Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Dymokursko

CZ0210101

1. Základní identifikační a popisné údaje

1.1 Základní údaje Název: Dymokursko Kód lokality: CZ0210101 Kód lokality v ÚSOP: 5338 Rozloha (ha): 4309,2394 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 33

1.2 Způsob zajištění ochrany

Celková rozloha ZCHÚ (ha): 31,537

Zvláště chráněná území (ZCHÚ)

Relativní rozloha ZCHÚ (%): 0,7 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 5964 PP Dymokursko - Bahenské louky

Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ)

Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 23,8752 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,6

Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády

přírodní památka - část

NENÍ

Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK

Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 4253,8272

Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK

Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 98,7

Ptačí oblasti

Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL

Celková rozloha ptačích oblastí (ha): 3242,6366 Relativní rozloha ptačích oblastí (%): 75,2 Specifikace ptačích oblastí Kód ptačí oblasti Kód ÚSOP Název CZ0211010 2289 Rožďalovické rybníky

1.3 Územně správní příslušnost Královéhradecký kraj

Dětenice, Kopidlno, Libáň, Rokytňany Dotčené obce

Brodek, Dětenice, Dolní Rokytňany, Horní Rokytňany, Kopidlno, Křešice u Psinic, Mlýnec u Kopidlna, Psinice, Zliv u Libáně

Dotčená katastrální území

Středočeský kraj

Dotčené obce

Chotěšice, Činěves, Dymokury, Košík, Křinec, Městec Králové, Podmoky, Prodašice, Rožďalovice, Ujkovice, Velenice, Záhornice

Břístev, Chotěšice, Činěves, Dymokury, Hasina, Ledečky, Městec Králové, Nouzov u Dymokur, Nové Zámky, Podmoky u Městce Králové, Podolí u Rožďalovic, Prodašice, Rožďalovice, Svídnice u Dymokur, Tuchom, Ujkovice, Velenice, Vinice u Městce Králové, Záhornice u Městce Králové, Zámostí u Rožďalovic

Dotčená katastrální území

1.4 Stručná charakteristika území

– krajinná charakteristika: Lokalita se rozprostírá na rozhraní Středočeského a Královehradeckého kraje. Hranice lokality víceméně přesně kopírují hranice rozsáhlého zachovalého lesního komplexu nížinných listnatých lesů v jinak zemědělsky využívané krajině. Souvislé lesní porosty jsou místy doplněny přítomností různých typů trávníků, vodních ploch – malých i větších rybníků – a menších toků. Travní porosty jsou většinou druhově bohaté, nicméně často delší dobu neobhospodařované a zarůstající. V části EVL je vyhlášena přírodní památka Dymokursko – Bahenské louky. Většina území EVL je zároveň také zahrnuta do ptačí oblasti Rožďalovické rybníky.

Ekotop

– geologie: Geologicky je území poměrně jednoduché. Podloží tvoří marinní sedimenty svrchní křídy – vápnité jílovce a slínovce, které jsou v okolí vodních toků překryty kvartérními nezpevněnými sedimenty – hlínou, pískem, štěrkem. – pedologie: V lesních porostech převažují oglejené karbonátové pelozemě s ostrůvky glejů, které místy přecházejí v pararendziny kambické. V nivách potoků a v okolí rybníků se nacházejí pelické černozemě, gleje a glejové pelické černice. – geomorfologie: Lokalita leží v celku Středolabská tabule, poměrně malá část na severu zasahuje do celku Jizerská tabule. – reliéf: Jedná se o ploché území Mrlinské tabule s mělkými lesními údolími. Území je spíše rovinaté, zpestření tvoří mělká údolí menších potoků (např. Bahenský, Hasinský, Libáňský, Ledečský, Stříble, Smíchovský, Záhornický, Štítarský, Krčský). Největším tokem v EVL je říčka Mrlina protékající lokalitou z východu na západ. Na tocích je vybudována řada různě velkých rybníků – od těch malých lesních (např. Knížek, Kolčánek, Klobouček, Petřík, Pařízek) až po velké chovné (např. Pilský, Hasina, Bučický, Horní, Komárovský, Jakubský). Nadmořská výška se v EVL pohybuje mezi 195– 272 m n. m., nejvyšším bodem je vrch Malý Borek v severní části území. Střední výška je okolo 210–220 m n. m. – klima: Jedná se o teplou oblast T2. Fytogeograficky je lokalita v termofytiku, fytogeografický okres Rožďalovická tabule.

– vegetace a flóra Biota

V území naprosto dominují hercynskké dubohabřiny (L3.1) v široké škále variant a přechodů k jiným typům lesních biotopů. Nejčastějšími dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea) a d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) jen místy (potlačován prořezávkami). Nezřídka je ve stromovém patře nahrazen lípou srdčitou (Tilia cordata), vzácně pak jinými dřevinami - břízou bělokorou (Betula pendula), případně jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Místy jsou porosty pozměněny výsadbou jehličnanů a dubu červeného (Quercus rubra). Keřové patro obvykle chybí, pokud je přítomno, tvoří ho především líska obecná (Corylus avellana). Bylinný podrost je místy dosti ovlivněný lesním hospodařením a také přezvěřením. Nezřídka chybí nebo je značně mezernatý, případně s dominující netýkavkou malokvětou (Impatiens parviflora). Jinak se objevují především běžné druhy jako je ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), mařinka vonná (Galium odoratum), lipnice hajní (Poa nemoralis), srha laločnatá (Dactylis glomerata) či sveřep Benekenův (Bromus benekenii). Druhově pestré (květnaté) porosty jsou vyvinuty jen místy. V nich se objevují ochranářsky zajímavé druhy jako prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Jak bylo výše zmíněno, dubohabřiny tvoří v území řadu přechodů jak k vlhčím typům (např. bezkolencové a mochnové doubravy), tak i xerofilnějším typům (šípákové doubravy). Zejména v jižní části se vyskytují porosty jednotky Tilio-Betuletum s lípou srdčitou a duby a ochuzeným bylinným patrem s lipnicí hajní (Poa nemoralis), konvalinkou vonnou (Convallaria majalis), černýšem lučním (Melampyrum pratense) či č. hajním (M. nemorosum), budící zdání acidofilních doubrav (ale bez typických keříčkovitých acidofytů). Vlhké acidofilní doubravy (L7.2) s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) jsou druhým nejrozšířenějším lesním biotopem. Vedle dubu zimního (Quercus petraea) se ve stromovém patře objevuje borovice lesní (Pinus sylvestris), bříza bělokorá, b. pýřitá (Betula pubescens), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a vzácně topol osika (Populus tremula). Keřové patro (pokud je vyvinuto) tvoří především krušina olšová (Frangula alnus). V bylinném patře se vedle bezkolence objevuje konvalinka vonná, černýš luční, lipnice hajní a místy dosti hojně oba druhy vemeníků - vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a v. zelenavý (P. chlorantha). Ve většině těchto porostů proběhla meliorace (odvodňovací příkopy). Místy dochází k expanzi ostružiníků (Rubus sp.),

netýkavky malokvěté a některých ruderálních druhů. Vedle typické varianty tvoří nezřídka přechody k mochnovým doubravám (nehojný výskyt některých charakteristických druhů jako je svízel severní (Galium boreale), bukvice lékařská (Betonica officinalis) či hadí mord nízký (Scorzonera humilis)). Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) se vyskytují v jižní části území v terénních depresích či při okrajích rybníků. Jsou charakterizovány střídavě vlhkými (slínovitými) půdami a bylinným patrem se svízelem severním, srpicí barvířskou (Serratula tinctoria), mochnou bílou (Potentilla alba), bukvicí lékařskou či hadím mordem nízkým; vzácněji se objevuje hvozdík pyšný (Dianthus superbus), vemeník dvoulistý, pryšec kosmatý (Euphorbia villosa), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), prvosenka jarní (Primula veris) a další. V minulosti byly mnohem hojněji rozšířeny, čemuž nasvědčuje poměrně častý výskyt charakteristických druhů při okrajích lesa či na okrajích lesních cest, ale došlo v nich k rozsáhlým melioracím a převodům na jiné typy lesních kultur (dubohabřiny, částečně asi i bezkolencové doubravy a hlavně kultury jehličnanů). Perialpidské bazifilní doubravy (L6.1) se vyskytují na jižně až jihozápadně orientovaných stráních nad rybníky v jižní polovině území. Ve stromovém patře převažuje dub zimní. Dub šípák (Quercus pubescens) zaznamenán nebyl, ale v minulosti je z území udáván. Nezřídka dub ve stromovém patře nahrazuje jasan ztepilý a také borovice lesní. Teplomilné doubravy jsou pak ochuzeny, s výskytem jen několika charakteristických druhů: medovník meduňkolistý, třemdava bílá (Dictamnus albus), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), oman vrbolistý (Inula salicina), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), smldník jelení (Peucedanum cervaria) atd. Vedle výše zmíněných druhů se vyskytují další vzácnější druhy - např. plamének přímý (Clematis recta), vstavač nachový (Orchis purpurea), violka divotvárná (Viola mirabilis), strdivka zbarvená (Melica picta), tomkovice jižní (Hierochloë australis), růže galská (Rosa gallica), vzácně i hrachor hrachovitý (Lathyrus pisiformis). Často jde o fragmenty na pomezí ke xerofilnějším variantám dubohabřin. Podél vodních toků a při okrajích rybníků jsou poměrně vzácně vyvinuty mokřadní vrbiny (K1), případně mokřadní olšiny (L1). V prvním případě jde o porosty s vrbou popelavou (Salix cinerea) (vzácně s jinými druhy vrb) a dominantním rákosem a řadou druhů rákosin: kosatec žlutý (Iris pseudacorus), ostřice (Carex sp. div.) či na jediném místě s kapradiníkem bažinným (Thelypteris palustris). V mokřadních olšinách dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), místy je přítomen jasan ztepilý a vrby. Obvykle v podrostu dominuje ostřice ostrá (Carex acutiformis), o. pobřežní (Carex riparia), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), karbinec evropský (Lycopus europaeus), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), kosatec žlutý, rákos obecný (Phragmites australis), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) či děhel lesní (Angelica sylvestris) a jiné. Vzácně se pak mohou objevovat slatinné druhy - ostřice rusá (Carex flava), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), bradáček vejčitý (Listera ovata) či svízel severní – nebo jiné vzácnější druhy: oměj pestrý (Aconitum variegatum), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Poměrně často se naopak vyskytují potoční a údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2), vzácně přecházející v měkké luhy nížinných řek (L2.4). Obvykle ve stromovém patře dominuje jasan ztepilý, ale nezřídka je přítomna olše lepkavá, vzácně pak dub letní (Quercus robur). U typických údolních luhů bývá bohaté bylinné patro, kde se prolínají hájové druhy - lýkovec jedovatý, violka divotvárná, bradáček vejčitý (Listera ovata), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kopytník evropský (Asarum europaeum), jarmanka větší (Astrantia major), vzácně oměj pestrý a mokřadní druhy - kosatec žlutý, přeslička bahenní (Equisetum palustre), ocún jesenní (Colchicum autumnale), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), rákos obecný, vzácně jsou pak přítomny žluťucha lesklá, svízel severní, hadilka obecná či bradáček vejčitý. Degradované a potoční jaseniny jsou charakterizovány dominancí jasanu ztepilého a eutrofním bylinným patrem: kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), kuklík městský (Geum urbanum) či ostružiník křovitý (Rubus fruticosus agg.). Vegetace vodních makrofyt (V1) vzhledem k tomu, že se ve většině rybníků provádí intenzivní velkochov ryb, příliš vyvinuta není, ačkoliv rybníků je v území řada. Lze ji nalézt převážně v menších lesních rybníčcích. Dominanty se liší; může to být rdest světlý (Potamogeton lucens), růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum), orobinec sp. (Lemna sp.). Jediné "lepší" porosty jsou vyvinuty při okrajích Hasinského rybníka se stulíkem žlutým (Nuphar lutea), bublinatkou jižní (Utricularia australis) či voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae). Při okrajích většiny rybníků se vyskytují eutrofní rákosiny stojatých vod (M1.1). Ve valné většině případu se jedná o druhově chudé porosty s dominantním rákosem. Méně často jsou zastoupeny orobince - orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) je častější než o. širokolistý (T. latifolia), místy i chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Jen ojediněle se vyskytují porosty s dominantním zblochanem vodním (Glyceria maxima). Na několika místech byly zaznamenány ostrůvky skřípinců - s. jezerní (Schoenoplectus lacustris) a s. Tabernaemontanův (S. tabernaemontani). Vegetace vysokých ostřic (M1.7) tvoří jen místy vyvinuté a větší porosty. Obvykle jde o porosty s ostřicí ostrou (Carex acutiformis), o. pobřežní (C. riparia) či o. štíhlou (C. acuta), místy doplněné o chrastici rákosovitou, zblochan vodní, kosatec žlutý a další druhy. Na kontaktu s bezkolencovými loukami se pak vyskytuje například žluťucha lesklá, ostřice trsnatá (Carex cespitosa) či o. dvouřadá (C. disticha). Vegetace letněných rybníků (M2.1) a eutrofních bahnitých substrátů (M1.3) se v současnosti vyskytuje jen poměrně zřídka. Je to dáno především tím, že velké rybníky se obvykle neletní, ale vypouštějí se až za hlubokého podzimu při výlovu. Tudíž se tento typ vegetace vyskytuje většinou jen na menších lesních rybnících. Místy může jít o druhově poměrně bohaté porosty s žabníkem jitrocelovým (Alisma plantago-aquatica), haluchou vodní (Oenanthe aquatica), jitrocelem chudokvětým (Plantago uliginosa), bahničkou (Eleocharis sp. div.), ostřicí

