1
BOHEMIA
CENTRALIS 14
2
3
BOHEMIA
CENTRALIS 14
STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A
OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHOKRAJE
PRAHA 1985
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského
kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha
4
Redakční rada
Milan Rivola /výkonný redaktor/
Petr Čepek
Jan Jeník
Vojen Ložek
Pavel Pecina
Eduard Průša
Vladimír Skalický
František Skřivánek
Josef Tlapák
© Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1985
5
Obsah - Inhalt - Contents
Svoboda P. 7
Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu
Die Verknupfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer
des Cenomans und Turons
Svoboda P. 25
Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína
Der obere Zönoman in Plaňany bei Kolín
Zelenka P. 33
Křídové lokality Dřínov a čečelice /návrh nových chráněných území/
Die Kreidelokalitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/
Husák Š. - Rydlo J. 41
Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska
Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko
Landscape Reserve /Bohemia/
Kolbek J. - Petříček V. 109
Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku
Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im
Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko
Mladý F. - Kolbek J. 161
Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti
Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník
Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im
Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník
6
Skalický V. 181
Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu
Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Böhmischen Karstes
Šmaha J. 189
Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov
Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet
Týřov
Ložek V. 225
Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její
význam pro postglaciální historii okolní krajiny
Weichtierfauna der Abspulsedimente im Tale Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung für
die nacheiszeitliche Landschafts-Geschichte
Kovanda J. 243
Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc.
RNDr. Vojen Ložek, DrSc. - bedeutungsvolle Lebensjubiläum
Krátká sdělení 275
Kurze Mitteillungen
Redakční uzávěrka 28.2.1984
7
Bohemia centralis, Praha, 14: 7 - 23. 1985
Spojení českého křídového moře s bavorským během
cenomanu a turonu
Die Verknüpfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen
Ausläufer des Cenomans und Turons
Pavel SVOBODA
ÚVOD
Svrchnokřídové marinní sedimenty v Čechách a v Bavorsku jsou vyvinuty v
podobných faciích a mají podobný paleontologický obsah. Dosud nebyla zodpovězena
otázka, zda české křídové moře bylo spojeno přímým průlivem s bavorským křídovým
mořem nebo zda u sedimentů v Bavorsku jde pouze o podobný vývoj na okraji českého
masívu. Starší badatelé se snažili nalézt odpověz v geomorfologii krajiny, ve vývoji
okrajových částí české křídy a v tektonice. Závěry, ke kterým tito badatelé docházeli,
byly pochopitelně odlišné. Jedna část předpokládala, že celé Čechy byly pokryty
mořem, druhá část pak tvrdila, že rozsah křídového moře nebyl o mnoho větší než
rozsah zachovaných sedimentů. Cílem této práce je souhrn nejdůležitějších názorů na
výše uvedenou otázku a novějších poznatků o stratigrafii české a bavorské křídy v
porovnání s paleogeografickým rozšířením křídové fauny v Evropě.
K stratigrafickému rozdělení cenomanu a turonu byly použity zóny ze západní
Evropy. Vůdčí zkamenělina spodní části svrchního cenomanu amonit Eucalycoceras
pentagonum (JUKES-BROWNE) nebyla ještě v Čechách nalezena. Vůdčí zkamenělina
svrchní části svrchního cenomanu amonit Sciponoceras gracile (SHUMARD) má
celosvětové rozšíření, v Čechách však bývá nalézána velmi vzácně. Pro tuto zónu v
Čechách by bylo vhodnější používat označení zóna Metoiccceras geslinianum.
8
Z širšího okolí Bodenwöhru v Bavorsku dodnes neexistuje souhrnný seznam
zkamenělin z jednotlivých vrstev a podle dr. V. Kleina z ÚÚG (ústní sdělení 1983) zde
zdánlivé litologické ekvivalenty vrstev od Regensburgu nemusí být stejně staré.
Značná část jižní hranice rozšíření české křídy leží ve Středočeském kraji. Zde se
také nachází velká část chráněných lokalit, tzv. příbojové facie s bohatou faunou
tethydního typu. Cílem této práce je i přispět k vyhledávání vhodných typů na chráněná
naleziště a přírodní rezervace s odůvodněním jejich ochrany. Cílem ochrany by ovšem
neměly být jen výchozy sedimentů svrchního cenomanu a spodního turonu, ale i
sladkovodního cenomanu, středního turonu /například výchozy na Dřínovském vrchu/,
svrchního turonu a koniaku. Na zdánlivě dobře prozkoumaných lokalitách by tak byla i v
budoucnu zachována možnost nových paleontologických a paleogeografických objevů.
NÁZORY NA SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY
Souhrn starších názorů na rozšíření české křídy uvádí DANEŠ (1913). Podle
DANEŠE byla většina Čech zatopena mořem, které postupovalo po ploše dokonale
zarovnané denudací, ze které vyčnívaly pouze kamýky tvrdých hornin. Materiál
sedimentů pochází podle DANEŠE ze zbytků permských a karbonských sedimentů,
které tvořily břehy cenomanského moře a jezer. Sedimenty v místech případného
spojení českého a bavorského moře byly odstraněny denudací v terciéru. Zbytky
sedimentů v Čechách i v Bavorsku na obou stranách tohoto spojení nemají příbřežní
ráz.
SCHLOSSER (1924) vysvětluje podobnost fauny v Čechách, Sasku a Bavorsku
tak, že bavorské Alpy tvořily jižní břeh česko-saského křídového moře.
č. ZAHÁLKA (1925) naopak popírá možnost spojení české křídy s bavorskou.
Pokouší se dokázat, že Šumava a Český les existovaly jako pohoří již v juře a tvořily
břeh moře. V křídě nadále pokračoval zdvih těchto pohoří. ZAHÁLKA dále tvrdí, že jeho
pásmo Id v západočeské křídě neobsahuje mořskou faunu a glaukonit. Jižní okraj křídy
z Rakovnicka do okolí Prahy ukazuje podle ZAHÁLKY ukončení u mořského břehu a
jako důkaz ZAHÁLKA uvádí spongility svého pásma III.
DACQUE (1939) tvrdí, že "Regensburger Kreide" souvisela na jihovýchodě s
českou křídou a nemá souvislost s alpskou křídou.
DORN (1958) uvádí, že bavorská křídová zátoka je výběžkem helvetika a vzácně
jsou ve vrtech nalézány přechodní vrstvy. Předpokládá přímé spojení bavorské křídy s
křídou českou s tím, že se zbytky sedimentů spojení již nemusí nalézt.
9
HERM (1979) popírá možnost spojení bavorské křídy s českou a faciální po-
dobnost vysvětluje tím, že jde o sedimenty uložené na okraji českého masívu v
podobných podmínkách. Podobný názor zastával i Č. ZAHÁLKA (1925).
Novější práce o paleogeografii České křídy se možností spojení české a bavorské
křídy vůbec nezabývají (VALEČKA 1979, KLEIN et al. 1979).
STRATIGRAFIE ČESKÉ KŘÍDY NA JIŽNÍ HRANICI JEJÍHO ROZŠÍŘENÍ
SVRCHNÍ CENOMAN
V území od měcholupského příkopu až k Řevničovu je spodní část marinního
svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce (VACHTL
1950, SOUKUP 1954). Pískovce obsahují jen chudou faunu, a to Protocardia hillana
/SOW./ a Cucullaea sp. Nadložní šedé prachovité jíly a vápnité jíly zařazoval SOUKUP
(1954) již do spodního turonu k zóně Actinocamax plenus.
V lomu v Pecinově a v materiálu z výstavby dolu Slaný jsem zjistil, že se tyto velmi
prachovité jíly až jílovité prachovce vyskytují ve dvou vrstvách. Spodní tmavší vrstva
obsahuje amonity Calycoceras naviculare /MANTELL/ a Metoicoceras geslinianum
/ďORB./, ježovky Micraster sp. a hojnou faunu mlžů a plžů. Svrchní světlejší prachovce
hojněji obsahují jen pyritizované filamenty řas. Faunu obsahují převážně v glaukonitické
bázi. V podloží prachovců se nacházejí stejné pískovce jako severně od Řevničova.
Svrchní světle šedé jílovité prachovce s glaukonitickou bází lze ze Slaného
sledovat přes Podlešín do severního okolí Kralup, kde přecházejí do silně
glaukonitických jílů až glaukonitovců s Rhynchostreon suborbiculatum /LAM./ a Trigonia
sulcataria LAM. V jejich nadloží jsou severně od Nelahozevsi tmavě šedé vápnité jíly s
Actinocamax plenus /BLAINV./. Mezi Slaným a Kralupy je tedy svrchnocenomanská
zóna Sciponoceras gracile vyvinuta ve třech vrstvách. Celkový vývoj této zóny je
podobný vývoji, který popsal JEFFERIES (1963), z Velké Británie a Francie.
Mezi Jenčem a řekou Vltavou je spodní část marinního svrchního cenomanu opět
vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s chudou faunou (ZÁZVORKA 1932,
1944, B. ZAHÁLKA 1912). Nadloží těchto pískovců tvoří silně glaukonitický jílovitý
pískovec s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Protocardia hillana (SOW.).
Od Kobylis do okolí Kouřimi je spodní část marinního svrchního cenomanu
vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s ojedinělými nálezy fauny /amoniti/.
V jejich nadloží je vrstva glaukonitického jílu přecházejícího na východ do jílovitých
10
glaukonitických pískovců s faunou (FRIČ 1869, VACHTL 1962). Pískovce bez
glaukonitu u Molitorova obsahují faunu až v nejvyšších polohách (SOUKUP 1936).
Glaukonitické jíly od Proseku označoval FRIČ (1869) jako prosecký ráz
korycanských vrstev a nalezl v nich pouze žraločí zuby. Podobný přechod
glaukonitických pískovců do jílovitých vrstev se objevuje i severozápadně od Prahy.
Jihovýchodně od Velkých Přílep byl v prvním lomu od silnice Velké Přílepy-Černý Vůl
nalezen Actinocamax plenus (BLAINV.) v glaukonitických vápnito-jílovitých
středozrnných pískovcích uložených v nadloží hrubozrnných vápnitých pískovců s
Neithea phaseola (LAM.). Zmíněný Actinocamax plenus je pod číslem 356/70-P665
uložen v Oblastním muzeu v Roztokách u Prahy. Svrchní glaukonitické pískovce s
faunou z Bílé Hory, Chval, Nehvizd a Černíků jsou tedy ekvivalentem glaukonitických
vápnitých jílů a spongilitů s Actinocamax plenus z území mezi Trněným Újezdem a
Brandýsem nad Labem.
Na Kouřimsku přecházejí písčité vápence s Actinocamax plenus (BLAINV.),
Neocylindrites briarti (GEIN.), Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a rudisty (FRIČ
1869, URBÁNEK 1924) do vápnitých pískovců s Rhynchostreon suborbiculatum
(LAM.) a Neithea notabilis (MUENST.) u Vrbčan a Plaňan.
Spodní marinní svrchnocenomanské pískovce mezi Měcholupy a Kouřimí nelze
mezi sebou jednoznačně paralelizovat. Tyto pískovce jsou podle vývoje na sever od
Prahy starší než zóna Sciponoceras gracile, takže patří vrstvám svrchnocenomanské
zóny Eucalycoceras pentagonum.
Stejně tak nelze jednoznačně paralelizovat prachovce a vápnité jíly zóny
Sciponoceras gracile na západ od Vltavy s tzv. prachovcovým souvrstvím, které
popisuje KLEIN (1966) z území mezi Jizerou a Labem. V prachovcovém souvrství může
být zastoupena i zóna Eucalycoceras pentagonum, což naznačuje profil v Nelahozevsi.
11
1. Korelace vrstev zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy: NEE-východoseverovýchod, ?-další průběh neznámý; 1-spodní prachovce s Metoicoceras geslinianum (d´ORB.) a Calycoceras naviculare (MANTELL) a jejich přechod do pískovců, 2-svrchní šedé jílovité prachovce a jejich přechod do silně glaukonitických jílů, 3-vápnitý jíl s Actinocamax plenus (BLAINV.), 4-glaukonitická báze spodnoturonských vápnitých jílů; a-glaukonit, b-štěrk, c-pískovec, d-prachovec, e-vápnitý jíl, f-jíl, g-uhelnatý jíl, h-ostrá erozivní hranice mezi sedimenty.
12
TURON
Na bázi spodnoturonských vrstev je vyvinuta bazální glaukonitická vrstva s
fosfátovými konkrecemi. Na západě v okolí Džbánu jsou na spodních vápnitých jílech
vyvinuty tvrdé vápnité prachovce přecházející do nadloží ve spongility a jemnozrnné
spongilitické pískovce. Nad nimi jsou v okolí Měcholup glaukonitické pískovce tzv.
malnických vrstev. Na východě jsou vyvinuty převážně spongilitické vápnité prachovce
a vápnité jíly /na Kouřimsku glaukonitické/. V okolí Prahy, kde nad dno
spodnoturonského moře vyčnívaly buližníkové hřbety, je vyvinuta tzv. příbojová facie
/žraločí zuby, ostny ježovek, drobné ústřice a oktokorály/.
Ve spodnoturonských vrstvách je nápadné rozšíření amonitů. Na západě se
vyskytuje Lewesiceras cf. peramplum (MANTELL) a na východě Puzosia montis albi
LAUBE et BRUDER. Na Bílé Hoře v Praze se jejich výskyty překrývají (FRIČ 1872,
LAUBE et BRUDER 1887, SOUKUP 1936). V celém popisovaném území se nachází
Mammites nodosoides (SCHLOTH.) a Inoceramus labiatus (SCHLOTH.). Ostatní
makrofauna je vzácná.
U Měcholup jsou na bázi středního turonu vyvinuty exogyrové pískovce ukončující
zdejší inverzní cyklus (KLEIN et al. 1979). V území na západ od Kladna je přechod do
báze středního turonu s Collignoniceras woollgari (MANTELL) a Inoceramus hercynicus
PETR. plynulý. V území na východ od Kladna je tento přechod plynulý až téměř ke
Kouřimi.
SVRCHNÍ KŘÍDA NA SEVEROZÁPADNÍ MORAVĚ
Protože někteří autoři (TROGER 1968, KLEIN et al. 1979, VALEČKA 1979)
uvádějí také možnost spojení české křídy s Tethydou přes Brno, uvádím zde také
stručnou charakteristiku vývoje cenomanu a turonu v této oblasti.
SVRCHNÍ CENOMAN
V moravské křídě glaukonitické jílovité pískovce přecházejí z kvádrových pískovců
nebo ze sladkovodních jílů. Přechod ze sladkovodní sedimentace do sedimentace
marinní je zde pozvolný. Vyskytují se zde sedimenty lagun, písečných valů a delt
(FREJKOVÁ et VAJDÍK 1974). V jílovitých glaukonitických pískovcích se nacházejí
pouze žraločí zuby /prosecký ráz?/. Exogyrová lavice u Blanska (B. ZAHÁLKA 1950) s
13
Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) tvoří písčitou bázi vrstvy jílů s "trpasličí faunou
mořskou". Tento vývoj připomíná vrstvy zóny Sciponoceras gracile ze severního okolí
Prahy. Podložní kvádrové pískovce neobsahují makrofaunu.
TURON
Spodní turon a báze středního turonu jsou tvořeny spongilitickými pískovci a
glaukonitickými pískovci s Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a Inoceramus hercynicus
PETR. Je zde vyvinut podobný inverzní cyklus jako v západních Čechách (KLEIN et al.
1979). Ve středním turonu došlo k prohloubení moře a zjemnění sedimentace.
Středoturonské sedimenty zde tvoří další inverzní cyklus.
STRATIGRAFIE BAVORSKÉ KŘÍDY
Soustředil jsem se na charakteristiku východní části bavorské křídy v okolí
Regensburgu, která je české křídě nejpodobnější.
SVRCHNÍ CENOMAN
Svrchnocenomanské sedimenty jsou v okolí Regensburgu vyvinuty jako spodní
/Regensburger Grunsandstein/, svrchní /Regensburger Kalksandstein/ a k
nejsvrchnějšímu cenomanu je řazena také spodní Část /Eibrunner Mergl/ (BAUBER-
GER et al. 1969). V pískovcích se nachází Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) v
malých exemplářích, Neithea aequicostata (LAM.), Merklinia aspera (LAM.),
Inoceramus pictus SOW. a celé spongie, žraločí a rybí zuby (DACQUE 1939, ZIEGLER
1957). Obsah fauny připomíná pískovce a prachovce v okolí západosu-detského
ostrova.
Z útvaru Mergl uvádí DACQUE (1939) nálezy Metoicoceras geslinianum (ďORB.),
Actinocamax plenus (BLAINV.), Hepteris septemsulcatus (A. ROEM.) a Inoceramus
pictus bohemicus LEONH. Část těchto nálezů však může pocházet z vápnito-jílovitých
poloh tzv. Regensburger Kalksandsteinu (DACQUE 1939, TRUSHEIM 1935,
OSCHMANN 1958).
Ve spodní Části tzv. Eibrunner Mergl byly nalezeny svrchnocenomanské fora-
minifery a Calycoceras naviculare (MANTELL) (BAUBERGER et al. 1969).
Vápencovým příbřežním faciím české křídy je faunisticky a zčásti i litologicky
nejpodobnější lokalita Sulzbach (LEHNER 1937 a, b), kde se vápence s hojnou faunou
nacházejí na bázi tzv. Grunsandstein. V okolí Rodingu se nacházejí kapsy se slepenci
14
obsahujícími podobnou faunu (TRUSHEIM 1935). Na těchto lokalitách však nebyly
nalezeny žádné zbytky rudistů jako v Čechách.
Svrchní cenoman bavorské křídy též připomínají písčité sedimenty z okolí Le
Mans ve Francii (JUIGNET et al. 1973), kde se Metoicoceras geslinianum (ďORB.)
nachází společně s Calycoceras naviculare (MANTELL) a Rhynchostreon
suborbiculatum (LAM.). Velmi vzácně se zde nachází Actinocamax plenus (BLAINV.)
(JEFFERIES 1963).
TURON
Svrchní část tzv. Eibrunner Mergl pozvolna přechází do spongilitických vrstev
zvaných Reinhausener Schichten, které opět pozvolna přecházejí do písků zvaných
Knollensand a Hornsand (BAUBERGER et al. 1969). Nachází se zde Inoceramus
labiatus (SCHLOTH.) a v obou i Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) (DACQUE
1939, LEHNER 1935). Ve spodním turonu je zde podobně jako v západních Čechách
vyvinut inverzní cyklus. Po ukončení spodnoturonské sedimentace zde ve středním
turonu sedimentovaly vápnito-jílovitější sedimenty. Ve svrchním turonu dochází v
místech dnešního Rodingu a Bodenwohru k brakickolimnické sedimentaci (TILLMANN
1964).
Na jih od písčitých sedimentů zvaných Regensburger Kreide je v helvetiku vyvinut
sediment Seewerkalk stáří cenoman-turon, v němž se vzácně nachází makrofauna
(OBERHAUSER 1973, SCHMIDT-TOMÉ 1964). Korelace jednotlivých vrstev je
znázorněna v tabulce 1.
SVRCHNÍ CENOMAN NA SEVER OD STŘEDOEVROPSKÉHO OSTROVA
Vrstvy Arme Rhotomagensis Schichten v subhercynské křídě neposkytují možnost
porovnání s českou křídou. Ve Vestfálsku se na příbřežních spodno-cenomanských
sedimentech nacházejí až sedimenty zóny Actinocamax plenus (KAHRS 1927,
WIEDMANN et SCHNEIDER 1979). V okolí Braunschweigu a Hannoveru leží nad
vrstvami Arme Rhotomagensis Schichten a Rotpläner, jejichž spodní Část náleží
svrchnímu cenomanu /zóna Actinocamax plenus/ a horní část spodního turonu (ERNST
et al. 1979). Spodní část zóny Sciponoceras gracile zde není vyvinuta. Toto pozorování
je v rozporu s tvrzením TRUGERA (1968, 1969, 1971), že svrchní část vrstev Arme
Rhotomagensis Schichten náleží zóně Actinocamax
15
Korelace vrstev svrchního cenomanu až spodní části středního turonu v Bavorsku, Čechách a Sasku
Zóny Bavorsko (Regensburg) Hraniční (jižní) část české křídové pánve od
západu k východu Centrální část české křídové pánve Sasko
litologické celky souvrství
Collignoni-ceras wool- Eisbuckel Schichten "opuky" s Collignonicera
woollgari jizerské souvrství jizerské souvrství Lamarcki Planer
Mammites Nodosoides
Hornsand
Knollensand
Reinhausener Schichten
"opuky" s Mammites
nodosoides
bělohorské
souvrství bělohorské souvrství Labiatus Planer
Eibrunner Mergel hiát hiát
Sciponoceras
gracile
Regensburger
Kalksandstein jíly a pískovce s Actinocamax plenus
svrchní světle šedé
prachovce Plenuszone
spodní hiát
prachovce
Eucalyco-ceras
pentagonům
Regensburger
Grunsandstein
Spodní marinní pískovce
(nerozlišené) korycanské vrstvy korycanské vrstvy Unterquader
16
plenus. V západním okolí středoevropského ostrova není vyvinut v blízkosti pobřeží
svrchní cenoman (JEFFERIES 1963).
PODOBNOST FAUNY ČESKÉ KŘÍDY S TETHYDNÍ FAUNOU
KUHN (1949) soudí, že rudistové fauně z Čech je nejpodobnější rudistová
fauna z jihozápadní Francie a formy zde nalezené nejsou menší než stejnodobé z
jihu. RAHMAN (1967) srovnává faunu plžů z vltavoberounské, kolínské a drážďanské
faciální oblasti (WEINZETTEL 1910, GEINITZ 1671-75) s faunou ze
středocenomanské lokality Hölzelsau bei Niederndorf v Tyrolsku.
Část nově v Čechách nalezené a dosud nezpracované korálové fauny
/Montlivaultia, Favia,Thamnastraea,Epismilia, Astrocoenia/ je podobná korálové fau-
ně, kterou z Řecka popsal HACKEMESSER (1936).
SMĚRY IMIGRACE FAUNY BĚHEM ZÓNY SCIPONOCERAS GRACILE
Výskyt boreálního druhu Actinocamax plenus (BLAINV.) ve svrchním cenomanu
bavorské křídy lze nejsnáze vysvětlit imigrací přes střední Čechy přímo do Bavorska.
V opačném případě by se musel dostat do bavorské zátoky z Anglo-pařížské pánve
přes Tethydu, popřípadě z české křídy přes moravskou křídu, tedy opět přes
Tethydu, daleko od oblastí svého souvislého rozšíření. Přitom by tento druh musel
navíc ještě překonávat teplé proudy.
Metoicoceras geslinianum (ďORB.) se v Sasku nachází až ve svrchní části zóny
Plenuszone nad výskytem Actinocamax plenus (TROGER 1969). Ve středních
Čechách, mimo lokality Pecínov a Slaný, jsem jej nalezl ve stejné vrstvě s
Actinocamax plenus u Kozomína a Odolena Vody. Metoicoceras geslinianum musel
tedy do Čech imigrovat od jihu.
PRAŽÁK (1981) dokazuje na základě rozšíření druhů Entolium orbiculare
(SOW.), Merklinia aspera (LAM.) a Nanonavis carinata (SOW.), že se tato fauna
šířila do Čech od severu a nikoliv od jihovýchodu z Tethydy přes Blansko a Brno. Její
výskyt ve výběžku Tethydy v Bavorsku se dá opět nejlépe vysvětlit přímým spojením
české a bavorské křídy.
TEKTONICKÉ PŘEDPOKLADY SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY
Až k českému lesu je rozšířena západní část obloukové struktury, patrně již
proterozoického stáří, na níž se nacházejí sedimenty paleozoika a na její střední a
východní části i svrchní křídy (ZEMAN 1982). MALKOVSKÝ (1979) označuje tuto
17
obloukovou strukturu jako bohemikum. Západní část bohemika tvoří tepelsko-
barrandienská oblast přesahující mezi Českým lesem a Šumavou obě pohoří
směrem do Bavorska. Bohemikum tvoří souvislou kru a při poklesu jeho východní a
střední části ve svrchní křídě poklesla s největší pravděpodobností i západní část.
Val Pfalu, považovaný č. ZAHÁLKOU (1925) za hranici bavorské křídy, končí mezi
Chámem a Rodingem. Český křemenný val končí u české Kubice. Oba valy tedy
nemohly nikdy tvořit souvislou hranici a při poklesu západní části bohemika nemohla
existovat žádná překážka pro vznik průlivu v těchto místech. Je sporné, zda tyto valy
ve svrchní křídě geomorfologicky vystupovaly nad okolní terén. Pohoří český les a
Šumava vznikly až v době po oligocénu (KOPECKÝ 1972). Přínos terestrického
materiálu ve svrchní křídě do bavorské křídy od severu a severovýchodu však
dokládá přítomnost pevniny v těchto místech (TILLMANN 1964). Průliv mohl být tedy
pouze v místech mezi Všeruby a Folmavou.
Protože kra bohemika společně s celým českým masívem tvořila v oligocénu
elevaci mírně skloněnou a odvodňovanou k západu, jihu a jihovýchodu do lipského
zálivu a předhlubní Alp a Karpat (KOPECKÝ 1972) docházelo zde k rozsáhlé plošné
denudaci. Zbytky svrchnokřídových sedimentů ze západní části bohemika byly
denudovány již v oligocénu.
ZÁVĚR
Přítomnost tethydní fauny ve středních Čechách a Sasku dokazuje spojení
českého křídového moře s Tethydou. Vývoj svrchního cenomanu na Moravě nevylu-
čuje, že spojení bylo právě zde, což ovšem zase nevylučuje možnost přímého
spojení české a bavorské křídy, které dokazuje výskyt boreální fauny ze severní
Části střední Evropy v Bavorsku /Actinocamax plenus/.
Postupující transgresí ve spodní části svrchního cenomanu bylo propojeno
bavorské křídové moře s českým křídovým mořem zasahujícím do Plzeňské pánve v
místech dnešních Všerub a Folmavy. Do tohoto prostoru zasahuje kra bohemika
mezi český les a Šumavu a výskyty Actinocamax plenus ve vyšším svrchním
cenomanu na bavorské straně jsou totiž koncentrovány přesně proti tomuto místu.
Křídové moře v Plzeňské pánvi postupovalo přes starou permokarbonskou pánev
stejně jako ve zbývajících oblastech Čech a Moravy. Současně vznikly průlivy
18
2. Paleogeografická mapa české křídové pánve v době zón Sciponoceras gracile /celkový sedimentační prostor/, Mammites nodosoides a Collignoniceras woollgari: ?-další průběh není znám; 1-středoevropský ostrov, 2-jihočeský ostrov, 3-západosudetský ostrov, 4-východosudetský ostrov, 5-bavorská křídová zátoka, 6-česká křídová pánev, 7-saské křídová pánev, 8-severosudetská křídová pánev; a-státní hranice, b-hranice zachovaných křídových sedimentů v Bavorsku, Čechách a na Moravě, c-pevnina, d-profily s vrstvami zóny Sciponoceras gracile; P-Praha, B-Brno, Bra-Bratislava, D-Drážďany, L-Linec, Pl-Plzeň, R-Regensburg, S-Salzburk,(w)-Vídeň, W-Wroclav, Z-Zhořelec.
19
spojující Tethydu s mořem v Polsku a Německu.
Spojení bylo déle přerušeno po skončení střední části zóny Sciponoceras
gracile /zóny Actinocamax plenus/. V té době docházelo k sedimentaci útvaru
Eibrunner Mergl v Bavorsku, zóny Obere Plenuszone v Sasku a v Čechách pouze
sedimentů v centrální části pánve podle hranice mezi bohemikem a lugikem. Česká a
bavorská křída se spojila ve spodnoturonské zóně Mammites nodosoides a na jejím
konci se na obou stranách změlčuje sedimentační prostor. V severozápadních
Čechách i v Bavorsku dochází k sedimentaci tzv. exogyrových pískovců. Na začátku
středního turonu se sedimentační prostor opět prohlubuje. Spojení české a bavorské
křídy bylo definitivně přerušeno na konci středního turonu zdvihem oblasti
Oberpfalze. V místech dnešního Rodingu sedimentují ve svrchním turonu již
brakickolimnické jíly a pískovce.
Svrchnokřídové sedimenty mezi bavorskou a českou křídou byly denudovány již
v oligocénu.
Z u s a m m e n f a s s u n g
Das Vorkommen der tethydisehen Fauna in Mittelböhmen und Sachsen beweist die
Verbindung des tschechischen Kreidemeeres mit dem Tethys. Die Entwicklung des oberen
Cenomans in Mährem schliesst nicht aus, dass die Verknüpfung eben da stattfand. Das
Vorkommen der borealen Fauna /Actinocamax plenus, Nanonavis carinata, Merklinia aspera/
aus Böhmen und aus dem nördlichen Teil Mitteleuropas in Bayem beweist dann die direkte
Verbindung der tschechischen und bayerischen Kreide, außerhalb Mahren.
Durch die fortgesetzte Transgression kam es im unteren Teil des oberen Cenoman zur
Verknüpfung des bayerischen Kreidemeeres mit dem tschechischen /das bis zum Pilsner
Becken reichte/; diese Transgression kam ungefähr zwischen den heutigen Ortschaften
Všeruby und Folmava zustande. In diesen Raum reicht nämlich der böhmische Klumpen
zwischen die beiden Teile des Böhmerwalds und das Vorkommen des Actinocamax plenus
in den höheren Schichten des Cenomans in Bayern ist eben gegen diesem Erdstrich
konzentriert. Das Kreidemeer im Pilsner Gebiet drang wahrscheinlich über den
Permonkarbon weiter aus, ähnlich wie in den Übrigen Gebieten Bohmen's und Mahren´s.
Gleichzeitig entstanden auch die Kanale, die die Tethys mit dem borealen Meer in
Deutschland und in Polen verbunden haben.
Das nächste Unterbrechen der Enge fand nach der Ablagerung des mittleren Teiles
der Zone Sciponoceras gracile /Zone Actinocamax plenus/ statt. In derselben Zeit erlangte in
Sachsen die Sedimentation der Oberen Plenuszone und in Bayern die Sedimentation
20
Eibrunner Mergl; in Böhmen verwirklichte sich diese Sedimentation nur im zentralen Teil des
Bassins /entlang der Grenze zwischen Bohemikon und Lugikon/. Das neue Vereinigen der
tschechischen und bayerischen Kreide gelangte ungefähr in der unterturonischen Zone des
Mammites nodosoides. Am Ende dieser Periode wird der Sedimentationsraum in Bayern und
in Böhmen immer mehr flach. In Nordwestbohmen ebenso wie in Bayern verlief damals die
Sedimentation der sogenannten exogyrischen Sandsteine. Am Anfang des mittleren Turons
wurde der Sedimentationsraum wieder tiefer. Das endgültige Unterbrechen des tschechi-
schen und des bayerischen Kreideraumes gelangte am Ende des mittleren Turons durch den
Hub des Oberpfalzgebietes. In der Region des heutigen Roding findet man schon im oberen
Turon Sedimente des brakischen Lettens und der Sandsteine.
Die Sedimente der oberen Kreideschichten zwischen dem bayerischen und dem
tschechischen Kreidegebiet wurden wahrscheinlich schon in der Zeit des Oligozens
denudiert.
L i t e r a t u r a
BAUBERGER,W.; CRAMER.P.; TILLMANN.H., 1969: Erläuterungen zu Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 6938 Regensburg, 1-414. - Bayer. Geol. Lande samt, München.
DACQUE,E., 1939: Die Fauna der Regensburg-Kelheimer Oberkreide/mit Ausschluss der Spongien und Bryozoen/. - Abh. Bayer. Akad. Wiss., math.--naturwiss. Kl., neue F., 45, 1-218, München.
DANEŠ,J.V., 1913: Morfologický vývoj středních Čech. - Sbor. Čes. Společ. zeměvěd., 19, 1-18, 94-108, 168-176, Praha.
DORN,P., 1958: Problematik des Vindelizischen Landes. - Geologie, 7, 3-6, 319-341, Berlin.
ERNST,G.; SCHMID,F.; KLISCHIES.G., 1979: Multistratigraphische Untersuchungen in der Oberkreide des Raumes Braunschweig-Hannover. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 11-46, Stuttgart.
FREJKOVÁ,L.; VAJDÍK,J., 1974: Příspěvek k paleogeografii a litologii cenomanských sedimentů v orlicko-žďárské oblasti. - Sbor. GPO, 6, 6-28, Ostrava.
FRITSCH /FRIČ/,A., 1869: Paläontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der bohmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhmen., 1, 181-242, Praha.
FRITSCH /FRIč/,A., 1872: Cephalopoden der böhmischen Kreideformation., 1-51, Praha.
GEINITZ,H.B., 1871-75: Das Elbthalgebirge in Sachsen. Erster Theil. Der untere Quader. - Palaeontographica, 20, 1-319, Cassel.
HACKEMESSER.M., 1936: Eine Kretazische Korallenfauna aus Mittelgriechenland und ihre paläo-biologischen Beziehungen. - Palaeontographica, 84, 1-97, Stuttgart.
HERM,D., 1979: Die süddeutsche Kreide - Ein Überblick. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 85-106, Stuttgart.
21
JEFFERIES,R.P.S., 1963: The Stratigraphy of the Actinocamax plenus Subzone /Turonian/ in the Anglo-Paris Basin. - Proc. Geol. Assoc., 74, 1, 1-33, London.
JUIGNET,P.; KENNEDY.W.J.; WRIGHT,C.W., 1973: La limite Cénomanien-Turonien dane la région du Mans/Sarthe/: Stratigraphie et paleontologie. - Ann. Paléont., Sér. Invertébr., 59, 207-242, Paris.
KAHRS,E., 1927: Zur Palaogeographie der Oberkreide in Rheinland-Westfalen. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 58, 627-687, Stuttgart.
KLEIN,V., 1966: Stratigraphie a litologie svrchní křídy mezi Jizerou a Labem. - Sbor. geol. Věd, Geol., 11, 49-76, Praha.
KLEIN,V.; MÜLLER.V.; VALEČKA,J., 1979: Lithofazielle und paläo-geographische Entwicklung des Böhmischen Kreidebeckens. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 435-446, Stuttgart.
KOPECKÝ, A., 1972: Hlavní rysy neotektoniky Československa. - Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 6, 77-155, Praha.
KÜHN,O., 1949: Stratigraphie und Paläogeographie der Rudisten. V. Die borealen Rudistenfaunen. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Abh. B, 90, 267-316, Stuttgart.
LAUBE,G.C.; BRUDER,G., 1887: Ammoniten der böhmischen Kreide. -.Palaeontographica, 33, 217-239, Stuttgart.
LEHNER,L., 1935: Über das Turon auf dem Fränkischen Jura. Studien über die fränkische Albüberdeckende Kreide. VIII. - Zbl. Mineral. Geol. Palaont. Abt. B, 11, 423-438, Stuttgart.
LEHNER,L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide.I. Die Lamellibranchiaten /ohne Inoceramen/. - Palaeontographica, Abt. A, 85, 115-228, Stuttgart.
LEHNER.L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide. II. Fauna 2 Teil und Flora. - Palaeontographica, Abt. A, 87, 158-230, Stuttgart.
MALKOVSKÝ,M., 1979: Tektogeneze platformního pokryvu Českého masívu. - Knih. Ústř. Úst. geol., 53, 1-176, Praha.
OBERHAUSER.R., 1973: Stratigraphisch-Paläontologische Hinweise zum Ablauf tektonischer Ereignisse in den Ostalpen während der Kreidezeit. - Geol. Rdsch., 62, 1, 96-106, Stuttgart.
OSCHMANN, F., 1958: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 7038 Bad Abbach, 1-184. - Bayer. Geol. Landesamt, München.
PRAŽÁK,J., 1981: Asociace fauny a paleogeografické podmínky sedimentace. In: Valečka et al.,: Úvodní zpráva k sedimentologii cenomanu. - MS Geofond, Praha.
RAHMAN,A., 1967: Die Gastropoden der Oberkreide /Ober-Cenoman/ von Hölzelsau bei Niederndorf in Tirol. - Mitt. Bayer. St. - Samml. Paläont. hist. Geol., 7, 23-134, München.
SCHLOSSER,M., 1924: Die Cenomanfauna der Bayerischen Alpen. - Cbl. Mineral. Geol. Palaont. 1924, 82-95, Stuttgart.
SCHMIDT-THOMÉ.P., 1964: Helvetikum-Zone. In: Erläuterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:500 000. 2 Aufl., 274-282. - Bayer. Geol. Landesamt, München.
22
SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, 236-240, Brno.
SOUKUP,J., 1954: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. - Geotechnica, 18, 1-180, Praha.
TILLMANN,H., 1964: Kreide. In: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:500 000. 2 Aufl., 141-161. - Bayer. Geol. Landesamt, München.
TRÖGER,K.-A., 1968: Zur Bedeutung ökologischer Faktoren für die Leitfossilien des Obercenoman-Unterturon-Zeitabschnitts in Mitteleuropa. - Geologie,17, 1, 68-75, Berlin.
TRÖGER,K.-A., 1969: Zur Paläontologie, Biostratigraphie und faziellen Ausbildung der unteren Oberkreide /Cenoman bis Turon/. Teil II. Stratigraphie und fazielle Ausbildung des Cenomans und Turons in Sachsen, dem nördlichen Harzvorland /subhercyne Kreide/ und dem Ohm-Gebirge. - Abh. Staatl. Mus. Minerál.Geol. Dresden, 13, 1-70, Dresden.
TRÖGER,K.-A., 1971: Gesetsmässigkeiten der Beziehung von Bio- und Lithogenese im litoralen und neritischen Bereich von Karbonatsedimenten /Bereich Oberkreide/. - Ber. Dtsch. Gesell. geol. Wiss., R.A., 16, 3-5, 447-464, Berlin.
TRUSHEIM,F., 1935: Die geologische Geschichte Sudostdeutschland während der Unterkreide und des Cenomans. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 75, 1-109, Stuttgart.
URBÁNEK,L., 1924: Křídový útvar v jižní části Kolínska. - Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 33, 42, 1-17. Praha.
VACHTL,J., 1950: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. I. Okolí Měcholup, Třeskonic, Markvarce, Domoušic a Kounova v záp. Čechách. - Geotechnica, 10, 1-72, Praha.
VACHTL,J., 1962: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. III. Vyšehořovicko, černokostelecko a okolí Uhlířských Janovic. - Geotechnica, 31, 1-103, Praha.
VALEČKA,J., 1979: Paleogeografie a litofaciální vývoj severozápadní části české křídové pánve. - Sbor. geol. Věd, Geol., 33, 47-81, Praha.
WEINZETTEL,V., 1910: Gastropoda českého křídového útvaru. - Palaeontogr. Bohem., 8, 1-56, Praha.
WIEDMANN, J.; SCHNEIDER,H.L., 1979: Cephalopoden und Alter der Cenoman--Transgression von Mülheim-Broich, SW-Westfalen. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 645-680, Stuttgart.
ZAHÁLKA,B., 1912: Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. - Věst. Král., čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd, 1911, 23, 1-90, Praha.
ZAHÁLKA,B., 1912: Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1911, 23, 1-88, Praha.
ZAHÁLKA,B., 1950: Exogyrová lavice křídová nad Blanskem. - Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1949, 20, 1-8, Praha.
ZAHÁLKA,Č., 1925: Bavorská a česká křída. Sudetský útvar křídový a jeho aequivalenty v západních zemích střední Evropy. III. - Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 5, 319-448, Praha.
23
ZÁZVORKA,V., 1932: Hranice mezi I. a II. pásmem střednokřídových usazenin na Vidovli u Prahy. - Věst. St. geol. Úst. Čs. Republ., 8, 114--117, Praha.
ZÁZVORKA,V., 1944: Mořský cenoman u Dušník /list Kladno 3950/. - Veda přír., 22, 113-115, Praha.
ZEMAN,A., 1982: Oblouková struktura českého masívu a její vztah k ložiskám nerostných surovin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 57, 5, 305-307, Praha.
ZIEGLER,J.H., 1957: Beitrag zu Kenntnis des oberen Cenoman in der Oberpfalz. - Neu. Jb. Geol. Paláont., Mh. 5, 195-206, Stuttgart.
Adresa autora:
Pavel Svoboda,
Leninova 550,
278 01 Kralupy nad Vltavou
24
25
Bohemia centralis, Praha, 14: 25 - 32. 1985
Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína
Der obere Zonoman in Plaňany bei Kolín
Pavel SVOBODA
ÚVOD
Na lokalitě Plaňany u Kolína, kde se nacházela hojně tzv. příbojová fauna, byly
kapsy /prohlubeniny v podložní hornině, zde v ortorule/ s organodetritickým
vápencem již vytěženy a pouze na obvodu lomu se zachovalo několik málo míst, kde
lze ještě nalézt ukázku tzv. příbojové facie. Na zbytcích hald ze skrývky se v lomu
ještě nacházejí bloky organodetritických vápenců, pocházejících z míst, která jsou již
nyní vytěžena. V roce 1982 jsem prohlédl zbytky všech kapes a zbylého materiálu v
lomu a pokusil se na základě vlastních sběrů zkamenělin o rekonstrukci
sedimentačního a ekologického prostředí. Současně porovnávám typy sedimentů a
společenství fauny z Plaňan s podobnými sedimenty a společenstvími fauny různého
stáří z jiných lokalit ve středních Čechách, část těchto sedimentů může být stejného
stáří jako sedimenty z Plaňan.
K ochraně je možno navrhnout poslední zbylé kapsy na východní straně lomu,
kde je úplný vrstevní sled,a místo, které se nachází nejblíže původní lokalitě
(URBÁNEK 1924) zničené těžbou.
STRUČNÝ PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ
První se o Plaňanech zmiňuje FRIČ (1869), který popisuje sedimenty, které
snad patřily spodnímu turonu. Další popis pochází od URBÁNKA (1924). Nalezená
26
fauna odpovídá fauně, kterou lze i dnes nalézt v kapsách na východní straně lomu.
Další seznam fauny uveřejnil SOUKUP (1936). Postupem těžby byly odkrývány a
ničeny další kapsy s novou faunou (SOUKUP 1966). Poslední práce o Plaňanech se
zabývá vzácným nálezem amonita Schloenbachia varians trituberculata SPATH a
novým stratigrafickým rozdělením sedimentů (SOUKUP 1971).
ZÁKLADNÍ TYPY SEDIMENTŮ A V NICH NALEZENÉ SPOLEČENSTVÍ HOJNÝCH
NEBO CHARAKTERISTICKÝCH DRUHŮ FAUNY
PRVNÍ TYP SEDIMENTU
Tento jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec s
hrubším organickým detritem a zbytky větší fauny tvoří základní hmotu balvanitých
slepenců s velkými oválenými balvany ortoruly v kapsách.
Z fauny převažuje Terebratula phaseolina VAL. a malé trsy korálů rodu Porites.
Dále se zde nacházejí Codiopsis doma (DESM.) a Pyrina desmoulinsi ďARCH.,
Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo sp. a Neithea
digitalis (A. ROEM.).
DRUHÝ TYP SEDIMENTU
Tento typ tvoří jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec
s hrubším, nevytříděným organickým detritem a s velkými trsy korálů rodu Porites.
Fauna je podobná fauně prvního typu sedimentu, v níž jsou zastoupeny Co-
diopsis doma (DESM.), Petalodontia sp., Porites textilis POČ. a Porites sp. Nacházejí
se zde vápnité řasy a jejich úlomky. Z druhého typu sedimentu pochází nález
Schloenbachia varians trituberculata SPATH.
TŘETÍ TYP SEDIMENTU
V tomto typu jsou zastoupeny jemnozmný, Částečně písčitý organodetritický
vápenec s ortorulovými valouny až hrubozrnný slepenec z ortorulových valounů a
rudistů rodu Petalodontis.
Faunu tohoto typu tvoří Pyrina desmoulinsi d´ARCH., Salenia sp., Nerita
nodosa (GEIN.), Fusus electus (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni
GEIN., Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Plicatula fortis FR. a velmi vzácně
Perna lanceolata GEIN.
27
ČTVRTÝ TYP SEDIMENTU
V tomto typu sedimentu; který tvoří hrubozrnný, částečně glaukonitický,
organodetritický vápenec s ojedinělými hrubými valouny ortoruly, je detritictický
materiál dobře vytříděný. Zelený, jemnozmný organodetritický vápenec, který je
základní hmotou tohoto typu, přechází až do galukonitického, hrubozrnného
vápnitého pískovce.
Ve fauně tohoto typu jsou zastoupeny Perna lanceolata GEIN., Radiolites
saxoniae (A. ROEM.), Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a ? Stylina putealis
(GEIN.).
V kapsách na východní straně lomu se nacházejí na sedimentu prvního typu
glaukonitické sedimenty zóny Actinocamax plenus. Sedimenty zóny tvoří
středozrnný až hrubozrnný, silně glaukonitický vápnitý pískovec s organickým
detritem přecházejícím vertikálně do glaukonitického písčitého vápence. V bazálních
pískovcích jsou závalky z podložních vápenců /sediment prvního typu/. V
glaukonitických pískovcích se kromě Cyclothyris aff. difformis (VAL.) ještě nalézá
Mytilus galliennei ´d´ORB. a mlži rodu Chlanys a Lima. V glaukonitických vápencích
se rovněž nachází Cyclothyris sp. (gensu NEKVASILOVÁ 1973), Actinocamax
plenus (BLAINV.), Lima reichenbachi GEIN., Lima tecta GOLDF., Lima granulata
NILSS., Lopha diluviana (LINNÉ) a Serpula conjuncta GEIN.
Stejného stáří jsou hrubozrnné vápnité pískovce s Neithea notabilis (MUENST.)
v jihozápadní části lomu, o nichž se již zmiňuje SOUKUP (1966) a které jsou též
uloženy na kapsách s organodetritickým vápencem.
Na vápencích s Actinocamax plenus se na východní straně lomu nacházejí
spodnoturonské vápnité jíly s hojnými rybími koprolity, tzv. žraločími zuby,
Cyclothyris cf. zahalkai NEKV., Cidaris sorigneti DESOR, Exogyra sigmoidea REUSS
a spongiemi.
MORFOLOGIE SEDIMENTAČNÍHO PROSTORU
Při transgresi svrchnocenomanského moře byl v litorální zóně odstraněn
zvětralý povrch ortorulové skáLy. Drobnější materiál byl splaven pod ortorulový útes
a ve větších i menších prohlubeninách na mírně skloněné příbojové plošině pod
vrcholem útesu zůstaly pouze hrubé valouny a balvany. Malé kapsy /široké přibližně
28
do 5 m/ jsou jimi téměř vyplněné a ve velkých kapsách jsou balvany pouze na bázi.
Po ponoření vrcholu útesu pod mořskou hladinu se na něm vytvořily porosty z rudistů
rodu Petalodontia a korálů rodu Porites /biostroma až bioherma/. Rozrušený materiál
z těchto porostů sedimentoval na dně velkých prohlubní i malých kapes /sedimenty
druhého a třetího typu/. Později při zaplňování malých kapes vznikal sediment
prvního typu. Při zaplňování velkých prohlubní na úpatí útesu sedimentoval pomalu
sediment čtvrtého typu, který zde mohl být zastupován druhým typem sedimentu.
Čtvrtý typ sedimentu vznikl ze silně ováleného detritu z rudistů a zbytků písčitého
materiálu pod útesem. Na vrstevních plochách se místy hojně nachází glaukonit. Ve
čtvrtém typu sedimentu se nachází fauna žijící přímo na organickém detritu /Perna
lanceolata, ? Stylina, Latimaeandra/. Při regresi moře byly v litorální zóně zničeny
porosty rudistů a korálů na vrcholu útesu.
Při další prokazatelné transgresi v době zóny Actinocamax plenus se v kapsách
na východní straně lomu částečně rozplavil sediment prvního typu, na němž
sedimentovaly glaukonitické pískovce a vápence s hojnými ramenonožci rodu
Cyclothyris a mlži rodu Lima a Chlamys. Pod útesem rovněž sedimentovaly
hrubozrnné vápnité pískovce se vzácnou faunou.
Ve spodním turonu na vrcholu útesu a v nevyplněných zbytcích kapes sedi-
mentovaly vápnité jíly s hojnými spongiemi /scyphiová opuka/.
SROVNANÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI
Z lokality Markovice u Čáslavi /sběry dr. Culka v čáslavském muzeu/ pocházejí
druhy Codiopsis doma (DESM.), Pyrina desmoulinsi ďARCH., Cyclothyris sp.,
Terebratula phaseolina VAL., Turbo sp., Nerita nodosa (GEIN.), Neithea digitalis (A.
ROEM.), Spondylus striatus (SOW.), Lima ornata ďORB., Radioli tes saxoniae (A.
ROEM.), Protula sp. a neurčené spongie. V tomto případě jde o obdobu prvního typu
sedimentu z Plaňan. Podobný seznam fauny uvádí z Markovic NOVÁK (1952), ale v
jeho seznamu jsou i druhy z nadložních spodnoturonských sedimentů.
Na lokalitách Zlončice /výkop 200 m východně od obce/ a Předboj u Prahy /lom u
silnice do Horňátek/ se v jemnozrnných, jílovitých organodetritických vápencích mezi
balvany /u Zlončic spilitu a u Předboje buližníku/ nachází fauna Codiopsis doma
/DESM./, Cyclothyris aff. difformis (VAL.), Terebratula phaseolina VAL.,
29
Plesioptygmatis sp., Nerita nodosa (GEIN.), Mytilus galliennei ďORB., Lima ornata
d´ORB., Neithea digitalis (A. ROEM.), Septifer lineatus (SOW.) a Porites textilis POČ.
U obou lokalit tedy jde o obdobu prvního typu sedimentu z Plaňan. Na lokalitě
Předboj se v některých polohách též vyskytuje Pyrina desmoulinsi ďARCH., Turbo
sp., Fusus electus (GEIN.) a hojně Petalodontia sp. V tomto případě jde o obdobu
třetího typu sedimentu z Plaňan.
V Neratovicích, severně od železničního mostu přes Labe, byl při prohlubování dna
řeky vybagrován od levého břehu šedý, jílovitý organodetritický vápenec s hojnými
monzonitovými valouny. Tento vápenec zde tvoří podloží pískovcových a vápnitých
vrstev, z nichž pochází tzv. neratovická fauna (WOLDŘICH 1918a, b). Nalezl jsem
zde hojně plže Nerita nodosa (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni
GEIN., Endiatrachelus cf. longissimus (REUSS), dále mlže Mytilus galliennei ďORB.,
3. Plaňany u Kolína - svrchnocenomanský slepenec v kapsách na ortorule /foto L.
Záporožcová 1964/.
30
Lima cf. tombeckiana d´ORB.,Septifer lineatus (SOW.), Plicatula fortis FR., Exogyra
haliotoidea (SOW.), Petalodontia sp. /spodní a horní misky i celé exempláře/, korály
Porites textilis POČ., Heliopora partschii (REUSS) a dosud neurčenou faunu korálů a
plžů. Podle nálezu Plicatula fortis FR. jsou zdejší vápence stejného stáří jako lokality
Plaňany a Odolena Voda (SVOBODA 1982). Sediment svým paleontologickým
obsahem tvoří obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan a nacházejí se v něm korály
charakteristické pro druhý typ sedimentu.
V opuštěném jámovém lůmku na jihovýchodním svahu buližníkového kamýku
/kóta 344,7/ severozápadně od osady Černovičky /okres Praha-západ, obec
Středokluky/ se v mezerách mezi buližníkovými balvany nachází žlutý, jílovitý or-
ganodetritický vápenec s hojnými valouny. Ve střední poloze profilu jsou zastoupeny
Pyrina desmoulinsi d´ARCH., Salenia liliputana GEIN., Cyclothyris aff. difformis
(VAL.), "Terebratula" phaseolina VAL., Plesioptygmatis sp., Turbo sp., Fusus electus
(GEIN.), oválené úlomky velkých ústřic, úlomky rudistů Petalodontia, Radiolites
saxoniae (A. ROEM.), Caprina cf. striata POČ. a Lithophaga pistilliformis (REUSS).
Ve sbírce pana Oldřicha Tomka z Roztok u Prahy jsou z této lokality zastoupeny
Pyrina desmoulinsi ďARCH., Nerita nodosa (GEIN.) a Fusus electus (GEIN.). Jde o
obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan.
Hrubozrnné organodetritické vápence s Perna lanceolata GEIN. a velmi vzácně
s celými miskami Petalodontia sp., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a
Synhelia reptans POČ. se nacházejí jihozápadně od Korycan v podloží písčitých
vápenců s hojnou faunou /? korycanských vrstev s. s./. Jde o obdobu čtvrtého typu
sedimentu z Plaňan.
Na lokalitě Kněživka (ZELENKA 1982, SVOBODA 1982) se vyskytuje
Terebratula phaseolina VAL. a Plesioptygmatis sp. a velmi hojně Caprina cf. striata
POČ., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS), ? Stylina putealis (GEIN.) a Porites
textilis POČ. Nejde o žádnou obdobu plaňanských typů sedimentu, nýbrž o zcela
samostatný typ sedimentu.
ZÁVĚR
Lokalita Plaňany u Kolína nám umožňuje poznat vývoj tzv. příbojových se-
dimentů na úpatí velkého útesu. Organický detrit se zde rozdělil a vytřídil a vznikly
zde přesně ohraničené facie. Na velkých útesech /velikosti kamýku severozápadně
31
od Černoviček/ se produkovalo velké množství detritu, který se splavoval pod útes do
kapes. Druhý a třetí typ sedimentu vznikaly asi při bouřích, kdy se ničil porost rudistů
a korálů /biostromy až biohermy/ na útesu. První typ sedimentu vznikal sedimentací
jemnějšího detritu v malých kapsách, do nichž se splavovaly menší a lehčí druhy
žijící v porostu rudistů a korálů /Codiopsis, Pyrina, Neithea a plži/. Ramenonožci
"Terebratula" phaseolina VAL. a Cyclothyris aff. difformis /VAL./ žili přímo v kapsách.
Čtvrtý typ sedimentu pomalu vznikal z neustále vznikajícího detritu /činnost přílivu a
odlivu a destrukční činností organismů/. Jen vzácně se v něm nacházejí druhy
pocházející z porostu rudistů /Plesioptygmatis sp./.
V okolí menších útesů /velikosti vrcholu kamýku u Kněživky/, kde byla menší
produkce detritu, který byl zachycován ve velkých kapsách poblíž vrcholů útesů s
porosty rudistů a korálů, nemohl se detrit dokonale vytřídit, takže vzniklé sedimenty
nejsou vůbec podobné typům sedimentů z Plaňan.
Z u s a m m e n f a s s u n g
Die grosse Klippe nahe von der Lokalität Plaňany bei Kolin ermöglicht uns die
Entwicklung der sogenannten Wellenschlagsedimente, die an ihrem Fuss entstanden,
kennen zu lernen. Der organische Detritus wurde hier zersplittert und sortiert und aus seinem
Rückstand entwickelten sich genau bekränzte Fazieten. An den grossen Klippen entstand
der Detritus in grosser Menge und wurde vom Wasser unter den Riff in verschiedene
Schlunde abgespult. Die Sedimente unter der Klippe kann man in vier Typen einteilen. Der
zweite und der dritte Typ der Sedimente entstand wahrscheinlich während der Sturme, bei
welchen die Bestände der Rudisten und Korale an der Klippe vernichtet wurden. Der erste
Typ nahm seinen Ursprung durch die Sedimentation eines feineren Detritus in den
Schlupfen, in welche kleinere und leichtere Lebewesenarten, die zwischen den Bestanden
der Ru disten und Korälen lebten, abgespult wurden. Ein Teil der Faunarten lebte direkt in
den Schlupfen. Der vierte Typ der Sedimente entstand langsam aus dem ununterbrochen
aufwachsenden Detritus /unter Wirkung der Flut und der Ebbe, oder durch die destruktive
Tätigkeit der Organismen/.
In der Umgebung der kleineren Klippen, wo die Produktion der Detritusarten geringer
war, wurde diese organische Masse in grossen Schlupfen nahe von den Klippengipfeln, wo
die Bestande der Rudisten und Korälen sich entwickelten, aufgefangen; so konnte der
Detritus nicht vollkommen sortiert werden und die entstandenen Sedimente sind den aus
Plaňany bekannten Typen Überhaupt nicht ähnlich.
32
L i t e r a t u r a
FRIČ,A., 1869: Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der böhmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhm., 1, 181-242, Praha.
NEKVASILOVÁ,O., 1973: The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris McCoy /Rhynchonellidae/ from the Upper Cretaceous of Bohemia. - Sbor. geol. Věd, Paleont., 15, 75-117, Praha.
NOVÁK,F., 1952: Příspěvek k paleozoologickému zhodnocení křídového útvaru u Markovic. -Čas. Nár. Muz., 121, 149-155, Praha.
SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, 236-240, Brno.
SOUKUP,J., 1966: Plaňany. In: Exkurzní průvodce 17. sjezdu ČSMG, 296-300, Praha.
SOUKUP,J., 1971: Ein Fund von Schloenbachia varians trituberculata Spath /Mollusca, Ammonoidea/ im mittelböhmischen Cenoman. - Věst. Ústř. Úst. geol., 46, 2, 77-81, Praha.
SVOBODA,P., 1982: Srovnání nálezů svrchnocenomanské fauny z Odoleny Vody s podobnými lokalitami středních Čech. - Bohemia cent., 11, 159-162, Praha.
URBÁNEK,L., 1924: Křídový útesový ráz v Plaňanech u Kouřimi. - Sbor. Klubu přírodověd. /Praha/ 1923/24, 71-77, Praha.
WOLDŘICH,J., 1918a: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. 1. Fauna neratovická. Lamellibranchiata. - Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 41, 1-40, Praha.
WOLDŘICH,J., 1918b: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. Část 2. Fauna neratovická /dokončení/ a její stáří. -Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 43, 1-36, Praha.
ZELENKA,P., 1982: Chráněný přírodní výtvor Kněživka - významná geologická lokalita pražského okolí. - Bohemia cent., 11, 7-16, Praha.
Adresa autora:
Pavel Svoboda,
Leninova 550, 278 01 Kralupy n. Vlt.
33
Bohemia centralis, Praha, 14: 33 - 40, 1985
Křídové lokality Dřínov a Čečelice
Die Kreidetokatitäten Dřínov und Čečelice
/Vorschlag neuer geschützter Gebiete/
Přemysl ZELENKA
ÚVOD
Popisované odkryvy křídových sedimentů Dřínov a Čečelice ve
vltavoberounské faciální oblasti české křídové pánve patří nesporně ke klasickým
lokalitám. Jejich výzkum započal zároveň s prvními geologickými studiemi v českých
zemích a s určitými přestávkami trvá dodnes. Protože jde o velmi instruktivní
odkryvy, je třeba se zaměřit i na jejich ochranu.
POPIS ODKRYVU NA DŘÍNOVĚ
Studovaný odkryv je situován na jižním svahu vrchu Dřínov /kóta 247 m/, který
morfologicKy vystupuje západně od obce téhož jména, 20 km severně od Prahy a asi
8 km západně od Neratovic. Uvádějí jej již FRIČ (1879), Č. ZAHÁLKA (1893a) a B.
ZAHÁLKA (1941). Jeho stratigrafii řeší především SOUKUP (1955), KLEIN a
SOUKUP (in HORNÝ et al. 1963), v nedávné době pak ZÁZVORKA (1980). Odkryv
je zbytkem původně rozsáhlejšího slínoviště, dnes z velké části zasuceného, v němž
je nyní postavena sušárna JZD. Báze profilu je ve výšce asi 210 m n. m., 550 m
jihojihovýchodně od kóty 247 m Dřínov a severně od budov sušárny. V profilu bylo
odlišeno celkem 7 poloh křídových sedimentů:
Poloha 1 - z větší části je zakrytá sutí. Ve spodní části je tvořena převážně šedavými, střípkovitě až lupenitě rozpadavými vápnitými jílovci až slínovci, ve vyšší části
34
žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci. V několika úrovních vyvěrají nepříliš vydatné prameny podzemní vody. Mocnost polohy je přibližně 13 m.
Poloha 2 - je složena ze žlutošedého pevného jílovitého vápence. Její mocnost je 0,15 m.
Poloha 3 - tvoří ji šedé, střípkovitě odlučné slínovce mocnosti 1 m.
Poloha 4 - je tvořena šedavým jílovitým vápencem mocnosti 0,2 m.
Poloha 5 - žlutošedé ostrohranně rozpadavé slínovce až jílovité vápence tvořící tuto polohu mají mocnost 0,35 m.
Poloha 6 - je složena z sedavých pevných jílovitých vápenců, převážně konkrecionálních. Velikost bochníkovitých konkrecí dosahuje až 20x50 cm, vápnitost klesá od centra k okraji konkrecí. Poloha je sledovatelná v délce 25 m, mocnost je 0,2 m.
Poloha 7 - je tvořena žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci, místy šmouhovitými; při povrchu je eluvium. Mocnost polohy je 2 m.
4. Situační mapka popisovaných lokalit: 1-Dřínov, 2-Čečelice.
35
Nadloží křídových sedimentů v odkryvu tvoří ornice mocnosti 0,25 m s
vtroušenými valouny z terasy, která tvoří vrcholovou část vrchu Dřínov.
Z polohy 2 byla získána poměrně hojná fauna, kterou určil dr. J. Pražák z ÚÚG
Praha: Chlamys nilssoni (GOLDF.), Entolium laeve (NILSS), Inoceramus labiatus
(SCHLOTH.), Amphidonte obliqua (SOW), Gryphaeostrea canaliculata (SOW.) juv.,
Lima aspera (MANT.), Lima multicostata GEIN., Lima cf. granula-ta (NILSS.). Z
polohy 6 pocházejí nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK., která má ve své sbírce
P. Svoboda z Kralup nad Vltavou /ústní sdělení/.
5. Schematický profil odkryvu u Dřínova: O-ornice, S-slínovec, V-vápenec, 1 až 7 - polohy
křídových sedimentů.
36
Mikrobiostratigrafické zhodnocení slínovců z vrchu Dřínov bylo provedeno dr. J.
Hercogovou, CSc, z ÚÚG Praha. Ve vzorku odpovídajícím výškovou pozicí zhruba
poloze 1 byly zjištěny Cassidella tegulata (REUSS), Gaudryina acutangularis
VAPCAROVA, Gavelinella baltica BROTZEN, Gavelinella kelleri dorsoconvexa
MJATLJUK, Cibicides gorbenkoi AKIMEC a Cibicides polyrraphes (REUSS). V
dalším vzorku, odpovídajícím pravděpodobně poloze 3, byly zjištěny ještě Gavelinella
polessica AKIMEC, Lingulogavelinella pazdroae GAWOR--BIEDOVA a
Lingulogavelinella formosa (BROTZEN).
Uvedené paleontologické nálezy umožňují zpřesnit a revidovat názory na
stratigrafickou pozici křídových sedimentů na Dřínově. Polohy 1, 2 a 3 náležejí
spodnímu turonu /zóna Inoceramus labiatus podle MÜLLERA in MALKOVSKÝ et al.
1974, nižší část bělohorského souvrství v pojetí ČECHA et al. 1980/. Polohy 4 - 6
patří již ke střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki; vyšší část bělohorského
souvrství/.
6. Detail odkryvu u Dřínova - nad kladivem jedna z vápencových konkrecí polohy 6 /foto P.
Zelenka 1982/.
37
POPIS ODKRYVU V ČEČELICÍCH
Studovaný odkryv je v opuštěném lomu na jižním svahu návrší Na neckách,
100 m severně od Čečelic, 8 km severovýchodně od Neratovic. Lokalitu uvádí již
FRIČ (1885) a Č. ZAHÁLKA (1893b). V lomu je v současné době umístěna provizorní
sportovní střelnice. Báze profilu v severní stěně lomu leží ve výšce asi 212 m n. m.,
875 m západně od kóty 238 m Na neckách. Bylo vyčleněno 19 poloh křídových
sedimentů:
1. šedavé, žlutošedé nebo zelenošedé jemně písčité vápnitojílovité prachovce,
mocnost 1 m.
2. šedavý silně prachovitý jílovitý vápenec, mocnost 0,2 m.
3. šedavé jemně písčité glaukonitické vápnité prachovce, časté bioturbace, mocnost
3 m.
4. nesouvislá poloha, tvořená žlutošedým a zelenošedým prachovitojílovitým
vápencem s glaukonitem, mocnost 0,25 m.
7. Celkový pohled na odkryv u Čečelic /foto P. Zelenka 1982/.
38
5. zelenošedý glaukonitický vápnitojílovitý prachovec s písčitou příměsí, časté
bioturbace, mocnost 0,45 m.
6. souvislá poloha zelenošedého prachovitého vápence, mocnost 0,15 m.
7. žlutošedé a zelenošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, jemně písčité,
mocnost 0,5 m.
8. pecky a čočky jílovitého vápence ve vápnitojílovitém prachovci, mocnost polohy
0,15 m.
9. Žlutošedé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy bohaté fauna,
mocnost polohy 1 m.
10. žlutošedý glaukonitický prachovitopísčitý vápenec, mocnost 0,2 m.
11. žlutošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, mocnost 0,9 m.
8. Schematický profil odkryvu u Čečelic: 0-ornice, P-prachovec, V-vápenec. 1 až 19 - polohy
křídových sedimentů.
39
12. - šedý prachovitý vápenec, mocnost 0,4 m.
13. - šedavé střípkovitě rozpadavé vápnitojílovité prachovce, mocnost 1,2 m.
14. - nesouvislá poloha šedavého prachovitojílovitého vápence, mocnost 0,15 m.
15. - šedavé prachovité slínovce až prachovce, mocnost 0,7 m.
16. - žlutavý jílovitoprachovitý vápenec, mocnost 0,25 m.
17. - šedavé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy dekalcifikované,
mocnost 1,9 m.
18. - silně zvětralá poloha šedavého prachovitého vápence, mocnost 0,2 m.
19. - šedavé vápnitojílovité prachovce, silně dekalcifikované, mocnost 0,4 m.
V nadloží křídových sedimentů je 0,2 m mocná ornice.
Faunu z polohy 9 určil dr. J. Pražák jako Inoceramus cf. saxonicus PETR.,
ostatní exempláře byly vesměs neurčitelné. Pravděpodobně z této polohy pocházejí
rovněž nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK ze sbírek P. Svobody a S. Čecha.
Na základě uvedené inoceramové fauny je možno zařadit odkryv u Čečelic ke
střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki, vyšší část bělohorského souvrství +
jizerské souvrství/.
ZÁVĚR
Klasické křídové lokality Dřínov a Čečelice poskytují dosud velmi dobré
možnosti ke studiu spodnoturonských a střednoturonských uloženin vltavoberounské
faciální oblasti. Přestože jim nehrozí bezprostřední zničení, bylo by třeba dát jim
statut chráněného území,aby byly ve stejném stavu uchovány i do budoucnosti.
Z u s a m m e n f a s s u n g
Die beschriebenen Aufschlüsse der Kreidesedimente gehören zu den klassischen
Lokalitäten des Prager Faziensgebietes des Böhmischen Kreidebeckens. Auf der Lokalität
Dřínov /Abb. 1, 2, 3/ wurden 7 Mergelstein- und tonige Kalkstein-Lagen unterschieden. Die
Inoceramenfauna (Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) aus der Lage 2 und Inoceramus
lamarcki PARK. aus der Lage 6) beweist das unter- und mittelturonische Alter dieser
Gesteine. Aus dem Steinbruch bei Čečelice /Abb. 4, 5/ wurden 19 Lagen mergeliger
40
Schluffsteine und toniger Kalksteine beschrieben. In der Lage 9 wurde Inoceramus cf.
saxonicus PETR. und Inoceramus lamarcki PARK. gefunden. Der ganze Aufschluss gehört
in das Mittelturon. Beide Fundstellen sind bisher sehr gut erhalten und es wäre ratsam sie
als geschützte Gebiete zu erklären.
L i t e r a t u r a
ČECH.S. et al.,1980: Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 55, 5, 277-296, Praha.
FRIČ,A., 1879: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. II. Bělohorské a Malnické vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, IV, Praha.
FRIČ,A.,1885: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. III. Jizerské vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, V, 2, Praha.
HORNÝ,R. et al., 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M-33-XV Praha. - NČSAV, Praha.
MALKOVSKÝ,M. et al., 1974: Geologie České křídové pánve a jejího podloží. - Ústř. Úst. geol, Praha.
SOUKUP,J., 1955: Úprava stratigrafického členění a otázka hranice mezi turonem a senonem v české křídě. - Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol., XXI, 1954, 633-673, Praha.
ZAHÁLKA,B., 1941: Průřez křídou mezi Kralupy a Mělnickou Vruticí. - Zpr. Geol. Úst. Čechy Mor., XVII, 2-3, 60-72, Praha.
ZAHÁLKA,Č.,1893a: O třech nejstarších pásmech křídového útvaru v okolí Řípu. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. math.-přírodověd., XX, Praha.
ZAHÁLKA,č., 1893b: Stratigrafie útvaru křídového v okolí Řípu. Pásmo IV. -Dřínovské. Pásmo V. - Roudnické. - Zpr. stř. Hospod. Sk. v Roudnici za šk. rok 1892-1893, Roudnice.
ZÁZVORKA,V.,1980: Stratigrafická pozice tzv. "dřínovských koulí" na klasickém nalezišti. - čas. Nár. Muz. /Praha/, Ř. přírodověd., 148/1979, 2, 85-89.
Adresa autora:
RNDr. Přemysl Zelenka CSc,
Ústřední ústav geologický,
Malostranské náměstí 19, 118 21 Praha 1
41
Bohemia centralis, Praha, 14: 41 - 107,1985
Materiály k vodní a mokřadní vegetaci
středního Polabí a Kokořínska
Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River
Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/
Štěpán HUSÁK - Jaroslav RYDLO
ÚVOD
Antropogenní tlak na přirozené vodní ekosystémy v krajině je stále větší, takže
přirozených vodních a mokřadních společenstev ubývá a ty, které zůstávají, se
floristicky i cenoticky mění. Snahou pracovníků základního výzkumu ruku v ruce s
ochranáři je věnovat těmto změnám co největší pozornost. Výsledky studia vegetace
zbývajících přirozených vod v naší krajině vypovídají o jejích současných kvalitách,
rozšiřují nebo zpřesňují naše dosavadní znalosti o nich, napomohou při dotváření
sítě maloplošných chráněných území studované oblasti a ve speciálních případech
poskytují potřebné argumenty ekologům o zhoršujících se podmínkách pro existenci
některých makrofyt a jejich společenstev.
V Polabí patří vodní a mokřadní vegetace k nejcennějším a v současné době
nejvíce ohroženým společenstvům. Rovněž vegetace Pšovky a její nivy je nejen
typem vegetace, který má nejvyšší hodnotu v rámci CHKO Kokořínsko, ale Pšovka
patří i v celostátním měřítku k menším vodním tokům s nejlépe vyvinutou a
zachovalou vodní a mokřadní vegetací v nivě. I vegetace tohoto území je ohrožená
(přestože jde převážně o území státní přírodní rezervace) požadovanou regulací
Pšovky a předpokládaným zvýšeným znečištěním vody v Pšovce v blízké
budoucnosti.
42
METODIKA
Objektem našeho výzkumu v letech 1982-83 byla makrofyta - převážně vyšší
vodní a mokřadní rostliny a jejich společenstva na Kokořínsku a v labské nivě ve
středním Polabí. V Polabí byly vybrány hlavně tři oblasti, a to od Záboří n. L. po Starý
Kolín, od Veltrub a Nové Vsi I po Libici n. C. a od Lysé n. L. po Čelákovice (jednotlivé
snímky byly získány i mimo tyto tři oblasti, např. v Nymburce), na Kokořínsku údolí
Pšovky a přítoků až po Lhotku. Snímkové materiály z Polabí byly doplněny poznatky
získanými již v dřívějších letech. Na základě analýzy druhového souboru a
semikvantitativního ohodnocení Braun-Blanquetovou sedmičlennou kombinovanou
stupnicí abundance a dominance byly sestaveny fytocenologické tabulky podle
příbuznosti fyto-cenóz.
Práce není zdaleka úplná. Území je třeba dále systematicky studovat a zjištovat
další biotopy s makrofytní vegetací. Několik lokalit, o kterých víme, jsme v této fázi
nenavštívili, některé nám unikly. Někdy by měly popisné a odhadové metody
vystřídat náročnější metody experimentální ekologie, abychom mohli vegetaci
makrofyt účinně usměrňovat a napomoci její optimální existenci.
9. Studované území: 1 až 3 - střední Polabí, 4-Kokořínsko.
43
Jak vyplývá zejména z prací KOPECKÝ (1969) a KRAHULEC, LEPŠ et RAUCH
(1980), bylo by k tomu třeba dlouhodobě pozorovat vegetaci, což se dělá pouze v
Labi a v několika tůních u Velkého Oseka.
Fytocenologické snímky jednotlivých společenstev jsou obsaženy v tabulkách
2-19, přičemž tečka v charakteristikách fytocenologických snímků znamená, že se
příslušný údaj nezjišťoval.
Při uvádění jmen rostlin jsme se přidržovali Rothmalera (ROTHMALER et al.
1976), u jmen společenstev Hejného a Husáka (HEJNÝ et HUSÁK 1978) a Moravce
a kol. (MORAVEC et al. 1983). Mimoto jsme tvar jmen a společenstev, ve kterých se
vyskytuje jméno Potamogeton, podřídili článku 10 Kódu fytocenologické
nomenklatury (BARKMAN et al. 1978).
Z práce MORAVEC et al. (1983) jsme převzali také stupně ohrožení a vzácnosti
jednotlivých společenstev (dále uváděno ohrož.) v ČSR. U zde neuvedených
asociací jsme toto hodnocení provedli sami.
CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
STŘEDNÍ POLABÍ
Ve středním Polabí se sledovala pouze labská niva a niva dolní části přítoků.
Nadmořská výška sledovaných částí je od 200 m /Záboří n. L./ po 175 m
/Čelákovice/. Z geomorfologického hlediska náleží území k české tabuli,
geomorfologickému celku Středolabská tabule (BALATKA et al. 1972). Z
makroklimatického hlediska patří území do teplé oblasti, okrsku T 2 (QUITT 1971).
Průměrná roční teplota vzduchu a průměrný roční úhrn srážek (VESECKÝ et al.
1961): Nová Ves I - 9,0 °C, 553 mm, Lysá n. L. - 8,5 °C, 548 mm. Z hlediska
fytogeografického členění náleží území do termofytika, okres 11 Střední Polabí,
podokresy 11b Poděbradské Polabí a 11a Všetatské Polabí (SKALICKÝ 1982).
Hlavními vodními biotopy v labské nivě jsou regulované Labe, regulované dolní
části větších přítoků a méně slepá ramena na jedné straně dosud spojená s Labem.
Mnohem více jsou zastoupena mrtvá říční ramena, která komunikují s řekou už jen v
době povodní /v této práci jsou většinou označována jako tůně/. Časté jsou zatopené
nebo vlhké pískovny, kterých v posledních letech přibývá. Z proudících vod jsou dále
44
zastoupeny potoky a časté jsou meliorační příkopy. Některé druhy /např. Callitriche
sp./ se v území vyskytují také v kalužích na lesních cestách.
Ačkoliv v území v. minulosti pracovalo několik botaniků, nebyla napsána
speciální práce věnující se vegetaci vod a mokřadů. V mnoha pracích se o tomto
typu vegetace autoři zmiňují buď okrajově, nebo víceméně podrobněji (KLIKA 1930,
KLEČKA 1930, NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1965, HUSÁKOVÁ et al. 1973). Z
četných floristických prací lze upozornit zvláště na Květenu Kolínska a Kouřimska
(VLACH 1933) a květeny Poděbradska (TOCL 1901, FREIBERG 1906). Podrobně se
vodní flórou zabývá KAUFMAN (1949) na území bývalého okresu Nymburk, toto
území však leží mimo tři hlavní oblasti našeho výzkumu v Polabí. Říční flóry se týkají
práce:,VLACH (1947), NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976), KLAUDISOVÁ,
NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978, 1982). Na zkoumané
území navazuje práce o vegetaci makrofyt východních a severovýchodních Čech
(ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo).
KOKOŘÍNSKO
Říčka Pšovka pramení pod Houskou a asi po 34 km toku se vlévá do Labe v
Mělníce. Údolí, jímž protéká, je od km 29,5 po km 15,5 /kilometráž podle základní
vodohospodářské mapy ČSSR 1 : 50 000 z roku 1982 / od roku 1953 Státní přírodní
rezervací Kokořínský důl /součást Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko/. Průměrný
roční průtok Pšovky je 0,78 m3.s-1 (HAKL 1983).
Z geomorfologického hlediska území náleží k České tabuli /v horní části toku
geomorfologický celek Ralská pahorkatina, v dolní Jizerská tabule a Středolabská
tabule (BALATKA et al. 1982)/. Geologicky území Kokořínského dolu tvoří
střednoturonské kvádrové pískovce české křídy, které obsahují vložky vápnitých
vrstevnatých pískovců. Nadmořská výška horního toku Pšovky u Housky je asi 300
m, jejího ústí do Labe asi 160 m. Z makroklimatického hlediska patří území od
pramene po Konrádov /km 30/ do okrsku MT 9, od Konrádova po Harasov /km 30 -
20/ MT 10 a od Harasova po ústí MT 11 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota
vzduchu území horního toku Pšovky je asi 8,0 °C (VESECKÝ et al. 1958) při ústí v
Mělníce dosahuje 8,7 °C. Průměrný roční srážkový úhrn je na horním toku asi 640
mm /Mšeno/ a na dolním toku asi 530 mm /Mělník/ (VESECKÝ et al. 1961). Protože
45
se studovaná společenstva nacházejí na dně hlubokého údolí ± v inverzní poloze,
mají makroklimatické údaje o teplotě jen omezenou použitelnost.
Z hlediska fytogeografického členění náleží horní tok Pšovky do mezofytika,
okres 51 Polomené hory. Lokalita položená nejdále po proudu, která byla předmětem
výzkumu, již leží na hranici termofytika, okres 12 Dolní Pojizeří (SKALICKÝ 1982).
Hlavními vodními biotopy jsou rybníky na Pšovce /některé místně nazývané
tůně/ a koryto Pšovky a jejího přítoku Žebráku. Protože Pšovka má často již zcela
zarostlé a zanesené koryto, rozlévá se voda pravidelně po větší části nivy, kde jsou
pak na mnoha místech vhodné podmínky pro výskyt společenstev vodních a
mokřadních makrofyt i mimo vlastní koryto Pšovky.
Floristický výzkum Kokořínska se prováděl již od počátku 19. století. Přehled
výzkumů území podávají DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1955). Společenstvy vodních a
mokřadních makrofyt Kokořínského dolu se dosud nikdo z botaniků podrobněji
nezabýval, přestože vodní vegetace je jedním z předmětů ochrany výslovně
uvedených ve výnosu o zřízení SPR. V ochranářských pracích byla vodní vegetace
Kokořínského dolu většinou vysoko hodnocena, avšak rovněž bez podrobnějšího
zpracování, ale vyskytly se i opačné názory. "Z porostů vodních rostlin po regulaci
Labe nezbylo v jižní části Polomených hor nic významného a vegetace několika
menších rybníků v údolí Pšovky stojí sotva za zmínku" - SÝKORA 1948. Ve
floristických pracích byly publikovány údaje o jednotlivých druzích vodních makrofyt;
nejvýznamnější v tomto směru jsou práce autorů: BÖHM (1982), KAVINA (1908),
MIKULÁŠ (1940), DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1954). Mnoho vodních druhů
uváděných z území v minulosti nebylo v současné době již nalezeno /Potamogeton
acutifolius, P. gramineus, P. perfoliatum, P. trichoides, Groenlandia densa/. Tyto
druhy nenalezl již ani DOMIN (1942) v roce 1941. Není vyloučeno ani to, že v
některých případech šlo o chybné určení. Z druhů nalezených Dominem se
nepodařilo ověřit Myriophyllum spicatum a Hydrocharis morsus-ranae. Naopak nikdo
ze starších autorů z území neuvádí druh Potamogeton alpinus. Pravděpodobně
poprvé byl tento druh nalezen při exkurzi středočeské pobočky ČSBS 24. 6. 1972 u
Vojtěchova. V herbářích Středočeského muzea v Roztokách je uložena neurčená
položka tohoto druhu z lokality "Tůňky podle Pšovky severně od Močidel, před
Boudeckým mlýnem, leg. JESLÍK 28. 7. 1976". Podrobnější charakteristika
Kokořínska viz PETŘÍČEK (1984) a HAKL (1983).
