Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie

Básničky dětí 5. třídy

Anna Tvrdoňová Psychologie – speciální pedagogika

3. ročník – 2007/2008

OBSAH:

1. ÚVOD .................................................................................................................................... 2

2. HISTORIE VÝZKUMU...................................................................................................... 2

3. ROZBORY JEDNOTLIVÝCH BÁSNIČEK..................................................................... 2

4. ANALÝZA A PRVNÍ ZÁVĚRY....................................................................................... 14

5. VZTAH BÁSNIČEK K LITERÁRNÍM (FOLKLÓRNÍM) ŽÁNRŮM ....................... 14

6. PŘIŘAZENÍ BÁSNIČEK K ŽÁNRŮM .......................................................................... 15 6.1 BÁSNIČKY ŽÁNRU ŘÍKADLA............................................................................................. 15

6.1.1 Obecný charakter žánru říkadla............................................................................... 15 6.1.2 Znaky říkadla........................................................................................................... 15 6.1.3 Portréty básniček - říkadel....................................................................................... 16 6.1.4 Hlavní znaky básniček zařazených do žánru říkadla .............................................. 26

6.2 BÁSNIČKY JAKO ZVLÁŠTNÍ FORMY ŘÍKADLA, TZV. ŠKÁDLIVKY....................................... 26 6.2.1. Obecný charakter žánru škádlivky ......................................................................... 26 6.2.2 Znaky škádlivek ...................................................................................................... 26 6.2.3 Hlavní znaky básniček zařazených do žánru škádlivek .......................................... 29

6.3 BÁSNIČKA ŽÁNRU SMĚŠNOHRDINSKÉHO EPOSU............................................................... 29 6.3.1 Obecný charakter žánru směšnohrdinského eposu.................................................. 29 6.3.2 Znaky žánru směšnohrdinského eposu.................................................................... 29

6.4 BÁSNIČKA ŽÁNRU LIDOVÉ PÍSNĚ ..................................................................................... 30 6.4.1 Obecný charakter žánru lidové písně ...................................................................... 30

6.5 BÁSNIČKA ŽÁNRU HRDINSKÉ PÍSNĚ ................................................................................. 31 6.5.1 Obecný charakter žánru hrdinské písně .................................................................. 31

6.6. ŽÁNR MEDAILÓNU .......................................................................................................... 32 6.6.1 Obecný charakter žánru medailón .......................................................................... 32 6.6.2 Znaky žánru medailón............................................................................................. 32

7. VÝSLEDKY........................................................................................................................ 33

8. ORÁLNÍ CHARAKTER JAZYKA ................................................................................. 35

9. ZÁVĚR................................................................................................................................ 36

9. LITERATURA ................................................................................................................... 37

10. PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 38

1

1. ÚVOD

Ve své práci se věnuji tvorbě a podobám básniček dětí 5. třídy základní školy. Žánr básniček je mezi dětmi vesměs neoblíbený a je považován za žánr složitý. Nároky jsou kladeny obzvláště na formální stránku básničky. V této práci ověřuji předpoklad, že děti 5. třídy již mají určitý koncept toho, jak má básnička vypadat, ačkoliv jim teoreticky tento žánr doposud nebyl přestaven. S básničkami se setkávají již od raného dětství v podobě různých říkanek a básničky mají uvedené i v učebnicích českého jazyka a čítankách. Děti mají koncept, že se básničky rýmují a že se člení na verše.

2. HISTORIE VÝZKUMU Během měsíců prosince a ledna školního roku 2006/2007 jsem docházela na

pozorování do 5. třídy s rozšířenou výukou jazyků na běžné základní škole v Hranicích. Tuto školu jsem si vybrala proto, že jsem na ni sama chodila, a také proto, že většinu zdejších učitelů znám. Vedení školy a učitelé mi vyšli maximálně vstříc. Navštěvovala jsem hodiny českého jazyka - slohu. Zejména jsem se zajímala o písemnou tvorbu dětí a jejich práci s písemným textem. Během rozhovoru s paní třídní učitelkou jsme narazily na téma tvorby básniček. Zajímalo mě, zda se děti s básničkami setkávají pouze pasivně v čítankách či už je samy i píší. Paní učitelka mi nabídla materiál, který děti vytvořily v rámci projektu eTwinning.

Vzdělávací aktivita eTwinning je součástí programu eLearning. Jejím cílem je podporovat spolupráci evropských škol, které komunikují prostřednictvím internetu. Partnerskou institucí pro ZŠ v Hranicích se stala ZŠ na Slovensku a vytvořily projekt zvaný „Poznaj me sa“. Úkolem první části projektu pojmenovaného „Naše třída“ bylo představit spolužáka pomocí básničky. Je nutné poznamenat, že děti se na práci nijak nepřipravovaly a ani ve škole neproběhla žádná přípravná cvičení. Děti psaly básničky samy ve svém volném čase a neprošly úpravou paní učitelky. Až je měly hotové, zadaly je do počítače do příslušné složky. Děti tedy měly psát o kamarádovi pro někoho jiného. Básničky měly jejich kamarády reprezentovat. Jak se ale nakonec ukázalo, vypadalo to, jakoby básničky psaly samy pro sebe, jakoby směřovaly „dovnitř“ jejich společenství a vztahů, a ne „vně“, jak bylo původně naplánováno. Lze tedy říci, že se jedná o „básničky o kamarádovi pro kamaráda“.

3. ROZBORY JEDNOTLIVÝCH BÁSNIČEK Sesbírala jsem 23 básniček od žáků páté třídy. Básničky napsalo třináct dívek a devět chlapců. Autorkou básniček Janička I. a Janička II. je stejná žákyně. Abych mohla s materiálem dále pracovat, bylo nutné vzít jednu básničku po druhé a pokusit se podat její popis a sledovat charakteristiky. Ve svém rozboru básniček jsem se zaměřila na počet slok a veršů, počet slov ve verši, typ verše, druh rýmu, formální úpravu básničky, rytmus, návaznost veršů. Kromě toho jsem se snažila u některých básniček vystihnout i rysy, které byly zajímavé a odlišné od jiných, a to například délka básničky, námět, případná inspirace jiným textem. Dalším krokem bylo zamyšlení nad společnými a opakujícími se rysy básniček. Vyvstala také otázka, zda je možné na základě určitých kritérií básničky nějakým způsobem roztřídit. V následující části se tedy věnuji básničkám jednotlivě, rozebírám je a všímám si jejich charakteristik.

2

AĎULKA Aďulka je moje kámoška, Je chytrá jak opička. Také je s ní velká sranda, Srdce buší když tančí tanga. Tak to je naše Áďa, Co já ji mám tak ráda.

- verše mají čtyři až pět slov - zřetelný rým sdružený (párový), tj. a a b b. Všechny končí na písmeno a. - autorka jakoby nejdříve hledá k poslednímu slovu verše rýmující se slovo a pak teprve

vytváří následující verš. Slovo si i přizpůsobuje, aby zapadlo do rýmu. Př. Sranda - tanga (tango)

- první sloka má čtyři verše, druhá sloka jen dva - zřejmě jen nahodilé rýmy, které nemají skutečnou výpověď o kamarádovi

BÁSEŇ O TERCE Moje milá Stellina O půl šesté ještě spinká. Zatím já jdu do školy, Ona dělá úkoly. Někdy i v písemkách má problémy Potom doma chodí o berly

- Terka jméno, Stellina přezdívka - rýmy nejsou zřetelné: Stellina - spinká, problémy - berly - jedna sloka o šesti verších (tři až šest slov ve verších) - rytmus je zpočátku pravidelný, ke konci se vytrácí

DANEK Dankův život Bylo to už dávno kdysi, V bídě žil a v bídě zemřel, Když se kluk narodil v porodnici, Přesto o něm každý věděl, Pojmenovala ho jménem, Než ulehne do věčného spánku, Které si jeho máma nachystala radši předem. Vzpomene si na svého tat‘ku. To jméno bylo nádherné, Dobře vypadal a chytrý byl, Jak pro něho stvořené, Přesto mě jen hodně bil, Kdyby byl náhodou holka, A tak skončilo jeho působení na planetě Jmenoval by se Andulka. Zemi, A to jenom kvůli mé lenosti, Chtěla to jméno ještě trochu předělat, Protože o něm nechci psát další blbosti. Ale táta řekl ne,ne nic s tím nedělat, Tak jeho jméno zůstalo Danek, A hle,přichází jeho nový tchánek,

3

Podal mu malé autíčko, A oslovil ho tkaničko, Vyrostl z něho dobrý fotbalista, Ale někdy se chová jako kulturista. Když vyrostl do puberty, Dostal od své drahé tety, Něco ke svému novému povolání, To potom bylo machrování. Před klukama ve fotbale, Vytahoval se pak stále, „já mám počítač xp no to teda hledíte“ Konečně je dospělý, Náš hrdina vyspělý, Hraje fotbal závodně, Ale chová se odporně. Ale on se napravil, A splnil si svůj velký cíl, Napsal o sobě prezentaci, A už hraje v české reprezentaci. Potom bude mít hodně dětí, A ty mu budou říkat tati, Když ten nejmladší udělá první bobeček, Daniel Siegel bude už dědeček Když udělá svatbu dítěte, Pojištˇovna zavolá tak plat‘te, Danek řekne na splátky,a už si oblíká tepláky.

- báseň se vymyká ostatním básním - sedm slok (šest slok o čtyřech verších), rýmování párové a a b b - pravidelná struktura básničky: každá sloka má čtyři verše - úvod šesté sloky: slovo „zemřel“ přeskočilo do první sloky. Má být: „V bídě žil a

v bídě zemřel“ - přizpůsobení slova do rýmu: Danek – tchánek - možný předpoklad částečné inspirace a využití, případně včlenění nějakého textu

z čítanky či knihy. Př. „bylo to už dávno kdysi“ „V bídě žil a v bídě“ „Než ulehne do věčného spánku“

- verše na sebe významově navazují, stejně tak sloky - vymyká se nejen stavbou, ale i námětem. Jde jakoby o životní příběh od narození do

smrti, podobnost se ságou či genealogií. - v první části básničky rozvíjí téma jméno: „pojmenovala ho jménem, které si jeho

máma nachystala radši předem“; „jmenoval by se Andulka“; „oslovil ho tkaničko“ - lze říci, že jde o „agresivní“ báseň, neboť autor svého kamaráda zesměšňuje: „kdyby

byl náhodou holka“, „jmenoval by se Andulka“; „a hle přichází jeho nový tchánek“

4

- v závěru autor vystupuje z příběhu: „a to jenom kvůli mé lenosti, protože o něm nechci psát další blbosti“

- vysoká forma (sága, genealogie) se setkává s nízkým obsahem (spíše parodie na ságu, fraška)

DOMINIK Dominik je dobrý kluk, Zpívá dobře jak Petr Muk. Taky hraje dobře fotbal, Nikdo by se mu nevyrovnal.

- jednoduchá báseň o jedné sloce - pravidelný rytmus: čtyři až pět slov ve verši - rým sdružený a a b b - verše na sebe navazují - jasná, strohá vizitka - autor má přesnou představu, nepoužívá zbytečných slov

HANIČKA JE SUPER HOLKA Hanička je super holka, je to moje kámoška, ráda čte a ráda kreslí, Také jí to dobře myslí. Na flétnu je přebornice, kamarádů má však více!!!!!