šáchorovitou (Carex bohemica), šáchorem hnědým (Cyperus fuscus), zevarem jednoduchým (Sparganium emersum), lakušníkem vodním (Batrachium aquatile) a dalšími. Ojediněle se vyskytují některé vzácné druhy - ožanka čpavá (Teucrium scordium) a především prustka obecná (Hippuris vulgaris) (dříve rozsáhlý porost v mozaice s rákosinami na Krčském rybníce a v toku z tohoto rybníka (Štefánek 2004), v současnosti možná rozvinutější populace v zazemněné části Horního rybníka u Rožďalovic). Vlhké louky tvoří řadu typů. Mezi nejcennější patří vápnitá slatiniště (R2.1) na západním břehu rybníka Hasina. Jedná se o nesečené porosty místy s hojným bezkolencem (přechody k T1.9) a často přerůstající ostřicí dvouřadou (Carex disticha), nicméně stále hostí řadu ohrožených druhů – kostival český (Symphytum bohemicum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec pleťový (D. incarnata), ostřici Davallovu (Carex davalliana), o. Hostovu (C. hostiana), o. Hartmanovu (C. hartmanii), o. trsnatou (Carex cespitosa), bahničku jednoplevou (Eleocharis uniglumis). Porosty vápnitých slatinišť na "Bahenských loukách" se díky odvodnění sukcesně posunuly k bezkolencovým loukám, i když ostrůvkovitě se zde porosty s charakteristickými druhy nadále vyskytují (ostřice Davallova, kozlík dvoudomý, prstnatec májový, různé druhy mechů). Střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9) jsou hodně ovlivněny odvodňováním a také absencí kosení, což má v řadě případů za následek expanzi rákosu obecného, třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), kopřivy dvoudomé či pcháče osetu (Cirsium arvense). Nicméně se v těchto typech luk kromě běžných druhů - bezkolenec modrý (Molinia caerulea), bukvice lékařská, metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), svízel severní, o. chabá (Carex flacca), o. plstnatá (Carex tomentosa), mochna bílá, oman vrbolistý (Inula salicina), srpice barvířská (Serratula tinctoria), pcháč šedý (Cirsium canum) atd., vyskytuje množství ohrožených druhů - ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), o. stinná (C. umbrosa), kosatec sibiřský (Iris sibirica), kostival český, upolín nejvyšší, hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia), ostřice trsnatá (Carex cespitosa), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), zeměžluč přímořská (Centaurium littorale), hořeček nahořklý (Gentianella amarella), prstnatec májový, prstnatec pleťový, česnek hranatý (Allium angulosum), violka slatinná (Viola stagnina), žluťucha lesklá, pryšec lesklý (Euphorbia lucida) či vemeník dvoulistý a v. zelenavý. Vlhká tužebníková lada (T1.6) a pcháčové louky (T1.5) svazu Calthion pokrývají jen malou část území. Většinou jde o louky neobhospodařované nebo naopak obhospodařované značně intenzivně. Porosty bývají degradované s výskytem ruderálních druhů: chrastice rákosovitá, kopřiva dvoudomá, kerblík lesní. Totéž platí i o aluviálních loukách svazu Alopecurion. Nicméně v těchto biotopech se vyskytují vzácnější druhy, především kostival český. Poměrně sporadicky (a v nepříliš velké kvalitě) jsou rozšířeny mezofilní louky (T1.1) svazu Arrhenatherion. Fragmentárně se pak vyskytují suché širokolisté trávníky (T3.4) svazu Bromion (AOPK ČR 2007–2013). – fauna Z hlediska fauny je příznivá mozaika různých biotopů, od větších i menších vodních ploch přes rozlehlé přírodě blízké lesní porosty a komplexy luk až po kulturní zemědělskou krajinu v okolí s menšími městy a vesnicemi. Oblast je významná výskytem řady druhů ptáků, a to především výskytem druhů hnízdících v rákosinách. Z nich je nejvýznamnější pravidelné hnízdění jeřába popelavého (Grus grus), hnízdí zde zpravidla 2–4 páry (Chvátal 2009). Jeřáb popelavý a moták pochop (Circus aeruginosus) (více než 10 párů), druh taktéž vázaný na biotop rákosin, jsou předmětem ochrany v ptačí oblasti Rožďalovické rybníky. V oblasti také pravidelně hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla), a to zhruba 1–2 páry (Chvátal 2009). K dalším významným zde se vyskytujícím druhů s podobnými nároky patří bukač velký (Botaurus stellaris), chřástal kropenatý (Porzana porzana), chřástal malý (P. parva), a bukáček malý (Ixobrychus minutus). Hnízdí zde také luňák hnědý (Milvus migrans) a luňák červený (M. milvus), dále také druhy čáp černý (Ciconia nigra), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), chřástal vodní (Rallus aquaticus), slípka zelenonohá (Galinulla chloropus), slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), potápka černokrká (Podiceps nigricollis). Na stromech kolem vod hnízdí moudivláček lužní (Remiz pendulinus), v hustých křovinách slavík obecný (Luscinia megarhynchos), na vlhkých loukách konipas luční (Motacilla flava), mezi vodním splývavým rostlinstvem rybák černý (Chlidonias niger). U Krčského rybníka se také nachází hnízdní kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea). Oblast je významná i jako tahová zastávka pro migrující druhy, především druhy vodních ptáků a dravců. Za mírnějších zim jsou rybníky významným zimovištěm zejména pro kachny, husy a volavky. V listnatých lesních porostech se vyskytuje např. sluka lesní (Scolopax rusticola), strakapoud prostřední a malý (Dendrocopus medius, D. minor), žluva hajní (Oriolus oriolus) a lejsek šedý (Muscicapa striata) (AOPK ČR 2007–2013, Chvátal 2009, Číp 2013b). Na vodní prostředí jsou vázány také různé druhy obojživelníků, a to spíše na menší vodní plochy díky intenzivnímu využívání rybníků větších. Vyskytuje se zde např. kuňka obecná (Bombina bombina), skokan štíhlý (Rana dalmatina), s. zelený (R. esculenta synklepton), s. skřehotavý (R. ridibunda), ropucha obecná (Bufo bufo), r. krátkonohá (B. calamita), r. zelená (B. viridis), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), rosnička zelená (Hyla arborea) a dva druhy čolků – č. obecný (Triturus vulgaris) a č. velký (T. cristatus) (AOPK ČR 2007–2013). Z plazů zde byly zaznamenány druhy zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) (AOPK ČR 2007–2013).

Z bezobratlé fauny je významný výskyt xylofágního druhu brouka roháče obecného (Lucanus cervus), který je vázán na staré dubové porosty. Denní motýli jsou vázáni především na luční biotopy, lesní porosty jsou pro ně příliš husté, a vyskytují se maximálně na větších světlinách, nebo na přechodu les – louka. Z minulosti jsou známy např. druhy modrásek očkovaný (Maculinea teleius) a modrásek bahenní (Maculinea nausithous), jež v EVL pravděpodobně zcela vymizely z důvodu postupující degradace luk vlivem dlouhodobé absence péče. Ze vzácnějších druhů v současnosti přítomných lze jmenovat perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a p. kopřivového (Brenthis ino) (AOPK ČR 2007–2013, Číp 2013a). Z nočních motýlů je zajímavý výskyt vlnopásníka lužního (Scopula nemoraria) zaznamenaný na Bahenských loukách a okolí. V rámci ČR se pravděpodobně jedná o jednu ze dvou známých lokalit (druhá se nalézá v lužních lesích Litovelského Pomoraví), přičemž podobně izolovaný výskyt má tento druh víceméně v rámci celé Evropy. Dále se zde vyskytuje lišejníkovec čtveroskvrnný (Lithosia quadra) (Číp 2013a).

2. Stav EVL a předmětů ochrany

2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav

Kód předmětu ochrany: 3130

Stanoviště

Název předmětu ochrany: Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Rozloha (ha): 1,0884 Relativní rozloha (%): 0,03 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů.

Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Rozloha (ha): 2,5765 Relativní rozloha (%): 0,06 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů.

Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 42,0749 Relativní rozloha (%): 0,98 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšit stav oproti stavu při vyhlášení.

Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 38,9018 Relativní rozloha (%): 0,9 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu a druhové složení luk aktivním managementem.

Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Rozloha (ha): 0,7101 Relativní rozloha (%): 0,02 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšit stav oproti stavu při vyhlášení.

Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 11,1185

Relativní rozloha (%): 0,26 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů.

Kód předmětu ochrany: 91H0 * Název předmětu ochrany: Panonské šípákové doubravy Rozloha (ha): 42,3992 Relativní rozloha (%): 0,98 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů.

Kód předmětu ochrany: 91I0 * Název předmětu ochrany: Eurosibiřské stepní doubravy Rozloha (ha): 13,6968 Relativní rozloha (%): 0,32 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů.

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 2311,0772 Relativní rozloha (%): 53,63 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů.

Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Rozloha (ha): 312,8367 Relativní rozloha (%): 7,26 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat rozlohu jako při vyhlášení, případně zlepšit strukturu porostů. * označuje prioritní stanoviště

2.2 Nároky předmětů ochrany

Kód předmětu ochrany: 3130

Stanoviště

Název předmětu ochrany: Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop M2.1 Vegetace letněných rybníků. Jedná se o nízkou nezapojenou vegetaci vyrůstající na okrajích vodních ploch a na dnech letněných rybníků. Vyskytuje se roztroušeně po území ČR především v rybničních oblastech jižních Čech a Vysočiny. Ohrožení vegetace spočívá v nevhodném rybničním hospodaření – neletnění rybníků, nadměrném hnojení a vápnění. Dalšími nepříznivými vlivy jsou úpravy vodních toků, likvidace slepých ramen a nevhodné rekultivace pískoven. Základem managementu biotopu je letnění rybníků. Jeho délka a periodicita by měla vycházet z místních podmínek jako je vydatnost přítoku nebo typ využití rybníka. Omezení dávek hnojiv a vápna má smysl v případě

výskytu vzácných druhů s vazbou na živinově chudší substráty. Konkurenčně silné druhy na rybnících letněných po celé období lze omezit sečí nebo extenzivní pastvou. Při odbahňování rybníků s výskytem vzácnějších druhů je nutné zachovat část sedimentů jako zdroj diaspor.

Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopy V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo b. obecnou (U. australis a U. vulgaris) a V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez druhů charakteristických pro V1A-E. Biotop V1C zahrnuje porosty s dominantní bublinatkou jižní nebo vzácně b. obecnou. Oba druhy se ve svých ekologických nárocích výrazně liší. Bublinatka jižní osídluje slabě kyselé až neutrální mezotrofní až eutrofní vody v nížinách až podhorském stupni, např. extenzivně využívané rybníky, polozazemněné pískovny a mrtvá ramena toků. Poměrně hojně se vyskytuje v západočeských rybničních pánvích, na Třeboňsku, Českolipsku a Českomoravské vrchovině. Porosty b. obecné jsou vázány na mělké vody bohaté na karbonáty s neutrálním až slabě bazickým pH. V současnosti jsou známy v ČR jen z několika aluviálních tůní v Polabí. Biotop V1F představují buď druhově chudší makrofytní porosty bez výrazné dominanty nebo druhově chudé, nezřídka jednodruhové porosty s převahou některého méně běžného makrofytního druhu. Ohrožení tohoto stanoviště spočívá především v ničení (vysušování) mělkých vod, tj. v nevhodných vodohospodářských úpravách, v omezení přirozených záplav a tím pádem omezení vytváření mrtvých ramen a tůní, hromadění živin v sedimentech a v neposlední řadě v nevhodném rybářském hospodaření. Vhodný management zahrnuje citlivé revitalizace říčních niv, tvorbu nových mělkých vod, odstraňování hlubokých sedimentů z den nádrží a omezování druhů makrofytů s velkou biomasou. Je třeba omezit vstup živin do biotopů. Řešení jsou bohužel většinou složitá, protože z povahy problému jsou komplexní a dlouhodobá.

Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky. Vyskytují se v Čechách roztroušeně od nížin do podhorských oblastí, na Moravě jsou tyto louky vzácnější. Jsou to extenzivně obhospodařované, střídavě vlhké louky na oglejených půdách s kolísající vlhkostí, živinově chudší až středně bohaté, výskytem nezávislé na půdní reakci. Lokality se nacházejí na vyšších terasách v nivách potoků a řek, v podmáčených svahových polohách, na obvodech rašelinišť či na odvodněných rašeliništích a slatiništích. Nejvíce jsou bezkolencové louky ohroženy eutrofizací vedoucí k nárůstu podílu konkurenčně silných trav nebo k expanzi stanovištně nepůvodních druhů (např. třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos)). Ohrožení spočívá také v útlumu hospodaření a následné sukcesi dřevin. Vhodný management je pravidelná seč jednou ročně, a to spíše ve druhé polovině vegetačního období. Vhodné a přípustné je velmi extenzivní přepásání na podzim. Je třeba předcházet eutrofizaci – biomasu sklízet, nehnojit.

Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Vyskytují se roztroušeně po celém území ČR od nížin do podhůří, především v blízkosti sídel. Plošně rozsáhlejší porosty jsou vázány na oblasti s extenzivním hospodařením, naopak v oblastech s intenzivním způsobem obhospodařování jsou zastoupeny pouze maloplošně. Vyskytují se na vyšších stupních aluviálních teras a na svazích, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. Biotop je ohrožen přehnojováním, ruderalizací, opouštěním pozemků a následným zarůstáním. Obnova zanedbaných porostů je velmi obtížná a může trvat i několik let. Základem obhospodařování je pravidelná seč minimálně jednou nebo až třikrát ročně, podle typu luk. Místo sečení otavy je u chudších podhorských typů možná extenzivní pastva skotu nebo ovcí zhruba od poloviny září do října, s důsledným pokosením nedopasků. Pastvu však není vhodné provádět každým rokem.

Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop R2.1 Vápnitá slatiniště. Jsou to rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s

nižší mocností organogenních usazenin. Vápnitá slatiniště se vyskytují ve Džbánu, Dokeské pánvi, Polabí, středním Pojizeří, Podorličí, jihozápadních Čechách, na Českomoravské vrchovině, na Svitavsku, v moravských Karpatech a na Hodonínsku. Některé lokality vápnitých slatinišť vznikly již na konci doby ledové, jiné vznikly jako slatinné louky po středověkém nebo novověkém vykácení lesa. Biotop je nejvíce ohrožen odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu – a to především upuštěním od tradičního hospodaření, kterým byla pozdní seč, a zalesňováním. Pro udržení biotopu je nutná obnova seče v pozdním létě, případně odstraňování náletu dřevin a hrazení odvodňovacích struh. Je třeba předcházet eutrofizaci – biomasu sklízet, nehnojit.

Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zastoupeno biotopy L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy a L2.4 Měkké luhy nížinných řek. Jedná se zpravidla o víceetážové porosty tvořící vegetační doprovod vodních toků. Společenstva velmi často nabývají liniového charakteru. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů v závislosti na konkrétních přírodních podmínkách – v nižších vegetačních stupních vrba bílá (Salix alba), v. křehká (S. euxina), topol bílý (Populus alba), t. černý (P. nigra), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor mléč (Acer platanoides) a j .babyka (A. campestre), ve výše položených oblastech na chudých zamokřených stanovištích se připojuje i smrk ztepilý (Picea abies). Porosty mají charakter jak vysokého lesa, tak lesa středního, i nízkého s hojnou přítomností keřů. Důležitá je přítomnost a dostupnost vody, a to i formou periodických či občasných záplav. Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná, přesto, díky specifičnosti stanovišť a schopnosti tvořit výmladky u části dřevin, nevedl dopad lidského vlivu k jejich destrukci. Ohrožení stanoviště spočívá v nevhodných zásazích do vodního režimu krajiny, dále v přeměně druhové skladby porostů na porosty geograficky nepůvodních dřevin a šíření invazních dřevin – především javoru jasanolistého (Acer negundo) a trnovníku akátu (Robinia pseudacacia). Negativní vliv mají na porosty také vysoké stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V případě již změněných podmínek u meliorovaných a regulovaných toků je vhodné obnovit zde příznivý vodní režim šetrnou revitalizací. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin, hlavně v oblastech měkkých nížinných luhů. Porosty měkkých luhů jsou často součástí zachovalých vodohospodářsky neupravených toků a měly by být ušetřeny jakýchkoliv zásahů. Tyto porosty jsou mnohdy vhodné k zařazení mezi lesy zvláštního určení. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).

Kód předmětu ochrany: 91H0 * Název předmětu ochrany: Panonské šípákové doubravy Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je tvořeno biotopem L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy. Dominantními dřevinami jsou duby – d. pýřitý (Quercus pubescens) a d. zimní (Q. petraea) – s příměsí dalších listnatých dřevin – habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis), j. muk (S. aria), a další druhy schopné snášet i déletrvající období nedostatku vody v půdě. Jedná se o velmi světlé lesy nezřídka tvaru nízkého nebo středního. Bohatost keřového patra včetně zmlazení stromů je nepřímo úměrná stavům spárkaté zvěře. Člověk výrazně ovlivňoval tento typ lesů a modeloval tak dnešní podobu společenstev, s výjimkou těch nejextrémnějších stanovišť (obnažené skalní stěny apod.) V lesích se pásl dobytek, těžilo palivové a stavební dříví, a také se plochy záměrně odlesňovaly. Lesy jsou díky tomu světlé s výskytem mnoha světlomilných druhů v bylinném podrostu. Ohrožení spočívá v přeměně porostů blížících se modelu přirozené druhové skladby na porosty geograficky nepůvodních dřevin, případně na porosty s převahou borovice lesní (Pinus sylvestris). Negativní je šíření nepůvodních druhů dřevin – trnovník akát (Robinia pseudacacia), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) a vysoké stavy spárkaté zvěře. S upuštěním od tradičního výmladkového hospodaření souvisí vyšší zástin podrostu, ústup světlomilných druhů bylin a šíření nitrofilních druhů. Pro ochranu šipákových doubrav je nutné zachovat podíl dubu pýřitého v druhové skladbě, podporovat jeho přirozenou obnovu, případně podpořit početnost výsadbou sazenic vypěstovaných z místních populací šipáku. Rozsah a intenzita obnovních zásahů musí respektovat charakter porostů a rozlohu typu přírodního stanoviště v

lokalitě. Vhodný je co nejvyšší podíl přirozené obnovy porostů. Při výchově porostů je vhodné šetřit porostní podúroveň a keře. Žádoucí je zachování, případně obnova hospodářského tvaru lesa nízkého či středního.

Kód předmětu ochrany: 91I0 * Název předmětu ochrany: Eurosibiřské stepní doubravy Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zastoupeno biotopem L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy. Vyskytují se v rovinatých terénech, plochých hřbetech nebo mírných svazích. Jedná se o světlé, zpravidla jednoetážové porosty s druhově bohatým bylinným patrem. Z dřevin převažují duby – d. zimní (Quercus petraea) a d. letní (Q. robur), ke kterým se připojují další dřeviny, nejčastěji javor babyka (Acer campestre) a habr obecný (Carpinus betulus). V nejteplejších polohách se připojuje i dub pýřitý (Q. pubescens). Současná podoba porostů je převážně výsledkem dlouhodobého ovlivňování člověkem. Lesy byly využívány k pastvě a k získávání stavebního a palivového dříví. Výmladkové hospodaření vedlo k zjednodušení prostorové a druhové skladby porostů, čímž byly vytvořeny podmínky pro uplatnění světlomilnějších druhů v bylinném podrostu. Dnešní podoba pouze se sporadickým výskytem keřových dřevin je do značné míry způsobena vysokými stavy spárkaté zvěře. S upuštěním od tradičního výmladkového hospodaření souvisí vyšší zástin podrostu, ústup světlomilných druhů bylin a šíření nitrofilních druhů. Ohrožující faktory s negativním působením na biotop jsou jednak přeměna porostů blížících se modelu přirozené druhové skladby na porosty geograficky nepůvodních dřevin, případně na porosty s převahou borovice lesní (Pinus sylvestris), jednak upouštění od tradičního režimu hospodaření výmladkovým způsobem, dále šíření invazních dřevin – trnovník akát (Robinia pseudacacia), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) a vysoké stavy spárkaté zvěře. Vhodný management spočívá v ponechání (opětovném převedení) části porostů na tvar lesa nízkého nebo středního. Pokud se v porostech vyskytuje dub pýřitý, je vhodné zachovat jeho podíl v druhové skladbě dřevin, podporovat jeho přirozenou obnovu, případně podpořit početnost výsadbou sazenic vypěstovaných z místních populací šipáku.

