Patříte mezi milovníky přírody nebo vášni -vé fotografy? Rádi pozorujete plané rost-liny a zajímalo by vás, jak se jmenují? Pakje nejvyšší čas sáhnout po botanickémurčovacím klíči. Vězte však, že množstvídruhů rostoucích v České republice je dostvelké – kolem 2 500, a to jde pouze o dru-hy ve volné přírodě. Toto číslo však nesmíodradit, protože jako v každém jiném obo-ru je potřeba postupovat od začátku. Cílemnásledujícího článku je představit různébotanické klíče a další určovací pomůckypro úplné laiky až po zkušené botaniky.

Botanická fotogalerieDůležitým pomocníkem pro určování rost-lin jsou v dnešní době elektronické zdro-je. Mezi kvalitní webové stránky tak patřínapř. Botany.cz, BioLib.cz, Květena Čes-ké republiky nebo Portál české flóry (sek-ce Dendrologie). Pokročilé možnosti přiurčování nabízí Botanická fotogalerie(www.botanickafotogalerie.cz) Ústavu bo -taniky a zoologie Masarykovy univerzityv Brně, která vznikla v r. 2010. Tato volněpřístupná fotografická databáze rostlina rostlinných společenstev obsahuje pře-devším plané a zplanělé druhy Českérepubliky. V současné době se v galeriinachází přes 11 tisíc fotografií zobrazují-cích více než 1 800 druhů. Předností tétodatabáze je hned několik – obsahuje klíčk určování druhů, mikrofotografie deter-minačních znaků, snímky pořízené po -mocí skeneru, odkazy na další spolehlivéinternetové adresy nebo také poznávacítest pro studenty.

Klíč k určování druhů má dvě varianty –základní a pokročilou. V základní verzi lzefotografie s popisky vyhledat podle život-ní formy (bylina/nízký keř, strom/keř),barvy květu nebo doby kvetení. Rozšířenáverze nabízí podstatně více možností –kromě již zmíněných umožňuje omezitvýběr podle části rostliny (květ, plod, listatd.), systematického zařazení (čeleď,

skupina – přesličky, jednoděložné apod.),životní formy (jednoletka, vodní rostlina,popínavá rostlina atd.), květu (symetrienebo srůst koruny), typu plodu (např. oří-šek, nažka, šešule), listu (uspořádání lis-tů na stonku, tvar jednoduchého listu, typsloženého listu, okraj listu atd.) či ekolo-gie (výškový stupeň nebo biotop).

Mikrofotografie obsažené v této galerii(celkem 195) jsou pořízeny pomocí bino-kulárního mikroskopu nebo mikroskopus procházejícím světlem. Zachycují přede-vším části rostlin důležité pro správnoudeterminaci. Pro určování jsou rovněž uži-tečné naskenované obrázky, předevšímpro zachycení celkového tvaru rostlinynebo listu (např. habitus mateřídoušek –rod Thymus, složené listy miříkovitých –Apia ceae, jež se velmi špatně fotografují).

Fotogalerie samotná neobsahuje přílišmnoho informací, zato zde najdete příméodkazy na další botanické weby, jako jsouuvedené Botany.cz nebo BioLib.cz. Kromětoho se lze podívat na přibližné rozšířenídruhů v rámci ČR prostřednictvím map naFlorabase (http://quick.florabase.cz/) nebona kresby podzemních orgánů, které jsousoučástí databáze CLO-PLA (Clonal Plants;http://clopla.butbn.cas.cz).

Pro pokročilejší uživatele nebo studen-ty připravující se na zkoušku může býtvhodná „poznávačka“ využívající foto -grafie přímo z galerie. Jejich výběr je opětmožné omezit na určitou čeleď nebo sku-pinu (např. kapraďorosty), životní formu(např. stromy) či biotop (např. lesní druhy).Je zde několik variant zkoušení – procvičo -vání (kliknutím na tlačítko se zobrazí jmé-no druhu nebo čeleď) nebo „test nanečis-to“ (výběr z pěti možností, ze seznamus více možnostmi, přímé zadání názvu).

Další internetové zdrojeNa Botany.cz se nachází v rubrice Květe-na ČR (http://botany.cz) seznam českýchdruhů. U velké části z nich jsou články

s fotografiemi, v nichž se můžete dozvě-dět o rozšíření, ekologii, vzhledu, ohroženía ochraně, případně další zajímavosti. NaBioLib.cz (Biological Library; www.bio-lib.cz) zase najdete množství fotografiíroztříděných podle taxonomického systému(určené do druhu, rodu, čeledi atd.). Ne -výhodou obou těchto zdrojů však je, že přiurčování rostlin musíte mít již předemtušení, o který druh nebo alespoň čeleďjde. Z tohoto hlediska je na tom lépe Kvě-tena ČR (www. kvetenacr.cz), která kroměpopisů rostlin uživateli nabízí jednoduchýurčovací klíč pro vyhledávání druhů po -dle barvy a symetrie květu. V pokročilejšíverzi pak lze hledání omezit využitímpřesnějších charakteristik, jako je např.stanoviště a doba květu. Portál české flóry(http://flora.upol. cz), v současné době pro-bíhající projekt Přírodovědecké fakultyUniverzity Palackého v Olomouci, nabízípředevším informace a fotografie dřevin,včetně pěstovaných druhů (modul Dendro -logie). Ostatní moduly (Květena, Vegetacea Fotogalerie, včetně určovacího klíče) sepřipravují.

Knižní určovací pomůckyTištěné klíče a obrazové atlasy jsou samo-zřejmě srovnatelně kvalitní pomůckou.Pro začátečníky je pravděpodobně nejlep-ší pořídit si jeden z atlasů, které obsahujínaše nejběžnější druhy. Na českém trhuje jich relativně velké množství, některéz nich jsou pouze fotografické, jiné ilus-trované, jsou členěny systematicky (tedypodle čeledí), nebo podle jiných znaků(většinou barvy květu). Jejich kvalita sevelmi liší. Po kterém tedy sáhnout? Foto-grafické atlasy mají tu přednost, že rostli-ny vypadají reálně, nedostatkem může býthorší kvalita snímků, ale také fakt, že nevždy zachycují důležité určovací znaky.Velmi špatně se např. fotografuje celkovýpohled na rostlinu, kromě toho na jednomzáběru nemohou být vidět všechny určo-vací znaky. Běžné atlasy doplněné ilus-tracemi jsou z hlediska typických znakůlepší, ačkoli se kvalitou opět liší. Mezidoporučované patří např. Naše květiny(Academia 2001), obsahující téměř 700barevných kreseb běžných českých druhů,řazených podle čeledí. Ze zahraničníchbývají zpravidla nejzdařilejší atlasy ně -meckých autorů. Jedním z nejkvalitnějšíchje kniha Co tu kvete? (Euromedia Group2007). Kromě barevných ilustrací více než600 druhů jsou u každého z nich zkratko-vité, ale přitom výstižné popisy – např.rozlišovací znaky, stanoviště, rozšíření čizajímavosti. Druhy jsou řazeny nejprvepodle barvy květu, poté podle biotopua nakonec podle stavby květu nebo typukvětenství. Vedle této úspěšné publikacese v českých knihkupectvích nedávnoobjevily další, rovněž kvalitní atlasy v po -dobném stylu, jako jsou např. Divoké kvě-tiny zahrnující 440 druhů kontinentální

živa 1/2013 XI

1

Dana Michalcová

Botanická fotogalerie a další pomůckyk určování rostlin

1 Botanická fotogalerie – vzhled webových stránek. U každé fotografiejsou uvedeny základní údaje o rostlině i fotografii (např. systematické zařazení,životní forma, doba květu, výškový stupeň, biotop, autor fotografie, datumpořízení snímku nebo lokalita). Na obr. dub letní (Quercus robur)

Evropy a Velké Británie (Slovart 2012). Za -ujmou především tím, že spolu s foto -grafiemi nabízejí barevné kresby důleži-tých znaků, popisky přímo u obrázků nebomapy rozšíření. Mezi ty dobře provedenépatří i Dřeviny České republiky (Lesnickápráce 2009). Kromě fotografií abecedněřazených druhů zde najdeme druhovájména v několika jazycích, popis, ekologii,význam a mapy rozšíření.

