Bakalářská práce - Theses3.1.5 Český jazyk pro 8. ročník základní školy a pro...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra českého jazyka a literatury

Bakalářská práce

Michaela Sciranková

Postavení subjektu v učebnicích českého jazyka pro základní školy

Olomouc 2014 Vedoucí práce: doc. PhDr. Marie Zouharová, Ph.D.

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou

literaturu a zdroje.

V Olomouci dne 17. dubna 2014 ................................................................

Michaela Sciranková

Poděkování

Děkuji doc. PhDr. Marii Zouharové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce,

poskytování rad a za její čas.

Obsah

1 Úvod .................................................................................................................................... 6

2 Vymezení pojmu subjekt v odborných publikacích ........................................................... 7

2.1 Subjekt v Příruční mluvnici češtiny ............................................................................. 7

2.2 Subjekt v Mluvnici spisovné češtiny 2 ....................................................................... 10

2.3 Subjekt v Češtině - řeči a jazyce ................................................................................ 12

2.4 Subjekt v Didaktice českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ ............................................... 13

2.5 Subjekt v Didaktice češtiny ........................................................................................ 14

2.6 Pojetí subjektu v odborné publikaci Inovace organizace a prezentace syntaktických

termínů v učivu českého jazyka na základní škole .......................................................... 15

3 Pojetí subjektu v učebnicích českého jazyka pro základní školy ..................................... 17

3.1 Subjekt v učebnicích od SPN (1997 - 2003) .............................................................. 17

3.1.1 Český jazyk pro 4. ročník základní školy ............................................................ 17

3.1.2 Český jazyk pro 5. ročník základní školy ............................................................ 19

3.1.3 Český jazyk pro 6. ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých

gymnázií ....................................................................................................................... 20


gymnázií ....................................................................................................................... 20


gymnázií ....................................................................................................................... 22


gymnázií ....................................................................................................................... 22

3.2 Subjekt v učebnicích od SPN (2006 - 2010) .............................................................. 23

3.2.1 Český jazyk 4 pro základní školy ........................................................................ 23






3.3 Srovnání dvou řad učebnic od SPN (1997 - 2003) s (2006 - 2010) ........................... 30

3.4 Subjekt v učebnicích od nakladatelství ALTER ........................................................ 31

3.4.1 Český jazyk 4 ...................................................................................................... 31

3.4.2 Český jazyk 5 ...................................................................................................... 33

3.4.3 Český jazyk 6 ...................................................................................................... 34

3.4.4 Český jazyk 7 ...................................................................................................... 35

3.4.5 Český jazyk 8 ...................................................................................................... 36

3.4.6 Český jazyk 9 ...................................................................................................... 37

3.5 Subjekt v učebnicích od nakladatelství FRAUS ........................................................ 39

3.5.1 Český jazyk: pro 4. ročník základní školy ........................................................... 39

3.5.2 Český jazyk: pro 5. ročník základní školy ........................................................... 40

3.5.3 Český jazyk 6: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia ....................... 41




3.6 Srovnání řad učebnic ALTER, FRAUS a SPN (2006 - 2010) ................................... 44

3.7 Postřehy pedagogů na 2. stupni ZŠ ............................................................................ 47

4 Závěr ................................................................................................................................. 49

Seznam použité literatury a zdrojů ...................................................................................... 50

6

1 Úvod

Téma pro svoji bakalářskou práci jsem si nevybrala jen tak náhodou. V hodině

české syntaxe jsem se spolužačkou zpracovala prezentaci s názvem „Problematika výuky

subjektu na ZŠ”. Toto téma mě zaujalo natolik, že jsem se o něm chtěla dozvědět více.

Při vypracování zmíněného úkolu se mi do rukou dostala řada učebnic českého jazyka

od SPN, které jsem používala na základní škole já a mí vrstevníci a nová řada,

která se používá dnes. V těchto učebnicích je vidět rozdíl již na první pohled, a proto chci

ve své bakalářské práci rozebrat a zhodnotit také jiné učebnice od různých autorů

a vydavatelů. Důvodem mého zájmu je také to, že bych v budoucnu ráda pracovala

jako učitelka českého jazyka. Seznámení se s více řadami učebnic pro mě bude jistě

přínosné.

V bakalářské práci se budu zaměřovat jen na tu část učebnic, která se zabývá

učivem subjektu. Pokusím se zjistit, jestli se styl učiva během několika let změnil.

Dále chci určit, jak se od sebe liší současné řady učebnic.

V první části mé práce se budu věnovat problematice subjektu v odborných

publikacích. Publikace jsou sestaveny k různým účelům, proto každá nahlíží na subjekt

jinak. V další části se zaměřím na konkrétní učebnice pro základní školy. Nejdříve popíšu

pojetí subjektu v učebnicích od SPN (1997 - 2003) a (2006 - 2010) a zhodnotím,

jak se novější řada odlišuje od původní. Poté uvedu, jak je problematika subjektu pojata

i v učebnicích od nakladatelství ALTER a FRAUS. Nakonec všechny tři řady srovnám.

7

2 Vymezení pojmu subjekt v odborných publikacích

Pro první část mé práce jsem si vybrala šest různých publikací, ve kterých

je nějakým způsobem rozebrán syntaktický termín subjekt. Postupně tedy popíšu výklad

subjektu v každé z nich.

2.1 Subjekt v Příruční mluvnici češtiny

Subjekt je v Příruční mluvnici češtiny (Příruční mluvnice češtiny, 2012) popsán

jako mluvnický termín, kterým označujeme levovalenční syntaktickou pozici přísudkového

výrazu. Je to pozice s formou Nom. Na tento větný člen se ptáme otázkou prvního pádu

„kdo? co?”. Subjektová pozice je také pozice, která je v infinitivní formě predikátoru

likvidována: Babička zpívala vnučce ukolébavku ― zpívat vnučce ukolébavku; subjektem

věty je tedy pozice, v níž se nachází výraz babička. Nejdůležitější postavení v hierarchii

valenčních pozic přísudkového výrazu má podmět. Přísudek se shoduje s podmětem: Alena

zpívá; ty zpíváš.

Příruční mluvnice češtiny rozlišuje ze sémantického hlediska podmět substanční

a podmět situační.

1) Podmět substanční (Příruční mluvnice češtiny, 2012)

Podmětový výraz může mít povahu nominální fráze: Naše nejlepší kamarádka

z dětství se odstěhovala. Kamarádka, kterou jsem znala od dětství, se odstěhovala.

Podmět nevyjadřujeme, je-li přísudkový výraz ve formě 1. nebo 2. osoby: Dnes

si vezmu červený svetr znamená totéž jako: Já si dnes vezmu červený svetr. Slovní

vyjadřování podmětu je motivováno různými faktory:

faktory věcné: Já to věděla (osoba není určena morfémem přísudkového výrazu);

Já, ty a Radim to zvládneme (potřeba vyjádřit, kdo je participantem umístěným

v podmětu);

faktory komunikační: Tu vázu shodil Ondra. ― Ne. Tu vázu jsem shodil já (osoba

je v protikladu s někým jiným); Vy jste to ještě nesnědli? (otázky podivové);

8

faktory konstrukční: Co sis to ty nešťastnice usmyslela! (potřeba charakterizovat

osobu výrazem v pozici atributu); Pouze ty víš, kdo to rozbil (platnost obsahu věty

je omezena na osoby já, ty, my, vy).

Podmět vyjadřujeme, je-li přísudkový výraz ve formě 3. osoby. Věta by byla jinak

informačně neúplná: Čte dopis. - nepoznáme, komu je děj vyjadřovaný přísudkem

připisován. Holým podmětem může být:

substantivum s věcným významem nebo zájmeno: Vaše Anička dorazila první;

Někdo pláče; Hned to křeslo, které uviděl jako první, mu padlo do oka;

adjektivum nebo zájmeno - vypouští se podmětové substantivum: Všichni soutěžící

byli odměněni, nejúspěšnější (soutěžící) dostali peněžitou odměnu (substantivum

již bylo užito v předchozím kontextu); Jahodovou (zmrzlinu) mám nejraději

(substantivum je zřejmé ze situace); Svíčková (omáčka) je jeho nejoblíbenější jídlo

(význam je zřejmý i mimo kontext). Z těchto případů vznikají substantivizovaná

přídavná jména a zájmena: Máme novou účetní; Ta moje je pořád někde pryč;

neohebná slova a výrazy citátové povahy: Ulicemi se neslo hlasité hurá; „Říkali

mi Leni” je knížka, kterou jsem měla v dětství nejraději;

věta s vztažnými zájmeny kdo, co: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí; Co je malé,

to je milé.

Podmětové výrazy nemusí být vždy v nominativu, jejich užití je motivováno:

a) Pádem jsou vyjadřovány navíc další významové rysy:

genitiv záporový: K probírané látce nebyly (žádné) otázky ― K probírané látce

nebylo (žádných) otázek (u negovaného přísudku);

genitiv kvantitativní: V únoru napadlo sněhu (= hodně sněhu, máme na mysli jisté

množství);

adverbiální pády - vyjadřují rys: podílnosti: Na každém stole bylo po čtyřech

talířích; přibližnosti množství: Na obloze vyšlo na tisíc hvězd.

b) Místo nominativu se užívá genitivu numerativního, jímž se vyjadřuje počítaný objekt

po číslovkách určitých od pěti výše a po neurčitých číslovkách: Do práce přišlo dvacet

dělníků; Jen několik občanů přišlo k volbám; Vás šest zůstane na chodbě (číslovkou se

vyjadřuje kvantitativní přívlastek u podmětového jména). Dělníků dnes přišlo dvacet;

9

Občanů přišlo k volbám jen několik; Šest vás zůstane na chodbě (číslovkou se vyjadřuje

kvantitativní příslovečné určení). Vypočítaných cvičení bylo osm // mnoho; Jelo nás devět

(součást kvantitativního přísudku tvoří číslovka).

c) Příslovečné pády s formou místního nebo časového určení na otázku „kde?”: U Hejbalů

pekli dort // Hejbalovi pekli dort.

2) Podmět situační (Příruční mluvnice češtiny, 2012)

Podmětový výraz má podobu větnou: Říká se, že platy se zvyšovat nebudou

(participanty se sémantickými rolemi informace); Bylo mi řečeno, abych se více učil

(instrukce); Těšilo ji, že se s ní všichni kamarádí (podnětu). Situační podmět musí být

vždy vyjádřen slovně.

a) Vedlejší věta se spojkou (aby, že, kdyby, když, zda, -li, jako by...), nebo s příslovcem

(jak, kdy, kolik, kde...). Není dobré (to), že si necháváš všechno na poslední chvíli; Hlásili

(to), že se od zítřka budou prodávat lístky na ples; Bylo nám divné (to), proč nepřišel

do školy (výraz to může vyjadřovat nominativní formu podmětové pozice).

b) Podmětné věty vedlejší mohou být nahrazeny:

konstrukcí, jejíž jádro tvoří infinitiv: Bylo by vhodné, kdybys mu s tím aspoň

pomohl // Bylo by vhodné aspoň mu pomoci (přísudek vedlejší věty označuje

stavy/děje, které nejsou „fakty”); Mrzelo by mě, kdybych byla nemocná // Mrzelo

by mě být nemocná (přísudkový výraz věty hlavní implikuje nějaký substanční

participant); Je velmi nepříjemné, když je člověk okraden // Je velmi nepříjemné být

okraden (podmětový participant ve větě vedlejší je všeobecný);

konstrukcí, jejíž jádro tvoří dějové/stavové substantivum: Těší mě (to), že jsi mi

pomohl // Těší mě tvá pomoc;

substantivy s věcným významem: Vadí mi, že je tady nepořádek // Nepořádek mi

tady vadí; Vadí mi, že ten nepořádek nikdo neuklidí // Nepořádek mi vadí.

c) Možnost užití zájmena to v podmětu, je-li situace, která je umístěna v pozici podmětu,

známá z kontextu: Jirka si před jídlem neumyl ruce ― To (tj. neumýt si ruce před jídlem)

se přece nedělá.

V Příruční mluvnici češtiny je subjekt popsán velmi podrobně. Téma je poměrně

obsáhlé a autoři se věnovali problematice subjektu pečlivě. Tato příručka je psána odborně,

10

vyskytují se zde odborné názvy a latinská terminologie. Celý text je průběžně prokládán

příklady. Díky velkému množství příkladů je vše srozumitelné a snadno pochopitelné

i navzdory tomu, že je teorie v latinské terminologii. Důležitá slova jsou tučně zvýrazněna,

což slouží k lepší orientaci v textu, upoutání pozornosti a rychlejšímu vštípení do paměti.

Příruční mluvnice češtiny je rozdělena do paragrafů, díky kterým se snadno vyhledávají

potřebné termíny, a uživatel se lépe orientuje v textu. Některé pasáže jsou popisovány

příliš složitě, problematika je pak ale objasněna na příkladech, které jsou snadno

pochopitelné.

2.2 Subjekt v Mluvnici spisovné češtiny 2

Autorem celé mluvnice a taktéž kapitoly o subjektu je František Trávníček. Subjekt

je podle Trávníčka (Mluvnice spisovné češtiny 2, 1951):

1. Z části činitel děje, z části nositel děje nebo přísudkové vlastnosti. Jako příklady

můžeme uvést: maminka | vaří; kočka | mňouká; jablko | je červené; most | se staví.

2. Přísudkový subjekt neboli podmět přísudku: maminka vaří; kočka mňouká; jablko

je červené.

3. Nepřísudkový subjekt jako vykonavatel nebo nositel děje. Může být vyjádřen neurčitým

slovesem nebo dějovým jménem: slyším tě hráti (podmětem činnosti vyjádřené infinitivem

je ty; ty hraješ. Ve větném vyjádření: slyším, jak hraješ); slyším pískání || pískot dětí

(podmětem činnosti vyjádřené jmény pískání a pískot jsou děti = slyším, že || jak děti

pískají).

4. Přísudkový subjekt se vyskytuje nejčastěji v nominativu: maminka vaří; kočka mňouká;

děti pískají.

Podmětem může být i:

a) infinitiv: chybovat je lidské (= chybování je lidské);

b) prostý genitiv atd.: je zde trochu vody; mne je genitiv nebo akusativ (= tvar mne); rybě

je dativ nebo lokál; oráčem je instrumentál;

11

c) předložkový pád: u Ostrých mají návštěvu (= Ostří, rodina Ostrých); slyšela jsem,

že na poště jsou ochotní (zaměstnanci na poště); do práce je předložkový výraz (= spojený

výraz „do práce”);

d) ustrnulý tvar, příslovce, spojka, předložka, částice, citoslovce: Orlických byli milí,

usměvaví lidé (= Orličtí, rodina Orlických); zde je příslovce, aby je spojka, u je předložka,

píp je citoslovce;

e) časový tvar: čtu - vyjadřuje přítomný čas | spala bych je kondicionál (= tvar spala bych);

f) věta: Ulicemi se neslo hlasité „Ať žijí Češi!”.

5. Věta může být i bezpodmětná, ale psychologicky, myšlenkově podmět má: ubývá sil

(= síly ubývají), tančilo se mu lehce (= tančil lehce), nedostává se jídla.

