveďme tyto údaje:
Němci: 436 000 muţů
Francouzi: 535 000 muţů
verdunskou frontu širokou 15 – 30 km a hlubokou maximálně 10 km zasáhlo 1 350 000 tun oceli (na 1
ha vycházì cca 50 tun nábojů)
Francouzi se v prvnì linii střìdali po 4 – 5 dnech, Němci po 10 dnech
Falkenhayen počìtal se ztrátami v poměru 5:2 ve svůj prospěch. Ztráty byly ale v podstatě vyrovnané
A jak se skutečně některé údaje v různých pramenech mohou lišit, porovnejme tato čìsla:
Ardeny 2005 – Přílohy Verdun
65
Zdroj: Yvete Heřtová, Zákopová válka, 1983
9 442 000 lidì zemřelo na bojištìch, nebo později na následky zraněnì
Dohoda mobilizuje 44 558 000 vojáků
Centrálnì mocnosti 25 598 000 vojáků
Státy na straně Dohody:
Velká Británie (včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Jihoafrické Unie), Francie se svými
