Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava

Fakulta bezpečnostního inženýrství

BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE

Ostrava 2007 Ivo Hána

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Fakulta bezpečnostního inženýrství

Katedra požární ochrany a ochrany obyvatelstva

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina

Student: Ivo Hána Vedoucí bakalářské práce: doc. Dr. Ing. Aleš Dudáček Studijní obor: 3908R006-00 Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu Datum zadání bakalářské práce: 6. listopadu 2006 Termín odevzdání bakalářské práce: 30. dubna 2007

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Katedra požární ochrany a ochrany obyvatelstva

ZADÁNÍ BAKALÁ ŘSKÉ PRÁCE Student:

Ivo Hána

Studijní program:

B3908 Požární ochrana a průmyslová bezpečnost

Studijní obor:

3908R006 Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu

Název tématu: Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina From analog radio stations to the digital system Pegas at the Fire and Rescue Service in the Vysočina Region

Cíl práce: Návrh dalšího postupu ve využívání digitálního systému Pegas v kraji Vysočina. Charakteristika práce: Přiblížení historie a vývoje komunikace jednotek PO u zásahu, výhody a nevýhody analogových radiostanic a digitálního systému Pegas a návrh dalšího postupu ve využívání tohoto systému v kraji Vysočina. Zamyšlení nad možnou budoucností rádiových komunikací hasičů u zásahu. Základní literární prameny: PETRÁNEK, J. Příručka pro radiotelefonní zkoušky pozemních radiooperátorů. Vydání I. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1987. 136 s. SYROVÁTKA, B. Radiové vysílače a přijímače. 2. vyd. Praha: vydavatelství ČVUT, červen 2005. 200 s. ISBN 80-01-03236-1. MATRA NORTEL COMMUNICATIONS. Provozní dokumentace PMR - Prezentace systému. Bois d´Arcy: EADS Defence and Security Networks, 24. 4. 2002. Vedoucí bakalářské práce:

Doc. Dr. Ing. Aleš Dudáček

Konzultant bakalářské práce:

kpt. Václav Hladík, prof. Ing. Andrej Lúč, CSc

Oponent bakalářské práce:

plk. Ing. František Zadina

Prohlášení

Místopřísežně prohlašuji, že jsem celou bakalářskou práci vypracoval samostatně.

V Ostravě dne 27. dubna 2007 ..........……………………..............

Ivo Hána

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce doc. Dr. Ing. Aleši Dudáčkovi za odborné vedení při zpracování

bakalářské práce.

Anotace

HÁNA, I. Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje

Vysočina. Bakalářská práce, Ostrava, VŠB-TU, FBI, 2007, 57 s.

Bakalářská práce se zabývá digitálním radiokomunikačním systémem Pegas

u Hasičského záchranného sboru kraje Vysočina.

V první části práce je nastíněna geneze komunikace hasičských jednotek u zásahu.

Ve druhé části je vysvětlen základní rozdíl mezi analogovými a digitálními

radiostanicemi a jsou zde porovnány výhody a nevýhody obou typů.

Ve třetí části práce je nastíněn vznik a vývoj radiokomunikačního systému Pegas,

včetně popisu služeb systému, používaných terminálů a příslušenství. V této části je

dále uvedena analýza současného stavu systému Pegas v kraji Vysočina a navržena

opatření k jeho lepšímu využití.

Závěrečná část práce obsahuje shrnutí a zamyšlení nad možnou budoucností

komunikací u zásahu.

Klíčová slova: radiostanice, terminál, vysílač, přijímač, signál, komunikace, kmitočet,

digitální systém, Tetrapol, Pegas.

Anotation

HÁNA, I. From Analog Radio Stations to the Digital System Pegas operated by Fire

and Rescue Service in Vysočina region. The Bachelor work, Ostrava, VŠB-TU, FBI,

2007, 57 p.

Bachelor work deals with the digital radio-communications station system Pegas

operated by Fire and Rescue Service in Vysočina region.

In the first part of the work the genesis of fire departments communication during the

interference is foreshadowed.

In the second part the basic difference between analog and digital radio station is

explained. Moreover, the advantages and disadvantages of both types are compared.

In the third part of the work the genesis and development of Pegas radio

communications station system is foreshadowed, including the description of system

services, used data terminals and accessories. In this part the analysis of Pegas

contemporary state system in Vysočina region is also mentioned. There are also

suggestions of measures to be taken for its better use.

Final part of the work includes the summary and reflection on future (possible)

communication during the intervention.

Keywords: transceiver, data terminal, transmitter, receiver, signal, communications,

frequency, digital system.

Obsah

1. Úvod............................................................................................................................... 8

2. Rešerše........................................................................................................................... 9

3. Historie komunikace jednotek PO u zásahu............................................................ 10

3.1. Slovní signály....................................................................................................... 10

3.2. Zvukové signály ................................................................................................... 10

3.3. Optické signály..................................................................................................... 10

3.4. Komunikace pomocí telefonu .............................................................................. 11

3.5. Komunikace pomocí radiostanic.......................................................................... 11

4. Rádiové komunikace.................................................................................................. 12

4.1. Počátky vzniku rádiové komunikace.................................................................... 12

4.2. Bezdrátový přenos informací ............................................................................... 12

4.3. Rozdělení elektromagnetických vln ..................................................................... 13

4.4. Základní druhy modulace..................................................................................... 14

4.5. Popis vývoje rádiových zařízení, která využívají hasiči při zásazích .................. 15

4.6. Základní pravidla radioprovozu ........................................................................... 17

5. Srovnání analogových a digitálních radiostanic...................................................... 19

5.1. Princip činnosti analogové a digitální radiostanice.............................................. 19

5.2. Základní rozdíl mezi analogovými a digitálními radiostanicemi......................... 19

5.3. Porovnání výhod a nevýhod analogových a digitálních radiostanic. ................... 21

6. Digitální systém Pegas................................................................................................ 24

6.1. Vznik a vývoj digitálního systému Pegas ............................................................ 24

6.2. Základní popis systému Pegas.............................................................................. 25

6.3. Rádiový přenos..................................................................................................... 26

6.4. Zabezpečení systému............................................................................................ 27

6.5. Organizace............................................................................................................ 28

6.6. Služby systému Pegas .......................................................................................... 28

6.6.1. Skupinové komunikace na otevřených kanálech ............................................. 29

6.6.2. Komunikace v přímém režimu na kanálech DIR a IDR .................................. 30

6.6.3. Individuální hovory.......................................................................................... 30

6.6.4. Nouzové volání ................................................................................................ 31

6.6.5. SMS aplikace.................................................................................................... 31

6.6.6. Datové přenosy.................................................................................................31

6.7. Terminály, příslušenství a další prostředky ve vybavení HZS............................. 32

6.7.1. Pevný linkový terminál – LCT......................................................................... 32

6.7.2. Pevný rádiový terminál – RCT......................................................................... 33

6.7.3. Vozidlový terminál........................................................................................... 33

6.7.4. Přenosné terminály G2 – 2. generace............................................................... 34

6.7.5. Přenosné terminály G1 – 1. generace............................................................... 34

6.7.6. Převodníky AD/DA.......................................................................................... 34

6.7.7. Příslušenství ..................................................................................................... 35

7. Digitální systém Pegas u HZS kraje Vysočina......................................................... 37

7.1. Postup implementace systému Pegas u HZS kraje Vysočina .............................. 37

7.2. Analýza současného stavu využití radiostanic systému Pegas u HZS kraje Vysočina............................................................................................................... 38

7.2.1. Použití přenosných terminálů v síti velitele zásahu ......................................... 39

7.2.2. Změna šifrovacích klíčů ................................................................................... 40

7.2.3. Servis terminálů................................................................................................ 41

7.2.4. Ergonomie terminálů........................................................................................ 42

7.2.5. Použití převodníků AD/DA.............................................................................. 42

7.2.6. Komunikace na otevřených kanálech............................................................... 43

7.2.7. Řád digitální rádiové sítě.................................................................................. 44

7.3. Taktické cvičení na leteckou nehodu v Jihlavě - Henčově .................................. 45

7.4. Navrhovaný postup opatření pro využití systému Pegas u HZS kV.................... 46

8. Závěr............................................................................................................................ 49

8.1. Shrnutí .................................................................................................................. 49

8.2. Představa možné budoucnosti komunikace u zásahu........................................... 50

9. Literatura.................................................................................................................... 53

10. Seznam zkratek .......................................................................................................... 55

11. Seznam příloh ............................................................................................................. 57

- 8 -

1. Úvod

Od roku 1987 pracuji v požární ochraně jako technik spojové služby. Proto jsem si

zvolil bakalářskou práci na téma rádiových komunikací Hasičského záchranného

sboru (dále jen „HZS“) kraje Vysočina. Tato tematika je v současné době hlavní

náplní mojí práce.

V době mého nástupu ke Správě a útvaru Sboru požární ochrany v Pelhřimově

využívali hasiči ještě radiostanice v kmitočtovém pásmu 32 MHz. Tehdy již nikdo

nepochyboval o výhodách rádiových komunikací u zásahu, radiostanice byla jedním

ze základních technických prostředků výzbroje hasičů. Od té doby se několikrát

změnily nejen typy používaných radiostanic, ale také celé komunikační prostředí.

Rovněž se zásadním způsobem změnila spolehlivost rádiových komunikací jak

na místě zásahu, tak i komunikace mezi jednotkami u zásahu a operačními středisky.

Bez funkčních a spolehlivých komunikačních prostředků by se neobešla dnes tolik

diskutovaná (v kraji Vysočina již provedená) integrace okresních operačních středisek

do jediného krajského operačního a informačního střediska (dále jen „KOPIS“).

Cílem mojí práce je analyzovat historii a vývoj komunikace jednotek požární ochrany

(dále jen „jednotek PO“) u zásahu, zhodnotit výhody a nevýhody analogových

a digitálních radiostanic a prostřednictvím geneze použití digitálních radiostanic

systému Pegas u HZS kraje Vysočina navrhnout postup dalších opatření pro využívání

tohoto systému. V závěru práce bych se chtěl zamyslet nad možnou budoucností

komunikace jednotek PO u zásahu.

- 9 -

2. Rešerše

Při studiu problematiky rádiového spojení jsem se setkal zejména s touto literaturou:

PETRÁNEK, J. Příručka pro radiotelefonní zkoušky pozemních radiooperatérů.

Vydání I. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1987. 136 s.

Příručka je určena pro přípravu uchazečů k radiotelefonní zkoušce pozemních

operátorů. V první části seznamuje čtenáře s radiokomunikačními předpisy,

ve druhé části následuje vysvětlení radiotelefonním provozu. Příručka je

doplněna přílohami, zejména technicko-provozními údaji tehdejších

radiostanic.

SYROVÁTKA, B. Radiové vysílače a přijímače. 2. vyd. Praha: vydavatelství ČVUT,

červen 2005. 200 s. ISBN 80-01-03236-1.

Tato skripta jsou určena jako studijní pomůcka pro bakalářské studium oboru

„Radiotechnika“. Ve skriptech je limitovanou formou zpracována problematika

rádiových vysílačů a přijímačů.

MATRA NORTEL COMMUNICATIONS. Provozní dokumentace PMR - Prezentace

systému. Bois d´Arcy: EADS Defence and Security Networks, 24. 4. 2002.

Tento dokument poskytuje všeobecné informace o službách nabízených

uživatelům systému Pegas, o zásadách řízení a údržby sítě i o její architektuře.

DUDÁČEK, A. Komunikační systémy v PO. [online] Prozatímní učební text. VŠB-TU

Ostrava, 2000 [cit. 2007-04-08]. Dostupné na internetu:

<http://homen.vsb.cz/~www547/WEB/TEXTY/KS/komsyst.htm#_Toc477778597 >.

Učební text poskytuje čtenáři základní informace o komunikačních systémech

a sítích vhodných pro činnost hasičských jednotek.

MILENOVSKÝ, E., STUDNIČKA, M., Přenosné a vozidlové VKV radiostanice.

Vydání I. Praha: Naše vojsko, 1970. 360 s.

Kniha seznamuje čtenáře s problematikou pozemních přenosných

a vozidlových radiostanic. Je stručným přehledem poznatků, zkušeností

a několikaleté práce autorů v oboru rádiových vysílačů a přijímačů.

- 10 -

3. Historie komunikace jednotek PO u zásahu

3.1. Slovní signály

Aby jednotka PO prováděla svoji činnost na místě zásahu účelně a rychle, je nutné aby

velitel koordinoval její činnost. K tomuto účelu již odedávna sloužily a stále slouží

slovní signály – povely. Signály musí být hlasité, srozumitelné, stručné a výstižné.

Tyto slovní signály však nelze používat na větší vzdálenosti, kdy se stávají

nesrozumitelnými nebo nejsou slyšet vůbec. Proto byly v dřívějších dobách doplněny

použitím zvukových signálů.

3.2. Zvukové signály

Zvukové signály popisuje například Adolf L. Seidl v „Metodice signálů“ z roku 1900

[9]. Signály sloužily k předávání zpráv do dálky a k předávání zpráv při hluku.

K signalizování bylo využíváno dvojhlasých píšťalek, dvojhlasých povelek

a harcovek1. V metodice je popsán způsob jak skládat jednoduché signály – signálová

slova do celých vět. Signály měly obdobná pravidla jaká se uplatňovala i při ústním

velení – měly být hlasité, úsečné, s náležitými pomlkami za každým signálovým

slovem. Příjemce signálu jej měl zopakovat, aby byl vysílající ujištěn, že mu bylo

rozumět. Signály vyžadovaly dokonalé nacvičení. Pokud tato signalizace selhala,

nezbývalo veliteli nic jiného, než vyslat pobočníka s ústním rozkazem.

3.3. Optické signály

Komunikace hasičských jednotek pomocí optických signálů nahradila zvukové signály

a je další možností, jak předávat zprávy na větší vzdálenosti. Tato komunikace je

založena na mávání nebo určitém postavení paží vysílajícího hasiče. Komunikace

pomocí paží se užívá dodnes například při dodávce vody, signalizaci nebezpečí

v hlučném prostředí nebo v prostředí s nebezpečím výbuchu, když nejsou k dispozici

radiostanice v nevýbušném provedení [13]. Je však třeba zajistit, aby příjemce zprávy

sledoval vysílajícího. To ale nelze zajistit na příliš velké vzdálenosti nebo v členitém

terénu či v zástavbě. Současně je takto omezována činnost zasahujících hasičů.

1 Harcovka – hasičská trubka, součást osobní výstroje hasiče z konce 19. století

- 11 -

3.4. Komunikace pomocí telefonu

Přibližně od 50. let minulého století se u zásahů používaly polní telefony PT 25,

telefonní ústředny TÚ 11 a cívky s dvouvodičem PK 2. Velitel byl ale nabádán uvážit

nutnost a rentabilnost zřízení polního telefonu. Polní telefon se zřizoval pouze u déle

trvajících zásahů. Velitel musel vyčlenit síly a prostředky pro jeho zřízení, které trvalo

určitou dobu, závislou na vzdálenosti vedení a členitosti terénu.