46
TYPY VOD A CHARAKTERISTIKA JEJICH VEGETACE
ŘEKY
V korytě regulovaného Labe se porosty vodních makrofyt vyskytují /vzhledem k
úpravě koryta pro lodní dopravu/ pouze v úzkém pruhu při březích. Charakteristické
pro Labe je společenstvo a Nuphar lutea a Potamogeton nodosus. Druhově bohaté
porosty jsou v současné době /od roku 1977/ tak ovlivněny lodní dopravou uhlí /časté
silné vlnobití/, že často zůstává pouze nejodolnější druh Nuphar lutea. Méně často se
druh Potamogeton nodosus vyskytuje v poros-tech bez stulíku /an. 148/. Na větší
ploše je ještě zastoupeno společenstvo
s Potamogeton pectinatus /pod Kolínem/ a Sagittario-Sparganietum emersi.
Poměrně vzácné je Potametum lucentis. Ojediněle se vyskytují porosty s dominantní
Zanichellia palustris. Společenstva svazu Phragmition communis se vyskytují více v
úsecích nad jezy /Glycerietum maximae pouze nad jezy/. Nejhojnější je
Phragmitetum communis, pouze zřídka se vyskytuje Typhetum latifoliae i Scirpetum
lacustris a Typhetum angustifoliae jen zcela ojediněle. Sparganietum erecti bylo
hojné, v současné době je však velmi omezováno vlivy lodní dopravy, kdežto
Acoretum calami se spíše šíří.
V menších průtočných ramenech Labe /černá struha u Starého Kolína, Velké
Valy v Nymburce/ se vyskytují uvedená společenstva nenarušená lodní dopravou.
Charakteristické je společenstvo s Potamogeton berchtoldii, které se v hlavním
korytě Labe vyskytuje pouze ve východním Polabí, a Potametum nodosi.
Podobnou vegetaci jako Labe má i dolní Cidlina, kde však chybějí druhy
Nymphaea candida i Potamogeton nodosus. V Libici je hojné Myriophylletum spicati,
často s druhem Potamogeton perfoliatus, a společenstvo s dominantním stulíkem
/bez leknínů/, v této práci řazené k asociaci Nupharo lutei-Nymphaeetum albae.
TŮNĚ A SLEPÁ RAMENA V POLABÍ
Nejčastějším společenstvem hlubokých vod v tůních ve studovaných částech
středního Polabí je Nupharo lutei-Nymphaeetum albae, vzácné je Potametum lu-
centis, Myriophylletum verticillati a Myriophylletum spicati. V některých slepých
ramenech dosud spojených s Labem se vyskytují porosty s dominantním Nuphar
lutea a Nymphaea candida /ve středním Polabí mimo sledovanou oblast se toto
společenstvo vyskytuje i v mrtvých ramenech, kde bývá druhově bohatší/. Ze svazu
47
Hydrocharition je v tůních běžně rozšířené společenstvo Ceratophylletum demersi,
hojné je též Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /Stratiotes aloides byl
zaznamenán pouze v tůních mezi Zábořím n. L. a Starým Kolínem, cf. etiam
ČERNOHOUS 1981/. Ze svazu Utricularion vulgaris se velmi vzácně vyskytuje
společenstvo Utricularietum australis ve velmi staré lesní tůni u Čelákovic, Utricularia
australis však často tvoří synusii v rákosinách a porostech orobince /např. snímek 6,
38, 40/. Z okřehkoyých společenstev se vyskytuje Lemnetum trisulcae, Lemnetum
minoris, Lemnetum gibbae a Lemno-Spirodeletum. Ze společenstev svazu
Phragmition communis je všeobecně rozšířené Phragmitetum communis, Typhetum
latifoliae, Typhetum angustifoliae, Sparganietum erecti a Glycerietum maximae,
poněkud méně Acoretum calami. Vzácnější je Scirpetum lacustris. V menších
mělkých lesních tůních je vyvinuto společenstvo s Oenanthe aquatica /někdy se
vyskytuje i ve větších, ne zcela zastíněných mělkých tůních a pak je na hranici mezi
porosty ze svazů Phragmition communis a Lemnion minors, např. SPR Pátecká a
Mísy/. V některých zčásti nebo zcela zastíněných tůních se vyskytuje Hottonietum
palustris. Ze společenstev s dominantními vysokými ostřicemi jsou nejčastější
Caricetum ripariae, Caricetum gracilis a Caricetum buekii.
PÍSKOVNY
Ve starých pískovnách, pokud jsou v nivě Labe nebo Cidliny, probíhá sukcese
velmi podobným způsobem jako ve slepých a mrtvých ramenech. Pouze v pískovně
bylo zaznamenáno Riccietum fluitantis. Ceratophylletum submersi bylo kromě
pískovny nalezeno též ve staré nádrži vzniklé snad vytěžením materiálu na
vepřovice. V pískovně u Klavar, která je spojená s Labem, se vyskytují porosty s
dominantním Nuphar lutea a Nymphaea candida, podobně jako v některých slepých
ramenech spojených s Labem.
MELIORAČNÍ PŘÍKOPY A POTOKY V POLABÍ
Nejhojnějším společenstvem polních i lesních melioračních příkopů s pomalu
proudící vodou je Beruletum angustifoliae, v okolí Velimi zarůstá polní meliorační
příkopy Nasturtietum officinalis. Občas se vyskytují Lemnetum minoris nebo
Lemnetum gibbae. Pokud meliorační příkop není dlouho čištěn, může zarůst i
48
společenstvy svazu Phragmition communis /Phragmitetum communis, Typhetum
latifoliae, Scirpetum lacustris/. Velmi hojným společenstvem je Sparganietum erecti.
V okolí Volárny se též vyskytují společenstva ze svazu Bolboschoenion maritimi
/Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927/. Ve znečištěných melioračních
příkopech a potocích s rychleji proudící vodou se vyskytuje společenstvo s
Potamogeton pectinatus a společenstvo se Zannichellia palustris. Některé meliorační
příkopy v lese zarůstá Hottonietum palustris. Pro větší potoky /Bačovka/ jsou
charakteristické porosty s dominantním sterilním hvězdošem /Callitriche sp./ a místy
se vyskytuje i Nuphar lutea.
KOKOŘÍNSKÉ RYBNÍKY
V hluboké vodě rybníků na Pšovce se vyskytuje společenstvo s Potamogeton natans,
Nupharo lutei-Nymphaeetum albae, Myriophylletum verticillati, Batrachietum circinati
a porosty s dominantní Nymphaea candida, v přítokové části rybníka
10. Pískovna u Sán s výskytem společenstva Ceratophylletum submersi - snímek 49 a 142
/28. 5. 1982/.
49
ve Vojtěchově s Potametum alpini. V malých rybníčcích v Tuboži a při ústí Boudecké
rokle je vyvinuto společenstvo Elodeetum canadensis. Odlišnou vegetaci má nový
rybník ve Lhotce; kromě Myriophylletum verticillati a Batrachietum circinati bylo
zaznamenáno Polygonatum amphibii, Ceratophylletum de-mersi, Potametum lucentis
a Potametum crispi. Společenstva svazu Phragmition communis jsou v kokořínských
rybnících poměrně málo vyvinutá. Vyskytují se: Phragmitetum communis, Typhetum
angustifoliae, Scirpetum lacustris, Acoretum calami a Equisetetum fluviatilis. Z
vysokých ostřicových porostů je kolem rybníků /zvláště na horní Pšovce/ nejčastější
Caricetum paniculatae.
KOKOŘÍNSKÉ POTOKY A POTOČNÍ NIVA
Pro průtočné koryto Pšovky až po ústí Močidel a pro potok Žebrák je cha-
rakteristické společenstvo Potametum alpini. Dále po proudu se vyskytuje spo-
lečenstvo s Potamogeton natans a Potametum crispi, ojediněle roste v korytě Pšovky
též Nuphar lutea. Po celém sledovaném toku se hojně vyskytuje Beruletum
angustifoliae a místy při březích společenstvo s Veronica beccabunga. V místech,
kde je koryto Pšovky již značně zanesené a zarostlé a kde voda protéká nivou – v
řídké mokřadní olšině, je hojné společenstvo Potametum alpini, Potametum
obtusifolii, Elodeetum canadensis, Beruletum angustifoliae, Batrachietum circinati a
Lemnetum trisulcae. Pro dosud nezalesněnou zamokřenou nivu Pšovky /převážně
bývalé louky/ jsou charakteristická společenstva Caricetum paniculatae, Caricetum
acutiformis, společenstvo s Menyanthes trifoliata, společenstvo s Ranunculus lingua,
Sparganietum erecti, Equisetetum fluviatilis, Phragmitetum communis a Typhetum
latifoliae. Pokud jsou ve vysokých ostřicových porostech mezi bulty větší mezery,
vyskytuje se v nich též společenstvo Potametum alpini.
LOKALITY SNÍMKŮ
Je zachováno číslování lokalit, odpovídající též číselnému označení snímků v
tabulkách 2 - 1 9 .
1 - Záboří n.L., tůň u železniční tratě 1 km jihozápadně od nádraží, 2 - tůň na louce 1
km jihojihozápadně od nádraží, 3 - staré rameno Doubravy 1,3 km
jihojihozápadně od nádraží.
50
4 - Kateřina, staré rameno před železniční tratí 1,9 km severoseverozápad-ně od
obce, 5-7 - tůň za železniční tratí, před Špačkovým jezerem, 2 km severo-
severozápadně od obce, 8-11 - tůň Špačkovo jezero 2,2 km severo-
severozápadně od obce.
12 - Veletov, levý břeh Labe 1 km jihovýchodně od obce, 13 - počátek Černé struhy
0,9 km jihojihovýchodně od obce.
14 - Starý Kolín, náhon Černá struha na severovýchodním okraji obce, 15-17 - . tůň
Na Kamenci 1 km severovýchodně od obce, 18 - náhon černá struha na
severním okraji obce, pod jezem.
19 - Oseček, potok Bačovka 1,1 km východoseverovýchodně od obce, 20 - lesní tůň
Steklá struha 1,7 km východně od obce, 21-22 - lesní tůň Sixlovka 1,4 km
jihozápadně od obce.
23 - Velký Osek, tůň u lesa 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 24 - stará
pískovna 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 25-27 - tůň Tonice 1,7 km
západojihozápadně od nádraží, 28-30 - tůň Okrouhlík 1,9 km jihozápadně od
nádraží, 31- tůňka 2,3 km jihozápadně od nádraží, 32 - tůň na pravém břehu
Labe 2,5 km jihozápadně od nádraží, 33-34 - tůň Bezedná 2,6 km jihozápadně
od nádraží.
35-41 - Veltruby, velká tůň ve Veltrubském luhu 1,5 km západně od obce, 42 -
Zatemněná tůň u lesa 1 km západně od obce, 43-45 - tůň uprostřed obce.
46 - Volárna, rybníček Váha 0,3 km severně od obce, 47-48 - meliorační příkop v
polích 1 km západoseverozápadně od obce.
49 - Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce.
50-52 - Kanín, stará pískovna na západojihozápadním okraji obce.
53-55 - Libice n. C, Cidlina v obci nad silničním mostem, 56-58 - slepé rameno
Bajkal /spojené s Labem/ 2 km jihozápadně od obce.
59-62 - Oseček, tůň 0,7 km jihozápadně od obce.
63-67 - Předhradí, tůň Staré Labe východně až jihovýchodně od vesnice.
68 - Velký Osek, tůň Staré Labe 1,4 km západně od nádraží, 69 - spojovací
kanál mezi Máčidlem a Starým Labem 1,1 km západojihozápadně od nádraží, 70-71
- příkop v 1užním lese u Pátecké 0,7 km severozápadně od nádraží.
72-78 - Vojtěchov, rybník v obci na soutoku Pšovky s Žebrákem, 79-90 - mokřadí
olšiny u Pšovky pod rybníkem:, 91-93 - rybníček při ústí Boudecké
51
rokle, 94 - niva Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 95 -průtočné
koryto Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 96-103 - viz snímek
94, 104-105 koryto Pšovky 0,2 km nad ústím Močidel, 106 -tůňka u silnice naproti
Hlučovu.
107 -110 - Kaninský Důl, rybník v ohybu údolí mezi vsí a Hlučovem /Hlučovská tůň/,
111 - koryto Pšovky nad Podhradskou tůní, 112-114 - rybník pod vsí
/Podhradská tůň/, 115-116-117 - Harasov, rybník Harasov.
118 - Nebužely, mokřina pod mlýnem Kroužek.
119-125 - Lhotka, rybník v Kokořínském údolí mezi nádražím a Štampachem.
126 -127 - Čelákovice, tůň Grádo na pravém břehu Labe severně od města, 128 -
lesní tůň v SPR Lipovka severně od města, 129 - lesní tůň 2,5 km severo-
severovýchodně od nádraží, 130 - lesní tůň 3 km severoseverovýchodně od
nádraží, pod okrajem písečných přesypů.
131 - Byšičky, mokřina v poli 1,3 km západně od vsi, 132 - tůň při západoji-
hozápadním okraji vsi, 133 - potok 0,7 km východně od vsi, 134 - malá pískovna
u osady Tři Chalupy.
135 - Tubož, koryto Pšovky v olšině nad vtokem do rybníka,.
136 -137 - Vojtěchov, niva potoka Žebrák nad obcí, 138-140 - niva Pšovky nad ústím
Močidel.
141 - viz snímek 46.
142 - Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce.
143 -144 - Nymburk, průtočné rameno Labe pod ulicí Velké Valy ve městě.
145 - Starý Kolín, náhon Černá struha, pod jezem v obci, 146-147 - Černá struha,
část toku nad jezem.
148 - Hradištko,I, Labe u pravého břehu nad zdymadlem Klavary.
149 - viz snímek 118.
150 - Vojtěchov, viz snímek 140, 151-152 - koryto Pšovky nad ústím Močidel, 153 -
niva Pšovky nad ústím Močidel, 154-155 - koryto Pšovky v Hlučově proti skupině
domů.
156 - Kaninský důl, koryto Pšovky pod Podhradskou tůní.
157 - Harasov, mokřina při toku vytékajícím z Ladčina pramene.
158 - Kolín, Labe, km 82-82,5 labské kilometráže, u pravého břehu, 159 -Labe, km
80,5 - 81, u pravého břehu.
52
160 - Veltruby, Labe, km 76,5 - 77.
161 - Oseček, Labe, km 72,3, u pravého břehu, 162 - Labe, km 72,4 - 72,5, u
pravého břehu, 163 - Labe, km 72,4 - 72,5, u levého břehu, 164 - Labe,
km 72,8, u pravého břehu.
165 - Libice n. C, Cidlina v obci mezi železničním a silničním mostem, 166-167 -
Cidlina v obci nad železničním mostem, pod jezem.
168 - Oseček, Labe, km 72,0 - 72,1, u pravého břehu, 169 - Labe, km 72,0 -72,1, u
levého břehu, 170 - Labe, km 71,85 - 71,95, u levého břehu.
171 - Libice n. C, Cidlina 0,5 km před ústím, 172 - Cidlina 0,2 km pod silničním
mostem v obci.
173-175 - Cerhenice, meliorační příkop u silnice do Sokolče 1,8 km východo-
severovýchodně od nádraží.
176 - Velim, meliorační příkop 1,5 km západoseverozápadně až severozápadně od
nádraží, 177-179 - terénní deprese uvnitř železničního okruhu 1,8 km
severozápadně od nádraží.
180 - Klipec, meliorační příkop Kupecká u silnice 0,5 km severozápadně od vsi, 181-
182 - Nouzovský potok 1,6 km východojihovýchodně od vsi.
183 - Sány, rybníček v jihovýchodní části obce u silnice do Polních Chrčic.
184 - Okřínek, rybníček u Nových Mlýnů, vpravo od silnice, 2 km jihozápadně od
obce, 185 - rybníček u Nových Mlýnů 1,7 km jihozápadně od obce, vlevo od
silnice.
186 -188 - Lysá n. L., západní část SPR Hrabanovská černava.
189 - Záboří n. L., Doubrava pod silničním mostem.
190 - Velký Osek, břeh tůňky 2,3 km jihozápadně od nádraží, 191 - tůňky v olšinách
Brůdek 0,5 km severozápadně od nádraží.
53
PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH SPOLEČENSTEV
Charion asperae W. KRAUSE 1969
Charetum hispidae CORILL. 1957
Lemnion minoris TÜXEN 1955
Lemnetum trisulcae SOÓ 1927
Riccietum fluitantis SLAVNIĆ 1956
Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960.
Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960
Lemno-Spirodeletum polyrhizae TH. MÜLLER et GÖRS 1960
Utricularion vulgaris PASSARGE 1964
Lemno-Utricularietum vulgaris (Soó 1928) PASSARGE 1964
Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960
Hydrocharition RUBEL 1933
Ceratophylletum demersi EGGLER 1933
Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE 1978
Nymphaeion albae OBERDORFER 1957
Nupharo lutei-Nymphaetum albae NOWIŇSKI 1930 spol. s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus
Polygonetum amphibii (NATANTIS) Soó 1927
společenstvo s Potamogeton natans
Potamion lucentis VOLLMAR 1947
Potametum graminei KOCH 1926
Potametum lucentis HUECK 1931
Myriophylletum verticillati SOÓ 1927
Myriophylletum spicati SOÓ 1927
Elodeetum canadensis EGGLER 1933
Ceratophylletum submersi SOÓ 1928
Potamion pusilli VOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978
společenstvo se Zannichellia palustris
společenstvo s Potamogeton pectinatus
společenstvo s Potamogeton berchtoldii Potametum crispi SOÓ 1927
Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955
Batrachion fluitantis NBUHAUSL 1957
Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964
Potametum alpini BR.-BL. 1949
54
Batrachion aquatilis PASSARGE 1964
Batrachietum circinati SEGAL 1965
Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937
Elatini-Eleocharition ovatae PIETSCH 1963
společenstvo s Juncus bufonius
Phragmition communis KOCH 1926
Scirpetum lacustris SCHMALE 1939
Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953
Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939
Glycerietum maximae HUECK 1931
Typhetum latifoliae G. LANG 1973
Sparganietum erecti ROLL 1938
Acoretum calami EGGLER 1933
Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931
Oenanthion aquaticae HEJNY 1959
společenstvo s Oenanthe aquatica
Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948
společenstvo s Rorippa amphibia
společenstvo se Sparganium emersum
společenstvo s Ranunculus lingua
Butomo-Alismatetum plantaginis-aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in DYKYJOVÁ e t KVĚT 1978
Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965
společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea
Sparganio-Glycerion fluitantis BR.-BL. e t SISSINGH 1942
Beruletum angustifoliae ROLL 1938
Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962
společenstvo s Veronica beccabunga
Cicution virosae HEJNÝ 1969
společenstvo s Menyanthes trifoliata
Magnocaricion elatae KOCH 1926
společenstvo s Calamagrostis canescens
Caricion rostratae BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963
Caricetum paniculatae de BOER 1942
Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963
Caricetum gracilis ALMQUIST 1929
Caricetum ripariae SOÓ 1928 Caricetum acutiformis SAUER 1937
55
Salicion cinereae TH. MÜLLER et GÖRS 1961
společenstvo se Salix cinerea
Alnion glutinosae MALCUIT 1929
Carici elongatae-Alnetum KOCH 1926
Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940
společenstvo s Bidens frondosa
POZNÁMKY K JEDNOTLIVÝM SPOLEČENSTVŮM
Jednotlivá území, stupeň ohrožení asociací a jejich vzácnost jsou v ná-
sledujícím textu označeny těmito zkratkami: P - střední Polabí, K - Kokořínsko, - v
území se společenstvo nevyskytuje, ? - výskyt nebo stupeň ohrožení v území zatím
nemůžeme posoudit; 1 - vymizelé nebo pravděpodobně vymizelé asociace, 2 -
asociace bezprostředně ohrožené lidskou činností a v nebezpečí vymizení, 3 -
asociace ustupující vlivem lidské činnosti, 4 - asociace bez ohrožení lidskou činností;
a - vzácné asociace, b - dostatečně hojné asociace. Stupeň ohrožení a vzácnost
(dále jen ohrož.) jsou vyjádřeny zlomkem: v čitateli údaj ohrožení, ve jmenovateli údaj
o vzácnosti.
CHARION ASPERAE W. KRAUSE 1969
Charetum hispidae CORILL. 1957 je společenstvo parožnatek s významným
zastoupením ve vodách s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého. U Lysé n. L. v
SPR Hrabanovská černava vytváří v některých letech ve volných prostorách rákosin
husté porosty se 100% pokryvností (cf. etiam HUSÁKOVÁ et al. 1973). Ohrož. ČSR
2/a, P 2/a, K - (tab. 2).
LEMNION MINORIS TÜXEN 1955
Lemnetum trisulcae SOÓ 1927 se vyskytuje v mezotrofních až eutrofních
stojatých vodách. Patří k strukturně nejjednodušším cenózám makrofyt našich vod.
Vystupuje jako spojovací článek mezi svazy Lemnion minoris a Hydrocharition. V
území se vyskytuje jednak v mělkých okrajích olšin v Kokořínském dole /snímek 84/
a hojně v polabských tůních /snímek 35/. Nápadná je zejména hloubka sedimentu /1
m/ v olšině, kterou protéká říčka Pšovka. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 2 / .
56
Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 osidluje převážně mezotrofní vody, nej-
častěji se vyskytuje v místech, kde stojatá nebo mírně tekoucí vody přecházejí do
rozvolněných porostů rákosin a ostřic, někdy i v terestrické formě na okrajích
ostřicových bultů apod. V aluviálních vodách má často monodominantní
společenstvo zvláště patrný jarní rozvoj. Ve studovaném území bylo společenstvo
zjištěno v pískovně u Hanina /snímek 50 a 52/. Zde roste v částečném zástinu
keřovými vrbami. Je zřejmé, že společenstvu vyhovuje difúzní záření až mírný zástin.
Ohroz. ČSR 2/a - 3/a, P ?, K - /tab. 2/.
Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je druhově velmi chudě
společenstvo, které se v Polabí i na Kokořínsku vyskytuje většinou v aluviálních sto-
jatých vodách, zčásti zastíněných. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b /tab. 3/.
Těžiště výskytu společenstva Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960
je v eutrofních, teplých a stojatých vodách. Vyhledává mělké přirozené i umělé vodní
nádrže s vývojovým optimem ke konci července a v srpnu. Je častým společenstvem
jak ve středním Polabí, tak i ve východním Polabí (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub
prelo). Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K - /tab. 3/.
Lemno-Spirodeletum W. KOCH 1954, tvořené většinou pouze 2 - 5 druhy, je
ve studovaném území méně časté. Nejčastěji osidluje stojaté vody aluvia. Ohrož.
ČSR 4/b, P 4/b, K - /tab. 3/.
UTRICULARION VULGARIS PASSARGE 1964
Lemno-Utricularietum vulgaris PASSARGE 1964 je vzácné společenstvo osidlu-
jící mělké okraje rákosin, laguny s volným sloupcem vody, rozvolněné porosty
rákosin a vysokých ostřic. V území zjištěno v SPR Hrabanovská Černava /snímek
188/. Vyskytuje se též v okolí Ovčár v okrese Mělník. Ohrož. ČSR 3/b, P 2/a, K - /tab.
2/.
Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je v tomto území poměrně
málo rozšířené; bylo zaznamenáno volně v lesní tůni v hloubce 0 - 7 0 cm, kde na
světlých místech dominantní druh bohatě kvete. Ohrož. ČSR 3/b - 4/b, P 2/a, K - /tab.
2/.
57
HYDROCHARITION RÜBEL 1933
Ceratophylletum demersi EGGLER 1933 se vyskytuje dosti často zejména ve
stojatých vodách rybníků, ve studovaném území však častěji ve stojatých vodách
aluvií, většinou indikuje vody bohaté živinami. Má zpravidla jednoduchou strukturu se
4 - 5 druhy. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 4/a /tab. 4/.
Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE
1978 je rozšířeno v tůních jako Ceratophylletum demersi, je však poněkud vzácnější.
V Labi se v současné době společenstvo již ve sledovaném území nevyskytuje. V
minulosti se pravděpodobně vyskytovalo i na Kokořínsku, v současné době však již
nebyl jeho výskyt v tomto území zaznamenán. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 1 /tab. 4/.
11. Lesní tůň u Čelákovic s výskytem společenstva Utricularietum australis -snímek
130 /15. 7. 1982/.
58
NYMPHAEION ALBAE OBERDORFER 1957
Nupharo lutei - Nymphaeetum albae NOWIŃSKI 1930 je společenstvo teplých
aluviálních vod Polabí a méně často extenzívně obhospodařovaných rybníků na říčce
Pšovce. V ochuzené formě se vyskytuje /dosti Často/ pouze se stulíkem žlutým, bez
leknínu bílého. V území osidluje převážně stojaté vody v hloubkách od 0,7 do 1,9 m,
vždy na hlubších sedimentech bahna. Ohrož. ČSR 3/a -4/a, P 3/b, K 3/a /tab. 5/.
Ve společenstvu s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus jsou dominantní druhy
Nuphar lutea, popřípadě Nymphaea candida a s pravidelným zastoupením druhu
Potamogeton nodosus tvoří nejhojnější typ vodní vegetace v regulovaném korytě
Labe. Do roku 1976 se v Labi v těchto porostech vyskytovalo mnoho druhů. Kromě
již jmenovaných druhů to byl Potamogeton natans, P. pectinatus, P. perfoliatus, P.
crispus a Sparganium emersum. Druhy Ceratophyllum demersum, Hydrocharis
morsus-ranae, Spirodela polyrhiza, Lemna trisulca a L. cf. minor byly přítomny s
12. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae
/1974/.
59
téměř 100% konstancí. V současné době právě tyto ve dně nekořenující druhy vlivem
vlnobití při projíždění lodí /doprava uhlí po Labi byla zahájena v roce 1977/ z Labe
téměř vymizely. Ostatní druhy víceméně ustupují a často zůstávají pouze
jednodruhové stulíkové porosty /floristické zpracování Labe ve sledované části
Polabí před rokem 1977 viz NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976),
KLAUDISOVÁ, NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978).
V Labi se společenstvo vyskytuje v úzkém pruhu při březích přibližně na hraně
± vodorovné terasy ve dně vytvořené z navršených kamenů (s mezerami vyplněnými
jemným organickým a minerálním naplaveným materiálem/, do hloubky asi 1 m,
řidčeji až do 1,5 m.
Do některých slepých ramen a pískoven dosud spojených s Labem se během
posledních 10 let rozšířil leknín bělostný z Labe; tvoří zde porosty spolu se stulíkem,
protože jde o stojatou vodu, bez účasti druhu Potamogeton nodosus /snímek 58/.
Podobný druhově chudý porost se vyskytuje též v jednom z kokořínských rybníků
/Hlučovská tůň/ - snímek 108, 29. 7. 1982, 10 m , hloubka vody 1,2 m, hloubka
13. Slepé rameno Bajkal v Libickém luhu s porostem Nuphar lutea.
60
sedimentu 0,5 m, E1- 70 %, Nymphaea candida 4, Nuphar lutea +, Lemna minor + .
Ohrož. P 2/b /tab. 6/.
Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927 se formuje převážně v eutrofních
rybničních nádržích nižších poloh. V území není sice časté, ale lze předpokládat, že
se bude dále šířit. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 4/a /tab. 11/.
Společenstvo s Potamogeton natans, převážně mezotrofních, popřípadě i
eutrofních, zejména stojatých vod nemá syngenetické vztahy ke společenstvu
Potamo natantis - Nymphaeetum candidae HEJNÝ 1978, které se vyvinulo v ex-
tenzívně obhospodařovaných rybnících jižních a západních Čech a Českomoravské
vysočiny. Edifikátor P. natans vytváří samostatná společenstva v aluviích Labe a
Pšovky. V území toto společenstvo roste v náhonu Černé struhy na okraji obce Starý
Kolín a v údolí Pšovky jak v korytě říčky, tak i v rybníku Harasov. Porosty jsou 2 -
6druhové, nejčastěji na bahnitých sedimentech 0,3 -- 0,5 m a v hloubkách vody od
0,2 do 1,5 m. Ohrož. P 3/a, K 3/b /tab. 9/.
POTAMION LUCENTIS VOLLMAR 1947
Potametum graminei KOCH 1926 se vyskytuje v mělké terénní depresi uvnitř
železničního okruhu u Velimi, kde roste v kontaktu s řídkými porosty rákosin.
Podobný výskyt tohoto společenstva je znám na více místech ve východním Polabí.
Mimoto však současně osidluje i hlubší vody (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo), a
to jak oligotrofní až mezotrofní - severská jezera, tak i eutrofní - Polabí, Moravský
kras,Východoslovenskou nížinou /viz též OŤAHELOVÁ, HUSÁK et HEJNÝ 1983/.
Ohrož. ČSR 3/a, P 2/a, K - /tab. 9/.
Potametum lucentis HUECK 1931 osidluje nejčastěji mezotrofní až mírně
eutrofní stojaté a mírně tekoucí vody s dobrou průhledností, a to nejčastěji rybníky,
tůně a zatopené pískovny i vlastní koryto Labe. V území je poměrně vzácné v Polabí
i na Kokořínsku. Vyskytuje se i ve velmi hlubokých vodách, pokud mají dobrou
propustnost pro světlo (ŠEDA et ŠPONAR 1982). Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 4/a /tab.
8/.
Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 - často monodominantní společenstvo
vytvářející bohaté porosty téměř výhradně v aluviálních stojatých vodách. V území se
61
vyskytuje jednak v Polabí /tůň Bezedná u Velkého Oseka/, jednak ve značně
zazemněných rybnících v údolí Pšovky. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 3/a /tab. 7/.
Myriophylletum spicati SOÓ 1927 vytváří podobně jako předchozí společenstvo
husté, často jednodruhové porosty v zabahněných eutrofních až hypertrofních
vodních nádržích a tocích, méně často v aluviálních stojatých vodách. Ve
sledovaném území bylo zaznamenáno v korytě Cidliny a v labské tůni uprostřed obce
Veltruby. Ohrož. ČSR 4/b, P 3/a, K - /tab. 7/.
Elodeetum canadensis EGGLER 1933 se vyskytuje především v menších
mělkých a zanesených rybnících s nižší intenzitou obhospodařování, často však v
potocích, kanálech apod. Volný prostor zaujímá toto společenstvo velmi rychle, takže
vytváří převážně monodominantní porosty. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/a, K 4/b /tab. 8/.
Ceratophylletum submersi SOÓ 1928 se vyskytuje velmi vzácně pouze na dvou
místech v Polabí. V rybníčku Váha u Volárny i v nedaleké pískovně u Sán je třeba
toto společenstvo chránit, protože jde pravděpodobně o jeho jediné perspektivní
lokality v ČSR /lokalita Pansee na jižní Moravě bude zatopena dolní novomlýnskou
nádrží na Dyji/. Společenstvo tvoří pouze 2 - 4 druhy, mezi nimiž dominuje
Ceratophyllum submersum. Na rozdíl od jihomoravské lokality se ani u Volárny, ani u
Sán v tomto společenstvu nevyskytuje C. demersum /na Pansee tvoří C. demersum
a C. submersum společné porosty, podobné společné porosty jsou známé i z Dunaje
u Vácu (RÁTH 1983)/ Ceratophyllum submersum bylo v našich aluviích dříve
hojnější, dnes vlivem odvodňování a znečištění vod značně ustupuje. Ohrož. ČSR
2/a, P 2/a, K - /tab. 4/.
POTAMION PUSILLI VOLMAR 1947 EM. HEJNÝ 1978
Společenstvo se Zannichellia palustris je v území slabě vyvinuto v Nouzovském
potoce u obce Klípec. Syngeneticky je blízké asociaci Parvopotamo-Zannichellietum
palustris KOCH 1926 a lze předpokládat jeho větší rozšíření. Ohrož. P 4/a - 4/b, K -
/tab. 10/.
Společenstvo s Potamogeton pectinatus se uplatňuje v tekoucích vodách /potok
u Byšiček, Labe u Kolína/, kde tvoří buď monodominantní, nebo až šesti-druhové
porosty. Lze oprávněně předpokládat větší rozšíření v území, než bylo zjištěno.
Nejblíže má vztah k as. Parvopotamo-Zannichellietum palustris, které má těžiště
62
výskytu ve stojatých vodách. Vzhledem k jeho funkci a vazbě na menší a živinami
bohaté toky a rozšíření i na ostatním území republiky bude po dalším studiu třeba
navrhnout platné vystavení tohoto společenstva. Ohrož. P 4/b, K - /tab. 8/.
Společenstvo s Potamogeton berchtoldii zatím neurčitého ranku nejblíže
příbuzné asociace Parvopotamo-Zannichellietum palustris KOCH 1926 se vyskytuje
v náhonu Černá struha u Starého Kolína. Ohrož. P 3/a, K - /tab. 11/.
Potametum crispi SOÓ 1927 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních stojatých i
tekoucích vodách na nejrůznějších substrátech. V území se nachází v korytě Pšovky
a v rybníku na jejím toku. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 4/a /tab. 9/.
Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 je známo pouze z
okrajů mokřadních olšin řeky Pšovky na hlubokých sedimentech /asi 1 m/ a z hloubky
vody asi 15 cm. Podobně je toto společenstvo známo z východního Polabí, kde
osidluje strouhy, vodní příkopy a slepá ramena (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub
prelo). Ohrož. ČSR 3/b, P -, K 2/b /tab. 9/.
BATRACHION FLUITANTIS NEUHÄUSL 1957
Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964 je druhově chudé společenstvo s
dominantním Potamogeton nodosus, vyskytuje se v Polabí v říčních biotopech v
proudící vodě. Ve vlastním regulovaném korytě Labe je P. nodosus obvykle za-
stoupen v druhově bohatším společenstvu, které je v této práci označeno jako
společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus; společenstvo s dominantním
P. nodosus se v Labi vyskytuje zřídka /snímek 148/, jeho charakteristickým biotopem
jsou menší průtočné ramena Labe /Černá struha u Starého Kolína, Velké Valy v
Nymburce/, mimo Labe a jeho průtočná ramena se toto společenstvo ve sledovaném
území nevyskytuje /v roce 1982 byl ještě pozorován malý porost ve slepém rameni u
Týnce n. L. odděleném od Labe v letech 1976-77/. Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a /tab. 9/.
Potametum alpini BR. - BL. 1949 je společenstvo oligotrofních a mezotrofních
tekoucích, méně často stojatých vod suprakolinního až montánního výškového
stupně,je plně vyvinuto v systému říčky Pšovky s vodou velmi dobré průhlednosti.
Osidluje především tok říčky Pšovky a její přítok potok Žebrák. V korytě Pšovky
vytváří na několika místech velmi husté porosty na hlubších sedimentech jak
jemného bahna, tak i na písčitém dně. Porosty v proudící vodě jsou tvořeny 5- 8
63
druhy. Mimo vlastní koryto se společenstvo vyskytuje hojně v mokřadních olšinách a
rozvolněných porostech rákosin a vysokých ostřic v nivě říčky a v olšinách všude
tam, kde mají porosty možnost alespoň střídavého oslunění /nebo po část dne/.
Porosty zaujímají prostor mezi stromy většinou s hlubokými sedimenty /O,3 - 1,0 m/ a
v hloubce vody 0,15 - 0,30 cm. Jsou tvořeny asi 4 druhy. Jinde v nivě mimo olšiny
vyplňují volné tůňky nebo meziprostory trsů a bultů rákosin a ostřic. V rybníku u
Vojtěchova se vyskytuje pouze při ústí Pšovky a Žebráku do rybníka, rovněž na
hlubších bahnitých sedimentech. Ohrož. ČSR 2/a, P - , K 2/b /tab. 12/.
BATRACHION AQUATILIS PASSARGE 1964
Batrachietum circinati SEGAL 1965 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních až
mezotrofních stojatých nebo mírně tekoucích vodách. V území se vyskytuje na
14. Společenstvo Potametum alpini v rozvolněných olšinách protékaných Pšovkou pod
Vojtěchovem /29. 7. 1982/.
64
15. Rozšíření Potamogeton alpinus v povodí Pšovky v roce 1983:
W -lokality,
--------- hranice SPR Kokořínský důl podle mapových podkladů 1:50 000 uložených na SSPPOP Středočeského kraje,
-.-.- krajská hranice.
65
čtyřech místech v údolí Pšovky, a to v rybníku u Vojtěchova, dále v rybníku u Lhotky,
mimo rybníky v olšinách a v tůňce pod skalnatým srázem při okraji údolí Pšovky.
Tvoří vždy husté porosty s 1 až 6 druhy na sedimentech hloubky od 0,1 do 1,0 m a
hloubky vody 0,15 - 0,4 m. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 2/b /tab. 13/.
Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937 je typickým společenstvem říčních aluvií,
ve kterých osidluje okraje stojatých a mírně tekoucích, často periodicky vysychajících
vod, dnes častěji také v příkopech, melioračních kanálech apod. V území je
roztroušeně rozšířeno, a to jednak v tůni Špačkovo jezero a jednak na několika
místech v okolí Velkého Oseka. Ohrož. ČSR 2/a, P 3/b, K -/tab. 13/.
ELATINI-ELEOCHARITION OVATAE PIETSCH 1963
Společenstvo s Juncus bufonius /společenstvo obnažených den/ se vyskytuje
ve vysychajících depresích na okraji polí a tůní nebo na vlhkých dnech pískoven
středního Polabí. Další tři snímky různých vývojových stadií byly zapsány v červenci
1982. Mají pestré složení druhů náležejících jak řádu Cyperetalia fusci, tak i svazu
Bidention tripartiti.
Snímek 134: 5 m2, E1 - 70 %: Juncus bufonius 4, Plantago major ssp. intermedia 2, Juncus
articulatus 1, Alopecurus aequalis 1, Bidens frondosa 1, Polygonum lapathifolium 1,
Echinochloa crusgalli +, Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Cyperus
fuscus +, Bidens tripartita +, Rumex maritimus +, Galinsoga parviflora +, G. ciliata +,
Epilobium parviflorum +, Polygonum hydropiper +, Lythrum salicaria +, Trifolium
repens +, Tripleurospermum maritima +, Atriplex hastata r, Chenopodium
polyspermum r.
Snímek 131: 15 m2, E1 - 85 %: Juncus bufonius 2, Peplis portula 4, Rorippa palustris 2,
Echinochloa crusgalli 2, Gnaphalium uliginosum 1, Rumex crispus 1, Alisma
plantago-aquatica +, Ranunculus sceleratus +, Plantago major ssp. intermedia +,
Mentha arvensis +, Polygonum amphibium +.
Snímek 8: 3 m2, E1 - 35 %: Juncus bufonius +, Juncus articulatus 2, Limosella aquatica 1,
Plantago major ssp. intermedia 1, Alopecurus aequalis 1, Echinochloa crusgalli 1,
Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Spergularia rubra +, Senecio viscosus
+, Trifolium repens +, Epilobium parviflorum r. Ohrož. P 4/b, k ?.
66
PHRAGMITION COMMUNIS KOCH 1926
Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 bylo zaznamenáno jednak v rybníku u
Kaninského dolu v údolí Pšovky, jednak na několika místech v Polabí ve stojatých
/tůně, pískovny/ i mírně proudících vodách /regulované Labe, meliorační příkopy/.
Osidluje především hlubší vody /O,65 - 1,5 m/ a vyšší sedimenty /0,5 m/. Je složeno
ze 4 až 7 druhů. V Labi je druhově chudší a roste pod hranou +- vodorovné terasy z
navršených kamenů. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K 3/a /tab. 14/.
Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 se vyskytuje roztroušeně v Polabí,
hlavně ve stojatých vodách, vzácněji než Typhetum latifoliae. Rozsáhlé porosty jsou
např. ve velké tůni ve Veltrubském luhu. Společenstvo tvoří 5-8 druhů. Ohrož. ČSR
3/b, P 4/b, K ? /tab. 14/.
16. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Typhetum angustifoliae v roce 1982.
67
Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 je časté společenstvo
jak ve středním Polabí, tak i v údolí Pšovky, má z hlediska nároků na prostředí velmi
širokou amplitudu. Toto společenstvo osidluje litorály polabských tůní až do hloubky
1,5 m. V hydroekofázi má společenstvo 3-6 druhů, v limnoekofázi 9-14 druhů. V Labi
jsou rozsáhlé porosty rákosin, hlavně v úsecích nad jezy. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K
4/b /tab. 14/.
Glycerietum maximae HUECK 1931 je jedno z nejčastějších rákosinných spo-
lečenstev i ve studovaném území /podobně je tomu i např. v nivě Moravy na jižní
Moravě, cf. ŠEDA et ŠPONAR 1982/ osidluje všechny mělké stojaté, méně tekoucí
vody, zatížené větším příkonem živin. V Labi se vyskytuje pouze nad jezy. Ohrož.
ČSR 4/b, P 4/b, K ? /tab. 14/.
Typhetum latifoliae G. LANG 1973 je rovněž časté ve stojatých i mírně prou-
dících vodách středního Polabí i údolí Pšovky. Má podobné ekologické nároky jako
předchozí společenstvo. Ohrož. ČSR 3/b - 4/b, P 4/b, K 4/b /tab. 15/.
Sparganietum erecti ROLL 1938 se vyskytuje v obou studovaných územích ve
stojatých i mírně proudících vodách mezotrofního až eutrofního charakteru, které je
typické zejména pro mělké tůně Polabí a rovněž pro mělké nebo zanesené toky
/např. potok Bačovka nebo Cidlina v Libici a polní meliorační příkopy/. Zjištěná
hloubka vody se pohybuje od 0,08 do 0,30 m /v jednom případě až 0,6 m/. Počet
druhů ve společenstvu je od 3 do 10. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 15/.
Acoretum calami EGGLER 1933 je společenstvo litorálů mělkých, většinou ži-
vinami bohatých vod, se v území vyskytuje jak ve středním Polabí, tak i v nivě
Pšovky. Společenstvo je tvořeno 5-7 druhy. Fragmentárně je společenstvo vyvinuto
také v Labi a zdá se, že není negativně ovlivňováno lodní dopravou. Ohrož. ČSR 3/a,
P 4/b, K 3/a /tab. 16/.
Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 se v území vyskytuje v mezotrofních
vodách /niva Pšovky/, kde přispívá k zazemňování mělkých vod. Roste vždy na
hlubších sedimentech /v území 0,2 - 1,0 m/. Husté porosty znemožňují bohatší výskyt
dalších druhů. Ohrož. ČSR 2/b, P ?, K 2/a /tab. 16/.
68
OENANTHION AQUATICAE HEJNÝ 1959
Společenstvo s Oenanthe aquatica se nejčastěji vyskytuje na místech buď s
pohybem vodního sloupce směrem k obnažování dna, nebo s kolísavým vodním
sloupcem v Polabí. Ohrož. P 3/b, K - /tab. 17/.
Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 bylo zjištěno v nivě Pšovky na mokřině
pod mlýnem Kroužek, kde má naději na dlouhodobé přetrvání, s prostorem při
zákonitém posunu při sukcesi. Vyskytuje se též v Polabí. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K
3/a /tab. 18/.
Společenstvo s Rorippa amphibia osidluje okraje tůní s kolísající hladinou vody
v Polabí. Má příbuzenské vztahy ke společenstvům svazu Oenanthion aquaticae. V
obou snímcích Rorippa amphibia vystupuje jako zřetelná dominanta porostů. Ohrož.
P 4/b, K - /tab. 18/.
Společenstvo se Sparganium emersum je příbuzné asociacím Sagittario -
Sparganietum emersi a Glycerietum fluitantis, s nimiž je pojí zčásti výskyt v proudící
vodě, hlavně však zastoupení některých společných druhů. Ohrož. P 3/b /tab. 18/.
Společenstvo s Ranunculus lingua je zastoupeno ve středním Polabí i v údolí
Pšovky na hlubokých organogenních sedimentech s hloubkou vody od 0,15 do 0,30
m. Druhovým složením je společenstvo příbuzné jednotkám svazů Oenanthion
aquaticae a Sparganio - Glycerietum fluitantis. Ohrož. P 3/a, K 2/a /tab. 17/.
Butomo - Alismatetum plantaginis-aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in
DYKYJO-VÁ et KVĚT 1948 - společenstvo s dominantním druhem Butomus
umbellatus bylo zaznamenáno v řece Doubravě v Záboří n. L. - snímek 189, 18. 9.
1982, 20 m2, hloubka vody 3-10 cm, hrubý písek, E1 - 30 %, Butomus umbellatus 3,
Potamogeton pectinatus +, P. crispus 2, Alisma plantago-aquatica r. Ohrož. ČSR 3/a,
P 3/a, K -.
PHALARIDION ARUNDINACEAE KOPECKÝ 1961
Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965 je společenstvem břehů Labe a
jeho slepých a mrtvých ramen, tvoří je edifikátor Carex buekii, který neumožňuje, aby
se příliš uplatnily další druhy. Na rozdíl od ostatních vysokých ostřicových porostů
toto společenstvo porůstá celé břehy vod včetně nejsušší horní části. Stejné
69
společenstvo ve východním Polabí popisuje KOVÁŘ (1981, 1983). Ohrož. ČSR 3/b,
P 3/b, K - /tab. 19/.
Společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea je typické pro
labské břehy. Na levém břehu Labe u obce Veletov byl zaznamenán snímek v tomto
společenstvu, které je příbuzné nitrofilním společenstvům řádu Convolvuletalia
sepium TÜXEN 1950. V některých místech vytváří kompaktní pobřežní pás v šířce 3
- 5 m, např. snímek 12, 26. 7. 1982, 50 m2, E1 - 95 %, Urtica dioica 4-5, Cuscuta
europaea 3, Carex buekii 3, Chaerophyllum bulbosum 2, Galium aparine 2, Impatiens
parviflora 2, Glechoma hederacea 1; Equisetum arvense +, Geum urbanum +. Ohrož.
P 4/b, K -.
SPARGANIO-GLYCERION FLUITANTIS BR.-BL. et SISSINGH 1942
Beruletum angustifoliae ROLL 1938 je společenstvo s dominantním druhem
Berula erecta, vyskytuje se hojně v polních i lesních melioračních příkopech v Polabí
a na Kokořínsku v Pšovce, v jejích starých ramenech i v zatopených místech v
rozvolněné olšině. Společenstvo je druhově chudé, v proudící vodě se edifikátor
Berula erecta vyskytuje v submerzní formě; často jde o jedno-druhový porost.
Půdním podkladem je jemnozmný naplavený písek střídající se s vrstvami
organogenního bahna. V pomaleji proudící vodě je zastoupeno více druhů; B. erecta
je převážně emerzní, půdním podkladem je jemné organogenní bahno s příměsí
nerozloženého opadu (TUROŇOVÁ 1984).
TUROŇOVÁ (1984) řadí porosty s dominantní Berula erecta ze severních Čech
a z přilehlé části středních Čech /včetně Kokořínska/ do nové asociace Cardamino -
Beruletum erecti. Ohrož. ČSR 2/a, P 4/b, K 3/b.
Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962 se vyskytuje v polních odvodňovacích
příkopech s pomalu proudící vodou. Masový výskyt byl zaznamenán v polích v okolí
Velimi, Klipce a Sokolče, kde se vyskytují porosty tohoto společenstva v délce
několika kilometrů. Do těchto porostů místy proniká Typha latifolia, Nasturtium
officinale potom tvoří dolní patro ve společenstvu Typhetum latifoliae /sn. 194/. Ve
studované části Kokořínska se toto společenstvo nevyskytuje. Ohrož. ČSR 3/a, P
4/a, K - /tab. 9/.
70
Společenstvo s Veronica beccabunga se vyskytuje v Pšovce při březích v téměř
již stojaté vodě a navazuje na společenstvo Beruletum angustifoliae, např. snímek
155, 8. 11. 1983, 3 m2, hloubka vody 5-20 cm, písek, E1 - 100 %, Veronica
beccabunga 5. Rozsáhlé porosty /několik 100 m2/ u Ladčina pramene mimo tok
Pšovky při levé straně údolí /snímek 157: 8. 11. 1983, 25 m2, hloubka vody 10 cm,
bahno, stojatá voda, ze strany mírně zastíněno olšemi, E1 - 100 %, Veronica
beccabunga 3, Galium palustre 3, Myosotis laxiflora +, Mentha longifolia +,
Equisetum palustre +. Ohrož. P ?, K 2/b.
CICUTION VIROSAE HEJNÝ 1969
Společenstvo s Menyanthes trifoliata na organogenních náplavech říčky
Pšovky, např. snímek 103, 29. 7. 1982, 20 m2, hloubka vody 0,25 m, hloubka
17. Průřez nivou Pšovky u Hlučova; 1-mokřadní olšina, 2-emerzní plodný porost Berula
erecta + Cardamine amara + Veronica beccabunga, 3-hustý submerzní porost Berula erecta
/100% pokryvnost/, 4-asi 1 m široká střední část koryta Pšovky s písčitým dnem, rychlost
proudu 0,5 m.s-1, hloubka 20 cm, pouze ojedinělá individua Berula erecta zčásti zasypaná
pískem /kresba J. Piňosová/.
71
sedimentu 0,40 m, E1 - 95 %, Menyanthes trifoliata 4, Equisetum fluviatile 3,
Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca 2, Carex gracilis 1, Lemna minor 1, Lythrum
salicaria +, Cicuta virosa +, Sparganium erectum +, Caltha palustris +. Ohrož. P -, K
2/a.
MAGNOCARICION ELATAE KOCH 1926
Společenstvo s Calamagrostis canescens z okrajů rybníka na řece Pšovce v
menším množství osidluje její zpevněný břeh. Studovaný porost má 10 druhů /tab.
19/.
CARICION ROSTRATAE BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963
Caricetum paniculatae DE BOER 1942 je poměrně vzácné společenstvo
pramenné části horního toku řeky Pšovky /řídce se vyskytuje i dále po proudu/. Ho-
hutné, ale nezapojené bulty edifikátoru Carex paniculata umožňují existenci mnoha
dalších druhů, ve studovaném případě 10 - 13 druhů. Společenstvo je třeba dále
studovat. Ohrož. ČSR 3/b, P -, K 3/b /tab. 19/.
CARICION GRACILIS NEUHÄUSL 1959 EM. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963
Caricetum gracilis Almquist 1929 je jedním z nejrozšířenějších společenstev
vysokých ostřic okrajů většinou stojatých vod v Polabí i v nivě řeky Pšovky. Obvykle
zaujímá pás kolem pobřežní čáry nebo vyplňuje deprese, které jsou alespoň v jarním
období vyplněny vodou. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 3/b. Tab. 18.
Caricetum ripariae SOÓ 1928 je v Polabí poměrně časté a osidluje většinou
okraje stojatých vod /tůní/. V tomto společenstvu je zastoupeno 4-5 druhů. Pro
trvalou existenci vyžaduje stanoviště v zimním a jarním období přeplavené vodou.
Ohrož. ČSR 3/a, P 3/b, K - /tab. 19/.
Caricetum acutiformis SAUER 1937 bylo zaznamenáno v nivě řeky Pšovky, kde
tvoří kompaktní porost složený z 8 druhů. Ve studovaných územích je pravdě-
podobně méně častým společenstvem, i když má poměrně širokou vazbu k obsahu
vody v půdě. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b /tab. 19/.
Společenstvo se Salix cinerea se vyskytuje u rybníků na Kokořínsku. Bylo
zaznamenáno např. u Hlučovské tůně, kde lemuje levou spodní polovinu nádrže a
tvoří jej 23 druhů - snímek 110: 29. 7. 1982, hloubka vody 15 cm, hloubka sedimentu
10 cm, E2 - 100 %, Salix cinerea 5, Viburnum opulus +, Frangula alnus +, E1 - 70 %,
72
Urtica dioica 2, Lysimachia nummularia 2, L. vulgaris 1,Glyceria maxima 1,
Ranunculus lingua 1, Carex acutiformis 1, Scutellaria galericulata 1, Geranium
palustre 1, Cirsium oleraceum +, Aegopodium podagraria +, Equisetum arvense +,
Cardamine amara +, Dryopteris spinulosa +, Carex remota +, Lycopus europaeus +,
Filipendula ulmaria +, Solanum dulcamara +, Rubus idaeus +, Rubus sp. +, Iris
pseudacorus +. Ohrož. P ?, K 3/b.
ALNION GLUTINOSAE MALCUIT 1929
Carici elongatae-Alnetum KOCH 1926 se vyvinulo v nivě neregulovaného toku
Pšovky a je velmi dobrým příkladem mladého invazního stadia. Olšiny v horní a
střední části toku si zaslouží hlubší studium - snímek 81,29. 7. 1982, 4 m2, E3 - 60 %,
Alnus glutinosa 4, E2 chybí, E1 - 100 %, Thelypteris palustris 4, Caltha palustris 2;
Carex elongata 1, Solanum dulcamara 1, Lysimachia vulgaris 1, Iris pseudacorus +,
Rubus idaeus +, Carex acutiformis +; snímek 83: 29. 7. 1982, 10 m2, E3 - 95 %,
Alnus glutinosa 4, A. incana 2, Eg - 70 %, Frangula alnus 1, Viburnum opulus 1,
Solanum dulcamara 2, E1 -90 %, Thelypteris palustris 4, Berula erecta 2, Carex
elongata 1, Lysimachia vulgaris 1, Caltha palustris 1, Vaccinium myrtillus +, Galium
palustre s. 1. + , Poa trivialis +. Olšinou volně protéká voda Pšovky; v obou snímcích
je zaznamenána pouze maloplošně vyvinutá ± terestrická část olšiny v blízkosti
kmenů olší. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b.
BIDENTION TRIPARTITI NORDHAGEN 1940
Společenstvo s Bidens frondosa se vyskytuje v Polabí ve vlhkých pískovnách a
na březích vod. Na okraji tůně u Veltrub, kde lem na přechodu souše a vody dočasně
ovládl jednoletý Bidens frondosa, byl zapsán snímek 41, 27. 7. 1982, 10 m2, E1 - 100
%, Bidens frondosa 5, Dactylis glomerata s. 1. 2, Impatiens parviflora 1, Stachys
sylvatica 1, Roegneria canina 1, Cirsium arvense 1, Lycopus europaeus 1, Myosoton
aquaticum 1, Urtica dioica +, Sparganium erectum +. Ohrož. P 4/b, K -.
73
LOKALITY VYBRANÝCH DRUHŮ VODNÍCH MAKROFYT
V tomto přehledu většinou nejsou uvedeny lokality z řek, protože již byly
publikovány jinde. Čísla lokalit odpovídají číslu prvního snímku, který byl na lokalitě
zapsán.
Acorus calamus 15, 43, 112; Alisma plantago-aquatica 8, 47, 72, 94, 118, 119, 131,
189.
Batrachium circinatum 43, 72, 79, 94, 106; Berula erecta 9, 47, 72, 79, 94, 111,
154, 173, 176; Bolboschoenus maritimus 32; Butomus umbellatus 8, 28, 59, 119,
172, 189.
18. Mokřadní olšina /Carici elongatae-Alnetum/ v nivě Pšovky pod Vojtšchovem /29. 7.
1982/.
74
Cardamine amara 94, 107, 135; Carex riparia 8, 21, 59; Ceratophyllum demersum
15, 25, 28, 31, 32, 33, 35, 43, 53, 59, 69, 117, 119, 132, 183, 185; C.
submersum 46, 49; Cicuta virosa 15, 56, 94; Cyperus fuscus 134.
Elodea canadensis 33, 69, 79, 91, 136; Equisetum fluviatile 28, 63, 94, 107, 115.
Glyceria maxima 8, 21, 28, 31, 35, 53, 59, 63, 94, 107, 112. Hottonia palustris 4, 8,
70, 191; Hydrocharis morsus-ranae 4, S, 15, 25, 28, 32, 33, 35, 43, 59, 130.
Iris pseudacorus 21, 28, 63, 79, 94, 107, 115, 191.
Lemna gibba 1, 2, 19, 68, 69; L. trisulca 1, 2, 5, 23, 25, 31, 32, 35, 46, 50, 79, 94,
129, 130, 173; Limosella aquatica 8.
Menyanthes trifoliata 94; Myriophyllum spicatum 43, 53, 166, 172; M. verticillatum 32,
33, 53, 72, 79, 119.
Nasturtium officinale 173, 176, 180; Nuphar lutea 5, 15, 28, 32, 33, 53, 56, 63, 68,
72, 94, 107, 112, 115, 117, 126, 166, 171, 172; Nymphaea alba 8, 15, 25, 28,
43, 63, 68, 112, 132; N. candida 56, 107.
Oenanthe aquatica 3, 21, 35.
Peplis portula 131; Phragmites australis 3, 5, 8, 15, 25, 28, 32, 33, 43, 46, 72, 79, 91,
94, 119, 177; Polygonum amphibium 59, 94, 118, 119, 131, 184; Potamogeton
alpinus - viz obr. 7; P. crispus 33, 68, 117, 119, 154, 181, 189; P. gramineus
177; P. lucens 5, 119; P. natans 28, 32, 33, 68, 72, 91, 94, 117; P. obtusifolius
79, 136; P. pectinatus 133, 189; P. perfoliatus 53.
Ranunculus lingua 63, 94, 107; Riccia fluitans 50; R. rhenana 24; Ricciocarpus
natana 35; Rorippa amphibia 8, 19, 53, 63, 191; Rumex hydrolapathum 4, 8, 28.
Sagittaria sagittifolia 8, 53, 171, 172; Schoenoplectus lacustris 15, 31, 107, 112; S.
tabernaemontani 47; Sium latifolium 8, 28, Sparganium emersum 4, 8, 79, 91,
94, 111, 119, 136; S. erectum 8, 15, 19, 28, 31, 35, 43, 53, 63, 94, 112, 171,
172; Spirodela polyrhiza 2, 8, 19, 35, 59, 68, 171; Stratiotes aloides 5, 8.
Thelypteris palustris 79; Typha angustifolia 4, 8, 79, 91, 94, 111, 119, 136; T. latifolia
35, 59, 94, 119, 173, 177.
Utricularia australis 5, 32, 33, 35, 130, 136.
75
Veronica anagallis-aquatica a. a. 79, 94, 180, 181; V. beccabunga 154, 157; V.
scutellata 119.
Zannichellia palustris 181.
ZÁVĚRY PRO OCHRANU PŘÍRODY
POLABÍ
Ve zpracovávaných částech středního Polabí bylo zaznamenáno celkem 5
asociací vodních a mokřadních makrofyt zařazených v ČSR do skupiny asociací
bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení (Charetum
hispidae, Ceratophylletum submersi, Potametum nodosi, Hottonietum palustris,
Beruletum angustifoliae). Všechna tato společenstva by se měla přednostně chránit v
chráněných územích /dále CHÚ/. Většinou jsou ve středním Polabí v CHÚ /hlavně v
připravovaných/ dostatečně Zastoupena /Hrabanovská černava, Libický luh, Váha/ s
výjimkou asociace Potametum nodosi, která je vázána na proudící vody a
pravděpodobně se nikde v ČSR v žádném chráněném území nevyskytuje. V Polabí
se však nabízí možnost začlenit Černou struhu /s výskytem tohoto společenstva i
dalších zajímavých společenstev/ do připravovaného CHPV Souška /podle
dosavadního vymezení má hranici tohoto CHPV tvořit právě břeh Černé struhy s tím,
že vlastní tok již leží mimo CHÚ/.
Dále bylo zaznamenáno 18 asociací, které v ČSR vlivem lidské činnosti ustu-
pují. Většina těchto společenstev je zařazena do CHÚ a jejich návrhů. Zvláště velká
koncentrace těchto společenstev je v navrhovaném CHÚ Polabský luh mezi Kolínem
a Poděbrady. Ostatní společenstva, která se nevyskytují na takových místech, kde by
bylo možné zřídit chráněné území, je třeba alespoň evidovat v ochranářském
mapování /Nasturtietum officinalis, Potametum graminei, Riccietum fluitantis - toto
společenstvo se navíc pravděpodobně vyskytuje pouze krátkodobě/.
Z významných lokalit ležících mimo návrhy chráněných území je třeba věnovat
pozornost zejména staré pískovně u Sán /Ceratophylletum submersi/, terénní depresi
uvnitř železničního okruhu u Velimi /Potametum graminei/, polním melioračním
příkopům v okolí Velimi, Sokolče a Klipce /Nasturtietum officinalis/, tůni uprostřed
Veltrub /Nupharo lutei-Nymphaeetum albae/, melioračním příkopům mezi Volárnou a
Velkým Osekem /např. Beruletum angustifoliae/, staré pískovně u Kanína /Riccietum
76
fluitantis/, tůni Na Kamenci mezi Starým Kolínem a Zábořím n. L. /Nupharo lutei-
Nymphaeetum albae, Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae/, a lesní tůní u
Čelákovic /Utricularietum australis/.
Při ochraně vodních a mokřadních společenstev je třeba uvážit i to, že jde o
časově více nebo méně omezená sukcesní stadia, a proto je třeba umělými zásahy
přerušovat sukcesi u těch společenstev, která v sukcesi zanikají a jejichž samovolný
vznik na jiných místech v současné krajině je málo pravděpodobný.
KOKOŘÍNSKO
Horní tok Pšovky byl po dobu několika desítek let ponechán přirozenému vývoji.
Tím sice zanikla část luk, ale současně se vytvořil velmi cenný ekosystém nivy s
vodními a mokřadními společenstvy, a to jak bylinnými, křovinnými, tak i lesními.
Součástí nivy je kromě několika společenstev zařazených v rámci ČSR mezi
asociace ustupující vlivem lidské činnosti i několik společenstev ze skupiny asociací
bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení, a to Beruletum
angustifoliae, Equisetetum fluviatilis a zejména cenné je společenstvo Potametum
alpini. Druh Potamogeton alpinus má v povodí horní Pšovky pravděpodobně
nejpočetnější známou populaci v ČSSR a vyskytuje se nejen jako dominantní druh v
asociaci Potametum alpini, ale s menší pokryvností též asi v 10 dalších
společenstvech. Vyskytuje se v proudící vodě vlastního koryta Pšovky /zde pouze
sterilní/ a zejména v bohatě plodných porostech mimo koryto tam, kde je koryto již
tak zanesené a zazemněné, že voda protéká celou nivou, např. v rozvolněných
mokřadních olšinách s protékající vodou, v mělkých starých ramenech Pšovky, ve
vysokých ostřicových porostech na volných místech mezi bulty nebo v řídkých
porostech netrsnatých ostřic a v řídkých rákosinných porostech s mělkou pomalu
proudící vodou apod. To jsou všechno biotopy, které se nutně musí trvale v nivě
Pšovky /a Žebráku/ vyskytovat /i když ne stále na stejném místě/, pokud se zanesené
koryto ponechá bez jakýchkoli zásahů tak, aby voda protékala celou nivou. Jakékoli i
dočasné snížení hladiny vody na lokalitách P. alpinus pod povrch půdy by vedlo k
vyhynutí P. alpinus na těchto lokalitách. Jako jediný ochranářský zásah
doporučujeme, pokud by se v místech jinak pro P. alpinus příhodných příliš zapojily
olšiny /nebo pokud by se nově jinak vhodné podmínky pro P. alpinus vytvořily v příliš
zapojené olšině/, prosvětlení stromového a keřového patra.
77
Bohužel, přestože většina lokalit leží ve státní přírodní rezervaci v rámci CHKO
a ostatní v severočeské části CHKO Kokořínsko, není příliš pravděpodobné, že tyto
podmínky budou dodrženy /požadované úpravy Pšovky a zhoršení kvality vody/.
Proto také v našem hodnocení ohrožení uvádíme u některých společenstev na
Kokořínsku vyšší stupeň ohrožení než v Polabí, kde je ochrana vegetace i mimo
vyhlášená chráněná území účinnější než v SPR Kokořínský důl.
Potamogeton alpinus je v seznamu vyhynulých a ohrožených druhů květeny
ČSR (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) zařazen mezi silně ohrožené
druhy. SKALICKÝ /sub prelo/ doporučuje na základě vlastního hodnocení jeho
rozšíření a úbytku lokalit i vhodných biotopů v posledních letech v západních ce-
chách /a literárních údajů z východních Čech/ přeřadit tento druh mezi kriticky
ohrožené druhy. Na základě našich znalostí o současném rozšíření a ústupu tohoto
druhu v jižních, středních a východních Čechách rovněž doporučujeme jeho
přeřazení mezi kriticky ohrožené druhy.
Vegetace kokořínských rybníků je rovněž cenná, v budoucnu však bude třeba je
prohloubit, aby se v nich trvale zachovaly podmínky pro výskyt vodních společenstev.
Přitom bude možné prohloubení jednorázově provést pouze asi na jedné třetině
plochy každého rybníka, aby nenarušená vodní vegetace na zbylé části rybníka byla
dostatečným zdrojem diaspor pro osídlení prohloubené části rybníka. Několik dní po
provedení tohoto zásahu bude třeba projít nivu položenou pod rybníkem a očistit
submerzní vodní vegetaci od jemného materiálu, který bude pravděpodobně z
rybníka splaven a bude se usazovat na asimilačních orgánech rostlin v místech s
velmi pomalu proudící vodou.
Jestliže by se v budoucnu SPR Kokořínský důl nově vymezovala, doporučuje-
me, aby byla do rezervace zahrnuta i niva Pšovky severně od nynější severní hranice
SPR.
Děkujeme vedoucí Správy středočeské části CHKO Kokořínsko ing. Evě
Šestákové za podnět k výzkumu vodní vegetace Kokořínského dolu. Dále děkujeme
Františku Černohousovi za určení druhů rodu Utricularia z Kokořínska a od Ovčár,
RNDr. Tomáši Herbenovi za určení druhu Drepanocladus aduncus, RNDr. Milanu
Rivolovi za určení sběrů rodu Riccia a RNDr. Jitce Štěpánkové za určení druhů z
okruhu Myosotis palustris agg. Aleně Vydrové děkujeme za pomoc v terénu při
výzkumu Velkých Valů v Nymburce a Černé struhy u Starého Kolína /sn. 143 - 148/.
78
S u m m a r y
The paper describes the aquatic and marsh vegetation of the Middle Labe River Lawland and of the Kokořínsko landscape reserve /Pšovka River/. The standard phytocoenological methods were used, employing the approach of the Zurich-Montpellier phytosociological sohool. Investigated were 56 associations of 21 alliances. The principal aquatic biotopes of the Labe River Lawland are the regulated beds of the Labe River and of the lower reaches of its major tributaries followed by oxbows still in contact with the Labe River. To a larger extent are also represented oxbows which are in contact with the river only during floods. Suitable aquatic biotops are also found in sand pits whose number and area have increased in recent years. Represented are also streams and drainage ditches. The most frequent community type of the Middle Labe River Lawlands is the association Nupharo lutei-Nymphaeetum albae. Less frequent are the associations Potametum lucentis, Myriophylletum verticillati and Myriophylletum spicati. In some oxbows stands occur with dominant Nuphar lutea and Nymphaea candida. The backwater in the forest near Čelákovice town hosts the rare phytocoenoses of Utricularietum australis and Hottonietum palustris. Characteristic of the Labe River itself are the stands of Potamogeton nodosus.
The rivulet Pšovka in the Kokořínsko landscape reserve was regulated more than 30 years ago and the river bed is now strongly silted. Marsh vegetation has therefore occupied the whole floodplain. The vegetation succession is directed towards the natural state which had been here be-fore the intervention of man, i. e., predominantly alder carr. The natural development to the rare phytocoenoses of Potamogeton alpinus which have a high conservation value. For the perpetuation of these communities, occasional thinning of the alder carr is being proposed as the most suitable conservation measure.
Literatura
BALATKA,B. et al., 1972: Geomorfologické členění ČSR. - Stud. Geogr., Brno, 1972/23: 1-137.
BARKMAN,J. J.; MORAVEC,J. et RAUSCHERT.S., 1978: Kód fytocenologické nomenklatury. - Preslia, Praha, 50: 65 - 91.
BOHM L., 1892: Královské věnné město Mělník a okres Mělnický. - 933 p., Mělník.
ČERNOHOUS,F., 1981: Řezan pilolistý /Stratiotes aloides/ ve východních Čechách. - Pr. a stud.Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Výcho-dočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela natur, et region., 12 (1980): 25 - 34 /1980 err./.
ČERNOHOUS,F. et HUSÁK,Š. /sub prelo/: Macrophyte vegetation of Eastern and North-eastern Bohemia. - Folia Geobot. Phytotax., Praha.
DOMIN,K., 1942: Prodromus květeny mšenské. - Acta Bot. Bohem., Praha, 13,(1941): 1-235.
FREIBERG,F., 1906: Květen. - In: ČEČETKA F. J. et BRZÁK F. /red./, Poděbradsko, vol. 1: 76-100, Poděbrady.
HAKL,J., 1983: Charakteristika údolní a erozní sítě v horním povodí Pšovky. - 86 p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
79
HEJNÝ,S. et HUSÁK,Š., 1978: Higher plants communities. - In: Dykyjová D. et Květ J. /red./, Pond littoral ecosystems. - Ecol. Stud., Berlin, 28: 23--64.
HOLUB,J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ,J. 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. - Preslia, Praha, 51: 213-237.
HUSÁKOVÁ,J. et al., 1973: Poznámky ke společenstvům, historii a ochraně státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé nad Labem. - Ochr. Přír. Praha, 28: 126-132.
KAUFMAN,S., 1949: Květena nymburského okresu v r. 1947-48. - 131 p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
KAVINA,K., 1908: Květena údolí Kokořínského. - In: Cinibulk J. B., Průvodce údolím Kokořínským a Mšenským Švýcarskem, p.130-147, Mšeno.
KLAUDISOVÁ,A.; NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1976: Výskyt leknínu bělostného /Nymphaea candida Presl./ v Labi na Poděbradsku. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: 73-75.
KLEČKA,A., 1930: Studie o slatinných lukách polabských. - In: Sborn. Výzk. Úst. Zeměd. ČSR, 52: 1-190, Praha.
KLIKA,J., 1930: Příspěvek ke geobotanickému prozkumu středního Polabí. -Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, cl. 2, 1929/12: 1-25.
KOPECKÝ,K., 1969: Změny druhového složení některých fytocenos v inundaci dolního toku Orlice po záplavách v roce 1965. - Preslia, Praha, 41: 284-296.
KOVÁŘ,P., 1981: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 1. Syntaxonomy. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 16: 1-43.
KOVÁŘ,P., 1983: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 2. Synecology. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 18: 161-187
KRAHULEC,F.; LEPŠ,J. et RAUCH,O., 1980: Vegetation of the Rozkoš reservoir near Česká Skalice /East Bohemia/. 1. The vegetation development during the first five years after its filling. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 15: 321-362.
MIKULÁŠ,J., 1940: Některé zajímavosti mělnické květeny. - Mělnicko, Vlastiv Sborn. Kraje Dykova, Mělník, 3/4: 89-91.
MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1983, append. 1: 1-110, (1) - (18).
NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., 1965: Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen. -In: Vegetace ČSSR, ser. A, 1: 387-495 et 509-517, Praha.
NOVÁKOVÁ,H., 1975: Vegetace říčního koryta Labe mezi Kolínem a Poděbrady. -108 p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
NOVÁKOVÁ,H., 1978: Příspěvek k ekologii a rozšíření některých našich širokolistých rdestů. - 246 p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
80
NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1978: Rozšíření vodních a pobřežních rostlin v korytě Labe mezi Pardubicemi a Mělníkem. - Pr. a Stud. Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Východočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela nátur, et region., 9 (1977): 63-89. /1977 err./.
NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1982: Změny labské flóry u Týnce nad Labem v letech 1976-80. - Bohem. Centr. , Praha, 11: 61-73.
OŤAHELOVÁ,H.; HUSÁK,Š. et HEJNÝ,S., 1983: Poznámky k ekologii spoločenstva Potametum graminei. - Preslia, Praha, 55: 343-348.
PETŘÍČEK,V.,1984: Geobotanické poměry státní přírodní rezervace Kokořínský důl. - Bohem. Centr., Praha /sub prelo/.
QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, 1971/16: 1-84.
RÁTH,B., 1983: Untersuchung der Laichkrautvegetation im Donauarm bei Vácund in Seinen Nebengewassern /Stromkm 1669 - 1690/. - Ann. Univ. Sci. Budapest., sect. biol., 22-23: 5-11.
ROTHMALER,W. et al., 1976: Exkursionsflora fur die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band. - 811 p., Berlin.
RYDLO,J., 1976: Rozšíření některých vodních rostlin v Labi mezi Nymburkem a Poděbrady. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: 73-75.
SKALICKÝ,V. /red./, 1982: Regionálně-fytogeografické členění ČSR. - In: Chrtek J., Slabík B. et Tomšovic P., Směrnice pro zpracování květeny ČSR, p. 106-120, Průhonice. SKALICKÝ,V. /sub prelo/: /Komentáře k floristickým kursům v západních Čechách/. - Sborn. ZápadoČes. Muz. Plzeň - Přír.
SÝKORA,L., 1948: Přírodní poměry Polomených hor a co z nich vyplývá proochranářské a hospodářské plánování. - Ochr. Přír., Praha, 3: 49-60.
ŠEDA,Z. et ŠP0NAR,D., 1982: Rostlinná společenstva ve slepých ramenech řeky Moravy. - Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Purkyn. Brun., Brno, 23/4: 3-75.
TOCL,K., 1901: Die Flora der Umgegend von Podiebrad. - Archiv Naturwiss. Landesdurchforsch. Bohm., Prag, 11/3: 11-19.
TUROŇOVÁ,D., 1984: Vegetace Hamerského rybníku v Hamruna Jezeře. - Preslia, Praha /sub prelo/.
VESECKÝ,A. et al. /red./, 1958: Atlas podnebí Československé republiky. -Praha.
VESECKÝ,A. et al. /red./, 1961: Podnebí československé socialistické republiky. Tabulky. - 379 p., Praha.
VLACH,V., 1933: Květena Kolínska a Kouřimska. - In: Kolínsko a Kouřimsko: 78-166, Kolín.
VLACH,V., 1947: Jak zarůstají břehy regulovaného Labe. - Krása Našeho Domova, Praha, 38: 22-26.
81
ZAVŘEL,F., 1955: Geobotanické zpracování Kokořínska, Liběchovska a jižní části Polomených hor. - 280 p., ms. /dipl. comment; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
Adresy autorů:
RNDr. Štěpán Husák, Botanický ústav ČSAV,
Dukelská 145, 379 82 Třeboň
RNDr. Jaroslav Rydlo,
Dvorecká 5, 147 00 Praha 4 - Podolí
82
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Charetum hispidae /snímek 186/, Lemnetum trisulcae /snímek 84, 35/, Riccietum fluitantis /snímek 50, 52/, Lemnetum gibbae /snímek 1, 2, 68/, Utricularietum australis /snímek 130/, Lemno-Utricularietum vulgaris /snímek 188/ Tabulka 2
Datum 9.1960 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1980
Analyzovaná plocha /m2/
5 5 20 4 4 10 10 4 10 5
Celková pokryvnost /%/
100 75 100 100 80 95 100 100 100 l00
Hloubka vody /m/
Proudění vody
0,6
S
0,15
S
0,65
S
0,30
S
0,9
S
0,18
S
0,22
S
0,20
S
0,7
S
0,4
S
Hloubka sedimentu /m/
Počet druhů
0,15
4
1,0
4
0,20
1
0,10
3
0,05
4
.
2
.
4
.
2
.
3
0,15
4
Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
83
Zastoupení druhů x Tabulka 2a
Druh Číslo snímku
186 84 35 50 52 1 2 68 130 188
Chara hispida 5 . . . . . . . . .
Chara fragilis 1 . . . . . . . . .
Lemna trisulca . 4 5 1 2 4 2 . + .
Riccia fluitans . . . 5 4 . . . . .
Lemna gibba . . . . . 4 4 5 . .
Utricularia australis . . . . . . . . 5 .
U. vulgaris . . . . . . . . . 4
Lemna minor 1 . . 2 2 . . . 2 1
Spirodela polyrhiza . . . . . . + 1 . .
x) Výskyt v jednom snímku: 186 - Phragmites australis 1; 84 - Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Berula erecta +; 52 - Mentha aquatica 2; 2 - Riccia sp. +, 188 - Elodea canadensis 2, Batrachium circinatum 1. Vysvětlivky: .- příslušný údaj nebyl zjišťován.
84
Tabulka 3 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Lemnetum minoris /snímek 149, 128, 129, 20, 24, 23/ a Lemno-Spirodeletum polyrhizae /snímek 3/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha /m 2/
10 10 5 25 20 25 4
Celková pokryvnost /%/ 100 100 80 95 100 100 95
Hloubka vody /m/ 0,20 0,25 0,20 0,25 0,30 0,20 0,8
Proudění vody S S S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,20 0,25 0,20 . . . .
Počet druhů 1 l 2 1 3 2 2
Tabulka 3a
Zastoupení druhů
Číslo snímku
Druh 149 128 129 20 24 23 3
Lemna minor 5 5 4 5 4 5 3-4
Spirodela polyrhiza . . . . . . 3-4
Lemna trisulca . . + . 4 1 .
Riccia rhenana . . . . + . .
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo
převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
85
Tabulka 4
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev
Ceratophylletum demersi /snímek 119, 132, 25, 37, 44/, Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /snímek 32, 36, 61/ a Ceratophylletum submersi /snímek 46,
49, 142, 141/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 8.1981 5.1982
Analyzovaná plocha /m2/ 25 20 20 15 15 4 15 10 4 4 50 10
Celková pokryvnost /%/ 75 100 95 100 100 80 100 100 100 100 100 100
Hloubka vody /m/ 0,25 1,5 0,45 1,0 1,7 1,0 0,5 0,2 1,9 1,9 0,7 .
Proudění vody S S S S S S S S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,15 . . 0,10 0,5 . 0,3 0,7 . . . .
Počet druhů 2 1 3 3 1 9 5 4 3 2 3 4
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl
zjišťován.
86
Tabulka 4a
Zastoupení druhů
Druh Číslo snímku
119 132 25 37 44 32 36 61 46 49 142 141
Caeratophyllum
Demersum 4 5 5 5 5 3 2 5 . . . .
Hydrocharis
morsus-ranae . . . . . + 5 5 . . . .
Caeratophyllum
Submersum . . . . . . . . 5 5 5 3-4
Lemna minor . 2 . . . + 2 . 1 o +
L. trisulca . . + . . + 2 . 1 . . .
Utricularia australis . . . + . 1 + . . . . .
Phragmites australis . . . . . 1 . . . . . 1
x) Výskyt v jednom snímku: 119 - Polygonum amphibium /status natans/ 1; 37 - Cladophora sp. +; 32 - Myriophyllum verticillatum 2, Potamogeton natans +,
Nuphar lutea +; 61 - Spirodela polyrhiza 1; 142 -Potamogeton pectinatus 2.
Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
87
Tabulka 5
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev
Nupharo lutei - Nymphaeetum albae
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 6.1979 6.1979 6.1979 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha
/m2/ 15 20 15 15 50 30 200 200 200 50 30
Celková pokryvnost /%/ 90 80 100 80 90 90 90 70 50 90 75
Hloubka vody /m/ 1.9 1.75 0,8 1,4 1,25 1.5 0,9 0,8 0,7 1.2 1,8
Proudění vody S S S S S S P P P S S
Hloubka sedimentu /m/ . . . 0,5 . . . . . 0,3 .
Počet druhů 2 1 5 2 4 10 4 6 4 1 1
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda na normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s-1 ; hloubka
sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; .- příslušný údaj nebyl zjišťován.
88
Tabulka 5a
Zastoupení druhůX)
Druh Číslo snímku
10 15 26 114 28 34 171 172 165 112 127
Nuphar lutea . . . 3 4 2 5 4 3 5 4
Nymphaea alba 4 4 4 4 2 . . . . . .
Sparganium erectum . . . . . 1 1 1 . . .
Myriophyllum spicatum . . . . . . . + + . .
M. verticillatum . . . . . 2 . . 1 . .
Sagittaria sagittifolia . . . . . . + + . . .
