11

Úvod

Slabé dítě naší nejlepší oporou bývá. Naslouchám mu a pak se na ně dívám,

jsem dobrý a mé srdce se utiší v jeho přítomnosti; přijímám posvátné rady nevinnosti.

(Victor Hugo)

Když se nám narodí dítě, staneme se rodičem; prarodičem se staneme, když se rodičem stane

naše dítě. Narození nového človíčka znamená pro jed-ny i pro druhé generační výměnu. Ti, kteří byli dětmi, se stávají rodiči. Jejich vlastní rodiče sice nepřestanou plnit svou původní roli, vedle ní však začnou zastá-vat ještě novou úlohu. Proč se v mnoha jazycích říká prarodičům „velcí rodiče“?1 Snad proto, že se před-pokládá, že nasbírali zkušenosti, že ve své rodičovské roli udělali pokroky, že už jsou to v určitém smyslu rodiče… s diplomem?

Dnešní prarodiče se hodně liší od prarodičů minulých dob: mimo jiné jsou mladší a aktivnější. V současnosti musíme od sebe oddělit prarodiče a stáří.

1 Francouzsky „grands-parents“, anglicky „grandparents“, německy „Großel-tern“ atd. – pozn. překl.

12

Nezměnilo se však velmi silné a zvláštní pouto, které si prarodiče vytvářejí se svými vnoučaty, a fakt, že v jejich životě občas zaujímají důležité místo.

Chceme-li se však stát opravdovými prarodiči, a ne si tak jenom říkat, musíme se den za dnem učit, jak se s novou rolí vypořádat. Bohužel není k dispozici žádné školení, které by nás na takové povolání připravilo, tak jako se nenabízí ani rodičům – nezachrání nás žádný „návod k použití“. Dnešní prarodiče si nemohou vzít za vzor prarodiče z dřívějších dob, od těch se příliš liší. A tak jim nezbývá nic jiného než postupně přicházet na to, jak roli prarodičů zvládnout.

První poznatky pro svou roli prarodičů získáváme už velmi záhy, jako vnoučátka svých vlastních praro-dičů; potom jako rodiče, když se ocitneme ve spojení s předešlou i následující generací a pozorujeme jejich vztahy. Když se narodí naše první vnoučátko, začne-me den za dnem pronikat do své role prarodiče a každý z nás postupně rozvine svůj osobitý způsob, jak se této role zhostit.

Chceme-li otázku prarodičovství lépe uchopit, musíme se na ni podívat z více úhlů pohledu. Jinak se na prarodičovství dívají samotní prarodiče, jinak vnou-če a ještě jinak jeho rodiče. Tato kniha obsahuje mnoho postřehů zkušených i novopečených prarodičů, kteří se s námi dělí o své radosti, potíže i otázky týkající se role prarodiče. Rodiče se nám svěřují, co na svých rodičích oceňují i co se jim nelíbí na tom, jak prarodiče plní svou roli dědečka a babičky. Vnoučata všech věkových

13

úrovní nám říkají, jak své prarodiče vnímají a co se jim na vztahu s nimi líbí či líbilo.

Kontext, v němž se prarodičovská role odehrává, se liší rodinu od rodiny a také podle jednotlivých kul-tur. Někteří rodiče dávají prarodičům mnoho prostoru a stojí o sblížení generací. Jiní mají pocit, jako by je prarodiče ohrožovali či ovládali, a tak omezují jejich kontakty se svými dětmi. Občas se zredukovat kontakty s vnoučetem na minimum rozhodnou sami prarodiče, protože touží po odpočinku a větší svobodě, když už se zhostili výchovy svých dětí. Existují samozřejmě i zvláštní rodinné situace, jako jsou neshody, rozvody, nově vytvořené rodiny. To všechno ovlivňuje dynami-ku vztahů mezi rodiči, prarodiči a vnoučaty.