Používání telefonních přístrojů u zásahů bylo velmi problematické, náročné na síly

a prostředky a především na čas zřízení telefonního vedení. Těžko se dá hovořit

o účinném a kvalitním spojení. [16]

3.5. Komunikace pomocí radiostanic

Úplně nová éra v komunikaci hasičů nastává v 50., 60., případně 70. letech minulého

století, kdy začínají být hasičské sbory vybavovány radiostanicemi.

Radiostanici lze využít jako velmi operativní prostředek ke komunikaci hasičů

zejména na místě zásahu, ale také pro komunikaci základnové stanice s místem

zásahu. Jak je uvedeno výše, hasiči si uvědomovali nedostatky dosavadních způsobů

komunikace u zásahu. Přímo sdělované rozkazy vyžadují osobní kontakt hasičů nebo

nasazení spojek, což je časově náročné. Zvukové signály jsou rušeny hlukem u zásahu

a nelze je přenášet na větší vzdálenosti, optické signály vyžadují přímou viditelnost

a především stálou pozornost. Spojení polními telefony zase vyžaduje určitý čas

na zřízení telefonního vedení. Při pohybu velitelů nebo jednotek je nutné toto vedení

zkracovat, prodlužovat nebo překládat.

Všechny tyto nevýhody jsou eliminovány použitím radiostanic. Vytvoření rádiové sítě

u zásahu je velmi rychlé. Lze komunikovat na poměrně velké vzdálenosti, které jsou

ovlivněny zejména druhem terénu nebo členitostí budov, výkonem vysílače a citlivostí

přijímače. [16]

- 12 -

4. Rádiové komunikace

4.1. Počátky vzniku rádiové komunikace

Radiostanice pracují na principu přenosu informací pomocí elektromagnetického

vlnění. Vysílač radiostanice vysílá modulované elektromagnetické vlnění, které je

zachyceno v přijímači a demodulováno.

Základy radiotechniky položili M. Faraday, J. C. Maxwell a H. Hertz, kteří své objevy

představili veřejnosti mezi lety 1831 – 1887. Díky zdokonalení jejich objevů

A. S. Popovem a G. Marconim mezi lety 1895 - 1898 bylo možné uskutečnit radiové

spojení na větší vzdálenost.

4.2. Bezdrátový p řenos informací

Přenos informace od jeho zdroje až k příjemci je možno obecně rozdělit na několik

typických částí. Toto rozdělení nazýváme úplný rádiový sdělovací řetězec (obr. 1).

Zdrojinformace Kodér

Zdrojenergie

VFgenerátor

Modulátor VFzesilovač Demodu-

látor

NFzesilovač Dekodér

Vysílacíanténa

Přijímacíanténa

Elektromagnetickévlny

Vysílací ástč Přijímací část

Obr. 1. Úplný rádiový sdělovací řetězec

Ze zdroje musíme nejprve informaci převést do tvaru, který je vhodný pro přenášení

určitou přenosovou cestou. Toto převedení se nazývá kódování a probíhá v kodéru.

Nositelem informace je na výstupu z kodéru signál. Tento signál však není možné

přenášet na větší vzdálenosti. Vhodným nositelem na větší vzdálenosti je

vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění. Toto vlnění se ze zdroje energie vytváří

ve vysokofrekvenčním generátoru. Abychom mohli přenést zakódovanou informaci

pomocí vysokofrekvenčního vlnění, musíme ji vhodným způsobem na toto vlnění

„nanést“ – namodulovat. K tomu slouží modulátor. Energii vysokofrekvenční

modulované nosné vlny pak musíme účinně vyzářit do prostoru vhodnou vysílací

- 13 -

anténou. Na přijímací části řetězce je část vyzářené vysokofrekvenční energie

zachycena anténou přijímače. V přijímači je nejprve ve vysokofrekvenčním zesilovači

zesílena a v demodulátoru dojde k sejmutí nízkofrekvenčního signálu. Ten je dále

zesílen a v dekodéru je získána vlastní informace. [1]

4.3. Rozdělení elektromagnetických vln

Vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění (rádiové vlny) dělíme podle vlnové délky

na několik druhů, které se liší svými vlastnostmi a způsobem šíření. Rozdělení uvádí

tab. 1. Vztah mezi vlnovou délkou λ [m] a kmitočtem f [Hz] je f

c=λ ; přičemž c je

rychlost v m.s-1 (3,108 m.s-1).

Tab. 1 Rozdělení elektromagnetických vln

Název vln Vlnová délka λ Kmitočet f Zkratka

Myriametrové 10 – 100 km 30 – 3 kHz VDV

Kilometrové 1 – 10 km 300 – 30 kHz DV

Hektometrové 100 – 1000 m 3 MHz – 300 kHz SV

Dekametrové 10 – 100 m 30 – 3 MHz KV

Metrové 1 – 10 m 300 – 30 MHz VKV

Decimetrové 1 – 10 dm 3 GHz – 300 MHz UKV

Centimetrové 1 – 10 cm 30 – 3 GHz SKV

Milimetrové 1 – 10 mm 300 – 30 GHz EKV

Vlastnosti šíření rádiových vln jsou popsány v mnohé literatuře, mimo jiné např.

v [1, 2, 10, 12, 17]. Protože hasiči využívají především VKV radiostanice, stručně

uvádím některé jejich vlastnosti. Metrové vlny se šíří pouze přízemní vlnou. Nemohou

se šířit tzv. prostorovou vlnou, tedy odrazem od ionosféry, jako je tomu u vln s větší

vlnovou délkou. To znamená, že se šíří (podobně jako světlo) přímočaře; v závislosti

na poměru vlnové délky a velikosti překážky se mohou ohýbat za terénními

překážkami a odrážet se od nich. Dosah metrových vln se liší od typu použitých

radiostanic. Mezi přenosnými radiostanicemi může být i kratší než jednotky kilometrů,

při přenosech mezi vozidlovými a základnovými stanicemi to může být i několik

desítek kilometrů.

- 14 -

4.4. Základní druhy modulace

Jak bylo uvedeno v kapitole 4.2 při přenosu zprávy pomocí elektromagnetického

vlnění musíme signálem modulovat vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění.

Tento proces probíhá v modulátoru. Základní dva druhy modulace jsou amplitudová

(AM) a frekvenční (FM). Při amplitudové modulaci se vlivem přenášeného

nízkofrekvenčního signálu mění amplituda původní vysokofrekvenční nosné vlny.

Frekvence nosné vlny zůstává konstantní. U frekvenční modulace zůstává amplituda

nosné vlny konstantní. Působením nízkofrekvenčního modulačního signálu se mění

okamžitá hodnota frekvence nosné vlny (obr. 2).

Při srovnání těchto dvou typů modulací vychází lépe modulace frekvenční.

Výhody frekvenční modulace: jednodušší modulátor, vysílač je výkonově lépe využit,

menší vzájemné rušení dvou vysílačů, které pracují na stejné nebo podobné frekvenci,

lepší odstup užitečného signálu od šumu, lepší věrnost přenosu. Nevýhodou

frekvenční modulace je o něco složitější demodulátor.

Z důvodu větší potřebné šířky přenášeného pásma je tato modulace vhodná pro

metrové vlny (VKV).

Obr. 2 Amplitudová a frekvenční modulace

- 15 -

4.5. Popis vývoje rádiových za řízení, která využívají hasi či při zásazích

50. a 60. léta minulého století – zřejmě první radiostanice, které využívali hasiči byly

TESLA FREMOS a TESLA ORLÍK [7, 16]. Radiostanice TESLA FREMOS (obr. 2,

obr. 3) se používala jako základnová nebo jako vozidlová. Skládala se z několika částí:

vysílač + přijímač, ovládací skříňka, měnič a reproduktor. Tato jedno kanálová

radiostanice měla výkon 20 W, frekvenční modulaci, hmotnost asi 30 kg a spotřebu

proudu z 12 V baterie 8,5 A při příjmu a 16 A při vysílání. Dosah radiostanice byl

udáván mezi vozidlovými stanicemi 3 – 10 km, mezi základnovými 15 – 100 km.

Obr. 2 Tesla Fremos v základnovém provedení

Obr. 3 Tesla Fremos ve vozidle

TESLA ORLÍK byla přenosná radiostanice (obr. 4). Skládala se ze 2 částí – z vlastní

radiostanice a zdroje proudu. Byla to také jedno kanálová stanice s výkonem 0,06 W,

amplitudovou modulací a hmotností 5 kg.

Obě radiostanice byly elektronkové a využívaly frekvenční pásmo 32 MHz. Díky

rozdílné modulaci však spolu tyto dva typy radiostanic nemohly vzájemně

komunikovat.

Obr. 4 Tesla Orlík

- 16 -

70. léta minulého století – radiostanice se začaly používat u všech profesionálních

požárních útvarů. Pro hasiče bylo tehdy určeno 5 kanálů v pásmu 32 MHz. Jednou

z prvních radiostanic, kterou byli vybavování hasiči byla přenosná stanice TESLA

VXW 100. Tato 5. kanálová radiostanice měla výkon 1 W, frekvenční modulaci

a hmotnost 2,25 kg.

O něco později začali hasiči používat další radiostanice, tehdy známého

a prosperujícího státního podniku TESLA:

� základnové VXN 101 - částečně elektronková, 12 kanálů, výkon 10 W;

� vozidlové VXN 101, které od roku 1983 je nahrazují plně tranzistorové VR 20;

� přenosné VXW 010 – 1. kanálová radiostanice s výkonem 0,1 W a VXW 020

- 4. kanálová, výkon 0,2 W, od roku 1983 novější PR 11, PR 21 a PR 22, výkon

0,4 W . Tyto radiostanice byly ale často poruchové. [8]

Rok 1984 je jedním z mezníků ve vývoji hasičských radiostanic. Tehdy bylo již

značně přeplněno pásmo 32 MHz a docházelo k velkému rušení hasičských

radiostanic, proto začal přechod do pásma 160 MHz. V tomto pásmu bylo pro hasiče

vyhrazeno 11 kanálů. Kanály jsou rozděleny na 3 celostátní, které se používají přímo

u zásahu a 8 krajských, po kterých se komunikuje z místa zásahu na ústředny

požárních stanic. Rádiová síť v pásmu 32 MHz zůstala stále v provozu. Starší

radiostanice v tomto pásmu byly často předávány nebo zapůjčovány sborům

dobrovolných hasičů. Profesionální hasiči byli vybavováni opět radiostanicemi

TESLA:

� základnové ZR 16 – 3 kanály, výkon 10 W;

� vozidlové VR 21 – 12 kanálů (1 neobsazen), výkon 10 W;

� přenosné PR 35 – 3 kanály, výkon 0,3 W a PR 41 – 4 kanály, výkon 0,5 W. [8]

Rok 1992 – přestávali se radiostanice dodávat centrálně. Nakupovaly se první

programovatelné radiostanice firem MAXON, MOTOROLA, BENDIX KING,

ASCOM, MIDLAND (AEL) a dalších. Začala se používat selektivní volba.

Rok 1994 – v pásmu 160 MHz byl hasičům odebrán jeden kmitočet, nastal přechod

z krajských kmitočtů na okresní.

Rok 1995 - skončilo využívání pásma 32 MHz. Profesionální hasiči i sbory

dobrovolných hasičů využívají pro svůj rádiový provoz již pouze pásmo 160 MHz.

- 17 -

Rok 2000 - Český telekomunikační úřad vydal, na základě zákona 151/2000 Sb.,

„Plán využití kmitočtového spektra“. Ten umožnil používat hasičům radiostanice

v pásmu 160 MHz s kanálovou roztečí 25 kHz nejdéle do roku 2005. Nadále je možné

používat pouze kanálovou rozteč 12,5 kHz. To znamená, že koncem roku 2005 bylo

nutné vyřadit z provozu všechny radiostanice VR 21, PR 35 a také značnou část

modernějších, programovatelných radiostanic.

Rok 2001 – první dodávky digitálních radiostanic systému PEGAS.

Rok 2002 - profesionální hasiči byli vybaveni převážně radiostanicemi MOTOROLA.

Starší typy GM 300, GP 300 a P110 byly nahrazovány postupně novějšími typy:

� základnové a vozidlové GM 380 a GM 360;

� přenosné GP 340 a GP 380.

Rok 2003 – byla dostavěna infrastruktura digitální rádiové sítě systému PEGAS.

Profesionální hasiči začali používat digitální radiostanice, které umožňují snadnější

komunikaci se základními složkami IZS. Digitální radiostanice dodávaly firmy

MATRA2 a EADS3.

Rok 2005 – skončil provoz analogových radiostanic v pásmu 160 MHz, které měly

kanálovou rozteč 25 kHz. Nahrazování těchto radiostanic se týkalo značného počtu

z těch, které používaly jednotky SDH.

4.6. Základní pravidla radioprovozu

Aby komunikace pomocí radiostanic byla efektivní, případně vůbec možná, je nutné

dodržovat jistá pravidla radioprovozu. Pravidla radioprovozu byla stanovena již

od počátku nasazení radiostanic u hasičů.

Rozdělení kanálů (kmitočtů)

Při nasazení vícekanálových radiostanic muselo být stanoveno, k jakým činnostem

se budou tyto kanály používat. Byly stanoveny kanály zásahové (hlavní a záložní),

které se používají na místě zásahu. Další kanály byly určeny pro komunikaci jednotky

u zásahu se základnovou radiostanicí, případně s operačním střediskem. S vývojem

2 Matra Nortel Communications 3 European Aeronautic Defence and Space

- 18 -

radiostanic a rádiových komunikací byly stanoveny převáděčové kanály, datové,

výcvikové a další.

Volací značky

Protože rádiovou komunikaci slyší všechny radiostanice v dosahu, které pracují

na stejném kmitočtu (v rádiové síti), musí volaná radiostanice určit příjemce

předávané zprávy. K tomuto účelu se používají volací značky (dříve volací znaky).

Volací značky jsou stanoveny v povolení k radioprovozu, na místě zásahu používáme

otevřené volací značky, pro zprávy určené více radiostanicím je určena oběžníková

volací značka a někteří funkcionáři mají přiděleny stálé volací značky.

Radiokomunikační zkratky

Komunikace naprosté většiny radiostanic používaných u hasičů je simpexní – jedna

radiostanice vysílá a ostatní jsou na příjmu. Radiokomunikační zkratka „Příjem“

vyjadřuje, že vysílající stanice již domluvila a očekává od volané radiostanice

odpověď nebo potvrzení zprávy. Další zkratka „Konec“ vyjadřuje, že předchozí

komunikace již skončila a na příslušném kmitočtu spolu mohou komunikovat další

stanice.