Spirodela polyrhiza 2 . . . . . . . . . .
Caeratophyllum demersum . . . . 2 + . . . . .
Potamogeton natans . . . . 1 3 . . . . .
X) Výskyt v jednom snímku: 26 - Lemna minor +, L. trisulca +, Typha angustifolia +, Schoenoplectus lacustris +; 34 - Potamogeton crispus +, Elodea
canadensis 1, Utricularia australis +, Hydrocharis morsus-ranae +; 172 - Butomus umbellatus +, Phalaris arundinacea r; 165 - Potamogeton perfoliatus 1.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjišťován.
89
Tabulka 6
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus
Datum 8.1978 7.1982 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979
Analyzovaná plocha /m2/ 200 30 200 200 200 200 200 200
Celková pokryvnost /%/ 60 90 80 80 80 80 90 100
Hloubka vody /m/ 1,1 0,6 0,9 0,85 0,9 0,8 0,6 0,8
Proudění vody P S P P P P P P
Hloubka sedimentu /m/ . 0,15 . . . . . .
Počet druhů 8 2 6 7 4 3 2 3
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka
sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
90
Tabulka 6a x) Zastoupeni druhů
Číslo snímku
Druh 160 58 161 162 168 170 163 169
Nuphar lutea 2 4 5 5 5 5 5 5
Potamogeton nodosus 1 . 1 + 1 . . +
Nymphaea candida 3 3 + r + r . .
Potamogeton pectinatus l . + 1 + . + .
Sparganium emersum 1 . 1 1 . . . .
Sagittaria sagittifolia 2 . . + . . . .
Butomus umbellatus * . . . . + . +
Výskyt v jednom snímku:160 -potamogeton natans 1,Sparganium erectum r; 161- Ceratophyllum demersum +; 162 - Potamogeton perfoliatus 1. Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjištěn.
91
Tabulka 7
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Myriophylletum verticillati /snímek 75, 33, 122/ a Myriophylletum spicati /snímek 43, 166, 167/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 6.1979 6.1979
Analyzovaná plocha /m2/ 15 25 10 16 200 200
Celková pokryvnost /%/ 90 100 90 100 50 40
Hloubka vody /m/ 1,0 2,0 0,03 0,07 0,35 0,30
Proudění vody S S S S R R
Hloubka sedimentu /m/ 0,2 . . . 0 0
Počet druhů 1 1 11 2 2 2
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; R - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s-1/; hloubka
sedimentu - organický nebo převážně organický sediment, 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
92
Tabulka 7a
Zastoupení druhůX)
Číslo snímku
Druh 75 33 122 43 166 167
Myriophyllum verticillatum 5 5 5 . . .
M. spicatum . . . 4 2 3
Caeratophyllum demersum . . . 3 2 2
X)Výskyt v jednom snímku: 122 - Lemna minor 2, Bidens frondosa +, Alisma plantago-aquatica +, Scutellaria galericulata +, Galium palustre +, Solanum
dulcamara +, Alopecurus aequalis +, Veronica scutellata +, Myosotis laxiflora +, Lythrum salicaria +.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjišťěn.
93
Tabulka 8
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Potametum lucentis /snímek 7, 125/, Elodeetum canadensis /snímek 187, 87,88, 91, 92/ a společenstvo s Potamogeton pectinatus /snímek 133,
159, 158/
Datum 7.1982 7.1982 9.1980 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 8.1978 8.1978
Analyzovaná plocha /m2/ 25 4 5 5 10 25 10 5 200 80
Celková pokryvnost /%/ 100 90 100 100 100 100 100 100 70 100
Hloubka vody /m/ 0,8 0,12 0,4 0,25 0,20 0,25 0,30 0,30 0,60 0,50
Proudění vody S S S S(-P) S(-P) S S S R P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0,2 0,3 0,3 0,6 1,0 . . .
Počet druhů 4 3 3 5 5 2 3 1 6 2
Vysvětlivky:
S-voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za
normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s-1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl
zjišťován.
94
Tabulka 8a
Zastoupeni druhůX)
Číslo snímku
7 125 187 87 88 91 92 133 159 158
Potamogeton lucens 5 5 . . . . . . . .
Edolea canadensis . . 5 5 5 5 5 . . .
Potamogeton pectinatus . . . . . . . 5 4 5
Lemna minor 1 . 2 2 5 + + . r .
L. trisulca + . . 3 1 . . . . .
Potamogeton natans . . . . . . 4 . r 2
Batrachium circinatum . . . + 2 . . . . .
Berula erecta . . . 1 1 . . . . .
X) Výskyt v jednom snímku: 7 - Utricularia australis 1: 125 - Polygonům amphibium /status natans/ 1, Ceratophyllum demersum +, 187 - Chara
fragilis 1; 159 - Potamogeton nodosus r, Nuphar lutea +, Sagittaria sagittifolia r. Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
95
Tabulka 9
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Potametum crispi /snímek 124, 154/, Potametum obtusifolii /snímek 79/ a společenstvo s Potamogeton natans
/snímek 102, 105, 117, 152, 18/
Datum 7.1982 11.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982
Analyzovaná plocha /m2/ 10 2 4 5 10 20 10 10
Celková pokryvnost /%/ 90 80 100 100 95 90 100 100
Hloubka vody /m/ 0,20 0,15 0,15 1,0 0,4 1,5 0,20 .
Proudění vody S R S(-P) S(-P) S(-P) S P R
Hloubka sedimentu /m/ 0,2 0 1,0 0,3 0,5 . . .
Počet druhů 5 3 5 6 5 3 6 2
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle
proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1/';
hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . -
příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 9a
Zastoupení druhůX)
Druh 124 154 79 102 105 117 152 18
Potamogeton crispus 4 5 . . . . . .
P. obtusifolius . . 5 . . . . .
P. natans . . . 5 5 4 5 4
Lemna minor . . + 2 l . + 3
Berula erecta . + + + 1 . 2 .
Equisetum fluviatile . . . + + . + .
Myosotis laxiflora . . . . . . 1 .
Caeratophyllum demersum 1 . . . . 2 . .
Lemna trisulca . . 2 . . . + .
Výskyt v jednom snímku: 124 - Polygonum amphibium /status natans/ +, Myriophyllum verticillatum 3,
Potamogeton lucens 2; 154 - Veronica beccabunga +, 79- Potamogeton alpinus +; 102 - Sparganium emersum 2,
Iris pseudacorus +; 117 - Nuphar lutea 3.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjištěn.
96
Tabulka 10
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Potametum graminei /snímek 177, 179/, společenstvo se Zannichellia palustris /snímek 181, 182/ a Nasturtietum
officinalis /snímek 173, 175, 176, 180/
Datum 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983
Analyzovaná plocha /m2/ 10 20 10 10 15 20 20 5
Celková pokryvnost /%/ 60 100 20 70 100 100 100 100
Hloubka vody /m/ 0,02 0,02 0,07 0,10 0,15 0,20 0,10 0,10
Proudění vody S S R R P P P P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0 0 0 0,1 0,05 0
Počet druhů 3 3 2 3 4 3 3 5
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle
proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R – voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s-1/;
hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . -
příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 10a
_____________________________
Zastoupení druhůX)
Druh 177 179 181 182 173 175 176 180
Potamogeton
gramineus 4 5 . . . . . .
Zannichellia palustris . . 2 4 . . . .
Nasturtium officinale . . . . 5 5 5 5
Phragmites australis 1 1 . . . . . .
Lemna minor . . . . 1 . 1 +
Veronica anagallis-
aquatica . . + 1 . . . 2
Berula erecta . . . . 1 . r .
Batrachium sp. . + . . . . . +
Výskyt v jednom snímku: 177 - Typha latifolia +; 182 - Potamogeton crispus 2; 173 - Lemna trisulca +; 175 -
Lycopus europaeus r, Epilobium hirsutum r; 180 -Ranunculus sceleratus +.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjištěn.
97
Tabulka 11
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonetum amphibii /natantis/ /snímek 121/,
společenstvo s Potamogeton berchtoldii /snímek 147/ a Potametum nodosi /snímek 145, 144, 143, 13, 146, 148/
Datum 7.1982 7.1983 7.1983 7.1983 7.1983 7.1982 7.1983 7.1983
Analyzovaná plocha /m2/ 10 5 200 30 16 20 20 9
Celková pokryvnost /%/ 100 100 80 80 100 85 90 95
Hloubka vody /m/ 0,3 0,3 0,4 0,6 0,6 0,10 0,4 0,4
Proudění vody S P R P P P P P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0 . . . . .
Počet druhů 3 3 2 5 3 3 5 3
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle
proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1/; 0 -
dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . -
příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 11a
Zastoupeni druhů X)
Druh 121 147 145 144 143 13 146 148
Polygonum amphibium /st. nat./ 4 . . . . . . .
Potamogeton berchtoldii . 5 . . . . 2 .
P. nodosus . . 3 5 5 4 3 4
Potamogeton natans . . 3 + . . 1 .
Lemna minor . 2 . 1 3 + . .
Spirodela polyrhiza . + . + + + . .
Caeratophyllum demersum 1 . . . . . 2 .
x) Výskyt v jednom snímku: 121 - Myriophyllum verticillatum 1; 144 - Butomus umbellatus +; 146 - Lemna gibba 4;
148 - Potamogeton pectinatus 1, Sagittaria sagittifolia 3.
98
Tabulka 12 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum alpini
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 9.1983 9.1983 9.1983 9.1983
Analyzovaná plocha /m2/ 8 4 6 10 10 10 10 10 5 10
Celková pokryvnost /%/ 100 85 100 100 100 80 100 90 100 50
Hloubka vody /m/ 0,7 0,15 0,25 0,3 0,3 0,15 0,20 0,20 0,20 0,06
Proudění vody S P P P P P S P S R
Hloubka sedimentu /m/ 0,3 . 0,3 1,0 1,0 . . . . 0
Počet druhů 4 4 8 5 6 10 8 7 3 3
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle
proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1/; 0 -dno
tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný
údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 12a
Zastoupení druhůX)
Druh Číslo snímku
72 80 95 96 97 153 138 139 136 135
Potamogeton alpinus 4 4 5 5 3 3 5 3 5 3-4
Lemna minor + + 2 2 2 1 1 + + +
L. trisulca . 3 + 1 1 + 1 2 . .
Batrachium circinatum 2 . + 2 2 . . . . .
Berula erecta . . . + + 1 + . . .
Equisetum fluviatile . . + . . + . 1 . .
Myosotis laxiflora . . + . . + . . . .
Alisma plantago-aquatica . . . . . . + 1 . .
Cardamine amara . . . . . + . . . .
Carex acutiformis . . . . . + . + . .
Menyanthes trifoliata . . . . . . + 2 . .
X) Výskyt v jednom snímku: 72 - Myriophyllum verticillatum 3; 80 - Potamogeton obtusifolius 1; 95 - Solanum
dulcamara +, Sparganium erectum +; 97 - Nuphar lutea 3; 153 - Potamogeton natans 3, Glyceria sp. +; 138 -
Glyceria maxima 2, Ranunculus lingua +; 136 - Utricularia australis +.
99
Tabulka 13
Hottonietum palustris /snímek 9, 70, 91, 191/ a Batrachietum circinati /snímek 76, 82, 106, 120/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 5.1984 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha /m2/
4 5 5 25 5 5 10 10
Celková pokryvnost /%/
55 100 100 100 100 95 100 85
Hloubka vody /m/ 0 0,08 0,05 0,15 0,15 0,15 0,4 0,3
Proudění vody S S S S S P S S
Hloubka sedimentu . . . . 1,0 1,0 0,20 0,10
Počet druhů 10 7 5 5 5 6 1 4
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu
rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický
sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 13a
x) Zastoupení druhů
Druh 9 70 71 191 76 82 106 120
Hottonia palustris 4 5 4 5 . . . .
Batrachium circinatum . . . . 5 5 5 5
Myriophyllum verticillatum . . . . 1 + . 1
Lemna minor . + 2 + + + . .
Lysimachia nummularia . + 2 . . . . .
Galium palustre s.l. . . 3 1 . . . .
x) Výskyt v jednom snímku: 9 - Rumex hydrolapathum 1, Bidens frondosa 1, Agrostis stolonifera +,
Mentha aquatica +, Polygonum hydropiper +, Lycopus europaeus +, Lythrum salicaria +, Sparganium
emersum +, Carex pseudo-cyperus +; 70 - Lysimachia vulgaris +, Carex acutiformis 1, C. elongata +,
Oenanthe aquatica +; 71 - Ranunculus repens 1; 191 - Iris pseudacorus 2, Rorippa amphibia +; 76 -
Potamogeton natans +, Myosotis laxiflora +; 82 -Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca +, Solanum
dulcamara +; 120 - Polygonum amphibium /status natans / +, Caeratophyllum demersum 1.
Vysvětlivky: . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
100
Tabulka 14
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Scirpetum lacustris /snímek 109, 31/, Typhetum angustifoliae /snímek 38, 178/, Phragmitetum communis /snímek 90, 94, 30, 6, 27/ a Glycerietum maximae
/snímek 39, 55, 62/.
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 11.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha /m2/ 50 8 25 10 20 20 10 15 20 60 10 50
Celková pokryvnost /%/ 80 100 100 100 100 100 90 60 100 90 100 100
Hloubka vody /m/ 1,5 0,65 0,50 0,02 0,15 0,20 1,4 1,5 1,0 0,05 0,10 0
Proudění vody S S S S S S S S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,5 . 0,50 . 0,20 0,30 . . 0,20 . . .
Počet druhů 4 7 8 5 9 14 6 3 5 9 5 7
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; . - příslušný údaj nebyl
zjišťován.
101
Tabulka 14a
Zastoupení druhů X)
Druh 109 31 38 178 90 94 30 6 27 39 55 62
Schoenoplectus lacustris 4 4 . . . . . . . . . .
Typha angustifolia 1 . 4 3 . . . . . . . .
Phragmites australis . . . 1 4 4 5 3-4 3 . . .
Glyceria maxima . + . . . . 1 . . 4 5 5
Lemna minor + 4 1 . 1 . . + 2 2 . .
Solanum dulcamara . . . . + + 1 . . . 1 +
Lemna trisulca . 4 5 . 2 . . . 2 1 . .
Hydrocharis morsus-ranae . . + . . . 3 . 5 + . .
Berula erecta . . . . 4 2 . . . . . .
Caeratophyllum demersum . 1 + . . . . . 2 1 . .
Sparganium erectum . 1 . . . . . . . . + .
Carex gracilis . + . . + + . . . . . .
Utricularia australis . . 1 . . . . 2-3 . . . .
Urtica dioica . . . . . + . . . . . +
Galium palustre s. l. . . . . . 3 . . . + . .
Ricciocarpus natans . . + . . . . . . 3 . .
X)Výskyt v jednom snímku: 109 - Nuphar lutea 3; 38 - Spirodela polyrhiza +; 178 - Batrachium sp. +, Potamogeton gramineus 3, Drepanocladus aduncus 3; 90
- Alnus glutinosa +, Calamagrostis canescens 3, Elodea canadensis 2, 94: Typha latifolia 1, Carex acutiformis +, Phalaris arundinacea 1, Geranium palustre +
, Mentha longifolia 1, Epilobium hirsutum +, Scirpus sylvestris +, Cardamine amara +; 30 - Rumex hydrolapathum 1, Equisetum fluviatile 2,39 - Lycopus
europaeus l, Oenanthe aquatica 2; 55 - Sagittaria sagittifolia +, Rorippa amphibia +; 62 - Polygonum amphibium 1, Symphytum officinale +, Bidens frondosa
+, Butomus umbellatus +. Vysvětlivky:
Vysvětlivky . - příslušný údaj nebyl zjištěn.
102
Tabulka 15
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Sparganietum erecti/snímek 63,99, 11, 19, 53, 54,140, 29/ a Typhetum latifoliae /snímek 59, 100, 40, 194/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 11.1983
Analyzovaná plocha /m2/ 10 50 20 20 10 10 10 40 10 100 25 10
Celková pokryvnost /%/ 80 100 80 75 95 100 100 80 100 100 95 100
Hloubka vody /m/ 0,65 0,30 0,20 0,30 0,10 0,08 0,12 0,15 0,20 0,10 0,50 0,15
Proudění vody S S S P P P S S S S S P
Hloubka sedimentu /m/ . 0,30 . 0,20 . . . . 0,5 0,20 0,20 0
Počet druhů 3 8 6 5 4 4 10 10 2 10 6 4
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka
sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
103
Tabulka 15a
Zastoupení druhů X)
Druh 63 99 11 19 53 54 140 29 59 100 40 194
Sparganium erectum 4 5 5 4 4 4 3 3 . + . .
Typha latifolia . . . . . . . 4 4 4 2
Glyceria maxima . . . + . 2 2 1 . . . .
Berula erecta . 3 . + . . . . . 2 . 1
Sagittaria sagittifolia . . . . 1 3 . . . . . .
Lemna minor . 1 . . . . 1 . 5 + 1 8
Equisetum fluviatile . . . . . . + 1 . . . .
Nuphar lutea 2 . . . + . . . . . . .
Solanum dulcamara . 2 . . . 1 . . . 4 . .
Galium palustre s. 1. . . . . . . + . . . . .
Iris pseudacorus . + . . . . . + . + . .
Lythrum salicaria . + . . . . . + . . . .
Phragmites australis . . 1 . . . . 2 . . . .
Caeratophyllum demersum . . . . + . . . . . 4 .
Spirodela polyrhiza . . 1 + . . . . . . . .
Lemna trisulca . . . . . . + . . . 1 .
Lysimachia vulgaris . + . . . . . . . 1 . .
Hydrocharis morsus-ranae . . 1 . . . . . . . + .
Carex acutiformis . . . . . . 1 . . 1 . . X) Výskyt v jednom snímku: 63 - Carex pseudocyperus 1; 11 - C. riparia +; 19 - Rorippa amphibia +, Lemna gibba +;140 - Potamogeton alpinus 3; 29 -
Menyanthes trifoliata +, Alisma plantago-aquatica 1, Rumex hydrolapathum 3, Sium latifolium 2, Mentha aquatica 2, Butomus umbellatus +; 100 - Ranunculus
lingua +, Cardamine amara +; 40 - Utricularia australis 2; 194 - Nasturtium officinale 5.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjištěn.
104
Tabulka 16
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev
Acoretum calami /snímek 113, 14/ a Equisetetum fluviatilis /snímek 107, 115/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha /m2/ 30 20 16 50
Celková pokryvnost /%/ 100 90 100 100
Hloubka vody /m/ 0,30 0 0,8 0,10
Proudění vody S S-P S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,20 . 1,0 0,20
Počet druhů 5 7 2 7
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu
rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický
sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 16a
x) Zastoupení druhů
Druh Číslo snímku
113 14 107 115
Acorus calamus 4 4 . .
Equisetum fluviatile . . 4 5
Carex graciiis 1 r . +
C. acutiformis 2 . . +
Galium palustre s. 1. . 1 . 2
Výskyt v jednom snímku: 113 - Sparganium erectum +, Typha angustifolia +; 14 - Polygonům
amphibium 1, Iris pseudacorus 1, Lycopus europaeus +, Scutellaria galericulata +; 107 - Nuphar lutea
2; 115 - Carex rostrata +, Myosotis laxiflora +, Filipendula ulmaria +.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjištěn.
105
Tabulka 17
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Beruletum angustifoliae /snímek 47, 48, 86, 85, 104, 151/ a společenstvo s Oenanthe aquatica
/snímek 21/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982
Analyzovaná plocha /m2/ 5 5 5 6 12 10 50
Celková pokryvnost /%/ 90 100 100 100 100 100 80
Hloubka vody /m/ 0,10 0,20 0,15 0,15 0,35 0,15 0,10
Proudění vody P P P P P P S
Hloubka sedimentu 0,20 0,10 0,4 1,0 0,20 . .
Počet druhů 9 7 5 6 4 9 6
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu
rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1/; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický
sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 17a
x) Zastoupení druhů
Druh číslo snímku
47 48 86 85 104 151 21
Berula erecta 5 5 5 4 5 5 .
Oenanthe aquatica . . . . . . 4
Myosotis laxiflora . 1 . 1 . + +
Lemna minor . . + . 1 + .
L. trisulca . . 2 . . + .
Solanum dulcamara . . + 2 . . .
Caltha palustris . . + . . + .
Holcus lanatus + + . . . . .
Mentha aquatica 1 1 . . . . .
Iris pseudacorus . . . . . 1 1
Alisma plantago-aquatica . 1 . . + . . X) Výskyt v jednom snímku: 47 - Typha latifolia 1, Lycopus europaeus 1, Poa trivialis 1, Potentilla
anserina +, Epilobium parviflorum +, Juncus articulatus +; 48 - Lythrum salicaria +, Schoenoplectus
tabernae-montani +; 85 - Potamogeton obtusifolius 2, P. alpinus 2, Batrachium circinatum 2; 104 -
Potamogeton natans +; 151 - Equisetum fluviatile +, Glyceria maxima 3, Cardamine amara 1; 21 -
Galium palustre 3, Lysimachia vulgaris 1, L. nummularia +.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjištěn.
106
Tabulka 18
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Společenstvo s Rorippa amphibia /snímek 65, 67/, společenstvo se Sparganium emersum /snímek 93,
111, 137/, společenstvo s Ranunculus lingua /snímek 64, 98, 66/ a Eleocharitetum palustris /snímek
51/
Datum 7.
1982
7.
1982
7.
1982
7.
1982
9.
1983
7.
1982
7.
1982
7.
1982
7.
1982
Analyzovaná plocha /m2/ 10 20 4 8 10 10 10 10 3
Celková pokryvnost /%/ 95 100 90 85 100 85 100 100 85
Hloubka vody /m/ 0,10 0,10 0 0,3 0,4 0,15 0,3 0,15 0,15
Proudění vody S S S P S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,25 0,25 0,3 0,05 . 0,20 1,0 0,3 0,05
Počet druhů 6 12 6 3 5 5 10 7 4
Vysvětlivky:
S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu
rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s-1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický
sediment; . - příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 18a
Zastoupení druhů X) Číslo snímku
Druh 65 67 93 111 137 64 98 66 51
Rorippa amphibia 5 5 . . . 1 . 1 .
Sparganium emersum . . 4 5 4 . . . .
Glyceria fluitans . . 2 . . . . . .
Ranunculus lingua 1 + . . . 4 4 4 .
Eleocharis palustris s.l. . . . . . . . . 4
Lemna minor + 1 . . . 3 1 4 2
Myosotis laxiflora + + . . . . 2 . .
Equisetum fluviatile . + . . . 1 . l .
Phalaris arundinacea 1 L . . . . . . .
Carex gracilis + . . . . . . 1 .
Lycopus europaeus . 1 . . . . 1 . .
Solanum dulcamara . + . . . . + . .
Cardamine amara . 1 . . . . 1 . .
Glyceria maxima . + . . . . . l .
Berula erecta . . . 1 . . 2 . .
Lemna trisulca . . . . . . + . 2
X) Výskyt v jednom snímku: 67 - Galium palustre s. 1. 4, Sparganium erectum 1; 93 - Alopecurus
aequalis 1, Phragmites australis +, Polygonum hydropiper +, Ranunculus repens +; 111 - Epilobium
hirsutum +; 137 - Elodea canadensis 3, Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Equisetum palustre
r; 64 - Iris pseudacorus 1; 98 - Veronica anagallis-aquatica 2, Carex acutiformis 1; 66 - Carex vesicaria
+; 51 - Riccia fluitans 2.
Vysvětlivky:
. - příslušný údaj nebyl zjištěn.
107
Tabulka 19
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Společenstvo s Calamagrostis canescens /snímek 74/, Caricetum buekii /snímek 190/, Caricetum
paniculatae /snímek 73, 89/, Caricetum gracilis /snímek 12, 101, 116/, Caricetum ripariae /snímek 60/
a Caricetum acutiformis /snímek 150/
Datum 7.
1982
6.
1981
7.
1982
7.
1982
7.
1982
7.
1582
7.
1982
7.
1982
7.
1982
Analyzovaná plocha /m2/ 10 15 15 20 30 100 50 10 10*
Celková pokryvnost /%/ 100 100 100 100 100 100 100 100 100
Hloubka vody /m/ 0 0 0,20 0,30 0 0,15 0,10 0,05 0,10
Proudění vody - - S S S S S S P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0,25 0,20 . 0,20 0,05 0,3 .
Počet druhů 10 5 15 13 5 11 6 5 8
Tabulka 19a
Druh 74 190 73 89 42 101 116 60 150
Calamagrostis canescens 4 . + . . . . . .
Carex buekii . 5 . . . . . . .
C. paniculata . . 3 4 . . . . .
C. gracilis . . . . 5 5 4 . .
C. riparia . . . . . . . 5 .
C. acutiformis . . + . . 1 2 . 5
Lythrum salicaria + . . . + 1 + + .
Lemna minor . . 1 2 . + . 2 2
Filipendula ulmaria 1 . . + . + 1 . .
Phragmites australis + + + 3 . . . . .
Galium palustre s. 1. + . 1 1 . . + . .
Lysimachia vulgaris 1 . . + . 1 . . .
Berula erecta . . 1 1 . . . . +
Equisetum fluviatile . . . . . + 2 . 1
Urtica dioica 1 . . . . . . + .
Caltha palustris . . + . . 1 . . .
Solanum dulcamara . . + + . . . . .
Cardamine amara . . + + . . . . .
Lycopus europaeus . . . + . 1 . . .
Lemna trisulca . . . 2 . . . . 3 X)Výskyt v jednom snímku: 74 - Geranium palustre 3, Galeopsis tetrahit +, Veronica chamaedrys +;
190 - Calystegia sepium 1, Vicia sepium +, Rubus caesius +; 73 - Myriophyllum verticillatum 4,
Eleocharis palustris s. 1. 2, Alisma plantago-aquatica 1, Bidens cernua +, Myosotis laxiflora +; 89 -
Elodea canadensis 3,Cirsium palustre +{ 42 - Equisetum arvense +, Symphytum officinale +,
Sanguisorba officinalis +; 101 - Juncus effusus +, Phalaris arundinacea +; 60 - Bidens frondosa +; 150
- Potamogeton alpinus 2, Polygonum amphibium r, Menyanthes trifoliata +.
Vysvětlivky viz tab. 18.
108
109
Bohemia centralis, Praha, 14: 109 - 160,1985
Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy
a Kněžské skály na Křivoklátsku
Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova
a Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoktátsko
Jiň KOLBEK - Václav PETŘÍČEK
ÚVOD
Na podkladě dohody Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody s
Botanickým ústavem ČSAV se od roku 1981 provádí botanický a ochranářský prů-
zkum Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, zaměřený především na potenciální
zátopovou zónu projektované údolní nádrže na Berounce. Jedno z nejcennějších
území, které by bylo výstavbou uvažované přehrady ohroženo, je i Státní přírodní
rezervace Čertova skála. Tato skála by byla z velké části zaplavena a na zbylém
území by byla změnou mezoklimatu pravděpodobně ohrožena význačná
mikroklimato-edaficky podmíněná xerotermní společenstva /změnou jejich druhového
složení/.
Flórou a částečně vegetací Čertovy skály se zabýval RIVOLA (1974), avšak
žádná podrobnější práce nebyla dosud publikována. Kromě vlastního území Státní
přírodní rezervace čertova skála se autoři tohoto příspěvku dále zabývají i Kněžskou
skálou, Písařovým vrchem a Dlouhou horou, tzn. širším okolím, které je geologicky
dosti pestré. Proto se částečně sledoval i vliv různých geologických podkladů na
diferenciaci rostlinných společenstev a na rozdíly ve výskytu druhů.
Nomenklatura uváděných taxonů je uvedena podle práce NEUHÄUSLOVÁ et
KOLBEK /red./ (1982). Dr. Herben a dr. Liška určili mechorosty a lišejníky, za což jim
děkujeme. Autoři rovněž děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých
údajů.
110
FYZICKOGEOGRAFICKÉ POMĚRY
Studované území leží na levém břehu Berounky mezi obcemi Týřovice a
Nezabudice, asi 9 km západojihozápadně od Křivoklátu a 12 km jihojihovýchodně od
Rakovníka. Toto území převážně tvoří skalnaté svahy /s různou hloubkou půdy/ v
údolí Berounky s východní až jižní orientací a postranní rokle orograficky náleží do
Křivoklátské pahorkatiny.
Podklad nejčastěji tvoří algonkické břidlice, tvrdé horniny, zpravidla šedé barvy,
které se větráním rozpadají na ploché až lupenité droby. Častá je příměs jemného
grafitového prášku a železného kyzu, zbarvující horninu tmavě modrošedě;
zvětšováním této příměsi biochemického původu přecházejí algonkické břidlice do
19. Mapka studovaného území s vyznačenými lokalitami: a-hranice SPR podle výnosu, b-
hranice SPR podle lesního hospodářského plánu, c-hranice lokalit 1 až 6, d-vodní toky, e-
komunikace.
111
kamencových nebo grafitických břidlic s obsahem pyritu, které se v minulosti
těžily např. v údolí Tyterského potoka /severovýchodní okraj sledovaného území/ pro
výrobu dýmavé kyseliny sírové (cf. ČEPEK et ZOUBEK /red./ 1961).
Severně od Týřovic překrývají algonkické vrstvy paradoxidové břidlice tzv.
skryjskotýřovického kambria, obsahující význačnou faunu, hlavně trilobity. O něco
mladší jsou vulkanické porfyry a porfyrové tufy křivoklátsko-roky-canského pásma; do
sledovaného území zasahují jen jako výběžek Týřovických skal z protilehlého břehu
Berounky.
Výrazné skalní ostrohy Čertovy a Kněžské skály s okolím tvoří spility -bazické
vyvřeliny algonkického stáří s častými karbonátovými vložkami. Nadmořská výška
112
ostrohu Čertovy skály je 361 m n. m., tzn., že relativní výška od hladiny Berounky
/246 m n. m./ je kolem 110 m /odečteno podle mapy 1:10 000/. NĚMEC (1983) se
však domnívá, že skutečné převýšení je menší, jen asi 70 m relativní výšky. Vrchol
Kněžské skály dosahuje 293 m n. m., tj. asi 47 m relativní výšky. Spility jsou
masivnější a tvrdší horniny, lépe vzdorují větrání než okolní břidličné sedimenty, z
kterých jsou postupně vypreparovány. Geologické a geomorfologické poměry
Čertovy skály podrobně zpracoval NĚMEC (1983).
Pedologické poměry jsou v souladu s pestrou geologií a geomorfologií značně
různorodé. Pro skloněné skalní stěny a stupně je charakteristický výskyt iniciálních
půdních subtypů /protoranker, mulový ranker/. Kde se může nahromadit větší
množství půdy, vzniká hnědozemní a suťový ranker, které mají značnou příměs
skeletu. Tyto subtypy jsou charakteristické pro společenstva lemů a partie reliktních
borů a zakrslých doubrav. Rozsáhlé plochy svahů zaujímá právě suťový ranker s
výskytem tolitových doubrav. Na rovinatějším terénu a spilitovém úživnějším
podkladu se eutrofní hnědozem /habrové doubravy/ vyskytuje kolem hran svahů a na
terasách hnědozemě podstatně oligotrofního rázu.
20. Pohled z Čertovy skály na dosud přirozené louky u Kouřimeckého přívozu /foto M.Molíková/.
113
Na dnech údolí jsou menší plochy nahromaděné sutě promíšené se svahovou
zeminou, většinou velmi humózní a vlhkou.
KLIMA
Výrazný říční fenomén Berounky se na Křivoklátsku projevuje i v mezoklimatu,
které je zde teplejší než v okolní pahorkatině, hlavně v zimních měsících. Průměrná
roční teplota se pohybuje kolem 7,5 °C. Průměrné roční srážky činí asi 530 mm a ve
vegetačním období je to jen 350 mm; proto toto území patří mezi suché oblasti ČSR.
Nejvíce srážek spadne v červenci - 75 mm (VESECKÝ et al. 1958).
Podobně jako celá centrální část Křivoklátska spadá i toto území do mírně teplé
oblasti, a to do okrsku MT 11 (QUITT 1971), charakterizovaného dlouhým, teplým a
suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a podzimem a
krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky.
Tyto podmínky velmi ovlivňují i vegetaci. Ve větší Části území je výrazná převaha
xerotermních prvků a jejich společenstev, kdežto mezofilní druhy nalézají svá
stanoviště jen v suťových lesních porostech a na dnech inverzních údolí.
VEGETACE
V území bylo zjištěno zastoupení 13 přirozených jednotek, z nichž 2 jsou
popsány jako provizorní /teplomilné křovinaté pláště a roklinová společenstva nivních
náplavů s dominantní Lunaria rediviva/. Plošně v území převažují lesní společenstva.
Jen asi polovina plochy lesních společenstev je přiřaditelná k jednotkám curyšsko-
montpelliérského systému. Zbytek tvoří kulturní lesy s introdukovanými dřevinami,
které jako edifikátory velmi ovlivnily až zcela změnily bylinné patro. Tato
společenstva kulturních dřevin se nestudovala. Jen ve SPR Čertova skála, pro niž
lesnická typologická mapa vymezuje plochu 2,34 ha, je označeno 30 % plochy jako
zakrslá tolitová doubrava na vyprahlé suti na svahu, 7 % jako středně bohatá
šťavelová dubová bučina se štěrkovitou hnědozemí a 63 % jako habrová javořina s
kakostem na stinné suti. Nelesní vegetace je ve studovaném území plošně méně
zastoupena, avšak pro výrazné geomorfologické jevy Čertovy a Kněžské skály má
velké množství jednotek. Jedna asociace náleží ke třídě Asplenietea trichomanis, 4
asociace ke třídě Festuco-Brometea, 1 asociace ke třídě Trifolio-Geranietea, 1
asociace ke třídě Vaccinio-Piceetea a 6 asociací ke třídě Querco-Fagetea.
114
ASPLENIETUM TRICHOMANO-RUTAE-MURARIAE KUHN 1937
Společenstva skalních štěrbin třídy Asplenietea trichomanis BR.-BL. in MEYER
et BRAUN-BLANQUET 1934 corr. OBERD. 1977 nejsou na Křivoklátsku příliš častá.
Je to dáno nevhodným převládajícím typem rozpadu hornin. Dosud jsou z této oblasti
známa pouze druhově chudá společenstva skalních štěrbin silikátových skalních
substrátů v asociaci Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis Tx. 1937 z
porfyritových skal Týřovické skály (KOLBEK 1978: 215) a Asplenietum
septentrionalis SCHWICKERATH 1944 (KOLBEK 1. c: 219) ze skal u obce Týřovice,
které kontaktují se studovaným územím. Druhově chudá společenstva skalních
štěrbin sušších vápencových skal nejsou odsud udávána. Vápence v CHKO chybějí.
Vyskytují se pouze bazické až ultrabazické silikátové horniny /spility ve střední a
východní části a diabasy na jihovýchodním okraji/. Spility, z nichž je právě budována
Čertova a Kněžská skála, jsou charakterizovány vložkami uhličitanu vápenatého,
který do jiných hornin této oblasti neproniká. Velkou Část plochy těchto skal však
osidlují vyvinutější společenstva ze svazu Alysso-Festucion pallentis /viz dále/.
Společenstva štěrbin jsou lokálně vázána jen na malé plošky.
Poměrně příhodné podmínky pro rozvoj tohoto společenstva však vznikly vy-
budováním umělé zídky u silnice pod Kněžskou skálou. Jako materiál byl použit
místní kámen /spilit/ spojený maltou, bohatou na uhličitan vápenatý. Na strmém
sklonu zídky s jižní expozicí se vytvořilo iniciální společenstvo, které lze přiřadit do
svazu Potentillion caulescentis BR.-BL. in BRAUN-BLANQUET et JENNY 1926 k již
jmenované asociaci. Ve snímku se vyskytuje i Aurinia saxatilis, která je na skalách v
okolí velmi častá a na umělé zídce nalézá vhodné podmínky.
Kněžská skála, umělá zídka pod silnicí, jižní expozice, sklon 85°, plocha 1 x 5 m, 250 m n.
m., E1 =40 %,EO = 5 %, 14. 9. 1983 (39/83):
E1 : Asplenium ruta-muraria 2, Aurinia saxatilis 2, Sedum album 1, Inula conyza 1, Acinos
arvensis +, Taraxacum officinale agg. +, Thymus pulegioides +, Artemisia absinthium r,
Artemisia campestris r, Festuca pallens r, Lamium album r;
Eo :Tortula muralis 1, Encalypta cf. vulgaris 1, Camptothecium sericeum + , Trichostomum
crispulum + .
115
Toto společenstvo nelze zařadit do třídy Parietarietea RIVAS-MARTINES ex
RIVAS GODAY 1964, která zahrnuje nitrofilní rostlinná společenstva zdí a skalních
štěrbin /sub/atlantského až mediterráního rozšíření a u nás je reprezentována dosud
jen jednou známou asociací Cymbalarietum muralis GCRS 1966, vázanou na stinné
a vlhčí zdi (cf. KOLBEK et KURKOVÁ 1979). Vztahy společenstev skalních štěrbin a
zdi nejsou na našem území ještě jasné a vyžadují především dostatek srovnávacího
snímkového materiálu.
ALYSSO SAXATILIS-FESTUCETUM DURIUSCULAE KLIKA EX ČEŘOVSKÝ 1949
Tato asciace je vázána na strmé skalní stěny a na Křivoklátsku je poměrně
častá v údolí Berounky na mírně kyselých horninách. Je rozšířena převážně na
expozicích jižního kvadrantu /při výskytu na stíněných stanovištích a severních
expozicích vytváří acidofilní varianty/.
21. Chráněný druh Stipa joannis má z našich kavylů nejširší ekologickou amplitudu, proto
vstupuje na nejsušší skalky i do lemových porostů.
116
Na spilitech čertovy a Kněžské skály není zdaleka tak rozšířena, jak by se
mohlo předpokládat z rozšíření druhu Aurinia saxatilis. Tento druh zde vstupuje
rovněž do příbuzné asociace Asperulo-Festucetum, která zaujímá většinu otevřených
skalních ploch. Alysso-Festucetum /svaz Alysso-Festucion pallentis MORAVEC in
HOLUB et al. 1967 ze třídy Festuco-Brometea BR.-BL. et TÜXEN 1943) má ve
srovnání s ní celkově menší počet druhů ve snímcích a je vázána na půdy s nižším
pH. Dominanty tvoří Aurinia saxatilis a Festuca pallens. Významná je přítomnost
Allium senescens subsp. montanum a Hieracium pallidum agg. Půdním typem je
ranker s nepatrnou vrstvou surového humusu /moder/ s pH pohybujícím se v kyselé
až mírně kyselé oblasti.
Lokality snímků /tab. 20/:
1 - Čertova skála, hlavní hřeben, 16. 6.1982 (37/82);
2 - skalky nad silnicí, 0,3 km jihozápadně od čertovy skály, 7. 6. 1977 (116/77);
3 - Čertova skála, 26. 7. 1971 (43/71);
4 - Čertova skála, 26. 7. 1971 (44/71).
ASPERULO GLAUCAE-FESTUCETUM DURIUSCULAE PREIS IN KLIKA 1939
Toto společenstvo zaujímá většinu plochy strmých skal s mělkou půdou a bez
dřevin. Sklon je mírnější /40-80°/ a pokryvnost bylinného patra vyšší než u předchozí
asociace. Rovněž počet druhů ve snímcích je podstatně vyšší. Dominanty tvoří
Festuca pallens, Seseli osseum, Galium glaucum a dále významné jsou druhy, které
v asociaci Alysso-Festucetum chybějí nebo se vyskytují jen sporadicky:
Pseudolysimachion spicatum, Aster amellus, Pulsatilla pratensis, Jovibarba
sobolifera, Vincetoxicum hirundinaria, Geranium sanguineum a četné další /tab. 21/.
Některé druhy mají schopnost faciálního převládnutí a na omezené ploše v tomto
společenstvu lokálně vytvářejí dominantu. V území Čertovy skály se tak chová
zvláště Geranium sanguineum. Ve společenstvu nachází svoje uplatnění několik
význačných petrofytů, xerotermů a rovněž i vzácné a chráněné rostliny /Aster
amellus, Aurinia saxatilis, Pulsatilla pratensis, Stipa joannis, Anthericum ramosum,
Teucrium botrys, Centaurea triumfettii, Scabiosa columbaria/.
117
Tabulka 20 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae KLIKA ex ČEROVSKÝ 1949
Snímek 1 2 3 4
Expozice JZ V V SZ
Sklon /°/ 85 68 80 85
Plocha /m2/ 9 25 12 6
Nadmořská výška /m n. m./ 330 260 280 300
Pokryvnost /%/ 25 25 40 30
Pokryvnost /%/ 1 15 5
Tabulka 20a Zastoupení druhů
Druh číslo snímku
1 2 3 4 E1
Festuca pallens 2 1 2 2
Aurinia saxatilis 1-2 2 + 1
Galium glaucum 1 + 2 +
Artemisia campestris + + + r
Potentilla arenaria + + r .
Allium senescens subsp. montanum . 2 1 +
Sedum album . 2 + +
Hieracium pallidum agg. r . . +
Seseli osseum . + r .
Asplenium septentrionale . . 1 +
Asperula cynanchica . . 1 r
Campanula rotundifolia . . + r
EO
Ceratodon purpureus . . 2 1
Polytrichum piliferum . . 2 1
Parmelia taractica . . 1 +
Poznámka: Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Potentilla argentea 2:+, Stachys recta 2:+,
Asplenium ruta-muraria 2: + , Euphorbia cyparissias 3: + , Thymus pulegioides 3:r, Pseudolysimachion spicatum 3:r, Pulsatilla pratensis 3:r, Teucrium chamaedrys 3:r, Sedum reflexum 3:r, Hieracium cymosum 3:r, Polygonatum odoratum 3:r, Polypodium vulgare 4:+, Sedum maximum 4:r.
Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Camptothecium lutescens 2:+, Parmelia loxodes
3:+.
118
Z velkého počtu dalších významných druhů jsou to zvláště: Seseli osseum,
Teucrium chamaedrys, Hieracium pallidum agg., H. cymosum, H. bauhinii, Stachys
recta, Anthemis tinctoria, Veronica teucrium a Scabiosa ochroleuca. Půda je mělká,
typu ranker, s hodnotami pH v mírně kyselé až neutrální oblasti (pH/H2O = 5,7 a 6,2,
pH/KCl = 5,0 a 5,5). Sorpční komplex je nasycený nebo téměř nasycený. Význačné
jsou bohaté vložky uhličitanu vápenatého a jeho prokazatelnost v půdě.
Lokality snímků /tab. 21/:
1) - Čertova skála, vystupující skalní útes ze suťových lesů, 26. 7. 1971 (42/71);
2) - Čertova skála, skála na severovýchodním okraji, 26. 7. 1971 (45/71);
3) - Čertova skála, převládnutí Geranium sanguineum, 26. 7. 1971 (46/71);
4) - Čertova skála, pod vrcholem, 26. 6. 1974 (24/74
22. Významný chráněný druh SPR Čertova skála -Aster amellus.
119
Tabulka 21
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Asperulo glaucae-Festucetum duriusculae PREIS in KLIKA 1939
Snímek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Expozice J V Z JV JJV JV JZ JV JZ Z
Sklon /°/ 45 40 80 48 52 41 46 56 40 70
Plocha /m2/ 25 16 25 100 40 36 50 12 20 20
Nadmořská výška
/m n. m./ 270 280 310 320 270 270 280 270 280 280
Pokryvnost E2 /%/ - - 10 - - - 2 - - -
Pokryvnost E1 /%/ 45 40 50 40 40 35 40 50 60
Pokryvnost Eo /%/ 30 - - 5 5 2 1 2 - 15
Tabulka 21a
Zastoupení druhů
Druh Číslo snímku
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 E2
Sorbus aria agg. . . 1 . . . + . . .
Rosa canina . . + . . . . . . .
E1
Festuca pallens 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2
Seseli osseum 2 2 + r 1 1-2 + + r 1-2
Galium glaucum 1 1 1 2 + 1-2 + 1 1 +
Allium senescens subsp. montanum +-1 r r 2 1-2 + 1 2 1 +
Sedum album + + + + 1-2 + + 1 + +
Artemisia campestris + r r 1 1 1 1 + 1 +
Thymus pulegioides r + r r r r r r 1 +
Aurinia saxatilis r r r r 1 1-2 + + + r
Potentilla arenaria + 1 + 1 2 + 2 . + +
Asperula cynanchica + + + + 1 + + r + .
Euphorbia cyparissias + + r 1 1 2 + . + +-1
Asplenium septentrionale + + . 1 1 1 + + r r
Dianthus carthusianorum + r . + + + r r + 1
Jovibarba sobolifera + . . 1 1-2 1 (r) 1 r 1
Vincetoxicum hirundinaria r + r r r r r . r .
Pulsatilla pratensis r r + + 1 + + . . .
120
Tabulka 21a
Druh Číslo snímku
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Geranium sanguineum r . 2 + 1 2 2 r . .
Campanula rotundifolia + + + + . . + . + .
Aster amellus + . r + 1-2 + + . . .
Arenaria serpyllifolia . . . + 1 1 + r r
Pseudolysimachion spicatum + + 1 1 . . 2 . . .
Sedům reflexům + + r + . . + . . .
Arabis hirsuta r + r ° (r) . . . . r
Echium vulgare r . . + + . r . r .
Acinos arvensis . . + + + + + . .
Asplenium ruta-muraria . . . + . . r r . r
Stachys recta . . . + + . + + 1
Hieracium cymosum + . r + . . r . . .
Veronica dillenii + . . 1 + 1 . . . .
Sedům sexangulare r r + . . . + . . . .
Melica transsilvanica r . . r . + . r - .
Verbascum lychnitis r . . . . r . r r
Hieracium bauhinii . . . + r . + . r .
Sedům maximum . . . r r + r . . .
Sanguisorba minor . . . . + r . r r .
Phleum phleoides 1 . . 1 . . r . . . Hieracium pallidum agg. . + . + . . r . . .
Polygonatum odoratum . . r o (r) . r . . .
Coronilla varia . . . o + r . r . .
Galeopsis bifida . . . r + r . . .
Centaurea triumfettii . . . o . . . r r r
Teucrium chamaedrys + . . . . . . . . +
Stipa joannis . . . 1 . o + . . .
Viola tricolor subsp.subalpina . . . r . + . . . .
Sedům acre . . . r . . r . . .
Ajuga genevensis . . . . + + ° . . .
Anthericum ramosum . . . . (+) r o . . .
Fallopia convolvulus . . . . r + . . . .
Asplenium trichomanes . . . . r + . . . .
Anthemis tinctoria . . . . r r . . . .
Hieracium pilosella . . . . r . + . . .
Hypericum perforatum . . . . r . . . r .
Potentilla neumanniana . . . . . . r + . .
Taraxacum laevigatum agg. . . . . . . r . . r
121
Druh Číslo snímku
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Scabiosa columbaria . . . . . . . . + +
Viola hirta . . . . . . . . r r
EO
Parmelia taractica 2 . . + l + + . . 2
Polytrichum piliferum 2 . . + . + + . . 2
Ceratodon purpureus 2 . . . 1 + + . . .
Cladonia foliacea + . . + . . . . . .
Cladonia rangiformis + . . . 1 . . . . .
Poznámka:
Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Avenula pratensis l:r, Trifolium arvense l:r, Hieracium
racemosum 4:1, Carduus nutans 4:r, Teucrium botrys 5:+, Silene nutans 5:r, Hieracium
umbellatum 5:r, Verbascum nigrum 5:r, Cardaminopsis arenosa 6:+, Scabiosa ochroleuca 8:r,
Rumex acetosella 9:r.
Druhy přítomné v E0 jen v jednom snímku: Bryum argenteum 4:+, Trichostomum crispulum 4:+,
Diploschistes muscorum 4:+, Cladonia pyxidata 4:+, Cladonia chlorophaea 5:1, Cladonia
coniocraea 8:+.
5) - čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, bohaté vložky uhličitanu vápenatého, 29. 7. 1974
(35/74);
6) - Čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, 29. 7. 1974 (36/74);
7) - čertova skála, skalky na severovýchodním okraji, 29. 7. 1974 (38/74);
8) - Kněžská skála, 20. 6.1973 (53/73);
9) - Kněžská skála, 27. 7. 1971 (47/71);
10) - Kněžská skála, 27. 7. 1971 (48/71).
ALLIO MONTANI-SEDETUM ALBI KLIKA 1939
Společenstvo vázané na mikroterásky a sutě pod skalami, kde se může nahromadit
větší množství surového humusu, promíšeného drobným štěrkem. Náleží k íniciálním
společenstvům svazu Alysso-Festucion pallentis a má schopnost se vyvíjet na jižních
i severních expozicích v xerotermních oblastech, na skalních podkladech s
nejrůznější trofií substrátu /kromě extrémně kyselých a extrémně zásaditých
substrátů, kde je zastoupena příbuznou asociací/. Protože jde o výrazně otevřené,
nenasycené společenstvo s nepříliš ustálenou strukturou, objevuje se často několik
druhů, které sem pronikají z kontaktních společenstev a které se v sukcesně
122
vyvinutějších jednotkách svazu již dále nevyskytují /Impatiens parviflora, Galeopsis
tetrahit, G. pubescens, Alliaria petiolata, Chamerion angustifolium aj./. Společenstvo
bývá druhově bohaté, velmi často se objevují s převládnutím jednoho druhu, což je
opět dokladem dosud neustálených vnitřních vztahů. Ve studovaném území projevují
tuto schopnost Sedum maximum, S. acre, Festuca pallens, Pseudolysimachion
spicatum, Artemisia absinthium a Galeopsis tetrahit, na jiných lokalitách Křivoklátska
pak Anthemis tinctoria. Dominantní druhy tvoří Sedum album, popřípadě jiný druh
rodu /S. acre, S. maximum, S. reflexum/ a Allium senescens subsp. montanum.
Časté jsou dále Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Galium glaucum, Melica
transsilvanica a Viola tricolor subsp. subalpina. Pokryvnost bylinného patra se
pohybuje v rozmezí od 30 do 70 %, výskyt mechového patra je v úzké souvislosti s
expozicí a s typem substrátu /pokryvnost od 0 do 40 %/. Půdní typ je ranker nebo
protoranker na skalních teráskách a suťový ranker na pozvolna se zazemňujících,
ale dosud pohyblivých sutích pod skalami. Vzhledem k vysokému obsahu poměrně
bazického a drobného skeletu v půdě /velká plocha styku půdy se substrátem/ je i
acidita půdy neutrální až slabě bazická (pH/H2O = 7,6 a 7,0, pH/KCl = 7,3 a 6,5 u
dvou vzorků z Čertovy skály). Sorpční komplex je plně nasycený. V půdě je
prokazatelná přítomnost uhličitanu vápenatého.
21. Na skalních teráskách exponovaných k jihu se vyskytuje vzácně růže galská /Rosa
gallica/.
123
Lokality snímků /tab. 22/: 1 - Čertova skála, iniciální stadium na suťovém osypu, 26. 6. 1974 (23/74); 2 - Kněžská skála, iniciální stadium na suťovém osypu, 27. 7. 1971 (49/71); 3 - Čertova skála, při silnici, 16. 6. 1982 (41/82); 4 - Čertova skála, iniciální stadium na zazemňující se, pohyblivé suti, 16. 6. 1982
(40/82); 5 - Čertova skála, odlámané skály u silnice, 26. 6. 1974 (2 . 6. 1974 (21/74); 6 - Čertova skála, odlámané skály u silnice, 26. 6. 1974 (22/74); 7 - Čertova skála, společenstvo v zástinu, 29. 7. 1974 (37/74); 8 - Čertova skála, skalka na jihozápadním okraji, 7. 6. 1977 (115/77).
MELICO TRANSSILVANICAE-SEMPERVIVETUM SOBOLIFERI PREIS IN KLIKA
1939
Obecně poměrně vzácnější společenstvo vázané na zazemňující se polohy s
dominantním Jovibarba sobolifera. V území se vyskytuje pouze na východním okraji
Kněžské skály na přechodu mezi skalními společenstvy a lesním porostem. Část dne
je zde zastíněno skalou a modřínovým lesem. Význačným ekologickým jevem je
vyšší půdní vlhkost a stabilnější vlhkostní režim ve srovnání s ostatními společenstvy
svazu. Příčina je v zástinu a ve větší vrstvě půdy. V souvislosti s tím je podpořen
rozvoj mechového patra, které dosahuje vyšší pokryvnosti. Významný je výskyt
některých na vlhkost náročnějších druhů /Poa nemoralis subsp. nemoralis, lnula
conyza, Veronica teucrium/. Významný je výskyt Asplenium trichomanes a A.
septentrionale, které se v této asociaci vyskytují pravidelně. Z dalších
charakteristických druhů se v porostu na Kněžské skále objevuje Centaurea
triumfettii.
Kněžská skála, skalní úklony k východu kryté lesem proti dlouhodobému oslunění,
jihovýchodní expozice, sklon 36°, plocha 16 m2, 250 m n. m., E1 = 70 %, Eo = 30 %, 14.
9. 1983 (38/83)
E1 :Jovibarba sobolifera 3, Poa nemoralis subsp. nemoralis 2, Sedum album 2, Dianthus
carthusianorum 1, Festuca pallens 1, Galium glaucum 1, Potentilla neumanniana 1,
Thymus pulegioides 1, Veronica teucrium 1, Geranium sanguineum +-1, Melica
transsilvanica +, Aurinia saxatilis +, Scabiosa ochroleuca +, Asplenium trichomanes +,
A. septentrionale +, Seseli osseum +, Asperula cynanchica +, Stachys recta +,
Euphorbia cyparissias +, Acinos arvensis +, Coronilla varia +, Sanguisorba minor +,
Artemisia campestris +, Fallopia convolvulus +, Allium senescens subsp. montanum +,
124
Arabis hirsuta +, lnula conyza +, Rosa spec. juv. +, Allium oleraceum r, Centaurea
triumfettii r;
EO: Hypnum cupressiforme 2,Rhytidium rugosum 2.
Na Křivoklátsku je toto společenstvo vzácné a je zatím známo jen z Valachova u
Skřivaně a ve fragmentu z Baby u Křivoklátu.
GERANIO SANGUINEI-DICTAMNETUM ALBAE WENDELBERGER 1954
Toto lemové, převážně bylinné společenstvo ze třídy Trifolio-Geranietea TK.
MÜLLER 1961 vytváří sukcesní přechod mezi skalními porosty a společenstvy
teplomilných křovin. Z topografického hlediska zaujímá velmi výhodné postavení v
terénu, kde je nahromaděna již větší vrstva půdy, a tím je sníženo kolísání půdní
vlhkosti a přitom vytvořeno dostatečné množství živin
24. Chráněný druh Centaurea triumfettii byl zatím zjištěn jen na Kněžské skále.
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Allio montani-Sedetum
albi KLIKA 1939
125
Tabulka 22
Snímek 1 2 3 4 5 6 7 8
Expozice JV J JV JJV JV V V JV
Sklon /°/ 36 45 33 37 60 54 59 50
Plocha /m2/ 40 16 10 30 20 20 40 24
Nadmořská výška /m n.m./ 260 260 260 270 260 260 270 270
Pokryvnost E1 /%/ 40 60 50 65 30 70 60 60
Pokryvnost EO /%/ - - 15 - 15 10 3 40
Zastoupení druhů Číslo snímku
Druh 1 2 3 4 5 6 7 8
E1
Sedum album 2 3 3 2 2 3 1 2
Sedum maximum 3 . r 1 r 1 1 1
Aurinia saxatilis r + + + r 2 1 .
Allium senescens subsp. montanum
. 1 2 +-1 2 2 2-3 2
Festuca pallens . + . + + + 1 2
Melica transsilvanica . + . + + + + +
Seseli osseum . r + r + . + 1
Galium glaucum . r . 1 + + 2 1
Viola tricolor subsp. subalpina . . . + r + 1 1
Fallopia convolvulus 1 r . . . r + .
Impatiens parviflora 1 . . + + r . .
Hypericum perforatum . r . . . + + +
Asplenium ruta-muraria . . + . + r . 1
Galeopsis ladanum + . . 1 . . r .
Sanguisorba minor . + + . . . . 1
Arabis hirsuta . r + . . . . r
Stachys recta . . + . . + . +
Geranium sanguineum . . + . . r + .
Arenaria serpyllifolia . . + . . r . +
Sedum acre . . . 3 + + . .
Asperula cynanchica . . . + . + . +
Dianthus carthusianorum . . . . + + + .
Euphorbia cyparissias . . . . + + + .
Artemisia campestris . . . . + r + .
Asplenium trichomanes . . . . . + + 1
126
Druh 1 2 3 4 5 6 7 8
Sedum reflexum . . . . . r + 2
Artemisia absinthium . 1 . + . . . .
Veronica teucrium . + . + . . . .
Potentilla argentea . + . . . + . .
Thymus pulegioides . + . . . . r .
Jovibarba sobolifera . . 1 . 1 . . .
Coronilla varia . . + + . . . .
Acinos arvensis . . r . + . . .
Geranium robertianum . . . . . . . +
Ceratodon purpureus . . . . + 2 . .
Cladonia pyxidata . . . . + . + .
Poznámka:
Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Galeopsis tetrahit 1:2, Alliaria petiolata l:r, Rubus fruticosus
agg. l:r, Teucrium chamaedrys 2:+, Galeopsis pubescens 2:+, Echium vulgare 2:r, Vincetoxicum
hirundinaria 2:r, Scabiosa columbaria 2:r, Asperula tinctoria 4:1, Cerastium arvense 4:1,
Epilobium montanum 4:1, Salvia pratensis 4:+, Chamerion angustifolium 4:+, Knautia arvensis
4:+, Fragaria vesca 4:+, Verbascum thapsus 4:r, Fumaria spec. 4:r, Ajuga genevensis 5:+,
Taraxacum officinale agg. 5:r, Campanula rotundifolia 5:r, Potentilla neumanniana 5:r, Veronica
chamaedrys 6:+, Valerianella locusta 6:r, Pseudolysimachion spicatum 7:3, Polypodium vulgare
7:+, Verbascum lychnitis 7:+, Potentilla arenaria 7:+, Veronica dillenii 7:+, Asplenium
septentrionale 7:+, Cotoneaster integerrimus juv. 7:r, Hieracium cymosum 7:r, Rosa. spec. juv.
7:r, Geranium columbinum 8:+, Cardaminopsis arenosa 8:+, Teucrium botrys 8:+, Origanum
vulgare 8:+, Fragaria moschata 8:+.
Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Encalypta streptocarpa 3:2, Tortella tortuosa 3:2,
Abietinella abietina 5:2, Brachythecium reflexum 5:+, Syntrichia intermedia 5:+, Encalypta
vulgaris 5:+, Brachythecium albicans 7:1, Cladonia rangiformis 7:+, Cladonia coccifera 7:+,
Camptothecium lutescens 8:3, Bryoerythrophyllum recurvirostre 8:1.
127
a humusu. Velmi příznivě působí i dostatek světla, kterého v bylinném patře
sukcesně vyvinutějších společenstev rychle ubývá. V tomto společenstvu lze nalézt z
různých ekologických hledisek i nejnáročnější druhy. Vyskytuje se již slabě zapojené
keřové patro s významnými dřevinami: Sorbus aria agg. Juniperus communis subsp.
communis, Cotoneaster integerrimus a Rhamnus catharticus. Pro bylinné patro je
typická výrazná dominance Dictamnus albus, Geranium sanguineum, Polygonatum
odoratum a Veronica teucrium. Z dalších význačných druhů se objevují Digitalis
grandiflora, Hieracium bauhinii, Pyrethrum corymbosum, Poa nemoralis subsp.
rigidula, Lilium martagon, Origanum vulgare, Turritis glabra, Phleum phleoides a
Pseudolysimachion spicatum.
Čertova skála, lem křovin na menším hřbítku asi 50 m nad silnicí, východní expozice, sklon
40°, plocha 25 m2 , 300 m n. m., E2 = 25 %, E1 = 70 %, EO = 50 %, 16. 6. 1982 (36/82):
E2: Sorbus aria agg. 2, Cotoneaster integerrimus 2, Quercus petraea +, Rosa canina +,
Juniperus communis subsp. communis +, Rhamnus catharticus +;
25. Chráněný druh Dictamnus albus z Čertovy skály, typický představitel lemových
společenstev třídy Trifolio-Geranietea.
128
E1: Dictamnus albus 3, Geranium sanguineum 2, Polygonatum odoratum 2, Veronica
teucrium 2, Digitalis grandiflora 1, Pyrethrum corymbosum 1, Pseudolysimachion
spicatum 1, Galium glaucum 1, Hieracium bauhinii 1, Euphorbia cyparissias +, Poa
nemoralis subsp. rigidula +, Lilium martagon + , Sedum reflexum +, Arabis hirsuta +,
Aurinia saxatilis +, Festuca pallens +, Stachys recta +, Origanum vulgare +, Phleum
phleoides +, Sedum maximum +, Hieracium caespitosum +, Fragaria viridis +, Turritis
glabra +, Quercus petraea juv. +, Potentilla arenaria r, Melica nutans r, Tolypodium
vulgare r, Hypericum perforatum r, Thymus pulegioides r, Verbascum lychnitis r,
Artemisia absinthium r, Silene nutans r, Seseli osseum r, Stellaria holostea r;
EO: Dicranum polysetum 2, Hypnum cupressiforme 2, Barbilophozia barbata 1.
Tato asociace je z okruhu lemových společenstev na Křivoklátsku nejčastější
/celkové její rozšíření však nebylo dosud publikováno/. Z hlediska výskytu
genofondově hodnotných druhů je neobyčejně cenná a vyžaduje nejpřísnější
ochranu. Již při zásahu do okolních kontaktních porostů se většinou zásadně mění i
struktura tohoto společenstva a objeví se synantropní druhy, které později
převládnou a vytlačí druhy původní.
POLYGONATO ODORATI-SORBETUM ARIAE ASS. NOVA PROVIS
Tato jednotka zahrnuje druhově velmi bohatá společenstva přirozených
teplomilných plášťů. Jde o primární společenstva podmíněná edaficky, s keřovým
patrem od 10 do 60 % pokryvnosti, v kterém se uplatňují teplomilné dřeviny. Za
význačné druhy lze považovat Sorbus aria agg., Swida sanguinea, Juniperus
communis subsp. communis, Cotoneaster integerrimus, Rhamnus catharticus a Rosa
rubiginosa. Výška keřového patra dosahuje až 4 m. V bylinném patře se uplatňují
xerotermní druhy, a to od výrazných skalních druhů až po druhy teplomilných lesů.
Velmi četné jsou druhy lemů ze svazu Geranion sanguinei TÜXEN in TH. MÜLLER
1961 jako Vincetoxicum hirundinaria, Aster amellus, Inula conyza, Ajuga genevensis,
Polygonatum odoratum, Galium glaucum, Viola collina, Fragaria viridis,
Brachypodium pinnatum, Geranium sanguineum a Phleum phleoides. Kromě těchto
druhů sem v menšině pronikají i hájové druhy /Silene nutans, Poa nemoralis subsp.
nemoralis, Dactylis polygama, Hepatica nobilis, Campanula rapunculoides, C.
trachelium a Pyrethrum corymbosum/. V tomto společenstvu se střetávají, podobně
jako v lemových společenstvech, druhy xerotermních bylinných společenstev s prvky
teplomilných doubrav. Z hlediska genofondu /vysoká druhová diverzita původních
129
domácích druhů/ jsou tyto porosty velmi cenné a zasluhují zvýšenou pozornost a
ochranu.
Snímkový materiál byl porovnán s podobnými společenstvy. Největší afinitu
vykazuje k asociaci Liguatro-Prunetum (FABER 1933) TÜXEN 1952, doloženou z
Německa (DIERSCHKE 1974, WITSCHEL 1980), jejíž přítomnost lze z hlediska
ekologické i floristické podobnosti očekávat v sousedním Českém krasu. Vzhledem k
floristickým rozdílům /převládnutí většího množství xerotermních druhů z třídy
Festuco-Brometea a Trifolio-Geranietea/ a k celkovému nedostatku snímkového
materiálu je křivoklátské společenstvo zatím zařazeno jen provizorně. V rámci
fytocenologického systému, který byl přijat pro ČSR (MORAVEC et al. 1983),
přiřazujeme toto společenstvo prozatímně do svazu Prunion fruticosae TÜXEN 1952
s tím, že na našem území není dosud problematika teplomilných křovinatých plášťů
vyřešena. Otázkou zůstává i zařazení těchto společenstev do samostatné třídy
Rhamno-Prunetea RIVAS-GODAY et BORJA CARBONELL 1961. Lokality snímků
/tab. 23/:
1) - Čertova skála, plášť lesa pod hlavním vrcholem, částečně stíněno, suť, 12. 9. 1983 (31/83),
2) - Čertova skála, poslední skalnatý hřbítek k severovýchodu, málo zazemněný skalní podklad, 16. 6. 1982 (38/82),
3) - Čertova skála, skalky na východním okraji, 12. 9. 1983 (34/83), 4) - Čertova skála, skalní sedýlko, plášť lesa, 12. 9. 1983 (32/83), 5) - Čertova skála, křoviny na jihozápadním okraji, drolina se zahliněnou sutí, 14. 9. 1983
(40/83), 6) - Kněžská skála, křoviny na jihozápadním úbočí pod hřebenem, 17. 6. 1982 (43/82), 7) - Čertova skála, stíněný plášť lesa, 12. 9. 1983 (33/83).
HIERACIO PALLIDI-PINETUM STOCKER 1965
Reliktní borové porosty v údolí Berounky náležejí převážně k této asociaci,
která je zařazena do svazu Dicrano-Pinion Libbert 1933, třídy Vaccinio--Piceetea
BR.-BL. in BRAUN-BLANQUET, SISSINGH et VLIEGER 1939. Jejich plochy
nebývají velké a jsou vázané na vystupující skalky. Porosty jsou prosvětlené, s
dominantní Pinus sylvestris a Quercus petraea ve stromovém patře, se Sorbus aria
agg. v patře keřovém a s četnými xerotermními druhy v patře bylinném. Společenstvo
se vyskytuje na výstupech skal s menší půdní vrstvou, takže se mohou místy uplatnit
i významné skalní druhy /Aurinia saxatilis, Hieracium pallidum agg./. Většina druhů
bylinného patra se uplatňuje i ve společenstvech třídy Festuco-Brometea a Trifolio-
Geranietea /Asperula cynanchica, Festuca pallens, Campanula rotundifolia,
130
Cardaminopsis arenosa a Galium pumilum/. Význačným druhem je Carlina vulgaris,
na jiných lokalitách téhož společenstva na Křivoklátsku Chamaebuxus alpestris.
Reliktní bor na vystupující skalce na severovýchodním okraji SPR Čertova skála, jihovýchodní expozice, sklon 35°, plocha 80 m2, 330 m n. m., E3 =40 %, E2 = 25 %, E1 = 10 %, Eo = 2 %, 12. 9. 1983 (35/83);
E3: Pinus sylvestris 2, Quercus petraea 2;
E2: Sorbus aria agg. 2, Carpinus betulus 2, Rosa canina 1-2;
E1: Aurinia saxatilis 2, Hieracium paliidum agg. 1, Asperula cynanchica 1, Inula conyza 1, Hieracium pilosella 1, Aster amellus 1, Potentilla neumanniana 1, Vincetoxicum hirundinaria 1, Festuca pallens 1, Prunus spinosa juv. 1, Asplenium septentrionale +, Geranium robertianum +, Potentilla arenaria +, Dianthus carthusianorum + , Sedum album +, Campanula rotundifolia +, Seseli osseum +, Ajuga genevensis +, Cardaminopsis arenosa +, Galium pumilum +, Euphorbia cyparissias +, Rhamnus catharticus juv. +, Sorbus aria agg. juv. +, Silene nutans /+/, Carlina vulgaris r;
Eo: Dicranum scoparium 1, Hylocomium splendens 1.
Zařazení tohoto svazu Dicrano-Pinion do třídy Vaccinio-Piceetea spolu se
svazy Piceion excelsae, Pinion mughi, Betulion pubescentis a Athyrio alpestris-
Piceion (cf. MORAVEC et al. 1983) a hlavně v konfrontaci s nevyjasněnou indikací a
charakteristikou společenstev třídy Erico-Pinetea na území Čech se zdá nevyvážené
a bude vyžadovat podrobnou syntaxonomickou revizi.
Tabulka 23
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonato odorati-Sorbetum ariae ass. nova
provis
Snímek 1 2 3 4 5 6 7
Expozice Z JV V JJV JV JZ J
Sklon /°/ 42 30 30 32 26 30 40
Plocha /m2/ 60 40 45 42 50 80 30
Nadmořská výška /m n. m./ 320 300 290 280 270 280 270
Pokryvnost E2 /%/ 20 15 30 10 40 50 60
Pokryvnost E1 /%/ 35 50 60 50 50 60 50
Pokryvnost EO /%/ 5 - 5 2 3 10 20
131
Tabulka 23a
Zastoupení druhů číslo snímku
Druh 1 2 3 4 5 6 7
E2
Sorbus aria agg. 1 . 2 2 l + 2
Quercus petraea . 1 2 2 . 1-2 .
Carpinus betulus 2 . . . . 1 2
Corylus avellana . 2 1 . 2 . .
Swida sanguinea . 1 1 . . . 2
Rhamnus catharticus . . 1 . 1 3 .
Pyrus pyraster . . + . 2 . 1
Rosa canina . 1 . . . + .
Crataegus monogyna El Vincetoxicum hirundinaria
. . + . . + . 2 1 + + + 2 +
Galium glaucum 1 1 1 1 1-2 1-2 1
Euphorbia cyparissias + 1 + + 1 + +
Polygonatum odoratum + + 1 + + + +
Aster amellus 2 1-2 1 1 2 . 2
Ajuga genevensis 1 r 1 + + + .
Fragaria viridis + . 2-3 + 1 1 2
Inula conyza 2 + r . 2 + .
Thymus pulegioides 1 + 1 . . + +
Coronilla varia 1 . 1 + + 1 .
Seseli osseum 1 . . 1 1 + +
Brachypodium pinnatum + 3 2 2 . + .
Aurinia saxatilis + . + . r + +
Hypericum perforatum r + + + + . .
Arabis hirsuta . + + . 1 +-1 +
Sedum album 1 . . . + + +
Teucrium botrys + + . . 1 + .
Sanguisorba minor + + . . + + .
Sedum maximum + . + + + . .
Cardaminopsis arenosa + . 1 . + . +
Viola collina + . . . r r 2
Stachys recta . + . + + + .
Geranium sanguineum . . . 2 2 3 2
Asperula cynanchica 1 r . + . . .
Sedum reflexum 1 . + 1 . . .
Poa nemoralis subsp. nemoralis + . + + . . .
Potentilla arenaria + . . + + . .
Campanula rotundifolia + . . + . + .
132
Tabulka 23a
Druh 1 2 3 4 5 6 7
Festuca pallens + . . . . + +
Dianthus carthusianorum + . . . . r +
Allium senescens subsp. montanum + . . . + + .
Silene nutans r . . 1 . . 1
Artemisia campestris . r . r . + .
Melica transsilvanica . . 1 . + + .
Pseudolysimachion spicatum . . + + . . +
Rosa spec. juv. + 1 . . . . .
Veronica chamaedrys + . + . . . .
Galeopsis angustifolia + . . + . . .
Lembotropis nigricans + . . + . . .
Hieracium paliidum agg. + . . . . . +
Asplenium trichomanes r . . . r . .
Hieracium bauhinii . 1 . + . . .
Hieracium pilosella . + . . . + .
Asperula tinctoria . + . . . r .
Anthericum ramosum . + . . . + .
Campanula trachelium . (r) + . . . .
Hieracium sabaudum . (r) . . + . .
Phleum phleoides . . 2 2 . . .
Pyrethrum corymbosum . . 1 . . + .
Dactylis polygama . . 1 . . . +
Hieracium murorum . . + . . + .
Fallopia convolvulus . . . + + . .
Arenaria serpyllifolia . . . + + . .
Jovibarba sobolifera . . . . + + .
Rhamnus catharticus juv. . . . . + + .
EO
Hypnum cupressiforme 2 . . . 1 2 2
Dicranum scoparium + . 1 . . 2 .
Cladonia furcata . . 1 . . 1 1
Cladonia pyxidata + . . . . . 1
Poznámka: Druhy přítomné v E2 jen v jednom snímku: Cotoneaster integerrimus 3:1, Juniperus
communis subsp. communis 3:+, Rosa rubiginosa 5:1, Prunus spinosa 6:1. Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Bupleurum falcatum 1:2, Galium pumilum 1:+,
Pimpinella saxifraga 1:+, Hepatica nobilis 1:+, Lotus corniculatus 1:+, Hieracium cymosum 1:+, Campanula rapunculoides 1:+, Sedum acre l:r, Acinos arvensis l:r,
133
Carlina vulgaris 2:+, Fragaria vesca 2:+, Swida sanguinea juv. 2:+, Juniperus communis subsp. communis juv. 2:r, Veronica officinalis 2:+, Galeopsis ladanum 2:r, Hedera helix 3:+, Hieracium racemosum 3:+, Rosa gallica 4:2, Origanum vulgare 4:+, Trifolium arvense 4:+, Salvia pratensis 4:+, Verbascum lychnitis 4:+, Acer campestre juv. 5:+, Fraxinus excelsior juv. 5:+, Prunus spinosa juv. 5:+, Rubus fruticosus agg. 5:+, Carpinus betulus juv. 5:+, Asplenium septentrionale 5:r, Stellaria holostea 5:r, Centaurea triumfettii 6:1, Melica picta 6:1, Allium vineale 6:+, Potentilla heptaphylla 6:+, Poa compressa 6:+, Quercus petraea juv. 6:+, Carduus nutans 6:r.
Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Cladonia conioeraea 1:1, Plagiomnium affine 3:1,
Hylocomium splendens 3:1, Barbilophozia barbata 3:1, Polytrichum piliferum 4:1, Tortella tortuosa 5:1, Bryum spec. 6:+, Parmelia caperata 1:7.
CYNANCHO-QUERCETUM PASSARGE 1957
Svahy.s jižní expozicí, na nichž je z pedologického hlediska možný výskyt
lesních společenstev, jsou z velké části zarostlé porosty asociace Cynancho-
Quercetum /svaz Quercion pubescenti-petraea BR.-BL. 1931/ a zakrslou doubravou
s četnými teplomilnými druhy. V údolí Berounky je tato asociace zastoupena dvěma
subasociacemi: xerofilnější subasociací C.-Q. typicum a mezofilnější subasociací C.-
Q. poetosum nemoralis (BLAŽKOVÁ 1962) NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-
NOVOTNÁ 1977. Ve studovaném území se vyskytují porosty jen druhé subasociace,
s četnými druhy, které naznačují již výrazné přechody do sukces-ně vyvinutější
asociace Aceri-Carpinetum KLIKA 1941. Sklon svahu se pohybuje kolem 30°, zápoj
stromového patra je asi 80 % a pokryvnost bylinného patra od 40 % do 60 %. Ve
stromovém patře dominuje Carpinus betulus, dále je hojný Quercus petraea; keřové
patro není významné a v bylinném patře se uplatňují kromě dominant /Poa nemoralis
subsp. nemoralis, Vincetoxicum hirundinaria/ také teplomilnější druhy /Hieracium
sabaudum, Brachypodium sylvaticum, Pyrethrum corymbosum, Dactylis polygama,
Anthericum ramosum/ a druhy svazu Car-pinion /Lathyrus vernus, Galium sylvaticum,
Hepatica nobilis, Pulmonaria obscura/. Z ostatních druhů je zajímavý výskyt
Hordelymus europaeus, Senecio nemorensis, Sanicula europaea a významný nález
Cephalanthera rubra. Mechové patro není vzhledem k suťovému charakteru půdy
vyvinuto.
Cynancho-Quercetum poetosum nemoralis stejně jako Aceri-Carpinetum je v
údolí Berounky charakteristickým společenstvem hlavně pro dolní poloviny svahů
kolem řeky, kde má velký půdoochranný význam a' je zahrnuto mezi ochranné
porosty.
134
Tabulka 24
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Cynancho-Quercetum PASSARGE 1957
Snímek 1 2 3
Expozice JJV JV J
Sklon /°/ 30 29 34
Plocha /m2/ 300 250 250
Nadmořská výška /m n. m./ 270 280 300
Zápoj E3 /%/ 80 80 80
Pokryvnost E2 /%/ 10 10 30
Pokryvnost E1 /%/ 50 60 40
Tabulka 24a
Zastoupení druhů Číslo snímku
Druh 1 2 3
E3
Carpinus betulus 4 4 3
Quercus petraea 1 1 3
Acer pseudoplatanus 2 . .
Pinus sylvestris . 1 .
Fagus sylvatica . 1 . E2
Carpinus betulus 1 2 2
Corylus avellana 1 . .
Acer campestre 1 . .
Lonicera xylosteum + . .
Swida sanguinea + . .
Picea abies . + .
Tilia platyphyllos . + .
Rosa spec. . . 1
Crataegus spec. . . 1 E1
Poa nemoralis subsp. nemoralis 2 2-3 2
Vincetoxicum hirundinaria 2 2 2
Hieracium murorum + 1 1
Hieracium sabaudum + + +
Quercus petraea juv. + r 1
Campanula trachelium 1 1 .
Alliaria petiolata 1 r .
Galium odoratum + + .
135
Tabulka 24a
Druh 1 2 3
Lathyrus vernus + + .
Fraxinus excelsior juv. + + .
Pyrethrum corymbosum + . 1
Silene nutans + . 1
Dactylis polygama . + 1
Veronica chamaedrys . . +
Coronilla varia . + +
Inula conyza . + +
Rosa spec. juv. . + +
Euphorbia cyparissias . r +
Poznámka:
Druhy přítomné v jen v jednom snímku: Galeobdolon luteum 1:3, Brachypodium sylvaticum 1:1, Hordelymus europaeus 1:+, Viola riviniana 1:+, Fragaria moschata 1:+, Hedera helix 1:+, Geum urbanum 1:+, Geranium robertianum 1:+, Impatiens parviflora 1:+, Galeopsis pubescens 1:+, Hieracium racemosum 1:+, Epilobium montanum 1:+, Acer campestre juv. 1:+, Acer pseudoplatanus juv. 1:+, Ulmus glabra juv. 1:+, Campanula rapunculoides l:r, Sorbus aria agg. juv. l:r, Senecio nemorensis 2:1-2, Astragalus glycyphyllos 2:+, Stellaria holostea 2:+, Myosotis sylvatica 2:+, Vicia tetrasperma 2:+, Mycelis muralis 2:+, Fragaria vesca 2:+, Pulmonaria obscura 2:+, Linaria vulgaris 2:+, Galium sylvaticum 2:+, Carex pairae 2:+, Viola canina 2:+, Dentaria bulbifera 2:+, Hepatica nobilis 2:+, Tilia platyphyllos juv. 2:+, Sanguisorba minor 2:r, Cephalanthera rubra 2:r, Lathyrus pratensis 2:r, Chaerophyllum temulum 2:r, Vicia sepium 2:r, Sanicula europaea 2:r, Fragaria viridis 3:1, Genista tinctoria 3:1, Trifolium alpestre 3:+, Veronica officinalis 3: + , Anthericum ramosum 3:+, Sedum maximum 3:+, Galium pumilum 3:+, Sorbus torminalis juv. 3:+, Prunus spinosa juv. 3: + , Thymus pulegioides 3:r, Asplenium septentrionale 3:r, Festuca ovina 3:r, Carpinus betulus juv. 3:r.
Lokality snímků /tab. 24/:
1 - Čertova skála, 12. 9. 1983 (36/83);
2 - Lesnaté svahy na severovýchodním okraji Čertovy skály, asi 30 m nad silnicí, 16. 6. 1982 (39/82);
3 - Dlouhá hora, asi 0,6 km severovýchodně od Čertovy skály, nad silnicí, 17. 6. 1982 (44/82).
136
MELAMPYRO NEMOROSI-CARPINETUM PASSARGE 1957
Ve studovaném území zaujímají největší část plochy poměrně prudké svahy,
které nejsou pro výskyt lesních společenstev svazu Carpinion ISSLER 1931 em.