Nejčastěji prarodiče a vnoučata prožívají pevné a uspokojující vztahy, avšak panuje v nich velká rozma-nitost. „Prarodičovství je všechno kromě uniformního souboru zkušeností.“2

Tato kniha se obrací na všechny prarodiče, ale přede-vším na ty, kteří do prarodičovského světa vstupují nově. Abych odlehčila text, mluvím o vnoučeti v jednotném čísle, čtenáři si však toto slovo mohou vztáhnout i k více vnoučatům. Při narození dalších vnoučat se mezi oběma generacemi vytvoří nový vztah a zapojí se do dynami-ky existující rodiny. V celé knize kladu důraz na první vnouče předškolního věku, protože právě v tomto obdo-bí ve vztahu prarodičů a jejich drobečka vše začíná.

2 C. J. Rosenthal a J. Gladstone: Être grand-parent au Canada [Být prarodi-čem v Kanadě]. Nepean, Ontario, Institut Vanier de la Famille 2000.

127

6. kapitola

aktivity, kterými vnouče obdarujeme

Miluji tě nejen za to, jaký jsi, ale také za to, kým se stávám já,

když jsme spolu.(Roy Croft)

Nejkrásnější a nejpříjemnější dny nejsou ty, v nichž se odehrávají neobvykle krásné,

úžasné a vzrušující věci. Jsou to ty, které přinášejí prosté radosti

a klidně plynou jeden za druhým.(Lucy Maud Montgomeryová)

Když se prarodiče dokážou vyhnout nástrahám, které na ně číhají jak ve vztahu s vnoučetem,

tak s jejich dětmi, budou si svou prarodičovskou roli mnohem víc užívat. Protože mají v životě maličké-ho výsadní místo, mohou se zasloužit o to, že jejich vnouče zažije jedinečné zkušenosti, a zahrnout ho takovými dárky, které se nedají koupit v obchodě. Návrhy a podněty na následujících stránkách jsem vybrala tak, aby doplňovaly aktivity, které děťátku nabízejí jeho rodiče, a umožnily mu objevovat takové

128

činnosti, které s ním většinou rodiče kvůli nedostatku času nedělají. Většina z nich je určena dětem před-školního věku, ale některé se zaměřují na děti o něco starší. Všem je však společné to, že na ně bude dítě později rádo vzpomínat.

Objevování minulosti

Své poslání rodinných historiků mohou prarodiče plnit mnoha způsoby.

Fotoalba, která prarodiče schraňují, poodhalí děťát-ku velká tajemství, protože v nich uvidí své rodiče jako malé, a tak si uvědomí, komu se podobali, jaké oblečení nosili, čím se bavili a jaké dárky dostávali k narozeni-nám. Díky starým rodinným fotografiím se vnoučeti líbí, když mu prarodiče říkají, v čem se fyzicky a dušev-ně podobá svým rodičům, i to, čím se jeho povaha a osobnost od rodičů liší, tedy v čem je originální.

Na ještě starších fotografiích děťátko objevuje sta-rodávná auta nebo oblečení minulých dob. Právě takové oblečení mohou prarodiče s vnoučetem objevo-vat ve svých skříních nebo truhlách. Když se děťátko ponoří do vzpomínek svých prarodičů, prožívá to jako hledání pokladů, protože objevuje předměty z hodně dávných dob, například babiččina a dědečkova školní vysvědčení, výstřižky z novin, obtisk tatínkovy nebo maminčiny nožičky pořízený v době narození a mno-ho dalších divů.

129

Videopásky z tatínkova nebo maminčina dět-ství vykonají stejnou službu, ale ještě dynamičtějším způsobem. Dítě zaujme, že může obrazem objevovat neznámé stránky svých rodičů.

Pokud si prarodiče schovali hračky svého dítěte, jejich maličkému nadejde hodina velkých otázek. „Kdo je ta legrační postavička, co se jmenuje Matrioška? Co se dělá s těmi transforméry? Maminka si hrála s touhletou kobylkou, co má zrzavé vlásky? A proč se téhleté loutce říká Maková panenka?“ Při každé návštěvě u prarodičů bude mít děťátko radost, že na něj neobvyklé hračky zase čekají.