Řídící a podřízené radiostanice

V každé rádiové síti je vždy určena jedna radiostanice jako řídící, ostatní stanice jsou

podřízené. Řídící radiostanice má právo vstupovat do rádiové komunikace

při nedodržování pravidel, používat oběžníkovou volací značku, odpovídat na tísňové

volání atd.

Další pravidla

Další pravidla stanovují povinnosti obsluh radiostanic, použití tísňových zpráv,

dokumentaci vztahující se k rádiovým prostředkům, odpovědnost za rádiové

prostředky a další; jsou uvedena v [15].

- 19 -

5. Srovnání analogových a digitálních radiostanic

5.1. Princip činnosti analogové a digitální radiostanice.

Základní princip činnosti analogových i digitálních radiostanic je v zásadě stejný

(obr. 5). Jak je uvedeno v kapitole 2.8 radiostanice vstupním signálem modulují nosný

kmitočet, který je vysílán do volného prostředí. V přijímači je zachycen, zesílen a

demodulován. Na výstupu přijímače je opět původní signál, který je však částečně

zkreslen. Zkreslení je zapříčiněno především šumem a poruchami při přenosu.

Podrobněji je tato problematika objasněna v [2].

Zdrojzpráv

Vysílacízařízení Přenosová cesta

Zdrojrušení

Přijímacízařízení

Příjemcezpráv

Obr. 5 Obecné schéma sdělovací soustavy

5.2. Základní rozdíl mezi analogovými a digitálními radiostanicemi

V čem je tedy rozdíl mezi analogovými a digitálními radiostanicemi? Základní rozdíl

je v přenášeném signálu.

Signály dělíme na spojité a diskrétní [5].

Spojité signály v amplitudě a čase jsou signály analogové (obr. 6 a).

Diskrétní signály dělíme na:

Signály diskrétní v čase – jsou spojité v amplitudě (obr. 6 b). Periodickým způsobem

se z daného signálu vybírají vzorky.

Signály diskrétní v amplitudě – tyto signály jsou z hlediska času spojité (obr. 6 c).

V každém časovém okamžiku je definována amplituda přenášeného signálu. Signál

nabývá v amplitudě konečného počtu stavů. Tento signál získáme kvantováním

analogového signálu v amplitudě. Při kvantování se vytváří, podle počtu

amplitudových úrovní, určitá nepřesnost.

- 20 -

Signály diskrétní v amplitudě i v čase – jsou charakterizovány časovou posloupností

prvků z konečné množiny možných prvků (obr. 6 d). Získávají se z analogových

signálů vzorkováním a kvantováním. Kódováním jsou převedeny do číselného tvaru,

tedy na digitální signál, který je vhodný pro přenos v komunikačních sítích.

Obr. 6 Časový průběh signálů

Závěrem lze říct, že přenos digitálního signálu je výhodnější než přenos analogového

– spojitého signálu. Digitální signál nabývá pouze 2 stavů a i při jeho značném

pozměnění v přenosové cestě mohou obvody v přijímači snadněji od sebe oba stavy

odlišit a sestavit z nich původní spojitý signál.

- 21 -

5.3. Porovnání výhod a nevýhod analogových a digitá lních radiostanic.

Výhodou analogových radiostanic je, že se již vyrábějí několik desítek let. Od prvních

radiostanic, které nebyly příliš spolehlivé a které, kromě dalších nevýhod, měly

i značnou hmotnost, vývoj pokročil k radiostanicím dnešním, které jsou téměř

bezporuchové. Mají malé rozměry i hmotnost. Výrobci těchto radiostanic již

v elektrické konstrukci nemohou mnoho zlepšovat. Proto se zaměřili především

na ergonomii těchto zařízení. Současné analogové radiostanice jsou snadno

ovladatelné, mají dobře čitelné displeje s velkými znaky a dobrým podsvícením.

U přenosných radiostanic se prodlužuje provozní doba za současného snížení rozměrů

a hmotností akumulátorů. K radiostanicím se vyrábí nepřeberné množství

příslušenství, jako jsou externí mikrofony, náhlavní soupravy, nabíječe a analyzátory

akumulátorů a další.

Z důvodu velkého množství výrobců je v současné době příznivější cena analogových

radiostanic oproti digitálním.

Analogové radiostanice však mají i své nevýhody. Hlavní nevýhoda vyplývá

z principu přenosu analogového signálu. Na přenos spojitého signálu má velký vliv

rušení. Při přenosech signálu na velké vzdálenosti nebo v oblastech s velkou

průmyslovou činností může být přenášený signál značně pozměněn. V těchto

případech je signál, zpracovaný v přijímači, zkreslen a s užitečným signálem je

zesíleno a zpracováváno velké množství šumu. Proto se snažíme dosáhnout velký

odstup užitečného signálu od šumu. Zjednodušeně řečeno toho lze dosáhnout

zkrácením vzdálenosti mezi přijímačem a vysílačem, zvýšením výkonu vysílače nebo

použitím ziskové (rozměrnější) antény. Pokud se nám ale nepodaří dosáhnout

dostatečného odstupu signál/šum, jsou přenášené zprávy nesrozumitelné.

Další nevýhodou analogových systémů je možnost velmi snadného odposlouchávání

zpráv. V dnešní době není žádný problém pořídit si přijímač na kterém je možné

naladit jakoukoliv frekvenci, tzv. přehledový přijímač. Některé typy přehledových

přijímačů jsou nabízeny například na internetu [14].

Jedna z hlavních výhod digitálních radiostanic pramení z principu přenosu digitálního

signálu. Je jím značná odolnost vůči rušení. Odolnost vůči poruchám se docílí, jak

- 22 -

bylo uvedeno v kapitole 5.2, přenosem binárního signálu. Současné moderní zařízení

též disponují účinnými algoritmy, které jsou schopné obnovit původní signál

i při jistém procentu ztráty jednotlivých paketů (popis průběhu signálu ve dvojkové

soustavě). Další výhoda je, že není nutné dosahovat tak velký odstup mezi užitečným

signálem a šumem jako u analogových radiostanic. Proto lze přenášet zprávy i když je

méně kvalitní přenosová cesta. [12]

Nezanedbatelnou výhodou je snadnější případné další zpracování digitálního signálu.

Digitální signál může být například přímo bez dalších převodníků zaznamenáván

záznamovým zařízením, která se dnes v převážné většině vyrábějí také digitální.

Další výhodou je, že komunikace může být ve vysílači snadno zašifrována podle

určitého klíče, který je v přijímači použit pro rozšifrování přenášených zpráv.

V případě odposlechnutí komunikace je velmi složité a nákladné tyto zprávy

rozšifrovat bez znalosti šifrovacího klíče.

Z mnoha dalších výhod digitálních radiostanic lze jmenovat například automatickou

identifikaci radiostanic, možnost výběru komunikace – přímé, skupinové nebo

individuální; možnost posílání krátkých textových zpráv a další.

Tyto výhody jsou ale vykoupeny složitějším obvodovým řešením radiostanic. Z toho

důvodu je současná cena digitálních radiostanic vyšší než je tomu u analogových

zařízení. Toto se však může změnit. Na cenu nemá vliv pouze složitost zařízení, ale

především konkurence výrobců a počty vyráběných, potažmo prodávaných zařízení.

Příkladem může být třeba vývoj ceny u mobilních telefonů, které jsou ve srovnání

s původně vyráběnými mobilními telefony obvodově stále složitější. Z původní ceny

kolem 100 000 Kč klesla cena na méně než 2 000 Kč.

Další nevýhodou digitálních radiostanic je nepříliš zdařilá ergonomie, především

u starších generací. Bohužel to jsou například také vozidlové terminály systému Pegas,

kterými je HZS ČR vybaven. Ve srovnání s analogovými radiostanicemi je u nich

velmi špatně čitelný displej, nelogicky se ovládá hlasitost a mají nelogické přepínání

pamětí.

- 23 -

Do budoucnosti se dá očekávat, že ceny digitálních radiostanic budou v důsledku

konkurence nadále klesat. Jejich ergonomie se bude také dále zlepšovat. Rovněž by se

měla na trhu rozšířit nabídka příslušenství k těmto zařízením.

- 24 -

6. Digitální systém Pegas

6.1. Vznik a vývoj digitálního systému Pegas

1993: Vláda uložila ministru vnitra ČR usnesením č. 246/1993 vypracovat návrh

ve spolupráci s ostatními rezorty na propojitelnost spojových prostředků IZS.

Mezirezortní komise doporučila vybudovat hromadný rádiový systém a vybavit

koncovými zařízeními složky IZS. Parlament ČR rozhodl ve svém usnesení

č. 175/1993 o výstavbě tzv. páteře hromadné rádiové sítě pro Policii ČR.

1994: Bylo vyhlášeno výběrové řízení a došlo k vytvoření příslušné komise.

Ve druhém kole řízení byla vybrána nabídka firmy Matra Communications, která jako

jediná z uchazečů nabídla digitální řešení. To je založeno na technologii Tetrapol,

původně vyvinuté pro potřeby francouzského četnictva. V červnu byla podepsána

smlouva o výstavbě sítě.

1995: Český Telekomunikační úřad udělil Ministerstvu vnitra povolení ke zřízení

a provozování telekomunikační sítě PEGAS v rámci Integrovaného záchranného

systému a k poskytování neveřejných telekomunikačních služeb prostřednictvím

této sítě (č.j. 5438/96-611 dne 7. února 1995).

1997: Vláda v září rozhodla o expertním posouzení projektu PEGAS, později byla

vytvořena mezirezortní komise. V říjnu došlo k aktualizaci provozních požadavků

na radiokomunikační systém, bylo konstatováno, že se v zásadě neliší od požadavků

stanovených v roce 1993.

1998: Mezirezortní komise dospěla k závěru, že systémy GSM nemohou plnit

požadavky kladené na radiokomunikační systém pro Policii ČR a útvary MV.

Jednomyslně se shodla na doporučení urychleně dobudovat sytém založený

na technologii PEGAS. Systém PEGAS se stal předmětem veřejné kritiky kvůli

záplavám na Moravě a problémům záchranářů s dorozumíváním a koordinací aktivit.

1999: Bezpečnostní rada státu v červenci rozhodla o dobudování sítě PEGAS.

Koncem roku byla podepsána nová smlouva se společností Matra Nortel

Comunications, do výstavby sítě se zapojila také firma Siemens. Až do té doby byl

- 25 -

projekt nedostatečně financován, protože v rozpočtu se nenacházely potřebné finanční

prostředky. Bylo proto rozhodnuto o financování výstavby sítě PEGAS formou úvěru.

2000: V souvislosti s vyřešeným financováním bylo možné výrazně pokročit

s výstavbou sítě PEGAS. Během první poloviny roku byla vybudována a zprovozněna

tzv. pražská síť. Součástí bezpečnostních opatření přijatých před zasedáním MMF/SB

bylo také vybudování zázemí pro komunikaci i v prostorách pražského metra.

V průběhu zasedání se systém stal terčem útoku dosud neznámých pachatelů, kteří

se pokusili narušit signál. V průběhu roku také došlo k přechodu na druhou generaci

technologie Tetrapol a k výměně stávajících terminálů za modernější.

2001: Vyhodnocení bezpečnostních opatření souvisejících se zasedáním MMF v Praze

konstatovalo, že se nový radiokomunikační systém osvědčil. Na základě

aktualizovaných potřeb Policie ČR souvisejících s kvalitou signálu na celém území

státu Ministerstvo vnitra doporučilo vládě navýšit rozpočtové výdaje na vybudování

sítě PEGAS. Celkové náklady na její výstavbu se tak blíží 5 miliardám korun.

2002: V první polovině roku byla zprovozněna tzv. středočeská síť PEGAS, do konce

roku byly dobudovány sítě v několika dalších regionech. Tyto nové regionální sítě

začaly využívat kromě policejních jednotek i složky IZS, především hasiči a záchranná

služba.

2003: Dokončena výstavba národní sítě PEGAS [11].

6.2. Základní popis systému Pegas

Systém tvoří síť rádiových buněk umožňující mobilní digitální komunikaci, která

vychází ze standardu Tetrapol.

Systém Pegas nabízí uživatelům pevných i mobilních terminálů dva základní typy

služeb - hlasové a datové. Podrobnější popis služeb je uveden v kapitole 6.6.

Síť se skládá ze vzájemně propojených sítí označovaných jako regionální sítě (RN).

Každá regionální síť poskytuje rádiové pokrytí území regionu a řídí komunikace

uskutečňované na daném území.

- 26 -

Z funkčního hlediska je možné systém rozdělit do tří navzájem propojených

podsystémů (obr. 7):

• rádiový podsystém – tvořený základnovými stanicemi a rádiovými terminály,

• řídící podsystém – provozní a údržbová síť, která zahrnuje řídící stanice

a provozní servery,

• řídící podsystém – provozní a údržbová síť, která zahrnuje řídící stanice

a provozní servery. [6]

Obr. 7 Podsystémy sítě Pegas

6.3. Rádiový p řenos

Přenos systému je plně digitální. Hlasová komunikace je v terminálu digitalizována

a ve všech fázích přenosu zůstává v digitální podobě.

Radiostanice pracují v kmitočtových pásmech 380 – 430 MHz pro vzestupné kanály

(komunikace terminál → základnová rádiová stanice) a 440 – 490 MHz pro sestupné

kanály (komunikace základnová rádiová stanice → terminál). Kmitočtový přístup

do sítě je zajištěn prostřednictvím režimu FDMA4. To znamená, že v každém

4 Frequency Division Multiple Access - výcenásobný přístup rozdělením kmitočtů

B

MSW MSW

SSW

SSW

DL

Přepínací vrstva

Vrstva supervize

Radiová vrstva

Interface k

- externím radiovým

- veřejné

Síť X25

Stanoviště supervize

- externí síti

MSW : přepínač řízení; SSW : druhotný přepínač; BS : radiové relé

- 27 -

okamžiku je komunikaci vyhrazen pouze jeden rádiový kanál. Protože systém pracuje

na principu sdílených zdrojů (trunkovací funkce), může během komunikace docházet

ke změně použitých kanálů. To vede k lepšímu využití frekvenčních kanálů a tím

ke snížení nákladů na infrastrukturu sítě.

Při přenosu v rádiovém kanále se využívá modulace nosné frekvence GMSK5. Stejnou

modulaci využívají i sítě mobilních telefonů GSM z důvodu těchto výhod: zmenšuje

odstup mezi kanály a nevyžaduje nákladné a složité lineární výkonové zesilovače,

dosahuje nízkých prahů citlivosti přijímače a poskytuje vysokou odolnost proti

radioelektrickému rušení.