MAYER 1937 vhodné. Proto jsou zde tato společenstva proti rovinatějším partiím
Křivoklátska, kde Často tvoří rozsáhlé porosty, vzácnější. Pouze mírně-ji skloněné
svahy terasy Dlouhé hory dávají předpoklad pro jejich rozvoj. Pro fytocenologický
snímek je charakteristický výskyt, kromě typických druhů svazu Carpinion, i
některých dalších druhů, které mají optimum svého výskytu ve společenstvech
podsvazu Eu-Fagenion /Bromus benekenii a Hordelymus europaeus/. výskyt druhů
Dactylis polygama, Lathyrus niger a Pyrethrum corymbosum ukazuje na případný
posun do poněkud teplomilnějšího křídla asociace.
Prosvětlený les pod vrcholem malého hřbítku na první terase Dlouhé hory, asi 1,3 km východně od Hracholusk, jihovýchodní expozice, sklon 18°, plocha 300 m2, 350 m n. m., E3 = 80 %, E2 = 5 %, E1 = 70 %, E0 chybí, 13. 9. 1983 (37/83):
E3: Carpinus betulus 4, Pinus sylvestris 1, Larix decidua 1;
E2: Corylus avellana 1-2, Carpinus betulus 1-2;
E1: Bromus benekenii 3, Hepatica nobilis 3, Galium odoratum 2, Dactylis polygama 2, Galium sylvaticum 1, Stellaria holostea 1, Lathyrus niger 1, Brachypodium sylvaticum 1, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1, Chaerophyllum temulum 1, Quercus petraea juv. 1, Cardamine impatiens +, Campanula trachelium +, Pyrethrum corymbosum +, Lamium maculatum +, Urtica dioica +, Galeopsis pubescens +, Mycelis muralis +, Fragaria viridis +, Geum Urbanum +, Astragalus glycyphyllos +, Cephalanthera longifolia +, Senecio fuchsii +, Impatiens parviflora +, Viola reichenbachiana +, Hieracium murorum +, Vicia sylvatica +, Alliaria petiolata +, Hordelymus europaeus +, Carpinus betulus juv. +, Acer campestre juv. +, Melampyrum pratense r, Oxalis acetosella r, Veronica officinalis r, Rosa spec. juv. r.
Snímek lze celkem dobře přiřadit k subasociaci Melampyro nemorosi-
Carpinetum typicum PASSARGE 1957 bez výrazných diferenciálních druhů. Slabý
výskyt Melampyrum pratense a absence dalších acidofilních druhů nestačí k
přiřazení do subasociace M.-C. luzuletosum (PASSARGE 1953) NEUHÄUSL 1982.
Půdy tvoří převážně eutrofní hnědozemě.
137
ARUNCO-ACERETUM MOOR 1952
Arunco-Aceretum je specifické roklinové společenstvo s dominantním Aruncus
vulgaris, vázané obvykle na velmi svažité rokliny a pozvolna erodující až surové
svahové hlíny /na rozdíl od asociace Lunario-Aceretum, které je vázána na humózní
sutě/.Na Křivoklátsku se vyskytuje většinou při dnech inverzních roklí, při potocích
nebo příležitostných tocích (cf. též HUSOVÁ 1975). Ve studovaném území se
vyskytuje v inverzi potoka na jihozápadním okraji Čertovy skály, pod cestou vedoucí
k hájovně Křiniště a v údolí potoka jižně od Písařova vrchu.
Ve stromovém patře se objevují Acer pseudoplatanus a A. platanoides, dále je
charakteristická přítomnost Ulmus glabra, Abies alba, Fraxinus excelsior a Picea
abies. Výskyt smrku v tomto společenstvu by si zřejmě z hlediska genofondu dřevin
vyžádal důkladnou studii. Vytváří mohutné, zdravé exempláře vázané právě jen na
dna a nejbližší okolí nivy potoků a vytváří dojem autochtonní dřeviny /na rozdíl od
prokazatelně introdukovaných porostů smrků, ve svahových porostech/. V křovinném
patře se často vyskytuje Corylus avellana, Sambucus nigra, Ulmus glabra, Lonicera
xylosteum a další dřeviny. V bylinném patře většinou dominuje Aruncus vulgaris, dále
Dryopteris filix-mas, Impatiens parviflora, Lamium maculatum a Oxalis acetosella.
Výskyt druhů svazu Carpinion /Hepatica nobilis, Stellaria holostea a Lathyrus vernus/
a ve vyšších patrech dále Acer pseudoplatanus, Abies alba, Picea abies a Tilia
platyphyllos je význačný pro subasociací Arunco-Aceretum abietosum HUSOVÁ
1973, která je právě pro Křivoklátsko charakteristická. Z ekologického hlediska jde o
specifické společenstvo stinných roklin, vázané na rony surové půdy, která má větší
obsah jílovitých částic /jílovitohlinitá až hlinitojílovitá/ a odpovídá hnědozemnímu
rankeru až autrofní hnědozemi. Půda je svěže vlhká /častý je výskyt kolem
pramenných poloh/, s vysokým pokryvem mechorostů, což svědčí i o dobré vzdušné
vlhkosti v uzavřených roklinách.
Toto společenstvo je na Křivoklátsku častější než v jiných oblastech Čech.
Protože je však vázáno na dolní poloviny svahů při dnech údolí, bylo by případnou
zátopou přehrady prakticky na celém území CHKO zničeno.
Lokality snímků /tab. 25/:
1 - Hluboká a úzká roklina s potůčkem na jihozápadním okraji Čertovy skály, zastíněná,
16. 6. 1982 (42/82);
2 - Roklina na jihozápadním okraji Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, 7. 6. 177 (114/77);
138
Tabulka 25
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Arunco-Aceretum MOOR 1952
Snímek 1 2 3 4
Sklon /°/ 50 52 47 40
Expozice S s S s
Plocha /m2/ 180 120 300 100
Nadmořská výška /m n. m./ 270 310 300 300
Zápoj E3 /%/ 80 90 70 90
Pokryvnost E2 /%/ 30 5 30 10
Pokryvnost E1 /%/ 80 35 90 80
Pokryvnost E0 /%/ - - 30 -
Tabulka 25a
Zastoupení druhů
Číslo snímku
1 2 3 4
E3
Fraxinus excelsior 3 1 . 2
Picea abies 2 . 2 4
Ulmus glabra 2 . 2 .
Carpinus betulus 1 1 . .
Acer pseudoplatanus . 3 2 .
Abies alba . 1 3 . E2
Corylus avellana 2 1 2 .
Sambucus nigra 1 . 2 2
Ulmus glabra . + 2 1
Acer platanoides 1 . 1 . E1
Aruncus vulgaris 1 2 4 3
Dryopteris filix-max 1 + 2 1
Impatiens parviflora + + 1 1
Geranium robertianum + r 1 .
Melica nutans + . + +
Lamium maculatum + . 2 2
Oxalis acetosella . + 2 1
Galium odoratum + 1 2
Senecio fuchsii + . + .
Athyrium filix-femina . 1 1 .
Stachys sylvatica . + . +
Rubus idaeus . . 1 +
Urtica dioica . . + +
139
Poznámka:
Druhy přítomné v E3 jen v jednom snímku: Tilia platyphyllos 1:1, Acer platanoides 2:3, Fagus sylvatica 2:2.
Druhy přítomné v E2 jen v jednom snímku: Fagus sylvatica 1:1, Acer pseudoplatanus 2:1, Carpinus betulus 2:+, Abies alba 2:+, Lonicera xylosteum 2:+.
Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Impatiens noli-tangere 1:3, Stellaria nemorum 1:2, Chrysosplenium alternifolium 1:1, Myosotis sylvatica 1:1, Stellaria uliginosa 1:+, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1:+, Scrophularia nodosa 1: + , Epilobium montanum 1: + , Chaerophyllum temulum 1:+, Galeobdolon luteum 1:+, Festuca gigantea 1:+, Dentaria enneaphyllos 2:2, Galeobdolon montanum 2:2, Dentaria bulbifera 2:1, Alliaria petiolata 2:1, Hepatica nobilis 2:1, Stachys sylvatica 2:+, Fagus sylvatica juv. 2:+, Acer pseudoplatanus juv. 2:+, Anemone ranunculoides 2:r, Rubus idaeus 3:1, Urtica dioica 3:+, Asarum europaeum 4:+, Stellaria holostea 4:+, Lathyrus vernus 4:+.
Druhy přítomné v E0 jen v jednom snímku: Eurhynchium angustirete 3:3, Plagiomnium affine 3:1.
3 - údolí potoka jižně od Písařova vrchu, 14. 9. 1983 (44/83);
4 - údolí potoka jižně od Písařova vrchu, 14. 9. 1983 (45/83).
LUNARIO-ACERETUM SCHLUTER IN GRUNEBERG ET SCHLUTER 1957
Lunario-Aceretum, podobně jako Arunco-Aceretum, je specifické společenstvo
vázané na ekologicky přísně vyhraněné prostředí. Je reprezentantem stinných poloh
roklí a suťových svahů s humózní a vlhkou půdou, kde matečným substrátem jsou
většinou úživnější, nepříliš kyselé horniny. Charakteristickým ekologickým znakem je
velmi dobrý rozklad humusu a jeho vysoký podíl v půdě a dobrý vlhkostní režim.
Ve stromovém patře se vyskytuje Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus a
Picea abies, dále to může být Ulmus glabra, Tilia platyphyllos a Fagus sylvatica. Do
keřového patra vzácněji proniká Carpinus betulus. Složení ostatních dřevin keřového
patra je podobné jako u asociace Arunco-Aceretum. Pro bylinné patro je význačný
dominantní výskyt Lunaria rediviva, dále Mercurialis perennis, Lamium maculatum,
Oxalis acetosella a Ranunculus lanuginosus.
Pro Křivoklátsko udává HUSOVÁ (1975) subasociací Lunario-Aceretum
lunarietosum (KLIKA 1941) HUSOVÁ 1982, která je charakterizována přítomností
140
druhů svazu Carpinion. Ve snímku z rokle na jihozápadním úpatí Písařova vrchu
však diferenciální druhy této subasociace chybějí a celková druhová chudost porostů
a výskyt Hordelymus europaeus přiřazují toto společenstvo spíše k subasociaci
Lunario-Aceretum elymetosum (MIKYŠKA 1943) HUSOVÁ 1982, která zatím z
Křivoklátska není udávána (cf. HUSOVÁ in MORAVEC et al. 1982).
Údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, východoseverovýchodní expozice,
sklon 32°, plocha 10 x 30 m, 300 m n. m., E3 = 70 %, E2 = 20 %, E1 = 70 %, E0 = 20 %,
14. 9. 1983 (41/83):
E3: Fraxinus excelsior 3, Acer pseudoplatanus 2, Picea abies l; E2: Acer platanoides 2,
Carpinus betulus 2;
E1: Lunaria rediviva 3, Mercurialis perennis 3, Lamium maculatum 2, Oxalis acetosella 2,
Ranunculus lanuginosus 1-2, Dryopteris filix-mas 1, Galium odoratum 1, Asarum
europaeum +, Urtica dioica +, Impatiens noli-tangere +, Senecio fuchsii +, Veronica
chamaedrys +, Circaea lutetiana +, Geranium robertianum +, Melica nutans +,
Hordelymus europaeus +, Rubus idaeus + , Lonicera xylosteum juv. +, Festuca
gigantea /+/;
E0: Eurhynchium angustirete 2, Rhizomnium punctatum 1.
LUNARIO REDIVIVAE-ALNETUM GLUTINOSAE ASS. NOVA PROVIS
Na širších nivách potoků v inverzních roklích Křivoklátska se v polohách, kde
lze předpokládat výskyt společenstev asociace Stellario-Alnetum, často objevuje
společenstvo s dominantním druhem Lunaria rediviva. Tyto porosty svou fyziognomií
a druhovou strukturou poněkud připomínají asociaci Arunco silvestris-Alnetum
glutinosae TX. 1957, která je známa nejblíže z Plzeňské pahorkatiny. Některé druhy
/Ranunculus lanuginosus, Stellaria nemorum aj./ jsou shodné zvláště se subasociací
Arunco-Alnetum mercurialietosum perennis NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1974. Ve
snímcích z různých částí Křivoklátska jsou však patrny výrazné rozdíly: Lunaria
rediviva vytváří v tomto společenstvu dominantu, kdežto v asociaci Arunco-Alnetum
se vyskytuje jen sporadicky. V této asociaci zcela ve stromovém patře chybí Alnus
incana a z druhů bylinného patra chybějí Primula elatior, Caltha palustris, Campanula
latifolia, Thalictrum aquilegiifolium, Aruncus vulgaris, Phalaris arundinacea, Veratrum
lobelianum, Melandrium album a některé další. Naopak v porostech z Křivoklátska se
vyskytují Lonicera xylosteum, Carpinus betulus, Galium odoratum, Cardamine
141
impatiens, Melica nutans, Euphorbia dulcis, Arctium nemorosum, Lamium
maculatum, Impatiens parviflora a některé další (of. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ in
MORAVEC et al. 1982). Tyto kvalitativní rozdíly, ale i výrazné kvantitativní převládnu-
tí Lunaria rediviva jsou důvodem k vylišení dosud prozatímní jednotky, která bude s
rozsáhlejším snímkovým materiálem podrobena zevrubnější analýze na jiném místě.
Z ekologického hlediska se společenstvo vyskytuje ve výrazných inverzích na
periodicky zaplavovaných nivách kolem potoků.
Asociace je zařazena do podsvazu Alnenion glutinoso-incanae OBERDORFER
1953.
Lokality snímků /tab. 26/:
1 - údolí potoka jihozápadně od Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, 7. 6. 1977
(113/77);
2 - údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, 14. 9. 1983 (42/83);
3 - údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, 14. 9. 1983 (43/83).
FLÓRA
Celkem bylo ve sledovaném území, které zahrnuje rozlohu asi 8 km2, zjištěno
kolem 450 taxonů vyšších rostlin uvedených v seznamu podle jednotlivých lokalit:
1. Postranní rokle údolí Berounky v okolí a na úpatí Písařova vrchu, většinou jen
sezónně zvodněné, vyznačující se výraznou teplotní inverzí. Z rostlinných druhů
zde převažují vesměs psychrofilní lesní prvky suťových porostů a údolních niv.
2. Bezejmenný vrch /kóta 376/, ležící asi 1 km jihozápadně od Písařova vrchu, kde
převažují mezofilní lesní prvky.
3. SPR Čertova skála s prvky výslunných spilitových skal, suťových osypů, teplých
křovin a zalesněných suchých a krátkých roklí a zářezů.
4. Širší okolí Čertovy skály ohraničené z jihozápadu a severovýchodu roklemi,
které směřují k hájovně Křiniště jihovýchodně od Hracholusk. Většinou jde o
lesní prvky. Z okolí hájovny ještě přistupují prvky travnatých úvozů, mokřadní
prvky ze sezónně zvodněné deprese, pasekové a některé ruderální prvky.
142
Tabulka 26 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Lunario redivivae-Alnetum glutinosae ass. nova prov. Snímek 1 2 3 Expozice JV JV V Sklon /°/ 3 5 3 Plocha /m2/ 150 300 500 Nadmořská výška /m n. m./ 320 300 340 Zápoj E3 /%/ 75 80 90 Pokryvnost E2 /%/ 10 15 5 Pokryvnost E1 /%/ 90 90 95 Pokryvnost E0 /%/ 5 2 2 Tabulka 26a
Zastoupení druhů Číslo snímku
Druh 1 2 3
E3
Alnus glutinosa 3 4 5
Acer pseudoplatanus 1 3 2
Picea abies 2 1 .
Carpinus betulua 1 . 2
Ulmus glabra 2 . . E2
Acer platanoides 2 2 .
Ulmus glabra 1 1 .
Sambucus nigra 1 . .
Lonicera xylosteum + . .
Abies alba . . 1
Carpinus betulus . . 1
Sambucus racemosa . . + E1
Lunaria rediviva 3-4 4 3
Ranunculus lanuginosus 2 1 1
Stellaria nemorum 2 + 2
Mercurialis perennis 1 + 3
Urtica dioica 1 + 3
Athyrium filix-femina + 2 1
Stachys sylvatica + 1 1
Chrysosplenium alternifolium + + +
143
Tabulka 26a
Druh 1 2 3
Arctium nemorosum r ( + ) +
Oxalis acetosella 2 1 .
Circaea lutetiana + + .
Asarum europaeum + . +
Fraxinus excelsior juv. r . +
Lamium maculatum . 1 3
Dryopteris filix-mas . + +
Impatiens parviflora . + + E0
Rhizomnium punctatum 1 1 1
Plagiothecium denticulatum 1 1 1
Plagiomnium undulatum 1 . .
Poznámka:
Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Galium odoratum 1:2, Galeobdolon montanum 1:2, Geranium robertianum 1:1, Cardamine impatiens 1:1, Stellaria holostea 1:1, Senecio fuchsii 1:1, Dentaria enneaphyllos 1:1, Anemone nemorosa 1:+, Dentaria bulbifera 1:+, Euphorbia dulcis l:+, Melica nutans 1:+, Paris quadrifolia l:+, Impatiens noli-tangere 1:+, Ficaria bulbifera 1:+, Alliaria petiolata 1: + , Veronica montana 1:(+), Pulmonaria obscura l:r, Daphne mezereum l:r, Sambucus racemosa l:r, Tilia cordata l:r, Cardamine amara 2:1, Ranunculus repens 1:+, Geum urbanum 1:+, Epilobium monta-num l:+, Carex sylvatica 1:+, Acer pseudoplatanus +, Ajuga reptans ( + ), Aegopodium podagraria 3:2, Polygonatum multiflorum 3:+, Ulmus glabra 3:+.
5. Dlouhá hora - zalesněné skalnaté svahy mezi Čertovou a Kněžskou skálou. Převažují teplomilnější až mezofilnější lesní druhy a lokálně druhy osluněných lesních pasek a cest.
6. Kněžská skála s okolím - území od rokle západně od skály až po hranu údolí Tyterského potoka; bezlesé skály, křoviny, plášťová a lesní společenstva a přilehlé louky /dříve asi pastviny/.
Přehled o výskytu druhů na jednotlivých lokalitách je uveden v tabulce 27.
Kromě přirozených rozdílů, které jsou patrny z fyziognomie porostů jednotlivých
lokalit a z toho plynoucích odlišností v jejich flóře, je zajímavé srovnání floristického
složení Čertovy a Kněžské skály, i když jejich geologický podklad je v podstatě stejný
a vzdálenost je jen asi 1,4 km. Druhová
144
Tabulka 27
Druh Lokalita
1 2 3 4 5 6
Abies alba X X X X X X
Acer campestre . X X X X X
Acer platanoides . X X X X .
Acer pseudoplatanus X X X X . .
Achillea collina (cf. sensu Dostál) . . X . . .
Achillea millefolium subsp. millefolium . . X X . X
Acinos arvensis . . X X . X
Acorus calamus . . . X . .
Actaea spicata X X . X X X
Adoxa moschatellina X X X . . .
Aegopodium podagraria X X X . X X
Aethusa cynapium X . . X . .
Agrostis capillaris . . X X . X
Agrostis stolonifera . . . X . .
Ajuga genevensis . . X X X X
Ajuga reptans X X . . . .
Alchemilla xanthochlora . X . . . .
Alliaria petiolata X X X X X
Allium oleraceum . . . . X X
Allium schoenoprasum . . X X . .
Allium senescens subsp. montanum . . X X . X
Allium vineale . . . . X X
Alnus glutinosa X . . . . .
Alopecurus geniculatus . . . X . .
Alyssum alyssoides . . . . . X
Alyssum montanum . . . X . .
Anchusa officinalis . . . . X X
Anemone nemorosa X X X X X X
Anemone ranunculoides X X . X . .
Antennaria dioica . . X . . .
Anthemis austriaca . . . . X .
Anthemis cotula . . . X . .
Anthemis tinctoria . . . X . .
Anthericum liliago . . X X . .
Anthericum ramosum . . X X X X
Anthoxanthum odoratum . . . X . X
Anthriscus sylvestris . . X X . .
145
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Arabidopsis thaliana . . X X . .
Arabis hirsuta . . X X . X.
Arabis pauciflora . . . . X .
Arctium minus . X X X . .
Arctium nemorosum X X X X X .
Arenaria serpyllifolia . . X X . X
Arrhenatherum elatius . . . X . X
Artemisia absinthium . . X X X X
Artemisia campestris . . X X . X
Aruncus vulgaris X . .. . . .
Asarum europaeum X X . . . .
Asperula cynanchica . . X X . X
Asperula tinctoria . . . X . X
Asplenium ruta-muraria . . X X . X
Asplenium septentrionale . . X X X X
Asplenium trichomanes . . X X X X
Aster amellus . . X X . .
Astragalus glycyphyllos . . X X X X
Athyrium filix-femina X X . X . .
Atropa bella-donna X . . . X .
Aurinia saxatilis . . X X X X
Avenula pratensis . . . X . .
Avenula pubescens . . . . . X
Bellis perennis X . . X . .
Berteroa incana . . . . . X
Betonica officinalis . . . X . .
Betula pendula . X X . . .
Brachypodium pinnatum . . . X X X
Brachypodium sylvaticum . X . X X X
Bromus benekenii X X . X X .
Bromus erectus . . . . . X
Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus
. . X X . .
Bromus inermis . . . X . .
Bromus sterilis . . X . . X
Bupleurum falcatum . . X X . .
Calamagrostis epigeios . . . . X .
Camelina microcarpa . . . X . X
Campanula persicifolia X X . X X X
Campanula rapunculoides . . X X X .
Campanula rotundifolia . . X X X X
146
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Campanula trachelium X . X X X .
Cardamine amara X X . . X .
Cardamine impatiens X X . X X .
Cardamine pratensis . . . X . .
Cardaminopsis arenosa . . X X . .
Carduus acanthoides . . X . X .
Carduus crispus . . . X . X
Carduus nutans . . X X . X
Carex brizoides X . . . . .
Carex hirta . . . X . X
Carex montana . . . X . .
Carex ovalis . . . X X .
Carex pairae . . . X . X
Carex pallescens . . . X . .
Carex praecox . . . . . X
Carex remota . . . . X .
Carex spicata . . . . X X
Carex sylvatica X X . X X X
Carlina vulgaris . . X X . X
Carpinus betulus . X X X X X
Carum carvi . . . X . X
Centaurea cyanus . . . X . .
Centaurea jacea agg. . . . X . X
Centaurea rhenana . . . . . X
Centaurea triumfetii . . . . . X
Cephalanthera damasonium . . . . . X
Cephalanthera longifolia . . . . X .
Cephalanthera rubra . . X . . .
Cerastium arvense . . X X . X
Cerastium glomeratum . . . X . .
Cerastium glutinosum . . . X . .
Cerasus avium . . . . . X
Chaenorhinum minus . . X . X .
Chaerophyllum aromaticum . . . X . .
Chaerophyllum bulbosum . . . . . X
Chaerophyllum temulum . . X X X .
Chamerion angustifolium . . . X . .
Chelidonium majus X . X X . X
Chrysosplenium alternifolium X X . X X .
Circaea lutetiana X X . . . .
Cirsium acaule . . . . . X
147
Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6
Cirsium palustre X . . . X .
Cirsium vulgare X . . . . .
Clinopodium vulgare . X X X X .
Convallaria majalis . . X . X .
Convolvulus arvensis . . . . . X
Conyza canadensis . . . X . .
Coronilla varia . . X X X X
Corydalis intermedia . . X . . .
Corylus avellana . X X X X .
Cotoneaster integerrimus . . X X . X
Crataegus laevigata . . X . . X
Crataegus monogyna X X 3
Cruciata glabra . . . X . X
Cystopteris fragilis . . . X . .
Dactylis glomerata X . X X . X
Dactylis polygama . . X X X X
Daphne mezereum . X . . . .
Dentaria bulbifera X X X X X X
Dentaria enneaphyllos X X . . . .
Deschampsia flexuosa . . . . X .
Dianthus carthusianorum . . X X . X
Dictamnus albus . . X X . .
Digitalis grandiflora X . X X . .
Drybpteris filix-mas X X X X X .
Echium vulgare . . X X X X
Equisetum arvense X . . . . X
Epilobium collinum X . X . X .
Epilobium montanum . X . X X .
Erigeron acris . . X X . .
Erophila verna . . X X . .
Euonymus europaeus . . X X X X
Euphorbia cyparissias . . X X X X
Euphorbia dulcis . X . . . .
Euphorbia esula . . . X . .
Fagus sylvatica X X X X X X
Fallopia convolvulus . . . X . X
Fallopia dumetorum . . X . . X
Festuca altissima . . . . X .
Festuca gigantea X X . X X .
148
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Festuca heterophylla . . . . X .
Festuca ovina X X . X X X
Festuca pallens . . X X . X
Festuca rubra agg. . . . X . X
Festuca rupicola . . . . X X
Ficaria bulbifera X X X X . .
Filaginella uliginosa . . . . X .
Fragaria moschata . . X X . .
Fragaria vesca X . X X . .
Fragaria viridis X . X X X X
Fraxinus excelsior X X X X . .
Fumaria officinalis agg. . X X X . .
Gagea lutea X . X . . .
Gagea pratensis . . . X . .
Galeobdolon luteum X X X X X X
Galeobdolon montanum . X X . . .
Galeopsis angustifolia . . . X . .
Galeopsis bifida . . . X . .
Galeopsis ladanum . . X X . X
Galeopsis pubescens . . . X X X
Galeopsis speciosa X . . . . .
Galeopsis tetrahit . . X X . .
Galium aparine . . X . X X
Galium glaucum . . X X X X
Galium odoratum X X X X X X
Galium x pomeranicum . . . X . .
Galium pumilum . . . X X X
Galium sylvaticum X . X X X .
Genista tinctoria . . . X X X
Geranium columbinum . . . X . .
Geranium pratense . . . X . .
Geranium pusillum . . . X . .
Geranium robertianum X X X X X X
Geranium sanguineum . . X X X X
Geum urbanum X X X X X X
Glechoma hederacea . . X X . X
Glyceria aquatica . . . X . .
Grossularia uva-crispa . . X X . .
149
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Hedera helix . X X X X .
Helianthemum nummularium subsp. obscurum . . . . . X
Hepatica nobilis . X X X X .
Heracleum sphondylium X . X X . .
Herniaria glabra . . X X . .
Hieracium bauhinii . . X X . X
Hieracium caespitosum . . X X . .
Hieracium cymosum . . X X . .
Hieracium cf. echioides /sterilní/ . . . X . .
Hieracium lachenalii agg. X . . X . .
Hieracium laevigatum . . . . X .
Hieracium murorum . X . X X X
Hieracium pallidum agg. /schmidtii/ . . X X . X
Hieracium pilosella . . X X . X
Hieracium racemosum /cf. sensu Dostál/ . . X X X .
Hieracium sabaudum . . . X X X
Hieracium umbellatum . . X X . .
Holcus lanatus . . . X . X
Holosteum umbellatum . . . X . .
Hordelymus europaeus X . X X X .
Humulus lupulus X . X X X X
Hyoscyamus niger . . . . X .
Hypericum hirsutum X . . X . X
Hypericum perforatum X . X X X X
Hypochoeris radiacata . . . X . .
Impatiens noli-tangere X X . X . .
Impatiens parviflora . X X X X X
Inula conyza . . X X X X
Jasione montana . . . . . X
Jovibarba sobolifera . . X X . X
Juncus articulatus . . . X . .
Juncus effusus X . . X X .
Juniperus communis subsp. communis . . X X X X
Knautia arvensis . . X X X X
Koeleria macrantha . . . X . .
150
Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6
Lactuca perennis . . X . . X
Lactuca serriola . . X . . X
Lactuca viminea . . . . . X
Lamium album . . X . . X
Lamium maculatum X X X X X .
Lamium purpureum . X . . . .
Lapsana communis X . X X . X
Larix decidua . . X X X X
Lathyrus niger . . . X X .
Lathyrus pratensis . . . X . .
Lathyrus vernus X X X X X .
Lembotropis nigricans . . X X X .
Leontodon autumnalis . . X . . .
Leontodon hispidus . . . . . X
Lepidium campestre . . . X . .
Leucanthemum vulgare . . . X . X
Ligustrum vulgare . . X . . X
Lilium martagon . . X X . .
Linaria vulgaris . . . X . .
Linum catharticum . . . X . .
Lonicera xylosteum X X X X X .
Lotus corniculatus . . X X . .
Lunaria rediviva X X . . . .
Luzula campestris . . . . . X
Luzula luzuloides X X X X .
Luzula pilosa X . . . . .
Lychnis flos-cuculi . . . X . .
Lysimachia nummularia X . X X . .
Lythrum salicaria . . . X . .
Maianthemum bifolium . . . X . .
Medicago lupulina . . . . . X
Medicago minima . . . X . .
Melampyrum pratense . . . . X .
Melandrium album . . . . . X
Melica nutans X X X X X .
Melica picta . . . X X X
Melica transsilvanica . . X X . X
Mentha arvensis . . . X . .
Mercurialis perennis X X X X . .
Milium effusum . X X X . .
Moehringia trinervia . . X X . .
151
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Molinia coerulea . . . . . X
Mycelis muralis X . X X X X
myosotis laxiflora X . . X . .
Myosotis ramosissima . . . X . .
Myosotis sparsiflora . X . X . .
Myosotis sylvatica . . . X . X
Myosoton aquaticum X . . . . .
Neottia nidus-avis . . X . . .
Neslia paniculata . . . X . .
Oenothera biennis . . X . . X
Omalotheca sylvatica . . . X X X
Omphalodes scorpioides . . X . . .
Origanum vulgare . X X X . .
Oxalis acetosella X X . X X X
Papaver argemone . . . X . .
Papaver dubium . . . . . X
Paris quadrifolia . X . . . .
Peucedanum oreoselinum . . . . . X
Phalaris arundinacea X . . X . .
Phleum phleoides . . X X . X
Picea abies X X X X . .
Pimpinella saxifraga . . . X . X
Pinus nigra . . . . . X
Pinus sylvestris X X X X X X
Plantago lanceolata . . X . . X
Plantago major X . . . . .
Plantago media . . X . . .
Poa angustifolia . . X . . X
Poa annua . . . X . .
Poa compressa . . . X . X
Poa nemoralis subsp. nemoralis X X X X X X
Poa nemoralis subsp. rigidula . . X X . X
Poa trivialis X . . . . .
Polygonatum multiflorum . X X . . X
Polygonatum odoratum . . X X . X
Polygonum aviculare agg. X . . . . .
Polypodium vulgare X . X X X .
Potentilla anglica . . . X . .
Potentilla anserina . . . X . .
152
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Potentilla arenaria . . X X . X
Potentilla argentea . . X X X X
Potentilla heptaphylla . . X X . X
Potentilla neumanniana . . X X X X
Potentilla pusilla . . X . . .
Potentilla reptans . . . X X X
Prenanthes purpurea X . . . . .
Prunella vulgaris X . . X . .
Prunus spinosa . . X X X X
Pseudolysimachion spicatum . . X X . .
Pseudotsuga menziesii X . . X . .
Pulmonaria obscura X X . X X .
Pulsatilla pratensis . . X X . X
Pyrethrum corymbosum . X X X X X
Pyrus pyraster . . X X . .
Quercus petraea . X X X X X
Quercus robur . . . X . .
Ranunculus lanuginosus X X . . . .
Ranunculus repens X X . X . .
Rhamnus catharticus . . X X . X
Robinia pseudacacia . . X X . X
Roegneria canina . . X . X .
Rosa agrestis . . . X . .
Rosa canina . . X X X .
Rosa corymbifera . . . X . .
Rosa gallica . . X X . X
Rosa rubiginosa . . X X . .
Rubus fruticosus spec. agg. . . X X X X
Rubus idaeus X X X . . .
Rumex acetosa . . X . . .
Rumex acetosella (inc. angiocarpus) . . X X . X
Rumex crispus . . . X . .
Rumex obtusifolius . . . X . .
Rumex sanguineus . . . X . .
Rumex thyrsiflorus . . . . . X
Sagina procumbens . . . X . .
Salvia pratensis . . X X . X
153
Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6
Sambucus nigra X X X X . X
Sambucus racemosa X X . X X .
Sanguisorba minor . . X X . X
Sanicula europaea X . . X X .
Saponaria officinalis . . X X . X
Scabiosa columbaria . . . . . X
Scabiosa ochroleuca . . . . . X
Scleranthus annuus . . . X X .
Scleranthus perennis . . . . . X
Scrophularia nodosa X . . X X .
Sedum acre . . X X . .
Sedum album . . X X . X
Sedum maximum . . X X X X
Sedum spurium . . X . . .
Sedum reflexum . . X X . .
Sedum sexangulare . . X X X X
Senecio fuchsii X X X X X .
Senecio jacobaea . . . . . X
Senecio nemorensis . . . . X .
Senecio viscosus . . . . X .
Seseli osseum . . X . . X
Silene nutans . . X X X X
Silene vulgaris . . . X X X
Sisymbrium strictissimum . . X . . .
Solanum nigrum . . . . X .
Sorbus aria agg. . . X X . X
Sorbus aucuparia . . . X . .
Sorbus torminalis . . X X X X
Spergula arvensis . . . . . X
Spergularia rubra . . . . X .
Stachys recta . . X X X X
Stachys sylvatica X X . X . .
Stellaria holostea X X X X X X
Stellaria media . . X . . .
Stellaria nemorum X X . X . .
Stellaria uliginosa X . . X . .
Steris viscaria . . . . X .
Stipa joannis . . X . . .
Swida sanguinea . . X X . .
Symphoricarpos albus . . . . . X
154
Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6
Tanacetum vulgare . . . X X X
Taraxacum laevigatum agg. . . X X . X
Taraxacum officinale agg. . . X X . X
Teucrium botrys . . X X . X
Teucrium chamaedrys . . . X . X
Thlaspi caerulescens . . X X . .
Thymus pulegioides . . X X X X
Tilia cordata . X X X . .
Tilia platyphyllos . . X X . .
Torilis japonica . . X X . .
Tragopogon orientalis . . . . . X
Trifolium alpestre . . . X X X
Trifolium arvense . . X X . X
Trifolium campestre X . X . . X
Trifolium repens . . . X . .
Trifolium atriatum . . . . . X
Turritis glabra . . X X . .
Tussilago farfara . . . X . .
Typha latifolia . . . X . .
Ulmus glabra . X X X X X
Ulmus minor . . X X . .
Urtica dioica X X X X X X
Valerianella locusta . . X X . X
Verbascum densiflorum . . X X X .
Verbascum lychnitis X . X X . X
Verbascum nigrum . . X X X X
Verbascum nigrum x lychnitis . . . X . .
Veronica beccabunga X . . . . -
Veronica chamaedrys . X . X X .
Veronica dillenii . . X X . .
Veronica montana X X . . . .
Veronica officinalis X . . X X X
Veronica serpyllifolia . . . X . X
Veronica sublobata . . X X . .
Veronica teucrium . . X X . X
Viburnum opulua X . . . . .
Vicia angustifolia . . . . . X
Vicia cracca . . . X . .
Vicia dumetorum X . . X . .
155
Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Vicia hirsuta X . . X . X
Vicia lathyroides . . . X . .
Vicia pisiformis . . . . X .
Vicia sepium X . X X X X
Vicia sylvatica X . . X X X
Vicia tetrasperma . . . X . .
Vincetoxicum hirundinaria . . X X X X
Viola canina . . X X . .
Viola collina . . X X . X
Viola hirta . . X . . X
Viola reichenbachiana X . . X X X
Viola riviniana . . X X X .
Viola tricolor subsp. subalpina . . X X . .
Viscum album subsp. abietis . . X . . .
Druhová diverzita Čertovy skály je vyšší /také skalní těleso Čertovy skály je
podstatně mohutnější/. Ze skalních druhů a z druhů plášťů světlomilných lesů zde
bylo zaznamenáno několik druhů, které nebyly na Kněžské skále dosud nalezeny:
Alyssum montanum, Antennaria dioica, Anthemis tinctoria, Anthericum liliago,
Arabidopsis thaliana, Aster amellus, Avenula pratensis, Betonica officinalis,
Bupleurum falcatum, Carex montana, Cephalanthera rubra, Clinopodium vulgare,
Corydalis intermedia, Cystopteris fragilis, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora,
Epilobium collinum, Erophila verna, Gagea lutea, Gagea pratensis, Galium x
pomeranicum, Hieracium caespitosum, Hieracium cymosum, Hieracium umbellatum,
Koeleria macrantha, Lilium martagon, Linum catharticum, Medicago minima,
Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla anglica, Potentilla pusilla,
Pseudolysimachion spicatum, Sedum acre, Sedum reflexum, Stipa joannis, Swida
sanguinea, Thlaspi caerulescens, Vicia lathyroides, Vicia tetrasperma aj.
Na Kněžské skále byly naopak nalezeny další druhy, které jsme na Čertově
skále dosud nezjistili: Allium oleraceum, Allium vineale, Alyssum alyssoides, Avenula
pubescens, Berteora incana, Bromus erectus, Carex praecox, Carex spicata,
Centaurea rhenana, Centaurea triumfettii, Cephalanthera damasonium, Cirsium
acaule, Festuca rupicola, Helianthemum nummularium subsp. ovatum, Jasione
montana, Lactuca viminea, Medicago lupulina, Peucedanum oreoselinum, Sagina
156
procumbens, Scabiosa columbaria, Scabiosa ochroleuca, Scleranthus perennis,
Spergula arvensis, Trifolium striatum atd. /cf. uvedený seznam/.
POZNÁMKY K OCHRANĚ FLÓRY A VEGETACE
Návrh na ochranu lokality čertova skála podal doc. dr. Vachtl, aby se ochránil
"nejkrásnější odkryv polštářových spilitových láv v celém českém algonkiu". Úředně
byla státní přírodní rezervace Čertova skála zřízena z uvedených důvodů vyhláškou
ministerstva školství, věd a umění ze dne 27. ledna 1949.
Vůdčím fenoménem ochrany je tedy geologie a geomorfologie, což potvrdila i
prověrková komise státní ochrany přírody v roce 1962 a navrhla území k přehlášení
na chráněný přírodní výtvor, kategorii podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně
přírody, pro "zejména krasové jevy, skalní útvary, významné stromy a jejich skupiny".
Tento návrh nebyl do současné doby realizován. Naopak v rámci nových prověrek
chráněných území ČSR bylo v roce 1983 doporučeno rozšířit původní motivaci
ochrany pro toto území a po terénním šetření vzhledem k zajímavým společenstvům
na celý ekosystém, a tím ponechat dosavadní kategorii státní přírodní rezervace.
RIVOLA (1974) se ke kategorizaci nevyjadřuje, ale na podkladě botanické
revize chráněného území a okolí nedoporučuje případné územní rozšíření /kým
navrhováno?/, protože přilehlé porosty jsou velmi narušeny výsadbou introdu-
kovaných dřevin /smrk, borovice a modřín/.
Výnosem MŠVÚ bylo chráněné území vymezeno parcelou č. 449 v katastrálním
území Hracholusky plochy 2,34 ha /bez silnice, která je součástí parcely,pouze 2,18
ha/. Protože území leží na lesním půdním fondu, je z praktického hlediska vymezeno
lesními porosty /c1 a d1 oddělení 40 a bezlesí 81 v polesí Slabce/. Celkově jde o
poněkud větší plochu, na kterou se vztahují ochranné podmínky vyplývající z výnosu:
"na ploše rezervace bude hospodaření usměrněno tak, aby byl zachován přírodní ráz
rezervace". Z chráněných druhů podle vyhlášky MK ČSR č. 54/1958 Ú. l. se ve
sledovaném území vyskytuje celkem 15 taxonů, z toho byly jenom v území SPR
Čertova skála nalezeny Anthericum li-liago, Aster amellus, Cephalanthera rubra,
Dictamnus albus, Lilium martagon a Stipa joannis. Naopak jen na Kněžské skále
Centaurea triumfettii a Cephalanthera damasonium, na Dlouhé hoře Cephalanthera
longifolia a ve stinných roklích kolem Písařova vrchu Daphne mezereum a Lunaria
rediviva. Prakticky po celém území roztroušeně rostou na výslunných svazích z
157
chráněných druhů Anthericum ramosum, Aurinia saxatilis, Juniperus communis
subsp. communis a Pulsatilla pratensis; částečně chráněná je Primula veris.
Z taxonů červeného seznamu (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) se
ze skupiny C II, taxony silně ohrožené, vyskytují ve sledovaném území Cephalanthe-
ra rubra a Pulsatilla pratensis, ze skupiny C III, tj. ohrožených, pak Abies alba,
Anthemis cotula, Anthericum liliago„ Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia
saxatilis, Cephalanthera damasonium, C. longifolia, Daphne mezereum, Dictamnus
albus, Jovibarba sobolifera, Juniperus communis subsp. communis, Lactuca
perennis, Omphalodes scorpioides, Primula veris, Rosa gallica a Stipa joannis a
konečně ze skupiny C IV, taxonů zasluhujících zvýšenou pozornost, zde roste
Hieracium pallidum agg., Lactuca viminea, Lunaria rediviva, Melica pieta, Myosotis
sparsiflora, Peucedanum oreoselinum, Pseudolysimachion spi-catum, Seseli osseum
a Trifolium striatum.
Z hlediska vegetace jsou prakticky všechna přirozená společenstva velmi
cenná. Nejvíce druhově nasycena jsou lemová společenstva a zvláště společenstva
teplomilných křovin, kde se stýkají xerotermní skalní druhy s lemovými i teplomilnými
hájovými druhy. Tyto porosty jsou nepravidelně vytvořeny na sutích a hlinitých
kuželech pod skalami a jsou vzhledem k možnosti zátopy ohroženy nejvíce /úplné
zničení/. Podobný osud by stihl i roklinová společenstva /Arunco-Aceretum, Lunario-
Aceretum, Lunario-Alnetum/ v hlubokých inverzích, která by se svou mimořádně
cennou vegetací zmizela rovněž beze stopy; část xerofilních skalních společenstev
by zůstala zachována jen při vrcholu Čertovy skály. Kněžská skála by se svou
pestrou vegetací zcela zmizela pod vodou. Zmizel by rovněž typ tolitové doubravy
/Cynancho-Quercetum poetosum/, který je spíše vázán na dolní poloviny svahů /na
rozdíl od Cynancho-Quercetum typicum/. Relativně nejméně ohrožena jsou tedy z
tohoto hlediska společenstva při hranách svahů.
ZÁVĚR
Čertova a Kněžská skála jaou považovány za význačný geologický a geomorfo-
logický fenomén, který se krajinářsky výrazně uplatňuje především z pohledu od řeky
Berounky. Geologická stavba byla také motivací pro vyhlášení územní ochrany u
Čertovy skály. Z geologického i geomorfologického hlediska je i širší okolí velmi
různorodé, což spolu s expozičními změnami vytváří předpoklady pro velkou
158
druhovou a vegetační pestrost, která byla autory ověřena. Ve sledovaném území
bylo zjištěno kolem 450 druhů vyšších rostlin a bylo zaznamenáno 13 přirozených
rostlinných společenstev. Na úrovni asociace se přitom z fytocenologického hlediska
nestudovala sekundární vegetace a kulturní porosty. Značná diverzita druhů i
společenstev podtrhuje přírodovědecký význam dosavadního chráněného území.
Motivaci ochrany je nutno proto rozšířit i na flóru a vegetaci v souladu se závěry
ochranářské prověrky z roku 1983.
Vegetaci skalních stěn tvoří zablokovaná sukcesní stadia společenstev svazu
Alysso-Festucion pallentis, která se změnou sklonu a s přibývající půdní vrstvou
přecházejí přes společenstva lemů třídy Trifolio-Geranietea a teplomilných křovin do
lesních společenstev skalních sutí a svahů. Z hlediska režimu ochrany přírody je
proto možno ponechat bez zásahu skalní a lemová společenstva včetně
společenstev teplomilných křovin a pozornost věnovat dosavadním lesním
společenstvům vlastního chráněného území i bezprostředního okolí. Tato
společenstva jsou poznamenána lesním hospodářstvím, např. nevhodnou strukturou
stejnověkých porostů a introdukcí nepůvodních dřevin /Pinus nigra, Larix decidua/,
jejichž porosty mají nepříznivý vliv na vegetaci bylinného patra. Proto je nutné
introdukované dřeviny nahradit stanovištně odpovídajícími druhy /Carpinus betulus,
Quercus petraea, v suťových polohách Tilia platyphyllos, Acer platanoides, A.
pseudoplatanus/. Z floristického hlediska představuje komplex Čertovy a Kněžské
skály, kromě Týřovické skály, Baby a Kabečnice, nejbohatší lokalitu Křivoklátska.
Spolu s blízkou Týřovickou skálou, Velkou Pleší a údolím Úpořského potoka tvoří
organický přírodní celek koncentrující většinu typů ekosystémů Křivoklátska. Tato
skutečnost by měla mít rovněž význam při ochranářské zonaci CHKO Křivoklátsko.
Zusammenfassung
In weiterer Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im
Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko /Mittelböhmen/ wurden ca 450 Pflanzenarten
festgestellt. Zu den selten vorkommenden und geschützten Arten gehoren Anthericum
liliago, A. ramosum, Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii,
Cephalanthera damasonium, C. longifolia, C. rubra, Daphne mezereum, Dentaria
enneaphyllos, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora, Hieracium pallidum agg., Juniperus
communis subsp. communis, Lactuca perennis, Lilium martagon, Lunaria rediviva, Melica
159
picta, Poa nemoralis subsp. rigidula, Pulsatilla pratensis, Rosa gallica, Scabiosa columbaria,
Stipa joannis und Veronica montana.
Die natürlichen Pflanzengesellschaften /13 Assoziationen/ bilden eine Reihe von den
Inizialstadien auf den sonnigen Felsen /Verband Alysso-Festucion pallentis/, über die
Saumgesellschaften /Trifolio-Geranietea/ und die Gesellschaften der xerothermen
Sträuchern zu den Waldgesellschaften /Cynancho-Quercetum, Helampyro-Carpinetum/.
Der Felsen Čertova skála ist ein geologisches Naturschutzgebiet /polsterförmige Lava/.
Auf Grund der botanischen Untersuchung schlagen die Autoren vor, die
Naturschutzmotivierung auch an die Flora und Vegetation erweitern.
Literatura
ČEPEK,L. et ZOUBEK,V. /red./, 1961: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000. - 214. p., Praha.
ČEŘOVSKÝ,J. et HOMOLÁČ.M., 1963: Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území Středočeského kraje za rok 1962. - 158 p., Praha.
DIERSCHKE,H., 1974: Saumgesellschaften im Vegetations- und Standortsgefälle an Waldrändem. - Scr. Geobot., Gottingen, 6: 1-246.
HOLUB, J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ, J., 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. - Preslia, Praha, 51: 213-237.
HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohem. Centr., Praha, 4: 72-83.
KOLBEK,J., 1978: Beitrag zur Kenntnis des Woodsio-Asplenietum und Asplenietum septentrionalis in Böhmen. - Preslia, Praha, 50: 213-224.
KOLBEK,J. et KURKOVÁ,J., 1979: Cymbalarietum muralis GÖRS 1966 v průhonickém parku. - Zprv. Čs. Bot. Společ., Praha, 14: 23-25,
MLADÝ,F., 1983: Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. - Bohem. Centr., Praha, 12: 35-89.
MORAVEC,J. et al., 1982: Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. - In: Vegetace ČSSR, ser. A 12: 1-292, Praha.
MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva české socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 14(1983), append. 1: 1-110 et (1)-(19).
NĚMEC,J. 1983: Geologie Státní přírodní rezervace Čertova skála. - Bohem. Centr., Praha, 12: 7-18. N
EUHÄUSL0VÁ,Z. et KOLBEK,J. /red./, 1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat´BÚ ČSAV. - 224 p., Průhonice.
QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, no. 16: 1-73.
RIVOLA,M., 1974: Zpráva o revizi SPR Čertova skála. - ms., /depon. SÚPPOP, Praha/.
VESECKÝ,A. et al., 1958: Atlas podnebí Československé republiky. - 1-13 p. et map., Praha.
160
WITSCHEL,M., 1980: Xerothermvegetation und dealpine Vegetationskomplexe in Südbaden. - Beih. Veroff. Naturschutz Landschaftspflege Baden- Württemberg, Karlsruhe, 17: 1-212.
Adresy autorů:
RNDr. Jiří Kolbek, CSc.,
Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice
RNDr. Václav Petříček,
Státní ústav památkové péče a ochrany přírody,
Valdštejnské nám. 1, 118 01 Praha 1
161
Bohemia centralis, Praha, 14: 161 - 179,1985
Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci
v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající
části okresu Rakovník
Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im
benachbarten Teil des Kreises Rakovník
František MLADÝ - Jiří KOLBEK
Květena určitého území je otevřený a dynamický systém, ve kterém se trvale
mění kvalita i kvantita jejího druhového složení. Počet druhů cévnatých rostlin,
zjištěný v současné době, jejich rozšíření a kvantitativní zastoupení ve vymezeném
územním celku je výsledkem florogenetických změn v postglaciálním a
pravděpodobně i v pleistocénním období za posledních asi 15 000 let, tj. v nejmladší
etapě vývoje přírody. V období od pozdního glaciálu až po subrecent rozlišujeme 8
rozdílných časových úseků (LOŽEK 1980), které byly klimaticky různě příznivé pro
šíření a pronikání rostlinných druhů do ne-zaledněných částí střední Evropy z jejich
glaciálních refugií.
V prvních fázích probíhal postglaciální vývoj květeny spontánně a bez pod
statných vlivů člověka. V době asi před 8000 lety začal člověk-zemědělec svou
činností a postupnou redukcí ploch lesních porostů intenzivněji ovlivňovat přírodu, a
tím usměrňovat její vývoj. Intenzita jeho vlivu se v dalších obdobích stále zvyšovala
a do území byly zavlečeny druhy, které sem v té do bě přirozenou migrací nemohly
proniknout /archeofyta/. Tento stav trval po několik tisíciletí a vlivem dále pokračující
lidské činnosti vznikla zhruba před 1500 lety kulturní krajina blízká přírodě, jejíž
vegetační strukturu tvořily podle lokálně rozdílných stanovištních podmínek lesní,
luční, past-vinné a polní porosty v různém vzájemném plošném poměru.
V historické době s přibývajícím počtem obyvatel se dále zvyšoval stupeň
ovlivňování přírody. Ke změnám složení květeny a dosud nedotčených ekotypů
162
přispěla např. stavba hradů, zakládání rybníků, zvýšená potřeba dřevní hmoty po
častých požárech středověkých měst apod. Vlivem rozšiřujícího se pohybu obyvatel
na větší vzdálenosti se stále častěji zavlékají další většinou ruderální druhy, jak se to
nezáměrně stávalo i v historické době /neofyta/.
Dalším mezníkem, kdy proběhly velkoplošné a rozsáhlé změny ve složení ve-
getace, byl začátek lesních kultur /od poloviny 18. století/. V té době se v nižších
polohách začalo s výsadbou borovice, později hlavně smrku a v menším množství
také modřínu na úkor dříve převažujících listnatých porostů s jedlí a s vzácným
tisem. Ve 2. polovině 19. století ovlivnily podmínky pro pronikání dalších druhů
rozvíjející se důlní činnost a stavba železniční sítě.
V současnosti je příroda stéle intenzivněji a více ovlivňována. V 50. letech to
byla zprvu hospodářsko-technická úprava zemědělských pozemků, některé
nevhodné meliorační zásahy, rychle pokračující chemizace zemědělství a všeobecně
se zvyšující znečisťování přírodního prostředí, tzn. ovzduší, vod i půd. Po roce 1970
vlivem zjednodušení přirozené diverzity ekologických podmínek zanikly mnohé
ekotypy vyznačující se specifickými vlastnostmi, byly zničeny ostrůvky rozptýlené
zeleně a zredukovaly se luční, pastvinné a pramenišť ní druhy, a to v rozsahu, který v
minulosti neměl obdoby. Na mnoha místech tak byla nezvratně porušena
mozaikovitost výskytu ohrožených druhů odpovídající přirozeným geomorfologickým,
pedologickým a hydrologickým podmínkám a byla tak otevřena cesta pro
velkoplošnou invazi ruderálních druhů.
Uvedené důvody byly podnětem k vypracování dále uvedeného přehledu o
současném stavu rozšíření ohrožených druhů rostlin v nejzápadnější části Středo-
českého kraje. Připojený seznam 550 vybraných druhů se týká území, které zahrnuje
okres Rakovník a CHKO Křivoklátsko včetně jejích částí přesahujících do okresů
Plzeň-sever, Rokycany, Beroun a Kladno s celkovou rozlohou 1233 km2 Za dobu 200
let trvání botanického výzkumu (HAENKE 1786) bylo v území zjištěno zhruba 1200
planých, zplanělých a zavlečených druhů cévnatých rostlin. Z toho je 300-400 druhů
obecně rozšířených a 250 vzácných. Ostatní druhy se vyznačují středním stupněm
hojnosti, i když v jednotlivých fytogeografických okresech je jejich rozšíření podle
odlišných stanovištních podmínek velmi rozdílné, popřípadě v některých jejich
částech mohou tyto druhy i chybět.
Z fytogeografického hlediska území náleží převážně obvodu mezofytikum s
fytogeografickými okresy /dále fyt. okr./ 30 - Jesenicko-rakovnická plošina a 32 -
163
Křivoklátsko. Menší část území patří fytogeografickému obvodu termofytikum
reprezentovanému fyt. okr. 6 - Džbán a drobnými přesahy fyt. okr. 2. Střední Pohoří
na severu /v okolí Vlkova, Vrbice a Jesenice/ a fyt. okr. 8 -Český kras v jihovýchodní
části území /u Trubína a u Trubské/.
V připojeném seznamu je značkami uvedeno rozšíření druhů v uvedených třech
fytogeografických okresech /6, 30, 32/, které se odlišují kvalitativním i kvantitativním
složením květeny. Rozdíly způsobují vlastnosti geologického podkladu a z toho
26. Mapa území: plná linka - hranice fytochorionů; tečkovaná linka - CHKO Křivoklátsko;
čárkovaná linka - hranice okresu Rakovník; B-Džbán, C-Jesenicko-rakovnická plošina, D-
Křivoklátsko.
164
vyplývající pedologické podmínky a geomorfologie povrchových tvarů terénu. Podél
hranic těchto fytogeografických celků jsou soustředěny gradientové linie vyjadřující
nejvýraznější změny ve složení flóry /květenný kontrast/.
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA FYTOGEOGRAFICKÝCH OKRESŮ
FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 2 - DŽBÁN
V tomto okrese převažují sedimenty křídového útvaru s degradovanými plo-
šinami a s hlubokými jednostrannými erozními údolími zaříznutými do karbonské-ho
podloží. Charakteristickými typy vegetace jsou společenstva na slínech, opukových
hranách a stráních, výchozech cenomanských pískovců, svahových pramenných
horizontech a na údolních loukách poloslatinného typu. Mnohá stanoviště mají
reliktní ráz. Větší část je lesním územím. K význačným druhům patří např. Anemone
sylvestris, Arctostaphylos uva-ursi, Carex flacca, C. pediformis, C. tomentosa,
Cephalanthera damasonium, Chamaebuxus alpestris, Corallorhiza trifida, Coronilla
vaginalis, Cypripedium calceolus, Erysimum odoratum. Gentianella ciliata, Orchis
purpurea, Pleurospermum austriacum, Tetragonolobus maritimus a Viburnum
lantana. Kromě skalních druhů chybí např. Aruncus vulgaris, Dentaria bulbifera, D.
enneaphyllos, Corydalis cava, C. intermedia. Comarum palustre, Lamium
maculatum, Thlaspi caerulescens a Steris viscaria. Výjimečný je výskyt
montánnějších typů v chladových kotlinách v údolích /v tzv. dolech/. Vysoký podíl na
složení květeny mají termofyta.
FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 30 - JESENICKO-RAKOVNICKÁ PLOŠINA
Geologický podklad zde tvoří horniny karbonu a krystalinika čistecko-
jesenického masivu. Na krystaliniku jsou vyvinuty málo úživné půdy. Podobně je
tomu na měkkých a labilních karbonských sedimentech a na neogenních štěrcích
trvale vystavených, zvláště mimo les, denudací a erozi, které modelují převážně
nevýrazný terén s malou reliéfovou energií. Původními porosty na zemědělském
půdním fondu byly v minulosti většinou acidofilní doubravy. Zbytky přirozenější
vegetace se maloplošně zachovaly na písčitých půdách, sprašových návějích a
zrašeliněných údolních aluviích. Lokálně /Jesenicko, Novostrašecko/ se uplatňuje i
rybniční květena. Vápnitější podklady kromě spilitového ostrůvku u Drahouše a
165
svahových hlín na jižním úpatí Džbánu chybějí. Vzhledem k vlastnostem podkladu
rovněž chybí skalní květena a význačnější termofyta, která sem pronikají ve směru
hřbetnice mezi dvěma větvemi Rakovnické kotliny od severozápadu z Podbořanska,
popřípadě v novější době podle železniční trati ze Žatecka. Z význačných druhů se
vyskytují: Cirsium heterophyllum,Corynephorus canescens, Drosera rotundifolia,
Sedum villosum, Viola palustris a v minulosti Chimaphila umbellata a hojné
Parnassia palustris a Trollius altissimus.
FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 32 - KŘIVOKLÁTSKO
Osou území je hluboké údolí Berounky, kde na převládajícím skalním podkladu
s členitým reliéfem vhloubeným do algonkické paroviny se vyskytují ekotopy s
extrémními stanovištními podmínkami. Patří k nim skalní kulisy a ostrožny
orientované k jihu a chladové kotliny v údolí toků. Uplatňuje se tu zvrat vegetačních
stupňů. Většinu území zaujímá les. Chybějí zde druhy rašelinných a písčitých
ekotopů, s výjimkou výskytu na štěrkopískových terasách. Kromě lesní vegetace je
dominantní vegetace skal a údolní druhy v nivě a na říčních terasách. Četná
naleziště jsou reliktního charakteru. Vysokým podílem v bylinném patře lesních
porostů jsou zastoupeny taxony význačných druhových skupin indikující
společenstva bučin, habrových doubrav a svahových subxerofilních doubrav na
kyselém podkladu. Z chorologicky význačných druhů v území rostou Allium strictum,
A. ursinum, Arctium nemorosum, Aruncus vulgaris, Corydalis cava, C. intermedia,
Cardamine flexuosa, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Festuca altissima, Gagea
bohemica, Galium saxatile, Isopyrum thalictroides, Lamium maculatum, Lysimachia
nemorum, Melica picta, Omphalodes scorpioides, Orthantha lutea, Poa badensis,
Polygonatum verticillatum, Primula elatior, Saxifraga paniculata, S. rosacea, Sesleria
albicans, Stipa joannis, Taxus baccata, Thlaspi caerulescens, Veronica montana a
Woodsia ilvensis. Některé kalcikolní druhy Džbánu a českého krasu buď úplně
chybějí, nebo se jen výjimečně a ojediněle vyskytují na diabasech při jižní hranici
CHKO Křivoklátsko; rovněž se zde nevyskytují druhy písčitých a rašelinných ekotopů,
např. Anemone sylvestris, Carex ericetorum, Cypripedium calceolus, Diphasiastrum
complanatum, Hypericum humifusum, Lycopodium annotinum, Menyanthes
trifoliata, Orchis purpurea, Thymus serpyllum aj.
166
VYSVĚTLIVKY K DRUHOVÉMU SEZNAMU
V jednotlivých skupinách jsou vybrané druhy uvedeny abecedně podle latin-
ských jmen. Nomenklatura je uvedena podle NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK (1982).
Charakteristika výskytu druhů je uváděna těmito symboly:
A - výskyt v celém území, tj. ve všech třech fytogeografických okresech;
B - výskyt ve fytocenologických okrese Džbán v rámci hranic okresu Rakovník;
C - Jesenicko-rakovnická plošina v rámci hranic okresu Rakovník včetně dvou přesahujících malých výběžků fytochorionu střední Poohří;
D -fytocenologický okres Křivoklátsko v rámci hranic CHKO včetně přesahující části fytocenologického okresu Český kras.
Velká písmena /A, B, C, D/ označují vzácný výskyt, malá /b, c, d/ hojnější výskyt.
Bližší informace o jednotlivých druzích jsou uvedeny číselně:
1. druhy vícekrát neověřené, pravděpodobně zaniklé, vyhynulé, popřípadě vy-
2. hubené ;
3. ohrožené druhy;
4. druhy prokazatelně původní, zjištěné až v posledních 40 letech;
5. druhy taxonomicky nově vylišené;
6. druhy v území dosud nezjištěné, s možností okrajového průniku z okolních území;
7. reliktní druhy;
8. archeofy;
9. neofyt.
Za některými druhy je uveden první autor nálezu nebo sběru, popřípadě autor
posledního zjištění s citací, popřípadě s doplňující poznámkou. Rok uvedený za
jménem autora po pomlčce značí nepublikovaný údaj nebo datum uvedené na
schedě herbářové položky. U některých vzácných druhů je na konci řádku za
pomlčkou uveden počet dosud zjištěných lokalit, i když jejich počet je v současnosti
zpravidla menší. Označení, uvedené v závorce, např. /C 8/, znamená druhotné
stanoviště, zkratka introd. znamená po introdukci dále se šířící druh.
Autoři děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých údajů.
I. SKUPINA
K této skupině patří druhy chráněné a částečně chráněné podle vyhlášky 54 ze
dne 18. dubna 1958. Částečně chráněné druhy jsou označeny /§/ před jménem
druhu. V této skupině je začleněno celkem 83 druhů.
167
Aconitum variegatum B 2, D 2, Aconitum vulparia B 2, D 2, Anemone sylvestris B 2, Anthericum liliago B 2, D 2, Anthericum ramosum B 2, D 2, Aquilegia vulgaris B 2, D 2, Arctostaphylos uva-ursi B 2, 3, 6, Arnica montana A 2, Aster amellus B 2, D 2, Astragalus cicer A 2, Astragalus onobrychis D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Aurinia saxatilis D 6.
Blechnum spicant B 8, C 8, Botrychium lunaria A 2.
Campanula glomerata B 2, D 2, Centaurea triumfettii B 2, D 2, Cephalanthera damasonium A 2, Cephalanthera longifolia B 2, D 2, Cephalanthera rubra B 2, D 2, 3, Ceteracah officinarum D 1 (ROHLENA 1924, KAVINA 1928) - 1, Chamaebuxus alpestris b 2, 6, C 2, 6, D 2, 6, Clematis recta B, D, Clematis vitalba A 8 introd., Coeloglossum viride B 2, C 2, Cornus mas B 2, D 2, Cypripedium calceolus B 2.
Dactylorhiza fuchsii C 2, Dactylorhiza majalis A 2, Daphne mezereum A 2,
Dianthus superbus D 2, Dictamnus albus B 2, D 2, Diphasiastrum complanatum C 2, Drosera rotundifolia C 2.
Epipactis atrorubens D 2, Epipactis helleborine A 2, Epipactis palustris C 2 - 3, Epipactis purpurata A 2.
Gagea bohemica D 2, 3 - 1, /§/ Galanthus nivalis D 1 (MALOCH 1934), Gentiana cruciata B 5, C 2-2, Gentiana pneumonanthe C 2, D 2, Gentiana verna B 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 1 (WURM 1903) - 2, Gentianella amarella C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877, WURM 1903), Gentianella baltica C 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Gentianella ciliata A 2, Gentianella aspera C 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, KRIST 1934 ut Gentiana germanica), Gymnadenia conopsea D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) - 1.
Huperzia selago B 5.
Iris pseudocorus A 2, Iris sibirica A 2. Juniperus communis A 2.
Ledum palustre C 1, 6 (GEBHART, RATAJ et OSVALD 1949) - 1, Leucojum vernum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, NETUŠIL 1943), D 2, Lilium martagon A 2, Linum tenuifolium B 1 (ČELAKOVSKÝ 1886), Lunaria rediviva D 2, Lycopodium annotinum B 2, 3 - 1, Lycopodium clavatum A 2.
Melittis melissophyllum A 2, /§/ Menyanthes trifoliata C 2.
Nuphar lutea C 8 introd., D 2, Nymphaea alba A 8 introd., Nymphaea candida A 8 introd., Nymphoides peltata D 2, 3 - 1.
Ophioglossum vulgatum B 2, C 2, Orchis coriophora D 1 (OPIZ 1823, VESELÝ 1944), Orchis morio A 2, Orchis purpurea B 2, Orchis ustulata D 2.
Platanthera bifolia A 2, Platanthera chlorantha A 2, /§/ Primula elatior B 5, D 2, /§/ Primula veris A 2, Pulsatilla pratensis B 2, D 2.
168
Saxifraga paniculata D 2, 6, Saxifraga rosacea D 2, 6, Stipa joannis D 2, Stipa pulcherrima D 2.
Taxus baccata D 2, 6.
Verbascum phoeniceum B 5, C 1, Veratrum nigrum B 5, /§/ Vinca minor A 2, 8 introd.
Woodsia ilvensis D 6 - 3.
II. SKUPINA
Druhy této skupiny jsou ve vymezeném území vzácné a jsou ohrožené; mají
zvláštní význam florogenetický a ekologický. Tuto skupinu doporučujeme pro její
genofondový význam lokálně chránit vyhláškou příslušných ONV. Většina těchto
druhů je vázána na stanoviště, která jsou v dnešní době vystavena mimořádnému
civilizačnímu tlaku a jejich výskyt je velmi plošně redukován. Z formačního hlediska
byly mezi ohrožené a vzácné druhy zařazeny druhy mokrých luk, které vzhledem k
dnešnímu způsobu hospodaření rychle mizí, dále druhy teplomilné, jejichž rozšíření
je vázáno na území kolem toku Berounky a severní část okresu Rakovník a je nutné
znát jejich pronikání do ostatních částí, dále druhy obecně citlivé na změny v
hospodaření, druhy obecně vzácné a druhy, které sem pronikají ze sousedních
fytogeografických celků a mající jen několik lokalit. Je zahrnuto též několik druhů ze
skupin starých osídlenců provázejících kulturní rostliny /archeofyta/ a některé druhy,
které do území pronikají v nejmladší době /neofyta/. Jde rovněž o druhy, které v
určitých částech území neměly ani v minulosti příliš vhodných stanovišt, a to skalní a
údolní /v území Džbánu a Jesenicko-rakovnické plošiny/ druhy a druhy rašelin a
písčin /na Křivoklátsku/. Sem jsou zahrnuty i druhy, které se vyskytují v okrajových
částech území a jejichž rozšíření navazuje na hojnější výskyt v sousedních
oblastech. Dále sem lze zahrnout některé segetální druhy, jejichž úbytek je vázán na
změnu zemědělského hospodaření, a druhy s výjimečným a izolovaným výskytem. V
této skupině je 110 druhů:
Achillea ptarmica A 2, Agrostemma githago A 1, 7 (KREJČ 1858-1874, MLADÝ -
1958), Allium scorodoprasum D 2, Allium strictum D 2 - 2, Allium ursinum D 2,
Alyssum montanum B 5, D 6, Androsace elongata D 2, Armeria vulgaris A 2,
Arnoseris minima C 1 (WURM 1903, STŘÍBRSKÝ 1940), D 1 (DOSTÁL 1948--
169
50), Aster linosyris B 2, D 2, Artemisia pontica B 2, D 2, Aruncus vulgaris B
(zplanělý), d.
Berula erecta A 2, Buglossoides purpurocaerulea B 2, 6, D 2, 6, Butomus umbellatus
D 2.
Cerasus fruticosa D 2, Cerinthe minor A 2, 7?, Chimaphila umbellata C 1
(STŘÍBRSKÝ 1932, 1940, MLADÝ - 1949, vyhubena alpinkáři) - 2, Cirsium
pannonicum B 2, D 2 - 2, Corallorhiza trifida B 2, Coronilla vaginalis B 2, 6,
Corynephorus canescens B 2, C 2.
Dentaria enneaphyllos D, Dianthus seguieri A 2, 6, Digitalis grandiflora A 2.
Epipogium aphyllum C 1 (NETUŠIL 1940), Equisetum hyemale C 1 (NETUŠIL 1940--
1944) - 1, Equisetum x moorei C 1, 3 (MLADÝ 1958 ut E. hyemale, MLADÝ
1974) - 1, Equisetum ramosissimum B 2, Eriophorum angustifolium A 2,
Eriophorum latifolium A 2.
Ficaria calthifolia B 5.
Gagea arvensis B 1 (NETUŠIL 1944, MLADÝ - 1949), Gagea minima D 1
(ČELAKOVSKÝ 1883), Galium tricornutum B 1, 8 (NETUŠIL 1940-1944), Geum
rivale A 2 Gnaphalium luteo-album D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) - 1, Goodyera
repens D 1 (ČELAKOVSKÝ 1889, KOLBEK - 1964).
Helichrysum arenarium C 2, D 2, Hierochloe australis B 2, D 2, Hydrocharis morsus-
ranae D 2, Hypericum humifusum C 2, Hypochoeris glabra C 2, 7?.
Inula britannica B 2, D 2, Inula germanica C 1 (WURM 1903, HROUDA 1972) - 1,
Inula hirta B 2, D 2, Inula salicina A 2, Isopyrum thalictroides D 2, 6.
Jovibarba sobolifera D 2.
Lactuca perennis D 2, Laserpitium latifolium B 2, D 2, Linaria arvensis A 1
(ČELAKOVSKÝ 1883, MLADÝ 1958), Lonicera nigra D 3 - 1.
Melampyrum cristatum B 2, 6, D 2, 6, Moehringia muscosa D 1, 6 (ČELAKOVSKÝ
1883, GINTL - 1905 sched., zaniklo zátopou přehrady) - 1, Moneses uniflora A 2.
Nonea pulla A 2, 7?.
Orthantha lutea D 2, 6-1, Oxytropis pilosa D 2.
Parnassia palustris A 2, Pedicularis palustris A 2, Pedicularis sylvatica A 2,
Phyteuma orbiculare A 2, Pinguicula vulgaris C 2, Poa badensis D 1 (MLADÝ
1960) - 1, Poa bulbosa C 1 (WURM 1902, STŘÍBRSKÝ 1940), D 2, Poa remota
B 2 - 1, Podospermum laciniatum C 1, 8? (ČELAKOVSKÝ 1883a, WURM 1903),
Polemonium caeruleum C /původní ?/ - 1, Polygala oxyptera A 2, Polygonatum
multiflorum A 2, Polygonatum verticillatum D 2, Polygonum bistorta A 2,
Polystichum aculeatum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, WURM 1903) - 1, Potentilla
170
alba B, C, d, Potentilla recta D, Potentilla rupestris 0, D, Prunella grandiflora b 2,
C 2, D 2, Pseudolysimachion longifolium D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, VESELÝ
1944), Pulmonaria angustifolia B 2, D 2.
Sagittaria sagittifolia D 2, Salix rosmarinifolia C 2,6, Scabiosa canescens B 2, D 5,
Scabiosa columbaria C 2, D 2, Scorzonera humilis A 2, Sedum villosum C 1
(WURM 1903, MLADÝ 1952), Serratula tinctoria A 2, Silaum silaus B 5, D 2,
Silene otites A, Spiranthes spiralis D 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, 1940), Stellaria
palustris A 2, Stipa capillata B 2, D 2, 7?, Symphytum bohemicum C 2, 6 - 1.
Tetragonolobus maritimus B, Teucrium botrys D 2, Thalictrum aquilegiifolium D 2,
Thalictrum flavum B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, MLADÝ - 1954, zaniklo rozoráním
luk) - 2, Thalictrum minus B 2, D 2, Thesium alpinua A 2, Thesium linophyllon A
2, Thesium pyrenaicum A 2, Tofieldia calyculata C 2, Triglochin palustris A 2,
Trollius altissimus A 2.
Veronica austriaca D 2, 3, 6 - 1, Veronica montana D 2, 3, Viburnum lantana B 2, D
2, Vicia dumetorum D 2, Viola palustris A 2, Vicia pisiformis D 2.
III. SKUPINA
V této skupině jsou druhy jednak s roztroušeným výskytem a jednak relativně
hojnější, ale s významnou chorologickou a cenologickou indikací. Jde převážně o
druhy specifických stanovišť, které byly v minulosti nepoměrně častější a v současné
době jsou stále více redukovány. Tato skupina je nejpočetnější a zahrnuje 215 druhů.
Acer campestre b, C, d, Achillea nobilis D 2, Achillea setacea D 2, Acinos arvensis B,
D, Acorus calamus A 8, Actaea spicata b, C, d, Adonis aestivalis B 2, 7?, D 2,
7?, Adoxa moschatellina A 2, Agrimonia eupatoria b, 0, D, Ajuga chamaepitys B
5, D 2, 7? - 1, Allium senescens subp. montanum B 2, d, Alyssum alyssoides A,
Anemone ranunculoides A 2, Antennaria dioica A 2, Anthemis tinctoria B, C, d,
Aphanes arvensis A 2, Arabia pauciflora B,D, Artemisia absinthium b, C, d,
Artemisia campestris b, 0, d, Asarum europaeum A, Asperugo procumbens A 8,
Asperula cynanchica A 2, Asperula tinctoria A 2, Asplenium x alternifolium D,
Asplenium ruta-muraria A (C 8), Asplenium septentrionale C, d, Asplenium
trichomanes A, Astrantia major b, 0, D, Atriplex nitens b 8, c 8, d 8, Atropa
bella-donna B, D.
Berteroa incana A 2, 7, Betonica officinalis A 2, Bifora radians B 1 (F. SÝKORA -
1905 in SLAVÍKOVÁ, CHRTEK et KŘÍSA 1972) - 1, Bothriochloa ischaemum C
2, D 2, Bunias orientalis A 8, Bupleurum falcatum b, C, d, Bupleurum
longifolium D 5, Bupleurum rotundifolium A 1, 7 (MLADÝ 1958) - 2.
171
Cardamine flexuosa D 2, Cardamine impatiens b, C, d, Cardaminopsis halleri D,
Cardaminopsis petraea C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 2, Carduus crispus B, d,
Carlina acaulis B, c, d, Caucalis platycarpos b 2, 7? C 2, 7? D 2, Centaurium
erythraea A 2, Centunculus minimus A 2, Chaerophyllum hirsutum b,C, d,
Chenopodium vulvaria A 2, 7, Chondrilla juncea A 2, Cicuta virosa C 1, D 1
(WURM 1903), Cirsium acaule b, C, D, Cirsium canum b, C, d, Cirsium
eriophorum b, C, D, Cirsium heterophyllum A 2, Colchicum autumnale A 2,
Collomia grandiflora D 8, Consolida orientalis C 8, Consolida regalis A 2, 7?,
Coronopus squamatus A 2, 7?, Corydalis cava C, d, Cotoneaster integerrimus
B, D, Cruciata glabra C 8, D 8.
Dentaria bulbifera C, d, Dianthus carthusianorum b, c, d, Dianthus deltoides B, c, d.
Elodea canadensis A 8, Eryngium campestre b, c, D, Erysimum marschallianum A 8,
Euonymus europaea b, C, d, Euphorbia dulcis b, C, d, Euphorbia exigua A 2, 7.
Festuca altissima D, Filipendula vulgaris A 2.
Galium boreale A, Galium glaucum B, d, Galium rotundifolium A 2, Galium sylvaticum
b, C, d, Genista germanica A, Genista tinctoria A, Genistella sagittalis B 1, 8
(KORELUŠ 1939) - 1, Geranium columbinum b, C, d, Geranium pyrenaicum A
8, Geranium sanguineum B, D, Geranium sylvaticum B 2, D 2, Glyceria maxima
A 2, Gymnocarpium robertianum B, D.
Hedera helix b, C, d, Helianthemum nummularium subsp. obscurum A, Hepatica
nobilis b, C, d, Heracleum mantegazzianum A 8, Herniaria glabra A 2,
Holosteum umbellatum A 2, Hordelymus europaeus D, Hordeum murinum C 8,
Hyoscyamus niger A 2, 7, Hypericum hirsutum b, C, d, Hypericum montanum A,
Hypericum tetrapterum A 2.
Impatiens noli-tangere b, C, d, Isatis tinctoria C 1, 8 (ČELAKOVSKÝ 1884), D 8.
Juncus bulbosus C 1 (MLADÝ - 1949), Juncus filiformis C 1 (WURM 1902) - 1,
Juncus inflexus b, C, D, Juncus squarrosus C 1,3 (MLADÝ 1958) - 2, Juncus
tenuis A 3, 8.
Lactuca viminea D 2, 7?, 8?, Lamium maculatum d, Lathraea squamaria A 2,
Lathyrus aphaca C 1, 8 (WURM 1903, MLADÝ 1949, MLADÝ - 1955), Lathyrus
linifolius C,D, Lathyrus niger B, D, Lathyrus nissolia C 1, 8 (MLADÝ 1949,
MLADÝ -1955) - 1, Lathyrus tuberosus b 7, C 7, D 7, Lathyrus vernus b, C, d,
Lembotropis nigricans A, Lepidium perfoliatum C 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM
1903), Limosella aquatica D 2, 3 - 1, Lithospermum officinale C 2, D 2,
172
Loranthus europaeus B 2, D 1 (WURM 1903), Lychnis flos-cuculi B, c, D,
Lysimachia nemorum D 2.
Malva sylvestris A 8, Medicago falcata A 2, Medicago minima D, Melandrium
noctiflorum b 7, C 7, D 7, Melica transsilvanica B 2, d, Milium effusum B, D,
Misopates orontium C 1 (ČELAKOVSKÝ 1868), D 2, Myosurus minimus A 2.
Nardus stricta B, c, D, Neottia nidus-avis A 2.
Omphalodes scorpioides C 5, D, Ononis spinosa b, C, D, Onopordon acanthium b 8,
C 8, D 8, Oreopteris limbosperma B, C - 4, Origanum vulgare B, D, Orthilia
secunda A 2.
Papaver argemone B 7, c 7, D 7, Paris quadrifolia A 2, Peucedanum cervaria B 2, D
2, Peucedanum oreoselinum b, C, d, Peucedanum palustre C, Phegopteris
connectilis C, D, Phleum phleoides B, d, Phyteuma spicatum b, C 2, d, Picris
hieracioides b, C, D, Pleurospermum austriacum B 2, Polygala comosa b, C, D,
Polygonatum odoratum A, Polypodium vulgare B, C, d, Potentilla anglica B, c,
D, Potentilla arenaria B, d, Prenanthes purpurea A, Pseudolysimachion
spicatum B, D, Pulmonaria obscura b, C, d, Pyrethrum corymbosum b, C, d.
Ranunculus lanuginosus b, C, d, Ranunculus lingua C 2, Rapistrum perenne B 8,
Reseda lutea A 8, Reseda luteola A 8, Rhamnus catharticus b, C, d, Ribes
alpinum D, Rosa pendulina C, D 6, Rumex aquaticus A, Rumex maritimus A, 8?
Salvia pratensis b, C, d, Sambucus ebulus A 8, Sanguisorba minor A, Sanguisorba
officinalis A 2, Sanicula europaea b, C, d, Saxifraga granulata A, Scleranthus
perennis B, C, d, Sclerochloa dura C 1, 7 (KREJČ 1858-1874), Scrophularia
umbrosa B 2, D 2, Sedum album d, Sedum reflexum B, C, d, Senecio vernalis C
2, D 1 (NETUŠIL 1940-1944), Seseli hippomarathrum B 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ
1883, ROHLENA 1926), Seseli osseum d, Sesleria albicans B, D, Sherardia
arvensis A 2, Silene vulgaris b, 0, d, Sorbus torminalis b, C introd., d,
Sparganium emersum A, Stachys germanica B 8, D 8, Stachys recta B, D,
Stellaria holostea b, C, d, Stellaria uliginosa A 2, Steris viscaria B, C, d, Succisa
pratensis A 2, Symphytum tuberosum D 2.
Teesdalia nudicaulis C 1, 8 (STŘÍBRSKÝ 1932, NETUŠIL 1940-1944) - 1, Teucrium
chamaedrys B 2, D 2, Thlaspi caerulescens d, Thlaspi perfoliatum B 8, D 8,
Trifolium alpestre A, Trifolium fragiferum A 2, Trifolium montanum A, Trifolium
ochroleucon C 1, 8? (NETUŠIL 1940-1944, MLADÝ - 1951), Trifolium rubena B
1, D 1 (HAENKE 1786), Trifolium spadiceum C 2, D 2, Trifolium striatum A 2.