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zastoupeno biotopem L3.1 Hercynské dubohabřiny. Dominantně zastoupenými dřevinami jsou habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea) a d. letní (Q. robur) s častou příměsí lípy srdčité (Tilia cordata), ke kterým se podle místních podmínek přidávají bříza bělokorá (Betula pendula), javor mléč (Acer platanoides) a j. babyka (A. campestre), třešeň ptačí (Prunus avium), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jedle bělokorá (Abies alba) a další, včetně buku lesního (Fagus sylvatica). V našich podmínkách se jedná o lesy historicky dlouhodobě ovlivňované člověkem. Byly využívány jako zdroj stavebního a palivového dříví. Výmladkové hospodaření s krátkým obmýtím jednoznačně upřednostnilo právě habr a dub jako dřeviny se značnou schopností pařezové výmladnosti. S upuštěním od tradičního výmladkového hospodaření v posledním století souvisí vyšší zástin podrostu, ústup světlomilných druhů bylin a šíření nitrofilních druhů. Ohrožující faktory s negativním působením na biotop jsou jednak přeměna porostů blížících se modelu přirozené druhové skladby na porosty geograficky nepůvodních dřevin, případně na porosty s převahou borovice lesní (Pinus sylvestris), případně smrku ztepilého (Picea abies), jednak upouštění od tradičního režimu hospodaření výmladkovým způsobem, dále v některých územích šíření invazních dřevin – trnovník akát (Robinia pseudacacia), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) a vysoké stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu hercynských dubohabřin je vhodné část porostů zachovat, či opětovně převést na formu lesa nízkého nebo středního. V porostech se stávajícím zastoupením jedle bělokoré nižším, než udává model přirozené druhové skladby, je vhodné udržet její současný podíl. V porostech, ve kterých je zastoupení jedle vyšší, je vhodné zabezpečit alespoň její podíl odpovídající modelu přirozené skladby.

Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop L7.2 Vlhké acidofilní doubravy. Jsou to společenstva mělkých terénních sníženin a bezodtokých mělkých úžlabin vyvinutá na pseudoglejích nebo pseudoglejových kambizemích v nižších až pahorkatinových polohách. Dominantnou stromového patra je dub letní (Quercus robur), který je doprovázen dalšími druhy – dub zimní (Q. petraea), bříza bělokorá (Betula pendula), b. pýřitá (B. pubescens), borovice lesní (Pinus sylvetris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), topol osika (Populus tremula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Přirozená věková a výšková diferenciace porostů může být potlačována nebo podporována zvoleným způsobem hospodaření. Maloplošné hospodaření se jeví jako velmi perspektivní mimo jiné i proto, že umožňuje udržet nebo obnovit zastoupení jedle bělokoré. Ekologické podmínky daných stanovišť jsou vhodné pro pěstování cenných sortimentů borovice lesní. Její podíl byl z tohoto důvodu v mnoha porostech

navýšen až na úroveň silně dominantního zastoupení. Důležitým aspektem ovlivňujícím zmlazení je výše stavu spárkaté zvěře. Mezi faktory ohrožující toto stanoviště patří případná přeměna porostů blížících se modelu přirozené druhové skladby na porosty geograficky nepůvodních dřevin, nebo na porosty s převahou borovice lesní (Pinus sylvestris) či smrku ztepilého (Picea abies). Dále stanoviště ohrožuje nevhodná úprava vodního režimu lokality a vysoké stavy spárkaté zvěře. Prioritou v péči o vlhké acidofilní doubravy by mělo být zachování stávajícího vodního režimu na lokalitě a udržování světlého stromového patra s dominancí dubu. V porostech se stávajícím zastoupením jedle bělokoré nižším, než udává model přirozené druhové skladby, je vhodné udržet její současný podíl. V porostech, ve kterých je zastoupení jedle vyšší, je vhodné zabezpečit alespoň její podíl odpovídající modelu přirozené skladby. Také je vhodné vytvářet podmínky pro možnost jejího přirozeného zmlazování, zejména využívání postupů podrostního způsobu hospodaření s dostatečně dlouhou obnovní dobou. Obecně je vhodné preferovat obnovní postupy vycházející z principů maloplošného hospodaření s clonnými prvky zejména pro jedli bělokorou.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany

– lesní hospodaření Stručná charakteristika a vliv činnosti

Lesní porosty se na území EVL vyskytovaly již v dobách vzniku stabilního katastru, a to v podobné rozloze jako nyní. Pouze menší rozlohy lesů (zvláště v jižní části EVL) vznikly později zalesněním navazujících luk a mokřadů. Lze předpokládat, že se v lesích dlouhodobě hospodařilo. Je pravděpodobné, že se dříve v lesích páslo i hrabalo stelivo. Po staletí se běžně využívalo výmladkové hospodaření (les střední, případně nízký). Pozůstatky tohoto hospodaření (pravidelně rozmístěné výrazně starší stromy anebo pařezy po jejich vytěžení) nalezneme ve starších porostních skupinách dodnes. V podstatě většina starších porostů v EVL má charakter nepravých kmenovin (předržených pařezin). V horní etáži dominují duby z původních pařezin. Dorůstající a střední etáž pak často tvoří habr a lípa. Během 20. století se dokončil přechod z hospodaření výmladkového na hospodaření tvarem lesa vysokého. Lesy jsou z hlediska druhové skladby ve velké míře zachovalé, ovšem jsou zde i partie, kde se kromě druhů přirozené skladby vyskytují porosty stanovištně nevhodných a geograficky nepůvodních dřevin (nejčastěji výsadby smrku ztepilého, dubu červeného a borovice lesní). Pěstování nepůvodních dřevin vede k výrazné degradaci půdy a následnému ochuzení bylinného patra (zvláště v případě pěstování smrku). V současnosti se zde využívá převážně holosečné hospodaření s preferencí dubu jako hlavní hospodářské dřeviny. V některých částech se však úspěšně využívá podrostního hospodaření a daří se i přirozená obnova dubu. Dosavadní způsoby hospodaření umožnily plošné zachování přírodě blízkých lesních biotopů. Nicméně dochází i k některým negativním jevům – především ke ztrátě etážovitosti porostů, nevyrovnanosti věkové skladby a poklesu zastoupení určitých dřevinných druhů, vymizení a oslabení populací druhů vázaných na světlé lesy vlivem přílišného zapojení lesních porostů, malé zastoupení mrtvého a odumírajícího dřeva apod. Přinejmenším v některých částech EVL – týká se to především teplomilných doubrav – lze v minulosti předpokládat lesní pastvu. Extenzivní pastva odstraňovala ze systému živiny a zajišťovala též zjednodušení struktury porostů, což vedlo ke vzniku prostředí příznivého pro světlomilné druhy. Po jejím opuštění dochází často k zahušťování keřového patra a k ruderalizaci bylinného patra. Problematická a nežádoucí je mechanická příprava půdy (hluboká orba) před výsadbou. Tímto zásahem dojde u všech typů porostů k dlouhodobé destrukci původního složení bylinného patra a k následnému zarůstání ruderálními a expanzními druhy, např. třtinou křovištní. Problematické může být i využívání chemických přípravků při odstraňování buřeně. Vodou ovlivněná stanoviště jsou vesměs postižena melioračním zásahy. Odvodňování postihuje především stanoviště vlhkých bezkolencových doubrav, v menší míře také eurosibiřských stepních (mochnových) doubrav. V jeho důsledku dochází k degradaci především ochuzením a ruderalizací bylinného patra. Odvodňování bylo dříve běžně prováděno, k obnově vodního režimu pak dochází přirozenou cestou – zazemňováním kanálů. V současnosti nejsou v území patrné rozsáhlejší snahy o úpravy vodního režimu. Stanoviště smíšených jasanovo-olšových lužních lesů temperátní a boreální Evropy (91E0 *) je zde zastoupeno především biotopem L2.2 Potoční luhy a olšiny. Biotop L2.4 měkké luhy se vyskytuje vzácně. Stanoviště se vyskytuje v nivách potoků, na prameništích a v okolí rybníků. Převažují spíše středně staré a mladší porosty se zjednodušenou strukturou vzniklé z umělých výsadeb nebo z náletů na neudržovaných nivních loukách, ve

kterých se provádějí hlavně výchovné těžby. Hlavními dřevinami jsou v nich olše lepkavá a jasan ztepilý, jen místy narušené výsadbami hybridních topolů a zde patrně nepůvodní olše šedé (Alnus incana). Řada výskytů je negativně ovlivněna zmeliorování drobných lesních potoků. Místy se v nivách toků vyskytují i výsadby smrku. Z hlediska zachovalosti bylinného patra jsou porosty převážně v dobrém stavu. Starší porosty s přírodě blízkou strukturou se vyskytují jen vzácně. Vzhledem k nižšímu věku většiny těchto lesů se v nich prozatím intenzivně nehospodaří. Za předpokladu využití dřevin přirozené dřevinné skladbě při obnově bude biotop udržován v příznivém stavu.. Stanoviště panonských šípákových doubrav (91H0 *, biotop L6.1) se maloplošně vyskytují na svazích u Pustého a Jakubského rybníka, při jihozápadních okrajích Štítarského lesa a na svazích severně od Komárovského rybníka. Charakteristické jsou bohatým keřovým i bylinným patrem s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů. V horní etáži starších porostů dominují duby s příměsí babyky, mléče, jilmu habrolistého, lípy srdčité a třešně. Vesměs mají charakter starých pařezin. Ve středně starých výsadbách je hojně zastoupen jasan. Pod jasany se i nadále vyskytují vzácnější druhy, ale zároveň v nich dochází k ruderalizaci bylinného patra. Některé porosty jsou v současnosti holosečně rozpracovány s výsadbami a nálety dubů. Na pasekách se ale dočasně šíří vzácnější druhy, např. třemdava bílá. V hustých mlazinách dubu následně dochází k potlačení bylinného patra. Na stanovištích tohoto biotopu se místy vyskytují i staré výsadby jehličnanů, především smrku. V porostech se tedy hospodaří holosečně s obnovou dubu a v nedávné době s preferencí jasanu. Staré jehličnaté porosty jsou ale obnovovány listnáči, je v nich tedy předpoklad regenerace původního bohatého bylinného patra a tím i zvýšení rozlohy biotopu. Na biotop má tedy stávající hospodaření spíše neutrální vliv. Ke zlepšení stavu dochází v místech po odtěžení jehličnatých výsadeb a k pravděpodobně dočasnému zhoršení po odtěžení starých dubových a smíšených porostu, protože dochází ke zjednodušení porostní struktury a po zapojení mlazin k potlačení bohatého bylinného patra. Cílenou výchovou mladých porostů je však možné výhledově docílit opět původní bohatší struktury. Stanoviště eurosibiřských stepních doubrav (91I0 *, biotop L6.4) se vyskytují na místech s těžšími, oglejenými a bohatými půdami. Plošnější porosty se nacházejí v severozápadní části Štítarského lesa a maloplošně i v Kánovnickém lese i jinde v jižní části EVL. V dřevinném patře starých porostů dominují duby, keřové patro bývá méně vyvinuto – nejčastěji s krušinou olšovou, velice druhově bohaté je patro bylinné. V některých porostech dochází k expanzi habru, která ohrožuje typické bylinné patro. Mladší výsadby jsou z větší části také dubové, často s hojnou příměsí náletové břízy. Některé mladší porosty vznikly v relativně nedávné době zjevně zalesněním střídavě vlhkých bezkolencových luk. Na stanovištích tohoto biotopu se vyskytují i výsadby dubu ceru (Quercus cerris) a rozsáhlejší staré výsadby jehličnanů, především smrku, které jsou obnovovány dubem. Je však velice nejisté, zda se v místech po odtěžení smrkových porostů obnoví původní bylinné patro. V porostech se hospodaří holosečně s výsadbami dubu. Vliv stávajícího hospodaření lze stanovit jen s obtížemi, protože u tohoto biotopu dochází pravděpodobně upuštěním od historických způsobů využívání lesa (lesní pastva, hrabání steliva, senoseč lesního podrostu apod.) i vlivem atmosférických depozic k určitým sukcesním posunům směrem k mezofylilnějším typům lesa – k dubohabřinám. Stanoviště dubohabřin asociace Galio-Carpinetum (9170, biotop L3.1) převažuje na většině lokality. Porosty často mají typickou etážovitou strukturu, kdy horní patro tvoří duby a ve střední etáži se vyskytují habry nebo lípy s příměsí dalších dřevin. Jedná se o lesní hospodářské porosty, které byly formované dlouhodobým uvážlivým lesnickým hospodařením. Jejich zachování patrně často souvisí i s dřívějším pěstováním středních lesů. V současném hospodaření převažuje využití holosečného hospodářského způsobu. Nepravidelně jsou na pasekách ponechávány výstavky. Při zalesňování se využívá hlavně dub (letní, zimní). Výsadby jehličnanů a nepůvodních listnáčů (hlavně dub červený) jsou převážně starší (30 – 100 let) a v současnosti se nepůvodními dřevinami příliš nezalesňuje. Místy je využíváno i přírodě bližší podrostní hospodaření s přirozenou obnovou dubu. Vzhledem k převaze porostů starších věkových stupňů dochází v současnosti k poměrně k intenzivním těžbám a k rozpracování původních souvislých starých listnatých porostů.. Na biotop má stávající hospodaření pozitivní vliv, protože hospodaření s dubem zaručuje zachování rozsáhlých porostů tohoto biotopu. Určitým negativem bude zjednodušování porostní skladby (možná jen dočasné) vzhledem k přibývání mladších porostů vznikajících ze stejnověkých výsadeb. Nicméně typické bylinné patro by v nich mělo být i nadále zachováno. Stanoviště starých acidofilních doubrav s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních (9190, biotop L7.2 – tzv. bezkolencové doubravy) se vyskytují na plošinách v místech s kolísající hladinou spodní vody a se s kyselými půdami. Jedná se o dubové porosty s vyšším zastoupením bříz ve stromovém patře. Většinou nemají etážovitý charakter, pouze bývá vyvinuto nesouvislé keřové patro s krušinou nebo střemchou. Bezkolencové doubravy jsou nejlépe vyvinuty v Kánovnickém lese, v lesích jižně od Jakubského rybníka,na plošinách severně od Pustého rybníka a v polesí Kamensko v severovýchodním cípu EVL. Stanoviště tohoto biotopu byla nejvíce postižena melioracemi lesních půd a výsadbami jehličnanů (nejčastěji borovice lesní, méně i modřínu evropského, borovice vejmutovky a smrku ztepilého). Na rozdíl od ostatních typů lesních biotopů zde má pěstování jehličnanů méně destruktivní dopad na bylinné patro, které je přirozené spíše chudé. K ochuzení bylinného patra mohlo dojít i vlivem upuštěním od historických způsobů využívání lesa (lesní pastva, hrabání steliva, senoseč lesního podrostu apod.) i vlivem narušení vodního režimu, což mohlo přispět k převládnutí bezkolence v bylinném patře. V současnosti však nejsou patrné snahy o obnovu nebo budování nových melioračních příkopů. V porostech se hospodaří holosečně a zalesňuje se převážně dubem. Místy, spíše u drobných vlastníků, se lze setkat i s novými výsadbami jehličnanů. Na biotop má stávající hospodaření spíš pozitivním vliv protože hospodaření s dubem zaručuje zachování rozsáhlých porostů tohoto biotopu.