Komunikace terminály Pegas je dusimplexní. Pro přenos zpráv jsou použity dva

kmitočty, jeden pro vysílání a druhý pro příjem. V určitém časovém okamžiku je

přenášena informace pouze jedním směrem. Hovořit tedy může vždy jen jeden

účastník při stlačeném hovorovém tlačítku (klíčování). Terminál dále využívá řídící

kanál, po kterém je vysílána signalizace a případné datové přenosy.

6.4. Zabezpečení systému

Zabezpečení systému je zajištěno:

Autentizací – terminál nelze použít dokud neprovede síť jeho ověření – autentizaci.

Toto platí i při přímém spojení – režim DIR.

Šifrováním komunikace – účastníci jedné skupiny používají stejný šifrovací klíč

k šifrování i dešifrování komunikace. Šifrovací klíč lze v terminálech dále

modifikovat. Komunikace je zašifrována po celé trase přenosu.

Výměna klíčů – po 24 měsících je nutná výměna šifrovacích klíčů v terminálech.

Terminály, které nemají změněné klíče, nemohou dále komunikovat.

Dálkovým zablokováním terminálu – ztracený nebo odcizený terminál je možné

z dohledového pracoviště zablokovat a terminál není možné po zablokování použít ani

pro příjem ani vysílání. Po nalezení terminálu je opět možné jeho odblokování.

5 Gaussian Minimum Shift Keying - klíčování Gaussovým minimálním posuvem

- 28 -

6.5. Organizace

Organizaci tvoří skupina účastníků, dispečerů a taktických operátorů, viz. tab. 2.

Organizace mohou být na sobě více či méně nezávislé, mohou využívat sdílené nebo

vyhrazené rádiové a fixní zdroje, mohou mít společný nebo oddělený přístup ke

službám systému, mohou vytvářet společné nebo oddělené skupiny účastníků atd.

Tab. 2 Rozdělení organizací v systému Pegas

Číslo org. Organizace

0 školení a výcvik (servis systému)

1 útvary Ministerstva vnitra ČR a Policie ČR s celostátní působností

2 teritoriální útvary Policie ČR (správy PČR)

3 rezerva (státní správa)

4 rezerva (městské a obecní policie, nestátní subjekty)

5 Hasičský záchranný sbor ČR, jednotky požární ochrany

6 rezerva (Hasičský záchranný sbor ČR, jednotky požární ochrany)

7 zdravotnická záchranná služba

8 Ministerstvo obrany ČR a Armáda ČR

9 Bezpečnostní informační služba ČR

6.6. Služby systému Pegas

Služby systému Pegas se dělí na hlasové a datové komunikace. Tyto služby jsou

zabezpečené, a to především díky autentizačním a šifrovacím mechanismům (obr. 8).

K hlasovým službám patří:

• systémové komunikace

o skupinové komunikace na otevřených kanálech,

o komunikace na nouzovém otevřeném kanálu,

o individuální hovory a konferenční hovory,

• komunikace v přímém režimu

o komunikace na kanálech DIR,

o komunikace na kanálech IDR,

o komunikace na nouzovém kanálu DIR.

- 29 -

Z datových služeb to jsou:

• externí komunikace

o dotazy do databází,

o elektronická pošta,

o datové přenosy mezi aplikacemi IP,

• interní komunikace

o statusy,

o krátké textové zprávy,

o dotazy do databází.

Obr. 8 Blokové schéma systému Pegas

6.6.1. Skupinové komunikace na otev řených kanálech

Komunikace na otevřených kanálech je komunikací systémovou - je podmíněna

pokrytím signálem sítě. Pokrytí, vztahující se k hlasové komunikaci, tvoří určitá

skupina rádiových a linkově připojených základnových stanic. Je to skupina

přístupových bodů v síti, v níž se mohou uživatelé příslušné operační skupiny účastnit

dané komunikace. Operační skupina je skupina účastníků, kteří spolu potřebují

vzájemně komunikovat (pravidelně, často nebo dočasně). Otevřený kanál tedy

znamená skupinovou komunikaci účastníků náležejících k jedné nebo několika

operačním skupinám a nalézajících se uvnitř nadefinovaného geografického pokrytí.

Jak pokrytí tak i operační skupiny jsou v síti nastaveny dle tzv. „Provozního řešení

radiokomunikačního systému Pegas“ (dále jen „Provozní řešení“), které vydává

operátor sítě. Změnu pokrytí i členy operační skupiny je možné měnit a vyžaduje-li to

situace, je možné tyto změny provádět i operativně. Každá složka IZS má vytvořeno

Konference 1 + 4 Terminál - terminál Terminál - telefon

Individuální hovory

Otevřené kanály Nouzový kanál

Skupinové hovory

Systémové

DIR

IDR

Přímý režim

Hlasové komunikace Kryptologie

Elektronická pošta Dotazy do databází

Datový terminál

Externí

Statusy Volný text Forma dotazu

SMS aplikace

Interní

Datové komunikace

PEGAS

Nouzový kanál

- 30 -

vlastní komunikační prostředí – otevřené kanály HZS ČR, PČR, ZZS aj. Pro HZS ČR

je pokrytí definováno pro okres nebo region. Současně je vytvořen společný kanál

IZS, který využívají složky IZS ke vzájemné komunikaci na území celého regionu.

Výhodou otevřených kanálů je i možnost jejich současného sledování najednou, tzv.

scanování. Této funkce je využito při běžném provozu terminálů HZS ČR, kdy je

scanován vlastní provozní kanál HZS okresu a současně také kanál IZS. Otevřené

kanály jsou využívány zejména pro hovory mezi operačním střediskem a zasahující

jednotkou nebo pro jednotky IZS přijíždějící k zásahu.

Pro operativní pokrytí signálem sítě v místech, která nejsou pokryta z rádiových

základnových stanic, je možné například při dlouhodobých zásazích využít přenosnou

mikrorádiovou základnovou stanici µRBS.

6.6.2. Komunikace v p římém režimu na kanálech DIR a IDR

Komunikace na přímých kanálech, tzv. DIR kanálech, je další ze základních

komunikací. Terminály, které jsou ve vzájemném rádiovém dosahu, spolu mohou

komunikovat na kanálech vyhrazených tomuto účelu. U tohoto typu komunikace

nejsou vyžadovány síťové zdroje (infrastruktura) a lze jej realizovat i mimo pokrytí

signálem sítě. Tato komunikace je vhodná pro přenos zpráv na místě zásahu v síti

velitele zásahu. Dosah je závislý pouze na vzdálenosti terminálů a jejich vzájemném

umístění. Pro zvýšení dosahu je možné využít převáděč IDR. Pak spolu mohou

komunikovat na příslušných kanálech terminály, které jsou v rádiovém dosahu

převáděče IDR.

6.6.3. Individuální hovory

Individuální hovory jsou komunikací mezi dvěma terminály nebo mezi volajícím

a dalšími až čtyřmi volanými terminály při konferenčním hovoru. Individuální hovory

jsou obdobou telefonního hovoru s tím rozdílem, že komunikace probíhá vždy jen

jedním směrem. Hovory jsou síťovou službou a jsou tedy podmíněny pokrytím

signálem sítě. Při individuálních hovorech je možné použít funkci přesměrování

na jiný terminál. Pomocí individuálního hovoru je možné provést i prostup do veřejné

telefonní sítě. Výhodou individuálních hovorů je, že je možné volat i z míst, která

nejsou pokryta signálem vlastní regionální sítě, ale jsou pokryta sítí jiného regionu.

- 31 -

6.6.4. Nouzové volání

Nouzové volání může být realizováno v systémovém nebo přímém režimu.

V systémovém režimu je používán krizový otevřený kanál (EMOCH). Pro každou

operační skupinu je nadefinován vlastní EMOCH a způsob odbavení při nouzovém

volání.

Nouzové volání v přímém režimu je určeno pro případ, kdy terminál v tísni není

pod pokrytím sítě. V závislosti na nastavení systému se např. po stisknutí nouzového

tlačítka mohou všechny terminály v rádiovém dosahu přeladit na nouzový DIR kanál

a mohou komunikovat s terminálem v tísni.

6.6.5. SMS aplikace

SMS aplikace jsou trojího druhu:

• klasické SMS zprávy, známé z mobilních telefonů,

• dotazy do databází,

• odesílání kódů typické činnosti (statusy), známé z analogových radiostanic.

V současné době se nejvíce využívá odesílání kódu typické činnosti. Odesílání kódů je

posílání předdefinovaných SMS zpráv, kterými jsou odesílány informace o typické

činnosti nebo o obvyklé události během zásahu.

Dotazy do databází v současné době využívá především Policie ČR – při zjišťování

totožnosti osob nebo při identifikaci automobilů. V budoucnosti se předpokládá

využití i u dalších složek IZS - dotazy na telefonní čísla, nebezpečné látky apod.

Běžné SMS zprávy nejsou v současné době na terminálech příliš využitelné, v síti není

instalován SMS server a není tak možné zajistit pozdější doručení zpráv.

6.6.6. Datové p řenosy

Datové přenosy jsou určeny pro zabezpečený přenos souborů mezi počítači (mezi

klientem a serverem), kdy terminály a síť Pegas vytváří pouze přenosové prostředí.

Maximální přenosová rychlost je však malá – 9 600 b.s-1. Datové přenosy je možné

využít pro dotazy do databází nebo pro přenos zpráv elektronickou poštou. Mezi

datové přenosy se řadí i přenos zeměpisných souřadnic vozidel z GPS přijímače

na operační střediska.

- 32 -

6.7. Terminály, p říslušenství a další prost ředky ve vybavení HZS

Rozdělení terminálů je následující:

• pevné terminály – základnové stanice operačních středisek

o pevné linkové terminály – LCT,

o pevné rádiové terminály – RCT,

• vozidlové terminály,

• přenosné terminály G2

o SMART,

o EASY+,

o EASY,

• přenosné terminály G1.

6.7.1. Pevný linkový terminál – LCT

LCT se skládá ze zásuvného rámu s moduly LCT G2 (obr. 7), síťového napájecího

zdroje, Ethernetového rozdělovacího síťového uzelu; PC se zvukovou kartou

s mikrofonem a reproduktorem, síťovou kartou; na PC je nainstalována ovládací

aplikace.

Terminál je připojen linkou X25 k rádiové ústředně. K PC je připojen pomocí

Ethernetové sítě. Terminál je ovládán aplikací firmy RCS (obr. 8) pomocí touch

screenu. Součástí aplikace je i zvukový záznam komunikací. Terminály pracují jako

základnové stanice na KOPIS.

Obr. 7 LCT Obr. 8 Ovládání LCT

- 33 -

6.7.2. Pevný rádiový terminál – RCT

RCT se skládá z jednotky s rádiovým modulem – BER (obr. 9); ovládacího panelu

- CCP, stolní hlasové jednotky s mikrofonem, reproduktorem a hovorovým tlačítkem

(obr. 10); desky s konektory - CIBF, síťového napájecího zdroje; reproduktoru;

základnové antény.

Terminál komunikuje se základnovou stanicí pomocí rádiového přenosu. K terminálu

může být přes interface připojeno záznamové zařízení. Jeho ovládání je obdobné jako

u vozidlového terminálu. Terminál slouží jako základnová stanice na požárních

stanicích a jako záloha linkově připojených terminálů LCT na KOPIS.

Obr. 9 Rádiová část RCT Obr. 10 Ovládání RCT

6.7.3. Vozidlový terminál

Složení: ovládací panel – CCP (obr. 11); mikrofon s reproduktorem a hovorovým

tlačítkem; rádiový modul – BER; externí reproduktor; vozidlová anténa.

Vozidlový terminál pracuje ve vozidle buď samostatně nebo je pomocí převodníku

AD/DA propojen s analogovou vozidlovou radiostanicí.

Obr. 11 Vozidlový terminál Obr. 12 Přenosné terminály

- 34 -

6.7.4. Přenosné terminály G2 – 2. generace

Všechny terminály (obr. 12) mají hovorové tlačítko, vypínač s ovladačem hlasitosti,

kanálový přepínač a tísňové tlačítko. Terminál typu SMART je určen pro velitele

a management HZS kraje. Má displej, funkční tlačítka a alfanumerickou klávesnici.

Terminál typu EASY+ je určen pro mužstvo. Má displej a funkční tlačítka. Terminál

typu EASY byl původně určen pro mužstvo, v současné době se už nevyrábí. Nemá

displej ani funkční nebo alfanumerická tlačítka.

6.7.5. Přenosné terminály G1 – 1. generace

Přenosnými terminály G1 nebyly HZS krajů vybavovány, několik málo kusů bylo

k HZS převedeno jako původní vybavení pracovníků CO. Na rozdíl od terminálů G2

mají terminály G1 stejné ovládání jako terminály vozidlové.

6.7.6. Převodníky AD/DA

Převodníky AD/DA slouží ke konverzi signálu mezi analogovou a digitální sítí. Jsou

jimi vybavena některá vozidla HZS ČR (především cisternové automobilové stříkačky

a velitelská vozidla), kde propojují terminál Pegas s analogovou radiostanicí

(Motorola GM 360 nebo GM 380). Konverze signálu se zapíná volbou tzv.

převodníkového kanálu na analogové radiostanici. Po zapnutí je převáděn analogový

kanál na kanál nastavený na terminálu Pegas.

Toto zařízení bylo primárně určeno pro vzájemnou komunikaci mezi jednotkou

HZS ČR, která bude používat na místě zásahu digitální systém a jednotkou SDH, která

používá analogové radiostanice. Protože však používáme na místě zásahu stále

analogové radiostanice, jsou převodníky v současné době využívány častěji pro

komunikaci velitele zásahu s operačním střediskem (obr. 17).

Řádem Analogové rádiové sítě HZS ČR byly určeny pro konverzi mezi analogovou

sítí a otevřenými kanály sítě Pegas celostátní propojovací kmitočty „M+“ a „G+“.

Pro konverzi mezi DIR kanály se používají analogové zásahové kmitočty (DIR K ↔

„K“, DIR N ↔ „N“ atd.).

Převodníky vyrábí a dodávají české firmy KonekTel Pardubice a DCom Brno.

- 35 -

6.7.7. Příslušenství

Vozidlový adaptér pro ruční terminál (obr. 13) – pomocí adaptéru získá přenosný

terminál obdobné vlastnosti jako terminál vozidlový – napájení z elektrické sítě

vozidla, vyšší citlivost a vyšší výkon terminálu.

Jednonásobný nabíječ (obr. 14) – je dodáván ke všem přenosným terminálům.

Nabíječe terminálů G1 a G2 jsou rozdílné. Nabíjí samostatné baterie i baterie

připojené k terminálu. Pracuje automaticky a indikuje nabitou baterii.