- sloka má šest veršů o čtyřech slovech, prostřední verš má pět slov - rytmus je pravidelný - rýmy jsou zřetelné, sdružené - opět stručná vizitka s jasnou představou autorky - básnička oslavného charakteru

JANIČKA I. Byla jedna Janička, co na zahrádce trhala jablíčka. Ráda čte a dobře se učí, v zimě jí nezebou uši. Má maminku, co peče skvěle, Koláče, dorty a tak dále. Maluje přímo mistrovsky, mohla by jít na mistrovství. Tak tohle je Janička, co na zahrádce trhala jablíčka. Takhle hodná je Janička, že když přijde kočička, tak se hezky posadí

5

a kočičku pohladí. Ale někdy by mohl nastat problém, kdyby přišel pes a byl veliký jak les. To by se mohl vykadit a okolí tohoto výtrusu zasmradit. Ale naše Janička, je velmi chytrá holčička. Ta hlazení kočičky nechá a už pro Breece One Touch spěchá. Provoní toto okolí, až v nose tě zabolí. Výtrusy psa pak uklidí, a čeká tam na lidi. Pak, když přijdou lidi, říkají si, co to vidí? Nebo spíš, co čichají, v koloně se šťouchají. Pak jde domů Janička, a bere s sebou vajíčka. Přesto není slepička, protože je šikovná jak opička a roztomilá jako kočička. Knížek už přečetla habaděj, hlavně těch, co mají zajímavý děj. To protože, jak už jsem se zmínila, čte ráda, knížku má za kamaráda. Ale nemyslete si, že nemá jiné kamarády. Vždyť všichni rozumní lidé ji mají jako kamarádku rádi, vyběhne na kopec a je svěží v čase, po jakém i vytrvalý běžec v hrobě leží. Jejího kamarádství si každý cení, jelikož je prostě k nezaplacení. Když podruhé přijde kočička, tak granule jí dá Janička. Když potřetí přijde, mlíčko už jí pod čumákem řídne. No, jde poznat, že zvířata má ráda, třeba číču můžeme zapsat jako dalšího kamaráda. Potom zase na zahrádku přijde, kdo? No přece Janička. Ale tentokrát nejde trhat jablíčka, tentokrát jde hrušky trhat, a nebude časem mrhat. Do pěti minut je otrhané má. Nebojte se! Přijďte za ní! Ona vám jistě nějaké dá. Když jde trhat švestičky, úsměv nemá maličký. Už má docela hlad,

6

a proto jednu švestku do košíku, druhou švestku do pusy, maminka k ní potom přijde a okusí, jeden nebo dva kusy. Janička má živobytí skvělé, i když život je někdy na potvoru. Ale i tak vím, že nikdo by ji neposlal do řitního otvoru. Stejně Janička si takové chování nezaslouží, vždyť jen po prožitém životu touží. Tak takhle skvěle se má Janička, a tímto končí moje básnička.

- báseň se vymyká - je formálně rozdělena na dvě části, které však mohou zastupovat více slok - text plyne. Lze si ale všimnout určitých pasáží, které jakoby čtenáře vrací na začátek

nebo slouží jako refrén. Př. „Byla jedna Janička“, „Takhle hodná je Janička“- je to něco jako repetice v písničkách

- i význam se „stáčí do kruhu“, a to prostřednictvím „trhání jablíček“ v úvodu a v závěru „ trhání i jablíček, pak hruštiček a švestiček“. Dále se nám v průběhu básničky také stále vrací „kočička“

- využívá osvědčeného rýmu „Janička – jablíčka“, ke kterému se průběžně po rozvinutí děje vrací

- kontrast hovorových výrazů jako „zasmradit, vykadit“ se zdrobnělinami „jablíčka, švestičky, maličký, kočička“ apod.

- verše na sebe navazují, rým je sdružený a zřetelný - ve srovnání s ostatními básničkami je básnička výjimečně dlouhá

JARDA Můj soused se jmenuje Jarek, ale někdo mu říká párek. Je to celkem špekatec, a není to žádný sportovec. Je to celkem kamarád, a jako bručouna ho nemám vůbec rád. To je konec básničky, o Jardovi Zimovi.

- čtyři sloky po dvou verších, rytmus docela pravidelný - rým a a b b, zřetelný (kromě poslední sloky) - autor zesměšňuje jméno: „Jarek – párek“ - nelichotí kamarádovi ani tím, když o něm říká, že je špekatec - autor si asi nevěděl moc rady, jak udělat závěr: „to je konec básničky o Jardovi

Zimovi“

7

KATEŘINA Kačík naše Kateřina, pro kterou je škola dřina. Dobře se učí a dobře kluky mučí. Má krásné vlasy a někdy pouští i škaredé hlasy. Je to má kámoška, co v lavici se mnou sedí a pořád se na Michala Buksu hledí. Dobře jí to myslí a nemá mysly syslí. HEJ, HEJ, HEJ, Kateřina je Nej!

- nepravidelné dělení veršů. Buď přesahují na druhý řádek nebo jsou dva verše v jednom řádku, tj. vnitřní verš

- rytmus je nepravidelný - rým sdružený - na konci pokřik, který vybízí ke skandování - zdá se, že nejdříve hledá vhodné slovo do rýmu s prvním veršem, pak teprve tvoří celý

verš. Lze to vidět na tom, že významově na sebe verše moc nenavazují. Př. „má krásné vlasy a někdy pouští i škaredé hlasy“. „Dobře jí to myslí a nemá mysly syslí“

- básnička není rozdělena na sloky

JANIČKA II. Janička je hodná holka, vůbec nikdy nezlobí, v žákovské má samé biče, vzorně dělá úkoly. Má umělecké nadání, pro kreslení a zpívání, když dostane špatnou známku, ihned si ji opraví. Má dlouhé hnědé vlasy, úsměv plný krásy, je hubená a vysoká, oči hnědé má. Ve vyučování se nebaví, kamarádku nezradí, dobře se s ní kamarádí, všichni ji mají rádi.

- pravidelný rytmus - čtyři sloky o čtyřech verších, které mají nejčastěji čtyři slova - rým spíše sdružený (i když první sloka bez rýmu, pak už se to rýmuje, ale přeci jen

rým a rytmus není až tak zřetelný) - velmi lichotivá básnička - jde o obsahově srozumitelnou výpověď o kamarádce

8

KRISTINKA JE KAMARÁD Kristinka je kamarád ,má ji totiž každý rád.učí se nám anglicky a v žákovské má jedničky.často si povídá a přitom se usmívá.se sestrou křečka chovají a hnědé vlasy mají.nejraději spí v posteli a sní o mejdanu s přáteli .ale i ten sen se ukončí jak přijde den.

- jedna ze dvou básní, co jsou napsány v celých řádcích. Básnička tedy není rozdělena do slok

- verše se přesto rýmují, rým sdružený

KUBA Kuba dělá kánojistiku, chodí do vítvarky, Kuba bydlí na Zbrašově, do školy jezdí autem ze školy zas autobusem. Nebojte se zvládne to i klusem.

- verše nejsou pravidelné, ani nejsou odděleny do typického uspořádání básniček - významově na sebe verše nenavazují - chce popsat kamaráda, ale nenachází verš - text se rýmuje až na závěr

MICHAL Michal umí hrát fotbal dobře se učí je to dobrý kamarád proto ho má každý rád.Jeho nejlepší kamarád je Vašek.A to byl náš Michálek Co umí hrát fotbálek

- nepravidelná struktura, verše nejsou od sebe odděleny, tzn. že nejsou na jednom řádku, ale přesahují do dalšího

- rým je sdružený, ale ne zcela zřetelný - opět stručná vizitka kamaráda - verše na sebe významově navazují

O LINDĚ Kolo je Lindy vášeň a o ní je tahle báseň. Na křesle leží kocourek a jmenuje se mourek. Ale i někdy kocourka nechá a na závody spěchá. Až závody skončí, ona medajle nosí. Pak něco dobrého smlsne a v křesle hned na to usne. Najde-li někde kus papíru,

9

napíše básničku na míru. Prostě holka v pohodě, úsměv má vždy v zásobě.

- není rozdělena do slok, i když by mohla být. Básnička plyne. - rým je velice zřetelný, sdružený (a a b b). Zdá se, že je i lehce tvořený - verše o třech až pěti slovech - básnička má pravidelný rytmus - výstižná vizitka oslavného charakteru

RADKA KŘENKOVÁ JE CHYTRÁ JAK ILONA CSÁKOVÁ Radka Křenková je chytrá jak Ilona Csáková, Pěkně píše, krásně kreslí,ještě líp však také myslí. Očka má hnědé,vlasy má černé a tváře růžové. Nosí gatě všeho druhu a dobře zahání nudu. Králíky ráda má však jednoho doma také má. Nemá ráda krupici,ráda nosí čepici. Jedním slovem je prostě skvělá, A je to moje kamarádka dobrá =) !!!!!!!!!!!!

- čtyři sloky po čtyřech verších, které jsou psány ve dvou řádcích - rým je sdružený - rýmující se verše jsou vždy v jednom řádku, tudíž to není klasická „básničková“

struktura - vnitřní verš - spíš hledá vhodný verš („gatě všeho druhu a zahání nudu“ – významově nesouvisí)

RÍŠA Ríša to je velký borec, Kdyby nebyl, byl by konec. Někdy dostane pětičky, Někdy zase jedničky. Ríša píše někdy hezky, Někdy ale né moc hezky. To je ten náš Ríša borec, Když už je, tak není konec.

- dvě sloky o čtyřech verších - verše mají pravidelný rytmus - tři až pět slov ve verši - přizpůsobení slova do rýmu: „pětičky – jedničky“ - na konci jakoby „smyčka“, která nás zase vrací na začátek: „To je ten náš Ríša borec,

když už je tak není konec.“

10

SPOLUŽAČKA SIMONKA 1.Spolužačka Simonka, to je naše šikulka. Ve škole vždy kreslívá, nikdo jí to nezazlívá. 2.Matiku a zpívání, tak to zvládne levou zadní. V češtině je prostě hvězda, francouzštinu taky pozná. 3.Ve škole se dobře učí, učení ji ale mučí. Doma dělá bezva šou, Místo sdílí se Sašou. 4.Na fotce mi kryje záda, neboť mě má asi ráda. Na hlavě má chocholku, na zadečku bambulku. 5.Ráda chroustá mrkvičku, potom ještě ředkvičku. Nakonec to spláchne čajem a jde domů kroutit pasem. 6.Večer skoukne večerníček a šup rychle do dupaček. Potom už jde rychle spát, aby mohla ráno vstát !!!

- šest slok o čtyřech verších, rytmus je pravidelný - sloky jsou očíslovány, připomíná to sloky v písničkách, které bývají očíslovány - rým je sdružený - slovo na konci sloky je zvýrazněno. Možná to tak viděla v čítance, kde se názorně

demonstrovalo rýmující se slovo SPOLUŽAČKA LIDUNKA

1.Lidunka je super holka, prý chtěla být kdysi polka. Je malá a má ráda zajíčky, Často si zpívá písničky. 2.Chtěla by vyhrát POPNOTU, nad hlavou vidět kometu. Šikovná,hodná,zábavná, doma šest sourozenců má.

11

3.Miluje je moc a moc a přeje jim DOBROU NOC !!! Tak to je naše super holka, co chtěla být kdysi polka.

- tři sloky o čtyřech verších, pravidelný rytmus - sloky opět očíslovány jako sloky v písničce - opět smyčka na konci, která nás má vrátit na začátek: „Tak to je naše super holka, co

chtěla být kdysi polka.“ - rým na úkor významu (super holka co chtěla být kdysi polka)

ŠTĚPÁN SPURNÝ Štěpán Spurný fotbalista, Je to brankář i šachista. Někdy chrlí vtipy, Jako nějaká balista. Když si něco umane, Nic co dělá není marné, Navíc jestli něco zvládne, Raduje se,říká:“pane!“ Vždy když něco zahraje, Ať už hraje fotbal,nebo prostě florball, Vždy když něco vyhraje, Je to jako vše zlaté.

- tři sloky o čtyřech verších - rytmus je pravidelný - náznaky rýmu střídavého (a b a b). Př. zahraje – vyhraje v poslední sloce - s rýmem ale bojuje, není tak zřetelný

TA NAŠE RYBKOVÁ NIKOLKA Ta naše Rybková Nikolka, Není žádná POPELKA!!! Má přezdívku rokerka, Že je malá může říct jen sardinka. Často mívá zlomenou ruku, Že jsem barbie říká si v duchu. Já mám na to jiný názor, Radím vám dejte si na ní POZOR!!! Přesto je to fajn holka, Nemůže pochopit jak se mohla tančit polka. Říká že je to trapný tanec, RYBA není savec. Je to kamarádka moje ona si o mě myslí svoje!!!

- básnička není členěná do slok

12

- rým je sdružený - rytmus není úplně pravidelný - v posledním řádku jsou dva verše v jednom řádku, předtím co řádek to verš

TA NAŠE SAŠA MÁ PŘEZDÍVKU BARBIE Ta naše Saša má přezdívku barbie Všichni kluci ji mají rádi. Byly časy kdy rvali jsme si vlasy. Teď už je to mezi námi dobré Jsme prostě suprové. Saša je taková vyžle Koupila si nové lyže Konec!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

- báseň není členěná do slok, rytmus není moc pravidelný, počet veršů je lichý - užívá rým sdružený - umocněný závěr básničky slovem „konec“ s vykřičníky

TAK TOHLE JE TERKA Tak tohle je Terka , Ovšem kluci ji přezdívají maják nebo veverka. Tahle naše Terka,je štíhlá,vysoká a hezká. Nejlepší kamarádku Stellu má, A stou už se od mala zná. A tím končí tato báseň Má ráda vířivku a lázeň

- stručná básnička, není rozdělena do slok - rytmus je nepravidelný - čtyři až sedm slov ve verši, počet veršů je lichý - rým sdružený

VAŠEK Vašek velký sportovec, nemá moc rád makovec. Dobře se učí, Kamarád je taky dobrý a tucák z něj bude velký.