Pro botaniky, kteří se zajímají o vzácnédruhy, je ideální Květena České republi-ky (Academia 1988–2010; více Živa 2012,1: XVI–XVII a 4: LXXX). Dosud osmisvaz-kové dílo (poslední, 9. svazek se připravu-je) patří mezi jedno z nejkvalitnějších, a tonejen v České republice, ale i ve srovnáníse zahraničím. Kromě určovacího klíče je

zde zařazena velmi podrobná charakteris-tika většiny druhů a hlavně velice kvalit-ní perokresby, často znázorňující celkovýpohled na rostlinu, ale i drobné určovacíznaky. Tato série knih vzhledem ke svévelké hmotnosti (dohromady přes 15 kg) jebohužel nevhodná do terénu, k tomu sehodí kapesní Klíč ke květeně České repub-liky (Academia 2002; viz také Živa 2012,4: LXXVII) – klasický dichotomický klíč,kdy při určování vybíráte vždy ze dvoumožností. Obrázků je v něm sice poskrovnu(většinou jsou znázorněny pouze důležitédeterminační znaky), zato lze s jeho pomo-cí určit všechny naše plané druhy a takéněkteré druhy běžně pěstované nebo občaszplaňující (přibližně 3 000 druhů). Užiteč -ným doplňkem je vynikající německý ka -

pesní atlas Exkursionsflora von Deutsch -land, Gefäßpflanzen: Atlasband (SpektrumAkademischer Verlag 2011) s kvalitnímiperokresbami přibližně 3 000 druhů rostou -cích v Německu. Velkou předností publi -kace jsou nejen malé rozměry, ale také to,že na podstatné určovací znaky ukazujíšipky. Určitým omezením může být fakt,že zde nenajdete některé naše, zejménamoravské druhy, pokud se v Německune vyskytují. Velmi podobný je maďarskýobrázkový atlas Új Magyar füvészkönyv(Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság 2011).

Věřím, že přečtení tohoto článku moti-vovalo k prohlédnutí některých nabíze-ných elektronických zdrojů nebo publikací,jež vám pomohou při poznávání českéflóry.

XII živa 1/2013

32

Aichele D. a Golteová-Bechtleová M. (2007) Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě Euromedia Group, Praha

Deyl M. a Hísek K. (2001) Naše květiny Academia, Praha

Fletcher N. (2012) Divoké květiny Slovart, Praha

Hejný S. a Slavík B., eds. (1988, 2. vydání 1997) Květena České republiky 1 Academia, Praha

Hejný S. a Slavík B., eds. (1990, 1992) Květena České republiky 2 a 3 Academia, Praha

Király G., Virók V. a Molnár V. A. (2011) Új Magyar füvészkönyv, Magyarország hajtásos növényei, Aábrák Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság

Kubát K., ed. (2002) Klíč ke květeně České republiky Academia, Praha

Rothmaler W. (2011) Exkursionsflora von Deutschland, Spektrum Akademischer Band 3 – Gefäßpflanzen: Atlasband Verlag, Berlin u. Heidelberg

Slavík B., ed. (1995–2000) Květena České republiky 4–6 Academia, Praha

Slavík B. a Štěpánková J., eds. (2004) Květena České republiky 7 Academia, Praha

Štěpánková J., Chrtek J. jun. a Kaplan Z., eds. (2010) Květena České republiky 8 Academia, Praha

Úradníček L., Maděra P., Tichá S. a Koblížek J. (2009) Dřeviny České republiky Lesnická práce, Brno

54

2 U svízelů (Galium) jsou jednímz determinačních znaků velikost, tvar,povrchová struktura nebo barva merikar-pií (jeden ze dvou plůdků vzniklých rozpadem dvounažky). Svízel bradavčitý (G. verrucosum) – nepůvodní druh Českérepubliky. Foto M. Táborská3 Při určování pryšců (Euphorbia) rozhodují např. tvar listů a listenců,jejich odění, vzhled žlázek v květenstvínebo tobolek. Pryšec kolovratec (E. helioscopia). Foto D. Michalcová4 Palisty jsou u violek (Viola) důleži-tým znakem zejména u sterilních rostlin.Violka vonná (V. odorata). Foto P. Veselý5 Pro determinaci úzkolistých kostřav(Festuca) jsou významnými znaky velikosta tvar příčného řezu listem, počet cévníchsvazků a uspořádání sklerenchymatickýchbuněk. Kostřava písečná (F. psammo -phila). Foto P. Šmarda

Tab. 1 Literární prameny uváděné v textu (autor/autoři, rok vydání, název a nakladatelství/vydavatelství)

Od 9. do 14. září 2012 se v Českých Budě-jovicích konala 8. evropská konferenceo ekologické obnově (ECER 2012). Setkánípořádala pracovní skupina pro ekologiiobnovy, která již řadu let působí při ka -tedře botaniky Přírodovědecké fakultyJihočeské univerzity v Českých Budějovi-cích. V oboru ekologie obnovy šlo v minu-lém roce o nejdůležitější akci, což se od -razilo v přítomnosti špičkových vědcůz Evropy i ze zámoří. Mezi nimi jsme uví-tali jednoho z předních současných eko-logů, Richarda Hobbse z Austrálie, nebovůdčí osobnost výzkumu sukcese ve světěLarse Walkera z Nevady. Celkem do Čes-kých Budějovic přijelo 328 vědců a prak-tiků ze 40 zemí světa. Konferenci mimojiné podpořily Evropská komise a Visegrád -ské fondy.

Čtyři konferenční dny byly věnoványpřednáškám z různých oblastí ekologieobnovy, např. obnově území po těžbě ne -rostných surovin, obnově průmyslovýchdeponií, zanedbaných luk, lesních eko-systémů blízkých přírodě nebo říčnícha mořských ekosystémů, ale i společen-ským souvislostem ekologické obnovy.Zaznělo celkem 12 plenárních přednášeka mezitím probíhala jednání většinouv pěti paralelních sekcích, kde bylo před-neseno dalších ca 160 referátů. Širokéspektrum přednášek doplnilo asi 70 poste-rů. Uprostřed konference se uskutečnilajednodenní exkurze, kdy na 9 různýchtrasách byly představeny příklady degra-dace i obnovy rozmanitých jihočeskýchlokalit. Vícedenní exkurze po konferencivedly na atraktivní místa u nás, na Slo -vensku a v Maďarsku a zaměřily se pře-vážně na obnovu stanovišť narušenýchtěžbou a druhově bohatých lučních spo-lečenstev.

Hlavním tématem konference byla pří-rodě blízká obnova (near-natural resto ra -tion). I proto účastníci přijali na závěr totousnesení: „Apelujeme na vládu České re -publiky, zvláště příslušná ministerstvaživotního prostředí a zemědělství, aby vě -novala více pozornosti ekologické obnově,a tak byl plněn cíl Evropské unie, který po -žaduje, aby každá členská země do r. 2020obnovila alespoň 15 % degradovaných nebozničených ekosystémů. Naléhavě dopo-ručujeme, aby byly přednostně využíványlevné a většinou efektivní způsoby příroděblízké obnovy namísto převážně zbyteč-ných a drahých technických rekultivací.“

U příležitosti konference vyšly dvě sbor-níkové práce – Ekologická obnova v Čes-ké republice (Agentura ochrany přírodya krajiny ČR, Praha 2012; viz str. 6 tétoŽivy) a Near-natural restoration vs. tech-nical reclamation of mining sites in theCzech Republic (Přírodovědecká fakultaJihočeské univerzity v Českých Budějovi-cích, 2011). Druhá studie je ke stažení nahttp://www.calla.cz/data/hl_stranka/ostat-ni/Sbornik_anglicky.pdf. V současné doběse připravují dvě speciální čísla vědeckýchčasopisů a jedna zahraniční knižní publi-kace jako další výstupy z konference.

Uspořádání tohoto setkání považujemeza jakýsi vrchol dosavadní práce česko-budějovické skupiny a také jako formuuznání vědeckých i organizačních aktivit.Jeden z autorů článku – Karel Prach –spoluzakládal evropskou sekci Společnos -ti pro ekologickou obnovu (Society forEcological Restoration – Europe; blíže nawww: http://chapter.ser.org/europe/), kte-rá je garantem těchto konferencí, je činnýve výboru této společnosti a působil ve vě -deckých výborech většiny předchozíchkonferencí.