– hospodaření na loukách V EVL se vyskytuje řada travních porostů, které rozlohou zabírají pouze cca 7 % plochy lokality, ale je na ně vázána řada význačných druhů rostlin i bezobratlých. Nicméně díky některým negativním vlivům většina luk postupně degraduje. Je to způsobeno jednak dřívějšími melioracemi, které v EVL zasáhly i lesní porosty, a především upuštěním od pravidelné péče kosením nebo pastvou a následným zarůstáním sukcesními dřevinami, rákosem nebo ruderálními druhy. V některých případech byly plochy bezlesí cíleně zalesňovány (např. některé bezkolencové louky v okolí Městce Králové). Důsledkem je degradace až vymizení PO (především stanoviště 6410, 6510, 7230), snižování početnosti jedinců vzácných druhů v lokálních populacích, případně jejich lokální extinkce. Absence péče se projevuje především na rozlohově menších lesních loučkách roztroušených v celé EVL, z nichž řada hostí, i přes postupnou degradaci, stále významné zastoupení vzácných druhů. Jedná se např. o louky u Ujkovic, Bahenské louky, louky u rybníka Hasina a Pilského rybníka, louky v okolí Krčského rybníka a další (stanoviště 6410, 7230, méně i 6510). Management zde zřejmě pravidelně neprobíhá z důvodu horší dostupnosti a větší vzdálenosti od obcí. V případě déletrvající absence péče je lokální ztráta populací druhů i celých travních biotopů nevratná. Větší luční komplexy jsou většinou obhospodařovány kosením, méně extenzivní pastvou (stanoviště 6410, 6510). Jsou to např. louky u Komárovského rybníka, louky u rybníka Vražda, louky u Rožďalovic. Kosení zde probíhá strojově, a to jednou nebo dvakrát za rok, celé najednou bez využití mozaikovité seče. Kosení těžkou mechanizací pravděpodobně nemá přímý negativní vliv na druhové složení porostu, může se však sekundárně projevit prostřednictvím změn struktury půdy a půdní fauny. Celoplošné kosení v jednom termínu také je nevhodné pro faunu bezobratlých, případně ptáky hnízdící na loukách. V okolí Bučického rybníka vhodně probíhá extenzivní pastva koní. Zvířata udržují rozsáhlé plochy a úspěšně omezují šíření rákosu na kontaktu s litorálem rybníka do luk. Louky jsou zde druhově bohaté a biotopy nedegradují (stanoviště 6410, 6510). – rybníkářství a rybářství V EVL se vyskytuje řada vodních ploch, různorodé svou rozlohou a využitím. U větších rybníků (např. Jakubský r., Komárovský r., Bučický r., Pilský r., Hasina) převládá intenzivní způsob rybářského hospodaření, tj. chov kaprů, v některých případech i kachen. Obsádky jsou nepřiměřené (nadměrné) a musí být přikrmovány. Rybníky se hnojí a jsou udržovány na vysoké vodě. Manipulace s výškou hladiny někdy probíhá v nevhodném období (jaro – léto), v době hnízdění vodních ptáků a rozmnožování a vývoje larev obojživelníků. Litorální porosty jsou většinou velmi potlačené, natantní a submerzní makrofyta zcela chybí. Voda v těchto rybnících je eutrofizovaná, již v jarních měsících silně zakalená. Negativní vlivy dopadají především na druhy vázané na litorální pásmo, porosty vodních makrofyt a čistou vodu (vodní ptáci, obojživelníci, přímo vodní makrofyta – např. potlačená populace prustky obecné (Hippuris vulgaris) na intenzivně obhospodařovaném Krčském rybníce). Eutrofizací jsou ohroženy i mokřady a luční porosty v blízkosti rybníků. V těchto rybnících se PO v současnosti nevyskytují. Menší vodní plochy jsou v některých případech taktéž obhospodařovány intenzivně (např. Krčský r., Knížek), výše uvedené negativní vlivy zde také působí. Navíc se zde přidává ještě vyšší zástin od okolních vzrostlých dřevin, což nevyhovuje obojživelníkům ani vodnímu rostlinstvu. Možné ohrožení spočívá také v nevhodně prováděném odbahňování, tj. v nevhodném rozsahu, kdy je sediment kompletně odstraněn a s ním i velká část semenné banky makrofyt a vegetace letněných rybníků. Nevhodné je také odstranění litorální vegetace (vhodný biotop pro obojživelníky, ptáky), vytvoření příkrých břehů bez mělčin, vyhrnování sedimentů na okraje rybníků, deponie materiálu na loukách a následná degradace biotopu (eutrofizace, ruderalizace). Negativně působí také odbahňování (či snižování hladiny z jiných důvodů) v nevhodném termínu, od dubna do září, tedy v době rozmnožování obojživelníků a hnízdění vodních ptáků. V současnosti probíhají určité technické úpravy vodních ploch. Konkrétně je to rozsáhlá oprava hráze Komárovského rybníka, která se protrhla při povodni v r. 2013. Tento rybník je od té doby do současnosti (2015) zcela bez vody, rozvíjí se zde vegetace obnažených den a litorální vegetace, především rákosu. Nicméně ve vyschlé zátopě dochází i k plošnému kosení litorálních porostů s odvozem biomasy. Dalším aktuálním zásahem je probíhající odbahňování bezejmenné nádrže u Ujkovic, která navazuje na luční komplex bezkolencových luk. Vytěžený materiál je uložen právě na přilehlé louce. Pokud bude odvezen, vliv na biotop louky (PO – stanoviště 6410) by mohl být malý (především eutrofizace). Oproti výše zmíněným vlivům činnosti člověka se v EVL vyskytují také méně intenzivně či vůbec neobhospodařované vodní plochy, které mohou trpět přílišným zarůstáním a zazemňováním. Představují však refugia pro mnoho druhů, kterým nevyhovuje režim hospodaření na ostatních rybnících, včetně PO (stanoviště 3150). Jsou to rybníky např. Kolčánek, Klobouček, Horní r. u Rožďalovic. V EVL vznikají i nové vodní plochy, a to uměle i (pravděpodobně) spontánně. Nově vytvořená nádrž se nachází na louce využívané jako pastvina severně od Bučického rybníka. I když vytvoření nové nádrže je samo o sobě pozitivní, zde představuje zásah na úkor PO (stanoviště 6510). Spontánně vzniklé vodní plochy – tůně – se nacházejí v mokřadu jižně od Jakubského rybníka.