- rým není zřetelný (kromě prvních dvou veršů) - rytmus není pravidelný - lichý počet veršů

13

VOJTA Vojta je dobry fotbalista ale ne moc dobry šachista .Damu hraje rád a pak si řekne co a jak pudu na strom pak zas dolu a tak dále do úhonu . Až umře tak rakev bude mít líbeznou a květinu stříbrnou

- stručná básnička napsaná v celých řádcích - místy chybí diakritika - zdá se, že se autor inspiroval nějakým textem: „a tak dále do úhonu, rakev stříbrnou a

květinu líbeznou“ - významově to moc nenavazuje

4. ANALÝZA A PRVNÍ ZÁVĚRY

Po zamyšlení nad jednotlivými znaky básniček se ukázaly společné charakteristiky. Co se týká formy, jsou ve většině případů básničky zřetelně členěny do veršů a slok. Verše se také vesměs rýmují. Prokázalo se tedy, že děti mají v převážné většině základní koncept básničky. Zároveň se ale objevily také jisté výjimky. Několik básniček nevykazuje zřetelné rýmovaní ani členění textu do veršů. Jiné se výrazně odlišují svým rozsahem a námětem, jiné chudým informativním obsahem.

Po analýze sesbíraného materiálu lze popsat typickou básničku. Verš převážně obsahuje čtyři slova a nejčastěji má sloka čtyři verše. Dalším významným rysem je vlastní jméno kamaráda objevující se v úvodním verši básničky. Tento rys můžeme najít u všech básniček z našeho vzorku.

Z pohledu námětu a obsahu básniček se některé básničky ukázaly jako stručné vizitky kamaráda. Jasně se projevilo také školní zadání úkolu a jeho vztah ke školnímu prostředí. Dokazuje to tématika školní úspěšnosti, a to v podobě veršů: „ráda čte a ráda kreslí“ nebo „ráda čte a dobře se učí“. Jako frekventované lze označit i popsání kamaráda z pohledu vnějšího vzhledu (vlasy, oči, výška) a jaké oblečení kamarád nejraději nosí. Pak občas děti připojí i nějakou typickou zvláštnost (jakému sportu se věnuje, v čem vyniká, co nemá nebo má ráda apod.). Můžeme sledovat, že když si žáci neví rady, nechají se inspirovat textem, který již dříve četly. Neostýchají se ho pak zapracovat do své básničky. Nebo také jen tak volí vhodná slova do veršů bez jakékoli významové souvislosti.

Poslední verše často slouží jako závěr, který shrnuje osobní vztah autora básničky ke kamarádovi (vesměs pozitivní). Buď básničky svého nositele oslavují nebo ho nějakým způsobem zesměšňují.

5. VZTAH BÁSNIČEK K LITERÁRNÍM (FOLKLÓRNÍM) ŽÁNRŮM

Po zpracování rozboru básniček jsem se zamyslela nad nápadnými rysy některých básniček, které vybízí k tomu, aby se říkaly či vesele skandovaly spíše než jen četly. Vyvstala otázka možné souvislosti této tvorby dětí s folklórem.

Básničky jsem se tedy pokusila rozřadit k různým žánrům. Jelikož se v básničkách jasně projevují rysy folklórního charakteru, jedná se spíše než o žánry literární o žánry folklórní.

14

Mezi zmiňované folklórní rysy patří odvážné asociace, kdy děti hbitě přechází mezi myšlenkami a vytváří kvůli rýmu nová slova. Můžeme také sledovat, jak pomocí rýmu spojují nejrůznější věci. V dětském folklóru hraje významnou roli i opakování důležitých pojmů, zdrobnělé výrazy, princip náhody a bezprostřední vztah k životu. Rým se neukazuje jako literární obratnost, ale jako čistě účelové fonetické prostředky k upoutání pozornosti.

Pravidelný rytmus básniček a náruživá tendence ho dodržovat nabídl podobnost básniček s říkankami. Ironický a jízlivý tón některých básniček zase poukázal na určitou míru popichování a zesměšnění kamaráda, což odpovídá žánru škádlivky. Další se vymykají svou délkou a odlišným námětem. Jiné básničky jsou naopak obsahově chudé a vykazují nezájem o zpracování úkolu.

6. PŘIŘAZENÍ BÁSNIČEK K ŽÁNRŮM Básničky jsem rozřadila k folklórním žánrům podle společných charakteristik, a to k žánrům říkadla, škádlivky, směšnohrdinského eposu, lidové písně, hrdinské písně a medailónu. U každého žánru jsem sledovala znaky, které jsou pro básničky daného žánru společné a které odůvodňují jejich zařazení do určité kategorie. Také jsem se pokusila zachytit, kterými znaky se od jiných žánrů odlišují. Každá básnička má v kategorii svého žánru portrét, ve kterém básničku rozebírám, sleduji její znaky a odůvodňuji přiřazení k danému žánru.

6.1 Básničky žánru říkadla 6.1.1 Obecný charakter žánru říkadla Říkadlo je žánr dětského folklóru, založený na převaze rytmické složky básně nad jejím významem. Říkadla slouží určitým specifickým funkcím a potřebám dětského světa, jako je například rozdělování úloh – rozpočitadla, dobírání si kamaráda – škádlivky. Jejich úkolem je také rytmicky doprovázet dětskou činnost. 6.1.2 Znaky říkadla Pro žánr říkadla je tedy zcela zásadní rytmus. Rytmus není příkrasou, ale samotnou podstatou věci. Tomuto pravidlu ustupují veškerá pravidla gramatiky. Jde hlavně o rytmický proud celého verše. V dětských říkadlech se rytmus projevuje mocným a triumfálním skandováním1. Přílišné ulpívání na rytmu vede někdy i k destrukci slova. Rytmus tvoří zákonité pravidelné opakování stejných či podobných zvukových prvků nebo jejich seskupení. Je výsledkem jedinečných potřeb vznikajících v procesu tvorby, prosazuje se v něm autorův záměr. Ve verších se ukazuje přitažlivost rýmu a v mnohých říkadlech se projevuje až náruživá rýmovačnost. Jakmile se děti jednou rozrýmují, vpěchují pak na své veršíky kdeco. Rýmem se spojují nejrozmanitější věci a téměř kotrmelci přechází od jedné myšlenky k druhé2. Vznikají tak časté deformace jazyka a jazykové neologismy3. Dle Štěpána (1977, str. 245) jsou neologismy nová slova a výrazy, které vznikají ze stylových potřeb, někdy 1 Čapek (1971, str. 88-89) 2 Bartoš (1949, str. 109) 3 Leščák, Sirovátka (1982, str. 153)

15

k originálnímu vyjádření. Neologismy jsou typické pro aktualizace, porušování vžitých norem a konvenčnosti. 6.1.3 Portréty básniček - říkadel V následujících portrétech jednotlivých básniček, které spadají do žánru říkadel, se zabývám rytmem, typem verše a provedením verše. Z hlediska rytmu se soustředím na metriku, čili rytmickou organizaci básniček. Hledám rytmický impulz. Rytmický impulz je určité kritérium přítomnosti rytmu. Je to působení rytmické řady, které vyvolává očekávání, že rytmická organizace textu nebude pozměněna a bude se dále opakovat. Rytmus může být dán pravidelným počtem slabik ve verších. Rytmus se ale také může realizovat konstantním počtem přízvučných slabik, přičemž počet slabik nepřízvučných ani jejich pozice nejsou nějak omezeny. K určení rytmu nám praktickou pomůckou může být hlasité skandování. Vyhodnocení veršového rytmu lze graficky vyjádřit. U každé básničky uvádím tabulku. Sloupce označují pořadí slabiky ve verši, řádky pořadí verše. Přízvučnou slabiku budu označovat / a nepřízvučnou – . Poté se snažím rozdělit rytmus veršů do taktů. Rytmické důrazy jsou v říkadlech kladeny s určitou gramatickou libovůlí. Každé slovo tedy může mít několik přízvuků. Nezáleží na počtu slabik, což je trochu v rozporu s klasickým slovním přízvukem. Přízvuk tedy na druhou stranu nemusí určovat slovo samotné, nýbrž rytmicita celého verše4. Dále se zabývám rýmem v básničce. Rým je souzvuk slov rozdílného významu, obvykle se objevuje na konci verše. Za rým se zpravidla považuje až souzvuk půldruhé slabiky. Dále se zaměřuji na provedení rýmu. Tj. zda je rýmové spojení pociťováno jako banální (často užívané) či originální, anebo významově motivované, nebo spíše ozdobné. Všímám si i spojování veršů ve vyšší rytmické útvary, sloky. Sloka spočívá v ustáleném opakování počtu veršů. Aďulka Aďulka je krátká básnička o šesti verších. První čtyři verše tvoří první sloku, zbylé dvouverší je samostatné. Vyniká pravidelným rytmem, ale obsah básničky výrazně pokulhává. Je banální. Dovídáme se, že Áďa je chytrá, je s ní legrace. Verš „srdce buší když tančí tanga“ je spíše zautomatizované spojení, které ji napadlo, když hledala rýmující se slovo ke slovu „sranda“. Když se z pohledu rytmické stránky básničky nejprve zaměříme na délku verše, čili na počet slabik ve verši, zjistíme, že rozpětí počtu slabik ve verších není veliké. V této básničce byl konstantní rytmický impulz sledu 9 - 7 - 8 slabik narušen posledním veršem, který má sedm slabik. Kdyby měl slabik osm, byla by rytmická linie zcela pravidelná. Odchylku jedné slabiky ale můžeme považovat za zanedbatelnou a označit tak básničku z pohledu délky verše za pravidelně zvukově organizovanou.

1. verš: devítislabičný 2. verš: sedmislabičný 3. verš: osmislabičný 4. verš: devítislabičný 5. verš: sedmislabičný 6. verš: sedmislabičný

4 Leščák, Sirovátka (1982, str. 153)

16

Z pohledu přízvučných slabik se rytmus jasněji rýsuje až v druhé polovině básničky. Celkově lze ale říci, že je pravidelný, neboť se pohybuje v rozmezí dvou až čtyř přízvučných slabik ve verši s tím, že převažují tři přízvučné slabiky ve verši. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Celkový

počet přízvučných slabik ve verši

1 / - - - / - / - - 3 2 - / - - / - - 2 3 / - - - / - / - 3 4 / - / - - / - / - 4 5 - / - / - / - 3 6 - / - / - / - 3 Rozborem na takty zjistíme rozpětí tří až pěti taktů ve verši. Jakmile si básničku hlasitě předříkáme, rytmus se jasně ukáže. Aďul / ka je / moje / kámoš / ka 5 Je chyt / rá jak / opič / ka 4 Také / je s ní / velká / sranda 4 Srdce / buší když / tančí / tanga 4 Tak to je / naše / Áďa 3 Co já ji / mám tak / ráda 3 Když se zaměříme na rýmy, zjistíme že jsou dvouslabičné a tříslabičné. Rým ve verších končí lehkou dobou (kámoška - opička; Áďa - ráda), takže převažuje rým ženský. Rým je koncovkový a díky tradičnímu umístění na koncích veršů je koncový. Z hlediska proudu veršů je sdružený. Použití rýmu v této básničce lze považovat za banální. Autorka je pod tlakem formy, že se to musí rýmovat. Obsah není zas tak důležitý, hlavně aby se to rýmovalo. Všechny rýmy jí vychází pěkně, končí shodně na samohlásku a. Ví, jak má básnička formálně vypadat. První sloka je zřetelné čtyrverší a druhou slokou o dvou verších jasně ukazuje, co bylo zadáním úkolu. Svým ulpíváním a upřednostňováním rýmu nad obsahem ji lze jasně zařadit do žánru říkadla. Spolužačka Simonka Spolužačka Simonka je už na první pohled formálně dokonalá básnička o šesti slokách s pravidelným počtem čtyř veršů. Když se zaměříme na rytmus, zjistíme, že délka verše je pravidelná. Střídají se osmislabičné a devítislabičné verše ve vyváženém poměru 12:12. I zmapování přízvučných a nepřízvučných slabik odhalí rytmickou pravidelnost. Počet přízvuků ve verších kolísá od dvou do pěti s větší frekvencí tří a čtyř přízvuků ve verši.