Představení skupiny ekologie obnovyProtože ekologie obnovy je mladý obor(viz Živa 2009, 1–6) a naše skupina je v ČRjediná, která ho má explicitně v názvu, do -volíme si ji zde stručně představit. Členo-vé skupiny se věnují výzkumu sukcese narozmanitých stanovištích narušených člo-věkem, např. obnově těžebních prostorů,obnově luk na bývalé orné půdě nebo dru-hového složení degradovaných luk či les-ních porostů. V současnosti se zabývámezejména obnovou míst narušených těžbou(grant GA ČR a dobíhající česko-německýprojekt), bělokarpatských luk (grant GA ČR)a chystáme další projekty. Výsledky vý-zkumu jsou publikovány v předních vě dec -kých časopisech (Trends in Ecology andEvolution, Restoration Ecology, AppliedVegetation Science aj.). Členové pracovnískupiny nezapomínají ani na praktickéaplikace výzkumu – spolu pracují s úřady,nevládními organizacemi i těžebními fir-mami na zavádění vědeckých poznatků dorekultivační a ochranářské praxe. Pracov-ní tým pod vedením Kláry Řehounkové,složený převážně z členů skupiny, zvítězilv mezinárodní soutěži Quarry Life vyhlá-šené firmou Heidelberg Cement na zvýšeníbiodiverzity míst narušených těžbou, mezivíce než 300 projekty z 18 zemí. Členovéskupiny se účastní také jednání o legisla -tivním a praktickém zrovnoprávnění ekolo -gické obnovy s rekultivacemi technickéhotypu, konzultují některé těžební a rekul-tivační projekty a představují svůj oborv populárně-vědecké literatuře. Česko -budějovická pracovní skupina má ambicenejen ve vědeckém výzkumu a populari-zaci vědy, ale také ve výchově studentů,kteří mohou posléze vědecké poznatkyzúročit v praxi – v těžebních i rekultivač-ních firmách, na úřadech nebo v nevlád-ních organizacích. Další zájemci o ekologiiobnovy jsou proto vždy vítáni.

Podrobnější informace naleznete na:http://botanika.prf.jcu.cz/restoration/.

živa 1/2013 XIII

1 2

1 Zahájení konference v Českých Budějovicích. Foto z archivu autorů2 Záběr z exkurze na revitalizovanérašeliniště Soumarský most. Národnípark Šumava. Foto K. Lencová

Karel Prach, Klára Řehounková

Významná mezinárodní konference o ekologické obnově

Když jsme na Správě chráněné krajinnéoblasti Český kras přišli s myšlenkouuspořádat seminář, zvažovali jsme, jakátémata by mohla potenciální účastníkyzajímat. V době všeobecně dostupnýchinformací tištěných i na internetu nemásmysl opakovat známá školská moudra.Nechtěli jsme organizovat seminář jenpro sebe – ochranáře, abychom se plácalipo ramenou, co všechno se nám podařilo.Chtěli jsme přimět publikum ke kritické-mu zamyšlení, kam vlastně ochrana příro-dy směřuje. Pozvali jsme vlastníky a správ-ce majetku, starosty obcí, veřejnost žijícína území CHKO Český kras. Ti všichnijsou spolutvůrci krajiny, která představu-je výsledek tisíciletého obhospodařováníčlověkem. Pohled na hospodaření a jehointenzitu se ovšem v historii proměňoval.V době přípravy vyhlášení CHKO, v 50.a 60. letech 20. stol., bylo největší motiva-cí zabránit příliš intenzivnímu využíváníkrajiny těžbou vápenců, zemědělským a les-nickým hospodařením. Převažovala tedykonzervační ochrana – „ať se nám neničíromantická krajina bělostných skal a květ-natých hájů!” Od 80. let ale nazrává pře-svědčení, že mnohé předměty ochrany jsouzávislé na hospodaření člověka, krajinua přírodu nelze konzervovat, neboť jdeo dynamické systémy proměnlivé v čase.Potýkáme se s poklesem využívání krajinyjak v ploše, tak v rozmanitosti. Paradoxnědnes možná největším ohrožením před-mětů ochrany Českého krasu je nehospoda -ření nebo změna způsobů hospodaření.

Bourání mýtů konzervační ochrany přírodySeminář konaný 14.–15. listopadu 2012měl sloužit jako ohlédnutí za 40 lety sna-žení ochranářů, jak byly naplňovány cílestanovené při vyhlášení CHKO. Výchozí

příspěvek Petra Mouchy, zakladatelea dlouholetého bývalého vedoucího sprá-vy, shrnul historii vyhlášení CHKO Čes-ký kras od konce 19. stol., přes 5. sjezdčeských přírodovědců, lékařů a inžený-rů v r. 1914, stanovení ochrany Velké horya okolních vrchů v r. 1932 až po příprav-né práce v 50. a 60. letech. Motivací ochra-ny krajiny a přírody bylo zachování územípřed těžbou vápenců a zároveň před holo-sečným lesnickým hospodařením a pěsto-váním nepůvodních jehličnanů.

Paleontologický význam byl jedním z nej-důležitějších hybatelů při ochraně Čes-kého krasu (např. články V. Ložka v Živě1995, 2: 91–93 nebo 2012, 3: 98–100).Přednáška Petra Budila z České geologic -ké služby o paleontologických výzkumecha významu paleozoika Českého krasuukázala, jak jsou naše vědomosti o fosili -zovaných organismech a jejich historiipostavené na výsledcích dlouhé řady sou-stavně pracujících paleontologů již odkonce 18. stol. Z území je popsáno 15 000druhů fosilií, mnohé z nich endemickénebo naopak globálně významné. P. Budiltaké připomněl, že Český kras, tedy oblastvápenců s fosiliemi i s odlišnou květenoua zvířenou, sahá za hranice CHKO, až napravý břeh Vltavy do Podolí a Braníka.Případné rozšiřování CHKO ovšem nepři -chází v úvahu pro hustě osídlené území.

Je na omylu ten, kdo si myslí, že se dnesv probádaném Českém krasu nedají dělatobjevy. Naopak jsou nacházeny další přeskilometr dlouhé jeskynní systémy, jak do -kázala přednáška Karla Žáka z Geologic-kého ústavu AV ČR, v. v. i. Např. jeskynnísystém Na Javorce měří aktuálně 1 634 ma je zkoumán teprve v posledních 10 le -tech. Stejně tak v Petzoldových jeskyníchdlouhých 600 m byly nejvýznamnějšíobjevy učiněny až v letech 2010 a 2011.

Díky objevu nového typu minerálních aku-mulací v jeskyních – kryogenních jeskyn-ních karbonátů – se prokázal hloubkovýdosah trvale zmrzlé půdy (permafrostu)v dobách glaciálů do 65 m pod povrch.

Krasové prostory nejsou zajímavé jen prodnešní nadšence, intenzivně je využívaluž pravěký člověk od mladší doby kamen -né do doby římské. Daniel Stolz z Ústavuarcheologické památkové péče středníchČech ve své přednášce ukázal, že obdobísilného osídlení, doložená pomocí povrcho -vých sběrů, se shodují s obdobími hojnýchnálezů v krasových dutinách.

Z hlediska vegetace je Český kras vý -znamný lesy pahorkatin, především habro-vými a šipákovými doubravami s bohatýmbylinným patrem. Radim Hédl z Botanic-kého ústavu AV ČR, v. v. i., demonstroval,jak se lesy v minulosti využívaly, přede-vším na palivové dřevo, protože uhlí sezačalo výrazně používat až po výstavběželeznice Praha–Plzeň r. 1862. V revíruKoda byly ještě do konce 19. stol. všechnyporosty mladší než 50 let. Teprve od polo-viny 20. stol. výrazně zestárly. Opakovánímfytocenologických snímků na více lokali-tách v Českém krasu po 50 letech se uká-zalo zvyšování zápoje porostů, a tím jejichzastínění a větší obsah dusíku. Výrazně při-bylo zmlazení dřevin a nitrofytů. Sníženíintenzity hospodaření se projevuje nepříz-nivě vůči světlomilným rostlinným druhůms nižšími nároky na živiny.

Výzkum lesů probíhá i v Karlickém údo-lí. Petr Karlík z České zemědělské univer-zity v Praze předvedl srovnání fytoceno-logických snímků po 55 letech. Výsledkyjsou obdobné jako výše uvedené – vý razněnarůstá pokryvnost mezofilních hájovýchdruhů, ubývají některé xerofilní (sucho-milné) druhy. Změny nicméně probíhajív jednotlivých společenstvech s různoudynamikou. Květnaté bučiny a slunné ši -pákové doubravy zůstávají takřka stejné.Velká změna nastala v suťových lesích díkyabsenci hospodaření, poklesla zde pokryv-nost bylinného patra. Ubyly prvky svět-lých mochnových doubrav na plošinách.

