BERNARD BOLZANO
Narodil se 5. října 1781 v Praze v rodině obchodníka italského původu.
Byl vychován v duchu josefínského osvícenectví; věřil, že zárukou pokroku lidstva je šíření vzdělanosti a užitečná práce všech občanů ve prospěch celku.
„KOHO CHCE BŮH ZNIČIT, TOHO RANÍ ROZUMEM…“
B. Bolzano
Bernard Bolzano vystudoval piaristické gymnázim v Praze, které ukončil s výborným prospěchem roku 1796. Poté se věnoval studiu matematiky a logiky v tříleté filozofické přípravce, kde přednášel Stanislav Vydra.
„VLASTÍ ČLOVĚKA JE TA ZEMĚ, KTERÁ MU POSKYTLA NEJVÍCE
DOBRODINÍ A KTERÉ JE ON SCHOPEN PROKÁZAT NEJVÍCE
SLUŽEB.“
B. Bolzano
Ve školním roce 1799-1800 soukromě studoval zejména matematiku a filozofii a současně navštěvoval přednášky prvního a druhého ročníku na Filozofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity, a to zejména přednášky matematika Františka Josefa Gerstnera.
František Josef Gerstner (* 23. února 1756 - † 25. července
1832)
„KAŽDÝ MUSÍ NAHLÉDNOUT, ŽE JE BEZPOČET ZEL, KTERÝMI LIDSKÝ ROD
ZAHRNUJÍ NEVĚDOMOST A OMYL A ŽE BY SE NÁM ŽILO NESROVNATELNĚ LÉPE,
KDYBY SI KAŽDÝ MOHL OPATŘIT POZNATKY, KTERÉ VE SVÝCH POMĚRECH
NEJVÍCE POTŘEBUJE.“
B. Bolzano
Přes obrovský zájem o matematiku a filozofii se rozhodl pro studium theologie.
Na podzim roku 1804 se Bernard Bolzano ucházel o místo profesora matematiky na pražské univerzitě, které se uvolnilo odchodem S. Vydry do penze.
Přestože při konkurzní zkoušce, která byla na místo vypsána, obstál velmi dobře, byl tento post udělen staršímu uchazeči - J. L. Janderovi.
B. Bolzano
„AŤ MÁM SEBEVÍC CHYB, JEDNU DOBROU VLASTNOST BY MNĚ MĚLI PŘIZNAT: ŽE OD
ČASNÉHO MLÁDÍ AŽ DO DNEŠNÍHO DNE MOJE HLAVNÍ SNAHA SMĚŘOVALA JEN K TOMU,
ABYCH PŘISPÍVAL K BLAHU LIDSTVA.“
Bernard Bolzano se stal knězem a na univerzitu nastoupil o rok později, v roce 1805, kdy přijal místo univerzitního učitele náboženství. V témže roce získal i titul doktora filozofie.
V roce 1819 mu bylo znemožněno učit a rok poté byl z učitelského úřadu z rozhodnutí císaře pro své reformátorské názory nakonec suspendován.
Od roku 1820 tedy žil Bolzano spíše v ústraní a věnoval se, za podpory svých přátel, především vědecké práci.
Období 1830 - 1841 strávil mimo Prahu, v Těchobuzi, kde mimo jiné napsal i svou autobiografii věnovanou Anně Hoffmannové, která o něho od roku 1823 pečovala.
B. Bolzano
„KNIHY JSOU PODOBNÉ DOMOVU, DO KTERÉHO SE
VRACÍME I ZA NEJVĚTŠÍ BOUŘKY.“
B. Bolzano
„ZÁKLADNÍM ZÁKONEM MRAVNOSTI JE ZÁKON
OBECNÉHO BLAHA…“
B. Bolzano
„KDYŽ ČTU ŠPATNOU KNIHU, LITUJI Z CELÉHO SRDCE, ŽE V
DNEŠNÍ DOBĚ UŽ UMÍ ČÍST KAŽDÝ.“
B. Bolzano
"BÝT ŠŤASTEN SÁM A JINÉ BLAŽIT – TO JE PRAVÝ
ÚKOL ČLOVĚKA."
Duch Bolzanova géniaje v Těchobuzi přítomen téměř
na každém kroku.
V budově zámku tento slavný zakladatel moderní matematické
logiky žil a tvořil svá vrcholná díla.
S kostelem sv. Marka lze spojovat jeho theologickou minulost i jeho roli reprezentanta osvícenského křesťanství.
Škola byla vybudována manžely Hoffmannovými z Bolzanova
podnětu.
Špýchar na okraji Těchobuze měl podle Bolzana sloužit jako obilní záložna pro obyvatele obce. Prakticky se tak zde měly uplatnit Bolzanovy utopické sociálně-politické názory.
Studánka nedaleko zámeckého parku, dnes pojmenovaná po Bolzanovi, byla místem, kam osamělý myslitel chodíval na procházky.
Kaple sv.Jana Nepomuckého na místním hřbitově je hrobka Karolíny, šestnáctileté dcery Hoffmannových, jimž po její smrti Bolzano jako kněz a přítel poskytoval duchovní útěchu.
Plodné roky v tichém prostředí Těchobuze věnoval Bolzano studiu matematiky a logiky, úvahám o lidském poznání a přemýšlel o spravedlivějším společenském uspořádání. Svá díla psal německy. O jejich vydávání se starali jeho žáci a přívrženci. Řada jeho děl vyšla až po jeho smrti roku 1848 v Praze, kde strávil poslední léta svého života.
Roku 1841 se na doporučení Palackého stal sekretářem matematické a filozofické sekce Královské české společnosti nauk, kde působil do roku 1848.
V tomto období se věnoval paradoxům nekonečna a připravil řadu přednášek matematického, geometrického, fyzikálního, filozofického, jazykovědného a estetického zaměření, z nichž některé byly později vydány tiskem. Nevyhýbal se ani politickému dění a problematice národního obrození.
Vlastní životopis, v němž B. Bolzano vylíčil své životní zásady i své pronásledování.
Vydal jej bez Bolzanova vědomí jeho žák J. M. Fesl za hranicemi Rakouska