Psychologický podmět bývá vyjádřen (Mluvnice spisovné češtiny 2, 1951):

a) jako předmět: ubývá sil ― čeho ubývá?; tancovalo se mu lehce ― komu se tancovalo?;

předmět mu vyjadřuje toho, na koho se děj vztahuje;

b) jako příslovečné určení nástroje, prostředku: svítilo se tam svíčkou ― kdo byl

nástrojem světla, čím se svítilo? Zde se způsob jazykového vyjádření věty neshoduje

s jejím myšlenkovým skladem. Tyto věty pokládáme za bezpodmětné, musíme si však

uvědomit rozdílnou myšlenkovou povahu.

Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny 2, 1951) také uvádí samostatnou kapitolu

o psychologickém podmětu. „Je to představové východisko věty, to, co uvádí, připravuje

psychologický přísudek, o čem chce mluvčí něco říci v psychologickém přísudku. Mluvčímu

se vybaví v mysli nejprve psychologický podmět a na něj pak připíná obsahové jádro

myšlenky, věty. Je to něco, co představově úzce souvisí s psychologickým přísudkem.

Např.: Včera se mi stala nehoda. Mluvčí si nejprve vzpomene na včerejšek

(= psychologický podmět) a pak se mu vybaví hlavní představa, nehoda (= psychologický

přísudek).”1

1TRÁVNÍČEK, F. Mluvnice spisovné češtiny. Část 2 Skladba. 3. vyd. Praha: Slovanské

nakladatelství, 1951. s. 904-905. ISBN neuvedeno.

12

V Mluvnici spisovné češtiny 2 není subjekt popisován tak obsáhle jako v Příruční

mluvnici češtiny. Téma je rozděleno do pěti bodů, z nichž každý obsahuje dostatečné

množství příkladů k pochopení teorie. Latinsky jsou zde označeny pouze pády, vše je tedy

i bez příkladů snadněji pochopitelné i neodborníkům. Trávníček zde však navíc zmiňuje

termín psychologický podmět, který je rozpracován podrobně. V kapitole o subjektu nejsou

vůbec zmíněny vedlejší věty podmětné.

2.3 Subjekt v Češtině - řeči a jazyce

Subjekt je v Češtině - řeči a jazyce (Čeština - řeč a jazyk, 2011) popsán

jako mluvnicky nezávislý člen, o kterém se přísudkem něco tvrdí (Jirka večeří.). Může

označovat činitele děje (Žáci napsali úspěšně písemnou práci.); nositele stavu, vlastnosti

a okolnosti (Ondra je vzhůru. Maminka je smutná.); objekt děje (Dům je stavěn.).

Vyjadřuje se různými způsoby: skladebním podstatným jménem, činným a trpným

infinitivem, vedlejší větou podmětnou. Podmět bývá vyjádřen syntaktickým nominativem:

V každé krabičce bylo po dvaceti jahodách. (= lokál s významem podílnosti); Tam vám

bylo věcí! (= genitiv partitivní); Demonstrace se zúčastnilo kolem čtyř set občanů.

(= předložkový výraz s významem přibližnosti). Věty, v nichž je podmět tvořen osobním

zájmenem, bývají eliptické: Pojedete také? Žárlím. Osobní zájmena vyjadřujeme jen

v některých případech: chceme-li je zdůraznit: Já ti ještě ukážu!; při protikladu: Já počkám

doma, ty běž k babičce.; nejde-li osoba poznat z tvaru přísudku: Já to viděl. Podmět může

být též všeobecný: Říkali to v rádiu. Ve větách se sponově-jmenným přísudkem bývá

podmětem ukazovací zájmeno středního rodu to: To jsou stroje. To může být i jiným

větným členem nebo částicí: To dělají stroje (předmět); To hučí stroje (částice).

V publikaci Čeština - řeč a jazyk je subjekt popsán oproti dvěma předchozím velmi

stručně. Vše je vysvětleno na příkladech, není jich ale takové množství, jako v předchozích

dvou publikacích. Je zde zmíněno, že subjekt může být vyjádřen též vedlejší větou

podmětnou. Příklady v této kapitole nejsou uvedeny, jsou součástí samostatné kapitoly

o vedlejších větách. Odkaz na tuto kapitolu je uveden v závorce hned u zmíněné

problematiky. Více se mi líbilo rozložení v Příruční mluvnici češtiny, kde bylo uvedeno

všechno rovnou pod sebou. Čtenář má ucelený obraz o daném tématu a nemusí se při čtení

zastavovat, listovat v knize a zase se vracet k původní kapitole.

13

2.4 Subjekt v Didaktice českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ

Zde se uvádí, že podmět je základní větný člen, který není závislý na ostatních

větných členech. Oproti tomu přísudek závisí na podmětu, protože se přísudkové sloveso

shoduje svými tvary osoby a čísla s podmětem, řídí se podle něho: Vařil jsem (já). Vařili

jste (vy). Babička vařila.

„Obsahová (významová) definice podmětu není snadná, proto zdůrazňují školské definice

především jeho rys formální, tj. že je podmětem jméno v 1. pádě. Z významových úloh

se obvykle vytýká, že jde o původce, činitele děje nebo o nositele vlastnosti. Tyto významy

jsou abstraktní a žákům mnoho neříkají, nehledě k tomu, že podmět může vyjadřovat též

majitele (Strýc má nové auto), toho, kdo je dějem zasahován (Žák je chválen). K určení

podmětu ve větě užíváme ve škole otázku 1. pádu společně s přísudkem. Pro pádovou

homonymii zájmena co společného pro 1. a 4. pád vedeme žáky k tomu, aby se ptali oběma

zájmeny (osobním i věcným): kdo, co?”2

Alena píše dopis. Kdo, co píše? - Alena

Řízek je mé nejoblíbenější jídlo. Kdo, co je mé nejoblíbenější jídlo? - řízek

Dále se v Didaktice českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ (Didaktika českého jazyka

pro 2. stupeň ZŠ, 2007) uvádí, že by učitelé měli žákům předkládat věty, kde není podmět

vždy na prvním místě. Žáci by si mohli totiž vytvořit nesprávnou představu a za podmět

by považovali zcela mechanicky vždy první slovo ve větě. Následně by se mělo přejít

k větám, v nichž je podmět nevyjádřen, a to nevyjádřením 1. a 2. osoby obou čísel.

Nevyjádřený podmět pak doplníme při záznamu skladebních dvojic do závorky:

(já) = Zpívám koledy. (ty) = Počítáš pomalu. (my) = Pojedeme do Prahy. Zájmenné

podměty můžeme v těchto případech vynechat, protože jsou zřetelné z tvaru slovesa.

Uvádíme je jen pro zdůraznění nebo z důvodů citového zabarvení: Ty jsi ale nešika!

Ty se nesměj! Já mám radost!

2HAUSER, P., KLÍMOVÁ, K., KNESELOVÁ, H., MARTINEC, I. Didaktika českého

jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1. vyd. Brno: TAVA Graphical s.r.o., 2007. s. 117. ISBN 978-80-

210-4244-5.

14

Podmět ve 3. osobě také neuvádíme tehdy, když je znám ze souvislosti: Maminka šla ještě

do obchodu. Asi na něco zapomněla. (je řeč o mamince) - Proč šla do obchodu?

Nesprávné nahrazování chybějícího podmětu ve 3. osobě vždy zájmenem 3. osoby

může způsobit nesprávné pochopení bezpodmětných vět jako vět s nevyjádřeným

podmětem. V těchto případech není místo podmětu vůbec obsazeno.

Podmětem bývá nejčastěji podstatné jméno: Slunce svítilo nebo zájmeno: Všichni

se moc těší. Vyjadřuje se také vedlejší větou podmětnou: Kdo už má úkoly hotové, může jít

ven.

V Didaktice českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ je subjekt popsán způsobem, jakým

by ho měli učitelé podávat žákům. Publikace je dobrým pomocníkem a rádcem

pro budoucí i stávající učitele. Nejsou zde žádné cizí termíny, vše je vysvětleno

srozumitelně a stručně. I příkladů je dostatečné množství. Chybí mi však poznámka,

že podmětem může být jakýkoliv větný člen a uvedení příkladů ke každému členu. Je zde

jen zmíněno, že podmětem bývá nejčastěji podstatné jméno a může být vyjádřen i vedlejší

větou podmětnou. To je podle mě pro žáky na druhém stupni nedostačující. Dalším

nedostatkem je to, že v publikaci chybí vysvětlení následujících pojmů: podmět holý,

rozvitý, několikanásobný a nevyjádřený. Tyto termíny jsou součástí učiva českého jazyka

na 2. stupni a neměly by být opomíjeny.

2.5 Subjekt v Didaktice češtiny

Tuto vysokoškolskou učebnici zpracovali Marie Čechová a Vlastimil Styblík. Jedná

se o knihu, která obsahuje analýzu učebnic a osnov českého jazyka. O výuce subjektu jsou

v ní následující informace (Didaktika češtiny, 1989):

základní skladební dvojici se učí žáci rozlišovat již na 1. stupni ZŠ;

na 1. stupni také určují základní větné členy holé, rozvité a několikanásobné

a shodu přísudku s holým a rozvitým podmětem;

na 2. stupni ZŠ si žáci prohlubují poznatky o základních větných členech a probírají

různé způsoby vyjádření větných členů;

15

se skladebními dvojicemi se ve výuce skladby začíná pracovat po roce 1945; žáci

se učí poznávat, která slova ve větě tvoří skladební dvojice;

při procvičování učiva musejí dbát učitelé na to, aby žáci nehledali podmět jen

na prvním místě ve větě, proto by měli uvádět příklady, v nichž je podmět pokaždé

na jiném místě ve větě;

vyplývá-li podmět ze situace nebo je-li zřejmý z tvaru slovesa, nevyjadřujeme ho;

osobními zájmeny se podmět vyjadřuje jen v případě, je-li k tomu nějaký důvod;

není správné uvádět, že u nevyjádřeného podmětu 3. osoby je nevyjádřeným

podmětem on (ona);

nevhodné je také vyjadřování podmětu zájmenem tento;

vhodnou formou procvičování a rozvíjení vyjadřovacích dovedností žáků

je například nahrazování větného členu větou vedlejší.

Didaktika češtiny je koncipována jako vysokoškolská učebnice, odpovídá tomu

i struktura textu. Může být ale i vhodnou pomůckou pro učitele. Je zde spousta užitečných

rad a pokynů, jak postupovat při výuce a jakým způsobem danou látku přednést žákům.

Učebnice obsahuje příklady, které se dají použít v praxi, a na kterých se dá daná látka

dobře demonstrovat. Není postavena na teorii vyučovací látky, je spíše rádcem,

jak vyučovat. Nenajdeme zde přesné definice k termínům a pojmům.

2.6 Pojetí subjektu v odborné publikaci Inovace organizace a

prezentace syntaktických termínů v učivu českého jazyka na

základní škole

Zde je zkoumáno, do jaké míry byly splněny cíle vytyčené pedagogickými

dokumenty ve výuce syntaxe v hodinách českého jazyka. Podle výzkumu můžeme říci,

že nejvhodnějšími učebnicemi pro výuku syntaxe je Styblíkova řada učebnic. V těchto

učebnicích je potlačen formální přístup, učivo je vhodně didakticky ztvárněno, vyskytují se

zde cvičení produktivního charakteru. Subjekt se na ZŠ probírá od čtvrtého ročníku.

V následujících ročnících se probrané učivo opakuje a žáci si rozšiřují poznatky. Učivo

subjektu bylo zkoumáno pomocí testu, v němž byly analytické úkoly, asociační představy

a produkční úkoly. Testováni byli žáci osmých ročníků městské a příměstské školy.

Z výsledků vyplývá, že žákům dělá určování podmětu problém. Neptají se celou otázkou

16

prvního pádu kdo? co?, ale jen otázkou co?, proto někdy chybně určí objekt místo

subjektu. Při zkoumání asociačních představ neodpověděl žádný žák podle znění učebnic.

Odpovědi žáků na otázku, co všechno vědí o podmětu, byly velmi rozmanité. Nejčastější

odpovědí bylo, že podmět je podstatné jméno. Dále žáci uváděli, že podmět může být

vyjádřen přídavným jménem, zájmenem, infinitivem, číslovkou a příslovcem a také,

že podmět je člen skladební dvojice a je v 1. pádě. Zkoumalo se také, zda žáci znají

termíny jako podmět holý, rozvitý, několikanásobný, vyjádřený a nevyjádřený. Z těchto

termínů znají žáci nejvíce podmět nevyjádřený, nejméně podmět několikanásobný a holý.

Publikace Inovace organizace a prezentace syntaktických termínů v učivu českého

jazyka na základní škole je psána úplně jinou formou než předchozí knihy, které jsem zde

uvedla. Nezabývá se teorií učiva, ale zkoumá, do jaké míry si žáci toto učivo osvojí na

základní škole. Je to velmi zajímavá kniha a pro učitele českého jazyka určitě prospěšná.

Dozvíme se zde, co žákům dělá problémy při výuce subjektu. Pro mě, jako pro budoucí

učitelku českého jazyka, je tato publikace velkým přínosem. Podle výsledků testů jsem

zjistila, s čím mají žáci problémy a co jim není úplně jasné. Na toto problematické učivo si

v mé praxi můžu dát pozor a věnovat mu větší pozornost. Jsem ráda, že jsem na tuto

publikaci narazila a určitě ji ještě někdy použiji.

17

3 Pojetí subjektu v učebnicích českého jazyka pro základní

školy

Pro srovnání jsem si vybrala učebnice z nakladatelství ALTER, SPN a FRAUS.

Budu zkoumat každou řadu učebnic od 4. ročníku, protože v tomto ročníku se žáci poprvé

setkávají s pojmem podmět. Nejdříve popíšu a srovnám učebnice od SPN (1997 - 2003)

s (2006 - 2010). Poté popíšu řady učebnic od nakladatelství ALTER a FRAUS a nakonec

je zhodnotím a srovnám s řadou učebnic od SPN (2006 - 2012). Pro snadnější orientaci

pojmenuji oddíly podkapitol podle názvů jednotlivých učebnic.

3.1 Subjekt v učebnicích od SPN (1997 - 2003)

3.1.1 Český jazyk pro 4. ročník základní školy

O základní skladební dvojici se žáci začínají učit v kapitole o stavbě věty (Český

jazyk pro 4. ročník základní školy, 1997). Nejdříve je vysvětlen pojem skladební dvojice

a poté základní skladební dvojice. Základní skladební dvojicí nazýváme tu dvojici,

ve které se můžeme ptát vzájemně jedním členem na druhý. Učivo je vysvětleno na článku,

ve kterém je rozebrána každá věta zvlášť. Nejprve musíme vyjít od určitého slovesného

tvaru: Maminka uvařila výborný oběd. Kdo, co uvařil? Maminka. Co udělala maminka?

Uvařila. Základní skladební dvojice je Maminka uvařila. V základní skladební dvojici

podtrháváme určitý slovesný tvar vlnovkou a druhý člen přímou čarou. Na procvičení

základní skladební dvojice je v učebnici deset úkolů. Většina spočívá v tom, že žáci musí

vyhledat ve větách základní skladební dvojici a označit ji. Další kapitola je o podmětu

a přísudku. V ní se žáci naučí, že sloveso v základní skladební dvojici je přísudek a jméno

podmět. Ve dvou cvičeních je třeba najít základní skladební dvojici; určit podměty; najít

věty, ve kterých je podmět na prvním místě a najít další větné členy, které závisí

na podmětu. Některé věty ze cvičení jsou znovu rozebrány. Na těchto větách je vysvětlen

podmět holý a rozvitý. Dále je v učebnici (Český jazyk pro 4. ročník základní školy, 1997)

napsána definice podmětu. Podmět bývá vyjádřen jménem v 1. pádě, ptáme se na něj

otázkou 1. pádu kdo, co a přísudkem. Podmět vyjadřuje, o kom nebo o čem se něco

18

vypovídá. Podmět vyjádřený jediným členem nazýváme podmět holý. Podmět, na jehož

základu závisí ještě jiný člen věty, nazýváme podmět rozvitý.