173
Valeriana dioica A 2, Verbascum blattaria D 3, 8? - 1, Verbascum nigrum A 2,
Verbena officinalis A 2, 7, Veronica prostrata A 2, Veronica scutellata A 2,
Veronica teucrium b, C 2, d, Vicia sylvatica A, Vincetoxicum hirundinaria B, d,
Viola mirabilis B, D.
IV. SKUPINA
U těchto kritických druhů /relativně obtížněji určovatelných/ je obecně málo
údajů a mnohé z nich jsou nesprávné. Dosavadní údaje vyžadují revizi a nová
zjištění je třeba doložit herbářovým materiálem. V této skupině je zařazeno 130
druhů:
Agrostis vinealis D 3, 4, Aira caryophyllea A, Aira praecox C - 2, 8, Allium paradoxum
B 8, D 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM 1902), Anthemis austriaca B 2, Anthriscus
caucalis C 2, 7, D 2, 7, Anthriscus cerefolium C 2, 8?, D 2, 8?, Arabis hirsuta B,
D, Arctium nemorosum D, Artemisia scoparia D 8, Avenula pratensis A.
Blysmus compressus B 2, C 2, Bolboschoenus maritimus A 2.
Camelina microcarpa A 7, Campanula bononiensis D1(KREJČ 1858-1874),
Campanula latifolia D 1, 8 (KREJČ 1858-1874), Carex bohemica C 2, D 1
(HAENKE 1786), Carex canescens A 2, Carex davalliana B 2, C 2, Carex digitata
A 2, Carex distans C 1 (WURM 1902), D 2, Carex ericetorum B 2 - 1, Carex
flacca b, C, D, Carex humilis A 2, Carex montana B, D, Carex panicea A 2, Carex
paniculata A 2, Carex pediformis B 2 (ČELAKOVSKÝ 1889), Carex praecox B, D,
Carex tomentosa B 2 - 1, Carex umbrosa B 2, D 2, Carex vulpina C, Carlina
vulgaris subsp. intermedia D 2, Carlina vulgaris subsp. vulgaris A, Chamerion
dodonaei D 8 - 1, Chaerophyllum aureum C, D, Chaerophyllum bulbosum D,
Circaea alpina C, D, Corydalis intermedia D 2, Corydalis solida D 2, Crepis
capillaris A 2, Crepis foetida D 2, Crepis praemorsa B 2, C 1 (MLADÝ 1958,
MLADÝ - 1962), D 2, Crepis succisifolia C 2, D 2, Crepis tectorum C 2, 7?.
Dryopteris pseudomas D 3, 4.
Eleocharis acicularis C 5, D 2, Eleocharis ovata C 2, D 2 - 3, Eleocharis quinqueflora
C 2, Elytrigia intermedia D, Epilobium obscurum A, Epilobium palustre A 2,
Epilobium parviflorum A, Epilobium tetragonum A, Erysimum crepidifolium D,
Erysimum odoratum B, D, Erysimum repandum A 5, Euphorbia platyphyllos B 5.
Fallopia dumetorum B, C, d, Festuca heterophylla B, D, Festuca valesiaca D.
174
Galeobdolon luteum B, C, d, Galeobdolon montanum B, C, d, Galium x pomeranicum
A 3, 4, Galium saxatile D 3 - 1, Galium verum subsp. wirtgenii A 2.
Hieracium cymosum D, Hieracium echioides D 2, Hieracium lactucella A 2, Hieracium
pallidum apec. agg. D, Hieracium umbellatum D.
Impatiens glandulifera A 8, Isolepis setacea C 2.
Juncus alpino-articulatus B 1 (ČELAKOVSKÝ 1884).
Knautia dipsacifolia D, Koeleria macrantha A 2, Koeleria pyramidata A.
Laserpitium prutenicum D 1 (MALOCH 1934), Lavatera thuringiaca D 1 (HAENKE
1786), Logfia arvensis A 2, Logfia minima B 2, C 2, Lotus uliginosus A 2.
Malva alcea B, D, Malva pusilla B 2, 8, D 2, 8, Melampyrum arvense A 2,
Melampyrum nemorosum A 2, Melampyrum sylvaticum C 2, Melica picta D,
Melilotus altissima D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Molinia arundinacea A 3, Molinia
caerulea A 2, Monotropa hypopitys A 2.
Ononis procurrens A.
Papaver dubium A, Pastinaca sativa subsp. urens C, D, Petasites albus A, Pimpinella
major A, Plantago major subsp. intermedia A 3, 4, Potentilla inclinata A 2,
Potentilla pusilla D, Potentilla thuringiaca D, Pulicaria vulgaris C 2, D 2, Pyrola
chlorantha A 2, Pyrola minor D 1 (HAENKE 1786), Pyrola rotundifolia A 2.
Ranunculus nemorosus A, Ranunculus polyanthemos A, Rosa gallica A, Rosa
majalis B 2, 8?, Rumex tenuifolius A 3, 4, Rumex thyrsiflorus A 8, Rumex
sanguineus b, C, d.
Saxifraga tridactylites D 2, 3, Schoenoplectus lacustris A 2, Scleranthus polycarpos A
3, 4, Senecio aquaticus C 2, Sisymbrium altissimum A 8, Sisymbrium loeselii A 8,
Sisymbrium volgense A 8 - 1, Sorbus aria agg. b, C, d, Spergula morisonii C 2.
Taraxacum laevigatum agg. B 3, D 3, Thymus pannonicus B 5, Thymus praecox B 5,
D 2, Thymus serpyllum B 5, C 2.
Verbascum densiflorum d, Viola hirta A 2, Vicia lathyroides D, Viola rupestris A 2.
Zannichellia paluatris C 3 - 2.
175
V. SKUPINA
Tuto skupinu tvoří mylně uváděné druhy z území; jejich výskyt je zpravidla z
fytogeografického hlediska nepravděpodobný. Skupina zahrnuje 12 druhů:
Ajuga pyramidalis C ? (KREJČ 1858-1874), Allium carinatum C (KREJČ 1858--
1874), Androsace septentrionalis C (KREJČ 1858-1874),
Campanula rapunculus D (HAENKE 1786), Carex pilosa C (DOSTÁL 1947),
Centaurea montana C,D (WURM 1902, jde o záměnu s C. triumfettii), Cyclamen
purpurascens D (ČELAKOVSKÝ 1868, STŘÍBRSKÝ 1928) - 2 /? pěstován/.
Danthonia alpina C (DOSTÁL 1947), Dianthus arenarius D (HAENKE 1786).
Geranium molle B (STŘÍBRSKÝ 1940 a).
Rosa arvensis D (HAENKE 1786).
Senecio erucifolius A (WURM 1903).
DODATEK K DRUHOVÉMU SEZNAMU
Římské číslice v tomto seznamu udávají příslušnou skupinu.
II. Allium angulosum D 3 (ROUBAL 1974 in sched.) - 1; IV. Calamagrostis villosa B 2 -
1, c 3, d 3; IV. Cerastium lucorum D 3, 4; II. Comarum palustre C 2, 3, D 2; II. Cucubalus
baccifer D 1 - 2 (HAENKE 1786, MALOCH 1934); II. Dianthus armeria C 1 (ČELAKOVSKÝ
1868-1883); IV. Equisetum pratense C 3 - 1 (MLADÝ 1957 in litt.), I. Gentiana pannonica B
8 introd. - 1; I. Hieracium aurantiacum C 8 - 1 (KOLBEK 1981 in litt.); IV. Potamogeton
alpinus B 3 - 1 (HEJNÝ et MLADÝ 1949 in litt.); II. Potentilla collina D 2; IV. Senecio
integrifolius B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a); I. Soldanella montana D 2 II. Stachys annua D 1
(STŘÍBRSKÝ 1940); IV. Stellaria neglecta D 3, 4 (MLADÝ 1982 in litt.); IV. Taraxacum
paucilobum D 3, 4 (DEYL et TRAKAL 1948 in sched.); II. Tulipa sylvestris D 8 - 1 (KOLBEK
1970 in litt.); IV. Valeriana wallrothii D 3 (KOLBEK in litt.); IV. Veronica catenata B 3, 4
(ROUBAL et MLADÝ 1971 in litt.).
176
ZÁVĚR
Předložený seznam je kromě jeho obecného informativního charakteru určen
hlavně místním pracovníkům, členům Českého svazu ochránců přírody, zeměděl-
ským, lesnickým a vodohospodářským odborníkům a rovněž i pracovníkům státní
ochrany přírody. Kromě toho je určen i dalším zájemcům, kteří mají možnost i
povinnost průběžně sledovat ohrožení naší flóry a vegetace, vyplývající ze změn
životního prostředí. Seznam taxonů pomáhá získat přehled jednak o kvalitativním
složení flóry tohoto území a jednak o kvantitativních rozdílech /jejich zastoupení v
jednotlivých fytochorionech/. Znalost aktuálního stavu rozšíření a dynamiky dalších
vývojových změn těchto taxonů je cenným poznatkem zvláště pro pracovníky
ochrany přírody při posuzování vhodnosti hospodářské činnosti, zásazích do krajiny
a pro poskytování informací správním orgánům. Pro zemědělsky a lesnicky
orientované odborníky má význam při úvahách o změnách v hospodaření a zavádění
nových kultur. Rozšíření a znalost životních nároků jednotlivých taxonů, které jsou
indikátory ekologických podmínek prostředí, pomáhá při určení optimalizace
stanovištních podmínek a zamezuje provést neuvážené zásahy, převážně
nevratného rázu.
Zusammenfassung
Die Pflanzenliste ist für die Fachleute in der Landschaftspflege, für die Forster und
Landwirte bestimmt. Sie gibt eine Übersicht der qualitativen Gliederung der Flora und
Vegetation im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Bezirkes
Rakovník /Mittelöohmen/. In der Liste sind 550 Taxa angeführt, die in 5 Gruppen eingeteilt
wurden. Die erste Gruppe umfasst 83 in der Tschechischen Sozialistischen Republik
teilweise und völlig geschützte Pflanzenarten. Indie zweite Gruppe gehören 110 Taxa, die im
Untersuchungsgebiet sehrselten vorkommen und den florogenetischen und ökologischen
Zeigewerthaben. Die dritte Gruppe befasst sich mit 215 Taxa von der wichtigen
chorologischen und phytozonologischen Bedeutung. Die vierte Gruppe umfasst 130
taxonomisch kritische Taxa. In der fünfte Gruppe sind die irrtümlichen Angaben beigefugt.
Abkurzungen:
A - Vorkommen in ganzem Bereiche des Gebiet;
B - Pflanzengeographisches Gebiet Džbán;
C - Pflanzengeographisches Gebiet Jesenicko-rakovnická plošina;
D - Pflanzengeograpbisches Gebiet Křivoklátsko.
177
Der grosse Buchstabe /A, B, C oder D/ bezeichnet nur seltene Verbreitung der Art und der
kleine Buchstabe /b, c oder d/ bezeichnet häufige Verbreitung der Art im
entsprechenden pflanzengeographischen Gebiet.
1 - in die letzte Zeit unbestatigte Taxa;
2 - bedrohte Arten;
3 - ursprungliche, erst in letzte 40 Jahre gefundene Arten;
4 - taxonomisch neugegliederte Taxa;
5 - im Gebiet bisher unbekannte Arten mit der Möglichkeit der Durchsdringung von den
Nachbargebieten;
6 - Relikte;
7 - Archaeophyten,
8 - Neophyten.
Literatura
ČELAKOVSKÝ,L., 1868-1883: Prodromus květeny České. - Archív pro Přírod. Výzk. Čech. -
Díl I: 1868, II: 1873, III: 1877, IV: 1883, Praha.
ČELAKOVSKÝ,L., 1883a, 1886, 1889: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens
im Jahre 1882, 1885, 1888. - S.B. Koenigl. Boehm. Ges. Wiss. Cl. 2., Prag, 1883/2: 34-
83, 1886/5: 3-48, 1889/8: 91-113.
DOSTÁL,J., 1948-50: Květena ČSR. - Praha.
DOSTÁL,J., 1947: Stříbrského přírodní reservace na Borech u Olešné. -Věstn. Mus. Spol.
Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 1947/32: 47-52.
GEBHART,A.; RATAJ,K. et OSVALD.V., 1949: O výzkumu hmyzu rovnokřídlého, brouků a
motýlů na Rakovnicku. - Věst. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu
Rakov., Rakovník, 1948/33: 45-50.
HAENKE,T., 1786: Tagebuch einer botanischen Reise in einigen Bezirken des Rakonitzer
und Berauner Kreises in Böhmen, im Augustmonat 1785. -Abh. Boehm. Ges. Wiss.,
Prag 1786, 1. Folge, 2. Band: 94-135.
HROUDA,L., 1972: Inula germanica L. in der Tschechoslovakei. - Preslia Praha 44: 227-243.
KAVINA,K., 1928: Kyvor lékařský v Čechách. - Věda Přír., Praha, 9: 145--149.
KORELUŠ,J., 1939: Nové naleziště dvou vzácných rostlin. - Vesmír, Praha, 18: 21.
KREJČ,R., 1858-74 /Roky uvedené v literatuře u práce R. Krejč: Recueil značí období jeho
působení v Rakovníku, práce je bez data./: Recueil des plantes qui ccoissent dans les
alentours de Rakonitz en Boheme. Plantes vasculaires. - ms., 2 p. /Fotokopie, depon. F.
Mladý, BÚ ČSAV Průhonice/.
178
KRIST,V., 1934: Hořce Československé republiky. - Sborn. Klubu Přírod. Bmo, 16/(1933):
60-139.
KUŠTA,J., 1879: Řeřicha prorostlá (Lepidium perfoliatum L.) u Rakovníka. - Vesmír, Praha,
8: 284.
LOŽEK.V., 1980: Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologická minulosti. - Studie Čs.
Akad. Věd, Praha, No 1: 9-43.
MALOCH.F., 1934: Rostlinné útvary a společenstva rakovnického okresu. -Věstn. Mus. Spol.
Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 24: 18-64.
MLADÝ,F., 1949: Dva vzácné hrachory na Rakovnicku. - Čs. Bot.Listy, Praha, 1 (1948): 118.
MLADÝ,F., 1952: Studie o květeně Rakovnicka a její vztahy a členění vzhledem k územím
sousedním. - ms., Disert. Práce Depon. Knih. Kat. Bot. Přír. Fak. UK Praha).
MLADÝ,F.,1958: Nové údaje o rozšíření cévnatých rostlin na Rakovnicku. -Muz. Zpr. Praž.
Kraje, Poděbrady, 3: 18-22.
MLADÝ,F.,1960: Drei neue Fundorte in Nordwestböhmen. - Novit. Bot. Horti Bot. Univ. Carol.
Pragensia, Praha, 1960: 17-19.
NETUŠIL,J., 1940-44: Materiály ke květeně okolí N. Strašecí. 1. 50 stran 1940. 2. Seznam A:
Přehled nalezišť dosud nehlášených 1941. 3. Seznam B: Nová naleziště rostlin
hlášených již 1940. 4. Seznam C: Seznam rostlin, jejichž doklad byl sebrán z nalezišť již.
min. r. hlášených 1941. 5. Druhová kartotéka. 6. Herbářové položky č. 983, 986 a,
1014-1120. 1943--1944. - ms. (1.-5. Depon. Vlastivěd. Muz. Nové Strašecí, 6. Depon.
PRC Praha).
NEUHÄUSLOVÁ,Z. et KOLBEK,J. (eds.),1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a
lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. - Průhonice.
OPIZ,P. M.,1823: Naturalientausch. -4: 21-28.
ROHLENA,J., 1924: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. 4. - Čas. Nár. Mus. Praha,
odd. Přírod., 98: 63-72, 133-139.
SLAVÍKOVÁ,Z.; CHRTEK,J. et KŘÍSA,B.,1972: Poznámky k rozšíření štěničníku
paprskujícího - Bifora radians M. - Bieb. v Československu. - Zpr. Čs. Bot. Společ.,
Praha, 7: 83-88.
STŘÍBRSKÝ,J., 1928: Lidová jména léčivých rostlin v politickém okrese Rakovnickém. -
Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 18: 40-58.
STŘÍBRSKÝ.J., 1932: Vzácnější rostliny našeho kraje. - Vestn. Mus. Spol. Král. Města
Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 22: 11-28.
STŘÍBRSKÝ,J., 1940: Rostliny nalezené na Rakovnicku a Křivoklátsku. - ms. (104 p. Depon.
F. Mladý, BÚ ČSAV Průhonice).
179
STŘÍBRSKÝ.J., 1940a: Rostlinstvo rakovnicko-křivoklátského kraje. - Věstn. Mus. Spol. Král.
Města Rakovníka a polit. Okresu Rakov., Rakovník, 30: 26-51.
VESELÝ,J., 1944: Příspěvky ke květeně Čech. VI. - Věda Přír., Praha, 22: 244-246.
WURM, F., 1902, 1903: Botanické příspěvky z okolí rakovnického. - Výr. Zpr. Vyš. Školy
Reál. Rakovník, 69 (1901-1902): 22-32, 70 (1902-1903): 4-33.
Adresa autorů:
RNDr. František Mladý,
RNDr. Jiří Kolbek, CSc.,
Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice
180
181
Bohemia centralis, Praha, 14: 181 - 188,1985
Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu
Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung
des Bömischen Karstes
Vladimír SKALICKÝ
Počátky botanického průzkumu českého krasu spadají do konce 18. a začátku
19. století. Jsou spojeny zejména se jmény F. W. Schmidta, J. J. Steinmanna, T.
Haenkeho, J. E. Pohla,I. Tausche a bratří Preslů. Schmidtovi, Steinmannovi,
Tauschovi i Preslům vlastně nešlo o přímý výzkum této krajiny, nýbrž v rámci studií o
květeně Čech se u jednotlivých vzácnějších rostlin vyskytly dosti početné lokality z
Českého krasu, kdežto T. Haenke podnikl botanickou expedici z Prahy na
Křivoklátsko a zpět, která vedla přes Český kras. Tehdy 231etý J. E. Pohl byl první
botanik, který se vydal přímo do Českého krasu; cílem byla vlastně dnešní Státní
přírodní rezervace Karlštejn. Výsledky své cesty popsal (POHL 1806) v dosti obsáhlé
zprávě pro Hoppeho ročenku Neues botanischee Taschenbuch, která společně s
řezenským časopisem Botanische Zeitung /po odmlce byl vydáván pod změněným
názvem Flora/ vytvořila na přelomu století botanickou publikační základnu v rámci
nejstarší botanické společnosti na evropském kontinentu. U zrodu této společnosti
stál Kašpar hrabě Šternberk, který zprostředkoval styk s pražskými botaniky. Obě
periodika jsou u nás vzácná. Téměř kompletní jsou v botanickém oddělení Národního
muzea v Průhonicích /z knihovny K. Šternberka/, ročníky časopisu Botanische
Zeitung /Flora/ má téměř kompletní knihovna botanických kateder přírodopisné
fakulty UK v Praze /z knihovny V. Kosteleckého/. Není proto divu, že nejen Pohlův
článek, ale i desítky dalších článků unikly při zpracování Dominovy bibliografie ke
květeně ČSSR a nejsou rozepsány ani v tzv. Dominově materiálu. O Pohlově cestě
182
na Karlštejnsko i o tištěné zprávě se zmiňuje MAIWALD (1904) a excerpoval ji OPIZ
ve své botanické dokumentaci Botanische Topograpbie Böheims. Výsledky
průzkumu Českého krasu během období před činností Opizova výměnného ústavu
později upadly v zapomenutí. Domin opomenul v bibliografii (FUTÁK et DOMIN 1960)
několik prací, které nejen určitě znal, ale které i sám napsal. Domin Pohlovu práci
určitě neznal, protože v zmíněných ročenkách neuvádí ostatní články, avšak
především proto, že by nepsal článek (DOMIN 1940) o správném pojmenování Velké
hory u Karlštejna, neboť Pohl tento problém vyřešil již více než před 100 lety.
Exkurzní trasa Pohla s 2 přáteli měla dále uvedený průběh: 1. den - Praha -
Košíře-Stodůlky-Tachlovice-Kuchař-Mořina-Haknovec-Kněží hora-Karlštejn; 2. den -
okolí hradu, a to údolím Hluboká k severu a dále západním směrem na Velkou horu
/polední přestávka v nějakém příbytku, asi někde u Bubovic/, Sv. Jan pod Skalou /a
večerní obhlídka okolí/; 3. den - Sv. Jan pod Skalou, a to skála západně od obce a
návrat ke klášteru, děle Loděnice, po berounské silnici ku Praze, Motol, Hvězda a
Praha; 4. den - zakládání herbářového materiálu. Zpráva o exkurzi byla napsána
dodatečně.
Výsledky třídenní jarní exkurze roku 1805 /sotva až 1806/ nebyly sice zvláště
bohaté, ale všímají si téměř všech význačnějších rostlin, z nichž mnohé znali odtud
již jeho předchůdci Schmidt a Haenke. Za několik let poté se Pohl pokusil o vydání
květeny Čech; nikdy ji však neukončil, neboť; se věnoval studiu brazilské květeny.
Jako význačnější Pohlovy nálezy lze uvést:
Aconitum variegatum - východní svah Velké hory. Adonia vernalis - podle kytice utržených květů nepříliš daleko od Sv. Jana pod Skalou, lokalitu však nenašel. Anemone sylvestris - Kněží hora, Velká hora. Biscutella laevigata - Sv. Jan pod Skalou. Centaurea triumphettii - Kněží hora. Chamaebuxus alpestris - severně od Mořiny podél úvozové cesty. Corallorhiza trifida - Velká hora, v údolí pod hradem Karlštejn. Cornus mas - Kněží hora. Dactylorhiza sambucina - někde poblíž Velké hory. Daphne cneorum - západní svah Velké hory. Daphne mezereum - mezi Mořinou a Karlštejnem. Dictamnus albus - Kněží hora, západní svah Velké hory. Dracocephalum austriacum - Velká hora níž na svahu. Galium glaucum - Kněží hora. Lathyrus pannonicus - Kněží hora.
183
Lithospermum purpureocaeruleum- Kněží hora, západní svah Velké hory. Omphalodes scorpioides - Sv. Jan pod Skalou. Orchis morio - někde u Řeporyj, lesík severně od Kuchaře, Velká hora. Orchis purpurea - Kněží hora, západní svah Velké hory. Prunus fruticosa /jako P. pumilio F. W. Schmidt/ - severně od Mořiny a mezi Mořinou a
Karlštejnem. Pulsatilla pratensis - Kněží hora, Velká hora níž na svahu. Saxifraga decipiens /sponhemica/, jako S.cespitosa, S. groenlandica a S. palmata - dále S.
paniculata a S. tridactylites - Sv. Jan pod Skalou. Sesleria varia, jako Cynosurus caeruleus - Velká hora. Thlaspi montanum - Karlštejn. Veronica dentata - Velká hora níže na svahu. Viola mirabilis - Kněží hora.
Nejasné je, co má být u kláštera ve Sv. Janu pod Skalou Silene rupestris, na
více místech uváděná Veronica romana sensu F. W. SCHMIDT. Zřejmě byly chybně
určeny Ajuga pyramidalis /?=A.genevensis/, Cardamine parviflora a Potentilla aurea.
K tomuto výčtu z Pohlova příspěvku, cenného kromě floristických nálezů i
přesnější lokalizací než v květenách Čech, je třeba připočítat i další druhy, které tu
byly ve zmíněném počátečním období průzkumu české květeny objeveny:
Karlštejn a okolí - Aconitum lycoctonum, Adenophora liliifolia, Adonis vernalis, Anacamptis
pyramidalis, Crepis praemorsa, Cypripedium calceolus, Dianthus gratianopolitanus,
Helianthemum canum, Hordelymus europaeus, Lathyrus heterophyllus, Melampyrum
cristatum, Melittis melissophyllum, Scorzonera purpurea.
Velká hora /dosud neuvedené druhy/ - Aster amellus, Campanula bononiensis, Linum flavum
/až Opiz - asi vysazen/, Orthantha lutea, Pulsatilla patens /pravděpodobně vysazen/,
Scabiosa canescens, S. columbaria, Seseli hippomarathrum, S. osseum, u Sv. Jana
pod Skalou Minuartia setacea, Quercus pu-bescens, Thalictrum foetidum a Veronica
praecox.
Je to překvapivě mnoho, i když výzkum Českého krasu byl tehdy nesoustavný.
Pozornost se zaměřovala jen na několik bohatých lokalit; tato situace tu však trvala
celé 19. století a dokonce přetrvávala až do 2. světové války.
Nesporně kladné hodnocení nálezů z tohoto období však kalí i nános později
nepotvrzených údajů rostlin, které byly asi jen zčásti chybně určeny, ale v mnoha
případech byly chybně uváděny vlivem špatné paměti nebo byly v romantické snaze
obohatit českou květenu fantastickými nálezy úmyslně smyšleny. Uvedu jen několik
příkladů těchto nálezů:
184
U Karlštejna - Avenula versicolor, Goodyera repens, Iris pumila, Melica uniflora,
Polygonatum verticillatum, Primula elatior; na Velké hoře - Virga (Dipsacus)
pilosa;
u Sy. Jana pod Skalou Allium angulosum/= ? A. montanum F. W. SCHMIDT/,
Epipactis microphylla, Imperatoria ostruthium, Limodorum abortivum,
Narthecium ossifragum, Verbascum phoeniceum aj.
Čelakovský většinu těchto údajů přešel mlčením, pravděpodobně proto, aby se
vyhnul polemice.
Tradice podivných údajů i sběrů podle etiket pocházejících z Českého krasu
pokračovala i později (např. J. Ruda!), ale již podstatně méně /mnohé z nich najdeme
v Čelakovského květeně pražského okolí/. Týká se to např. druhů: Euonymus
verrucosa /3 lokality/, Viburnum lantana, Astragalus onobrychis, Hypochoeris
maculata, Stipa tirsa a herbářových sběrů bez rozdílu- stáří, např. Pulsatilla vulgaris
(viz SKALICKÝ et HROUDA 1981:386-388), Melica ciliata, Spergula morisonii.
Z Pohlova článku a z dobových údajů z českého krasu vyplývá:
a) I když se v dalších obdobích výzkumu květeny Čech samozřejmě prohloubily
znalosti o květeně českého krasu, většina nápadnějších rostlin byla již tenkrát odtud
známa. Při průzkumu území se po hrubé orientaci snažili starší autoři najít lokality
zvláště bohaté a mimořádné a odlišující se tím od průměrných lokalit v okolí. Výzkum
Českého krasu nebyl soustavný, přesto byl dosti reprezentativní.
b) Vznik tradice lokalit u Karlštejna /zejména Kněží hora, Velká hora, Sv. Jan
pod Skalou/ je spojen s nejstarším obdobím výzkumu české květeny. Tak zvané
obohacování tradičních lokalit v Českém krasu lze zaznamenat rovněž od nej-
staršího období. Prokopské údolí a Velká hora byly patrně mezi prvními takto
obohacovanými lokalitami, kdežto na ostatních lokalitách začala výsadba až mnohem
později, kdy tyto lokality byly jíž tradičními /např. Radotínské údolí až za
Velenovského/. Jako příklady vysazení v předopizovském období, kdy rostliny
setrvaly jen v omezeném prostoru uvedených lokalit dodnes, jsou Saxifraga hostii
TAUSCH nebo Pulsatilla patens L.
c) První organizovaný regionální průzkum květeny Čech /včetně zájmu o kon-
krétní lokality rostlin/ byl teprve v náplni činnosti Opizova výměnného ústavu.Téměř
jedinou formou předopizovského regionálního příspěvku /výjimkou jsou např. některé
185
příspěvky F. W. Schmidta/, ale i pozdějších příspěvků, bylo uveřejnění zprávy o
exkurzi, která se někdy více podobala fejetonu, kdežto
někdy více obsahovala výčty rostlin na zajímavějších lokalitách. Pohlův článek
zaujímá asi střední polohu. Líčení krajiny, počasí, místních občanů, trampoty
účastníků včetně smrtelných nebezpečí, které na ně číhaly, pochválení výborných a
zatracení špatných hostinců /ve vesnici Kuchař neměli ani kousek chleba, jen
smradlavou vodu/ pobaví čtenáře i dnes. Zápisky z cest podává kromě Pohla v této
době také Schmidt, Haenke, Gerle, Šternberk, Lindacker a mnozí další; kratší
zápisky mívaly formu otevřeného dopisu příteli /obvyklé u Šternberka, ale i u
ostatních, např. o rostlinách na Soosu se dozvídáme až z posmrtně vydaného dopisu
F. W. Schmidta Romerovi/. Tyto články bývaly psány dosti brzy po vykonané exkurzi,
dokud si autor ve svých vzpomínkách na všechny zážitky pamatoval. Skutečné
zápisky během exkurze nikdo v té době nepořizoval /pro nás je to dnes samozřejmé,
ale tato tradice je nedávná/. Na exkurzi se chodilo, sbíralo, povídalo, nezapomněla
se navštívit hospoda, v poledne se třeba v klidu odpočívalo /to vše popisuje Pohl/, ale
nepsalo se. Mnoho lidí si tehdy vedlo deník. Tak vypadají např. Opizovy deníky, které
se nám zachovaly v jeho rukopisné pozůstalosti /některé snadno najdeme již podle
názvu, jiné jsou skryty jako kapitoly např. v jeho článku Flora Czaslaviensis, kde
popisuje cestu ke Sv. Janu pod Skalou a ke Karlštejnu - viz SKALICKÝ 1971:153/.
Jsou psány až po skončeném výletě a maji literární formu vzpomínek a dojmů.Zprávy
o podniknutých botanických výletech a expedicích musely čtenáře zaujmout nebo i
pobavit /proto je leccos možná i přifabulováno/ a přitom i poučit. Také tím lze vysvětlit
některé podivné údaje. Pohl napsal zprávu dříve nebo později po exkurzi podle
vzpomínek a snad i podle nemnoha sebraných rostlin /3 dny sbíral, teprve 4. den je z
torby zakládal k sušení, a to ke svému úžasu čerstvé/.Botanikové před obdobím
činnosti Opizova výměnného ústavu totiž v Čechách sbírali kromě Tausche poměrně
málo /doklady většinou v herbářích přírodovědné fakulty UK-PRC/. Často zachováva-
li jako doklad vyobrazení /viz SKALICKÝ 1982/ nebo pěstovali živou rostlinu v
tehdejší botanické zahradě hr. Canala /v tzv. Kanálce/. Pěstováním rostliny se někdy
mohlo opravit původní určení /např. Viola apetala F. W. SCHMIDT uváděná i Pohlem
v tomto příspěvku = V. canina L./. Proto musíme počítat s tím, že lokalizace nálezů
nemusí být přesná a že výčet druhů nemusí být reprezentativní a navíc ne vždy
spolehlivý.
186
Závěrem bych se rád zmínil o všech neověřených sběrech a údajích z celého
Českého krasu. Někteří botanikové velmi přesně rozlišují stupně žebříčku na údaje
nepublikované, údaje literární /littera scripta manet/ a herbářové doklady. Osobně
rozlišuji jen spolehlivé a nespolehlivé údaje bez ohledu na jejich formu.
V jedné věci mají herbářové doklady vyšší a nezastupitelnou hodnotu - odhalují
totiž determinační omyly nebo i taxonomické pojetí. Jinak mají herbářové sběry
stejnou informační hodnotu nebo někdy dokonce nižší než nepublikované nebo
literární údaje. Herbářové položky označené na etiketách např. Karlštejn nebo
Radotín velmi Často znamenají podstatně širší okolí. Některé z nich však odtud ani z
širšího okolí nepocházejí /např. doklady Melica ciliata a Spergula morisonii/. Některé
lokality na herbářových etiketách jsou pravděpodobně smyšlené /např. Pulsatilla
vulgaris z Prokopského údolí/, často jsou údaje lokalit v literatuře nebo v
nepublikovaných pramenech /zápisníky, kartotéky, fytocenologické snímky a jiné
dokumenty nemající literární formu nebo údaje v rukopisných neotištěných pracích/
přesnější a podrobnější než údaje na etiketách jim odpovídajících herbářových sběrů;
zcela výjimečně je tomu naopak. Mnohdy nemůžeme lokalitu na etiketě herbářového
sběru ztotožnit s lokalitou uvedenou v literatuře nebo v rukopisných pramenech, i
když je pravděpodobné, že jde o tentýž, ale různě pojatý údaj. Herbářové položky
však mají ještě jeden velký nedostatek. Záměna herbářových etiket při manipulaci s
materiálem, chyby vzniklé při pozdním zpětném etiketování nebo výslovné vymýšlení
lokalit /např. při prodeji herbářového materiálu nebo žertíky až podvody studentů,
kteří musí odevzdat sebrané herbářové doklady/ jsou reality všech veřejných
herbářů.
Známe-li dobře zkoumané území, pak musíme po shromáždění pramenů
provést hodnocení. Známe-li dobře stanovištní podmínky druhu a jeho rozšíření v šir-
ších souvislostech /tedy nejen ve zkoumaném území/ a zhodnotíme-li kriticky
shromážděné údaje, můžeme se vrátit k otázce překvapivých údajů těchto rostlin z
Českého krasu.
Některé nápadné rostliny v českém krasu lze považovat za zavlečené, a to Cruciata
glabra /např. Radotínské údolí/, Astragalus danicus a A. cicer /u lochkovské cementárny/,
Cirslum eriophorum /pražská část Českého krasu, okolí Tetína/, Libanotis pyrenaica /Praha-
Hodkovičky, Karlštejn/, Xeranthemum annuum /mezi Srbskem a Karlštejnem, leg. V.
LOŽEK/, Virga strigosa /pražská část Českého krasu/, Salvia glutinosa /Králova studně/,
Sisymbrium strictissimum /např. pod Velkou horou/ atd., jiné za vysazené nebo vyseté /často
187
se vysazovalo zejména na Velké hoře, v Karlíckém, Radotínském a Prokopském údolí/,
např. Pulsatilla grandis /Prokopské údolí, leg. K. KOPECKÝ, okraj šipákové-ho porostu nad
Velkou Chuchlí - V. FERÁKOVÁ et V. SKALICKÝ/, Smyrnium perfoliatum /dolní část
Chuchelského háje/, Dianthus lumnitzeri /Hemrovy skály nad Novou Vsí/, Iris aphylla /asi
všechny lokality na vápenci - v Českém krasu původní na chuchelské skále, jinde v Čechách
na bazických vyvřelinách/, na Pání hoře Pulsatilla slavica a P. patens, leckde Linum
austriacum, Bromus erectus atd.; mnohé nepodložené údaje byly asi způsobeny dojmy -
Anthericum liliago x ramosum /Radotínské údolí/, Pulsatilla patens na Kodě, Stipa tirsa v
Radotínském údolí atd., neboť se k nim ani sami autoři později nehlásili.
Pak nám zůstane několik rostlin, které dnes v území nerostou nebo jsou vy-
sázeny na podezřelém místě, avšak v minulosti byly uváděny nebo i doloženy, o
nichž asi zůstanou i v budoucnosti určité pochybnosti. Sem patří např. Gentiana
cruciata, Globularia punctata, Lunaria rediviva, Nasturtium officinale, Potentilla
rupestris, Trifolium ochroleucum, Veronica montana a některé další rostliny
jmenované z 1. období floristického výzkumu českého krasu.
Nacházejí se stále i nové druhy v Českém krasu, které však mohly ujít
předchozím generacím botaniků pozornosti. Tak byly např. nalezeny druhy Poa
badensis na Herinkách, Poa supina na Vysoké stráni, Stellaria neglecta u Sv. Jana
pod Skalou, v centrální části Českého krasu také Gagea bohemica /svah Políčka k
Zadní Třebáni/, dále některé rostliny v okrajovém území,kam se téměř nechodilo;
skutečně nápadné rostliny Českého krasu, které jsou v něm původní, byly však téměř
všechny nalezeny již v nejstarších obdobích floristického výzkumu území. Lze
samozřejmě připustit, že něco málo i z nápadných rostlin, co dnes objevíme při
detailním průzkumu, mohlo uniknout pozornosti, ale je to spíše výjimka. To je nutno
mít na zřeteli, najdeme-li lokality nápadných rostlin v Českém krasu. Proto jsem se
úmyslně vrátil se znovuobjeveným Pohlovým příspěvkem k historické problematice,
která je však pro kritický hodnotící pohled na současné nálezy právě v českém krasu
zcela aktuální.
Zusammenfassung
Während des Aufsuchens bibliographischer Ergänzungen zur Flora von
Tschechoslowakei wurde die vergessene älteste Beschreibung der botanischen Exkursion in
den Böhmischen Karst (POHL 1806) wieder gefunden. Aus der Analyse dieser Arbeit und
folgender Quellen ergibt sich, dass die meisten auffallenden Pflanzen des Böhmischen
Karstes schon in der Anfangsperiode /vor Gründung der Opitzschen Naturalientauschanstalt/
188
entdeckt wurden; systematische Pflanzenforschung in dieser Gegend beginnt erst in den 40.
Jahren dieses Jahrhunderts. Positive Wertung der Anfangsperiode wurde leider durch
manche zweifelhafte Pflanzenangaben getrübt. Sie sind auf verschiedene Ursachen
zurückzuführen, z. B. falsche Bestimmung, zufälliges eingeschlepptes Vorkommen,
absichtliche Aussaat, aber auch sonstige Irrtümer: Verwechselung der Herbaretiketten,
Gadächtnisversagen, ausgedachte Pflanzen oder deren Fundorte usw. Bei Wertung des
ursprünglichen Vorkommens muss man besonders im Fall der traditionellen Fundorte
/Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Hugel Velká hora usw./ sehr vorsichtig sein.
Literatura
DOMIN,K., 1940: Velká či Vysoká hora u Karlštejna? - Věda Přír., Praha, 20: 62.
FUTÁK.J. et DOMIN,K., 1960: Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. - 883 p. Bratislava.
MAINWALD.V., 1904: Gesohichte der Botanik in Böhmen. - 8+297 p., Wien et Leipzig.
POHL,J.E., 1806: Botanische Frühlings-Exkursion in die einige Meilen von Prag entlegene Gegend des Schlosses Carlstein und St. Ivani. - Neues Bot. Taschenb., Nürnberg et Altdorf, 1806: 20-44 /Knih. Nár. Muz. Praha sign. 37 E 58/.
SKALICKÝ,V., 1971: Rukopisné materiály ke květeně Prahy z období Opizova floristického výzkumu. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 6: 151-154.
SKALICKÝ,V., 1982: Index iconum plantarum vascularium initio botanice bohemicae 1. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: 393-420.
SKALICKÝ,V. et HROUDA,L. /red./, 1981: Materiály ke květeně Černokostelecka a přilehlého okolí. - 435 p., Praha.
SKALICKÝ,V. et JENÍK,J., 1974: Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. - Bohem. Centr., Praha, 3: 101-140.
Adresa autora:
RNDr. Vladimír Skalický, CSc,
katedra botaniky přírodovědecké fakulty UK,
Benátská 2, 128 01 Praha 2
189
Bohemia centralis, Praha, 14: 189 – 224, 1985
Některé výsledky průzkumu arachnofauny
Státní přírodní rezervace Týřov
Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung
im Staatlichen Schutzgebiet Týřov
Jiří ŠMAHA
ÚVOD
Příroda Státní přírodní rezervace Týřov náleží k nejzachovalejším na
Křivoklátsku. Botaniky toto území zaujalo již v 18. století (HAENKE 1786 in KNÍ-
ŽETOVÁ 1975). Rovněž entomologický, malakozoologický, herpetologický,
mammaliologický průzkum (LOŽEK 1975, PECINA 1979, LAŇKA 1980, ŠMAHA
1984) a v současné době probíhající podrobnější ornitologický průzkum ukazují, že je
přírodovědecky velice cenné.
Lze tedy předpokládat, že jde o lokalitu významnou i po arachnologické stránce.
Již MILLER (1940) zde zjistil různé pozoruhodné druhy pavouků. Několik sběrů
pavouků z dolní části Oupořského údolí zahrnul do své habilitační práce BUCHAR
(1972), i když křivoklátské lokality nebyly hlavním objektem jeho práce. Některé
vzácné druhy epigeických pavouků v biotopech u dolní části toku Oupoře zjistil
KNOBLOCH (1979) a ve fauně stromového a keřového patra části tohoto území
HOTSKÁ (1981) /viz kapitola Diskuse/.
Protože je potřeba dále prohloubit průzkum této rezervace, provedl jsem v roce
1982 v rámci celkové zoologické inventarizace podrobnější průzkum výskytu
epigeických pavouků ve 13 stanovištích v severovýchodní části rezervace a u
Prostředního potoka. Hlavním cílem průzkumu bylo získat další faunistické údaje z
území SPR Týřov, aby se upřesnily jeho faunistické významnosti, přičemž se měla
190
věnovat pozornost též diverzifikaci zdejší arachnofauny v závislosti na různých
stanovištích a biocenózách, které jsou zde velmi pestře zastoupeny.
Materiál se získával převážně metodou několikaměsíčního odchytu do jedno-
duchých zemních pastí s konzervační tekutinou. Vliv časově omezené negativně
binomiální distribuce pavouků (TURNBULL 1973 in SCHAEFFER 1976) i
konkurenčních vztahů mezi členy týchž arachnoasociací (LUCZAK 1953)na výsledky
sběru se tak snižuje, zejména vlivem většinou necílených pohybů epigeických druhů
v terénu (SCHAEFFER 1976). Na stanovištích se současnou účastí druhů, které mají
tendenci vytěsňovat se do rostlinných pater (LUCZAK 1953), mohou se ovšem
pozměnit pravděpodobnosti jejich odchytu v souhlasu s diverzifikací biocenóz.
Detailní vysbírávání vzorkových plošek (KAJAK 1960, BEER 1967) nebylo možno již
provádět z časových důvodů. Aplikace Barberových pastí speciálně adaptovaných k
vychytávání pavouků z hrabanky (KACZMAREK, KACZMAREK 1956) by podstatně
zkomplikovala možnosti srovnání získaných hodnot s výsledky mnoha autorů, kteří
takové adaptace pastí nedělají.
Odchytem se získal poměrně početný materiál a zjistily se zde další velmi
vzácné druhy a subspecie arachnofauny včetně druhů nových pro české země.
Vzorky z jednotlivých stanovišť ovšem neobsahují všechny druhy vyskytující se v
biocenózách daných stanovišť, nicméně podobnost ekologických nároků různých
druhů a často i jejich vzájemné zastupitelnost opravňovaly udělat pokus o porovnání
arachnofaunul jednotlivých stanovišť metodou výpočtu konfigurace podobností
arachnofaunul matematickým škálováním hodnot Jaccardova indexu. Podkladem
výpočtu byly reprezantativně odchytávané čeledi /viz v kapitole Metodika/. Je možno
předpokládat, že se výpočtem konfigurace sníží význam náhodných, ojedinělých
nálezů taxonů, které jsou v těchto biocenózách nekonstantní. Zjištěná konfigurace
má ovšem platnost především z hlediska porovnání výsledků sběrů ze studovaných
konkrétních stanovišť. Výsledky získané tímto výpočtem je třeba také porovnat s
postuláty hlubší kvalitativní analýzy materiálů z jednotlivých stanovišť a i s
konfiguracemi podobností arachnofaunul sérií stanovišť z jiných lokalit /viz kapitola
Diskuse/.
Autor děkuje RNDr. P. Pěničkovi /Matematický ústav ČSAV, Praha/, který
provedl matematické zpracování výsledků pomocí computerové techniky. Autor dále
děkuje doc. RNDr. J. Bucharovi, CSc, z přírodovědecké fakulty UK, Praha, za
191
laskavé zapůjčení srovnávacího materiálu některých vzácnějších druhů a faunistické
informace o dosud nepublikovaných nálezech. Děkuje rovněž RNDr. M.
Husové, CSc.,z Botanického ústavu ČSAV, Praha, a vedoucímu Správy CHKO
Křivoklátsko ing. P. Šťěpánkovi za pomoc při ověřování vegetačních charakteristik
stanovišť. Laboratorní přístroje laskavě zapůjčila katedra systematické zoologie
přírodovědecké fakulty UK v Praze.
METODIKA
Průzkumem se měly prošetřit hlavní typy porostů a biocenóz na pravé straně
SPR Týřov /směrem po proudu Oupoře/ a biotop koryta Prostředního potoka. Při
plánování akce byly proto stanoveny lesní typy a biotopy, které dostatečně
reprezentují rozsah celkové biocenologické diverzifikace tohoto terénu, zejména
pokud jde o zastoupení hlavních skupin lesních typů a biotopů. Rekognoskace terénu
byla provedena na základě literárních botanických údajů vlastním terénním
průzkumem (HUSOVÁ 1975, KNÍŽETOVÁ 1975, MORAVEC, HUSOVÁ,
NEUHÄUSL, NEU-HAUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1982), podrobné lesotypologické mapy
tohoto území (PRŮŠA 1978-79) a upřesňována ještě konzultacemi v terénu s RNDr.
M. Husovou, CSc, a ing. P. Štěpánkem. Na základě předběžného posouzení terénu
podle botanických a geomorfologických hledisek byla jako vzorkové plochy k
provedení arachnologického průzkumu vybrána ta stanoviště reprezentativních
lesních typů a biotopů, která jsou svou relativní rozlohou ve studovaném území
největší a přitom jsou dostatečně homogenní. Průzkum bylo ovšem nutno usměrnit i
na některé specifické biotopy, která jsou v terénu zastoupeny jen malými ploškami.
Na pravé straně rezervace bylo k průzkumu vybráno celkem 12 stanovišť, která jsou
situována v její severovýchodní části, tj. od Týřovských skal po Honzův loužek
včetně. Na levé straně rezervace byl odchyt proveden ve stanovišti kamenitých břehů
Prostředního potoka. Tato stanoviště jsou popsána v dalším textu. Rozloha osmi
studovaných lesních porostů byla 0,5 - 3,5 ha, skalní stepi 1 ha, kamenného pole 70
x 100 m, břehového biotopu potoka Roudný v hlavní jeho části s bučinou 2-5 m x 400
m a v části s javořinou ve strži 4 m x 30 m a rozloha břehového biotopu Prostředního
potoka 2-5 m x 900 m.
Do terénu těchto 13 stanovišť bylo ve dnech 15.-16. 3. 1982 instalováno celkem
36 zemních formalínových pastí. Jako zemní pasti byly použity půllitrové zavařovací
sklenice, zakopané až po hrdlo do země a naplněné do jedné třetiny konzervačním
192
roztokem 4% formalínu. Do roztoku se v listopadu a prosinci přidával chlorid sodný,
aby se roztok ochránil proti zamrznutí. Ústí sklenic byla během akce kromě listopadu
a prosince volně otevřená, zejména aby bylo možno jejich aplikaci víceúčelově
využít, např. k odchytu rovnokřídlé-ho hmyzu, sekáčů a jiné fauny. V listopadu a v
prosinci byla ústí sklenic kryta sololitovými destičkami podepřenými v rozích kameny
nebo kusy dřeva tak, aby jejich odstup nad horním okrajem sklenic byl 5-10 cm. Pasti
se pokládaly doprostřed terénu již zmíněných 13 stanovišt; do osmi stanovišt byly
položeny pasti po dvou, jen jedna past byla aplikována do rozlohově nejmenšího
stanoviště s javořinou udatnovou a 3 - 5 pastí do čtyř stanovišť s vyšší
geomorfologickou variabilitou terénu a s vyšší pravděpodobností des-aktivace pastí
zasypáním a do míst podél vodotečí /viz tab. 28/. Rozestup pas tí v každém
stanovišti byl minimálně 10 m.
Materiál z pastí se odebíral 6.-7. 4., 7.-9. 5., pak vždy v pravidelných měsíčních
intervalech na rozhraní jednotlivých měsíců až do začátku listopadu a kromě toho
ještě uprostřed července a srpna, kdy se na výslunných stanovištích konzervační
tekutina rychle odpařovala. Konečný sběr materiálu a odvoz pastí z terénu byl
proveden 15.-16. 12. 1982. Při odběrech materiálu se sběry ze všech pasti v každém
stanovišti z technických důvodů většinou slévaly do jednoho stanovištního vzorku.
Vzorky se během července a srpna zpracovávaly v rámci sumárních materiálů za
celý příslušný měsíc. Konzervační tekutina se při sběrech vždy vyměňovala nebo
alespoň doplňovala.
Na skalní stepi Týřovských skal byl dne 21. 8. 1982 též proveden sběr
smýkáním z bylinné vegetace po dobu asi 10 minut.
Determinaci odchycených pavouků provedl autor. Kromě několika výjimek
/některé samice, poškozené kusy/ byly všechny adultní kusy determinovány. Některé
nejvzácnější taxony revidoval doc. dr. J. Buchar, CSc., jak je uvedeno v tabulce 29.
Aby se umožnilo přesnější zhodnocení materiálů při analýze výsledků, byly
taxony diferencovány na základě stupně jejich náročnosti na zachovalost a
ekologické podmínky prostředí podle Buchara (BUCHAR 1972, 1975). Tak se
rozlišily relikty prvního řádu, tj. žijící pouze v přirozených stanovištích, poměrně málo
narušených činností člověka, ekologicky nespecifické /neutrální/ druhy bez
výrazného teplotního preferenda, dále termofilní, psychrofilní a synantropní druhy a
vzácné i velmi vzácné taxony. Při tomto výčtu bylo přihlédnuto i k dosud
nepublikovaným údajům z posledních let /viz kapitola Diskuse/. Možnosti
193
charakterizace druhů a subspecií pavouků podle těchto kritérií jsou využity dále v
textu v různých souvislostech a v tabulkách 28 a 29.
Matematické porovnání podobnosti vzorků arachnofaunul bylo provedeno na
základě druhového zastoupení; přítomnost taxonů devíti čeledí, jejichž odchyt do
zemních pastí je podle literárních pramenů dostatečně reprezentativní -
Amaurobiidae, Dysderidae, Gnaphosidae, Lycosidae, Agelenidae, Zodariidae,
Zoridae, Linyphiidae a Erigonidae (TRETZEL 1954, 1955, cf. BUCHAR 1963).
Zpracování matice hodnot Jaccardova indexu /poměru počtu společně se vy-
skytujících druhů a všech druhů ve dvojicích stanovišť/ provedl RNDr. P. Pěnička
metodou vícerozměrného škálování (MARDIA et al. 1979) na počítači Hewlett-
Paccard 9830 A /srovn. výsledné konfigurace z jiných křivoklátských lokalit: ŠMAHA
1983a - ilustrace a komentář, ŠMAHA 1983b - komentář ke konfiguraci/.
POPIS STANOVIŠŤ
Stanoviště leží v nadmořské výši 260 - 510 m. Jejich geologickým podkladem je
zejména porfyrit, méně se vyskytují jiné horniny, např. lamprofyry v části Týřovských
skal (ZIEGLER 1973). Geomorfologie terénu je velmi složité. Pokryvnost povrchu
terénu kameny a kamenným štěrkem se dále v popisu jednotlivých stanovišť udává
na základě odhadu ve čtyřech stupních: kamenitost 0. stupně - povrch terénu
pokrývá zemina s hojnými bylinami nebo travním drnem, kameny jsou nejvýše na 10
% plochy terénu, kamenitost 1. stupně - kameny pokrývají přibližně 25 - 50 % plochy,
na povrchu substrátu jsou též rozptýlené travní drny; kamenitost 2. stupně - drobný
kamenný štěrk i větší kameny pokrývají 75 - 90 % plochy, byliny se zde vyskytují
sporadicky a jen jednotlivě, kamenitost 3. stupně - souvislé kamenné pole bez
vyšších rostlin /telomofyt/. V porovnání s předchozím arachnologickým průzkumem
na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a, b) byl při akci v SPR Týřov též získán
arachnologický materiál z dalších lesních typů a četnější materiál z bučin.
Stanoviště jsou v seznamu sestavena do přibližného pořadí podle nároků jejich
vegetačních společenstev na teplotní podmínky prostředí a podle předpokládaného
teplotního gradientu mikroklimatu od relativně nejteplejšího stanoviště 1 směrem k
psychrofilním stanovištím.
1. Xerotermofilní stanoviště skalní stepi na hlavním masívu Týřovských skal -vegetace přísluší převážně svazu Hyperico /perforato/ - Scleranthion perennis MORAVEC 1967 a asociaci Festuca ovina - Jasione montana KKA 1941. Po
194
vegetační a zřejmě i geologické stránce je tato formace mozaikovitá. Výrazně acidofilní charakter má formace v části na hřebeni a na severovýchodním sklonu pod hřebenem, kde jsou pouze rozptýlené travní drny a sporadické keříčky vřesu; z trav se zde vyskytuje zejména kostřava ovčí /Festuca ovina/. V druhé části skalní stepi na jižním svahu jsou hlinité plošky s porosty kavylu /Stipa sp./; k povrchu zde snad vystupuje žíla bazičtější horniny. Obě části jsou zastoupeny v celkové rozloze této formace asi rovným dílem. Vzhledem k jejich nejasné fytocenologické diferenciaci i z technických důvodů byly materiály z celého stanoviště hodnoceny jako jeden vzorek, pouze v určitých souvislostech jsou v textu a v tabulce 28 poznámky s bližší lokalizací, přičemž jižní Část společenstva je provizorně označována jako kavylová. Kamenitost stanoviště je 1. stupně.
2. Termofilní zakrslá doubrava - náleží ke svazu Quercion pubescenti-petraeae BR.-BL. 1931; je fragmentárně vyvinuta na ostrém hřebeni. Stromové patro má jen částečný vodorovný zápoj, je zde takřka souvislý travní drn a vyskytuje se zde dobromysl /Origanum vulgare/ i jiné teplomilné byliny. Kamenitost doubravy je 0. stupně.
3. Souvislé kamenné pole /osyp/ pod Týřovskými skalami - vyšší rostliny se v tomto stanovišti nevyskytují, kamenitost je 3. stupně a kameny jsou většinou velké 10 - 15 cm, kostkovité a ostrohranné. Sklon kamenného pole má jihozápadní expozici. Biotop přechází po stranách do suťového lesa dalšího stanoviště 4.
4. Suťový les - vegetačně patří k asociaci Aceri-Carpinetum KKA 1941 a odpovídá lesnímu typu habrová javořina kakostová. Porost je v dolní části příkrého, severozápadně exponovaného svahu, s kamenitostí 1. stupně. Bylinné patro tohoto porostu tvoří rozptýlené travní drny, mezi nimiž je většinou štěrkovitá, pohyblivá suť.
5. Habrová doubrava kyselá - náleží k subasociaci Melampyro nemorosi - Carpinetum luzuletosum (PASSARGE 1957) NEUHÄUSL 1982, vyvinuté zde na příkrém svahu s jižní expozicí a kamenitostí 2. stupně jako lesní typ buková doubrava kyselá.
6. Habrová doubrava typická /živná/ - porost subasociace Melampyro nemorosi-Carpinetum typicum PASSARGE 1957 je na mírném jihozápadním svahu s kame-nitostí 0. stupně.
7. Lesní společenstvo fytocenologicky přechodného typu mezi habrovou doubravou a bučinou - ve stromovém patře převládají buky. Stanoviště je v místě kontaktu asociací typické habrové doubravy a bučiny s Hordelymus europaeus. Náleží k lesnímu typu vlhká dubová bučina. Biotopem je mělká pánev nad prameništěm, mírně skloněná západním směrem. Kamenitost je 0. stupně.
8. Dubová bučina třtinová - tato bučina náleží stejně jako všechny níže uvedené lesní typy bučin k asociaci podhorských bučin Tilio cordatae-Tagetum MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977. Porost je v horní části Vysokého vrchu, na mírném severním sklonu s kamenitostí 1. stupně.
9. Dubová bučina šťavelová /svěží/ - nachází se v mírně vyhloubené náčepné pánvi s prameništěm. Dno pánve je takřka vodorovné. Kamenitost bučiny je 0. stupně.
195
10. Dubová bučina mařinková s lipnicí - porost je na mírném, severozápadně exponovaném sklonu horní části vrchu, jehož kamenitost je 0. stupně.
11. Kamenité břehy Prostředního potoka - břehový supraaquální biotop s kamenitostí 2. stupně stejně jako následující dvě stanoviště. Potok běží na dně úzce pánvovitého, chladného a vlhkého údolí. Lesní porost podél úseku, kde potok probíhá rezervací, tvoří vlivem vegetační inverze často lesní typy dubová a lipodubová bučina kapradinová.
12. Kamenité břehy potoka Roudný v úseku s bučinou - koryto je ostře zaříznuto do chladného a vlhkého údolí a je široce lemováno porostem lesního typu lipodubová bučina bažanková.
13. Kamenité břehy potoka v hluboké rokli - vodoteč zde probíhá přes kaskády; rokle je zakřivená v podélném směru a v dolní části jejích svahů je porost javořiny roklinové /udatnové/, náležící k asociaci Arunco-Aceretum MOOR 1952. Past byla umístěna u úpatí vodopádu.
VÝSLEDKY
Celkový materiál adultních pavouků byl 5142 kusů /včetně 20 kusů
sesmýkaných z bylin/. Juvenilní kusy, které převážně nelze určovat do druhu, tvořily
jen několik procent z celkového materiálu. Nejvíce bylo juvenilních pavouků ve sběru
ze stanoviště 1, odběr 3. 8. 1982 /232 adult. + asi 90 juv. ks/ a ze stanoviště 5, odběr
29. 9. 1982 /70 adult. + asi 50 juv. ks/.
V materiálu bylo celkem obsaženo 199 taxonů /incl. 198 druhů/ pavouků.
Počet kusů a druhů adultních pavouků, odchycených na jednotlivých
stanovištích, je uveden spolu s některými dalšími základními údaji v tabulce 28.
Zjištěné vzácné a velmi vzácné taxony a relikty prvého řádu /sensu BUCHAR
1972, 1975/, tj. žijící pouze v přirozených, lidskými zásahy relativně málo narušených
stanovištích naší přírody jsou uvedeny na tabulce 29.
Ostatní zjištěné druhy a subspecie jsou obsaženy v dále uvedeném seznamu x)
Kvantitativní údaje o těchto ostatních taxonech jsou uvedeny v inventarizačním
X) E - expanzivní taxony, tj. šířící se i na uměle odlesněná stanoviště, S - synantropní druhy;
čísla za symboly ekologické kategorizace označují stanoviště, podtržená čísla stanoviště, v nichž bylo
odchyceno více než 10 kusů adultních pavouků daného druhu; + směr smýkáním na bylinách.
196
Tabulka 28 Sběr arachnofauny v SPR Týřov do zemních pastí
Stanoviště 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
Počet pastí 7 3 2 2 2 2 2 2 2 2 4 5 1
Počet kusů pavouků 924 555 236 329 392 344 506 287 274 368 406 469 32
Počet taxonů /N/ 94X) 54 37 44 41 57 36 30 28 30 42 48 17
Vzácné taxony
počet 16 2 6 3 3 6 1 1 2 - 3 6 2
% z N 17,1 3,7 16,2 6,8 7,3 10,5 2,8 3,3 7,1 - 7,1 12,5 11,8
Termofilni taxony
počet 37 10 8 6 7 6 1 1 1 1 1 1 -
% z N 39,4 18,5 21,6 13,6 17,1 10,5 2,8 3,3 3,4 3,3 2,4 2,1 -
Psychrofilní taxony
počet 10 14 6 18 15 14 16 18 15 17 30 31 11
% z N 10,6 25,9 16,2 41,0 36,6 24,6 42,8 60,0 53,6 56,7 71,4 64,5 64,7
x) Ve stanovišti 1 chyceny smýkáním na bylinách také druhy Mangora acalypha a Tibellus sp.
197
Tabulka 29 Vzácné taxony /druhy a subspecie/ a taxony přirozených stanovišť - počet adultních samců a samic z jednotlivých stanovišť SPR Týřov
Druh Ekologická
Kategorizace (EK)
Stanoviště
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
ATYPIDAE :
Atypus affinis EICHW. a, b T I 4/0 . . . 1/0 . . . . . . . .
Atypus piceus (SULZ.) c T I 3/0 . . . . 6/0 . . . . . . . AMAUROBIIDAE :
Titanoeca obscura (WALCK.) T I 1/0 . 1/0 . . . . . . . . . . GNAPHOAIDAE :
Callilepis achuazteri (HERM.) T I 1/0 . . . . . . . . . . . .
Gnaphosa bicolor (HAHN) T I . 1/0 1/0 2/0 . . . . . . . . .
Gnaphosa lucifuga (WALCK.) T I 3/0 . . . . . . . . . . . .
Gnaphosa lugubris (C.L.K.) T I 2/0 . 0/1 . . . . . . . . . .
x) Haplodrassus cognatus (WESTR.) d P . . . . . 0/1 . . . . . . .
Haplodrassus kulczynakii LOHM. T I 1/0 . . . . . . . . . . . .
Haplodrassus soerenseni (STR.) ? 0/2 . . . . 1/1 . . . . . . .
Zelotes electus (C.L.K.) T I 10/4
. . . . . . . . . . . .
Zelotes erebeus (THOR.) T I 1/0 . 3/2 0/1 1/0 . . . . . . . .
Zelotes praeficus (L.K.) T 1 0/4 . . . . . . . . . . .
Zelotes pumilus (C.L.K.) ? . . . . . 1/0 . . . . . . .
Zelotes villicus (THOR.) T I 3/1 2/0 1/0 . . . . . . . . . .
198
Pokračování tabulky 29 EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
CLUBIONIDAE :
Agroeca cuprea MGE T I 2/1 1/2 . 3/0 2/2 1/1 . . . . . . . XAgroecina striata (KULCZ.) e ? . . 0/2 . . . . . . . . . .
Clubiona compta C.L.K. ? I . . . . . . . . . 0/2 . . .
ANYPHAENIDAE :
XAnyphaena furva MILLER a, f ? . . 1/0 . . . . . . . . . .
THOMIAIDAE :
Oxyptila nigrita (THOR.) T I 2/2 . . . . . . . . . . . .
Xysticus ninii THOR. g T I 154/44
. . . . . . . . . . . .
Xysticus robustus (HAHN) T I 0/1 . . . . . . . . . . . .
SALTICIDAE :
Aelurillus festivus (C.L.K.), T I 3/1 . . . . . . . . . . . .
Evarcha laetabunda (C.L.K.) h T I 7/2 . . . . . . . . . . . .
Evophrys aequipes (O.P.CBR.) T I 1/0 . . . . . . . . . . . .
Pellenes nigrociliatus (L.K.) T I 2/0 . . . . . . . . . . . .
Pellenes tripunctatus (WALCK.) T I 2/2 . . . . . . . . . . . . LYCOSIDAE :
Alopecosa sulzeri (PAV.) T I 4/2 . . . . . . . . . . . .
Arctosa figurata (SIM.) T I 9/0 . . . . . . . . . . . .
Pardosa bifasciata (C.L.K.) T I 90/103
. . . . . . . . . . . .
Pardosa riparia (C.L.K.) N I 3/6 . . . . . . . . . . . .
Tricca lutetiana (SIM.) T I 5/1 3/1 . . . . . . . . . . .
Trochosa robusta (SIM.) T I 0/1 . 1/1 . . . . . . . . . .
199
Pokračování tabulky 29
Druh EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
11 12 13 THERIDIIDAE: Euryopis flavomaculata (C.L.K.) N I l/0 . . . . . . . . . . . . Pholcomma gibbum (WESTR.) N I 0/1 . . 1/0 . . . . . . . . . ARGIOPIDAE :
Cercidia prominens (WESTR.) N I . . . . . 0/1 . . . . . . . LINYPHIIDAE :
X Bathyphantes eimilis KULCZ. ch ? . . . . . . . . . . 0/1 0/1 0/1 Centromerus silvicola (KULCZ.) i P . . . . . . . . 4/0 . . . . Hilaira exrisa (O.P.CBR.) P I . . . . . . . . . . . 0/1 . Lepthyphantes collinus L.K. N I . . 1/0 0/2 . . . . . . . . . X Lepthyphantes kochi KULCZ. a,j P I 1/0 . . . . . . . . . . . . Lepthyphantes notabilis KULCZ. k ? . . 9/23 0/3 . . . . . . . . . Leptorhoptrum robuatum WESTR. P . . . . . . . . . . . 1/0 . Porrhomma pygmaeum convexum (WESTR.) . . . . . . . . . . 1/1 1/1 . X Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER) a, 1
? . . . . . . 0/1 . . . . . .
ERIGONIDAE :
X Diplocephalus helleri (L.K.) m P I . . . . . . . . . . 3/0 2/0 1/1 X Erigonopterna jarmilae MILLER n T I 2/0 . . . . . . . . . . . . X Glyphesis servulus (SIMON) o ? . . 1/0 . . . . . . . . . . Gonatium corallipes (O.P.CBR.) N I . . . . . 1/1 . . . . . . . Gongylidiellum edentatum MILLER P . . . . . . 1/0 1/0 . . 1/0 . Lochkovia inconapicua MILL. et VAL. T I 1/0 . . . . . . . . . . . . Panamomops affinis MILL. et KRAT. P . . . . 1/0 1/0
. . . . . . . .
200
Druh EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
Panamomops mengei SIM. N I . . . . . 0/1 . . . . . . .
Peponocranium orbiculatum (O.P.CBR.) ? I . 0/1 . . . . . . . . . . .
Prosopotheca monoceros (WID.) N I . 0/1 . . . . . . . . . .
Prosopotheca simplex (KULCZ.) T I . . 0/1 . 2/2 0/3 0/1 . 0/2 0/4 1/0 . .
Trichoncus kulczynskii MILLER T I 3/2 1/0 . . . . . . . . . . .
Trichopterna oito (O.P.CBR.) p T I 23/8 0/1 . . . . . . . . . . .
Vysvětlivky:
x - velmi vzácné taxony /viz text/; podtrženi - taxony vzácné v ČSSR, známé jen z ojedinělých nalezišť § a - alespoň 1 kus materiálu
uvedeného druhu ze SPR Týřov revidován doc. dr. J. Bucharem, CSc.; b - 1 ?! 30.6., 1 ??? 30. 7., 2 ?! 30. 8., 1 ?! 29. 9.; c - 7 ?! 30.
6., 2 ?! 3. 8.; d až f - 30. 6.; g - incl. 3 ?! a 3 ??? odchycení smykem; h - incl. 3 ?! a 2 ??? odchycení smykem; ch - stanoviště 11 2. 8.,
stanoviště 12 a stanoviště 13 1.-11.; i - 16. 12.; j - 6. 4.; k - stanoviště 5. 4. až 15. 12., stanoviště 4 7. 5., 3. 8. a 15. 12.; 1 - 3. 8.; m -
stanoviště 11 - 2 ?! 7. 4., 1 ?! 9. 5., stanoviště 12 - 3. 6. a 1. 7., stanoviště 13 - 1 ?! l. 7. a 1 ??? 1. 9.; n„ o - 30. 6., p - stanoviště 2 -
15. 12.; T - termofilní druhy; P - psychrofilní taxony; N - ekologicky nespecifické, neutrální druhy bez výrazného teplotního
preferenda; ? - taxony, jejichž nároky na prostředí nejsou dostatečně známé; I = relikty prvního řádu /sensu BUCHAR 1972,
1975/, tj. žijící pouze na přirozených stanovištích přírody poměrně málo narušené člověkem; zlomky - v čitateli počet samců, ve jme-
novateli počet samic.
201
elaborátu, uloženém na SSPPOP Středočeského kraje.
Amaurobiidae: Amaurobius claustrarius (HAHN), 68/2 - P, 1-6, 7, 8, 9-13; A. fenestralis
(STROM.), 7/1 - P, E, 6-8, 12.
Dysderidae: Dysdera erythrina (WALCK.), 1/4 - T.E. 1, 3-5; Harpactes hombergi (SCOP.),
5/0 - N, 1, 4-6; H. lepidus (C.L.K.), 15/17 - P, 1, 2, 4-6, 8-13; Harpactocrates
rubicundus (C.L.K.), 21/13 - S, E, 1-3, 4, 5.
Pholcidae: Pholcus opilionoides (SCHR.), 10/1 - S, E, 3, 4.
Zodariidae: Zodarion germanicum (C.L.K.), 8/0 - T, 1, 2, 6.
Gnaphosidae: Drassodes lapidosus (WALCK.), 34/11 - N, 1, 3-6; D. pubescens (THOR.), 1/0
- N, 1; Haplodrassus signifer (C.L.K.), 10/4 - N, 1; H. silvestris (BL.), 22/4 - ?, 1, 2, 4-7,
10, 12; H. umbratilis (L. K.) 3/0 - N, 6; Zelotes apricorum (L.K.), 1/0 - ?, 6; Z. petrensis
(C.L.K.), 16/15 - T, 1, 2, 11; Z. subterraneus (C.L.K.), 3/3 - ?, 2, 5, 6; Zelotes sp., 0/1 -
1.
Clubionidae: Agroeca brunnea (BL.), 9/4 - N, 7, 9, 11, 12; Apostenus fuscus WESTR., 19/14
- N, 2, 4, 5, 6, 10, 12; Clubiona terrestris WESTR., 8/4 -N, 2, 6-9; Liocranum rupicola
(WALCK.), 4/1 - S, E, 3; Micaria sp., 1/0 - 1.
Zoridae: Zora nemoralis (BL.), 4/0 - N, 5, 6; Z. silvestris KULCZ., 2/0 - ?, 2, 7; Z. spinimana
(SUND.), 4/0 - P, 2, 5.
Anyphaenidae: Anyphaena accentuata (WALCK.), 1/0 - ?, 10.
Thomisidae: Philodromus collinus C.L.K., 0/1 - P, 11; Thanatus formicinus (CL.), 0/1 - ?, E, 1;
Tibellus sp., 0/1 - 1+; Xysticus audax (SCHR.), 2/0 - N, E, 1, 6; X. bifasciatus (C.L.K.),
0/1 - N, E, 1; X. cambridgei (BL.), 13/2 - ?, 1, 5, 6, 7; X. cristatus (CL.), 0/1 - N, E, 1; X.
erraticus (BL.), 6/1 - ?, E, 1, 2, 6; X. kochi THOR. 6/5 - ?, E, 1; X. lanio C. L. K., 1/0 - P,
9.
Salticidae: Aelurillus litera-v-insignitus (CL.), 8/5 - N, 1; Evarcha flammata (CL.), 1/0 - N, 2;
Heliophanus aeneus (HAHN), 3/0 - ?, 3; Phlegra fasciata (HAHN), 2/0 - T, E, 1;
Saltious scenicus (CL.),1/0 - S, E, 1.
Lycosidae: Alopecosa accentuata LATR., 44/22 - T, E, 1; A. aculeata (CL.), 0/1 - P, 6; A.
cuneata (CL.), 28/3 - N, E, 1; A. pulverulenta (CL.), 5/0 - N, E, 1, 3, 6, 8; A. trabalis
(CL.), 0/1 - T, 1; Pardosa amentata (CL.), 21/5 - P, E, 11, 12; P. lugubris (WALCK.),
413/86 - N, 1-6, 7-11, 12; P. pullata (CL.), 4/2 - N, E, 1; Pirata hygrophilus THOR., 1/1 -
P, 11, 12; Trochosa spinipalpis (F.CBR.), 1/0 - P, 12; T. terricola (DE GEER), 107/62 -
N, E, 1, 2, 3-5, 6, 7-9, 12; Xerolycosa nemoralis (WESTR.), 8/4 - N, 1, 5.
Pisauridae: Pisaura mirabilis (CL.), 3/2 - ?, 1, 2, 4.
202
Agelenidae: Cicurina cicur (F.), 50/6 - N, E, 1-3, 4, 5-8, 9, 11, 13; Coelotea inermis (L.K.),
234/15 - P, 1, 2, 3, 4, 5-7, 8, 9, 10-12. 13; C. ter-reatris (WID.), 949/114 - N, 1, 2, 3, 4-
12. 13; Cybaeus anguatiarum L. K., 68/20 - P, 11, 12, 13; Histopona torpida (C.L.K.),
129/31 - P, 1, 2, 4-7, 8, 9, 10-12. 13; Tegenaria silvestris L.K., 16/11 - N, 1-4, 7, 8, 11,
12; Textrix denticulata OLIV., 27/1 - ?, 1, 3, 4.
Theridiidae: Asagena phalerata (PANZ.), 10/1 - N, E, 1; Enoplognatha ovata (CL.), 10/1 - T,
E, 1, 1+ , 2; Episinus truncatus LATR., 0/2 - N, 1; Robertua lividua (BL.), 2/0 - P, E, 1,
11; R. neglectus (O.P.CBR.), 3/0 -N, 6.
Argiopidae: Araneus cucurbitinus (CL.), 0/2 - N, E, 1, 5; A. diadematus CL., 0/2 - N, 1, 13; A.
umbraticus-CL., 1/0 - P, E, 1; Mangora acalypha (WALCK.), 0/1 - S, E, 1+; Meta
mengei (BL.), 0/1 - P, 12; M. segmentata (CL.), 5/10 - P, E, 1, 4, 5, 7, 11, 12; Singa
albovittata (WESTR.), 3/2 - N, 1.
Linypbiidae: Aprolagus saxatilis (BL.), 11/1 - ?, 2, 6; Bathypbantea gracilis (BL.), 0/2 - N, 3, 4;
B. nigrinus (WESTR.), 1/3 - ?, 6, 11, 12; B. parvulus (WESTR.), 1/0 - ?, E, 7;
Bolyphantes alticeps (SUND.), 4/1 - P, 2; Centremerita bicolor (BL.), 0/1 - P, E, 12;
Centromerus expertus (O.P.CBR.), 6/2 - P, E, 11, 12; C. incilium (L.K.), 13/13 - N, 1, 2,
6, 11, 12; C. jacksoni DENIS, 1/0 - P, 8; C. sellarius (O.P.CBR.), 18/5 - P, 4, 8, 10-13;
C. sylvaticus (BL.), 60/16 - N, 1, 2, 6, 7, 8-10, 11, 12; Drapetisca socialis (SUND.), 1/0 -
P, E, 11; Helopbora insignis (BL.), 8/15 - P, E, 4, 5, 7, 8-13; Labulla thoracica (WID.),
0/1 - ?, 8; Lepthypbantes alacris (BL.), 2/3 - P, 11; L. angulipalpis (WESTR.), 2/0 - N, 2,
7; L. cristatus (MGE), 14/2 - P, 7-12; L. flavipes (BL.), 105/98 - N, 1, 2, 4-7, 8, 9, 10, 12;
L. keyserlingi (AUSS.), 2/1 - T, 2; L. leprosus (OHL.), 2/6 - S, E, 2, 3, 5, 8; L.
mansuetus (THOR.), 19/17 - P, 1, 2, 4-7; L. mengei (KULCZ.), 4/2 -N, E, 2, 6, 7, 10; L.
minutus (BL.), 1/8 - P, 2, 6, 7; L. pallidus (O.P. CBR.), 3/4 - N, 1, 4, 6, 10; L. tenebricola
(WID.), 77/45 - P, 4, 5, 6, 7_, 8, 9-12; Linypbia hortensis (SUND.), 5/0 - N, 2, 5, 9, 12;
Macrargus rufus (WID.), 160/28 - P, 2, 3, 4, 6-12: Meioneta rurestris (C.L.K.), 10/8 - N,
1, 1+; Microneta viaria (SIM.), 29/13 - P, 2, 3, 5, 6, 7, 8-12; Nereine
clathrata (SUND.), 1/0 - P, 3; N. emphana (WALCK.), 0/1 - P, 5; Porrhomma
pygmaeum pygmaeum (BL.), 3/0 - P, E, 11-13; Stemonyphantes lineatus (L.),
2/2 - N, E, 1, 6; Stylopaora concolor (WID.), 66/41 - P, 4, 7-10, 11, 12,
13; Tapinopa longidens (WID.), 0/1 - ?, 7.
Erigonidae: Abacoproeces saltuum (L.K.), 9/6 - T, 6; Araeoncus humilis (BL.), 5/0 - N, E, 4;
Ceratinella brevis (WID.), 11/3 - P, 2, 4, 8; C. scabrosa (O.P.CBR.), 0/1 - ?, 2;
Diplocephalus cristatus (BL.), 7/2 - P, E, 3, 4, 11, 12; D. latifrons (O.P.CBR.), 71/23
- P, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 13; D. picinus (BL.), 163/27 - N, 3-6, 7, 8, 9, 10, 11, 12;
Dismodicus bifrons (BL.), 2/1 - P, 2, 4; Erigone atra BL., 1/8 - N, E, 1+, 3, 6, 7, 13; E.
dentipalpis (WID.), 4/2 - 1, 1+, 4, 5, 8, 10; Erigonella hiemalis (BL.), 1/0 - P, 13; Maso
203
sundevalli (WESTR.), 0/1 - P, 10; Micrargus herbigradus (BL.), 9/4 - P, 1, 6, 7-11;
Nothocyba subaequalis (WESTR.), 0/1 - ?, E, 1; Oedothorax agrestis (BL.), 39/23 - 4,
11, 12,13; 0. fuscus (BL.), 4/0 - P, E, 11, 13; 0. sp. /tuberosus vel gibbosus/, 0/2 - P,
11, 12; 0. retusus (WESTR.), 1/0 - P, E, 12; Pelecopsis elongata (WID.), 1/0 - P, 6; P.
parallela (WID.), 0/2 - P, 2; P. thoracata (O.P.CBR.), 9/2 - P, 2, 4; Pocadicnemis
pumilla (BL.), 2/5 - ?, E, 2, 3, 12; Prosopotheca corniculans (O.P.CBR.), 2/3 - P, 9, 10;
Saloca diceros (O.P.CBR.), 8/0 - P, 8, 10-12; Tigellinus furcillatus (MGE), 3/0 - T, 4-6;
Trachynella obtusa (BL.), 2/0 - P, 11, 12; Trematocephalus cristatus (WID.), 2/1 - P, 2,
4; Typhochraestus digitatus (O.P.CBR.), 6/2 - T, 1, 4; Wideria antica (WID.), 7/10 - N,
E, 1, 2, 5, 6; W. cucullata (C.L.K.), 2/0 - P, 2, 5; W. fugax (0. P. CBR.), 5/0 - P, 6, 7; W.
melanocepbala (O.P.CBR.), 9/2 - ? 1, 5-7, 9, 10, 12; Wideria sp., 1/0 - 3.
Analýza arachnologického materiálu přispívá k biologické charakteristice SPR
Týřov, zejména zjištěním 33 vzácných druhů a subspecií, což představuje 16,6 %
celkového počtu taxonů v materiálu. Kvantum vzácných taxonů je poměrně velké i
vzhledem k celkovému množství odchycených kusů pavouků - 0,6 %. Vzácné taxony
byly zjištěny mimo stanoviště 10 ve všech ostatních dvanácti stanovištích, kde tvořily
2,8 - 17,1 % druhového spektra pavouků odchytaných do pastí; nejvíce jich bylo
zjištěno na skalní stepi /17,1 % druhového spektra tohoto stanoviště/, v kamenném
poli /16,2 %/ a v břehových biotopech s vegetační inverzi, a to na stanovišti 12 /12,5
%/ a 13 /ll,8 %/. Z hlediska porovnání množství vzácných taxonů a celkového
množství kusů odchycených na stanovišti by bylo nejhodnotnější stanoviště 13 u
vodopádu potoka /6,3 %/ a na druhém místě kamenné pole, tj. stanoviště 3 /2,6 %/; u
stanoviště 13 však mohlo dojít ke zkreslení skutečného stavu chybou malých čísel
/byly zde chyceny celkem pouze 32 kusy pavouků/.
Mnohé stenobiontní a vzácné taxony byly v materiálech zastoupeny pouze ně-
kolika kusy nebo jen jediným kusem, takže tyto nálezy samy o sobě nemohou vý-
znamně přispět k arachnologické diferenciaci jednotlivých stanovišť. Bylo by možno
očekávat, že charakteristiku jednotlivých stanovišť mohou poskytovat nejvíce druhy,
které jsou v daném stanovišti nejhojnější a které se přitom do pastí snadno
odchytávají. Jak ovšem vyplývá i z údajů v tabulce 29, mají poměrně velké a velmi
pohyblivé druhy poměrně větší aktivační hustotu v terénu než např. mnohé druhy
čeledi Erigonidae malé tělesné velikosti a se sítěmi těsně nad zemí (cf.