Vícenásobný nabíječ – je určen pouze pro přenosné terminály G2. Dodává se

pro údržbu 6 ks baterií. Kromě nabíjení může u baterie také provést cyklus oživení

a dále zobrazit kapacitu baterie, počet nabíjecích cyklů a datum výroby baterie.

Náhlavní souprava (obr. 15) – je určena k ovládání hlasové komunikace terminálu bez

nutnosti držení terminálu v ruce. Náhlavní soupravy jsou většinou přizpůsobeny

k uchycení v přilbách Gallet. Jsou neocenitelnou pomůckou při použití terminálů

v ochranných oblecích.6

Externí mikrofon k přenosným terminálům (obr. 16) – je rovněž určen k ovládání

hlasových komunikací bez nutnosti držení terminálu v ruce.

Baterie s indikací kapacity – baterie mají vyšší kapacitu než baterie původně dodávané

k přenosným terminálům. S výhodou se mohou používat zejména na terminálech

EASY, kdy lze na LED indikátoru zjistit přibližný stav nabití baterie. (Na terminálech

EASY+ a SMART je tento stav indikován na displeji.) Tyto baterie však nemají

potřebný certifikát od výrobce a v současné době není povoleno jejich užívání.

Obr. 13 Adaptér pro ruční terminál Obr. 14 Jednonásobný nabíječ

- 36 -

Obr. 15 Náhlavní souprava Obr. 16 Externí mikrofon

- 37 -

7. Digitální systém Pegas u HZS kraje Vyso čina

7.1. Postup implementace systému Pegas u HZS kraje Vysočina

HZS kraje Vysočina (dále jen „HZS kV“) byl, na základě postupu implementace [4],

vybaven většinou terminálů již ke konci roku 2001. Protože nebylo území kraje

Vysočina dostatečně pokryto signálem sítě a zároveň nebyly ujasněny další postupy,

byly první přenosné terminály naprogramovány až na jaře roku 2003, kdy bylo již

pokrytí dostatečné. Do konce září 2003 byly uvedeny do provozu všechny rádiově

připojené základnové terminály (RCT). V roce 2004 probíhaly montáže terminálů

Pegas do vozidel. Z důvodu nedostatku funkčních převodníků AD/DA se instalovaly

terminály nejprve v okrese Havlíčkův Brod a později v dalších okresech. Ke konci září

2004 byly všechny vozidlové terminály v okrese Havlíčkův Brod namontovány a od 1.

října 2004 mohl začít zkušební provoz.

Jedním z hlavních důvodů nasazení systému Pegas, jako hlavního komunikačního

prostředku mezi jednotkami u zásahu a operačními středisky, byla připravovaná

centralizace okresních operačních středisek do jediného krajského operačního

střediska (dále jen „KOPIS“). Jednou z podmínek centralizace bylo funkční spojení

mezi všemi jednotkami HZS kV. Tehdejší síť analogových rádiových převáděčů tuto

podmínku nesplňovala. Z KOPIS nebylo možné, z důvodu velmi členitého terénu

kraje, provádět rádiové přenosy na všechny převáděče. V té době již byl kraj Vysočina

dostatečně pokryt signálem sítě Pegas, jak dokládá příloha č. 2. Během zkoušek se

ukázalo, že v některých oblastech, ve kterých jsme do té doby neměli spojení

s operačními středisky přes analogové převáděče, viz příloha č. 1, signál sítě Pegas je.

Logickým vyústěním tedy bylo nasazení systému Pegas jako dalšího komunikačního

prostředku. V první fázi nasazení systému Pegas byly ve vozidlech HZS kV jak

analogové, tak i digitální radiostanice.

Dalším faktorem, který měl nesporný vliv na nasazení digitálního systému Pegas

v kraji Vysočina, bylo ukončení provozu analogových radiostanic s kanálovou

roztečí 25 kHz v roce 2005. Tyto radiostanice používaly ve značné míře jednotky SDH

v kraji. Po přechodu na digitální systém Pegas ve vozidlech se tak staly přebytečnými

analogové radiostanice Motorola GM 300, které jsme do té doby používali. Tyto

- 38 -

radiostanice měly sice kanálovou rozteč 12,5 kHz, ale nebyly vhodné pro použití

s převodníky AD/DA. Z toho důvodu mohly být předány jednotkám SDH, kde

nahradily radiostanice s kanálovou roztečí 25 kHz. Ke konci roku 2005 byla všechna

výjezdová vozidla vybavena terminály Pegas. Podle postupu implementace byly

všechny cisternové automobilové stříkačky, velitelské automobily a některé rychlé

zásahové automobily dále vybaveny analogovými radiostanicemi Motorola GM 360

a převodníky AD/DA.

V roce 2005 se rovněž podařilo nainstalovat a zprovoznit linkově připojené

základnové terminály (LCT). Tyto terminály byly začleněny do technologie KOPIS

a nahradily původně používané rádiové terminály RCT, které nyní slouží jako záložní

terminály.

7.2. Analýza sou časného stavu využití radiostanic systému Pegas u HZ S kraje Vyso čina

V současné době je systém Pegas hlavním komunikačním prostředkem mezi

zasahujícími jednotkami HZS kV a KOPIS. Jak bylo uvedeno výše, signál sítě

pokrývá poměrně dobře území kraje Vysočina. V kraji je pouze několik málo míst,

která by v budoucnosti bylo třeba signálem dokrýt. Ve srovnání s pokrytím kraje

signálem analogových převáděčů je síť Pegas znatelně lepší. Od mnoha zásahů je

možné předávat zprávy na KOPIS přímo z přenosného terminálu. Ve srovnání

s přenosnou analogovou radiostanicí je rozdíl ještě výraznější ve prospěch Pegasu.

HZS kV využívá pro skupinové komunikace 5 trvale zřízených okresních otevřených

kanálů, 1 trvale zřízený otevřený kanál IZS a 1 dynamicky zřizovaný otevřený kanál

v okolí Jaderné elektrárny Dukovany. Pro předávání zpráv mezi jednotkou u zásahu

a operačním střediskem je používán okresní otevřený kanál. Na terminálech je

současně sledován vlastní okresní otevřený kanál a otevřený kanál IZS. Vzájemná

komunikace složek IZS je sice velmi výjimečná, přesto jsou jednotky HZS kV na

vzájemné spojení připraveny.

Využití terminálů Pegas však má i své negativní stránky. V další části této práce chci

upozornit na tato negativa a navrhnout jejich možná zlepšení.

- 39 -

7.2.1. Použití p řenosných terminál ů v síti velitele zásahu

Použití přenosných terminálů v síti velitele zásahu je jedním z největších problémů

systému Pegas. Přestože jsme se touto problematikou zabývali již vícekrát, zatím jsme

nenalezli uspokojivé řešení a z tohoto důvodu nepoužíváme v síti velitele zásahu

terminály Pegas. Uvažované varianty spojení u zásahu popisuje příloha č. 3. Podstata

problému pramení z nynějších vlastností terminálů, které neumožňují současné

sledování otevřených kanálů a kanálů přímých (kanálů DIR). Otevřené kanály

využíváme pro spojení mezi jednotkou u zásahu a operačním střediskem. DIRové

kanály k tomuto účelu použít nelze z důvodu jejich malého dosahu. Naopak v síti

velitele zásahu nelze všude využít otevřené kanály, zejména ne ve sklepích,

v některých budovách atd., kde není signál sítě Pegas pro přenosné terminály. Pro tyto

účely jsou vhodné pouze DIRové kanály. Velitel zásahu (dále jen „VZ“) by tak byl

nucen používat u zásahu dvě přenosné radiostanice. V případě složitějšího zásahu

nebo při spolupráci složek IZS by dokonce musel používat tři a více radiostanic.

V příloze číslo 1 jsou uvedeny možné varianty, jak přenosné terminály v síti VZ

použít. Žádná z uvedených variant však není ideální. V současné době tedy používáme

pro spojení v síti VZ přenosné analogové radiostanice v součinnosti s převodníkem

AD/DA (obr. 17).

Tato problematika byla kromě jiného řešena také na pracovní schůzce se současným

výrobcem terminálů Pegas – firmou EADS Francie, dodavatelem terminálů do České

republiky – firmou Pramacom Praha, operátorem sítě Pegas – Sekce spojení

a informatiky MV ČR a zástupci Generálního ředitelství HZS ČR. Toto jednání

proběhlo 16. 3. 2006 v Jihlavě. Výsledkem jednání byla účast zástupce HZS kraje

Vysočina a zástupců Generálního ředitelství HZS ČR ve Francii na předvedení funkce

sítě LPM Scanning. Tato funkce umožňuje současné sledování 3 otevřených

a 3 DIRových kanálů. Nasazení této služby však s sebou přináší obměnu části

komponentů sítě Pegas, a to jak SW tak i HW. Výše finančních prostředků na tuto

obměnu byla odhadnuta na 90 mil. Kč. O nasazení funkce LPM Scanning zatím

nebylo rozhodnuto.

Otázkou ale zůstává, zda funkce LPM Scanning je správným řešením našeho

problému. Vhodná by byla především pro současné sledování DIRových kanálů.

Potom by bylo možné z hlediska rádiového spojení rozdělit místo zásahu na více částí

- 40 -

nebo by byla možná komunikace se složkami IZS na DIRových kanálech při použití

jednoho terminálu. Tato funkce by ale mohla být nevhodná během předávání zpráv

mezi operačním střediskem a velitelem zásahu. V tuto dobu nemůže VZ určitý čas

sledovat komunikace u zásahu na DIRových kanálech. Z tohoto důvodu je výhodnější

nasazení 2 a více terminálů. Aby však nemusel být zatěžován VZ, bylo by vhodné

využít některého ze zasahujících hasičů jako pomocníka VZ pro spojení. U déle

trvajících zásahů by tímto pomocníkem mohl být technik komunikačních

a informačních systémů (dále jen „KIS“) územního odboru nebo krajského ředitelství

a využití spojového vozidla.

Obr. 17 Spojení u zásahu

7.2.2. Změna šifrovacích klí čů

Další závažný problém sítě Pegas je způsoben nutností přeprogramování šifrovacích

klíčů. Vlastní změna je sice výše uváděna jako kladná vlastnost systému z hlediska

jeho zabezpečení, problematický je ale způsob provedení změny. Při přeprogramování

klíčů je nutné přivézt terminály na pracoviště TPS, které je v budově Policie ČR

v Jihlavě, kde je výměna klíčů provedena. U vozidlových terminálů to znamená

demontovat terminály z vozidel a přivézt je do Jihlavy. Přeprogramování terminálů

Síť velitele zásahu - K

OCH okresu

KOPIS

Propojovací

kanál M+ (G+)

Zásahový kanál -

Vozidlo s převodníkem AD/DA

Analogová RDST, scan K a M+ (G+)

Ohlášení VZ při příjezdu na místo zásahu

- 41 -

z jedné stanice HZS kV tak trvá celkem téměř 2 dny. Po tuto dobu mohou vozidla

využívat pouze přenosné terminály, které ale z hlediska pokrytí signálem nemají stejné

vlastnosti jako vozidlové nebo analogové vozidlové radiostanice. Ve vozidlech, která

jsou vybavena převodníky AD/DA (cisterny, velitelské automobily), jsou po dobu

přeprogramování převodníky nefunkční. Rovněž je značně složitá a časově náročná

jak demontáž, tak i montáž terminálů.

Výměnu šifrovacích klíčů by bylo možné provádět výhodněji použitím vlastního

jednonásobného programovacího zařízení TPS. V době výměny klíčů by se TPS

mohlo přivést na jednotlivé stanice HZS kV a přeprogramování provést přímo

ve vozidlech. Ani toto programování by nebylo jednoduché, neboť i tak by se musel

vozidlový terminál částečně demontovat. Konstrukce držáků, ve kterých jsou

terminály ve vozidlech umístěny, neumožňují programování terminálu bez jejich

částečného vyjmutí. Přesto by se výrazně zkrátila doba, po kterou by zůstalo vozidlo

bez funkčního terminálu Pegas.

7.2.3. Servis terminál ů

Servis terminálů je další problematickou záležitostí systému Pegas. Opravy některých

závad trvají velmi dlouho. Výjimkou nejsou opravy některých závad, které trvají

i 6 měsíců. To je možná způsobeno tím, že některé závady terminálů se opravují přímo

ve výrobní firmě ve Francii. Pro případy oprav vozidlových terminálů máme

připraveny záložní terminály. Bohužel ale jejich počet není dostatečný – pro každý

územní odbor je připraven jeden vozidlový terminál. Často se stává, že v opravě je

více než jeden vozidlový terminál z územního odboru. Pak musíme tuto situaci řešit

přesunutím terminálu z jiného územního odboru nebo častěji přesunutím z méně

důležitých vozidel do vozidel více využívaných. Další možností je použití přenosných

terminálů, pro které ale není všude dostatečné pokrytí signálem.

Délku oprav a spolehlivost terminálů bude asi těžké ovlivnit. Můžeme se však

připravit na možné opravy zvýšením počtu záložních terminálů. Po analýze četnosti

oprav by vhodný počet záložních terminálů byl asi 3 – 5 kusů pro každý územní

odbor.

- 42 -

7.2.4. Ergonomie terminál ů

Z hlediska ergonomie terminálů by se dalo také mnoho zlepšovat, především

u terminálů vozidlových. Jejich ovládání je shodné s terminály 1. generace. Zejména

je nelogické přepínání pamětí a změna hlasitosti. U většiny audiozařízení se změna

hlasitosti provádí knoflíkem, kterým se zařízení zapíná a vypíná. U vozidlových

terminálů se však tímto knoflíkem provádí změna pamětí. Hlasitost se mění

samostatnými tlačítky. V případě omylem provedené změny paměti místo změny

hlasitosti při probíhajícím hovoru, trvá několik vteřin, než se obsluze podaří vrátit zpět

ke sledovanému hovoru.

Značně problémové jsou i displeje vozidlových terminálů. U displejů není možné

nastavit kontrast a při pohledu ze shora je displej špatně čitelný. Se snižující teplotou

čitelnost displeje dále klesá. Při teplotách pod nulou není displej čitelný téměř

z žádného úhlu. Jeho podsvícení je také nedostatečné.

Ergonomii vozidlových terminálů by bylo možné zlepšit zakoupením a výměnou

starších ovládacích skříněk za nové, které již výrobce terminálů začal dodávat na trh.

Podle dodavatele se u nových ovládacích skříněk ergonomie znatelně zlepšila a je

obdobná jako u nových přenosných terminálů, původně označovaných jako Callisto,

dnes TPH 600.

7.2.5. Použití p řevodník ů AD/DA

Jak je uvedeno v kapitole 5.7.6, převodník AD/DA slouží ke konverzi signálu mezi

analogovou a digitální sítí. Možná si ani mnozí neuvědomují, že převodník je možné

použít i jako vozidlový převáděč. V případě špatného pokrytí místa zásahu signálem

sítě Pegas, je možné přesunout některé vozidlo s převodníkem, které je možné

u vlastního zásahu postrádat, do místa, kde je pokrytí lepší a kam je možné se

současně dovolat přenosnou analogovou radiostanicí VZ. Pokud by nešlo takto použít

některé z vozidel u zásahu, je možné na místo zásahu vyslat některý z velitelských

automobilů, který by funkci převáděče mohl plnit.

Bohužel, i přes svoji užitečnost, mají převodníky také své negativní stránky.

Nejzávažnější je, že nemohou být zapnuty dva převodníky blízko sebe, na kterých je

zapnut stejný převod. Pokud tato situace nastane, tak po provedeném vysílání

- 43 -

na převáděném analogovém nebo digitálním kanále, vznikne mezi převodníky rádiová

zpětná vazba. Radiostanice ve vozidlech s převodníky vzájemně vysílají a znemožňují

komunikaci u zásahu. Vysílání trvá vždy 30 sekund, což je časový limit vysílání

terminálu Pegas. Proto musí VZ po zapnutí převodníku vždy vyzkoušet, jestli tato

zpětná vazba nevniká s jiným zapnutým převodníkem. Pokud vazba vznikne, musí

použít jiný analogový kanál pro převod. Dále je třeba u zásahu dodržovat pravidlo, že

žádný ze zasahujících nesmí zapnout převodník bez vědomí a souhlasu VZ.

Dalším problémem u převodníků je možnost volby převodu mezi jakýmikoliv kanály,

které jsou nastaveny na obou radiostanicích. Pak je možné zapnout také převod mezi

tzv. neshodnými kanály. Termín shodné kanály používáme při převodu například mezi

digitálním kanálem DIR K a analogovým kanálem K. Neshodné kanály pak jsou

například mezi digitálním DIR K a analogovým I. Pak vzniká u zásahu zmatek, kam

jsou které kanály převáděny. Ještě horší situace nastane, když je převáděn analogový

kanál K na digitální otevřený kanál okresu. Pak je zbytečně komunikací u zásahu

obtěžováno operační středisko a komunikace na otevřeném kanálu ruší zasahující

hasiče. Technicky nelze nastavení převodů nijak ovlivnit. Proto je třeba věnovat

zvýšenou pozornost při zapínání převodníku a vždy je třeba zvolený převod

vyzkoušet.

7.2.6. Komunikace na otev řených kanálech

Komunikace na otevřených kanálech je pro nás v současné době komunikací

nejdůležitější a nejvíce využívanou. Jak bylo uvedeno výše, využíváme 5 okresních

kanálů a jeden kanál pro součinnost složek IZS. Pro běžné zásahy je počet kanálů

dostatečný. Pokud ale je v kraji Vysočina řešen větší zásah, zejména když se na zásahu

podílí více územních odborů, bylo by vhodné použít celokrajský otevřený kanál HZS.

Příkladem by mohl být zásah na dálnici v roce 2004 na požár cisterny s benzínem.

Na této události spolupracovaly 4 územní odbory. Vzájemná komunikace

na společném kanálu by jistě usnadnila jejich činnost. Současně by tyto jednotky

nebyly rušeny dalšími komunikacemi od menších zásahů, které probíhaly souběžně.

Tuto skutečnost jsme si uvědomovali již v počátku používání sítě Pegas a z tohoto

důvodu jsme žádali operátora sítě o přidělení dalšího kanálu. Naše žádost však byla

zamítnuta. Důvodem byl nedostatek volných rádiových zdrojů na základnových

stanicích pro zřízení tohoto kanálu. Operátor sítě nám navrhoval přecházet z okresních

- 44 -

kanálů na jeden celokrajský. To by však řešilo pouze polovinu problému – stejné

komunikační prostředí pro zasahující jednotky. Jejich součinnost by se ale dramaticky

zhoršila, protože by byly rušeny komunikacemi od dalších zásahů všech územních

odborů. Řešením by mohl být celokrajský otevřený kanál, který by však nebyl stále

zřízen, ale zřizoval by se operativně až po vzniku podobné závažné události. Tím by

rádiové zdroje nemusely být trvale vázány, ale využívaly by se pouze při jejich

skutečné potřebě. Přechod na společný otevřený krajský kanál by však byl podmíněn

stanovením přesných pravidel a důkladným výcvikem, protože některé zasahující

jednotky by musely během zásahu změnit své komunikační prostředí.

Další negativní jev na otevřených kanálech, i když ne tak závažný, se projevuje při

zkouškách spojení. Podobně jako u analogových radiostanic provádíme v ranních

hodinách zkoušky spojení, při kterých kontrolujeme stav základnových, vozidlových

a vybraných přenosných terminálů. Současně je zkouškami prověřována funkčnost sítě

Pegas. Pokud ale probíhá při těchto zkouškách zásah, je zasahující jednotka rušena

zkouškami všech stanic daného územního odboru. Proto jsme zavedli pravidlo, že při

probíhajícím zásahu musí být zkoušky spojení odloženy na pozdější hodinu nebo

zrušeny.

7.2.7. Řád digitální rádiové sít ě

Jak je patrné z předchozího textu, digitální systém Pegas je důležitým pomocníkem

profesionálních hasičů u zásahu, zejména při cestě k zásahu nebo při předávání zpráv

od zásahu na operační středisko. Bohužel ale zatím nebyl vydán Řád digitální rádiové

sítě (dále jen „Řád“), ve kterém by bylo stanoveno, jak správně tento systém využívat.

Do určité míry je možné se řídit Řádem analogové rádiové sítě [15]. Systém Pegas je

ale v mnohých případech odlišný od analogového systému a od způsobu jeho využití,

proto je stanovení předpisu pro digitální síť u HZS ČR nezbytné.

Protože je systém Pegas také nástrojem pro komunikaci složek IZS, měl by Řád

vycházet z předpisu komunikace složek IZS. V tomto předpise by měly být

definovány postupy použití terminálů, oprávnění a povinnosti jednotlivých složek.

- 45 -

7.3. Taktické cvi čení na leteckou nehodu v Jihlav ě - Henčově

Dne 5. října 2006 bylo provedeno taktické cvičení v prostoru letiště Jihlava - Henčov.

Složky IZS zde zasahovali po havárii civilního dopravního letadla L610. Kromě

ověření postupu a taktiky složek IZS, bylo jedním z cílů cvičení také prověření

komunikace mezi složkami IZS. Jako pozorovatelé cvičení byli také zástupci

operátora sítě Pegas - Sekce informačních technologií a komunikací Ministerstva

vnitra a zástupci Generálního ředitelství HZS ČR. [3]

Při tomto cvičení se potvrdily nejen některé výše uvedené problémy, ale projevily se

i další, které vznikají při použití sítě Pegas pro komunikaci složek IZS.

Nejzávažnějším problémem bylo použití otevřeného kanálu IZS Zdravotnickou

záchrannou službou (dále jen „ZZS“) pro předávání zpráv od zásahu na své operační

středisko. Nebyl tak dodržen plán spojení, podle kterého byl pro toto spojení určen

otevřený kanál ZZS. Způsobilo to značné rušení všech terminálů, které tento kanál

sledovaly (většina vozidel HZS kV, operační střediska všech složek IZS, VZ, štáb VZ,

vedoucí složek IZS a další). ZZS zdůvodnila použití otevřeného kanálu IZS absencí

jiného otevřeného kanálu, který by mohla použít při cvičení. Použitím jediného

vlastního otevřeného kanálu by narušovala činnost posádek ZZS u běžných zásahů,

které se netýkaly tohoto cvičení.

U zásahu se téměř nevyužíval přímý kanál DIR IZS. Důvod vidím v nejasnosti použití

terminálů Pegas u zásahu a v nutnosti používání více terminálů – první na otevřeném

kanále pro komunikaci s vlastním operačním střediskem, druhý na přímém kanálu

pro komunikaci v síti vlastní složky u zásahu a třetí na přímém kanálu DIR IZS

pro komunikaci se složkami IZS.

Policie ČR používala pro koordinaci vlastních činností u zásahu vlastní otevřený

kanál. Výhodou tohoto způsobu spojení byla potřeba pouze jednoho terminálu

u vedoucího policie. Tento způsob spojení ale považuji za nevhodný. Pokud by místo

zásahu nebylo dostatečně pokryto signálem sítě Pegas pro přenosné terminály,

nemohlo by řádně fungovat spojení v síti policie u zásahu. Rovněž jsou komunikacemi

od tohoto zásahu rušeny nejen jednotky Policie ČR u jiných zásahů ale také operační

středisko policie.

- 46 -

Při pokusu Střední policejní školy o komunikaci na přímém kanálu DIR IZS bylo

zjištěno, že používá jiné šifrovací klíče, než ostatní zasahující složky. Po pozdějším

dotazu nám Operátor sítě toto zjištění potvrdil. Použití jiných šifrovacích klíčů

na přímých kanálech je záměrné, aby školy nemohly narušit výkon služby. Terminály

školských zařízení jsou určeny pouze pro výuku a není možné je používat

u skutečných zásahů.

Výpis z plánu taktického cvičení a vyhodnocení rádiového provozu je uvedeno

v příloze č. 4.

7.4. Navrhovaný postup opat ření pro využití systému Pegas u HZS kV

Na základě předchozí analýzy využití systému Pegas u HZS kV a závěrů z taktického

cvičení Horizont 2006 bude nutné přistoupit k realizaci některých dalších opatření, aby

mohla být síť Pegas plnohodnotně využívána složkami IZS.

V prvé řadě, jak bylo řečeno v odstavci 7.2.7 je nutné stanovit Řád digitální rádiové

sítě Pegas. Sestavení Řádu nebude jistě jednoduchou záležitostí. Je zde patrný i rozpor

v tom, že vedoucí složkou IZS a složkou, která řídí výstavbu a provoz informačních

a komunikačních sítí integrovaného záchranného systému podle zákona 239/2000 Sb.

je Hasičský záchranný sbor České republiky. Operátorem sítě Pegas je však Sekce

informačních technologií a komunikací Ministerstva vnitra. V případě stanovování

Řádu by, podle mého názoru, měl být vedoucím článkem právě Operátor sítě, který již

vydává Provozní řešení. Samozřejmě je nutná součinnost všech dalších organizací,

které síť Pegas využívají pro své komunikace. Tento předpis by měl být dále

konkretizován na činnosti HZS ČR, aby byly vlastnosti systému Pegas efektivně

využity. Při této konkretizaci bude velmi důležitá spolupráce odborů komunikačních

a informačních systémů, odboru integrovaného a záchranného systému, odboru

operačního řízení a odboru krizového řízení. Spolupráci složek IZS a jejich vzájemnou

komunikaci by bylo vhodné řešit v samostatné bakalářské nebo diplomové práci.

Prospěšné by jistě bylo i personální rozšíření pracoviště operátora sítě Pegas

na regionální úrovni. Současné pracoviště o počtu jednoho pracovníka, který navíc

plní další úkoly, plynoucí z potřeb spojení okresního ředitelství Policie ČR, považuji

za nedostatečné. Po pracovní době nebo v případě dovolené tohoto pracovníka je

- 47 -

mnohem složitější řešení případných závad sítě. Složitá je rovněž pravidelná výměna

šifrovacích klíčů, servis a programování terminálů.

Dalším krokem by mělo být častější využití kódů typické činnosti. Po posledním

upgrade SW terminálů, který byl proveden současně s výměnou šifrovacích klíčů, byl

postup jejich odesílání částečně zjednodušen. Pro jejich lepší využití bude třeba

provést ještě upgrade SW Výjezd na KOPIS. Výhodná by byla možnost přiřadit

v tomto SW přenosný terminál VZ k řešené události. Pak by mohl VZ snadněji

odesílat kódy typické činnosti přímo ze svého přenosného terminálu. Po upgrade SW

Výjezd by měly být použitelné i dvoumístné kódy (např. Policie ČR na místě zásahu,

ZZS na místě zásahu, zřízen štáb VZ atd.).

Dále by bylo vhodné pořídit spojové vozidlo, jak vyplynulo z vyhodnocení taktického

cvičení v Henčově. Toto vozidlo by mělo být vybaveno několika terminály Pegas,

analogovými radiostanicemi, záznamovým zařízením a dalším vybavením, aby člen

štábu pro spojení mohl zajistit kvalitní spojení u zásahu. Vozidlo by mělo být

používáno u závažnějších a déle trvajících zásahů. Popis výbavy a systém použití

spojového vozidla přesahuje rámec této bakalářské práce. Současně s pořízením

vozidla bude nutné zajistit kvalifikovanou obsluhu vozidla. Řešením by mohlo být

zavedení pohotovostí techniků KIS, kteří by zároveň odstraňovali poruchy

na technologii KOPIS.

Se zavedením digitálních radiostanic u zásahu bude třeba se zamyslet nad organizací

spojení. U většiny zásahů, které jsou řešeny v prvním stupni (např. dopravní nehody),

je těžiště spojení mezi velitelem zásahu a KOPIS. Spojení v těchto případech je

většinou bez větších potíží. Při vyšším stupni požárního poplachu, u zásahů na větší

ploše, kdy je třeba dělení zásahu na sektory a úseky, je spojení na místě zásahu již

komplikované. Pokud se na zásahu podílí i další složky IZS, komplikace se spojením

se dále prohlubují. Proto by bylo vhodné analyzovat potřeby komunikace mezi VZ

a mužstvem, mezi VZ a vedoucími složek IZS, mezi VZ a KOPIS atd. Na základě

skutečných potřeb komunikace pak stanovit systém spojení u zásahu.

- 48 -

Aby bylo možné používat terminály Pegas u všech zásahů, bude nutné pořídit několika

terminálů v nevýbušném provedení podle standardu CENELEC6. Minimálně 2 ks

těchto terminálů by měly být umístěny na každé stanici HZS kV.

Po potvrzení vhodnosti nasazení systému automatické lokalizace vozidel (dále jen

„systém AVL“), které je ověřováno v rámci pilotního projektu v Moravskoslezském

kraji, by mohl být systém AVL zaveden do provozu také v kraji Vysočina. Přínos

tohoto systému vidím především v lepší spolupráci složek IZS, zejména při příjezdu

na místo zásahu.

Jak bylo uvedeno výše, terminály Pegas umožňují mnoho hlasových i datových

služeb. Bez jejich dokonalého zvládnutí bude pro uživatele obtížné tyto služby

využívat. Proto nesmíme zapomenout na kvalitní a častý výcvik mužstva v oblasti

spojení, zejména techniků spojení ve směně. Taktické cvičení v Henčově potvrdilo, že

v této oblasti je stále ještě co zlepšovat. Podle mého názoru by byl vhodnější praktický

výcvik, než pouhé teoretické školení na učebnách.