Za teorií následují tři cvičení, které slouží k určování základní skladební dvojice

a podmětu holého a rozvitého. Jedním z úkolů je také určit, kterými slovními druhy jsou

vyjádřeny podměty. Šest cvičení se vztahuje k podmětu nevyjádřenému. Žáci upravují věty

tak, aby se v nich zbytečně neopakovaly podměty; uvádějí, který podmět není ve větách

vyjádřen; určují věty, ve kterých je nutno ponechat podmět a mají odůvodnit, proč mohou

zůstat podměty já, ty, my a vy často nevyjádřené. V poučce je naspáno, že podmět

nevyjadřujeme tehdy, když ho poznáme z tvaru přísudkového slovesa nebo když si ho

můžeme domyslet z předcházejících vět. Na podmět několikanásobný jsou v učebnici čtyři

cvičení. V prvním cvičení je graficky znázorněna věta, ve které se nachází podmět

několikanásobný, úkolem žáků je pak vyhledat ostatní věty s podmětem

několikanásobným. V rámečku je shrnutí o několikanásobném podmětu: je vyjádřen

několika souřadnými výrazy a jednotlivé členy oddělujeme čárkami, nejsou-li spojeny

spojkami a, i, nebo. Poslední dva členy spojujeme obvykle spojkou. V ostatních cvičeních

jsou úkoly k celé problematice podmětu: vyhledávání podmětů ve větách, určování

několikanásobných a nevyjádřených podmětů, rozlišování podmětů podle jejich druhů.

V pracovním sešitu pro 4. ročník je celkem pět úkolů, ve kterých se procvičuje

podmět. V prvním cvičení je třeba vyhledat a podtrhnout rovnou čarou podměty.

Ve druhém cvičení se musejí vyškrtat z vět zbytečné podměty a podtrhnout modře věty,

ve kterých musíme podmět určitě zachovat. Třetí a čtvrté cvičení slouží k určování

podmětů holých a rozvitých a v posledním je nutné označit holé podměty, základy

rozvitých podmětů a holé podměty nahradit podměty několikanásobnými.

Podmět je v učebnici pro 4. ročník popsán velmi přehledně a jednoduše. Za každým

novým pojmem následují příklady pro pochopení. Žáci se podle této učebnice již

ve 4. ročníku učí jednoduchou definici podmětu. V samotné učebnici je mnoho úkolů

týkajících se vždy daného jevu, ať už podmětu obecně, nevyjádřeného podmětu

nebo několikanásobného podmětu. K učebnici patří také pracovní sešit, kde jsou další

cvičení. Žáci tak mají dostatek učebního materiálu, díky kterému nové učivo jistě pochopí.

19

3.1.2 Český jazyk pro 5. ročník základní školy

O základní skladební dvojici se žáci učí v kapitole Základní skladební dvojice

a určování skladební dvojice Teorie je téměř stejná jako v učebnici pro 4. ročník.

K základní skladební dvojici se v učebnici pro 5. ročník (Český jazyk pro 5. ročník

základní školy, 2001) váže celkem osm cvičení. O podmětu se učí žáci podrobně v kapitole

Podmět a přísudek. V prvním cvičení je úkolem vyhledat ve větách základní skladební

dvojice, rozlišit v nich podmět a přísudek a zjistit, zda na podmětu závisí, či nezávisí ještě

jiný větný člen. Pod cvičením je zvýrazněná teorie, obsahující definice obou základních

větných členů. O podmětu se žáci učí, že vyjadřuje, o kom nebo o čem se něco vypovídá.

Bývá vyjádřen jménem v 1. pádu a ptáme se na něj otázkou 1. pádu kdo, co a přísudkem.

Pokud je podmět vyjádřený jediným členem věty, jedná se o podmět holý (Na hřišti si

hrály děti.). Jestliže se jedná o podmět, na jehož základu závisí ještě jiný člen, jde

o podmět rozvitý (Z křoví vyskočilo divoké prase.). Ve druhém cvičení žáci musí ve větách

najít podměty a určit, ve kterých větách není podmět vyjádřen. K tomuto cvičení se váže

teorie o nevyjádřeném podmětu. Podmět nevyjadřujeme tehdy, pokud si ho můžeme

domyslet z předcházejících vět nebo pokud ho poznáme z tvaru přísudkového slovesa.

Třetí úkol je na procvičení podmětu holého, rozvitého a nevyjádřeného. Ve čtvrtém mají

žáci vyhledat základní skladební dvojice a určit, které podměty jsou několikanásobné.

I pod tímto cvičením si žáci v teorii zopakují, že několikanásobný podmět je vyjádřen

několika souřadnými výrazy, které oddělujeme čárkami, pokud ovšem nejsou spojeny

spojkami a, i, nebo. Na opakování učiva podmětu jsou v učebnici ještě čtyři cvičení.

V pracovním sešitu jsou k podmětu celkem čtyři úkoly. V prvním cvičení musí žáci

vypsat z vět základy rozvitých podmětů do křížovky. Druhé cvičení slouží k opakování

podmětu nevyjádřeného, třetí se týká podmětu rozvitého a několikanásobného a ve čtvrtém

je shrnuto kompletní učivo podmětu.

V učebnici pro 5. ročník jsou uvedeny téměř shodné informace, jako v učebnici

pro 4. ročník. Žádná nová teorie se zde neobjevuje, učivo se tedy jen opakuje a procvičuje.

Teorie je popsána stejně, jen jsou k ní uvedeny jiné vzorové příklady. Cvičení v učebnici

a v pracovním sešitu jsou taktéž obměněná.

20

3.1.3 Český jazyk pro 6. ročník základní školy a pro odpovídající ročník

víceletých gymnázií

V učebnici pro 6. ročník (Český jazyk pro 6. ročník základní školy

a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, 2001) se žáci učí o podmětu v kapitole

Základní větné členy. Definice podmětu se trochu liší od té, co je uvedena v učebnici

pro 5. ročník. Podmět je zde popsán jako větný člen, o kterém přísudek něco vypovídá,

něco o něm tvrdí: Oběd uvařila maminka. On o tom věděl? Čtyři zůstali doma. Podmět

bývá vyjádřen jménem v 1. pádě a ptáme se na něj otázkou 1. pádu kdo, co a přísudkem.

Nově je zde popsán také podmět nevyjádřený: jestliže je podmětem mluvčí (1. osoba)

nebo posluchač (2. osoba), je podmět ve větách obvykle nevyjádřený (Zvládla jsem to.

Našel jsi Petra?). Ve 3. osobě může zůstat také nevyjádřený, a to v případě, že ho umíme

snadno doplnit ze souvislosti (Mamince se oběd moc povedl. Je to dobrá kuchařka.).

Pod teorií jsou dvě cvičení, v jednom je třeba vyhledat podměty a určit, kterým slovním

druhem jsou vyjádřeny a ve druhém vyhledat věty, ve kterých není podmět vyjádřen.

Následuje teorie o několikanásobném podmětu. Několikanásobný podmět se skládá

z několika členů, o kterých přísudek něco vypovídá, něco o nich tvrdí. Tyto členy

oddělujeme čárkami, pokud však nejsou spojeny spojkami a, i, nebo. V posledním cvičení

je úkolem vyhledat podměty a říct, čím jsou vyjádřeny a také určit, ve kterých větách je

podmět nevyjádřený a proč.

V 6. ročníku se žáci učí novou definici podmětu. Také podmět nevyjádřený je v této

učebnici rozebrán více, než v předchozím ročníku. Úkolů k podmětu už ale není takové

množství a k učebnici není ani pracovní sešit, ve kterém by si mohli žáci své znalosti lépe

procvičit.



V učebnici pro 7. ročník (Český jazyk pro 7. ročník základní školy

a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, 2001) je samostatná kapitola o podmětu.

Skládá se ze tří podkapitol, a to z podkapitoly o podmětu vyjádřeném a nevyjádřeném,

o podmětu všeobecném a poslední o vedlejší větě podmětné. Na začátku je shrnutí toho,

21

co už žáci o podmětu ví. Zde je také napsáno, že podmět bývá nejčastěji vyjádřen

podstatným jménem nebo zájmenem, může jím však být jakýkoliv jiný slovní druh,

i sloveso ve tvaru infinitivu. O podmětu nevyjádřeném stojí v učebnici (Český jazyk

pro 7. ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, 2001)

následující: ve 3. osobě podmět nevyjadřujeme tehdy, pokud ho umíme jednoznačně

doplnit (Jirka se lekl a (0) začal pak utíkat.). Podmět nevyjadřujeme také v případě, je-li

sloveso ve tvaru 1. nebo 2. osoby (To jsem nenapsal (já). Chcete jet s námi (vy)?). Oproti

tomu vyjadřujeme podmět zájmenem osobním tehdy, když je to potřeba pro srozumitelnost

(Já to věděl - z tvaru slovesa nelze poznat, o kterou osobu se jedná) nebo chceme-li

podmět z nějakého důvodu zdůraznit (Ty za to zaplatíš! Ty máš už zase hlad?). Všeobecný

podmět je poté popsán jako takový podmět, který nedokážeme jednoznačně doplnit. Víme

jen, že se týká několika lidí, neumíme je však blíže určit nebo pojmenovat. Všeobecný

podmět najdeme také v rčeních a přirovnáních (Dělej, co dělej, psu ocas nenarovnáš.).

V poslední podkapitole o vedlejší větě podmětné se učí, že podmět může být

vyjádřen také vedlejší větou podmětnou, kdy přísudkovou část tvoří hlavní věta. Obsah

vedlejší věty podmětné můžeme vyjádřit podstatným jménem nebo infinitivem. Zájmena,

která odkazují na vedlejší věty podmětné, neurčujeme jako větné členy (Ten, kdo se

neučí,...). K problematice podmětu se vztahuje v učebnici celkem šest úkolů, ve kterých je

třeba vyhledat a určit podměty; napsat, jakým slovním druhem jsou vyjádřeny; odůvodnit,

proč jsou v některých větách podměty nevyjádřené; přeformulovat věty tak, aby v nich byl

podmět všeobecný; odpovědět na otázky pomocí souvětí s vedlejší větou podmětnou

a nahradit podmětovou část věty vedlejší větou.

V této učebnici je v teorii poprvé zmíněno, že podmětem může být jakýkoliv slovní

druh, ne jen podstatné jméno nebo zájmeno. Nejsou k tomu však uvedeny žádné vzorové

příklady. Nově se zde učí i o podmětu všeobecném a o tom, že podmět lze vyjadřovat

vedlejší větou podmětnou. K všeobecnému podmětu jsou uvedeny tři vzorové věty a pouze

dvě cvičení. Vzhledem k tomu, že k učebnici není pracovní sešit, je to poněkud

nedostatečné množství na procvičení nové látky.

22



K podmětu se v učebnici pro 8. ročník (Český jazyk pro 8. ročník základní školy

a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, 1998) váže celá kapitola. V úvodu je

přehledná tabulka, ve které je popsán podmět vyjádřený, nevyjádřený a všeobecný. Je zde

uvedeno, že podmět může být vyjádřen podstatným jménem (Ten obraz se mi nelíbí.),

zpodstatnělým přídavným jménem (Nemocní musí zůstat doma.), zájmenem (Já jsem

to neudělala.), číslovkou (Tito dva s námi nepojedou.), infinitivem (Být poražen je vždy

nepříjemné.), neohebným slovním druhem (Ze třídy se ozvalo hlasité sláva. Aby je

spojka.). Podmět nevyjadřujeme, pokud je dostatečně zřejmý z přísudkového tvaru slovesa

(Nikomu jsem to neřekl (já).). Všeobecným podmětem rozumíme široký okruh lidí,

které nedokážeme přesně pojmenovat (Hlásili to v rozhlase. Na začátku věty píšeme velké

písmeno.). Pod tabulkou jsou čtyři cvičení, jejichž úkolem je vymyslet věty, v nichž bude

podmět vyjádřen uvedenými slovními druhy; vyhledat ve větách podměty a určit, čím jsou

vyjádřeny; zdůvodnit, proč jsou ve větách podměty vyjádřeny, i když je přísudkové

sloveso ve tvaru 1. nebo 2. osoby; určit, jaký podmět je ve větách dvojčlenných a proč.

Podmět je v učebnici pro 8. ročník popsán velmi stručně. Jedinou novou informací

je, že podmět může být vyjádřen zpodstatnělým přídavným jménem. Kladně bych

hodnotila to, že u vypsaných možností, jakými může být podmět vyjádřen, jsou uvedeny

i příkladové věty, což v učebnici pro 7. ročník nebylo uvedeno.



Podmět je v této učebnici (Český jazyk pro 9. ročník základní školy

a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, 1997) zmíněn spíše okrajově,

a to v souvislosti s významovými vztahy mezi členy. U vztahu přisuzování, který je

zpravidla mezi podmětem a přísudkem, je též uvedeno, že podmět je ve větě buď

vyjádřený, a to nejčastěji podstatným jménem nebo zájmenem (Tatínek je v práci. Ty tam

nechoď.); nevyjádřený, pokud ho známe ze souvislosti a jsme schopni ho jednoznačně

doplnit, jestliže je patrný z tvaru slovesa (Stihli jsme to včas.), nebo všeobecný, jestliže se

23

týká většího počtu lidí, které neumíme přesně pojmenovat (Říkali to v televizi.). Pod teorií

je jedno cvičení na podmět. Žáci v něm musí vyhledat podměty a napsat, jakým slovním

druhem jsou vyjádřeny. Pokud ve větě podmět nenajdou, mají rozhodnout, zda jde

o podmět nevyjádřený, nebo všeobecný.

Učivo podmětu si žáci 9. ročníku moc neprocvičí. Ve stručném shrnutí není

ani uvedeno vše, co se doposud naučili. Jedno cvičení na zopakování podle mě nestačí,

i když je v něm více úkolů k dané problematice.

Učebnice od SPN (1997 - 2003) jsou na některých školách stále ještě používány,

i když Státní pedagogické nakladatelství vydalo již řadu novou, která je koncipována

podle rámcového vzdělávacího programu. Přesto je podle mě i starší řada velmi dobře

zpracována. Na první pohled je však znát, že nejde o novější učebnice. Na stranách

v učebnicích převažuje bílá barva, ani teorie není nijak zvlášť zvýrazněna. Jen výjimečně

je něco zvýrazněno červenou barvou a důležité pasáže jsou po straně označeny modrou

svislou čarou. Oproti moderním učebnicím je v nich také méně obrázků, tudíž nejsou

pro dnešní žáky zrovna atraktivní. Učivo je v nich ale vysvětleno velmi dobře,

srozumitelně a s dostatečným množstvím vzorových příkladů. Nevýhodou této starší řady

je také to, že od 6. ročníku nejsou k učebnicím pracovní sešity. Někomu to ale spíše může

přijít jako výhoda, protože je vše obsaženo v jedné knize. Úkolů je v učebnicích dostatek,

proto není moc velký problém, že k nim nejsou navíc pracovní sešity.