– myslivost V EVL je, stejně jako v okolí, problém s vysokými stavy zvěře, který ovlivňuje většinu PO (pravděpodobně žádný vliv to nemá pouze na stanoviště 3130 a 3150, tj. "vodní PO"). Vyšší stavy zvěře představují problém především pro přirozenou obnovu porostů. V lesích se vliv zvěře projevuje i v okusu bylinného podrostu. Častá je selektivnost okusu (vyhledávaná je např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a orchideje). Důsledkem přezvěření v lesích je také eutrofizace a ruderalizace, šíření invazní netýkavky nedůtklivé (Impatiens parviflora) a ochuzování původní flóry. Na loukách dochází k narušování bylinného pokryvu. Pokud je zasažena relativně malá část plochy, může být rozrývání z hlediska biotopu pozitivní, tj. dojde k vytvoření mikrostanovišť, kde se mohou uplatnit konkurenčně slabší druhy. V případě opuštěných zarůstajících luk je možné zpomalení sukcese. Masivní narušení lokality černou zvěří je však jednoznačně negativním vlivem. Negativně se také může projevit cílená konzumace podzemních hlíz orchidejí, jež tvoří pro černou zvěř vyhledávaný potravní doplněk. Hrozbou je černá zvěř i pro ptáky hnízdící na zemi, nejvíce zasaženou skupinou jsou patrně vodní ptáci. Divoká prasata jsou predátoři těchto ptáků i jejich snůšek. Zvěř je na mnoha místech v lokalitě aktivně podporována příkrmy, zásypy obilí a solnými lizy. V takových místech je patrný zvýšený sešlap a eutrofizace. Časté jsou myslivecké posedy a kazatelny. Na louce u Komárovského rybníka je zřízena tréninková střelnice. Pozitivní je myslivecká aktivita na loukách u Krčského rybníka – patrně z důvodu snadnějšího přístupu k posedu a udržení přehlednosti lokality je zde mozaikovitě vysekávána luční vegetace, která je jinak v blízkém okolí neobhospodařovaná. Biomasa je sice nevhodně ponechávána na místě (s důsledkem eutrofizace prostředí), nicméně seč přispívá k udržení biotopu bezkolencových luk a vzácných druhů rostlin – např. prstnatce pleťového (Dactylorhiza incarnata). – ochrana přírody Na území EVL je v současnosti vyhlášeno jedno zvláště chráněné území, a to PP Dymokursko – Bahenské louky (vyhlášeno v r. 2014). Předmětem ochrany jsou zde zachovalá společenstva dubohabřin, starých acidofilních doubrav, smíšených jasanovo-olšových lužních lesů, přirozených eutrofních vodních nádrží s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition (vegetace s bublinatkou jižní), bezkolencových luk a společenstva vysokých ostřic. Dále jsou předmětem ochrany zde nalezené zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, i druhy vedené v Červeném seznamu (např. mečík střecholistý (Gladiolus imbricatus), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), užovka obojková (Natrix natrix), sluka lesní (Scolopax rusticola) a další). V rámci péče o PP zde byly z travních porostů vyřezány náletové dřeviny, a také by zde mělo probíhat pravidelné kosení, což je z hlediska PO žádoucí. V EVL jsou navrženy i další ZCHÚ – louky v Dětenickém polesí, luční komplex v nivě Hasinského potoka včetně rybníka Hasiny, louka u Bučického rybníka, teplomilné doubravy u Komárovského rybníka a louky u Štítarského rybníka. O ochraně určitých částí se uvažovalo již v minulosti v 60. a 70. letech. Byl to např. Komárovský rybník a přilehlé louky a lesní společenstva, dále také Pustý a Jakubský rybník s přilehlými loukami a lesními společenstvy a Krčský rybník s přilehlými loukami (Štefánek 2002, 2004). Ochrana některých těchto území by byla vhodná i dnes. Většina území EVL je zároveň chráněna i jako ptačí oblast Rožďalovické rybníky. Pro ptáky je důležitá přítomnost značného počtu rybníků, svou rozlohou malých a středních, dále přítomnost mozaiky relativně zachovalých přírodě blízkých lesů, nivních luk, mokřadních luk a bývalých pastvin a kompaktních vodních i suchozemských rákosin. Území je významné především pro druhy hnízdící v rákosinách, k nimž patří jeřáb popelavý a moták pochop, jež jsou zde předmětem ochrany, ale i dalších druhů (více viz kap. 1.4). – zemědělské hospodaření Zemědělské polní hospodaření primárně v EVL neprobíhá. Okolní krajina je však poměrně intenzivně zemědělsky obhospodařovaná, což může mít negativní vliv na okrajové části EVL. Orba probíhá až k samému kraji lesních porostů, což způsobuje absenci bylinných lemů. Dalším problémem je možné ovlivnění používanými chemikáliemi tj. herbicidy a insekticidy. Stejně jako obohacování povrchových a podzemních vod dusičnany a fosforečnany z používaných umělých hnojiv s důsledky eutrofizace a ruderalizace prostředí. – urbanizace a doprava Hranice EVL často těsně navazují na zástavbu okolních obcí (např. Ujkovice, Prodašice, Rožďalovice, Nouzov a další). V některých případech zástavba mírně zasahuje na lokalitu. Probíhají zde činnosti spojené s obhospodařováním soukromých pozemků – zahrádkářská údržba, vyvážení kompostu na lokalitu, vyvážení odpadků apod. Pravděpodobně až po vyhlášení EVL byly přímo na území postaveny budovy – rodinný dům v Rožďalovicích a budova sloužící k chovu koní severně od Bučického rybníka. Jedná se o zásah na úkor PO (stanoviště 6410 a 6510), vzhledem k velké rozloze lokality je však zasažená plocha relativně malá. V EVL se pak vyskytují i jiné budovy postavené dříve.

Vzhledem k poloze a tvaru EVL prochází skrz lokalitu řada silničních komunikací v západo-východním směru, od menších místních až po silnici I. třídy spojující Poděbrady a Jičín. Působící vlivy jsou znečištění blízkého okolí silnic, možný splach technických kapalin unikajících z aut, údržba komunikací v zimním období solením, zvýšený hluk v okolí, možné rušení zvěře a ptactva, případně jejich usmrcování. Skrz EVL také prochází místní železniční trať. Celá EVL je protkána sítí lesních cest a pěšin, které jsou využívány především lesními hospodáři a turisty. Okraje cest často slouží jako refugium pro světlomilné lesní byliny, které jsou jinak díky hustému korunovému zápoji z lesů vytlačovány. EVL prochází několik značených turistických tras. Oblast je však relativně méně turisticky vytížená, což je z hlediska celkové ochrany území příznivé.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů

Název ZCHÚ: PP Dymokursko – Bahenské louky Plány péče

Autor: Mgr. Michal Gerža Schválil: KÚ Královéhradeckého kraje Datum schválení: 11. 3. 2014 Platnost od-do: 1. 1. 2014 - 31. 12. 2023

Typ dokumentu: LHP Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy

Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Czerninské lesy Dymokury (104702) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 1447,6 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Czernin Dymokury s.r.o. Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Nymburk (104000) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 1755,9 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 20105 Organizace lesního hospodářství: Lesy ČR, s.p. Nižší organizační jednotka: LS Nymburk Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Mladá Boleslav – Benátky (101820) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 96,7 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHP Město Libáň (104405) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 54,5 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: městské lesy Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHP Městské lesy Kopidlno (104403) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 23,8 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: městské lesy Nižší organizační jednotka:

Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Sobotka (103802) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 5,2 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Libáň (104802) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 7,1 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Nymburk, z.o. Nymburk (104801) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 13,9 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC obec Rožďalovice (104412) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 66,4 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: městské lesy Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Poděbrady (104805) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 93,2 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Město Městec Králové (104411) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 68,6 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: městské lesy Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Obecní lesy Záhornice (104415) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 52,4 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17. Polabí

Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Činěves (104707) Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 172,0 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: obecní lesy Nižší organizační jednotka:

Číslo: neuvedeno Manipulační řády

Název: Manipulační řád rybníka Pilský Datum schválení: 19. 8. 1973 Platnost od: 19. 8. 1973 Poznámka: Číslo: 1-04-05-007 Název: Manipulační řád pro rybník "Bučický" k.ú. Rožďalovice a Podolí u Rožďalovic Datum schválení: 27. 8. 2014 Platnost od: 31. 12. 2014 Poznámka: Číslo: 1-04-05-018 Název: Manipulační řád pro rybník "Hasina" k.ú. Hasina Datum schválení: 27. 8. 2014 Platnost od: 31. 12. 2014 Poznámka: Číslo: 1-04-05-043 Název: Manipulační řád pro Jakubský rybník na Štítarském potoce Datum schválení: 7. 4. 1998 Platnost od: 7. 4. 1998 Poznámka: Číslo: 1-04-05-050 Název: Manipulační řád pro Komárovský rybník na Smíchovském potoce Datum schválení: 7. 4. 1998 Platnost od: 7. 4. 1998 Poznámka:

Název: Revitalizace rybníčků Líchovky a Oborníček pozemky p.č. 544/5 a 541 k.ú. Svídnice u Dymokur. Náprava škod po povodni

Další dokumenty

Platnost od: 1. 9. 2014 Poznámka: Název: Rozhodnutí - rybník Krčský, k.ú. Městec Králové - změna povolení (§ 11 zákona 138/1973 Sb. o vodách) Platnost od: 17. 12. 1993 Poznámka: Název: Rozhodnutí - vydání stavebního povolení k provedení stavby vodního díla Komárovský rybník - rybník na Smíchovském potoce Platnost od: 5. 5. 2015 Poznámka: rekonstrukce hráze a objektů vodního díla Komárovský rybník po povodních v roce 2013 Název: Návrh managementu evropsky významné lokality CZ0210101 Dymokursko (část v majetku pana Theobalda Czernina) Platnost od: 4.4.2008 Poznámka: příloha k dopisu MŽP č.j. 630/08 ze dne 4.4.2008 panu Ing. Tomáši Czerninovi k vypořádání předjednávání EVL Dymokursko (vyřizoval RNDr. Petr Roth, CSc.)

3. Péče o EVL

3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany – lesní hospodaření Základním předpokladem zachování lesních předmětů ochrany na lokalitě je hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby. Při hospodaření by měl být brán zřetel na zachování současného stavu dřevinné skladby a nesnižován počet zastoupených druhů dřevin přirozené druhové skladby. Porostní skupiny s druhově bohatou skladbou dřevin přednostně obnovovat opět na porostní skupiny smíšené, se zastoupením většího počtu druhů dřevin přirozené druhové skladby. Důležité je šetřit a podporovat vitální jedince vzácnějších a biotopově významných druhů dřevin (jilmy, jabloň lesní, jeřáb břek, hrušeň polnička apod.). Vhodné je také, kde je to možné, zastoupení těchto dřevin zvyšovat. Porosty nevhodné dřevinné skladby je žádoucí v souladu s platným LHP postupně obnovovat stanovištně odpovídajícími dřevinami. Dlouhodobé pěstování stanovištně nevhodných dřevin vede k závažné degradaci půd a vymizení původního druhově pestrého bylinného patra. V mladších jehličnatých skupinách je třeba cílenou výchovou zachovávat přítomnost melioračních dřevin, aby nedocházelo k další degradaci půdy. V porostech hercynských dubohabřin (L3.1) je dominantní pěstování dubu nejpřijatelnějším řešením. Důležitá je i jednotlivá a skupinová příměs dalších dřevin přirozené dřevinné skladby – jilmy, javory, lípa, habr, jabloň nebo třešeň. Při výchově porostů je vhodné výchovnými zásahy umožnit rozvoj střední etáže vtroušených dřevin, čímž ve vyšším věku opět nabudou typické etážovité struktury. V bezkolencových doubravách (L7.2) je vhodné udržovat vyšší zastoupení břízy bělokoré i pýřité, vhodná je i příměs jedle, jeřábu ptačího, lípy, osiky a borovice lesní. K udržení tohoto biotopu je nutné zachování stávajícího vodního režimu. Razantní odvodnění by způsobilo postupnou degradaci stanoviště, což by vedlo k nežádoucím změnám bylinného patra. Je však zřejmé, že zde k záměrnému odvodňování dochází už po dlouhá desetiletí a po určité době, kdy dojde k částečnému zanesení příkopů, dochází opět k obnově vodního režimu. Úprava odvodňovacích příkopů bude možná v případě výrazného zamokření, které by významně znemožňovalo přirozenou i umělou obnovu, nebo těžbu a přibližování dřeva. Jedná se především o bezkolencové doubravy v Kánovnickém lese, v lesích jižně od Jakubského rybníka, na plošinách severně od Pustého rybníka a v polesí Kamensko. V teplomilných (tzv. šípakových) doubravách (L6.1) je vhodné udržovat druhově pestré, světlé porosty s důrazem na přirozenou obnovu. Týká se to porostů menších rozsahů na svazích u Pustého a Jakubského rybníka a při jihozápadních okrajích Štítarského lesa a na jižních svazích nad Komárovským rybníkem. Druhým typem teplomilných doubrav jsou tzv. mochnové doubravy (L6.4). Pro zachování biotopu je nutné pěstování dubových porostů jen s malou příměsí dalších dřevin přirozené dřevinné skladby. Nicméně místy může být problematická expanze keřů nebo mezofilních dřevin (lípa, habr). Plošnější porosty se nacházejí v severozápadní části Štítarského lesa a maloplošně i v Kánovnickém lese i jinde v jižní části EVL. V obou typech teplomilných doubrav je možné (na základě posouzení aktuálního stavu) provádět vyřezávání příliš stínícího podrostu (keřů a expandujících mezofilních dřevin) na podporu bohatého bylinného patra, které by částečně simulovalo v dřívějších dobách běžnou lesní pastvu. Vyřezanou hmotu je důležité z těchto porostů odstraňovat. Předpokladem těchto managementových opatření je předchozí vzájemné odsouhlasení OOP a hospodařících subjektů. Při získání výjimky z lesního zákona, souhlasu SSL, OOP a hospodařících subjektů by jako managementové opatření mohla být vyzkoušena i lesní pastva. V potočních luzích a olšinách (L2.2) a v měkkých luzích (L2.4) je rovněž nutné dodržovat přirozenou dřevinnou skladbu a nezasahovat negativně do vodního režimu. Při hospodaření v zachovalých porostech využívat přednostně přírodě bližších způsobů hospodaření (podrostního a případně účelových výběrů) a tím vytvářet prostorově i věkově heterogenní porosty. K dosažení věkové diferenciace lesa je vhodné využívat co nejdelší obnovní doby. Tam kde je to možné, bude vhodné přednostně využívat přirozené obnovy, případně síji a pařezové výmladnosti. V optimálních podmínkách je tedy vhodné upřednostňovat seč clonnou, při níž budou vznikat různě velké světliny s přirozeným zmlazením. Využití přirozené obnovy v dubových porostech však bývá komplikované. Požadavek na přirozenou obnovu nelze direktivně nařídit. Vždy bude záležet na uvážení lesního hospodáře, zda je daný porost vhodný k přirozené obnově. Vhodnost porostů k přirozené obnově závisí především na genetických dispozicích a četnosti a bohatosti semenných roků. Pro přirozenou obnovu platí současná platná legislativa. Vzhledem k charakteru lesních biotopů a velké rozloze lokality je však možné i nadále používat též holosečného hospodaření s velikostí seče až 1 ha. Vhodnější je holosečné obnovní prvky přednostně plánovat menší - v minimální možné výměře pro úspěšné odrůstání dubu. I při umělé obnově by mělo být dosahováno zastoupení dřevin odpovídající přirozené skladbě s využitím náletů a výmladků vtroušených dřevin. Nevhodná je razantní hluboká příprava půdy (hluboké naorávání), která vede k narušení půdních horizontů a následné ruderalizaci. Pro podporu přirozeného zmlazení je však možné plošnou (i mělkou řádkovou) přípravu