Pokud mají prarodiče schované ještě starší hračky, například ze svého vlastního dětství – Kloboučku hop, Člověče nezlob se, kuchyňku, kolébku pro panenku –, jen ať je bez váhání vnoučeti také ukážou. I tentokrát bude děťátko nadšené z nových hraček, protože většinu z nich už jinde než u prarodičů nenajde, nebo alespoň ne v takové podobě.

Babička s dědou mohou také vnoučeti vyprávět ori-ginální příběhy, jiné, než jaké zná odjinud, například příběhy z jejich dětství, kdy se nepoužíval magnetofon, MP3 přehrávač, mobily ani počítač – zkrátka z doby kamenné!

Děťátko zajímá mnoho témat: jak se jeho prarodiče poznali, kde pracovali, co v zaměstnání dělali, jaké pís-ničky měli nejraději, jak se v jejich mládí slavily Vánoce, který tanec si obzvlášť oblíbili… Musíme však své vyprá-vění rozumně dávkovat, vždyť se u většiny z nás jedná

130

o víc než padesát let života, který chceme vnoučeti při-blížit. Svými příběhy sklidíme úspěch především tehdy, když je dáme do spojitosti s tím, co děťátko prožívá. Když se tedy vydáme třeba lovit ryby, vnouče si rádo vyslech-ne historku o tom, jak byl děda na rybách jako malý.

Maličkému také jistě udělá radost, když ho naučí-me nějaká rozpočítadla z dětství jeho rodičů. Bude totiž moci mámu a tátu překvapit, až se vrátí z návštěvy u prarodičů a nějakou říkanku jim odrecituje. Při pro-jížďkách autem si zase děťátko rádo poslechne dědečka či babičku, jak zpívají písničky, které nezná. Stačí vybrat z repertoáru lidových písní nebo hitů dob minulých.

V každé rodině kolují zábavné historky, které už se vyprávěly tisíckrát, ale přestože je všichni znají, vždyc-ky si je s potěšením znovu poslechnou. Dítě je má rádo, protože vypravují o lidech, které zná.

Dítě se může podílet i na rodinných tradicích, například pomáhat babičce péct vánoční cukroví nebo s prarodiči ozdobit vánoční stromeček. Také půjde rádo o Velikonocích vykoledovat vajíčka, která prarodiče nazdobili, nebo s babičkou vystřihne červené srdíčko jako dárek ke Dni matek.

Rodinnou historii můžeme vnoučeti představit i v podobě genealogického stromu. Rodopis nebo-li návrat k rodinným kořenům odpovídá na potřebu dítěte někam patřit a ukotvit se, která je dnes o to větší, že žijeme v době nukleárních rodin (tj. rodin, kde žijí spolu jen rodiče a děti – pozn. red.). Zjišťování infor-mací o původu rodiny seznámí zvídavého drobečka se

131

jmény jeho praprarodičů a s oblastí, odkud pocházeli. Možná narazíte i na staré dokumenty, které je zmiňují, třeba jejich svatební smlouvu, ze které se vnouče dozví, že jedna z jeho prababiček přinesla jako věno čtyři vyší-vané ubrusy a dvě peřiny.

Na všechny tyto příjemné chvíle, které tráví s milují-cími prarodiči a které mu prozrazují něco o jeho rodině, bude vnouče vzpomínat celý svůj život.

Dědeček nebo babička mohou připravit skvělý dárek k narození děťátka, který vnouče objeví a docení o pár let později. Mám na mysli knihu narození: ne takovou, jaká se dá sehnat v obchodě, kde se říká, že v tom a tom věku udělalo miminko takovou a takovou věc, ale ori-ginální, jedinečnou knihu, kterou píšeme přímo pro vnouče a v níž vyprávíme jeho vlastní příběh. K foto-albu vytvoří prarodiče speciální sešitek, kde stylem srozumitelným pro malé dítě vylíčí různé informace, které se týkají jeho narození – vypravěč se obrací přímo na dítě. Taková kniha může mít mnoho podob a může i nemusí zabíhat do podrobností. Text mohou zpestřit fotky, ilustrace nebo kresby.