3.2 Subjekt v učebnicích od SPN (2006 - 2010)

3.2.1 Český jazyk 4 pro základní školy

Podmět tvoří v učebnici (Český jazyk 4 pro základní školy, 2009) kapitolu společně

s přísudkem. Již v předchozí kapitole o stavbě věty jednoduché se žáci dozvídají o základní

skladební dvojici. Učí se ji rozeznat a označovat svorkami. Základní skladební dvojice se

pozná podle toho, že se můžeme ptát oběma jejími členy na sebe navzájem. V kapitole

o podmětu a přísudku je nejprve krátký text s úkoly. Nejdříve je třeba svorkami označit

všechny skladební dvojice, poté podtrhnout v základní skladební dvojici podstatné jméno

rovnou čarou a sloveso vlnovkou. Pod cvičením je poučka k zapamatování - sloveso

24

v základní skladební dvojici se nazývá přísudek a podstatné jméno podmět. Následuje

cvičení, jehož úkolem je tvořit věty s danými slovy a podle poučky v nich označit podmět

a přísudek. V další poučce se žáci učí definici podmětu. Podle ní bývá podmět v 1. pádě,

ptáme se na něj otázkou prvního pádu kdo, co a přísudkem. Podmět vyjadřuje, o kom

nebo o čem se mluví. Určování podmětu a přísudku si žáci procvičí ve cvičeních. Novou

podkapitolu tvoří podmět nevyjádřený, ke kterému se váží čtyři cvičení. V poučce je

napsáno, že není vhodné, abychom neustále opakovali stejný podmět. Když poznáme

podmět z tvaru slovesa nebo pokud si ho můžeme domyslet, nevyjadřujeme ho.

Ve cvičeních žáci najdou věty, ve kterých se nevhodně opakuje podmět, text pak

přepíší. Pro zopakování vyhledají a podtrhnou základní skladební dvojici. Další

podkapitolou je podmět několikanásobný, ke kterému jsou v učebnici také čtyři cvičení.

Podle poučky je několikanásobný podmět vyjádřen několika výrazy. Členy

několikanásobného podmětu je nutno oddělovat čárkami nebo spojkami. Poslední dva

členy spojujeme obvykle spojkou. V jednom cvičení musí žáci vyhledat několikanásobné

podměty a určit základní skladební dvojici, v jiném zase musí změnit text tak, aby byl

podmět tvořen několikanásobným větným členem. Poslední podkapitolu tvoří shoda

přísudku s podmětem. Zde je pouček hned několik a všechny jsou proloženy cvičeními.

Tato podkapitola je ze všech nejobsáhlejší a mezi cvičeními jsou i takové úkoly, které se

váží k předchozím podkapitolám. Žáci si tak neustále procvičují určování základní

skladební dvojice, vyhledávání nevyjádřeného podmětu a podmětu několikanásobného.

V pracovním sešitu je pět úkolů, které se váží k podmětu. Znovu je třeba vyhledat

a podtrhnout podměty, vyškrtat zbytečné podměty z vět a nahradit podměty holé

několikanásobnými, které se skládají nejméně ze čtyř slov. Dalších jedenáct cvičení se týká

shody přísudku s podmětem.

Žáci se ve 4. ročníku nejdříve učí poznávat skladební dvojice a základní skladební

dvojice. V další kapitole se poté učí o přísudku a o podmětu. K podmětu je uvedena

jednoduchá definice a je zde vysvětleno, jak se na podmět ptáme. Dále se probírá podmět

nevyjádřený a podmět několikanásobný. K oběma pojmům je uvedeno stručné vysvětlení

a dostatek úkolů jak v učebnici, tak v pracovním sešitu.

25


V učebnici pro 5. ročník (Český jazyk 5 pro základní školy, 2010) je nejdříve

kapitola o základní skladební dvojici a určování skladební dvojice a poté samostatná

kapitola o podmětu a přísudku. V kapitole o základní skladební dvojici se žáci z pouček

naučí, že oba členy této dvojice jsou stejně důležité a můžeme se ptát vzájemně jedním

na druhý. Základní skladební dvojice může tvořit úplnou i neúplnou větu. V případě

neúplné věty musíme základní skladební dvojici doplnit dalšími větnými členy.

Ve cvičeních je úkolem vyhledat základní skladební dvojici; rozhodnout,

která ze základních skladebních dvojic tvoří úplnou větu a vybrat slova z výběru,

která mohou vytvářet úplné věty jen s podmětem. Na konci kapitoly si žáci mohou ověřit,

jestli všechno učivo umí. Slouží k tomu krátký test, který obsahuje čtyři cvičení. Další

kapitolou je podmět a přísudek. První podkapitolou, týkající se podmětu, je shoda přísudku

s podmětem. K této problematice se vztahují čtyři cvičení a dvě poučky. Žáci si například

musejí dát pozor na podměty vyjádřené zájmenem. Ve shodě přísudku s podmětem potom

platí stejná pravidla, jako kdyby byl podmět vyjádřen podstatným jménem (např.: Žáci

zvládli učivo podmětu na výbornou. Někteří zvládli učivo podmětu na výbornou.). Cvičení

jsou zaměřeny i na opakování. Úkolem je nejen vyhledat základní skladební dvojici

a odůvodnit psaní koncovek, ale také určit, kterým slovním druhem jsou vyjádřeny

podměty.

Druhou podkapitolou je podmět několikanásobný a nevyjádřený. Hned

pod nadpisem je text s barevně vyznačenými větami. V těchto větách žáci musí najít

několikanásobný podmět. O několikanásobném podmětu se učí již ve 4. ročníku, proto zde

není žádná nová teorie, jedná se pouze o opakování. V poučce pro zopakování je napsáno

k několikanásobnému podmětu téměř to samé, co v učebnici pro 4. ročník. Je pouze

doplněna o nové příkladové věty. I v poučce vztahující se k podmětu několikanásobnému

se opakují stejné věty, jako v předcházející učebnici. Úkoly jsou taktéž k zopakování.

Jedná se o doplnění několikanásobných podmětů do vět; najít v článku věty

s nevyjádřeným podmětem; doplnit do vět vhodné podměty a určit druhy podmětů.

V 5. ročníku si žáci víceméně jen opakují učivo z předchozího ročníku. Znovu je

první kapitola o základní skladební dvojici, poté následuje shoda přísudku s podmětem

a nakonec podmět několikanásobný a nevyjádřený. Obecně k podmětu tu však není

uvedeno nic.

26


V učebnici (Český jazyk 6 pro základní školy, 2006) je kapitola o základních

větných členech, ve které jsou přísudek a podmět popsány každý samostatně. Podmět je

rozebrán až druhý. Ze všeho nejdříve je uvedena definice - o podmětu přísudek něco

vypovídá, něco o něm tvrdí (např.: Před domem stojí auto. Ty jsi nemocný? Dva nemohli

přijít.). Z příkladů vyplývá, že podmět bývá vyjádřen podstatným jménem, zájmenem

nebo číslovkou. Ptáme se na něj otázkou 1. pádu kdo, co a přísudkem. V případě, že je

podmětem mluvčí (1. osoba) nebo posluchač (2. osoba), je podmět obvykle nevyjádřený

(Četla jsem to včera. Máš už hotové úkoly?). Nevyjádřený může být i ve 3. osobě,

pokud ho však umíme snadno doplnit ze souvislosti (Radim si koupil nové kolo. Peníze

dostal od babičky k narozeninám.). Podmět několikanásobný se skládá z několika členů,

které oddělujeme čárkami. Před spojkami a, ani, i, nebo se čárka většinou nepíše (Jirka

a Petr šli mezi prvními. To neudělal Tomáš, nýbrž Pavel.). Učivo si žáci procvičí ve třech

cvičeních, jejichž úkolem je vyhledat podměty a určit, kterým slovním druhem jsou

vyjádřeny; najít věty, ve kterých není podmět vyjádřen a proč. Následují kapitoly o shodě

přísudku s podmětem a o shodě přísudku s několikanásobným podmětem. Na začátku je

vždy přehledná tabulka, ve které je daný jev popsán a vysvětlen na příkladech. Poté si žáci

učivo procvičí v několika cvičeních.

Pracovní sešit je ve formě testů. Ke každé kapitole v učebnici je zpracován test,

skládající se z několika úkolů. K základním větným členům je v testu osm úkolů

a u každého je uveden nejvyšší počet bodů, který lze po správném doplnění získat.

Na procvičení podmětu slouží tři z nich. Ve větách je třeba podtrhnout rovnou čarou

podmět, do jednoho textu doplnit vhodné podměty a do druhého podměty

několikanásobné.

V 6. ročníku se žáci učí složitější definici podmětu než ve 4. ročníku. Učebnice také

poprvé uvádí, čím může být podmět vyjádřen, a to podstatným jménem, zájmenem

nebo číslovkou. Jiné definice jsou i k podmětu nevyjádřenému a několikanásobnému.

Úkolů k dané problematice je ale podstatně menší množství než v předcházejících

ročnících.

27


Podmět je nejdříve zmíněn v kapitole o větě s podmětem a větě bez podmětu

(Český jazyk 7 pro základní školy, 2008). V teorii se žáci učí, že věty můžeme rozdělit

na část přísudkovou a část podmětovou. Věty, ve kterých je jen část přísudková, jsou věty

bezpodmětné a často označují přírodní jevy nebo duševní a tělesné stavy lidí. V učebnici je

šest cvičení vážících se k dané problematice. Úkolem je určit věty, které jsou bez podmětu;

rozlišit věty s podmětem nevyjádřeným a věty bez podmětu; u vět s podmětem určit,

o jaký druh podmětu se jedná a nahradit věty bez podmětu větami s podmětem.

Podmět poté tvoří v knize i samostatnou kapitolu skládající se ze tří částí - podmět

vyjádřený a nevyjádřený, podmět všeobecný, vedlejší věta podmětná. Nejdříve je uvedena

stručná charakteristika podmětu - definice a vyjádření podmětu různými slovními druhy.

Teorie se týká také podmětu rozvitého, který je blíže určován dalšími větnými členy

(Zpívání lidových písniček ve škole // mě nebaví). K podmětu nevyjádřenému je uvedeno,

že ve 3. osobě můžeme nechat nevyjádřený podmět pouze tehdy, pokud ho umíme

jednoznačně doplnit (Jirka nasedl do auta a (0) jel se podívat za svými rodiči.). Podmět

nevyjadřujeme také v případě, je-li sloveso ve tvaru 1. nebo 2. osoby (Nepůjdu s vámi (já).

Chcete se k nám přidat (vy)?). Osobním zájmenem vyjadřujeme podmět jen v případě,

pokud je to potřeba pro srozumitelnost (Já to neudělal - z tvaru slovesa nelze poznat,

o kterou osobu se jedná) nebo pokud klademe na podmět důraz (Ten pokoj určitě uklidila

ona. Ty už máš zase žízeň?). Když je ve větách podmět nevyjádřený, který nedovedeme

jednoznačně doplnit a víme jen, že se týká více osob, které nedokážeme přesně

pojmenovat, jde o podmět všeobecný (Zeleninu jíme umytou. Hlásili to v rozhlase.).

Podmět všeobecný se vyskytuje také v přirovnáních a rčeních.

Existuje také jiný způsob, jak můžeme vyjádřit podmět, a to vedlejší větou

podmětnou. Obsah této věty můžeme vyjádřit podstatným jménem nebo infinitivem.

Jako větné členy neurčujeme zájmena, která odkazují na vedlejší větu podmětnou (Ten,

kdo se neučí,...). K problematice podmětu se v učebnici vztahuje sedm úkolů, ve kterých je

třeba určit, jakým slovním druhem jsou vyjádřeny podměty ve větách; určit podměty

v textu a vysvětlit, proč je v některých větách zájmenný podmět vyjádřen; rozlišit věty

s podmětem nevyjádřeným a všeobecným; předělat věty tak, aby v nich byl všeobecný

podmět; odpovědět na otázky vedlejší větou podmětnou a nahradit podmětovou část věty

vedlejší větou podmětnou.

28

Test v pracovním sešitu se skládá ze čtyř částí. První část tvoří učivo o přísudku,

druhou věty s podmětem a věty bez podmětu, třetí podmět a čtvrtou shoda přísudku

s podmětem. Věty s podmětem a bez podmětu obsahují osm cvičení. Žáci v nich musí najít

věty bez podmětu a u ostatních určit, zda jde o podměty vyjádřené, nevyjádřené,

nebo všeobecné; rozlišit věty jednočlenné od vět s podmětem nevyjádřeným a věty

bez podmětu vyjádřit větami s podmětem. V samostatné části o podmětu je třeba vypsat

podměty a určit, čím jsou vyjádřeny; utvořit krátké věty, v nichž budou podmětem daná

slova; užít větný člen místo vedlejší věty podmětné a podtrhnout věty, v nichž se nachází

podmět všeobecný.

Novým učivem v knize pro 7. ročník je podmět všeobecný a vyjádření podmětu

vedlejší větou podmětnou. Opakuje se zde učivo podmětu vyjádřeného a nevyjádřeného,

podmět několikanásobný není uveden. Poprvé se podle učebnice žáci dozvídají, že podmět

může být vyjádřen kterýmkoliv slovním druhem, i slovesem ve tvaru infinitivu, vzorové

příklady však chybí.


První zmínka o podmětu v učebnici pro 8. ročník (Český jazyk 8 pro základní

školy, 2009) je v kapitole o větě s podmětem a větě bez podmětu. Učivo je přehledně

vysvětleno v tabulce i s příslušnými příklady. Věta s podmětem obsahuje jak část

přísudkovou, tak část podmětovou (Jirka se učí. Kreslí jako opravdový malíř. Tráva je

zelená.). Věta bez podmětu obsahuje pouze část přísudkovou (Dnes je mi lépe. Smráká se.

Hance bylo do pláče.). Podmět je dále rozebrán v kapitole o základních větných členech.

Podmět může být vyjádřen podstatným jménem (Počasí se dnes vydařilo.), zájmenem

(Vy půjdete s námi.), zpodstatnělým přídavným jménem (Tví příbuzní mi do oka nepadli.),

číslovkou (Tři se nemohli zúčastnit.), infinitivem (Kouřit je zde zakázáno.) a neohebným

slovním druhem (Radostné sláva se neslo stadionem.). Podmět může být též nevyjádřený,

pokud je patrný z tvaru slovesa v přísudku (Co na to říkáš? - ty); všeobecný - tím se

rozumí široký okruh lidí, které neumíme nebo nechceme pojmenovat (Při stolování

dodržujeme pravidla slušného chování.). Žáci mají za úkol vymýšlet věty, v nichž bude

podmět vyjádřen různými slovními druhy z nabídky. Dále musí v článku vyhledat podměty

a říct, čím jsou vyjádřeny. V jiných cvičeních mají odůvodnit, proč jsou ve větách

29

vyjádřeny podměty, i když je přísudkové sloveso ve tvaru 1. nebo 2. osoby

nebo v příslovích najít věty bez podmětu a určit, jaký je podmět ve větách dvojčlenných.

V pracovním sešitu je celkem jedenáct cvičení vztahujících se k větě s podmětem,

bez podmětu a k větnému ekvivalentu. Úkoly jsou zaměřeny jak na teorii, tak na praxi.