Abychom viděli, jak se vyvíjejí lesy bezzásahu člověka, vymezujeme bezzásahováúzemí. Jednou z těchto referenčních plochlesů pahorkatin je kopec Doutnáč meziSrbskem a Bubovicemi. Tomáš Vrška z Vý -zkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinua okrasné zahradnictví, v. v. i., představildatabanku přirozených lesů a výzkum naDoutnáči. Do budoucna se předpokládáústup dubů jako dominantních dřevina zvýšení podílu jasanu s doprovodem ja -voru mléče a lípy na sušších a méně úživ-ných stanovištích. Jinde převládne buk.Bezlesá pleš zřejmě zaroste dřevinami.Z toho je zřejmé, že se člověk výrazněpodílel na změně druhového složení lesůve prospěch dubu a habru, které lépe sná-šejí pařezinové hospodaření. Navíc udržo-val lesy prosvětlené pastvou dobytka.

Aleš Hoffmann z ředitelství AOPK ČRvyhodnotil změny flóry a vegetace klasickébotanické lokality Velké hory u Karlštejnapo 70 letech. Celkový počet druhů i typůvegetace zůstal v zásadě podobný. Nicmé-ně v šipákových doubravách se rozšířilynitrofilní druhy a v dubohabřinách na plo-šině vznikl hustý nálet jasanu. Ustoupilomnožství druhů vázaných na méně extrém -

XIV živa 1/2013

Tomáš Tichý

Historie a současnost přírody a krajiny Českéhokrasu – seminář ke 40. výročí vyhlášení CHKO

1

ní nelesní stanoviště (např. chrastavec rol-ní, bedrník obecný, šalvěj přeslenitá nebosvízel bílý) – ta podléhají sukcesi směremke křovinám a lesu.

Z lesa a suchých trávníků jsme se díkyKarlu Prachovi z Přírodovědecké fakultyJihočeské univerzity v Českých Budějo -vicích přenesli na opuštěná pole a dolomů, což jsou příklady stanovišť silněovlivněných lidskou činností. Pro člověkaznamenají způsob obživy a získávání suro-vin, pro živou přírodu zase životní prostor.Tato dvě rozdílná stanoviště spolu úzcesouvisejí. Pokud se podaří pečovat o bio-topy obklopující lomy a jiné těžební pro-story, velmi se ulehčí revitalizace lomů.Právě lomy bývají obklopeny opuštěnýmipoli, na nichž se již stačil vyvinout hod-notný trávník nebo počáteční stadium lesa.

Revitalizované lomy se svým okolímskýtají vhodné náhradní biotopy přede-vším pro rostliny a hmyz, např. motýly.Jan Liška z Výzkumného ústavu lesníhohospodářství a myslivosti, v. v. i., a PetrHeřman ze Správy CHKO Český kras před-stavili vývoj poznání motýlů Českého kra-su. Pro význam území hovoří fakt, že v Čes-kém krasu žijí tři čtvrtiny druhů motýlůcelých Čech, celkem 2 300. Přímo z Čes-kého krasu bylo popsáno 7 druhů. Již na za -čátku 20. stol., při menším stupni poznání,bylo z Českého krasu známo asi 1 000 dru-hů, takže je možné srovnávat vývoj motýlífauny. Za největší hrozbu pro úbytek mo -týlů je považována změna v obhospoda -řování krajiny člověkem, mizení pastvina zarůstání otevřených ploch bezlesí.

Výtvory činnosti člověka jsou důležitéi pro netopýry (a vrápence), kteří využí-vají nejen přirozené krasové dutiny, alehojně také těžební štoly a lidská obydlí,jmenovitě hrad Karlštejn, zámeček v Su -chomastech nebo školy. Podle přednáškyVladimíra Hanzala z ředitelství AOPK ČRse počty netopýrů v Českém krasu za po -

sledních 15 let celkově zvýšily, nicméněv období kolem r. 2005 se projevil pokleszpůsobený zahrazováním přístupovýchotvorů nevhodnými uzávěrami s přílišúzkými vletovými otvory. V poslední doběse již jako uzávěry používají propustnémříže. První den semináře končil shrnu-tím vývoje krajiny Českého krasu VojenemLožkem na základě výzkumu vývoje spo-lečenstev měkkýšů. Ta byla odebírána ze76 profilů, promítnuto na plochu územíjde o nejhustší síť na světě. Měkkýši např.dokládají trvalý výskyt stepních společen-stev i v době maximálního rozvoje lesův epiatlantiku.

Druhý den setkání otevřela Jarmila Kubí-ková ze středočeského střediska AOPK ČRpřednáškou o Českém krasu jakožto území,kde vznikaly od 19. stol. botanické studiemnohdy evropského významu. Díky blíz-kosti pražských univerzit a badatelskýchústavů zde byly používány moderní přístu-py dané doby, a proto jsou tyto práce do -dnes citovány. Ve 20. a 30. letech 20. stol. sezde rodila česká fytocenologie, v 60. a 70. le -tech pak moderní ekologie rostlin a stu -dium vegetační sukcese.

V současné době moderní výzkum vlivuhistorie krajiny a její fragmentace na dru-hovou bohatost rostlin představil JeňýkHofmeister na příkladu 33 lesních frag-

mentů o celkové rozloze 585 ha v jihozá-padní části Českého krasu. Zajímavé jezjištění, že okrajový efekt z okolních polía trávníků dosahuje minimálně 200 m do -vnitř fragmentů. Většina těchto úseků jemaloplošná, takže lesní prostředí se ucho-vá na pouhých 17 % celkové plochy lesa.

Pastviny patří mezi stanoviště vytvo -řená a udržovaná člověkem. U suchýchtrávníků lze rekonstrukčně předpokládatprimární ostrůvky na nejextrémnějších lo -kalitách v moři lesů. Hana Mayerová z Pří-rodovědecké fakulty UK v Praze ukázalavýznam pastvy pro péči o suché trávníkyna základě monitoringu experimentálněobnovené pastvy od r. 2005. Pastva zvy-šuje diverzitu mikrostanovišť, a tím druhůrostlin na malé škále metrů čtverečních.V rámci hektarových ploch lokalit a i mezinimi ovšem dochází naopak k homogeni-zaci také díky přenosu semen zvířaty. Prvnístatisticky průkazný vliv pastvy se ukázalaž po čtyřech letech monitoringu, což neníjednoduché v badatelském světě s krátko-dobými granty ani ve státní ochraně příro-dy, závislé na jednoletých zdrojích váza-ných na státní rozpočet.

Jan Válek z Ústavu teoretické a apliko-vané mechaniky AV ČR, v. v. i., seznámilúčastníky se začínajícím projektem Tra-diční vápenné technologie historickýchstaveb a jejich využití v současnosti. Vevýsledku má podpořit znovuzavedení tra-dičních materiálů a technologií pro opravyarchitektonických památek, jeho součástíje i Experimentální centrum s vápennoupecí v Solvayových lomech u Bubovic.

Přednáškový cyklus uzavřel Václav Cí -lek z Geologického ústavu AV ČR, v. v. i.,značně pesimistickou vizí nejrůznějšíchnegativních scénářů – od klimatu, přesekonomiku, dostupnost ropy a jiných su ro -vin, krajinu až po lidskou společnost. Bylnáš seminář tedy jen dýchánkem intelek -tuálů na potápějícím se korábu?

Zajímavé bylo srovnávat úroveň po -rozumění mezi různorodými skupinamiv obecenstvu vzhledem k tématům a obo-rům přednášejících. Některé prezentacepro svou srozumitelnost veřejnost ocenila,ale zároveň je příslušná specializovanáskupina vnímala jako povrchní. Je obtížnése zavděčit všem. Nicméně z celkové atmo -sféry a následných poděkování mámedobrý pocit, že se mezioborový seminářúčastníkům líbil a svůj účel – seznámitveřejnost s vývojem a současným stavempoznání CHKO Český kras – splnil.

Především však doufáme, že se nám po -dařilo přesvědčit do budoucna vlastníkynebo nájemce půdy a veřejnost, že ochranapřírody a krajiny neznamená konzervacinějakého výchozího stavu zákazy a nicne -děláním. Naopak, že je nutné aktivně pe -čovat na vybraných lokalitách o světlé lesya suché trávníky jako o významné předmě -ty ochrany Českého krasu. A do budoucnanepodceňovat revitalizaci lomů. Existujeale samozřejmě řada dalších významnýchpředmětů ochrany, k nimž se nám snadpodaří vrátit při některé další příležitosti.