6 Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci

- 49 -

8. Závěr

8.1. Shrnutí

Úvodní část bakalářské práce přibližuje historii a vývoj komunikace jednotek PO

u zásahu. Každý způsob komunikace pomohl hasičům usnadnit jejich činnost, ale

současně měl i své nevýhody a omezení. Teprve s nasazením radiostanic můžeme

hovořit o skutečně operativním prostředku pro komunikaci hasičů u zásahu.

S rozvojem komunikačních a informačních technologií se zvyšují i požadavky

na kvalitu a spolehlivost spojení hasičských jednotek u zásahu. V další části práce

jsem proto porovnal vlastnosti analogových a digitálních radiostanic. Zavedení

digitálního systému Pegas bylo logickým důsledkem vývoje komunikačních

technologií. Výhodou digitálních systémů je především jejich odolnost vůči rušení.

Z porovnání vyplynulo, že digitální sítě jsou modernější a v mnohých ohledech lepší.

Digitální systém Pegas nabízí uživatelům možnost vzájemné komunikace pomocí

hlasových i datových služeb. Umožňuje jak oddělené komunikace jednotlivých složek,

tak i vzájemnou komunikaci v rámci IZS. Kromě těchto nezanedbatelných výhod se

však systém potýká s některými problémy, které bude nutné vyřešit.

V závěru práce jsem popsal využití radiokomunikačního systému Pegas u HZS kraje

Vysočina. Současně jsem navrhnul některá opatření, která by měla zlepšit využití

systému Pegas. U některých z těchto opatření by neměl být problém při jejich

realizaci. Mezi ně patří: využití pomocníka VZ pro spojení, četnější využití kódů

typické činnosti nebo výcvik uživatelů terminálů Pegas. Jiná opatření budou závislá na

množství finančních prostředků, které budou do systému investovány. Jsou to:

rozšíření počtu záložních terminálů, pořízení terminálů v nevýbušném provedení,

výměna ovládacích skříněk vozidlových terminálů, zakoupení jednonásobného

programovacího zařízení TPS, zakoupení a vybavení spojového vozidla. Další

opatření budou závislá na dalším jednání mezi uživateli a operátorem sítě a rovněž

na finančních prostředcích: rozšíření otevřených kanálů, zavedení funkce LPM

Scanning, personální rozšíření pracoviště operátora sítě Pegas na regionální úrovni,

zavedení systému AVL a sestavení předpisu pro použití terminálů Pegas.

- 50 -

Vážným problémem je i skutečnost, že terminály Pegas jsou považovány za vojenský

materiál, který se, mimo jiné, nesmí vyvážet mimo území ČR. Problém pak nastává

například při přeshraniční spolupráci hasičských jednotek nebo složek IZS.

Na tomto místě je třeba připomenout, že systém Pegas, založený na technologii

Tetrapol, není jediným používaným digitálním systémem. Dalším digitálním

systémem je Tetra. Tento systém byl v Evropě uznán jako komunikační standard

ETSI 7. Technickým řešením je tento systém velmi blízký systému Tetrapol, který

ovšem jako komunikační standard uznán nebyl. Tetra umožňuje, podobně jako systém

Pegas, jak hlasové tak i datové služby. Tento systém využívají nebo začínají využívat

bezpečnostní sbory např. ve Velké Británii, Švédsku, Finsku, Nizozemí a v dalších

zemích. V ČR využívá systém Tetra Jednotný bezpečnostní systém hlavního města

Prahy.

Zajímavá situace nastala, když v roce 2003 převzal výrobce terminálů Pegas, firma

EADS, od firmy Nokia její divizi Tetra. Je pravděpodobné, že by v budoucnu mohlo

dojít k propojení obou systémů.

Další digitální komunikační systémy využívá armáda. V České republice nahrazuje

zastaralé analogové technologie digitální systém TAKOM, vojáci britských bojových

jednotek začínají používat systém Bowman CIP. Tyto systémy jsou ale vyvíjeny

pro specifické potřeby armády, pro potřeby složek IZS by tedy nebyly vhodné.

Ucelený popis dalších digitálních komunikačních systémů a porovnání jejich

vlastností se systémem Tetrapol by mohlo být vhodným námětem pro diplomovou

práci.

8.2. Představa možné budoucnosti komunikace u zásahu

Pokud nebudu brát v úvahu to, že máme digitální systém Pegas, který je doplněn

analogovými radiostanicemi, chtěl bych v závěru své práce nastínit svoji představu

možné budoucnosti komunikace u zásahu.

7 European Telecomunication Standart Internacional - evropská standardizační instituce v oblasti

telekomunikací.

- 51 -

Každý zasahující hasič by mohl mít jako součást svojí přilby malý komunikátor.

Výhodnější by bylo, aby tato zařízení využívala digitální přenos. Jak bylo uvedeno

výše, nebylo by třeba dosahovat velký odstup užitečného signálu od šumu. Díky tomu

by stačil menší výkon vysílače, aby bylo možné se s tímto komunikátorem domluvit

do vzdálenosti kolem 1 km. Při použití menšího výkonu by mohl být použit menší

a lehčí akumulátor. Komunikátory by využívaly přímé spojení a k jejich provozu by

nebylo nutné pokrytí signálem sítě. Pracovaly by v simplexním provozu a klíčovací

tlačítko by bylo umístěno na boku přilby. Sluchátko by bylo uvnitř přilby, umístěno

proti uchu hasiče. Komunikátory by používaly temenní mikrofon, integrovaný

v přilbě.

Každý velitel družstva by měl ve své přilbě komunikátor dvojitý. Pomocí první části

by byl ve stálém spojení se členy družstva. Druhá část komunikátoru by mu sloužila

ke spojení s vozidlem nebo velitelem zásahu (sektoru, úseku). Činnost obou částí by

byla na sobě nezávislá.

Komunikátory by při provozu pracovaly na principu automatického sdílení provozních

zdrojů (trunkování). Aby spolu mohly komunikovat pouze komunikátory v jedné

skupině a nerušily se s jinými skupinami, musely by se jednoduchým způsobem spolu

„svázat“ – používat pro spojení společný kód. Řídícím prvkem ve skupině by byl

dvojitý komunikátor velitele. Každý řídící prvek by vysílal svůj jedinečný kód. Velitel

by tlačítkem vyslal kód skupiny a členové skupiny by prvním stiskem tlačítka zahájili

režim svazování a druhým stiskem by potvrdili přijetí kódu. Svazování by mělo

fungovat jen na malou vzdálenost, např. okolo 20 m. Podřízené komunikátory by

mohly být svázány jen s jedním řídícím. Při svazování s jiným řídícím prvkem by bylo

předchozí svázání zrušeno. Současně by takto bylo umožněno libovolné pozdější

přidání nových komunikátorů do stejné skupiny. Již při nástupu směny do služby by se

spolu svázaly komunikátory velitelů družstev a členů družstev. Velitelé družstev by

stejným způsobem svázali své druhé části komunikátoru s předurčenými vozidly.

V tomto směru by byl řídícím prvkem terminál ve vozidle.

Spojení s operačním střediskem by zajišťoval terminál ve vozidle. Terminál by

pro tyto hovory využíval infrastrukturu sítě. Velitel, který by chtěl předat zprávu

na operační středisko, by se s malým výkonem komunikátoru spojil se svým vozidlem

a vozidlový terminál by ho propojil se sítí a umožnil mu předání zprávy na operační

- 52 -

středisko. Stejným způsobem by pracoval vozidlový terminál i při jízdě k zásahu.

Automaticky by převáděl hovor z komunikátoru velitele do sítě. Současně by bylo

možné odesílat z vozidlového terminálu kódy typické činnosti.

U většího zásahu, kde by bylo více velitelů družstev, by pro ně byl řídícím prvkem

komunikátor velitele zásahu. Velitel zásahu by se nejdříve musel svázat

s komunikátory velitelů družstev. Tím by bylo zrušeno předchozí svázání velitelů

družstev s vozidlovými terminály. Toto spojení by již nebylo nutné, protože

komunikaci s operačním střediskem by prováděl velitel zásahu.

V případě zásahu více složek IZS by tyto složky mohly využívat obdobným způsobem

stejné komunikátory. Vedoucí složky IZS by svůj komunikátor svázal s řídící částí

komunikátoru velitele zásahu IZS. Pokud by u zásahu pracovala nějaká skupina, která

by tyto komunikátory neměla, zapůjčil by veliteli této skupiny velitel zásahu některý

ze záložních, které by byly ve výbavě vozidel. Tyto záložní komunikátory by mohly

být obdobné konstrukce, jakou používají dnešní lehké Bluetooth hands free soupravy

k mobilním telefonům.

V případě většího a složitějšího zásahu by se přímo na místě zásahu využívalo mobilní

operační středisko. Velitel zásahu by předával zprávy jen do tohoto vozidla. Protokol

o zásahu by vyplňoval operátor vozidla. Mobilní operační středisko by využívalo

infrastrukturu sítě pro datové spojení s KOPIS. Na KOPIS by byl on-line přenášen

stav protokolu o zásahu. Toto mobilní operační středisko by kromě dalších zařízení

bylo vybaveno též kamerami. Pomocí datového přenosu by se mohl přenášet obraz

z několika kamer na KOPIS.

Zajímavé asi bude porovnat, nakolik se budou shodovat mé představy spojení u zásahu

se skutečností za několik let.

- 53 -

9. Literatura

1. BOLTÍK, J.; ČESKÝ, M.; HOJKA, J.; VOMELA, L. Elektronická zařízení pro 4. ročník SPŠE. Vydání I. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, n. p., 1982. 438 s.

2. DUDÁČEK, A. Komunikační systémy v PO. [online] Prozatímní učební text. VŠB-TU Ostrava, 2000 [cit. 2007-04-08]. Dostupné na internetu: <http://homen.vsb.cz/~www547/WEB/TEXTY/KS/komsyst.htm#_Toc477778597>

3. HANUŠKA, L.; PECKA, L. Plán taktického cvičení Horizont 2006. Jihlava: HZS kraje Vysočina, 2006. HSJI-30-24/1-IZS-2006

4. HLADÍK, V. Systémové řešení implementace technologie TETRAPOL v projektu PEGAS do komunikačního prostředí Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV GŘ HZS ČR, listopad 2001.

5. KOCOUREK, P. Přenos informace. Vydání I. Praha: Vydavatelství ČVUT, srpen 1994. 241 s. ISBN 80-01-01169-0

6. MATRA NORTEL COMMUNICATIONS. Provozní dokumentace PMR - Prezentace systému. Bois d´Arcy: EADS Defence and Security Networks, 24. 4. 2002.

7. MILENOVSKÝ, E., STUDNIČKA, M., Přenosné a vozidlové VKV radiostanice. Vydání I. Praha: Naše vojsko, 1970. 360 s.

8. PETRÁNEK, J. Příručka pro radiotelefonní zkoušky pozemních radiooperátorů. Vydání I. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1987. 136 s.

9. SEIDL, A. S. Metodika signálův. 1900

10.SYROVÁTKA, B. Radiové vysílače a přijímače. 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, červen 2005. 200 s. ISBN 80-01-03236-1.

11.ŠOBÍŠEK, L. Historie výstavby digitální radiokomunikační sítě PEGAS. [online] Praha: MV ČR, 20. 5. 2002, [cit. 2007-04-08]. Dostupné na internetu: < http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2002/peghist.html >

12.ŠUBERT, L. Teorie radiové komunikace. 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, červenec 1988. 255 s.

13.Cvičební řád jednotek požární ochrany - pořadový výcvik, technický výcvik. 1. vyd. Praha: MV – ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ve vydavatelství Facom, 1997. ISBN 80-902121-8-2

14.Radioscannery AOR [online] CBradio.cz [cit. 2007-04-08]. Dostupné na internetu: < http://www.cbradio.cz/scanner/aor.php3#ar16b >

- 54 -

15.Řád analogové rádiové sítě Hasičského záchranného sboru ČR a součinnosti v integrovaném záchranném systému. Praha: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR, ročník 2004, částka 42, 20. 10. 2004.

16.Spojení u požárního zásahu příručka pro velitele jednotek a spojaře požární ochrany. Vydalo ministerstvo vnitra – hlavní inspekce požární ochrany, 1964. 160 s.

17.Šíření rádiových signálů. [online] Český radioklub, 9. 4. 2006, [cit. 2007-04-08]. Dostupné na internetu: < http://www.crk.cz/CZ/SIRENIC.HTM >

- 55 -

10. Seznam zkratek

µRBS micro Radio Base Station - mikrorádiová základnová stanice

AD/DA Analog-Digital / Digital -Analog

AM Amplitudová modulace

AVL Automatic Vehicle Location - automatická lokalizace vozidel

BER Boitier Emission / Réception - vysílací a přijímací jednotka

CCP Command and Control Panel - příkazový a kontrolní panel

CO Civilní ochrana

ČR Česká republika

ČVUT České vysoké učení technické

DIR Direct - přímý režim

EMOCH Emergency Multi-cell Open Channel - krizový otevřený kanál

FDMA Frequency Division Multiple Access - výcenásobný přístup rozdělením kmitočtů

FM Frekvenční modulace

G1 1nd Generation - 1. generace

G2 2nd Generation - 2. generace

GMSK Gaussian Minimum Shift Keying - klíčování Gaussovým minimálním posuvem

GPS Global Positioning Systém - Systém globálního určování polohy

GŘ Generální ředitelství

GSM Global System for Mobile communications - globální systém mobilní komunikace

HW Hardware - technické vybavení počítače

HZS Hasičský záchranný sbor

IDR Independent Digital Repeater - nezávislý digitální opakovač

IP Internet Protocol - internetový protokol

- 56 -

IZS Integrovaný záchranný systém

KIS Komunikační a informační systémy

KOPIS Krajské operační a informační středisko

LCT Line Connected Terminal - linkově připojený terminál

LED Light Emitting Diode - svítivá dioda

LPM Listening Priority Mode - režim prioritního příjmu

MMF Mezinárodní měnový fond

MV Ministerstvo vnitra

PC Personal Computer - osobní počítač

PČR Policie České republiky

PMR Professional Mobile Radio - radiokomunikační zařízení k profesionálnímu nasazení

OCH Open Channel – otevřený kanál

PO Požární ochrana

RCT Radio Connected Terminal - rádiově připojený terminál

RN Regional Network - regionální síť

SDH Sbor dobrovolných hasičů

SMS Short Message Service - krátká textová zpráva

SW Software - programové vybavení

TPS Terminal Programming Station - stanice programování terminálů

VKV Velmi krátké vlny

VŠB-TU Vysoká škola báňská - Technická univerzita

VZ Velitel zásahu

ZZS Zdravotnická záchranná služba

- 57 -

11. Seznam p říloh

1. Příloha č. 1 - Pokrytí kraje Vysočina signálem analogových převáděčů

2. Příloha č. 2 - Pokrytí kraje Vysočina signálem sítě Pegas

3. Příloha č. 3 - Varianty spojení HZS kraje Vysočina pro využití terminálů Pegas v síti velitele zásahu

4. Příloha č. 4 - Výpis z plánu taktického cvičení Horizont 2006

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 1

- 1 -

Pokrytí kraje Vysočina signálem analogových převáděčů

(Stav v roce 2004)

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 2

- 1 -

Pokrytí kraje Vysočina signálem sítě Pegas

(Stav v roce 2004, pokrytí pro vozidlový terminál)

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 1 -

Varianty spojení HZS kraje Vyso čina pro využití terminál ů Pegas v síti velitele zásahu

Varianta 1 Velitel zásahu používá dva digitální přenosné terminály. Na jednom terminálu sleduje

spojení s operačním střediskem na otevřeném kanále OCH HZS.