Žáci musí například vysvětlit pojmy jako je podmět všeobecný a nevyjádřený

a ke každému uvést příklady. Úkolem je také napsat návod, jak vyměnit baterie v ovladači

a poté vypsat, který podmět byl ve větách užit. Podle jiného zadání si žáci poslechnou

zprávy o počasí a napíší o něm alespoň dvě věty. Pokud užijí větu bez podmětu, podtrhnou

ji.

V učebnici pro 8. ročník je učivo podmětu vysvětleno velmi stručně a jednoduše

pomocí tabulky. Nově je zde vyjádření podmětu zpodstatnělým přídavným jménem.

K vyjádření podmětu různými slovními druhy jsou uvedeny i názorné příklady.


Učivo v učebnici pro 9. ročník (Český jazyk 9 pro základní školy, 2010), týkající se

věty jednoduché, je zaměřeno na vztahy mezi slovy ve větě. Podkapitola o základních

větných členech je o vztahu přisuzování. V rámečku s teorií o podmětu je uvedeno,

že podmět může být ve větě vyjádřený - a to nejčastěji podstatným jménem, zájmenem

nebo ve větách vedlejších vztažným zájmenem (Jirka píše domácí úkol. Ty zůstaneš doma.

Most, který byl postaven za 1. světové války, je nejstarší památkou v našem městě.);

nevyjádřený - pokud je znám ze souvislosti (Vrátili jsme se pozdě.); všeobecný - pokud se

týká mnoha lidí, které neumíme přesně pojmenovat (Říkali to v televizi.). K podmětu se

v učebnici váže jedno cvičení, jehož úkolem je vyhledat ve větách podmět a určit,

kterým slovním druhem je vyjádřen. Pokud ve větě podmět není, je třeba rozhodnout,

zda se jedná o podmět nevyjádřený, nebo všeobecný.

V pracovním sešitu jsou pouze dvě cvičení k podmětu. V prvním je článek,

ve kterém je nutno podtrhnout podměty rovnou čarou. Ve druhém se tvoří věty

bez podmětu, s podmětem nevyjádřeným a všeobecným.

30

V 9. ročníku je podmět uveden pouze v souvislosti se vztahem přisuzování.

O podmětu se zde poté píše jen to, že je ve větě vyjádřený, nevyjádřený a všeobecný.

Tyto tři pojmy jsou stručně vysvětleny a ke každému je uvedena vzorová věta.

Učebnice od SPN (2006 - 2010) jsou podle mě velmi kvalitní. Jsou přehledné

a systematické. I po vizuální stránce jsou velmi zdařilé. Je v nich spousta obrázků

a fotografií, což se žákům určitě líbí. Důležité pasáže jsou zvýrazněny, nadepsány tučně

a s vykřičníkem. Když tedy náhodně listujeme knihou, pouček si všimneme okamžitě.

Učivo o podmětu je v této řadě zpracováno opravdu dobře. Teorie není vůbec složitá,

vše je vysvětleno jednoduše a výstižně. Pod poučkami jsou příklady pro snadné pochopení.

Nejen v pracovním sešitu, ale i v učebnici je velké množství úkolů vztahujících se

k podmětu. Podmět je rozebrán v každé učebnici od 4. do 9. ročníku. Probíraná látka je tak

neustále opakována a procvičována. Ve všech ročnících si žáci postupně prohlubují své

znalosti. Texty v učebnici se týkají jak každodenního života, tak historie, všeobecného

přehledu a různých zájmů. Díky nim se tedy žáci učí i do ostatních předmětů, dozvídají se

různé zajímavosti a texty jsou jim tím bližší a atraktivnější. V jednom cvičení je například

vtip a žáci v něm musí najít a podtrhnout podměty. Na konci každé větší kapitoly

v učebnici je shrnující test, do kterého je třeba doplnit jak teorii, tak příklady. Učitelé tedy

dostanou zpětnou vazbu okamžitě. V učebnicích pro 4. a 5. ročník jsou ještě navíc vždy

poslední podkapitoly určeny výhradně k opakování probíraného učiva. Na konci všech

učebnic jsou uvedeny klíčové kompetence žáka, k jejichž osvojení daná učebnice směřuje

a také očekávané výstupy z práce s danou učebnicí. Řada učebnic od SPN je zpracována

v souladu s požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a jsou

výbornými učebními pomůckami.

3.3 Srovnání dvou řad učebnic od SPN (1997 - 2003) s (2006 - 2010)

Rozdíl je patrný ihned, už podle obálek knih. Nové učebnice (2006 - 2010) mají

na titulní obálce aktuální fotografie žáků a na všech je nepřehlédnutelný znak, že jsou

zpracovány v souladu s RVP pro základní vzdělávání. Dalším nepřehlédnutelným rozdílem

je grafická úprava jednotlivých stran. Jak už jsem se zmiňovala výše, straší učebnice

(1997 - 2006) jsou méně barevné a tím i méně přehledné. V novější řadě je barevně

zvýrazněna nejen teorie, ale i jednotlivé části knihy. Teorie je ve žlutých rámečcích a části

31

knihy - tvarosloví, pravopis, nauka o slově a skladba - jsou zvýrazněny každá jinak

barevnou lištou na horních okrajích stran. Rozdíl je také v tom, že celá novější řada

až po 9. ročník obsahuje učebnici i pracovní sešit. Co se týče obsahové stránky, moc velké

odlišnosti mezi řadami nejsou. V učebnicích z let 1997 - 2003 se probírá nejdříve podmět

a poté přísudek, v novějších je tomu naopak. Ve 4. ročníku je v obou učebnicích učivo

o podmětu nevyjádřeném a několikanásobném. Ve starší řadě je navíc zmíněn podmět holý

a rozvitý. Jinak je teorie napsána téměř stejným způsobem. Některá cvičení v pracovních

sešitech jsou úplně totožná. Texty jsou stejné, jen pár úkolů k nim se od sebe liší.

Pro 5. ročník se mi více líbí dřívější verze učebnic. Je v nich totiž základní teorie

k podmětu, opakuje se zde i učivo o podmětu několikanásobném a nevyjádřeném.

V novějších je jen teorie k podmětu nevyjádřenému a několikanásobnému, žáci si tak

základní informace o podmětu už neopakují.

V 6. ročníku je v obou učebnicích na prvním místě přísudek a až za ním podmět.

Učebnice z roku 2001 uvádí, že podmět bývá vyjádřen jménem v 1. pádě. V novější

učebnici je napsáno, že bývá vyjádřen podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou.

Zbytek teorie je shodný, i vzorové příklady jsou stejné. V učebnicích pro 7., 8. a 9. ročník

není žádný rozdíl. Snad jen v tom, že nová řada poskytuje více úkolů k procvičení díky

pracovním sešitům.

3.4 Subjekt v učebnicích od nakladatelství ALTER

3.4.1 Český jazyk 4

V učebnici pro 4. ročník (Český jazyk 4, 2010) není samostatná kapitola

o podmětu; podmět je zde popisován spolu s přísudkem jako základní skladební dvojice.

V úvodu není uvedena žádná definice, kapitola Základní skladební dvojice začíná krátkým

textem, pod kterým jsou čtyři cvičení. Nejdříve mají žáci za úkol podtrhnout vlnovkou

určitá slovesa v textu. Poté se mají ptát otázkou 1. pádu a slovesem. Pro pochopení úkolů

jsou pod zadáním uvedeny dva příklady z prvních dvou vět:

Koho Marta netrpělivě vyhlíží? Konečně se objevil vlak.

Kdo, co vyhlíží? Marta Slovo Marta je podmět.

32

Kdo, co se objevil? vlak Slovo vlak je podmět.

Podmět mají žáci podtrhnout rovnou čarou a dále se mají ptát na vyznačená slovesa, znovu

jsou uvedeny dva příklady:

Co se ve větě říká o podmětu Marta? vyhlíží Slovo vyhlíží je přísudek.

Co se ve větě říká o podmětu vlak? se objevil Objevil se je přísudek.

Pod cvičením je tabulka s důležitými pojmy, které si mají žáci zapamatovat.

Dozvídáme se zde, že základní skladební dvojice je tvořená z podmětu a přísudku. Podmět

může být holý nebo rozvitý, stejně tak i přísudek. Ke každému je uveden jeden příklad.

Následují další cvičení, celkem jich je v učebnici jedenáct. Z daných slov mají žáci tvořit

věty, dále je rozvíjet a podtrhávat část podmětovou a část přísudkovou. Následuje druhý

text s cvičeními. V zadání je už přímo napsáno, aby žáci vyhledali podmět a přísudek

a určili, zda jsou holé, nebo rozvité. Pro zopakování nově naučené látky slouží další tři

cvičení a následuje tabulka, do které již musí žáci sami doplňovat slova.

Pod tabulkou jsou znovu cvičení na procvičení a dvě doplňovací cvičení na i/y.

Na konci kapitoly je shrnutí v tabulce. Důležité výrazy jsou zvýrazněny tučným písmem

a je zde shrnuto vše, co se žáci doposud o základní skladební dvojici dozvěděli. Konečná

část učebnice slouží k procvičování. Nachází se zde testy pro jednotlivá čtvrtletí a řada

diktátů. Součástí učebnice jsou také tabulky s teorií k vystřižení. K podmětu se vztahují

celkem tři tabulky: návod k rozboru vět, skladba a shoda přísudku s podmětem.

Pojmy v učebnici pro 4. ročník, které se váží k podmětu, jsou: podmět, podmět

holý, podmět rozvitý, základ podmětu. Podmět v učebnici netvoří samostatnou kapitolu,

ale je součástí kapitoly o základní skladební dvojici. Není zde uvedena žádná definice

podmětu, ani vysvětlení, co podmět vlastně je. V teorii je napsáno pouze to, že podmět je

jedním ze základních větných členů a ptáme se na něj otázkou 1. pádu a příslušným

slovesem. Úkolů je v učebnici dostatečné množství a výhodou je také průběžné opakování

teoretických věcí.

33


Kapitola Základní větné členy (Český jazyk 5, 2011) začíná opakováním učiva

z předchozího ročníku. Žáci mají ve větách vyhledat podměty a určit, zda je podmětem

podstatné jméno v 1. pádě, jestli tvoří tento podmět pouze jedno slovo a uvést, jak se

takový podmět nazývá. Do neúplných vět musí doplnit holé podměty. Pro zopakování jsou

čtyři cvičení, následuje učivo o podmětu holém, rozvitém a několikanásobném. Zde se žáci

poprvé setkávají s podmětem několikanásobným. V dalším cvičení je za úkol vyhledat

podměty a určit, jakými slovními druhy jsou vyjádřeny. Tabulka pod tímto cvičením

připomíná, že podmět bývá nejčastěji vyjádřen podstatným jménem nebo zájmenem

v 1. pádě, může být však vyjádřen i jinými slovními druhy, např.: slovesem ve tvaru

infinitivu, číslovkou a příslovcem. Poté si žáci opakují podměty holé, rozvité

a několikanásobné.

Následuje učivo s větami, ve kterých je podmět nevyjádřený. Znovu je zde text

s úkoly. Žáci se mají ptát na podměty otázkou kdo,co? a přísudkem. Pomůcku tvoří tři

vzorové věty. V první větě je podmět nevyjádřený, protože je jím mluvčí (1. os. č. mn.).

Ve druhém příkladu je nevyjádřený, protože je znám z předchozí věty a v posledním

příkladu se vztahuje na blíže neurčené lidi, je tedy všeobecný. V rámečku pro zopakování

jsou uvedeny případy, kdy je podmět nevyjádřen. Nově se zde vyskytuje podmínka, je-li

podmětem posluchač (2. os. č. j. i mn.). Po třech cvičeních následuje opět rámeček s teorií

pro zopakování. V předchozím rámečku bylo uvedeno, že podmět může být nevyjádřený

i tehdy, pokud je podmětem posluchač, v dalším rámečku je toto označení změněno

na adresát. To může být podle mě pro žáky 5. ročníku matoucí. V učebnici jsou pak další

cvičení a rámečky s teorií, ty však slouží už jen pro zopakování již probraného učiva.

V učebnici pro 5. ročník je učivo podmětu výrazně rozšířeno. Podmět tvoří také

samostatnou kapitolu. Je zde uvedena definice podmětu a nové termíny, kterými jsou:

podmět několikanásobný a nevyjádřený. Nově se žáci učí i to, že podmět bývá vyjádřen

podstatným jménem nebo zájmenem, může být ale vyjádřen jinými slovními druhy:

číslovkou, slovesem v infinitivu, příslovcem. Na procvičení teorie i praxe je v učebnici

dostatek cvičení.

34


1. díl - Učivo o jazyce: učebnice

Na začátku kapitoly o podmětu (Český jazyk 6, 2011) je doporučení, aby si žáci

zopakovali, co už o podmětu ví. V závorce mají uvedeny možnosti, kde si dané učivo

mohou najít a zopakovat - v učebnici Český jazyk pro 5. ročník a ve 3. dílu Český jazyk 6,

kde je podmět shrnut v rámečku v přehledu č. 9/1. Pro zopakování učiva slouží rámeček,

do kterého musejí žáci doplnit chybějící informace. Učivo podmětu je dále rozděleno

na dvě části: podmět vyjádřený a nevyjádřený.

K podmětu vyjádřenému jsou v prvním cvičení věty a úkoly k nim. Žáci musí

vyhledat základ přísudku a ptát se na podmět, poté podtrhnout základ podmětu. Z úkolů

vyplývá, že všechny základy podmětu jsou v 1. pádě, podmět může být vyjádřen

podstatným jménem, zájmenem, číslovkou i některými slovy neohebnými, jako jsou

příslovce a citoslovce. V dalším cvičení mají žáci rozhodnout, zda ve větách představují

slova dospělý, mladý a pokladní vlastnost, nebo osobu. Tím se žáci doberou k závěru,

že podmětem může být též zpodstatnělé přídavné jméno. V rámečku nadepsaném

Zapamatujte si je uvedeno, že přísudek o podmětu něco vypovídá a podmět je původcem

nebo nositelem děje. Zbylá cvičení slouží k procvičování.

U podmětu nevyjádřeného si žáci nejdříve zopakují, co už o něm ví. Ve cvičení

mají upravit věty tak, aby se v nich neopakovala stejná slova za sebou. Žáci jsou

upozorněni, že v textu se nemají zbytečně opakovat slova, mají je nahradit zájmenem,

slovem podobného významu nebo vynecháním celého slova. Slova opakujeme jen

v případě zdůraznění. Žáci si musí též zapamatovat, že podmět je často nevyjádřen, je-li

v 1. osobě jednotného i množného čísla (mluvčí) a v 2. osobě jednotného i množného čísla

(posluchač, adresát - zde jsou uvedeny oba pojmy najednou, ne jako v učebnici

pro 5. ročník), je totiž zřejmý z tvaru přísudkového slovesa. Zbytek cvičení je věnován

podmětu všeobecnému a určováním, kterým slovním druhem může být podmět vyjádřen.

3. díl - Přehledy, tabulky, rozbory, cvičení

V pracovním sešitu se nachází mnoho cvičení a úkoly k naučení a procvičení

probírané látky. Na shodu přísudku s podmětem je zde jedenáct cvičení. Dalších sedm

cvičení je spojeno se skladbou. Ve cvičeních na shodu přísudku s podmětem mají žáci

35

podtrhávat základy přísudků a podmětů a doplňovat koncovky. Dále spojit uvedená jména

s vhodnými přídavnými jmény a slovní spojení použít jako podměty ve větách v minulém

čase nebo doplnit do vět několikanásobné podměty. Ve skladbě je menší počet úkolů

na podmět. Ve cvičení mají žáci z daných slov, vždy z podstatného jména a slovesa,

vytvořit základ podmětu a přísudku a rozvíjet je ve větách podle stanovených grafů.