Přednášky ze semináře jsou ke stažení nainternetové stránce Správy CHKO Českýkras: www.ceskykras.nature.cz. Tam najde -te i bližší informace o fotografické Putov-ní výstavě Chráněná krajinná oblast Českýkras – 40 let (11. dubna–30. června 2013).

živa 1/2013 XV

1 Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je jedním z cílových druhů pastvy na hlubší půdě. Pod Boubovou u Srbska2 Vojen Ložek prezentuje rekonstrukcivývoje krajiny Českého krasu na základěvývoje fauny měkkýšů. Foto J. Mottl3 Kozy jsou schopny omezovat dřevinyzarůstající bývalé pastviny. SnímkyT. Tichého, pokud není uvedeno jinak

2

3

Kniha, na níž se podílelo celkem 19 spo-luautorů pod vedením univerzitního pro-fesora Bořivoje Šarapatky, následovníkaprof. Otakara Štěrby a prof. Mileny Rych-novské na porevolučně (v r. 1990) založe-né katedře ekologie a životního prostředíPřírodovědecké fakulty Univerzity Palac-kého v Olomouci, má ambici dát návodpro harmonické spojení ekologie a agro-nomie v teorii i praxi. Je rozdělená na třihlavní části: Vznik a rozvoj zemědělství,pojednávající o jeho rozměru spojenéms utvářením prostředí, dále o produkci a so -ciálních dopadech; Složky agroekosys -témů a jejich vzájemné interakce – nej -objemnější blok, kde se klade důraz naodvozování funkcí zemědělství od vysvět-lujících principů současné teorie přísluš-ných vědeckých odvětví; a Plánování sou-ladu produkce i rozmanitosti krajiny, ježje souborem vybraných praktických přípa -dových studií s různými dílčími náměty.V rámci tří uvedených tematik, jež mohoubýt chápány jako trojrozměrná soustavasouřadnic, se „odehrává“ náplň 20 kapitol,dělených do několika dalších podkapitol.

Historie vzniku intenzivních i extenziv -ních samozásobitelských systémů na zem-ském glóbu uvádí hned na začátku knihydo souvislosti podporu prudkého vzrůstupopulace a vzniku její fatální závislostina udržitelnosti, resp. růstu produkčníchschopností, např. přes modus integrova-ného zemědělství. Varianty organicko-bio-logického zemědělství a smíšené země-dělsko-lesnické systémy jsou rozebrányv návaznosti, a to v modifikacích podlemísta vzniku, zejména v kontextu Evro-py. Následuje přehled typů produkce růz-ných hlavních komodit, jak rostlinné, takživočišné výroby, který končí biopotravi-

nami. Text pokračuje významnou kapito-lou o působení soudobého konvenčníhozemědělství na prostředí, lépe řečeno nakvalitu života a na prostor pro život obec-ně. Velmi oceňuji, že není zamlčen ani„koktejlový“ efekt při používání většíhopočtu chemických substancí (biocidů,agrochemikálií), často v komerční vazbě nageneticky modifikované organismy, což mátéž sociální efekt v ovládání celých občan-ských komunit (mediálně známý případfirmy Monsanto). Jinak řečeno jde o ne -známé účinky cizorodých entit zkonstruo -vaných člověkem, které příroda ve svémspontánním vývoji nepoznala. Bagateli-zace potenciálních hrozeb, jejichž první,často obtížně rozpoznatelné symptomyzačínají i ve vědecké komunitě vyvolávatdiskuze, by byla cestou do pekel (podce-něný případ z jiné oblasti: úniky reziduíz hormonální antikoncepce kanalizací dovolného prostředí bez technologie zachy-cování v čističkách odpadních vod se dnesuž prokazatelně projevují na schopnostireprodukce lidské populace, ale i popula-cí různých druhů ryb). Zajímavé vyústěnípředchozího přináší kapitola Krajina a en -vironmentální etika, odvíjející sekvencihistorických přístupů od otázky Kdo jev centru? Závěr vyzdvihuje princip odpo-vědnosti, jehož nositelem může být jedinýtvor na Zemi obdařený intelektem a sebe-reflexí.

Vstup do další části zahajuje kapitolao agroekologii jako vědecké disciplíně de -finující základní a výchozí pojmy, s ni -miž kniha pracuje. Velká plocha v násle-dujících partiích je věnována mnohýmzákonitostem známým z učebnic obecnéekologie, ovšem vsazeným do vývodůplatných pro agrocenózy a jimi tvarované

trofické řetězce. Klima, půda, energie, po -pulační dynamika, biodiverzita, genetika,choroby a škůdci, stabilita apod. defilujína učebnicové trajektorii, kde skládají kon-cepci podmínečné homeostatické dyna -miky. Snad jediné, co v segetálních (ple-velových) uskupeních agroekosystémůpostrádám, je zmínka o invazních druzícha nakládání s nimi v kontextu již rozebí-raného zamořování prostředí „bojovými“

XVI živa 1/2013

Pavel Kovář RECENZE

Bořivoj Šarapatka a kolektiv: Agroekologie.Východiska pro udržitelné zemědělskéhospodaření

21

1 Krajina balancovaná mozaikou pastvin a nezcelených polních honův soukromém vlastnictví ožívá každo-denním rytmem samostatně na pastvu nebo z pastvy jdoucích krav. ČeskýBanát v Rumunsku. Foto J. Vojta2 Kombinovaná agrikultura okopaniny(dýně) s kukuřicí. Banát, Rumunsko3 Nejstarší generace žen v českých vesnicích v Banátu se stará o dostatekpodomácku vyráběného chleba, kterémubychom jinde v Evropě díky způsobuvypěstování surovin a výroby dávalipředponu bio. Foto L. Drhovská4 Chemicky neošetřovaný lem obilnéhopole v Českomoravském mezihoří s vysokou diverzitou polních plevelů.Snímky P. Kováře, není-li uvedeno jinak

chemickými prostředky s dosud nedo -statečně prostudovaným působením naživotní prostředí.

Poslední klastr „nadstavbových“ kapi-tol otevírá partie o optimalizaci agro -ekosystémů s ohledem na dlouhodobouudržitelnost. Osevní postupy a agrotech-nické lhůty jako staletími prověřená me -toda stabilizující ekotechnologie přibíra-jí dílčí podpůrné techniky současnosti.Živinové bilance a management ochranyrostlin včetně biologických metod tvořípodstatnou část navazující tematiky. Pro-blémový okruh návratu, provozu a ekolo-gických funkcí pastvin v krajině zasahujedo budoucnosti nosných agroenvironmen -tálních programů. Kapitola Holistický pří-stup k problematice plánování zemědělskékrajiny logicky uzavírá výkladovou smyčkutakovými body, jako je hospodaření pod-porující ochranu přírody, struktura kraji-ny nebo principy navrhování segmentůkrajinné zeleně.

Monografie je doporučeníhodnou publi -kací pro středoevropské univerzitní, aka-demické, ale i provozní prostředí země-dělství. Zabývá se všemi podstatnýmiproblémy hustě zalidněné historické kra-

jiny, využívané polyfunkčně a často střeto -vě, a přináší inspirativní možnosti změnykonvenčního nebo naopak technokraticky„modernistického“ myšlení.

Vydal Bioinstitut, o. p. s., Olomouc 2010, 440 str. Doporučená cena 150 Kč

živa 1/2013 XVII

3 4

Výuka ekologické výchovy se v posled-ních letech stává velmi populární. Vůbecekologie (ve smyslu ochrany životního pro-středí) samotná se v současnosti hodněpropaguje. Nebylo tomu tak vždy. Dřívejsme se nesetkávali s takovým množstvímvlivů škodících životnímu prostředí, ane-bo se o některých příliš nevědělo. Bohuželdnešní doba a stav životního prostředí sinaléhavě žádají radikální změnu, a to ze -jména v chování člověka. Je nejvyšší časněco změnit. A právě to je cílem ekologic-ké výchovy na školách. Tato snaha se ob -jevuje už i v mateřských školách. Učitelése snaží vést žáky k šetrnému zacházenís přírodou a přírodními zdroji, učí je uvě-domovat si, jaké jsou důsledky nešetrnéhoa lhostejného jednání.