HEYDEMANN 1961). Hodnota aktivační hustoty slíďáků je údajně asi 3krát vyšší než
jejich absolutní hustota v terénu (BREYMEYER 1966). Ve spektrech penetračně
204
dominantních druhů /tj. druhů, které jsou zastoupeny ve vzorcích z pastí množstvím
kusů přesahujícím 5 % počtu kusů všech pavouků ve vzorku/ se přitom často
vyskytují, zejména v mezofilních stanovištích, ekologicky neutrální druhy, jejichž
výskyt může překrývat diferenciální charakteristiky stanovišť. Z tohoto hlediska je
třeba posuzovat i uvedenou hodnotu poměru počtu vzácných druhů zjištěných v
rezervaci Týřov k počtu odchytaných kusů pavouků. Tak např. dva hlavní ekologicky
neutrální druhy se značnou aktivační hustotou, Coelotes terrestris /1063 kusů/ a
Pardosa lugubris /499 kusů/, tvoří v celkovém materiálu /5142 kusů/ dohromady 32,9
%. Pro jednotlivá stanoviště ovšem mohou být kromě zjištěných penetračně domi-
nantních druhů rovněž charakteristické některé další druhy a kvalitativní atributy,
přičemž by však jejich konstantnost v uvedených biocenózách nebo i v biocenózách
příbuzných typů musela být ověřena studiem dalších lokalit.
Dominantní druhy svou četností v materiálech z jednotlivých stanovišť a jiné
zjištěné kvalitativní atributy, pravděpodobně rovněž ekologicky vázané na daná
stanoviště, jsou dále uvedeny v seznamu charakteristik jednotlivých stanovišť:
Stanoviště 1, skalní step - jsou zde dominantní druhy: Alopecosa accentuata,
Pardosa bifasciata a Xysticus ninii. Všechny tyto druhy se vyskytují v acidofilní i
kavylové části stepi. Pozoruhodná je velká hojnost poměrně vzácného stepního
druhu Xysticus ninii /192 kusů na 7 pastí/; velmi podobnou hodnotu penetrace
do pastí zde vykazoval i slíďák Pardosa bifasciata /193 kusů na 7 pastí/. Oba
tyto druhy jsou zřejmě podstatně hojnější v kavylové části stepi než v části
acidofilní. Ve stanovišti jsou hojné druhy především z čeledí Gnaphosidae,
Thomisidae, Salticidae a Lycosidae. V celkovém druhovém spektru jsou
obsaženy též druhy Atypus affinis, A. piceus, Callilepis schuszteri,
Haplodrassus soerenseni, Zelotes erebeus, Xysticus robustus, Evarcha
laetabunda, Pellenes nigrociliatus, Arctosa figurata, Tricca lutetiana, Pardosa
riparia, Erigonopterna jarmilae, Lochkovia inconspicua, Trichoncus kulczynskii a
Trichopterna cito. Sklípkánci /Atypus spp./ se vyskytují v obou částech stepi;
druh Xysticus robustus byl zjištěn jen v kavylové a druh Zelotes erebeus jen v
acidofilní části stepi.
Stanoviště 2, zakrslá doubrava s travním drnem - dominantní druhy: Coelotes
terrestris, Pardosa lugubris, Lepthyphantes flavipes, Trochosa terricola a
Coelotes inermis /viz kapitola Diskuse/. Byly zde zjištěny též druhy Tricca
lutetiana, Trichoncus kulczynskii a Trichopterna cito.
205
Stanoviště 3, kamenné pole - dominantní druhy Lepthyphantes notabilis a Par-dosa
lugubris. V druhovém celkovém spektru jsou mimo jiné druhy Anyphaena furva
/viz kap. Diskuse/, Pholcus opilionoides, Agroecina striata, Liocranum rupicola,
Lepthyphantes collinus a Glyphesis servulus.
Stanoviště 4, suťový les - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris,
Lepthyphantes flavipes a Apostenus fuscus. Byly zde zjištěny mimo jiné i druhy
Pholcus opilionoides, Zelotes erebeus, Lepthyphantes notabilis a L. collinus.
Stanoviště 5, kyselá habrová doubrava - dominantní druhy: Coelotes terrestris,
Pardosa lugubris a Lepthyphantes flavipes. Vyskytují se zde mimo jiné i dru hy
Atypus affinis, Zelotes erebeus a Panamomops affinis.
Stanoviště 6, typická habrová doubrava - dominantní druhy: Coelotes terrestris
Pardosa lugubris, Trochosa terricola, Lepthyphantes flavipes a Centromerus
incilium. Jsou zde mimo jiné i druhy Atypus piceus, Haplodrassus cognatus,
Zelotes pumilus, Panamomops affinis a P. mengei.
Stanoviště 7, přechodný vlhký typ bučiny - dominantní druhy: Coelotes terrestris,
Lepthyphantes tenebricola, Diplocephalus picinus, D.latifrons, Stylophora
concolor a Macrargus rufus. Čtyři posledně jmenované druhy zde byly chytány
v poměrně největším množství ve srovnání s ostatními stanovišti. Kromě jiných
zde byla nalezena i plachetnatka Porrhomma microphthalmum microps.
Stanoviště 8, třtinová dubová bučina - dominantní druhy: Coelotes terrestris, C.
inermis, Macrargus rufus, Histopona torpida, Amaurobius claustrarius a
Lepthyphantes tenebricola. Žije zde též plachetnatka Centromerus jacksoni.
Stanoviště 9, šťavelová dubová bučina - dominantní druhy: Coelotes terrestris,
Diplocephalus picinus a Lepthyphantes flavipes. Početní zastoupeni Diplo-
cephalus latifrons ve vzorku činilo 5 %. Byla zde odchycena i plachetnatka
Centromerus silvicola a pavučenka Prosopotheca corniculans.
Stanoviště 10, mařinková dubová bučina s lipnicí - dominantní druhy: Coelotes
terrestris, Macrargus rufus a Diplocephalus picinus. žije zde i pavučenka
Prosopotheca corniculans.
Stanoviště 11, kamenité břehy Prostředního potoka s častými bučinami podél koryta -
dominantní druhy: Coelotes terrestris, C. inermis, Cybaeus angustiarum,
Histopona torpida, Oedothorax agrestis, Stylophora concolor a Centromerus
sylvaticus. Vyskytují se zde rovněž taxony Pirata hygrophilus, Bathyphantes
similis, Diplocephalus helleri a Porrhomma pygmaeum convexum.
206
Stanoviště 12, kamenité břehy potoka Roudný v bažankové lipodubové bučině -ve
spektru dominantních druhů je obsaženo prvních pět druhů jmenovaných u
stanoviště 11 a pavučenka Macrargus rufus. Byly zde odchytávány rovněž
všechny čtyři taxony posledně jmenované u stanoviště 11 a plachetnatka
Leptorhoptrum robustum.
Stanoviště 13, kamenité břehy vodoteče v rokli ,s javořinou udatnovou - z tohoto
stanoviště bylo získáno malé množství materiálu /32 kusů/, nicméně jsou v něm
obsaženy taxony vyjmenované u stanoviště 11, kromě Centromerus sylvaticus,
Pirata hygrophilus a Porrhomma pygmaeum convexum, které se však zřejmě
rovněž vyskytují na březích. Plachetnatka Diplocephalus helleri byla ve
stanovišti 13 nalezena v nadmořské výšce pouhých asi 270 m. Výskyt této
plachetnatky v údolních stanovištích SPR Týřov je nejspíše dán jejich
vyhraněným mikroklimatem.
Zjištění diskordance výskytu nebo abundančních hodnot různých druhů pavou-
ků v některých stanovištích, dané diskordancemi jejich nároků na různé faktory
prostředí, mohou dokumentovat význam vícerozměrných modelů k demonstraci
biocenologických vztahů. Určité diskordance vyplývají již ze složení spekter
penetračně dominantních druhů na různých stanovištích. Na základě výsledků akce v
SPR Týřov je možno ukázat příklady takových pravděpodobných diskordancí, z nichž
nejprůkaznější se ovšem týkají dominantních a nejhojnějších druhů. Různí
termofilové, např. Tricca lutetiana a Trichoncus kulczynskii, byli chytáni pouze v
nejprosvětlenějších, teplých stanovištích skalní stepi 1 a doubravy 2, kdežto
termofilní skálovka Zelotes erebeus s noční aktivitou byla zjištěna jak na skalní stepi,
tak i v suťových biotopech 3 a 4. Sklípkánci rodu Atypus, kteří vyhrabávají hluboké
nory, byli zjištěni po 1 - 6 kusech ve vzorcích ze skalní stepi a lesních porostů 5 a 6;
v suťových biotopech 3 a 4 se značně nestabilizovaným substrátem však zjištěni
nebyli /vyskytují se zřejmě i v teplých doubravách, jak lze soudit z jiných lokalit/.
Slíďák Pardosa lugubris, ekologicky poměrně nespecifický a lovící kořist při probíhání
terénem, dominoval ve stanovištích 2 až 6 /tedy i v suťových biotopech/ a v každém z
nich byl podstatně hojnější /20 - 59 kusů na 1 past/ než ve stanovištích 1 a 7 - 13 /l -
4 kusy na 1 past/. Pouze v obou suťových biotopech, ale v žádných jiných, byly
odchytávány druhy Pholcus opilionoides a Lepthyphantes collinus /1-3 kusy na 1
past/, které jsou zřejmě v přírodě charakteristické pro biocenózy skal a určitých typů
sutí. Oba tyto biotopy 3 a 4 též frekventuje plachetnatka Lepthyphantes notabilis, ale
207
jen ve stanovišti 3 byla dominantní a byla tam také hojnější /16 kusů na 1 past/ než
ve stanovišti 4 /2 kusy na 1 past/. Plachetnatka Macrargus rufus byla dominantní v
psychrofilních biocenózách 7, 8 a 12 a plachetnatka Stylophora concolor pouze ve
stanovištích 7 a 11, přičemž diskordance hodnot výskytu těchto druhů ve stanovišti 8
vyplývá i z absolutní výše odchytu /M. rufus - 21 kus na 1 past, S. concolor - 4 kusy
na 1 past/.
Z výsledků porovnání četnosti termofilních a psychrofilních taxonů pavouků v
celkových druhových spektrech /srovnej tab. 28/ vyplývá, že procentuální zastoupení
termofilů v teplých až klimaticky středních stanovištích 1 až 6 mělo klesající trend a
procentuální zastoupení psychrofilů ve studených stanovištích 7 až 13 mělo naopak
stoupající trend ve smyslu pořadí 1-3-2-5-4-6-7-9-10-8-12-13-11. Tato sekvence
arachnofaunul SPR Týřov odpovídá pořadí příslušných klimaxových
fytocenologických asociací a subasociací vyšších rostlin podle gradientu nároků
rostlinných společenstev na teplotní podmínky. Při tomto porovnání je třeba brát v
úvahu, že sub-asociace kyselé habrové doubravy je zde vázána na teplejší biotop,
jak tomu bývá i v jiných lokalitách (cf. MORAVEC et al. 1982), že asociace 4 i 6 jsou
mezofilní a že stanoviště 8, 9 a 10 náleží k téže rostlinné asociaci. Toto kongruentní
šestistupňové pořadí rostlinných společenstev má tvar: 1 - 2 - 5 - (4+6) - 7 -
(8+9+10). Pokud jde o břehové potoční biotopy, je z hlediska vzácných psychrofilních
druhů pavouků nejméně extrémní stanoviště 11 a pak následuje stanoviště 12, kde
byl též dokázán výskyt vzácné plachetnatky Hilaira excisa; nejextrémnější je zřejmě
stanoviště 13, a to alespoň z hlediska relativně nejvyššího procenta vzácných druhů
vzhledem k počtu odchycených pavouků v porovnání s hodnotami téhož ukazatele z
jiných stanovišť /jak je uvedeno dříve/.
Druhová spektra arachnofaunul jednotlivých stanovišť kromě stanoviště 13,
zastoupeného malým materiálem, byla déle porovnávána po dvojicích pomocí
Jaccardova indexu /tab. 30/.
V konfiguraci vyznačují jednotlivé body vzorky arachnofaunul z daných sta-
novišť, přičemž pozice každého bodu znázorňuje míru podobnosti vzorku dotyčné
arachnofaunuly s ostatními vzorky. V konfiguraci se na základě porovnání teplotních
podmínek prostředí jejich stanovišť i vzájemné vzdálenosti jednotlivých bodů
stanovily dva hlavní terminální referenční body, a to bod 1, tj. vzorek arachnofaunuly
xerotermního stanoviště 1, a bod 12, tj. vzorek arachnofaunuly extrémně chladného a
vlhkého stanoviště 12. Pak se porovnala pozice
208
Hodnoty
Jaccardova
indexu podobnosti arachnofaunul stanovišť 1-12
Stanoviště Stanoviště
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
12 12,9 21,1 25,0 25,7 18,5 25,8 37,0 38,5 39,9 35,1 56,6
11 12,6 18,1 19,7 21,1 16,7 26,7 39,6 38,3 37,0 29,6
10 15,0 27,4 31,4 37,9 20,8 27,3 41,9 51,3 48,8
9 14,9 21,9 40,2 30,4 21,1 28,4 54,0 62,5
8 16,0 19,4 34,8 31,6 15,7 32,7 51,4
7 17,1 24,5 30,6 28,3 24,5 36,7
6 25,6 30,8 37,7 26,5 34,6
5 21,1 23,4 26,4 19,4
4 25,6 30,1 38,3
3 25,0 32,3
2 25,9
každého z dalších vzorků vzhledem k těmto dvěma bodům triangulační metodou (cf.
MUELLER-DOMBOIS, ELLENBERG 1975). Hodnoty poměrů obou kratších ramen
příslušných trojúhelníků se využily k neparametrickému odstupňování podobnosti
vzorků a k sestavení vzorků do lineárního pořadí. Tímto způsobem se zjistilo toto
dvanáctistupňové pořadí podobnosti arachnofaunul: 1-4-2-5--3-6-7-9-8-11-10- 12.
Pořadí arachnofaunul opět odpovídá, kromě vzorku ze suťového lesa údajně
mezofilní asociace 4, předpokládanému pořadí podobnosti rostlinných asociací i
subasociací vyšších rostlin podle jejich nároků na teplotní podmínky prostředí.
Kongruentní pořadí rostlinných společenstev má šest stupňů, a to 1-2-5-6-7-
/8+9+10/. Na základě posouzení vzájemné pozice bodů 2, 4 a 5 je možno izolovaně
od ostatních bodů v konfiguraci dále konstatovat, že arachnofaunula stanoviště 4 je
podobnější vzorku ze stanoviště 5 než vzorku ze stanoviště 2. Z porovnání vzájemné
pozice posledních pěti bodů u horní špice konfigurace vyplývá, Že arachnologická
podobnost břehových biotopů 11 a 12 je větší než jejich podobnost s bučinami
včetně stanoviště 10. Pořadí tří členů na konci lineárního pořadí arachnofaunul,
konstruovaného na základě uvedené konfigurace, by pak byl 10 - 11 - 12.
209
Konfigurační obrazec ovšem znázorňuje i rozptyl podobností vzorků v příčném
směru, který je značně široký. Od spojnice referenčních bodů je nejvíce vlevo
vzdálen bod 6, který znázorňuje vzorek typické arachnofaunuly z habrové doubravy,
a vpravo bod 3, reprezentující vzorek z kamenného pole. Šíře konfiguračního
obrazce je dána projekcí těchto dvou bodů na příčnou osu obrazce. Konfigurace má
jen o 10 % menší šířku, než je její délka.
Ze srovnání kamenitostí stanovišt, hodnocené na základě stanovených čtyř
stupňů pokryvnosti půdy kameny, s pozicí vzorků arachnofaunul stanovišť v kon-
figuraci vyplývá,že důležitým faktorem, který je s distribucí arachnofaunul v příčném
směru v konfiguraci zřejmě korelován, je kamenitost půdy. Vzorky arachnofaunul z
nejméně kamenitých stanovišť jsou u levého okraje konfigurace /kamenitost 0.
stupně - stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/ a kamenitosti přibývá ve stanovištích s vzorky,
27. Konfigurace podobností vzorků arachnofaunul se stanovišt 1-12 zjištěná metrickým vícerozměrným škálováním Jaccardových indexů se 40 iteracemi: tečkovaná čára - spojnice terminálních hlavních referenčních bodů 1 - 12 a příčná osa konfigurace; kroužek na příčné ose tečkované čáry -střed konfigurace; plná čára - spojení fytocenologicky příbuzných sta-novišť označených x: 1 a 2 - termofilní biocenózy, 3 a 4 - suťový les a do něho přecházející kamenné pole, 5 a 6 - mezofilní habrové doubravy, 7-bučina přechodného typu na kontaktu s habrovou doubravou,8 až 10 - porosty bučin asociace Tilio cordatae-Fagetum; 11 a 12 - kamenité břehy potoků v bučinách.
210
znázorněných blíže ke svislé spojnici referenčních bodů /kamenitost 1. stupně -
stanoviště 4 a 8/ a dále doprava od této spojnice /kamenitost 2. stupně - stanoviště 5,
11/; nejvíce vpravo je v konfiguraci lokalizován bod 3, tj. vzorek z kamenného pole,
jak je uvedeno dříve /kamenitost 3/. Současně je patrno, že existuje i určitá korelace
úživnosti půdy a disperze arachnofaunul v tomto druhém, příčném směru v
konfiguraci. Vzorky z biocenóz s poměrně živným substrátem jsou pouze v levé
polovině obrazce /stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/, kdežto vzorky z biocenóz s převážně
kyselým substrátem /stanoviště 1, 3, 5, a 8/ v pravé polovině obrazce. Rovněž pozice
vzorků arachnofaunul z břehových biotopů 11 a 12 v pravé polovině obrazce
koresponduje s typem substrátu - převážně kameny z kyselých hornin. Poloha vzorku
ze suťového lesa 4 je z hlediska tohoto hodnocení intermediární.
Jak rovněž vyplývá z konfigurace vzorků, podobnost arachnofaunul
psychrofilních stanovišti je podstatně větší než podobnost arachnofaunul z
termofilních a mezofilních biocenóz /rozptyl bodů 8-12 a 1-6/. Ve studovaných
psychrofilních stanovištích se podobnost jejich mikroklimatu i vůdčího vegetačního
společenstva /asociace Tilio cordatae fagetum/ zřejmě projevuje i v potlačení vlivu
struktury substrátu na arachnofaunu. Vzájemná ekologická příbuznost vlhkých a
studených stanovišť s různě strukturovaným povrchem se na Křivoklátsku projevuje i
v lokalizaci nálezů hemitroglobiontních plachetnatek, neboť subspecie Porrhomma
pygmaeum convexum byla zjištěna v kamenitých nánosech na na březích potoků 11
a 12 a subspecie Porrhomma microphthalmum microps v přechodném typu vlhké
bučiny 7 s víceméně souvislou vrstvou hrabanky.
Porovnání hojnosti různých druhů pavouků na stanovištích na základě sumár-
ního hodnocení výsledků sběrů v jednotlivých stanovištích během celé akce lze
upřesnit rozborem aktivity druhů během akce. K publikování fenologických křivek
stačily z materiálů získaných v SPR Týřov sběry pouze některých druhů pavouků.
Hlavní vrchol výskytu /penetrace/ většiny druhů, jejichž fenologické křivky jsou
uvedeny, a zřejmě i většiny z ostatních 176 taxonů byl v květnu až červnu. V
materiálu jsou ovšem zastoupeny druhy s různým průběhem penetrační aktivity.
Během akce např. penetrační aktivita druhu Cicurina cicur dosáhla vrcholu v periodě
mezi odběry 1. 11. - 16. 12. 1982. Vzhledem ke značnému poklesu aktivity většiny
ostatních druhů arachnofauny v pozdním ročním období lze konstatovat, že i tento
druh může v pozdně podzimním a zimním aspektu tvořit důležitou a konstantní
211
28. Fenologické křivky penetrační aktivity pavouků v SPR Týřov v roce 1982 podle
sumárních hodnot ze 13 stanovišť: vodorovná osa - měsíce, svislá osa - počet odchycených
kusů, plná čára - samci, přerušovaná čára - samice:
212
213
složku arachnofaunul různých stanovišť v SPR Týřov. Některé jiné druhy se chytaly
pouze v březnu a dubnu /např. Hilaira excisa, Lepthyphantes angulipalpis, L. kochi a
Trachynella obtusa/, jiné pouze v září až v prosinci /např. Bolyphantes alticeps,
Centromerus silvicola a Drapetisca socialis/ a některé taxony pouze v obou těchto
chladnějších sezónách /Lepthyphantes alacris, L. cristatus a Porrhomma pygmaeum
convexum/. Druhy Helophora insignis a Centromerus sellarius měly trend zvyšování
počtu do září až prosince. Přesvědčivou analýzu výskytu různých druhů pavouků v
závislosti na typu stanoviště a současně i na čase nebo na ročních aspektech bude
možno provést až po nashromáždění dalšího materiálu.
DISKUSE
Devět zjištěných taxonů pavouků /osm druhů a jedna subspecie/ jsou taxony
velmi vzácné v ČSSR i ve světě, jak vyplývá i z dále uvedených výsledků
nejnovějších, dosud nepublikovaných prací:
Haplodrassus cognatus (WESTR., 1891) - nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR zcela
výjimečné. MILLER (1940) našel tento druh u Lužné na Křivoklátsku a
214
BUCHAR (1972) jen u Kamenice, okres Praha-východ. Rovněž v zahraničí,
např. v Německu, se vyskytuje jen velmi ojediněle.
Agroecina striata (KULCZ., 1882) - v Českých zemích byl tento druh zjištěn dosud
pouze poblíž Roztok u Křivoklátu roku 1980 (ŠMAHA 1983b); na Slovensku byl
nalezen jen v jediné lokalitě.
Anyphaena furva MILLER, 1967 - nový druh pro české země. Doposud byl celosvě-
tově znám jen jeden kus, rovněž samec, odchycený na skalní stěně v Zadielské
dolině na Slovensku (MILLER 1967). Nález dalšího samce v kamenném poli
SPR Týřov dokumentuje výskyt tohoto druhu i v hercynské oblasti a současně
opět dokládá možnost jeho vazby na kamenné substráty. Při ohledávání partií
Týřovských skal, dostupných bez horolezeckého vybavení, jsem tento druh ne-
zjistil.
Bathyphantes similis (KULCZ., 1894) - nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR velmi
vzácné, v Čechách byl zatím zjištěn jen v pohraničních horách. V SPR Týřov
byly nalezeny tři samice, které odpovídají kromě jiných znaků i velikostí
hlavohrudi druhovému popisu. Rovněž tvar epiginy je ve shodě a druhovým po-
pisem velmi podobný jako u běžného druhu B. gracilis. Vulva dotyčných samic
se tvarově liší od vulvy B. gracilis, jejíž tvar vyobrazil např. WIEHLE (1956).
Tvar vulvy nalezených samic odpovídá ilustraci, označené jako Bathyphantes
gracilis v publikaci MILLER, 1947, tab. XII., obr. 13; v této publikaci jsou čísla
obrázků vulv B. similis a B. gracilis zřejmě nedopatřením přemístěna (cf.
WIEHLE 1956).
Lepthyphantes kochi KULCZ., 1898 - nálezy v ČSSR jsou výjimečné, v Čechách ho
BUCHAR (1972) zjistil u Kamenice, okres Praha-východ, a u Kvildy na Šumavě.
Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER, 1931) - tato forma byla původně
popsána jako druh /P. microps ROEWER, 1931 = P. kolosvaryi KRATOCHVÍL,
1934/, avšak THALER (1968) jí přisuzuje hodnotu subspecifickou. Kromě
nálezu v SPR Týřov a jedné další, paralelně determinované samice od
Zámělského Borku u Orlice, nalezené roku 1980 RNDr. K. Absolonem není tato
subspecie z českých zemí známa; na Slovensku byla zjištěna jen v jediné
lokalitě u Žiliny. Oba kusy z Čech se shoduji mimo jiné i tvarem vulvy a
dorzálním trnem na stehnech 3. páru noh a popisem subspecie microps
(THALER 1967b, MILLER 1971), dále se shodují navzájem též černým
pigmentovým olemováním očí a poměrnou velikostí očí (cf. MILLER,
KRATOCHVÍL 1940). Samice subspecie P. m. lativela TRETZEL, 1956,
popsané z Moravy /MILLER, OBRTEL 1975/ mají vulvu odlišného tvaru.
Poměrnou velikostí očí se oba kusy a Čech též nápadně podobají druhu P.
215
calypso (BERTK., 1883), ale z minuciózních ilustraci lze též soudit, že
receptakula ve vulvě druhu P. calypso maji šikmější polohu než u P. m. microps
(BOSENBERG 1903 - redeskripce, ROEWER 1965).
Diplooephalus helleri (L. K., 1869) - tento druh je význačný prvek horský a údajně
zejména vysokohorský (THALER 1967b). V Čechách byl zjištěn v Krkonoších,
na Šumavě a na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a).
Erigonopterna jarmilae MILLER 1947 - nálezy této pavučenky jsou v ČSSR a v
Evropě zcela výjimečné.
Glyphesis servulus (SIM., 1884) - z Čech bylo doposud známo pouze naleziště v
Českém středohoří (BUCHAR in verbis).
Kategorie tzv. vzácných a velmi vzácných druhů budou ovšem dalším průzku-
mem ČSSR upřesňovány; rovněž např. druhy Pellenes nigrociliatus a Lochkovia
inconspicua, zjištěné v SPR Týřov, lze patrně pokládat za velmi vzácné v Čechách.
Mezi vzácné druhy, nalezené v SPR Týřov jinými autory, náležejí rovněž druhy
Ceto laticeps (CANESTR.) a Centromerus leruthi FAGE, které byly odchyceny do
zemních pastí v dolním úseku Oupoře, který jsem neprošetřoval (KNOB-LOCH
1979), dále skákavka Leptorchestes berolinensis (C.L.K.), zjištěné ve sběru z dřevin
v severovýchodní části SPR (HOTSKÁ 1981), a slíďák Pirata knorri (SCOP.),
vyskytující se na kamenitých březích Oupoře poblíž jeho ústí do Berounky (BUCHAR
in verbis).
Výsledky dvourozměrného škálování hodnot Jaccardova indexu arachnofaunul
SPR Týřov mohou potvrzovat značnou významnost vlivu jak mikroklimatu, tak i
pedologických struktur na složení arachnofaunul (cf. DUFFEY 1966). Výsledky
dvourozměrného polárního ordinování hodnot Sorenaenova indexu, aplikovaného při
rozboru materiálů pavouků z alpských niválních stanovišť Thalerem (THALER 1981),
rovněž demonstrují korelaci složení těchto materiálů s výskytem rostlin i a typem
struktury substrátu. Byly též popsány případy silnější vazby populací epigeických
pavouků na typ anorganického substrátu než na vlastní fytosociologické /botanické/
charakteristiky (DUFFEY 1968). Extrémní boční deviaci vzorku arachnofaunuly
jalového kamenného pole v konfiguraci Vzorků z různých stanovišť autor zjistil již
dříve při studiu materiálů z jiných lokalit (ŠMAHA 1983b, konfigurační obrazec
nepubl.). Z hlediska dosavadní arachnologické analýzy SPR Týřov je zde též možno
poukázat na značnou diferenciaci arachnofaunul stanovišť 5 a 6, jak se projevuje v
216
konfiguračním obrazci. Obě tato stanoviště jsou výrazně odlišena svou kamenitostí,
ale z fytocenologického hlediska jsou diferencována pouze na úrovni subasociací
/kyselá a typická habrová doubrava/. Slabší ovlivnění arachnofaunul psychrofilních
stanovišť a biocenóz strukturou substrátu, než je tomu u termofilních a mezofilních
společenstev, bylo zjištěno v území SPR Týřov, jak bylo uvedeno již dříve v textu i v
popisu jiných lokalit (ŠMAHA 1983a - viz obr. 37, ŠMAHA 1983b). Arachnologickou
kongruenci bučin, projevující se nálezy hemitroglobiontních plachetnatek rodu
Porrhomma v různě kamenitých bučinách autor může opět doložit zjištěním druhu
Porrhomma profundum M. DAHL, učiněným roku 1983 ve stanovišti bikové bučiny na
levé straně SPR Týřov; v tomto stanovišti jsou jen zcela ojedinělé balvany /publikace
o prvním nálezu tohoto druhu plachetnatky v ČSR je připravena k tisku/.
Rozdílnost arachnofaunul biocenóz s podobným substrátem, ale s rozdílným
mikroklimatem je v dvourozměrných diagramech pravidelně vystižena distribucí
vzorků podle klimatického gradientu např. v konfiguraci ze SPR Týřov - body 6-7, 5-
8. Tomuto postulátu z analýzy dosavadních sběrů v CHKO Křivoklátsko zřejmě
neodpovídá pouze distribuce vzorků ze suťových lesů asociace Aceri-Car-pinetum
KKA 1941. Vzorek arachnofaunuly této asociace ze SPR Týřov je v dolní polovině
konfigurace, kdežto vzorky z údajně totožné vegetační asociace jiných lokalit jsou v
horní polovině až čtvrtině jejich konfigurací (ŠMAHA 1983a, b). Lze tedy
předpokládat, že různá staveniště s vegetací, odpovídající vegetační asociaci Aceri-
Carpinetum KKA 1941 reprezentují na Křivoklátsku odchylné biocenózy. Přitom
všechny porosty této asociace arachnologicky prošetřované autorem zřejmě náleží
do jediné subasociace Aceri-Carpinetum aegopodietosum KKA 1941 em. HUSOVÁ
1982 (MORAVEC et al. 1982, cf. HUSOVÁ 1975).
V biocenózách a stanovištích, kde je kamenitost minimální a terén je úplně krytý
půdou, je složení arachnofaunul významně ovlivňováno zejména tloušťkou a
strukturou hrabanky, přičemž tyto faktory závisí zvláště na detritivorní aktivitě a
druzích dřevin na stanovišti (UETZ 1975, 1979). Vzhledem ke značné dendrologické
pestrosti Křivoklátska se zde tyto faktory mohou rovněž výrazně projevovat.
Arachnologické informace získávané postupně na Křivoklátsku mohou být dodatečně
využity k analýze jejich vlivu.
Biocenózy v navrhované SPR Týřov jsou značně stabilizovány, jak o tom může
svědčit široké druhové spektrum arachnofauny i to, že zde jsou i některé prostorově
malé a ekologicky odlišné biotopy výrazně arachnologicky diferencovány. Výskyt
217
diferenciálních a stenobiontních druhů přitom může dosahovat hodnot penetrační
dominance. Doloženými příklady takových biotopů jsou kamenné pole s dominantní
plachetnatkou Lepthyphantes notabilis a skalní step s dominantním běžníkem
Xysticus ninii. Přímý stabilizační vliv pavouků a zoofágů vůbec (BERMAN 1970) má
ve všech biocenózách značný význam a projevuje se též např. ve vysokých
hustotách pavouků při kalamitním výskytu píďalky tmavoskvrnáče /Bupalus piniarius/,
bekyně mnišky /Lymantria monacha/ a jiných lesních škůdců (SCHWERDTFEGER
1970). Složení arachnofaunul je ovšem pouze jedním bio-cenologickým aspektem
daných stanovišť zejména proto, že jde o nutričně jednostranné euzoofágy. Stabilita
společenstev je dána i dalšími paralelními potravními řetězci a jejich zasíťováním, v
němž mají značný význam hemizoofágové (KACZMAREK 1961). Rovněž se studují
interakce mezi pavouky a parazity lesních škůdců (KIRCHNER 1967 in VACHOLD
1976, SCHAEFFER 1976).
Komplexita vztahů ve fauně společenstev ovšem nutně ovlivňuje i konfigurace
podobností arachnofaunul. Přesné grafické vyjádření skutečných vztahů v
jednotlivých stanovištích a biocenózách zřejmě nelze provést, neboť i niky
jednotlivých druhů jsou hypervoluminózní struktury (in STUGREN 1978). Proto jsou
též opodstatněny pokusy o grafickou aplikaci třetího rozměru, který uplatnili ve své
fytosociologické studii již BRAY a CURTIS (1957). Polárním ordinováním hodnot
modifikovaného Jaccardova indexu tito autoři prokázali,
že s průběhem os je korelováno několik faktorů, a to vývojová fáze společen-
stva vzhledem k cílovému klimaxu, hodnota pH půdy a obsah organických látek, Ca,
P, a iontů HNH+4 v půdě. V této souvislosti je třeba poukázat, že se i v současné
lesotypologii různé intrazonální lesní typy dají jen obtížně zařadit do dvourozměrného
tabelárního systému (PLÍVA 1971-76). Biocenologické vztahy arachnofaunul
intrazonálních lesních typů Křivoklátska, jejichž vzorky se postupně shromažďují,
mohla by významně upřesnit další matematická analýza.
Výsledky průzkumu arachnofauny SPR Týřov mohly být poněkud ovlivněny mi-
mořádně teplým a suchým počasím během roku 1982, kdy akce probíhala. Třebaže
se změny výskytu pavouků v různých letech týkají zejména druhů euryvalentních
(BREYMEYER 1966), lze předpokládat, že stav počasí v roce 1982 mohl mít v SPR
Týřov negativní vliv na výskyt psychrofilních taxonů na površích substrátů. Přesto
sběry i v roce 1982 obsahovaly široké spektrum psychrofilů a vzácné psychrofilní
taxony, což též dokládá stabilizaci biocenóz v terénu SPR Týřov.
218
Při fenologickém hodnocení penetrační aktivity jednotlivých druhů během akce
na základě sumárních materiálů ze všech stanovišť, kde se tyto druhy chytaly, je
třeba vzít v úvahu i diferenciace různých stanovišť. Korekce by bylo možno provést
po nashromáždění dalších materiálů. Mohly by se týkat např. druhů Trochosa
terricola a Coelotes inermis. Tyto druhy dominovaly v úzkém pruhu prosvětlené a
teplé doubravy 2 na ostrém, šikmém hřebeni. Slíďák /Trochosa terricola/
nedominoval, kromě topograficky vzdálené typické habrové doubravy 6, v žádných
jiných studovaných stanovištích ani v kyselé habrové doubravě 4 a v suťovém lese 5
na protilehlých svazích dotyčného hřebene pod stanovištěm 2. Pokoutník Coelotes
inermis dominoval pouze ve stanovištích 2, 8, 11 a 12. To by mohlo naznačovat
migraci těchto druhů na hřeben nebo po hřebeni, která by u samic slíďáka Trochosa
terricola mohla být vyvolávána péčí o vyhřívání kokonů. Maximum výskytu samců T.
terricola v pastech na hřebeni bylo v březnu /chyceno 14 samců/ a samic bylo v
červenci /chyceno 7 samic, tj. polovina veškerého materiálu samic ze všech stanovišť
z července/. Srpnový materiál samců pokoutníka Coelotes inermis se skládal
převážně ze vzorku, odebraného na stanovišti 2, tj. 42 samců; ze všech stanovišť v
srpnu bylo získáno 53 samců. Značně unikátní bylo získání dat ohledně rozložení
penetrační aktivity vzácného, v podstatě horského druhu Lepthyphantes notabilis
během akce. Absolutní získané číselné hodnoty jsou malé, nicméně z odchytu
vyplývá, že výskyt obou pohlaví je, i když nestejnoměrně, zvýšen na jaře a na
podzim. V roce 1983, kdy se odchyt v uvedeném kamenném poli v SPR Týřov
opakoval, projevila se zde opět dvouvrcholovost penetrační aktivity tohoto druhu
během roku.
ZÁVĚR
Území navrhované státní přírodní rezervace Týřov je arachnologicky velmi
významné z hlediska výskytu a hojnosti taxonů vzácných v ČSSR, z nichž některé
jsou vzácné i v rámci celé Evropy. Ze třinácti stanovišť, která jsou dostatečně
reprezentativní pro lesní porosty i otevřené formace pravé strany tohoto území a pro
některé vodoteče, byly ve dvanácti stanovištích zjištěny vzácné druhy a subspecie
arachnofauny; vzorky z jednotlivých stanovišť obsahovaly 32 až 924 kusů pavouků.
Stanovištní ekologické podmínky jsou na území velmi pestré vlivem silně
dynamického reliéfu složité geomorfologie a zčásti i geologické skladby. Přitom se
zde vlivem poměrně malého ovlivnění přírody tohoto území člověkem vyskytují
219
katény mnoha přirozených biocenóz. Výskyt 33 vzácných druhů pavouků, mnoha
stenoekních druhů a mnoha druhů silně vázaných na přirozené ekosystémy i značná
korelace arachnofaunul a prostředím, projevující se i ve výrazné arachnologické
diferenciaci některých biocenóz malého plošného rozsahu, ukazují na stabilizaci
zdejších společenstev.
Arachnologický průzkum potvrzuje význam tohoto území jako výzkumného
modelu s perspektivou bohatého uplatnění v národohospodářské praxi. Je třeba též
poukázat na to, že se ekosystémy území mohou projevovat jako populační báze
užitečných zoofágů na Křivoklátsku, a to zejména v letech zvýšené dynamiky lesních
škůdců.
Všechny tyto údaje významně podporují návrh na zvýšenou ochranu tohoto
území vyhlášením státní přírodní rezervace Týřov v navrhovaných hranicích.
Zusammenfassung
In einem Teil des Staatlichen Schutzgebietes Týřov bei der Ortschaft Skryje /Kreis
Rakovník/ wurde im Jahre 1982 ein Abfang der Spinnen durch-geführt; der Abfang wurde in
36 mit Formaldehydauflosung gefüllten Erdfallen /exponiert an 13 Standorten vom März bis
zum Dezember/ vollgezogen: 1. die Steinsteppe des Verbandes Hyperico /perforato/ -
Scleranthion perennis MORAVEC 1967; 2. verbutterter thermophiler Eichenwald des
Verbandes Quercion pubescenti-petrae BR.-BL. 1931 mit Grasbestand; 3. Steinfeld mit
verschiedenen Flechtenarten; 4. Schotterwald mit Association Aceri-Carpi-netum KLIKA
1941; 5-6. acidophiler und typischer Hagebuchenbestand mit Association Melampyro
nemorosi-Carpinetum PASSARGE 1957; 7. Uebergangstyp des feuchten Buchenwaldes im
Kontakt mit dem Hegebuchenbestand; 8-9. Buchenbestande der Association Tilio cordatae-
Fategum, MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977; 11 - 13. Steinufern der Bächer, tief im Terrain
versenkt, im Gesellschaftskreis der Buchenbestande und in der Association von Arunco-
Aceretum MOOR 1952.
Insgesamt sind 5.142 Stücke /einbegriffen 20 Stucke, die durch das Schleppen
gefangen wurden/ und 199 Taxone der adulten Spinnen erworben worden. An 12 Standorten
wurden 33 in 3SSR rare Taxone festgestellt. Die raresten Taxone waren: am Standort 1 -
Erigonopterna jarmilae MILLER, Lepthyphantes kochi KULCZ; am Standort 3 - Agroecina
striata KULCZ., Anyphaena furva MILLER, Glyphaesis servulus /SIM./; am Standort 6 -
Haplodrassus cognatus /WESTR./; am Standort 7 - Porrhomma microphthalmum microps
/R0EWER/; an den Standorten 11 - 13 - Bathyphantes similis KULCZ., Diplocephalus helleri
/L.K./. Die Art Anyphaena furva ist dabei zum erstenmal in Böhmen gefunden worden /bisher
war überhaupt nur ein einziges Stuck dieser Art bekannt, ein Holotyp aus der Slowakei/. Die
220
Art Agroecina striata wurde nur einmal von dem Verfasser dieses Artikels im Jahre 1980 an
einer Lokalität bei Křivoklát gefangen. Auch der Repräsentant der Subspecies Porrhomma
microphthalmum microps war in Böhmen im einzigen Exemplar bekannt. Die Art Glyphesis
servulus ist ebenfalls bisher nur in einer Lokalität in Böhmen festgestellt worden.
Die Werte des Jaccard-Indexes der Arachnofaunulatypen aus den einzelnen
Standorten wurde mit Hilfe eines Computers mathematisch, unter Anwendung der Methode
der mehrdimensionalen metrischen Skalierung /MARDIA et al. 1979/ analysiert. Aus der
resultierenden Konfiguration /die in 40 Iterationen ausgerechnet wurde/ kommt heraus, dass
der Maßstab der Aehnlichkeitstypeh mit grosster Wahrscheinlichkeit mit zwei Hauptfaktoren
korelliert, d. i. mit den Wärmebedingungen der Umwelt in der sich die Standorte befinden,
und zweitens mit der Art der Schutterde und ihrer Ernährungsmoglichkeiten. Die
Wirkungsachsen beider Faktoren sind parallel mit den beiden Hauptachsen der Konfiguration
/Siehe Ergebnisse vom Stand-ort 1-12 und 3-6/; das Verhältnis der Achsenlange der
Konfiguration bildet 1,1. Die Gewächssubassociation des Schuttwaldes Aceri-Carpinetum
aegopodietosum KLIKA 1941, em. HUSOVÁ 1982 ist wahrscheinlich biozönologisch
komplex, was auch aus den Vergleichungen mit anderen arachnologischen Analysen
anderer Lokalitäten hervorgeht.
Die Resultate der Erforschung unterstutzen bedeutend den Vorschlag dieses Gebiet
aus der Waldwirtschaft auszuschließen und dies als staatliches Naturschutzgebiet zum
Modell des Systems der erhaltenen und stabilisierten Naturbiozönosen zu erklären.
Literatura
BEER,S.A., 1967: Biocenometričeskij metod učeta nazemnych paukov. - Zool. Ž. 46 (3):
439-440.
BERMAN,D., 1970: 0 reguljatornom značeniji izbytka chiščmikov v stabilizaciji čislennosti
životnych. - Ž. obšč. biol. 31: 436-441.
BÖSENBERG,W., 1903: Die Spinnen Deutschlands. - In: Zoologica. Original-Abhandlungen
aus dem Gesamtgebiete der Zoologie, Bd. 14, H. 35. 465 pp., Stuttgart.
BRAY.J.R.; CURTIS,J.T., 1957: An ordination of the upland forest communities of southern
Wisconsin. - Ecol. Monogr. 27: 325-349.
BREYMEYER,A.,1966: Relations between wandering spiders and other epigeic predatory
Arthropods. - Ekol. Pol. ser. A 14 (2): 27-71.
BUCHAR,J., 1963: Luční společenstva pavouků. - Nepubl., Kandid. Diss., Přírodověd, fak.
UK, Praha, 87 pp.
BUCHAR,J., 1972: Rozbor pavoučí zvířeny Čech. Díl I., II. - Nepubl., Habil. Diss.,
Přírodověd, fak.UK, Praha, 394 pp.
221
BUCHAR,J., 1975: Arachnofauna Böhmens und ihr thermophiler Bostandteil. -Věst. Čs. spol.
zool. 39: 241-250.
DUFFEY,E., 1966: Spider ecology and habitat structure. – Senckenbergiana Biol. 47: 45-49.
DUFFEY,E., 1968: An ecological analysis of the spider fauna of sand dunes. - J. Anim. Ecol.
37: 641-674. H
HEYDEMANN,B., 196l: Untersuchungen über die Aktivitäts- und Besiedlungsdichte bel
epigäischen Spinnen. - Verb, dtsch. zool. Ges. Saarbrucken 25: 538-556.
HOTSKÁ,A., 1981: Pavoučí zvířena stromového a keřového patra státní přírodní rezervace
Týřov. - Nepubl., Diss., Přírodověd, fak. UK, Praha, 160 pp.
HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohemia centralis 4: 72-83.
KACZMAREK,W., 1961: On the role of euryecious species in biocenotical regulation
phenomena. - Bull. Acad. Polon. Sci. Ser. biol. 9: 41-45.
KACZMAREK,M.; KACZMAREK,W., 1956: o metodyce badań zoocenotycznych w zakresie
badán naziemnej fauny bezkrggowców. - Ekol. Pol. ser. B 2 (2): 131-136.
KAJAK,A., 1960: Zmiany liczebnósci pajakow na kilku lakách. - Ekol. Pol. ser. A 8 (9): 199
KNÍŽETOVÁ,L., 1975: Vegetační poměry Státní přírodní rezervace Týřov. - Bohemia
centralis 4: 151-162.
KNOBL0CH,Z., 1979: Arachnofauna údolí Oupořského potoka Státní přírodní rezervace
Týřov. - Nepubl. Dipl. práce, Přírodověd, fak. UK. 96 pp., Praha.
LANKA,V., 1980: Herpetologická inventarizace SPR Týřov. - Msc, dep. Na SSPPOP
Středočes. k. 15 pp., Praha.
LOŽEK,V., 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátska. - Bohemia centralis 4: 104-131.
LUCZAK,J., 1953: Zespoly pajaków lésných. - Ekol. Pol. ser. A 1 4: 57-94.
MARDIA,K.V.; KENT.J.T.; BIBBY.J.M., 1979: Multivariate Analysis. - 521 pp., London, N.
York, Toronto, Sydney, San Francisco.
MILLER,F., 1940: Příspěvek k poznání pavoučí zvířeny Rakovnicka. - Věst. Mus. spolku král.
města Rakovníka a polit. okr. Rakovnického 30: 52-67.
MILLER,F., 1947: Pavoučí zvířena hadcových stepí u Mohelna. - Archiv Svazu na výzkum a
ochranu přírody i krajiny v zemi Moravsko-slezské 7: 1-107, Mohelno.
MILLER,F., 1967: Studien über die Kopulationsorgane der Spinnengattung Zelotes, Micaria,
Robertus und Dipoena nebst Beschreibung einiger neuen oder unvollkommen
bekannten Spinnenarten. - Přír. práce ČSAV v Brně 1: 251-298.
MILLER,F., 1971: Řád pavouci - Araneida. - In: Daniel M.; Černý,V.: Klíč zvířeny ČSSR 4:
51-306.
MILLER,F.; KRATOCHVÍL,J., 1940: Ein Beitrag zur Revision der mitteleuropäischen
Spinnenarten aus der Gattung Porrhomma E. Sim. - Zool. Anz. 130: 161-190.
222
MILLER,F.; OBRTEL.R., 1975: Soil surface spiders in a lowland forest. - Přír. práce ústavů
ČSAV Brno 9 (4): 1-40.
MORAVEC,J.; HUSOVÁ,M.; NEUHÄUSL,R.; NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z., 1982: Die
Assoziationen mesophiler und hydrophiler Laubwälder in der Tschechoslowakischen
Sozialistischen Republik. - In: Vegetace ČSSR - A 12. 291 pp., Praha.
MUELLER-DOMBOIS.D.; ELLENBERG.H., 1975: Aims and Methods of Vegetation Ecology.
- 547 pp. N. York, London, Sydney, Toronto.
PECINA,P., 1979: Příspěvek k poznatkům o zvířeně SPR Týřov. /Zoologický Inventarizační
průzkum./ - Msc, dep. na SSPPOP Středočes. k., 13 pp., Praha.
PLÍVA,K., 1971-1976: Typologický systém ÚHÚL. - Mimo typ. ÚHÚL Brandýs n. L. 90 + 29
pp.
PRŮŠA,E., 1978-1979: Typologická mapa SPR "Týřov" 1: 5.000 /doplněna terestrickým a
fotogrammetrickým měřením v r. 1979/. - Nepubl., dep. na Správě CHKO Křivoklátsko.
1. list., Křivoklát.
ROEWBR.F.C, 1965: 4. Ordnung: Araneae, Echte oder Webespinnen. - In: Brohmer.P.;
Ehrmann,P.; Ulmer,G.: Die Tierwelt Mitteleuropas. Bd. 3, Lief. 2, 144 pp., Leipzig.
SCHAEFPER,M., 1976: Experimentelle Untersuchungen zum Jahreszyklus und zur
Oberstinterung von Spinnen /Araneida/. - Zool. Jb. Syst. 103: 127-289.
SCHWERDTFEGER.F.,1970: Waldkrankheiten. - 3. Aufl. 509 pp., Berlin, Paul Parey Verl.
STUGREN.B., 1978: Grundlagen der Allgemeinen Okologie. - 3. Aufl. 312 pp., Jena.
ŠMAHA,J., 1983a: Fauna pavouků /Araneae/ v různých biocenózách a klimatopech u
Křivoklátu. - Bohemia centralis 12: 183-198.
ŠMAHA,J., 1983b: Beitrag zur Erkenntnis der Arachnofauna einiger Biozönosen des
Křivoklát-Gebietes /Mittelböhmen/. - Věstník Čs. zool. spol. 47: 126-136.
ŠMAHA,J., 1984: Příspěvek k průzkumu drobných savců na Křivoklátsku. - Bohemia
centralis 13 /v tisku/.
THALER,K., 1967a: Beitrag zur Kenntnis der deutschen Spinnenfauna, V. /Arach., Araneae/.
- Senek. biol. 48 (1): 1-36.
THALER,K., 1967b: Zum Vorkommen von Troglohyphantes-Arten in Tirol und dem Trentino
/Arachnida, Araneae, Linyphiidae/. - Ber. nat.-med. Verh. Innsbruck 55: 155-173.
THALER.K., 1968: Zum Vorkommen von Porrhomma-Arten in Tirol und Andersen
Alpenländern /Arach., Araneae, Linyphiidae/. - Ber. nat.-med. Ver. Innsbruck 56: 361-
388.
THALER.K., 1981: Neue Arachniden-Funde in der nivalen Stufe der Zentralalpen Nordtirols
/Österreich/ /Aranei, Opiliones, Pseudoscorpiones/. - Ber. nat.-med. Ver. Innsbruck 68:
99-105.
223
TRETZEL.E., 1954: Reife-und Fortpflanzungszeit bei Spinnen. - Z. Morph. u. Okol. Tiere 42:
634-691.
TRETZEL.E., 1955: Technik und Bedeutung des Fallenfenges fur ökologische
Untersuchungen. - Zool. Anz. 155: 276-287.
TRETZEL,E., 1956: Ein Beitrag zur Systematik und Verbreitung mitteleuropäischer Arten aus
der Gattung Porrhomma /Araneae, Linypniidae/. - Zool. Anz. 157: 42-56.
UETZ,G.W., 1975: Temporal and spacial variation in species diversity of wandering spiders
/Araneae/ in deciduous forest litter. - Environ. Entomol. 14: 719-724, Baltimore.
UETZ,G.W, 1979: The influence of variation in litter habitats on spider communities. -
Oecologia /Berl./ 40: 29-42.
VACHOLD.J., 1972: Význam pavúkov /Araneidae/ v biocenóze lesa. – Ochrana fauny 6: 23-
28.
WIEHLE,H., 1956: 28. Familie Linyphiidae-Baldachinspinnen. - In: Dahl,F. Die Tierwelt
Deutschlands und der angrenzenden Meeresteile nach ihren Merkmalen und nach ihrer
Lebensweise. 44. Teil. Spinnentiere oder´Arachnoidea /Araneae/. 337 pp., Jena.
ZIEGLER.V., 1973: Geologická inventarizace SPR Týřov. - Msc, dep. Na SSPPOP
Středočes. kraje, Praha.
Adresa autora:
RNDr. Jiří Šmaha,
Čiklova 5/646, 128 00 Praha 2
224
225
Bohemia centralis, Praha, 14: 225 -241,1985
Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u
Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii
okolní krajiny
Weichtierfauna der Abspülsedimente im Ta!e Čertova strouha bei Malá
Chuchle und ihre Bedeutung fur die nacheiszeittiche Lanschaftsgeschichte
Vojen LOŽEK
ÚVOD
Severovýchodní výběžek českého krasu, zasahující na území hlavního města
Prahy, leží sice již mimo území CHKO Český kras, avšak má z ochranářského
hlediska rovněž prvořadý význam, a to nejen díky svému přírodnímu bohatství, ale i
jako území, kde se rozvíjel český přírodovědecký výzkum. Z celého Českého krasu je
tento okrsek nejvíce zasažen různými lidskými vlivy, což je dá no jeho polohou na
okraji rostoucího velkoměsta. Nicméně se zde dodnes zachovalo mnoho cenných
ploch, takže toto území je stále středem ochranářského zájmu. Byla zde vyhlášena
nebo jsou zde navrhována četná chráněná území, některá i značné rozlohy, a širší
ochranu ploch s víceméně zachovaným přírodním prostředím kromě toho zajišťují
další opatření, jako je zřízení přírodního parku Prokopské údolí nebo areálu zdraví v
Chuchli. To vše přináší nemalé ochranářské problémy, neboť je třeba se vypořádat s
různými negativními vlivy, které se zde odedávna projevovaly a zanechaly v krajině
své stopy. Byly to zejména nevhodné výsadby akátu a jiných cizích dřevin, které
velmi poškodily zestepněné pastviny s bohatou flórou a drobnou faunou přímo
navazující na původní skalní stepi a šípákové formace. Dnes často již jen obtížně
odhadujeme, jaký byl původní stav některých ploch, takže každý věcný doklad o
jejich nedávné minulosti má z hlediska péče o tuto oblast značný význam. Proto je
cílem našeho článku shrnout výsledky z jednoho z opěrných nalezišť v tomto území.
226
POLOHA A POPIS NALEZIŠTĚ
K místům, kde se soustředí bohaté zdroje údajů z nejmladšího geologického
období v uvedeném území, patří bezesporu Čertova strouha, krátké údolíčko, které
spadá ze slivenecké plošiny do údolí Vltavy u Malé Chuchle, kam ústí u bývalých
Chuchelských lázní. Ve spodní části údolí vyvěrá krasový pramen (U Kapličky), který
v holocénu usadil ložisko sypkých pěnovcú, z něhož se dnes zachovaly jen erozní
trosky (JAGER & LOŽEK 1968). Obsahuje četné schránky měkkýšů, které uveřejnil
již R. J. SCHUBERT (1898). Na pravém svahu údolí, těsně pod pramenem, je malý
odkryv v pleistocenní spraši, který překrývá rozvláčený půdní komplex s vápencovou
sutí, v němž se nehojně nacházejí ulity interglaciálních lesních plžů (LOŽEK 1969,
str. 456). Na horním konci údolí je malý, dávno opuštěný lom v devonských
vápencích (PROKOP 1951, lom č. 81), jehož vyšší severní stěnu tvoří vápence
dvorecko-prokopské, místy značně zasažené starým zvětráváním, kdežto v jižní
stěně vystupují v menších skalkách vápence řeporyjské. V nadloží vápenců se
nacházejí spraše, fosilní půdy a splachy, které místy obsahují měkkýší faunu; tuto
faunu zde již ve dvacátých letech sbíral J. PETRBOK (1927, str. 154), který rovněž
schematicky zachytil profily krycího souvrství.
Po 2. světové válce vystupovaly tyto sedimenty ještě v severní stěně zářezu
přístupové cesty při jejím ústí na východním okraji lomu. Při povrchním pohledu tyto
uloženiny připomínaly spraš s několika polohami soliflukčních sutí, ovšem bližší
ohledání a zejména zjištěná malakofauna (Helix pomatia L., Monachoides incarnata
(MOLL.), Discus rotundatus (MULL.), Clausilia pumila C. PFR.) ukázaly, že jde o
holocenní splachy s převahou druhotně přemístěného sprašového materiálu. Sběr je
uveřejněn v monografii měkkýšů českého kvartéru (LOŽEK 1964), kde se naleziště
uvádí pod názvem Malá Chuchle-Steinbruch a předběžně se řadí do subatlantiku.
Z těchto starších nálezů je pozoruhodné zejména Clausilia pumila C. PFR.,
poměrně vlhkomilný druh, který je dnes v bližším okolí vymřelý, ačkoli zde původně
žil, jak dosvědčují holocenní nálezy z blízkého Přídolí (LOŽEK a KUKLA 1956) i z
okolí Butovického hradiště (LOŽEK 1973). Vezmeme-li ovšem v úvahu i polohu
naleziště, které se nachází vysoko v suchém úseku Čertovy strouhy těsně pod
okrajem bezlesé parovinné plošiny, vidíme, že tento výskyt ukazuje na podmínky
značně odlišné od současného stavu, které byly podstatně bližší přírodním poměrům.
To byl hlavní důvod, který v roce 1978 vedl k tomu, že celé souvrství bylo odkryto
227
výkopem a bylo podrobně biostratigraficky zpracováno; výsledky tohoto zpracování
shrnuje tento příspěvek. Za obětavou pomoc při výkopu a odvozu vzorků děkuji
pracovníkům Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody,
především ing. Bohumilu Rešovi, který tehdy ještě na středisku působil, a dnes již
zesnulému Luboši Rozhonovi, konzervátorovi z Prahy 5.
Jak bylo již uvedeno, profil byl odkryt v severní stěně zářezu příjezdové cesty
těsně při východním okraji lomu. Jeho přesnou polohu zachycuje plánek a základní
geografické údaje jsou tyto: zeměpisná šířka 50°01´32´´, zeměpisná délka
14°22'52´´, nadmořská výška 295 m, průměrné roční srážky 520 mm, průměrná
teplota roku 8,5 °C, průměrná teplota ledna -1,5 °C, průměrná teplota července 18,3
°C, průměrná teplota vegetačního období 14,5 °C.
Ze stavby profilu je zřejmé, že se vrstevní sled skládá ze tří hlavních členů
29. Nejhořejší úsek Čertovy strouhy s přesnou pozicí zkoumaného profilu.
228
30. Profil splachovým souvrstvím: N-
navážka; 1-10 YR 4/3,5, temněji
hnědošedá humózní drobtovitá sypká
hlína; 2-7,5 YR 4/4, šedohnědá slabě
humózní hrubě drobtovitá hlína s roz-
troušenými úlomky vápence, zvláště na
bázi;. 3-7,5 YR, 4, 5/4, šedohnědá hrubě
drobtovitá hlína s vrstvičkou drobných
úlomků a valounků křemene na bázi; 4-
7,5 YR 5/4,5, narezle šedohnědá hrubě
drobtovitá /náznak polyedrů/ hlína; 5-10
YR 5/4, vápencová suť vyplněná šedavě
žlutohnědou drobtovitou hlínou; 6-7,5 YR
4,5/4,5, hnědá polyedricky odlučná hlína s
polohami hrubší suti, ulity Helicidů; 7-7,5
YR 4,5/4,75, nepravidelně vyvinutá suť s
hojnými valouny křemene, buližníku a
Železňáků, vyplněná hnědou hlínou s mě-
ně výraznou strukturou; 8-7,5 YR 4,5/4,5,
hnědé ulehlá hlína, místy úlomky a
valounky, vlevo di-fúzně přechází do
temnější partie s hojnou vápencovou sutí
/8'/; 9-7,5 YR 4/4, vápencová suť vyplně-
ná temněji hnědou hlínou; 10a-10 YR
3,5/4, hnědošedá humózní hlína; 10b -10
YR 5/4, žlutohnědá hlína se sutí /difúzní
přechod do 10a/; 11-10 YR 5/4,5, tmavěji
žlutohnědá písčitá hlína se světlejšími
narezlými skvrnami; 12-10 YR 5/4,5, svět-
leji žlutohnědá sprašovitá hlína; 13-/10 YR
5,5/ 4,5/, kompaktní suť pestře zvětralých
vápenců s příměsí sprašovité žlutohnědé
hlíny.
1. slabě přemístěná suť pestře zvětralých vápenců se sprašovou příměsí /13/;
2. půdní sedimenty s převahou čemozemního materiálu až koluviální černozem /10-12/;
229
3. mocné souvrství splachových hlín s převahou sprašového materiálu se střídavými
polohami úlomků vápence, popřípadě polymiktních štěrků z křídového a terciárního
pokryvu planiny.
Jde o typickou splachovou výplň nejhořejší úpadovité části údolí, jejíž
morfologie je dnes ovšem velmi porušena lomem. Tato rychlá sedimentace mohla
nastat až v době, kdy velká část plošiny byla odlesněná a obdělávaná. Černo-zemní
sedimenty na spodu pocházejí z doby, kdy zde ještě byly půdy tohoto typu, ovšem
hnědé skvrny ve vrstvě 11 svědčí o vývoji směrem k hnědým půdám teplých lesů,
které dnes všude v bližším okolí převládají. Na spraších v Čertově strouze a na
mnoha místech Chuchelského háje lze dnes sledovat dokonale vyvinuté
parahnědozemě /ilimerizované sprašové hnědozemě/, jen strmé xerotermní svahy
obrácené k jihu mají humozní půdy typu rendzin až úživných bazických rankerů
/Višňovka/.
MĚKKÝŠÍ FAUNA
V některých polohách svrchního souvrství nacházíme celé ulity velkých druhů
/Helix, Bradybaena, Cepaea/, které jsou spolu s většími úlomky dobře patrné na
ovětralém povrchu profilu. Proto byly ze všech vrstev odebrány vzorky zeminy
objemu přibližně 20 000 cm3, které byly rozplaveny a vybrány. Získaný materiál byl
zpracován podle obvyklé metodiky (LOŽEK 1964) a výsledky byly shrnuty v tabulce
31, kde uvádíme i základní údaje o paleoekologickém a biostratigrafickém významu
jednotlivých druhů.
Bazální vápencová suť obsahuje jen ojedinělé zlomky ulit, které do ní byly
pravděpodobně vplaveny z nadloží. V
celém nadložním souvrství pak zůstává fauna poměrně chudá na druhy a
neobjevují se v ní výrazné změny ve složení a podílech jednotlivých prvků kromě
zvratu, který začíná ve vrstvě 5, kdy ustupují lesní /A/ a indiferentní /7/ druhy, kdežto
společenstva otevřené krajiny /B/ postupně nabývají naprosté převahy, která se
projevuje zejména ve 3 svrchním vrstvách /3, 2, 1/. V souvrství humózních půdních
sedimentů /11-10/ dosahuje celková diverzita vrcholu a všechny tři hlavní ekologické
skupiny mají poměrně vyrovnané zastoupení. Pouze zde se objevují Granaria
frumentum (DRAP.), náročný xerotermní prvek skalních stepí Českého krasu /12,
10a/, Carychium tridentatum (RS.) /ll/
230
Tabulka 31 Malakofauna ze splachovéno souvrství v Čertově strouze u Malé Chuchle
Ekologicko- biostratigrafická charakteristika
Seznam druhů
Vrstva
13 12 11 10b 10a 9 8 8' 7 6 5 4 3 2 1
! Acanthinula aculeata (MÜLLER) - - 1 - - 3 - 20 3 51 - - - - -
! Cochlodina laminata (MONTAGU) - 1 2 5 16 5 3 6 l 32 6 4 1 - 1
1 ! Monachoides incarnata (MÜLLER) - 6 3 4 16 26 9 26 2 122 5 10 2 1 1
! Trichia unidentata (DRAPARNAUD) - - - - 5 - - - 1? - - - - - -
(!) Vertigo pusilla MÜLLER - - - - 1 - - - - - - - - - -
A ! Alinda biplicata (MONTAGU) - - 2? 2 1? - - - - - - - - - -
L(M) ! Cepaea hortensis (MÜLLER) - 1? 1 - - - 9 1? - 2 - 1? - - -
2 ! Discus rotundatus (MÜLLER) - - 3 1 4 - 3 28 1 - 1 1 - - -
! Aegopinella minor (.STABILE) - 1? 3 1? 7 3 - 6 - 24 - 2 - - -
L(S) (!) Bradybaena fruticum (MÜLLER) 1? 1? 3 2 2 2 11 33 3 14 2 4 1 1 1
! Helix pomatia LINNÉ - - 1 2 5 1 - 8 2 12 2 2 1? - 1?
3 (G) Clausilia pumila C.PFEIFFER - 5 1? 3 8 10 2 8 2 30 - 3 1 - 1?
M Cecilioides acicula (MÜLLER) - - - - - - - 1 - - - 1 1 4 16
( + ) Granaria frumentum (DRAPARNAUD) - 1 - - 1 - - - - - - - - - -
M Helicella obvia (MENKE) - - - - - - - - - - - - - 2 23
4 + Helicopsis striata (MÜLLER) - 1 3 1 1 1 1 1 - - - - - 1? 1
( + ) Chondrula tridens (MÜLLER) - 1? 1 1 2 1 - - - - - 1 7 2 8
+ Pupilla sterri (VOITH) - (11) (6) (16) (4) (3) (6) - (9) (3) (1) (4) (29) (2) (1?)
B ! ! Cepaea vindobonensis (FÉRUSSAC) - - - 2 1? - - - 2 8 2 3 1 1 1
++ Pupilla loessica LOŽEK, 1? (4) (12) (11) (4) (12) (15) (10) (11) (2) (2) - - - -
+ Pupilla muscorum (LINNÉ) - (4) 3 2 3 - - 1 - - - 1 76 125 122
(!) Truncatellina cylindrica (FÉRUSSAC) - 1 - 2 2 3 2 1 6 12 4 5 60 24 45
5 ( + ) Vallonia costata (MÜLLER) - 2 2 - 5 1 - - - - - - 3 - -
Vallonia excentrica STERKI - - - - - - - - - - - - - 24 1
G Vallonia pulchella (MÜLLER) 1 1 5 3 8 - 1 4 9 10 25 17 45 67 91
(G) Vertigo pygmaea (DRAPARNAUD) - - - - 1 - 5 1 1 3 9 2 30 36 45
231
(!) Cochlicopa lubricella (PORRO) - - 1 - 7? 1? 2 - - - 3 4 8 45 18
(!) Euomphalia strigella (DRAPARNAUD) - 1 2 1 1 1 7 3 2 - - - 1 - 1
(+) Cochlicopa lubrica (MÜLLER) - - - - - - - 2? - - - - - - -
(+) Euconulus fulvus (MÜLLER) - - - - - 2 - 1 1 - 1 (1) - - -
( + ) Limacidae (drobné tvary) - - 1 - 5 - 2 - 2 12 2 6 - - -
G 7 (+) Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD) - - 4 1 6 - 3 4 - 33 7 - - - -
+ Trichia cf. hispida (LLNNÉ) - - 1? 1? - 1? - 1? - - - - - - -
! Vitrea contracta (WESTERLUND) - 2 7 4 32 25 2 51 4 4 5 1 1 - -
(G) Vitrina pellucida (MÜLLER) - - - - 2 - 1 1 4 - - - - - -
! Carychium tridentatum (RISSO) - - 2 - - - - - - - - - - - -
Succinea oblonga DRAPARNAUD - (2) 1 2 1 1? 5 2 6 2 2 3 1 2 -
Počet jedinců 3 46 71 67 151 102 93 220 72 376 79 76 269 335 378
Počet druhů 3 18 25 21 28 19 20 24 20 18 17 21 18 15 18
Chronologie EA SB SA SR
Vysvětlivky: Ekologicko-biostratigrafická charakteristika: Hlavní ekologické skupiny: A - les, B - bezlesí, C - les i bezlesí (indiferentní prvky). Ekologické skupiny: 1 - zapojený les; 2 - les, křoviny, pláště, sady apod. (L(M) - les až středně vlhké ne-lesní biotopy, L(S) - les až suché nelesní biotopy, suché lesy, xerotermní křoviny apod.); 3 - vlhký les, luh; 4 - stepi a xerotermní skály; 5 - bezlesí (všeobecně); 6 - suché lesní i nelesní stanoviště; 7 - střed ně až různě vlhká lesní i nelesni stanoviště; 8 - vlhká lesní i nelesní stanoviště. Biostratigrafické údaje: ! - význačné druhy teplých vlhkých období; !! - vůdčí druhy teplých vlhkých období; (!) - eurytermní druhy teplých období; M - moderní přistěhovalci (mladší polovina postglaciálu); + - spra-šové druhy; ++ - vůdčí druhy sprašové; (+) místní a příležitostné sprašové druhy; G - druhy žijící v glaciálu mimo sprašové pásmo; (G) druhy přežívající glaciál jako relikty mimo sprašové pásmo. Kvantitativní údaje: číslice bez závorky - počet jedinců (podle standardního přepočtu); číslice v závorce -druhy redeponované ze spraše; ? - přibližné určení. Chronologie: EA - epiatlantik; SB - subboreál; SA - subatlantik; SR - subrecent (mladší subatlantik).
232
i význačné lesní prvky Trichia unidentata (DRAP.) a Vertigo pusilla MOLL. /oba 10a/.
Složení společenstev svědčí pro krajinu, kde se střídaly čerstvé lesní porosty s
poloxerotermními až xerotermními otevřenými formacemi. Ve vlastním prostoru
naleziště se udržoval les. Vysoký podíl ulit přeplavených z pleistocenních spraší
/zejména Pupilla sterri(VTH.)a P. loessica LŽK./dokládá odnos čerstvého sprašového
materiálu výše na svazích, což v této poloze s nejvyšší pravděpodobností mohla
podmínit jen pastva nebo orba.
Lesní ráz nabývá převahy ve vrstvě 8', což se projevuje jak zvýšenými podíly
zástupců skupiny A, tak malým zastoupením skupiny B. Zato v nadložní poloze 7
vykazují pokles jak lesní druhy, tak druhy xerotermní, kdežto euryekní druhy
otevřených ploch /5/ začínají stoupat a indiferenti se udržují při mírném poklesu
podílů.
Zvláštními poměry se vyznačuje suťové souvrství 7-5, kde zcela mizí některé
stepní druhy jako Chondrula tridens (MULL.) a podobně i Vallonia costata (MOLL.)
nebo Cochlicopa lubricella (PR.). Lesní a indiferentní druhy naposled vykazují
výrazně zvýšené podíly ve vrstvě 6 a pak s konečnou platností ustupují ve vrstvě 5.
Tyto zvláštní poměry patrně souvisí se změnou substrátu díky přínosu většího
množství vápencové suti do údolí, čímž se zlepšují stanovištní podmínky pro mnohé
druhy plžů, zejména se středními nároky na vlhkost. Les se v údolí dosud udržuje v
poměrně nenarušeném stavu, výše ve svazích však působí silné odnosné pochody.
Bezprostředně potom se již projevuje velké narušení až ústup lesa, který trvá až do
poměrně nedávné doby. Dnešní stav pak byl způsoben až posledním stoletím.
Zmíněné odlesnění dokládá druhotný nástup a prudké zvyšování podílů druhu
Pupilla muscorum (L.) spolu se vzrůstem dalších druhů bezlesí, jako Truncatellina
cylindrica (FÉR.) a Vertigo pygmaea (DRAP.), k nimž se druží Cochlicopa lubricella
(PORRO) a ve dvou svrchních polohách i moderní přistěhovalci Cecilioides acicula
(MOLL.) a Helicella obvia (HTM.). Zřetelně stoupá i stepní Chondrula tridens
(MOLL.). Pozoruhodným rysem je i značné zastoupení druhu Vallonia excentrica
STERKI ve vrstvě 2, která se u nás váže jen na náhradní otevřená stanoviště a v
xerotermní oblasti středních Čech je dnes celkem vzácná, čemuž odpovídá i její
prudký pokles v povrchové poloze 1.
Celkový obraz vývoje fauny velmi připomíná poměry zjištěné na periférii
černozemní oblasti, kde je rovněž jen slabě zastoupena lesní složka (SMOLÍKOVÁ,
LOŽEK 1973, 1978). Ze složení fauny, především z přítomnosti druhů jako Alinda
233
biplicata (MTG.), Monachoides incarnata (MOLL.) nebo Trichia unidentata (DRAP.) i
nepřítomnosti staroholocenních prvků je zřejmé, že ani bazální vrstvy nejsou starší
než malakozóna E (LOŽEK 1982b). S tím souhlasí nízký podíl druhu Vallonia costata
(MOLL.) i dočasný výskyt Carychium tridentatum (RS.). To vše svědčí pro zařazeni
do epiatlantiku.
Malakologicky výrazné jsou ovšem 4 svrchní vrstvy, Výskyt moderních druhů,
které jsou vůdčími fosiliemi nejmladší fáze holocénu, nasvědčuje, že souvrství 1-2
patří subrecentu, tedy historické době, kdežto nejméně 2 podložní polohy lze klást do
subatlantika. V této souvislosti jsou pozoruhodná zejména nálezy z vrstvy 4, které
naznačuji mírné zvlhčení proti vrstvě 5.
Vyčlenění suchého subboreálního výkyvu na čistě malakologickém podkladě na
ráží na tomto nalezišti na obtíže. Zde je třeba přihlédnout i ke složení sedimentu.
Subboreál v pojetí K.-D.JAGERA (1969) se zejména v suchých teplých oblastech
vyznačuje u nás zvýšeným pohybem a hromaděním sutí. Tyto sutě jsou značně
zastoupeny v souvrství 7-5, které lze proto zařadit do této fáze, i když vývoj
malakofauny tomu v podstatě nenasvědčuje. Uvážíme-li širší souvislosti, rozpor je
jen zdánlivý. Dočasný rozmach lesní fauny ve vrstvě 6 je zřejmě podmíněn
zlepšením stanoviště vlivem přínosu vápencové suti nehledě k tomu, že lesní
společenstvo je druhově chudé a vesměs se skládá z druhů odolných proti suchu. Již
v nadložní poloze 5 pak nastává konečný zvrat ve prospěch druhů otevřené krajiny,
tzn.že nastává vývoj, který se v tomto časovém úseku projevuje i na mnoha dalších
lokalitách (LOŽEK 1982a).
Z pozoruhodných malakologických nálezů zaslouží zvláštní zmínky především
výskyt druhu Trichia unidentata (DRAP.), která se dnes vyskytuje nejblíže na Závisti
a dále k jihu na Vltavě, jinak až v okolí Srbska a v řevnických Hřebenech. Je to jeden
z mála význačně lesních druhů, který pronikl až do této oblasti, odkud je znám
rovněž ze středního holocénu v sousedním Přídolí (LOŽEK & KUKLA 1956).
Pokud jde o faunu popsanou J. PETRBOKEM (1927), pochází zřejmě z
odkryvu, kde byla zachycena i pleistocénní spraš, jak dosvědčuje společenstvo
označené jako fauna 2: Helicopsis striata (MÜLL.), Pupilla muscorum(L.) a Succinea
ob longa DRAP. Naproti tomu fauna 1 ze spraše nad černozemí svým složením
jasně dokládá Monachoides incarnata (MÜLL.), Cepaea vindobonensis (FÉR.) a
Cochlodina laminata (MTG.), že jde o holocén a že vrstva, z níž pochází, není pri-
mární spraš, nýbrž přemístěný sprašový materiál. Z toho je zřejmá, že Petrbokova
234
černozem i nadložní spraš včetně rezavé hlíny a ornice na povrchu odpovídají
zhruba našemu fosilifernímu souvrství.
VÝZNAM MALAKOLOGICKÝCH POZNATKŮ PRO HISTORII KRAJINY
Popsaný vývoj měkkýších společenstev se vyznačuje malým zastoupením les-
ní složky i v době epiatlantického lesního optima (LOŽEK 1982a), kdy se sice
objevuje několik druhů, které později v uvedené oblasti opět mizí, avšak druhové
bohatství ani zdaleka nedosahuje té úrovně, jako mají středoholocenní fauny na
Karlštejnsku nebo Křivoklátsku. To neplatí jen pro nálezy z Čertovy strouhy, nýbrž i
pro jiné holocenní malakofauny z pražského prostoru, např. z Bašty (HORÁČEK,
LOŽEK 1982) a Klukovického amfiteátru (LOŽEK 1973) v Prokopském údolí nebo z
nivy Únětického potoka u Trojanova mlýna v Tichém údolí. V hlubších údolních
zářezech, např. v pěnovcích ve spodním úseku čertovy strouhy (SCHUBERT 1898),
ve svahovinách v Přídolí (LOŽEK, KUKLA 1956) nebo v pěnovcích a svahovinách
Kopaninské rokle v SPR Radotínské údolí je vzhledem k výhodné poloze lesních
druhů o něco více, ovšem ani zde nelze mluvit o plném rozvoji lesní složky. U
popisovaného naleziště je ovšem nutno vzít v úvahu i jeho polohu na okraji parovinné
plošiny, kde jsou podmínky pro rozvoj bohatší malakofauny podstatně horši než v
hlubokých údolních zářezech. Ovšem ani to nemusí být rozhodující, jak dokazuje
rozbor holocenního sledu na nalezišti Kobyla-Západ u Koněprus, jehož poloha je
podobná a kde se podařilo malakologicky doložit plně vyvinuté druhově bohaté lesní
optimum.
Fauna z lomu v Čertově stroze tak svým složením plně zapadá do rámce pomě-
rů v severovýchodní části českého krasu i v celém blízkém okolí Prahy, které
představuje periferní pásmo vnitročeské černozemní oblasti vyznačené neúplným
vývojem společenstev lesního optima středního holocénu, tj. epiatlantiku. Znamená
to, že mnoho běžných středoevropských lesních druhů do této oblasti během
postglaciálu nikdy neproniklo.
Příčinou tohoto stavu může být jen dávné pravěké osídlení uvedeného území,
které již od konce atlantiku narušovalo rozvoj lesních biocenóz a bránilo šíření
zejména těch druhů, které přicházely a šířily se až během epiatlantiku. Nepřímým
důkazem, že tomu tak opravdu bylo, je i stav lesních společenstev v údolí Vltavy nad
Zbraslaví, kde se tento rušivý prvek mnohem více uplatnil a kde proto dodnes
235
nacházíme bohaté lesní fauny a mnoha druhy, které do severovýchodní části
českého krasu ani do bezprostředního okolí Prahy nikdy nepronikly.
31. Přehled vývoje sedimentů, malakofauny a prostředí.
236
Místo souvislých lesů přerušovaných jen otevřenými enklávami na skalách a
hranách srázů se zde od středního holocénu vyvíjela parkovitá krajina, v níž se
střídaly plochy lesů s otevřenými formacemi, které se šířily i v místech, kde by jinak
převládal les. Důsledky pro ochuzení lesních společenstev a naopak pro šíření
xerotermních a stepních elementů není třeba již dále rozvádět.
OCHRANÁŘSKÉ ZHODNOCENÍ
Se stavem popsaným v předchozí části je třeba počítat i při ochranářských
opatřeních v této oblasti. Je ovšem nutno dodat, že poslední doba, zejména výsadby
na přelomu 19. a 20. století, přinesly několik zásahů do celkových poměrů v krajině,
která se dosud poměrně harmonicky vyvíjela od hlubokého pravěku vlivem
dlouhodobého působení člověka na přírodu. Výsledek těchto zásahů nejlépe dokládá
současný stav malakofauny Čertovy strouhy podle souborného hrabankového vzorku
/tab. 32/. Druhy označené x již nenacházíme živé.
Tabulka 32 Současné malakofauny Čertovy strouhy Druh Počet nálezů
Acanthinula aculeata (MULL.) 19 Cochlodina laminata (MTG.) 7 Ena obscura (MULL.) 27 Monachoides incarnata (MULL.) 20 Alinda biplicata (MTG.) 50 Discus rotundatus (MULL.) 58 Aegopinella minor (STAB.) 41 Helix pomatia L. 1 Cecilioides acicula (MULL.)X 13 Punctum pygmaeum (DRAP.) 4 Helicella obvia (MENKE)X 1 Chondrula tridens (MULL.)X 2 Pupilla muacorum (L.)X 10 Truncatellina cylindrica (FÉR.)X 15 Vallonia costata (MULL.) 14 Vallonia excentrica STERKIX 9 Vallonia pulchalla (MULL.)X 14 Cochlicopa lubricella (PORRO) 9 Cochlicopa repentina HUDEC 1 Oxychilus draparnaudi (BECK) 34 Nesovitrea hammonis (STR.)X 2
237
Granaria frumentum (DRAP.)X 1 Vitrea contracta (WEST.)X 19 Vitrina pellucida (MULL.) 2 Carychium tridentatum (RS.) 214
Poznámka:
Druhy jsou seřazeny podle ekologických skupin jako v tabulce 31.
Náš vzorek ovšem zahrnuje celou Čertovu strouhu, tedy i její spodní vlhčí
lesnatou část. Lesní druhy, pokud jsou zastoupeny, mají Vesměs schopnost pronikat
i na středně vlhká až suchá bezlesá stanoviště. Významně se dnes uplatňují zejména
Alinda biplicata (MTG.) a Discus rotundatus (MULL.), které oba běžně pronikají do
velmi antropogenně ovlivněných míst; z druhů, které se více omezují na přirozenější
stanoviště, jsou to Cochlodina laminata (MTG.), Aegopinella minor (ST.) a
Monachoides incarnata (MULL.), tedy plži, kteří se udržují i ve značně narušených
porostech. Z náročnějších lesních druhů se neudržel ani jeden druh.