Na konci pracovního sešitu se nacházejí přehledy. Jsou to tabulky, ve kterých je rozdělena

teorie na malé části. Například Přehled č. 7/a tvoří Základní větné členy - přísudek

a podmět. Žáci se nejdříve učí hledat přísudek a poté podmět. Přehled č. 9/1 tvoří pouze

podmět. Je zde shrnuto vše, co se doposud žáci 6. ročníku o podmětu naučili: definice

podmětu; čím bývá podmět vyjádřen; podmět holý, rozvitý a několikanásobný; za jakých

podmínek nebývá podmět vyjádřen.

V učebnici pro 6. ročník si žáci opakují učivo podmětu z předchozích ročníků.

Rozdíl je jen v tom, že podmět vyjádřený a podmět nevyjádřený tvoří samostatné

podkapitoly, takže je toto učivo obohaceno o nové poznatky a tím značně rozšířeno.

Definice podmětu je také jiná, než v předchozím ročníku.



I zde (Český jazyk 7, 1999) je hned na úvod rada, aby si žáci zopakovali učivo

o podmětu podle učebnice Český jazyk pro 6. ročník. Následují cvičení, které se týkají

opakování. Objevují se v nich úkoly jako: vyhledejte podmět; určete, ve které větě je

podmět původcem děje, ve které je nositelem děje; vypište, ve kterých větách je holý

a rozvitý podmět; tvořte věty s několikanásobným podmětem; podtrhněte základy podmětů

a určete jejich slovní druh atd. Pod těmito úkoly jsou dva rámečky pro zopakování teorie,

do kterých musí žáci dopisovat chybějící slova a uvést příklady. Zbytek cvičení je zaměřen

na podměty, které jsou vyjádřeny infinitivem. Žáci mají nejprve vyhledat podměty, určit

jejich slovní druh a poté převádět podměty vyjádřené infinitivem na podměty vyjádřené

podstatným jménem a naopak. Nové poznatky o podmětu žáci v učebnici pro 7. ročník

nezískají, jen si opakují a prohlubují znalosti z předchozích ročníků.

36


Úkolů, které by se týkaly podmětu, není v pracovním sešitě mnoho. V kapitole

Základní větné členy je pouze jedno cvičení, ve kterém mají žáci rozvíjet podměty

ve větách. V další kapitole - Podmět, vedlejší věta podmětná - jsou celkem tři cvičení.

Nejdříve mají žáci ve větách určit, proč v nich není vyjádřen podmět. Ve druhém cvičení

mají nahradit rozvité podměty vedlejšími větami podmětnými podle daného vzoru

a v posledním cvičení musí odpovídat na otázky z dotazníku souvětím s vedlejší větou

podmětnou. Na konci pracovního sešitu se nachází přehled o podmětu. Je rozdělen na dvě

části. První část je věnována podmětu jako základnímu větnému členu. Poprvé je zde

zmíněno, že podmětem může být i částice. Ve druhé části je teorie o vedlejší větě

podmětné i s příklady.

V 7. ročníku se žáci o podmětu nic nového neučí, učivo si pouze opakují.

V pracovním sešitu jsou dvě kapitoly týkající se podmětu, a to kapitola o základních

větných členech a kapitola o podmětu a větě podmětné. Počet úkolů k procvičení je

podle mě nedostatečný.



Podmět se v učebnici pro 8. ročník (Český jazyk 8, 2000) objevuje jen okrajově,

větší část je věnována přísudku. Na začátku skladby je kapitola o větě dvojčlenné

a jednočlenné. Dvojčlenné věty obsahují dva základní větné členy - podmět a přísudek,

podmět může být nevyjádřen. Jako příklad jsou uvedeny tři věty - jedna s podmětem

vyjádřeným a dvě s podmětem nevyjádřeným (v jednom případu jde o podmět všeobecný).

Následuje shrnutí, do kterého žáci doplní odpovědi. Další kapitolou, která se týká

i podmětu je Vztah mezi přísudkem a podmětem. Hned v úvodu je definice, která obsahuje,

že přísudek přisuzuje podmětu činnost a shoduje se s ním v osobě, čísle a rodě/životnosti.

Žáci se v této kapitole naučí, že vztahy v základní skladební dvojici jsou vztah významový

a vztah formální (mluvnický). Vztah významový znamená, že přísudek přisuzuje podmětu

činnost, proto je to vztah přisuzování. Vztah formální znamená, že přísudek přebírá

od podmětu osobu, číslo, rod/životnost a vyjadřuje se shodou. Ve cvičeních musí žáci

37

vyhledat příklady činností, které jménu v podmětu přisuzuje přísudek. Pro zopakování je

cvičení s teorií na doplnění. Poslední kapitola, která se zabývá i podmětem, je o větných

členech holých, rozvitých a několikanásobných. Jde ale jen o opakování již známých

informací.


Na podmět se v pracovním sešitu vyskytuje pouze jedno cvičení, ve kterém mají

žáci doplnit do vět vhodné podměty.

Čistě k podmětu toho v učebnici pro 8. ročník moc není. Podmět je zmíněn

v souvislosti se vztahem mezi podmětem a přísudkem a poté v obecné kapitole o větných

členech holých, rozvitých a několikanásobných. Teorie podmětu zde není ani uvedena

pro zopakování.



Pozornost podmětu je v učebnici pro 9. ročník (Český jazyk 9, 2001) věnována

větší než v učebnici pro 8. ročník. Učivo začíná tím, že vztah přisuzování je základním

vztahem pro stavbu věty, tj. vztah mezi přísudkem a podmětem. Přísudek podmětu něco

přisuzuje. Pro zopakování učiva o podmětu jsou zde nabídnuty učebnice 6., 7. a 8. ročníku.

Následuje cvičení, ve kterém mají žáci vyznačit základy podmětů a určit slovní druh,

kterým jsou vyjádřeny. Z tohoto cvičení mají vybrat věty, ve kterých je podmět původcem

děje a věty, ve kterých je podmět nositelem děje a vypsat podměty, které jsou vyjádřeny

uvedenými slovními druhy. Teorii si žáci zopakují doplněním chybějících slov do vět

nebo vybíráním správných možností ve cvičení. Jako další úkol žáci vytvoří věty,

v nichž bude podmět vyjádřen uvedenými slovními druhy. Nápovědu jim tvoří slova

z nabídky pod zadáním. Poslední část je věnována podmětu nevyjádřenému. Žáci musí

sami napsat jazykový projev tak, aby byl v některých větách podmět nevyjádřený. V jiném

úkolu doplní do závorek nevyjádřené podměty v uvedených větách. Tím si objasní

neúčelné opakování slov.

38


V pracovním sešitu není žádné cvičení, které by se věnovalo pouze podmětu.

Jen v přehledu č. 3: Věta - větněčlenské vztahy je shrnutí dosavadních poznatků o podmětu.

Podmět tvoří v učebnici samostatnou kapitolu, ovšem teorie k podmětu v učebnici

pro 9. ročník není uvedena. Jsou v ní pouze odkazy na předchozí učebnice, ve kterých si

žáci mohou učivo o podmětu vyhledat. Tyto učebnice ale nebývají žákům k dispozici,

takže je to podle mě zbytečná rada a stručné shrnutí problematiky by mohlo být uvedeno.

Výhodou je ale dostatečné množství úkolů k procvičení různých druhů podmětu i teorie.

Učebnice od nakladatelství ALTER jsou velmi dobře koncipovány. Vždy na

začátku nového učiva je rámeček Zapamatujte si, kde jsou základní informace k dané

problematice. Po několika cvičeních je další rámeček, tentokrát nadepsaný Zopakujte si,

ve kterém si žáci zopakují naučené poznatky. Teorie v rámečku není úplná, jsou zde

vynechaná slova pro doplnění. Žáci se tak učí teorii i praxi současně. Na konci kapitoly je

kompletní shrnutí učiva. Učebnice jsou zpracovány pěkně barevně. Rámečky s teorií jsou

vyplněny růžově, což ihned upoutá pozornost. I pro opakování je to výhodou, žáci nemusí

hledat důležité informace v textu - teorie je oddělena samostatně a zvýrazněna. Učebnice

pro jednotlivé ročníky jsou taktéž barevně rozlišeny. To ocení hlavně učitelé, kteří učí

český jazyk ve více ročnících najednou. Nemůže se tak stát, že si knihy popletou. O kvalitě

učebnic svědčí také to, že ucelená řada Český jazyk pro 6. - 9. ročník ZŠ a příslušné

ročníky víceletých gymnázií získala ocenění za nejlepší exponát na výstavě SCHOLA

NOVA 2003. Určitou nevýhodou učebnic je to, že jsou od 6. ročníku rozděleny na tři díly.

První díl slouží jako učebnice, druhý díl je určen komunikační a slohové výchově a třetí díl

je pracovní sešit. Žákům se tak může stát, že si přinesou na danou hodinu špatnou knihu.

Na druhou stranu se učí větší zodpovědnosti. Na této řadě učebnic se mi velmi líbí

Přehledy, které jsou součástí každého pracovního sešitu. Je v nich kompletní teorie

i s příklady, která je rozdělena do rámečků a barevně rozlišena.

39

3.5 Subjekt v učebnicích od nakladatelství FRAUS

3.5.1 Český jazyk: pro 4. ročník základní školy

V učebnici (Český jazyk: pro 4. ročník základní školy, 2010) je podmět vysvětlen

v kapitole společně s přísudkem. V prvním cvičení mají žáci rozvíjet dané základní

skladební dvojice v zajímavé věty. Až pod cvičením je teorie, ve které je vysvětleno,

z čeho se základní skladební dvojice skládá. Podmět je popsán jako člen, na který se ptáme

otázkou 1. pádu Kdo? Co? a přísudkem, nejčastěji bývá vyjádřen podstatným jménem

nebo zájmenem. Jako ukázkový příklad slouží jedna věta:

Např. ve větě „Nákladní auto se pomalu rozjelo.” se zeptáme:

Kdo? Co? se rozjelo? Auto. (podmět)

Co dělalo auto? Rozjelo se. (přísudek)

Základní skladební dvojice je auto se rozjelo.

V malém rámečku na kraji stránky je uvedeno, že podmět nemusí být ve větě

vyjádřen a více se o tom žáci dovědí v 5. ročníku. Z prvního cvičení mají žáci dále vypsat

podměty, přidat k nim nové přísudky a tvořit věty. V druhém cvičení musí doplnit i/í/y/ý

a podtrhnout podměty a přísudky. Dále jsou uvedeny dvě věty. V první větě se nachází

holý podmět a ve druhé je tento podmět rozvitý. Žáci mají určit, v čem se podměty liší.

Pod větami je vysvětlení - pokud není podmět nebo přísudek součástí jiné než základní

skladební dvojice, je holý. Pokud je členem alespoň jedné další skladební dvojice,

je rozvitý. Ke každému je uvedena příkladová věta s vysvětlením. Podle uvedených

příkladů mají žáci tvořit další věty. V následujícím textu určí základní skladební dvojice

a vyhledají v nich rozvité podměty a přísudky. K dalšímu cvičení se váže více úkolů.

Ve třech sloupečcích jsou zpřeházeny podměty a přísudky - žáci je musí vhodně spojit

a utvořit z nich věty. V uvedených dvou větách vyznačí skladební dvojice a poté přečtou

věty bez těch slov, která netvoří skladební dvojici s přísudkem. Pod cvičením je napsáno,

co je to základ věty a čím je tvořen, vše je vysvětleno na třech příkladech. K procvičení

základů vět slouží tři cvičení. V jednom mají žáci rozvíjet základy vět, v ostatních dvou

mají v textu vyhledat základy vět.

40

V učebnici pro 4. ročník se žáci naučí, z čeho se skládá základní skladební dvojice,

jak se ptáme na podmět a čím je podmět nejčastěji vyjádřen. Dále se setkávají s pojmy

holý a rozvitý podmět nebo přísudek a základ věty. Není zde uvedena definice podmětu.

Kompletní shrnutí učiva je v pracovním sešitu 2, kde jsou znovu vysvětleny nové pojmy,

které jsou demonstrovány na jiných příkladech než v učebnici.

3.5.2 Český jazyk: pro 5. ročník základní školy

V učebnici pro 5. ročník (Český jazyk: pro 5. ročník základní školy, 2011) je

nejdříve opakování učiva z předchozího ročníku, kapitola se nazývá Učivo známé

i neznámé. Stručně je v rámečku popsáno, že základní skladební dvojici tvoří podmět

a přísudek. Na přísudek se ptáme podmětem a na podmět se ptáme přísudkem. Podmět

může být rozvitý nebo holý a ke každému je uveden jeden příklad. K zopakování slouží

také cvičení, ve kterém je třeba doplnit chybějící větný člen základní skladební dvojice,

tato spojení poté užít ve větách a určit rod u podmětů. V dalším rámečku je uvedeno,

že psaní koncovky přísudku se řídí podmětem, protože se přísudek shoduje s podmětem

v rodě a čísle. Zvýrazněno je také upozornění, že ve větě musíme vyhledat podmět ve tvaru

1. pádu, jinak se může stát, že jej zaměníme za jiný větný člen. Následují dvě cvičení.

V prvním je třeba určit základní skladební dvojice, doplnit koncovky a vyhledat holé

podměty a přísudky. Ve druhém se musí doplnit podměty z nabídky do vět. V rámečku je

opakování o základu věty.

S podmětem se dále v učebnici (Český jazyk: pro 5. ročník základní školy, 2011)

setkáme v kapitole Shoda přísudku s podmětem (podmět nevyjádřený, několikanásobný).

Cvičení v kapitole slouží nejdříve k zopakování. Žáci v nich mají vyhledat holé a rozvité

podměty a určit rod podmětů. Dalším úkolem je určit ve větách podmět. V některých

větách je podmět nevyjádřený. Pod větami je rámeček, ve kterém je vysvětlen termín

podmět nevyjádřený. K této problematice se váže ještě jedno cvičení, kde je úkolem určit

podmět. Novým pojmem je také podmět několikanásobný. I zde je nejdříve cvičení

a až poté teorie. Ve čtyřech příkladech mají žáci spočítat členy podmětu, určit jejich rod

a doplnit je do vět. V rámečku s teorií se žáci dovědí, že několikanásobný podmět je

nejčastěji vyjádřen podstatnými jmény nebo zájmeny v 1. pádě a jednotlivé členy

oddělujeme čárkami nebo je spojujeme spojkami. Zbytek cvičení slouží k procvičení

41

doposud probraného učiva o podmětu. Celé učivo o základní skladební dvojici je znovu

shrnuto v pracovním sešitu 2, příklady jsou stejné jako v učebnici.

V 5. ročníku si žáci opakují učivo podmětu z předchozího ročníku a nově se učí

o podmětu nevyjádřeném a několikanásobném. Líbilo by se mi více, kdyby byly příklady

v pracovním sešitu jiné než v učebnici. Žáci by danou problematiku jistě lépe a rychleji

pochopili z více příkladů než jen z jedné věty.

3.5.3 Český jazyk 6: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia

Na začátku kapitoly o větných členech (Český jazyk 6: učebnice pro základní školy

a víceletá gymnázia, 2003) je opakování. Jako první je stručný přehled o podmětu

a přísudku v tabulce. Poprvé jsou zde uvedeny přesné definice: podmět vyjadřuje, o kom

nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se na něj celou otázkou prvního pádu a přísudkem.