Na druhém terminálu komunikuje s mužstvem na přímém kanálu DIR K. Zároveň má

ve vozidle zapnutý převodník, kde se mu převádí analogový zásahový

kanál K na digitální kanál DIR K a naopak, tím má zajištěno spojení s dobrovolnými

hasiči.

Nevýhodou této varianty je, pokud velitel zásahu zřídí další úsek, musí mít další

digitální terminál. Digitální terminály neumí SCAN DIR kanálů.

Pro komunikaci pro OCH HZS je nutné dostatečné pokrytí signálem PEGAS pro

použití přenosného terminálu.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 2 -

Varianta 2

Velitel zásahu používá dva přenosné terminály, jeden analogový a jeden digitální.

Na analogovém terminálu sleduje spojení s operačním střediskem přes převodník

zapnutý ve vozidle. Do vozidla vysílá na převodníkovém kanále M+, popřípadě G+.

Převodník ve vozidle převede spojení na otevřený kanál OCH HZS.

Na druhém, digitálním terminálu, komunikuje s mužstvem na kanálu DIR K. Zároveň

má ve druhém vozidle zapnutý převodník, kde se mu převádí analogový zásahový

kanál K na digitální kanál DIR K a naopak, tím má zajištěno spojení s dobrovolnými

hasiči.

Výhodou této varianty je, že vozidlo, které převádí převodníkový kanál M+

do otevřeného kanálu OCH HZS má podstatně lepší citlivost pro příjem signálu než

přenosný terminál.

Nevýhodou této varianty je nutnost mít u zásahu dvě vozidla vybavena převodníkem

a pokud velitel zásahu zřídí další úsek, musí mít další digitální terminál. Digitální

terminály neumí SCAN DIR kanálů.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 3 -

Varianta 3

Velitel zásahu používá dva přenosné terminály, jeden analogový a jeden digitální.

Na digitálním terminálu sleduje spojení s operačním střediskem na otevřeném kanále

OCH HZS.

Na druhém, analogovém terminálu, komunikuje s profesionálními hasiči za použití

převodníku do digitální sítě na DIR K a s dobrovolnými hasiči přímo v analogové síti

na kanálu K.

Výhodou této varianty je, že pokud velitel zásahu zřídí více úseků, nemusí používat

další terminál. Analogový terminál umí SCAN několika kanálů.

Nevýhodou je nutnost dostatečného pokrytí signálem PEGAS pro příjem na přenosný

terminál. Při komunikaci přes převodník je větší pravděpodobnost závady

a nefunkčnosti spojení s vlastním mužstvem, za které nese odpovědnost.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 4 -

Varianta 4

Velitel zásahu používá jeden digitální přenosný terminál. Komunikuje s mužstvem

na kanálu DIR K. Zároveň má ve vozidle zapnutý převodník, kde se mu převádí

analogový zásahový kanál K na digitální kanál DIR K a naopak. Tím má zajištěno

spojení s dobrovolnými hasiči.

Spojení s operačním střediskem mu zajišťuje strojník, který sleduje na vozidlovém

terminálu otevřený kanál OCH HZS a na přenosném terminálu (na DIR K) předává

veliteli zásahu zprávu o případném volání operačního střediska. Velitel zásahu se přepne

na svém přenosném terminálu na OCH HZS a komunikuje s operačním střediskem.

Výhodou této varianty je, že velitel zásahu má pouze jeden přenosný terminál.

Nevýhodou je nutnost dostatečného pokrytí signálem PEGAS pro příjem na přenosný

terminál. Velitel zásahu potřebuje jednoho strojníka, který se mu stará o spojení

s operačním střediskem. Do prostoru čerpadla je vyveden pouze reproduktor. Pokud

chce strojník reagovat na výzvu operačního střediska, musí buď do kabiny vozidla nebo

se přepnout na otevřený kanál OCH HZS, tím ale ztratí spojení s mužstvem a velitelem

zásahu. Obdobný stav nastane, pokud komunikuje velitel s operačním střediskem, nemá

spojení s mužstvem, za které nese odpovědnost.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 5 -

Varianta 5

Velitel zásahu používá jeden digitální přenosný terminál. Komunikuje s mužstvem

na kanálu DIR K. Zároveň má ve vozidle zapnutý převodník, kde se mu převádí

analogový zásahový kanál K na digitální kanál DIR K a naopak, tím má zajištěno

spojení s dobrovolnými hasiči.

Spojení s operačním střediskem mu zajišťuje technik KIS, který sleduje na vozidlovém

terminálu otevřený kanál OCH HZS a přenosným terminálem (na DIR K) předává

veliteli zásahu zprávu z operačního střediska. Velitel zásahu předá zprávu pro operační

středisko na DIR K techniku KIS a ten ji dále předá operačnímu středisku na otevřeném

kanále OCH HZS.

Výhodou této varianty je, že velitel zásahu má pouze jeden terminál a je stále ve spojení

s mužstvem, za které má odpovědnost.

Nevýhodou je, že velitel zásahu potřebuje technika KIS, který se mu stará o spojení

s operačním střediskem. Tento technik však nemůže být u zásahu od samého začátku,

kdy je nejčetnější komunikace.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 6 -

Varianta 6

Velitel zásahu používá jeden digitální přenosný terminál. Komunikuje s mužstvem

na kanálu DIR K. Zároveň má ve vozidle zapnutý převodník, kde se mu převádí

analogový zásahový kanál K na digitální kanál DIR K a naopak, tím má zajištěno

spojení s dobrovolnými hasiči.

Spojení s operačním střediskem je zajištěno zapnutím monitoringu sítě, tím je terminál

schopen přijímat individuální hovor.

Výhodou této varianty je, že velitel zásahu má pouze jeden terminál.

Nevýhodou je nutnost dostatečného pokrytí signálem PEGAS pro příjem na přenosný

terminál. Při přepnutí na otevřený kanál nebo při příjmu individuálního hovoru ztratí

spojení s mužstvem, za které nese odpovědnost.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 7 -

Varianta 7

Velitel zásahu používá jeden digitální přenosný terminál. Komunikuje s mužstvem

na kanálu DIR K. Zároveň má ve vozidle zapnutý převodník, kde se mu převádí

analogový zásahový kanál K na digitální kanál DIR K a naopak, tím má zajištěno

spojení s dobrovolnými hasiči.

Spojení s operačním střediskem je zajištěno zapnutím terminálu do výstražného

rozhlasového zařízení (VRZ), které upozorní velitele na příchozí hovor z operačního

střediska.

Výhodou této varianty je, že velitel zásahu má pouze jeden terminál.

Nevýhodou je nutnost dostatečného pokrytí signálem PEGAS pro příjem na přenosný

terminál. Velitel se musí zdržovat poblíž vozidla s VRZ, aby slyšel výzvu z operačního

střediska. Na výzvu se velitel musí přepnout na otevřený kanál. Při přepnutí na otevřený

kanál ztratí spojení s mužstvem, za které nese odpovědnost.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 3

- 8 -

Varianta 8

Tato varianta využívá digitální radiovou síť pouze do úrovně vozidla. Od vozidla

k veliteli zásahu a k mužstvu je využita analogová radiová síť.

Velitel má jednu analogovou radiostanici, na které má zapnutý SCAN. S mužstvem

komunikuje na zásahovém kanále K, popřípadě záložním kanále N. S operačním

střediskem má zajištěno spojení přes převodník ve vozidle. Převod je mezi analogovým

převodníkovým kanálem M+ popřípadě G+ na otevřený kanál OCH HZS.

Výhodou této varianty je, že velitel zásahu používá pouze jednu radiostanici. Na místě

zásahu stačí pokrytí signálem sítě pouze pro vozidlo. Vozidlo je možné umístnit tak, aby

bylo pod pokrytím signálem sítě.

Nevýhodou je, že při komunikaci s operačním střediskem ztratí spojení s mužstvem,

za které nese odpovědnost.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 4

- 1 -

Výpis z plánu taktického cvi čení Horizont 2006

I. Účel cvičení

Zásah složek IZS kraje Vysočina (dále jen složek IZS) po havárii civilního letadla typu L 610 při přistání.

II. Cíl cvičení

1. Ověřit postup a taktiku složek IZS při společném zásahu při záchranných a likvidačních pracích podle zpracované typové činnosti na leteckou nehodu STČ - 04/IZS (dostupné na www.mvcr.cz).

2. Prověřit spojení mezi složkami IZS.

3. Zjistit možný rozsah a úroveň spolupráce zasahujících složek IZS.

III. Místo provedení cvičení, termín cvičení

Letiště Jihlava – Henčov a prostor u letiště. Cvičení se uskuteční dne 5.10.2006.

IV. Seznam zúčastněných složek

Cvičící:

Složka Technika Počet cvičících

HZS kraje Vysočina

st. Jihlava 2 x CAS, RZA, KNP S3 st. Polná 1 x CAS st. Třešť 1 x CAS st. Havlíčkův Brod 1 x CAS st. Pelhřimov 1 x AD

16 4 4 4 2

HZSp Kronospan 1 x CAS 2

JSDH

Luka n. Jihlavou 1 x VEA, 1 x CAS Dolní Cerekev 1 x CAS Kamenice 1 x CAS Stonařov 1 x CAS Brtnice 1 x CAS Polná 1 x CAS Zhoř 1 x CAS

6 4 4 8 4 4 4

ZZS kraje Vysočina

1 x LZS vrtulník Jihlava 1 x RLP Jihlava 1 x RZP Jihlava 1 x RLP V. Meziříčí 1 x RV H. Brod

2 3 2 3 2

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 4

- 2 -

1 x RZP Jihlava 2

ČČK 3 x sanita 10

PČR 4 x OA, vrtulník 24

MP 3 x OA 11

SPŠ 2 x autobus 80

AČR - 153. ZP - J. Hradec 1 x POKA 1 x průzkumný chemický UAZ 469 1x vozidlo velitele

9

ČIŽP 1 x OA 2

ŽP 1 x OA 2

Společnost pH MEDIA 1 x OA 2

V. Výchozí situace

Všeobecná situace

Dne 5.10.2006 provádělo letadlo L 610, provozovatel Silver Line, pravidelný let CS023 z letiště Praha Ruzyně na letiště Bratislava. Letadlo vzlétlo z LKPR a pokračovalo po trati VLM – ODNEM.

Posádka letadla L 610 vyslala 5NM severně od Jihlavy signál tísně „MAYDAY MAYDAY MAYDAY “ , zprávu o klesání s poruchou pravého motoru a řízení letadla a oznámila úmysl velitele letadla urychleně přistát na nejbližší letiště – Jihlava – Henčov. Zvláštní situace

Posádka letadla na dotaz řídícího letového provozu (APP EC), který sleduje radarovou stopu letadla ve směru kurzem 100° upřesnila, že na palubě je celkem 40 osob (4 členové posádky a 36 cestujících), letadlo nepřeváží žádné nebezpečné věci a že v nádržích je cca 1500 kg paliva.

Další zpráva posádky letadla byla přerušovaná a nečitelná. Na opakované volání již posádka neodpovídala. V prostoru severně od letiště Jihlava – Henčov radarová stopa končila v kurzu 250°.

VI. Způsob provedení cvičení

V průběhu cvičení se bude veškerá telefonická komunikace, jak ústní tak písemná, označovat na začátku „Cvičení HORIZONT 2006“ a dále bude následovat zpráva.

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 4

- 3 -

VII. Úkoly cvičících

Složka Činnost

HZS a jednotky PO

- záchrana, vyprošťování a předlékařská pomoc zraněným, - provedení hasebních prací, - řízení zásahu s vytvořením štábu VZ, - zabezpečení týlu, - psychologická podpora,

ZZS a LZS

- spolupráce s HZS, - třídění zraněných, příp. mrtvých, - ošetření zraněných, - vybudování shromaždiště zraněných, - plnění úkolů v souladu s traumatologickým plánem,

PČR

- záchranné práce s využitím vrtulníku, - uzavření místa zásahu a koordinace provozu, - evidence a zjišťování totožnosti osob, - ochrana majetku postižených osob, - šetření nehody ve spolupráci s ÚZPLN,

Městská policie Jihlava

- spolupráce s PČR při uzavření místa zásahu, - spolupráce s PČR při evidenci a zjišťování totožnosti osob, - ochrana majetku postižených osob,

ČČK - namaskování figurantů (zraněných a mrtvých osob),

SPŠ Jihlava

- zajištění figurantů, - spolupráce s PČR při uzávěře místa zásahu, - spolupráce s PČR při hledání zraněných osob,

SZŠ Jihlava - zajištění figurantů,

AČR – 153. ZP - zabezpečení týlu - asanace místa nehody,

Česká inspekce životního prostředí

- spolupráce s HZS při stanovení opatření ohledně ekologické havárie od leteckého paliva ve spolupráci se ŽP a VZ, - případný odběr vzorků,

Životní prostředí

- spolupráce s HZS při stanovení opatření ohledně ekologické havárie od leteckého paliva ve spolupráci se ŽP a VZ, - případný odběr vzorků,

KÚ kraje Vysočina - informování médií prostřednictvím tiskového mluvčího, - spolupráce s ČIŽP,

Společnost pH MEDIA - simulace činnosti médií

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 4

- 4 -

VIII. Plán spojení

OCH HZS KOPIS

M+ (G+)

K (I)

Vozidlo s převodníkem AD/DA

I

OCH HZS

I

Štáb - I

Ohlášení VZ při příjezdu na místo zásahu na K po zřízení štábu na I

Jištění - K

Vyhledávání - N

K

N

OCH IZS

DIR IZS

OCH IZS

DIR IZS

OCH IZS

DIR IZS

Komunikace u zásahu Komunikace cestou k zásahu

RDST 1: OCH 112 a HZS RDST 2: I, M+ RDST 3: DIR IZS

RDST 1: I IZS

OCH

I

I

RCC

Od analogových radiostanic k digitálnímu systému Pegas u HZS kraje Vysočina Ivo Hána Příloha č. 4

- 5 -

IX. Graf spojení