40
Blárský zpravodaj Číslo 7 Červenec 2012 Informace o aktuálních událostech a expedicích. Vydává Kulturně-turistický spolek BLÁRA pro soukromý okruh příznivců, podporovatelů a mecenášů.
Blárský zpravodaj
Číslo 7Červenec 2012
Informace o aktuálních událostech a expedicích.
Vydává Kulturně-turistický spolek BLÁRA pro soukromý okruh příznivců, podporovatelů a mecenášů.
Jak šla (B)LÁRA do Třeboně
Dobrý den, vážení Bláromilové! Sledujete nové číslo Blárského zpravodaje! Na úvodním snímku vidíte primy L (vLevo) a R (vpRavo), jak jedou Astrielou i s Blárskými zvířátky
(mezi zadními sedadly) vstříc pochodu Jemčina – Třeboň. Otočte a čtetě dále!
Po přípravném Blárském pochodu 15 km z Deštné do Kardašovy Řečice (2.6.2012, složení: Lára + celotraťový host Honza a čtvrttraťový host Marie, tj. až do Červené Lhoty putovala tzv. „MaLá HoRa“)
se dne 5.7. konečně uskutečnil 1. velký pochod 2012. Prima B se, ač nerada, opět nemohla kvůli mateřským povinnostem zúčastnit, Lára proto přizvala čestného hosta, paní Lídu z Kardašovy
Řečice. Následuje několik fotografií, které tento velkolepý letní pochod dokumentují.
Pozn.red.: Barva pozadí této prezentace má ve čtenářích evokovat žhavou a do ruda rozžhavenou atmosféru pochodu...
(B)LÁRA : JEMČINA – TŘEBOŇ 5.7.2012
Fotografie z výchozího místa, před zámeckým plotem Jemčina. Foto samospouští je poněkud ledabylé, ale Lára a Lída byly poněkud pod časových tlakem …
Astriela byla zaparkována pod lipami poblíž zámku. Zvířátka se nakonec pochodu nezúčastnila – sovy-hovy se vymluvily, že nesnesou prudké denní slunce, medvěd Brundiblár předstíral, že je nutné chránit Astrielu před vloupáním a klokanice prohlásila, že se s francouzskou liškou v kapse nikam nepotáhne a raději bude učit sovy a medvěda základům australštiny...
Primy L a R si při pohledu na tento plakátek nemohly nevzpomenout na svůj příjezd do slovinského Polšniku u Konjšice, kde je podobné vývěsky lákaly na hudební večer se soubory Čričky nebo Zasavci :)(redaktorka nemohla odolat a vyhledala webovou str. Vrbovců – a - Blára znovu tvrdí: Slovinsko a jižní Čechy mají mnoho společného :))
Z neznámého důvodu se prima R domnívala,že Jemčina – Třeboň = 30 km. Až na místě seukázalo, že po modré = pouze 17, Lára tedy pochopitelně zvolila červenou = 23 km.
Pochod začal v příjemném stínu památného stromořadí ...
Cesta = idyla.
Když tu však … - L a Lí se obrací a prchají!Domnívaly se, že cestu přehradilo stádo divých krav.
Jednalo se pouze o optický klam, způsobený záhybem cesty... Šlo o skot mírný. Primy s ním soucítily, neb ubohá zvířata měla ve svém výběhu pouze tento malý stín u cesty – kam se ovšem vešla jen část stáda. Zbytek se škvařil ve slunci, jehož paprsky nabíraly na obrátkách. A primy si povšimly i extrémního množství zuřivě dotírajícího hmyzu. Obojí – paprsky i hmyz – se posléze staly nerozlučnými průvodci Lárského pochodu...
Bezprostředně po setkání se skotem vstoupila Lára do osady Šimanov. Záhadná věžička (patřící k objektu, který měl od června 2012 sloužit jako hospoda / penzion, ale kdo ví?) připomněla primě R kostel ze „Sedmi statečných“. Ze zajímavého novogotického areálu pily to příjemně vonělo dřevem a když primy a Lída prošly kolem pěstěných šimanovských zahrádek, přiblížily se (už podruhé) až k samotné Nežárce... (to je ta vodní plocha na dolních fotografiích).
Okolí Nežárky je VELMI romantické. Ve spojení s teplotou (která mezitím dosáhla30 st.C) a s množstvím komárů připomněla Amazonii.
Kdo z Vás ví, jak se nazývá plevelná, růžově kvetoucí rostlina na horních obrázcích, nechť Bláře napíše. Zdá se, že brzy obroste celý jih Čech ...a dosahuje opravdu amazonských rozměrů.
A pak došla Lára ke stavení, které jí bylo již zdáli jaksi povědomé ...
No ano!! LáLíRa došla zezadu k Fähnrichovu mlýnu. Kde slavila prima B před rokem svou svatbu!