Podmět vyjádřený vyjadřuje ve větě původce nebo nositele děje. Podmět je nevyjádřený,

pokud je známý z předcházející věty, je zřejmý z určitého tvaru slovesa nebo může být

všeobecný. Ke každému pojmu je uveden jeden příklad. K procvičení slouží i pár cvičení,

ve kterých je nutno určit základní skladební dvojici a doplnit do vět podměty. Dále si žáci

zopakují podmět holý, rozvitý a několikanásobný a shodu přísudku s podmětem.

Na procvičení jsou v učebnici další čtyři úkoly. Nic nového o podmětu v učebnici

pro 6. ročník není.

V pracovním sešitu je celkem devět cvičení, které se váží k základní skladební

dvojici. Ve většině z nich mají žáci vyhledat základní skladební dvojici nebo s touto

dvojicí tvořit věty. Čistě na podmět jsou zde tři cvičení. V prvním je třeba nahradit holé

podměty podměty rozvitými a několikanásobnými. Ve druhém musí žáci doplnit do vět

chybějící podměty a v posledním určit slovní druhy podmětů. Žáci se tak poprvé dovídají,

že podmětem nemusí být jen podstatné jméno nebo zájmeno.

V šestém ročníku si žáci hlavně opakují učivo z předchozích ročníků. Nově se učí

definice k pojmům podmět, podmět vyjádřený a nevyjádřený; dále pak to, že podmětem

můžou být různé slovní druhy.

42


V učebnici pro 7. ročník (Český jazyk 7: učebnice pro základní školy a víceletá

gymnázia, 2004) je kapitola Co už víme o základních větných členech. Hned na úvod je

opakování členů holých, rozvitých a několikanásobných. Pod příklady je fotografie,

ke které mají žáci tvořit věty jednoduché s holými, rozvitými a několikanásobnými

podměty. Ve druhém cvičení musí doplnit do vět několikanásobné podměty. Na kraji

každé strany v učebnici je oddělovací čára, za kterou jsou různé úkoly. Jedním z úkolů je

například vysvětlit rozdíl mezi větným členem holým, rozvitým a několikanásobným.

V této kapitole se nachází také samostatná část věnovaná podmětu. K českému slovu

podmět je uveden i latinský ekvivalent subjekt. Definice podmětu se oproti předchozímu

ročníku liší. Podmět je zde popsán jako větný člen, který není na žádném jiném členu

mluvnicky závislý. V barevném rámečku je uvedeno, že podmět může být vyjádřen

podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, infinitivem slovesa

a jiným slovním druhem. Ke každé možnosti je uvedena jedna příkladová věta. K jinému

slovnímu druhu jsou uvedeny věty tři - v jedné je podmětem příslovce, ve druhé částice a

ve třetí citoslovce. U těchto příkladů však není uvedeno, o které slovní druhy se jedná,

podměty jsou pouze podtrženy. To mi přijde poněkud nelogické. Neuvedla bych jiným

slovním druhem, přímo bych vypsala dané možnosti, když i v předchozích větách byly jiné

možnosti uvedeny.

Dále je zde zmíněn podmět nevyjádřený a všeobecný. Následují cvičení, vztahující

se k podmětu. V textu je třeba najít podměty a určit jejich druh, rozlišit, zda se jedná

o podměty holé, rozvité, nebo několikanásobné. Do vět musí žáci doplnit podmět

vyjádřený slovním druhem, který je uveden vždy v závorce. V pracovním sešitu nejsou

úkoly, které by se týkaly pouze podmětu.

V knize pro 7. ročník je doplněna definice podmětu nevyjádřeného a všeobecného.

Je v ní také tabulka, ve které jsou uvedeny různé slovní druhy, kterými může být podmět

vyjádřen a jsou k nim přiřazeny i příklady, což v učebnici pro 6. ročník nebylo.

43


V učebnici a v pracovním sešitu pro 8. ročník není učivo podmětu. Učivo skladby

je zaměřeno na věty jednoduché, souvětí a druhy vět vedlejších.


Ani v těchto učebnicích se nenachází učivo o podmětu. V kapitole o větách

dvojčlenných a jednočlenných (Český jazyk 9: učebnice pro základní školy a víceletá

gymnázia, 2006) najdeme jen malou zmínku. Věty dvojčlenné obsahují oba základní větné

členy. Věty jednočlenné jsou takové věty, jejichž základem je slovesný tvar určitý.

Tyto věty nazýváme též větami bezpodmětnými. Také v kapitole o větě se žáci učí,

že věty, které obsahují podmět, jsou větné struktury podmětové. Věty, které mají jen

přísudek, např. Sněží., jsou věty bezpodmětné. Ve skladební dvojici můžeme rozlišit tři

formální prostředky vyjádření skladebních vztahů: shodu, řízenost a přimykání. U shody

se závislý člen shoduje s řídícím členem v čísle, pádě, rodě, případně v osobě, čísle

a v rodě - např. u přísudku (dítě spalo) - shoda v osobě, čísle a ve jmenném rodě.

Jen u jednoho cvičení je za čarou na okraji učebnice úkol, který se váže k podmětu - žáci

mají ve větách určit základní skladební dvojice.

Řada učebnic od nakladatelství FRAUS tvoří moderní výukový materiál. Učebnice

nejsou zaměřeny pouze na výuku českého jazyka. Ve všech kapitolách se objevují úkoly

i z jiných předmětů. V učebnicích pro 4. a 5. ročník jsou úkoly v malých rámečcích

na okrajích stran. Většinou se vztahují k probíranému učivu nebo k článku. V učebnicích

pro 6. - 9. ročník jsou úkoly za čarou na okrajích stran. Nejsou to vždy jen úkoly

k zamyšlení nebo vyhledávání informací, nachází se mezi nimi i pár vtipů. To žáci určitě

ocení. Díky těmto úkolům se dozví spoustu zajímavých informací, naučí se pracovat

i s jinými knihami a zdroji při vyhledávání informací, tvořivé úkoly rozvíjejí kreativitu

a slouží i k pobavení. Tato řada učebnic je pro žáky jistě velmi atraktivní, je v ní hodně

obrázků a fotografií a také oddechová cvičení sloužící k odreagování. Na druhou stranu

se mi moc nelíbí, jak je zde učivo koncipováno. V učebnicích pro 4. a 5. ročník je vždy

nejdříve jedno cvičení k nové látce a až poté teorie. To znamená, že se nejdříve žáci snaží

něco udělat a až v zápětí zjistí, o co vlastně šlo.

44

Kapitoly tvoří vždy více problematik. Nejsou samostatně rozděleny např. na

podmět a přísudek. Celá kapitola se nazývá Podmět a přísudek (holý a rozvitý); základ

věty; souvětí. Ve cvičeních se objevují i úkoly, které se k probírané látce nevztahují.

Někomu to může vyhovovat více, protože si může opakovat i dřívější učivo. Pro jiné

to může být matoucí a nepřehledné. O podmětu se žáci učí ve 4. a v 5. ročníku,

v 6. a 7. ročníku si učivo opakují a prohlubují, dále se s ním už nesetkají. V učebnicích

a pracovních sešitech pro 8. a 9. ročník není žádné shrnutí ani opakování tohoto učiva. Žáci

devátých tříd pak mohou mít problémy u přijímacích zkoušek a v průběhu dalšího studia,

kde se počítá s tím, že učivo podmětu mají dokonale naučené. Celkově mi přijde,

že se v této řadě učebnic málo opakuje a procvičuje. Učebnice jsou sice moderní, propojují

mezipředmětové vztahy, ale učit bych podle nich nechtěla. Jistou nevýhodou je také to,

že přední obaly učebnic pro 6. - 9. ročník mají stejnou barvu.

3.6 Srovnání řad učebnic ALTER, FRAUS a SPN (2006 - 2010)

Ač by se mohlo zdát, že by měly být učebnice českého jazyka pro základní školy

vesměs stejné, opak je pravdou. Tyto tři řady se v mnohém liší. Rozdíly jsou patrné

jak po stránce grafické, tak po stránce obsahové. Nejdříve bych tedy srovnala učebnice

podle výkladu učiva v jednotlivých ročnících. Až nakonec zhodnotím knihy

podle vizuálního dojmu.

Každé nakladatelství pojalo výklad učiva svým způsobem, který se hodně odlišuje.

Podmět uvádí všechny řady poprvé ve 4. ročníku, množství informací je ale rozdílné.

Jednoduchou definici podmětu a učivo o podmětu nevyjádřeném a několikanásobném

uvádí pouze nakladatelství SPN. Nakladatelství FRAUS a ALTER popisují podmět holý

a rozvitý. Všechny tři nakladatelství uvádí, že na podmět se ptáme otázkou 1. pádu kdo,

co? a přísudkem. Jen v učebnici od nakladatelství FRAUS je napsáno, že podmětem bývá

nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, ostatní dvě nakladatelství tuto informaci

neuvádějí. Množství úkolů k procvičení se také liší. Nejvíce cvičení má učebnice od SPN.

Nejméně od nakladatelství ALTER, k této knize není ani pracovní sešit. Nejlépe je tedy

podle mě popsáno učivo podmětu v knize od nakladatelství SPN. Podmět je zde probrán

podrobně a díky velkému množství úkolů se žáci učivo nejlépe naučí. V učebnici

pro 5. ročník od SPN je pouze učivo podmětu několikanásobného a nevyjádřeného.

45

Nakladatelství FRAUS a ALTER tyto dva pojmy uvádějí poprvé. Nejvíce nových

informací je v učebnicích od nakladatelství ALTER. To jako jediné poprvé zmiňuje

podmět všeobecný, ovšem jen jako součást učiva o podmětu nevyjádřeném. Dále uvádí

definici podmětu a skutečnost, že podmět bývá vyjádřen nejčastěji podstatným jménem

nebo zájmenem, může jím být ale i jiný slovní druh. Co se žáci nenaučili ve 4. ročníku

podle učebnic ALTER, dohnali v 5. ročníku. Za dva roky se toho žáci nejméně naučí

podle učebnic FRAUS.

Od 6. ročníku je ke každé řadě učebnic také pracovní sešit. Definice podmětu je

všech třech učebnicích stejná, opakuje se v nich také učivo podmětu nevyjádřeného.

Učebnice od nakladatelství ALTER a FRAUS uvádí podmět všeobecný jako jednu

z možností podmětu nevyjádřeného, v učebnicích od SPN se podmět všeobecný doposud

neobjevuje. V každé učebnici je také jinak popsáno, čím může být podmět vyjádřen.

Podle nakladatelství ALTER může být podmět vyjádřen podstatným jménem

nebo zájmenem, SPN navíc uvádí číslovkou a FRAUS jakýmkoliv slovním druhem.

V učebnici od nakladatelství ALTER je jako v jediné napsáno, že podmětem může být

i zpodstatnělé přídavné jméno. Pojetí učiva v 7. ročníku se výrazně odlišuje. Učebnice

od nakladatelství ALTER a FRAUS opakují všechno, co se žáci doposud o podmětu

naučili. Všechny tři řady se shodují v tom, že podmětem může být jakýkoliv slovní druh.

Učebnice od SPN poprvé uvádí podmět všeobecný v samostatné podkapitole, podmětu

všeobecnému věnuje větší pozornost také učebnice ALTER. Nejméně si učivo podmětu

procvičí žáci, kteří pracují s učebnicemi od SPN, jako v jediných se totiž neobjevuje

podmět několikanásobný a cvičení jsou zaměřeny jen na podmět nevyjádřený a všeobecný.

V 8. ročníku si podmět opakují žáci jen v učebnicích od SPN, kde jsou cvičení

i teorie k podmětu vyjádřenému, nevyjádřenému a všeobecnému. V učebnici

od nakladatelství FRAUS je jen jedno cvičení, ve kterém je třeba určit základní skladební

dvojice. Nakladatelství ALTER zmiňuje podmět jen u vět jednočlenných a dvojčlenných.

Dále pak v souvislosti se vztahem mezi přísudkem a podmětem, konkrétně o podmětu

ale v této učebnici není napsáno nic. V 9. ročníku je ve všech řadách učivo zaměřeno

na vztahy mezi větnými členy. Učebnice od nakladatelství SPN stručně popisují podmět

vyjádřený, nevyjádřený a všeobecný, jedno cvičení slouží také k procvičení vyjádření

podmětu různými slovními druhy. Opakování kompletního učiva podmětu je jen

ve cvičeních, které jsou v učebnici od nakladatelství ALTER.

46

Každá řada učebnic má učivo podmětu rozděleno jinak. Na všem se dají najít klady

i zápory, a proto je těžké říct, které učebnice jsou těmi nejlepšími. Když bych je měla

hodnotit podle toho, ve které je syntaktický termín subjekt nejvíce rozebrán a procvičován,

učebnice od nakladatelství FRAUS by podle mě skončily na posledním místě. Zbylé dvě

řady, ALTER a SPN, jsou po obsahové stránce téměř na stejné úrovni. Opakování

a procvičování učiva podmětu se mi však nejvíce líbí v učebnicích ALTER. Praktická

cvičení jsou často doplňována i teoretickými otázkami. Žáci do nich musí napsat buď celou

definici k danému pojmu, a nebo ji mají jen doplnit. Další výhodou této řady jsou

přehledné tabulky s teorií, která je doplněna i vzorovými příklady. Na konci každého

pracovního sešitu je tedy kompletní shrnutí celého učiva. Žáci si jednoduše a rychle najdou

termín, který si potřebují zopakovat a nemusí listovat učebnicí. Negativní stránkou učebnic

ALTER je podle mě však to, že žáci mají k novému učivu nejdříve udělat úkol, a až poté se

seznámí s teorií a dalšími příklady. Témata textů v učebnici se většinou týkají dětí a jejich

každodenního života a také přírody. Texty v učebnicích od SPN obsahují témata z různých

odvětví. Objevuje se v nich každodenní život, historie, zajímavosti z celého světa, příroda,

zdravý životní styl atd. I v učebnicích od nakladatelství FRAUS jsou texty s aktuálními

tématy.

V učebnicích od nakladatelství FRAUS a SPN jsou i úkoly, které se netýkají

pouze probíraného mluvnického učiva. Otázky se týkají i jiných předmětů, jako je

například fyzika, biologie, zeměpis a podobně. V těchto dvou řadách se také někdy

objevují vtipy. Učení je tedy prokládáno i zábavnými částmi. Řada učebnic

od nakladatelství FRAUS vede díky jejich úkolům také ke kreativitě a logickému myšlení

a žáci díky nim získají přehled nejen jazykovědný, ale i všeobecný. V těchto učebnicích je

také jako v jediných prolínání jiného učiva. Někdo to může hodnotit jako výhodu, jiný

jako nevýhodu. Učebnice od nakladatelství ALTER jsou sice nejvíce barevně odlišeny,

přesto jsou však podle mě pro žáky nejméně atraktivní. Bližší jsou jim určitě více knihy,

ve kterých jsou skutečné fotografie, aktuální témata jako snowboarding a ty, díky nimž se

stává škola hrou. Co se týče počtu úkolů, které se vztahují k podmětu, nejvíce jich obsahují

učebnice a pracovní sešity od nakladatelství SPN.