17

Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - - - / - - 2 2 / - / - / - - 3 3 / - - / / - - 3 4 / - / - / - - - 3 5 / - - - / - - 2 6 / - / - / - / - 4 7 / - - - / - / - 3 8 / - - - / - / - 3 9 / - - - / - / - 3 10 / - - - / - / - 3 11 / - / - / - / 4 12 / - / - / - - 3 13 / - - - / - / - 3 14 / - / / / - / - 5 15 / - - / / - - 3 16 / - - - / - - 2 17 / - / - / - - 3 18 / - / - / - - 3 19 / - - / / - / - 4 20 / - / - / - / - 4 21 / - / - / - - - 3 22 / - / - / - - - 3 23 / - / - / - / 4 24 / - / - / - / 4 Rozborem taktů se ukáže zcela konstantní rytmus o čtyřech taktech ve verši v celé básničce. 1.Spolu / žačka / Simon / ka, 4 to je / naše / šikul / ka. 4 Ve ško / le vždy / kreslí / vá 4 nikdo / jí to / nezaz / lívá 4 2.Mati / ku a / zpívá / ní 4 tak to / zvládne / levou / zadní 4 V češti / ně je / prostě / hvězda 4 francou / zštinu / taky / pozná 4 3.Ve ško / le se / dobře / učí 4 uče / ní ji / ale / mučí 4 Doma / dělá / bezva / šou 4 Místo / sdílí / se Sa / šou 4 4.Na fot / ce mi / kryje / záda, 4 neboť / mě má / asi / ráda. 4

18

Na hla / vě má / chochol / ku 4 na za / dečku / bambul / ku 4 5.Ráda / chroustá / mrkvič / ku 4 potom / ještě / ředkvič / ku 4 Nako / nec to / spláchne / čajem 4 a jde / domů / kroutit / pasem 4 6. večer / skoukne / večer / níček 4 a šup / rychle / do du / paček 4 Potom / už jde / rychle spát 4 Aby / mohla / ráno / vstát!!! 4 Střídá se ženský (záda - ráda) a mužský rým, ve kterém připadá slovní přízvuk na poslední slabiku verše (kreslívá - nezazlívá, učí – mučí, bezva šou - se Sašou). Rým je tradičně koncový a koncovkový. Rým je asi nejoriginálnější ze všech básniček. Převážně splňuje podmínku rozsahu rýmu o délce slabiky a půl. Básnička Spolužačka Simonka má jasný charakter říkadla. Rytmus je nejzřetelnější ze všech básniček. Formálně je žánr říkadla dokonalý, přitom je to totálně umělé. Rytmus je pro ní tou nejdůležitější věcí. Zajímavá je grafická úprava. Sloky má očíslované. To připomíná spíše písničku než básničku. Poslední slovo ve sloce je tučně zvýrazněno. Možná to tak viděla v čítance, kde byly zdůrazněny rýmující se slova. Kateřina Básnička Kateřina není dělená na sloky. Autorka se nezaobírala grafickou úpravou básničky. Není zde ztotožnění verše s „krátkými řádky“. Občas má jeden verš na řádku, ale také se objevuje rým vnitřní, čili souzvuk slabik uvnitř verše. V prvním dvouverší se objevuje přesah, kdy jeden verš přesahuje z jednoho řádku do druhého. Obsah básničky je banální. Je omezen pouze na školní prostředí. Rytmus z hlediska délky veršů báničky Kateřina kolísá v rozsahu od čtyř slabik k osmi slabikám ve verši, žádná délka verše nemá převahu. Přízvučné slabiky ve verši kolísají od dvou do pěti. Nelze vypozorovat pravidelnější rytmus. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - / - / - - - 3 2 / - - - / - / - 3 3 / - - / - 2 4 - / - / - / - 3 5 / / - / - 3 6 - / - / - / - - / - 4 7 / - - / - - - / - - / - / - 5 8 - / - - / - - - / - / - 4 9 / - / - / - 3 10 - / - / - / - 3

19

11 / / / 3 12 / - - - - / 2 V rozdělení básničky na takty lze najít rytmickou pravidelnost. Takty se pohybují od dvou až do sedmi taktů ve verši. Jasnou převahu mají verše o čtyřech a třech taktech. Pokud si básničky odříkáme ve skandovaném rytmu nahlas, ukáže se, že kromě rytmického výpadku ve verších „Je to má kámoška, co v lavici se mnou sedí a pořád se na Michala Buksu hledí“ je básnička rytmicky pravidelná. Jde o žánr rytmického říkadla. Kačík / naše / Kate / řina 4 pro kte / rou je / škola / dřina 4 Dobře / se / učí 3 a dobře / kluky / mučí 3 Má / krásné / vlasy / 3 a někdy / pouští i / škaredé / hlasy 4 Je to / má / kámoš / ka co / v lavici / se mnou / sedí 7 a pořád se na / Michala / Buksu / hledí. 4 Dobře / jí to / myslí 3 a / nemá / mysly / syslí 3 HEJ / HEJ / HEJ 3 Kateřina je / Nej! 2 Provedení rýmu lze považovat za banální. Upíná se na rým. Je vidět, že první slovo z rýmového páru ovlivňuje druhé, a tím nejen stavbu, ale i význam celého dalšího verše. Dokonce si slova do rýmu přizpůsobuje (myslí – syslí), což je ukázka deformace jazyka kvůli stylistickým potřebám. Nezabývá se grafickou úpravou, není zda žádné členění do slok, ani verše nejsou zřejmé. Má nutkání nejen spojovat verše, ale i to, co se má rýmovat spojkou a, ačkoliv jí to vlastně narušuje celý rytmus a spád básničky. Průběh básničky je těžkopádný, ale všechno zachránila závěrem, který nás snadno strhne ke skandování HEJ HEJ HEJ, Kateřina je NEJ. Díky tomu, že zde nad významem převažuje rytmická složka, která ale například v porovnání s básničkou Spolužačka Simonka není až tak zřetelná, lze básničku Kateřina zařadit do žánru říkadla. Hanička je super holka Hanička je super holka je krátká nečleněná básnička o šesti verších. Rytmus z pohledu délky verše je vyjma druhého sedmislabičného verše konstantně osmislabičný. Z hlediska přízvučných slabik je pozoruhodné, že první a pátá doba ve verši je vždy přízvučná, doby sudé jsou nepřízvučné. Rytmický činitel naznačuje linii 3 – 3 – 4 – 4. Pátý verš tuto linii narušuje pouze dvěmi přízvučnými slabikami. Odchylka jedné slabiky je ale zanedbatelná. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkový

počet přízvučných slabik ve verši

1 / - - - / - / - 3 2 / - / - / - - 3 3 / - / - / - / - 4

20

4 / - / - / - / - 4 5 / - - - / - - - 2 6 / - - - / - / - 3 Pokud básničku rozebereme na takty, ukáže se rytmus jako zcela pravidelný. Každý verš má shodně čtyři takty. Hanič / ka je / super / holka, 4 je to / moje / kámoš / ka, 4 ráda / čte a / ráda / kreslí, 4 Také / jí to / dobře / myslí. 4 Na flét / nu je / přebor / nice, 4 Kama / rádů / má však / více!!!!! 4 Provedení rýmu je banální. Rým sdružený, koncový a koncovkový. Autorce se podařila trefně zrýmovaná básnička. Kamarádku jen oslavuje, jak je to super holka, jak je šikovná a chytrá a že má spoustu kamarádů. Jednoznačně ideál. Svou jasnou rytmicitou odpovídá charakteru říkadla. Štěpán Spurný Štěpán Spurný je básnička přehledně členěná do tří slok po čtyřech verších. Obsahem je to však básnička banální. Rytmus z pohledu délky veršů se dá brát jako velmi pravidelný, neboť délky veršů se pohybují v rozmezí od šesti do osmi slabik ve verši. A to tak, že z celku dvanácti veršů je šestislabičný jeden, sedmislabičných je pět a osmislabičných veršů je šest. Sledování rytmického prvku z hlediska přízvučných slabik: Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - / - / - - - 3 2 / - / - - / - - 3 3 / - / - / - 3 4 / - / - - / - - 3 5 / - / - / - - 3 6 / / / - / - / - 5 7 / - / - / - / - 4 8 / - - - / - / - 3 9 / - / - / - - 3 10 / - / - / - / - / - / - 6 11 / / / - / - - 4 12 / - / - / / - 4 Ze začátku se autorovi dařilo držet rytmus třemi přízvučnými slabikami ve verši. Ale uprostřed básničky se to už rozjelo a rytmus pak není tak pravidelný. Stále si ale zachovává rozpětí tří až šesti přízvučných slabik ve verši.

21

Dělení na takty: Štěpán / Spurný / fotba / lista, 4 Je to / brankář / i ša / chista. 4 Někdy / chrlí / vtipy, 3 Jako / nějaká / bali / sta. 4 Když si / něco / uma / ne, 4 Nic co / dělá / není / marné, 4 Navíc / jestli / něco / zvládne, 4 Radu / je se / říká/ pane 4 Vždy když / něco / zahra / je, 4 Ať už / hraje / fotbal / nebo / prostě / florball, 6 Vždy když / něco / vyhra / je, 4 Je to / jako / vše zla / té. 4 Na základě rozboru taktů můžeme říci, že kromě dvou veršů o třech a šesti taktech, je básnička rytmicky pravidelná o čtyřech taktech. Provedení rýmu je banální, někdy dokonce rým vypadne (vtipy - balista). Rým se omezuje pouze na poslední slabiku. Díky zřejmému pravidelnému rytmu a banálnímu provedení rýmu a námětu, můžeme básničku Štěpán Spurný jasně přiřadit k žánru říkadla. O Lindě Básnička O Lindě není graficky upravená do slok. Má čtrnáct veršů. Lze zachytit jakousi významovou linku. Autorka přechází mezi verši s významem, není zde jen asociace na základě rýmu, která převládá u většiny básniček. Například z třetího a čtvrtého verše si dále bere téma kocourka, pak přechází s tématem závodu. Rytmus z pohledu délky veršů se pohybuje od šesti do devíti slabik. Převažuje sedmislabičný verš. Nelze sice vypozorovat konstantní rytmický impulz, ale rozpětí počtu slabik není veliké. Hledání rytmického činitele z hlediska rozboru veršů na přízvučné slabiky ukáže rytmus pravidelný. Kromě jednoho verše se přízvučné slabiky ve verších vyskytují v počtu tří a čtyř slabik. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - - / - / - 3 2 - / - - / - / - 3 3 / - - / - / - - 3 4 - / - - - / - 2 5 / - - / - / - - / - 4 6 - - / - - / - 2 7 / / - - / - 3 8 / - / - - / - 3 9 / / - / - - / - 4 10 - / - / / - / - 4

22

11 / - - / - / / - - 4 12 / - - / - - / - - 3 13 / - / - / - - 3 14 / - / / / - - 4 Při hledání rytmu z hlediska taktů se ukáže, že rytmus je kromě dvou veršů pravidelný, a to o třech taktech. Kolo je / Lindy / vášeň 3 a o ní je / tahle / báseň. 3 Na křesle / leží / kocourek 3 a jmenu / je se / mourek. 3 Ale i / někdy / kocourka / nechá 4 a na závody / spěchá. 2 Až zá / vody / skončí, 3 ona / medajle / nosí. 3 Pak něco / dobrého / smlsne 3 a v křesle hned / na to / usne. 3 Najde-li / někde kus / papíru, 3 napíše / básničku / na míru. 3 Prostě / holka / v pohodě, 3 úsměv / má vždy / v zásobě. 3 Provedení rýmu se nezdá být zcela zautomatizováno a dokonce se mi jeví, že je i motivováno významem, jak jsem již uvedla výše. Můžeme sledovat v první části básničky, že verše na sebe navazují. Pojítkem mezi verši se stává kocourek a pak závody. Jde o rýmovaný a rytmicky pravidelný jasný portrét kamarádky. V první půli básně má tendenci spojovat verše, které k sobě patří spojkou a. Využívá slov kocourek a závody k napsání dalšího verše, k odpíchnutí. Vrací se jí téma křeslo, které se objevilo v první polovině básničky. Rytmus jednotlivých veršů je vesměs pravidelný (hlavně v druhé polovině básničky. Už asi věděla jak na to). Text nečlení do slok, vše plyne. Verše jsou ale jasné. Pozitivní představení kamarádky, oslavuje ji. Ríša Básnička Ríša je dokonale formálně upravená básnička o dvou slokách o čtyřech verších. Obsah je ale silně banální. První a poslední dvouverší je s menší obměnou vlastně stejné a ve zbylých verších se opakují slova někdy (celkem čtyřikrát) a hezky (dvakrát). Délka veršů je kromě jednoho osmislabičná, tudíž lze vypozorovat pravidelný rytmus. Pokud jde o přízvučné slabiky nejčastěji se vyskytují ve verších tři, ve dvou verších jsou přízvučné slabiky čtyři. Je zajímavé, že ve všech verších je první slabika vždy přízvučná, druhá vždy nepřízvučná. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - - - / - / - 3 2 / - / - / - / - 4 3 / - / - - / - - 3

23

4 / - / - / - - 3 5 / - / - / - / - 4 6 / - - - / - / - 3 7 / - - - / - / - 3 8 / - - - / - / - 3 Rozbor na takty ukázal zcela pravidelný rytmus o čtyřech taktech. Ríša / to je / velký / borec 4 Kdyby / nebyl / byl by / konec 4 Někdy / dostane / pěti / čky 4 Někdy / zase / jedni / čky 4 Ríša / píše / někdy / hezky 4 Někdy / ale / né moc / hezky 4 To je / ten náš / Ríša / borec 4 Když už / je tak / není / konec 4 Provedení rýmu je zcela nenáročné. Rým borec - konec se nám objevuje dvakrát, další rým tvořený stejným slovem hezky je zcela triviální. I ostatní rýmy jsou velmi jednoduché (borec – konec, pětičky – jedničky, hezky – hezky, borec - konec). Rozbor na takty potvrdil, že jde o rytmus zcela pravidelný. Zřetelně se tedy setkává vysoká forma s nízkým obsahem. Rytmus je velmi důležitý. Jasný žánr říkadla. Spolužačka Lidunka Sloky básničky Spolužačka Lidunka jsou očíslovány. Stejně jako i u básničky Spolužačka Simonka jsou některá slova (teď už nejen ty poslední ve sloce) tučně zvýrazněna. První a poslední dvouverší je s mírnou obměnou téměř totožné, rým je zcela stejný (holka-polka). Díky jasné převaze osmislabičného verše (8x) lze vypozorovat rytmickou linku. Dvakrát se objevuje sedmislabičný verš a jednou deseti a devítislabičný verš. Z pohledu sledování přízvučných slabik je rytmický činitel zcela konstantní. Pravidelně se ve verších objevují tři přízvučné slabiky (kromě jednoho verše, který má čtyři). Jediná básnička, kde se objevuje pravidelný počet přízvučných slabik ve verších. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - - - / - / - 3 2 - / - - / - / - 3 3 - / - - - / - / - - 3 4 / - - / - / - - 3 5 / - - / - / - - 3 6 / - - / - / - - 3 7 / - - / - / - - 3 8 / - - / - - - / 3 9 / - - - / - / 3 10 - / - - / - / 3

24

11 - / - / - / - / - 4 12 - / - - / - / - 3 I rozborem básničky na takty se ukáže zcela zřejmý konstantní rytmický činitel. Ve všech verších je takt stejný. Lidun / ka je / super / holka 4 prý chtě / la být / kdysi / polka 4 Je ma / lá a má / ráda / zajíčky 4 Často si / zpívá / písni / čky 4 Chtěla by / vyhrát / POPNO / TU 4 nad hlavou / vidět / kome / tu 4 Šikovná / hodná / zába / vná 4 doma šest / souro / zenců / má 4 Milu / je je / moc a / moc 4 a pře / je jim / DOBROU / NOC 4 Tak to je / naše / super / holka 4 co chtě / la být / kdysi / polka 4 Provedení rýmu v básničce je nenáročné. Dvakrát se nám objevuje rýmová dvojce holka - polka. Zbylé rýmy (popnotu – kometu, zábavná - má) nejsou ani zřetelné. Rytmus je úplně pravidelný a vysoce převyšuje nenáročný obsah básničky. Formálně zcela dokonalá básnička. Jasný charakter říkadla. Báseň o Terce Básnička Báseň o Terce má šest veršů, není členěná do slok. Pouze jedna rýmová dvojce (školy – úkoly) splňuje podmínky shody ve slabice a půl. U dalších dvou dvojic rým není jasný (Stellina – spinká, problémy – o berly). Rytmus z hlediska délky verše není pravidelný (7 – 8 – 7 – 7 – 10 – 9). Převažuje ovšem verš sedmislabičný. Pokud sledujeme přízvučné slabiky, tak se rytmus ukáže jako velmi pravidelný, neboť se střídá počet přízvučných slabik ve sledu 3 – 4 – 4. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - / - / - - 3 2 / - / - / - / - 4 3 / - / / / - - 4 4 / - / - / - - 3 5 / - - / - - / / - - 4 6 / - / - / - / - - 4 Když si básničku rozebereme na takty, ukáže se pravidelný rytmus o čtyřech taktech, které naruší až závěrečné dvouverší o pěti taktech.

25

Moje / milá / Stelli / na 4 O půl / šesté / ještě / spinká. 4 Zatím / já jdu / do ško / ly, 4 Ona / dělá / úko / ly. 4 Někdy i / v písem / kách má / problé/ my 5 Potom / doma / chodí o ber / ly 5 Provedení rýmu je banální, odbyté. Na posledním rýmu je vidět, že zde rýmování není motivováno významem (poslední dva verše spolu nijak nesouvisí). 6.1.4 Hlavní znaky básniček zařazených do žánru říkadla Hlavními znaky básniček z našeho vzorku, které lze přiřadit k žánru říkadel, je tedy silná rytmičnost, která je kladena s gramatickou libovůlí. Nezáleží ani tak na počtu slabik či přízvucích slov, ale jde o rytmus celku. Obsah básniček je převážně banální, pokleslý, a to právě na úkor rytmu a rýmu. Ze stylových potřeb se objevuje deformace slov, zřejmý je rytmický impuls, odvážné asociace (skoky mezi tématy), skandování. Rytmus dětských říkadel se nepočítá na slabiky, nýbrž na takty bez ohledu na počet slabik. Říkadla často svádí ke skandovanému přednesu.

6.2 Básničky jako zvláštní formy říkadla, tzv. škádlivky

6.2.1. Obecný charakter žánru škádlivky Zvláštní formy říkadel, tzv. posměšky neboli škádlivky, děti používají jako satirické veršovanky na křestní jména, činnosti, tělesné zvláštnosti, jiné etnika a národy 5 . Děti si bystrým okem všímají všelijakých drobných vad a nedostatků, které jsou pak předmětem jejich kousavých satirických říkadel. A nemá–li v nemilost upadlý chlapec či děvče něco nápadného do sebe, chytne se protivník jeho jména, aby ho zrýmoval v nějaký pamfletek6. Škádlivky chtějí pozlobit, vysmát se, škádlit a dobírat si. 6.2.2 Znaky škádlivek Jelikož jsou škádlivky formou říkadel, tak i zde má rytmus svou váhu. Není už ale stěžejní záležitostí tak, jak tomu bylo u říkadel. Autoři se už více zaměřují na obsah, a proto jde rytmus někdy stranou. U říkadel tomu bylo naopak. Ve většině případů se neudrží a mizí právě na úkor snahy autora vyjádřit se. Odlišuje se tedy hlavně svým tematickým zaměřením, které můžeme shrnout pod „dobírání si kamaráda“. Vysmívá se jménu, vzhledu, povahovým vlastnostem. Patří jsem i stručné oslavné básničky, neboť stručné oslavování vede ke karikatuře. Je zaměřen na popichování a poštuchování kamaráda. Tím, že se autor spíše zaměřuje na to něco vyjádřit, uniká někdy nejen rytmus, ale i rým. V básničkách lze vypozorovat, že se všechny děti shodly v tom, že v prvním verši uvedly křestní jméno toho, o kom ta básnička je. Jde tedy o básničky na půl škádlivé a na půl oslavné, neboť nejen, že škádlí, ale také vyzdvihují a upozorňují na přednosti kamaráda.

.

5 Leščák, Sirovátka (1982, str. 150) 6 Bartoš (1949, str. 135-136)

26

Jarda Básnička Jarda je členěná do čtyř slok, které jsou tvořeny dvěmi verši. Pokud si básničku rozdělíme na rytmické takty, převládají čtyři takty ve verši, což poukazuje na určitou pravidelnost. Rytmus ale vypadne v závěru básničky. Můj / soused se / jmenuje / Jarek 4 ale někdo mu / říká / párek 3 Je to / celkem / špeka / tec 4 a není to / žádný / sporto / vec 4 Je to / celkem / kama / rád 4 a jako bručouna ho / nemám / vůbec / rád 4 To je / konec / básni / čky 4 o Jardovi / Zimovi 2 V básničce o Jardovi vidíme, jak si autor dělá legraci z kamarádova jména (Jarek – párek), všímá si toho, že vůbec nesportuje (není to žádný sportovec) a utahuje si z toho, jak se to odráží na jeho tělesné kondici (je to celkem špekatec). A přestože někdy bručí a je asi protivný, je to přeci jen jeho kamarád. V této básničce autorovi nezáleží na tom, co předchází rýmu. Hlavní je, že se to rýmuje. Čili je také pod silným tlakem formy. Je zde zřejmý charakter škádlivky. Ta naše Rybková Nikolka Básnička Ta naše Rybková Nikolka není členěná do slok, skládá se ze čtrnácti veršů. Poslední dvouverší uvádí na jediném řádku. Tvorba básničky byla už nejspíše motivována významem, neboť mezi jednotlivými verši lze najít významové pojítko. Na úkor toho se nám z básničky poněkud vytratil rytmus. Autorka si z kamarádky utahuje. Je hlavně zaměřena na její jméno, konkrétně příjmení Rybková a celou básničku nám tak prolíná linie ryby (Rybková, sardinka, ryba není savec). Včleňuje i poučení ze školy, které se jí ustálilo: Ryba není savec. Je vidět, že je pod tlakem formy. Ví, že v básničce se to musí rýmovat. Námět a obsah je sice nic moc, ale všechno může zachránit rým (přesto je to fajn holka, nemůže pochopit jak se mohla tančit polka. Říká, že je to trapný tanec, ryba není savec). Grafickou úpravu autorka moc neřeší. Nerozděluje text zřetelně na verše ani na sloky a verš je místy vnitřní nebo přesahuje do dalšího řádku. Básnička má charakter škádlivky, neboť hlavní linií je výsměch jménu kamarádky. Ta naše Saša má přezdívku barbie Text není graficky upraven na sloky. Básnička se skládá ze sedmi veršů, přitom „Byly časy kdy rvaly jsem si vlasy“ je verš vnitřní. Rytmus podle rozboru na takty se rozpíná od dvou do čtyřech taktů ve verších. Rým je jinak zřetelný, ale banálně provedený. Je klasicky na koncích veršů, výjimkou je pouze v jednom případě verš vnitřní, jak jsem již uvedla výše. Na první přečtení je zřejmý charakter škádlivky. Utahuje si z její přezdívky (barbie) a i z toho, jak vypadá po fyzické stránce (vyžle). Má problémy se zakončením básničky. Nutkání konec jasně vymezit tučným napsáním KONEC s vykřičníky. Ta naše / Saša má / přezdívku / barbie 4 Všichni / kluci ji / mají / rádi 4 Byly / časy 2

27

kdy rvali / jsme si / vlasy 3 Teď už je to / mezi námi / dobré 3 Jsme prostě / suprové 2 Saša je / taková / vyžle 3 Koupila si / nové / lyže 3 Dominik Básnička Dominik je krátké čtyřverší. Na první pohled oslavná básnička. Svou stručností ale oslavování sklouzlo ke karikatuře. Svým námětem je škádlivá. Je to, že někdo zpívá jak Petr Muk pocta nebo výsměch? Patří zrovna Petr Muk mezi idoly dnešních dětí? Když vezmeme v úvahu v jakém kontrastu jsou dovednosti zpívání a hraní fotbalu, řekla bych, že jde o poznámku ironickou a náš hrdina bude spíše vynikat ve fotbale než ve zpěvu. Když se podíváme na rytmus z pohledu délky verše, zjistíme, že rozpětí slabik ve verších není veliké. První verš je sedmislabičný, druhý a třetí osmislabičný, čtvrtý je devítislabičný. Když se zaměříme na rytmický činitel z úhlu přízvučných slabik, zjistíme že první a poslední verš má tři přízvučné slabiky, prostřední dva mají přízvučné slabiky čtyři. Což poukazuje na pravidelnost. Tabulka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Celkový

počet přízvučných slabik

1 / - - - / - / 3 2 / - / - - / - / 4 3 / - / - / - / - 4 4 / - / - - / - - - 3 I rozdělení do taktů ukáže zcela jasný pravidelný rytmus o čtyřech taktech ve verši. Domi / nik je / dobrý / kluk, 4 Zpívá / dobře jak / Petr / Muk. 4 Taky / hraje / dobře / fotbal, 4 Nikdo / by se mu / nevy / rovnal. 4 Rytmem připomíná říkadlo. Co se týče námětu, na první pohled básnička kamaráda oslavuje, ale po úvaze se nám to spíše ukáže jako karikatura. Proto bych básničku Dominik zařadila do žánru škádlivek. Je rýmovaná, rytmicky pravidelná. Terka Terka je krátká básnička o sedmi verších. Nemá grafickou úpravu, není členěná do slok. Rytmus básničky není pravidelný. Můžeme to již vysoudit z velkého rozpětí počtu slabik v jednotlivých verších, a to od šestislabičného verše až k šestnáctislabičnému verši. V jednom případě má rýmující se verše v jednom řádku. Námět je jednoduchý, zdá se, že je to rychle odbytý úkol. V úvodní části se posmívá vzhledu kamarádky (pravděpodobně je vysoká a možná má i velké zuby) neboť zdůrazňuje její přezdívky, které se vážou ke vzhledu (maják, veverka). Veverka může být také rýmovačka na její jméno (Terka – veverka). Projevuje se nutkání autorky jasně vymezit závěr básničky (a tím končí tato báseň). I poslední verš je motivován nalezením rýmového slova lázeň ke slovu báseň.

28

Rozbor na takty neukáže pravidelný rytmus jako u ostatních básniček. Autorka se tudíž zaměřila převážně na své vyjádření a rytmus lehce pokulhává. Tak tohle je / Terka 2 Ovšem kluci ji / přezdívají / maják nebo / veverka 4 Tahle naše / Terka je / štíhlá /vysoká a / hezká 5 Nejlepší / kamarádku / Stellu má 3 A stou už se / od mala / zná 3 A tím končí / tato / báseň 3 Má ráda vířivku a / lázeň 2

6.2.3 Hlavní znaky básniček zařazených do žánru škádlivek Básničky žánru škádlivek si hravým a jízlivým způsobem utahují z kamarádova jména a všímají si kritickým okem jeho fyzických znaků. Svou formou jsou to hlavně básničky krátkého rozsahu. Rytmus básničky je vesměs pravidelný. Zatímco u říkadel je rytmus základním prvkem, u škádlivek v některých momentech ustupuje rytmus před obsahem do pozadí. Touha autora vyjádřit se, vysmát se, popíchnout, tak převážila nad rytmickou pravidelností a v některých pasážích tak vzal rytmus za své.

6.3 Básnička žánru směšnohrdinského eposu

6.3.1 Obecný charakter žánru směšnohrdinského eposu

Směšnohrdinský epos je parodický žánr. Zesměšňuje výpravným rámcem v jádru malicherné a nicotné skutky postavy a děje kolem ní. Žánr směšnohrdinského eposu je využíván k satirickým cílům. Předpokládá záporné hodnocení skutečnosti, viděné z výsměšného nadhledu. 6.3.2 Znaky žánru směšnohrdinského eposu Autor se nezabývá rytmem ani úpravou. Skutečností, že kamaráda zachycuje v ne zrovna nejlepším světle, se podobá žánru škádlivky. Na druhou stranu ale tím, že rytmus zde není zřetelný a básnička je o mnoho rozsáhlejší, spadá do žánru eposu. Od ostatních se také odlišuje faktem, že kamaráda nezachycuje v obecném přítomném pohledu či momentálním rozpoložení, ale snaží se zobrazit jeho cestu životem. Od vysokého žánru eposu uhýbá tím, že zachycuje triviální okamžiky života hrdiny. Danek Básnička Danek vyniká v sesbíraném materiálu ještě spolu s básničkou Janička I. svým rozsahem. Ve srovnání s ostatními básničkami se i výrazně odlišuje námětem. Posměšná básnička Danek má charakter směšnohrdinského eposu. Autor využívá humoru ke kritice kamarádových osobních nedostatků, jako je nevhodné chování a vychloubání se. Se silnou dávkou ironie až sarkasmu nás provází životem hrdiny a zesměšňuje v jádru malicherné a prázdné činy kamaráda. Dochází ke střetávání vysoké formy s nízkým obsahem, čili setkává se tu vysoký styl s malicherným námětem. Autor svého hrdinu kamaráda zesměšňuje. V první části básničky se vysmívá jeho jménu (pojmenovala ho jménem, které si jeho máma radši nachystala předem. To jméno bylo nádherné, jak pro něho stvořené. Kdyby byl holka, jmenoval by se Andulka, chtěla to jméno ještě trochu předělat, tak jeho jméno zůstalo Danek). Zesměšnění lze pozorovat i v další části básničky. Pak se objevuje tchánek,

29

který ho oslovuje tkaničko (opět poukazuje na jméno) a podává mu autíčko. Podle autora je sice dobrý fotbalista, ale někdy se chová jak kulturista (kulturisté se vytahují a machrují, jak je pak dále popsáno). Pak konečně hrdina kamarád dospěje. Nadále mu jde dobře fotbal, ale s tím chováním je stále „na štíru“. Nakonec se napraví, začne na sobě pracovat a míří vstříc svému životnímu cíli, hrát v české reprezentaci. Bude mít hodně dětí. Pak ale zřejmě jeho hvězda uhasne a hrdina se zadluží. Sice o něm každý věděl, ale život si náš smutný hrdina prožil v bídě. V posledních dvou verších vystupuje autor z básničky. Svým posměchem se může zdát, že by mohla básnička patřit i do skupiny žánru škádlivek. Ve škádlivkách ale nacházíme spíše ironické vyjádření, které ještě působí přátelsky nebo dobromyslně. Básničku Danek můžeme označit jako „agresivní“ báseň. Autor je už více kousavý a jedovatý než jsou autoři škádlivek.

6.4 Básnička žánru lidové písně 6.4.1 Obecný charakter žánru lidové písně Lidová píseň je žánr veršovaný. V písních se v pravidelných intervalech opakují části verše či určité úseky textu, které můžeme pak označit jako refrén. Někdy se v písni může proplétat i více refrénů. Píseň je básnický žánr ztělesňující původní spojení poezie s hudbou a vyjadřující díky jednotné strofické stavbě a rýmovaného verše silný cit a náladu. I v dětském folklóru hraje významnou roli opakování, zdrobněliny, princip náhody a bezprostřední vztah k životu. Janička I Básnička Janička I. se od ostatních odlišuje svou formou. Je výrazně rozsáhlejší, není dělená na sloky. Autorce nejde o rytmus či rytmickou pravidelnost. Lze vypozorovat pasáže, které se nám vrací a mohou tak sloužit ke snadnějšímu zapamatování. Básnička Janička I. má charakter lidové písně. Můžeme v průběhu sledovat opakující se linie v malých obměnách (tak tohle je Janička, co na zahrádce trhala jablíčka.. ale naše Janička, je velmi chytrá holčička. Kdo? No přece Janička.. Tak takhle skvěle se má Janička). Tyto linie se jeví jako refrén. Jako části veršů, či vůbec celé úseky textu, které se v básni opakují. V písních se refrén vrací v pravidelných intervalech. Text jen plyne, není dělen na odstavce. Lze ho rozdělit na šest slok, které se věnují různým tématům a refrény můžeme najít čtyři. Podobný charakter jako refrény má v textu úvodní a závěrečné dvouverší. Popis slok:

1. sloka: úvodní představení Janičky. Rytmus pravidelný: 9, 8, 9, 9, 8, 8 = 6 veršů. Pak následuje refrén: Tak tohle je Janička, co na zahrádce trhala jablíčka…celkem šest veršů. Objevují se časté zdrobněliny Janička, jablíčka, kočička.

2. sloka: pěti verši popsáno, co by mohlo nastat za problém. Následuje včlenění refrénu, který popisuje, jak si s tím Janička poradí. Opět užívá zdrobněliny (Janička, holčička). Pak pokračuje druhá sloka. Janička problém vyřeší. Popsáno deseti verši. Následuje refrén o pěti verších. Zase obsahuje zdrobněliny Janička, vajíčka, slepička, opička, kočička.

3. sloka: přiblížení zájmů Janičky. Sloka se skládá z deseti veršů. Další čtyři verše lze taky označit jako refrén (kočička, Janička, mlíčko). Pak autorka třemi verši dokončí třetí sloku. Následuje refrén o pěti verších. Opět se objevuje slova jako zahrádka, Janička, jablíčka.

4. sloka: devět veršů. Popsáno jak trhá švestky.

30

5. sloka: šest veršů. Nepravidelný rytmus. Ukončeno dvouverším typu refrénu (Janička, básnička).

Charakter refrénu v Janičce I.: Celkem pět refrénů v básničce. Úvodní a závěrečné dvouverší má stejný charakter jako refrén. Refrény v textu mají 6, 2, 5, 4 a 5 veršů. Typické je užití zdrobnělin a všechny shodně obsahují jméno hrdinky básničky. Nejsou stejné, pokaždé lze zaznamenat pozměnění. Vyvolávají odlehčení od plynoucího textu a poukazují zpět na hrdinku básničky Janičku a na to, že je chytrá, šikovná, že trhá jablíčka či hrušky. Hlavně refrény čtenáře buď ujišťují o tom, jaké jsou její silné vlastnosti anebo odkazují k tomu, co Janička dělá (trhá jablíčka, granule jí dá Janička, tentokrát jde hrušky trhat). Dá se říci, že se refrén proměňuje v souvislosti s ostatním textem a situací. A tím tak pomáhá gradaci textu, což je vlastně obecnou funkcí refrénu dle Štěpána (1977, s. 312). Objevuje se pravidelně po uběhnutí části textu, ale nelze to odpočítat počtem veršů.

6.5 Básnička žánru hrdinské písně 6.5.1 Obecný charakter žánru hrdinské písně Žánr hrdinské písně sebou nese kult ideálního hrdiny. Hrdinské písně se lidem často přednášely za rytmického doprovodu nějakého nástroje. I naše básnička Janička II. by díky svému pravidelnému rytmu mohla být doprovázena.

Janička II Básnička se skládá ze čtyř slok o čtyřech verších. Je tedy formálně jasně upravená. Počet slabik ve verších je víceméně pravidelný. Sedmislabičný verš se vyskytuje šestkrát, osmislabičný verš sedmkrát. Když si básničku rozebereme na takty rytmus je pravidelný. Pohybuje se od tří do pěti taktů ve verši, převažují verše se čtyřmi takty. V této básničce se naznačuje rým obkročný, ale spíše až ve druhé části sloky (vůbec nikdy nezlobí, v žákovské má samé biče, vzorně dělá úkoly). Tématem je zcela oslavná. Autorka na kamarádce vypichuje jen samá pozitiva. Oslavuje jednak její školní zdatnost (nikdy nezlobí, má samé biče, umělecké nadání), vzhled (dlouhé hnědé vlasy, úsměv plný krásy) a také její povahové vlastnosti (kamarádku nezradí) a oblíbenost v kolektivu (všichni ji mají rádi). Na rozdíl od škádlivek, které některé svou krátkou oslavnou veršovankou připomínaly spíše karikaturu, Janička II. není rozhodně karikaturou. Janič / ka je / hodná / holka 4 vůbec / nikdy / nezlo / bí 4 v žákovs / ké má / samé / biče 4 vzorně / dělá / úko / ly 4 Má / umě / lecké / nadá / ní 5 pro kres / lení a / zpívá / ní 4 když dos / tane / špatnou / známku 4 ihned / si ji / opra / ví 4 Má / dlouhé / hnědé / vlasy 4 úsměv / plný / krásy 3

31

je hubená a / vyso / ká 3 oči / hnědé / má 3 Ve vyučování se / neba / ví 3 Kama / rádku / nezra/ dí 4 dobře / se s ní / kama / rádí 4 všichni ji / mají / rádi 3

6.6. Žánr medailónu 6.6.1 Obecný charakter žánru medailón Podává obraz význačné osobnosti v jejích základních obrysech a snaží se ji přiblížit čtenáři. Často postavu zachycují z nečekané strany. Bývá obvykle psán k nějaké příležitosti, kterou v naší situaci bylo představení spolužáka básničkou pro spřátelenou slovenskou třídu. Mají povahu informativní a autoři se snaží kamaráda popsat z více úhlů. 6.6.2 Znaky žánru medailón Básničky z našeho sesbíraného materiálu, které zařazuji k žánru medailón, jsou nevýrazné, jednoduché a spíše bez nápadu. Obsahově jsou texty málo zajímavé. Nezájem o grafickou úpravu poukazuje na odbytí práce a snahu o rychlé splnění zadaného úkolu. Je zřejmé, že pro autory této skupiny básniček postrádá téma na zajímavosti. Texty celkově jsou obsahově dosti chudé. Mnohdy se dočteme pouze výčet vlastností a činností, které jsou pro kamaráda typické. K zařazení k žánru říkadla jim chybí rytmus a z pohledu škádlivek se básničkám této skupiny nedostává ironického popichování. Děti stručně popisují povahu svých kamarádů, úroveň jejich školní zdatnosti, co je baví a co nemají rádi. Kristinka Autorka si příliš nedělala hlavu s formální úpravou. Básnička není členěná na sloky, verše jsou psány plynně za sebou. Podává nám ve zkratce popis kamarádky Kristinky. Všímá si její školní úspěšnosti, dozvídáme se i to, že Kristinka má sestru a spolu chovají křečka a také nám poodhaluje, o čem Kristinka přemýšlí a sní. Je jakoby „násilně“ ukončena. Autorka už asi nevěděla, co napsat více. Michal Básnička Michal nám představuje Michala jako sportovně nadaného a ve škole úspěšného kluka. Má ho každý rád. Taky se dovídáme, kdo je jeho nejlepší kamarád. Rým není zřetelný a místy dochází k přesahu verše. První a poslední verš je téměř stejný, je zde pouze malá obměna. Nemá jasnou představu o grafické úpravě básničky. Zato ví, že se to má rýmovat. Což se mu docela daří, i když to na první pohled není jasné. Opět jen nucení ke splnění úkolu a představení kamaráda. Nejlépe jen v tom dobrém světle. Když se to bude rýmovat bude to bonus navíc. Může se zdát, že jde o škádlivou oslavnou básničku, ale jelikož není rytmus pravidelný jako u škádlivých básniček, zařazuji básničku spíše k medailónům. Vašek Stručná básnička Vašek se skládá z pěti krátkých veršů. Můžeme vydedukovat, že autor chtěl pouze splnit úkol a jasně a pokud možno bez větší námahy představit kamaráda. Víme, že Michal je sportovec, že nejí makovec, ve škole mu to jde a je to dobrý kamarád.

32

Kuba Básnička Kuba je odbytá. První půlka se zcela nerýmuje, ani rytmus zde není žádný. Autor se to snaží spravit posledním dvouverším, které se mu rýmuje. Nebyl asi do úkolu zainteresován, snaží se pouze splnit úkol a představit kamaráda. Potřeba ho co nejrychleji představit je cítit hlavně v úvodu, kdy chrlí informativní verše o tom, co Kuba dělá a kde bydlí, aniž by se to rýmovalo. Snaha co nejrychleji představit a „šmytec“. Není zde žádný citový náboj. Radka Křenková Rýmující se verše má v jednom řádku (kromě posledního dvouverší). Báseň oslavného charakteru. Typicky popisuje školní zdatnost verši: „pěkně píše, krásně kreslí“. Dále autorka líčí jak kamarádka vypadá (očka hnědé, vlasy má černé), co nejčastěji nosí za oblečení (nosí gatě všeho druhu). Prostřednictvím básničky se také dozvídáme, že Radka chová doma králíky, nejí krupici a ráda nosí čepici. Jde tedy o básničku velmi informativního charakteru. Vojta Autor básničky se vůbec nezabývá grafickou úpravou textu. Dokonce mu i místy vypadává interpunkce. V první části se autor snažil vypotit něco ze své hlavy a v druhé polovině už to vzdal a nechal se pravděpodobně inspirovat tím, co si někde přečetl. Dokonce se zdá, že to zcela opsal. V půlce se totiž jakoby vše zlomí a druhá část na předchozí významově nenavazuje. 6.6.3 Hlavní znaky básniček zařazených do žánru medailónu Básničky žánru medailónu se ukazují jako zbytková kategorie. Děti projevily nezaujatost úkolem a odbyly ho. Nezatěžovaly se příliš rýmem, ani si nelámaly hlavu rytmickou pravidelností. Vypracovaly básničky informativní, obsahově chudé a nevěnovaly se jim ani na úrovni říkanky.

7. VÝSLEDKY Uvádím tabulku, která nám podává přehled básniček přiřazených k jednotlivým žánrům.

AUTOŘI ŽÁNR POČET PŘIŘAZENÝCH

BÁSNIČEK DÍVKY CHLAPCI

NÁZVY BÁSNIČEK

ŘÍKADLA 9 7 2 Aďulka; Spolužačka Simonka; Kateřina;

Hanička je super holka;

Štěpán Spurný; O

Lindě; Ríša; Spolužačka Lidunka;

33

Báseň o Terce ŠKÁDLIVKY 5 3 2 Jarda; Ta naše

Rybková Nikolka; Ta

naše Saša má přezdívku

barbie; Dominik;

Terka HRDINSKÁ PÍSEŇ 1 1 0 Janička II

LIDOVÁ PÍSEŇ 1 1 0 Janička I SMĚŠNOHRDINSKÝ

EPOS 1 0 1 Danek

MEDAILÓN 6 2 4 Kristinka; Michal;

Vašek; Kuba; Radka

Křenková; Vojta

Dvacet básniček z celkového materiálu je kratších. Rozsah těchto básniček je do čtyř

slok. Pouze básničky Danek, Janička I a Spolužačka Simonka jsou básničky rozsahu většího než čtyři sloky. Délku básniček lze považovat za velmi důležitý faktor, neboť jak se ukázalo délka básniček souvisí i se žánrem. V našem sesbíraném vzorku jasně převažuje žánr říkadla. Básniček, které jsem zařadila k tomuto žánru je devět. Říkadla odkazují k dětskému tradičnímu folklóru. U říkadel se ukazuje jasná podstata rytmu. Potvrdilo se nám, že básničky z našeho nasbíraného vzorku jsou odpoutány od obsahu a jsou hlavně útvarem rytmickým, což platí pro žánr říkadla. Důležité také je, že rytmus není vázán na žádná gramatické pravidla, což se mi také potvrdilo rozborem. Když jsem básničky rozebírala podle přízvučných a nepřízvučných slabik, rytmus nebyl v některých případech zřejmý. Pokud ale vezmeme v úvahu proud celé básničky, tak se rozborem na takty ukáže pravidelný rytmus. Dětský rytmus nepočítá slabiky. Každé slovo může mít několik přízvuků, záleží na tom kolik jich v ohledu na rytmus celé básničky potřebuje. Nejde tedy vůbec o rytmus izolovaných slov. Rytmus je často orientován na dlouhých, zvukově pevných slabikách. Aby tedy rytmus naplnil své vlastní zákony musíme celý verš zbavit mechanických pravidel. Rytmus říkadel má své vlastní zákony. Říkadla jsou jasný prvek dětského folklóru.

Pět básniček jsme zařadily k žánru škádlivky. U škádlivek se jasně projevila tendence dětí napodobovat lidovou tvořivost. Lidová kultura se ukazuje znaky pokleslosti, banalitami a posměšnými slovy v básničkách. A tyto znaky odpovídají žánru škádlivek. Lidová kultura přichází ve velké míře z domácího prostředí, kde děti používají rozpočitadla, básničky a pokřikovánky.

Básničku Danek, která je neobvyklá nejen svým rozsahem, ale i odlišným a poněkud útočným námětem, jsem přiřadila k žánru směšnohrdinský epos. Autorem Danka je chlapec.

Dvě básničky odpovídaly žánru písně. Výjimečně dlouhá básnička Janička I. byla přiřazena k žánru lidové písně a Janička II. pro svůj oslavný charakter k žánru hrdinské písně.

Početnou skupinu tvoří i básničky žánru medailón. Básniček, které mají chudý nevýrazný obsah a jsou poznamenány snahou pouze splnit a rychle odbýt úkol je šest. Medailón je jediný žánr u něhož převažuje počet chlapců jako autorů nad dívkami.

34

Lze vypozorovat i jisté rozdíly mezi pohlavím. Převaha u žánru medailónu poukazuje na neatraktivnost žánru básničky zvláště pro chlapce. Dívky přeci jen možná mají k žánru básniček blíže. Chlapci navíc spíše tvoří s ironickým až satirickým nádechem, zatímco dívky častěji lichotí a píší opěvující básničky. Inklinace chlapců převážně k žánru škádlivky si lze vysvětlit i větší podnikavostí a opovážlivostí typické pro chlapce. Děvčata si kdežto podle své přirozené skromnosti a ostýchavosti raději někde v koutku poklevetí a pomluví navzájem.

8. ORÁLNÍ CHARAKTER JAZYKA Walter J. Ong se ve své knize Technologizace slova věnuje rozdílům mezi oralitou a gramotností, zejména v oblastech myšlení a jazykového vyjadřování. V textu lze najít poznámky, které se vztahují k našemu tématu a podporují naše zjištění, že jde o folklórní útvary. Dle Ferdinanda de Saussure má mluvená řeč prvořadé postavení a psaní je pouze doplňkem ústního projevu (in Ong, s. 13). De Saussure in Ong tak potvrzuje naši domněnku, že básničky vybízí spíše k veselému skandování než jen tichému čtení. Mluvené slovo totiž stále žije. Aby nám texty vydaly svůj význam, musí se určitým způsobem vztahovat ke světu zvuků (Ong, 2006, s.16). Ong také poukazuje na velký význam mnemotechniky k uchování myšlenek v orálních kulturách. K tomu, abychom v paměti znovu vyvolali to, co jsme pracně promýšleli, je potřeba myslet tak, aby jsme si to zapamatovali. Pomohou nám mnemotechnická schémata, která mají takovou podobu, aby se daly v mluvě ihned zopakovat. Myšlení proto musí vznikat ve formě výrazně rytmických a vyvážených vzorců. Posloužit mohou například přísloví či slovní spojení, která neustále všichni slyší, tudíž se snadno vrací do paměti, a která mají sami o sobě takovou strukturu, aby se dala zapamatovat a rychle vybavit (Ong, 2006, s. 44 - 45). Dalším činitelem, který bezesporu pomáhá paměti je rytmus. V našem nasbíraném materiálu se rytmus ukázal jako zcela stěžejní faktor. V souvislosti s rytmem zmiňuje Ong i význam metra v homérské poezii a tvrdí, že je zcela zřejmé, že potřeby metra určitým způsobem ovlivňují výběr slov, který básník provádí (Ong, 2006, s. 30). Díky tomuto nutkání udržet rytmické uspořádání verše, tak tedy kromě ovlivnění výběru slova může docházet i k deformaci slov a vzniku neologismů, jak se ukázalo v našem materiálu. Ong dále uvádí charakteristické rysy orálně založeného myšlení a vyjadřování. Patří mezi ně například redundantnost. Opakování toho, co již bylo řečeno, udržuje mluvčího i posluchače ve správné stopě (Ong, 2006, s. 51). Další vlastností, kterou Ong zmiňuje je agonistický tón. Přísloví a hádanky mají také za úkol vtáhnout jiné osoby do slovního a intelektuálního zápasu. Příslovím či hádankou vlastně vyzývá svého posluchače, aby přišel s příslovím či hádankou výstižnější nebo naopak oponující té původní. Dochází tak ke slovním útokům a z posluchače se stává protivník. I básničky, které jsem přiřadila do žánru škádlivek, si nejen svého spolužáka dobírají, ale mohou ho také vyburcovat k nějaké akci a nabízí mu možnost odvety. Opakem bojovného spílání a hanění v orálních kulturách je přehnané vyjadřování chvály. Přehnané vychvalování se pak zdá pompézní a směšně okázalé. Ale to vše je součástí vysoce protikladného orálního světa, a to světa dobra a zla (Ong, 2006, s. 57). Ong také popisuje, že první psaná poezie všude na světě nejdříve písemně napodobuje projevy mluvené řeči. „Člověk si na jakýsi povrch naškrábe slova a představuje si sám sebe, jak je říká nahlas v nějakém uskutečnitelném orálním prostředí.“ (Ong, 2006, s. 35).

35

9. ZÁVĚR Všem dětem se podařilo napsat básničku. Některé básničky byly v porovnání s ostatními obsahově chudší. Jiné děti napsaly propracovanější a delší texty. Celkově lze říci, že převažují žánry folklórní nad literárními. Děti 5. třídy teprve stojí na počátku jejich tvorby a vstup do poesie (literatury) na ně teprve čeká. Skutečnost, že se převážná většina básniček z našeho vzorku vztahuje k folklóru, je přirozená. I v dnešní době se dítě setkává s folklórními projevy od svého nejútlejšího věku. Jimi se sbližují dospělí s dětmi, jimi se děti přiučují souvislejšímu vyjadřování, vyslovování určitých hlásek i těžších zvukových shluků. Jimi se také dozvídají o světě kolem sebe a nepozorovaně se přiučují nejen poetickým, ale i hudebním základům7. Předškolním obdobím ale nekončí setkávání dětí s folklórem. Děti žijí svým vlastním folklórem, který doprovází silná rytmika, která se dětem skrze vytleskávání, podupávaní, využívaní rytmických nástrojů „zarývá pod kůži“. To vše je provází v činnostech ve školce a později i na 1. stupni ZŠ. Děti žijí ve folklóru více než dospělí. Avšak i u dospělých můžeme sledovat určité projevy folklórní tvorby, a to například psaní veršovaných narozeninových či svatebních přání. Mezi vlastní folklór dětí řadíme různé projevy dětí jako říkadla, rozpočitadla, písně i hry, které vznikly přímo v dětském prostředí. Ve svých hrách, ve kterých rozpočítávají, kdo půjde z kola ven nebo kde používají zaříkávací formule, roztleskávací básně a rýmované hádanky, mají děti k folklóru velmi blízko. Dětský folklór patří k nejživějším složkám lidové slovesnosti. Není proto divu, že určité prvky lidové tvořivosti a tradičního folklóru je možné sledovat i v samotné tvorbě dětí. Jsou pro ně známé a dobře napodobitelné. Básně umělé, které děti tolik ovlivňují a které jsou součástí literatury pro děti často vycházejí z lidových tradic.

7 Československá vlastivěda (1968, str. 633)

36

9. LITERATURA BARTOŠ, F.: Naše děti: Nakladatelství Vyšehrad, Praha 1949

ČAPEK, K.: Marxyas. Československý spisovatel, Praha 1971

Československá vlastivěda díl III. Lidová kultura. Orbis, Praha 1968

LEŠČÁK, M.; SIROVÁTKA, O.: Folklór a folklóristika. Smena, Bratislava 1982

ONG, W. J.: Technologizace slova. Nakladatelství Karolinum, Praha 2006

PETERKA, J.: Teorie literatury pro učitele. Univerzita Karlova, Praha 2001

VLAŠÍN, Š. A KOL.: Slovník literární teorie. Československý spisovatel, 1977

37

10. PŘÍLOHY

Básničky uvádím v nezměněné podobě tak, jak je děti samy zadaly do počítače. 1. AĎULKA Aďulka je moje kámoška, Je chytrá jak opička. Také je s ní velká sranda, Srdce buší když tančí tanga. Tak to je naše Áďa, Co já ji mám tak ráda. 2. BÁSEŇ O TERCE Moje milá Stellina O půl šesté ještě spinká. Zatím já jdu do školy, Ona dělá úkoly. Někdy i v písemkách má problémy Potom doma chodí o berly 3. DANEK Dankův život Bylo to už dávno kdysi, V bídě žil a v bídě zemřel, Když se kluk narodil v porodnici, Přesto o něm každý věděl, Pojmenovala ho jménem, Než ulehne do věčného spánku, Které si jeho máma nachystala radši předem. Vzpomene si na svého tat‘ku. To jméno bylo nádherné, Dobře vypadal a chytrý byl, Jak pro něho stvořené, Přesto mě jen hodně bil, Kdyby byl náhodou holka, A tak skončilo jeho působení na planetě Jmenoval by se Andulka. Zemi, A to jenom kvůli mé lenosti, Chtěla to jméno ještě trochu předělat, Protože o něm nechci psát další blbosti. Ale táta řekl ne,ne nic s tím nedělat, Tak jeho jméno zůstalo Danek, A hle,přichází jeho nový tchánek, Podal mu malé autíčko, A oslovil ho tkaničko, Vyrostl z něho dobrý fotbalista, Ale někdy se chová jako kulturista. Když vyrostl do puberty, Dostal od své drahé tety, Něco ke svému novému povolání, To potom bylo machrování.

38

Před klukama ve fotbale, Vytahoval se pak stále, „já mám počítač xp no to teda hledíte“ Konečně je dospělý, Náš hrdina vyspělý, Hraje fotbal závodně, Ale chová se odporně. Ale on se napravil, A splnil si svůj velký cíl, Napsal o sobě prezentaci, A už hraje v české reprezentaci. Potom bude mít hodně dětí, A ty mu budou říkat tati, Když ten nejmladší udělá první bobeček, Daniel Siegel bude už dědeček Když udělá svatbu dítěte, Pojištˇovna zavolá tak plat‘te, Danek řekne na splátky,a už si oblíká tepláky. 4. Dominik Dominik je dobrý kluk, Zpívá dobře jak Petr Muk. Taky hraje dobře fotbal, Nikdo by se mu nevyrovnal. 5. HANIČKA JE SUPER HOLKA Hanička je super holka, je to moje kámoška, ráda čte a ráda kreslí, Také jí to dobře myslí. Na flétnu je přebornice, kamarádů má však více!!!!! 6. Janička I. Byla jedna Janička, co na zahrádce trhala jablíčka. Ráda čte a dobře se učí, v zimě jí nezebou uši. Má maminku, co peče skvěle,

39

Koláče, dorty a tak dále. Maluje přímo mistrovsky, mohla by jít na mistrovství. Tak tohle je Janička, co na zahrádce trhala jablíčka. Takhle hodná je Janička, že když přijde kočička, tak se hezky posadí a kočičku pohladí. Ale někdy by mohl nastat problém, kdyby přišel pes a byl veliký jak les. To by se mohl vykadit a okolí tohoto výtrusu zasmradit. Ale naše Janička, je velmi chytrá holčička. Ta hlazení kočičky nechá a už pro Breece One Touch spěchá. Provoní toto okolí, až v nose tě zabolí. Výtrusy psa pak uklidí, a čeká tam na lidi. Pak, když přijdou lidi, říkají si, co to vidí? Nebo spíš, co čichají, v koloně se šťouchají. Pak jde domů Janička, a bere s sebou vajíčka. Přesto není slepička, protože je šikovná jak opička a roztomilá jako kočička. Knížek už přečetla habaděj, hlavně těch, co mají zajímavý děj. To protože, jak už jsem se zmínila, čte ráda, knížku má za kamaráda. Ale nemyslete si, že nemá jiné kamarády. Vždyť všichni rozumní lidé ji mají jako kamarádku rádi, vyběhne na kopec a je svěží v čase, po jakém i vytrvalý běžec v hrobě leží. Jejího kamarádství si každý cení, jelikož je prostě k nezaplacení. Když podruhé přijde kočička, tak granule jí dá Janička. Když potřetí přijde, mlíčko už jí pod čumákem řídne. No, jde poznat, že zvířata má ráda, třeba číču můžeme zapsat jako dalšího kamaráda. Potom zase na zahrádku přijde,

40

kdo? No přece Janička. Ale tentokrát nejde trhat jablíčka, tentokrát jde hrušky trhat, a nebude časem mrhat. Do pěti minut je otrhané má. Nebojte se! Přijďte za ní! Ona vám jistě nějaké dá. Když jde trhat švestičky, úsměv nemá maličký. Už má docela hlad, a proto jednu švestku do košíku, druhou švestku do pusy, maminka k ní potom přijde a okusí, jeden nebo dva kusy. Janička má živobytí skvělé, i když život je někdy na potvoru. Ale i tak vím, že nikdo by ji neposlal do řitního otvoru. Stejně Janička si takové chování nezaslouží, vždyť jen po prožitém životu touží. Tak takhle skvěle se má Janička, a tímto končí moje básnička. 7. Jarda Můj soused se jmenuje Jarek, ale někdo mu říká párek. Je to celkem špekatec, a není to žádný sportovec. Je to celkem kamarád, a jako bručouna ho nemám vůbec rád. To je konec básničky, o Jardovi Zimovi. 8. KATEŘINA Kačík naše Kateřina, pro kterou je škola dřina. Dobře se učí a dobře kluky mučí. Má krásné vlasy a někdy pouští i škaredé hlasy. Je to má kámoška, co v lavici se mnou sedí a pořád se na Michala Buksu hledí. Dobře jí to myslí a nemá mysly syslí. HEJ, HEJ, HEJ, Kateřina je Nej!

41

9.

Janička II. Janička je hodná holka, vůbec nikdy nezlobí, v žákovské má samé biče, vzorně dělá úkoly. Má umělecké nadání, pro kreslení a zpívání, když dostane špatnou známku, ihned si ji opraví. Má dlouhé hnědé vlasy, úsměv plný krásy, je hubená a vysoká, oči hnědé má. Ve vyučování se nebaví, kamarádku nezradí, dobře se s ní kamarádí, všichni ji mají rádi.

10. KRISTINKA JE KAMARÁD Kristinka je kamarád ,má ji totiž každý rád.učí se nám anglicky a v žákovské má jedničky.často si povídá a přitom se usmívá.se sestrou křečka chovají a hnědé vlasy mají.nejraději spí v posteli a sní o mejdanu s přáteli .ale i ten sen se ukončí jak přijde den. 11. KUBA

Kuba dělá kánojistiku, chodí do vítvarky, Kuba bydlí na Zbrašově, do školy jezdí

42

autem ze školy zas autobusem. Nebojte se zvládne to i klusem. 12.

Michal Michal umí hrát fotbal dobře se učí je to dobrý kamarád proto ho má každý rád.Jeho nejlepší kamarád je Vašek.A to byl náš Michálek Co umí hrát fotbálek 13. O Lindě Kolo je Lindy vášeň a o ní je tahle báseň. Na křesle leží kocourek a jmenuje se mourek. Ale i někdy kocourka nechá a na závody spěchá. Až závody skončí, ona medajle nosí. Pak něco dobrého smlsne a v křesle hned na to usne. Najde-li někde kus papíru, napíše básničku na míru. Prostě holka v pohodě, úsměv má vždy v zásobě. 14. RADKA KŘENKOVÁ JE CHYTRÁ JAK ILONA CSÁKOVÁ Radka Křenková je chytrá jak Ilona Csáková, Pěkně píše, krásně kreslí,ještě líp však také myslí. Očka má hnědé,vlasy má černé a tváře růžové. Nosí gatě všeho druhu a dobře zahání nudu. Králíky ráda má však jednoho doma také má. Nemá ráda krupici,ráda nosí čepici. Jedním slovem je prostě skvělá, A je to moje kamarádka dobrá =) !!!!!!!!!!!! 15. RÍŠA Ríša to je velký borec, Kdyby nebyl, byl by konec. Někdy dostane pětičky, Někdy zase jedničky.

43

Ríša píše někdy hezky, Někdy ale né moc hezky. To je ten náš Ríša borec, Když už je, tak není konec.

16. 1.Spolužačka Simonka, to je naše šikulka. Ve škole vždy kreslívá, nikdo jí to nezazlívá. 2.Matiku a zpívání, tak to zvládne levou zadní. V češtině je prostě hvězda, francouzštinu taky pozná. 3.Ve škole se dobře učí, učení ji ale mučí. Doma dělá bezva šou, Místo sdílí se Sašou. 4.Na fotce mi kryje záda, neboť mě má asi ráda. Na hlavě má chocholku, na zadečku bambulku. 5.Ráda chroustá mrkvičku, potom ještě ředkvičku. Nakonec to spláchne čajem a jde domů kroutit pasem. 6.Večer skoukne večerníček a šup rychle do dupaček. Potom už jde rychle spát, aby mohla ráno vstát !!! 17.

44

1.Lidunka je super holka, prý chtěla být kdysi polka. Je malá a má ráda zajíčky, Často si zpívá písničky. 2.Chtěla by vyhrát POPNOTU, nad hlavou vidět kometu. Šikovná,hodná,zábavná, doma šest sourozenců má. 3.Miluje je moc a moc a přeje jim DOBROU NOC !!! Tak to je naše super holka, co chtěla být kdysi polka. 18. Štěpán Spurný Štěpán Spurný fotbalista, Je to brankář i šachista. Někdy chrlí vtipy, Jako nějaká balista. Když si něco umane, Nic co dělá není marné, Navíc jestli něco zvládne, Raduje se,říká:“pane!“ Vždy když něco zahraje, Ať už hraje fotbal,nebo prostě florball, Vždy když něco vyhraje, Je to jako vše zlaté. 19. TA NAŠE RYBKOVÁ NIKOLKA Ta naše Rybková Nikolka, Není žádná POPELKA!!! Má přezdívku rokerka, Že je malá může říct jen sardinka. Často mívá zlomenou ruku, Že jsem barbie říká si v duchu. Já mám na to jiný názor, Radím vám dejte si na ní POZOR!!!

45

Přesto je to fajn holka, Nemůže pochopit jak se mohla tančit polka. Říká že je to trapný tanec, RYBA není savec. Je to kamarádka moje ona si o mě myslí svoje!!! 20. TA NAŠE SAŠA MÁ PŘEZDÍVKU BARBIE Ta naše Saša má přezdívku barbie Všichni kluci ji mají rádi. Byly časy kdy rvali jsme si vlasy. Teď už je to mezi námi dobré Jsme prostě suprové. Saša je taková vyžle Koupila si nové lyže

Konec!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 21. TAK TOHLE JE TERKA Tak tohle je Terka , Ovšem kluci ji přezdívají maják nebo veverka. Tahle naše Terka,je štíhlá,vysoká a hezká. Nejlepší kamarádku Stellu má, A stou už se od mala zná. A tím končí tato báseň Má ráda vířivku a lázeň 22.

Vašek Vašek velký sportovec, nemá moc rád makovec. Dobře se učí, Kamarád je taky dobrý a tucák z něj bude velký. 23. Vojta Vojta je dobry fotbalista ale ne moc dobry šachista .Damu hraje rád a pak si řekne co a jak pudu na strom pak zas dolu a tak dále do úhonu . Až umře tak rakev bude mít líbeznou a květinu stříbrnou

46

47