Hlavním impulzem k uskutečnění ná -sledujícího výzkumu byl zájem o to, zda sezákladní školy v Karlovarském kraji po -týkají s nedostatkem vhodných prostor,kde by se žáci mohli plnohodnotně vzdě-lávat v rámci ekologické výchovy, a takéjaký vliv má výuka ekologické výchovy navztah dětí k přírodě. Výzkum byl provedenmetodou dotazníkového šetření. Dotaz-níky rozeslané na vytipované základníškoly jsem směřovala na žáky 1. stupně,otázky byly sestaveny tak, aby jim všichniporozuměli. Žáci společně s učiteli dotaz-níky vyplnili a odeslali zpět k vyhodno-cení. Návratnost dotazníků byla 100 %.Ráda bych na tomto místě poděkovala

všem zúčastněným učitelům a žákům.Hodnotila jsem každou školu a také každýročník zvlášť. Výsledky byly sepsány dotabulek a pro lepší představu graficky zná-zorněny. Každé škole byly výstupy dotaz-níkového šetření stručně slovně komen -továny. Po jejich vyhodnocení jsem proodpovědi na jednotlivé otázky spočítalacelkový výsledek ze všech základních škol,který uzavřel tuto studii.

Kladené otázky� Probíhá na tvé škole ekologická výcho-va? (viz tab. 1 – otázka 1)� Výuka tohoto předmětu probíhá pouzev prostorách třídy a školy? (otázka 2)� Chodíte na výuku i ven? (otázka 3)� Zařazuje tvůj učitel do výuky ekologiehodně zajímavých a zábavných činností?(otázka 4)� Je pro tebe ekologie a ochrana přírodydůležitá? (otázka 5)� Jakou známkou bys ohodnotil/la svůjvztah k přírodě?� Zhodnoť svou práci a aktivitu v hodi-nách ekologie.� Pokud tě napadne, co je na těchto hodi-nách nejzajímavější, napiš to, prosím.

Výsledky dotazníkového šetřeníZ celkového pohledu na výsledky výzkumu86 % žáků dotazovaných škol si myslí, žena jejich škole probíhá ekologická výcho-va, zbylých 14 % předpokládá, že nikoli.

Z odpovědí učitelů víme, že všechny do -tazované školy tento předmět nabízejí. Ně -kde jde o předmět samostatný, častěji sevšak zařazuje jako součást ostatních před-mětů. Výuka ekologické výchovy probíhájednak v prostorách škol a tříd, ale takéčím dál, tím více směřuje přímo do příro-dy, ať už formou vycházek, nebo práce naškolních pozemcích. Převážná většina, tj.90,5 % žáků, potvrdila, že učitelé zařazujído hodin zajímavé a zábavné činnosti, kte-ré vedou k větší aktivitě žáků. Děti jsou takalespoň tímto způsobem pozitivně moti-vovány k nutnosti přírodě pomáhat a chrá-nit ji. Z uvedeného vyplývá další výsle-dek šetření. Pro 91 % žáků je ochranapřírody a ekologie všeobecně důležitá. Natomto zjištění se dá již stavět – tito žácibudou do budoucna jistě přemýšlet tak,aby přírodu co nejméně zatěžovali, a jedosti pravděpodobné, že znalosti budoupředávat svému okolí a později vlastnírodině. Převážná většina, 80–90 % (v zá -vislosti na škole) hodnotí svůj vztah k pří-rodě pozitivně. Bohužel zbylá procentažáků nevidí svůj vztah k přírodě tak klad-ně. Aktivita v hodinách ekologie je zastou-pena procentuálně stejně, tedy 80–90 %žáků napsalo, že jsou v hodinách aktivní.Zbývající žáci se do hodin pravděpo dobněnezapojují. Řešením je mimo jiné zavede-ní více různorodých činností ze strany uči-telů. Záleží však na žácích a na výchověz rodiny, jak zhodnotí čas, který jim školanabízí.

Alena Baníková

Jak probíhá výuka environmentální (ekologické)výchovy na vybraných základních školách Karlovarského kraje

Tab. 1 Celkové hodnocení odpovědížáků všech základních škol z Karlo -varského kraje, které se zúčastnily výzkumu. Konkrétní znění otázek 1–5naleznete v textu. Orig. A. Baníková

Otázka 1 2 3 4 5

ANO 164 87 152 172 173

NE 26 103 38 18 17

Ochranářská biologie neboli biologieochrany přírody (conservation biology)představuje vědní disciplínu zabývající sepéčí o biologickou rozmanitost a využí-vající zákonitosti biologických a jinýchpřírodních a v poslední době stále častějitaké společenských, hospodářských a poli-tických věd. Na jejich poznatcích staví,nebo by měla stavět, v praktické péči o pří-rodní a krajinné dědictví státní i dobro-volná ochrana přírody. Za datum zroduochranářské biologie jako svébytného věd-ního oboru bývá považován r. 1978, kdyse v kalifornském San Diegu uskutečnilakonference na stejné téma, i když některéjejí aspekty se rozvíjely v rámci jinýchnauk mnohem dříve.

Až dosud se na knižním trhu objevilona 130 učebnic ochranářské biologie, při-čemž naprostá většina z nich vyšla ve Spo-jených státech amerických. Liší se nejenrozsahem, ale také úrovní zpracovánía koneckonců i cenou. Českým čtenářůmbiologii ochrany přírody představily pře-klady učebnic jedné z vůdčích osobnostíoboru Richarda B. Primacka (nejnověji Pri-mack R. B., Kindlmann P. a Jersáková J.:Úvod do biologie ochrany přírody, Portál,Praha 2011; viz Živa 2011, 6: CVI).

Chcete-li čtenáři rozumným způsobempřiblížit základy ochranářské biologie,máte tři možnosti. Promyšleně sestavitkolektiv autorů zaměřených na jednotlivéotázky oboru, přemluvit je, aby si na psa-ní našli čas na úkor přípravy článků doimpaktových časopisů, a sehnat odborněa jazykově zdatného redaktora, který sez rozdílných příspěvků pokusí sestavitalespoň trochu čtivou a současně kom-paktní publikaci. Druhým řešením je oslo-vit polyhistora (což je dnes již kritickyohrožený druh) a přesvědčit ho, aby senezáviděníhodné úlohy ujal. Třetí mož-nost představuje stále oblíbenější kombi-nace obou přístupů. Při ní většinu textusepíše jeden nebo několik autorů a na vy -světlení dílčích problémů, zejména pří-padových studií a dalších příkladů z praxe(představených obvykle formou textovýchrámečků), přizvou další experty.

Máme při péči o chráněná území upřed-nostňovat tolik módní ekosystémové služ-by (blíže viz Živa 2008, 1: I–III) na úkorochrany druhů nebo biotopů? Nemělibychom být přece jen tolerantnější k in -vazním nepůvodním druhům, protože je -jich účinná regulace či dokonce odstraně-ní z ekosystému nebývají právě levnouzáležitostí? Může stále se rozšiřující chovmořských živočichů zmírnit tlak na rybíhejna a populace dalších mořských živo-čichů lovených v oceánu, aspoň v případěkomerčně nejvýznamnějších druhů? V čemse vědci zabývající se změnami podnebímýlili a jak obdobným pochybením příště

zabránit? Odpovědět na tyto a řadu dalšíchotázek se snaží američtí odborníci PeterKareiva a Michelle Marvierová, kteří majíza sebou kromě dlouholetého působenív akademické sféře i praktickou zkušenostz činnosti ve státní a dobrovolné ochraněpřírody. Vědu o ochraně přírody proto chá-pou jako souhrn znalostí ochranářské bio-logie a ekologie, a – ať se nám to líbí nebone – také ekonomie, psychologie, socio -logie, politologie, teorie řízení nebo vněj-ších vztahů včetně reklamy.

V první části učebnice se autoři zabývajínaprosto legitimní otázkou, zda a pokudano, proč potřebujeme ochranu přírody.Sympatické je, že kromě ekosystémovýchslužeb zdůrazňují nesporné vnitřní hod-noty přírody. Ba, co víc, přestože Kareivabyl jedním z klíčových hybatelů rozsáh-lého projektu Hodnocení ekosystémů nazačátku tisíciletí (Millenium EcosystemAssessment, MA), který podnítil neutu-chající zájem o instrumentální (utilitární)hodnoty přírody (Živa 2008, 1: I–III), ne -váhal zařadit kapitolu železnou logikoupojmenovávající nemalá úskalí pokusůpřiřazovat přírodě peněžní hodnotu. Narozdíl od jiných ochranářských biologůvěnují Kareiva a Marvierová zvýšenoupozornost vlivu osobní spotřeby a účin-nosti soudobé techniky na přírodní pro-středí. Upozorňují na výsledky sociolo-gických studií, podle nichž štěstí člověkanezávisí jen na tom, kolik sám vlastní, aletaké, jak velký je jeho majetek ve srovná-ní s jinými lidmi, většinou se sousedy.Právě tato skutečnost vysvětluje, pročneuspěje představa záměrné skromnosti,ale i schizofrenii dobře známou z USA,západní Evropy a dalších hospodářskyvyspělých států. Občané na jednu stranuoprávněně chtějí pro sebe a zejména pro

své děti co nejzdravější prostředí, na dru-hou stranu nebývají příliš ochotni se v čas-to nadměrné spotřebě omezit. Proto bývámnohem úspěšnější místo omezování spo-třeby se pokusit ji rozumným způsobempřesměrovat na výrobky šetrné k životní-mu prostředí.