Grafická úprava učebnic je také velmi rozdílná. Nejvíce barevného odlišení je

v učebnicích od nakladatelství ALTER. Rámečky sloužící k zapamatování nebo opakování

jsou vyplněny růžovou barvou, dále se v učebnici objevují zelené, modré, žluté a oranžové

rámečky. Důležité informace jsou navíc zvýrazněny tučně nebo modrou barvou.

47

U každého textu v učebnici je kreslený obrázek. V učebnicích od nakladatelství SPN je

teorie ve žlutých rámečcích a nejdůležitější pasáže textu jsou zvýrazněny tučným písmem.

Obrázky jsou téměř na každé dvojstraně a tvoří je jak kreslené obrázky, tak reálné

fotografie. Mnoho obrázků a fotografií je také v učebnicích od nakladatelství FRAUS,

zde je teorie většinou v přehledných tabulkách. Na okrajích stran se často objevují rámečky

s úkoly, které se týkají daného textu, ale většinou se nevztahují k výuce českého jazyka.

Když tedy zhodnotím učebnice podle vzhledu i podle obsahu, nejvíce by mi

vyhovovaly učebnice od SPN. Učivo podmětu se vyskytuje v každém ročníku a učebnice

spolu s pracovními sešity poskytují největší množství úkolů k této problematice. Učivo je

rovnoměrně rozloženo mezi jednotlivé ročníky a postupně se také rozšiřuje. Začíná se

jednoduchou definicí a základními poznatky, které jsou v navazujících ročnících

doplňovány. Starší učivo je stále opakováno a jako výhodu považuji také to, že se

v 7. ročníku probírá spolu s podmětem také vedlejší věta podmětná. Teorie je dostatečně

zvýrazněna a odlišena od ostatního textu a učení je uskutečňováno i zábavnou formou.

3.7 Postřehy pedagogů na 2. stupni ZŠ

Během mé praxe na začátku zimního semestru ve 3. ročníku jsem měla možnost

setkat se s třemi vyučujícími českého jazyka na 2. stupni ZŠ. Zeptala jsem se tedy na jejich

zkušenosti s vyučováním podmětu a na to, které učebnice jsou podle nich pro výuku

nejvhodnější. Na příslušné základní škole se český jazyk vyučoval dříve podle učebnic

od nakladatelství ALTER, dnes podle učebnic od SPN (2006 - 2010). Vyučující mají

k dispozici také učebnice od nakladatelství FRAUS, které však využívají jen zřídka.

Všichni tři vyučující českého jazyka se shodli v tom, že jsou žáci schopni přijmout

teoretické znalosti týkající se podmětu. Bez velkých obtíží se naučí, že podmět je větný

člen, který tvoří společně s přísudkem základní skladební dvojici. Na podmět se žáci umí

zeptat správně otázkou 1. pádu, naučí se i dělení podmětu na holý, rozvitý,

několikanásobný, nevyjádřený a všeobecný. Chápou také, že podmět může být vyjádřen

kterýmkoliv slovním druhem. Problém nastává v okamžiku praktického určení podmětu

ve větě. Žáci se správně zeptají otázkou 1. pádu, ale odpoví si v kuchyni - nemají cit

pro jazyk, nedokážou sami správně stylisticky vytvořit větu, neví, že si odpověděli špatně.

48

Pro některé žáky je to jednoduchá záležitost, přesto mnozí určí jako podmět jména v jiných

pádech. Někdy zaměňují také podmět za jmennou část přísudku, hlavně v jednočlenných

větách. Pokud je podmětem infinitiv, pak tento infinitiv často určují jako část přísudku,

nerespektují ve větě plnovýznamové sloveso. Problém také nastává tehdy, nestojí-li

podmět na začátku věty. Mnohdy si žáci neuvědomují, že podmět ve vedlejší větě může

vyjadřovat vztažné zájmeno který, v těchto větách pak určují podmět nevyjádřený.

Podle některých učebnic se žáci učí nejdříve poznávat přísudek, pak teprve podmět.

Z osobních zkušeností pedagogů není tato varianta příliš vhodná. Mají za to, že žáci se

mají učit vždy jako první to, co je pro ně jednodušší na pochopení.

Jak už jsem se zmiňovala výše, dotazovaní pedagogové pracují v hodinách

s učebnicemi od SPN. Shodují se v tom, že tyto učebnice poskytují dostatek cvičení. Učivo

je v nich vysvětleno dobře a někdy také pomocí přehledných tabulek. Jako výhodu

pro žáky spatřují to, že učebnice jsou menšího formátu a jsou tedy i lehčí než učebnice

od nakladatelství FRAUS. Materiály k výuce používají vyučující někdy i z učebnic

FRAUS. Nicméně názor na tyto knihy mají takový, že učivo je v nich vysvětleno

srozumitelně a jasně, ale mnohdy až příliš stručně. S učebnicemi ALTER základní škola

nepracuje, protože tato řada obsahuje tři knihy - učebnici, pracovní sešit a sešit ke slohu,

navíc ještě samozřejmě čítanku. Takové množství učebnic do jednoho předmětu je pro

školu pochopitelně finančně nákladné a v dnešní době jsou na trhu učebnice mnohem

modernější.

49

4 Závěr

Díky bakalářské práci jsem získala přehled o učebnicích českého jazyka od třech

různých vydavatelů a autorů. Učebnice používané dnes se výrazně odlišují od těch, které se

používaly v době, kdy jsem byla na základní škole já. Nejde jen o grafickou úpravu,

ale také o celkové provedení učebnic. Na dnešním trhu jsou učebnice velmi moderní a jsou

zpracovány v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.

Propojují také mezipředmětové vztahy a žáci díky nim získají všeobecný přehled. Každá

řada učebnic nahlíží na subjekt jinak. Rozdíly jsou v rozsahu učiva a počtu cvičení

v jednotlivých ročnících. Je však obtížné určit, která řada učebnic je nejlepší. Každému

učiteli vyhovuje něco jiného. Osobně jsem dospěla k závěru, že nejpřehledněji a nejjasněji

je učivo subjektu popsáno v učebnicích od SPN. Je to ale pouze můj subjektivní názor

a výběr učebnic samozřejmě také závisí na finančních možnostech každé základní školy.

50

Seznam použité literatury a zdrojů

Seznam odborných publikací

1. ČECHOVÁ, Marie a kol. Čeština - řeč a jazyk. 3. vyd. Praha: SPN - pedagogické

nakladatelství, 2011. ISBN 978-80-7235-413-9.

2. ČECHOVÁ, Marie a STYBLÍK, Vlastimil. Didaktika češtiny. 1.vyd. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 80-04-22439-3.

3. HAUSER, Přemysl a kol. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. 1. vyd. Brno:

Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4244-5.

4. KARLÍK, Petr a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny, 2012. ISBN 978-80-7106-624-8.

5. TRÁVNÍČEK, F. Mluvnice spisovné češtiny. Část 2 Skladba. 3. vyd. Praha: Slovanské

nakladatelství, 1951. ISBN neuvedeno.

6. ZOUHAROVÁ, Marie. Inovace organizace a prezentace syntaktických termínů v učivu

českého jazyka na základní škole. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-

244-1017-6.

Seznam učebnic od nakladatelství ALTER

1. BERÁNKOVÁ, Eva, BRADÁČOVÁ, Lenka, HORÁČKOVÁ, Miroslava. Český jazyk

pro 9. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií. III. díl, Pracovní sešit - přehledy,

tabulky, rozbory, cvičení. 2. vyd. Všeň: Alter, 2010. ISBN 978-80-7245-230-9.

2. ČECHURA, Rudolf, HORÁČKOVÁ, Miroslava a STAUDKOVÁ, Hana. Český jazyk:

pro čtvrtý ročník. 3. vyd. Všeň: Alter, 2010. ISBN 978-80-7245-220-0.

3. HORÁČKOVÁ, Miroslava a kol. Český jazyk: pro 7. ročník ZŠ a příslušný ročník

víceletých gymnázií. 1. díl, Učivo o jazyce. 1. vyd. Všeň: Alter, 1999. ISBN 80-7245-001-

8.

51

4. HORÁČKOVÁ, Miroslava a kol. Český jazyk 7: III. díl, Pracovní sešit - přehledy,

tabulky, rozbory, cvičení. 2. vyd. Všeň: Alter, 2010. ISBN 978-80-7245-251-4.

5. HORÁČKOVÁ, Miroslava, STAUDKOVÁ, Hana a ŠTROBLOVÁ, Jana. Český jazyk:

pro pátý ročník. 3. vyd. Všeň: Alter, 2011. ISBN 978-80-7245-129-6.

6. HRDLIČKOVÁ, Hana a kol. Český jazyk: pro 6. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých

gymnázií. 1. díl, Učivo o jazyce. 1. vyd. Všeň: Alter, 1998. ISBN 80-85775-84-0.

7. HRDLIČKOVÁ, Hana. Český jazyk 6: III. díl, Pracovní sešit - přehledy, tabulky,

rozbory, cvičení. 2. vyd. Všeň: Alter, 2011. ISBN 978-80-7245-259-0.

8. HRDLIČKOVÁ, Hana a kol. Český jazyk pro 8. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých


9. HRDLIČKOVÁ, Hana a kol. Český jazyk pro 9. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých


10. HRDLIČKOVÁ, Hana, BERÁNKOVÁ, Eva. Český jazyk 8: III. díl, Pracovní sešit -

přehledy, tabulky, rozbory, cvičení. 2. vyd. Všeň: Alter, 2010. ISBN 978-80-7245-226-2.

Seznam učebnic od nakladatelství FRAUS

1. KOSOVÁ, Jaroslava a kol. Český jazyk: pro 4. ročník základní školy. 1. vyd. Plzeň:

Fraus, 2010. ISBN 978-80-7238-934-6.

2. KOSOVÁ, Jaroslava a kol. Český jazyk: pro 5. ročník základní školy. 1. vyd. Plzeň:

Fraus, 2011. ISBN 978-80-7238-960-5.

3. KOSOVÁ, Jaroslava, BABUŠOVÁ, Gabriela. Český jazyk: pro 4. ročník základní školy.

Pracovní sešit 1. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2010. ISBN 978-80-7238-935-3.







52

7. KRAUSOVÁ, Zdeňka, PAŠKOVÁ, Martina. Český jazyk 8: pro základní školy

a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. ISBN 80-7238-419-8.

8. KRAUSOVÁ, Zdeňka, PAŠKOVÁ, Martina. Český jazyk 8: pro základní školy

a víceletá gymnázia: pracovní sešit. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. ISBN 80-7238-420-1.

9. KRAUSOVÁ, Zdeňka, PAŠKOVÁ, Martina, VAŇKOVÁ, Jana. Český jazyk

pro 9. ročník základní školy a odpovídající ročník víceletého gymnázia. 1. vyd. Plzeň:

Fraus, 2006. ISBN 80-7238-536-4.

10. KRAUSOVÁ, Zdeňka, PAŠKOVÁ, Martina, VAŇKOVÁ, Jana. Český jazyk

pro 9. ročník základní školy a odpovídající ročník víceletého gymnázia: pracovní sešit.

1. vyd. Plzeň: Fraus, 2006. ISBN 80-7238-537-2.

11. KRAUSOVÁ, Zdeňka, TERŠOVÁ, Renata. Český jazyk pro 6. ročník základní školy

a primu víceletého gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2003. ISBN 80-7238-206-3.

12. KRAUSOVÁ, Zdeňka, TERŠOVÁ, Renata. Český jazyk: pro 6. ročník základní školy

a primu víceletého gymnázia: pracovní sešit. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2003. ISBN 80-7238-

247-0.

13. KRAUSOVÁ, Zdeňka, TERŠOVÁ, Renata. Český jazyk 7: učebnice pro základní školy

a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2004. ISBN 80-7238-320-5.

14. KRAUSOVÁ, Zdeňka, TERŠOVÁ, Renata. Český jazyk pro 7. ročník základní školy

a sekundu víceletého gymnázia: pracovní sešit. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2004. ISBN 80-7238-

321-3.

Seznam učebnic od SPN

1. DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka a kol. Český jazyk pro 4. ročník základní školy. 1. vyd. Praha:

SPN-pedagogické nakladatelství, 1997. 204 s. ISBN 80-85937-68-9.

2. HOŠNOVÁ, Eva a kol. Český jazyk 4 pro základní školy. 1. vyd. Praha: SPN -

pedagogické nakladatelství, 2009. ISBN 978-80-7235-423-8.

3. HOŠNOVÁ, Eva a kol. Český jazyk 4 pro základní školy: pracovní sešit. 1. vyd. Praha:

SPN - pedagogické nakladatelství, 2009. ISBN 978-80-7235-424-5.

53






pedagogické nakladatelství, 2006. ISBN 80-7235-331-4.

7. HOŠNOVÁ, Eva, BOZDĚCHOVÁ, Ivana. Český jazyk 6 pro základní školy: pracovní

sešit. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2006. ISBN 80-7235-332-2.



9. HOŠNOVÁ, Eva, BOZDĚCHOVÁ, Ivana. Český jazyk 7 pro základní školy: pracovní

sešit. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7235-392-7.









14. STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 4. ročník základní školy: pracovní sešit.

1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2002. 48 s. ISBN 80-7235-166-4.

15. STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. 2. vyd. Praha:

SPN - pedagogické nakladatelství, 2001. ISBN 80-7235-156-7.

16. STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 5. ročník základní školy: pracovní sešit.

1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2003. ISBN 80-7235-167-2.

17. STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 6. ročník základní školy a pro odpovídající

ročník víceletých gymnázií. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001. ISBN

80-7235-148-6.

54

18. STYBLÍK, Vlastimil et al. Český jazyk: pro 7. ročník základní školy a pro odpovídající


80-7235-103-6.

19. STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 8. ročník základní školy a pro odpovídající

ročník víceletých gymnázií. 1. vyd. Praha: SPN, 1998. ISBN 80-85937-92-1.

20. STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk pro 9. ročník základní školy a pro odpovídající


80-85937-87-5.

Internetový zdroj

1. Nakladatelství ALTER [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: ˂http://www.alter.cz/˃.

ANOTACE

Jméno a příjmení: Michaela Sciranková

Katedra: Katedra českého jazyka a literatury

Vedoucí práce: doc. PhDr. Marie Zouharová, Ph.D.

Rok obhajoby: 2014

Název práce: Postavení subjektu v učebnicích českého jazyka pro základní školy

Název v angličtině: Position of the subject in Czech language textbooks for elementary

schools

Anotace práce: Tato práce uvádí, jakým způsobem je v učebnicích českého jazyka

pro základní školy popsán a vysvětlen syntaktický termín subjekt.

V první části je uvedeno, jak na subjekt nahlíží některé odborné

publikace. Druhá část se zabývá konkrétními řadami učebnic

českého jazyka a učivem subjektu.

Klíčová slova: Český jazyk, subjekt, učebnice, pracovní sešit, odborná publikace.

AAnotace v angličtině: This thesis shows how the term Subject is described and explained

in Czech language textbooks for elementary schools. The first part

introduces how the term Subject is depicted in some specialized

publications. The second part deals with specific passages of Czech

language textbooks and curriculum of the Subject.

Klíčová slova v angličtině: Czech language, Subject, Textbook, Workbook, Specialized

publication.

Přílohy vázané v práci: 0

Rozsah práce: 54 stran

Jazyk práce: Český jazyk

Date post:	30-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Bakalářská práce - Theses3.1.5 Český jazyk pro 8. ročník základní školy a pro...

Documents