Ze samého obdivu k F.mlýnu, sousední vile Vala a pěknému přírodnímu parku u splavu na Nežárce byla přehlédnuta červená šipka značící odbočku. Po pěkné rovné polní cestě (její trasa vedla kolem stromů v pozadí) si Lí,Ra a Lá zašly v příjemném plném poledním slunci (teplota na slunci cca 45 st.C) cca 1 km, než svůj omyl zjistily a vrátily se zpět k vile Vala... Lídě se slunce přestalo líbit a nárokovala polední přestávku.
Již na správné cestě. Vedla strmě dolů k Nežárce. Povšimněte si, jak je prima L se svým zeleným batohem téměř dokonale maskována. Pokud by se ztratila, už by ji nikdy nikdo nenašel. Praktické jsou batohy červené, jaký má např. Prima R (výrobní družstvo OPUS Praha; pokud tato firma ještě existuje, může Bláře nabídnout sponzorský dar – viz kontakty na konci Zpravodaje).
Lída nalezla potůček, v němž smočila kapesník a snížila svou tělesnou teplotu z 50 st.C na pouhých 40.
Romantisch. Řeka Nežárka a její okolí je prostě SEHR ROMANTISCH ! A víte, čím to je? Proč je tak KRÁSNÁ?? Inu, proto, že vlastně vznikla z říčky Kamenice. Nežárka vzniká soutokem říček Kamenice a Žirovnice u Jarošova nad Nežárkou. Ať žije Kamenice nad Lipou, sídlo primy R!
Zde se Lída konečně dočkala vytouženého oběda. Též si i s primou R vykoupala nohy v řece. Během polední přestávky na sebe LíLáRa nechala působit jedinečný genius loci městečka Božské Emy Destinnové. Místo na přestávku bylo pochopitelně vybráno s výhledem na Emin zámek...
Prima R musela se zahanbením doznat, že stále ještě nepřečetla Eminu trilogii Ve stínu modré růže
Cesta pokračovala kolem strážského kostela, do něhož LíLáRa nahlédla přes mříž. Pak už bylo náměstí s rozcestníkem. Při pohledu na ukazatel vzdálenosti do Třeboně Lída trvdila, že jí opět stoupá teplota, bylo tedy přistoupeno ke konzumaci zmrzliny.
Nejen Pisa – i Stráž má svou šikmou věž, pohleďte !
Pozn. Red.- je poměrně obtížné narychlo a za pochodu fotografovat a nedostat při tom do záběru vždycky nějaké to auto ...
Po 1 km od Stráže, u rybníka Zadní loviště, je Lála veselá, ale Lídě se zdá čím dál více, že kilometry vůbec neubývají. Ach. Být tak smrčkem, který si jen tak sedí v zemi a tulí se k velkému jasanu ...
(Ovšem doslova žhavé chvilky na expedici teprve čekají; tento stín u loviště měl být na dalších cca. 6 km tím posledním)
Kapesník poslední záchrany.
V Pístinském sosnovém lese totiž chvilku po červencovém poledni žádné stíny nejsou...Lesní silnička je asfaltová, zcela rovná a tak dlouhá, že oko konce nedohlédne...
Ale přišla alespoň chladivá pastva pro oko -rybník Staviště.
Vedle něho přes cestu byl rybník Zlato – a tam expedice spatřila mořského orla!
Na konci Staviště měly R a Lá velkou práci s tím, aby odradily rožhavenou Lí od vstupu do kachního rybníka...
Hned u Staviště je dvůr Bašta. Krásný, idylický, v naprosté samotě …
Vzdálené pohřmívání, které bylo slyšet už v Pístinském lese, bylo čím dál zřetelnější, mraky houstly a tmavly...
R viděla Lí a Lá často z takovéto perspektivy... (tj. R s fotoaparátem se ohlíží dozadu). Zdálo se jí, že spěch je namístě. Podaří se expedici dosáhnout hostince u Stříbřeckého mostu včas???
Již na silnici ze Stříbřece k Mostu u Nové řeky. Obloha na východě: zcela neškodná, ovšem opačným směrem, směrem k Třeboni … tam už bylo v černých mracích vidět blesky klikatice. Ale spásná střecha jest nablízku, sotva 300 m...
Spásná hospodo u Stříbřeckého mostu, poskytla jsi nám útočiště před strašlivou bouří jakož i nádherné osvěžení v podobě chladivého Kozla.. Redakce upozorňuje na barvu Lí a Lá: dle téměř prázdných sklenic vidíme, že již nějakou dobu v hospodě sedí, tělesná teplota je ovšem stále očividně vysoko nad normálem...
Pozn.red.: Hospoda se správně jmenuje Restaurace/pension u Emy Destinové a sedí a pije se tam opravdu příjemně. Redakce by jen doporučila zařadit do menu více vegetariánských a veganských jídel. Vždyť je jich tolik a mohou být tak jednoduchá!