V dalším textu se postupně seznámímes tradičními přístupy péče o přírodnía krajinné dědictví, s územní a druhovouochranou. Protože více než polovina půdyv USA patří soukromým vlastníkům, při-pisují autoři ochraně přírody na privát-ních pozemcích stejnou důležitost jakochráněným územím. Stručně, ale zcelavýstižně je představeno ochranářské plá-nování, jehož cílem je co nejobjektivnějiurčit, jaké části přírody bychom měli chrá-nit přednostně.

Jádro recenzované publikace tvoří pasá-že přibližující aspekty ochranářské biolo-gie uplatnitelné v praxi, jako je genetikamálo početných populací, životaschop-nost populací, hodnocení nebezpečí vy -mizení druhů a následný výběr vhodnýchochranářských opatření, propojenost a pro-stupnost krajiny, repatriace druhů a obno-va ekosystémů, adaptivní péče, monito-rování vybraných složek přírody a ochranapřírody založená na důkazech. Nechybějíani nezaujatě popsané aktuální celosvěto-vé problémy, jako je ničení lesů a velko-plošné odlesňování, hledání rovnováhymezi zemědělskou výrobou a péčí o život-ní prostředí, udržitelnost mořského rybo-lovu, zabezpečení sladké vody pro obyva-telstvo a pro přírodu, invazní nepůvodnídruhy, změny podnebí a v neposlední řaděinformování a vzdělávání veřejnosti i cílo-vých skupin obyvatelstva a získávání je -jich podpory.

Kniha je psána čtivě, místy si autořivypomáhají novinářskými titulky a textoživují četné textové rámečky (boxy). Jakbývá u amerických učebnic dobrým zvy-kem, každou kapitolu uzavírají otázkyk diskuzi. Novinkou se stala podrobně po -psaná zadání, která by měla sloužit stu-dijním skupinám k vypracování kolektiv-ních rešerší či esejů. Kvalitní fotografiejsou samozřejmostí, uživatelé jistě uvítajírovněž slovník základních pojmů.

Za bezesporu největší přednost promyš-lené procházky ochranou přírody 21. stol.považuji základní přístup prostupujícícelou knihu. Na otázky odpovídají autořiúdaji a kvantitativní analýzou, prošpiko-vanou příběhy. Přitom oba mají dalekok předpojatému dogmatismu, fundamen-talismu a alarmismu. Někdy má uživatelna vybranou, jindy se mu na položenouotázku dostane odpovědi „Zatím nevíme.“

Jako v každé jiné publikaci stejného roz-sahu zůstaly v textu drobné nepřesnostinebo opomenutí. V odhadech počtu druhůobývajících naši planetu postrádám studiečeského entomologa Vojtěcha Novotnéhoa jeho českobudějovické školy (str. 29–30).Jedním z nejpropracovanějších a také nej-lépe fungujících modelů podpory a vy užitíobčanské vědy se může pochlubit Švédsko(str. 187). Objektivní diskuze o skutečnémvýznamu biopaliv se týká agropaliv, tedybiopaliv první generace vyráběných zezemědělských plodin (str. 363–364). Při-tom v případě biopaliv druhé a třetí gene-race se nezdá, že bychom se příliš poučili

XVIII živa 1/2013

Jan Plesník RECENZE

Peter Kareiva, Michelle Marvier: ConservationScience. Balancing the Needs of People andNature. O přírodě a lidech – nebo obráceně?

z nedávných deziluzí. Chápu, že název„evropské Amazonie“, tedy národníhoparku Biebrza, je pro Američany učině-ným jazykolamem (str. 402). Ze tří základ -ních modelů vlivu předpokládaných změnpodnebí zmiňují američtí ochranářští bio-logové jen modely klimatické obálky (Cli-mate Envelope Models – CEM), i když uvá-dějí jejich viditelné slabiny (str. 447–448).

Část výtěžku z prodeje publikace budevěnována obnově pobřeží Mexického záli-vu poškozeného požárem ropné plošinyDeep Horizon v dubnu 2010 a následnýmúnikem ropy do prostředí. Hlavním mo -

tem zdařilé knihy se stala myšlenka ne -chránit přírodu, která byla, ale tu, kteráje, a to citlivým vyvažováním potřeb pří-rody a lidí. A o tom pojednává vlastně celáochrana přírody.

Roberts and Company, Greenwood Village, Colorado 2011, 543 str.Internetové knihkupectví amazon.comnabízí publikaci za 77 USD včetněpoštovného.

živa 1/2013 XIX

Alena BaníkováKrásná 1877358 01 Krasnicee: banikova.alena@seznam.cz

Luboš BeranSpráva CHKO KokořínskoČeská 149276 01 Mělníke: lubos.beran@nature.cz

Jiří DrahošAkademie věd ČRNárodní 3110 00 Praha 1e: drahos@kav.cas.cz

Tomáš FérKatedra botaniky PřF UKBenátská 2128 01 Praha 2e: tomas.fer@centrum.cz

Martin FrancMasarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.Gabčíkova 2362/10182 00 Praha 8e: franc@mua.cas.cz

Vladimír HanákKatedra zoologie PřF UKViničná 7128 44 Praha 2e: vhanak@natur.cuni.cz

Daniel Jablonski735 71 Dětmarovice 1065e: jablonski.dan@gmail.com

Petr Jan JuračkaKatedra ekologie PřF UKViničná 7128 44 Praha 2e: scientik@gmail.com

Ondřej KoukolKatedra botaniky PřF UK

Benátská 2128 01 Praha 2e: o.koukol@seznam.cz

Pavel KovářKatedra botaniky PřF UKBenátská 2128 01 Praha 2e: kovar@natur.cuni.cz

Eva Kozubíková-BalcarováKatedra ekologie PřF UKViničná 7128 44 Praha 2e: evikkk@post.cz

Aleš LebedaKatedra botaniky PřF UPŠlechtitelů 11783 71 Olomouce: ales.lebeda@upol.cz

Dana MichalcováÚstav botaniky a zoologie PřF MUKotlářská 2611 37 Brnoe: danmich@sci.muni.cz

Jana NiedobováÚstav zoologie AF MENDELUZemědělská 1613 00 Brnoe: Naaudia@seznam.cz

Jan PlesníkAgentura ochrany přírody a krajiny ČRKaplanova 1931/1148 00 Praha 11 – Chodove: jan.plesnik@nature.cz

Anna PotůčkováKatedra botaniky PřF UKBenátská 2128 01 Praha 2e: annapotuckova@centrum.cz

Karel PrachKatedra botaniky PřF JUBranišovská 31370 05 České Budějovice

Botanický ústav AV ČR, v. v. i.Dukelská 135379 82 Třeboňe: prach@prf.jcu.cz

Jan PrančlBotanický ústav AV ČR, v. v. i.Zámek 1252 43 Průhonicee: jan.prancl@ibot.cas.cz

Edita PriehodováLab. archeogen. Archeol. ústav AV ČR, v. v. i.Letenská 4118 01 Praha 1e: PriehodovaEdita@seznam.cz

Jan RobovskýKatedra zoologie PřF JUBranišovská 31370 05 České Budějovicee: JRobovsky@seznam.cz

Tomáš RothröcklSpráva NP PodyjíNa vyhlídce 5669 02 Znojmoe: rothrockl@nppodyji.cz

Milada ŘehákováZoologická zahrada DěčínŽižkova 1286/15405 02 Děčíne: miladare@seznam.cz

Jiří SimandlNetolická 8370 05 České Budějovicee: simandl.j2@seznam.cz

Tomáš TichýSpráva CHKO Český kras267 18 Karlštejn 85e: tomas.tichy@nature.cz

Václav ZelenýKat. botaniky a fyziol. rostlin FAPPZ ČZUKamýcká 129165 21 Praha 6 – Suchdole: zeleny@af.czu.cz