Druhy otevřených ploch s výjimkou Vallonia costata (MULL.) zde dnes již nežijí,
ačkoli zde byly dosti hojné donedávna, jak nasvědčují jejich dosud poměrně čerstvé
ulity. Vymizely ovšem i takové druhy jako Vitrea contracta (WEST.), Bradybaena
fruticum (MULL.) nebo Euomphalia strigella (DRAP.), jimž by současné prostředí na
první pohled vyhovovalo. Naproti tomu překvapuje velmi silné a životaschopné
populace druhu Carychium tridentatum (RISSO) i výskyt synantropního prvku
Oxychilus draparnaudi (BECK), který se v pražském okolí zřejmě šíří v poslední době
i na stanoviště víceméně přirozeného rázu.
Ústup plných 2/5 z celkového počtu druhů nepochybně souvisí s výsadbou lesa
na levém svahu Čertovy strouhy obráceném k jihu. Tím zanikly někdejší ostepněné
pastviny až stepi, které se zde rozkládaly ještě na konci minulého století a táhly se
nepřetržitě až k Barrandově skále. Jejich zbytky se dodnes zachovaly na
diabasových výchozech na blízké Višňovce, kde zalesnění vzhledem k extrémním
půdním poměrům neuspělo. Vlastní lom, kde leží námi popsaný profil, je dnes rovněž
zcela zarostlý, a protože je jeho dno prohloubené, představuje periodicky zamokřené
stanoviště v inverzní poloze. Šíří se sem zmíněné odolné lesní druhy, např.
Cochlodina laminata (MTG.).
Uvedený rozbor ukazuje, k jakému ochuzeni vedlo nevhodné zalesnění levého
svahu Čertovy strouhy. To se ovšem netýká jen měkkýšů, nýbrž především flóry i
238
dalších skupin drobné fauny. Výsledkem jsou ruderalizované akátové porosty
nevalné hospodářské i estetické hodnoty, které smutně kontrastují
se zachovalými přírodními úseky, jako je třeba Chuchelská stráň v jižním
sousedství, která dodnes představuje plochu s vysokou přírodní i estetickou
hodnotou a je právem chráněna. Naproti tomu rozsáhlý pás strání směrem k
Barrandově skále postihl podobný osud jako k jihu obrácený svah Čertovy strouhy.
Podobně tomu ovšem bylo i jinde v severovýchodním výběžku Českého krasu nebo v
širším pražském okolí.
V současné době se chrání nebo připravuje k ochraně několik takto naru-
šených míst a vyvstává otázka, jak bude třeba zaměřit aktivní péči, aby se navodil
stav odpovídající cílům ochrany. Poznatky z rozboru našeho profilu mohou podstatně
přispět k řešení tohoto problému.
Stav před zmíněnými výsadbami, který se vyvinul především v historické a
pozdně předhistorické době, se vyznačoval velmi silným narušením až potlačením
lesů ve prospěch otevřených xerotermních stanovišť, kam pronikaly mnohé druhy
skalních stepí a zčásti ovšem i některé prvky ruderální povahy. Tento stav dokládají i
některé dobové fotografie. Výsadby tento obraz zcela změnily a vyvolaly značné
ochuzení předchozích biocenóz, aniž přinesly podstatnější hospodářský, rekreační
nebo estetický užitek. Z tohoto zorného úhlu se jeví jako optimální stav, který zde byl
před velkým pravěkým odlesněním v subboreálu, kdy otevřené plochy byly již rovněž
uměle značně rozšířeny, ale nebyly tak pusté jako později a kdy se mnohem více
uplatňovaly porosty teplomilných dřevin v podobě šípákové lesostepi. Z toho vyplývá
požadavek, aby se aspoň v chráněných územích této oblasti cizí dřeviny postupně
odstraňovaly a nahrazovaly se na vhodných místech místními xerotermními
dřevinami, jako jsou šipák, dřín, muk a další zástupci teplomilných společenstev
Českého krasu. Regenerace je aspoň zčásti ještě možné a podstatně by přispěla ke
zvýšení přírodních, rekreačních i estetických hodnot tohoto okrajového území Prahy.
ZÁVĚR
Rozbor splachového souvrství na horním konci Čertovy strouhy u Malé Chuchle
přinesl tyto hlavní výsledky:
a) splachové souvrství odkryté na okraji bývalého lomu odpovídá mladší
polovině poledové doby (holocénu) a dokládá krajinný vývoj, který zde probíhal;
239
b) lesní společenstva v této oblasti nikdy nedosáhla plného rozvoje, což souvisí
s časným pravěkým rolnickým osídlením, která zatlačovalo les ještě před příchodem
mnoha významných lesních prvků;
c) profil dokládá vývoj na okraji parovinné plošiny, tedy v poloze, odkud
prozatím nemáme dostatek údajů;
d) od středního holocénu se zde rozvíjela harmonická parkovitá krajina se
značným zastoupením otevřených xerotermních formací, které v posledních 2
tisíciletích nabyly značné převahy.
e) tento stav se udržel až do doby velkých lesních výsadeb na zlomu století,
které však vzhledem k nevhodnému složení představují zásah převážně záporného
rázu;
f) protože se v současné době velká část těchto ploch chrání nebo navrhuje k
ochraně, doporučuje se péče /management/ směřující ke stavu, jaký byl před velkým
pravěkým odlesněním.
Zusammenfassung
Die untersuchte Fundstelle befindet sich im dellenartigen Anfangsabschnitt des Tales
Čertova strouha bei Malá Chuchle am Südwestrand von Prag. Im Eingang eines ehemaligen
Kalksteinbruchs sind mächtige Abspulsedimente aufgeschlossen, die großenteils aus
umgelagertem Lössmaterial bestehen und ziemlich konchylienreich sind.
Sämtlichen makroskopisch unterscheidbaren Schichten wurden etwa 3
20.000 cm3 grosse Erdproben entnommen, geschlämmt und ausgelesen. Die
Ergebnisse sind in einer Obersichtstabelle zusammengefasst, in der auch die Angaben über
die biostratigraphische und palaookologische Bedeutung der einzelnen Arten zu finden sind.
Die Schneckenfauna ist relativ arm an Waldarten und bleibt im grossten Teil der
Schichtenfolge ziemlich monoton. Nur in den obersten 5 Schichten (5-1) ist ein Ruckzug von
Wald- und indifferenten Elementen zu beobachten. Die Offenlandarten beherrschen hier die
Molluskenbestande und in den oberstem zwei Schichten sind auch die modernen
Einwanderer Helicella obvia (MENKE) und Cecilioides acicula (MULL.) vertreten, die
beweisen, dass diese Schichten im Lauf der historischen Zeit /jungeres Subatlantikum,
Subrezent/ abgelagert wurden.
Aus der Zusammensetzung der Weichtierbestande der untersten Schichten, vor allem
des Schichtkomplexes 12-10, ist zu schließen, dass diese nicht alter als epiathlantisch ist.
Nur hier erscheinen solche Arten wie Trichia unidentata (DRAP.), Vertigo pusilla MOLL.,
Carychium tridentatum (RS.) und sehr spärlich auch Granaria frumentum (DRAP.).
Die subboreale Trockenperiode ist an dieser Fundstelle malakologisch kaum
nachweisbar. Man muss deshalb die Zusammensetzung der Sedimente, vor allem den
hohen Kalkschuttanteil im Schichtpaket 7-5 in Betracht ziehen, da das Subboreal s. str.
240
(JAGER 1969) in trockenen Gebieten der mitteleuropäischen Mittelgebirgszone meist durch
eine intensive Schuttbildung gekennzeichnet ist. Die Zusammensetzung der
Schneckenfauna stimmt jedoch mit dieser Deutung nicht ganz überein, da in der mittleren
Schicht des Schuttpakets /6/ die Waldelemente einen auffällig erholten Anteil aufweisen.
Dies geht höchstwahrscheinlich darauf zurück, dass die Schuttanhäufung am immer noch
bewaldeten Talgrund günstigere Lebensbedingungen für mehrere Schneckenarten bot,
obwohl die anliegenden Hange bereits entwaldet waren und stark erodiert wurden.
Eine landschaftsgescbichtliche Ausdeutung der erörterten Befunde kann
folgenderweise zusammengefasst werden:
Im älteren Abschnitt /Schichten 12-6/ dehnte sich in der Umgebung der Fundstelle eine
Parklandschaft aus, in der sowohl anthropogen versteppte Flächen /dichte urgeschichtliche
Besiedlung der weiteren Umgebung!/ als auch naturnahe Waldbestände vorhanden waren.
Während des Subboreals /7-5/ wurde der Wald weiter zurückgedrängt und schliesslich
/Schicht 5/ auch der Talgrund im Bereiche der Fundstelle entwaldet. Erst im letzten
Jahrhundert wurden die Talhänge wieder mit Robinie und Schwarzkiefer aufgeforstet,
wodurch die xerotherme Weichtierfauna zum grossten Teil ausgerottet wurde. Die
gegenwärtige Fauna von Čertova strouha /s. Tabelle im tschech. Text/ besteht grössatenteils
aus widerstandsfähigen Waldarten. Von Interesse ist der Einzug von Oxychilus draparnaudi
(BECK) sowie ein Aufschwung von Carychium tridentatum (RISSO). Hingegen ist
bemerkenswert auch der Ruckzug solcher Arten wie Bradybaena fruticum (MOLL.) oder
Vitrea contracta (WEST.), bei denen eher zu erwarten wäre, dass sie sich den
gegenwärtigen Standortverhältnissen gut anpassen konnten.
Heutzutage steht das gesamte Gebiet unter Schutz und es erhebt sich die Frage,
welche Massnahmen hier der Naturachuttz treffen soll. Es wird vorgeschlagen, durch
geregelte Eingriffe Verhältnisse herzustellen, die denjenigen zu Beginn des Subboreals etwa
gleichen wurden. Es wurde sich um eine Parklandschaft handeln, in der die ursprünglichen
Holzarten des Böhmischen Karstes, vor allem die Flaumeiche und die Kornelkirsehe, die
aufgeforsteten Robinienbestande ersetzen wurden.
Literatura
HORÁČEK,I.; LOŽEK,V., 1982: Vývoj přírodních poměrů návrši Bašta u Hlubočep v
poledové době. - Československý Kras, 32, 8. 21-39. Praha.
JAGER,K.-D., 1969: Climatic Character and Oscillations of the Subboreal Period in the Dry
Regions of the Central European Highlands. - Quaternary Geology and Climate, a. 38-
42; National Academy of Sciences, Washingtom.
JAGER,K.-D.; LOŽEK,V., 1968: Beobachtungen zur Geachichte der Karbonatdynamik in der
holözanen Warmzeit. - Československý Kras, 19, a. 5-20. Praha.
LOŽEK,V., 1964: Quartärmollusken der Tschechoslowakei. - Rozpravy Ústředního ústavu
geologického, 31, 374 s., Taf. 1-XXXII, Beil. 1-IV. Praha.
241
LOŽEK,V., 1969: Über die malakozoologische Charakteristik der pleistozänen Warmzeiten
mit besonderer Berücksichtigung des letzten Interglazials. -Berichte d. Deutschen
Gesellschaft f. Geol. Wissenschaften, R.A.-Geologie u. Paläontologie, 14, 4, s. 439-469.
Berlin.
LOŽEK,V., 1973: Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny. - československý Kras,
24, s. 19-36, 2 tab. Praha.
LOŽEK,V., 1982a: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät- und nacheiszeitlichen
Entwicklung der Molluskenbestande in Mitteleuropa. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 4, s.
1-106, Taf. 1-8, 4 př. Praha.
LOŽEK,V., 1982b: Contribution of Malacology to the Chronological Subdivision of the Central
European Holocene. - Striae, 16, s. 84-87. Uppsala.
LOŽEK,V., KUKLA,J.,1956:. Profil holocenními svahovinami ve Velká Chuchli (V Dolích). -
Anthropozoikum, 5, s. 407-423, tab. I. Praha.
PETRBOK,J., 1927: Měkkýši českého plistoccenu (2. Sděleni). - Sborník Státního
geologického ústavu ČSR, 7, s. 143-174. Praha.
PROKOP,F., 1951: Okresy Praha-město a Praha venkov-sever. - Soupis lomů ČSR, 42, 188
s., 1 mapka. Praha.
SCHUBERT,R.J., 1898: Beitrag zur Kenntnis der pleistocänen Conchylienfauna Böhmens. -
Lotos, NF 18(46), s. 260-273. Praha.
SMOLÍKOVÁ, L.; LOŽEK,V., 1973: Der Bodenkomplex von Velký Hubenov als Bei-spiel
einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Nacheiszeit. -Časopis pro mineralogii
a geologii, 18, 4, s. 365-377. Praha.
SMOLÍKOVÁ,L.; LOŽEK,V., 1978: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und
Štětí als Beleg der Boden- und Landschaftsentwickung im böhmischen
Tschernosemgebiet. - Beiträge zur Quartär- und Landsehafts-forschung (Festschrift z.
60. Geburtstag v. J. Fink), s. 531-549; Verl. F. Hirt, Wien.
Adresa autora:
RNDr. Vojen Ložek, DrSc,
Kořenského 1, 150 00 Praha 5
242
243
Bohemia centralis, Praha, 14: 243 - 273,1985
Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc.
RNDr. Vojen Ložek, DrSc. - bedeutungsvolle Lebensjubiläum
Jiří KOVANDA
Dne 26. července 1985 dovršil dr. Ložek uprostřed své práce - pro nás, jeho
kolegy, neuvěřitelné - šesté desetiletí svého plodného života. Chci mu proto při této
slavnostní příležitosti za vše vykonané poděkovat a popřát, aby zůstal i nadále stejně
mlád jako doposud, aby mohl v příštích letech ve zdraví a s optimismem dále
obohacovat vědu o stále nové poznatky.
V. Ložek studoval v letech 1945-48 zoologii na přírodovědecké fakultě Karlovy
univerzity. Již jako vysokoškolák byl externistou zoologického oddělení Národního
muzea v Praze. Od roku 1949 do 1963 byl vědeckým pracovníkem na kvartérním
oddělení Ústředního ústavu geologického. V té době pracoval na nejrůznějších
úkolech jako geolog-mapér, specialista biostrátigraf, paleontolog, paleoekolog, ale i
jako autor souboru map přirozených hnojiv a minerální síly půd v měřítku 1:200 000.
Roku 1963 přešel do Geologického ústavu ČSAV, dnešního Ústavu geologie a
geotechniky ČSAV, kde působí dosud.
Kromě řádného zaměstnání vedoucího vědeckého pracovníka na svém
pracovišti V. Ložek vykonává ještě několik funkcí, zvláště v souvislosti s vydáváním
různých přírodovědecky zaměřených časopisů, a to jednak jako vědecký recensent,
jednak jako výkonný redaktor časopisu Československý kras a člen redakčních rad
časopisů Živa, Vesmír, Naší přírodou, Památky a příroda a publikace Bohemia
centralis. Mimoto je členem vědeckého kolegia geologie a geografie a kolegia
biologie organismů, populací a společenstev ČSAV, Honorary Member of
Philosophical Society of Cambridge a nositelem medaile Alberta Pencka, kterou mu
za zásluhy o výzkum kvartéru udělila Deutsche Quartärvereinigung.
244
Hodnotit dosavadní činnost dr. Ložka je jistě předčasné, ale přesto si
neodpustím alespoň několik dalších řádků. Oblast Ložkových badatelských zájmů je
nesmírně obsáhlá a rozmanitá. Seznam jeho vytištěných publikací dávno přesáhl
sedm set titulů. Zahrnuje jak drobné články a sdělení, popisy nových nálezů a
recenze, tak i práce větší, samostatné nebo zpracované ve spolupráci s odborníky
dalších vědních disciplín; vyvrcholením jeho tvorby je několik velkých knižních
monografií. Kromě tištěných publikací existují ještě další desítky Ložkových zpráv a
posudků, uložených v archívech některých vědeckých ústavů, vysokých škol, na
nejrůznějších úřadech a institucích. Jejich seznam se snad již nikomu nepodaří
sestavit. Jen jako příklad jedné taková rozsáhlé nepublikované práce chci uvést již
citované mapy 1:200 000, sestavené takřka pro celé území státu včetně podrobně
psaných vysvětlivek k jednotlivým listům map /jen pro srovnání - podobná edice
geologických map téhož měřítka je výsledkem práce celého velkého týmu pracovníků
Ústředního ústavu geologického v Praze, Geologického ústavu Dionýze Štúra v
Bratislavě a dalších geologů z vysokých škol atd./.
Veškerá činnost V. Ložka vždy směřovala jedním směrem - dokonale poznat a
chránit přírodu. Nejprve začal studovat naše recentní měkkýše, ale jíž záhy se
vyslovuje i k jejich ochraně stejně jako k ochraně nejrůznějších přírodních vzácností
a památek a rovněž i lokalit a zdánlivě běžných biologických objektů, jimž však hrozí
nebezpečí zničení nebe vyhubení, a tedy možná absence v přírodě jako celku.
Ochranářství v nejširším slova smyslu jako hlavní náplň veškeré jeho práce je proto
nosným programem celého jeho života. Tím mám na mysli nejen Ložkovu publikační
činnost /povšimněme si jen, kolik prací uveřejnil v časopise Ochrana přírody i v
dalších ochranářských sbornících z celého Československa a kolik dalších článků je
s ochranou přírody těsně spjato/, ale stejně tak i jeho aktivitu v nejrůznějších
ochranářských organizacích, institucích a spolcích, počínaje ústředními orgány přes
orgány krajské, okresní až místní, v nichž všude aktivně spolupracuje, přednáší a
školí desítky nových dobrovolných pracovníků ochrany přírody.
V rámci komplexního poznávání přírody, dějů a změn v ní se dr. Ložek dostává
od recentních měkkýšů /tedy od zoologie, zoogeografie, ekologie a botaniky/ ke
kvartémí biostratigrafii, geologii čtvrtohor a pedologii stejně jako k problematice
archeologie, absolutního datování atd. Spolupracuje přitom s mnoha významnými
odborníky, zvláště s geology K. Žeberou, Q. Zárubou, J. Tyráčkem a 7. Šibravou,
sedimentologem J. Kuklou, osteology 0. Fejfarem a I. Horáčkem, pedoložkou L.
245
Smolíkovou, antropologem E. Vlčkem a e archeology F. Froškem a J. Bártou, z nichž
zvláště F. Prosek byl snad nejbližším Božkovým spolupracovníkem a často
inspirátorem mnoha společných výzkumů.
V. Ložek začíná svou vědeckou práci pod vedením legendárního J. Petrboka
nejprve pečlivým sběrem materiálu, který následně podrobně určuje a dále analyzuje.
Zevšeobecněním výsledků svých výzkumů syntetizuje své v Evropě zcela jedinečné
monografie, shrnující nepředstavitelné množství svědomitě utříděných údajů.
Zpracovává úplnou recentní i kvartérní malakofaunu Československa, buduje a
rozpracovává systém detailního chronologického členění post-glaciálu i pleistocénu,
založený na statisticky vyhodnocených desítkách a stovkách profilů v nejrůznějších
typech kvartérních sedimentů, které jsou zpracovány detailní paleoekologicky
podloženou malakoanalýzou. Vypracováním této nové metodiky výzkumu kvartérní
stratigrafie, založené na dokonalém poznání všech zákonitostí zkoumaných vývojů
paleoekocenóz, posouvá československou kvartérní stratigrafii a geologii do čela
celé Evropy. S Ložkovou knihou Quartamollusken der Tschechoslowakei (1964) se
můžeme setkat jako s jedinou prací toho druhu na stolech paleontologů a geologů
kvartéru jak ve Velké Britanii, Holandsku a Francii a samozřejmě i v obou německých
státech a v Rakousku, ale i v Maďarsku, Polsku a SSSR, a to většinou již notně opo-
třebovanou, což je nejlepší důkaz její stálé využivatelnosti.
Činnost V. Ložka se však neomezovala jen na území ČSSR, o čemž svědčí
mnoho prací o fosilních měkkýších a stratigrafii kvartéru z mnoha evropských států.
Stejně jsou známé i jeho přednášky a referáty na zahraničních vysokých školách,
vědeckých pracovištích, na mezinárodních konferencích, sympoziích kongresech. Dr.
Ložek rovněž pracuje v několika mezinárodních geologických a malakozoologických
organizacích.
V. Ložek je však dobře znám i jako nadšený badatel v krasových oblastech,
jako skvělý znalec topografie a geologie celého Československa, jako živoucí
encyklopedie biologické a kvartérně geologické literatury, jako osvědčený pedagog a
výborný znalec cizích jazyků, ale především jako nesmírně pilný a cílevědomý
badatel, který každý volný večer a každý víkend věnuje své práci, jež je pro něho
celoživotním posláním. Nerozřešené problémy ho stále nutí hledat nové metody
studia složitých dynamik vývojů přírodních prostředí a jejich změn, a tak dokonale
poznat základní zákonitosti přirozeného vývoje naší přírody modifikovaného i
246
antropogenní činností. Vyvrcholením této jeho činnosti jsou vždy fundovaně podané
návrhy na její aktivní ochranu.
Mohl bych ještě svého učitele a kolegu V. Ložka hodnotit z dalších pohledů a
hledisek, ale domnívám se, že přiložený seznam jeho publikací je nej-dokonalejším
dokladem o jeho píli a výsledcích dosavadní činnosti, obohacující cennými údaji
ihned několik vědních oborů.
SEZNAM PUBLIKACÍ RNDr. VOJENA LOŽKA, DrSc.
V častěji se vyskytujících časopisech a periodikách byly použity zkratky:
A - Anthropozoikum, Praha
AfM - Archiv für Molluskenkunde, Frankfurt am Main
AL - Akvaristické listy, Praha
AR - Archeologické rozhledy, Praha
B - Biológia, Bratislava
BC - Bohemia centralis, Praha
BI - Bulletin International /České akademie věd a umění/, Praha
BL - Biologické listy, Praha
ČK - Český kras, Beroun
ČMG - Časopis pro mineralogii a geologii, Praha
ČNM - Časopis Národního musea, oddíl přírodovědný /do r. 1976/, řada přírodovědná /od roku 1977/, Praha
ČSBL - Československé botanické listy, Praha
ČSK - Československý kras; Brno /do ročníku VII/, Praha /od ročníku VIII/
ČSOP - Československá ochrana přírody, Bratislava
EuG - Eiszeitalter und Gegenwart, Öhringen
GPB - Geologické práce, Bratislava
GPP - Geologický průzkum, Praha
GSbSAV - Geologický sborník Slovenskej akademie vied, Bratislava
HS - Hortus sanitatis, Praha
CHKOŠ - Chráněná krajinná oblast Šumava, Zpravodaj, České Budějovice
IGP - Instytut Geologiczny, Prace, Tom XXXIV, Czwartorzed Europy srodkowej i wschodniej, Czesc I, Warszawa
KSb - Krasový sborník, Praha
LZ - Lidé a země, Praha
NP - Naší přírodou, Praha
OP - Ochrana přírody, Praha
OPVP - Ochrana přírody, Výzkumné práce z ochrany prírody, Bratislava
P - Příroda, Brno, Praha
247
PA - Památky archeologické, Praha
PBZ - Práce Brněnské základny ČSAV, Brno
PP - Památky a příroda, Praha
PSbOK - Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, Opava
PSbSAV - Přírodovědný sborník Slovenskej akadémie vied, Bratislava
PIISSAV - Práce II. sekcie Slovenskej akadémie vied, biologická séria, Bratislava
RČSAV - Rozpravy Československé akademie věd, Rada matematických a přírodních věd, Praha
SA - Slovenská archeologie, Bratislava
SbČSSZ - Sborník Československé společnosti zeměpisné, Praha
SbGV-A - Sborník geologických věd - Antropozoikum, Praha
SbJM - Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, České Budějovice
SbKVM - Sborník Krajského vlastivědného muzea v Českých Budějovicích, Pří- rodní vědy, České Budějovice
SbMAP - Sborník Masarykovy akademie práce, Praha
SbVPP - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Benešov
TOP - Tábor ochráncov přírody, Prehlad odborných výsledkov, Martin
V - Vesmír, Praha
VČSZS - Věstník Československé zoologické společnosti, Praha
VP - Věda přírodní, Praha
VÚÚG - Věstník Ústředního ústavu geologického, Praha
ZbPTNP - Zborník prác o Tatranskom národnom parku, Tatranská Lomnice
ZČSSB - Zprávy československé společnosti botanické, Praha
ZGÚ - Zprávy geografického ústavu ČSAV, Brno
ZGV - Zprávy o geologických výzkumech v roce ....,Praha
Ž - Živa, Praha
ROK 1939
1. Přezimování hlemýždě zahradního-V, XVII, 8, 202.
ROK 1942
2. Skalní step u Prahy-V, XX, 8, 204. - 3. Pozorování o hlemýždi-V, XXI, 4, 95.
ROK 1943
4. Truncatellinacostulata NILSSON - nový plž pro Čechy-VP, XXII, 4, 104-105. - 5. Dva noví
plži pro Čechy. Polita depressa Sterki-VP, XXII, 5, 149-150.
248
ROK 1944
6. Nová naleziště některých vzácných měkkýšů-VP, XXII, 7, 209-211. - 7. Cepaea hortenaia
MÜLLER f. trochoidea CLESSIN-VP, XXII, 9, 275-276. - 8. Žije Laciniaria plicata
DRAP. ve středních Čechách?-VP, XXIII, 1, 26-27. - g.. Rozšíření plže Vitrea
contracta WESTERLUHD ve středních Čechách-VP, XXIII, 2, 62-63. - 10. Vitrea
inopinata (ULIČNÝ) zjištěna v severozápadních Čechách-VP, XXIII, 3, 83-84. - 11.
Poznámka k článku Miroslava Dvořáka-V, XXII,8, 170.
ROK 1945
12. Vypalování travních i jiných porostů vždy škodí-V, 24, 2, 54. - 13_. Zajímaví měkkýši
ledečských vápenců-VP, XXIII, 5, 154-155. - 14. Několik nových poznatků o rozšíření
plže Retinella pura v Čechách (Zonitidae)-VP, XXIII, 7, 214-215. - 15_. Praménka
Bythinella austriaca FRAUENFELD-VP, XXIII, 8, 243. - 16. 0 výskytu okružáka
Planorbis corneus LINNÉ v jižních Čechách-VP, XXIII, 9-10, 290.-17. Vallonia
enniensis GREDLER - nový měkkýš pro Čechy-VP, XXIII, 9-10, 296-297.
ROK 1946
18. Malakozoologický průzkum středočeské vápencové oblasti-ČNM, CXV, 1-2, 73-82. - l9,.
Některé nové nálezy vzácnějších měkkýšů-ČNM, CXV, 1-2, 148--151. - 20. Laciniaria
cana HELD ve středních Čechách-ČNM, CXV, 1-2, 152-153.
ROK 1947
21. Klíč k určení československých měkkýšů /Mlži/-V, 25, 9-10, 196-197. -22. Ekologická
studie plže Helicella striata O. F. MÜLLER-ČNM, CXVI, 1, 65-79. - 23. Příspěvek k
poznání československých plžů z čeledi Vitrinidae. Nouvelles trouvailles de
Semilimax kotulae WEST. et Phenacolimax kochi AND. en Tchécoslovaquie-ČNM,
CXVI, 1, 87-91. - 24. Malakozoologické novinky z ČSR. I-ČNM, CXVI, 2, 125-134.
25_. Měkkýši dolního Povltavi-ČNM, CXVI, 2, 135-148. - 26. Rozšíření plže Clausilia
pumila C. PF. v Čechách -ČNM, CXVI, 2, 204-207. - 27,. LOŽEK V. - LEISKÝ 0.:
Zoologické obrázky z Nízkých Tatier-Príroda, II, 6, 87-88 a 7, 100-101. Turč. Sv.
Martin.
ROK 1947-1948
28. Klíč k určení československých měkkýšů /Plži-Prosobranchia, Basommatophora/-V, 26,
3-4, 70-73. - 29_. Klíč k určení československých měkkýšů /Plži--Stylommatophora/-
V, 26, 6-7, 133-138.
249
ROK 1948
30. Českoslovenští měkkýši-P, 40, 6, 124-128. - 31. Malakozoologické novinky z
Muráňského krasu-P, 41, 4, 89-90. - 3_2. Přehled československých druhů rodu
Pupilla LEACH.-ČNM, CXVII, 1, 32-49. - 33. URBANSKI J. : Klucz do oznaczania
krajowych miecsaków /Molluska/-ČNM, CXVII, 1, 104. - 34. Studie plže Vitrea
inopinata ULIČNÝ na území Československa-ČNM, CXVII, 2, 140-148. - 53.
Předběžná zpráva o malakozoologickém výzkumu Moravského kra-au-ČSK, I, 4, 97-
103. - 36. Přehlížené druhy měkkýšů ve středních Čechách -HS, 1, 2, 141-143. - 37.
Příspěvek k ekologii plže Chondrina avenacea BRUGUIÉRE V Českém krasu-HS, I,
2, 146-148. - ,38. Xerothermní květena Husova kostela v Komárovském pohoří-HS, I,
5, 97. - 39.. Nový plž z rodu Chondrina v ČSR-VČSZS, 12, 83-88. - 40. Naši okružáci-
AL, XX, 1, 3-4. -41. Makkýše Juhoslovenského krasu-Prírodovedný sborník, III, 2-3,
87-116. Turč. Sv. Martin /Prievidza/. - 42. LOŽEK V. - LEISKÝ 0.: Juhoslovenský kras
- perla Západných Karpát-Príroda, III, 4, 49-52. Turč. Sv. Martin. -43. Prodromus
českých měkkýšů-Příroda a věda, 3, 1-177. Praha.
ROK 1949
44. Malakozoologická exkurze-P, 42, 3-4, 35-38. - 45_. Reliktní měkkýši Československa a
jejich ochrana-OP, IV, 3, 49-59. - 46. Nové výzkumy v jižní části Povážského Inovce-
OP, IV, 6, 130-134. - 47. Studie českých stepí na základě recentních i fosilních
mškkýšů-Rozpr. II. tř. Čes. akad., LVIII, 18, 1-90. Praha. - ,48. Étude des steppes en
Bohéme sur la base des mollusques récents et fossile-BI, XLIX, 18, 1-41. Praha. - 49.
Kritický přehled československých měkkýšů-Sbor. Nár. musea, V.B., 3 /Zoologia, 1/,
1-43. Praha. - 50. Žije Chondrina avenacea (BRUG.) opravdu v Moravském krasu?-
ČSK, II, 7-8, 229-230. - 51. Malakozoologické výzkumy v Sudetském mezihoří-HS, II,
4, 169-173. - 52. Plž Fusulus varians C. PFR. ve Vysokých Tatrách-HS, II, 6, 273-
274. - 53. Několik zajímavých malakozoologických nálezů z okolí Pop-radu-HS, II, 6,
274-275. - 54. Halakozoologické výzkumy na Broumovsku-Broumovsko, III, 7-8, 53-
56. Broumov. - 55. Makkýše Muránského krasu-PSbSAV, IV, 119-159. - 56. Stepní
měkkýši Žatecka-Krajem Lučanů, XV, 7-8, 54-57. Žatec.
ROK 1950
57. Náš nejmenší mlž-V, 28 (1949-50), 9-10, 167-168. - 58. Některé přírodní památky v
jižních Brdech-OP, V, 3, 52-55. - 59. Nástin přírodních poměrů Džbánu s hlediska
ochrany přírody-OP, V, 5-6, 97-104. - 60. Malakozoologický výzkum jeskyně
"Propadlá" u Budňan, okres Beroun-ČSK, III, 1, 2-5. -61. Měkkýši maďarovské
kulturní vrstvy na krasovém ostrohu Bašta u Ivanovou nad Váhem-ČSK, 111, 4-5,
133. - 62. Zpráva o malakozoologickém výzkumu československých krasových oblasti
v letech 1940-1950-ČSK, III, 6-7, 156-163. - 63. Několik malakozoologickýeh nálezů z
250
jižní části Tribečských hor-ČSK, III, 9-10, 294-295. - 64. Zpráva o pedogeologickém
mapování na listu Chomutov-Všst. Stát. geol. úst. ČSR, XXV (1950), 2-3, 141-144.
Praha. - 65. Malakozoologické výzkumy v okolí Mariánských Lázní-SbMAP, XXIV, 3-
4, 204-217. - 66. Nález tisu /Taxus baccata/v Malých Karpatech-ČSBL, II, 8-9, 121-
122. - 67. K rozšíření tařice chlumní /Alyssum montanum L./ na Žatecku-ČSBL, II, 10,
148-149. - 68. Rozšíření bahenky žíhaně /Viviparus fasciatus MÜLLER/ v
Československu-AL, XXII, 7, 125-126.
ROK 1951
- 69. Malakozoologické novinky z ČSR. II-ČNM, CXVII-CXIX (1949-1950), 31-40. -70.
Malakozoologický výzkum Ústeckého kraje-ČNM, CXX, 1, 10-20. - 7l.Ma-
lakozoologické poměry luhu Černínovsko u Libiše OP, VI, 1, 18-19. - 72.
Malakozoologické poměry reservace Peliny u Chocně-OP, VI, 1, 19-20. - 73_.
Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v českém Středohoří-OP, VI, 2-3, 46-47. - 74.
Malakozoologické poměry reservací Čertova a Týřovická skála v údolí Berounky-OP,
VI, 2-3, 47-48. - 75. Měkkýši reservace v Kopči u Neratovic-OP, VI, 2-3, 52. - 76. Dvě
památná naleziště měkkýšů na jižní Šumavě-OP, VI, 5, 109-110. - 77. Několik
poznámek o reservaci Kuchyňka a jejím okolí-OP, VI, 5, 111-112. - 78. PROŠEK F. -
LOŽEK V.: Zpráva o výzkumu kvartéru v Letkách nad Vltavou-VÚÚG, XXVI, 1-3, 101-
104. - 79 PROSEK F. - LOŽEK V.: Zpráva o výzkumu kvarteru paleolitického sídliště
v Bojnicích-VÚÚG, XXVI, 1-3, 104-107. - 80. Přehled měkkýších faun kvartér-ních
sedimentů na základě novějších výzkumů-Sbor. Ústř. úst. geol. XVIII, 553-572.
Praha. - 81. Zpráva o výzkumu karlštejnské chráněné oblasti v Českém krasu-ČSK,
IV, 1-2, 23-24. - 82. Nové nálezy plže Vertigo arcti-ca VALL. v Bielských Tatrách-
ČSK, IV, 7-8, 193-194. - 83. Plž Schistophallus orientalis CL. v Muráňském a
Jihoslovenském Krasu-ČSK, IV, 9, 219-223. - 84. Nové malakozoologické výzkumy
na Českolipsku-SbMAP, XXV, 138-139, 349-364. - 85. Vodní měkkýš Fagotia esperi
FÉRUSSAC v Československu-AL, XXIII, 1, 3-4. - 86. Vodní měkkýši na Šumavě-
AL, XXIII, 7, 97. - 87. Malakozoologické výskumy v Malých Karpatoch-PSbSAV
(1950), 20--57.
ROK 1952
88. Nástin malakozoologických poměrů Pavlovských vrchů-ČNM, CXX, 2, 103-112. - 89.
Zpráva o malakozoologickém výzkumu Poľany-ČNM, CXXI (1952), 1, 71-75. - 9O.
Nové nálezy plže Vitrea inopinata (ULIČNÍ) v ČSR-ČNM, CXXI (1952), 2, 200. - 21-
Další naleziště plže Truncatellina claustralis (GREDLER) v Českém Krasu-ČNM,
CXXI (1952), 2, 200. - 92. Měkkýši Malého Ružínku a několik připomínek k
ochranářským otázkám v údolí Hornádu nad Košicemi-OP, VII, 3, 63-64. - 93. Zpráva
o ochranářském průzkumu Gaderské doliny ve Velké Fatře-OP, VII, 5, 116-118. - 94.
Kvartérní měkkýši sídliště "Zámeček" u Nitrianského Hrádku-A, I (1951), 37-52. - 95.
251
AMBROŽ V. - PROŠEK F. - LOŽEK V.: Mladý pleistocén v okolí Moravan u Piešťan
nad Váhom-A, I (1951), 53-142. - 96. Jaroslav Petrbok se dožívá sedmdesáti let-A,I
(1951), 235-236. - 97. LOŽEK V. - PROŠEK F. - VLČEK E.: Zpráva o zasedání
diluviální sekce na VI. pracovní konferenci státních archeologických ústavů v Brně-A,
I (1951), 237-239. - 98. Zpráva o pedogeologickém mapování na listu Rychnov nad
Kněžnou-VÚÚG, XXVII, 3-4, 135-141. - 99. Zpráva o paleontologickém výzkumu
kvartéru v okolí Štúrova. -VÚUG, XXVII, 3-4, 174-179. - 100. PROŠEK F. - LOŽEK V.:
Výzkum sprašové-ho pokryvu v Sedlci u Prahy-VÚUG, XXVII, 6, 250-254. - 101.
PROŠEK F. - LOŽEK V. - HOKR Z. - VLČEK E.: Zpráva o výzkumu pleistocénních
uloženin v jeskyni na Zlatém koni u Koněprus-VÚUG, XXVII, 6, 254-257. - 102. Plž
Vitrea transsylvatica CLESSIN v Moravském Krasu-ČSK, V, 1-2, 14-15. -103. LOŽEK
V. - PROSEK F.: Nález jezerních sedimentů v Českém krasu /Předběžná zpráva/.-
ČSK, V, 5, 112-115. - 104. LOŽEK V. - BÁRTA J.: K otázce stáří holocenních
travertinových poloh v našich jeskyních-ČSK, V, 6, 137--139. - 105. Výzkum jeskyně
Zlatého koně u Koněprus (Zpráva za I. výzkumné období r. 1951 /2. část./) Rozbor
měkkýší fauny-ČSK, V, 7-10, 170-172. 106. Cochlodina remota sp. n.-nový plž z
čeledi Clausiliidae-VČSZS, XVI, 1-2, 135-3 42.
ROK 1953
107. Měkkýši reservací v okolí Štúrova-OP, VIII, 1, 16-17. - 108. Několik poznámek o
reservaci na Štěpánovském vrchu v Českém Středohoří-OP, VIII, 1, 17-18. - 109.
Vrch Baba u Ladmovců - památné naleziště měkkýše Jaminia tridens albolimbata (L.
PFR.)-0P, VIII, 3, 68-69. - 110. Nový nález praménky Bythinella austriaca FRFLD. v
chráněné šárecké oblasti-OP, VIII, 4, 92-93. - 111. Malakozoologický výzkum
reservace Žebračka u Přerova-OP, VIII, 5, 115-116. - 112. Výzkum ložiska
sladkovodní křídy u Malého Újezda na Mělnicku-A, II (1952), 29-92. - 113. PROŠEK
F. - LOŽEK V.s Mesolitické sídliště v Zátyní u Dubé-A, II (1952), 93-160. - 114.
ŽEBERA K. - LOŽEK V.: Postglaciální, preneolitická strž ve spraších "Na křižo-
vatkách" u Buštěhradu-A, II (1952), 173-186. - 115. MAZÁLEK M. - ŽEBERA K. -
ZÁZVORKA V. - LOŽEK V.: Housterské sídliště s buližníkovou a křemennou industrii
na buližníkovém hřbetu u Lobkovic /Brandýs nad Labem/ -A, II (1952), 187-199. - 116
Možnosti paleontologického výzkumu pleistocénu v Předmostí u Přerova-A, II (1952),
279-280. - 117. SKŘIVÁNEK F. LOŽEK V.: Šestá sluj na Chlumu u Srbska-ČSK, VI,
2-3, 63-65. - 118. Nové nálezy interglaciálních malakofaun v Českém krasu-ČSK, VI,
8-10, 223-224. - 119. 0 systematickém postavení plže Laciniaria nitidosa (ULIČNÝ) n.
emend.-Rozpr. II. tř. Čes. akad. věd a umění, LXII (1952), 5, 1-18. Praha. - 120. On
the Taxonomie Position of the Snail Laciniaria nitidosa (ULIČNÝ) n. emend-VI, LIII
(1952), 5, 1-10. - 121. LOŽEK V. - PROŠEK F. WOLDSTEDT P.s Norddeutschland
und angrenzende Gebiete im Eiszeitalter -AR, V (1953), 1, 115-116. - 122.
Pleistocénní měkkýši z gravettského sídliště u Dolních Věstonic, in: KNOR A. -
252
LOŽEK V. - PELÍŠEK J. - ŽEBERA K.: Dolní Věstonice /Výzkum tábořiště lovců
mamutů v letech 1945-1947/. -Monumenta Archeologica, II, 45-51. Praha.
ROK 1954
123. Malakozoologické výzkumy v ČSR v létech 1951-1952-ČNM, CXXII (1953), 2, 123-139.
- 124. Pupilla bigranata (RSSM.) v Horehroní-ČNM, CXXIII (1954), 1, 126. - 125.
Nový nález okružáka Anisus septemgyratus (BLZ.) v Potiské nížině-ČNM, CXXIII
(1954), 1, 126-127. - 126. LOŽEK V. - MÁCHA S.: Zeměpisné rozšíření plže
Laciniaria moravica Brabenec /Čeleď Clausiliidae/-ČNM, CXXIII (1954), 2, 148-155. -
127. Návrh na zřízení reservace Obrany v Hostýnských horách-OP, VIII, 6, 132-133. -
128. ŽADIN V. I.: Moljuski presných i solonovátych vod SSSR-OP, VIII, 6, 3. strana
desek. - 129. Měkkýši pralesní reservace Mionší u Jablunkova-OP, IX, 1, 23-24. -
130. Měkkýší fauna luhu Království u Grygova-OP, IX, 2, 60-61. - 131. Malako-
zoologický výzkum reservace Borec v Českém Středohoří-OP, IX, 3, 93-94. -132.
Měkkýši Milešovky-OP, IX, 4, 123. - 133.. Měkkýši Demanovské doliny-OP, IX, 5,
153-154. - 134. VESELÝ J.: Příroda Československa, její vývoj a ochrana.OP, IX, 5,
159-160. - 135. WAGNER H. : Die Raublungenschnecken-Gattungen Daudebardia,
Testacella und Poiretia-OP, IX, 6, 192. - 136. Měkkýši Francké hory u Milešova-OP,
IX, 7, 218-219. - 137. Měkkýši stepní reservace v Debři u Mladé Boleslavi.OP, IX, 8,
250. 138. Malakozoologické poměry reservace Radobýl u Litoměřic-OP, IX, 9, 275. -
139. Měkkýší reservace Milé u Loun-OP, IX, 10, 310. - 140. ŽEBERA K. - LOŽEK V.:
Profil kvartérními sedimenty v Posadovickém štěrkopískovníku u Vlíněvsi na
Mělnicku-A, III (1953), 29-35. - 141. Rozbor měkkýší fauny ze slovanského hradiště v
Libušině /okres Slaný/-A, III (1953), 127. - 142. Zpráva o výzkumu kvartemích
měkkýšů ČSR v roce 1952-A, III (1953), 129-134. -143. Zpráva o paleontologickém
výzkumu cihelny v Zájezdu u Buštěhradu-A, III (1953), 135-138. - 144.
Malakozoologický výzkum Ostravska v roce 1952-in: ŽEBERA K. - POKORNÝ S. -
AMBROŽ V. - HOLÁNEK F. - POULÍK J. - LOŽEK V.: Výsledky výzkumů
čtvrtohorních pokryvných útvarů Ostravska za rok 1952-A, III (1953), 265-279. -145.
ŽEBERA K. - LOŽEK V.: Příčný řez buližníkovým hřbetem s mousterienským
sídlištěm u Lobkovic a jeho malakofauna-A, III (1953), 281-288. - 146. PROŠEK F. -
LOŽEK V.: Sprašový profil v Bance u Piešťan /západní Slovensko/-A, III (1953), 301-
323. - 147. Noví měkkýši československého pleistocénu. Vertigo pseudosubstriata
sp. n., Pupilla museorum densegyrata ssp. n. a Pupilla loessica sp. n.-A, III (1953),
327-342. - 148. Měkkýši vrchu nad jeskyní Domicou a jejich význam pro poznání
paleogeografie Jihoslovenského krasu-ČSK, VII, 2-4, 65. -149. Nález plže Iphigena
latestriata A. SCH. /Clausiliidae/ v bojnickém holocénu-ČSK, VII, 2-4, 65-66. - 150.
VESELÝ J.: Příroda československa, její vývoj a ochrana-ČSK, VII, 2-4, 87-88. - 151.
Profil holocénem na svahu Děvína a jeho význam pro poznání původní tvářnosti
Českého krasu--ČSK, VII, 5-7, 134-136. - 152. Měkkýši Hrubého Jeseníku-PSbOK,
253
XV, 1, 16-65. - 153. Malakozoologický výzkum Slezska v posledních 5 letech-Slezský
studijní ústav, 61. zpráva /únor 1954/, 1-2. Opava. - 154. PROŠEK F. LOŽEK V.:
Stratigrafické otázky československého paleolitu-PA, XLV (1954), 35-74. - 155.
Historický vývoj naší přírody a její přetváření člověkem - in: KODYM O. - LOŽEK V. -
MAŘAN J. - NOVÁK F. A. - SMOLÍK L. VESELÝ J. - ZÁRUBA Q.: Ochrana
československé přírody a krajiny - díl I., 35-54. Praha.
ROK 1955
156. Měkkýši okolí Skalska /u Mladé Boleslavi/-ČNM, CXXIV (1955)-ČNM, CXXIV (1955), 1,
82-85. - 157. Měkkýši okolí Lubné /u Rakovníka/-ČNM, CXXIV (1955), 1, 86-88. -
158. Měkkýši lanšperské soutěsky u Ústí nad Orlicí. -ČNM, CXXIV (1955), 1, 96-98. -
159. Plž Cochlodina commutata (ROSSM.) na Hřebečově-ČNM, CXXIV (1955), 2,
221. - 160. Okružák Gyraulus riparius WEST. na Velkém Žitném ostrově-ČNM,
CXXIV (1955), 2, 221-222. -161. Malakozoologické poznámky z okolí Brlohu u Loun-
ČNM, CXXIV (1955), 2, 222. - 162.Měkkýši Kalvarie u Velkých Žernosek-OP, X, 4,
117-118. -163. Měkkýši luzní reservace u Kozel nad Labem-OP, X, 6, 186. - 164.
LOŽEK V. - GULIČKA J.:Zoologický výzkum pralesní reservace "Stužice" ve
slovenských Východních Karpatech /Mollusca, Myriapoda/-OP, X, 7, 202--209. - 165.
Měkkýši luhu Zástudánčí u Kojetína na Hané-OP, X, 10, 310--311. - 166. Měkkýši
československého kvartéru-Rozpr. Ústř. úst. geol., XVII, 1-510. Praha. - 167. KUKLA
J. - LOŽEK V.: O některých profilech v kvartérních sedimentech Jihoslovenského
krasu-A, IV (1954), 53-69. -168. Měkkýši pleistocénních travertinů v Gánovcích-A, IV
(1954), 91-105. - 169. PROŠEK F. - LOŽEK V. : Výzkum sprašového profilu
v Zamarovcích u Trenčína-A, IV (1954), 181-211. - 170. Malakozoologický výzkum
Ostravska v roce 1953-in: FEJFAR 0. - KNEBLOVÁ V. - DOHNAL Z. - LOŽEK V.:
Paleontologický a cenologický výzkum kvartérních sedimentů Ostravska v
roce 1953-A, IV (1954), 269-284. - 171. ŽEBERA K. - LOŽEK V. - KNEBLOVÁ
V. - FEJFAR O. - MAZÁLEK M.: Zpráva o II. etapě geologického výzkumu
kvartéru v Předmostí u Přerova na Moravě-A, IV (1954), 291-362. - 172.
Zpráva o VIII. pracovní konferenci Archeologických ústavů ČSAV a SAV-
-A, IV (1954), 493-496. - 173. Zpráva o malakozoologickém výzkumu Vel-
kého Žitného ostrova v roce 1953-PIISSAV, I, 6, 1-31. - 174. Hippeutis
riparius (WESTERLUND) im Donau-Tiefland-AfM, 84, 1-3, 107.
ROK 1956
175. Měkkýši Komorního Hrádku a Staré Dubé-ČNM, CXXV (1956), 1, 79-80. -176.
Malakozoologická novinky z ČSR. III.-ČNM, CXXV (1956), 2, 142-151.-177. Hlemýžď
Cepaea vindobonensis (FÉR.)u Skoupého na Sedlčansku-ČNM, CXXV (1956), 2,
202-203. - 178. Malakozoologické nálezy z oblasti Čertova břemene-ČNM, CXXV
254
(1956), 2, 203-204. - 179. LOŽEK V. - PROŠEK F.: 0 změnách přírodních poměrů
Jihoslovenského krasu v nejmladší geologické minulosti-OP, XI, 2, 33-42. - 180.
Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch-OP, XI, 4, 119. - 181. Měkkýši
Vyšenských kopců u českého Krumlova-OP, XI, 8, 20. - 182. Malakozoologický
výzkum reservace "Teplice" u Jasova-OP, XI, 9, 264-268. - 183. Seznam státních
přírodních reservací /recenze/-OP, XI, 10, 314. - 184. LOŽEK V. - SEKYRA J.: Zpráva
o výzkumu jeskynních sedimentů v roce 1955-ZGV 1955, 103-106. - 185. Výsledky
výzkumu kvartérních měkkýšů v Čechách po druhé světové válce-A, V (1955), 146-
152. - 186. Sprašové pokryvy v Sedlci u Prahy-A, V (1955), 176-177. - 187. LOŽEK
V. - KUKLA J.: Holocenní "klíny" ve sprašové strži u Hostimi-A, V (1955), 219-232. -
188. Malakozoologický výzkum Ostravsko--karvinské pánve-A, V (1955), 337-350. -
189. Vertigo pseudosubstriata LOŽEK v pleistocénu v Horkách nad Jizerou-A, V
(1955), 363-364. - 190. LOŽEK V. - KUKLA J.: Profil holocenními svahovinami ve
Velké Chuchli (V Dolích)-A, V (1955), 407-423. - 19l. Interglaciální malakofauna z
Předmostí u Přerova-A, V (1955), 439-454. - 192. Klíč československých měkký-šú-
SAV, 1-437. Bratislava. - 193. Měkkýši křešické holocenní slatiny.-in: KNEBLOVÁ V.:
Nález holocénní flory v Křešicích u Litoměřic-Preslia, 28 (1956), 2, 119-121. Praha. -
194. Měkkýši Hrabětického lesa u Jeseníku nad Odrou-PSbOK, XVII (1956), 1, 153-
154. - 195. Měkkýši vrchu Svince a "Tropického údolí" u Nového Jičína-PSbOK, XVII
(1956), 4, 596-597. -196. Měkkýši doliny Zabó ve Slovenském Rudohoří-B, XI, 8,
472-479. - 197. Vertigo moulinsiana (DUPUY) in Czechoslovakia-Basteria, 20, 1, 12-
17. Leiden.
ROK 1957
198. Malakozoologické sběry v údolí Střely-ČNM, CXXVI (1957), 1, 99. - 199. Měkkýši Velké
Hůrky u Tříman-ČNM, CXXVI (1957), 1, 99-100. - 200. Malakozoologické poznámky
ze středního Posázaví-ČNM, CXXVI (1957), 2, 159--166. - 201. K měkkýší fauně
okolí Libáně-ČNM, CXXVI (1957), 2, 191. -202. Okružák Anisus vorticulus
(TROSCHEL) v Moravské bráně-ČNM, CXXVI (1957), 2, 192. - 203. LOŽEK V. -
FEJFAR 0.: K otázce staropleistocénní fauny ze Stránské skály u Brna-VÚÚG, XXXII,
4, 290-294. - 204. K otázce stáří hranovnických travertinů na Slovensku-VÚÚG,
XXXII, 6, 427-429. -205. Měkkýši reservace Blatenský vrch-OP, XII, 7, 221. - 206. Jak
vypadaly Pavlovské vrchy v interglaciálu-OP, XII, 10, 285-288. - 207. Plzák Arion
intermedius NORMAND v reservaci "Soutěsky" u Hřenska-OP, XII, 10, 295. - 208.
LOŽEK V. - KNEBLOVÁ V.: Paleontologický výzkum interglaciálních travertinů v
Hradišti pod Vrátnom-A, VI (1956), 103-117. - 209. LOŽEK V. - SEKYRA J. - KUKLA
J. - FEJFAR O.: Výzkum Velké Jasovské jeskyně-A, VI (1956), 193-282. - 210.
Výzkum ložisek přirozených hnojiv ve středních Čechách-ZGV 1956, 104-105. - 211.
LOŽEK V. - PROŠEK F.: Krasové zjevy v travertinech a jejich stratigrafický význam -
ČSK, 10, 4, 145--158. - 212. Československé druhy rodu Carychium MÜLLER
255
/Mollusca, Basommatophora/-VČSZS, XXI, 3, 225-232. - 213. Daudebardia falax
SÓÓS na Ostravsku /Mollusca, Stylommatophora/-VČSZS, XXI, 4, 326-331. - 214.
LOŽEK V. - MÁCHA S.: Nástin malakozoologických poměrů Vsetínských vrchů -
PSbOK, XVIII (1957), 3, 342-357. - 215. Malakozoologické výzkumy na horním
Hronu-B, XII, 1, 44-62. - 216. Helicella (Xerocincta) neglecta (DRA-parnaud) in
Böhmen und Thüringen-AfM, 86, 4/6, 167-170. - 217. PROŠEK F. - LOŽEK V.:
Stratigraphische Übersicht des tsehechoslowakischen Quartärs-EuG, 8, 37-90. - 218.
Quaternary travertines of Czechoslovakia-INQUA, V. Congres Internat., Résumés des
Communications, 110-111. Madrid-Barcelona.
ROK 1958
219. Měkkýši Křemešníku u Pelhřimova-ČNM, CXXVII (1958), 1, 72-73. - 220. Měkkýši
vápencové oblasti u Padouchova na jižním svahu Ještědu-ČNM, CXXVII (1958), 1,
73. - 221. Malakozoologické novinky z ČSR.IV.-ČNM, CXXVII (1958), 2, 120-131. -
222. Arion fasciatus (NILSSON, 1822) v ČSR-ČNM, CXXVII (1958), 2, 219-220. -
223. K ochraně Velkého Blaníku-OP, XIII, 1, 20-21. - 224. Několik poznámek o vrchu
Hradišti u Březiny na Rokycansku-OP, XIII, 3, 77-78. - 225. Připomínky k ochraně
Libochovské strouhy a hlediska malakozoologie-OP, XIII, 4, 110-111. - 226. Měkkýši
reservace Čičov u Hořence na Lounsku-OP, XIII, 5, 137-138. - 227. Měkkýši státní
přírodní reservace Choustník-OP, XIII, 7, 193. - 228. Měkkýši reservace "Rač" u
Lochočic-OP, XIII, 10, 263. - 229. ZÁRUBA Q. - LOŽEK V.: V. kongres
Mezinárodního sdružení pro studium kvartéru ve Španělsku v roce 1957-VÚÚG,
XXXIII, 3, 156-163. - 230. K otázce stáří pleistocénní malakofauny z Chlupáčovy sluje
na Kobyle u Koněprus-VÚÚG, XXXIII, 5, 380-384. - 231. Stratigrafie a měkkýši
holocenních travertinů v Háji u Turni-A, VII (1957), 27-36. - 232. Nové interglaciální
malakofauny ze Slovenska-A, VII (1957), 3-475. - 233. Quartäre Weichtiere der Drei-
Ochsen-Höhle-in: PROŠEK F.: Die Erforschung der Drei-Ochsen am Kotýs-Berg bei
Koněprusy-A, VII (1957), 47-78. - 234. LOŽEK V. - TYRÁ-ČEK J.: Stratigrafický
výzkum travertinu v Tučíně u Přerova-A, VII (1957), 261-286. - 235. Výzkum
kvartérních měkkýšů Ostravska v roce 1956-A, VII (1957), 287-289. - 236. KUKLA J. -
LOŽEK V.: K problematice výzkumu jeskynních výplní-ČSK, 11, 19-83. - 237.
Krasové studie v referátech předložených V. mezinárodnímu kongresu INQUA ve
Španělsku 1957-ČSK, 11, 226-227. - 238. Výzkum krasových oblastí a jeho cíle-KSb,
I, 3-11. - 239. Z výzkumu Velkého jezera u Hrhova v Jihoslovenském krasu-KSb, I,
35-38. - 240. HUDEC V. - LOŽEK V. - MÁCHA S.: K výskytu plže Laciniaria
/Pseudalinda/ riloensis (A. J. WGN.) na území severovýchodní Moravy-PBZ, XXX, 8,
335-368. - 241. Nové nálezy vzácnějších hrachovek /Pisidium,Bivalvia/ na Ostravsku-
PSbOK, XVIII (1957), 4, 578-579. - 242. Cochlicopa nitens (KOKEIL) in
Czechoslovakia-Basteria, 22, 4-5, 69-74. Leiden.
256
ROK 1959
243. Měkkýši Chýlavy u Blovic-ČNM, CXXVII (1959), 1, 88. - 244. Měkkýši vrchu Vápenný
/789 m/ u Jitravy-ČNM, CXXVII /1959/, 1, 88-89. - 245. Malakozoologické novinky z
ČSR. V.-ČNM, CXXVII (1959), 2, 146-151. - 246. Malakozoologické nálezy na horní
Šembeře-ČNM, CXXVII (1959), 2, 204-205. - 247. Malakozoologický výzkum
reservace Skařina u Mikulčic-OP, XIV, 1, 20-21. - 248. Malakozoologické poměry
reservace "Studený vrch" u České Kamenice-OP, XIV, 2, 54-55. - 249. Měkkýši
reservace Pučanka u Hejné-OP, XIV, 3, 90-91. - 250. Malakozoologické poměry
hradu Lopata u Šťáh-lav-OP, XIV, 4, 115. - 251. Malakozoologický výzkum kdyňských
reservací-OP, XIV, 6, 169-170. - 252. Alt-Thüringen /Jahresschrift des Museum für
Ur- und Fruhgeschichte Thuringens/. Dritter Band 1957/58, Weimar-VÚÚG, XXXIV, 5,
393-394. - 253. Výzkum ložisek přirozených hnojiv v oblasti Českého masivu-ZGV
1957, 123-124. - 254. Zoopaleontologický výzkum pleistocénních travertinů-ZGV
1957, 124-126. - 255. Kvartérní travertiny Československa-ČMG, IV, 1, 85-90. - 256.
ZÁRUBA Q. - LOŽEK V.: Exkurze během V.kongresu INQUA ve Španělsku-ČMG, IV,
1, 112-115. - 257. LOŽEK V. - MACH V.: Profil nivou Suchomastského potoka u
Litohlavského mlýna-A, VIII (1958), 159-176. - 258. LOŽEK V. - TYRÁČEK J. -
FEJFAR 0.: Die Quartären Sedimente der Felsnische auf der Velká Kobylanka bei
Hranice /Wiesskirchen/-A, VIII (1958), 117-203. - 259. LOŽEK V. - TYRÁČEK J.:
Pleistocénní travertiny u Radslavic na Přerovsku-A, VIII (1958), 227-235. - 260.
Výzkum kvartérních měkkýšů Moravské brány v roce 1957-A, VIII (1958), 277-278. -
261. LOŽEK V. - VLČEK E.: Zpráva o Fuhlrottově oslavě a pracovním zasedání
kvartérních badatelů středního Německa a jihovýchodní Evropy-A, VIII (1958), 285-
289. - 262. Zpráva o pracovní cestě do Maďarska v létě 1956-A, VIII (1958), 289--
295. - 263. Měkkýši lidického katastru /Z výzkumu území nově budované obce
Lidice/-Musejní zprávy Pražského kraje, III (1958), 5-6, 114-118. - 264. ZÁRUBA Q. -
LOŽEK V.: K otázce stáří podhorských kuželů na úpatí Malé Fatry-GSbSAV, X
(1959), 2, 291-300. - 265. Zur Verbreitung von Laciniaria turgida und Iphigena tumida
im Bohmerwald-AfM, 88, 1/3, 69-74. - 266. LOŽEK V. - KUKLA J.: Das Lossprofil von
Leitmeritz an der Elbe, Nordbohmen-EuG, 10, 81-104.
ROK 1960
267. Malakozoologické novinky z ČSR. VI.-ČNM, CXXIX (1960), 1, 72-78. - 268. Měkkýši
Poráčského járku a doliny Vernárskáho potoka-ČNM, CXXIX (1960), 1, 102-103. -
269. Měkkýši hradu Landštejna-ČNM, CXXIX (1960), 1, 103-
-104. - 270. Měkkýši Pohanské u Plaveckého Mikuláše-ČNM, CXXIX (1960), 2, 201.
- 271. Malakozoologické poznámky z kraje mezi Plzní a Klatovy-
ČNM, CXXIX (1960), 2, 202. - 272. K výskytu rodu Gastrocopta v čs. pleistocénu
257
/Mollusca/-ČNM, CXXIX (1960), 2, 202-203. - 273. K ochraně zbytku
suťového lesa v zámeckém parku v Opočně-OP, XV, 4, 124. - 274. Měkkýši
Nedošínského háje-OP, XV, 4, 124. - 275. K výzkumu travertinu u Sv. Jana pod
Skalou-OP, XV, 6, 177. - 276. SCHMID E.: Höhlenforschung und
Sedimentenanalyse-VÚUG, XXXV, 1, 7-8. - 277. WERNER J.: Zur Kenntnis dern
Braunen Karbonatböden /Terra fusca/ auf der Schwäbischen ALB.-VÚÚG, XXXV, 1,
59-60. - 278. LOŽEK V. - TYRÁČEK J. s Stratigrafická posice "vysoké terasy" v
Turčianské kotlině-VÚÚG, XXXV, 1, 61-63. - 279. Quartär 10/11 (1958)-VÚÚG,
XXXV, 1, 64. - 280. Festschrift zum 70. Geburtstag von Paul Woldstedt-VÚÚG,
XXXV, 2, 165-166. - 281. MAIGNIEN R.: Le cuirassement des dols en Guinée
/Afrique Occidentele/-VÚÚG, XXXV, 2, 166. - 282. ZÁRUBA Q. - LOŽEK V. - KUKLA
J.: Starokvartémí sedimenty v hliništi cihelny u Žalova-VÚÚG, XXXV, 3, 225-228. -
283. BRUNNACKER K.: Zur Kenntnis des Spät- und Postglazials in Bayern-VÚÚG,
XXXV, 4, 317-318. - 284. ZOTZ L. F.s Kösten, ein Werkplatz des Praesolutréen in
Oberfranken- VÚÚG, XXXV, 4, 333-334. - 285. PÉCSI M.: A Magyarországi
Dunavolgy Kiala-kulása és felszínalak-tana-VÚÚG, XXXV, 5, 355-356. - 286.
FELGEHAUER E.: Willendorf in der Wachau-VÚÚG, XXXV, 5 , 406. - 287. VÉRTES
L.: Untersu-chungen an Hohlensedimenten-VÚÚG, XXXV, 6, 450. - 288. Muráňská
brekcie-VÚÚG, XXXV, 6, 469-471. - 289. FRANZ H.: Feldbodenkunde-VÚÚG, XXXV,
6, 472. - 290. Výzkum ložisek přirozených hnojiv v západní polovině ČSR. -ZGV
1958, 86-88. - 291. Výzkum pleistocénních měkkýšů ČSR-ZGV 1958, 88-89. 292.
Problematika stratigrafie mladého pleistocénu-ČMG, V, 2, 226-227. 293. Význam
krasových oblastí pro paleontologii kvartéru-ČSK, 12, 123--170. - 224. Jak vypadal
Zlatý Kůň ve středověku-KSb, II, 4-16. - 295. K otázce stáří svahových hlín pod
spodním červeným převisem nedaleko ústí Kačáku u Srbska-KSb, II, 19-24. - 296.
Nález interglaciální malakofauny v krasových dutinách u Jelšavy-KSb, II, 43-52. -
297. LOŽEK V. - TYRÁČEK J.: Příspěvek k poznání vývoje údolí Váhu mezi
Trenčínem a Piešťany-SbČSSZ, 65, 1, 6-14. - 298. K současné problematice
stratigrafie mladopleistocénních spraší a časového zařazení mladého paleolitu-AR,
XII (1960), 4, 560--579. - 299. spoluautor hesel in: SVOBODA J. a kol.: Naučný
geologický slovník. 1. a 2. díl.-NČSAV. Praha.
ROK 1961
300. Plž Laciniaria gulo (BLZ.) v holocénu u Hranovnice-ČNM, CXXX, 1, 115. -301.Měkkýš
Monachoides umbrosa (C. PFR.) v interglaciálních travertinech v Hradišti pod
Vrátnom-ČNM, CXXX, 1, 115. - 302. Trichia bakowski (PO-LIŇSKI) na Čertovici v
Nízkých Tatrách-ČNM, CXXX, 1, 115-116. - 303. Nálezy interglaciálních měkkýšů z
cihelny v Sedlci u Kutné Hory-ČNM, CXXX, 1, 116-117. - 304. Plž Abida secale
(DRAP.) u Borinky v Malých Karpatech -ČNM, CXXX, 2, 218-220. - 305. Travertin u
Komni v Bílých Karpatech-ČNM, CXXX, 2, 220-222. - 306. Jaroslav Petrbok zemřel-
258
VÚÚG, XXXVI, 2, 155-156. 307. .YOLDSTEDT P.: Das Eiszeitalter (II).-VÚÚG,
XXXVI, 5, 353-354. -308. Nález interglaciálních sedimentů v Pavlově-VÚÚG, XXXVI,
5, 365-368. 309. STARKEL L.: Rozwój rzezby Karpat fliszowych v holocenie-VÚÚG,
XXXVI, 5, 380. - 310. RUSKE R. - WUNSCHE M.: Lösse und fossile Böden im
mittleren Saale- und unteren Unstruttal-VÚÚG, XXXVI, 5, 388. - 311. Eiszeitalter und
Gegenwart /Band II/-VÚÚG, XXXVI, 6, 452. - 312. Výzkum ložisek přirozených hnojiv
v roce 1960 /Dokončení prací v oblasti Čechy a Morava/-ZGV 1960, 172. - 313.
Biostratigrafický výzkum čs. kvartéru v roce 1960-ZGV 1960, 173-175. - 314.
František Prošek a jeho životní dílo-A, IX (1959), 7-14. - 315. Stratigrafický výzkum
travertinu u Skřečoně-A, IX (1959), 35-45. - 316. Stratigrafický výzkum travertinu v
Želátovi-cích u Přerova-A, IX (1959), 47-63. - 317. Stratigrafický výzkum ložiska
sypkých sintrů a slatin u Dluhonic na Přerovsku-A, IX (1959), 65-76. -318. Další
interglaciální malakofauny ze Slovenska-A, IX (1959), 77-85. 319. Měkkýši skupiny
Vysoké Běty v předhoří Šumavy u Netolic-SbKVM, III (1961), 137-146. - 320.
Příspěvek k poznání měkkýšů východních Čech-Práce Musea v Hradci Králové, Série
A: Vědy přír., II, 1-2, 211-223. Hradec Králové. - 321. Stratigraphical Significance of
Quaternary Mollusca -INQUA Intern. Assoc. on Quaternary Research, Vlth Congress,
Abstracts of Papers, 25. Lódz. - 322. Introduction-in Survey of Czechoslovak
Quaternary, IGP, 7-10. - 323. KUKLA J. - LOŽEK V.: Loesses and Related Deposits-
in: Survey IGP, 11-28. - ,324. - Cave Fills-in: Survey..., IGP, 47-51. - 325.
Moorland Deposits-in: Survey..., IGP, 53-54. - 326. KUKLA J. – LOŽEK V.:
Soilsin: Survey..., IGP, 59-63. - 327. Lacustrine Deposits-in: Survey..., IGP, 77-
79. - 328. Travertines-in: Survey..., IGP, 81-86. - 329. Mollusca -in: Survey...,
IGP, 119-124. - 330. Outline of the Stratigraphy of the Czechoslovak Quaternary-in:
Survey..., IGP, 155-170. - 331. KUKLA J. - LOŽEK V. - ZÁRUBA Q.: Zur
Stratigraphie der Lösse in der Tschechoslowakei-Quartär, 13, 1-29. Bonn.
ROK 1962
332. Z výzkumu měkkýšů jihozápadního a středního Slovenska-ČNM, CXXXI (1962), 1, 1-9.
- 333. Okružák Gyraulus laevis (ALDER) v Malém Tisem u Třeboně-ČNM, CXXXI
(1962), 1, 60. - 334. ADAM W.: Mollusques, Tome I, Mollusques Terrestres et
Dulcicoles-ČNM, CXXXI (1962), 1, 62-63. - 335. K poznání měk kyší fauny
Štiavnickeho pohoří-ČNM, CXXXI (1962), 2, 113. - 336. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.:
Nález pleistocénního člověka a interglaciální fauny u Svitávky-ČNM, CXXXI, 4, 232-
233. - 337. Poznámky k malakozoologickým poměrům Kremnických hor-ČNM,
CXXXI, 4, 233-234. - 338. Měkkýši rezervace Jezvinec u Všerub-ČNM, CXXXI, 4,
234. - 339. LOŽEK V. - ŠIBRAVA V.: VI. kongres Mezinárodního sdružení pro výzkum
kvartéru (INQUA) v Polsku v roce 1961-VÚÚG, XXXVII, 2, 149-154. - 340. Výzkum
ložisek přirozených hnojiv v západní třetině Slovenska-ZGV 1961, 245-246. 341.
Biostratigrafický výzkum čs. kvartéru v roce 1961-ZGV 1961, 246-248. - 342.
259
ZÁRUBA Q. - KUKLA J. - LOŽEK V.: Die altpleistozanen Ablagerungen in Žalov bei
Prag-A, X, (1960), 135-162. - 343. LOŽEK V. - TYRÁČEK J.: Die holozanan
Travertine von Bernatice an der Oder-A, X (1960), 171-188. - 344. Jaroslav Petrbok a
jeho význam pro československou kvartérní geologii-A, XI (1961), 7-11. 345.
Interglaziale Molluskenfauna aus dem Lössprofil Litoměřice /Leitmeritz/ II-A, XI
(1961), 13-18. - 346. Der spätglaziale Süsswassermergel von Dobroměřice bei Louny
/Laun, NW-Böhmen/-A, XI (1961), 19-28. - 347. KLÍMA B. - KUKLA J. - LOŽEK V. -
DE VRIES H. s Stratigraphie des Pleisto-#zans und Alter des paláolitischen
Rastplatzes in der Ziegelei von Dolní Věstonice /Unter-Wisternitz/-A, XI (1961), 93-
145. -348. Stratigrafický výzkum jeskyně Dudlavá skala-ČSK, 13 (1960-1961), 121-
146.- 349. Několik poznámek o kvartéru Hrhovského amfiteátru-ČSK, 13 (1960-
1961), 186-189. 350. Pěnitcový převis na Kľaku u Nitranského Pravna-KSb, III, 31-46.
-351. Aké zmeny prekonala príroda Hornej Nitry v najmladšej geologickej minulosti-
Horná Nitra /Vlastivěd, sbor./, I, 203-228. B. Bystrica. - 352. Truncatellina strobeli
(GREDLER, 1853) im bohmischen Pleistozan-AfM, 91, 1/3, 21-23. - 353. KUKLA J. -
LOŽEK V. - BÁRTA J.: Das Lopprofil von Nové Město im Waagtal-EuG, 12, 73-91. -
354. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Zur Altersfrage der mitteleuropäischen Terrae
calcic-EuG, 13, 157-177. 355. Soil Conditions and Their Influence on Terrestrial
Gasteropoda in Central Europa.-Progrese in Soil Zoology, 1, 334-342. London-
Rothamsted.
ROK 1963
356. Předožábrý plž Acicula parcelineata (CLESSIN) ve slovenském holocénu-ČNM, CXXXII
(1963), 2, 115-116. - 357. Šedesát let Jaroslava Brabence-ČNM, CXXII, (1963), 3,
174-175. - 358. Plž Vertigo arctica (WALL.) ve skupině Červených vrchů-ČNM,
CXXXII (1963), 3, 175-176. - 359. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Interglaciál a nález
pleistocénního člověka u Svitávky-ČMG, VIII, 2, 189-197. - 360. K otázce tvorby
svahových sutí v českém krasu-ČSK, 14, 7-16. - 361. Pěnovec - nový název pro
sypké a polopevné travertiny-ČSK, 14, 113-114. - 362. Bradavičnaté sintry-ČSK, 14,
114-117. - 363. Ein Interglazial in den Pyropschottern bei Podsedice in Nordwest-
böhmen-SbGV-A, 1, 19-32. - 364. Das Profil durch die Nitra-Aue bei Opatovce und
einige Bemerkungen zur Problematik der Flussablagerungen-SbGV-A, 1, 33-49. -
365. Dar altholozäne Dauch von Mrsklesy im Bohmischen Mittel-gebirge-SbGV-A, 1,
63-74. - 366. Biostratigrafický výzkum některých významnějších nalezišť čs. kvartéru
v roce 1962-ZGV 1962, 278-279. - 367. Výzkum ložisek přirozených hnojiv ve střední
třetině Slovenska-ZGV 1962, 282-284. - 368. Malakozoologicky významná území
Slovenska z hlediska ochrany přírody-čs. ochrana prírody, 1, 76-113. Bratislava. -
369. Inter-glaciály na Slovensku a jejich význam pro stratigrafii kvartéru-GPB, 64, 77-
92.
260
ROK 1964
370. Zasedání komise INQUA pro stratigrafii spraší v Československu-VÚÚG, XXXIX, 3,
233-237. - 371. Quartärmollusken der Tschechoslowakei-Rozpr. ÚUG, 31, 1-374.
Praha. - 372. Výzkum ložisek přirozených hnojiv na východním Slovensku-ZGV 1963,
346-348. - 373. Biostratigrafický výzkum významných kvartérních odkryvů v ČSSR-
ZGV 1963, 348-350. - 374. Růžový převis ve Vrátné dolině u Turčianské Blatnice-
ČSK, 15 (1963), 105-117. -375. K otázce vzniku a stáří svislých korozních dutin v
Českém krasu-ČSK, (1963), 125-127. - 376. Eine Lösserie mit roten fossilen
Bodenbildungen bei Milanovce im Nitra-Tal- SbGV-A, 2, 27-40. - 377. SMOLÍKOVÁ L.
- LOŽEK V.: The Holocene Soil Complex of Litoměřice-SbGV-A, 2, 41-56. - 378.
Pěnitcové převisy-Ročenka LZ, 1965, 107. - 379. Genéza a vek spišských travertínov
-Sbor Východoslov. múzea v Košiciach, Séria A - prírodné vedy, V A (1964), 7-33.
Košice. - 380. Neue Mollusken aus dem Altpleistozän Mitteleuropas-AfM, 93, 5/6,
193-199. - 381. LOŽEK V. - BRTEK J.: Neue Belgrandiella aus den Westkarpaten-
AfM, 93, 5/6, 201-207. - 382. Die Umwelt der urgeschichtlichen Gesellschaft nach
neuen Ergebnissen der Quartärgeologie in der Tschechoslowakei-JahresBchrift f.
mitteldeutsche Vorgeschichte, 48 7-24. Berlin. - 383. Stratigraphische Bedeutung der
Quartärmollusken-Report of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Warsaw
1961, Vol. II, 131-143. Lódź. - 384. Mittel- und jungpleistozäne Löss-Serien in der
Tschechoslowakei und ihre Bedeutung fur die Löss-Stratigraphie Mitteleuropas-Re
port of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Warsaw 1961, Vol. IV, 525-549.
Lódź.
ROK 1965
385. Zasedání subkomise INQUA pro stratigrafii spraší v NDR-VÚUG, XL, 1, 77--78. - 386.
LOŽEK V. - ŠIBRAVA V.: Pracovní zasedání subkomise INQUA pro stratigrafii spraší
v Maďarsku-VUUG, XL, 5, 395-397. - 387. SEKYRA J. - LOŽEK V.: Pleistocénní
terasa s měkkýší faunou u Bezděkova na Pardubicku-ČMG, 10, 4, 447-453. - 388.
The relationship between the deve-lopment of soils and faunas in the warm
Quaternary phases /Contribution to theloessstratigraphy/.-SbGV-A, 3, 7-33. - 389-
LOŽEK V. - ZÁRUBA Q.: Pleistocénní suťové brekcie v krasových oblastech
Slovenska-ČSK, 16, (1964), 67-76. - 390. K otázce skalního řícení v Jihoslovenském
krasu--ČSK, 16 (1964), 113-114. - 391. The Formation of Rock Shelters and Foam
Sinter in the High Limestone Carpathians-Problems of the Speleolo-gical Research
/Proceedings of the Internat. Speleol. Conference held in Brno June 29-July 4, 1964/,
73-84. Praha. - 392. Entwickung der Molluskenfauna der Slowakei in der Nacheiszeit-
Sbor. referátov zo seminára Vývoj fauny na Slovensku v poladovej dobe. Informační
zprávy Vysokej školy polnohosp. v Nitře, časť: Bilog. základy polnohosp., č. 1-4, 9-24.
261
Nitra. - 393. SCHLICKUM W.R. - LOŽEK V.: Aegopis klemmi, eine neue Inter
glazialart aus dem Altpleistozán Mitteleuropas-AfM, 94, 3/4, 111-114. -394. Das
Problem der Lossbildung und die Lössmollusken-EuG, 16, 61-75. -395. Molluscan
Fauna and Absolute Chronology-Report of the Vlth Internat. Congress on Quaternary,
Vol. I, 687-697. Warsaw 1961. Lódź. - 396. Stratigrafíčeskoje i paleoklimatíčeskoje
značénije četvěrtíčnych iskopájemych počv Sredněj Jevrópy-Bjull. Kom. po izučéniju
četvěrt. perijoda, 33, 26-46. Moskva. - 397. The Loess Environment in Central
Europe-Internat. Assoc. for Quaternary Research, VII Internat. Congress, Abstracts,
301. Boulder and Denver. - 398. Climatic Zones in Czechoslova-kia during
Quaternary Climatic Phases-Internat. Assoc. for Quaternary Research, VII Internat.
Congress, Abstracts, 302. Boulder and Denver. - 399. Problems of Analysis of the
Quaternary Nonmarine Molluscan Fauna in Europe-Internat. Studies on the
Quaternary, The Geol. Soc. of America, Inc., Spec.,Paper, 84, 201-218. New York.
ROK 1966
400. K malakofauně Pohronského Inovce-ČNM, CXXXV (1966), 1, 24. - 401. Plž Pupilla
sterri (VOITH) na střední Sázavě-ČNM, CXXXV (1966), 2, 73. -402. ZILCH A. &
JAECKEL G. A.: Erganzung zu: EHRMANN P.: Mollusken /Brohmer-Ehrmann-Ulmer:
Die Tierwelt Mitteleuropas/-ČNM, CXXV (1966), 2, 92. - 403. ZÁRUBA Q. - LOŽEK
V.: Interglaciální limnické uloženiny u Mikšové nad Váhom-VÚÚG, XLI, 1, 45-50. -
404. IVANOVA I.K.: Geologíčeskij vózrast oskopájemovo čelavjéka-VÚÚG, XLI, 2,
148. - 405. Sprašová série s třemi interglaciály u Dolních Kounic-VÚÚG, XLI, 3, 203-
207. - 406. ZÁRUBA Q. - LOŽEK V.: Skalním řícením hrazené jezero v údolí Blatné u
Lu-bochně- VÚÚG, XLI, 5, 375-377. - 407. LOŽEK V. - SKŘIVÁNEK F.: The
Significance of Fissures and their Fills for Dating of Karst Processes-ČSK, 17, 7-22. -
408. VÉRTES L.: Tata, eine mittelpaläolitiache Travertin-Siedlung in Ungarn-ČMG,
11, 2, 196. - 409. Geneze spraší a stavba sprašových sérií -ČMG, 11, 4, 501-502. -
410. Mäkkýše hornej Nitry-Horná Nitra, III, 185--218. B. Bystrica. - 411. Die quartäre
Klimaentwickung in der Tschechoslowakei-Quartär, 17, 1-19. Bonn. - 412. Ljosy i
ljosovídnyje parody Čecha-slavákiji-Savrémennyj i četvěrtíčnyj kontiněntálnyj
litogeňéz, 72-82. Moskva.