Po hodině a půl ustala vichřice i hromy a blesky a poutnice se mohly vydat dál. Za Stříbřeckým mostem neopomněly navštívit památník věnovaný Emě Destinové s jejím vlastní básní:
„Žijící, jež smíte dosud všechny tyto krásy smavé zřít,vzpomeňte si při přeletu sněhobílých ptáků samot duše mé,jež dozajista vtělena do některého z nich ,znovu vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého.“
Rackové spatřeni však nebyli a poutnice putovaly dále po červené do Třeboně...
Nádherná cesta po hrázi Nové řeky, lemovaná staletými duby. Krásu však neopěvovaly jen ony tři poutnice: zalíbilo se tam i miliardám komárů. Vrhali se hladoví na jakoukoli oběť, která se tam zatoulala – na Repelent nedbali. Kdo se na pár sekund zastavil, ten odtud živ neodešel: skončil na kousíčky rozbodán a do poslední kapky krve vysán pod dubími velikány...
Novořecká bašta. Třeboň ještě 6 km – náhle již po žluté. Zatímco Lí teprve přicházela, nahlédly Lá a Ra do mapy. Ano: u Mostu šly po jiné červené... Místo slibovaných 3 km tedy ještě 6 – což se před Lí podařilo úspěšně zatajit.
A šlo se dál, po žluté, přes mosty i brody...
A že cesta nebyla právě bezpečná, o tom vypovídá nejlépe tato fotografie. Koho nesnědli komáři, ten skončil v mraveništi … Tedy rychle dále a nezastavovati...
A pak, po hodinách usilovné chůze – konečně..VICTORIA !!!
Nabádání primy R ke spěchu bylo opět zcela oprávněné … obloha nad Třeboní nevěštila nic dobrého. Mezitím se naštěstí ohlásil telefonicky pan Milan – spolu s panem Vladislavem již přijeli a čekají.
Rychle … rychle … blesky na fotografii zachyceny nejsou, ale míhaly se oblohou jeden za druhým, následovány úděsným hromobitím...
Mezitím se zdvihl i strašlivý vichr. Není potřeba líčit, že poutnice proběhly třeboňským náměstím jako srny, dopádily ke kostelu – a za dunění prvních bouřkových kápí naskočily do připraveného Peugeotu pana
Milana. Právě včas. Bouře byla nemilosrdná a stěrače stěží zvládaly infernální přívaly vod. Průtrž trvala až na Jemčinu, kde R a Lí přesedly do čekající Astriely, ochraňované zvířátky. Peugeot zamířil pak přímo do
Deštné, zatímco Astriela do Deštné přes K.Řečici.
Finální perlička: v bouři zbloudily oba automobily: Astriela minula odbočku na Mnich v Ratiboři, cestou na Děbolín si pak všimla tmavého automobilu, který ji postupně dojel. Peugeot se zmýlil očividně ještě dříve...
Ale: vše dopadlo dobře, všichni se v pořádku navrátili až do Deštné. Výprava se vydařila, pensum 30 km bylo nakonec naštěstí díky dvěma „odbočkám“ přece jen naplněno. Dík všech tří poutnic patří pánům Milanovi a Vladislavovi za laskavý odvoz, Bohu Bouří za to, že poutnice ušetřil – nejenže je nezahubil bleskem či padajícím stromem, ale ani je nesmáčel v lijáku; dále Emě Destinnové za mimořádnou duchovní podporu, a v neposlední řadě děkujeme i komárům, že nás neúnavně pobízeli k rychlé chůzi a zachránili nám tak suchou kůži. Dobře věděli, že disponujeme pouze jednou pláštěnkou.
Paní Lída jako host (B)láry si zaslouží uznání za podání výborného chodeckého výkonu. I přes její prohlášení, že pochody jsou akceptovatelné do 15 km a co je nad tuto mez, je ryzí bláznovství, není vůbec vyloučeno, že se nějakého dalšího blárského pochodu přece jen zúčastní...!
Blárské kontakty:
E-mail: [email protected]
Tel.: Prima R: +420 - 728635353
Prima B: +420 - 606116480
Prima L: +420 – 728087735
Jako obvykle upozorňujeme, že Blára ráda přijme od laskavých mecenášů případnou podporu příštích expedic v jakékoli podobě.
Papaí do příště – za Bláru se s Vámi pro dnešek loučí šéfredaktorka pR, pomocné redaktorky Sovy-Hovy a grafik pan medvěd BrundiBlár - a zároveň
– POZOR !!!!!!!! - Vás upozoňují – že - !!!! POZOR !!!! - po
zadání webové adresy WWW.BLARA.MYPAGE.CZ
si můžete konečně otevřít postupně budovanou internetovou blárskou prezentaci !
Tak tedy ještě jednou … papaí …. papaí ... © BLÁRA 2012
Papaí !!!
Papaí !!!