půdy nadále využívat, zvláště k zajištění přirozené obnovy na místech nadměrně postižených buření a k narušení degradovaných vrstev půdy po dlouhodobém pěstování jehličnanů. Jak na holosečích, tak na dotěžovaných porostech v případě využití clonných sečí, je žádoucí ponechávat dočasné, případně i trvalé výstavky (pro podporu biodiverzity a udržení vývojové kontinuity porostu). Jejich ponechání bude v konkrétních případech záviset na dohodě vlastníka s odpovědným OOP. Jako dočasné výstavky není nutné ponechávat nejkošatější a nejmohutnější jedince, u kterých už není velká perspektiva přírůstu. Spíše je možné jako dočasné výstavky vybírat vitální a perspektivní jedince slabších dimenzí, u kterých je předpoklad jejich zhodnocení tloušťkovým přírůstem. Pokud budou v rozpracovaném porostu přítomny perspektivní mladší jedinci z nižších etáží, je žádoucí ponechat jako výstavky i několik z těchto mladších stromů. Na pasekách je možné ponechávat i solitéry a skupinky pionýrských dřevin, které mohou být později odstraněny. Jako výstavky by měly být ponechávány přednostně duby, ale mohou to být i další dřeviny přirozené dřevinné skladby. Výstavky (i nižších výšek a slabších dimenzí) mají velký význam pro zlepšení mikroklimatu na holosečně obnovovaných plochách. Jako trvalé výstavky je naopak vhodnější ponechávat mohutnější, hluboce zavětvené jedince, u nichž je perspektiva dlouhodobého a postupného odumírání. V nevhodně založených mladších porostních skupinách výchovou udržovat alespoň minimální zastoupení dřevin přirozené dřevinné skladby. Vzhledem k tomu, že se porosty dubu červeného a akátu často stávají invazními dřevinami, je vhodné tyto porosty v co nejčasnějším možném termínu nahradit druhy přirozené dřevinné skladby dle příslušných souborů lesních typů. V porostech s bohatým bylinným patrem nebo s výskytem významných druhů v podrostu je nežádoucí používání chemických prostředků typu herbicidů při likvidaci buřeně. Buřeň je vhodné přednostně potlačovat mechanickým vyžínáním. Použití feromonových lapačů ani repelentních nátěrů není nutné omezovat. V lesích je žádoucí zvýšení podílu mrtvého dřeva (stojícího i ležícího) pro podporu dutinových druhů ptáků, dřevobytného hmyzu a dalších skupin organismů. Možné je ponechávat ekonomicky nevyužitelné kusy dřevin (odumírající, deformované, torza, zlomy, vývraty) spíše větších dimenzí s tím, že nedojde k porušení ustanovení týkajících se ochrany lesa. Z bezpečnostních důvodů by měly být ponechané stromy vyznačeny v bezpečné vzdálenosti (větší než jedna výška stromu) od produktovodů, lesních komunikací, značených turistických a cyklistických tras a dalších frekventovaných cest. Jejich ponechání bude v konkrétních případech záviset na dohodě vlastníka s odpovědným OOP. Pro zvýšení biodiverzity je účelnější ponechávat k zetlení menší počet kusů dřeva silnějších dimenzí, než větší množství slabšího dřeva a větví. Za ponechané stromy i další nákladově náročnější opatření požadovaná OOP je možné dohodnout způsob náhrady újmy dle platné legislativy. Diverzitě stanovišť a následně druhové bohatosti v lesních porostech by prospěla i existence většího počtu menších lesních světlin s osluněnými kmeny dubů. Zároveň by neměly být uměle zalesňovány přirozeně vzniklé světliny a drobné luční enklávy. Možnou alternativou hospodaření je i využití v těchto polohách dříve běžného hospodářského tvaru lesa středního, případně nízkého s výstavky. Při hospodaření formou lesa středního bývalo obmýtí výmladkové etáže nejčastěji mezi 30–50 lety. Výstavková etáž pak měla většinou různé stáří, které odpovídalo násobkům obmýtí výmladkové etáže. Střední les produkuje ve výmladkové etáži palivové dřevo se zkrácenou dobou obmýtí a výstavková etáž kvalitní užitkové dřevo z cíleně vychovávaných jedinců generativního původu. O hospodaření formou lesa středního se soudí, že bylo prospěšné pro řadu dnes velmi vzácných nebo vymizelých druhů rostlin a živočichů vázaných na světlé lesy. Využití výmladkového hospodaření je možné po předchozí dohodě a vzájemného schválení orgánů ochrany přírody, státní správy lesů a hospodařících subjektů. – hospodaření na loukách Obecné zásady managementu lučních porostů v EVL Dymokursko lze shrnout do několika bodů: luční porosty, včetně slatinišť, je vhodné pravidelně obhospodařovat extenzivním kosením nebo pastvou, nevhodné je přihnojování luk, nežádoucí je ponechání lučních stanovišť ladem, nebo je převádět na ornou půdu, či zalesňovat, naopak je vhodné vyřezávat stávající náletové dřeviny. Některé louky, především ty menšího rozsahu často s polohou uvnitř lesního komplexu, jsou nyní delší dobu neobhospodařované a náletovými dřevinami zarůstají. Většina z nich však stále hostí významné druhy rostlin a živočichů (např. bezobratlá fauna, ptáci a další), a také proto je žádoucí luční biotopy udržet. Vhodný je výřez náletových dřevin s případným ponecháním malých skupinek, či solitérních keřů nebo stromů. Většina území EVL včetně lučních porostů je významně ovlivněna dřívějšími melioracemi. Vhodné je meliorační příkopy neobnovovat a spíše je ponechat k postupnému zazemnění, případně tomuto procesu napomoci (hrazením, zasypáváním atp.). Rozsah a období seče je nutné přizpůsobit danému typu stanoviště (biotopu) (podrobněji viz dále). Vhodný je fázový posun sečí (z roku na rok) kvůli dozrávání semen vzácnějších druhů rostlin. Vhodná je také mozaikovitá seč, kdy zůstane nepokosena část louky (cca 10 % plochy). V prostoru je nutné tato nepokosená místa meziročně střídat. Mozaikovitá seč je vhodná jak pro rostlinné druhy kvůli dozrávání semen, tak pro faunu bezobratlých, která v nepokosené části najde potravu a úkryt. Vhodné je použití ručních nástrojů, nebo samohybné lehké