ROK 1967
413. Vědecký význam vápencových oblastí-OP, XXII, 10, 145-147. 414. Epiatlantikum-ČSK,
18 (1966), 99-100. - 415. Z výzkumu zkrasovělých rozsedlin na Bani u Bešeňové a na
Pažici u Spišského Podhradí-ČSK, 18 (1966), 101-103. - 416. Pseudokrasové dutiny
v rozvětralých dolomitech u Malých Kršteňan-ČSK, 18 (1966), 103-104. - 417.
Puklinová jeskyně y Bojnicích-ČSK, 18 (1966), 114-115. - 418.Barrandien-LZ, 17, 2,
82-86. 419. Geologie a zemědělství-GPP, IX, 7, 219-222. - 420. Měkkýši Šumavy z
262
hlediska ochrany přírody. - CHKOŠ, 6, 6-23. - 421. Beiträge der Molluskenforsehung
zur prähistorischen Archaologie Mitteleuropas-Zeitschr. f. Archaol., 1, 88--138. Berlin.
422. Die Bedeutung der Binnenmollusken für die Rekonstruk-tion der Umwelt des
urzeitlichen Menschen.-"Fruhe Menschheit und Ummelt, T. II" in: Fundamenta
/Monographien zur Urgeschichte/, B, 2, 271-280. Koln-Graz. - 423. Climatic Zones of
Czechoslovakia during the Quaternary-Quaternary Paleoecology/Vol. 7 of the
Proceedings of the Vllthe Con-gress of the Internat. Assoc. for Quaternary Research/,
381-392. New Ha-ven-London. - 424. spoluautor in: ŠIBRAVA V. a kol.: Quaternary of
the Bohemian Massif and the Carpathian Foredeep-Guide to Excurs. 25 AC of
Internat. Geol. Congress, XXIII Sess., Prague 1968. - 425. spoluautor in BOUČEK B.
a kol.: Significant Paleontological Localities in Czecho-slovakia-Guide to Excurs. 30
AC of Internat. Geo.. Congress, XXIII Sess., Prague 1968. - 426. Holozäne
Landschaftsentwickung im nordwestböhmischen Trockengebiet, 122-136-in:
Probleme und Befunde der Holozänstratigraphie in Thüringen, Sachsen und Böhmen.
Arbeitsexkursion der INQUA-Subkommission on Holocene, Berlin-Prag 1967. - 427.
Holozäne Binnenwasserkalke und klastisehe Hangsedimente im Böhmischen Karst,
137-178-ins Probleme und Befunde der Holozänstratigraphie in Thüringen, Sachsen
und Böhmen. Arbeitsexkursion der INQUA-Subkommission on Holocene, Berlin-Prag
1967. 428. JÄGER K. D. - LOŽEK V.: Beobachtungen zur Geschichte der
Karbonatdynamik in der holozänen Warmzeit-ČSK, 19, 7-22. - 429. Paleogeografický
výzkum československého holocénu-ZGV 1966, 355-357. 430. Možnosti korelace
kvartéru Francie a střední Evropy /Zkušenosti z kvartérně geologické exkurze ve
Francii/-ČMG, 13, 3, 347-358. 431. Bedeutung des tschechoslowakischen Raumes
für die Quartärstratigraphie.-Report of XXIII internat. Geol. Congress, Vol. 10, 79-88.
Praha. - 432. Geologický vývoj čs. území ve čtvrtohorách, 242-268-in:
Československá vlastivěda, I, Příroda, sv. 1. Praha. - 433. The loes environment in
Central Europe-in: Loess and Related Eolian deposita of the sNorld, Proceedings of
the VII Congress of INQUA, 12, 67-80. Lincoln.
ROK 1969
434. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Mikromorphologie und Molluskenfauna des
mittelpleistozänen Aubodenkomplexes von Brozany /NW-Böhmen/-VÚÚG, XLIV, 2,
107-113. - 435. Pokroky ve výzkumu kontinentálního holocénu ve střední Evropě /z
exkurze subkomise INQUA/-VÚUG, XLIV, 5, 311-324. - 436. Malakozoologický
výzkum významných kvartérních profilů v ČSSR-ZGV,1967, 296--297. - 437.
Paleomalakozoologický výzkum kvartéru ČSSR-ZGV 1968, 268--270. - 438.
Paleogeografický výzkum holocénu středních Čech-ZGV 1968, 271-273. - 439.
Historická biogeografie a význam čtvrtohor.-Studia Geographica, 6, 37-42. Brno. -
440. K vývoju malakofauny Lúčanskej Malej Fatry v postglaciále-in: LISICKÝ M.:
Makkýše Lúčanskej Malej Fatry.-Zbor. Slov. Nár. muzea /Prír. vedy/, XV /1969/, 2, 26-
263
28. Bratislava. - 441. Makkýši Radzimu a Ondrejska.-Zbor. Východosloven. muzea v
Košiciach, Séria A, Geol. vedy, VII A - 1967, 63-67. Košice. - 442. Über die
malakozoologische Charakteristik der pleistozänen Warmzeiten mit besonderer
Berücksichtigung des letzten Interglazials.-Berichte der Deutsch. Gesell. f. Geol.
Wissensch., A, Geol. u. Palaont., 14, 4, 439-469. Berlin. - 443. Zur Sediment- und
Bodenbildung im Altpleistozan der Böhmischen Masse.-Jahresschr. f. Mitteldeutsche
Vorgeschichte, Bd. 53, 1-16. Berlin. - 444. KUKLA j. - LOŽEK V.: Trois profils
caractéristiques de la Bohéme Centrale et de la Moravie du Sud.-Bull. de l'Assoc.
franc. pour l'Étude du Quaternaire, Supplément: La Stratigraphie des Loess ďEurope,
1969 (INQUA), 53-56. Paris. - 445. Paläontologische Charakteristik der Löss-Serien-
43-59-in: DEMEK J. - KUKLA J.: Periglazialzone, Loss und Paläolithikum der
Tschechoslowakei-VIII. Internat. Kongress INQUA, Frankreich 1969. Geogr. Inst.
ČSAV, Brno. - 446. Palontologíčeskaja charakteristika ljósovych sérij.-Ljos-
Periglacijál-Paleolit na teritorii Srédněj i Vastočnoj Jevrópy, 158-179. Moskva. - 447.
Značenije moljuskov dlja izučénija kontiněntálnovo golocéna.-Golocén /K VIII kan-
gresu INQUA, Paříž 1969/, 58-78. Moskva. - 448. Auswertung der Mollus-ken-Funde,
147-150-in: BRUNRACKER K.- BASLER D. - LOŽEK V. - BEUG H. J. -
ALTEMÜLLER H. J.s Zur Kenntnis der Losse im Neretva-Tal.-N. Jhrb. Geol. Paläont.
Abh., 132, 2. Stuttgart.
ROK 1970
449. JENÍK J. - LOŽEK V.: Stepi v Čechách? - V, 49, 4, 112-119. - 450. Pěno-vec a
malakofauna v údolí Kavínky u Trpína na Poličsku-ČNM, CXXXVII (1968), 3/4, 73. -
45_1. Plž Truncatellina claustralis (GRD.) v Českém Středohoří-ČNM, CXXXVII
(1968), 3-4, 118-119. - 452. ŠIBRAVA V. - FEJFAR 0. - KOVANDA J. - VALOCH K.:
Quaternary in Czechoslovakia /History of investigation between 1919-1969/-VÚÚG,
45, 2, 105-106. - 453. FRENZEL B.: Grundzuge der pleistozänen
Vegetationsgeschichte Nord-Eurasiens-VÚÚG, 45, 4, 237-238. - 454. Český kras
chráněnou krajinnou oblastí-LZ, 19, 9, 404-408. - 455. Měkkýši rezervace "Ve
Studeném" u Samechova-SbVPP, 11, 19-27. - 456. LOŽEK V. - MÁCHA. S.: Nové
nálezy karpatského plže Pseuda-linda turgida (ROSSM.) na Šumavě-CHKOŠ, 11, 7-
11. - 457. Stepní měkkýši Chondrula tridens (MÜLLER) a Helicella obvia
(HARTMANN) v jižních Čechách -SbJM, X, 2, 73-79. - 458. VAŠATKO J. - LOŽEK V.:
Příspěvek k poznání měkkýší složky geobiocenóz Polomených hor v okolí Dubé-
ZGÚ, VII, 7, 1-9. -459. - Měkkýši Šimonky a několik poznámek k malakofauně
Slánských vrchů-Ochrana fauny, IV, 4, 165-168. Bratislava. - 460. Zur Grenze
zwischen Pleistozän und Holozan nach konchylienstatistischen Untersuchungen.-
Probleme der weichsel-spätglazialen Vegetationsentwickung in Mittel- und
Westeuropa, 155-166.Frankfurt/Oder.
264
ROK 1971
461. Přílipkovití plži v našich vodách-Ž, XIX, 3, 101. - 462. Nahý plž Boettgerilla vermiformis
WIKTOR v Milešovském Středohoří-ČNM, CXL (1971), 1-2,
18. - 463. KUKLA J. - LOŽEK V.: Význam krasových oblastí pro poznání poledové
doby-ČSK, 20 (1968), 35-49. - 464. Nález plže Vertigo geyeri LINDHOLM v ČSSR a
jeho ochranářský význam.-OP, XXVI, 5, 113-114. - 465. Vý-
voj přírody jižních Čech v nejmladší geologické minulosti-Sbor. pro ochranu a tvorbu
přír. prostředí, VTUI, E, 1971, 3-4, 68-73. Praha. - 466. K
otázce stepí ve střední Evropě-ZČSSB, 6, 3, 226-232. - 467. Sborník pro
ochranu a tvorbu životního prostředí. VTEI, E, 1-2. Terplan-ZGÚ, VIII,
2, 35. - 468. VAŠATKO J. - LOŽEK V.: K postglaciálnímu vývoji malakofauny
Pavlovských vrchů-ZGÚ, VIII, 4, 20-24. - 469. HOSTIČKA M. a kolektiv:
Chráněná území v Západočeském kraji-ZGÚ, VIII, 7, 52. - 470. Měkkýši Hradiště u
Lštění-SbVPP, 12, 21-27. - 471. Karpatský hlemýžď Trichia lubomirski (ŠLÓSARSKI)
na Lužnici-SbJM, XI, 2, 63-66. - 472. Alpský měkkýš
Trichia edentula (DRAP.) na české Šumavě-CHKOŠ, 12, 28-31. - 473. Vorläufige
Kurzauswertung der Molluskenfunde-in: BRUNNACKER K.- HELIER F. - LOŽEK V.:
Beiträge zur Stratigraphie des Quartär-Profils von Kärlich am Mittelrhein-Mainzer
Naturwiss. Archiv, 10, 83-66.Mainz.
ROK 1972
474.Člověk a příroda včera, dnes a zítra?-V, 51, 6, 163-167. - 475. Hlemýžď Helicodonta
obvoluta (MÜLLER) na horní Mži-ČNM, CXL, 3-4, 167. - 476. Nové nálezy plže
Discus perspectivus (MUHL.) v Českém Středohoří-ČNM, CXL, 3-4, 187. - 477.
Xerothermní plž Abida frumentum (DRAP.) u Hudlic na Křivoklátsku-ČNM, CXL, 3-4,
217. - 478.Kras a měkkýši-ČSK, 21 (1969), 7-21. - 479.Chráněná krajinná oblast
"Český kras"-ČSK, 21 (1969), 143--144. - 480. Interglaciály v jeskyních-ČSK, 22
(1970), 7-22. - 481. Profily "pod skálou" a jejich stratigrafický význam-ČSK, 23 (1971),
17-32. 482. Nové výskyty pěnovců v českém metamorfiku-ČSK, 23 (1971), 118-119.
483. Interglaziale Molluskenfauna von Litoměřice III-in: SMOLÍKOVÁ L.: Zur Genese
der Reliktbraunlehme im Böhmischen Mittelgebirge.-čMG, 17, 4, 392-393. - 484. Z
historie přírody Malé Fatry-OP, XXVII, 9, 206-209. -485. Rozbor malakofauny z
výkopů na Velízu u Kublova-AR, XXIV, 5, 578--579. - 486. Droliny českého
středohoří-LZ, 21, 2, 70-72. - 487. Měkkýši Podhrázského rybnika-SbVPP, 13, 42-46.
- 488. VAŠÁTKO J. - LOŽEK V.: Mollusken und Stratigraphie des Dauchlagers von
Pustý Žleb-Štajgrovka im Moravský Kras /Mährischer KarSt/-ZGÚ, IX, 8, 15-26. - 489.
VAŠKOVSKÝ I. LOŽEK V.: To the Quaternary Stratigraphy in the Western Part of the
Basin Liptovská kotlina.-Geol. práce, Správy 59, 101-140. Bratislava. -490.
265
Malakozoologický výzkum Liptova.-Liptov /Vlastivedný zborník/, 2, 43-65.
Ružomberok. - 491. Molluskenfaunen aus Tonhorizonten der Ville--in: BOENIGK W. -
KOWALCZYK G. - BRUNNACKER K.: Zur Geologie des Altpleis-tozans der
Niederrheinischen Bucht.-Zeitschr. d. Deutsch. Geol. Gesell., 123, 119-161.
Hannover. - 492. Zum Problem der Zahl der quartären Klima-schwankungen. -
Quartär, 22, 1-16. Bonn. - 493. LOŽEK V. - THOSTE V.: Eine spätglaziale
Molluskenfauna aus dem Bereich der Niederterrasse südlich von Koln.-Decheniana,
125, 1/2, 55-61. Bonn. - 494. Le loess et les for-mations assimilées: corrálation entre
l'Europe Centrále et la France par la faune de Mollusques.-Études aur le Quaternaire
dans le Monde (VIIIe Congres INQUA, Paris 1969), 597-606. Paris. - 495. Holocene
Interglacial in Central Europe and its Land Snails.-Quaternary Research, 2, 3, 327-
224. New York-London.
ROK 1973
496. Relikty a výsadky.-Ž, XXI (LIX), 5, 180-184. - 497. Čeká nás doba ledová? - V, 52, 1, 3-
7. - 498. Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny-ČSK, 24, 19-36. - 499. Z
výzkumu převisů na Čierném kameni ve Velké Fatře-ČSK, 24, 118-123. - 500.
SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Der Boden-komplex von Velký Hubenov als Beispiel
einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Naeheiszeit-ČMG, 18, 4, 365-377. -
5Ol. 0 významu a přínosu ekologických věd /II. část/-BL, 38, 4, 307-309. - 502.
SKŘIVÁNEK F. -LOŽEK V.: Kras v Československu a jeho ochrana-GPP, XV, 7, 193-
196. -503. Příroda ve čtvrtohorách-Academia, 1-372. Praha. - 504. K historii eroze
půdy v holocénu.-Ochrana a tvorba živo. prostředí /úkoly geol. věd./ Sbor. referátů
Symposia konaného 26. IV. 1972/, 16-25. Praha. - 505. Chaty a rekreace v Posázaví-
SbVPP, 14, 7-17. - 506. VAŠÁTKO J. - LOŽEK V.: Der holozäne Bodenkomplex von
Pavlov und seine Bedeutung für die Land-schaftsgeschichte des südmährischen
Tschernosemgebietes-ZGÚ, X, 7, 1-10. 507. Vědecký přístup k otázkám ochrany
přírody-Campanula, 4, 13-26. Ostrava. - 508. Historie zoologické složky biocenóz a
její perspektivy.-Zbor. referátov zo seminára Človek a príroda v dobe vedecko-
technickej revolúcie /Vrátná 25.-25.4.1973/, 111-127. Žilina. - 509. BRUNNACKER K.
-LOŽEK V. - BASLER D.: Beobachtungen am Kalktuff von Jajce, Mittelbosnien. -
Wissensch. Mitt. des Bosnisch-Herzeg. Landesmuseums, III, C /Naturwissenschaft/,
21-27. Sarajevo.
ROK 1974
510. LOŽEK V. - BRABENEC J.: Sylvestr Mácha se dožívá 60 let.-Ž, XXII(LX), 5,181. - 511.
Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody-BC, 3, 163-174. - 512. Příroda
Českého krasu v nejmladší geologické minulosti -BC, 3, 175-194. - 513. Pěnovce v
Krabině a jejich význam pro paleogeografii Českého krasu.-ČSK, 25 (1973), 7-17. -
266
514. SKŘIVÁNEK F. - LOŽEK V.: Z výzkumu skalního převisu na Kobyle u Koněprus-
ČSK, 25 (1973), 87--90. - 515. KOČÍ A. - LOŽEK V. - MALKOWSKI Z.:
Paleomagnetic investigation of the Suchdol terrace of the river Vltava-Studia Geoph.
et geod., 18, 259-265. Praha. - 516. Říční fenomén Vltavy a Sázavy-SbVPP, 15, 7-
15. - 517. Měkkýši vápencového hřebene u Žestova na českokrumlovsku--SbJM,
14,109-111. - 518. vývoj přírody Súlovských skal v nejmladší geologické minulosti.-
Súlovské skaly /ŠPR/, Monografie Vlastived, zbor. Po-važia, 1, 55-76. Martin. - 519.
Měkkýši Súlovských skal.-Súlovské skaly /ŠPR/, Monografia Vlastived, zbor. Považia,
1, 223-241. Martin. - 520. Malakofauna - in: ZMORAY I. et al.: Fauna Tatranského
národného parku.-Zbor. prác o TANAPu, 16, 65-73. Martin. - 521. KOTARBA A.:
Powierzchnio-wa denudacja chemiczna w wapienno-dolomitowych Tatrách
Zachodnich.-Zbor. prác o TANAPu, 16, 115-116. Martin. - 522. Korrelat ion der Quar-
tarformationen des Karpatenbeckens und der Bohmischen Masse auf Grund von
Mollusken.-Carpatian-Balkan Geol. Assoc.-Proceedings of the Xth Congress, Sect. I,
116-125. Bratislava. - 523. MOLDAN B. - JETEL J. -LOŽEK V. - PAČES T. - PÍCHA
F. - POKORNÝ J.: Geologie a životní prostředí. - Knih. ÚÚG, 47, 1-141. Praha. - 524.
BRUNNACKER K. - RAZI R. M. -LOŽEK v. - POPLIN F.: Das Interglazial von
Leutensdorf. Unterer Mittelrhein.-Mainzer naturssiss. Archiv, 13, 197-212. Mainz.
ROK 1975
525. Nález skelnatky Oxychilus draparnaudi (BECK) na přirozených stanovištích v Českém
krasu-ČNM, CXLII (1973), 1-4, 118. - 526. Der Karst und das Steppenproblem in
Mitteleuropa-ČSK, 26 (1974), 7-21. - 527 Několik slov o krasovění křídy a jiných
nezpevněných vápenců.-ČSK, 26 (1974), 104-106. - 528. Přehled měkkýšů
Křivoklátska-BC, 4, 104-131. - 529. Úloha vědy v ochraně přírody-OP, XXX, 5-6, 135-
142. - 530. Biostratigraphy of the Molluscan Fauna, 10-11 - in: BUCHA v. -
HORÁČEK J. - KOČÍ A. - ŠIBRA-VA V. - LOŽEK V.: Paleomagnetic Correlations of
Pleistocene Sediments of Central Europe-Report, 2, Sess. in Salzburg 1974, IUGS-
UNESCO, Internat. geol. Correl. Programme, Project 73/1/24. Praha. 531.
Schneckengemein-schaften der Urwälder von Badín, Dobroč und Klenovský Vepor
vom Gesichtspunkte der nacheiszeitlichen Faunengeschichte-R, 30, 11, 831-840. -
532. Zur Problematik der landschaftsgeschichtlichen Entwicklung in verschie-denen
Höhenstufen der Westkarpaten während des Holozäns.-Biuletyn Geol., 19r 79-92.
Warssawa.
ROK 1976
533. Sivý vrch - jedna z pozoruhodných a málo známých rezervací Tater-v, 55, 11, 342-343.
- 534. Vápenná - jedna z rezervací připravované chráněné oblasti "Malé Karpaty"-v,
55, 11, 349. - 535. Měkkýši pěnovců U Erenita na Křivoklátsku-BC, 5, 147-157. - 536.
267
Stratigrafie a malakofauna výplavového kužele v Lesnici jako doklad
mladokvartérního vývoje krasu Stratenských vrchů - ČSK, 27 (1975), 65-78. p_37,.
Měkkýši propasti Dadová jáma na Muránaké planině-ČSK, 27 (1975), 106. - 538. Z
výzkumu holocenního souvrství ve vchodu jeskyně na Malé Stožce-ČSK, 27 (1975),
106-109. " 539. Dar Karst im klimatischen Zyklus des Quartärs-Proceedings of the 6th
Internat. Congress of Speleology, IV, 261-266. Praha. 540. Význam úživnosti hornin
pro fytogeografické členění - in: HOLUB J. et al.: Problémy fytogeografického členění
zemského povrchu-Studie ČSAV, 13, 73-78. Praha. - 541. Klimaabhängige Zyklen
der Sedimentation und Bodenbildung während des Quartärs im Lichte
malakozoologischer Untersuchungen-RČSAV, 86, (1976), 8, 1-97. - 542. Měkkýší
fauna potoční nivy pod Kuzovem u Třebívlic a její význam pro poznání vývoje přírody
Milešovského středo-hoří.-Severočeskou přírodou, 7, 1-14. Litoměřice. - 543.
VAŠKOVSKÝ I. -LOŽEK V.: Putěvadítěl ekskurziji po golocénu Zapadných Karpat
/Guide to Exc. in the Holocene of the West Carpathians/-6. konf. Holocenní komise
INQUA, 1-110. Tatr. Lomnica-Bratislava. - 544. Malakologie /Paudorf/, 67-70,
Malakologie /Aigen/, 72-75, Malakologie /Hohlweg Furth/, 76=77, Malakologie
/Krems-Schiesstatte/, 84-87 - in: FINK J. - FISCHER H. -KLAUS W. - KOČÍ A. - KOHL
H. - KUKLA J. - LOŽEK V. - PIFFL L. - RABEDER G.: Exkurzion durch den
österreichischen Teil des nördlichen Alpenvorlandes und den Donauraum zmischen
Krems und Wiener Pforte. - Mitt. d. Kommiss. f. Quartärforsch. d. Österr. Akad. d.
Wissen., 1, Wien. - 545. Zur Geschichte der Bodenerosion in den mitteleuropäischen
Lösslandschaften während des Holozäns. - Newsletters on Stratigraphy, 5, 1, 44-54.
Berlin-Stuttgart.
ROK 1977
546. Holocén - geologická současnost-V, 56, 11, 328-335. - 547. Co dnes víme o vývoji
středoevropské krajiny v poledové době-Ž, XXV (LXIII), 4, 122-125. - 548. K
padesátým narozeninám prof. dr. Vladimíra Hudce-Ž, XXV (LXIII), 5, 180. - 549.
Malakozoologické poměry Chráněně krajinné oblasti Český ráj. - BC, 6, 125-142. -
550. Stratigrafie a měkkýši jeskynní výplně v průlomu Dunajce v Pieninách-ČSK, 28
(1976) 75-83 - 551. ZÁRUBA Q. - BUCRA V. - LOŽEK V.: Significance of the
Vltava terrace system for Quaternary chronostratigraphy-RČSAV, 87, 4, 1-89. - 552.
spolupracov ník in: MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ M. - MIHÁLÍK Š. et al.: Národní
parky, rezer vace a jiná chráněné území přírody v Československu-Academia, 1-474.
Praha. - 553. Jan Šimr a České středohoři.-Stipa /Vlastivědné sešity--ř. ochrany
přírody/, 3, 111-113. Ústí n. L. - 554. JAGER K. D. - LOŽEK V.: Indications of
Holocene Stratigraphy concerning the Changing Natural Structure and Metaboliam of
Landscape in Consequence of Human Impact. - Proceedings of Working Sess. of
Commiess. on Holocene - INQUA /Euro-siberian Subcommission, Tatr. Lomnica-
Bratislava 1976/, 93-110. Bratislava. - 555. Dr. Karol Brančík jako malakozoolog -
268
Zbor. referátov zo seminára k 100. výr. založ. Přírodověd, spolku župy Trenčianskej a
muzea v Trenčíne, 38-45. Trenčín. - 556. KROLOPP E. - LOŽEK V. - JAGER K. D. -
HEINRICH W. D. : Die Konehylien aus des fossilen Tierbautensys-tem von Pisede bei
Malchin.-Wisensch. Zeitschr. d. Humboldt-Univ. zu Berlin, Math. Naturwissensch.
Reihe, XXVI 1977, 3, 257-274. Berlin.
ROK 1978
557. Chráněná krajinná oblast Jeseníky-V, 57, 1, 30. - 558. K rozšíření a současnému stavu
slavíčky v československu. - Ž. XXVI (LXIV), 2, 64. -559. Jak plži osídlují
Zemplínskou Šíravu-Ž, XXVI (LXIV), 2, 66. - 560. ZELENÝ V.: Chráněné a méně
známé rostliny Podblanicka-Ž, XXVI (LXIV), 3, 120. - 561. Odešel Jaroslav Brabenec-
Ž, XXVI (LXIV), 4, 140. - 562. Skalní okno v Kováčovských kopcích-PP, 4 , 253. -
563. Über postglaziale Schwankungen der oberen Waldgrenze im Gebirgskarst der
Westkarpaten-ČSK, 29 (1977), 7-25. - 564. Malakozoologický příspěvek k poznání
vývoje stanovišť na Plešivecké planině-ČSK, 29 (1977), 127-128. - 565. Pracovní
zasedání a exkurze holocenní komise INQUA v Západních Karpatech-ČSK, 29
(1977), 147-148. - 566. Měkkýši Medníku a jejich význam z hlediska ochrany přírody-
BC, 7, 171-184. - 567. Význam kvartérních uloženin v krasu pro poznání vývoje
krajiny.-Speleol. věstník, XI, 19-40. Brno. - 568. Sborník geologických věd,
Antropozoikum 11-VÚÚG, 53, 4, 236. - 569. Spolupráce věd o zemi a archeologie-
Věstník ČSAV, 87, 3, 155-157. Praha. -570. Měkkýši v lesní rezervaci pod Panskou
skálou u Týnce nad Sázavou. -SbVPP, 18 (1977), 55-61. 571. Správa o
malakozoologickém výskume v oblasti Kysúc v roku 1977. - XIII. TOP 1977 (SZOPK,
Okrasný výbor Prievidza a Kysucké muzeum Čadca), 31-38. Prievidza. - 572. I/12
Přírodní prostředí, 51-54: II/1-8 Vývoj přírodního prostředí v kvartéru, 63-84; V/l
Změny přírodního prostředí, 159-163 - in: PLEINER R. - RYBOVÁ A. et al.: Pravěké
dějiny Čech, Academia. Praha. - 573. SMOLÍKOVÁ L. - LOŽEK V.: Die
nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und Štětí als Beleg der Bodenund
Landschaftsentwickung im böhmischen Tschernosemgebiet.-Beiträge zur Quartär-
und Landschaftsforschung /Festschrift zum 60. Geburtstag von J. FINK/, 531-549.
Verlag F. Hirt, Wien. 574. Molluskenstratigraphie im Gebiet der skandinavischen
Vereisungen. Schriftenreihe f. geo. 'Wissensch., 9, 121-136. berlin. - 575. JXGER K.
D. - LOŽEK V.: Umweltbedingungen und Landesausbau während der
Urnenfelderbronzezeit in Mitteleuropa.-Mitteleuropäische Bronzezeit /Beiträge zur
Archäologie u. Geschichte/, 211-229. Berlin. - 576. JÍGER K. D. - LOŽEK V.: Refunde
und Aussagemöglichkeiten der Holozänstratigraphie uber antropogene Eirnnirkungen
auf den naturliehen Landsehaftshaushalt im ur- und frühgeschichtlichen
Mitteleuropa.-Petermanns Geogr. Mitt., 3, 145-148. Gotha-Leipzig. - 577. Malakologie
/Krems-Schiejsstätte/ - in: FINK J. et al. : Exkurz ion durch den österreichischen Teil
des nördlichen Alpenvorlandes und den Donauraum zwischen Krems und Wiener
269
Pforte.-Mitt. d. Kommiss. f. Quartärforschung d. Österr. Akad. d. Wissenseh.,
Ergänzung zu Bd. 1, 27-31. Wien.
ROK 1979
578. Měkkýši a historie krajiny-V, 58, 2, 35-37. - 579. Chráněné krajinná oblast Velká g-atra-
v, 58, 3,90. - 580. Chráněná, krajinná oblast "Slovenský Raj"-v, 58, 5, 154. - 5J31.
PLEINBR R. - LOŽEK V. & Vesmír: Pravěké dějiny Čech. /Interview/- V, 58, 6, 184. -
582. Akademik Quiáo Záruba - osmdesát let.-V, 58, 6, 186-187. - 5J33° ŠTĚPÁNEK
P. - LOŽEK V.: Křivoklátsko chráněnou krajinnou oblastí. - V, 58, 7, 195-198. - 584.
Zub času-V, 58, 8, 253 - 585. ŠÁLY R.: Poda základ lesnej produkcie-V, 58, 9, 265. -
586. český svaz ochránců přírody zahajuje-V, 58, 10, 306. - 587. Několik slov o
našich sudovkách-Ž, XXVII (LXU), 4, 144-145. -588. Přírodní a krajinné hodnoty
českého krasu-PP, 4,8, 449-452. - 589. Ochranářské otázky kolem hlemýždě
zahradního-PP, 4, 10, 634-635. - 590. K rozšíření plže Aegopinella nitidula (DRAP.) v
Čechách. ČNM, CXLVI (1977), 1-4, 150. - 591. Naše krajina v poledové době. - Roč.
LZ 1979, 22-30. - 592. Möglichkeiten und Perspektiven der Malakoanalyse in
Ablagerungsfolgen des Binnenlandes.-Paleont. konference "77 - Univ. Karlova, 253-
268. Praha. 5J33. Ctiněves pod Řípem, 80-84 - in: ŠIBRAVA V. et al.: Guide to
Excursions of IGCP Program-6th Sess. of the Project 24, Ostrava. - 594.
Malakofauna Polány z hlediska ochrany přírody. - XIV. TOP 1978, 44-51. Prievidza. -
225," Měkkýši CHPV Štangarígel.-XlV. TOP 1978, 62-63. Prievidza. - 596.
Malakofauna Tatier v historickém pohlade-ZbPTNP 21, 103=129. -597. Malakofauna
luhu černínovsko u Neratovic.-ČSOP, 19, 169-177. - 598. KUBÍKOVÁ J. - KŘÍŽ J. -
LOŽEK V. - STREJČEK J.: Pražská příroda a její ochrana /Účel. publ. PSSPPOP/, 1-
61. Praha. - 599. KUBÍKOVÁ J. - KŘÍŽ J. - LOŽEK V. - STREJČEK J.: Naturschutz in
Prag. /Účel. publ. PSSPP0P/-1-38. Praha. - 600. Nejmladší geologická minulost a
plánování krajiny-Praha a inž. geol. /vydáno na počest 80. narozenin akad. Q.
Záruby/, PÚDIS, 65-68. Praha. - 601. A co příroda? Ejhle člověk.- Věda a technika
mládeži (VTM), XXXIII,2, 52-53. Praha.
ROK 1980
602. BÍLKOVÁ D. - LOŽEK V.: Chráněná krajinná oblast, životní prostředí a názory občanů-
V, 59, 1, 24-25. - 603. Jaro na Pálavě-V, 59, 3, 86, 92. 604. Jak se popularizuje
archeologie-V, 59, 4, 116. - 605. Změny říčních údolí za posledních patnáct tisíciletí-
V, 59, 5, 156. - 606. MOL-DAN B. - ZÝKA J. - JENÍK J.: Životní prostředí očima
přírodovědce-V, 49, 8, 232. - 607. MEZERA A. a kolektiv: Tvorba a ochrana krajiny-V,
59, 11, 338. - 608. BOZALKOVÁ I, GALVÁNEK J., SLIVKA D.: Ochrana neživej
přírody Slovenska-V, 59, 11, 345. - 609. PECINA P., ČEPICKÁ A.: Kapesní atlas
chráněných a ohrožených živočichů-V, 59, 12, 378. - 610. Z červené knihy našich
270
měkkýšů-piskořka /Fagoria/-Ž, XXVII (LXVI), 2, 61. - 611. Z červené knihy našich
měkkýšů - žitovka Abida secale-Ž, XXVII (LXVI), 4, 142-143. - 612. Z červené knihy
našich měkkýšů - suchomilka Helicopsis striata-Ž, XXVIII (LXVI), 6, 223. - 613. K
osudu opuštěných lomů v chráněných územích-PP, 5, 6, 359-365. - 614. Z výzkumu
nejmladší geologické minulosti pražských chráněných území-Nika, 8-9, 26-27. Praha.
- 615. Měkkýši Veltruského parku-BC, 9, 215-219. - 6l6. Quaternary Molluscs and
Stratigraphy of the Mažarná Cave-ČSK, 30 (1978), 67-80. - 6l7. K rozšíření plže
Alopia clathrata (RSSM.) ve Slovenském krasu-ČSK, 30 (1978), 132. -618.
Chronological Position of the Last Phase of Slope Retreat in Czechoslovak Karst
Areas-ČSK,31 (1979), 7-17. - 619. Zpráva o biostratigra-fických výzkumech v
jeskyních Řečiště, Srnčí a Holštejnská v Moravském krasu-ČSK, 31 (1979), 114-115.
- 620. FRIDRICH J. - SKLENÁŘ K.: Die paläolitische und mesolitische
Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes-ČSK 31 (1979), 117. - 621. Vzpomínka
na Miloslava Hesse-ČSK, 31 (1979), 126--127. - 622. Když odtály ledy-LZ, 29, 8, 359-
364. - 623. RUBÍN J. - LOŽEK V. - GALVÁNEK J.: Nová chráněná území přírody v
ČSSR-Ročenka LZ, 105-115. - 624. Holocén /Golocen, Das Holozäan/-SA, XXVIII, 1,
107-118.
- 625. LOŽEK V. - HORÁČEK I.: Jeskynní výplně.-Stalagmit, 1-12. Praha. -626.
Výzkum historie krajiny v Gaderské oblasti-OPVP, 3 A, 41-59. - 627. Souborná
zpráva o výzkumu měkkýšů Gaderské a Blatnické doliny-OPVP, 3 C, 55-76. - 628.
Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologické minulosti-Studie ČSAV, 1, 9-43.
Praha. - 629. Vývoj území ve čtvrtohorách, 7-9; Malakologie, 20-21 - in: PETŘÍČEK
V. a kol.: Přírodovědný inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u
Litoměřic.-Severočeskou přírodou, 11. Litoměřice. 630. Altersstellung und Umwelt
des Aurignacian-/Colloque Internat./ L'aurignacien et le gravettien /périordien/ dans
leur cadre écologique, 139-151. Nitra.
ROK 1981
631. Spraš nebo prachový plášť?-V, 60, 3, 93. - 632. Kdo byl Jaroslav Petr-bok-V, 60, 11,
344-345. - 633. Kvartérní sedimenty a půdy Amazonie-v, 60, 11, 348. - 634. Z
červené knihy našich měkkýšů - pláštěnka Myxas glutinosa-Ž, XXIX (LXVII), 2, 62.
635. Z červené knihy našich měkkýšů drobničky Truncatellina claustralis a T.
costulata-Ž, XXIX (LXVII), 4, 142-143. - 636. Z červené knihy našich měkkýšů -
údolníček Vallonia enniensis-Ž, XXIX (LXVII), 5, 224. - 637. Das Pleistozän von
Burgtonna in Thüringen. Quartärgeologie, 3, 1-339. Berlin-VÚUG, 56, 4, 248. - 638.
Jak člověk přetvářel přírodu-NP, 1, 1, 9-11. - 639. Co dělat -jak začít? -NP, 1, 2, 23. -
640. Výzva k obrazové dokumentaci vývoje chráněných úze-mí-NP, 1, 7, 23. - 641.
Ke spolupráci mezi Českým svazem ochránců přírody a státní ochranou přírody-PP,
6, 1, 63. - 642. Měkkýši jako modelová - skupina v ochranářském výzkumu-PP, 6, 3,
271
171-178.- 643. RYBÁŘ P., PROCHÁZKA F. a kol.: Chráněné druhy rostlin a živočichů
Východočeského kra-je-PP, 6, 8, 511. - 644. Měkkýši státní přírodní rezervace Sv.
Alžběta na Klíčavě-BC, 10, 207-214. - 645. Klonk u Suchomast jako naleziště
měkkýšů-BC, 10, 262-264. - 646. Měkkýši v Praze.-Nika, II, 4, 12-14. - 647.
Malakozoologické nálezy z lokality Šakvice-Štěpničky, 80 - in: UNGER J.: Hradištní a
středověká osada u Šakvic, okr. Břeclav-AR, XXXIII, 1. -648. Měkkýši v archeologii-
AR, XXXIII, 2, 166-175. - 649. Změny krajiny v souvislosti s osídlením ve světle
malakozoologických poznatků-AR, XXXIII, 2, 176-188. - 650. autor, spolupráce in:
KUBÍKOVÁ J. - KŘÍŽ J.: Prokopské údolí. Průvodce naučnou stezkou.-Pražské
středisko památ. péče a ochr. přírody /PSPPOP/, 1-51. Praha. 651. Příroda státní
přírodní rezervace Rozsutec v nejmladší geologické minulosti.-Rozsutec /Štátna
přírod, rezer-vácia/, 31-52. Osveta, Martin. - 652. Měkkýši státní přírodní rezervace
Rozsutec. - Rozsutec /Štátna přírod, rezervácia/, 676-706. Osvěta, Martin. - 653.
Měkkýši Číčovského mrtvého ramene.-Spravodaj Oblast, podunajského muzea v
Komárně, č. 3, 55-60. Komárno. - 654. Zur Altersstellung der jüngsten Tieferosion in
den Tälern der innerböhmischen Hügelländer-Bull. Inst. Geol., 321, Z badan czwart.
w Polsce, t. XXIII, 239-248. Warszawa.
ROK 1982
655. Stydlá voda-V, 61, 1, 25. - 656. Ochmet jako indikátor podnebí-V, 61, 2, 61. - 657.
MÜLLER G. a kol.: Bodenkunde-V, 61, 4, 101v - 658. 80 let akademika Jaromíra
Koutka-V, 61, 4, 123. - 659. KUČERA B. - HROMAS J. SKŘIVÁNEK F.: Jeskyně a
propasti v Československu-V, 61, 5, 153. -660. Osudy našich vod v nedávné
geologické minulosti-V, 61, 6, 170-174. 661. KHOLOVÁ H. a kolektiv: Naše přírodní
ráje-V, 61, 9, 260. - 662. BERANOVÁ M. : Zemědělství starých Slovanů-V, 61, 9, 266.
- 663. KAHLKE H.D.: Das Eiszeitalter-V, 61, 12, 356. - 664. Z červené knihy našich
měkkýšů - sivěnka Alopia clathrata-Ž, XXX (LXvIII), 2, 63-64. - 665. Z červené knihy
našich měkkýšů - zrnovka Pupilla alpicola-Ž, XXX (LXvIII), 4, 145. - 666. Z červené
knihy našich měkkýšů - terčovník Planorbis carinatus-Ž, XXX (LXVIII), 6, 223. - 667.
Prof. MVDr. Václav Dyk se dožívá 70 let-PP, 7, 2, 126. - 668. Otázky ochrany našich
niv a luhů ve světle jejich vývoje-PP, 7, 8, 494-500. - 669 . Dolomity a dolomitový
fenomén-NP, 2, 6, 14-17. - 670. K ochraně sněženek, bledulí a jiných jarních rostlin-
NP, 2, 6, 17. - 671. HORÁČEK I. - LOŽEK V.: Vývoj přírodních poměrů návrší Bašta u
Hlubočep v poledové době-ČSK, 32, 21-39. - 672. Biostratigrafický výzkum suťových
osypů pod skalami Martinky na Pálavě-ČSK, 32, 125-126. - 673. Jaroslav Petrbok a
kras-ČSK, 33, 7-11. -674. Kvartami fauna a stratigrafie převisu v rezervaci Brálie u
Malých Kršteňan-ČSK, 33, 53-67. - 675. K poznání měkkýšů SPR Žehuňská obora-
BC, 11, 155-158. - 676. LOŽEK V. - ŠIBRAVA V.: The Late GLacial of the Labe valley
in Bohemia-SbGV-A, 14, 9-27. - 677. Sborník geologických věd, Antropozoikum, 13-
VÚÚG, 57, 1, 58. - 678. HAVLÍČEK P. - LOŽEK v.: Sympozium IGCP 158
272
"Paleohydrologie mírného pásma" a zasedání Eurosibiřské subkomise INQUA pro
studium holocénu-VÚÚG, 57, 4, 255-256. - 679. Faunen-geschichtliche Grundlinien
zur spät- und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestände in Mitteleuropa-
RČSAV, 92, 4, 1-106. - 680. Neživá příroda Prahy 5.-Informace ONV v Praze 5, Únor
1982, 14-16. Praha. -681. Měkkýši ŠPR Čierny Kameň ve Velké Fatře.-Ochrana
přírody, 3, 112--133. Bratislava. - 682. Malakozoologický výzkum vybraných území v
okrese Komárno-XVI. TOP, Ostrov Velký Lél-Okres Komárno 1980, 129-140.
Komárno. 683. Nacheiszeitliche Entwicklung der mitteleuropäischen Vertebratenund
Molluskenfauna in gegenseitiger Korrelation-Zeitschr. f. Geol. Wissensch., 10, 7,
1019-1027. Berlin. -684. Mollusca Analysis.-Palaeo-hydrological Changes in the
Temperate Zone in the Last 15 000 Years. Sub-project B.-Project Guide, Vol.III, 149-
163. Lund. - 685. JAGER K. D. -LOŽEK V.: Environmental conditions and land
cultivation during the Urn-field Bronze Age in Central Europ.-Climatic Change in Later
Prehistory, 162-178. Edinburgh.- 686. Contribution of Malacology to the Chronological
Subdivison of the Central European Holocene.-Striae, 16, 84-87. Uppsala.
ROK 1983
687. HADAČ E.: Krajina a lidé-V, 62, 1, 5. - 688. Atlas Slovenskej socialistickej republiky-V,
62, 4, 122. - 689. PAČES T.: Voda a Země-V, 62, 4, 122. - 690. ANDĚRA M. -
HORÁČEK I.: Poznáváme naše savce-V, 62, 5, 142. - 691. ŽEBERA K. - MIKULA J.:
Říp, hora v jezeře-V, 62, 5, 174. - 692. Přírodní park Prokopské údolí-V, 52, 5, 153-
154. - 693. ZMORAY I. - POD-HRADSKÝ V. a kol.: Zaujímavosti slovenskej prírody-
V, 62, 8, 235. - 694. JENÍK J. - VĚTVIČKA V.: Život hor-V, 62, 12, 368. - 695. Z
červené knihy našich měkkýšů - srstnatka Trichia edentula, plž na státní hranici -Ž,
XXXI (LXIX), 2, 65. - 696. LOŽEK V. - ŠTEFEK J.: Z červené knihy našich měkkýšů -
vrkoč Vertigo moulinsiana-Ž, XXXI (LXIX), 4, 145. - 697. Několik dalších slov k našim
páskovkám-Ž, XXXI (LXIX), 5, 186. - 698. LOŽEK V. - SKALICKÝ V.: Hrady očima
přírodovědce-PP, 8, 6, 361-369. -699. ČAPUTA A. - HOLČÍK J. - BERGER Z.: Atlas
chráněných živočíchov Slovenska-PP, 8, 6, 383. - 700. Současný stav přírodního
prostředí Křivoklátska podle výpovědi malakofauny-BC, 12, 91-113. - 701. Rozbor
malakozoologických nálezů z jeskyně 1504 - in: MATOUŠEK V.: Zpráva o druhé
sezoně archeologického výzkumu jeskyně č. 1504 v Údolí děsu u Srbska: 7. kap.-ČK,
VIII, 28-30. - 702. Změny početnosti a problematika ochrany čs. malakofauny-Aktuál.
problémy ochrany fauny v ČSSR /Sbor. referátů z konference, Brno, 18.-19. 11.
1982/, 49-53. Brno /Ústav pro výzkum obratl. ČSAV, KSSPPOP/. - 703. Vývoj přírody
Malej Fatry vo čtvrtohorách - in: PAGÁČ J. - VOLOŠČUK I. a kol.: Malá Fatra
(CHKO), 69-74. Bratislava. - 704. Měkkýší fauna navrhovaných chráněných území
Rakša, Marské vršky a Hriadky-18. TOP 1982, /0NV-odb. kultury Martin-Správa
CHKO Velká Fatra, Martin-Vrútky/, 23-28. Martin. - 705. JAGER K. D. - LOŽEK V.:
Palaeohydrological implications on the Holocene development of climate in Central
273
Europe based on depositional sequences of calcareous fresh-water sediments.-
Quaternary Studies in Poland /Palaeohydrology of the Temperate Zone, Poznaň ´81/,
4, 81-89. Warszawa-Poznan. - 706. Quaternary Malacology and Fauna Genesis in
Central Europe.-8th Internat. Mala-col. Congress, Abstracts, 80. Budapest. - 707.
spoluautor hesel in: SVOBODA J. et al.- Encyklopedický slovník geologických věd. 1.
a 2. díl.-Academia, Praha. - 708. spoluautor monografie: KERNEY M. P. - CAMERON
R. A. D. - JUNGBLUTH J. H.: Die Landschnecken Nord- und Mitteleuropas. -Paul
Parey, Hamburg-Berlin.
ROK 1984
709. K práci sekce ochrany přírody-NP, 4, 5, 1-2. - 710. Měkkýši jako indikátory změn
prostředí-Využití chráněných území k monitorování změn životního prostředí /ČSVTS
- Spol. lesnická, Botan. ústav ČSAV, SÚPPOP Praha/, 86-91. Praha. - 711. Z
červené knihy našich měkkýšů - přežije ovsenka Chondrina avenacea v českém
krasu?-Ž, XXXII (LXX), 2, 65-66. -712. Z červené knihy našich měkkýšů - točenka
Valvata pulchella, glaciál ní relikt našich nížin-Ž, XXXII (LXX), 4, 141. - 713. Variace
klimatu Země ve světle sedimentologie a paleontologie.-Vztahy Slunce-Země - účel.
publ. vydaná VK astronomie a geofyziky ČSAV, VK geologie a geografie ČSAV a
Slov. ústr. amatér, astronomie Hurbanovo, 209-228. Praha /říjen 1983/. - 714. Život,
dílo a odkaz Jaroslava Petrboka.-Sbor. prací ke 100. výročí narození J. Petrboka-
Stalagmit, 2-3. Praha. 715. Nové výzkumy v mladém pleistocénu a holocénu
Českého krasu.-Sbor. prací ke 100. výročí narození J. Petrboka-Stalagmit, 18-21.
Praha. - 716. Late glacial and holocene development of Bohemian river valleys.-
Abstract of papers in: Palaeohydrology of the Temperate Zone in the last 15.000
years, INQUA, IGCP Project 158 A. Mikulčice. - 717. Výzkum kvartami malakofauny v
jeskyních Zlatého koně-ČK, IX, 76-83. - 718. Z červené knihy našich měkkýšů -
zůstane bahenka pruhovaná obyvatelem českých řek?-Ž, XXXII (LXX), 6, 219. - 719.
Měkkýši luhů Vrť a Mydlovar na středním La-bi-BC, 13, 215-223. - 720. 70 let
Sylvestra Máchy-Čas. Slezského muzea, Vědy přír., série (A), 33, 1, 95-96. Opava. -
721. The foam sinter as palaeoclimatic indicator-ČSK, 34, 7-14. - 722. KUČERA B. -
HORMAS J. -SKŘIVANEK F.: Jeskyně a propasti v Československu-ČSK, 34, 130. -
723. LOŽEK V. - HORÁČEK I.: Staropleistocénní fauna z jeskyně na Skalce u
Nového Mesta nad Váhom-ČSK, 35, 65-75. - 724. LOŽEK V. a HORÁČEK I.: Nález
fauny ve vchodu Němcovy jeskyně 1 v Moravském krasu-ČSK, 35, 95--96. - 725.
HORÁČEK I. - LOŽEK V.: Z výzkumu výplně Mladečské jeskyně u Litovle-ČSK, 35,
98-100. - 726. HORÁČEK I. - LOŽEK V.: Nález staro-pleistocénní fauny v krasových
dutinách u Brekova.-ČSK, 35, 100-102. - 727- HORÁČEK I. - LOŽEK V.:
Paleontologické nálezy a jejich stratigraficko-paleoekologické zhodnocení-in: BOSÁK
P. a kol.: Krasové jevy vrchu Turold u Mikulova.-Studie ČSAV, 5, 52-66. Praha.
274
Zusammenfassung
Nach der kurzen Biographie bringt der Verfasser eine vollständige Bibliographie
des bedeutendes Wissenschaftlers anlässlich seines 60. Geburtstag.
Adresa autora:
RNDr. Jiří Kovanda, CSc,
Ústřední geologický ústav, Malostranské nám. 19, 118 21 Praha 1
275
Krátká sdělení
Kurze Mitteilungen
LEPIDOPTEROLOGICKÉ POMĚRY V OKOLÍ DAVLE
Tento článek je závěrečnou částí výsledků lepidopterologického průzkumu v
okolí Davle. Je věnován prvním 40 čeledím řádu Lepidopter. Tyto čeledi zahrnují
drobné motýly; protože jde o málo nápadné druhy, bude mít tento seznam v
budoucnu jistě mnoho doplňků. Způsob zpracování zůstává stejný jako v 1. části (1).
Systém, který se zde používá, je většinou podle HRUBÉHO (2), v některých
případech je však systém již upraven podle modernějších autorů. Pokud není
uvedeno jinak, šlo vždy o sběr imag. Za pomoc při determinaci děkuji přátelům dr.
Felixovi, dr. Kramplovi, dr. B. Starému, G. Elsnerovi a ing. Zouharovi, v souvislosti
se zavedením sítě pro mapování hmyzu je třeba uvést, že všechny lokality, které zde
uvádím, leží ve čtverci 6152 středoevropského síťového mapováni.
Touto částí je tedy uzavřen seznam Lepidopter v okolí Davle. Celkem zde byly
zjištěny 792 druhy, které patří k různým biotopům. Kromě druhů, které zde žijí stále,
byly zjištěny typicky tažné druhy /Vanessa atalanta, Acherontia atropos aj./, dále
druhy zalétlé nebo náhodně se objevivší /Erebia aethiops/ i ojedinělé nálezy
některých druhů, o nichž nelze říci, zda jsou zde domácí. Seznam není samozřejmě
konečný; již nyní mám některé doplňky, kterých bude v budoucnosti větší množství a
budou po čase publikovány v dodatku.
Proto se ukázalo, že motýlí fauna Davle je dosud poměrně bohatá, avšak není
jisté, bude-li tomu tak i nadále. Již nyní mohu konstatovat, že motýlů kvantitativně
ubývá. Hlavní příčinu lze vidět ve stále intenzivnějším zemědělském využívání této
oblasti /ne, kde byly poměrně zdařile vyřešeny meliorace, likvidace mezí, remízků,
dřívějších stepí a lesostepí, používání pesticidů a monokultur/.
276
Je otázkou, nakolik na motýlí faunu působí i to, že Davle je rekreačním
místem mnoha obyvatel Prahy /další zabírání půdy lesů a stepí pro pozemky
chat, umělé osvětlení, výfukové zplodiny, skládky odpadků apod./.
SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ
Druhy uváděné bez pořadových čísel nebyly zjištěny na lokalitě, nýbrž jen v
jejím nejbližším okolí.
1.Čeleď MICROPTERYGIDAE - (1) Micropterys thunbergella F. - pravidelně nalézán na blízké lokalitě Medník. - (4) Micropteryx osthelderi HEATH. - pravidelně nalézán na blízké lokalitě
Medník. 2.Čeleď ERIOCRANIIDAE (názvosloví podle HEATHA /3/)
1.(11) Eriocrania haworthii BRADLEY - Chlomek 12.4.1982. 2.(12) Dyseriocrania subpurpurella HW. - Chlomek 18. a 25.4.1971.
3.Čeleď HEPIALIDAE 1.(13) Hepialius humuli L. - Chlomek 26.6.1965, 1.7.1967. 2.(16) Triodia sylvina L. - Davle-okolí, Chlomek, Třešňovka; hojný. - (17) Phymatopus hecta L. - nalezen na blízké lokalitě Medník.
3.(18) Korcheltellus lupulinus L. - Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 5.Čeleď NEPTICULIDAE 1.(88) Nepticula argyropeza Z. - Chlomek 9.5.1977; hojně.
6.Čeleď TISCHERIIDAE 1.(93) Tischeria ekebladella BJERKANDER - Chlomek 10.7.1977. 2.(97) Tischeria angusticolella DUP. - Třešňovka - několik nálezů (1972-76).
8. Čeleď INCURVARIIDAE 1. (106) Nematopogon swammerdamellus L. - Davle-okolí, Ďábel, Libřice,
Chlomek; dosti hojný druh. 2. (108) Nematopogon schwarziellus Z. - Chlomek 20.5.1978. 3. (119) Incurvaria muscalella F. - Davle-okolí 25.4.1971. 4. (123) Incurvaria oehlmanniella TR. - Třešňovka 8.6.1973. 5. (128) Nemophora dumeriella DUP. - Ďábel 5.8.1978 ´ 6. (135) Adela reaumurella L. - Třešňovka, Chlomek; hojný druh. 7. (137) Adela rufimitrella SC - Chlomek 9.5.1977; 5 imag. 8. (139) Adela fibulella D. et SCH, - Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 9. (143) Adela ochsenheimerella HB. - Třešňovka 27.5.1979.
277
10. (145) Adela degeerella L. - Davle-okolí, Chlomek, Třešňovka; hojný druh.
9.Čeleď COSSIDAE 1. (146) Cossus C08SUS L. - Pikovice 1963 larva 2. (150) Zeuzera pyrina L. - Třešňovka, Chlomek - několik nálezů.
10.Čeleď TIENIDAE (názvosloví podle ZAGULJAJEVA /4/) 1. (178) Morophaga boleti F. - Sázava 8.7.1972. - (179) Scardia tessulatella Z. - hojně se vyskytuje na blízká lokalitě Medník. 2. (157) Nemaxera emortuella Z. - Chlomek 24.2.1980; larvy v trouchnivém
dřevě /ex IV.1980/. 3. (158) Triaxomera parasitella HB. - Chlomek, Sázava, Třešňovka; několik
nálezů. 4. (151) Nemapogon granellus L. - Třešňovka; několik nálezů. 5. (152) Nemapogon cloacellus HW. - Třešňovka, Chlomek; několik nálezů. 6. (168) Tinea semifulvella HW. - Chlomek 10.7.1977. 7. (169) Tinea trinotella THUNB. - Třešňovka; dosti hojný.
11.Čeleď TALAEPORIIDAE 1. (183) Talaeporia tubulosa RETZ. - Chlomek, Libřice, Ďábel; dosti hojný drah. 2. (187) Solenobia triquetrella F.v.R. - Chlomek, Sázava, Davle-okolí; dosti
hojný druh. 3. (185) Solenobia pineti Z. - Davle, Chlomek; několik nálezů.
12. Čeleď PSYCHIDAE 1.(195) Fumaria casta PALL. - Sázava, Chlomek, Třešňovka, Petrov;
hojný druh. 2.(196) Masonia crassiorella BRUAND - Sázava 30.4.1978 /vak/. 3.(197) Proutky betulina Z. - Chlomek 10.6.1972, 21.5.1977.
16. Čeleď LYONETIIDAE 1. (220) Lyonetia clerkella L. - Chlomek, Třešňovka.
17. Čeleď PLUTELLIDAE 1.(226) Scythropia crataegella L. - Třešňovka, Chlomek. 2.(231) Theristis mucronella SC. - Třešňovka 12.3.1977, 19.5.1978. 3.(234) Harpipteryx xylostella L. - Třešňovka 8.8.1975, 23.7.1977. 4.(235) Ypsolophus vitellus L. - Třešňovka 13.8.1977. 5.(237) Ypsolophus ustellus CL. - Davle-okolí, Třešňovka, Ďábel, Chlomek;
hojný druh. 6.(241) Ypsolophus sylvellus L. - Třešňovka 13.8.1977, 16.9.1974. 7.(243) Ypsolophus alpellus D. et SCH. - Chlomek 10. a 24.7.1977.
278
8. (245) Ypsolophus asperellus L. - Davle-okolí,Třešňovka, Chlomek. 9. (248) Plutella porrectella L. - Třešňovka 20.6.1975. 10.(250) Subeidophasia annulatella CURT. - Třešňovka 17.9.1974, 11.7.1975. 11.(249) Plutella maculipennis CURT. - Třešňovka 1973-1977; tažný druh!
18. Čeleď ARGYRESTHIIDAE 1. (259) Argyresthia mendica HW. - Davle-okolí, Chlomek, Třešňovka /biotop,
kde byl tento druh velmi hojný - trnky pod Chlomkem,byl kompletně zničen při melioracích v 70. letech/.
2. (262) Argyresthia pruniella CL. - Chlomek, Třešňovka; dosti hojný. 3. (268) Argyresthia cornella. F. - Chlomek 10.6.1972. 4. (271) Argyresthia goedartella L. - Třešňovka, Chlomek; hojný. 5. (-) Argyresthia sémifusca HW. - Třešňovka, Chlomek.
19. Čeleď BUCCULATRICIDAE 1.(273) Bucculatrix thoracella THUNB. - Chlomek 13.5.1977. 2.(276) Bucculatrix crataegi Z. - Chlomek 28.5.1977, Třešňovka 6.8.1975.
22. Čeleď LITHOCOLLETIDAE 1. (295) Lithocolletis roboris Z. - Chlomek; hojný druh. 2. (296) Lithocolletis MÜLLERiella Z. - Sázava - 7.5.1972. 3. (301) Lithocolletis cramerella F. - Chlomek; několik údajů. 4. (302) Lithocolletis tenella Z. - Sázava 23.4.1972. 5. (317) Lithocolletis cerasicolella HS - Třešňovka 6.7.1979; larva na třešni. 6. (319) Lithocolletis blancardella F. - Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 7. (331) Lithocolletis quercifoliella Z. - Chlomek 2.2.1979; larva na dubu. 8. (346) Lithocolletis pastorella Z. - Chlomek 7.5.1972. 9. (347) Lithocolletis populifoliella TR. - Chlomek 14.5.1977.
23. Čeleď GRACILLARIIDAE (det. dr. Starý)
1. (-) Parornix finitinella D. et SCH. - Chlomek 7.5.1972 2. (355) Parornix anglicella STT. - Třešňovka 12.8.1973. 3. (360) Parornix anguliferella Z. - Třešňovka 17.5.1973. 4. (361) Callisto denticulella THUNB. - Třešňovka 27.5.1972. 5. (369) Euspilapteryx aurogutella STEPH - Třešňovka; několik nálezů. 6. (363) Acrocercops brongniardella F. - Třešňovka 22.4.1973. 7. (373) Catoptilia alchimiella SC. - Třešňovka, Chlomek; několik nálezů.
24.Čeleď COLEOPHORIDAE
(názvosloví podle PATZAKA /5/) 1. (391-2) Coleophora serratella L. - Ďábel - 19.2.1977; 2 larvy /Hrubý uvádí
tento druh pod chybným jménem/.
279
2. (???) Coleophora trifolii CURT. - Třešňovka 12.7.1975 /Hrubý má opět chybně uvedeno jako synonymum k druhu C. frischella/.
3. (412) Coleophora spissiformis HW. - Třešňovka 12.6.1973. 4. (414) Coleophora anatipenella HB. - Třešňovka 11.7.1975, 8.7.1977. 5. (429) Coleophora vibicella HB. - Ďábel 3.8.1980. 6. (431) Coleophora lixella Z. - Ďábel, Třešňovka; několik nálezů. 7. (434) Coleophora solitariella Z. - Třešňovka 11.7.1975. 8. (435) Coleophora onosmella BRAHM.- Sázava 10.6.1973, 22.4.1978. 9. (436) Coleophora murinipennella DUP. - Třešňovka.
26. Čeleď BLACHISTIDAE (det. dr. Starý) 1- (-) Elachista monticolla WOCKE - Třešňovka 12.7.1975. 2. (495) Elachista triatomea HW. - Chlomek 3.6.1978, Třešňovka 23.5.1975. 3. (496) Elachista argentella CL. - Chlomek, Sázava; několik nálezů.
28. Čeleď YPONOMEUTIDAE (nomenklatura podle HANNEMANNA /6/; Hrubý má některé druhy chybně
uvedeny jako synonyma) 1. (503) Yponomeuta evonymellus L. - Třešňovka 5.7.1973. 2. (504) Yponomeuta padellus L. - Třešňovka 29.7.1978. 3. (506) Yponomeuta plumbellus D. et SCH. - Třešňovka 15.8.1975. 4. (507) Yponomeuta vigintipuncťatus - Třešňovka 7.8.1974. 5. (513) Swammerdamia pyrella VILL. - Třešňovka - hojný druh. 6. (511) Pseudoswammerdamia combinella HB. - Třešňovka; několik nálezů.
29. Čeleď ETHMIIDAE 1. (520) Ethmia terminella FLETCH - Sázava, Třešňovka, Chlomek; několik
nálezů.
31. Čeleď SESIIDAE 1. (543) Sesia apiformis CL. - Chlomek, Petrov - hojně ve dřevě topolů. 2. (545) Sciapteron tabaniforme ROTT. - Chlomek 29. 6. 1967. 3. (564) Chamaesphecia empiformis ESP. - Ďábel 3.8.1980.
36. Čeleď COSMOPTERYGIDAE 1. (597) Batrachetra praeangusta HW. - Chlomek 24.7.1977. 2. (598) Blactodacna atra HW. - Třešňovka 16.6.1974.
37. Čeleď BLASTOBASIIDAE
1. (621) Blastobasis phycidella Z. - Třešňovka 8.6.1974, 11.6.1973.
280
38. Čeleď OECOPHORIDAE (názvosloví podle TOLLA /7/)
1. Borkhausenia schaefferella (L.) - Třešňovka 17.6.1970, 24.5.1975. 2. Borkhausenia minutella (L.) - Třešňovka 21.6.1975, 8.6.1976. - Borkhausenia tripunctana (HW.) - nalezena na blízké lokalitě Medník. 3. Borkhausenia borkhausenii (Z.) - Třešňovka 6.8.1975. 4. Borkhausenia unitella (HB.) - Třešňovka 1974-75; několik nálezů. 5. Borkhausenia formosella (F.) - Třešňovka 7.8.1974, 10.8.1975. 6. Endrosis lacteella (D. et SCH.) - Třešňovka, Sázava, Petrov; dosti hojný
/skladištní škůdce/. - Tubuliferola flavifrontella (HB.) - nalezen na blízké lokalitě Medník. 7. Hofmannophila pseudospretella STT. - Třešňovka; dosti hojný /škůdce v
domácnostech/. 8.Oecophora bractella (L.) - Třešňovka, Sázava; několik nálezů. 9.Harpella forficella (SC.) - Davle-okolí, Třešňovka; několik nálezů. 10. Carcina quercana (F.) - Třešňovka; několik nálezů. Semioscopis anella
(HB.) - nalezen na blízké lokalitě Medník. Semioscopis avellanella (Hb.) - nalezen na blízké lokalitě Medník.
11. Enicostoma lobellum D. et SCH. - Třešňovka 11.6.1973. 12. Epigraphia steinkellneriana D. et Sch. - Sázava 26.3.1972. 13. Agonopteryx applana (F.) - Třešňovka; dosti hojný. 14. Agonopteryx propinquella (TR.) - Třešňovka 2.9.1972. 15. Agonopteryx ocellana (F.) - Sázava 14.4.1979, Třešňovka 12.3.1977. 16. Agonopterys zephyrella (Hb.) - Třešňovka 18.5.1974. 17. Agonopteryx arenella (D. et SCH.) - Třešňovka, Chlomek; dosti hojný. 18. Depressaria pimpinellae Z. - Třešňovka 30.8.1980. 19. Depressaria weirella STT. - Třešňovka 18.7.1975. 20. Depressaria emeritella STT. - Třešňovka 17.5.1975. 21. Depressaria olerella Z. - Třešňovka 1.8.1975. 22. Depressaria albipunctella (Ha.) - Davle-okolí, Třešňovka, Chlomek -hojný
druh. 23. Diurnea phryganella (HB.) - Davle-okolí, Třešňovka, Ďábel, Chlomek,
Petrov; velmi hojný druh. 24. Diurnea fagella (F.) - Davle-okolí, Třešňovka, Chlomek, Petrov, Ďábel -velmi
hojný druh. 40. Čeleď GELECHIDAE
(názvosloví podle LERAUTA /8/) 1. Argolamprotes micella (D. et SCH.) - Třešňovka 4.7.1982. 2. Stenolechia gemella (L.) - Ďábel 12.9.1976, Třešňovka 15.8.1975. 3. Parachronistis albiceps (Z.) - Třešňovka 11.7.1975. 4. Recurvaria nanella (D. et SCH.) Třešňovka; několik nálezů.
281
5. Exoteleia dodecella (L.) - Třešňovka 22.6.1973. 6. Athrips mouffetella (L.) - Třešňovka 6.8.1975, 5.8.1974. 7. Pseudotelphusa acalella (SC.) - Třešňovka, Chlomek, Ďábelg dosti hojný
druh. 8. Teleiodes paripunctella (THUNB.) - Třešňovka 19.5.1977, 20.8.1977. 9. Teleiodes decorella (HW.) (=Adrasteia humeralis Z.) - Chlomek, Ďábel,
Třešňovka; velmi hojný druh. 10. Teleiopsis diffinis (HW.) - Třešňovka 16.6.1977. 11. Bryothropha terella (D. et SCH.) - Třešňovka; dosti hojný druh. 12. Bryotropha senestella (Z.) - Třešňovka 4.8.1975. 13. Chionodes electella Z. - Třešňovka 21.6.1975. 14. Neofriseria peliella (TR.) - Třešňovka 18.7.1975. 15. Gelechia scotinella HS. - Sázava 26.7.1975. 16. Gelechia sabinella Z. - Třešňovka 15.8.1975. 17. Cosmardia moritzella (TR.) - Třešňovka 30.9.1972; nový druh pro 3SR. 18. Caryocolum amaurellum (HER.) - Třešňovka 30.7.1977. Caryocolum
huebneri (HW.) - nalezen na blízké lokalitě Medník. 19. Caryocolum fischerella (TR.) - Třešňovka, Sázava; několik nálezů. 20. Nothris verbascella (D. et SCH.) - Třešňovka 2.9.1972, 19.9.1978. 21. Sophronia sicariella Z. - Davle-okolí, Třešňovka, Ďábel; několik nálezů. 22. Acanthophila alacella (Z.) - Třešňovka; několik nálezů. 23. Anacampsis populella (CL.) - Chlomek 10.7.1977, Třešňovka 18.7.1975. 24. Sitotroga cerealella (OLIV.) - Třešňovka; několik nálezů. 25. Anarsia lineatella Z. - Třešňovka 11.7.1975. 26. Psoricoptera gibbosella (Z.) - Třešňovka 30.8.1980. 27. Dichomeris marginella (F.) - Třešňovka 5.8.1978, 23.7.1980. 28. Brachmia lutalella HS. - Třešňovka; několik nálezů. 29. Syncopacna sangiella (STT.) - Třešňovka 12.9.1974.
Literatura
1. PIPEK,P.; ŠTĚPÁNEK M., 1978: Lepidopterologické poměry okolí Davle,
Bohemia centralis 7, s. 151-161.
2. HRUBÝ,K. 1969: Prodromus Lepidopter Slovenska,1. vyd., Bratislava, NSAV,
962 s.
3. HEATH,J., 1957: The britisch Eriocraniidae and Micropterygidae,, Proc. S. Lond.
ent. nat. hist. soc, s. 115-125.
4. ZAGULJAJEV,A.K., 1964: Fauna SSSR, tom. IV, vyp. 2, Nastojaščije moli
(Tineidae), 1. vyd., Moskva, Nauka, 424 s.
282
5. PATZAK,H., 1974: Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Lepidoptera -
Coleophoridae. Beit. Ent., 24, 5. 5-8, s. 153-278.
6. HANNEMANN, H,J., 1977: Kleinschmetterlinge oder Microlepidoptera III. 1. vyd.,
Jena, Gustav Fischer Verlag, 273 s.
7. TOLL,S., 1964: Oecophoridae. Klucze do oznacz. owadów Polski. XXVII, 35.
Warszawa, 174 s.
8. LERAUT.P., 1980: Liste systématique et synonymique des Lepidopteres de
France, Belgique et Corse. Alexanor.
Ing. Petr Pipek, CSc.
283
MOTÝLÍ FAUNA JEZERA V MNICHOVICÍCH-BOŽKOVĚ
Tímto článkem navazuji na práci A. Příhody Jezero v Božkově u Mnichovic a
přehled brouků sbíraných v tomto místě J. Tichým /Bohemia centralis, Praha; 11,
123-133, 1982/.
Na této lokalitě již několik let sbírám motýly a rád bych přispěl k poznání
entomofauny tohoto místa. Protože sama lokalita zabírá malý prostor, motýly jsem
sbíral a zaznamenával v okruhu asi 150 metrů. Tento okruh zahrnuje i malý hájek
osiky /Populus tremula/. Kromě klasického sběru síťkou jsem lovil také na světlo a
vnadidlo.
V seznamu uvádím za jménem druhu stupeň vzácnosti a hlavní živné rostliny
housenek.
Některé druhy determinoval dr. B. Starý a M. Soldát, kterým bych rád tímto
poděkoval.
SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ LEPIDOPTER
ERIOCRANIIDAE
1. Eriocrania unimaculella (ZETT.) - běžný, na lokalitě vzácný; Betula sp.
HEPIALIDAE
2. Phymatopus hecta (LINNE) - běžný, polyfág, různé kořeny.
COSSIDAE
3. Zeuzera pyrina (L.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Alnus, Salix aj.
TALAEPORIDAE
4. Talaeporia tubulosa (RETT.) - běžný; ?.
PSYCHIDAE
5. Fumaria casta (PALL.) - běžný, polyfág, různé trávy.
ARGYRESTHIIDAE
6. Argyresthia goedartella (L.) - běžný; Alnus, na zkoumané lokalitě je
hojná i ssp. splendida /det. Starý/.
LITHOCOLLETIDAE
7. Lithocolletis heegeriella (ZELL.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Quercus.
284
8. Lithocolletis rajella (L.) - nehojný; Alnus /det. Starý/.
9. Lithocolletis dubitella (H. et SCHIF.) - nehojný až vzácný; Salix caprea
/det. Starý/.
10. Lithocolletis froelichiella (ZELL.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Alnus
/det. Starý/.
ELACHISTIDAE
11. Elachista nobilella (ZELL.) - na lokalitě velmi vzácný; Garex /det Starý/
12. Elachista paludum (FREY) - nehojný; Carex.
OECOPHORIDAE
13. Diurnea fagella (F.) - hojný, polyfág, různé listnaté stromy.
GELECHIDAE
14. Brachmia rufescens (HAW.) - vzácný, na lokalitě dva exempláře /9.7.1978,
15.7.1981/, různé bažinaté trávy /det. Starý/.
TORTRICIDAE
15. Pandemis cerasana (HUBNER) - běžný, na lokalitě vzácný; Prunus, Quercus etc.
16. Lathronympha strigana (F.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Hypericum /det. Soldát/.
ALUCITIDAE
17. Platyptilia gonodactyla (D. et SCHIFF.) - běžný; Tussilago, Petasites aj.
18. Stenoptilla bipunetidactyla (SC0P0LI) - běžný stepní druh; na lokalitě jediný exemplář,
a to na suchém palouku; Galium.
19. Merrifieldia tridactyla (L.) - běžný, na lokalitě vzácný; Thymus.
20. Alucita pentadactyla (L.) - běžný, na lokalitě nehojný; Prunus.
21. Gilmeria pallidactyla (L.) - lokální a vzácný; Achilea.
CRAMBIDAE
22. Donacaula forficella (THUN.) - nehojný; Carex.
23. Donacaula mueronella /D. et SCHIFF.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Phragmites,
Carex.
24. Schoenobius gigantellus (D. et SCHIFF.) - nehojný, na lokalitě běžný; Phragmites.
25. Chilo phragmitellus (HUBNER) - nehojný; Phragmites.
26. Calamotropha paludella (HUBNER) - vzácný; Phragmites.
PYRAUSTIDAE
27. Eurrhypara hortulata (L.) - hojný; Urtica.
28. Scoparia arundiana (L.) - nehojný., na lokalitě vzácný; ?,
29. Haritana ruralis (SCOPOLI) - hojný; Urtica.
285
30. Cataclysta lemnata (L.) -- lokální, nehojný až vzácný; některé roky na lokalitě velmi
hojný; Lemna minor, Lemna trisulca.
31. Nymphula nymphaeata (L.) - nehojný; Nymphaea, Nuphar.
NOTODONTIDAE
32. Pheosia tremula (CLERC) - běžný, na lokalitě vzácný; Betula, Salix (det. Soldát/.
33. Leucodonta bicoloria (D. et SCHIFF.) - vzácný, na lokalitě jediný exemplář /5.7.1981/;
Betula.
34. Peridea anceps (GOEZE) - nehojný, na lokalitě vzácný; Quercus.
35. Drymonia dodonea (D. et SCHIFF.) - hojný, na lokalitě vzácný; Betula, Quercus.
36. Notodonta tritophus (ESPER) - vzácný; Salix.
37. Clostera pigra (HUF.) - běžný, na lokalitě nehojný; Salix.
38. Clostera anastemosis (L.) - lokální a nehojný; Salix, Populus
GEOMETRIDAE
39. Brephos parthenias (L.) - běžný; Betula.
40. Brephos notha (HUBNER) - nehojný; Populus tremula.
41. Epirrhanthis paluerata (THUN.) - vzácný; Populus tremula.
42. Hydriomena coerulata (F.) - nehojný; Alnus.
43. Asthena albulata (HUF.) - lokální, nehojný; Betula, Populus, Quercus /det. Soldát/.
44. Geometra papilionaria (L.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Betula, Alnus, Salix.
45. Eulype hastata (L.) - nehojný; Salix, Alnus.
46. Euchoeca nebulata (SC0P0LI) - nehojný; Alnus.
47. Ematurga atomaria (L.) - velmi hojný; Polyfág.
48. Itama brunneata (THUN.) - nehojný; Salix aurita.
49. Hydrelia flammeolaria (HUF.) - nehojný; Alnus, Betula.
50. Epirrhoe alternata (MULL.) - velmi hojný; Galium.
51. Operopthera brumata (L.) - hojný; polyfág.
DREPANIDAE
52. Platypteryx falcantaria (L.) - nehojný; Betula, Alnus.
53. Platypteryx curvatula (BORK.) - nehojný; Alnus.
54. Drepana glaucata (SC0P0LI) - nehojný, na lokalitě vzácný; Prunus.
Sphingidae
55. Smerinthus ocellatns (L.) - běžný, na lokalitě vzácný; Salix, Populus, Prunua aj.
56. Laothee populi (L.) - běžný, na lokalitě nehojný; Salix.
TETHALDAE
57. Thyatira batis (L.) lo, zalétlý; Rubus. - běžný, na lokalitě jediný exemplář ulovený na
svět
58. Tethea octogesima (HUBNER) - nehojný až vzácný; Populus
286
ENDROMIDIDAE
59. Endromis veraicolora (L.) - lokální, vzácný; Betula, Alnus aj. Lymantridae
60. Leucoma salicis (L.) - běžný, na lokalitě vzácný; Salix.
NOCTUIDAE
61. Mormo maura (L.) - lokální a vzácný, na lokalitě jeden exemplář /5.7. 1981/; Alnus,
Salix aj.
62. Apatele alni (L.) - vzácný; na lokalitě pouze dva ex. /7.6.1982/; Alnus, Salix /det.
Soldát/.
63. Apatele cuspis (HUBNER) - velmi vzácný, na lokalitě jediný exemplář /7.7.1982/;
Alnus.
64. Apatele leporina (L.) - nehojný; Alnus, Salix aj.
65. Autographa gamma (L.) - běžný tažný druh, polyfág.
66. Scoliopterys libatrix (L.) - běžný; Salix, Populus.
67. Herminia barbalis (CLERO) - běžný; Alnus, Betula.
68. Hypena proboscidalis (L.) - velmi hojný; Urtica.
69. Agrochola helvola (L.) - nehojný; Alnus aj.
NYMPHALIDAE
70. Apatura iris (L.) - nehojný; Populus, Salix aurita.
71. Apatura ilia (D.) et SCHIFF.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Populus, Salix.
72. Aglais urticae (L.) - velmi hojný; Urtica.
73. Nymphalis antiopa (L.) - nehojný; Salix, Betula, Populus.
74. Melitaea dictynna (ESPER) - nehojný, na lokalitě vzácný; Plantago, Veronica aj.
LYCAENIDAE
75. Lycaena hippothoe (L.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Rumex, Polygonum.
76. Maculinea teleius (BERG.) - nehojný; Sanguisorba offic.
77. Maculinea nausithous (BERG.) - nehojný, na lokalitě vzácný; Sanguisorba officinalis.
PIERIDAE
78. Gonepteryx rhamni (L.) - běžný; Frangula, Rhamnus.
Z uvedeného seznamu vyplývá, že jsem na zkoumané lokalitě Jezero v Mnicho-
vicích-Božkově zjistil 78 druhů Lepidopter, které náležejí k 25 čeledím. Tento seznam
pravděpodobně není úplný; jistě zde bude zjištěno ještě několik nových druhů. Kromě
hojných druhů se zde vyskytují také vzácné druhy a zejména druhy, vázaná na
287
bažinatá lokality, která se stávají stále vzácnějšími vlivem vysoušení podobných míst.
Uvedená lokalita si plně zaslouží všemožnou ochranu.
Petr Záruba
DALŠÍ NÁLEZ HRABOŠE MOKŘADNÍHO /MICROTUS AGRESTIS/ NA
KŘIVOKLÁTSKU
26. července 1982 se nám při výzkumu kvantitativního a kvalitativního složení
fauny drobných savců v okolí Klíčavské údolní nádrže v chráněné krajinné oblasti
Křivoklátsko /čtverec 5949 středoevropského síťového mapování/ podařilo odchytit
do standardní sklapovací pasti adultního samce hraboše mokřadního /Microtus
agrestis/. Lokalita představuje vlhkou bukohabrovou stráň s vyvinutým bylinným
patrem 25 m od regulovaného přehradního výtoku v nadmořské výšce 269 m n. m.
Tento samec vážil 24 g, mel tělo dlouhé 128 mm, ocas 49 mm, ucho 14 mm a
zadní tlapu 18,1 mm. Doklad je uložen v depozitáři terénní stanice katedry
systematické zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze na Klíčavě.
Pokud je nám známo, jde o třetí lokalitu výskytu tohoto zajímavého hlodavce v
oblasti Křivoklátské vrchoviny; ANDĚRA (1980) udává zjištění z Terešova a z Rudy u
Nového Strašecí, a to obě z roku 1978. Zajímavá je relativně nižší nadmořská výška
lokality, protože většina československých lokalit leží 400 - 800 m n. m. (ANDĚRA 1.
c).
Literatura
ANDĚRA,M., 1980: Distribution of the Field Vole, Microtus agrestis, in
Czechoslovakta /Mammalia, Rodentia/, Věst. čs. Společ. zool., 44: 241-259.
Jan Plesník
288
Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS 14
vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody
Středočeského kraje
ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1985
ve Středisku interních publikací
Návrh obálky Miroslav
Rada Vydání první – Počet stran 288
Odpovědné redaktorka Jiřina Benešová
Technická redaktorka Helena Urbanová
Vytiskly Moravské tiskařské závody, n.p., Kyjov - AA 19, 34, VA 19,77
Náklad 500 výtisků - Publikace č. 3863
07-094-85 - 04/15