Podle okolností může příběh začínat maminčiným těhotenstvím. První stránky tedy dítěti vyprávějí, kdy a jak se prarodiče dozvěděli tu radostnou novinku a odkdy bylo jasné, zda si v dohlednu pochovají chla-pečka, nebo holčičku. Pak nadejde ten velký den. Co se přihodilo v den narození? Jaké bylo počasí? Co se v ten den dělo zvláštního (připomínat to může novinový výstřižek z daného dne)? Ve kterou hodinu se vnouče

132

narodilo? Kdy se ta zpráva donesla k prarodičům? Kdy děťátko uviděli? Jaké měli první dojmy, když ho brali do náručí?

Kdo miminku vybral křestní jméno? Co to jméno znamená – jaký je jeho původ?

Pak se kruh rozšiřuje. Co se přihodilo v prvním roce od jeho narození? Na prvním místě v rodině. Kde pracoval tatínek? A maminka? Kde bydleli? Patřilo k rodině nějaké zvířátko? Pokud ano, jak se jmenova-lo? Vydala se v prvním roce jeho života rodina někam na cesty, nebo prožila zvláštní dovolenou? Stalo se něco dalšího neobvyklého? Narodil se v témže roce nějaký bratranec nebo sestřenice?

A co se dělo ve světě? K jakým došlo významným událostem? Kdo stál v čele státu? Kdo byl papežem? Kteří zpěváci byli v módě? Kolik stály různé věci: cédéčko, džíny, lístek do kina? Až se všechno toto dočte dítě v dospívání, bude fascinováno… a tak trochu bude závidět.

Prarodiče mohou do knihy zaznamenat i některá užitečná tajemství: například kdo je Zoubková víla39 a co se musí udělat, aby přinesla odměnu; kdo je Ježí-šek a proč se vnouče nemusí bát zavalité postavy Santa Clause40.

39 Původně americký zvyk – dítě si dá pod polštář vyviklaný mléčný zub a ráno tam místo něj najde minci nebo dobrůtky jako odměnu od „Zoubkové víly“ – pozn. překl.40 Ve Francii a Québeku mají místo Ježíška tzv. „Otce Vánoc“, postavu v něčem podobnou americkému Santa Clausovi nebo skandinávským vánočním skřítkům – pozn. překl.

133

Na závěr může být zajímavé, když do knihy vlepíme fotografie jednotlivých členů rodiny z doby, kdy byli malí: tatínka, maminky, strýčků, tet, prarodičů.

Taková kniha, připravená pro každé z vnoučat, je nedocenitelným dárkem, který vypráví jedinečný příběh. Je to dárek z lásky, do jehož výroby musíme investovat čas, trpělivost a tvořivost.

U adoptovaného dítěte je taková kniha, která ten-tokrát zaznamená příchod maličkého do rodiny, ještě důležitější. Dokládá to následující svědectví.

Svědectví

Lucie, maminka tříletého Karlíka41

„Adoptované děti mají svůj zvláštní příběh, často neznají svou minulost nebo o ní mají jen zběžnou před-stavu. V jejich příběhu chybí některé důležité momenty (jméno matky a otce, důvod, proč o ně dítě přišlo, místo narození atd.). Některým lidem takové detaily připada-jí zbytečné, protože se domnívají, že štěstí se neodvíjí od toho, zda dítě zná tyto drobnosti, nýbrž jakou výcho-vou projde, kolik lásky se mu dostane a jaké si osvojí hodnoty. Já však tvrdím, že tito lidé se mýlí. Tyto nezná-mé v identitě dítěte tvoří skulinku, která se v době dospívání může proměnit v obrovskou trhlinu.

41 http://quebecadoption.net (section témoignages)

165

obsah

ÚVOD .................................................................................................. 11

1. SETKání mINuLOSTI A BuDOuCNOSTI ........................... 15

Čím se dnešní prarodiče liší od svých předchůdců ...............15

Co přinášejí prarodiče svému vnoučeti ...................................18Rodinní dějepisci........................................................................18Spojníky s tradicí...................................................................... 20Ti, kteří předávají hodnoty........................................................21Tlumočníci poznatků................................................................ 22Důvěrníci.................................................................................. 23Ti, kteří věnují svou pozornost.................................................24Oáza jistoty a stability............................................................. 25Nepřímá opora dítěte................................................................ 26

Co přináší vnouče svým prarodičům...................................... 27Stimulace těla i ducha.............................................................. 28Pocit kontinuity........................................................................ 29Zdroj lásky.................................................................................31

Faktory, které ovlivňují prarodičovskou roli ...........................32

2. PRIVILEGOVANé POSTAVENÍ PRARODIČů .................... 43

Rozhodnout se, jakým typem prarodiče chceme být ........... 45

Láskyplný a vřelý vztah v harmonii všech generací ............ 47

Rozdíly mezi babičkou a dědečkem ........................................ 53

166

3. RODIČE DOSPěLýCH, KTEřÍ SE TAKé STALI RODIČI ... 59

Nástrahy, kterým by se prarodiče měli vyhnout................... 60Vměšování se do rozhodnutí rodičů......................................... 60Role zprostředkovatelů: pozor, nebezpečí!................................ 64Rivalita mezi babičkou a dcerou nebo babičkou a snachou.... 64Rivalita mezi prarodiči z otcovy a matčiny strany................. 65Systematicky stát na straně vnoučete.......................................67Systematicky stát na straně rodičů...........................................67Věnovat veškerou pozornost vnoučeti na úkor jeho rodičů... 68Používat dítě jako informátora..................................................69Přítomnost, která ubíjí...............................................................69Přehnaně se angažovat............................................................. 72Přehnaná touha být ve středu rodinného dění........................ 73Probouzet žárlivost mezi sourozenci.........................................74Zneužívání nebo kritizování prarodičů jejich dětmi................74

Pro větší potěšení ........................................................................ 75Mít dobrou paměť..................................................................... 75Mluvit spolu...............................................................................76Ujišťovat rodiče, že mají rodičovské kompetence.................... 77Nabídnout přítomnost, která potěší, ale netíží.........................78

4. ZVLÁšTNÍ SITuACE ................................................................. 81

Prarodiče dvojčat ..........................................................................82

Prarodiče adoptovaných dětí .................................................... 84

Prarodiče dětí, které se od ostatních výrazně liší ................. 90

Prarodiče v nově sestavených rodinách po rozvodu ............ 99

Prarodiče, kteří děti denně hlídají ...........................................106

Když se prarodiče musí dožadovat svých práv ....................109

Když prarodiče musí převzít úlohu rodičů ...........................111

Organizace pomáhající prarodičům .......................................112

167

5. uSNADNIT KONTAKTy ........................................................ 115

usnadnit návštěvu vnoučete ....................................................116Bezpečné vybavení...................................................................116

Postýlka..............................................................................116Dětská židlička..................................................................117

Bezpečné prostředí...................................................................118Pohovka a vana..................................................................118Dětská sedačka...................................................................119Jak upravit prostředí..........................................................119Velikost předmětů..............................................................120Doma vyrobené hračky.....................................................121

Respektovat návyky děťátka................................................... 122Ukázat vnoučeti, že je srdečně vítáno....................................123

Pro prarodiče, kteří bydlí daleko od vnoučete .....................124

6. AKTIVITy, KTERýmI VNOuČE OBDARujEmE............... 127

Objevování minulosti ................................................................128

Objevování přírody ...................................................................135

Objevování podstaty oslav .......................................................138

Radovat se z prostých činností ................................................139

7. ČAS BěžÍ .................................................................................... 147

Vnouče roste................................................................................148Od narození do 5 let: plno pusinek a tulení..........................148Od 5 do 12 let: povídat si a podnikat společné aktivity........149Od 12 do 18 let: rychlokurz diplomacie.................................152

Rodina se rozrůstá .....................................................................155

Prarodiče stárnou .......................................................................157

ZÁVěR ............................................................................................... 161