Kontaktní adresy autorů

21

1 Řeka Yellowstone zůstává nejdelšímneregulovaným vodním tokem v USA(s výjimkou Aljašky) a každoročně zaplavuje okolní pozemky.2 V důsledku ničení původního prostředí a intenzivního lovu pro kůžia maso dosahovala početnost aligátoraamerického (Aligator mississippiensis)v USA v r. 1957 pouze 25 000 jedinců.Po přijetí zákona o ohrožených druzíchv r. 1973 se aligátor stal celostátně chráněným. Dnes jen na Floridě žije 1,5 milionu jedinců a v Louisianě vícenež milion aligátorů. Snímky J. Plesníka

XX živa 1/2013

Drahoš J.: Strategy for the FutureDevelopment of the Academy of Sciences of the Czech RepublicIn connection with the completion of theevaluation process for research activitiesat our institutes for 2005–09, we have de -voted a great deal of time to discussions ofthe future direction of AS CR. The funda-mental aim is to raise the scientific per-formance of AS CR and its institutes bycreating a coherent programme for AS CRas a whole, reflecting current trends inworld science and development of know-ledge and at the same time reacting to theessential social challenges in science andresearch. I perceive the preparation of theStrategy as a continuation of the shift indirection taken after the extraordinary Aca-demy Assembly in June 2009, when its exis -tence was in jeopardy for the first time inthe modern history of the Czech Republic.Priehodová E.: The Remote Past in Central Europe – the Testimony of Mitochondrial DNAAccording to the human mitochondrialDNA (mtDNA) phylogeny, European firstbranches seem to be more than 50 000years old and may have originated in theNear East. MtDNA has also revealed howthe composition of the European genepool changed in association with the LastGlacial Maximum 20 000 years ago whenthe European population retreated intosouthern refugia and how after the amelio -ration of the climate some 15 000 years agoit re-colonized northern regions. The con-tribution of “Neolithic” mtDNA lineagesin Central Europe has been determined asrelatively small and agriculture probablyspread more by the acculturation of indi-genous inhabitants.Koukol O.: Tell me, Where you Grow,and I will Tell you What you are LikeOur information about the ecology anddistribution of particular fungal specieshas for a long time been based only onobservations of fruit bodies and sporula-ting structures in the field and on identi-fication of isolated fungal strains. Recentdevelopments in molecular methods andtheir routine use in mycology have re -vealed that some fungi may colonize diffe-rent substrates than originally supposed.On the other hand, other fungi colonizetheir typical habitats in localities that areenormously distant from each other. Somefungi may not be easily assigned to a singleecological group, as they change variouslife styles during their life cycle.Fér T.: Plant Dispersal in Rivers – DNA StudyMolecular approaches have allowed for thestudy of plant dispersal in the catchmentarea of the River Elbe. Plants dispersed bywater (Bur-reed, Pond Lily) migrated main-ly unidirectionally along streams. Disper-sal among river systems was also detec-ted and is more common among plants

with wind dispersal (Common Reed, Cat-tail). Clonal dispersal does not seem to beas common in the studied species as pre-viously suggested.Prančl J.: Water-starworts: Inconspi -cuous Aquatic Plants with StrikinglyDiverse Reproductive StrategiesWater-starworts (Callitriche) are some of themost common and yet largely overlookedaquatic plants in European flora. They arecharacterized by overall reduction of theplant body and also exhibit an extraordina-ry phenotypic plasticity in response to envi-ronmental changes, which makes the star-wort species very difficult to determine. It isthe only genus known to possess all threetypes of pollination: by air, on the water sur-face and under water, in addition to someunique self-fertilization mechanisms.Potůčková A., Stančík D.: The Origin of Latin American Flora Hidden in DNA: the Role of Gondwana I.The concept of plate tectonics acceptedduring the 20th century fundamentally al -tered general opinion on the origin of LatinAmerican flora. South America formeda part of the ancient continent Gondwana,which had a unique flora. The separationof South America finished about 100 mil-lion years ago led to the isolation of its flo-ra until the formation of the Isthmus of Pa -nama about three million years ago. Thecurrent disjunctions of widely distributedtropical taxa originated after this disrup-tion. However, recent studies based onmolecular clock approaches show that themigration of biota between South Americaand the rest of the world occurred repeated -ly even before the closure of the Isthmus.Rothröckl T.: Prokůpek’s Landscapesfrom Here and ThereThis article presents a notable Czech photo -grapher Bohumír Prokůpek (1954–2008)and his work. Prokůpek focused in hisoeuvre on the Czech landscape and natureof our national parks and protected areas.His last great theme was the remaininguntouched nature and its contrast withman-made landscape.Beran L.: Unusual Site of the Asian ClamThe Asian Clam (Corbicula fluminea) is na -tive to the south-eastern part of Asia andhas been introduced to other continentsincluding Europe. In the Czech Republic itwas found in 1999 and is currently knownfrom the Elbe River and lower parts of se -veral tributaries (Ohře, Vltava). An un -usual site with the occurrence of this inva-sive bivalve was found in 2009. A concretecanal conducting water from the sedimen -tation basin of the Mělník coal power sta-tion is inhabited by a large population.The density of its population was estimatedto 1 045 – 4 224 living specimens/1 m2.Niedobová J., Hula V., Košulič O.: EmptySnail Shells and the Secrets they HideThis article summarises our knowledge ofoverwintering spiders in land snail shellsin the Czech Republic. The results of twostudies, based on the survey of more than32 000 shells of 5 species, confirmed thatmany spider species considered rare ac -tually overwinter in shells, often in largenumbers. The most important records in -clude Phaeocedus braccatus, Euryopis quin -queguttata, Sitticus penicillatus, Cheira-canthium pennyi and Ch. montanum.

Simandl J.: Iranian Longhorn Beetles of the Genus PurpuricenusThe article summarises recent knowledgerelated to the diversity, bionomy and distri-bution of species of the genus Purpuricenus(Coleoptera, Cerambycidae) in Iran. Somepreviously less known occurence data andecological notes are briefly mentioned.Kozubíková-Balcarová E.: BiologicalInvasions and Parasites – the Story of Crayfish and Crayfish Plague North American crayfish species such asthe Spiny-cheek Crayfish and the SignalCrayfish are examples of invasive animalswith an ability to carry and transmit a di -sease lethal to their relatives from otherparts of the world. The disease called thecrayfish plague and caused by Aphano-myces astaci (Oomycetes) may eradicatewhole populations of the indigenous Euro -pean crayfish. The disease is known in Eu -rope from the 19th century and despiteintensive research it is still one of the mainfactors endangering indigenous crayfish.Řeháková M., Řehák V.: The DinagatCloud Rat – Rediscovery and a NewCzech NameCloud rats are the largest murid rodentsendemic to the Philippines. The DinagatCloud Rat (Crateromys australis), conside-red to be potentially extinct, was redisco-vered in the north of Dinagat Island after37 years from its first discovery and scien -tific description. We have also proposeda new Czech name. The species is now lis-ted as critically endangered. All cloud ratsare threatened by the destruction of theirnatural habitats by logging and mining.Targeted protection is therefore essentialfor their survival.Robovský J., Hrubý J.: Ernst Schäferand Tibet – A Scientific Adventure as a Part of Nazi PoliticsErnst Schäfer (1910–92) was a Germanzoologist, collector and explorer who isprimarily known for his three pioneeringexpeditions to Tibet, which was virtuallyclosed to science well into the second halfof the 20th century. The third expedition,in 1938–39, was rather controversial as itbecame a part of Nazi propaganda and itsgoals were not purely scientific.Jablonski D.: Taman Negara – Amphi -bians and Reptiles of the LowlandTropical Forest in Continental MalaysiaMalaysia is one of the twelve biologicallyrichest and the most species diverse statesin the world. One of the biggest naturalattractions of continental Malaysia is theworld’s oldest lowland tropical forest inthe Taman Negara National Park. The spe-cies diversity of amphibians and reptilesof the Taman Negara are presented.Juračka P. J., Ječmíková A., Černý M.:Science is Still BeautifulIn 2012, the Science Is Beautiful competi-tion run by Charles University in Prague,Faculty of Science and its supportive webwww.prirodovedci.cz, made it to its fourthyear. The scope is to show beauty andaesthetics revealed by scientific research,either via photography, illustrations orcomputerized visualisations of naturalphenomena. In the last year, a new Disco-very category opened the competition tothe students and teachers of secondaryand elementary schools.

Summary