techniky, v případě rozsáhlejších ploch je možné použití těžší techniky (např. traktor se sekačkou). Pokosenou biomasu je žádoucí z lokality odstraňovat. Pastva je na loukách v EVL přípustná a vhodná (s výjimkou stanoviště zásaditých slatinišť), nicméně je třeba pást pouze extenzivně tak, aby nedošlo k ohrožení významných druhů a biotopů. Stanoviště 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae): Tyto plochy je vhodné kosit 1–2x ročně v termínu od poloviny června do konce srpna. Vhodné je extenzivní přepasení na podzim, od poloviny srpna do konce října, v intervalu 1x za 2 roky. Vhodná je pastva skotu, koní nebo ovcí. Stanoviště 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis): Na těchto loukách je vhodné kosit 2x ročně, minimálně 1x za rok. Přípustné je extenzivní přepasení na podzim. Stanoviště 7230 Zásaditá slatiniště: V EVL se rozsáhlejší plocha s tímto typem biotopu nachází pouze u rybníka Hasina (zákres č. 14). Některé typické druhy se však vyskytují i v přechodových formách biotopu T1.9 na Bahenských loukách (zákres č. 22). Vhodný management spočívá v pravidelné seči 1x za 1–2 roky, minimálně 1x za 3–5 let. Na Bahenských loukách je žádoucí kosit každoročně. Optimální je kosit v suché periodě v pozdním létě. Pastva není pro toto stanoviště vhodná. Do návrhu managementu luk jsou v EVL zahrnuty i louky s primárně vymapovaným jiným typem biotopu (např. T1.5 vlhké pcháčové louky, nebo T1.6 vlhká tužebníková lada), který je však v mozaice s biotopem, jež tvoří předmět ochrany. Proto je v SDO navrhována péče i na těchto plochách (jedná se o zákres č. 6, 7, 19, 22 částečně, 26, 39). Vhodná by byla pravidelná péče i na ostatních typech luk. – rybářské hospodaření Menší rybníky v EVL, kde je častá přítomnost významných druhů makrofytní vegetace nebo vegetace letněných rybníků (lesní rybníčky do rozlohy 3 ha), je vhodné obhospodařovat tak, aby zde zůstaly zachovány PO. Vhodná péče z hlediska výskytu makrofytní vegetace (stanoviště 3150) spočívá v extenzivním rybářském hospodaření, bez nutnosti přikrmování, vápnění a intenzifikačního hnojení (startovací dávka hnojení je přijatelná). Cílem je vyšší průhlednost vody s malým výskytem řas. To lze dosáhnout, pokud se rozmnoží střední a velký zooplankton, což se daří na plůdkových rybnících. Vhodné je tedy využití rybníků jako plůdkových, případně na jiných nádržích zvýšit zastoupení dravých ryb (např. candát obecný). Je nežádoucí zde nasazovat býložravé ryby a chov vodní drůbeže, včetně vypouštění polodivokých kachen. V případě hrozby celkového zárůstu rybníka lze po dohodě s OOP nasadit dočasně tzv. meliorační obsádku, a to maximálně na jednu sezónu. V extrémních případech po dohodě s OOP lze využít jiný management (delší přítomnost meliorační obsádky aj.). V případě hrozby celkové ztráty funkce nádrže (nadměrný zárůst tvrdou litorální vegetací, zazemnění části nebo celého rybníka), je vhodné přistoupit k citlivému odbahnění. Žádoucí je při odbahnění ponechat část litorálních porostů bez zásahu, a stejně tak ponechat část plochy dna bez zásahu. Nedojde tak ke kompletnímu odstranění semenné banky makrofyt a druhů obnažených den uložené v substrátu, litorální porosty se rychleji obnoví, a zůstane zachován životní prostor pro druhy vázané na litorál. Při odbahnění je nutné brát zřetel na výskyt vzácných druhů rostlin, např. prustky obecné (Hippuris vulgaris), která má početnou populaci v zazemněné části Horního rybníka u Rožďalovic a pravděpodobně také stále přežívá v Krčském rybníce, a zamezit kompletnímu odstranění populace. Nezbytné je zásahy konzultovat s OOP. Péče o vegetaci letněných rybníků (stanoviště 3130) spočívá v letnění rybníků v intervalu 3–6 let, kratší interval letnění napomáhá rozvoji plevelných druhů a omezení žádoucí cenné vegetace. Nejvhodnější je letnění v intervalech historického extenzivního hospodaření, tj. ve čtyřletém cyklu. Letnění by mělo probíhat především během jarních měsíců, optimálně od dubna do konce července, případně až do září. V krajním případě je přípustné pouze částečné spuštění hladiny nejméně v délce 2 měsíců v rámci uvedeného vhodného časového intervalu. Při letnění je třeba, aby byl rybník ponechán bez vody, nebo na nižší hladině již od podzimního napouštění, v jarních měsících je snižování hladiny nevhodné z důvodu probíhajícího rozmnožování obojživelníků a vysušení jejich snůšek v litorálech při poklesu hladiny. K vývoji společenstva letněných rybníků často postačí obnažení menší plochy dna vlivem nedostatku vody v suchých obdobích. Výše uvedené zásady hospodaření nejsou směřovány k velkým rybníkům (nad 3 ha), kde se v současné době zájmové biotopy nevyskytují. Nadále se předpokládá jejich komerční využití k chovu ryb, což bylo podmínkou pro vyhlášení EVL (viz kap. 2.6 Další dokumenty.- Návrh managementu EVL Dymokursko). Nicméně je vhodné se i na těchto rybnících snažit o zachování litorálních porostů a břehových mělčin s ohledem na ptáky vázané na vodní prostředí a rákosiny (včetně předmětů ochrany ptačí oblasti – jeřába popelavého a motáka pochopa) a obojživelníky. V případě jejich odbahňování je vhodné se řídit pravidly uvedenými výše. – myslivost Vhodné je v EVL a okolí udržovat přiměřené stavy zvěře, především zvěře vysoké a černé. Vhodné je odstranit krmná zařízení pro zvěř, která se nacházejí na loukách a zvyšují eutrofizaci v blízkém okolí. V EVL není vhodné podporovat polodivoké kachny, a to především na menších rybnících. Jejich přikrmování a samotná přítomnost způsobuje eutrofizaci a působí přímo destruktivně na biotop a konkrétní druhy rostlin a živočichů.

3.2 Navrhovaná opatření

Opakovaná opatření

Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu Název managementového opatření Jiné opatření Kategorie opatření Jiné Cílový předmět ochrany 3130 Popis opatření letnění rybníků; ideální interval 1x za 3–5 let, minimálně 1x za 8 let; letnění

celých rybníků, anebo alespoň snížení stavu hladiny; minimální trvání alespoň 2 měsíce

Vhodný interval 1 x za 4 roky Kalendář pro management optimální duben – červenec, možné duben – září Poznámka opatření se týká především menších rybníků; u větších rybníků se nadále

předpokládá komerční využívání, i zde by však bylo vhodné aplikaci tohoto opatření zvážit

Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 18, 19, 20, 23, 24, 25, 26, 39 Název managementového opatření Kosení lehkou mechanizací Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany 6410 Popis opatření kosení luk; optimálně 1–2x ročně; vhodná je mozaikovitá seč, kdy zůstane

nepokoseno cca 10 % plochy louky s meziročním střídáním nepokosených míst v prostoru; vhodné je použití ručních nástrojů nebo lehké techniky

Vhodný interval 2 x za 1 rok Kalendář pro management polovina června – konec srpna Poznámka Vhodné je extenzivní přepasení na podzim – od poloviny srpna do konce

října, interval 1x za 2 roky; pastva skotu, koní, ovcí. Plochy, na které je vhodné zvláště zaměřit pozornost (degradují, ale stále hostí vyšší počet vzácných druhů rostlin), jsou především tyto: 1, 3, 8, 18, 26.

Číslo zákresu managementového opatření 5, 7, 12, 13, 15, 16, 17, 21, 38 Název managementového opatření Kosení lehkou mechanizací Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany 6510 Popis opatření kosení luk; optimálně 2x ročně; min. interval 1x ročně; vhodná je

mozaikovitá seč, kdy zůstane nepokoseno cca 10 % plochy louky s meziročním střídáním nepokosených míst v prostoru; vhodné je použití lehké techniky, v případě rozsáhlejších ploch je možné využít těžší techniku

Vhodný interval 2 x za 1 rok Kalendář pro management optimální polovina července – konec srpna, možné polovina června –

konec září Poznámka vhodné je extenzivní přepasení na podzim – od poloviny srpna do konce

října, interval 1x za 2 roky; pastva skotu, koní, ovcí

Číslo zákresu managementového opatření 14, 22 Název managementového opatření Ruční kosení Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany 7230 Popis opatření kosení 1x za 1–2 roky, minimálně alespoň 1x za 3–5 let; vhodná je

mozaikovitá seč, kdy zůstane nepokoseno cca 10 % plochy louky s meziročním střídáním nepokosených míst v prostoru; vhodné je použití ručních nástrojů (kosa, křovinořez), případně samohybné lehké techniky; optimální je kosit v suché periodě v pozdním létě

Vhodný interval 1 x za 2 roky Kalendář pro management optimální červenec – srpen, možné červen – září Poznámka na Bahenských loukách (zákres č. 22) je vhodné kosit každoročně (jedná

se o biotop T1.9 s mozaikovitě se vyskytujícími prvky R2.1)

Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu Název managementového opatření Odbahnění vodních nádrží včetně revitalizačních opatření v zátopě

(rozčlenění litorálních porostů, tvorba ostůvků apod.) Kategorie opatření Péče o vodní plochu

Cílový předmět ochrany 3130, 3150 Popis opatření odbahnění nádrže v případě zazemnění části nebo celého rybníka;

odstranit vrstvu sedimentu; ponechat část plochy dna bez zásahu (semenná banka); ponechat část litorálních porostů bez zásahu (rychlejší obnova porostů); nutné brát zřetel na výskyt vzácných druhů rostlin (např. Hippuris vulgaris – Krčský rybník, Horní rybník); konzultace s OOP před zásahem nezbytná; vytěžený materiál odstranit mimo EVL

Vhodný interval 1 x za 30 let Kalendář pro management říjen – únor Poznámka vhodný interval je pouze orientační, závisí na rychlosti zazemňování

konkrétního rybníka

Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 38, 39

Název managementového opatření Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Kategorie opatření Výřez náletu Cílový předmět ochrany 6410, 6510, 7230 Popis opatření výřez náletových dřevin s případným ponecháním malých skupinek, či

solitérních keřů nebo stromů Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management listopad – březen Poznámka

Číslo zákresu managementového opatření 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37 Název managementového opatření Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Kategorie opatření Výřez náletu Cílový předmět ochrany 91H0, 91I0 Popis opatření teplomilné doubravy postižené ruderalizací a expanzí keřů a mezofilních

dřevin; volitelný (experimentální) management; provádět nestandartně ve vegetační sezóně

Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management optimálně od 1.3. do 1.5. či od 1.8. do 30.9. Poznámka vhodná alternativa – lesní pastva; za souhlasu a spolupráce vlastníka

pozemku a OOP

Jednorázová opatření

Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu Název managementového opatření Eliminace odvodnění Kategorie opatření Eliminace odvodnění Cílový předmět ochrany 6410, 7230, 9190, 91E0, 91I0 Popis opatření stávající síť melioračních struh je vhodné ponechat k zazemnění, příkopy

neobnovovat, případně tomuto procesu napomoci (hrazením, zasypáváním atp.)

Kalendář pro management kdykoliv Poznámka

Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu Název managementového opatření Jiné opatření Kategorie opatření Jiné Cílový předmět ochrany 6410, 6510, 7230, 9170, 9190, 91E0, 91H0, 91I0 Popis opatření omezení početnosti zvěře – hl. černé, ale i vysoké; podpora odstřelů zvěře;

odstranění krmných míst z luk Kalendář pro management kdykoliv Poznámka

4. Závěrečné údaje

4.1 Použité podklady

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2007-2013). Nálezová databáze ochrany přírody: http://portal.nature.cz [cit. ]. -. On-line databáze. Archivuje Odbor monitoringu biodiverzity AOPK ČR, Praha. AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393. ČÍP, D. (2013a). Zoologický průzkum části EVL CZ0210101 Dymokursko: Vybrané skupiny bezobratlých živočichů. 9 s. ČÍP, D. (2013b). Zoologický průzkum části EVL CZ0210101 Dymokursko: Vybrané skupiny obratlovců. 9 s. DUCHÁČEK, M. (2004). Charakteristika mapovaného území "Pilský rybník a okolí" (pro kontextové a podrobné mapování dohromady): Závěrečná zpráva mapování biotopů H0183. 24 s. GERŽA, M. (2013). Botanický průzkum lokality Bahenské louky: (součást evropsky významné lokality Dymokursko CZ0210101). 21 s. GERŽA, M. (2014). Plán péče o přírodní památku Dymokursko – Bahenské louky: na období 2014-2023. 43 s. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. CHVÁTAL, M. (ed.); Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2009). Ptačí oblasti České republiky = Special protection areas of the Czech Republic. Vyd. 1. Praha: Aventinum. 88 s. ISBN 978-80-87051-53-5. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0. ŠTEFÁNEK, M. (2002). Závěrečná zpráva mapování biotopů A0009. 12 s. ŠTEFÁNEK, M. (2004). Závěrečná zpráva mapování biotopů A0406: Dymokury – Městec Králové. 22 s.

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Alina Veverková E-mail: stredni.cechy@nature.cz

Organizace: AOPK ČR, RP Střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail: jaroslav.pipek@nature.cz Poznámka: lesnická část Datum zpracování:

5. Seznam zkratek

AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ES Evropský seznam EVL Evropsky významná lokalita OOP orgány ochrany přírody OP ZCHÚ ochranné pásmo zvláště chráněného území PO předmět ochrany PP přírodní památka SDO Souhrn doporučených opatření SSL státní správa lesů ÚSOP Ústřední seznam ochrany přírody

ZCHÚ zvláště chráněné území ZOPK zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy

6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0210101_Dymokursko_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0210101_Dymokursko_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0210101_Dymokursko_Koseni.pdf CZ0210101_Dymokursko_Vyrez_naletu.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0210101_Dymokursko_ramcova_smernice.doc

6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU