Buddhisticke Sutty SN an KN

Sutty II Buddhovy rozpravy

Samjutta-nikája Anguttara-nikája Khuddaka-nikája Sbírka příbuzných rozprav Číselně seřazená sbírka Sbírka drobných rozprav

V Pardubicích 2006 Z webových stránek: http://mujweb.cz/www/buddhovyrozpravy/

Upravila HS 2

Samjutta-nikája (Sbírka příbuzných rozprav) SN XII. Nidána-samjutta Zdroj

1. Díl: Buddha (Buddha-vagga): SN XII. 1-10 2. Díl: Výživa (Áhára-vagga): SN XII. 11-20 3. Díl: Deset sil (Dasabala-vagga): SN XII. 21-30 4. Díl: Bojovník Kalára (Kalárakhattija-vagga): SN XII. 31-40 5. Díl: Hospodář (Gahapati-vagga): SN XII. 41-50 6. Díl: Strom (Rukkha-vagga): SN XII. 51-60 7. Díl: Velká kapitola (Mahá-vagga): SN XII. 61-70 8. Díl: Asketi a bráhmani (Samana-bráhmana-vagga): SN XII. 71,72 9. Díl: (Antara-pejjála-vagga): SN XII. 82,83

SN XXII. Khandha-samjutta Skupiny (48., 49.) SN XXXV. Salájatana-samjutta Šest smyslových základen (28.) SN XXXVI. Védaná-samjutta Pociťování (6.) SN XLVII. Satipatthána-samjutta Ustavení uvědomění (13., 14.) SN LVI. Sačča-samjutta Pravdy (11.) Anguttara-nikája (Číselně seřazená sbírka) AN I. Ékaka-nipáta 1. Kapitola (1. - 10., 31. - 40., 48. - 52., 56. - 73.) AN II. Duka-nipáta 2. Kapitola (24., 25. - 26., 99. - 100.) AN III .Tika-nipáta 3. Kapitola (65.) AN V. Paňčaka-nipáta 5. Kapitola (20., 25., 53., 193.) AN VIII. Atthaka-nipáta 8. Kapitola (43.) AN IX. Navaka-nipáta 9. Kapitola (16.) AN X. Dasaka-nipáta 10. Kapitola (1., 60., 72.) AN XI. Ékadasaka-nipáta 11. Kapitola (16.) Khuddaka-nikája (Sbírka drobných rozprav) Khuddakapátha Krátké pasáže (Kp. 5., 9.) Dhammapada Slova Učení Udána Proslovy (Ud. 30.) Itivuttaka Buddhova rčení

Iti. I. První kapitola (Ékaka-nipáta ) (1.-27.) Iti. II. Druhá kapitola (Duka-nipáta) (28.-49.) Iti. III. Třetí kapitola (Tika-nipáta) (50.-99.) Iti. IV. Čtvrtá kapitola (Čatukka-nipáta) (100.-112.)

Suttanipáta Sbírka rozprav Snp. I. Uragavagga – Had (1., 2., 3., 6.) Snp. II. Čúlavagga – Menší kapitola (10.) Snp. III. Mahávagga – Velká kapitola (12.)

3

Samjutta-nikája

SN XII. 1. Patiččasamuppáda - Výklad závislého vznikání

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mu mniši. Vzne-šený pravil:

"Vyložím vám, mniši, závislé vznikání (patičča-samuppáda). Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání? S nevědomostí jako svou podmínkou (avidždžápacččajá) jsou tu formace (sankhá-rá). S formacemi jako svou podmínkou (sankhárápacččajá), vědomí (viňňánam). S vědomím jako svou podmínkou (viňňánapaččajá), jméno-a-hmota (náma-rúpam). Se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou (náma-rúpapaččajá), šest základen (salájatanam). S šesti základnami jako svou podmínkou (salájatanapaččajá), dotek (phasso). S dotekem jako svou podmínkou (phassapaččajá), pociťování (védaná). S pociťováním jako svou podmínkou (védanápaččajá), toužení (tanhá). S toužením jako svou podmínkou (tanhápaččajá), uchopování (upádánam). S uchopováním jako svou podmínkou (upádánapaččajá), bytí (bhavo). S bytím jako svou podmínkou (bhavapaččajá), zrození (džáti). Se zrozením jako svou podmínkou (džátipaččajá) vyvstává stárnutí a smrt (džará maranam), trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (sókaparidévadukkhadómana-ssupájásá sambhavanti). Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Tomu se, mniši, říká závislé vzniká-ní.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti (avidždžájatvéva asésa-virága-niródhá) ustávají formace (sankháraniródhó). S ustáním formací (sankháraniródhá) ustává vědomí (viňňánaniródhó). S ustáním vědomí (viňňánaniródhá) ustává jméno-a-hmota (náma-rúpaniródhó). S ustáním jména-a-hmoty (náma-rúpaniródhá) ustává šest základen (salájatana-niródhó). S ustáním šesti základen (salájatananiródhá) ustává dotek (phassaniródhó). S ustáním doteku (phassaniródhá) ustává pociťování (védanániródhó). S ustáním pociťování (védanániródhá) ustává toužení (tanhániródhó). S ustáním toužení (tanhániródhá) ustává uchopování (upádánaniródhó). S ustáním uchopování (upádánaniródhá) ustává bytí (bhavaniródhó).

4

S ustáním bytí (bhavaniródhá) ustává zrození (džátiniródhó). S ustáním zrození (džátiniródhá) ustává stárnutí a smrt (džará maranam), trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (sókaparidévadukkhadómanassupájásá ni-rudždžhanti). Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.

SN XII. 2. Vibhanga - Rozbor

V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, a rozeberu závislé vznikání. Poslouchejte, dávejte dobrý po-zor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání?

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace. S formacemi jako svou podmínkou, vědomí. S vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota. Se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen. S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek. S dotekem jako svou podmínkou, pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou, uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt? To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a osla-bení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí. To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.

Co je to, mniši, zrození? To, co je zrození bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí

5

a vyvstání, objevení se osobnostních skupin, nabytí (smyslových) základen: tomu se, mniši, říká zrození.

Co je to, mniši, bytí? Jsou tyto tři (druhy) bytí: smyslné bytí (kámabhavo), hmotné bytí (rúpabhavo), nehmotné bytí (arúpabhavo). Tomu se, mniši, říká bytí.

Co je to, mniši uchopování? Jsou tyto čtyři (druhy) uchopování: uchopování smyslnosti, uchopování názorů, uchopování pravidel a praktik (obřadů), uchopování víry v Já. Tomu se, mniši, ří-ká uchopování.

Co je to, mniši, toužení? Je těchto šest druhů toužení: toužení po tvarech, toužení po zvucích, toužení po vů-ních, toužení po chutích, toužení po dotycích, toužení po představách. Tomu se, mniši, říká toužení.

Co je to, mniši, pociťování? Je těchto šest druhů pociťování: pocit zrozený ze zrakového doteku, pocit zrozený ze sluchového doteku, pocit zrozený z čichového doteku, pocit zrozený z chuťového doteku, pocit zrozený z tělesného doteku, pocit zrozený z mentálního doteku. Tomu se, mniši, říká pociťování.

Co je to, mniši, dotek? Je těchto šest druhů doteku: zrakový dotek, sluchový dotek, čichový dotek, chuťový dotek, tělesný dotek, mentální dotek. Tomu se, mniši, říká dotek.

Co je to, mniši, šest základen? Základna oka, základna ucha, základna nosu, základna jazyka, základny těla, zá-kladna mysli. Tomu se, mniši, říká šest základen.

Co je to, mniši, jméno-a-hmota? Pociťování, vnímání, záměr (čétaná), dotek, pozornost (manasikáro): tomu se říká jméno. Čtyři velké prvky (mahábhútá) a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků: tomu se říká hmota. A tak toto jméno a tato hmota se (společně) nazývají jméno-a-hmota.

Co je to, mniši, vědomí? Je těchto šest druhů vědomí: zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, tělesné vědomí, mentální vědomí. Tomu se, mniši, říká vědomí.

6

Co jsou to, mniši, formace? Jsou tyto tři formace: formace těla (kájasankháro), formace řeči (váčísankháro), formace mysli (čittasankháro). Těmto se, mniši, říká formace.

Co je to, mniši, nevědomost? To, co je neznalost strasti, neznalost vzniku strasti, neznalost ustání strasti, nezna-lost cesty vedoucí k ustání strasti: tomu se, mniši, říká nevědomost.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustá-ní celého tohoto množství strasti."

SN XII. 3. Patipadá - Cesta

V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, špatnou cestu a správnou cestu. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

"Co je to, mniši, špatná cesta (miččhápatipadá)? S nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Tomu se, mniši, říká špatná cesta.

Co je to, mniši, správná cesta (sammápatipadá)? S úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Tomu se, mniši, říká správná cesta."

SN XII. 4. Vipassí, 5. Sikhí, 6. Vessabhu, 7. Kakusandha, 8. Kónágamana, 9. Kassapa

V Sávatthí... "Vipassí... Sikhí... Vessabhu... Kakusandha... Kónágamana... Kassapa, mniši, vznešený, zasloužilý a plně probuzený, před svým probuzením, ještě jako nepro-buzený bódhisatta, si pomyslel:

7

´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik (nissaranam) z této strasti, ze stárnutí a smrti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´" –

SN XII. 10. Sákjamuni - Gótama, velký mudrc z rodu Sákjů

V Sávatthí... "Před svým probuzením, mniši, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem si pomys-lel:

´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik z této strasti, ze stárnutí a smrti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Čím je podmíněno (paččajá) stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval (jó-nisó manasikárá), mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu zrození... bytí... uchopo-vání... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace? Čím jsou podmíněny formace?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Nevědo-mostí jsou podmíněny formace. ́

Á tak, věru, s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´

´Vznikání, vznikání (samudajó)´ - vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vě-dění a světlo o věcech dříve neslýchaných.

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? S ustáním čeho ustává stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mni-ši, dospěl jsem k porozumění: Ńení-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vě-

8

domí... formace? S ustáním čeho ustávají formace?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: Ńení-li tu nevědomost, nejsou tu for-mace. S ustáním nevědomosti ustávají formace.´

Á tak, věru, s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Tako-vé je ustání celého tohoto množství strasti.´

Ústání, ustání (niródhó)´ - vyvstalo ve mně oko (čakkhum udapádi), poznání (ňá-nam), porozumění (paňňá), vědění (vidždžá) a světlo (álókó) o věcech dříve neslý-chaných (pubbe ananussutésu dhammésu)."

SN XII. 11. Áhára - Výživy

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě.

"Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři? Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná, za druhé dotek (phasso), za třetí mentální záměr (manósaňčétaná), za čtvrté vědomí (viňňánam). To jsou, mni-ši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilují-cím o bytí.

A co je, mniši, zdrojem (nidáná) těchto čtyř výživ, co je jejich původem (samuda-já), kde jsou zrozeny (džátiká) a kde vznikají (pabhavá)? Toužení je zdrojem těchto čtyř výživ, toužení je jejich původem, rodí se z toužení a vznikají z toužení.

A co je, mniši, zdrojem tohoto toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzni-ká? Pociťování je zdrojem tohoto toužení, pociťování je jeho původem, rodí se z poci-ťování a vzniká z pociťování.

A co je, mniši, zdrojem tohoto pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací? Nevědomost je zdrojem těchto formací, nevědomost je jejich původem, rodí se z nevědomosti a vznikají z nevědomosti.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

9

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustá-ní celého tohoto množství strasti."

SN XII. 12. Phagguna

V Sávatthí...

"Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři? Tělesná výživa, hrubá či jemná, za druhé dotek, za třetí mentální záměr, za čtvrté vědomí. To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napo-máhající těm, usilujícím o bytí."

Po těchto slovech ctihodný Mólija-Phagguna takto oslovil Vznešeného:

"Kdo, pane, se živí výživou vědomí?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) se živí.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo se živí?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Pro co je výživa vě-domí (podmínkou)?´ Na což by správná odpověď zněla: ´Výživa vědomí je podmínkou pro budoucí vyvstání opětovného bytí. Když to na-stane, je tu šest (smyslových) základen, a s šesti základnami jako svou podmíkou, dotek.´"

"A kdo, pane, se dotýká?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neří-kám, že ´(někdo) se dotýká.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo se dotýká?´ by-la správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněn do-tek?´ Na což by správná odpověď zněla: ´Dotek je podmíněn šesti základnami, a s dotekem jako svou podmíkou je tu poci-ťování.´"

"A kdo, pane, pociťuje?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neří-kám, že ´(někdo) pociťuje.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo pociťuje?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno poci-ťování?´ Na což by správná odpověď zněla: ´Pociťování je podmíněno dotekem, a s pociťováním jako svou podmíkou je tu tou-žení.´"

"A kdo, pane, touží?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) touží.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo touží?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno toužení?´ Na což by

10

správná odpověď zněla: ´Toužení je podmíněno pociťováním, a s toužením jako svou podmíkou je tu ucho-pování.´"

"A kdo, pane, uchopuje?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neří-kám, že ´(někdo) uchopuje.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo uchopuje?´ by-la správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno uchopování?´ Na což by správná odpověď zněla: Úchopování je podmíněno toužením. S uchopováním jako svou podmínkou je tu bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vy-vstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´

Ale s úplným vymizením a ustáním těchto šesti základen doteku, Phagguno, ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování... toužení... uchopování... bytí... zroze-ní... stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání ce-lého tohoto množství strasti."

SN XII. 13. Samana-bráhmana - Asketi a bráhmani 1.

V Sávatthí...

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým pozná-ním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.

11

SN XII. 14. Asketi a bráhmani 2.

V Sávatthí...

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají tyto věci, neznají vznik těchto věcí, ne-znají ustání těchto věcí a neznají ani cestu vedoucí k ustání těchto věcí - Které věci neznají? Vznik kterých věcí neznají? Ustání kterých věcí neznají? Cestu vedoucí k ustání kterých věcí neznají? Neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vě-domí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací. Tyto věci neznají, vznik těchto věcí neznají, ustání těchto věcí neznají, cestu vedoucí k ustání těchto věcí neznají. Tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají tyto věci, znají vznik těchto věcí, znají ustá-ní těchto věcí a znají i cestu vedoucí k ustání těchto věcí - Které věci znají? Vznik kterých věcí znají? Ustání kterých věcí znají? Cestu vedou-cí k ustání kterých věcí znají? Znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací. Tyto věci znají, vznik těchto věcí znají, ustání těchto věcí znají, cestu vedoucí k ustání těchto věcí znají. Tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uzná-váni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosa-žení."

SN XII. 15. Kaččájana

V Sávatthí... Tehdy se ctihodný Kaččájana vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam

12

dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Kaččájana, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Říká se, pane, ´správný názor, správný názor (sammáditthi).´ V jakém smyslu, pane, je zde správný názor?" "Tento svět (lóko), Kaččájano, se převážně opírá o dvojí (dvajanissito khvájam): jsoucnost (atthitaňča) a nejsoucnost (natthitaňča). Ale kdo vidí, Kaččájano, vznikání světa se správným porozuměním (sammapaňňá-ja), v souladu se skutečností (jathábhútam), pro toho není ve světě ńejsoucnost.´ A kdo vidí ustávání světa se správným porozuměním, v souladu se skutečností, pro toho není ve světě ´jsoucnost. ́

Tento svět, Kaččájano, je převážně svázán upoutáváním, uchopováním a ulpívá-ním (upajupádánábhinivesavinibandho). Ale tento (člověk) se ani neupoutává, ani neuchopuje, ani se nefixuje na toto upoutávání a uchopování, na tuto duševní fixa-ci, lpění a sklon ´mé já.´ Nemá žádnou nejistotu ani pochybnosti o tom, že vzniká-li něco, vzniká pouze strast, a ustává-li něco, ustává pouze strast. Jeho poznání je v tomto nazávislé na druhých. V tomto smyslu, Kaččájano, je zde správný názor.

´Všechno jest (sabbam atthí,ti)´ - to je, Kaččájano, první krajnost (éko anto). Ńic není (sabbam natthí,ti)´ - to je, Kaččájano, druhá krajnost (dutijo anto). Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem (madždžhéna dhammam deséti):

S nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustá-ní celého tohoto množství strasti."

SN XII. 16. Dhammakathika - Učitel Dhammy

V Sávatthí... Tehdy se jistý mnich vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Onen mnich, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Říká se, pane, účitel Dhammy, učitel Dhammy.´" "Kdo, mnichu, vykládá Dhammu k odvrácení se (nibbidája) od stárnutí a smrti, k vymizení (virágája) a ustání (niródhája) stárnutí a smrti, ten může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu (dhammakathiko).´

13

Kdo, mnichu, je na cestě (patipanno) k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, ten může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammou (dhammánudhammappatipanno).´ Kdo, mnichu, díky odvrácení se od stárnutí a smrti, díky vymizení a ustání stárnutí a smrti je bez uchopování osvobozen, ten může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní (ditthadhammanibbánappatto).´

Kdo, mnichu, vykládá Dhammu k odvrácení se od zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... forma-cí... nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, ten může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammou.´ Kdo, mnichu, je na cestě k odvrácení se od nevědomosti, k vymizení a ustání nevě-domosti, ten může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammu.´ Kdo, mnichu, díky odvrácení se od nevědomosti, díky vymizení a ustání nevědo-mosti, je bez uchopování osvobozen, ten může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní.´"

SN XII. 17. Ačéla Kassapa - Nahý asketa

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka. Tehdy se Vznešený časně z rána ustrojil, vzal svoji misku a roucho a vstoupil do Rádžagahy za almužnou. Nahý Kassapa již z dálky viděl Vznešeného přicházet. Přistoupil k němu, a když si vyměnili pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, postavil se po straně. Nahý Kassapa, stojící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Rádi bychom se zepta-li ctěného Gótamy na jednu věc, pokud nás ctěný Gótama nechá přednést naši otázku." - "Teď není vhodný čas na otázky, Kassapo, vstoupili jsme mezi domy." Podruhé... Potřetí Nahý Kassapa takto oslovil Vznešeného: "Rádi bychom se ze-ptali ctěného Gótamy na jednu věc, pokud nás ctěný Gótama nechá přednést naši otázku." - "Teď není vhodný čas na otázky, Kassapo, vstoupili jsme mezi domy." Po těchto slovech Nahý Kassapa oslovil Vznešeného: "Vždyť se nechceme ctěné-ho Gótamy ptát zase na tolik věcí." - "Ptej se tedy, Kassapo, jak se ti zlíbí."

"Nuže, ctěný Gótamo, je strast dílem vlastním?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený. "Tak tedy, ctěný Gótamo, je strast dílem druhého?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vzne-šený. "Nuže, ctěný Gótamo, je strast dílem vlastním i druhého?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený. "Tak tedy, ctěný Gótamo, není strast ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž

14

nahodile vzniká?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený. "Nuže, ctěný Gótamo, neexistuje tedy žádná strast?" "Nikoli, Kassapo, strast není neexistující, strast existuje." "Pak tedy ctěný Gótama ani nezná ani nevidí strast?" - "Nikoli, Kassapo, není pravda, že neznám ani nevidím strast, já znám strast, Kassapo, já vidím strast." "Nuže, ctěný Gótamo, když jsem se tě zeptal: ´Je strast dílem vlastním?´, odpově-děl jsi: ... (opakují se všechny otázky) Pověz mi o strasti, ó Vznešený! Pouč mne o strasti, ó Vznešený!"

"Jestliže, Kassapo, ´tentýž (člověk) jedná, tentýž zakouší (následky činů)´, pak běží o někoho, kdo je tu od samého počátku. Řekne-li se o něm, že ´strast je dílem vlastním´, dostáváme se tím k věčnému trvání. Jestliže, Kassapo, ´jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´, pak běží o někoho, kdo je stižen (bolestivým) pocitem. Řekne-li se o něm, že ´strast je dílem druhého´, dostáváme se tím k úplnému zániku. Tathágata, Kassapo, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu stře-dem (madždžhéna dhammam deséti):

S nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustá-ní celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech Nahý Kassapa takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, vý-borně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vzneše-nému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť je mi udělen odchod (do bezdomoví), nechť je mi udělen vstup (do obce) v přítomnosti Vznešeného!"

Kdo dříve příslušel k jiné škole, Kassapo, a přeje si odchod (do bezdomoví), přeje si vstup (do obce) v této Dhammě a disciplíně, ten nejprve zůstává na zkušební dobu čtyř měsíců. Po uplynutí čtyř měsíců zkušební doby mu mniši mohou, roz-hodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést ho do mnišského stavu. Avšak jsou mi zde známy rozdíly mezi jednotlivci."

"Jestliže, pane, ten, kdo dříve příslušel k jiné škole a přeje si odchod (do bezdo-moví), přeje si vstup (do obce) v této Dhammě a disciplíně, nejprve zůstává na zkušební dobu čtyř měsíců a po uplynutí čtyř měsíců zkušební doby mu mniši mo-hou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést ho do mnišské-ho stavu - pak já zůstanu na zkušební dobu čtyř let a po uplynutí čtyř let zkušební doby mi mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést mne do mnišského stavu."

15

A tak Nahý Kassapa získal odchod (do bezdomoví), získal vstup (do obce) v pří-tomnosti Vznešeného. Nedlouho po svém přijetí ctihodný Kassapa, dlící o samotě a v odloučení, svědo-mitě, horlivě a odhodlaně, brzy uskutečnil zde a nyní svým vlastním přímým po-znáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a prodléval v jeho dosažení. Věděl: "Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již ne-ní nic dalšího." A tak se ctihodný Kassapa stal jedním ze zasloužilých.

SN XII. 18. Timbaruka

V Sávatthí... Tehdy se poutník Timbaruka vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frá-zí, načež usedl po straně. Poutník Timbaruka, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Nuže, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem vlastním (sajamkatam sukhaduk-khan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený. "Tak tedy, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem druhého (paramkatam sukhaduk-khan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený. "Nuže, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem vlastním i dílem druhého (sajamka-taňča paramkataňča sukhadukkhan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený. "Tak tedy, ctěný Gótamo, není slast a strast ani dílem vlastním (asajamkáram), ani dílem druhého (aparamkáram), nýbrž nahodile vzniká (adhiččasamuppannam)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený. "Nuže, ctěný Gótamo, neexistuje tedy žádná slast ani strast (natthi sukhaduk-khan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko, slast a strast není neexistující, slast a strast exis-tuje (atthi sukhadukkhan,ti)." "Pak tedy ctěný Gótama ani nezná, ani nevidí slast a strast." - "Nikoli, Timbaruko, není pravda, že neznám ani nevidím slast a strast, já znám (džánámi) slast a strast, Timbaruko, já vidím (passámi) slast a strast."

"Nuže, ctěný Gótamo, když jsem se tě zeptal: ´Je slast a strast dílem vlastním?´, odpověděl jsi: ... (opakují se všechny otázky) Pověz mi o slasti a strasti, ctěný Gótamo! Pouč mne o slasti a strasti, ctěný Góta-mo!"

"Jestliže, Timbaruko, ´pocit a ten, kdo pociťuje, jsou totéž´, pak běží o někoho, kdo je tu od samého počátku (ádito sato), a jeho slast a strast jsou dílem vlastním: to já

16

však neříkám. Jestliže, Timbaruko, ´pocit je jedna věc a ten, kdo pociťuje, jiná´, pak běží o něko-ho, kdo je stižen pocitem (védanábhitunnassa sato), a jeho slast a strast jsou dílem druhého: to já však neříkám. Tathágata, Timbaruko, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého to-hoto množství strasti. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustá-ní celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech poutník Timbaruka takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vzneše-nému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený po-važuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do po-sledního dechu."

SN XII. 19. Bálapandita - Pošetilý a moudrý

V Sávatthí...

"Pošetilec (bála), mniši, zahalený nevědomostí (avidždžánívaranassa) a spoutaný toužením (tanhája sampajuttassa) takto získal toto tělo (kája). A tak toto tělo a jméno-a-hmota vně: je zde tato dvojice. V závislosti na ní je tu dotek, právě šest základen (doteku). Je-li skrze ně - nebo některou z nich - pošetilec dotčen, zakouší slast a strast.

Moudrý muž (pandita), mniši, zahalený nevědomostí a spoutaný toužením, takto získal toto tělo. A tak toto tělo a jméno-a-hmota vně: je zde tato dvojice. V závis-losti na ní je tu dotek, právě šest základen (doteku). Je-li skrze ně - nebo některou z nich - moudrý dotčen, zakouší slast a strast.

Jaký, mniši, je zde rozdíl (viséso), jaká zvláštnost (adhippajáso), jaká odlišnost (nánákaranam) mezi moudrým mužem a pošetilcem?"

"Naše nauky, pane, mají svůj kořen u Vznešeného, mají svůj původ u Vznešeného, mají svou oporu u Vznešeného. Bylo by dobře, pane, kdyby Vznešený objasnil

17

smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něj, mniši si to zapamatují." "Tak tedy, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Díky navědomosti, jíž byl zahalen, mniši, díky toužení, jímž byl spoután, získal pošetilec toto tělo. Ale právě tato nevědomost jím nebyla rozptýlena (appahíná) a toto toužení nebylo vymýceno (aparikkhíná). Proč? Pošetilec, mniši, nežil svatý život (na ačárí brahmačarijam) za účelem dokonalého vyhlazení strasti (sammá dukkhakkhajája). A proto, po rozpadu těla, pošetilec jde do (dalšího) těla (kájúpa-go). Jsa tím, kdo jde do (dalšího) těla, není osvobozen (na parimuččati) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství: není osvobozen od strasti, pravím.

Díky nevědomosti, jíž byl zahalen, mniši, díky toužení, jímž byl spoután, získal moudrý muž toto tělo. Ale právě tato nevědomost jím byla rozptýlena (pahíná) a toto toužení bylo vymýceno (parikkhíná). Proč? Moudrý muž, mniši, žil svatý život (ačárí brahmačarijam) za účelem dokonalého vyhlazení strasti. A proto, po rozpa-du těla, moudrý muž nejde do (dalšího) těla (na kájúpago). Jsa tím, kdo nejde do (dalšího) těla, je osvobozen (parimuččati) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství: je osvobozen od strasti, pravím.

Takový, mniši, je zde rozdíl, taková zvláštnost, taková odlišnost mezi moudrým mu-žem a pošetilcem, totiž že žije svatý život (brahmačarijaváso)."

SN XII. 20. Paččaja - Podmínka

V Sávatthí...

"Vyložím vám, mniši, závislé vznikání a závisle vzniklé věci. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši.

Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání (patiččasamuppáda)? Stárnutí a smrt (džarámaranam) jsou podmíněné zrozením (džátipaččajá). Ať se objeví Tathágatové či neobjeví Tathágatové, tento princip (dhátu) prostě trvá, tato věcná danost (dhammatthitatá), věcná zákonitost (dhammanijámatá), specifická podmíněnost (idappaččajatá). Vůči tomu Tathágata procitne (abhisambudždžhati) a nahlédne to (abhisaméti). Po procitnutí a nahlédnutí o tom vykládá (áčikkhati) a učí (deséti), popisuje to (paňňápéti), ustavuje to (patthapéti), odkrývá to (vivarati), rozebírá to (vibhadžati), objasňuje to (uttáníkaróti) a říká: ´Hleďte (passathá)!´

18

Stárnutí a smrt jsou podmíněné zrozením. Zrození je podmíněno bytím. Bytí je podmíněno uchopováním. Uchopování je podmíněno toužením. Toužení je podmíněno pociťováním. Pociťování je podmíněno dotekem. Dotek je podmíněn šesti základnami. Šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou. Jméno-a-hmota jsou podmíněné vědomím. Vědomí je podmíněno formacemi. Formace jsou pomíněny nevědomostí.

Ať se objeví Tathágatové či neobjeví Tathágatové, tento princip prostě trvá, tato věcná danost, věcná zákonitost, specifická podmíněnost. Vůči tomu Tathágata pro-citne a nahlédne to. Po procitnutí a nahlédnutí o tom vykládá a učí, popisuje to, ustavuje to, odkrývá to, rozebírá to, objasňuje to a říká: ´Hleďte! ́

Formace jsou pomíněny nevědomostí. To, co je zde takovost, ne-netakovost, nejinakost, specifická podmíněnost - tomu se, mniši, říká ´závislé vznikání.´

Co jsou to, mniši, závisle vzniklé věci (patiččasamuppanná dhammá)? Stárnutí a smrt, mniši, jsou nestálé (aniččam), zformované (sankhatam), závisle vzniklé (patiččasamuppannam), podrobené zániku (khajadhammam), podrobené skončení (vajadhammam), podrobené vymizení (virágadhammam) a podrobené ustání (niródhadhammam). Zrození, mniši, je nestálé, zformované, závisle vzniklé, podrobené zániku, skonče-ní, vymizení a ustání. Bytí, mniši, jsou nestálé, zformované, závisle vzniklé, podrobené zániku, skončení, vymizení a ustání. Uchopování... Toužení... Pociťování... Dotek... Šest základen... Jméno-a-hmota... Vědomí... Formace... Nevědomost, mniši, je nestálá, zformovaná, závisle vzniklá, podrobená zániku, skončení, vymizení a ustání. Těmto se, mniši, říká ´závisle vzniklé věci.´

Když, mniši, ušlechtilý žák (arijasávaka) dobře vidí (suditthá) toto závislé vznikání a tyto závisle vzniklé věci se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), bude snad zabíhat do minulosti (pubbantam vá pa-tidhávissati) (a tázat se): ´Byl jsem v minulých dobách (atítamaddhánam)? Nebyl jsem v minulých dobách? Co jsem byl v minulých dobách? Jak jsem byl v minulých dobách? Jsa čím, čím jsem se stal v minulých dobách?´ Či bude snad zabíhat do budoucnosti (aparantam vá upadhávissati) (a tázat se):

19

´Budu v budoucích dobách (anágatamaddhánam)? Nebudu v budoucích dobách? Co budu v budoucích dobách? Jak budu v budoucích dobách? Jsa čím, čím se sta-nu v budoucích dobách?´ Či snad bude nyní, v přítomné době (paččuppannam addhánam), o sobě pochybo-vat (kathamkathí) (a tázat se): ´Jsem? Nejsem? Co jsem? Jak jsem? Odkud tato bytost - já - přišla a kam směřu-je?´ Něco takového není možné (nétam thánam vidždžati). Proč? Jelikož, mniši, ušlechtilý žák dobře vidí toto závislé vznikání a tyto závisle vzniklé věci se správným porozuměním, v souladu se skutečností."

SN XII. 21. Dasabala - Deset sil 1.

V Sávatthí...

"Tathágata, mniši, obdařen deseti silami (dasabalasamannágato) a čtyřmi sebejis-totami (čatúhi vésáradždžéhi) zastává místo vůdce stáda (ásabham), nechává za-znít svůj lví řev (síhanádam) před zástupy a roztáčí dokonalé kolo (brahmačak-kam):

´Taková je hmota (rúpam), takový je její vznik (samudajo), takový je její zánik (atthangamo). Takové je pociťování (védaná), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik. Takové je vnímání (saňňá), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik. Takové jsou formace (sankhárá), takový je jejich vznik, takový je jejich zánik. Takové je vědomí (viňňánam), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´

A tak: je-li toto (imasmim sati), je i ono (idam hóti), s vyvstáním tohoto (imassuppádá) vyvstává ono (idam uppadždžati), není-li toto (imasmim asati), není ani ono (idam na hóti), s ustáním tohoto (imassa niródhá) ustává ono (idam nirudždžhati).

Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou (avidždžápaččajá) jsou tu formace (san-khárá)... vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti (avidždžája asésaviráganiródhá) ustávají formace (sankháraniródhó)... vědomí... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

20

SN XII. 22. Deset sil 2.

V Sávatthí...

"Tathágata, mniši, obdařen deseti silami a čtyřmi sebejistotami zastává místo vůd-ce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí dokonalé kolo:

´Taková je hmota, takový je její vznik, takový je její zánik. Takové je pociťování, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik. Takové je vnímání, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik. Takové jsou formace, takový je jejich vznik, takový je jejich zánik. Takové je vědomí, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´ A tak: je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono, není-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... vědomí... Ta-kové je ustání celého tohoto množství strasti.

Takto, mniši, je mnou Dhamma dobře vyložená (svákkháto), předestřená (uttáno), odkrytá (vivato), vysvětlená (pakásito) a odhalená (čhinnapilotiko).

Když, mniši, byla mnou Dhamma takto dobře vyložena, předestřena, odkryta, vy-světlena a odhalena, měl by syn z dobré rodiny (kulaputta), jenž s důvěrou odešel (do bezdomoví) (saddhápabbadžiténa), vyvinout energii (vírijam árabhitum): Ńechť nezůstane nic než kůže, šlachy a kosti, nechť maso a krev vyschnou v těle, dokud však nedosáhnu toho, čeho může být dosaženo mužnou silou, mužnou ener-gií, mužnou odhodlaností, moje energie nepoleví.´ Strastně, mniši, žije lenoch (kusíto), zapletený do zlých a nedobrých věcí. Velké je dobro, o které tím přichází. Kdo je však energický (áraddhavírijo), mniši, ten žije šťastně, oproštěn od zlých a nedobrých věcí. Velké je dobro, které tím získává.

"Nelze, mniši, tím, co je nízké (hínéna), dosáhnout nejvyššího (aggassa patti). Jen tím, co je nejvyšší (aggéna), lze dosáhnout nejvyššího.

Jako lahodný nápoj, mniši, je tento svatý život - Mistr stanul před vámi. Proto, mniši, vyvíjejte energii pro dosažení nedosaženého, pro docílení nedocíleného, pro uskutečnění neuskutečněného.

21

Takto náš odchod (do bezdomoví) nebude planý, nýbrž plodný a úspěšný. A ty po-třebnosti, kterých užíváme jako oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci, ač prosté, budou pro nás velmi plodné a užitečné.

Tak byste se, mniši, měli cvičit: ´S ohledem na vlastní dobro je třeba neúnavně usilovat. S ohledem na dobro dru-hých je třeba neúnavně usilovat. S ohledem na dobro obou je třeba neúnavně usi-lovat (appamádéna sampádétun,ti).´"

SN XII. 23. Upanisa - Opora

V Sávatthí...

"Jen pro toho, kdo ví a vidí (džánato passato), mniši, je možné vyhlazení zákalů (ásavánam khajam), ne pro toho, kdo neví a nevidí - tak pravím.

A poznáním čeho, mniši, viděním čeho dochází k vyhlazení zákalů? ´Taková je hmota, takový je její vznik, takový je její zánik. Takové je pociťování, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik. Takové je vnímání, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik. Takové jsou formace, takový je jejich vznik, takový je jejich zánik. Takové je vědomí, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´ Poznáním tohoto, mniši, viděním tohoto dochází k vyhlazení zákalů.

Poznání vyhlazení (zákalů), ve (stavu) vyhlazení (zákalů), má svou oporu (sa-upanisam), pravím, a není bez opory (anupanisam). A co je, mniši, oporou poznání vyhlazení (zákalů) (khajeňánassa upanisá)?

Ósvobození (vimutti),´ měla by znít odpověď. I osvobození má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou osvobození?

´Bezvášnivost (virágo),´ měla by znít odpověď. I bezvášnivost má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou bezvášnivosti?

Ódvrácení (nibbidá),´ měla by znít odpověď. I odvrácení má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou odvrácení?

22

´Poznání a vidění v souladu se skutečností (jathábhútaňánadassanam),´ měla by znít odpověď. I poznání a vidění v souladu se skutečností má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou poznání a vidění v souladu se skutečností?

´Soustředění (samádhi),´ měla by znít odpověď. I soustředění má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou soustředění?

´Blaženost (sukha),´ měla by znít odpověď. I blaženost má však svou oporu, pra-vím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou blaženosti?

Úklidnění (passaddhi),´ měla by znít odpověď. I uklidnění má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou uklidnění?

Ńadšení (píti),´ měla by znít odpověď. I nadšení má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou nadšení?

´Radost (pámodždža),´ měla by znít odpověď. I radost má však svou oporu, pra-vím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou radosti?

´Důvěra (saddhá),´ měla by znít odpověď. I důvěra má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou důvěry?

´Strast (dukkha),´ měla by znít odpověď. I strast má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou strasti?

´Zrození (džáti),´ měla by znít odpověď. I zrození má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou zrození?

´Bytí (bhava),´ měla by znít odpověď. I bytí má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou bytí?

23

Úchopování (upádána),´ měla by znít odpověď. I uchopování má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou uchopování?

´Toužení (tanhá),´ měla by znít odpověď. I toužení má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou toužení?

´Pociťování (védaná),´ měla by znít odpověď. I pociťování má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou pociťování?

´Dotek (phasso),´ měla by znít odpověď. I dotek má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou doteku?

´Šest základen (salájatanam),´ měla by znít odpověď. I šest základen má však svou oporu, pravím, a nejsou bez opory. A co je, mniši, oporou šesti základen?

´Jméno-a-hmota (námarúpam),´ měla by znít odpověď. I jméno-a-hmota má však svou oporu, pravím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou jména-a-hmoty?

´Vědomí (viňňánam),´ měla by znít odpověď. I vědomí má však svou oporu, pra-vím, a není bez opory. A co je, mniši, oporou vědomí?

´Formace (sankhárá),´ měla by znít odpověď. I formace mají však svou oporu, pravím, a nejsou bez opory. A co je, mniši, oporou formací?

Ńevědomost (avidždžá),´ měla by znít odpověď.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou oporou jsou tu formace, s formacemi jako svou oporou je tu vědomí, s vědomím jako svou oporou je tu jméno-a-hmota, se jménem-a-hmotou jako svou oporou je tu šest základen, s šesti základnami jako svou oporou je tu dotek, s dotekem jako svou oporou je tu pociťování, s pociťováním jako svou oporou je tu toužení,

24

s toužením jako svou oporou je tu uchopování, s uchopováním jako svou oporou je tu bytí, s bytím jako svou oporou je tu zrození, se zrozením jako svou oporou je tu strast,

se strastí jako svou oporou je tu důvěra, s důvěrou jako svou oporou je tu radost, s radostí jako svou oporou je tu nadšení, s nadšením jako svou oporou je tu uklidnění, s uklidněním jako svou oporou je tu blaženost, s blažeností jako svou oporou je tu soustředění, se soustředěním jako svou oporou je tu poznání a vidění v souladu se skutečností, s poznáním a viděním v souladu se skutečností jako svou oporou je tu odvrácení, s odvrácením jako svou oporou je tu bezvášnivost, s bezvášnivostí jako svou oporou je tu osvobození, s osvobozením jako svou oporou je tu poznání vyhlazení (zákalů).

Jako když se, mniši, vysoko v horách spustí déšť ve velkých kapkách a voda tekoucí dolů po svahu naplní horské rozsedliny, štěrbiny a stružky. Když ty jsou naplněny, naplní se tůně. Když ty jsou naplněny, naplní se jezera. Když ta jsou na-plněna, naplní se potoky. Když ty jsou naplněny, naplní se řeky. Když ty jsou na-plněny, naplní se velké moře, oceán.

Právě tak, mniši, s něvědomostí jako svou oporou jsou tu formace... s osvobozením jako svou oporou je tu poznání vyhlazení (zákalů)."

SN XII. 24. Aňňatitthijánam paribbádžakánam - Poutníci z jiných škol

V Rádžagaze, v Bambusovém háji... Tehdy se ctihodný Sáriputta časně z rána ustrojil, vzal svou misku a roucho a vstoupil do Rádžagahy za almužnou. Tehdy si ctihodný Sáriputta pomyslel: "Je ještě příliš brzo na sbírání almužny v Rádžagaze. Co kdybych zašel do zahra-dy, kde se zdržují poutníci z jiných škol?" Poté ctihodný Sáriputta vykročil směrem k zahradě, v níž se zdržovali poutníci z jiných škol. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátel-ských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Poutníci z jiných škol takto oslo-vili ctihodného Sáriputtu, sedícího po straně:

25

"Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním. Jsou však také, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říka-jí, že strast je dílem druhého. Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním i druhého. Jsou však také, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říka-jí, že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá. Co o tom, příteli Sáriputto, říká asketa Gótama, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova askety Gótamy a neobviňovali ho při-tom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?"

"Vznešený řekl, přátelé, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závis-losti na doteku (phassam patičča). Kdo by takto hovořil, ten by opakoval slova Vznešeného a neobviňoval ho přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpoví-dající závěr nebyl napadnutelný.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním, je tato (strast) podmíněna dotekem. Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem druhého, je tato (strast) rovněž podmíněna dotekem. Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním i druhého, je tato (strast) rovněž podmíněna dotekem. Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast není ani dílem vlast-ním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá, je tato (strast) rovněž podmíněna dotekem.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné. Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem druhého: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné. Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním i druhého: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné. Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast není ani dílem vlast-ním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné."

Ctihodný Ánanda zaslechl rozhovor ctihodného Sáriputty s poutníky z jiných škol. Když ctihodný Ánanda obešel Rádžagahu a vrátil se z almužní obchůzky, poté, co pojedl, vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil

26

ho a usedl po straně. Ctihodný Ánanda, sedící po straně, pak vyprávěl Vznešené-mu celý rozhovor, který vedl ctihodný Sáriputta s poutníky z jiných škol.

"Dobře, Ánando, dobře, jak to Sáriputta správně vysvětlil! Řekl jsem totiž, Ánando, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závis-losti na doteku. Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něče-ho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - je tato (strast) podmíněna dotekem.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.

Jednou, Ánando, jsem také prodléval zde v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Ve-verčího krmítka. Tehdy, Ánando, jsem se časně z rána ustrojil, vzal jsem svou misku a roucho a vstoupil jsem do Rádžagahy za almužnou. Tehdy, Ánando, jsem si pomyslel: ´Je ještě příliš brzo na sbírání almužny v Rádžagaze. Co kdybych zašel do zahrady, kde se zdržují poutníci z jiných škol?´ Poté jsem vykročil směrem k zahradě, v níž se zdržovali poutníci z jiných škol. Když tam dorazil, vyměnili jsme si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež jsem usedl po straně. Poutníci z jiných škol mne takto oslovili:

´Jsou, příteli Gótamo, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhé-ho... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá. Co o tom říká asketa Gótama, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova askety Gótamy a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdi-vého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?´

Po těchto slovech, Ánando, jsem odvětil poutníkům z jiných škol takto:

27

´Řekl jsem, přátelé, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku. Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něče-ho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - je tato (strast) podmíněna dotekem.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.´"

"Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak byl celý smysl (této věci) vyjádřen je-diným slovem. Kdyby byl tento smysl vyjádřen obšírněji, pane, jistě by byl hlubo-ký a jevil by se jako hluboký." "Nuže, Ánando, zkus to tedy sám objasnit."

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Ánando, zdrojem stárnutí a smrti, co je jeho původem, kde je zroze-no a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Zrození, přátelé, je zdrojem stárnutí a smrti, zrození je jeho původem, rodí se ze zrození a vzniká ze zrození.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem. Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Ánando, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Bytí, přátelé, je zdrojem zrození, bytí je jeho původem, rodí se z bytí a vzniká z bytí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem. Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Ánando, zdrojem bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Šest základen, přátelé, je zdrojem doteku, šest základen je jeho původem, je zro-zen z šesti základen a vzniká z šesti základen.´ Ale s úplným vymizením a ustáním šesti základen doteku, přátelé, ustává dotek. S ustáním doteku ustává pociťování.

28

S ustáním pociťování ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

SN XII. 25. Bhúmidža

V Sávatthí... Tehdy ctihodný Bhúmidža k večeru opustil svou samotu a vydal se k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a pro-hodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Ctihodný Bhú-midža, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Sáriputtu:

"Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem dru-hého, nýbrž nahodile vzniklá. Co o tom, příteli Sáriputto, říká asketa Gótama, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova askety Gótamy a neobviňovali ho při-tom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?"

"Vznešený řekl, příteli, že slast a strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku (phassam patičča). Kdo by takto hovořil, ten by opakoval slova Vznešeného a neobviňoval ho přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpoví-dající závěr nebyl napadnutelný.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dí-lem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlast-ním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - je tato (slast a strast) podmíněna dotekem.

Když, příteli, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dí-lem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlast-ním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž

29

nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné."

Ctihodný Ánanda zaslechl rozhovor ctihodného Sáriputty s ctihodným Bhúmi-džou. Poté se ctihodný Ánanda vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam do-razil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Ánanda, sedící po straně, pak vy-právěl Vznešenému celý rozhovor, který vedl ctihodný Sáriputta s ctihodným Bh-úmidžou.

"Dobře, Ánando, dobře, jak to Sáriputta správně vysvětlil! Řekl jsem totiž, Ánando, že slast a strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku. Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něče-ho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dí-lem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlast-ním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - je tato (salst a strast) podmíněna dotekem.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dí-lem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlast-ním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.

Je-li zde, Ánando, tělo (kája), pak díky tělesnému záměru (kájasaňčétanáhétu) vzniká uvnitř slast a strast. Je-li zde, Ánando, řeč (váčá), pak díky řečovému záměru (váčísaňčétanáhétu) vzniká uvnitř slast a strast. Je-li zde, Ánando, mysl (manó), pak díky mentálnímu záměru (manósaňčéta-náhétu) vzniká uvnitř slast a strast.

S nevědomostí jako podmínkou (avidždžápaččajá), Ánando, člověk buď sám vytváří (abhisankharóti) onu tělesnou formaci (kájasankháram), díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu tělesnou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast. Buď uvědoměle (sampadžáno), Ánando, člověk vytváří onu tělesnou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo neuvědoměle (asampadžáno) člověk vy-tváří onu tělesnou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.

30

Buď sám, Ánando, člověk vytváří onu řečovou formaci (váčísankháram), díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu řečovou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast. Buď uvědoměle, Ánando, člověk vytváří onu řečovou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo neuvědoměle člověk vytváří onu řečovou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.

Buď sám, Ánando, člověk vytváří onu mentální formaci (manósankháram), díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast. Buď uvědoměle, Ánando, člověk vytváří onu mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo neuvědoměle člověk vytváří onu mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.

V těchto šesti případech, Ánando, je následována nevědomost (avidždžá). Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti tu není ono tělo, díky němuž vzniká uvnitř slast a strast, není tu ona řeč, díky níž vzniká uvnitř slast a strast, není tu ona mysl, díky níž vzniká uvnitř slast a strast. Není zde žádné pole (khéttam), žád-ný základ (vatthu), žádná sféra (ájatanam), žádný důvod (adhikaranam), díky ně-muž vzniká uvnitř slast a strast."

SN XII. 26. Upavána

V Sávatthí... Tehdy se ctihodný Upavána vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frá-zí, načež usedl po straně. Ctihodný Upavána, sedící po straně, takto oslovil Vzne-šeného:

"Jsou, pane, někteří asketi a bráhmani, kteří říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá.

Co o tom říká Vznešený, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova Vznešeného a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdivé-ho, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?"

"Řekl jsem, Upaváno, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku.

31

Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něče-ho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, Upaváno, někteří asketi a bráhmani říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - je tato (strast) podmíněna dotekem.

Když, Upaváno, někteří asketi a bráhmani říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné."

SN XII. 27. Paččaja - Podmínka

V Sávatthí... "S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... vědomí... jméno-a-hmota... šest základen... dotek... pociťování... toužení... uchopování... bytí... zrození... stár-nutí a smrt. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt? To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a osla-bení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí. To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt. Stárnutí a smrt vzniká se vznikem zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti: správný názor (sammá ditthi), správné rozmýšlení (sammá sankappa), správná řeč (sammá váčá), správné jednání (sammá kammanta), správné živobytí (sammá ádžíva), správné úsilí (sammá vájáma), správná bdělá pozornost (sammá sati), správné soustředění (sammá samádhi).

Co je to, mniši, zrození? To, co je zrození bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí a vyvstání, objevení se osobnostních skupin, nabytí (smyslových) základen: tomu se, mniši, říká zrození.

32

Zrození vzniká se vznikem bytí, s ustáním bytí ustává zrození. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání zrození: ...

Co je to, mniši, bytí? Jsou tyto tři (druhy) bytí: smyslné bytí (kámabhavo), hmotné bytí (rúpabhavo), nehmotné bytí (arúpabhavo). Tomu se, mniši, říká bytí. Bytí vzniká se vznikem uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání bytí: ...

Co je to, mniši uchopování? Jsou tyto čtyři (druhy) uchopování: uchopování smyslnosti, uchopování názorů, uchopování pravidel a praktik (obřadů), uchopování víry v Já. Tomu se, mniši, ří-ká uchopování. Uchopování vzniká se vznikem toužení, s ustáním toužení ustává uchopování. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání uchopování: ...

Co je to, mniši, toužení? Je těchto šest druhů toužení: toužení po tvarech, toužení po zvucích, toužení po vů-ních, toužení po chutích, toužení po dotycích, toužení po představách. Tomu se, mniši, říká toužení. Toužení vzniká se vznikem pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání toužení: ...

Co je to, mniši, pociťování? Je těchto šest druhů pociťování: pocit zrozený ze zrakového doteku, pocit zrozený ze sluchového doteku, pocit zrozený z čichového doteku, pocit zrozený z chuťového doteku, pocit zrozený z tělesného doteku, pocit zrozený z mentálního doteku. Tomu se, mniši, říká pociťování. Pociťování vzniká se vznikem doteku, s ustáním doteku ustává pociťování. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání pociťování: ...

Co je to, mniši, dotek? Je těchto šest druhů doteku: zrakový dotek, sluchový dotek, čichový dotek, chuťový dotek, tělesný dotek, mentální dotek. Tomu se, mniši, říká dotek. Dotek vzniká se vznikem šesti základen, s ustáním šesti základen ustává dotek. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání doteku: ...

Co je to, mniši, šest základen? Základna oka, základna ucha, základna nosu, základna jazyka, základny těla, zá-kladna mysli. Tomu se, mniši, říká šest základen. Šest základen vzniká se vznikem jména-a-hmoty, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání šesti základen: ...

33

Co je to, mniši, jméno-a-hmota? Pociťování, vnímání, záměr (čétaná), dotek, pozornost (manasikáro): tomu se říká jméno. Čtyři velké prvky (mahábhútá) a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků: tomu se říká hmota. A tak toto jméno a tato hmota se (společně) nazývají jméno-a-hmota. Jméno-a-hmota vzniká se vznikem vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání jména-a-hmoty: ...

Co je to, mniši, vědomí? Je těchto šest druhů vědomí: zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, tělesné vědomí, mentální vědomí. Tomu se, mniši, říká vědomí. Vědomí vzniká se vznikem formací, s ustáním formací ustává vědomí. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání vědomí: ...

Co jsou to, mniši, formace? Jsou tyto tři formace: formace těla (kájasankháro), formace řeči (váčísankháro), formace mysli (čittasankháro). Těmto se, mniši, říká formace. Formace vznikají se vznikem nevědomosti, s ustáním nevědomosti ustávají forma-ce. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání formací: ...

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná podmínku, takto zná vznik podmínky, takto zná ustání podmínky, takto zná cestu vedoucí k ustání podmínky: takový se nazývá úšlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybave-ný pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti´."

SN XII. 28. Bhikkhu - Mnich

V Sávatthí... Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vzne-šený pravil: "Vyložím vám, mniši, závislé vznikání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mu mniši.

"Zde, mniši, zná mnich stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stár-nutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti.

34

Zná zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná i cestu vedoucí k ustání formací.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt? ...

Co je to, mniši, zrození? ...

Co je to, mniši, bytí? ...

Co je to, mniši, uchopování? ...

Co je to, mniši, toužení? ...

Co je to, mniši, pociťování? ...

Co je to, mniši, dotek? ...

Co je to, mniši, šest základen? ...

Co je to, mniši, jméno-a-hmota? ...

Co je to, mniši, vědomí? ...

Co jsou to, mniši, formace? ...

Když, mniši, mnich takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti a takto zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti,

když takto zná zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací a takto zná i cestu vedoucí k ustání formací:

Takový se nazývá ´mnich obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, do-spěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnos-ti´."

35


V Sávatthí...

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří nerozumějí stárnutí a smrti, nerozumějí vzniku stárnutí a smrti, nerozumějí ustání stárnutí a smrti a nerozumějí ani cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří nerozumějí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, ne-rozumějí vzniku formací, nerozumějí ustání formací a nerozumějí ani cestě vedoucí k ustání formací:

Tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří rozumějí stárnutí a smrti, rozumějí vzniku stár-nutí a smrti, rozumějí ustání stárnutí a smrti a rozumějí i cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří rozumějí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťová-ní... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, rozumějí vzniku formací, rozumějí ustání formací a rozumějí i cestě vedoucí k ustání forma-cí:

Tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uzná-váni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosa-žení.

SN XII. 30. Asketi a bráhmani - 2.

V Sávatthí... Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mu mniši. Vzneše-ný pravil: "Vyložím vám, mniši, závislé vznikání (patičča-samuppáda). Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu mniši.

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a

36

smrti - že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání stárnutí a smrti, to není možné.

(Ti asketi a bráhmani,) kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... poci-ťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací - že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání formací, to není možné.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání stárnutí a smrti, to je věru možné.

(Ti asketi a bráhmani,) kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťo-vání... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání formací, to je věru možné."

SN XII. 31. Bhúta - Vstoupivší v bytí

Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí... Tam Vznešený oslovil ctihodného Sáriputtu: "V Párájaně (Sutta-nipáta), Sáriput-to, v otázce Adžitově, se říká:

Ti, kteří postřehli skutečnost, i ti mnozí, kteří se tu ještě cvičí (sékhá) - pověz mi, pane, táži se tě, jaká je jejich povaha, tobě známá?

Jak by měl být, Sáriputto, chápán širší smysl tohoto stručného výroku?" Po těchto slovech ctihodný Sáriputta mlčel.

Podruhé... Potřetí oslovil Vznešený ctihodného Sáriputtu... I potřetí ctihodný Sáriputta mlčel.

"´Toto vstoupilo v bytí´: vidíš to, Sáriputto? ´Toto vstoupilo v bytí´: vidíš to, Sári-putto?"

"´Toto vstoupilo v bytí´: to je viděno, pane, se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že

37

´toto vstoupilo v bytí´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co vstoupilo v bytí, k jeho vymizení a ustání.

´Vstupování v bytí s určitou výživou´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skuteč-ností, ´vstupování v bytí s určitou výživou´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co vstupuje v bytí s určitou výživou, k jeho vymizení a ustání.

´S ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným poro-zuměním, v souladu se skutečností, že ´s ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co je podrobe-no ustání, k jeho vymizení a ustání. Takový, pane, je ´ten, který se cvičí´.

A jaký, pane, je ´ten, který postřehl skutečnost´?

´Toto vstoupilo v bytí´: to je viděno, pane, se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´toto vstoupilo v bytí´, ten, díky odvrácení se od toho, co vstoupilo v bytí, díky jeho vy-mizení a ustání, je bez uchopování osvobozen.

´Vstupování v bytí s určitou výživou´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skuteč-ností ´vstupování v bytí s určitou výživou´, ten, díky odvrácení se od toho, co vstu-puje v bytí s určitou výživou, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvo-bozen.

´S ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným poro-zuměním, v souladu se skutečností, že ´s ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´, ten, díky odvrácení se od toho, co je podrobeno ustá-ní, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen. Takový, pane, je ´ten, který postřehl skutečnost´.

Vzhledem k tomu, pane, co se říká v Párájaně, v otázce Adžitově:

Ti, kteří postřehli skutečnost, i ti mnozí, kteří se tu ještě cvičí (sékhá) - pověz mi, pane, táži se tě, jaká je jejich povaha, tobě známá?

38

Takto já chápu, pane, širší smysl tohoto stručného výroku." "Dobře, Sáriputto, dobře! ... Takto by měl být, Sáriputto, chápán širší smysl tohoto stručného výroku."

SN XII. 32. Kalára

V Sávatthí... Tehdy se mnich Kalára Khattija vydal k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvoři-lostních frází, načež usedl po straně.

Mnich Kalára Khattija, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Sáriputtu: "Mnich Mólija-Phagguna, příteli Sáriputto, zanechal cvičení a navrátil se k nízké-mu (životu)." - "Pak zřejmě tento ctihodný nenašel v této Dhammě a disciplíně útěchu."

"Ctihodný Sáriputta tedy našel v této Dhammě a disciplíně útěchu?" - "O tom, pří-teli, nepochybuji." "A co v budoucnu, příteli?" - "Nemám žádný důvod k nejistotě."

Poté se mnich Kalára Khattija zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Mnich Kalára Khattija, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Ctihodný Sáriputta, pane, oznámil dosažení konečného poznání: "Ukončeno je zrození, do-konán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím."

Poté Vznešený oslovil jednoho mnicha: "Jdi, mnichu, a zavolej Sáriputtu mým jménem: ´Mistr tě volá, příteli Sáriputto.´"

"Ano, pane," odpověděl onen mnich Vznešenému a vydal se k místu, kde se zdr-žoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, řekl ctihodnému Sáriputtovi: "Mistr tě volá, příteli Sáriputto."

"Ano, příteli," odpověděl ctihodný Sáriputta onomu mnichovi a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Vznešený takto oslovil ctihodného Sáriputtu, sedícího po straně: "Je pravda, Sári-putto, že jsi oznámil dosažení konečného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán

39

je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?" - "Ne těmito slovy, pane, ne těmito výrazy to bylo řečeno."

"Jakýmkoli způsobem, Sáriputto, syn z dobré rodiny oznámí dosažení konečného poznání, musí to být chápáno právě tak."

"Ale neříkám přece, pane: Ńe těmito slovy, ne těmito výrazy to bylo řečeno´?"

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ćo jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uvi-děl, když oznamuješ dosažení konečného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, když oznamuješ dosažení konečného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:

´S vyhlazením zdroje zrození, příteli, dochází ve (stavu) vyhlazení k poznání: ´Je vyhlazeno.´ Když jsem, ve (stavu) vyhlazení, poznal: ´Je vyhlazeno,´ tak vím: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Bytí, přátelé, je zdrojem zrození, bytí je jeho původem, rodí se z bytí a vzniká z bytí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem bytí, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem bytí, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: Úchopování, přátelé, je zdrojem bytí, uchopování je jeho původem, rodí se z uchopování a vzniká z uchopování.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych prá-vě tímto způsobem."

40

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem uchopová-ní, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sári-putto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem uchopování, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Toužení, přátelé, je zdrojem uchopování, toužení je jeho původem, rodí se z toužení a vzniká z toužení.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo je, příteli Sáriputto, zdrojem toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Pociťování, přátelé, je zdrojem toužení, pociťování je jeho původem, rodí se z po-ciťování a vzniká z pociťování.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ćo jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uvi-děl, že v tobě již není přítomno potěšení z pocitů?´ Kdybys byl takto dotázán, Sári-putto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ćo jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, že v tobě již není přítomno potěšení z pocitů?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:

´Jsou, přátelé, tyto tři pocity. Které tři? Slastný pocit, strastný pocit, ani-slastný-ani-strastný pocit. Tyto tři pocity, přátelé, jsou nestálé. A když (člověk) pozná, že ćo je nestálé, je strastné´, pak v něm již není přítomno potěšení z pocitů.´ Jsa tak-to dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Dobře, Sáriputto, dobře! I tímto způsobem, Sáriputto, by se tato věc dala stručně vysvětlit: Ćokoli je pociťováno, náleží k strasti.´

Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: Ńa základě jakého osvobození, příteli Sári-putto, oznamuješ dosažení konečného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

41

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: Ńa základě jakého osvobození, příteli Sári-putto, oznamuješ dosažení konečného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:

´Díky vnitřnímu osvobození, přátelé, díky vyhlazení veškerého uchopování, prodlé-vám v takovém stavu bdělosti, že mne nezaplavují žádné zákaly, a přitom se ne-spouštím z očí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Dobře, Sáriputto, dobře! I tímto způsobem, Sáriputto, by se tato věc dala stručně vysvětlit: ´To, co asketa označuje jako zákaly - o těch nepochybuji, ty jsem odstra-nil, nemám žádný důvod k nejistotě.´"

Po těchto slovech Vznešený vstal a vstoupil do svého příbytku.

Krátce po odchodu Vznešeného ctihodný Sáriputta oslovil mnichy:

"Když mi, přátelé, Vznešený položil první otázku, upadl jsem do rozpaků, neboť jsem předem nepochopil (jeho záměr). Ale když, přátelé, Vznešený blahosklonně přijal mou (odpověď na) první otázku, pomyslel jsem si:

´Kdyby se mne na tuto věc Vznešený vyptával celý den stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal bych Vznešenému na toto téma po celý den stále jinými slovy, stále jinými obraty.

Kdyby se mne na tuto věc Vznešený vyptával celou noc... den a noc... dva dny a noci... tři dny a noci... čtyři dny a noci... pět dnů a nocí... šest dnů a nocí... sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal bych Vznešenému na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty.´

Poté se mnich Kalára Khattija zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Mnich Kálára Khattija, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Ctihodný Sáriputta, pane, nechal zaznít svůj lví řev: ´Když mi, přátelé, Vznešený položil první otázku... odpovídal bych Vznešenému na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty.´"

"Sáriputta, mnichu, tak dokonale prohlédl princip Dhammy, že kdybych se ho na tuto věc vyptával celý den... noc... den a noc... dva dny a noci... tři dny a noci... čtyři dny a noci... pět dnů a nocí... šest dnů a nocí... sedm dnů a nocí stále jinými

42

slovy, stále jinými obraty, odpovídal by mi na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty."

SN XII. 33. Ňánavatthu - Předměty poznání 1.

V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, čtyřiačtyřicet předmětů poznání. Poslouchejte, dávejte dob-rý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši.

Vznešený pravil: "Jakých, mniši, je těchto čtyřiačtyřicet předmětů poznání?

Znalost stárnutí a smrti, znalost vzniku stárnutí a smrti, znalost ustání stárnutí a smrti, znalost cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti.

Znalost zrození, znalost vzniku zrození, znalost ustání zrození, znalost cesty vedou-cí k ustání zrození.

Znalost bytí, znalost vzniku bytí, znalost ustání bytí, znalost cesty vedoucí k ustání bytí.

Znalost uchopování, znalost vzniku uchopování, znalost ustání uchopování, znalost cesty vedoucí k ustání uchopování.

Znalost toužení, znalost vzniku toužení, znalost ustání toužení, znalost cesty vedou-cí k ustání toužení.

Znalost pociťování, znalost vzniku pociťování, znalost ustání pociťování, znalost cesty vedoucí k ustání pociťování.

Znalost doteku, znalost vzniku doteku, znalost ustání doteku, znalost cesty vedoucí k ustání doteku.

Znalost šesti základen, znalost vzniku šesti základen, znalost ustání šesti základen, znalost cesty vedoucí k ustání šesti základen.

Znalost jména-a-hmoty, znalost vzniku jména-a-hmoty, znalost ustání jména-a-hmoty, znalost cesty vedoucí k ustání jména-a-hmoty.

43

Znalost vědomí, znalost vzniku vědomí, znalost ustání vědomí, znalost cesty vedou-cí k ustání vědomí.

Znalost formací, znalost vzniku formací, znalost ustání formací, znalost cesty ve-doucí k ustání formací.

Těmto se, mniši, říká č́tyřiačtyřicet předmětů poznání. ́

Co je to, mniši, stárnutí a smrt?

To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a osla-bení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí.

To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.

Se vznikem zrození vzniká stárnutí a smrt, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živoby-tí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění.

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smr-ti, takto zná ustání stárnutí a smrti, takto zná cestu vedoucí k ustání stárnutí a smr-ti:

To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minu-losti a budoucnosti:

Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli stárnutí a smrti, poro-zuměli vzniku stárnutí a smrti, porozuměli ustání stárnutí a smrti, porozuměli cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti - všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já ny-ní.

Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí stárnutí a smrti, poro-zumějí vzniku stárnutí a smrti, porozumějí ustání stárnutí a smrti, porozumějí cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti - všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já ny-ní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku.

44

Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá úšlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bez-smrtnosti. ́

Co je to, mniši zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí? (opakuje se jako v řeči č. 2)

Co jsou to, mniši, formace? Jsou tyto tři formace: formace těla, formace řeči, for-mace mysli. Těmto se, mniši, říká formace.

Se vznikem nevědomosti vznikají formace, s ustáním nevědomosti ustávají formace. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání formací: správný ná-zor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění.

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací, takto zná cestu vedoucí k ustání formací:

To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minu-losti a budoucnosti:

Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli formacím, porozuměli vzniku formací, porozuměli ustání formací, porozuměli cestě vedoucí k ustání for-mací - všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní.

Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí formacím, porozumějí vzniku formací, porozumějí ustání formací, porozumějí cestě vedoucí k ustání for-mací - všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku.

Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá úšlechtilý žák obdařený (správným) názorem (ditthisampanno), obdařený viděním (dassanasampanno), dospěvší k této dobré Dhammě (ágato imam saddhammam), vidoucí tuto dobrou Dhammu (passati imam saddhammam), obdařený věděním cvičícího se (sekkhéna ňánéna samannágato), vstoupivší do proudu Dhammy (dhammasotam samápan-no), ušlechtilý (arijo), vybavený pronikavým porozuměním (nibbedhikapaňňo), sto-jící přímo u bran bezsmrtnosti (amatadváram áhačča titthati). ́

45

SN XII. 34. Předměty poznání 2.

V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, sedmasedmdesát předmětů poznání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil: "Jakých, mniši, je těchto sedmasedmdesát předmětů poznání?

Poznání, že stárnutí a smrt je podmíněno zrozením,

poznání, že není-li zrození, není ani stárnutí a smrt,

poznání, že i v minulých dobách bylo zrození podmínkou stárnutí a smrti,

poznání, že nebylo-li zrození, nebylo ani stárnutí a smrt,

poznání, že i v budoucích dobách bude zrození podmínkou stárnutí a smrti,

poznání, že nebude-li zrození, nebude ani stárnutí a smrt.

A poznání, že í toto poznání věcné danosti je podrobeno zániku, zmizení, vymizení a ustání.´

Poznání, že zrození je podmíněno bytím...

Poznání, že bytí je podmíněno uchopováním...

Poznání, že uchopování je podmíněno toužením...

Poznání, že toužení je podmíněno pociťováním...

Poznání, že pociťování je podmíněno dotekem...

Poznání, že dotek je podmíněn šesti základnami...

Poznání, že šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou...

Poznání, že jméno-a-hmota je podmíněno vědomím...

46

Poznání, že vědomí je podmíněno formacemi...

Poznání, že formace jsou podmíněny nevědomostí,

poznání, že není-li nevědomost, nejsou ani formace,

poznání, že i v minulých dobách byla nevědomost podmínkou formací,

poznání, že nebyla-li nevědomost, nebyly ani formace,

poznání, že i v budoucích dobách bude nevědomost podmínkou formací,

poznání, že nebude-li nevědomost, nebudou ani formace.

A poznání, že í toto poznání věcné danosti je podrobeno zániku, zmizení, vymizení a ustání.´

Těmto se, mniši, říká sedmasedmdesát předmětů poznání."

SN XII. 35. Avidždžápaččaja - Podmíněny nevědomostí 1.

V Sávatthí...

"S nevědomostí jako svou podmínkou, mniši, jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti."

"Co je to, pane, stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: Ćo je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo kdyby řekl: ´Stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

47

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: stárnutí a smrt je podmíněno zrozením."

"Co je to, pane, zrození a komu náleží toto zrození?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: Ćo je to zrození a komu náleží toto zrození?´ nebo kdyby řekl: ´Zrození je jedna věc a ten, komu toto zrození náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.


Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život.

Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu stře-dem: zrození je podmíněno bytím."

"Co je to, pane, bytí a komu náleží toto bytí?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: Ćo je to bytí a komu náleží toto bytí?´ nebo kdyby řekl: ´Bytí je jedna věc a ten, komu toto bytí náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.



Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu stře-dem: bytí je podmíněno uchopováním... uchopování je podmíněno toužením... tou-žení je podmíněno pociťováním... pociťování je podmíněno dotekem... dotek je podmíněn šesti základnami... šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou... jmé-no-a-hmota je podmíněno vědomím... vědomí je podmíněno formacemi."

"Co jsou to, pane, formace a komu náleží tyto formace?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: Ćo jsou to formace a komu náleží tyto formace?´ nebo kdyby řekl: ´Formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

48



Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu stře-dem: formace jsou podmíněny nevědomostí.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mnichu, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - Ćo je to stárnutí a smrt a komu nále-ží toto stárnutí a smrt?´ nebo ´stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat.

S úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mnichu, všechny tyto motanice, krou-cení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - Ćo je to zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo ´formace jsou jedna věc a ten, komu tyto for-mace náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat."

SN XII. 36. Podmíněny nevědomostí 2.

V Sávatthí... "S nevědomostí jako svou podmínkou, mniši, jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti."

"Kdyby, mniši, někdo řekl: Ćo je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo kdyby řekl: ´Stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mniši, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: stárnutí a smrt je podmíněno zrozením.

49

Kdyby, mniši, někdo řekl: Ćo je to zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťo-vání... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo kdyby řekl: ´Formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život.

Tathágata, mniši, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: formace jsou podmíněny nevědomostí.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mniši, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - Ćo je to stárnutí a smrt... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat."

SN XII. 37. Natumha - Není vaše

V Sávatthí... "Toto tělo, mniši, nenáleží ani vám, ani jiným.

Mělo by být viděno jako starý čin (puránamidam kammam), zformovaný (abhisan-khatam), zamýšlený (abhisaňčétajitam) a (nyní) zakoušený (védanijam).

Proto, mniši, poučený ušlechtilý žák správně (sádhukam) a hluboce uvažuje (jó-nisó manasí karóti) o závislém vznikání:

Je-li toto, je i ono, (imasmim sati idam hóti) s vyvstáním tohoto vyvstává ono, (imassuppádá idam uppadždžati) není-li toto, není ani ono, (imasmim asati idam na hóti) s ustáním tohoto ustává ono. (imassa niródhá idam nirudždžhati)

50

Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním for-mací ustává vědomí... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

SN XII. 38. Čétaná - Záměr 1.

V Sávatthí... "Co člověk zamýšlí (čététi), mniši, čím se zabývá (pakappéti) a u čeho prodlévá (anuséti), to se stává oporou (árammanamétam hóti) pro ustavení vědomí (viňňá-nassa thitijá). Je-li zde opora (árammane sati), dochází k zakotvení vědomí (patit-thá viňňánassa hóti).

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Dojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlé-vá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí.

Dojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím nenastává v bu-doucnu vyvstání opětovného bytí. Nedojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, ustává budoucí zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufal-ství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

51

SN XII. 39. Záměr 2.

V Sávatthí... "Co člověk zamýšlí, mniši, čím se zabývá a u čeho prodlévá, to se stává oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí.

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím se objevuje jméno-a-hmota (mentalita a tělesnost).

S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen.

S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.

S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.

S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

S toužením jako svou podmínkou, uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlé-vá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím se objevuje jméno-a-hmota.

S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen.

S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.

S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.

S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

52

S toužením jako svou podmínkou, uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím se neobjevuje jméno-a-hmota.

S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen.

S ustáním šesti základen ustává dotek.

S ustáním doteku ustává pociťování.

S ustáním pociťování ustává toužení.

S ustáním toužení ustává uchopování.

S ustáním uchopování ustává bytí.

S ustáním bytí ustává zrození.

S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

53

SN XII. 40. Záměr 3.

V Sávatthí... "Co člověk zamýšlí, mniši, čím se zabývá a u čeho prodlévá, to se stává oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí.

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává přiklánění (k věcem). Je-li tu přiklánění, nastává přicházení a odcházení. Je-li tu přicházení a odcházení, nastá-vá mizení a opětovné vyvstávání. Je-li tu mizení a opětovné vyvstávání, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlé-vá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí.

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává přiklánění (k věcem). Je-li tu přiklánění, nastává přicházení a odcházení. Je-li tu přicházení a odcházení, nastá-vá mizení a opětovné vyvstávání. Je-li tu mizení a opětovné vyvstávání, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí.

S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím nenastává přiklánění (k věcem). Ne-ní-li tu přiklánění, nenastává přicházení a odcházení. Není-li tu přicházení a od-cházení, nenastává mizení a opětovné vyvstávání. Není-li tu mizení a opětovné vy-vstávání, ustává budoucí zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

SN XII. 41. Paňčavérabhaja - Paterý záštiplný strach 1.

V Sávatthí... Tehdy se hospodář Anáthapindika vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Vznešený takto oslovil hospodáře Anáthapindiku, sedícího po straně:

54

"Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach, když je ob-dařen čtyřmi znaky vstoupení do proudu (čatúhi sotápattijangéhi samannágato), když svým porozuměním (paňňája) dobře nazřel (sudittho) a pronikl (suppatividd-ho) ušlechtilou metodu (arijo ňájo), tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci: Ńehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v běd-ném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu (sotápannohamas-mi), unikl jsem záhubě (avinipátadhammo), mám jistotu (nijato) a mířím k probu-zení (sambódhiparájano).´

Jaký paterý záštiplný strach pro něj utichl? Onen záštiplný strach, hospodáři, který ničitel živého (pánátipátí), kvůli ničení ži-vého, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje ničení živého, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo bere nedarované (adinnádájí), kvůli braní nedarovaného, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvo-lává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje braní nedarovaného, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo jedná nemravně ve věcech smysl-né rozkoše (kámésumiččháčárí), kvůli smyslné nemravnosti, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje smyslné nemrav-nosti, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který lhář (musávádí), kvůli lhaní, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje lhaní, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo požívá alkoholické nápoje a opoj-né látky způsobující nedbalost (surámérajamadždžapamádatthájí), kvůli jejich po-žívání, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budouc-nost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje požívání alkoholických nápojů a opojných látek způsobujících nedbalost, pro něj takto utichl. Tento paterý záštiplný strach pro něj utichl.

Jakými čtyřmi znaky vstoupení do proudu je obdařen? Zde, hospodáři, je ušlechtilý žák (arijasávako) obdařen neochvějnou důvěrou v Buddhu (buddhe aveččappasádéna samannágato): ´Takový je Vznešený (itipi só bhagavá) - je zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammásambuddho), ob-

55

dařený věděním a (ctnostným) jednáním (vidždžáčaranasampanno), blažený (suga-to), znalec světa (lókavidú), nepřekonatelný vůdce těch, kteří vést se dají (anuttaro purisadammasárathí), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussánam), probuzený (buddho) a vznešený (bhagavá,ti).´

Je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu (dhamme aveččappasádéna saman-nágato) : ´Dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svákkháto bhagavatá dham-mo), bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas (akáliko), zvoucí k na-hlédnutí (éhipassiko), vedoucí (k cíli) (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhí,ti). ́

Je obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu (sanghe aveččappasádéna samannága-to): ´Dobrou cestou jde obec žáků Vznešeného (suppatipanno bhagavato sávaka-sangho), přímou cestou jde obec žáků Vznešeného (udžuppatipanno bhagavato sá-vakasangho), metodickou cestou jde obec žáků Vznešeného (ňájappatipanno bha-gavato sávakasangho), správnou cestou jde obec žáků Vznešeného (sámíčippati-panno bhagavato sávakasangho) - totiž čtyři páry osob (jadidam čattári purisaju-gáni), osm jednotlivců (attha purisapuggalá). Tato obec žáků Vznešeného (ésa bhagavato sávakasangho) je hodná štědrosti (áhunejjo), hodná pohostinnosti (pá-hunejjo), hodná darů (dakkhinejjo), hodná uctivého pozdravu se sepjatými dlaněmi (aňdžalíkaraníjo). Je nesrovnatelným polem zásluh (anuttaram puňňakkhétam) pro tento svět (lókassá,ti). ́

Je obdařen ctnostmi, jež jsou milé ušlechtilým (arijakantéhi síléhi samannágato), jsou neporušené (akhandéhi), nezkrácené (aččhiddéhi), neposkvrněné (asabaléhi), neznečištěné (akammáséhi), oprošťující (bhudžisséhi), chválené moudrými (viň-ňuppasatthéhi), nepřekroucené (aparámatthéhi), prospívající soustředění (samád-hisamvattanikéhi). Těmito čtyřmi znaky vstoupení do proudu je obdařen.

A jakou ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl svým porozuměním? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání: Je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono, není-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním for-mací ustává vědomí...

56

Takové je ustání celého tohoto množství strasti." Tuto ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl svým porozuměním.

Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl tento paterý záštiplný strach, když je obdařen těmito čtyřmi znaky vstoupení do proudu, když svým porozuměním dobře nazřel a pronikl tuto ušlechtilou metodu, tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci: Ńehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v běd-ném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu, unikl jsem záhubě, mám jistotu a mířím k probuzení.´"

SN XII. 42. Paterý záštiplný strach 2.

V Sávatthí... Tehdy se početná skupina mnichů vydala k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazili, pozdravili ho a usedli po straně. Vznešený takto oslovil mni-chy, sedící po straně:

"Když, mniši, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach... (opakuje se řeč č. 41)

SN XII. 43. Dukkha - Strast

V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, vznik a zánik strasti. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Jaký je, mniši, vznik strasti? V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmín-kou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí, setkání těchto tří je do-tek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

57

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmín-kou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí, setkání těchto tří je do-tek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmín-kou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

A jaký je, mniši, zánik strasti? V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmín-kou, toužení.

Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Toto je, mniši, zánik strasti.

V závislosti na uchu a zvucích... nosu a vůních... jazyku a chutích... těle a doty-cích... mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmín-kou, toužení.

Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Toto je, mniši, zánik strasti.

SN XII. 44. Lóka - Svět

V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, vznik a zánik světa. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil:

58

"Jaký je, mniši, vznik světa? V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou, uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Toto je, mniši, vznik světa.

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí...

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí...

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí...

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí...

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou, uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Toto je, mniši, vznik světa.

A jaký je, mniši, zánik světa? V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Toto je, mniši, zánik světa.


59




V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Toto je, mniši, zánik světa.

SN XII. 45. Ňátika

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval V Ňátice, v Cihlovém domě. Tehdy, v soukromí a o samotě, Vznešený pronesl tuto řeč o Dhammě:

"V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí...





V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou, uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození.

60

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí...





V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

V tu chvíli stál poblíž jistý mnich a naslouchal Vznešenému. Vznešený toho mni-cha uviděl, jak tam stojí a naslouchá. Když ho spatřil, obrátil se na něj:

"Slyšel jsi, mnichu, tuto řeč o Dhammě?" - "Ano, pane." "Zapamatuj si mnichu tuto řeč o Dhammě. Nauč se, mnichu, tuto řeč o Dhammě. Tato řeč o Dhammě, mnichu, je totiž prospěšná a je základem svatého života."

SN XII. 46. Aňňatarabráhmana - Jistý bráhman

V Sávatthí... Tehdy se jistý bráhman vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dora-zil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Onen bráhman, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

61

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´tentýž (člověk) jedná, tentýž zakouší (ná-sledky činů)´?" - "´Tentýž (člověk) jedná, tentýž zakouší (následky činů)´ - to je, bráhmane, jedna krajnost (éko anto)."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ´jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´?" - "´Jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´ - to je, bráhmane, druhá kraj-nost (dutijo anto)." Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou pod-mínkou, vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.


Po těchto slovech onen bráhman takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, vý-borně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vzneše-nému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený po-važuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do po-sledního dechu."

SN XII. 47. Džánussóni

V Sávatthí... Tehdy se bráhman Džánussóni vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Bráhman Džánussóni, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno jest´ (sabbamatthí,ti)?" - "´Všechno jest´ - to je, bráhmane, jedna krajnost."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ńic není´ (sabbam natthí,ti)?" - "Ńic není´ - to je, bráhmane, druhá krajnost." Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

62



Po těchto slovech bráhman Džánussóni takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vzneše-nému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený po-važuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do po-sledního dechu."

SN XII. 48. Lókájatika - Sofista

V Sávatthí... Tehdy se jeden bráhman, sofista, vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Onen bráhman, sedící po straně, takto oslovil Vzneše-ného:

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno jest´?" - "´Všechno jest´ - to je, bráhmane, první sofistika (lókájata)."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ńic není´?" - "Ńic není´ - to je, bráhmane, druhá sofistika."

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno je jednota´?" - "´Všechno je jednota´ - to je, bráhmane, třetí sofistika."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ´všechno je mnohost´?" - "´Všechno je mnohost´ - to je, bráhmane, čtvrtá sofistika." Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:


63


Po těchto slovech onen bráhman, sofista, takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pa-ne, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudí-címu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vzne-šenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do po-sledního dechu."

SN XII. 49. Arijasávaka - Ušlechtilý žák 1.

V Sávatthí... "Poučený ušlechtilý žák (sutavato arijasávakassa), mniši, se netáže: ´Za přítom-nosti čeho je tu co? S vyvstáním čeho vyvstává co? Za přítomnosti čeho je tu jmé-no-a-hmota? Za přítomnosti čeho je tu šest základen? Za přítomnosti čeho je tu dotek? Za přítomnosti čeho je tu pociťování? Za přítomnosti čeho je tu toužení? Za přítomnosti čeho je tu uchopování? Za přítomnosti čeho je tu bytí? Za přítomnosti čeho je tu zrození? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt?´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých: ´Je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono.

Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťová-ní, je tu toužení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto vzniká tento svět.´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za nepří-tomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za ne-přítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? ́

64

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých: Ńení-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťo-vání. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zro-zení, není tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto ustává tento svět.´

Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik svě-ta: takový se nazývá úšlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený vidě-ním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený po-znáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronika-vým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´"

SN XII. 50. Ušlechtilý žák 2.

V Sávatthí... "Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za přítomnosti čeho je tu co? S vyvstá-ním čeho vyvstává co? Za přítomnosti čeho jsou tu formace? Za přítomnosti čeho je tu vědomí? Za přítomnosti čeho je tu jméno-a-hmota? Za přítomnosti čeho je tu šest základen? Za přítomnosti čeho je tu dotek? Za přítomnosti čeho je tu pociťo-vání? Za přítomnosti čeho je tu toužení? Za přítomnosti čeho je tu uchopování? Za přítomnosti čeho je tu bytí? Za přítomnosti čeho je tu zrození? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt?´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých: ´Je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono.

Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Jsou-li tu formace, je tu vědomí. Je-li tu vě-domí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťování, je tu tou-žení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto vzniká tento svět.´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu nejsou formace? Za nepřítom-nosti čeho tu není vědomí? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za ne-

65

přítomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za nepřítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? ́

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých: Ńení-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace. Nejsou-li tu formace, není tu vědomí. Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťo-vání. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zro-zení, není tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto ustává tento svět.´

Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik svě-ta: takový se nazývá úšlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený vidě-ním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený po-znáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronika-vým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´"

SN XII. 51. Parivímamsana - Zkoumání

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: "Jak by měl, mniši, mnich prodlévat ve zkoumání za účelem dokonalého vyhlazení strasti?" - "Naše nauky, pane, mají svůj kořen u Vznešeného, mají svůj původ u Vznešené-ho, mají svou oporu u Vznešeného. Bylo by dobře, pane, kdyby Vznešený objasnil smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něho, mniši si to zapamatují."

"Tak tedy, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane, odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Zde, mniši, mnich zkoumá takto: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - co je jejím zdrojem, co je jejím původem, kde se

66

rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Za nepřítomnosti če-ho tu není stárnutí a smrt?´

Když takto zkoumá, tak chápe: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - zrození je jejím zdrojem, zrození je jejím půvo-dem, rodí se ze zrození a vznik ze zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´

Zná stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy.

Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání stárnutí a smrti.´

A dále zkoumá: Ćo je zdrojem zrození? Co je zdrojem bytí? Co je zdrojem ucho-pování? Co je zdrojem toužení? Co je zdrojem pociťování? Co je zdrojem doteku? Co je zdrojem šesti základen? Co je zdrojem jména-a-hmoty? Co je zdrojem vě-domí? Co je zdrojem formací, co je jejich původem, kde se rodí a kde vznikají? Za přítomnosti čeho jsou tu formace? Za nepřítomnoti čeho tu nejsou formace?´

Když takto zkoumá, tak chápe: Ńevědomost je zdrojem formací, nevědomost je jejich původem, rodí se z nevědomosti a vznikají z nevědomosti. Je-li tu nevědo-most, jsou tu formace. Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace.´

Zná formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná i cestu vedoucí k ustání formací. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy.

Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání formací.´

Když, mniši, nevědomý jednotlivec (avidždžágato purisapuggalo) vytváří záslužnou formaci (puňňam sankháram abhisankharóti), vědomí dospívá k záslužnému (cha-rakteru) (puňňúpagam hóti viňňánam). Vytváří-li nezáslužnou formaci (apuňňam sankháram...), vědomí dospívá k nezáslužnému (charakteru). Vytváří-li neochvěj-nou formaci (áneňdžam sankháram...), vědomí dospívá k neochvějnému (charakte-ru).

Když je však, mniši, mnichem odstraněna nevědomost (avidždžá pahíná) a vyvsta-ne v něm vědění (vidždžá uppanná), tak, díky vymizení nevědomosti a s vyvstáním vědění, již nevytváří záslužné formace, již nevytváří nezáslužné formace, již nevy-tváří neochvějné formace.

67

Když (nic) neformuje (anabhisankharonto) ani nezamýšlí (anabhisaňčétajanto), nic ve světě neuchopuje (na kiňči lóke upádijati). Když nic neuchopuje, je nevzru-šen (na paritassati). Jsa nevzrušen, dosahuje individuálně úplného vyvanutí (pač-čattaňňéva parinibbájati) a ví: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´

Když zakouší slastný pocit (sukham védanam), ví (padžánáti), že je nestálý (anič-čáti), ví, že k němu není uvázán (anadždžhósitáti), ví, že v něm nenachází potěšení (anabhinanditáti).

Když zakouší strastný pocit (dukkham védanam), ví, že je nestálý, ví, že k němu ne-ní uvázán, ví, že v něm nenachází potěšení.

Když zakouší ani-slastný-ani-strastný pocit (adukkhamasukham védanam), ví, že je nestálý, ví, že k němu není uvázán, ví, že v něm nenachází potěšení.

Když zakouší slastný pocit, zakouší ho odpoután od něj (visamjutto nam védajati).

Když zakouší strastný pocit, zakouší ho odpoután od něj.

Když zakouší ani-slastný-ani-strastný pocit, zakouší ho odpoután od něj.

Zakouší-li pocit, že jeho tělesné síly jsou vyčerpány (kájaparijantikam), ví: ´Zakouším pocit, že mé tělesné síly jsou vyčerpány. ́

Zakouší-li pocit, že jeho život je u konce (džívitaparijantikam), ví: ´Zakouším po-cit, že můj život je u konce.´

Ví: ´S rozpadem těla, po vyčerpání života, všechny pocity, v nichž jsem nenacházel potěšení, vychladnou právě zde, zbudou pouze tělesné ostatky.´

Jako kdyby, mniši, někdo vytáhl horký hrnec z hrnčířské pece a postavil ho na rov-ný kus země, aby z něho vyprchal žár a zbyla pouze nádoba - právě tak, mniši, za-kouší-li mnich pocit, že jeho tělesné síly jsou vyčerpány, ví: ´Zakouším pocit, že mé tělesné síly jsou vyčerpány. ́

Zakouší-li pocit, že jeho život je u konce, ví: ´Zakouším pocit, že můj život je u konce.´

Ví: ´S rozpadem těla, po vyčerpání života, všechny pocity, v nichž jsem nenacházel potěšení, vychladnou právě zde, zbudou pouze tělesné ostatky.´

68

Co myslíte, mniši, mohl by mnich, jehož zákaly jsou vyhlazeny, vytvářet záslužné formace? Mohl by vytvářet nezáslužné formace Mohl by vytvářet neochvějné for-mace?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti formací, s ustáním formací - mohlo by se ukázat vědo-mí?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti jména-a-hmoty, s ustáním jména-a-hmoty - mohlo by se ukázat šest základen?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti šesti základen, s ustáním šesti základen - mohl by se ukázat dotek?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti doteku, s ustáním doteku - mohlo by se ukázat pociťo-vání?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti pociťování, s ustáním pociťování - mohlo by se ukázat toužení?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti toužení, s ustáním toužení - mohlo by se ukázat uchopo-vání?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti uchopování, s ustáním uchopování - mohlo by se ukázat bytí?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti bytí, s ustáním bytí - mohlo by se ukázat zrození?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti zrození, s ustáním zrození - mohlo by se ukázat stárnutí a smrt?" - "Ne, pane."

"Dobře, mniši, dobře! Právě tak tomu je, mniši, a ne jinak. Věřte mi, mniši, důvě-řujte mi, nemějte o tom žádnou nejistotu ani pochybnosti: právě toto je konec strasti."

69

SN XII. 52. Upádána - Uchopování

V Sávatthí... "U toho, mniši, kdo pozoruje vnady (assádánupassino) na věcech souvisejících s uchopováním (upádánijésu dhammésu), vzrůstá toužení (tanhá pavaddhati).

S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, na deseti, dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti vozech dříví hořel veliký oheň a kdyby do něj nějaký člověk čas od času přihodil suchou trávu, suchý trus či suché dřevo - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen veliký oheň hořel dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopová-ním, vzrůstá toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady (ádínavánupassino) na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení (tanhá nirudždžhati). S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, na deseti, dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti vozech dříví hořel veliký oheň a nikdo by do něj čas od času nepřihodil suchou trávu, suchý trus či suché dřevo - takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by onen veliký oheň bez výživy vyhasl. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopová-ním, ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození.

70

S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

SN XII. 53. Samjódžana - Pouto 1.

V Sávatthí... "U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty (samjódžani-jésu dhammésu), vzrůstá toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a někdo by jí čas od ča-su dolil olej a posunul knot - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by ona lampa hořela dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a nikdo by jí čas od ča-su nedolil olej a neposunul knot - takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa bez výživy vyhasla. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí.

71

S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

SN XII. 54. Pouto 2.

V Sávatthí... "Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a někdo by jí čas od času dolil olej a posunul knot - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by ona lampa hořela dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení...

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a nikdo by jí čas od ča-su nedolil olej a neposunul knot - takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa bez výživy vyhasla. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení..."

SN XII. 55. Mahárukkha - Velký strom 1.

V Sávatthí... "U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůs-tá toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu při-vádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopová-ním, vzrůstá toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

72

S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a ko-šem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny ko-řeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v bu-doucnu nemohl vyrůst. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopová-ním, ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

SN XII. 56. Velký strom 2.

V Sávatthí... "Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopová-ním, vzrůstá toužení...

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a ko-šem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny ko-řeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten

73

by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v bu-doucnu nemohl vyrůst. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopová-ním, ustává toužení..."

SN XII. 57. Tarunarukkha - Mladý strom

V Sávatthí... "U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá touže-ní. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, mladý strom a nějaký člověk by mu čas od času očistil kořeny, čas od času mu přidal zeminu, čas od času by ho zalil vodou - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen mladý strom dospěl k růstu, sílení a mohutnění. Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení... U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, mladý strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a ko-šem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny ko-řeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen mladý strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v bu-doucnu nemohl vyrůst. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení..."

74

SN XII. 58. Námarúpa - Jméno-a-hmota

V Sávatthí... "U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje jméno-a-hmota. S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen. S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek. S dotekem jako svou podmínkou, pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu při-vádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje jméno-a-hmota...

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se neobjevuje jméno-a-hmota. S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen. S ustáním šesti základen ustává dotek. S ustáním doteku ustává pociťování. S ustáním pociťování ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a ko-šem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny ko-řeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v bu-doucnu nemohl vyrůst.

75

Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se ne-objevuje jméno-a-hmota..."

SN XII. 59. Viňňána - Vědomí

V Sávatthí... "U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje vědomí. S vědomím jako svou podmínkou je tu jméno-a-hmota. S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen. S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek. S dotekem jako svou podmínkou, pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bo-lest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu při-vádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje vědomí...

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se neobjevuje vědommí. S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota. S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen. S ustáním šesti základen ustává dotek. S ustáním doteku ustává pociťování. S ustáním pociťování ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a ko-šem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny ko-

76

řeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v bu-doucnu nemohl vyrůst. Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se ne-objevuje vědomí..."

SN XII. 60. Nidána - Zdroj

Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v kuruovském tržním městě Kammása-dammě. Tehdy se ctihodný Ánanda vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Ánanda, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak hluboké (gambhíro) je toto závislé vznikání (patiččasamuppádo) a jak hluboce se jeví, ale mně připadá naprosto jas-né."

"To neříkej, Ánando, to neříkej! Hluboké, Ánando, je toto závislé vznikání a hlubo-ce se jeví. Kvůli neznalosti, nepochopení a neproniknutí této Dhammy, Ánando, je toto pokolení zamotané jako klubko nití, zauzlené jako smotaná příze, podobá se (spletené) trávě a rákosí a nemůže překonat samsára (koloběh putování) bědnými stavy, strastnými místy, záhubou.

U toho, Ánando, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení. S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování..."

SN XII. 61. Assutavá - Nepoučený 1.


77

"Nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), mniši, se může odvrátit od tohoto těla, utvořeného ze čtyř velkých prvků, může vůči němu ztratit vášeň, může se od něj osvobodit.

Avšak to, mniši, čemu se říká ´mysl´ (čittam), ´duch´ (mano) či ´vědomí´ (viňňá-nam) - od toho se nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Proč? Dlouhou dobu, mniši, se na to nepoučený člověk vázal, přisvojoval si to a (nesprávně) to pojímal: ´Toto je moje, toto jsem já, toto je mé Já.´ Proto se od toho nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Bylo by lepší, mniši, kdyby nepoučený obyčejný člověk považoval toto tělo, utvoře-né ze čtyř velkých prvků, za své Já, a nikoli mysl.

Proč? Lze vidět, mniši, jak toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, trvá jeden rok, dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let, deset let, dvacet let, třicet let, čtyřicet let, pa-desát let, sto let i déle. Ale to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Jako když, mniši, opice putuje hlubokým lesem a chopí se jedné větve, tu pustí a chopí se jiné - právě tak, mniši, to, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Zde, mniši, poučený ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání: Je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono. Není-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace. S formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace. S ustáním formací ustává vědomí... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Když takto vidí, mniši, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození

78

se dostaví poznání: Ósvobozen.´ Ví: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´"

SN XII. 62. Nepoučený 2.

V Sávatthí...

"Nepoučený obyčejný člověk, mniši, se může odvrátit od tohoto těla, utvořeného ze čtyř velkých prvků, může vůči němu ztratit vášeň, může se od něj osvobodit.

Avšak to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´ - od toho se nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Proč? Dlouhou dobu, mniši, se na to nepoučený člověk vázal, přisvojoval si to a (nesprávně) to pojímal: ´Toto je moje, toto jsem já, toto je mé Já.´ Proto se od toho nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Bylo by lepší, mniši, kdyby nepoučený obyčejný člověk považoval toto tělo, utvoře-né ze čtyř velkých prvků, za své Já, a nikoli mysl.

Proč? Lze vidět, mniši, jak toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, trvá jeden rok, dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let, deset let, dvacet let, třicet let, čtyřicet let, pa-desát let, sto let i déle. Ale to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Jako když, mniši, opice putuje hlubokým lesem a chopí se jedné větve, tu pustí a chopí se jiné - právě tak, mniši, to, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Zde, mniši, poučený ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání: Je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono. Není-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen slastně, vyvstává slastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen slastně, příslušné pociťování - totiž

79

slastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen slastně - rovněž ustává a vytrácí se.

V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen strastně, vyvstává strastný po-cit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen strastně, příslušné pociťování - totiž strastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen strast-ně - rovněž ustává a vytrácí se.

V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně, vy-vstává ani-slastný-ani-strastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakou-šen ani-slastně-ani-strastně, příslušné pociťování - totiž ani-slastný-ani-strastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně - rovněž ustává a vytrácí se.

Stejně jako, mniši, vzájemným třením dvou dřívek vzniká žár a je roznícen oheň, ale jejich oddělením a odloučením onen žár ustává a vytrácí se:

Právě tak, mniši v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen slastně... strastně... ani-slastně-ani-strastně...

Když takto vidí, mniši, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: Ósvobozen.´ Ví: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´"

SN XII. 63. Puttamamsa - Synovo maso

V Sávatthí... "Jsou, mniši, tyto čtyři výživy (áhárá) udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomá-hající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři? Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná, za druhé dotek (phasso), za třetí mentální záměr (manosaňčétaná), za čtvrté vědomí (viňňánam). To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí (bhútánam) a na-pomáhající těm, usilujícím o bytí (sambhavésínam).

80

A jak by měla být nahlížena tělesná výživa, mniši? Jako kdyby se, mniši, muž se ženou vydali na cestu divočinou se svým milým, lí-bezným jedináčkem a pouze skromnými zásobami. Poté, mniši, by jim v divočině tyto skromné zásoby došly, vyčerpaly by se, zbývající kus divočiny by však stále ještě měli před sebou. Tehdy, mniši, by si muž se ženou pomysleli: Ńaše skromné zásoby nám došly, jsou vyčerpány, zbývající kus divočiny však stále ještě máme před sebou. Co kdyby-chom zabili tohoto milého, líbezného jedináčka, připravili z něj sušené a nakláda-né maso, a živíce se masem našeho syna překonali zbytek divočiny? Ať nezhyneme všichni tři!´ Poté, mniši, by muž se ženou zabili svého milého, líbezného jedináčka, připravili z něj sušené a nakládané maso, a živíce se masem svého syna překonali zbytek divo-činy. A když by jedli maso svého syna, bili by se v hruď (a naříkali): ´Kde jsi, náš jedináčku? Kde jsi, náš jedináčku?´ Co myslíte, mniši, jedli by potravu pro zábavu? Jedli by potravu pro požitek? Jedli by potravu pro okrasu? Jedli by potravu pro ozdobení (těla)?" - "Ne, pane." "Nejedli by potravu, mniši, pouze za účelem překonání divočiny?" - "Ano, pane." "Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena tělesná výživa. Je-li, mniši, plně pochopena tělesná výživa (kabalíkáre áháre pariňňáte), je plně pochopena vášeň po pěti pramenech smyslnosti (paňčakámaguniko rágo pariňňá-to). A je-li plně pochopena vášeň po pěti pramenech smyslnosti, není zde žádné pouto (natthi tam samjódžanam), jímž spoután by se ušlechtilý žák mohl znovu vrá-tit na tento svět (imam lókam).

A jak by měla být nahlížena výživa ´dotek´, mniši? Jako kdyby, mniši, kráva s odřenou kůží stála opřena o zeď, zvířata žijící ve zdi by se do ní zakusovala. Kdyby stálaopřena o strom, zvířata žijící ve stromě by se do ní zakusovala. Kdyby stála ve vodě, zvířata žijící ve vodě by se do ní zakusovala. Kdyby stála na volném vzduchu, zvířata žijící ve vzduchu by se do ní zakusovala. Kdekoli by, mniši, tato kráva s odřenou kůží stála, zvířata žijící na tom místě by se do ní zakusovala. Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ´dotek´. Je-li, mniši, plně pochopena výživa ´dotek´ (phasse áháre pariňňáte), jsou plně pochopeny tři pocity (tisso védaná pariňňátá). A jsou-li plně pochopeny tři pocity, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic (natthi kiňči), co by měl dále vykonat (uttarikaraníjanti).

A jak by měla být nahlížena výživa ´mentální záměr´, mniši? Jako kdyby tu, mniši, byla jáma s dřevěným uhlím, hlubší než je výška muže, plná žhavých uhlíků bez plamene a kouře. A tu by přicházel nějaký člověk, kterému je život milý a jenž nechce zemřít, který má rád slast a nemá rád bolest. Toho by dva silní muži popadli za obě ruce a táhli by ho k oné jámě s dřevěným uhlím: daleko, mniši, by směřovaly záměry onoho člověka, daleko by směřovala jeho přání, dale-ko by směřovaly jeho tužby. Proč? Onen člověk, mniši, si je vědom: ´Jestli spadnu do té jámy s dřevěným

81

uhlím, dojdu následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´ Právě tak, mniši, pra-vím, měla by být nahlížena výživa ´mentální záměr´. Je-li, mniši, plně pochopena výživa ´mentální záměr´ (manosaňčétanája áháre pa-riňňáte), je plně pochopeno trojí toužení (tisso tanhá pariňňátá). A je-li plně po-chopeno trojí toužení, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic, co by měl dále vykonat.

A jak by měla být nahlížena výživa ´vědomí´, mniši? Jako kdyby, mniši, chytili zlotřilého lupiče a přivedli ho před krále: ´Toto, veličen-stvo, je zlotřilý lupič, určete mu takový trest, jaký se vám zlíbí.´ Král by na to řekl: ´Jděte a bodněte toho muže teď ráno stokrát kopím.´ A oni by ho ráno bodli stokrát kopím. V poledne by se král zeptal: ´Jak se vede tomu muži?´ - ´Ještě žije, veličenstvo.´ Král by na to řekl: ´Jděte a bodněte toho muže teď v poledne stokrát kopím.´ A oni by ho v poledne bodli stokrát kopím. K večeru by se král zeptal: ´Jak se vede tomu muži?´ - ´Ještě žije, veličenstvo.´ Král by na to řekl: ´Jděte a bodněte toho muže teď večer stokrát kopím.´ A ono by ho večer bodli stokrát kopím. Co myslíte, mniši, zakusil by onen člověk, bodnutý za den třistakrát kopím, násled-kem toho bolest a žal?" - "I kdyby byl bodnut jen stokrát kopím, pane, zakusil by následkem toho bolest a žal, nemluvě o třech stech bodnutích." "Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ´vědomí´. Je-li, mniši, plně pochopena výživa ´vědomí´ (viňňáne áháre pariňňáte), je plně pochopeno jméno-a-hmota (námarúpam pariňňátam). A je-li plně pochopeno jmé-no-a-hmota, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic, co by měl dále vy-konat."

SN XII. 64. Atthirága - Je-li tu vášeň

V Sávatthí... "Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři? Tělesná výživa, hrubá či jemná, za druhé dotek, za třetí mentální záměr, za čtvrté vědomí. To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.

82

Je-li, mniši, přítomna vášeň (rágo), potěšení (nandí) a toužení (tanhá) po tělesné výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá (viňňánam virúlham). Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota (námarúpassa avakkanti). Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací (sankháránam vuddhi). Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opě-tovného bytí (ájatim punabbhavábhinibbatti). Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt (ájatim džátidža-rámaranam). A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství (sasókam sadaram sa-upájásanti).

Je-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po doteku jako výživě... po mentál-ním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůs-tá. Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota. Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací. Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nastává v bu-doucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trý-zeň a zoufalství.

Stejně jako, mniši, barvíř či malíř, má-li po ruce barvu nebo lak, žluť, modř či čer-věň a dobře uhlazenou desku či stěnu nebo kus plátna, může vytvořit podobu ženy či muže s veškerými podrobnostmi: Právě tak, mniši, je-li přítomna vášeň, potěšení a toužení po tělesné výživě... po doteku jako výživě... po mentálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá. Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota. Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací. Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opě-tovného bytí. Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v bu-doucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství.

Není-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po tělesné výživě, není zde za-kotveno vědomí a nevzrůstá. Kde není zakotveno vědomí a kde nevzrůstá, tam se neobjevuje jméno-a-hmota. Kde se neobjevuje jméno-a-hmota, tam nedochází k množení formací. Kde nedochází k množení formací, tam nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nenastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde není v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství.

Není-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po doteku jako výživě... po men-tálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, není zde zakotveno vědomí a nevzrůstá. Kde není zakotveno vědomí a kde nevzrůstá, tam se neobjevuje jméno-a-hmota. Kde se neobjevuje jméno-a-hmota, tam nedochází k množení formací. Kde

83

nedochází k množení formací, tam nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nenastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde není v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mni-ši, pravím, není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství.

Jako kdyby tu, mniši, stál dům nebo hala s okny na severní, jižní či východní straně a při východu slunce by oknem dovnitř vnikl paprsek: kde by se zastavil?" - "Na západní zdi, pane." "Kdyby tam ale, mniši, nebyla žádná západní zeď, kde by se zastavil?" - "Na zemi (pathavijam), pane." "Kdyby tam ale, mniši, nebyla žádná zem, kde by se zastavil?" "Na vodě (ápas-mim), pane." "Kdyby tam ale, mniši, nebyla žádná voda, kde by se zastavil?" "Nezastavil by se (appatitthitá), pane." "Právě tak, mniši, není-li přítomna vášeň... není žádné trápení, trýzeň ani zoufal-ství.

SN XII. 65. Nágára - Město

V Sávatthí... "Před svým probuzením, mniši, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem si pomys-lel: ´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přes-to nezná žádný únik z této strasti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti? ́

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Čím je podmíněno stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu zrození... bytí... uchopo-vání... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota? Čím je podmíněno jméno-a-hmota?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Vědomím je podmíněno jméno-a-hmota.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu vědomí? Čím je podmí-něno vědomí?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu jméno-a-hmota, je tu vědomí. Jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí.´

84

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Toto vědomí se obrací (paččudávattati) před jmé-nem-a-hmotou a nejde dál (na param gaččhati). Jen potud se může někdo zrodit nebo zestárnout nebo zemřít nebo zmizet nebo vyvstat , totiž pokud je tu s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou vědomí, s vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota, s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen, s šesti zákald-nami jako svou podmínkou, dotek, s dotekem jako svou podmínkou, pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení, s toužením jako svou podmínkou, uchopování, s uchopováním jako svou podmínkou, bytí, s bytím jako svou podmín-kou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´

´Vznikání, vznikání´: vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných.

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? S ustáním čeho ustává stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: Ńení-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota? S ustáním čeho ustává jméno-a-hmota?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: Ńení-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není vědomí? S ustáním čeho ustává vědomí?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: Ńení-li tu jméno-a-hmota, není tu vědomí. S ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: Ńalezl jsem stezku k probuzení, totiž že s ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen, s ustáním šesti zákalden ustává dotek, s ustá-ním doteku ustává pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním tou-žení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´

Ústání, ustání´: vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o vě-cech dříve neslýchaných.

Jako kdyby, mniši, nějaký člověk putoval hlubokým lesem a spatřil by starou stez-ku, starou cestu, po níž chodili lidé v dřívějších dobách. Vydal by se po ní a uviděl

85

by staré město, staré královské sídlo, obývané lidmi v dřívějších dobách, oplývající zahradami, háji, jezírky, vybavené hrázemi, rozkošné na pohled.

Poté, mniši, by onen člověk vyhledal krále či vysokého královského úředníka a řekl by mu: ´Věz, pane, že jsem putoval hlubokým lesem a spatřil jsme starou stezku, starou cestu, po níž chodili lidé v dřívějších dobách. Vydal jsem se po ní a uviděl jsem staré město, staré královské sídlo, obývané lidmi v dřívějších dobách, oplýva-jící zahradami, háji, jezírky, vybavené hrázemi, rozkošné na pohled. Vybuduj, pa-ne, opět toto město! ́

Poté, mniši, by onen král či vysoký státní úředník nechal opět vybudovat ono měs-to. A toto město by se za nějakou dobu stalo bohatým a kvetoucím, dobře zalidně-ným, plným lidí, dosáhlo by růstu a rozmachu. Právě tak, mniši, jsem i já spatřil starou stezku, starou cestu, po které šli dokonale probuzení v dřívějších dobách.

A jaká byla, mniši, ona stará stezka, stará cesta, po níž šli dokonale probuzení v dřívějších dobách? Právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka: správný názor (sam-má-ditthi), správné rozmýšlení (sammá-sankappa), správná řeč (sammá-váčá), správné jednání (sammá-kammanta), správné živobytí (sammá-ádžíva), správné úsilí (sammá-vájáma), správná bdělost (sammá-sati), správné soustředění (sam-má-samádhi). Toto, mniši, byla ona stará stezka, stará cesta, po níž šli dokonale probuzení v dřívějších dobách.

Vydal jsem se po ní a porozuměl jsem stárnutí a smrti, porozuměl jsem vzniku stárnutí a smrti, porozuměl jsem ustání stárnutí a smrti, porozuměl jsem cestě ve-doucí k ustání stárnutí a smrti.

Vydal jsem se po ní a porozuml jsem zrození... bytí... uchopování... toužení... poci-ťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, poro-zuměl jsem vzniku formací, porozuměl jsem ustání formací, porozuměl jsem cestě vedoucí k ustání formací.

Když jsem tomuto porozuměl, vyložil jsem to mnichům, mniškám, laikům a laič-kám. A tento svatý život, mniši, je nyní bohatý a kvetoucí, daleko rozšířený, mno-hým známý, rozmnožený, dobře vyložený mezi bohy a lidmi."

SN XII. 66. Sammasa - Rozjímání

Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v kuruovském tržním městě Kammása-dammě.

86

Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: "Věnujete se, mniši, vnitřnímu rozjímání (antaram sammasan,ti)?" Po těchto slovech jeden mnich takto oslovil Vznešeného: "Já se věnuji vnitřnímu rozjímání, pane." "A jak se věnuješ vnitřnímu rozjímání?" Poté mu to onen mnich vyložil, ale neuspokojil tím mysl Vznešeného.

Po těchto slovech ctihodný Ánanda takt ooslovil Vznešeného: "Teď je ten pravý čas, Vznešený, teď je ten pravý čas, Blažený, aby Vznešený promluvil o vnitřním rozjímání. Když to uslyší od něj, mniši si ti zapamatují."

"Tak tedy, Ánando, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil: "Zde, mniši, se mnich takto věnuje vnitřnímu rozjímání: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - co je jejím zdrojem, co je jejím původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podo-bě stárnutí a smrti - vlastnictví je jejím zdrojem, vlastnictví je jejím původem, rodí se z vlastnictví a vzniká z vlastnictví. Je-li tu vlastnictví, je tu stárnutí a smrt. Není-li tu vlastnictví, není tu stárnutí a smrt.´ Zná stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání stárnutí a smrti. ́

A dále vnitřně rozjímá: Ćo je zdrojem vlastnictví, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu vlastnictví? Za nepřítomnosti čeho tu není vlastnictví?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Toužení je zdrojem vlastnictví, touže-ní je jeho původem, rodí se z toužení a vzniká z toužení. Je-li tu toužení, je tu vlast-nictví. Není-li tu toužení, není tu vlastnictví.´ Zná vlastnictví, zná vznik vlastnictví, zná ustání vlastnictví, a zná i cestu vedoucí k ustání vlastnictví. Když takto postu-puje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání vlastnictví. ́

A dále vnitřně rozjímá: ´Kde vzniká toto toužení a kde ulpívá?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Kdekoli je ve světě něco milého a příjemného, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá. A co je ve světě milé a příjemné? Oko je ve světě milé a příjemné, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá.

Ucho... Nos... Jazyk... Tělo... Mysl je ve světě milá a příjemná, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá.

87

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v minulých dobách (atítamaddhánam) nahlíželi (addakkhum) to, co je ve světě milé (pijarúpam) a příjemné (sátarúpam), jako stálé (niččato), jako slastné (sukhato), jako (své) Já (attato), jako zdraví (árogjato), jako bezpečí (khémato) - ti rozmnožovali toužení (tanham vaddhésum).

Ti, kteří rozmnožovali toužení, rozmnožovali vlastnictví (upadhim vadhésum), ti, kteří rozmnožovali vlastnictví, rozmnožovali strast (dukkham vaddhésum), ti, kteří rozmnožovali strast, nebyli osvobozeni (na parimuččimsu) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nebyli osvobozeni od strasti (na parimuččimsu dukkhasmáti) - tak pravím.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v budoucích dobách (anágatamaddhánam) bu-dou nahížet (dakkhissanti) to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slast-né, jako (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti budou rozmnožovat toužení (tanham vaddhissanti).

Ti, kteří budou rozmnožovat toužení, budou rozmnožovat vlastnictví, ti, kteří budou rozmnožovt vlastnictví, budou rozmnožovat strast, ti, kteří budou rozmnožovat strast, nebudou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bo-lesti, žalu ani zoufalství, nebudou osvobozeni od strasti (na parimuččissanti duk-khasmáti) - tak pravím.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří nyní (étaráhi) nahlížejí (passanti) to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jako (své) Já, jako zdraví, jako bez-pečí - ti rozmnožují toužení (tanham vaddhenti).

Ti, kteří rozmnožují toužení, rozmnožují vlastnictví, ti, kteří rozmnožují vlastnictví, rozmnožují strast, ti, kteří rozmnožují strast, nejsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nejsou osvobozeni od strasti (na parimuččanti dukkhasmáti) - tak pravím.

Jako kdyby tu, mniši, byla sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl by do ní přimíchán jed. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysí-lený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. A tomu by někdo řekl: ´Zde, milý muži, je sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl do ní přimíchán jed. Chceš-li, napij se, a při pití budeš jistě potěšen pěknou barvou, la-hodnou vůní i chutí (tohoto nápoje). Ale když ho vypiješ, dojdeš následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´

A on by tu sklenici unáhleně, neuvážlivě vypil, nenechal by ji stát, a následkem to-ho by došel smrti nebo smrtelné bolesti.

88

Právě tak, mniši, ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách... v budoucích do-bách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jakko (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti rozmnožují toužení.

Ti, kteří rozmnožují toužení, rozmnožují vlastnictví, ti, kteří rozmnožují vlastnictví, rozmnožují strast, ti, kteří rozmnožují strast, nejsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nejsou osvobozeni od strasti - tak pravím.

Avšak ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v minulých dobách nahlíželi to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé (aniččato), jako strastné (dukkhato), jako ne-Já (anattato), jako nemoc (rógato), jako hrozbu (bhajato) - ti opustili toužení (tanham padžahimsu).

Ti, kteří opustili toužení, opustili vlastnictví, ti, kteří opustili vlastnictví, opustili strast, ti, kteří opustili strast, byli osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trá-pení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, byli osvobozeni od strasti (parimuččimsu dukkhasmáti) - tak pravím.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé, jako strastné, jako ne-Já, jako nemoc, jako hrozbu - ti opouštějí toužení (tanham padžahanti).

Ti, kteří opouštějí toužení, opouštějí vlastnictví, ti, kteří opouštějí vlastnictví, opouštějí strast, ti, kteří opouštějí strast, jsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsou osvobozeni od strasti (parimuččanti dukkhasmáti) - tak pravím.

Jako kdyby tu, mniši, byla sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl by do ní přimíchán jed. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysí-lený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. A tomu by někdo řekl: ´Zde, milý muži, je sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl do ní přimíchán jed. Chceš-li, napij se, a při pití budeš jistě potěšen pěknou barvou, la-hodnou vůní i chutí (tohoto nápoje). Ale když ho vypiješ, dojdeš následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´

Onen člověk, mniši, by si pomyslel: ´Mohl bych svou silnou žízeň utišit studeným nápojem nebo kyselou smetanou nebo syrovátkou nebo slanou kaší, nebudu ale přece pít něco, co by mi na dlouhou dobu přineslo jen neprospěch a strast.´

A tu sklenici by uvážlivě nevypil, nechal by ji stát, a následkem toho by nedošel smrti ani smrtelné bolesti.

89

Právě tak, mniši, ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách... v budoucích do-bách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé, jako strastné, jako ne-Já, jako nemoc, jako hrozbu - ti opouštějí toužení.

Ti, kteří opouštějí toužení, opouštějí vlastnictví, ti, kteří opouštějí vlastnictví, opouštějí strast, ti, kteří opouštějí strast, jsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsou osvobozeni od strasti - tak pravím."

SN XII. 67. Nalakalápí - Rákosová otep

Jednou ctihodný Sáriputta a ctihodný Mahá-Kotthita prodlévali v Báránasí, u Isi-patany, v Gazelím háji. Tehdy ctihodný Mahá-Kotthita k večeru opustil svou samotu a vydal se k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a pro-hodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Ctihodný Mahá-Kotthita, sedící po straně, takto oslovil Sáriputtu: "Nuže, příteli Sáriputto, je stárnutí a smrt dílem vlastním, nebo dílem druhého, ne-bo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?"

"Nikoli, příteli Kotthito, ´stárnutí a smrt je dílem vlastním´, ´stárnutí a smrt je dí-lem druhého´, ´stárnutí a smrt je dílem vlastním i dílem druhého´, ´stárnutí a smrt není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: zrozením je podmíněno stárnutí a smrt."

"Nuže, příteli Sáriputto, je zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?"

"Nikoli, příteli Kotthito, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním´, ´jméno-a-hmota je dí-lem druhého´, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním i dílem druhého´, ´jméno-a-hmota není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: vědomím je podmíněno jméno-a-hmota."

"Nuže, příteli Sáriputto, je vědomí dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž na-hodile vzniklé?"

90

"Nikoli, příteli Kotthito, ´vědomí je dílem vlastním´, ´vědomí je dílem druhého´, ´vědomí je dílem vlastním i dílem druhého´, ´vědomí není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí."

"Teď tedy chápeme slova ctihodného Sáriputty takto: ´Ńikoli, příteli Kotthito, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním´, ´jméno-a-hmota je dílem druhého´, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním i dílem druhého´, ´jméno-a-hmota není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: vědomím je podmíněno jméno-a-hmota.´ ́

A teď také chápeme slova ctihodného Sáriputty takto: ´Ńikoli, příteli Kotthito, ´vědomí je dílem vlastním´, ´vědomí je dílem druhého´, ´vědomí je dílem vlastním i dílem druhého´, ´vědomí není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž naho-dile vzniklé´: jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí.´ ́

Nuže, příteli Sáriputto, jak by měl být chápán smysl tohoto výroku?" -

"Dobrá, příteli, dám ti tedy přirovnání, neboť s pomocí přirovnání mohou zde ně-kteří inteligentní lidé pochopit smysl řečeného.

Jako kdyby, příteli, dvě otepi rákosí stály opřeny jedna o druhou - právě tak, příte-li, se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu vědomí, s vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota, s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest zákla-den, s šesti zákaldnami jako svou podmínkou, dotek, s dotekem jako svou podmín-kou, pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení, s toužením jako svou podmínkou, uchopování, s uchopováním jako svou podmínkou, bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Kdyby, příteli, někdo vytáhl jednu z těchto otepí, druhá by spadla, nebo kdyby vy-táhl tu druhou, první by spadla - právě tak, příteli, s ustáním jména-a-hmoty ustá-vá vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen, s ustáním šesti zákalden ustává dotek, s ustáním doteku ustá-vá pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

"Je to úžasné, příteli Sáriputto, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno cti-hodným Sáriputtou. A my se těmito šestatřiceti větami s radostí připojujeme ke slovům ctihodného Sáriputty:

91

Když, příteli, mnich vykládá Dhammu k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymize-ní a ustání stárnutí a smrti, může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu´. Když, příteli, je mnich na cestě k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dham-mou´. Když, příteli, mnich, díky odvrácení se od stárnutí a smrti, díky vymizení a ustání stárnutí a smrti, je bez uchopování osvobozen, může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní´.

Když, příteli, mnich vykládá Dhammu (dhammam deséti) k odvrácení se (nibbidá-ja) od zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti zákla-den... jména-a-hmoty... vědomí... formací... nevědomosti, k vymizení (virágája) a ustání (niródhája) nevědomosti, může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu´ (dhammakathiko bhikkhúti).

Když, příteli, je mnich na cestě (patipanno hóti) k odvrácení se od nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v sou-ladu s Dhammou´ (dhammánudhammappatipanno bhikkhúti).

Když, příteli, mnich, díky odvrácení se od nevědomosti, díky vymizení a ustání ne-vědomosti, je bez uchopování osvobozen (anupádá vimutto hóti), může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní´ (ditthadhammanibbánappatto bhikkh-úti)."

SN XII. 68. Kósambí

Jednou ctihodný Musíla, ctihodný Savittha, ctihodný Nárada a ctihodný Ánanda společně prodlévali v Kósambí, v Ghósitově zahradě. Tehdy ctihodný Savittha takto oslovil ctihodného Musílu:

"Mimo (aňňatréva) (pouhé) důvěry (saddhája), příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení (ručijá), mimo (pouhého) opakovaného naslouchání (anussavá), mimo (pouhého) zvažování důvodů (ákáraparivitakká), mimo (pouhé) souhlasné medita-ce nad určitým názorem (ditthinidždžhánakkhantijá) - má ctihodný Musíla vlastní poznání (paččattaméva ňánam), že ´zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Zrozením je podmíně-no stárnutí a smrt.´"

92

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´bytím je podmíněno zrození... uchopováním je podmíněno bytí... toužením je pod-míněno uchopování... pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování... šesti základnami je podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíně-no šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmí-něno vědomí... nevědomostí jsou podmíněny formace´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: Ńevědomostí jsou podmíněny formace.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´s ustáním bytí ustává zrození... s ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustá-vá pociťování... s ustáním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním forma-cí ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´S ustáním nevědomos-ti ustávají formace.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ústání bytí znamená vyvanutí´?"

93

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) sou-hlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: Ústání bytí znamená vyvanutí.´"

"Pak je tedy ctihodný Musíla zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (araham khí-násavo)?"

Po těchto slovech ctihodný Musíla mlčel.

Poté ctihodný Nárada takto oslovil ctihodného Savitthu: "Bylo by dobré, příteli Savittho, kdybych i já dostal tuto otázku. Polož mi tuto otázku a já ti na ni odpovím."

"Nechť tedy ctihodný Nárada dostane tuto otázku. Kladu ctihodnému Náradovi tuto otázku, nechť mi na ni ctihodný Nárada odpoví.

Mimo (pouhé) důvěry, příteli Nárado... (opakují se otázky)"

"Pak je tedy ctihodný Nárada zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny?"

"Ústání bytí znamená vyvanutí´ (bhavaniródho nibbánan,ti): to, příteli, dobře vi-dím (sudittham) se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se sku-tečností (jathábhútam), ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (na čamhi araham khínásavo).

Jako kdyby, příteli, poblíž stezky v divočině byla studna, ale nebylo by u ní žádné vědro s provazem. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. Podíval by se do studny a nabylby poznání: ´Voda!´, ale nemohl by se jí dotknout svým tělem.

Právě tak, příteli, ústání bytí znamená vyvanutí´: to dobře vidím se správným po-rozuměním, v souladu se skutečností, ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny."

Po těchto slovech ctihodný Ánanda takto oslovil ctihodného Savitthu:

"S tímto názorem, příteli Savittho, co říkáš o ctihodném Náradovi?"

"S tímto názorem, příteli Ánando, říkám o ctihodném Náradovi jenom pěkné (věci), jenom dobré (věci)."

94

SN XII. 69. Upajanti - Když se vzdouvá

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

"Když se vzdouvá velké moře (mahásamuddo upajanto), mniši, vzdouvají se řeky (mahánadijo). Když se vzdouvají řeky, vzdouvají se potoky (kunnadijo). Když se vzdouvají potoky, vzdouvají se jezera (mahásobbhe). Když se vzdouvají jezera, vzdouvají se tůně (kusobbhe). Právě tak, mniši, když se vzdouvá nevědomost (avidždžá upajantí), vzdouvají se formace (sankháre upajápéti), když se vzdouvají formace, vzdouvá s vědomí, když se vzdouvá vědomí, vzdouvá se jméno-a-hmota, když se vzdouvá jméno-a-hmota, vzdouvá se šest základen, když se vzdouvá šest základen, vzdouvá se dotek, když se vzdouvá dotek, vzdouvá se pociťování, když se vzdouvá pociťování, vzdouvá se toužení, když se vzdouvá toužení, vzdouvá se uchopování, když se vzdouvá uchopo-vání, vzdouvá se bytí, když se vzdouvá bytí, vzdouvá se zrození, když se vzdouvá zrození, vzdouvá se stárnutí a smrt.

Když opadá velké moře (mahásamuddo apajanto), mniši, opadají řeky. Když opa-dají řeky, opadají potoky. Když opadají potoky, opadají jezera. Když opadají jeze-ra, opadají tůně. Právě tak, mniši, když opadá nevědomost (avidždžá apajantí), opadají formace (sankháre apajápéti), když opadají formace, opadá vědomí, když opadá vědomí, opadá jméno-a-hmota, když opadá jméno-a-hmota, opadá šest základen, když opadá šest základen, opadá dotek, když opadá dotek, opadá pociťování, když opa-dá pociťování, opadá toužení, když opadá toužení, opadá uchopování, když opadá uchopování, opadá bytí, když opadá bytí, opadá zrození, když opadá zrození, opa-dá stárnutí a smrt."

SN XII. 70. Susíma

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka.

Tehdy byl Vznešený vítán (sakkato), uznáván (garukato), považován (mánito), uctíván (púdžito), ceněn (apačito) a dostávalo se mu všech potřebností v podobě

95

oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci (čívara-pindapáta-sénásana-gilánappaččaja-bhesadždžaparikkháránam).

I mnišská obec byla vítána, uznávána, považována, uctívána, ceněna a dostávalo se jí všech potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci.

Poutníci z jiných škol však nebyli vítáni, uznáváni, považováni, uctíváni, ceněni a nedostávalo se jim potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro pří-pad nemoci.

Tehdy poutník Susíma (rovněž) prodléval v Rádžagaze s velkým zástupem poutní-ků.

Zástup Susímových poutníků takto oslovil poutníka Susímu: "Jdi, příteli Susímo, a žij svatý život u askety Gótamy. Až se naučíš (jeho) nauku, sdělíš nám ji, a když se ji i my naučíme, budeme ji přednášet laikům. Takto budeme rovněž vítáni, uzná-váni, považováni, uctíváni, ceněni a bude se nám dostávat všech potřebností v po-době oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci."

"Dobře, přátelé," odvětil poutník Susíma svému zástupu poutníků a vydal se na místo, kde se zdržoval ctihodný Ánanda. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Poutník Susíma, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Ánandu: "Chtěl bych, příteli Ánando, vést svatý život v této Dhammě a disciplíně."

Poté se ctihodný Ánanda s poutníkem Susímou vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Ctihodný Ánanda, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Tento poutník Su-síma, pane, mi řekl: Ćhtěl bych, příteli Ánando, vést svatý život v této Dhammě a disciplíně.´

"Tak tedy, Ánando, udělte Susímovi odchod (do bezdomoví)."

A tak poutník Susíma získal odchod (do bezdomoví) (pabbadždžam), získal vstup (do obce) (upasampadam) v přítomnosti Vznešeného.

Tehdy množství mnichů oznamovalo v přítomnosti Vznešeného dosažení koneč-ného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím.´

96

A ctihodný Susíma se o tom doslechl, že množství mnichů oznamuje v přítomnosti Vznešeného dosažení konečného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím.´

Poté se ctihodný Susíma vydal na místo, kde se zdržovali oni mniši. Když tam do-razil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Ctihodný Susíma, sedící po straně, takto oslovil mnichy:

"Je pravda, ctihodní, že jste v přítomnosti Vznešeného oznámili dosažení koneč-ného poznání: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to víme.´?" - "Ano, příteli."

"A těšíte se, ctihodní, když toto víte a vidíte, různým druhům nadobyčejných sil? Stáváte se z jednoho mnohými a z mnohých jedním? Objevujete se a mizíte? Pro-cházíte bez potíží zdí, hradbou či horou, jako by to byl vzduch? Zanořujete se a vynořujete se ze země, jako by to byla voda? Kráčíte po vodě, aniž byste ji zčeřili, jako by to byla zem? Cestujete vzduchem se zkříženýma nohama jako ptáci s kříd-ly? Hladíte a dotýkáte se rukou měsíce a slunce, tak mocných a velikých? Vládne-te svým tělem až do oblasti Brahmova světa?" - "Nikoli, příteli."

"A slyšíte, ctihodní, když toto víte a vidíte, svým božským sluchem, očištěným a přesahujícím lidský, oba druhy zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké?" - "Niko-li, příteli."

"A poznáváte, ctihodní, svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců? Poznáváte mysl s vášní jako mysl s vášní a mysl bez vášně jako mysl bez vášně? Poznáváte mysl s nenávistí jako mysl s nenávistí a mysl bez nenávisti jako mysl bez nenávisti? Poznáváte mysl se zaslepeností jako mysl se zaslepeností a mysl bez zaslepenosti jak mysl bez zaslepenosti? Poznáváte strnulou mysl jako strnulou mysl a rozptýlenou mysl jako rozptýlenou mysl? Poznáváte zmohutnělou mysl ja-ko zmohutnělou mysl a nezmohutnělou mysl jako nezmohutnělou mysl? Poznává-te překonatelnou mysl jako překonatelnou mysl a nepřekonatelnou mysl jako ne-překonatelnou mysl? Poznáváte soustředěnou mysl jako soustředěnou mysl a ne-soustředěnou mysl jako nesoustředěnou mysl? Poznáváte osvobozenou mysl jako osvobozenou mysl a neosvobozenou mysl jako neosvobozenou mysl?" - "Nikoli, příteli."

"A vzpomínáte si, ctihodní, když toto víte a vidíte, na různé své dřívější pobyty (minulé životy) (pubbenivása) - jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světo-vých období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho

97

světových období smršťování a rozpínání světa: ´Takové bylo tehdy moje jméno, takový můj rod, taková má kasta, taková má potrava, takovou jsem zakusil slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud odešel, vyvstal jsem jinde. A takové bylo zase tam moje jméno, takový můj rod, taková má kasta, tako-vá má potrava, takovou jsem zakusil slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud odešel, vyvstal jsem zde.´ Vzpomínáte si takto na různé své dřívější pobyty s jejich zvláštními znaky a podrobnostmi?" - "Nikoli, příteli."

"A pozorujete, ctihodní, když toto víte a vidíte, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné? Poznáváte, jak bytosti putují podle svých činů (jathákammúpage): ´Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a mys-lí, hanily ušlechtilé, měly nesprávné názory a jednaly podle svých nesprávných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Ale tyto milé bytosti, jež dobře jednaly tělem, řečí a mys-lí, nehanily ušlechtilé, měly správné názory a jednaly podle svých správných názo-rů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském svě-tě.´? Pozorujete takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné? Poznáváte, jak bytosti putují podle svých činů?" "Nikoli, příteli."

"A prodléváte, ctihodní, když toto víte (évam džánantá) a vidíte (passantá), svým vlastním tělem v oněch klidných stavech osvobození (santá vimokkhá), jež přesa-hují hmotu (atikkamma rúpe) a jsou nehmotné (áruppá)?" - "Nikoli, příteli."

"Nyní tedy, ctihodní, je tu (rozpor mezi) tímto vaším výrokem (o dosažení koneč-ného poznání) a nedosažením těchto (nadobyčejných) stavů."

"Není tu, příteli, (žádný rozpor)."

"Jak to?" - "My jsme, příteli Susímo, osvobozeni porozuměním (paňňávimuttá)."

"Nechápu, ctihodní, širší smysl tohoto vašeho stručného výroku. Bylo by dobré, kdyby mi to ctihodní mohli vyložit tak, abych pochopil širší smysl tohoto stručné-ho výroku."

"Ať už to chápeš, příteli Susímo, nebo nechápeš, my jsme prostě osvobozeni poro-zuměním."

Poté se ctihodný Susíma zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

98

Ctihodný Susíma, sedící po straně, pak vyprávěl Vznešenému celý rozhovor, který vedl s oněmi mnichy.

"Nejprve (pubbe), Susímo, (přichází) poznání věcné danosti (dhammatthiti-ňánam), poté (paččhá) poznání vyvanutí (nibbáne ňánan,ti)."

"Nechápu, pane, širší smysl tohoto vašeho stručného výroku. Bylo by dobré, pane, kdyby mi to Vznešený mohl vyložit tak, abych pochopil širší smysl tohoto struč-ného výroku."

"Ať už to chápeš, Susímo, nebo nechápeš, nejprve (přichází) poznání věcné danos-ti, poté poznání vyvanutí.

Co myslíš, Susímo, je hmota stálá či nestálá?" - "Nestálá, pane."

"Co je však nestálé, je to strastné nebo slastné?" - "Strastné, pane."

"Co je však nestálé, strastné a podrobené změně, je správné na to nahlížet: ´To je moje, to jsem já, toto je mé Já´?" - "Ne, pane."

"Je pociťování... vnímání... formace... vědomí stálé či nestálé?" - "Nestálé, pane."

"Co je však nestálé, je to strastné nebo slastné?" - "Strastné, pane."

"Co je však nestálé, strastné a podrobené změně, je správné na to nahlížet: ´To je moje, to jsem já, toto je mé Já´?" - "Ne, pane."

"Proto, Susímo, jakákoli hmota, minulá, budoucí či přítomná, vnitřní či vnější, hrubá či jemná, nízká či vznešená, vzdálená či blízká, veškerá hmota (by měla být nahlížena): ´To není moje, to nejsem já, to není mé Já´. Tak to má být viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností.

Jakékoli pociťování... vnímání... formace... vědomí, minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškeré vě-domí (by mělo být nahlíženo): ´To není moje, to nejsem já, to není mé Já´. Tak to má být viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností.

Když takto vidí, Susímo, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: Ósvobozen.´ Ví: Úkončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´

99

´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Bytím je podmíněno zrození´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"Úchopováním je podmíněno bytí´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Toužením je podmíněno uchopování´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování...šesti základnamije podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíněno šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmíněno vědomí... nevě-domostí jsou podmíněny formace´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´S ustáním bytí ustává zrození´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´S ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustává pociťování... s ustá-ním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním formací ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"A těšíš se, Susímo, když toto víš a vidíš, různým druhům nadobyčejných sil? ... (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A slyšíš, Susímo, když toto víš a vidíš, svým božským sluchem, očištěným a přesa-hujícím lidský, oba druyh zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké?" - "Ne, pane."

"A poznáváš, Susímo, svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců? ... (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A vzpomínáš si, Susímo, když toto víš a vidíš, na různé své dřívější pobyty...? (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A pozoruješ, Susímo, když toto víš a vidíš, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají...? (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A prodléváš, Susímo, když toto víš a vidíš, svým vlastním tělem v oněch klidných stavech osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné?" - "Ne, pane."

100

"Nyní tedy, Susímo, je tu (rozpor mezi) tímto tvým výrokem a nedosažením těchto (nadobyčejných) stavů."

Poté ctihodný Susíma padl Vznešenému hlavou k nohám a takto Vznešeného oslo-vil: "Chybil jsem (aččajo mam), ó pane - jak pošetilé (bálam) (to bylo), jak hloupé (múlham), jak nedobré (akusalam). Jako zloděj na nauce (dhammatthenako) jsem získal odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně (svák-kháte dhammavinaje). Nechť Vznešený přijme mé (uznání) chyby jako chyby, abych se něčeho podobného v budoucnu již vystříhal."

"Vskutku, Susímo, přemohla tě chyba - jak pošetilé (to bylo), jak hloupé, jak ne-dobré. Jako zloděj na nauce jsi získal odchod (do bezdomoví) v této dobře vylože-né Dhammě a disciplíně.

Jako kdyby, Susímo, chytili zlotřilého lupiče a přivedli ho před krále: ´Toto, veli-čenstvo, je zlotřilý lupič, určete mu takový trest, jaký se Vám zlíbí.´ Král by na to řekl: ´Jděte a spoutejte tomu muži silným lanem ruce za zády, ostříhejte ho dohola, pak ho veďte za hlasitého bubnování od ulice k ulici, od rozcestí k rozcestí, vyveď-te ho jižní branou ven a na jih od města mu srazte hlavu.´ A královi lidé by mu spoutali silným lanem ruce za zády, ostříhali by ho dohola, pak by ho vedli za hla-sitého bubnování od ulice k ulici, od rozcestí k rozcestí, vyvedli by ho jižní branou ven a na jih od města by mu srazili hlavu.

Co myslíš, Susímo, zakusil by onen člověk následkem toho bolest a žal?" - "Ano, pane."

"Ať by onen člověk, Susímo, zakusil následkem toho jakoukoli bolest a žal, kdo zís-ká jako zloděj na nauce odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně, tomu to přinese ještě bolestnější, ještě trýznivější následky, dovede ho to k záhubě.

Když však, Susímo, vidíš svou chybu jako chybu a jak se patří ji také odčiníš, my toto tvé (uznání viny) přijímáme. Neboť, Susímo, v disciplíně ušlechtilých je to po-krok, když někdo vidí svou chybu jako chybu a jak se patří ji také odčiní, a do bu-doucna se pak snaží něčeho podobného se vystříhat."



101

Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a nepro-dlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním pří-mým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosaže-ní."

SN XII. 72. - 81. Asketi a bráhmani 2. - 11.

V Sávatthí... "Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... po-ciťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým po-znáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení."

102

SN XII. 82. Satthu - Učitel 1.

V Sávatthí... "Kdo, mniši, nezná (adžánatá) a nevidí (apassatá) stárnutí a smrt v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele (satthá parijésitabbo) za účelem poznání (ňá-nája) stárnutí a smrti souladu se skutečností (jathábhútam).

Kdo nezná a nevidí vznik stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání vzniku stárnutí a smrti v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hle-dat učitele za účelem poznání ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností.

Kdo, mniši, nezná a nevidí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace v souladu se skuteč-ností, měl by si hledat učitele za účelem poznání formací v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí vznik formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání vzniku formací v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí ustání formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učite-le za účelem poznání ustání formací v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání cesty vedoucí k ustání formací v souladu se skutečností."

SN XII. 83. - 93. Učitel 2. - 12.

V Sávatthí... "Kdo, mniši, nezná a nevidí stárnutí a smrt... zrození... bytí... uchopování... touže-ní... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace v souladu se skutečností...

103

kdo nezná a nevidí vznik stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v soula-du se skutečností...

kdo nezná a nevidí ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v soula-du se skutečností...

kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... ucho-pování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědo-mí... formací v souladu se skutečností,

měl by se cvičit (sikkhá karaníjá)...

měl by praktikovat (jógo karaníjo)...

měl by rozvíjet vůli (čhando karaníjo)...

měl by se snažit (ussolhí karaníjá)...

neměl by ochabovat (appativání karaníjá)...

měl by být horlivý (átappam karaníjam)...

měl by být energický (vírijam karaníjam)...

měl by být vytrvalý (sátaččam karaníjam)...

měl by být bdělý (uvědomělý) (sati karaníjá)...

měl by být uvědomělý (jasně chápající) (sampadžaňňam karaníjam)...

měl by být svědomitý (dbalý) (appamádo karaníjo), za účelem poznání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... poci-ťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností...

za účelem poznání vzniku stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v soula-du se skutečností...

104

za účelem poznání ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v soula-du se skutečností...

za účelem poznání cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... ucho-pování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědo-mí... formací v souladu se skutečností."

(Překlad: Jakub Bartovský - Bhikkhu Gavésakó, úprava: Š. Chromovský)

SN XXII. 48. Khandha - Skupiny

V Sávatthí. "Vyložím vám pět skupin a pět skupin ulpívání, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit. Co je to pět skupin, mniši? Jakákoli je zde (1.)hmota [tělesnost] (rúpa)... (2.)pociťování (védaná)... (3.)vnímání (saňňá)... (4.)formace (sankhára)... (5)vědomí (viňňána), ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní nebo vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdá-lené či blízké, tomu se říká (1.)skupina hmoty [tělesnosti]... (2.)skupina pociťová-ní... (3.)skupina vnímání... (4.)skupina formací... (5.)skupina vědomí. Tomu všemu se říká pět skupin.

Co je to pět skupin ulpívání? Jakákoli je zde (1.)hmota [tělesnost]... (2.)pociťování... (3.)vnímání... (4.)formace... (5)vědomí, ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní nebo vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, které je spojeno se zákalem ulpívání, tomu se říká (1.)hmota [tělesnost] jakožto skupina ulpívání... (2.)pociťování jakožto skupina ulpívání... (3.)vnímání jakožto skupina ulpívání... (4.)formace jakožto skupina ulpívání... (5.)vědomí jakožto skupina ulpívání. Tomu všemu se říká pět skupin ulpívání."

105

SN XXII. 59. Anattalakkhana-sutta - Znak ne-já (2. Buddhova rozprava)

Tak jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Báránasí, v místě zvaném Isipatana, v Gazelím háji. Tam Vznešený oslovil skupinu pěti mnichů (bhikkhú): "Mnicho-vé!" "Pane!" odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pravil: "Mniši, hmota [tělesnost] (rúpa)... pociťování (védaná)... vnímání (saňňá)... for-mace (sankhára)... a vědomí (viňňána) jsou ne-já (anattá). Kdyby totiž hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí byly já (attá), nevedly by k trápení a bylo by možné je ovládat dle svého přání: Áť jsou moje hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí takové a takové, ať nejsou takové a takové.´ Ale jelikož jsou hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí ne-já, tak ve-dou k trápení a není možné je ovládat dle svého přání: Áť jsou moje hmota... po-ciťování... vnímání... formace... a vědomí takové a takové, ať nejsou takové a tako-vé.´ Co myslíte, mniši, jsou hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí stálé (niččam) nebo nestálé (aniččam)?" "Nestálé, pane." "A to, co je nestálé, je strastné (dukkha) nebo šťastné (sukha)?" "Strastné, pane." "A to, co je nestálé, strastné a je předmětem změny, je správné nahlížet jako: ´Toto je mé, toto jsem já, toto je mé já?´" "To ne, pane."

"Proto, mniši, jakákoliv je zde hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědo-mí, ať již minulé, budoucí či přítomné, vnitřní [vlastní] či vnější [ostatních], hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškerá hmota... veškeré pociťová-ní... veškeré vnímání... veškeré formace... a veškeré vědomí by měly být nahlíženy v souladu se skutečností (jathábhútam), se správným porozuměním (sammappaň-ňája), takto: ´Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé já.´

Mniši, vnímaje toto, poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako) se odvrací (nib-bindati) od hmoty... pociťování... vnímání... formací... a vědomí. Když se odvrátí, ztratí vášeň (viradždžati). Když ztratí vášeň, tak se osvobodí (vimuččati). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: Úkončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího."

Tak pravil Vznešený. Potěšená skupina pěti mnichů se zaradovala ze slov Vzneše-ného. A vskutku, během výkladu této řeči se mysli všech pěti mnichů neulpíváním osvobodily od zákalů.

(Překlad Štěpán Chromovský)

106

SN XXXV. 28. Áditta -sutta - Plameny (3. Buddhova rozprava)

Tak jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Gaji, na místě zvaném Gajasísa, spolu s tisícem mnichů (bhikkhú). Tam je Vznešený takto oslovil: "Mniši, vše je v plamenech (sabbam ádittam). A co vše je v plamenech? Oko (čakkhu)... ucho (sóta)... nos (ghána)... jazyk (dživha)... tělo (kája)... a mysl (mana) je v plamenech...; tvary (rúpá)... zvuky (saddá)... vůně (gandhá)... chutě (rasá)... doteky (photthabbá)... a mentální jevy (dhammá) jsou v plamenech; vě-domí oka (čakkhu-viňňána)... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka... vě-domí těla... a vědomí mysli je v plamenech; dotek oka (čakkhu-samphassa)... dotek ucha... dotek nosu... dotek jazyka... dotek těla... a dotek mysli je v plamenech; pří-jemné pociťování (sukham védajitam)... nepříjemné pociťování (dukkham védaji-tam)... a ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování (adukkhamasukham védajitam), jež vznikají v závislosti (paččajá) na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli - to vše je v plamenech. A v jakých plamenech? To vše je v plamenech ohně vášně (rágaggi), ohně nenávisti (dósaggi) a ohně za-slepenosti (móhaggi). To vše je v plamenech zrození (džáti), stárnutí (džará), smrti (marana), trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství (sókaparidévadukkhadóma-nassupájása), říkám.

Mniši, vnímaje toto, poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako) se odvrací (nib-bindati) od oka... ucha... nosu... jazyka... těla... a mysli...; od tvarů... zvuků... vůní... chutí... doteků... a mentálních jevů...; od vědomí oka... vědomí ucha... vědomí no-su... vědomí jazyka... vědomí těla... a vědomí mysli...; od doteku oka... doteku ucha... doteku nosu... doteku jazyka... doteku těla... a doteku mysli...; od příjemné-ho pociťování... nepříjemného pociťování... a ani-příjemného-ani-nepříjemného pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli. Když se odvrátí, ztratí vášeň (viradždžati). Když ztratí vášeň, tak se osvobodí (vi-muččati). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: Úkončeno je zro-zování (khíná džáti), dokonán je čistý život (vusitam brahmačarijam), úkol je spl-něn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá,ti)."

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného. A vskutku, během výkladu této řeči se mysli všech tisíci mnichů neulpíváním (anupádája) osvobodily od zákalů (ásavéhi vimuččimsúti).


107

SN XXXVI. 6. Salla-sutta - Šíp

Nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), mniši, zakouší příjemný pocit, zakouší nepříjemný pocit a zakouší ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit. Poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako), mniši, zakouší příjemný pocit, zakou-ší nepříjemný pocit a zakouší ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit. Jaký je zde rozdíl, jaká odlišnost a jaká zvláštnost mezi nepoučeným obyčejným člověkem a poučeným ušlechtilým žákem? ...

Nepoučený obyčejný člověk

Když je nepoučený obyčejný člověk dotčen nepříjemným pocitem, běduje, naříká, lamentuje, bije se v hruď, zoufá a je celý bez sebe. A tak zakouší dva pocity - těles-ný a mentální. Jako kdyby byl někdo zasažen šípem a vzápětí ho zasáhl i druhý šíp. A tak zakouší pocity způsobené dvěma šípy. Podobně je tomu s nepoučeným oby-čejným člověkem... (1.)Poté co byl dotčen nepříjemným pocitem, je v něm odpor a jeho mysl se kloní k odporu. Takto dotčen nepříjemným pocitem se pak oddává smyslovým požitkům. A z jakého důvodu? Jelikož nepoučený obyčejný člověk nezná žádný jiný způsob, jak uniknout nepříjemným pocitům, než oddat se smyslovým požitkům. (2.)Když se pak oddává smyslovým požitkům, je v něm vášeň a jeho mysl se kloní k vášni. Takto nepoznává v souladu se skutečností vznik a zánik pocitů, jejich vnady, jejich nebezpečí a únik od nich. (3.)Když nepoznává v souladu se skutečností vznik a zánik pocitů, jejich vnady, je-jich nebezpečí a únik od nich, a zakouší ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit, je v něm nevědomost a jeho mysl se kloní k nevědomosti. Takto je spoután, když zakouší příjemný pocit... nepříjemný pocit... ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit. Někdo takový je nazýván nepoučeným obyčejným člověkem, jenž je spoután zrozením, stárnutím a smrtí, trápením, naříkáním, bolestí, žalem a zoufalstvím. Takový člověk je spoután utrpením, říkám.

Poučený ušlechtilý žák

Když je poučený ušlechtilý žák dotčen nepříjemným pocitem, neběduje, nenaříká, nelamentuje, nebije se v hruď, nezoufá a není celý bez sebe. A tak zakouší pouze jeden pocit - tělesný, a nezakouší pocit mentální. Jako kdyby byl někdo zasažen šípem, avšak druhý šíp ho již nezasáhl. A tak zakouší pocity způsobené pouze jed-ním šípem. Podobně je tomu s poučeným ušlechtilým žákem... (1.)Poté co byl dotčen nepříjemným pocitem, není v něm odpor a jeho mysl se ne-kloní k odporu. Takto dotčen nepříjemným pocitem se pak neoddává smyslovým požitkům. A z jakého důvodu? Jelikož poučený ušlechtilý žák zná jiný způsob, jak uniknout nepříjemným pocitům, než oddat se smyslovým požitkům. (2.)Když se pak neoddává smyslovým požitkům, není v něm vášeň a jeho mysl se

108

nekloní k vášni. Takto poznává v souladu se skutečností vznik a zánik pocitů, jejich vnady, jejich nebezpečí a únik od nich. (3.)Když poznává v souladu se skutečností vznik a zánik pocitů, jejich vnady, jejich nebezpečí a únik od nich, a zakouší ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit, není v něm nevědomost a jeho mysl se nekloní k nevědomosti. Takto není spoután, když zakouší příjemný pocit... nepříjemný pocit... ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit. Někdo takový je nazýván poučeným ušlechtilým žákem, jenž není spoután zrozením, stárnutím a smrtí, trápením, naříkáním, boles-tí, žalem a zoufalstvím. Takový člověk není spoután utrpením, říkám.

Takový je zde rozdíl, taková odlišnost a taková zvláštnost mezi nepoučeným oby-čejným člověkem a poučeným ušlechtilým žákem.


SN XLVII. 13. Čunda-sutta - Čunda

Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy byl ctihodný Sáriputta ve vesnici Nálaka, v kraji Magadha, a byl stižen těž-kou chorobou, vážnou nemocí. Jeho pečovatel byl Čunda Samanuddésa. Tehdy ctihodný Sáriputta dosáhl konečného odpoutání (parinibbána), skrze tuto vážnou nemoc. Čunda Samanuddésa vzal almužní misku a roucho ctihodného Sáriputty a odešel do Sávatthí, Džétova háje, Anáthapindikovy zahrady.Tam při-stoupil ke ctihodnému Ánandovi, pozdravil ho a usedl stranou, a takto ctihodného Ánandu oslovil: "Pane, ctihodný Sáriputta dosáhl konečného odpoutání. Zde je je-ho miska a roucha." "S touto záležitostí, příteli Čundo, bychom měli jít za Vzneše-ným. Pojďme, příteli Čundo, navštívíme Vznešeného, seznámíme Vznešeného s touto skutečností." "Ano, ctihodný pane," řekl Čunda Samanuddésa. Pak ctihodný Ánanda a Čunda Samanuddésa přistoupili k Vznešenému, pozdravili ho a usedli stranou. Pak ctihodný Ánanda oslovil Vznešeného: "Pane, Čunda Samanuddésa mi řekl toto: ´Pane, ctihodný Sáriputta dosáhl konečného odpoutání. Zde je jeho mis-ka a roucha.´ Potom, pane, mé tělo zesláblo jako stéblo, všechno kolem se zatem-nilo a věci pro mě již nebyly jasné, když jsem uslyšel o konečném odpoutání cti-hodného Sáriputty." "Jak je to, Ánando? Když Sáriputta dosáhl svého konečného odpoutání, odebral tím tvůj díl ctnosti nebo tvůj díl soustředění nebo tvůj díl moudrosti nebo tvůj díl osvobození nebo tvůj díl poznání a vidění osvobození?" "To ne, pane. Když ctihodný Sáriputta dosáhl svého konečného odpoutání, neode-bral tím můj díl ctnosti, ani můj díl soustředění, ani můj díl moudrosti, ani můj díl osvobození, ani můj díl poznání a vidění osvobození. Ale pane, ctihodný Sáriputta byl pro mě učitel a instruktor, ten, který povzbuzuje, inspiruje a těší, nepolevující v

109

přednášení Dhammy, pomocník svých společníků v čistém životě. Vzpomínáme, jak povznášející, potěšující a nápomocné bylo jeho poučování v Dhammě.""Neučil jsem již dříve, Ánando, že od všech věcí, které jsou nám blízké a drahé, musíme být odloučeni a trpět jejich oddělením od nás? Jak by mohlo být možné, aby neodešlo [nezaniklo] to, co je zrozené, co vstoupilo v bytí, co je zformované a je předmětem zániku? To vskutku není možné. Je to, Ánando, jako kdyby se z mocného stromu odlomila velká větev, tak Sáriputta dosáhl svého konečného odpoutání od tohoto velkého a věhlasného společenství mnichů. Vskutku, Ánando, jak by mohlo být možné, aby neodešlo [nezaniklo] to, co je zrozené, co vstoupilo v bytí, co je zfor-mované a je předmětem zániku? To vskutku není možné. Proto, Ánando, prodlévejte, sami sobě ostrovem, sami sobě útočištěm a nemějte jiné útočiště. Mějte Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemějte jiné útočiště. A jak, Ánando, mnich (bhikkhu) prodlévá, sám sobě ostrovem, sám sobě útočištěm a nemá jiné útočiště? Jak má Dhammu jako ostrov, Dhammu jako úto-čiště a nemá jiné útočiště? Zde, Ánando, mnich prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo (káje kajánupassí), prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování (védanásu védanánupassí), prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl (čitte čittánupassí), prodlé-vá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy (dhammésu dhammánupassí), s horlivostí (átápí), jasným chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (satimá), když opustil žádostivost a žal vůči světu. Takto, Ánando, mnich prodlévá, sám sobě ostrovem, sám sobě útočištěm a nemá jiné útočiště, takto má Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemá jiné útočiště. Ti, kdo prodlévají, sami sobě ostrovem, sami sobě útočištěm a nemají jiné útočiště, kdo mají Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemají jiné úto-čiště, ti rozptýlí temnotu - mniši, jež jsou horliví v cvičení."

SN XLVII. 14. Ukkačéla-sutta - V Ukkačéle

Jednou Vznešený prodléval v kraji Vadždžijů, v Ukkačéle, na břehu řeky Gangy, spolu s velkou společností mnichů, krátce potom, co Sáriputta a Moggallána do-sáhli konečného odpoutání (parinibbána). Tehdy seděl Vznešený na otevřeném prostranství, obklopen společností mnichů. Vznešený pohlédl na tiché společenství mnichů, a pak je oslovil: "Toto shromáždění, mniši, mi vskutku připadá prázdné, nyní když Sáriputta a Mo-ggallána dosáhli konečného odpoutání. Nemám však starosti o místo, kde dlí Sári-putta a Moggallána. Ti, kdo v minulosti byli zasloužilí, dokonale probuzení, tito Vznešení rovněž měli takový vynikající pár žáků, jako jsem měl já Sáriputtu a Moggallánu. Ti, kdo v bu-doucnosti budou zasloužilí, dokonale probuzení, tito Vznešení rovněž budou mít takový vynikající pár žáků, jako jsem měl já Sáriputtu a Moggallánu. Nádherné je to a zázračné, mniši, když tito žáci jednají v souladu s doporučením

110

těchto mistrů, v souladu s jejich radami, jsou drazí čtyřem shromážděním a jsou jimi milovaní, uznávaní a chválení. Nádherné je to a zázračné, mniši, když se tito Tathágatové, potom co takový pár žáků dosáhne konečného odpoutání, netrápí ani nenaříkají. Neboť jak by mohlo být možné, aby neodešlo [nezaniklo] to, co je zrozené, co vstoupilo v bytí, co je zformované a je předmětem zániku? To vskutku není možné. Proto, mniši, prodlévejte, sami sobě ostrovem, sami sobě útočištěm a nemějte jiné útočiště. Mějte Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemějte jiné útočiš-tě. A jak, mniši, mnich prodlévá, sám sobě ostrovem, sám sobě útočištěm a nemá jiné útočiště? Jak má Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemá jiné útočiš-tě? Zde, mniši, mnich prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo, prodlévá, nazíraje poci-ťování jakožto pociťování, prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl, prodlévá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy, s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, když opustil žádostivost a žal vůči světu. Takto, Ánando, mnich prodlévá, sám sobě ostrovem, sám sobě útočištěm a nemá jiné útočiště, takto má Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemá jiné útočiště. Ti, kdo prodlévají, sami sobě ostro-vem, sami sobě útočištěm a nemají jiné útočiště, kdo mají Dhammu jako ostrov, Dhammu jako útočiště a nemají jiné útočiště, ti rozptýlí temnotu - mniši, jež jsou horliví v cvičení."


SN LVI. 11. Dhammačakkappavattana-sutta - Rozto-čení kola Dhammy (1. Buddhova rozprava)

Tak jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Báránasí, v místě zvaném Isipatana, v Gazelím háji. Tam Vznešený oslovil skupinu pěti mnichů (bhikkhú): "Mniši, existují dvě krajnosti [extrémy] (antá), které by neměly být praktikovány (na sevitabbá) tím, kdo odešel do bezdomoví (pabbádžiténa). Které dvě? (1.)Je to oddanost blaženosti plynoucí ze smyslných požitků (kámasukhallikánujó-ga), jež je nízká (hína), hrubá (gamma), prováděná obyčejnými světskými lidmi (pothudždžanika), neušlechtilá (anarija) a neprospěšná (anatthasamhita). (2.)Je to oddanost sebeumrtvování (attakilamathánujóga), jež je strastná (dukkha), neušlechtilá (anarija) a neprospěšná (anatthasamhita). Mniši, když se Tathágata vyhnul oběma těmto krajnostem, procitl k Střední cestě (madždžhima patipadá), jež umožňuje vidění (čakkhukaraní) a poznání (ňánakara-ní), vede (samvattati) ke klidu (upasamája), k přímému poznání (abhiňňája), k plnému probuzení (sambódhája), k odpoutání (nibbánája). A co je, mniši, ona St řední cesta, ke které Tathágata procitl, jež umožňuje vidění a poznání, vede ke klidu, k přímému poznání, k plnému probuzení, k odpoutání ?

111

Je to právě tato Ušlechtilá osmičlenná stezka (arija atthangika magga): (1.)správný názor (sammá-ditthi), (2.)správné rozmýšlení (sammá-sankappa), (3.)správná řeč (sammá-váčá), (4.)správné jednání (sammá-kammanta), (5.)správné živobytí (sammá-ádžíva), (6.)správné úsilí (sammá-vájáma), (7.)správné uvědomění (sammá-sati), (8.)správné soustředění (sammá-samádhi). Toto je, mniši, ona Střední cesta, ke které Tathágata procitl, jež umožňuje vidění a poznání, vede ke klidu, k přímému poznání, k plnému probuzení, k odpoutání.

Mniši, toto je (1.)Ušlechtilá pravda o strasti (dukkha arijasačča): Zrození je strast (džátipi dukkhá), stárnutí je strast (džarápi dukkhá), nemoc je strast (bjádhipi duk-kha), smrt je strast (maranampi dukkha), spojení s tím co je nemilé je strast (appi-jéhi sampajóga dukkha), odloučení od toho co je milé je strast (pijéhi vippajóga dukkha), nedosažení svého přání je strast (jampiččham na labhati dukkha), zkrátka pět skupin ulpívání je strast (samkhitténa paňčupádánakkhandhá dukkhá).

Mniši, toto je (2.)Ušlechtilá pravda o vzniku strasti (dukkhasamudaja arijasačča): Je to ono toužení (tanhá), jež vede k opětovnému bytí (ponobbhaviká), které ve spojení s rozkoší a vášní nachází potěšení zde či jinde (nandirágasahagatá tatrata-trábhinandiní), totiž toužení po smyslných požitcích (kámatanhá), toužení po bytí [po existenci] (bhavatanhá) a toužení po nebytí [po neexistenci] (vibhavatanhá).

Mniši, toto je (3.)Ušlechtilá pravda o ustání strasti (dukkhaniródha arijasačča): Je to bezezbytkové vymizení a ustání právě tohoto toužení (tanhája asésaviráganiród-ha), jeho opuštění (čága), zanechání (patinissagga), osvobození se od něj (mutti) a neulpívání na něm (análaja).

Mniši, toto je (4.)Ušlechtilá pravda o cestě, vedoucí k zániku strasti (dukkhaniród-hagáminí patipadá arijasačča): Je to právě tato Ušlechtilá osmičlenná stezka: (1.)Správný názor, (2.)Správné rozmýšlení, (3.)Správná řeč, (4.)Správné jednání, (5.)Správné živobytí, (6.)Správné úsilí, (7.)Správné uv ědomění, (8.)Správné sou-středění.

(1.)"Toto je (idam) Ušlechtilá pravda o strasti"... (2.)"Tato Ušlechtilá pravda o strasti by měla být plně pochopena (pariňňejja)"... (3.)"Tato Ušlechtilá pravda o strasti je pln ě pochopena (pariňňáta)" - tak ve mně vzniklo vidění (čakkhu udapádi) věcí dříve neslyšených (pubbe ananussutésu dhammésu), vzniklo poznání (ňána udapádi), vznikla moudrost (paňňá udapádi), vzniklo vědění (vidždžá udapádi), vzniklo světlo (álóka udapádi).

(4.)"Toto je Ušlechtilá pravda o vzniku strasti"... (5.)"Tato Ušlechtilá pravda o vzniku strasti by měla být opuštěna (pahátabba)"... (6.)"Tato Ušlechtilá pravda o vzniku strasti je o puštěna (pahína)" - tak ve mně

112

vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.

(7.)"Toto je Ušlechtilá pravda o zániku strasti"... (8.)"Tato Ušlechtilá pravda o zániku strasti by měla být uskutečněna (saččhikáta-bba)"... (9.)"Tato Ušlechtilá pravda o zániku strasti je uskutečněna (saččhikata)" - tak ve mně vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.

(10.)"Toto je Ušlechtilá pravda o stezce, vedoucí k zániku strasti"... (11.)"Tato Ušlechtilá pravda o stezce, vedoucí k zániku strasti by měla být rozvi-nuta (bhávetabba)"... (12.)"Tato Ušlechtilá pravda o stezce, vedoucí k zániku strasti je rozvinuta (bhávi-ta)" - tak ve mně vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.

Tak dlouho, mniši, dokud ve mně nebylo úplně čisté (suvisuddha) poznání a vidění (ňánadassana) v souladu se skutečností (jathábhúta) vzhledem k těmto čtyřem Ušlechtilým pravdám, v těchto třech okruzích a dvanácti dílech, potud jsem v tomto světě s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí neprohlašoval, že jsem procitl k nejvyššímu dokonalému probuzení. Ale od té doby, mniši, co ve mně je úplně čisté poznání a vidění v souladu se sku-tečností vzhledem k těmto čtyřem Ušlechtilým pravdám, v těchto třech okruzích a dvanácti dílech, od té doby v tomto světě s jeho bohy, Máry, Brahmy, s jeho poko-lením asketů a bráhmanů, bohů a lidí prohlašuji, že jsem procitl (abhisambuddho) k nejvyššímu dokonalému probuzení (anuttaram sammásambódhi). Vzniklo ve mně poznání (ňána) a vidění (dassana): "Neotřesitelné je mé osvoboze-ní (akuppá mé vimutti), toto je mé poslední zrození (ajam antimá džáti), nečeká mě již další bytí (natthidáni punabbhavo,ti)." Tak pravil Vznešený. Pot ěšená skupina pěti mnichů se zaradovala ze slov Vzneše-ného.

A vskutku, když byl podán tento výklad, v ctihodném Kóndaňňovi vzniklo jasné (vi-radža) a neposkvrněné (vítamala) Oko Dhammy (dhammačakkhu): "Cokoli je předmětem vzniku (jam kiňči samudajadhamma), to vše je rovněž předmětem záni-ku (sabbam tam niródhadhamma)." Když Vznešený roztočil Kolo Dhammy, pozemní božstva (bhummá dévá) prohlási-la: "Vznešený v Báránasí, v Isipataně, v Gazelím háji roztočil Kolo Dhammy, které nemůže být zatočeno zpět žádným asketou, bráhmanem, bohem, Márou či Brahmou ani kýmkoli jiným na světě." A rovněž božstva z oblasti Čtyř velkých králů (čátumahárádžiká dévá), když usly-šela prohlášení pozemních božstev, prohlásila: ...

113

A rovněž božstva z oblasti Třicetitří bohů (távatimsa dévá), když uslyšela prohlá-šení božstev z oblasti Čtyř velkých králů, prohlásila: ... A rovněž božstva z oblasti Jáma (jámá dévá), když uslyšela prohlášení božstev z oblasti z oblasti Třicetitří bohů, prohlásila: ... A rovněž božstva z oblasti Tusita (tusitá dévá), když uslyšela prohlášení božstev z oblasti Jáma, prohlásila: ... A rovněž božstva, která se těší tvořením (nimmánaratí dévá), když uslyšela prohlá-šení božstev z oblasti Tusita, prohlásila: ... A rovněž božstva, která ovládají vše, co bylo stvořeno ostatními (paranimmitava-savattí dévá), když uslyšela prohlášení božstev, která se těší tvořením, prohlásila: ... A rovněž božstva z Brahmova doprovodu (brahmakájiká dévá), když uslyšela pro-hlášení božstev, která ovládají vše, co bylo stvořeno ostatními, prohlásila: "Vzne-šený v Báránasí, v Isipataně, v Gazelím háji roztočil Kolo Dhammy, které nemůže být zatočeno zpět žádným asketou, bráhmanem, bohem, Márou či Brahmou ani kýmkoli jiným na světě." Takto se v tom momentě rozšířila tato pověst (sadda) až tam, kam sahá Brahmův svět. Tehdy se zatřásly, otřásly a zachvěly desetitisíce světových prvků [elemen-tů] (lókadhátu). Na světě se objevila nezměrná (appamána) vznešená (ulára) záře (obhása), přesahující i velkou sílu bohů (atikkamma dévánubhávanti). Potom Vznešený pronesl tato slova: "Vskutku, ctěný Kóndaňňa pochopil (aňňásí), vskutku, ctěný Kóndaňňa pochopil." Od té doby se proto ctihodný Kóndaňňa nazý-vá jménem Aňňásíkóndaňňa.

(Překlad Š. Chromovský)

Anguttara-nikája

AN I. 1. - 10. Zachvácená mysl

1. Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane," odpově-děli mu mniši. Vznešený řekl: "Mniši, neznám žádný jiný tvar, který by tak zachvacoval a zaujímal mysl muže, jako tvar ženy (itthirúpam). Tvar ženy vskutku zachvacuje a zaujímá mysl muže."

2. Mniši, neznám žádný jiný zvuk, který by tak zachvacoval a zaujímal mysl muže, jako zvuk ženy (itthisaddo). Zvuk ženy vskutku zachvacuje a zaujímá mysl muže.

114

3. Mniši, neznám žádnou jinou vůni, která by tak zachvacovala a zaujímala mysl muže, jako vůně ženy (itthigandho). Vůně ženy vskutku zachvacuje a zaujímá mysl muže.

4. Mniši, neznám žádnou jinou chuť, která by tak zachvacovala a zaujímala mysl muže, jako chuť ženy (itthiraso). Chuť ženy vskutku zachvacuje a zaujímá mysl mu-že.

5. Mniši, neznám žádný jiný dotek, který by tak zachvacoval a zaujímal mysl muže, jako dotek ženy (itthiphotthabbo). Dotek ženy vskutku zachvacuje a zaujímá mysl muže.

6. Mniši, neznám žádný jiný tvar, který by tak zachvacoval a zaujímal mysl ženy, jako tvar muže (purisarúpam). Tvar muže vskutku zachvacuje a zaujímá mysl ženy.

7. Mniši, neznám žádný jiný zvuk, který by tak zachvacoval a zaujímal mysl ženy, jako zvuk muže (purisasaddo). Zvuk muže vskutku zachvacuje a zaujímá mysl ženy.

8. Mniši, neznám žádnou jinou vůni, která by tak zachvacovala a zaujímala mysl ženy, jako vůně muže (purisagandho). Vůně muže vskutku zachvacuje a zaujímá mysl ženy.

9. Mniši, neznám žádnou jinou chuť, která by tak zachvacovala a zaujímala mysl ženy, jako chuť muže (purisaraso). Chuť muže vskutku zachvacuje a zaujímá mysl ženy.

10. Mniši, neznám žádný jiný dotek, který by tak zachvacoval a zaujímal mysl ženy, jako dotek muže (purisaphotthabbo). Dotek muže vskutku zachvacuje a zaujímá mysl ženy.

AN I. 31. - 40. Nezkrocená mysl

31. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému neprospěchu (maha-to anatthája), jako nezkrocená mysl (adanta čitta). Nezkrocená mysl vede k velké-mu neprospěchu.

32. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému prospěchu (mahato atthája), jako zkrocená mysl (danta čitta). Zkrocená mysl vede k velkému prospě-chu.

115

33. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému neprospěchu, jako nestřežená mysl (agutta čitta). Nestřežená mysl vede k velkému neprospěchu.

34. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému prospěchu, jako střežená mysl (gutta čitta). Střežená mysl vede k velkému prospěchu.

35. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému neprospěchu, jako nechráněná mysl (arakkhita čitta). Nechráněná mysl vede k velkému neprospěchu.

36. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému prospěchu, jako chráněná mysl (rakkhita čitta). Chráněná mysl vede k velkému prospěchu.

37. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému neprospěchu, jako neovládaná mysl (asamvuta čitta). Neovládaná mysl vede k velkému neprospěchu.

38. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému prospěchu, jako ovládaná mysl (samvuta čitta). Ovládaná mysl vede k velkému prospěchu.

39. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému neprospěchu, jako nezkrocená, nestřežená, nechráněná a neovládaná mysl. Nezkrocená, nestřežená, nechráněná a neovládaná mysl vede k velkému neprospěchu.

40. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která vede k tak velkému prospěchu, jako zkrocená, střežená, chráněná a ovládaná mysl. Zkrocená, střežená, chráněná a ovládaná mysl vede k velkému prospěchu.

AN I. 48. - 52. Zářivá mysl

48. Mniši, neznám žádnou jinou věc, která se tak rychle mění, jako mysl. Proto ne-ní snadné dát přirovnání pro tak rychlou změnu mysli.

49. Mniši, zářivá (pabhassara) je tato mysl, ale je znečištěna přicházejícími nečis-totami.

50. Mniši, zářivá je tato mysl, a je oproštěna od přicházejících nečistot.

51. Mniši, zářivá je tato mysl, ale je znečištěna přicházejícími nečistotami. Nepou-čený obyčejný člověk to nechápe tak, jak to skutečně je, a proto pro něj není možné rozvíjení mysli, říkám.

116

52. Mniši, zářivá je tato mysl, a je oproštěna od přicházejících nečistot. Poučený ušlechtilý žák to chápe tak, jak to skutečně je, a proto pro něj je možné rozvíjení mysli, říkám.

AN I. 56. - 73. Mysl jako předchůdce prospěchu a neprospěchu

56. Mniši, jakékoliv jsou zde neprospěšné stavy (dhammá akusalá), jež mají podíl na neprospěšném, jsou součástí neprospěšného, všechny tyto stavy mají mysl jako svého předchůdce (manópubbangamá). Mysl vzniká jako první z nich, následována neprospěšnými stavy.

57. Mniši, jakékoliv jsou zde prospěšné stavy (dhammá kusalá), jež mají podíl na prospěšném, jsou součástí prospěšného, všechny tyto stavy mají mysl jako svého předchůdce. Mysl vzniká jako první z nich, následována prospěšnými stavy.

58. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako nedbalost (pamáda). V tom, kdo je nedbalý, budou vznikat ještě nevzniklé neprospěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

59. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako dbalost (appamáda). V tom, kdo je dbalý, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé ne-prospěšné stavy budou mizet.

60. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako lenost (kósadždža). V tom, kdo je líný, budou vznikat ještě nevzniklé neprospěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

61. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako energičnost (virijáramb-ha). V tom, kdo je energický, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

62. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako mnoho přání (mahiččhatá).

117

V tom, kdo má mnoho přání, budou vznikat ještě nevzniklé neprospěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

63. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako málo přání (appiččhatá). V tom, kdo má málo přání, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

64. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako nespokojenost (asantutthi-tá). V tom, kdo je nespokojený, budou vznikat ještě nevzniklé neprospěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

65. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako spokojenost (santutthi-tá). V tom, kdo je spokojený, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

66. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako povrchní pozornost (ajó-nisó manasikára). V tom, kdo má povrchní pozornost, budou vznikat ještě nevznik-lé neprospěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

67. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako důkladná pozornost (jó-nisó manasikára). V tom, kdo má důkladnou pozornost, budou vznikat ještě ne-vzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

68. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako nejasné chápání (asam-padžaňňa). V tom, kdo má nejasné chápání, budou vznikat ještě nevzniklé nepro-spěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

69. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako jasné chápání (sam-padžaňňa) . V tom, kdo má jasné chápání, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

70. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako špatné přátelství (pápamit-tatá). V tom, kdo má špatné přátele, budou vznikat ještě nevzniklé neprospěšné stavy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

118

71. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako dobré přátelství (kaljá-namittatá). V tom, kdo má dobré přátele, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.

72. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé ne-prospěšné stavy a mizí již vzniklé prospěšné stavy, jako oddávání se neprospěšným stavům a neoddávání se prospěšným stavům (anujógó akusalánam dhammánam ananujógó kusalánam dhammánam). V tom, kdo je oddaný neprospěšným stavům a není oddaný prospěšným stavům, budou vznikat ještě nevzniklé neprospěšné sta-vy a již vzniklé prospěšné stavy budou mizet.

73. Mniši, neznám žádou jinou věc, která způsobuje, že vznikají ještě nevzniklé prospěšné stavy a mizí již vzniklé neprospěšné stavy, jako oddávání se prospěšným stavům a neoddávání se neprospěšným stavům (anujógó kusalánam dhammánam ananujógó akusalánam dhammánam). V tom, kdo je oddaný prospěšným stavům a není oddaný neprospěšným stavům, budou vznikat ještě nevzniklé prospěšné stavy a již vzniklé neprospěšné stavy budou mizet.


AN II. 24. To, co bylo a nebylo řečeno

Mniši, tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu. Kteří dva? Ten, kdo vykládá to, co nebylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto řečené či prohlášené Tathágatou. A ten, kdo vykládá to, co bylo řečeno či prohlášeno Ta-thágatou, jakožto neřečené či neprohlášené Tathágatou. Tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu. Mniši, tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu. Kteří dva? Ten, kdo vykládá to, co nebylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto neřečené či neprohlášené Tathágatou. A ten, kdo vykládá to, co bylo řečeno či prohlášeno Tathágatou, jakožto řečené či prohlášené Tathágatou. Tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu.

119

AN II. 25. - 26. Vyložený a nevyložený smysl

25. Mniši , tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu. Kteří dva? Ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen, jakožto rozpravu, jejíž smysl byl vyložen. A ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl byl vyložen, jakožto rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen. Tito dva obviňují [hanobí] Tathágatu.

26. Mniši, tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu. Kteří dva? Ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen, jakožto rozpravu, jejíž smysl by měl být odvozen. A ten, kdo vykládá rozpravu, jejíž smysl byl vyložen, ja-kožto rozpravu, jejíž smysl byl vyložen. Tito dva neobviňují [nehanobí] Tathágatu.

AN II. 99. - 100. Pošetilí a moudří

99. Mniši , tito dva jsou pošetilí (bálá). Kteří dva? Ten, kdo přijímá břemeno, jež na něj nespadlo, a ten, kdo nepřijímá břemeno, jež na něj spadlo. Tito dva jsou pošetilí.

100. Mniši, tito dva jsou moudří (panditá). Kteří dva? Ten, kdo nepřijímá břemeno, jež na něj nespadlo, a ten, kdo přijímá břemeno, jež na něj spadlo. Tito dva jsou moudří.


AN III. 65. Káláma-sutta - Rozprava ke Kálámům

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou, když Vznešený spolu s velkou společností mnichů puto-val zemí Kósala, přišel do města Kálámů, nazývaného Késaputta. Kálámové z Késaputty uslyšeli: "Asketa Gótama, syn z rodu Sakjů, putuje zemí Kósala spolu s velkou společností mnichů a nyní přišel do Késaputty. Takováto dobrá pověst se šíří o vznešeném Gótamovi:

120

´Takový je Vznešený - je zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a ctnostným jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce praktikujících osob, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený. Ukazuje tento svět s jeho bohy (dé-vy), zlými pokušiteli [Máry] a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s je-ho bohy a lidmi, který sám přímo poznal a proniknul. Vykládá učení, které je dobré na počátku, dobré uprostřed a dobré na konci, obdařené smyslem a dobrou sklad-bou. Prohlašuje úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život. Vskutku je dobré vidět takového Zasloužilého.´" Poté Kálámové z Késaputty přistoupili k Vznešenému. Někteří se mu poklonili a usedli stranou, někteří si s ním vyměnili obvyklá přátelská slova a usedli stranou, někteří v uctivém pozdravu sepjali své dlaně směrem k Vznešenému a usedli stra-nou, někteří Vznešenému představili svá jména a své rody a usedli stranou, zatím-co někteří zůstali v tichosti a usedli stranou. Když Kálámové z Késaputty takto usedli stranou, oslovili Vznešeného: "Pane, jsou někteří asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Jsou také jiní asketové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty, a také oni vyklá-dají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Je v nás pochybnost a nejistota ohledně nich, pane. Který z těchto asketů a bráhmanů mluvil pravdu a který lež?"

Deset nespolehlivých věcí

"Vskutku, Kálámové, máte proč pochybovat (vičikiččhitum) a být nejistí (kankhi-tum). Nejistota ve vás vznikla ve věci, ve které je třeba pochybovat. Pohleďte, Kálámové, nespoléhejte (no garúti): (1)na to, co jste získali opakovaným slyšením (anussavéna), (2)na tradici (paramparája), (3)na legendy (itikirája), (4)na to, co je dáno v písmech (pitakasampadánéna), (5)na teoretické spekulace (takkahétu), (6)na samozřejmě přijímané ´pravdy´ (najahétu), (7)na uvážení zdánlivého stavu věcí (ákáraparivitakkéna), (8)na to, že se nějaký názor shoduje s vašimi představami (ditthinidždžhánakkhan-tijá), (9)na něčí přesvědčovací schopnosti (bhabbarúpatája), (10)na to, že je někdo asketa (samano).

Zřetelně neprospěšné věci (stavy)

Kálámové, jestliže vy sami víte, jaké věci [stavy] jsou neprospěšné (dhammá akusalá), jaké věci jsou hanebné (sávadždžá), jaké věci moudří neschvalují (viň-ňugarahitá), jaké věci, jsou-li převzaty (samattá) a konány (samádinná), vedou k

121

neprospěchu (ahitája) a utrpení (dukkhája), pak, Kálámové, byste měli takové věci opustit (padžahejjátha). Co myslíte, Kálámové, když v člověku vyvstane chtivost (lóbha), nenávist (dósa) a zaslepenost (móha), je to pro jeho prospěch (hitája) nebo neprospěch?" "Pro jeho neprospěch (ahitája), pane." "A když, Kálámové, takový člověk posedlý chtivostí, nenávistí a zaslepeností, pře-možen chtivostí, nenávistí a zaslepeností, a s myslí zničenou chtivostí, nenávistí a zaslepeností dokonce zabíjí živé bytosti (pánampi hanati), bere nedarované (adin-nampi ádijati), páchá cizoložství (paradárampi gaččhati), mluví lži (musápi bha-nati) a navádí i ostatní, aby se chovali stejně, bude to na dlouhou dobu příčinou jeho neprospěchu a utrpení?" "Ano, pane." "Co myslíte, Kálámové, jsou tyto věci prospěšné (kusalá) nebo neprospěšné (akusalá)?" "Neprospěšné, pane." "Jsou hanebné (sávadždžá) nebo nejsou hanebné (anavadždžá)?" "Jsou hanebné, pane." "Moudří je chválí (viňňuppasatthá) nebo je moudří neschvalují (viňňugarahitá)?" "Moudří je neschvalují, pane." "Převzaty a konány vedou tyto věci k neprospěchu a k utrpení nebo ne? Či jak to ve skutečnosti je?" "Převzaty a konány vedou tyto věci k neprospěchu a k utrpení. Tak to skutečně je." "Proto, Kálámové, bylo řečeno: nespoléhejte na (1.)... (10.) Proto, Kálámové, jestliže vy sami víte, že tyto věci jsou neprospěšné, že jsou ha-nebné, že je moudří neschvalují, že jsou-li převzaty a konány, vedou k neprospěchu a k utrpení, pak, Kálámové, byste měli tyto věci opustit.

Zřetelně prospěšné věci [stavy]

Kálámové, jestliže vy sami víte, jaké věci [stavy] jsou prospěšné (dhammá kusalá), jaké věci nejsou hanebné (anavadždžá), jaké věci moudří chválí (viňňuppasatthá), jaké věci, jsou-li převzaty a konány, vedou k prospěchu (hitája) a blahu (sukhája), pak, Kálámové, byste měli takové věci převzít (upasampadždža). Co myslíte, Kálámové, když v člověku není chtivost (alóbha), není nenávist (adósa), není zaslepenost (amóha), je to pro jeho prospěch nebo neprospěch?" "Pro jeho prospěch, pane." "A když, Kálámové, takový člověk, který není posedlý chtivostí, nenávistí ani za-slepeností, který není přemožen chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, a s myslí, kte-rá není zničena chtivostí, nenávistí ani zaslepeností, ani nezabíjí živé bytosti, ani nebere nedarované, ani nepáchá cizoložství, ani nemluví lži a nenavádí ostatní, aby se takto špatně chovali, bude to na dlouhou dobu příčinou jeho prospěchu a blaha?" "Ano, pane." "Co myslíte, Kálámové, jsou tyto věci prospěšné nebo neprospěšné?" "Prospěšné, pane." "Jsou hanebné nebo nejsou hanebné?" "Nejsou hanebné, pane." "Moudří je chválí nebo je moudří neschvalují?" "Moudří je chválí, pane."

122

"Převzaty a konány vedou tyto věci k prospěchu a blahu nebo ne? Či jak to ve sku-tečnosti je?" "Převzaty a konány vedou tyto věci k prospěchu a blahu. Tak to sku-tečně je." "Proto, Kálámové, bylo řečeno: nespoléhejte na (1.)... (10.) Proto, Kálámové, jestliže vy sami víte, že tyto věci jsou prospěšné, že nejsou ha-nebné, že je moudří chválí, že jsou-li převzaty a konány, vedou k prospěchu a bla-hu, pak, Kálámové, byste měli tyto věci převzít.

Čtyři vznešená dlení

Kálámové, ušlechtilý žák (arijasávako), který se takto oprostil od žádostivosti (vi-gatábhidždžho), oprostil od zlovůle (vigatabjápádo), prodlévá bez zaslepení (asammúlho), s jasným chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (patissato) , (1.)s myslí naplněnou laskavostí (mettá-sahagaténa čétasá), (2.)s myslí naplněnou soucitem (karuná-sahagaténa čétasá), (3.)s myslí naplněnou blahovůlí (muditá-sahagaténa čétasá), (4.)s myslí naplněnou vyrovnaností (upekkhá-sahagaténa čétasá), proniká a naplňuje jednu světovou stranu, stejně tak i druhou, třetí a čtvrtou, stej-ně tak i oblasti nahoře, dole, napříč a všude. Takto proniká a naplňuje celý svět ve všech směrech myslí naplněnou laskavostí, myslí naplněnou soucitem, myslí napl-něnou blahovůlí, myslí naplněnou vyrovnaností, myslí rozšířenou (vipuléna), zmo-hutnělou (mahaggaténa), nezměrnou (appamánéna), prostou zášti (averéna), pros-tou zlovůle (abjápadždžhéna).

Čtyři jistoty

Kálámové, ušlechtilý žák, který má mysl prostou zášti (avéračitto), mysl prostou zlovůle (abjápadždžhačitto), mysl neznečištěnou (asamkilitthačitto), mysl očiště-nou (visuddhačitto), je tím, kdo nalézá již zde a nyní čtyři útěchy [jistoty] (čattáro assásá). (1.)´Jestliže existuje onen svět [po smrti] (para lóka), jestliže existují plody a ná-sledky (phala vipáka) dobrých a špatných činů, pak po rozpadu těla, po smrti, bu-du zrozen na šťastném místě (sugati), v nebeském světě (sagga lóka).´ To je první útěcha, kterou nalézá. (2.)´Jestliže neexistuje onen svět [po smrti], jestliže neexistují plody a následky dobrých a špatných činů, přece se udržuji již zde a nyní prostý zášti, prostý zlovů-le, bezstarostný (anígha) a šťastný (sukhí).´ To je druhá útěcha, kterou nalézá. (3.)´Jestliže zlo (pápa) dopadá na svého původce, já však nekonám zlé činy, jak by mě mohlo postihnout zlo?´ To je třetí útěcha, kterou nalézá. (4.)´Jestliže zlo nedopadá na svého původce, tak i v tomto případě jsem očištěn.´ To je čtvrtá útěcha, kterou nalézá."

123

"Vskutku je to tak, pane, ušlechtilý žák, který má mysl prostou zášti, prostou zlovů-le, mysl neznečištěnou, mysl očištěnou, je tím, kdo nalézá již zde a nyní tyto čtyři útěchy.

Závěr

Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. My se též obrací-me k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci mnichů jako ke svému útočišti. Nechť nás ctěný Gótama považuje za laické stoupence, kteří u něj nalezli útočiště, ode dneška až do konce života."


AN V. 20. Hita-sutta - Prospěch

Mniši, mnich (bhikkhu) obdařený pěti věcmi přivádí prospěch sobě i ostatním. Kte-rými pěti? (1.)Zde je mnich sám obdařen ctností (sílasampanno) a povzbuzuje i ostatní k to-mu, aby byli obdařeni ctností. (2.)Zde je mnich sám obdařen soustředěním (samádhisampanno) a povzbuzuje i ostatní k tomu, aby byli obdařeni soustředěním. (3.)Zde je mnich sám obdařen moudrostí (paňňásampanno) a povzbuzuje i ostatní k tomu, aby byli obdařeni moudrostí. (4.)Zde je mnich sám obdařen osvobozením (vimuttisampanno) a povzbuzuje i ostatní k tomu, aby byli obdařeni osvobozením. (5.)Zde je mnich sám obdařen poznáním a viděním osvobození (vimuttiňánadassa-nasampanno) a povzbuzuje i ostatní k tomu, aby byli obdařeni poznáním a viděním osvobození. Mnich obdařený těmito pěti věcmi přivádí prospěch sobě i ostatním.

AN V. 25. Anuggahita-sutta - Podpora

Mniši, je-li správný názor (sammáditthi) podpořen pěti členy, jeho plodem a užit-kem je osvobození mysli (čétovimutti) a osvobození moudrostí (paňňávimutti). Kte-rými pěti? Zde je správný názor podpořen:

124

(1.)ctností (síla) (2.)učeností [poučením] (suta) (3.)rozhovorem [o Dhammě] (sákaččhá) (4.)utišením (samatha) (5.)jasným viděním [vhledem] (vipassaná) Je-li správný názor podpořen těmito pěti členy, jeho plodem a užitkem je osvobo-zení mysli (čétovimutti) a osvobození moudrostí (paňňávimutti).

AN V. 53. Padhánijanga-sutta - Členy snažení

Mniši, je těchto pět členů snažení (padhánijanga). Kterých pět? (1.)Zde je mnich důvěřivý, je obdařen důvěrou v Tathágatovo probuzení: ´Takový je Vznešený - je zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a [ctnostným] jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce praktikujících osob, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený.´ (2.)Je prost nemocí a nepohodlí, obdařen dobrým trávením – ani příliš chladným ani příliš horkým, přiměřeným – vhodným pro snažení. (3.)Není nepoctivý ani nepodvádí. Svému učiteli nebo svým moudrým společníkům v čistém životě o sobě prohlašuje pouze to, co je pravdivé. (4.)Prodlévá se vzbuzenou energií, když opustil neprospěšné stavy a vstupuje do prospěšných stavů. Je vytrvalý a pevný v úsilí a nezanedbává tyto prospěšné stavy. (5.)Je moudrý, obdařen ušlechtilou, pronikavou moudrostí vedoucí k vyvstání cíle, vedoucí ke správnému ukončení strasti. To je oněch pět členů snažení.

AN V. 193. Sangárava-sutta - Bráhman Sangárava [Pět překážek]

[Výbor]

(1.)Bráhmane, jako když je voda v hrnci nasycena červenou, žlutou, modrou nebo hnědou barvou, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět. Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá s myslí upoutanou (1.)smyslnou vášní (kámarága), pod vlivem smyslné vášně, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé smyslné vášně, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

125

(2.)Bráhmane, jako když voda v hrnci vře a klokotá nad rozpáleným ohněm, a člo-věk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět. Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá s myslí upoutanou (2.)zlovůlí (bjápáda), pod vlivem zlovůle, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé zlovůle, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(3.)Bráhmane, jako když je voda v hrnci prostoupena mechem a bahnem, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět. Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá s myslí upoutanou (3.)lenivostí a malátností (thínamiddha), pod vlivem lenivosti a malátnosti, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé lenivosti a malátnosti, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(4.)Bráhmane, jako když je voda v hrnci čeřená větrem, nestálá, neklidná a zvlně-ná, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hladině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět. Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá s myslí upoutanou (4.)neklidem a rozrušeností (uddhaččakukkučča), pod vlivem neklidu a rozrušenosti, tak nepo-znává podle skutečnosti únik od tohoto vzniklého neklidu a rozrušenosti, nepozná-vá a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.

(5.)Bráhmane, jako když je hrnec s kalnou, zčeřenou a bahnitou vodou postaven do temnoty, a člověk se zdravým zrakem by si přál spatřit vlastní obraz na její hla-dině, tak není možné ten obraz podle skutečnosti rozpoznat a vidět. Právě tak, bráhmane, tehdy, když člověk prodlévá s myslí upoutanou (5.)pochybovačností (vičikiččhá), pod vlivem pochybovačnosti, tak nepoznává podle skutečnosti únik od této vzniklé pochybovačnosti, nepoznává a nevidí podle skutečnosti vlastní dobro, dobro ostatních ani dobro obou.


AN VIII. 43. Visákhá-sutta - Sváteční den Visákhy

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, ve Východní zahradě, síd-le Migárovy matky. Tehdy Visákhá, Migárova matka přistoupila k Vznešenému, pozdravila ho a usedla stranou. Načež ji Vznešený takto oslovil: "Visákho, je-li dodržován sváteční den (upósatha) s jeho osmi součástmi cvičení

126

(atthangasamannágato), ukáže se to jako velice plodné (mahapphalo), velice uži-tečné (mahánisamso), velice krásné (mahádžutiko) a velice obsáhlé (mahávipphá-ro). A jak má být dodržován sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, aby se to ukázalo jako velice plodné, velice užitečné, velice krásné a velice obsáhlé, Vi-sákho? Zde, Visákho, ušlechtilý žák uvažuje takto:

(1.)´Po celý jejich život Zasloužilí (arahanto) zanechali zabíjení živých bytostí a zdržují se zabíjení živých bytostí, složili své hole, složili své zbraně, prodlévají na-plněni soucitem vůči všem živým bytostem, kvůli jejich prospěchu. A tak dnes, po tento den a noc, zanechám zabíjení živých bytostí, budu se zdržovat zabíjení živých bytostí, jsa tím, kdo složil svou hůl, kdo složil své zbraně, a budu prodlévat napl-něn soucitem vůči všem živým bytostem, kvůli jejich prospěchu. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto je první součást cvičení.

(2.)´Po celý jejich život Zasloužilí zanechali braní toho, co není dáváno, zdržují se braní toho, co není dáváno, berou jen to, co je dáváno, očekávají pouze to, co je dáváno, sami sebou očištěni od kradení. A tak dnes, po tento den a noc, zanechám braní toho, co není dáváno, budu se zdržovat braní toho, co není dáváno, brát jen to, co je dáváno, očekávat pouze to, co je dáváno, sám sebou očištěn od kradení. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto je druhá součást cvičení.

(3.)´Po celý jejich život Zasloužilí zanechali nečistého života, žijí stranou, zdržují se sexu, který je stezkou obyčejných lidí. A tak dnes, po tento den a noc, zanechám nečistého života, budu žít stranou, a zdržovat se sexu, který je stezkou obyčejných lidí. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto je třetí součást cvičení.

(4.)´Po celý jejich život Zasloužilí zanechali nepravdivé řeči, zdržují se nepravdivé řeči, jejich řeč je pravdivá, spojena s pravdou, upevněná v pravdě, založená na pravdě a nehovoří lživě ke světu. A tak dnes, po tento den a noc, zanechám ne-pravdivé řeči, budu se zdržovat nepravdivé řeči, moje řeč bude pravdivá, spojena s pravdou, upevněná v pravdě, založená na pravdě a nebudu hovořit lživě ke světu. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto ječtvrtá součást cvičení.

(5.)´Po celý jejich život Zasloužilí zanechali požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost a zdržují se jich. A tak dnes, po tento den a noc, zanechám požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost a budu se jich zdržo-vat. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto je pátá součást cvičení.

127

(6.)´Po celý jejich život jedí Zasloužilí jednou za den, zdržují se jídla po poledni a nejedí v noci. A tak dnes budu jíst jen jednou, zdržovat se jídla po poledni a nebu-du jíst v noci. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto je šestá součást cvičení.

(7.)´Po celý jejich život se Zasloužilí zdržují tance, zpěvu, muziky, shlížení předsta-vení a podívaných, nošení ozdob a používání parfémů a kosmetiky. A tak se dnes budu zdržovat tance, zpěvu, muziky, shlížení představení a podívaných, nošení oz-dob a používání parfémů a kosmetiky. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Sváteční den.´ Toto je sedmá součást cvičení.

(8.)´Po celý jejich život, zanechali Zasloužilí používání vysokých a pohodlných lů-žek a sedadel, zdržují se vysokých a pohodlných lůžek a sedadel, jako místo ke spaní používají nízké a tvrdé lůžko nebo rozprostřenou trávu. A tak dnes zanechám používání vysokých a pohodlných lůžek a sedadel, budu se zdržovat vysokých a pohodlných lůžek a sedadel a jako místo ke spaní použiji nízké a tvrdé lůžko nebo rozprostřenou trávu. Tímto cvičením, následuje Zasloužilé, budu dodržovat Svá-teční den.´ Toto je osmá součást cvičení. Vskutku, Visákho,je-li takto dodržován sváteční den (upósatha) s jeho osmi sou-částmi cvičení (atthangasamannágato), ukáže se to jako velice plodné (mahappha-lo), velice užitečné (mahánisamso), velice krásné (mahádžutiko) a velice obsáhlé (mahávippháro). A jak velice plodné? Jak velice užitečné? Jak velice krásné? Jak velice obsáhlé?

Visákho, ačkoli někdo může vládnout a kralovat šestnácti velkým územím, oplívají-cím sedmi poklady, zvaným Anga, Magadha, Kási, Kósala, Vadždži, Malla, Čéti, Vansa, Kuru, Pančala, Maččha, Suraséna, Assaka, Avanti, Gandhára a Kam-bodža, přesto to není hodnotnější než šestnáctina dodržování Svátečního dne s jeho osmi součástmi cvičení. A z jakého důvodu? Bídné je království člověka v porovnání s nebeskou blažeností.

To, co je u lidí padesát let, Visákho, to je jeden den a noc u bohů v nebeské oblasti Čtyř velkých králů (čátummahárádžikadéva), jejich měsíc má třicet takových dní, jejich rok má dvanáct takových měsíců a rozpětí života těchto bohů je pětset tako-vých nebeských let. Zde jistá žena nebo muž, který dodržuje Sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, po rozpadu těla, po smrti, může vyvstat ve společnosti těchto bohů. A taková věc, Visákho, je vskutku známá.V souvislosti s tímto jsem řekl: ´Bídné je království člověka v porovnání s nebeskou blažeností.´

To, co je u lidí sto let, Visákho, to je jeden den a noc u bohů v nebeské oblasti Tři-atřiceti bohů (távatimsadéva), jejich měsíc má třicet takových dní, jejich rok má

128

dvanáct takových měsíců a rozpětí života těchto bohů je tisíc takových nebeských let. Zde jistá žena nebo muž, který dodržuje Sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, po rozpadu těla, po smrti, může vyvstat ve společnosti těchto bohů. A ta-ková věc, Visákho, je vskutku známá. V souvislosti s tímto jsem řekl: ´Bídné je krá-lovství člověka v porovnání s nebeskou blažeností.´

To, co je u lidí dvěstě let, Visákho, to je jeden den a noc u bohů v nebeské oblasti Jáma (jámadéva), jejich měsíc má třicet takových dní, jejich rok má dvanáct tako-vých měsíců a rozpětí života těchto bohů je dva tisíce takových nebeských let. Zde jistá žena nebo muž, který dodržuje Sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, po rozpadu těla, po smrti, může vyvstat ve společnosti těchto bohů. A taková věc, Vi-sákho, je vskutku známá. V souvislosti s tímto jsem řekl: ´Bídné je království člově-ka v porovnání s nebeskou blažeností.´

To, co je u lidí čtyřista let, Visákho, to je jeden den a noc u Spokojených bohů (tu-sitadéva), jejich měsíc má třicet takových dní, jejich rok má dvanáct takových mě-síců a rozpětí života těchto bohů je čtyři tisíce takových nebeských let. Zde jistá žena nebo muž, který dodržuje Sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, po roz-padu těla, po smrti, může vyvstat ve společnosti těchto bohů. A taková věc, Vi-sákho, je vskutku známá. V souvislosti s tímto jsem řekl: ´Bídné je království člově-ka v porovnání s nebeskou blažeností.´

To, co je u lidí osmset let, Visákho, to je jeden den a noc u bohů, kteří se těší tvo-řením (nimmánaratídéva), jejich měsíc má třcet takových dní, jejich rok má dva-náct takových měsíců a rozpětí života těchto bohů je osm tisíc takových nebeských let. Zde jistá žena nebo muž, který dodržuje Sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, po rozpadu těla, po smrti, může vyvstat ve společnosti těchto bohů. A ta-ková věc, Visákho, je vskutku známá. V souvislosti s tímto jsem řekl: ´Bídné je krá-lovství člověka v porovnání s nebeskou blažeností.´

To, co je u lidí šestnáctset let, Visákho, to je jeden den a noc u bohů, kteří ovládají vše, co bylo stvořeno ostatními (paranimmitavasavattídéva), jejich měsíc má třicet takových dní, jejich rok má dvanáct takových měsíců a rozpětí života těchto bohů je šestnáct tisíc takových nebeských let. Zde jistá žena nebo muž, který dodržuje Sváteční den s jeho osmi součástmi cvičení, po rozpadu těla, po smrti, může vy-vstat ve společnosti těchto bohů. A taková věc, Visákho, je vskutku známá. V souvislosti s tímto jsem řekl: ´Bídné je království člověka v porovnání s nebeskou blažeností.´

(1.)Nezabíjet živé, (2.)nebrat to, co není dáváno, (3.)nemluvit lži, (4.)neoddávat se alkoholu a opojným látkám, (5.)zdržovat se sexu a nečistého života, (6.)nejíst po poledni a v noci, (7.)nenosit ozdoby a neokrášlovat se parfémy a kosmetikou, (8.)učinit svým lůžkem matraci, položenou na zemi - toto je vskutku nazýváno osmi

129

součástmi Svátečního dne (upósatha), učenými Buddhou, jenž došel k ukončení strasti.

Záře slunce a měsíce, obě krásné k vidění, následující jedna druhou, rozptylující temnotu, když procházejí skrze nebesa, osvětlují nebe a ozařují obydlí a poklady, v nich uložené: perly, křišťály a tyrkysy, zlaté nugety a zlaté hroudy, zlaté mince a zlatý prach – všechny tyto věci, ačkoli jsou radostné, v porovnání s osmi součástmi Svátečního dne, nejsou ani šestnáctinou jejich hodnoty - jako záře měsíce mezi všemi kupami hvězd. Proto vskutku, muž či žena, jenž poctivě dodržuje Sváteční den (upósatha) s jeho osmi součástmi, činí dobro, přinášející další bezstarostné štěstí, a obdrží nebeské příbytky."


AN IX. 16. Saňňá-sutta - Vnímání

Mniši, je-li rozvíjeno a často prováděno devět [druhů] vnímání (saňňá), je to veli-ce plodné a velice prospěšné, ústí to v bezsmrtnost (amatogadhá), končí to v bez-smrtnosti (amatoparijósáná). Kterých devět? (1.)Vnímání [tělesné] nečistoty (asubhasaňňá) (2.)Vnímání smrti (maranasaňňá) (3.)Vnímání odpudivosti jídla [výživy] (áháre patikúlasaňňá) (4.)Vnímání nezaujatosti [nelibosti] vůči celému světu (sabbalóke anabhiratasaň-ňá) (5.)Vnímání nestálosti (aniččasaňňá) (6.)Vnímání strasti v nestálosti (aničče dukkhasaňňá) (7.)Vnímání ne-já ve strasti (dukkhe anattasaňňá) (8.)Vnímání opuštění (pahánasaňňá) (9.)Vnímání bezvášnivosti (virágasaňňá) Je-li rozvíjeno a často prováděno těchto devět [druhů] vnímání (saňňá), je to veli-ce plodné a velice prospěšné, ústí to v bezsmrtnost (amatogadhá), končí to v bez-smrtnosti (amatoparijósáná).


130

AN X. 1. Kimatthija-sutta - Co má jaký smysl

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě. Tehdy ctihodný Ánanda přistoupil k Vznešenému, pozdravil ho, usedl stranou a takto Vznešeného oslovil:"Co je smyslem a výhodou (1.)prospěšné ctnosti (kusala síla), pane?" "(2.)Nepřítomnost výčitek (avippatisáro) je smyslem a výhodou prospěšné ctnosti, Ánando." "Co je smyslem a výhodou nepřítomnosti výčitek, pane?" "(3.)Radost (pámodždžam) je smyslem a výhodou nepřítomnosti výčitek, Ánando." "Co je smyslem a výhodou radosti, pane?" "(4.)Nadšení (píti) je smyslem a výhodou radosti, Ánando." "Co je smyslem a výhodou nadšení, pane?" "(5.)Uklidnění (passaddhi) je smyslem a výhodou nadšení, Ánando." "Co je smyslem a výhodou uklidnění, pane?" "(6.)Blaženost (sukham) je smyslem a výhodou uklidnění, Ánando." "Co je smyslem a výhodou blaženosti, pane?" "(7.)Soustředění (samádhi) je smyslem a výhodou blaženosti, Ánando." "Co je smyslem a výhodou soustředění, pane?" "(8.)Poznání a vidění věcí tak, jak skutečně jsou (jathábhútaňánadassanam) je smyslem a výhodou soustředění, Ánando." "Co je smyslem a výhodou poznání a vidění věcí tak, jak skutečně jsou, pane?" "(9.)Odvrácení a bezvášnivost (nibbidávirágo) je smyslem a výhodou poznání a vidění věcí tak, jak skutečně jsou, Ánando." "Co je smyslem a výhodou odvrácení a bezvášnivosti, pane?" "(10.)Poznání a vidění osvobození (vimuttiňánadassanam) je smyslem a výhodou odvrácení a bezvášnivosti, Ánando."

"Takto, Ánando, je nepřítomnost výčitek smyslem a výhodou prospěšné ctnosti ... poznání a vidění osvobození je smyslem a výhodou odvrácení a bezvášnivosti. Takto, Ánando, prospěšná ctnost postupně dozrává v nejvyšší cíl."

AN X. 60. Girimánanda-sutta - Deset způsobů vnímání

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anátha-pindikově zahradě. Tehdy byl ctihodný Girimánanda stižen utrpením, těžkou ne-mocí. Ctihodný Ánanda tehdy přišel k Vznešenému a potom, co se mu poklonil a usedl stranou, ho takto oslovil: "Ctihodný pane, ctihodný Girimánanda je stižen utrpením, těžkou nemocí. Bylo by dobré, ctihodný pane, kdyby šel Vznešený ze soucitu navštívit ctihodného Girimánandu."

131

"Ánando, jestliže půjdeš za mnichem Girimánandou a vyložíš mu deset vnímání (dasa saňňá), je možné, že nemoc mnicha Girimánandy tím může být bezprostřed-ně vyléčena. A jakých deset?

(1.)Vnímání nestálosti (aniččasaňňá) (2.)Vnímání "ne-já" (anattasaňňá) (3.)Vnímání [tělesné] nečistoty (asubhasaňňá) (4.)Vnímání nebezpečí [vad] (adínavasaňňá) (5.)Vnímání opuštění (pahánasaňňá) (6.)Vnímání bezvášnivosti (virágasaňňá) (7.)Vnímání ustání (niródhasaňňá) (8.)Vnímání nezaujatosti [nelibosti] vůči celému světu (sabbalóke anabhiratasaň-ňá) (9.)Vnímání nestálosti všech formací (sabbasankhárésu aniččasaňňá) (10.)Uvědomění nádechu a výdechu (ánápánasati)

(1.)A co je, Ánando, vnímání nestálosti? Zde se, Ánando, mnich (bhikkhu) odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku a uvažuje takto: ´Hmota [tělesnost] je nestálá [pomíjivá]. Po-ciťování je nestálé. Vnímání je nestálé. Formace jsou nestálé. Vědomí je nestálé.´ Takto prodlévá, nazíraje nestálost těchto pěti skupin ulpívání [uchopování]. Tomu se, Ánando, říká vnímání nestálosti.

(2.)A co je, Ánando, vnímání "ne-já"? Zde se, Ánando, mnich odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku a uvažuje takto: Óko je "ne-já", tvary jsou "ne-já". Ucho je "ne-já", zvu-ky jsou "ne-já". Nos je "ne-já", vůně jsou "ne-já". Jazyk je "ne-já", chutě jsou "ne-já". Tělo je "ne-já", [tělesné] doteky jsou "ne-já". Mysl je "ne-já", mentální jevy jsou "ne-já".´ Takto prodlévá, nazíraje "ne-já" těchto vnitřních a vnějších [smyslo-vých] oblastí. Tomu se, Ánando, říká vnímání "ne-já".

(3.)A co je, Ánando, vnímání [tělesné] nečistoty? Zde, Ánando, mnich uvažuje o tomto těle, od chodidel až ke konečkům vlasů a zpět, o tom, jak je obaleno kůží a je plné mnoha druhů nečistot, takto: ´V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, pohrudnice, slezina, plíce, střeva, vnitřnosti, žaludek, výkaly, žluč, hlen, hnis, krev, pot, tuk, slzy, maz, sliny, sliz, kloubní maz a moč.´ Takto prodlévá, nazíraje nečis-totu v tomto těle. Tomu se, Ánando, říká vnímání [tělesné] nečistoty.

(4.)A co je, Ánando, vnímání nebezpečí? Zde, Ánando, se mnich odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného

132

příbytku a uvažuje takto: ´Toto tělo je zdrojem mnohých bolestí a mnohých nebez-pečí, neboť v něm vznikají všechny druhy nemocí, kterým se říká nemoc oka, ne-moc ucha, nemoc nosu, nemoc jazyka a nemoc těla, jako jsou: bolest hlavy, bolest zubů, bolest břicha, kašel, astma, nachlazení, pálení žáhy, horečka, ochablost, úplavice, kolika, cholera, lepra, mor, nežity, souchotiny, padoucnice, svědění, exém, neštovice, svrab, vředy, žloutenka, cukrovka, rakovina, fistule, postižení způ-sobené žlučí, postižení způsobené hlenem, postižení způsobené větrem, postižení způsobené konfliktem nálad, které vzniká změnou klimatu, nezvyklou činností, ná-sledkem násilí nebo následkem dříve vykonaných činů, a dále zima, horko, hlad, žízeň a vyměšování výkalů a moči.´ Takto prodlévá, nazíraje nebezpečí v tomto tě-le. Tomu se, Ánando, říká vnímání nebezpečí.

(5.)A co je, Ánando, vnímání opuštění? Zde, Ánando, mnich (1.)netoleruje myšlenky na smyslné požitky. Když v něm vzni-kají, opustí je, rozptýlí je, ukončí je a odstraní je. (2.)Netoleruje myšlenky zlé vůle. Když v něm vznikají, opustí je, rozptýlí je, ukončí je a odstraní je. (3.)Netoleruje myšlenky krutosti. Když v něm vznikají, opustí je, rozptýlí je, ukončí je a odstraní je. (4.)Netoleruje zlé a neprospěšné stavy. Když v něm vznikají, opustí je, rozptýlí je, ukončí je a odstraní je. Tomu se, Ánando, říká vnímání opuštění.

(6.)A co je, Ánando, vnímání bezvášnivosti? Zde se, Ánando, mnich odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku a uvažuje takto: ´Toto je mír, toto je vznešenost, totiž utišení všech forma-cí, opuštění veškerého vlastnictví, odstranění toužení, bezvášnivost, odpoutání (ni-bbána).´ Tomu se, Ánando, říká vnímání bezvášnivosti.

(7.)A co je, Ánando, vnímání ustání? Zde se, Ánando, mnich odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku a uvažuje takto: ´Toto je mír, toto je vznešenost, totiž utišení všech forma-cí, opuštění veškerého vlastnictví, odstranění toužení, ustání, odpoutání (nibbá-na).´ Tomu se, Ánando, říká vnímání ustání.

(8.)A co je, Ánando, vnímání nezaujatosti vůči celému světu? Zde, Ánando, zanecháním všech zájmů a lpění, všech zaujetí, předsudků a sklonů vůči celému světu a neulpíváním, se mnich stane nezaujatým. Tomu se, Ánando, říká vnímání nezaujatosti vůči celému světu.

133

(9.)A co je, Ánando, vnímání nestálosti všech formací? Zde, Ánando, je mnich zděšen, zhrozen a znechucen všemi formacemi. Tomu se, Ánando, říká vnímání nestálosti všech formací.

(10.)A co je, Ánando, uvědomění nádechu a výdechu? Zde se, Ánando, mnich odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku, usedne se zkříženýma nohama a vzpřímeným tělem a ustanoví uvědomění před sebou. Potom si uvědomuje nádech a uvědomuje si výdech. 1.tělo (1.) Když nadechuje dlouze a vydechuje dlouze, tak ví: ńadechuji dlouze, vydechu-ji dlouze.´ (´dígham assasámí, ... passasámí´) (2.) Když nadechuje krátce a vydechuje krátce, tak ví: ńadechuji krátce, vydechuji krátce.´ (´rassam assasámí, ... passasámí´) (3.) ´Zakoušeje celé tělo-budu nadechovat, zakoušeje celé tělo-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´sabbakájapatisamvédí assasissámí, ... passasissámí´) (4.) Úklidňuje tělesné formace-budu nadechovat, uklidňuje tělesné formace-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´passambhajam kájasankháram ...´) 2.pociťování (5.) ´Zakoušeje nadšení-budu nadechovat, zakoušeje nadšení-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´pítipatisamvédí ...´) (6.) ´Zakoušeje blaženost-budu nadechovat, zakoušeje blaženost-budu vydecho-vat´: tak se cvičí. (´sukhapatisamvédí ...´) (7.) ´Zakoušeje mentální formace-budu nadechovat, zakoušeje mentální formace-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´čittasankhárapatisamvédí ...´) (8.) Úklidňuje mentální formace-budu nadechovat, uklidňuje mentální formace-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´passambhajam čittasankháram ...´) 3.mysl (9.) ´Zakoušeje mysl-budu nadechovat, zakoušeje mysl-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´čittapatisamvédí ...´) (10.) ´Povznášeje mysl-budu nadechovat, povznášeje mysl-budu vydechovat´: tak se cvičí. (ábhippappamódajam čittam ...´) (11.) ´Soustřeďuje mysl-budu nadechovat, soustřeďuje mysl-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´samádaham čittam ...´) (12.) Ósvobozuje mysl-budu nadechovat, osvobozuje mysl-budu vydechovat´: tak se cvičí. (´vimóčajam čittam ...´) 4.mentální jevy (13.) Ńazíraje nestálost-budu nadechovat, nazíraje nestálost-budu vydechovat´: tak se cvičí. (ániččánupassí ...´) (14.) Ńazíraje bezvášnivost-budu nadechovat, nazíraje bezvášnivost-budu vyde-chovat´: tak se cvičí. (´virágánupassí ...´) (15.) Ńazíraje ustání-budu nadechovat, nazíraje ustání-budu vydechovat´: tak se cvičí. (ńiródhánupassí ...´) (16.) Ńazíraje zanechání-budu nadechovat, nazíraje zanechání-budu vydechovat´:

134

tak se cvičí. (´patinissaggánupassí ...´) Tomu se, Ánando, říká uvědomění nádechu nádechu a výdechu.

Ánando, jestliže půjdeš za mnichem Girimánandou a vyložíš mu těchto deset vní-mání, je možné, že nemoc mnicha Girimánandy tím může být bezprostředně vylé-čena." Potom ctihodný Ánanda, poučen Vznešeným o těchto deseti vnímáních, odešel za ctihodným Girimánandou a vyložil mu je. Jeho nemoc tím byla bezprostředně vy-léčena. Ctihodný Girimánanda se tak uzdravil ze své nemoci.

AN X. 72. Kantaka-sutta - Hrubost

Jednou Vznešený prodléval u Vésálí, ve Velkém lese, v lesní hale, spolu s mnoha známými staršími žáky - ctihodným Čálou, ctihodným Upačálou, ctihodným Kuk-kutou, ctihodným Kalimbhou, ctihodným Nikatou, ctihodným Katissahou a další-mi. Tehdy mnozí známí Liččhavijové přijížděli jeden za druhým, s velkým hlu-kem, na vozech k Velkému lesu, aby vyhledali Vznešeného. A tu si oni ctihodní řekli: "Tito mnozí známí Liččhavijové přijíždějí jeden za dru-hým, s velkým hlukem, na vozech k Velkému lesu, aby vyhledali Vznešeného. Vznešený však řekl: ´Hluk je hrubostí při džháně [meditačním pohroužení].´ Ode-bereme se do sálového lesa Gósinga, tam budeme moci prodlévat oproštěni od hluku, oproštěni od hrubosti." A tak se tito ctihodní odebrali do sálového lesa Gó-singa a tam prodlévali oproštěni od hluku, oproštěni od hrubosti. Potom Vznešený oslovil mnichy: "Kde je Čála, mniši, kde je Upačála, kde je Kuk-kuta, Kalimbha, Nikata a Katissaha? Kam odešli tito starší žáci?" "Pane, oni cti-hodní si řekli: ´Tito mnozí známí Liččhavijové přijíždějí jeden za druhým, s vel-kým hlukem, na vozech k Velkému lesu, aby vyhledali Vznešeného. Vznešený však řekl: ´´Hluk je hrubostí při džháně.´´ Odebereme se do sálového lesa Gósin-ga, tam budeme moci prodlévat oproštěni od hluku, oproštěni od hrubosti.´ A tak se tito ctihodní odebrali do sálového lesa Gósinga a tam prodlévají oproštěni od hluku, oproštěni od hrubosti." "Dobře, mniši, dobře. Tito velcí žáci správně hovořili, když takto hovořili, neboť jsem skutečně řekl: ´Hluk je hrubostí při džháně.´

Je deset hrubostí, mniši. Kteých deset? (1.)Pro toho, kdo se raduje z odloučení (pavivékáráma) je radost ze společnosti (sanganikáráma) hrubostí (kantaka). (2.)Pro toho, kdo se oddává představě nečistoty (asubhanimittánujóga) je odda-nost představě krásy (subhanimittánujóga) hrubostí. (3.)Pro toho, kdo střeží brány svých smyslů (indrijésu guttadvára) je shlížení před-stavení (visúkadassana) hrubostí.

135

(4.)Pro toho, kdo žije čistý život (brahmačarija) je přiblížení ženy (mátugámúpa-čára) hrubostí. (5.)Pro toho, kde je v první džháně je hluk (sadda) hrubostí. (6.)Pro toho, kdo je v druhé džháně je myšlení a rozvažování (vitakkavičára) hru-bostí. (7.)Pro toho, kdo je v třetí džháně je nadšení (píti) hrubostí. (8.)Pro toho, kdo je ve čtvrté džháně je nadechování a vydechování (assásapassá-sa) hrubostí. (9.)Pro dosažení [stavu] ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitániródhasamá-patti) je vnímání a pociťování (saňňá védaná) hrubostí. (10.)Vášeň (rága), nenávist (dósa) a zaslepenost (móha) jsou hrubostí. Mniši, prodlévejte oproštěni od hrubosti (akantaká). Prodlévejte bez hrubosti (nik-kantaká). Prodlévejte oproštěni od hrubosti a bez hrubosti (akantakanikkantaká). Mniši, oproštěni od hrubosti jsou zasloužilí (arahanto). Bez hrubosti jsou zaslouži-lí. Oproštěni od hrubosti a bez hrubosti zasloužilí."


AN XI. 16. Mettá-sutta - Osvobození mysli laskavostí

Mniši, je-li pěstováno, rozvíjeno a často prováděno osvobození mysli laskavostí (mettája čétovimutti), je-li učiněno základem a prostředkem, je-li upevněno a do-vedeno k dokonalosti, lze očekávat jedenáct výhod (ánisamsá). Kterých jedenáct? Někdo takový: (1.)usíná v blaženosti (sukham supati) (2.)probouzí se v blaženosti (sukham patibudždžhati) (3.)nemá zlé sny (na pápakam supinam passati) (4.)je milý lidským bytostem (manussánam pijo hóti) (5.)je milý nelidským bytostem (amanussánam pijo hóti) (6.)je ochraňován božstvy (dévatá rakkhanti) (7.)nemůže být zraněn ohněm, jedem či mečem [zbraní] (nássa aggi vá visam vá sattham vá kamati) (8.)rychle dosahuje soustředění mysli (tuvatam čittam samádhijati) (9.)má jasný vzhled tváře (mukhavanno vippasídati) (10.)nebude zmaten při umírání (asammúlho kálam karóti) (11.)nedosáhne-li vyššího stavu, bude znovuzrozen ve světě Brahmy (uttari appati-vidždžhanto brahmalókúpago hóti). Mniši, je-li pěstováno, rozvíjeno a často prováděno osvobození mysli laskavostí, je-li učiněno základem a prostředkem, je-li upevněno a dovedeno k dokonalosti, lze očekávat těchto jedenáct výhod.


136

Khuddaka-nikája Khuddakapátha

Kp. 5. Mangala-sutta - Rozprava o štěstí

évam mé sutam. ékam samajam bhagavá (Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený) sávatthijam viharati džétavané (prodléval v Sávatthí, v Džétově háji,)

anáthapindikassa árámé. (Anáthapindikově zahradě.) atha khó aňňatará dévatá (Tehdy jistá bohyně,)

abhikkantája rattijá abhikkanta-vanná (když noc již velmi pokročila, svou nad-měrnou krásou)

kévalakappam džétavanam óbhásetvá (celý Džétův háj ozářila,) jéna bhagavá ténupasankami upasankamitvá (k Vznešenému přistoupila, a takto

přistupujíc,) bhagavantam abhivádetvá (Vznešeného uctivě pozdravila)

ékamantam atthási. (a stranou se postavila.) ékamantam thitá khó sá dévatá (Stranou stojíc, ona bohyně)

bhagavantam gáthája adždžhabhási: (Vznešeného ve verších oslovila:)

1. bahú dévá manussá ča (Mnoho bohů a lidí) mangaláni ačintajum (o štěstí přemítá,)

ákankhamáná sotthánam. (přeje si bezpečí [zdar].) brúhi mangalamuttamam. (Pověz mi, co je štěstí nejvyšší.)

2. asévaná ča bálánam (Nesdružovat se s pošetilými,) panditánaň ča sévaná (ale s moudrými se sdružovat,)

púdžá ča púdžaníjánam. (uctívat ty, kdo jsou úcty hodní.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

3. patirúpadésavásó ča (Pobývat na vhodném místě,) pubbé ča katapuňňatá (dříve vykonané zásluhy,)

attasammápanidhi ča. (správně se usměrnit.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

4. báhusaččaň ča sippaň ča (Rozsáhlé znalosti a dobře naučené řemeslo,) vinajó ča susikkhitó (dobré vycvičení v kázni,) subhásitá ča já váča. (dobře pronášená řeč.)

étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

5. mátá-pitu upatthánam (Podporování matky a otce,) puttá-dárassa sangahó (péče o potomky a manželku,)

137

anákulá ča kammantá. (klidné zaměstnání.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

6. dánaň ča dhammačarijá ča (Štědrost a řádné chování,) ňátakanaň ča sangahó (péče o příbuzné,) anavadždžáni kammáni. (nezávadné činy)

étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

7. árati virati pápá (Zanechání a zdržování se zlého,) madždžapáná ča saňňamó (ukázněnost ohledně opojných nápojů,)

appamádó ča dhammésu. (dbalost vůči Dhammě.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

8. gáravó ča nivátó ča (Uctivost a skromnost,) santutthi ča kataňňutá (spokojenost a vděčnost,)

káléna dhammasavanam. (naslouchání Dhammě ve správný čas.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

9. khantí ča sóvačassatá (Trpělivost a přívětivost,) samanánaň ča dassanam (navštěvování asketů,)

káléna dhamma sákaččhá. (rozhovor o Dhammě ve správný čas.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

10. tapó ča brahmačarijaň ča (Správná askeze a čistý život,) arijasaččánadassanam (vidění ušlechtilých pravd,) nibbánasaččhikirijá ča. (uskutečnění odpoutání.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

11. putthassa lókadhamméhi (Dotčena věcmi světa,) čittam jassa na kampati (koho mysl se nechvěje,)

asókam virádžam khémam. (je bez trápení, bez vášně, bezpečná.) étam mangalamuttamam. (To je štěstí nejvyšší.)

12. étádisáni katvána (Ti, kdo takto konají,) sabbatthamaparádžitá (nikde nejsou poraženi,)

sabbattha sotthim gaččhanti tam. (všude kráčejí bezpečně [se zdrarem].) tésam mangalamuttaman ti. (To jsou štěstí nejvyšší.)

138

Kp. 9. Mettá-sutta - Rozprava o pěstování laskavosti

1. karaníjam atthakusaléna (Toto by měl dělat ten, kdo je zkušený v konání dob-ra)

jantam santam padam abhisaméčča: (kdo míruplného stavu přeje si dosáhnout:) sakkó udžú ča suhudžú ča ( nechť je schopný, přímý a upřímný)

suvačó čassa mudú anatimání (přístupný, jemný a prostý arogance)

2. santussakó ča subharó ča (spokojený a skromný) appakiččó ča sallahukávutti (bez závazků a žijící jednoduše)

santindrijó ča nipakó ča (se zklidněnými smysl y a prozíravý) appagabbhó kulésu ananugiddhó (nevtíravý a po rodině nedychtící)

3. na ča khuddam samáčaré kiňčí (nechť ani malého ne-spáchá něco) jéna viňňú paré upavadéjjum (za což moudří ostatní mohli by ho pokárat)

sukhinó vá khéminó hontú (kéž jsou všichnišťastní a v bezpečí ) (nechť si přeje) sabbé sattá bhavantu sukhitattá (kéž jsou všechny bytosti šťastné)

4. jé kéči pána bhútatthi (jakékolivživé bytosti, které existují) tasá vá thávará vá anavasésá (slabé nebo silné, všechny bez výjimky)

díghá vá jé mahantá vá (dlouhé nebo velké) madždžhimá rassa kánuka thúlá (střední, krátké, malé či tlusté)

5. ditthá vá jéva aditthá (viditelné nebo neviditelné) jé ča dúré vasanti avidúré (žijícídaleko či nedaleko)

bhútá vá sambhavésí vá (ty, které se už zrodily nebo ty, které se mají zrodit) sabbé sattá bhavantu sukhitattá (kéž jsou všechny bytosti šťastné)

6. na paró param nikubbétha ( jeden druhého kéž neoklame) nátimaňňétha katthači nam kaňči (kéž nezostudí nikde nikoho)

bjárósaná patigha saňňá (ze zlé vůle či z pocitu hněvu) náňňamaňňassa dukkhamiččhejja (nikdo nikomu kéž utrpení ne-přeje)

7. mátá jathá nijam puttam (tak jako matka svého vlastního syna) ájusá ékaputtam anurakkhé ( svého jediného syna svým životem ochraňuje)

évampi sabba bhútésu (stejně tak vůči všem bytostem) mánasam bhávajé aparimánam (nechť svou mysl rozvíjí bez omezení)

8. mettaňča sabba lókasmin (naplněnou laskavostí vůči celému světu) mánasam bhávajé aparimánam (nechť svou mysl rozvíjí bez omezení)

uddham adhó ča tirijaňča (směrem nahoru, dolů i napříč) asambádham avéram asapattam (bez zábran, bez zášti a bez nepřátelství)

139

9. tittham čaram nisinnó vá (ve stoje, při chůzi i vsedě) sajánó vá jáva tassa vigatá middhó (vleže a kdykoliv je prost malátnosti)

étam satim adhitthejja (takto své uvědomění upevnit by měl) brahmametam viháram idamáhu (vznešeným nebeským dlením se to nazývá )

10. ditthiňča anupaggammá sílavá (nepřijímající pouhé názory a ctnostný) dassanéna sampannó (viděním obdařen)

kámésu vinejja gédham (když odvrhl chtivost vůči smyslným požitkům) nahi džátu gabbha sejjam punarétí,ti (určitě se znovu nezrodí v lůně)

Dhammapada

Dp. I. Jamakavagga - 1. Díl: Dvojice

1. manópubbangamá dhammá mysl je předchůdcem stavů, manósetthá manómajá mysl je základem, mysl je tvůrcem,

manasá če padutthéna s myslí znečištěnou [zkaženou] bhássati vá karóti vá kdo hovoří, kdo jedná,

tato nam dukkhamanvéti toho strast následuje čakkamva vahato padam jako kolo nohu tažného zvířete

2. manópubbangamá dhammá mysl je předchůdcem stavů, manósetthá manómajá mysl je základem, mysl je tvůrcem,

manasá če pasannéna s myslí čistou [povznešenou] bhássati vá karóti vá kdo hovoří, kdo jedná, tato nam sukhamanvéti toho štěstí následuje

čhájáva anapájiní jako věrný stín

3. "akkoččhi mam avadhi mam "zhanil mě, zbil mě, adžini mam ahási mé" přepadl mě a oloupil mě" -

jéča tam upanajhanti u těch, kdo na tom prodlévají, véram tésam na sammati jejich zášť se neutiší

4. "akkoččhi mam avadhi mam "zhanil mě, zbil mě, adžini mam ahási mé" přepadl mě a oloupil mě" -

jéča tam nupanajhanti u těch, kdo na tom neprodlévají, véram tésúpasammati jejich zášť se utiší

5. na hi véréna véráni nikoli nenávistí se nenávist

sammantídha kudáčanam kdy zde utiší, avéréna ča sammanti jen beznenávistností se utiší,

140

ésa dhammo sanantano takový je věčný stav věcí [zákon]

6. paré ča na vidžánanti mnozí nevědí, majamettha jamámase že jednou musíme zemřít,

jé ča tattha vidžánanti avšak ti, kdo to vědí, tato sammanti medhagá utiší své spory

7. subhánupassim viharantam [tělesnou] krásu nazíraje, kdo prodlévá,

indrijésu asamvutam své smysly nekontroluje, bhódžanamhi amattaňňum v jídle je nemírný,

kusítam hínavírijam líný a ochablý, tam vé pasahati máro toho zkosí Mára,

váto rukkhamva dubbalam jako vítr slabý strom

8. asubhánupassim viharantam [tělesnou] odpornost nazíraje, kdo prodlévá, indrijésu susamvutam své smysly dobře kontroluje,

bhódžanamhi ča mattaňňum v jídle je umírněný, saddham áraddhavírijam obdařen důvěrou a energický,

tam vé nappasahati máro toho nezkosí Mára, váto sélamva pabbatam jako vítr kamennou skálu

9. anikkasávo kásávam kdo není zbaven mentálních nečistot a z oranžového rou-

cha jo vattham paridahissati oděv si oblékne,

apéto damasaččéna postrádaje sebekontrolu a opravdovost, na so kásávamarahati ten si nezasluhuje oranžové roucho

10. jo ča vantakásávassa kdo však, byť není v oranžovém rouchu,

sílésu susamáhito je ctnostný a dobře soustředěný, upéto damasaččéna obdařený sebekontrolou a opravdovostí,

sa vé kásávamarahati ten si zasluhuje oranžové roucho

11. asáre sáramatino ti, kdo nepodstatné považují za podstatné sáre čásáradassino a podstatné vidí jako nepodstatné,

té sáram nádhigaččhanti ti k podstatě nedojdou, miččhásankappagóčará zastávajíce oblast špatného myšlení

12. sáram ča sárato ňatvá ale ti, kdo podstatné jakožto podstatné rozpoznají

asáram ča asárato a nepodstatné jakožto nepodstatné, té sáram adhigaččhanti ti k podstatě dojdou,

sammásankappagóčará zastávajíce oblast správného myšlení

13. jathá agáram duččhannam jako do domu špatně pokrytého vutthi samatividždžhati déšť pronikne,

141

évam abhávitam čittam tak do nerozvinuté mysli rágo samatividždžhati vášeň pronikne

14. jathá agáram suččhannam jako do domu dobře pokrytého

vutthi na samatividždžhati déšť nepronikne, évam subhávitam čittam tak do dobře rozvinuté mysli

rágo na samatividždžhati vášeň nepronikne

15. idha sóčati pečča sóčati v tomto světě se trápí, na onom světě se trápí, pápakárí ubhajattha sóčati kdo koná zlo, v obou světech se trápí,

só sóčati só vihaňňati trápí se a trpí, disvá kammakilitthamattano když obzírá své nečisté konání

16. idha módati pečča módati v tomto světě se raduje, na onom světě se raduje,

katapuňňo ubhajattha módati kdo koná dobro, v obou světech se raduje, só módati só pamódati raduje se a těší se,

disvá kammavisuddhimattano když obzírá své očištěné konání

17. idha tappati pečča tappati v tomto světě je trýzněn, na onom světě je trýzněn, pápakárí ubhajattha tappati kdo koná zlo, v obou světech je trýzněn, pápam mé katan,ti tappati při pomyšlení: ´konal jsem zlo´ je trýzněn

bhijjo tappati duggatim gato a ještě více je trýzněn, když dojde do strastného stavu bytí

18. idha nandati pečča nandati v tomto světě je potěšen, na onom světě je

potěšen, katapuňňo ubhajattha nandati kdo koná dobro [zásluhy], v obou světech je

potěšen, puňňam mé katan,ti nandati při pomyšlení: ´konal jsem dobro [zásluhy]´ je

potěšen bhijjo nandati suggatim gato a ještě více je potěšen, když dojde do šťastného

stavu bytí

19. bahum pi čé sahitam bhásamáno i když mnoho posvátné texty cituje, na takkaro hóti naro pamatto ale nekoná podle toho - nedbalý člověk,

gopó,va gávo ganajam parésam jako pastýř sčítající krávy, jež patří jiným, na bhágavá sámaňňassa hóti ten nemá podíl na asketickém životě

20. appam pi čé sahitam bhásamáno i když málo posvátné texty cituje,

dhammasa hóti anudhammačárí ale následuje Dhammu a jedná v souladu s Dhammou,

rágaňča dósaňča pahája móham vášeň a nenávist odvrhl, i zaslepenost, sammappadžáno suvimuttačitto jasně chápající, se správně osvobozenou myslí,

anupádijáno idha vá huram vá nelpí na tomto ani na onom světě,

142

sa bhágavá sámaňňassa hóti ten má podíl na asketickém životě

Dp. II. Appamádavagga - 2. Díl: Dbalost

21. appamádó amatapadam dbalost je cesta k bezsmrtnosti, pamádó maččunó padam nedbalost je cesta ke smrti,

appamattá na míjanti dbalí neumírají, jé pamattá jathá matá ale nedbalci jsou již jakoby mrtví

22. étam visésató ňatvá tento rozdíl když pochopili,

appamádamhi panditá dbalí mudrcové, appamádé pamódanti dbalostí se těší,

arijánam góčaré ratá v oblasti ušlechtilých se radují

23. te džhájino sátatiká ti v meditačním pohroužení setrvávající, niččam dalhaparakkamá stále s vytrvalým úsilím,

phusanti dhírá nibbánam tito mudrci dosáhnou odpoutání, jógakkhémam anuttaram nepřekonatelného vyproštění z jha

24. utthánavato satimato kdo je snaživý a má uvědomění,

sučikammassa nisammakárino čistých činů uvážlivý vykonavatel, saňňatassa ča dhammadžívino v kázni a v Dhammě žijící,

appamattassa jasóbhivaddhati tomuto dbalému sláva narůstá

25. utthánénappamádéna snaživostí a dbalostí, saňňaména daména ča sebekázní a sebeovládáním

dípam kajirátha médháví ostrov si vytvoří moudrý člověk jam óghó nábhikírati jenž žádná záplava nezatopí

26. pamádamanujuňdžanti nedbalosti jsou oddaní

bálá dummédhino džaná pošetilí a hloupí lidé, appamádaňča médháví svoji dbalost však moudrý člověk

dhanam settham va rakkhati jako své nejlepší bohatství ochraňuje

27. má pamádamanujuňdžetha neoddávejte se nedbalosti má kámaratisanthavam ani smyslnému potěšení intimností,

appamato hi džájanto ten, kdo je dbalý a dlí v meditačním pohroužení pappoti vipulam sukham dosáhne rozsáhlejší blaženosti

28. pamádam appamádéna nedbalost dbalostí

jadá nudati pandito když moudrý člověk vypudí,

143

paňňápásádamárujha na věž moudrosti vystoupí, asóko sókinim padžam bez trápení pak na trápící se lidstvo, pabbatattho,va bhummatthe jako z vrcholku hory na zem,

dhíro bále avekkhati moudrý na pošetilé shlíží

29. appamatto pamattésu dbalý mezi nedbalci, suttésu bahudžágaro mezi ospalci zcela bdělý,

abalassam,va síghasso jako před slabého koně rychlý kůň, hitvá játi sumédhaso stejně tak postupuje vpřed moudrý

30. appamádéna maghavá dbalostí Maghavá

dévánam setthatam gato mezi bohy prvenství došel, appamádam pasamsanti dbalost je chválena,

pamádo garahito sadá nedbalost kritizována, vždy

31. appamádarato bhikkhu dbalostí se těšící mnich, pamáde bhajadassí vá na nedbalost ve strachu hledící,

samjódžanam anum thúlam pouta malá i velká daham aggí va gaččhati v sobě spálí, jako požár když postupuje

32. appamádarato bhikkhu dbalostí se těšící mnich,

pamáde bhajadassí vá na nedbalost ve strachu hledící, abhabbo parihánája je neschopen odpadnutí

nibbánass,éva santike a je již v blízkosti odpoutání

Dp. III. Čittavagga - 3. Díl: Mysl

33. phandanam čapalam čittam těkavou a rozechvělou mysl durakkham dunnivárajam je těžké uhlídat, těžké zvládnout, udžum karóti médháví srovná ji však ten, kdo je moudrý,

usukáró,va tedžanam tak jako šípař [zbrojíř] hrot

34. váridžo,va thale khitto jako ryba na zem vyvržená, okamokata ubbhato ze svého vodního útulku vytažená,

pariphandat,idam čittam tak se zmítá tato mysl, máradhejjam pahátave Márovo panství má-li opustit

35. dunniggahassa lahuno těžko udržitelnou a hbitou

jatthakámanipátino která podle libosti poletuje: čittassa damatho sádhu tuto mysl zkrotit je dobré,

čittam dantam sukhávaham zkrocená mysl přináší blaženost

144

36. sududdasam sunipunam velmi těžko viditelnou a velmi jemnou

jatthakámanipátinam která podle libosti poletuje: čittam rakkhétha médháví tuto mysl hlídat by měl moudrý, čittam guttam sukhávaham střežená mysl přináší blaženost

37. dúrangamam ékačaram v dálkách se osaměle toulající

asaríram guhásajam nehmotnou a v skrytu sídlící: jé čittam saňňamessanti tuto mysl kdo ukázní,

mokkhanti márabandhaná osvobodí se z Márových pout

38. anavatthita čittasa kdo nemá ustálenou mysl, saddhammam avidžánáto pravou Dhammu nezná

pariplavapasádassa a má chatrnou důvěru, paňňá na paripúrati moudrosti naplnění nedojde

39. anavassuta čittassa kdo nemá chtíčem naplněnou mysl

anaváhatačétaso a nemá útočnou vůli puňňapápa pahínassa kdo dobro i zlo opustil:

natthi džágarato bhajam pro toho, bdělého, již není strachu

40. kumbúpamam kájam,imam viditvá jako hliněný džbán že je toto tělo, nahléd-nouce,

nagarúpamam čittam,idam thapetvá jako pevnost tuto mysl opevněte, jódhétha máram paňňájudhéna zaútočte na Máru se zbraní moudrosti

jitaňča rakkhe anivésano sijá a ochraňujte bez odpočinutí, co kdo dobude

41. ačiram vat,ajam kájam zakrátko bude toto tělo pathavim adhisessati na zemi ležet,

čhuddo apétaviňňáno opuštěné a bez vědomí nirattham va kalingaram jako neužitečný kus dřeva

42. diso disam jam tam kajirá cokoli si nepřátelé mohou navzájem způsobit,

vérí vá pana vérinam nebo ti, co se vzájemně nenávidí, miččhápanihitam čittam špatně vedená mysl

pápijo nam tato káre ještě horší věci ti způsobí

43. na tam mátá pitá kajirá co ti matka ani otec nemohou způsobit, aňňe vápi ča ňátaká ani žádný jiný příbuzný - sammápanihitam čittam správně vedená mysl

sejjaso nam tato káre ještě lepší věci ti způsobí

145

Dp. IV. Pupphavagga - 4. Díl: Květiny

44. ko imam pathavim vičessati kdo tuto zemi pronikne jamalókaňča imam sadévakam? a tento svět smrti s jeho bohy?

ko dhammapadam sudesitam kdo tato slova Dhammy dobře vyložená kusalo puppham,iva pačessati? jako odborník květinu vycítí?

45. sékho pathavim vičessati ten, kdo se cvičí, tuto zemi pronikne

jamalókaňča imam sadévakam a tento svět smrti s jeho bohy, sékho dhammapadam sudesitam ten, kdo se cvičí, tato slova Dhammy dobře vy-

ložená kusalo puppham,iva pačessati jako odborník květinu vycítí

46. phenúpamam kájam,imam viditvá jako pěna je toto tělo - nahlédnuv,

maríčidhammam abhisambudháno jeho povahu přeludu dokonale pochopiv, čhetvána márassa papupphakáni odetni Márovy květiny [rozkoší]

adassam maččurádžassa gaččhe a tam, kde tě nespatří král smrti, odejdi

47. puppháni h,éva pačinantam kdo jen květiny [rozkoší] sbírá, bjásattamanasam naram člověk s ulpívající myslí,

suttam gámam mahóghó,va jako na spící vesnici velká povodeň, mačču ádája gaččhati tak na něj přijde a uchvátí ho smrt

48. puppháni h,éva pačinantam kdo jen květiny [rozkoší] sbírá,

bjásattamanasam naram člověk s ulpívající myslí, atittaňňéva kámésu nenasytný ve smyslných požitcích, antako kurute vasam toho se zmocní ukončitel životů

49. jathá pi bhamaro puppham jako včela z květiny,

vannagandham ahethajam aniž by její barvě a vůni uškodila, paleti rasamádája sesbírá nektar a odletí,

évam gáme muní čare tak nechť mudrc prochází vesnicí

50. na parésam vilómáni ne na ostatních přestupky, na parésam katákatam ne na to, co ostatní vykonali nebo nevykonali,

attanóva avekkhejja ale sám na sebe se ohlížej, katáni akatáni ča co jsi vykonal nebo nevykonal

51. jathápi ručiram puppham jako nádherná květina,

vannavantam agandhakam krásně zbarvená, ale bez vůně, évam subhásitá váčá taková je dobře vyslovená řeč,

aphalá hóti akubbató neplodná je pro toho, kdo podle ní nejedná

52. jathápi ručiram puppham jako nádherná květina, 146

vannavantam sagandhakam krásně zbarvená a vonící, évam subhásitá váčá taková je dobře vyslovená řeč,

saphalá hóti sakubbató plodná je pro toho, kdo podle ní jedná

53. jathápi puppharásimhá jako z hromady květin kajirá máláguné bahú lze vytvořit věnců mnoho, évam džáténa maččéna tak ze zrození smrtelníka

kattabam kusalam bahum vykonáno by mělo být prospěšného mnoho

54. na pupphagandho pativátaméti vůně květin nejde proti větru, na čandanam tagaramalliká vá ani vůně santalu, tagary či jasmínu,

sataňča gandho pativátaméti ale vůně dobrých jedinců pronikne i proti větru, sabbá disá sappuriso paváti jejich vůně vane všemi směry

55. čandanam tagaram vápi ať santal, tagara,

uppalam atha vassikí lotos či jasmín, étésam gandhadžátánam mezi těmito vůněmi

sílagandho anuttaro vůně ctnosti je nepřekonatelná

56. appamatto ajam gandho chabá je tato vůně jájam tagaračandaní tagary či santalu,

jó ča sílavatam gandho avšak vůně ctnostných, váti dévésu uttamo která vane až k bohům, je nejvyšší

57. tésam sampannasílánam k těm, kdo jsou obdařeni ctností,

appamádavihárinam prodlévají v dbalosti sammadaňňá vimuttánam a jsou osvobozeni správným poznáním,

máro maggam na vindati Mára nenajde stezku

58. jathá sankáradhánasmim jako z hromady smetí udždžhitasmim mahápathe vyhozené u silnice padumam tattha džájetha může vyrůst lotos,

sučigandham manórámam krásně vonící a mysl potěšující,

59. évam sankhárabhútésu tak v davu bytostí, andhabhúte puthudždžane zaslepených obyčejných světských lidí,

atiróčati paňňája vyzařuje moudrost sammásambuddhasávako žák dokonale Probuzeného

Dp. V. Bálavagga - 5. Díl: Pošetilý

147

60. díghá džágarato ratti dlouhá je bdícímu noc, dígham santassa jódžanam dlouhá je míle znavenému,

dígho bálánam samsáro dlouhý je koloběh životů pošetilcům, sadhammam avidžánatam neznalým dobrého učení

61. čaraňče nádhigaččhejja jestliže v životě nenajdeš

sejjam sadisamattano někoho lepšího nebo sobě rovného, ékačarijam dalham kajirá pak vytrvale žij sám,

natthi bále sahájatá není pro tebe sdružování s pošetilými

62. "puttá m,atthi dhana m,atthi" "ach moji synové, ach můj majetek" iti bálo vihaňňati tak se trápí pošetilý,

attá hi attano natthi jenž ani sám sobě nepatří, kuto puttá kuto dhanam natož synové, natož majetek

63. jo bálo maňňati báljam pošetilý, jenž se považuje za pošetilého,

pandito vápi téna so moudrým se stane, bálo ča panditamáni ale pošetilý, který se má za moudrého,

sa vé bálo,ti vuččati vpravdě pošetilým je nazýván

64. jávadžívam pi če bálo i když po celý život pošetilý panditam pajirúpásati s moudrým pobývá,

na so dhammam vidžánáti nepozná Dhammu, dabbi súparasam jathá tak jako lžíce neokusí chuť polévky

65. muhuttam,api če viňňú i když pouhý okamžik vnímavý [inteligentní] člověk

panditam pajirúpásati s moudrým pobývá, khippam dhammam vidžánáti rychle pozná Dhammu,

dživhá súparasam jathá tak jako jazyk okouší chuť polévky

66. čaranti bálá dummedhá pošetilí a hloupí se chovají amittenéva attaná sami k sobě jako nepřátelé,

karontá pápakam kammam tím, že konají zlé činy, jam hóti katukapphalam které nesou trpké plody

67. na tam kammam katam sádhu takový čin nebyl vykonán dobře,

jam katvá anutappati kterého po vykonání lituješ, jassa assumukho rodam jehož se slzami v tváři a s nářkem

vipákam patisévati následek pak sklízíš

68. tam ča kammam katam sádhu takový čin byl vykonán dobře, jam katvá nánutappati kterého po vykonání nelituješ,

jassa patíto sumano jehož s potěšením a radostí vipákam patisévati následek pak sklízíš

148

69. madhu vá maňňati bálo za med ho může považovat pošetilec,

jáva pápam na paččati zlo, dokud nedozraje, jadá ča paččati pápam když však zlo dozraje,

atha bálo dukkham nigaččhati pak stihne pošetilce strast

70. máse máse kusaggéna stéblem trávy měsíc za měsícem bálo bhuňdžetha bhódžanam může pošetilec pojídat své jídlo,

na só sankhátadhammánam těch, kdo pochopili Dhammu, kálam agghati solasim tím však nedosáhne ani šestnáctinu jejich ceny

71. na hi pápam katam kammam ani vykonaný zlý čin

sadždžu khíram,va muččati se ihned, tak jako mléko, nesrazí, dahantam bálamanvéti ale doutnaje, následuje pošetilce

bhasmaččhanno,va pávako jako oheň skrytý v žhavých uhlících

72. jávadéva anatthája pouze k vlastnímu neprospěchu ňattam bálassa džájati bude pošetilci popularita [věhlas],

hanti bálassa sukkamsam zničí pošetilci pravé štěstí muddhamassa vipátajam a rozláme mu hlavu

73. asantam bhávanamiččhejja přeje si nezasloužené postavení,

purekkháraňča bhikkhusu přednost mezi mnichy, ávásésu ča issarijam představenství v klášteře pudžá parakulésu ča a pocty od laických rodin

74. "maméva kata maňňantu "nechť si o mě myslí

gihí pabbadžitá ubho hospodáři i ti, co odešli do bezdomoví, mamevátivasá assu že toto jsem udělal já sám,

kiččákiččésu kismíči" nechť sám rozhoduji co má být konáno a co ne" - iti bálassa sankappo takové jsou pošetilcovy myšlenky [záměry] iččhá máno ča vaddhati a jeho žádosti a domýšlivost jen vzrůstají

75. aňňá hi lábhúpanisá jiné je získávání materiální opory,

aňňá nibbánagáminí jiné je to, co vede k odpoutání [vyhasnutí], évamétam abhiňňája toto pochopiv,

bhikkhu buddhassa sávako mnich, který je žákem probuzeného sakkáram nábhinandejja by si neměl libovat v poctách

vivékamanubrúhaje a zachovávat si od nich odstup

Dp. VI. Panditavagga - 6. Díl: Moudrý

149

76. nidhínam,va pavattáram jako toho, kdo ukazuje poklady jam passe vadždžadassinam nahlížej toho, kdo vidouc tvé chyby

niggajhavádim médhávim ti je vytkne - moudrý, tádisam panditam bhaje s tímto mudrcem pobývej,

tádisam bhajamánassa neboť pro takto pobývajícího sejjo hóti na pápijo je to lepší, nikoli horší

77. óvádejjánusásejja tím, že poučuje, radí

asabbhá ča niváraje a od nízkých způsobů odvrací, satam hi só pijo hóti uvědomělým je milý,

asatam hóti appijo neuvědomělým je nemilý

78. na bhaje pápake mitte nepobývej se špatnými přáteli, na bhaje purisádhame nepobývej s nízkými lidmi, bhajetha mitte kaljáne pobývej s dobrými přáteli,

bhajetha purisuttame pobývej se vznešenými lidmi

79. dhammapíti sukham séti kdo je nadšený Dhammou dlí blaženě, vippasannéna čétasá s povznešenou myslí,

arijappavédité dhammé ušlechtilými hlásanou Dhammou sadá ramati panditó vždy je potěšen moudrý

80. udakam hi najanti nettiká vodu rozvádějí zavlažovači,

usukárá namajanti tedžanam šípaři obrábějí hroty, dárum namajanti taččhaká dřevo obrábějí tesaři, attánam damajanti panditá sebe ovládají moudří

81. séló jathá ékaghanó jako skála z jednoho kusu

váténa na samírati není otřesena větrem, évam nindápasamsásu tak hanou či chválou

na samiňdžanti panditá nepohnuti jsou moudří

82. jathápi rahado gambhíro jako jezero, hluboké, vippasanno anávilo zářivě čisté a nezčeřené,

évam dhammáni sutvána tak, vyslechnouce Dhammu, vippasídanti panditá zářivě čistými se stanou moudří

83. sabbattha vé sappurisá čajanti kdekoli se nacházejí dobří jedinci, jsou zdr-

ženliví, na kámakámá lapajanti santo mírní netlachají pro potěšení,

sukhéna phutthá athavá dukhéna ať dotčeni štěstím či strastí, na uččávačam panditá dassajanti moudří nedají najevo povznesení či skleslost

84. na attahétu na parassa hétu ani kvůli sobě ani kvůli oststním

150

na puttamiččhe na dhanam na rattham neměl by si člověk přát syna, bohatství či království,

na iččhejja adhamména samiddhimattano neměl by si přát získat vlastní pro-spěch nepravým způsobem,

sa sílavá paňňavá dhammiko sijá tak se stane ctnostným, moudrým a pravdivým

85. appaká té manussésu málo je mezi lidmi jé džaná páragámino těch jedinců, kteří překročí na druhý břeh,

athájam itará padžá ostatní lidé jen tíramévánudhávati sem a tam po tomto [břehu] pobíhají

86. jé ča khó sammadakkháte ti, kdo správně ukazují

dhamme dhammánuvattino Dhammu a následují Dhammu, té džaná páramessanti tito jedinci překročí

maččudhejjam suduttaram tuto říši smrti, kterou je těžké překonat

87. kanham dhammam vippahája temné učení když zavrhl sukkam bhávetha pandito a rozvíjí jasné - ten, kdo je moudrý

óká anókam ágamma odešel z domova do bezdomoví vivéke jatthá dúramam a dlí v odloučení, z něhož je těžké se radovat

88. tatrábhiratim iččhejja vyšší radost by si měl přát -

hitvá káme akiňčano odvrhnuv smyslné požitky - ten, kdo nic nemá, parijódapejja attánam měl by se očistit

čittakiléséhi pandito od toho, co znečisťuje mysl - ten, kdo je moudrý

89. jésam sambódhijangésu ti, kdo členy probuzení sammá čittam subhávitam správně ve své mysli rozvinuli,

ádánapatinissagge těší se ze zanechání, anupádája jé ratá z neulpívání se radují,

khínásavá džutimantó oproštěni od zákalů a plni jasu, té lóké parinibbutá již v tomto světě jsou zcela odpoutáni

Dp. VII. Arahantavagga - 7. Díl: Zasloužilý

90. gataddhino visókassa u toho, kdo dokončil cestu a je prost trápení, vippamuttassa sabbadhi osvobozeného ve všech směrech,

sabbaganthappahínassa jenž opustil všechna pouta, pariláho na vidždžati již nelze nalézt horečnatost

91. ujjuňdžanti satímanto ti, kdo jsou obdařeni energií a uvědoměním

151

na nikete ramanti te se neradují ve svých obydlích, hamsá,va pallalam hitvá jako labutě odlétají z jezer,

okamokam džahanti te tak opouštějí své domovy

92. jésam sanničajo natthi těch, kdo nic nehromadí, jé pariňňátabhódžaná kdo porozuměli jídlu:

suňňato animitto ča prázdnota prostá znaků a vimokkho jésam góčaro osvobození je jejich pastvou,

ákáse,va sakuntánam jako ptáků v prostoru gati tésam durannajá je jejich cesta nepostižitelná

93. jassásavá parikkhíná těch, jejichž zákaly jsou zcela odstraněny

áháre ča anissito a jsou nezávislí na výživě: suňňato animitto ča prázdnota prostá znaků a

vimokkho jassa góčaro osvobození je jejich pastvou, ákáse,va sakuntánam jako ptáků v prostoru

padam tassa durannajam je jejich stopa [cesta] nepostižitelná

94. jass,indrijáni samathangatáni koho smysly došly uklidnění assá jathá sárathiná sudantá jako když vozataj dobře zvládne koně, pahínamánassa anásavassa kdo opustil domýšlivost a je bez zákalů,

dévá,pi tassa pihajanti tádino takového mají v lásce i bohové

95. pathavísamo no virudždžhati kdo není vzdorovitý, podobně jako země, indakhilúpamo tádi subbato kdo je kultivovaný a je jako Indův sloup,

rahado,va apétakaddamo kdo je jako nezkalené jezero, samsárá na bhavanti tádino pro takového již neexistuje koloběh putování

96. santam tassa manam hóti mírná je jeho mysl,

santá váčá ča kamma ča mírná je řeč i činy sammadaňňá vimuttassa toho, kdo je osvobozen správným poznáním,

upasantassa tádino kdo dospěl k míru a je takový

97. assaddho akataňňú ča mimo pouhou důvěru, kdo [sám] poznal nestvořené, sandhiččhédo ča jo naro člověk, který odetnul svá pouta [spojení],

hatávakáso vantáso ukončil své naděje a odvrhl své očekávání, sa vé uttamaporiso ten je nejvyšším jedincem

98. gáme vá jadi vá,raňňe ať ve vsi či v lese,

ninne vá jadi vá thale v údolí či na pláni, jatthárahanto viharanti kdekoliv prodlévají Zasloužilí,

tam bhúmim rámanejjakam to jsou místa radosti

99. ramaníjáni araňňáni radostné jsou lesy,

152

jattha na ramati džano v nichž se bežní lidé neradují, vítarágá ramissanti ti, kdo jsou prosti vášně se v nich však radují,

na té kámagavésino neboť nehledají smyslové požitky

Dp. VIII. Sahassavagga - 8. Díl: Tisíc

100. sahassamapi čé váčá než tisíc výroků anatthapadasamhitá z nesmyslných slov sestávajících, ékam atthapadam sejjo je jediné smysluplné slovo lepší,

jam sutvá upasammati jehož vyslechnutí je utišující

101. sahassamapi čé gáthá než tisíc veršů anatthapadasamhitá z nesmyslných slov sestávajících,

ékam gáthápadam sejjo je jediné slovo verše lepší, jam sutvá upasammati jehož vyslechnutí je utišující

102. jó ča gáthásatam bháse než recitovat sto veršů

anatthapadasamhitá z nesmyslných slov sestávajících, ékam dhammapadam sejjo je jediné slovo o Dhammě lepší,

jam sutvá upasammati jehož vyslechnutí je utišující

103. jó sahassam sahasséna i kdyby někdo tisíckrát nad tisíci sangáme mánusé džiné muži v bitvě zvítězil,

ékaňča džejjamattánam jedině ten, kdo zvítězil sám nad sebou sa vé sangámadžuttamó je v bitvě vítězem nejvyšším

104. attá havé džitam sejjo nad sebou zvítězit je lepší

já čájam itará padžá než nad jinými bytostmi, attadantassa posassa člověk, jenž zkrotil sám sebe

niččam saňňatačárino se stále chová ukázněně

105. n,éva dévo na gandhabbo žádný bůh ani nebeská bytost na máro saha brahmuná ani Mára spolu s Brahmou

džitam apadžitam kajirá ne-přemění v porážku vítězství tathárúpassa džantuno takového člověka

106. máse máse sahasséna měsíc po měsíci kdybys tisíc

jo jadžetha satam samam obětí přinášel po sto let ékaňča bhávitattánam a nebo jednou toho, kdo sám sebe rozvinul

muhuttam,api púdžaje jen na okamžik uctil,

153

sá jéva púdžaná sejjo toto uctění by bylo lepší jaňče vassasatam hutam než oněch sto let obětování

107. jó če vassasatam džantu kdybys sto let života aggim paričáre vane [obětní] oheň obcházel v lese

ékaňča bhávitattánam a nebo jednou toho, kdo sám sebe rozvinul muhuttam,api púdžaje jen na okamžik uctil,

sá jéva púdžaná sejjo toto uctění by bylo lepší jaňče vassasatam hutam než oněch sto let obětování

108. jam kiňči jittham vá hutam vá lóke cokoliv nabídne či obětuje ve světě

samvaččharam jadžetha puňňapekho třeba po celý rok ten, kdo hledá zásluhy přinášením obětí,

sabbam,pi tam na čatubhágameti nedojde tím vším ani čtvrtiny [zásluh], abhivádaná udždžugatésu sejjo lepší je prokázat úctu tomu, kdo je na přímé stez-

ce

109. abhivádanasílissa kdo pozdrav má ve zvyku niččam vuddhápačájinó a stále starší ctí

čattáró dhammá vaddhanti: čtyři věci u něj vzrůstají: áju vanno sukham balam dlouhý život, krása, štěstí a síla

110. jó ča vassasatam džíve než sto let života dussílo asamáhito bez ctnosti a bez soustředění ékáham džívitam sejjo je lepší jeden den prožitý

sílavantassa džhájino ctnostně a v meditačním pohroužení

111. jó ča vassasatam džíve než sto let života duppaňňo asamáhito bez moudrosti a bez soustředění

ékáham džívitam sejjo je lepší jeden den prožitý paňňávantassa džhájino moudře a v meditačním pohroužení

112. jó ča vassasatam džíve než sto let života

kusíto hínavírijo v lenosti a ochablosti ékáham džívitam sejjo je lepší jeden den prožitý vírijamárabhato dalham energicky a upevněně


apassam udajabbajam bez vidění vzniku a zániku ékáham džívitam sejjo je lepší jeden den prožitý passato udajabbajam s viděním vzniku a zániku


apassam amatam padam bez vidění bezsmrtného stavu

154

ékáham džívitam sejjo je lepší jeden den prožitý passato amatam padam s viděním bezsmrtného stavu


apassam dhammamuttamam bez vidění nejvyšší Dhammy ékáham džívitam sejjo je lepší jeden den prožitý

passato dhammamuttamam s viděním nejvyšší Dhammy

Dp. IX. Pápavagga - 9. Díl: Zlo

116. abhittharetha kaljáne neváhej v konání dobra pápá čittam niváraje a odvracej mysl od zla,

dandham hi karóto puňňam kdo váhá v konání dobra [zásluh] pápasmim ramatí mano jeho mysl najde zalíbení ve zlu

117. pápam če puriso kajirá vykonal-li člověk zlo,

na tam kajirá punappunam nechť ho již nevykonává znovu a znovu, na tamhi čhandam kajirátha nechť nemá vůli ho dále vykonávat,

dukkho pápassa uččajo neboť nahromadění zla je utrpení

118. puňňam če puriso kajirá vykonal-li člověk dobro [zásluhy], kajiráth,étam punappunam nechť ho vykonává znovu a znovu,

tamhi čhandam kajirátha nechť má vůli ho dále vykonávat, sukho puňňassa uččajo neboť nahromadění dobra [zásluh] je štěstí

119. pápo,pi passati bhadram i zlý člověk zakouší dobro

jáva pápam na paččati dokud jeho zlo neuzraje, jadá ča paččati pápam když však jeho zlo uzraje,

atha pápo pápáni passati pak zlý člověk zakouší zlo

120. bhadro,pi passati pápam I dobrý člověk zakouší zlo jáva bhadram na paččati dokud jeho dobro neuzraje,

jadá ča paččati bhadram když však jeho dobro uzraje, atha bhadro bhadráni passati pak dobrý člověk zakouší dobro

121. mávamaňňétha pápassa nepodceňujte zlé skutky:

na mam tam ágamissati "nic z toho se mi nevrátí", udabindu nipáténa i kapky vody padající udakumbhópi púrati vodou džbán naplní,

púrati báló pápassa tak naplní se pošetilec zlem,

155

thókathókampi áčinam když trošku po trošce ho nahromadí

122. mávamaňňétha puňňassa nepodceňujte dobré skutky: na mam tam ágamissati "nic z toho se mi nevrátí",

udabindu nipáténa i kapky vody padající udakumbhópi púrati vodou džbán naplní,

púrati dhíró puňňassa tak naplní se moudrý dobrem, thókathókampi áčinam když trošku po trošce ho nahromadí

123. vánidžova bhajam maggam jako [se vyhne] obchodník nebezpečné cestě,

appasattho mahaddhano má-li malou karavanu a velký majetek, visam dživitukámo va nebo člověk milující život [se vyhne] jedu,

pápáni parivadždžaje tak je třeba vyhýbat se zlu

124. pánimhi če vano nássa když ruka není poraněná, harejja pániná visam může tato ruka nést jed

nábbanam visamanvéti a jed do ní nemůže nasáknout a proniknout, natthi pápam akubbato tak zlo nemůže postihnout toho, kdo ho sám neprovádí

125. jo appadutthassa narassa dussati ublíží-li někdo nezkaženému člověku

suddhassa posassa ananganassa nebo čisté osobě bez poskvrny, taméva bálam paččeti pápam vrátí se toto zlo pošetilci zpět

sukhumo radžo pativátam va khitto jako jemný prach vržený proti větru

126. gabbham éke uppadžanti někteří se znovuzrodí v lůně, nirajam pápakammino vykonavatelé zla [se znovuzrodí] v pekle, saggam sugatino janti ti, kdo správně postupují půjdou do nebe,

parinibbanti anásavá ti, kdo jsou prosti zákalů dosáhnou úplného odpoutání

127. na antalikkhe na samuddamadždžhe ani v nebeském prostoru, ani uprostřed oceánu,

na pabbatánam vivaram pavissa ani když člověk odejde do horské jeskyně, na vidždžati so džagatippadéso v oblasti tohoto světa [vesmíru] nenajde

jatthatthito muňčejja pápakammá místo, kde by mohl spočinout a uniknout svým zlým činům

128. na antalikkhe na samuddamadždžhe ani v nebeském prostoru, ani uprostřed

oceánu, na pabbatánam vivaram pavissa ani když člověk odejde do horské jeskyně,

na vidždžati so džagatippadéso v oblasti tohoto světa [vesmíru] nenajde jatthatthitam nappasahejja mačču místo, kde by mohl spočinout aniž by ho zko-

sila smrt

156

Dp. X. Dandavagga - 10. Díl: Hůl [Trest]

129. sabbé tasanti dandassa všichni se třesou před holí [trestem], sabbé bhájanti maččuno všichni se bojí smrti,

attánam upamam katvá přirovnávaje ostatní k sobě, na hanejja na ghátaje nechť nikdo nezabíjí ani k tomu nenavádí

130. sabbé tasanti dandassa všichni se třesou před holí [trestem],

sabbésam džívitam pijam všem je život milý attánam upamam katvá přirovnávaje ostatní k sobě,

na hanejja na ghátaje nechť nikdo nezabíjí ani k tomu nenavádí

131. sukhakámáni bhútáni bytostem toužícím po štěstí jo dandéna vihimsati kdo holí [zbraní] ubližuje,

attano sukhamésano sám hledaje štěstí, pečča so na labhate sukham po smrti nezíská štěstí

132. sukhakámáni bhútáni bytostem toužícím po štěstí

jo dandéna na himsati kdo holí [zbraní] neubližuje, attano sukhamesano sám hledaje štěstí,

pečča so labhate sukham po smrti získá štěstí

133. mávoča pharusam kaňči nehovoř hrubě k nikomu vuttá pativadejju tam nebo ti stejnými slovy odpoví,

dukkhá hi sárambhakathá vskutku strastná je vznětlivá řeč, patidandá phusejju tam tato hůl [zbraň] tě zpětně udeří

134. sače neresi attánam budeš-li sám ztichlý

kamso upahato jathá jako puklý gong, ésa pattosi nibbánam dosáhl jsi odpoutání [vyhasnutí]

sárambho te na vidždžati a vznětlivost již u tebe není k nalezení

135. jathá dandéna gopálo jako pastýř holí gávo pádžeti gočaram dobytek vyhání na pastvu,

évam džará ča mačču ča tak stáří a smrt ájum pádženti páninam život vyhánějí z živých bytostí

136. atha pápáni kammáni když vykonává zlé činy, karam bálo na budždžhati pošetilec nechápe co dělá, séhi kamméhi dummédho vlastními činy bude hlupák

157

aggidaddhova tappati trýzněn, jakoby jej pálil oheň

137. jo dandéna adandésu kdo ozbrojený neozbrojeným appadutthésu dussati nezkaženým bytostem ubližuje,

dasannamaňňataram thánam do některé z těchto deseti situací khippaméva nigaččhati rychle se dostane:

138. védanam pharusam džánim kruté a zničující pocity,

sarírassa ča bhédanam tělesné zranění [rozpad], garukam vápi ábádham těžké onemocnění

čittakkhépam vá pápune či pomatenost mysli ho stihnou,

139. rádžato vá upasaggam potíže u krále, abbhakkhánam vá dárunam strašné pomluvy,

parikkhajam vá ňátínam oddělení od příbuzných bhogánam vá pabhanguram či pozbytí majetku

140. athavássa agáráni nebo jeho domy aggi dahati pávako spálí plameny ohně

kájassa bhédá duppaňňo či se po rozpadu těla takový nemoudrý člověk nirajam sopapadždžati znovuzrodí v pekle

141. na naggačarijá na džatá na panká ani nahota, ani spletené vlasy, ani bláto,

nánásaká thandilasájiká vá ani odmítání jídla, ani spaní na holé zemi, radžo ča džallam ukkutikappadhánam ani prach a špína, ani dřepění na patách

sodhenti maččam avitinnakankham ne-očistí smrtelníka, který nepřekonal své po-chybnosti

142. alankato čepi samam čarejja kdo se třeba obléká zdobně, avšak má klidné

chování, santo danto nijato brahmačárí je mírný, zkrocený, má jistotu, vede čistý [svatý]

život sabbésu bhútésu nidhája dandam a vůči všem živým bytostem odložil hůl

[zbraň], so bráhmano so samano sa bhikkhu ten je vskutku bráhmanem, asketou, mni-

chem

143. hirínisedho puriso člověk ovládaný studem špatně jednat - koči lokasmim vidždžati kdo takový je k nalezení ve světě,

jo nindam apabodheti kdo chápe, co je to hanba, asso bhadro kasámiva [kdo je] jako ušlechtilý kůň [ovládaný] bičem?

144. asso jathá bhadro kasánivittho jako ušlechtilý kůň popohnaný bičem átápino samvegino bhavátha buďte horliví a obdaření pocitem naléhavosti,

158

saddhája síléna ča vírijéna ča důvěrou, ctností a energií, samádhiná dhammaviniččhajéna ča soustředěním a zkoumáním Dhammy,

sampannavidždžáčaraná patissatá obdařeni věděním, správným jednáním a uvě-doměním

džahissatha dukkhamidam anappakam opusťte toto nemalé utrpení

145. udakam hi najanti nettiká vodu rozvádějí zavlažovači usukárá namajanti tedžanam šípaři obrábějí ostří dárum namajanti taččhaká dřevo obrábějí tesaři

attánam damajanti subbatá sami sebe ovládají [krotí] ti, kdo jednají správně

Dp. XI. Džarávagga - 11. Díl: Stáří

146. ko nu háso kimánando jak se lze smát, jak se lze radovat, niččam padždžalité sati když toto vše je stále v plamenech,

andhakáréna onaddhá temnotou obklopeni padípam na gavessatha nebudete hledat světlo?

147. passa čittakatam bimbam pohleď na tuto myslí vytvořenou loutku,

arukájam samussitam navršenou hromadu neduhů áturam bahusankappam a nemocí, naplněnou myšlenkami, jessa natthi dhuvam thiti v níž není nic trvalého a stálého

148. paridžinnam idam rúpam zkáze podléhá toto tělo,

roganiddham pabhanguram křehké hnízdo nemocí, bhidždžati pútisandeho rozpadá se v hnijící změť,

maranantam hi džívitam když smrt ukončí jeho život

149. jánimáni apattháni [zbudou-li] jen tyto rozházené, alápúnéva sárade jako seschlé tykve kápotakáni atthíni vybělené kosti,

táni disvána ká rati? lze se při takovém pohledu radovat [ze života]?

150. atthínam nagaram katam z kostí je toto město postavené, mamsalohita lepanam masem a krví omítnuté, jattha džará ča mačču ča v něm stáří a smrt,

máno makkho ča ohito domýšlivost a pohrdavost jsou ukryté

151. džíranti vé rádžarathá sučittá zestárnou i královy pestře zbarvené vozy, atho sarírampi džaram upéti rovněž toto tělo dochází stárnutí,

159

sataňča dhammo no džaram upéti jen dobrá Dhamma stárnutí nedochází santo havé sabbhi pavédajanti a mírní [ctnostní] ji dávají poznat dobrým lidem

152. appassutájam puriso [v Dhammě] nepoučený člověk

balivaddova džírati stárne jako vůl, mamsáni tassa vaddhanti přibývá mu masa,

paňňá tassa na vaddhati ale moudrosti mu nepřibývá

153. anékadžáti samsáram nejedním zrozením v tomto koloběhu životů sandhávissam anibbisam prošel jsem, nenalézaje,

gahakárakam gavésanto stavitele tohoto domu hledaje, dukkhá džáti punappunam strastné je zrozování opětovné

154. gahakáraka ditthósi staviteli domu, nyní však jsi spatřen,

puna géham na káhasi znovu dům již nepostavíš, sabbá té phásuká bhaggá všechny krokve jsou zlámané,

gahakútam visankhitam hřeben domu je roztříštěn, visankháragatam čittam do nezformovaného stavu vstoupila mysl,

tanhánam khajamadždžhagá toužení dospělo k ukončení

155. ačaritvá brahmačarijam ti, kdo nežili čistým [svatým] životem aladdhá jobbane dhanam a nezískali v mládí duchovní bohatství,

džinnakoňčáva džhájanti chřadnou jako stará volavka khínamaččhe vá pallale u jezera bez ryb

156. ačaritvá brahmačarijam ti, kdo nežili čistým [svatým] životem

aladdhá jobbane dhanam a nezískali v mládí duchovní bohatství, senti čápátikhínáva leží jako zlomené luky

puránáni anutthunam a oplakávají staré časy

Dp. XII. Attavagga - 12. Díl: O sobě

157. attánam če pijam džaňňá kdo je sám sobě milý, rakkhejja nam surakkhitam nechť se opatruje, dobře opatruje,

tinnam aňňataram jámam ve všech třech obdobích života patidžaggejja pandito nechť nad sebou bdí ten, kdo je moudrý

158. attánaméva pathamam nejprve sám sebe

patírúpe nivesaje ať ustaví v tom, co je správné, athaňňamanusásejja pak teprve nechť poučuje druhé,

160

na kilissejja pandito nechť se [porušováním toho] nepošpiňuje ten, kdo je moud-rý

159. attánam če tathá kajirá kdo sám v sobě vyvinul to, jatháňňamanusásati v čem poučuje druhé,

sudanto vata dammetha ten je vskutku dobře zkrocený a zvládnutý, attá hi kira duddamo neboť sám sebe je vpravdě obtížné zvládnout

160. attá hi attano nátho každý je vskutku sám sobě ochráncem,

ko hi nátho paro sijá? kdo jiný by mu mohl být ochráncem? attanáva sudantena kdo sám sebe dobře zkrotí,

nátham labhati dullabham získává onu ochranu, jež je těžko získatelná

161. attanáva katam pápam zlo vykonané jím samým, attadžam attasambhavam zrozené z něj samého, vzešlé z něj samého,

abhimanthati dummedham rozdrtí hloupého člověka, vadžiram v,asmamajam manim tak jako diamant [rozdrtí] drahokam

162. jassa aččanta dussíljam ten, kdo je nadmíru nectnostný,

máluvá sálamiv,otthatam jako když popínavá rostlina dusí sálový strom, karoti so tatha,ttánam tak se chová sám k sobě,

jathá nam iččhatí diso jak by mu to přál jen jeho nepřítel

163. sukaráni asádhúni je snadné konat věci nedobré attano ahitáni ča a sobě samému neprospěšné,

jam ve hitaňča sádhuňča ale co je vpravdě prospěšné a dobré, tam ve parama dukkaram to je vpravdě nanejvýš obtížné konat

164. jo sásanam arahatam když učením zasloužilých,

arijánam dhammadžívinam ušlechtilých jedinců, kteří žijí podle Dhammy, patikkosati dummedho hloupý člověk pohrdá,

ditthim nissája pápikam opíraje se o zlé názory, phaláni katthakasséva tak jako plody bambusu,

attaghaňňája phallati přinese mu to plody sebezničení

165. attanáva katam pápam kdo sám koná zlo, attaná samkilissati sám sebe znečišťuje,

attaná akatam pápam kdo sám nekoná zlo, attanáva visudždžhati sám sebe očišťuje,

suddhí asuddhí paččattam čistým nebo nečistým se každý sám učiní, náňňo aňňam visódhajé nikdo někoho jiného očistit ne-může

166. attadattham paratthéna svůj vlastní cíl kvůli cílům druhých,

bahunápi na hápaje jakkoli velkým, neztrácej,

161

attadattham abhiňňája kdo přímo poznal svůj vlastní cíl, sadatthapasuto sijá nechť se zaměří právě na něj

Dp. XIII. Lókavagga - 13. Díl: Svět

167. hínam dhammam na sevejja nepraktikuj nízké věci, pamádéna na samvase nežij nedbale,

miččháditthim na sevejja nepraktikuj špatné názory na sijá lókavaddhano a nerozvíjej světskost

168. uttitthe nappamadždžejja vzchop se a buď dbalý, dhammam sučaritam čare žij správně podle Dhammy,

dhammačárí sukham seti kdo žije podle Dhammy spočívá šťastně, asmim lóke paramhi ča na tomto i na onom světě

169. dhammam čare sučaritam žij správně podle Dhammy,

na nam duččaritam čare nežij nesprávně, dhammačárí sukham seti kdo žije podle Dhammy spočívá šťastně,

asmim lóke paramhi ča na tomto i na onom světě

170. jathá bubbulakam passe nazírej ho jako bublinu, jathá passe maríčikam nazírej ho jako přelud,

évam lókam avekkhantam kdo takto nahlíží tento svět, maččurádžá na passati toho král smrti nespatří

171. etha passath,imam lókam pojď a pohleď na tento svět, čittam rádžarathúpamam ozdobený jako královský kočár,

jattha bálá visídanti kde pošetilí jsou ponořeni, natthi sango vidžánatam nejsou upoutáni vědoucí

172. jó ča pubbe pamadždžitvá kdo byl dříve nedbalý, paččhá so nappamadždžati ale později se stal dbalým,

somam lókam pabháséti ozáří tento svět abbhá muttóva čandimá jako z mraků vynořivší se měsíc

173. jassa pápam katam kammam kdo konal zlé činy,

kusaléna pithíjathi ale pak prospěšnými je odčinil, somam lókam pabháséti ozáří tento svět

abbhá muttóva čandimá jako z mraků vynořivší se měsíc

162

174. andhabhúto ajam lóko oslepený je tento svět, tanukettha vipassati jen málokdo je tu jasně vidoucí,

sakunto džálamuttova jako pták, jenž se vyprostil ze sítě, appo saggája gaččhati málokdo do nebeských světů odejde

175. hamsádiččapathe janti labutě létají cestou za sluncem,

ákáse janti iddhijá ti, kdo mají magické síly létají prostorem, níjanti dhírá lokamhá moudří však odlétají z tohoto světa,

džetvá máram saváhinim když přemohli Máru s jeho armádou

176. ékam dhammam atítassa této jedné věci nechávaje průchod, musávádissa džantuno člověk, který vědomě lže,

vitinnaparalókassa nedbaje onoho světa [po smrti], natthi pápam akárijam není pro něj zla, které by nevykonal

177. na ve kadarijá dévalókam vadžanti lakomci se do světa bohů ne-dostanou,

bálá have nappasamsanti dánam jelikož tito pošetilci neoceňují štědrost, dhíro ča dánam anumodamáno moudří se však ze štědrosti radují,

teneva so hóti sukhí parattha a tak budou štastní na onom světě [po smrti]

178. pathavjá ékaradždžéna než svrchovaně vládnout celé Zemi, saggassa gamanéna vá než vstoupit do nebeského světa,

sabbalókádhipaččéna než panovat celému světu [vesmíru], sótápattiphalam varam plody vstupu do proudu [Dhammy] jsou lepší [větší]

Dp. XIV. Buddhavagga - 14. Díl: Probuzený

179. jassa džitam návadžíjati jeho vítězství nemůže být překonáno, džitamassa no játi koči lóke jeho vítězství nemůže obsáhnout nikdo ve světě,

tam buddham anantagóčaram Probuzeného pastvou je nekonečnost, apadam kéna padéna nessatha? jakým způsobem bys ho mohl svést z cesty?

180. jassa džáliní visattiká jeho lepivá spleť

tanhá natthi kuhiňči netave toužení již nikdy nemůže svést, tam buddham anantagóčaram Probuzeného pastvou je nekonečnost,

apadam kéna padéna nessatha? jakým způsobem bys ho mohl svést z cesty?

181. je džhánapasutá dhírá moudří, kteří se věnují meditačnímu pohroužení nakkhamúpasame ratá a těší se z klidu odříkání,

dévápi tésam pihajanti i bohům jsou drazí,

163

sambuddhánam satímatam zcela probuzení a uvědom

182. kiččho manussa patilábho těžko lze získat lidské zrození, kiččham maččána džívitam těžký je život smrtelníků,

kiččham saddhamma savanam těžké je [mít možnost] vyslechnout pravou Dhammu,

kiččho buddhánam uppádo těžko je [možné zažít] vyvstání Probuzených

183. sabbapápassa akaranam nekonání žádného zla, kusalassa upasampadá provádění toho, co je prospěšné,

sačittaparijódapanam očišťování své mysli, étam buddhána sásanam to je učení Probuzených

184. khantí paramam tapo titikkhá vytrvalá trpělivost je nejvyšší askezí,

nibbánam paramam vadanti buddhá odpoutání je to nejvyšší, říkají Probuzení, na hi pabbadžito parúpaghátí není poutníkem ten, kdo škodí druhým, samano hóti param vihethajanto není asketou ten, kdo ubližije druhým

185. anúpavádo anúpagháto nemluvit urážlivě a neškodit, pátimokkhe ča samvaro ovládat se podle pravidel cvičení,

mattaňňutá ča bhattasmim být střídmý v jídle, pantam ča sajanásanam prodlévat v samotě adhičitte ča ájógo a oddávat se vyšší mysli,

étam buddhána sásanam to je učení Probuzených

186. na kahápana vassena ani deštěm zlaťáků titti kámésu vidždžati ne-lze dosáhnout ukojení smyslových požitků, appassádá dukhá kámá neradostné a strastné jsou smyslové požitky,

iti viňňája pandito to poznal moudrý

187. api dibbésu kámésu ani v nebeských smyslových požitcích ratim so nádhigaččhati potěšení nenalézá

tanhakkhajarato hóti ten, jehož potěšením je odstranění toužení: sammásambuddhasávako žák dokonale Probuzeného

188. bahum vé saranam janti mnozí útočiště hledají

pabbatáni vanáni ča v horách či v lesích, áráma rukkha četjáni v zahradách či stromových svatyních:

manussá bhajatadždžitá lidé strachem vyděšení

189. nétam khó saranam khémam to však nejsou útočiště bezpečná, nétam saranamuttamam to nejsou útočiště nejvyšší,

nétam saranamágamma ne ten, kdo k těmto útočištím jde, sabbadukkhá pamuččati od veškeré strasti se osvobodí

164

190. jó ča buddhaňča dhammaňča kdo však k Buddhovi, k Dhammě

sanghaňča saranam gató a k Sangze jako ke svému útočišti jde čattári arijasaččáni a čtyři ušlechtilé pravdy

sammappaňňája passati: se správným porozuměním vidí:

191. dukkham dukkhasamuppádam strast, vznikání strasti, dukkhassa ča atikkamam strasti překonání

arijam čatthangikam maggam a ušlechtilou osmičlennou stezku dukkhúpasamagáminam: k utišení strasti vedoucí:

192. étam khó saranam khémam to jsou útočiště bezpečná,

étam saranamuttamam to jsou útočiště nejvyšší, étam saranamágamma kdo k těmto útočištím jde,

sabbadukkhá pamuččati od veškeré strasti se osvobodí

193. dullabho purisádžaňňo je obtížné nalézt jedince obdařeného poznáním, na so sabattha džájati neboť se všude nerodí,

jattha so džájati dhíro kde se takový mudrc zrodí, tam kulam sukhamedhati té rodině se šťastně daří

194. sukho buddhánamuppádo šťastné je vyvstání Probuzených, sukhá saddhammadésaná šťastné je vykládání pravé Dhammy,

sukhá sanghassa sámaggí šťastný je soulad Sanghy, samaggánam tapo sukho šťastná je askeze těch, kdo jsou v souladu

195. púdžarahe púdžajato uctí-li někdo ty, kdo jsou úcty hodní,

buddhe jadi va sávake Probuzené nebo jejich žáky, papaňča samatikkante kteří překonali mentální rozbujelost

tinna sókapariddave a překročili trápení a naříkání,

196. te tádise púdžjato uctí-li ty, kdo jsou takoví, nibbute akutobhaje odpoutaní a oproštění od strachu,

nasakká puňňam sankhátum je nemožné spočítat jeho zásluhy, imettam iti kena či které jsou nezměrné

Dp. XV. Sukhavagga - 15. Díl: Štěstí

197. susukham vata dživáma velmi šťastně žijeme vérinésu avérino mezi nenávistnými bez nenávisti [zášti],

165

vérinésu manussésu mezi nenávistnými lidmi viharáma avérino prodléváme bez nenávisti

198. susukham vata dživáma velmi šťastně žijeme

áturésu anáturá mezi nemocnými bez nemocí, áturésu manussésu mezi nemocnými lidmi viharáma anáturá prodléváme bez nemocí

199. susukham vata dživáma velmi šťastně žijeme ussukésu anussuká mezi vzrušenými nevzrušeně,

ussukésu manussésu mezi vzrušenými lidmi viharáma anussuká prodléváme nevzrušeně

200. susukham vata dživáma velmi šťastně žijeme jésam no natthi kiňčanam my, kdo nic nemáme,

pítibhakkhá bhavissáma budeme se živit radostným nadšením dévá ábhassará jathá jako Zářící bohové

201. džjam véram pasavati vítězství plodí nenávist [zášť],

dukkham séti parádžito poražený žije strastně, upasanto sukham séti ten, kdo dosáhl míru, žije šťastně,

hitvá džajaparádžajam neboť odložil stranou vítězství i porážku

202. natthi rágasamo aggi není ohně, jež by se vyrovnal vášni, natthi dósasamo kali není hříchu, jež by se vyrovnal nenávisti,

natthi khandhasamá dukkhá není utrpení, jež by se vyrovnalo osobnostním sku-pinám,

natthi santiparam sukham není většího štěstí než je stav míru

203. džighaččhá paramá rogá nenasytnost je největší nemocí, sankhárá paramá dukhá formace jsou největším utrpením,

étam ňatvá jathábhútam pro toho, kdo toto poznal v souladu se skutečností, nibbánam paramam sukham je odpoutání [vyhasnutí] největším štěstím

204. árogjaparamá lábhá [mentální] zdraví je největším ziskem, santutthi paramam dhanam spokojenost je největším bohatstvím,

vissásaparamá ňátí důvěra [v Učení] je největším přítelem, nibbánam paramam sukham odpoutání [vyhasnutí] je největším štěstím

205. pavivékarasam pitvá kdo okusil chuť samoty

rasam upasamassa ča a chuť klidu, niddaro hóti nippápo oproštěn od bídy a zla,

dhammapíti rasam pibam zakouší chuť nadšení z Dhammy

166

206. sáhu dassanamarijánam je dobré vídat ušlechtilé, sanniváso sadá sukho pobývání s nimi je vždy šťastné,

adassanéna bálánam kdo nemusí vídat pošetilé, niččaméva sukhí sijá může být stále šťastný

207. bálasangatačárí hi kdo s pošetilci se stýká, díghamaddhána sóčati dlouhou dobu se trápí,

dukkho báléhi samváso strastná je pošetilců společnost amitténéva sabbadá jako nepřátelů - vždy,

dhíro ča sukhasamváso moudrých však šťastná je společnost ňátínamva samágamo jako s příbuznými setkání

208. tasmá hi dhíraňča paňňaňča bahussutaňča proto [následujte] moudrého, ro-

zumného a dobře poučeného, dhórajhasílam vatavantamarijam vytrvalého v ctnosti a ušlechtilého, dbalého

sých povinností, tam tádisam sappurisam sumédham takového moudrého člověka

bhadžetha nakkhatta patham va čandimá následujte, jako měsíc svou dráhu skrze souhvězdí

Dp. XVI. Pijavagga - 16. Díl: O tom, co je milé

209. ajóge juňdžamattánam kdo se oddává věcem, kterým by se neměl oddávat jógasmiňča ajódžajam a neoddává se věcem, kterým by se měl oddávat, attham hitvá pijaggáhí kdo opustí pravý cíl kvůli tomu, co je mu milé,

pihetattánujóginam bude závidět těm, kdo se oddávají svému cíli

210. má pijéhi samágaňčhi nespojuj se s tím, co je milé appijéhi kudáčanam ani s tím, co je nemilé,

pijánam adassanam dukkham je utrpení nevidět to, co je milé appijánaňča dassanam a vidět to, co je nemilé

211. tasmá pijam na kajirátha proto nechovej nic jako milé,

pijápájo hi pápako neboť je zlé ztratit něco milého, ganthá tésam na vidždžanti u toho již pouta nejsou k nalezení,

jésam natthi pijáppijam komu není nic milé ani nemilé

212. pijato džájatí sóko z toho, co je milé se rodí trápení, pijato džájatí bhajam z toho, co je milé se rodí strach,

pijato vippamuttassa kdo se oprostil od toho, co je milé,

167

natthi sóko kuto bhajam pro toho není trápení, natož strachu

213. pemato džájatí sóko z toho, co je drahé se rodí trápení, pemato džájatí bhajam z toho, co je drahé se rodí strach,

pemato vippamuttassa kdo se oprostil od toho, co je drahé, natthi sóko kuto bhajam pro toho není trápení, natož strachu

214. ratijá džájatí sóko z potěšení se rodí trápení,

ratijá džájatí bhajam z potěšení se rodí strach, ratijá vippamuttassa kdo se oprostil od potěšení,


215. kámato džájatí sóko ze smyslových požitků se rodí trápení, kámato džájatí bhajam ze smyslových požitků se rodí strach, kámato vippamuttassa kdo se oprostil od smyslových požitků, natthi sóko kuto bhajam pro toho není trápení, natož strachu

216. tanhája džájatí sóko z toužení se rodí trápení,

tanhája džájatí bhajam z toužení se rodí strach, tanhája vippamuttassa kdo se oprostil od toužení,


217. síladassanasampannam kdo je obdařen ctností a viděním, dhammattham saččavedinam je spravedlivý a zná pravdu,

attano kamma kubbánam kdo splnil svůj úkol, tam džano kurute pijam ten je lidem milý

218. čhandadžáto anakkháte v kom se zrodila touha po tom, co nelze popsat

manasá ča phuto sijá a dotkl se toho svou myslí, kámésu ča appatibaddhačitto koho mysl není spoutána smyslovými požitky,

uddhamsoto,ti vuččati o tom se říká, že pluje proti proudu

219. čirappavásim purisam když se člověk po dlouhé nepřítomnosti durato sotthimágatam šťastně vrátí z daleka domů,

ňátimittá suhadždžá ča jeho příbuzní, přátelé a druhové abhinandanti ságatam se radují z jeho návratu

220. tathéva katapuňňam,pi podobně toho, kdo konal záslužné skutky,

asmá lóká param gatam když odejde z tohoto světa na onen svět, puňňáni patiganhanti záslužné skutky ho uvítají,

pijam ňátim,va ágatam jako milého příbuzného, jenž se vrátil domů

168

Dp. XVII. Kodhavagga - 17. Díl: Hněv

221. kodham džahe vippadžahejja mánam zanech hněvu, úplně opusť domýšli-vost,

saňňodžanam sabbamatikkamejja a překonej všechna pouta, tam námarúpasmim asadždžamánam kdo nelpí na jménu-a-hmotě,

akiňčanam nánupatanti dukkha toho nepostihne žádná strast

222. jo ve uppatitam kodham kdo vzmáhající se hněv ratham bhantam va dháraje jako odbržděný povoz zastaví,

tam,aham sárathim brúmi toho nazývám vozatajem, rasmiggáho itaro džano ostatní jen drží otěže

223. akkodhéna džine kodham bezhněvností překonej hněv,

asádhum sádhuná džine nedobré dobrotou překonej, džine kadarijam dánéna překonej lakomce štědrostí

saččéna alikavádinam a pravdou lháře

224. saččam bháne na kudždžhejja mluv pravdu a nepodlehni zlobě, dadždžáppasmim,pi jáčito požádán daruj i z mála,

etéhi tíhi thánéhi skrze tyto tři věci gaččhe dévána santike dojdeš do společnosti bohů

225. ahimsaká je munajo mudrci, kteří zanechali ubližování

niččam kájéna samvutá a stále ovládají své tělo, te janti aččutam thánam dosáhnou neochvějného stavu, jattha gantvá na sočare kde dojdou oproštění od trápení

226. sadá džágaramánánam ti, kdo jsou vždy bdělí

ahorattánusikkhinam a cvičí se dnem i nocí, nibbánam adhimuttánam zaměřeni k odpoutání,

attham gaččhanti ásavá dojdou k ukončení zákalů

227. poránamétam atula i v dávných dobách, Atulo, nétam adždžatanám,iva nejen dnes,

nindanti tunhimásínam byli haněni ti, kdo nemluví, nindanti bahubháninam byli haněni ti, kdo mluví mnoho

mitbháninam,pi nindanti i ti, kdo mluví přiměřeně byli haněni, natthi lóke anindito není ve světě ten, kdo není haněn

228. na čáhu nača bhavissati nebyl a nebude

169

na četarahi vidždžhati ani nyní není k nalezení ékantam nindito poso ten, kdo by byl pouze haněn

ékantam vá pasamsito nebo pouze chválen

229. jaňče viňňu pasamsanti ale ti, kdo jsou inteligentní pochválí toho, anuvičča suve suve u koho den za dnem pozorují,

aččhiddavuttim medhávim že jeho jednání je bez poskvrny a je moudrý, paňňásílasamáhitam obdařený porozuměním, ctností a soustředěním

230. nekkham džambonadass,éva kdo je jako zlatý šperk, ko tam ninditum arahati jak by si mohl zasloužit hanu,

dévá pi tam pasamsanti i bohové ho chválí, bráhmuná,pi pasamsito ba i Brahmou je chválen

231. kájappakopam rakkhejja chraň se tělesného jednání v hněvu,

kájéna samvuto sijá buď vládcem svého těla, kájaduččaritam hitvá zanech špatného jednání tělem

kájéna sučaritam čare a praktikuj spránvé jednání tělem

232. váčípakopam rakkhejja chraň se mluvení v hněvu, váčája samvuto sijá buď vládcem své řeči,

váčíduččaritam hitvá zanech špatného jednání řečí váčája sučaritam čare a praktikuj spránvé jednání řečí

233. manopakopam rakkhejja chraň se myšlení v hněvu,

manasá samvuto sijá buď vládcem svého myšlení, manoduččaritam hitvá zanech špatného jednání myslí

manasá sučaritam čare a praktikuj spránvé jednání myslí

234. kájéna samvutá dhírá mudrci, kteří ovládají své tělo, atho váčája samvutá kteří ovládají svou řeč,

manasá samvutá dhírá mudrci, kteří ovládají svou mysl, te ve suparisamvutá ti se zcela a dokonale ovládají

Dp. XVIII. Malavagga - 18. Díl: Poskvrna

235. pandupaláso,va,dáni,si jsi nyní jako zežloutlý list, jamapurisá,pi ča tam upatthitá poslové smrti tě již očekávají,

ujjogamukhe ča titthasi stojíš u výchozí brány páthejjam,pi ča te na vidždžati a nemáš nic co by sis vzal na cestu

170

236. so karohi dípam attano proto si v sobě vytvoř ostrov

khippam vájama pandito bhava a rychle usiluj aby ses stal moudrým, niddhantamalo anangano zbavíš-li se poskvrn a nečistot,

dibbam arijabhúmim ehisi přijdeš do nebeské říše ušlechtilých

237. upanítavajo,ča,dání,si jsi nyní u konce života, sampajáto,si jamassa santike dospěl jsi do blízkosti smrti,

váso,pi ča te natthi antará není už pro tebe spočinutí páthejjam,pi ča te na vidždžati a nemáš nic co by sis vzal na cestu

238. so karohi dípam attano proto si v sobě vytvoř ostrov

khippam vájama pandito bhava a rychle usiluj aby ses stal moudrým, niddhantamalo anangano zbavíš-li se poskvrn a nečistot,

na puna džátidžaram upehisi nepůjdeš znovu vstříc zrození a stárnutí

239. anupubbéna medhávi nechť se moudrý postupně, thókathókam khane khane trošku po trošce, kousek po kousku

kammáro radžatasséva tak jako zlatník stříbro, niddhame malamattano zbavuje poskvrn

240. ajasá,va malam samutthitam jako rezavá skvrna vzniklá ze železa,

tadutthája tam,éva khádati sama toto železo stravuje, évam atidhonačárinam tak toho, kdo žije zhýrale

sakakammáni najanti duggatim jeho vlastní činy přivedou do bědných stavů

241. asadždžhájamalá mantá nerecitování je poskvrnou ústní tradice, anutthánamalá ghará netečnost je poskvrnou domácnosti, malam vannassa kosadždžam poskvrnou krásy je lenost,

pamádo rakkhato malam nedbalost je poskvrnou ochránce

242. malitthijá duččaritam ženu poskvrňuje špatné chování, maččheram dadato malam chamtivost je poskvrnou dárce,

malá ve pápaká dhammá zlé věci jsou poskvrnou asmim lóke paramhi ča na tomto i na onom světě

243. tato malá malataram avšak je ještě větší poskvrna než tyto poskvry,

avidždžá paramam malam nevědomost je největší poskvrnou, étam malam pahatvána této poskvrny se zbavte

nimmalá hotha bhikkhavo a budete bez poskvrny, mniši

244. sudžívam ahirikéna snadný život má nestoudník, kákasúréna dhamsiná který je chytrý jako vrána, pomlouvá druhé,

pakkhandiná pagabbhéna je úskočný a drzý [nadutý]

171

sankilitthéna džívitam a jeho živobytí je pošpiněné

245. hirímatá ča dudždžívam ten, kdo zná stud má však těžký život, niččam sučigavesiná kdo stále hledá jen čistotu,

alínén,appagabbhéna není líný ani drzý [nadutý], suddhádžívéna passatá jeho živobytí je čisté a je prozíravý

246. jó pánam atipátéti když zabíjí živé bytosti,

musávádam ča bhásati mluví lži, lóke adinnam ádijati bere ve světě to, co mu nebylo darováno,

paradáram ča gaččhati chodí za ženou druhého

247. surámérajapána ča a požívání opojných nápojů jó naro anujuňdžati když se člověk oddává,

idh,évam éso lókasmim již zde, v tomto světě, si múlam khanti attano vykopává svůj vlastní kořen

248. évam bho purisa džánáhi toto milý člověče poznej:

pápadhammá asaňňatá zlé stavy postihnou neukázněného, má tam lóbho adhammo ča proto nedopusť aby tě chtivost a špatnost čiram dukkhája randhajum na dlouhou dobu stáhly do utrpení

249. dadáti ve jathásaddham podle své víry dávají

jathá pasádanam džano lidé, podle své důvěry, tattha jo manku bhavati kdo by se zde rmoutil

parésam pánabhódžane kvůli jídlu a pití, jež dostali ostatní, na so divá vá rattim vá ani ve dne, ani v noci,

samádhim adhigaččhati soustředění ne-dosáhne

250. jassa č,étam samuččhinnam kdo však takové [myšlenky] vymýtil, múlaghaččam samúhatam vykořenil a zcela zavrhl,

sa ve divá vá rattim vá ať ve dne či v noci, samádhim adhigaččhati soustředění dosáhne

251. natthi rágasamo aggi není ohně, jež by se vyrovnal vášni,

natthi dósasamo gaho není posedlosti, jež by se vyrovnala nenávisti, natthi móhasamam džálam není sítě [pasti], jež by se vyrovnala zaslepenosti,

natthi tanhásamá nadí není proudu, jež by se vyrovnal toužení

252. sudassam vadždžam aňňésam snadné je vidět chyby druhých, attano pana duddasam vlastní však těžké je vidět,

parésam hi so vadždžáni druhých chyby jsou ópunáti jathá bhusam probírány jako plevy, attano pana čhádéti vlastní však skrývány,

172

kalimva kitavá satho jako svůj hřích zapírá podvodník

253. paravadždžánupassissa kdo vidí jen chyby druhých niččam udždžhánasaňňino a neustále vnímá jejich provinění,

ásavá tassa vaddhanti u toho zákaly jen narůstají, árá so ásavakkhajá je vzdálen odstranění zákalů

254. ákáse padam natthi [pravá] cesta není v prostoru,

samano natthi báhire [pravý] asketa není vně [nejeví se navenek], papaňčábhiratá padžá lidé si libují v mentální rozbujelosti,

nippapaňčá tathágatá Tathágatové jsou však prosti mentální rozbujelosti

255. ákáse padam natthi [pravá] cesta není v prostoru, samano natthi báhire [pravý] asketa není vně [nejeví se navenek],

sankhárá sassatá natthi [mentální] formace nejsou věčné, natthi buddhánamiňdžitam v Probuzených není rozrušenost

Dp. XIX. Dhammatthavagga - 19. Díl: Spravedlnost

256. na téna hóti dhammattho není spravedlivý ten, jén,attham sahasá naje kdo správnost neuváženě posuzuje, jó ča attham anattham ča co je správné a co je nesprávné -

ubho niččhejja pandito obojí by měl moudrý rozvážit

257. asáhaséna dhamména kdo uváženě, podle Dhammy saména najatí pare a nestranně vede druhé,

dhammassa gutto medháví ten je ochráncem Dhammy a [pravým] mudrcem, dhammattho,ti pavuččati ten je nazýván "spravedlivý"

258. na téna pandito hóti není moudrým ten,

jávatá bahu bhásati kdo toho mnoho namluví, khémí avérí abhajo kdo zajišťuje bezpečí, kdo je prost zášti a prost strachu,

pandito,ti pavuččati ten je nazýván "moudrý"

259. na távatá dhammadharo není držitelem Dhammy ten, jávatá bahu bhásati kdo toho mnoho namluví,

jó ča appampi sutvána kdo však třeba jen málo vyslechl, dhammam kájéna passati Dhammu však svým tělem uzřel,

sa vé dhammadharo hóti ten je držitelem Dhammy, jó dhammam nappamadždžati ten není nedbalý Dhammy

173

260. na téna théro hóti není Thérou [Starším] ten,

jén,assa palitam siro kdo má jen zšedlé vlasy na hlavě, paripakko vajo tassa někdo může být pokročilého věku,

moghadžinno,ti vuččati a [přesto] je nazýván "starý hlupák"

261. jamhi saččam ča dhammo ča kdo je však naplněn pravdou a Dhammou, ahimsá saňňamo damo je nenásilný, ukázněný a zkrocený,

sa ve vantamalo dhíro ten je mudrcem bez poskvrny, théro iti pavuččati ten je nazýván "Théra"

262. na vákkaranamatténa ani ozdobná mluva,

vannapokkharatája vá ani půvabný vzhled sádhurúpo naro hóti ne-dělají dobrého člověka,

issukí maččharí satho je-li závistivý, chamtivý a falešný

263. jassa č,étam samuččhinnam kdo však takové [vlastnosti] vymýtil, múlaghaččam samúhatam vykořenil a zcela zavrhl,

sa vantadóso medhávi ten je mudrcem, jenž zanechal nenávisti, sádhurúpo,ti vuččati ten je nazýván "dobrý člověk"

264. na mundakéna samano kdo má jen oholenou hlavu není asketou,

abbato alikam bhanam nedbá-li etických zásad a mluví falešně, iččhálóbhasamápanno kdo je obdařen žádostmi a chtivostí,

samano kim bhavissati jak by mohl být asketou?

265. jó ča saméti pápáni kdo však v sobě utišil zlé vlastnosti, anum thuláni sabbaso ať malé či velké, všechny samitattá hi pápánam zlé vlastnosti kdo utišil, samano,ti pavuččati ten je nazýván "asketa"

266. na téna bhikkhu hóti není mnichem ten,

jávatá bhikkhate pare kdo jen žije z almužních darů ostatních, vissam dhammam samádája kdo praktikuje odporné věci,

bhikkhu hóti na távatá ten vůbec není mnichem

267. jó,dha puňňaňča pápaňča kdo se však nad dobro i zlo báhetvá brahmačarijavá povznesl čistým životem sankhája lóke čarati a kráčí světem s rozvahou, sa ve bhikkhú,ti vuččati ten je nazýván "mnich"

268. na monéna muní hóti ten, kdo jen mlčí není mudrcem

múlharúpo aviddasu je-li pošetilý a nevědoucí, jó ča tulam,va paggajha kdo však jako na vahách považuje

174

varamádája pandito a vybírá to nejlepší, ten je moudrý

269. pápáni parivadždžéti kdo se vyvaruje zlých činů, sa muní téna so muní ten je mudrcem, proto je mudrcem,

jó munáti ubho lóke kdo zná oba světy, muní téna pavuččati ten je nazýván "mudrc"

270. na téna arijo hóti není ušlechtilým ten,

jéna pánáni himsati kdo živým bytostem ubližuje, ahimsá sabbapánánam kdo neubližuje žádným živým bytostem,

arijo,ti pavuččati ten je nazýván "ušlechtilý"

271. na sílabbatamatténa ne[mysli si], že když jsi dbal etických zásad báhusaččéna vá puna a mnoho studoval

athavá samádhilábhéna či získal soustředění vivičča sajanéna vá: nebo pobýval v odloučení:

272. phusámi nekkhammasukham "dospěl jsem k blaženosti odříkání,

aputhudždžanasevitam kterou neprožívají obyčejní světští lidé" - bhikkhu vissásamápádi tuto důvěru v sobě ne-chovej, mnichu, appatto ásavakkhajam dokud jsi nedosáhl odstranění zákalů

Dp. XX. Maggavagga - 20. Díl: Stezka

273. maggán,atthangiko settho ze stezek osmičlenná je nejlepší, saččánam čaturo padá z pravd čtyři pravdy,

virágo settho dhammánam bezvášnivost je nejlepší z věcí [ze stavů], dipadánaňča čakkhumá z dvounohých bytostí ten, kdo je vidoucí

274. éso,va maggo natth,aňňo jen toto je stezka a není jiné

dassanassa visuddhijá k očištění vidění, étamhi tumhé patipadždžatha po ní postupujte

márass,étam pamóhanam a Máru oslepíte

275. étamhi tumhe patipanná budete-li po ní postupovat, dukkhass,antam karissatha učiníte konec strasti,

akkheto ve majá maggo ukazuji tuto stezku, aňňája sallasanthanam když jsem konečně poznal, jak vytrhnout šíp [strasti]

276. tumhéhi kiččam átappam vy sami musíte vyvinout horlivost,

175

akkhátáro tathágatá pouze ukazatelé cesty jsou Tathágatové, patipanná pamokkhanti ti, kdo postupují po stezce se osvobodí -

džhájino márabandhaná dlící v meditačním pohroužení - z Márových pout

277. sabbé sankhárá aniččá,ti všechny formace jsou nestálé, jadá paňňája passati když to někdo moudře nahlédne,

atha nibbindati dukkhe tak se odvrátí od utrpení, ésa maggo visuddhijá to je stezka k očištění

278. sabbé sankhárá dukkhá,ti všechny formace jsou strastné,

jadá paňňája passati když to někdo moudře nahlédne, atha nibbindati dukkhe tak se odvrátí od utrpení,

ésa maggo visuddhijá to je stezka k očištění

279. sabbé dhammá anattá,ti všechny věci [stavy] jsou ne-já, jadá paňňája passati když to někdo moudře nahlédne,

atha nibbindati dukkhe tak se odvrátí od utrpení, ésa maggo visuddhijá to je stezka k očištění

280. utthánakálamhi anutthaháno kdo neusiluje, když je čas k úsilí,

juvá balí álasijam upéto jsa mladý a silný se oddává letargii, samsanna sankappamano kusíto místo aby byl rozhodné mysli, jsa líný

paňňája maggam alaso na vindati a letargický, stezku moudrosti nenalezne

281. váčánurakkhí manasá susamvuto kdo hlídá svou řeč a dobře ovládá svou mysl,

kájéna ča akusalam na kajirá nechť ani tělesně neprospěšný čin nevykoná, été tajo kammapathe visodhaje nechť tyto tři cesty činu očistí

árádhaje maggam isippaveditam a vzbudí v sobě stezku, hlásanou zřeci

282. jógá ve džájatí bhúri z oddanosti se rodí vědění, ajógá bhúrisankhajo bez oddanosti vědění zaniká,

étam dvedhá patham ňatvá tyto dvě cesty pochopiv - bhavája vibhavája ča rozvoj a úpadek,

tathattánam nivesejja měl by se člověk zařídit tak, jathá bhúri pavaddhati aby jeho vědění vzrůstalo

283. vanam čhindatha má rukkham celý les [žádostí] pokácejte, nejen nějaký

strom, vanto džájati bhajam z tohoto lesa se rodí strach,

čhetvá vanaňča vanatham ča když vymýtíte celý les i s podrostem, nibbaná hotha bhikkhavo budete, mniši, odpoutaní [vyhaslí]

284. jávam hi vanatho na čhidždžati dokud není vymýcen i podrost [žádostí] -

176

anumatto,pi narassa nárisu byť nepatrný - muže po ženě, patibaddhamano,va távo so jeho mysl je k ní připoutaná

vaččho khírapako,va mátari jako mléko sající tele ke své matce

285. uččhinda sinehamattano vymyť sebelásku, kumudam sáradikam,va pániná jako bys na podzim vytrhl lilii,

santimaggaméva brúhaja rozviň tuto stezku k míru nibbánam sugaténa desitam a k odpoutání [vyhasnutí], kterou vykládá Blažený

286. "idha vassam vassissámi "zde strávím dobu dešťů,

idha hemantagimhisu" zde zimu, zde léto" - iti bálo vičintéti tak uvažuje pošetilec,

antarájam na budždžhati který nechápe nebezpečí

287. tam puttapasusammattam kdo je opojen svými potomky a majetkem, bjásattamanasam naram člověk s ulpívající myslí,

suttam gámam mahógho,va jako na spící vesnici velká povodeň , mačču ádája gaččhati tak na něj přijde a uchvátí ho smrt

288. na santi puttá tánája ani synové nejsou ochranou,

na pitá na,pi bandhavá ani otec či jiní blízcí, antakená,dhipannassa koho uchopí ukončitel životů, natthi ňátísu tánatá nemá již ochrany u příbuzných

289. étamatthavasam ňatvá pochopiv tento určující smysl,

pandito sílasamvuto moudrý a ctností střežený člověk, nibbánagamanam maggam stezku vedoucí k odpoutání [vyhasnutí]

khippaméva visodhaje nechť rychle očistí

Dp. XXI. Pakinnakavagga - 21. Díl: Různé

290. mattá sukhapariččágá je-li možné opuštěním omezeného štěstí passe če vipulam sukham spatřit rozsáhlé štěstí,

čaje mattásukham dhíro pak moudrý opustí omezené štěstí sampassam vipulam sukham aby spatřil rozsáhlé štěstí

291. paradukkhúpadánéna kdo způsobuje ostatním utrpení,

attano sukham iččhati v touze po vlastním štěstí, vérasamsaggasamsattho zaplete se do spleti nenávisti

vérá so na parimuččati a z této nenávisti [zášti] se nevyprostí

177

292. jam hi kiččam tadapaviddham ti, kdo odmítají to, co by měli dělat

akiččam pana kajirati a dělají to, co by neměli dělat - unnalánam pamattánam drzí a nedbalí -

tésa,m vaddhanti ásavá u těch zákaly jen narůstají

293. jésaň ča susamáraddhá ale ti, kdo jsou správně upevnění, niččam kájagatá sati stále si uvědomují tělo,

akiččam te na sevanti neprovádějí to, co by neměli kičče sátaččakárino a vytrvale konají to, co by měli,

satánam sampadžánánam uvědomělí a jasně chápající - attham gaččhanti ásavá ti dojdou k ukončení zákalů

294. mátaram pitaram hantvá když zabil matku [žádostivost] a otce [klam "já"], rádžáno dvé ča khattije dva bojovné krále [víru ve věčnou existenci a víru v úpl-

ný zánik], rattham sánučaram hantvá a zničil království a jeho poddané [šest smyslových

základen a vášeň], anígho játi bráhmano putuje bráhman prost strázně

295. mátaram pitaram hantvá když zabil matku [žádostivost] a otce [klam "já"], rádžáno dvé ča sotthije dva učené krále [víru ve věčnou existenci a víru v úplný

zánik], vejjagghapaňčamam hantvá když zabil pětici tygrů [pět mentálních překážek],

anígho játi bráhmano putuje bráhman prost strázně

296. suppabuddham pabudždžhanti jsou probuzení, zcela probuzení - sadá gótamasávaká vždy - Gótamovi žáci, jésam divá ča ratto ča kteří si dnem i nocí

niččam buddhagatá sati stále uvědomují [připomínají] Buddhu


niččam dhammagatá sati stále uvědomují Dhammu


niččam sanghagatá sati stále uvědomují Sanghu


178

niččam kájagatá sati stále uvědomují tělo

300. suppabuddham pabudždžhanti jsou probuzení, zcela probuzení - sadá gótamasávaká vždy - Gótamovi žáci,

jésam divá ča ratto ča kteří dnem i nocí ahimsája rato mano těší svou mysl neubližováním

301. suppabuddham pabudždžhanti jsou probuzení, zcela probuzení -

sadá gótamasávaká vždy - Gótamovi žáci, jésam divá ča ratto ča kteří dnem i nocí

bhávanája rato mano těší svou mysl [meditačním] rozvíjením

302. duppabadždžam durabhiramam je těžké odejít do bezdomoví a nalézt v tom uspokojení,

durávásá ghará dukhá těžký a strastný je život hospodáře, dukkho,samánasamváso strastné je pobývání mezi cizími lidmi, dukkhánupatitaddhagu poutník [životy] je stále stíhán strastmi, tasmá na č,addhagu sijá proto nebuďte jen poutníky [životy],

na ča dukkhánupatito sijá nedejte se stále stíhat strastmi

303. saddho síléna sampanno kdo je obdařen důvěrou a ctností, jasobhogasamappito dosáhne slávy a bohatství,

jam jam padésam bhadžati kamkoli přijde, tattha tatth,éva púdžito tam bude poctěn

304. dure santo pakásenti kdo je naplněný mírem, šíří jas již z dálky,

himavanto,va pabbato jako zasněžený vrcholek, asant,ettha na dissanti nemírný [nectnostný] však není zřetelný ani z blízka,

rattikhittá jathá sará jako šíp vystřelený v noci

305. ékásanam ékasejjam kdo sám usedá a sám uléhá, éko čaram atandito sám se prochází a není pohodlný [líný],

éko damajam attánam kdo sám sebe krotí [ovládá], vanante ramito sijá bude spokojený v lesích

Dp. XXII. Nirajavagga - 22. Díl: Peklo

306. abhútavádí nirajam upéti ti, kdo říkají nepravdu [lžou] odcházejí do pekla, jo vápi katvá na karom iti čá,ha stejně jako ti, kdo něco udělají a říkají: "neudělal

jsem to" [zapírají],

179

ubho,pi te pečča samá bhavanti oba si po smrti budou rovni - nihínakammá manudžá parattha na onom světě - tito lidé nízkého konání

307. kásávakanthá bahavo mnozí z těch, kdo se oděli oranžovým rouchem

pápadhammá asaňňatá mají zlou povahu a jsou neukáznění, pápá pápehi kammehi tito zlí se díky svým zlým činům

nirajam te upapadždžare znovuzrodí v pekle

308. sejjo ajogulo bhutto lepší je spolknout železnou kouli, tattho aggisikhu,pamo rozžhavenou jako planoucí oheň, jaňče bhuňdžejja dussílo než takto pojídat nectnostně

ratthapindam asaňňato a neukázněně almužní jídlo kraje

309. čattári thánáni naro pamatto do čtyř stavů nedbalý muž, ápadždžati paradárúpaséví který svádí ženu druhého upadne:

apuňňalábham na nikámasejjam nahromadění viny [hříchu], neklidný spánek, nindam tatíjam nirajam čatuttham zatřetí hanlivá pověst a začtvrté peklo

310. apuňňalábho ča gatí ča pápiká kromě nahromadění viny [hříchu] a zlého

budoucího stavu bhítassa bhítája ratí ča thokiká jsou oba vystrašení i během krátké doby potěšení,

rádžá ča dandam garukam paneti neboť i král za to uvaluje těžký trest, tasmá naro paradáram na seve proto by muž neměl svádět ženu druhého

311. kuso jathá duggahito jako ostrá tráva, je-li špatně uchopena,

hattham évánukantati tu ruku pořeže, sámaňňam dupparámattham tak i špatně pojímaný asketický život

nirajájú,pakaddhati tě svrhne do pekla

312. jam kiňči sithilam kammam nějaký ledabyle vykonaný čin, sankilitthaňča jam vatam nějaký nečistý zvyk

sankassaram brahmačarijam nebo pochybně vedený svatý život na tam hóti mahapphalam nepřinese velké plody

313. kajirá če kajiráth,étam co je třeba vykonat, to konejte

dalham étam parakkame upevněně a usilovně, sithilo hi paribbádžo neboť ledabylý odchod do bezdomoví

bhijjo ákirate radžam zvedá nejvíce prachu

314. akatam dukkatam sejjo je lepší nevykonat špatný čin, paččhá tappati dukkatam neboť špatný čin [tě] poté spálí,

kataň ča sukatam sejjo lepší je vykonat dobrý čin, jam katvá nánutappati neboť ten [tě] nespálí

180

315. nagaram jathá paččantam jako město na hranici země guttam santarabáhiram je střeženo uvnitř i zvenku, évam gópétha attánam tak i vy střežte sami sebe, khano vé má upaččagá ani okamžik nepropásněte,

khanátítá hi sóčanti ti, kdo na okamžik poleví, se pak trápí, nirajamhi samappitá když do pekla se dostanou

316. aladždžitáje ladždžanti ti, kdo se hanbí za to, co hanebné není

ladždžitáje na ladždžare a nehanbí se za to, co hanebné je, miččháditthisamádáná přijímají špatné názory,

sattá gaččhanti duggatim tyto bytosti kráčí do bědných stavů

317. abhaje bhajadassino ti, kdo vidí nebezpečí v tom, co nebezpečné není bhaje čá,bhajadassino a nevidí nebezpečí v tom, co nebezpečné je,

miččháditthisamádáná přijímají špatné názory, sattá gaččhanti duggatim tyto bytosti kráčí do bědných stavů

318. avadždže vadždžadassino ti, kdo vidí chybu v tom, co chybou není

vadždže čá,vadždžadassino a nevidí chybu v tom, co chybou je, miččháditthisamádáná přijímají špatné názory,

sattá gaččhanti duggatim tyto bytosti kráčí do bědných stavů

319. vadždžaň ča vadždžato ňatvá avšak ti, kdo rozpoznají chybu jakožto chybu avadždžaň ča avadždžato a bezchybnost jakožto bezchybnost,

sammáditthisamádáná přijímají správné názory, sattá gaččhanti suggatim tyto bytosti kráčí do šťastných stavů

Dp. XXIII . Nágavagga - 23. Díl: Nága [Slon]

320. aham nágo,va sangáme tak jako slon v bitvě čápáto patitam saram z luku vystřelený šíp - ativákjam titikkhissam je třeba snášet urážky,

dussílo hi bahudždžano neboť mnoho lidí je nectnostných

321. dantam najanti samitim zkrocený [slon] je voděn i ve shromáždění, dantam rádžá,bhirúhati na zkroceného [slona] usedne i král,

danto settho manussesu i mezi lidmi je nejlepší ten, kdo je zkrocený, jo,tivákjam titikkhati kdo umí snášet urážky

322. varam assatará dantá je skvělé [umět] zkrotit muly,

181

ádžáníjá ča sindhavá ušlechtilé sindhské koně kuňdžará ča mahánágá či statné velké slony,

attadanto tato varam skvělejší je však [umět] zkrotit sám sebe

323. nahi etéhi jánéhi neboť nelze na žádném z těchto prostředků gaččhejja agatam disam dojít do onoho kraje, kam noha nevkročí,

jathá,ttaná sudanténa kam jen ten, kdo sám sebe dobře zkrotil, danto danténa gaččhati skrze své zkrocení dojde

324. dhanapálako náma kuňdžaro Dhanapálako, slona,

katukappabhedano dunnivárajo který je v době říje, je těžké udržet, baddho kabalam na bhuňdžati je-li upoután, nepožije ani sousta, sumarati nágavanassa kuňdžaro vzpomíná na sloní les a na slony

325. middhí jadá hóti mahagghaso ča kdo je malátný, přejídá se

niddájitá samparivattasájí a ospale se povaluje mahávaráho,va nivápaputtho jako velký vepř na krmníku -

punappunam gabbhamupéti mando takový tupec vstupuje do lůna znovu a znovu

326. idam pure čittamačárí čárikam dříve se tato toulavá mysl zatoulala je,niččhakam jatthakámam jathásukham kamkoli se jí zachtělo, kdekoli jí bylo

libo a příjemno, tadadždža,ham niggahessámi jóniso ode dneška ji však budu důkladně držet na

uzdě, hatthippabhinnam vija ankusaggaho tak jako chomout drží slona v říji

327. appamádaratá hotha radujte se z dbalosti,

sačittam anurakkhatha a dobře chraňte svou mysl, duggá uddharath,attánam pozvedněte se z blátivé cesty

panke sattho,va kuňdžaro jako slon z bahna do něhož zapadl

328. sače labhetha nipakam sahájam jestliže získáš bystrého přítele, saddhim čaram sádhuviháridhíram souputníka, který má dobré chování a je pro-

zíravý, abhibhujja sabbáni parissajáni pak, překonávaje všechna nebezpečí,

čarejja ten,attamano satímá putuj s ním, s potěšenou a uvědomělou myslí

329. no če labhetha nipakam sahájam jestliže nezískáš bystrého přítele, saddhim čaram sádhuviháridhíram souputníka, který má dobré chování a je pro-

zíravý, rádžá,va rattham vidžitam pahája pak, jako král, který opouští své poražené krá-

lovství, éko čare mátang,araňňe,va nágo putuj sám, jako osamělý slon lesem Mátanga

182

330. ékassa čaritam sejjo putovat sám je lepší, natthi bále sahájatá není radno spolčovat se s pošetilci,

éko čare na ča pápání kajirá proto putuj sám, nekonaje zlo, appossukko mátang,araňňe,va nágo bezstarostný, jako osamělý slon lesem

Mátanga

331. atthamhi džátamhi sukhá sahájá ve vzniklé nouzi mít přátele je štěstím, tutthí sukkhá já itarítaréna spokojenost s jakýmikoliv potřebami je štěstím, puňňam sukham džívitasankhajamhi zásluhy na konci života jsou štěstím, sabbassa dukkhassa sukham pahánam opuštění veškeré strasti je štěstím

332. sukhá mattejjatá lóke štěstím ve světě je úcta k matce,

atho pettejjatá sukhá stejně tak úcta k otci je štěstím, sukhá sámaňňatá lóke štěstím ve světě je úcta k asketům,

atho brahmaňňatá sukhá stejně tak úcta k bráhmanům je štěstím

333. sukham jáva džará sílam štěstím je ctnostný život až do stáří, sukhá saddhá patitthitá štěstím je upevněná důvěra, sukho paňňája patilábho štěstím je nabytí moudrosti, pápánam akaranam sukham nekonání zla je štěstím

Dp. XXIV . Tanhávagga - 24. Díl: Toužení

334. manudžassa pamattačárino u člověka, který žije nedbale, tanhá vaddhati máluvá vija toužení vzrůstá jako popínavá rostlina,

so plavati huráhuram plave jen sem a tam [z života do života], phalam iččham,va vanasmim vánaro toužebně vyhledávaje plody, jako opice v

lese

335. jam ésá sahatí džammi koho přemůže toto hrubé tanhá lóke visattiká a lepivé toužení ve světě, soká tassa pavaddhanti u toho trápení narůstá abhivattham,va bíranam jako tráva po dešti

336. jo č,étam sahate džammim kdo však přemůže toto hrubé

tanham lóke duraččajam toužení ve světě, z něhož je těžké se vymanit, soká tamhá papatanti od toho trápení odpadne

udabindú,va pokkhará jako kapky vody z lotosového květu

337. tam vo vadámi bhaddam vo toto vám říkám: blaze vám,

183

jávant,ettha samágatá zde shromážděným, tanhája múlam khanatha kteří vytrhnete kořen svého toužení, usírattho,va bíranam tak jako sběrač vonných kořínků trávu,

má vo nalam,va soto,va nedopusťte aby vás - tak jako říční proud rákos - máro bhaňdži punappunam Mára lámal [ničil] znovu a znovu

338. jathá,pi múle anupaddave dalhe jako nepoškozený silný kořen čhinno,pi rukkho punar,éva rúhati uťatého stromu znovu vyroste,

évam,pi tanhánusaje anúhate tak ze sklonu k toužení, není-li vykořeněn, nibbattatí dukkham idam punappunam vyvstává toto utrpení, znovu a znovu

339. jassa čhattimsatí sotá u koho je šestatřicet proudů [smyslnosti]

manápassavaná bhusá vyvěrajících z toho, co je příjemné, mohutných, váhá vahanti dudditthim toho tento tok odplaví [do strastného stavu], tyto zhoub-

né názory sankappá ráganissitá a myšlenky [motivy] spočívající na vášni

340. savanti sabbadhí sotá tyto proudy tečou všude,

latá ubbhidždža titthati popínavé rostliny [vášně] vypučí, když se uchytí, taň ča disvá latam džátam vidíš-li jak se taková popínavá rostlina rodí,

múlam paňňája čhindatha její kořen moudře vytrhni

341. saritáni sinehitáni ča uvolněné a bez zábran sómanassáni bhavanti džantuno jsou lidské radosti,

te sátasitá sukhesino ti, kdo hledají štěstí v příjemnostech, te ve džátidžarúpagá nará vskutku tito lidé podléhají zrození a stárnutí

342. tasinája purakkhatá padžá touhu upřednostňující lidé

parisappanti saso,va bandhito se chvějí jako polapený zajíc, saňňodžanasangasattaká spoutáni a svázáni pouty,

dukkham upenti punappunam čirája přicházejí k utrpení, znovu a znovu, po dlouhou dobu

343. tasinája purakkhatá padžá touhu upřednostňující lidé

parisappanti saso,va bandhito se chvějí jako polapený zajíc, tasmá tasinam vinodaje proto by měl tuto touhu odstranit

bhikkhu ákankhí virágamattano mnich, který si přeje být oproštěn od vášně

344. jo nibbanatho vanádhimutto když vymítil podrost, ale zůstal obklopen lesem [žádostí],

vanamutto vanam,éva dhávati ač mohl být vysvobozen z lesa, znovu se do lesa vrací,

tam puggalam,éva passatha pohleď na tohoto člověka, mutto bandhanam,éva dhávati ač mohl být vysvobozen, znovu se ke svým pou-

184

tům vrací

345. na tam dalham bandhanamáhu dhírá není pevné pouto, říkají mudrcové, jadájasam dárudžam babbadžam ča které je ze železa, ze dřeva či z travních vlá-

ken, sárattarattá manikundalésu je to zalíbení v klenotech a špercích

puttésu dárésu ča já apekkhá a toužení po ženách a dětech [potomcích]

346. étam dalham bandhanamáhu dhírá pevné je to pouto, říkají mudrcové, ohárinam sithilam duppamuňčam které stahuje dolů, je poddajné a je těžké se

z něj vyprostit, étam,pi čhetvána paribbadžanti proto jej odetli a odešli do bezdomoví,

anapekkhino kámasukham pahája prosti toužení opustili příjemné smyslné požit-ky

347. je rágarattá,nupatanti sotam ti, kdo se radují z vášně, padají do jejího prou-du,

sajam katam makkatako,va džálam jako pavouk do sítě, kterou sám vyrobil, étam,pi čhetvána vadžanti dhírá proto ji mudrci odetli a odešli,

anapekkhino sabbadukkham pahája prosti toužení opustili veškerou strast

348. muňča pure muňča paččhato oprosti se od toho, co je před tebou i od toho, co je za tebou,

madždžhe muňča bhavassa páragú oprosti se i od toho, co je mezi tím a překroč bytí,

sabbattha vimuttamánaso s myslí od všeho osvobozenou na puna džátidžaram upehisi již nepůjdeš znovu vstříc zrození a stárnutí

349. vitakkapamathitassa džantuno u člověka s rozrušenými myšlenkami

tibbarágassa subhánupassino a silnou vášní, který nazírá jen [tělesnou] krásu, bhijjo tanhá pavaddhati velmi vzrůstá toužení,

ésa kho dalham karóti bandhanam jen si tím upevňuje pouta

350. vitakkúpasame ča jo rato kdo se však těší utišováním myšlenek, asubham bhávajati sadá sato a medituje nad [tělesnou] odporností, vždy uvědo-

mělý, ésa kho vjantikáhiti ten učiní konec,

ésa čheččhati márabandhanam ten odetne Márova pouta

351. nitthangato asantási kdo došel cíle a je beze strachu, vítatanho anangano prost toužení a bez poskvrny,

aččhindi bhavasalláni ten vytrhl šípy bytí antimo,jam samussajo a je vtělen naposledy

185

352. vítatanho anádáno kdo je prost toužení a bez lpění, niruttipadakovido je obeznámen s texty - akkharánam sannipátam se skladbu slov -

džaňňá pubbáparáni ča zná které předcházejí a které je následují, sa ve antimasáríro ten je vtělen naposledy,

mahápaňňo mahápuriso,ti vuččati o tom se říká, že je velký člověk s velkou moudrostí

353. sabbábhibhú sabbavidú,hamasmi všechno jsem přemohl, všechno jsem po-

znal, sabbésu dhammésu anúpalitto na žádných věcech [stavech] nelpím,

sabbaňdžaho tanhakkhaje vimutto všeho jsem zanechal a jsem osvobozen odstra-něním toužení:

sajam abhiňňája kam,uddisejjam sám jsem to přímo poznal, koho bych měl na-zvat svým učitelem?

354. sabbadánam dhammadánam džináti všechny dary předčí dar Dhammy,

sabbamrasam dhammaraso džináti všechny chutě předčí chuť Dhammy, sabbamratim dhammaratí džináti všechny radosti předčí radost z Dhammy,

tanhakkhajo sabbadukkham džináti odstranění toužení předčí všechno utrpení

355. hananti bhogá dummedham požitky [bohatství] ničí nemoudrého člověka, no ča páragavesino ne toho, kdo hledá druhý břeh,

bhogatanhája dummedho z touhy po požitcích [bohatství] nemoudrý člověk hanti aňňe,va attanam ničí ostatní i sebe

356. tinadósáni khettáni plevel ničí pole, rágadósá ajam padžá vášeň ničí tyto lidi,

tasmá hi vítarágésu proto - těm, kdo jsou prosti vášně - dinnam hóti mahapphalam dávání přináší velké plody

357. tinadósáni khettáni plevel ničí pole,

dósadósá ajam padžá nenávist ničí tyto lidi, tasmá hi vítadósésu proto - těm, kdo jsou prosti nenávisti -

dinnam hóti mahapphalam dávání přináší velké plody

358. tinadósáni khettáni plevel ničí pole, móhadósá ajam padžá zaslepenost ničí tyto lidi,

tasmá hi vítamóhésu proto - těm, kdo jsou prosti zaslepenosti - dinnam hóti mahapphalam dávání přináší velké plody

359. tinadósáni khettáni plevel ničí pole,

iččhádósá ajam padžá žádostivost ničí tyto lidi, tasmá hi vigatiččhésu proto - těm, kdo jsou prosti žádostivosti -

186

dinnam hóti mahapphalam dávání přináší velké plody

Dp. XXV. Bhikkhuvagga - 25. Díl: Mnich

360. čakkhuná samvaro sádhu ovládat své oko [zrak] je dobré, sádhu sotena samvaro je dobré ovládat své ucho [sluch], ghánéna samvaro sádhu ovládat svůj nos [čich] je dobré,

sádhu dživhája samvaro je dobré ovládat svůj jazyk [chuť]

361. kájéna samvaro sádhu ovládat své tělo je dobré, sádhu váčája samvaro je dobré ovládat svou řeč,

manasá samvaro sádhu ovládat svou mysl je dobré, sádhu sabbattha samvaro je dobré zcela se ovládat,

sabbattha samvuto bhikkhu zcela se kontrolující mnich sabbadukkhá pamuččati od veškeré strasti se osvobodí

362. hatthasaňňato pádasaňňato kdo ukázní své ruce, ukázní své nohy,

váčája saňňato saňňat,uttamo ukázní svou řeč, nanejvýš se ukázní - adždžhattarato samáhito v niterné radosti, soustředěný

éko santusito tamá,hu bhikkhum a spokojený v samotě - ten je nazýván mnichem

363. jo mukhasaňňato bhikkhu mnich, který ukázní svá ústa, mantabhání anuddhato recituje bez rozrušení [nepovýšeně]

attham dhammaň ča dípéti a objasňuje smysl Dhammy - madhuram tassa bhásitam sladká je jeho řeč

364. dhammárámo dhammárato Dhammou se těšící, z Dhammy se radující,

dhammam anuvičintajam Dhammu zkoumající, dhammam anussaram bhikkhu Dhammu si připomínající mnich

saddhammá na parihájati od dobré Dhammy neodpadne

365. salábham ná,timaňňejja nemysli na vlastní zisk, ná,ňňesam pihajam čare nežij v závisti vůči ostatním,

aňňesam pihajam bhikkhu mnich, který závidí ostatním, samádhim ná,dhigaččhati soustředění nedosáhne

366. appalábhópi če bhikkhu i když mnich nenabyl zisku,

salábham nátimaňňati na vlastní zisk nemyslí, tam vé dévá pasamsanti toho i bohové chválí,

suddhádžívim atanditam kdo žije čistě a nepolevuje v úsilí

187

367. sabbasó námarúpasmim jakékoli jméno-a-hmotu, jassa natthi mamájitam kdo nepovažuje za své vlastní,

asatá ča na sóčati a kvůli tomu, co není se netrápí, sa vé bhikkhú,ti vuččati ten je nazýván mnichem

368. mettávihárí jo bhikkhu v laskavosti prodlévající mnich, pasanno buddhasásané povznešený Buddhovým učením,

adhigaččhe padam santam: dosáhne stavu míru: sankhárúpasamam sukham štěstí utišení formací

369. siňča bhikkhu imam návam vyprázdni, mnichu, tento člun,

sittá te lahumessati prázdný pro tebe bude lehčí, čhetvá rágaň ča dósaň ča odetneš-li vášeň a nenávist,

tato nibbánamehisi dojdeš tím k odpoutání

370. paňča čhinde paňča džahe odetni pět [nižších pout], zanech pět [vyšších pout]

paňča č,uttari bhávaje a rozviň přednostně pět [řídících schopností], paňča sangátigo bhikkhu mnich, který překonal pět připoutaností

oghatinno,ti vuččati je nazýván "ten, kdo překročil záplavu"

371. džhája bhikkhu má ča pamádo cvič meditační pohroužení, mnichu, nebuď nedbalý,

má te kámagune bhamassu čittam nenech svou mysl potulovat u pramenů smysl-nosti,

má lóhagulam gilí pamatto nespolkni z nedbalosti tuto žhavou železnou kouli, má kandi dukkham idan,ti dajhamáno aby ses nespálil a nenaříkal: "to je utrpení"

372. natthi džhánam apaňňassa není meditační pohroužení u toho, kdo postrádá

moudrost, paňňá natthi adžhájato není moudrost u toho, kdo postrádá meditační pohrouže-

ní, jamhi džhánaň ča paňňá ča kdo je však obdařen meditačním pohroužením i

moudrostí, sa ve nibbánasantike ten je již v blízkosti odpoutání

373. suňňágáram pavitthassa do prázdného příbytku vstupuje

santačittassa bhikkhuno mnich, který má mysl naplněnou mírem, amánusí ratí hóti zakouší radost, kterou nezakouší obyčejní lidé,

sammá dhammam vipassato ten, kdo správně a jasně vidí Dhammu

374. jato jato sammasati kdo správně pozná [zakusí] jakým způsobem khandhánam udajabbajam osobnostní skupiny vznikají a zanikají,

188

labhati pítipámodždžam ten získá nadšení a radost, amatam tam vidžánatam neboť tím pozná bezsmrtný stav

375. tatrájam ádi bhavati toto jsou první kroky

idha paňňassa bhikkhuno moudrého mnicha, zde [v tomto učení]: indrijaguttí santutthí střežení svých smyslů a spokojenost,

pátimokkhe ča samvaro sebekontrola podle pravidel cvičení, mitte bhadžassu kaljáne sdružování se s dobrými přáteli, suddhádžíve atandite čistý život a nepolevování v úsilí,

376. patisantháravutijassa měl by mít přátelské zůsoby

áčárakusalo sijá a být zkušený v jednání, tato pámodždžabáhulo tím bude naplněn radostí dukkhassantam karissati a učiní konec utrpení

377. vassiká vija puppháni jako jasmín květů maddaváni pamuňčati uvadlých se zbavuje,

évam rágaň ča dósaň ča tak vášně a nenávisti vippamuňčetha bhikkhavo zcela se zbavte, mniši

378. santakájo santaváčo kdo má mírné [klidné] tělo a mírnou řeč,

santavá susamáhito je mírný a dobře soustředěný, vantalókámiso bhikkhu mnich, který opustil světské návnady,

upasanto,ti vuččati ten je nazýván "umírněný"

379. attaná čodaj,attánam sám sebe napravuj [napomínej], patimáse attam attaná sám sebe zkoumej,

so attagutto satimá když střeží sám sebe a je uvědomělý, sukham bhikkhu viháhisi bude mnich prodlévat blaženě

380. attá hi attano nátho každý je sám sobě ochráncem,

attá hi attano gati každý je sám sobě vůdcem, tasmá saňňamaj,attánam proto bys měl ukáznit sám sebe,

assam bhadram,va vánijo jako chovatel svého skvělého koně

381. pámodždžabahulo bhikkhu radostí naplněný mnich, pasanno buddhasásané povznešený Buddhovým učením,

adhigaččhe padam santam: dosáhne stavu míru: sankhárúpasamam sukham štěstí utišení formací

382. jó havé daharo bhikkhu když mladý mnich

juňdžati buddhasásané bojuje [usiluje] v Buddhově učení, sómam lókam pabháséti ozáří tento svět,

189

abbhá mutto,va čandimá jako z mraků vynořivší se měsíc

Dp. XXVI . Bráhmanavagga - 26. Díl: Bráhman

383. čhinda sotam parakkamma s odvahou odetni [zastav] proud [vznikání] káme panuda bráhmana a zavrhni smyslové požitky, bráhmane,

sankháránam khajam ňatvá s poznáním ukončení formací akataňňú,si bráhmana poznáš to, co je nestvořené, bráhmane

384. jadá dvajésu dhammésu když tyto dvě věci

páragú hóti bráhmano bráhman překročí, ath,assa sabbe samjogá pak všechna jeho pouta

attham gaččhanti džánato dojdou k ukončení - u toho, kdo je vědoucí

385. jassa páram apáram vá pro koho již onen svět ani tento svět, párápáram na vidždžati ani onen-i-tento svět neexistuje [není k nalezení],

vítaddaram visamjuttam je prostý úzkosti a zbavený pout, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

386. džhájim viradžamásínam kdo dlí bez poskvrn v meditačním pohroužení,

katakiččam anásavam kdo splnil svůj úkol a je prostý zákalů, uttamattham anuppattam kdo dosáhl nejvyššího cíle,

tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

387. divá tapati ádiččo slunce září ve dne, rattim ábháti čandimá měsíc svítí v noci,

sannaddho khattijo tapati bojovník září ve své zbroji, džhájí tapati bráhmano bráhman září v meditačním pohroužení,

atha sabbam ahorattim avšak po celý [každý] den i noc buddho tapati tedžasá září svým jasem Probuzený

388. báhitapápo,ti bráhmano "bráhman" proto, že se zbavil zla,

samačarijá samano,ti vuččati "asketa" proto je někdo nazýván, že žije správně, pabbádžaj,attano malam že opustil vlastní poskvrnění,

tasmá pabbadžito,ti vuččati proto je někdo nazýván "ten, kdo opustil [odešel]"

389. na bráhmanassa paharejja nechť nikdo neudeří bráhmana ná,ssa muňčetha bráhmano a bráhman nechť nepovolí svému hněvu,

dhí bráhmanassa hantáram hanba tomu, kdo napadne bráhmana, tato dhí jassa muňčati větší hanba, když ten povolí svému hněvu

190

390. na bráhmanass,etad,akiňči sejjo nic není pro bráhmana lepší

jadá nisedho manaso pijehi než pevně ovládaná mysl vůči tomu, co je milé, jato jato himsamáno nivattati a do jaké míry se odvrátí od ubližování,

tato tato sammatiméva dukkham do té míry se utiší jeho utrpení

391. jassa kájéna váčája kdo tělesně, slovně manasá natthi dukkatam a mentálně nekoná špatné skutky, samvutam tíhi thánehi ovládá se v těchto třech způsobech, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

392. jamhá dhammam vidžánejja od koho jsi byl poučen v Dhammě,

sammásambuddhadesitam vyložené dokonale Probuzeným, sakkaččam tam namassejja toho chovej v náležité úctě,

aggihuttam,va bráhmano jako bráhman obětní oheň

393. na džátáhi na gottena ani splétáním vlasů, ani rodem na džaččá hóti bráhmano ani zrozením se nikdo nestane bráhmanem,

jamhi saččaň ča dhammo ča v kom je však pravda a Dhamma, so sučí so ča bráhmano ten je čistým, ten je bráhmanem

394. kim te džátáhi dummedha k čemu je ti splétání vlasů, nemoudrý člověče,

kim te adžinasátijá k čemu je ti plášť z antilopí kůže?, abbhantaram te gahanam uvnitř jsi zamotaný,

báhiram parimadždžasi navenek uhlazený

395. pamsukúladharam džantum kdo se obléká do odhozených hadrů, kisam dhamanisanthatam je vyhublý až mu vystupují žíly

ékam vanasmim džhájantam a osamotě dlí v lesích v meditačním pohroužení, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

396. na čá,ham bráhmanam brúmi nenazývám někoho bráhmanem podle toho

jónidžam mattisambhavam z jakého lůna, z jaké matky se zrodil, bhóvádí náma so hóti nazýván ctěným učitelem [vykladačem]

sa če hóti sakiňčano je ten, kdo nic nemá - akiňčanam anádánam kdo na ničem nelpí,


397. sabbasaňňodžanam čhetvá kdo odetnul všechna pouta, jo ve na paritassati není rozrušený

sangátigam visamjuttam a je oproštěn od připoutanosti, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

398. čhetvá nandhim varattam ča kdo odetnul popruh a řemen,

191

sandámam sahanukkamam otěž a uzdu, ukkhittapaligham buddham odstranil závoru a je probuzený,


399. akkosam vadhabandham ča kdo napadení, rány i pouta aduttho jo titikkhati snáší prost zloby

khantíbalam baláníkam a jeho silou je síla trpělivosti, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

400. akkodhanam vatavantam kdo je prost hněvu a dbalý svých povinností,

sílavantam anussadam dbalý ctnosti a prost pýchy, dantam antimasáríram kdo je zkrocený a je vtělen naposledy,


401. vári pokkharapatte,va jako voda na lotosovém listě áragger,iva sásapo či hořčičné semínko na hrotu jehly,

jo na lippati kámésu kdo na smyslových požitcích neulpí, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

402. jo dukkhassa padžánáti kdo vzhledem k utrpení poznává, idh,éva khajamattano že ho právě zde, sám pro sebe ukončil,

pannabháram visamjuttam kdo odložil břemeno a je odpoután, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

403. gambhírapaňňam medhávim mudrce s hlubokou moudrostí,

maggámaggassa kovidam který rozezná co je stezka a co není stezka, uttama,ttham anuppattam který dosáhl nejvyššího cíle, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

404. asamsattham gahatthéhi kdo se nesdružuje s hospodáři

anágáréhi čú,bhajam ani s poutníky bez domova, anokasárim appiččham kdo žije v bezdomoví a má málo přání,


405. nidhája dandam bhútésu kdo zanechal násilí [odložil hůl] vůči živým bytos-tem,

tasésu thávarésu ča ať bázlivým či statečným, jo na hanti na ghátéti kdo nezabíjí ani nenavádí ostatní k zabíjení,


406. aviruddham viruddhésu kdo je prost nepřátelství mezi nepřáteli, attadandésu nibbutam mezi násilníky je umírněný [odpoutaný]

sádánésu anádánam a mezi ulpívajícími je prost lpění, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

192

407. jassa rágo ča dóso ča od koho vášeň i nenávist,

máno makkho ča pátito domýšlivost i pohrdavost odpadla sásapor,iva áraggá jako hořčičné semínko z hrotu jehly, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

408. akakkasam viňňápanim kdo ne-hrubá, poučná

giram saččam udíraje a pravdivá slova pronáší, jáje ná,bhisadže kaňči kdo nikoho neuráží,


409. jo,dha dígham va rassam vá kdo zde - ať dlouhé či krátké, anum thúlam subhásubham malé či velké, krásné či ošklivé -

lóke adinnam ná,dijati ve světě nebere nic nedarovaného, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

410. ásá jassa na vidždžanti u koho není k nalezení touha

asmim lóke paramhi ča po tomto světě či po onom světě [po smrti], nirásajam visamjuttam kdo je zbaven touhy a je odpoutaný,

tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmnem

411. jassálajá na vidždžanti u koho není k nalezení místo jeho lpění aňňája akathankathí a je prost pochybností díky konečnému poznání,

amatogadham anuppattam kdo dosáhl hlubiny bezsmrtnosti, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

412. jo,dha puňňaň ča pápaň ča kdo zde [v tomto světě] dobro i zlo,

ubho sangam upaččagá obě tato lpění překonal asókam viradžam suddham a je prost trápení, bez poskvrny, čistý,


413. čandam,va vimalam suddham kdo je jako měsíc, neposkvrněný a čistý, vippasannam anávilam čirý a klidný,

nandíbhavaparikkhínam kdo zcela odstranil zalíbení v bytí, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

414. jo imam palipatham duggam kdo tuto nebezpečnou a obtížnou cestu,

samsáram mohamaččagá koloběh životů a zaslepenost překonal, tinno páragato džhájí kdo překročil na druhý břeh a dlí v meditačním pohroužení,

anedžo akathankathí kdo je prost žádostí, prost pochybností, anupádája nibbuto odpoutaný skrze neulpívání,


415. jo,dha káme pahatvána kdo zde, opustiv smyslné požitky,

193

anágáro paribbadže odejde z domova do bezdomoví, kámabhavaparikkhínam kdo zcela ukončil [odstranil] smyslné bytí,


416. jo,dha tanham pahatvána kdo zde, opustiv toužení, anágáro paribbadže odejde z domova do bezdomoví,

tanhábhavaparikkhínam kdo zcela ukončil [odstranil] toužení po bytí, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

417. hitvá mánusakam jógam kdo opustil lidská pouta dibbam jógam upaččagá a překonal i pouta nebeská,

sabbajógavisamjuttam kdo je zbaven všech pout, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

418. hitvá ratim ča aratim ča kdo opustil libost i nelibost,

sítibhútam nirúpadhim kdo je vychladlý a prostý přivlastňování, sabbalókábhibhum víram kdo je hrdinou, jenž přemohl celý svět,


419. čutim jo védi sattánam kdo zná zanikání [odcházení] bytostí upapattim ča sabbaso a jejich znovuvyvstávání, v celistvosti,

asattam sugatam buddham kdo je bez lpění, blažený a probuzený, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

420. jassa gatim na džánati ten, jehož směr [místo určení] neznají

dévá gandhabbamánusá bohové, nebešťané ani lidé, khínásavam arahantam kdo je oproštěný od zákalů, zasloužilý,


421. jassa pure ča paččhá ča pro koho je minulost, budoucnost madždžhe ča natthi kiňčanam i to, co je mezi tím nicotou,

akiňčanam anádánam kdo na ničem nelpí, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

422. usabham pavaram víram kdo je vůdce a ušlechtilý hrdina,

mahésim vidžitávinam kdo je velkým zřecem, jenž nad vším zvítězil, anedžam nahátakam buddham kdo je prost žádostí, očištěný od zla a probuzený,


423. pubbénivásam jó védi kdo své dřívější životy poznal saggápájaňča passati a nebeské světy i místa utrpení uzřel,

atho džátikkhajam patto kdo ukončení zrozování dosáhl abhiňňávosito muni a je mudrcem s dokonalým přímým poznáním,

194

sabbavositavosánam kdo dovršil vše, co lze dovršit, tamaham brúmi bráhmanam toho nazývám bráhmanem

Konec sbírky Dhammapada


Udána Proslovy

Ud. 30. Lókavólókana-sutta - Pozorování světa

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Uruvéle, na břehu řeky Néraňdžary u kořene stromu Bódhi, nedlouho po svém probuzení. Tehdy Vznešený usedl na sedm dní do jedné polohy a zakoušel blaho osvobození. Pak, po těchto sedmi dnech, Vznešený vystoupil ze stavu soustředění a rozhlédl se po světě okem Pro-buzeného. Jak se rozhlížel po světě okem Probuzeného, Vznešený viděl bytosti trýzněné různými muky a sžírané různými horečnatými žádostmi zrozenými z váš-ně, nenávisti a zaslepenosti. Poté Vznešený, jsa si vědom významu oné chvíle, pronesl tento výrok:

Tento trýzněný svět je ve vleku doteků a nazývá chorobu svým Já. Jakkoli se o tom domýšlejí, je tomu vždy jinak.

Svět, jenž se vždy stává něčím jiným, lpí na bytí a je ve vleku bytí, přesto se však těší z bytí. Ale z čeho se těší, to přináší strach, a čeho se bojí, to je strast.

Tento svatý život je však veden za účelem úplného opuštění bytí.

Ti asketi a bráhmani, kteří prohlašovali, že vysvobození z bytí je možné skrze [ně-jaký zvláštní druh] bytí – nikdo z nich, pravím, se nevysvobodil z bytí. Ti asketi a bráhmani, kteří prohlašovali, že únik z bytí je možný skrze nebytí – nikdo z nich, pravím, neunikl z bytí. Tato strast vzniká v závislosti na přivlastňování. S vyhlaze-ním veškerého uchopování nevzniká žádná strast.

195

Pohleď na lidi v tomto světě, přemožené nevědomostí, jak vstoupili v bytí, radují se z bytí a nejsou [z něho] osvobozeni. Ať jsou jakékoli stavy bytí, kdekoli, všechny tyto stavy jsou nestálé, strastné a pomíjivé.

Kdo toto vidí s dokonalým porozuměním tak, jak to skutečně je, opustí toužení po bytí, ale netěší se z nebytí (vibhava). Vyhasnutí je vyhlazení veškerého toužení, úplné vymizení a ustání.

Takto vyhaslého mnicha, jenž nic neuchopuje, nečeká žádné další bytí. Mára je poražen, bitva je vyhrána: ten, kdo je „takový“, překonal všechny stavy bytí.

(Překlad Jakub Bartovský - Bhikkhu Gavésakó)

Itivuttaka Buddhova rčení

Iti. I. 1. Lóbha - Chtivost

Toto bylo řečeno Vznešeným, zasloužilým, a tak jsem slyšela:

„Jednu věc, mniši, opusťte a zaručím vám nenávrat (anágámitája). Kterou jednu věc? Chtivost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

Toto je smyslem toho, co řekl Vznešený. A vzhledem k tomu bylo dále řečeno:

„Tu chtivost, se kterou bytosti žádostivě kráčejí ke strastnému stavu (duggati), opouštějí ti, kdo jasně chápají (sammadaňňája) a jasně vidí (vipassino).

Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

Toto je rovněž smyslem toho, co řekl Vznešený, a tak jsem slyšela.

196

Iti. I. 2. Dósa - Nenávist

„Jednu věc, mniši, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Nenávist jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu nenávist, se kterou bytosti zlostně kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


Iti. I. 3. Móha - Zaslepenost

„Jednu věc, mniši, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Zaslepe-nost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu zaslepenost, se kterou bytosti zmateně kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


Iti. I. 4. Kódha - Hněv

„Jednu věc, mniši, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Hněv jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Ten hněv, se kterým bytosti rozhněvaně kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.

Když ho opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

Iti. I. 5. Makkha - Pohrdavost

„Jednu věc, mniši, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Pohrdavost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu pohrdavost, se kterou bytosti pohrdavě kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


197

Iti. I. 6. Mána - Domýšlivost

„Jednu věc, mniši, opusťte a zaručím vám nenávrat. Kterou jednu věc? Domýšli-vost jako jednu věc opusťte a zaručím vám nenávrat.“

„Tu domýšlivost, se kterou bytosti pyšně kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


Iti. I. 7. Sabbapariňňá - Úplné pochopení všeho

„Není-li, mniši, všechno plně poznáno a pochopeno, neztratí-li mysl vášeň a neo-pustí-li to, je nemožné ukončit strast. Je-li však všechno plně poznáno (abhidžá-nam) a pochopeno (paridžánam), ztratí-li mysl vášeň (virádžajam) a opustí-li to (padžaham), je možné ukončit strast (dukkhakkhajája).“

„Kdo zcela poznal všechno a není v něm vášeň vůbec po ničem, ten vskutku všechno pochopil a překonal tak veškerou strast (sabbadukkhamupač-

čagá).“

Iti. I. 8. Mánapariňňá - Úplné pochopení domýšlivosti

„Není-li, mniši, domýšlivost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však domýšlivost plně poznána a po-chopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné ukončit strast.“

„Bytosti domýšlivostí obdařené, domýšlivostí spoutané se radují z bytí.

Domýšlivost když nepronikají, vcházejí do opětovného bytí. Ti však, kdo domýšlivost opustili, jsou osvobozeni odstraněním domýšlivosti, přemohli pouta domýšlivosti (mánaganthábhibhuno) a překonali tak veškerou

strast.“

Iti. I. 9. Lóbhapariňňá - Úplné pochopení chtivosti

„Není-li, mniši, chtivost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neo-pustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však chtivost plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné ukončit strast.“

198

„Tu chtivost, se kterou bytosti žádostivě (luddháse) kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


Iti. I. 10. Dósapariňňá - Úplné pochopení nenávisti

„Není-li, mniši, nenávist plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neo-pustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však nenávist plně poznána a pochopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné ukončit strast.“

„Tu nenávist, se kterou bytosti zlostně (duttháse) kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


Iti. I. 11. Móhapariňňá - Úplné pochopení zaslepenosti

„Není-li, mniši, zaslepenost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však zaslepenost plně poznána a po-chopena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné ukončit strast.“

„Tu zaslepenost, se kterou bytosti zmateně (múlháse) kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.


Iti. I. 12. Kódhapariňňá - Úplné pochopení hněvu

„Není-li, mniši, hněv plně poznán a pochopen, neztratí-li mysl vášeň a neopustí-li ho, je nemožné ukončit strast. Je-li však hněv plně poznán a pochopen, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ho, je možné ukončit strast.

“ „Ten hněv, se kterým bytosti rozhněvaně (kuddháse) kráčejí ke strastnému stavu, opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí.

Když ho opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

Iti. I. 13. Makkhapari ňňá - Úplné pochopení pohrdavosti

„Není-li, mniši, pohrdavost plně poznána a pochopena, neztratí-li mysl vášeň a ne-opustí-li ji, je nemožné ukončit strast. Je-li však pohrdavost plně poznána a pocho-pena, ztratí-li mysl vášeň a opustí-li ji, je možné ukončit strast.“

199

„Tu pohrdavost, se kterou bytosti pohrdavě (makkháse) kráčejí ke strastnému sta-vu,

opouštějí ti, kdo jasně chápají a jasně vidí. Když ji opustili, nepřicházejí již nikdy více na tento svět.“

Iti. I. 14. Avidždžánívarana - Překážka nevědomosti

„Neznám jinou takovou překážku, mniši, kterou jsou bytosti omezené (nivutá), a proto tak dlouhou dobu obíhají a putují [koloběhem životů], jako je překážka ne-vědomosti. Překážkou nevědomosti omezené, bytosti vskutku dlouhou dobu obíha-jí a putují [koloběhem životů].“

„Žádná jiná věc tak neomezuje bytosti, že putují ve dne v noci, jako uvězněnost zaslepeností (móhena ávutá).

Ti však, kdo zaslepenost opustili a masu temnoty (tamokhandham) tím roztříštili, již dále neputují, neboť příčina toho již v nich není k nalezení.“

Iti. I. 15. Tanhásamjódžana - Pouto toužení

„Neznám jiné takové pouto, mniši, kterým jsou bytosti spoutané (samjuttá), a pro-to tak dlouhou dobu obíhají a putují [koloběhem životů], jako je pouto toužení. Poutem toužení spoutané, bytosti vskutku dlouhou dobu obíhají a putují [kolobě-hem životů].“

„S toužením jako svým společníkem člověk dlouhou dobu putuje [koloběhem životů].

Ať v tomto stavu bytí či v jiném, z koloběhu putování nevyjde. Poznávaje toto nebezpečí, že s toužením vyvstává strast,

nechť mnich (bhikkhu) kráčí s uvědoměním (sato), bez toužení (vítatanho) a bez lpění (anádáno).“

Iti. I. 16. Pathama-sékha - Ten, kdo se cvičí (1.)

„U cvičícího se mnicha, mniši, který ještě nedosáhl svého cíle, nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti] (anuttaram jógakkhémam) co se týče vnitřních členů [fak-torů], neznám žádný jiný člen, který způsobuje tak mnoho užitku, jako je důkladná pozornost (jónisó manasikára). Mnich obdařený důkladnou pozorností opouští to, co je neprospěšné (akusalam), a rozvíjí to, co je prospěšné (kusalam).“

200

„Nic jiného není tak užitečné pro dosažení nejvyššího cíle jako důkladná pozornost coby vlastnost cvičícího se mnicha.

Důkladně snažící se mnich dosáhne ukončení strasti.“

Iti. I. 17. Dutija -sékha - Ten, kdo se cvičí (2.)

„U cvičícího se mnicha, mniši, který ještě nedosáhl svého cíle, nepřekonatelného vyproštění z jha [strasti], co se týče vnějších členů [faktorů], neznám žádný jiný člen, který způsobuje tak mnoho užitku, jako je ušlechtilé přátelství (kaljánamitta-tá). Mnich obdařený ušlechtilým přátelstvím opouští to, co je neprospěšné, a rozví-jí to, co je prospěšné.“

„Mnich, jenž má ušlechtilé přátele, zdvořilý (sappatisso) a uctivý (sagáravo), dělá-li to, co mu přátelé radí, s jasným pochopením (sampadžáno) a uvědoměním

(patissato), dosáhne krok za krokem odstranění všech pout (sabbasamjódžanakkhajam).“

Iti. I. 18. Sanghabhéda - Rozkol v Sangze

„Jedna věc, mniši, když se objeví ve světě, je ke škodě mnohých, k neštěstí mno-hých, k neprospěchu, škodě a neštěstí mnohých bytostí, bohů i lidí. Která jedna věc? Rozkol v Sangze. Když je Sangha rozštěpena, pře se jeden s druhým, uráží jeden druhého, spolčuje se jeden proti druhému, opouští jeden druhého. A tak ti, kterým schází důvěra, nezískají žádnou důvěru, a někteří z těch, kteří důvěru mají, změní svůj postoj.“

„Strádat v pekle po celý velevěk bude ten, kdo rozštěpil Sanghu. Radující se z nesvárů (vaggárámo), nespravedlivý (adhammattho), unikne mu

možnost vyproštění z jha [strasti]. Když rozštěpil Sanghu, jež byla v souladu,

bude se péct v pekle po celý velevěk (kappam).“

Iti. I. 19. Sanghasámaggí - Soulad v Sangze

„Jedna věc, mniši, když se objeví ve světě, je ku prospěchu mnohých, pro štěstí mnohých, k dobru, prospěchu a štěstí mnohých bytostí, bohů i lidí. Která jedna věc? Soulad v Sangze. Když je Sangha v souladu, nepře se jeden s druhým, neuráží je-den druhého, nespolčuje se jeden proti druhému, neopouští jeden druhého. A tak ti, kterým schází důvěra, tuto důvěru získají, a ti, kteří důvěru mají, jí budou mít ještě více.“

201

„Blažený je soulad v Sangze. Tomu, kdo napomáhá souladu, raduje se ze souladu (samaggarato) a je spravedli-

vý (dhammattho), neunikne možnost vyproštění z jha [strasti].

Když vnesl soulad do Sanghy, bude se radovat v nebi po celý velevěk.“

Iti. I. 20. Padutthačitta - Poskvrněná [Zkažená] mysl

„Je zde, mniši, nějaký člověk s poskvrněnou myslí. Když proniknu jeho mysl svou myslí, poznávám: ,Kdyby tento člověk zemřel v tomto okamžiku, skončil by v pekle (niraja), jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.‘ A z jakého důvodu? Jelikož jeho mysl je poskvrněná. Je to právě kvůli poskvrnění mysli, že některé bytosti, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanou v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.“

„Poznávaje případ jedince s poskvrněnou myslí, Probuzený vysvětluje smysl této věci v přítomnosti mnichů:

Kdyby onen člověk zemřel v tomto okamžiku, tak znovu vyvstane v pekle, jako kdyby byl uchopen a umístěn tam, jelikož jeho mysl je poskvrněná.

Je to kvůli poskvrnění mysli, že bytosti kráčí ke strastnému stavu.“

Iti. I. 21. Pasannačitta - Povznešená [Čistá] mysl

„Je zde, mniši, nějaký člověk s povznešenou myslí. Když proniknu jeho mysl svou myslí, poznávám: ,Kdyby tento člověk zemřel v tomto okamžiku, skončil by v ne-bi (sagga), jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.‘ A z jakého důvodu? Je-likož jeho mysl je povznešená. Je to právě kvůli povznešení mysli, že některé by-tosti, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanou v blaženém stavu, v nebeském světě.“

„Poznávaje případ jedince s povznešenou myslí, Probuzený vysvětluje smysl této věci v přítomnosti mnichů:

Kdyby onen člověk zemřel v tomto okamžiku, tak znovu vyvstane v nebi, jako kdyby byl uchopen a umístěn tam, jelikož jeho mysl je povznešená.

Je to kvůli povznešení mysli, že bytosti kráčí k blaženému stavu.“

Iti. I. 22. Mettá - Laskavost [Dobrotivost]

„Mniši, neobávejte se dobrých činů (puňňá). Je to označení pro to, co je blažené, žádoucí, příjemné, libé a slastné, totiž dobré činy. Jsem si vědom toho, že když

202

jsem po dlouhou dobu konal dobro, dlouho jsem pak zakoušel žádoucí, příjemné, libé a slastné následky. Když jsem rozvíjel laskavou mysl po sedm let, po sedm velevěků smršťování a rozpínání jsem se pak nevrátil na tento svět. Kdykoli nasta-lo období smršťování, odešel jsem do říše zářících bohů. Kdykoli nastalo období rozpínání, znovu jsem vyvstal v prázdném příbytku Brahmy. A zde jsem byl velký Brahmá, nepřemožitelný a všemohoucí, vševidoucí vládce. Třicetšestkrát jsem byl Sakka, vládce bohů. Mnohosetkrát jsem byl král, spravedlivý král Dhammy, roztá-čející kolo zákona, vládce čtyř světových stran, udržující stálou vládu nad zemí, obdařen sedmi poklady. Nesčetněkrát jsem byl také místním králem. Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ,Jakých mých činů jsou to plody, jakých činů jsou to následky, že mám nyní takovou velikou sílu a moc?‘ A tehdy jsem si pomyslel: ,Jsou to plo-dy tří druhů konání, následky tří druhů konání, že mám nyní takovou velikou sílu a moc, totiž štědrosti (dána), sebeovládání (dama) a zdrženlivosti [kázně] (saňňa).‘"

„Cvi čit se v dobru, které přináší dlouhotrvající blaženost, rozvíjet štědrost, život v souladu (samačarija) a laskavou mysl (mettáčitta).

Když rozvíjí tyto tři věci, jež dávají vznikat blaženosti, moudrý (pandito) znovu vyvstává v blaženém světě (sukham lókam), kde není zlo-

by.“

Iti. I. 23. Ubhajattha - Dvojí prospěch

„Jedna věc, mniši, je-li rozvíjena a kultivována, zaručuje oba druhy prospěchu: prospěch zde a nyní [v tomto životě] a prospěch v budoucnu. Která jedna věc? Dbalost vůči prospěšným věcem (appamádo kusalésu dhammésu). To je ta jedna věc, která když je rozvíjena a kultivována, zaručuje oba druhy prospěchu: pro-spěch zde a nyní [v tomto životě] a prospěch v budoucnu.“

„Dbalost v konání dobra chválí ti, kdo jsou moudří. S dbalostí dosáhne moudrý obou druhů prospěchu:

prospěchu zde a nyní a prospěchu v budoucnu. Když pochopil vlastní prospěch, je nazýván znalým (dhíro) a moudrým.“

Iti. I. 24. Atthipu ňdža - Hromada kostí

„Mniši, kdyby jeden člověk obíhal a putoval [koloběhem životů] po jeden velevěk, zanechal by za sebou řetězec kostí, hromadu kostí, kupu kostí velkou jako hora Vépulla, kdyby někdo ty kosti sebral a sbírka by nebyla zničena.“

„Nahromadění kostí jednoho člověka za celý velevěk by vytvořilo kupu velkou jako hora, pravil velký zřec (mahésin).

Toto prohlásil o velké hoře Vépulla,

203

ležící severně od Supího vršku, v horském prstenci kraje Magadha.

Ale když onen člověk nahlédne se správným porozuměním ušlechtilé pravdy – strast (dukkham), vznikání strasti (dukkhasamuppádam), překonání strasti (duk-

khassa atikkamam) a ušlechtilou osmičlennou stezku (arijaňčatthangikam maggam), vedoucí k utišení

strasti (dukkhúpasamagáminam) –, oběhne nanejvýše jen sedmi životy,

než s odstraněním všech pout ukončí strast.“

Iti. I. 25. Musáváda - Lhaní

„Dopustí-li se někdo, mniši, jedné věci, není pro něj žádného zlého činu, který by nebyl schopen vykonat – tak pravím. Co je ta jedna věc? Vědomé lhaní (sam-padžánamusávádo).“

„Pro toho, kdo se dopouští jedné věci, totiž lhaní, bez obav z dalšího světa [po smrti], není zla, které by nevykonal.“

Iti. I. 26. Dána - Štědrost

„Mniši, kdyby bytosti znaly následky dávání a sdílení, jako je znám já, nejedly by, aniž by se s někým nepodělili, a poskvrna sobectví by nepřemáhala jejich mysli. I kdyby to byl jejich poslední kousek, jejich poslední sousto, nejedly by, aniž by se nepodělili s někým, kdo by přijal jejich dar. Ale jelikož bytosti neznají následky dávání a sdílení, jako je znám já, jedí, aniž by se podělili, a poskvrna sobectví přemáhá jejich mysli.“

„Kdyby bytosti znaly, co řekl velký zřec, jak velké plody a následky přináší sdílení (samvibhága), pak by s povznešenou myslí přemohly poskvrnu sobectví

a ve správný čas by darovaly ušlechtilým, kterýžto dar přináší velké plody (mahapphalam).

Mnozí dárci, kteří věnovali jídlo těm, kdo jsou hodni darů (dakkhinejo), když odejdou z tohoto lidského stavu, přijdou do nebe.

Když přišli do nebe, radují se zde ze smyslových rozkoší, a zakoušejí tak následky sdílení, bez sobectví.“

204

Iti. I. 27. Mettábhávaná - Rozvíjení laskavosti

„Všechny podklady pro konání dobra, mniši, vedoucí k dalšímu zrození, se nevy-rovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí (mettája čétovimutti). Laskavostí osvobozená mysl, všechny je překračujíc, září, svítí a oslňuje. Tak jako se záře všech hvězd nevyrovná ani jedné šestnáctině záře měsíce, který, všechny je překračuje, září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, ve-doucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí... Tak jako v posledním měsíci dešťů, na podzim, když je obloha jasná a bez mraků, slunce vycházející na oblohu, prostupující prostor zahalený v temnotě, září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dal-šímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí... Tak jako jitřenka v šeru před rozbřeskem září, svítí a oslňuje, právě tak všechny podklady pro konání dobra, vedoucí k dalšímu zrození, se nevyrovnají ani jedné šestnáctině osvobození mysli laskavostí. Laskavostí osvobozená mysl, všechny je překračujíc, září, svítí a oslňuje.“

„Ten, kdo s uvědoměním rozvíjí nezměrnou laskavost (mettam appamánam), uvolní tím pouta, když vidí zánik přivlastňování (upadhikkhajam).

Chová-li někdo s neznečištěnou myslí laskavost byť jen vůči jediné bytosti, bude to pro něj prospěšné.

Ušlechtilý však chová soucitnou mysl ke všem bytostem, a vykoná tak velmi mnoho dobra.

Královští zřeci, kteří dobyli zemi zaplněnou bytostmi, konali obětiny: koňské oběti, lidské oběti,

vodní obřady, sómové obřady, jakož i ty zvané ,odstraňování zábran‘. To se však nevyrovná ani jedné šestnáctině správně rozvinuté laskavé mysli,

tak jako všechna souhvězdí nepředčí záři měsíce. Kdo nezabíjí ani nenavádí druhé k zabíjení,

kdo nedobývá ani nenavádí druhé k dobývání, s laskavostí vůči všem bytostem, nechová zášť vůbec k nikomu.“

Iti. II. 28. Dukkhavihára - Strastné dlení


„Obdařen dvěma vlastnostmi, mniši, prodlévá mnich strastně zde a nyní, s potíže-mi, zoufale a horečnatě, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat strastný stav. Kterými dvěma? Nestřežením bran smyslů (indrijésu aguttadváratája) a nemírností v jídle (bhodžane amattaňňutája). Obdařen těmito dvěma vlastnostmi prodlévá mnich strastně zde a nyní, s potížemi, zoufale a horečnatě, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat strastný stav.“

205


„Oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl – když mnich nestřeží tyto brány, nemírný v jídle, neovládaje své smysly, zakouší pouze strast, tělesnou i mentální. Trýzněn na těle, trýzněn na mysli, ať ve dne či v noci, takto prodlévá strastně.“


Iti. II. 29. Sukhavihára - Šťastné dlení

„Obdařen dvěma vlastnostmi, mniši, prodlévá mnich šťastně zde a nyní, bez potíží, zoufalství či horečnatosti, a po rozpadu těla, po smrti, může očekávat šťastný stav. Kterými dvěma? Střežením bran smyslů (indrijésu guttadváratája) a mírností v jíd-le (mattaňňutája). Obdařen těmito dvěma vlastnostmi prodlévá mnich šťastně zde a nyní, bez potíží, zoufalství či horečnatosti, a po rozpadu těla, po smrti, může oče-

kávat šťastný stav.“

„Oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl – když mnich dobře střeží tyto brány, mírný v jídle, ovládaje své smysly, zakouší pouze štěstí, tělesné i mentální.

Netrýzněn na těle, netrýzněn na mysli, ať ve dne či v noci, takto prodlévá šťastně.“

Iti. II. 30. Tapaníja - S výčitkami

„Jsou dvě věci způsobující výčitky, mniši. Které dvě? Zde někdo nekoná to, co je dobré (akatakaljáno), nekoná to, co je prospěšné (akatakusalo), neposkytuje ochra-nu těm, kdo ji potřebují (akatabhíruttáno), koná zlo (katapápo), koná krutosti (ka-

taluddo) a koná barbarství (katakibbiso). Když si pomyslí: ,Nekonám to, co je dob-ré,‘ pociťuje výčitky. Když si pomyslí: ,Konám to, co je zlé,‘ pociťuje výčitky. To

jsou dvě věci způsobující výčitky.“

„Oddán špatnému jednání tělem, špatnému jednání řečí, špatnému jednání myslí nebo čemukoli, co je závadné,

kdo nekoná prospěšné činy a páchá mnoho neprospěšného, nemoudrý (duppaňňo), po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v pekle (nira-

jam).“

Iti. II. 31. Atapaníja - Bez výčitek

„Jsou dvě věci nezpůsobující výčitky, mniši. Které dvě? Zde někdo koná to, co je dobré (katakaljáno), koná to, co je prospěšné (katakusalo), poskytuje ochranu těm, kdo ji potřebují (katabhíruttáno), nekoná zlo (akatapápo), nekoná krutosti (akata-

206

luddo) ani nekoná barbarství (akatakibbiso). Když si pomyslí: ,Konám to, co je dobré,‘ nepociťuje výčitky. Když si pomyslí: ,Nekonám to, co je zlé,‘ nepociťuje výčitky. To jsou dvě věci nezpůsobující výčitky.“

„Zanechávaje špatné jednání tělem, špatné jednání řečí, špatné jednání myslí nebo cokoli, co je závadné,

kdo nepáchá neprospěšné činy a koná mnoho prospěšného, moudrý (sappaňňo), po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v nebi (saggam).“

Iti. II. 32. Pathama-síla - Chování [Ctnost] (1.)

„Člověk obdařený dvěma věcmi, mniši, skončí v pekle, jako kdyby ho někdo po-padl a odnesl ho tam. Kterými dvěma? Špatným chováním (pápakéna síléna) a špatnými názory (pápikája ditthijá). Člověk obdařený těmito dvěma věcmi skončí v pekle, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.“

„Špatné chování a špatné názory – obdařen těmito dvěma věcmi, nemoudrý muž, po rozpadu těla, znovu vyvstane v pekle (nirajam).“

Iti. II. 33. Dutija -síla - Chování [Ctnost] (2.)

„Člověk obdařený dvěma věcmi, mniši, skončí v nebi, jako kdyby ho někdo popa-dl a odnesl ho tam. Kterými dvěma? Dobrým chováním (bhaddakéna síléna) a dobrými názory (bhaddikája ditthijá). Člověk obdařený těmito dvěma věcmi skon-čí v nebi, jako kdyby ho někdo popadl a odnesl ho tam.“

„Dobré chování a dobré názory – obdařen těmito dvěma věcmi, moudrý muž, po rozpadu těla, znovu vyvstane v nebi (saggam).“

Iti. II. 34. Átápí - Horlivost

„Bez horlivosti, mniši, bez obav ze špatného konání, je mnich neschopný probuze-ní, neschopný odpoutání (nibbány), neschopný dosáhnout nepřekonatelného vy-proštění z jha [strasti]). Je-li však mnich horlivý, má-li obavy ze špatného konání, je schopný probuzení, schopný odpoutání (nibbána), schopný dosáhnout nepřeko-natelného vyproštění z jha [strasti].“

„Bez horlivosti (anátápí), bez obav ze špatného konání (anottápí), líný (kusíto), postrádající energičnost (hínavírijo),

plný ochablosti a malátnosti (thínamiddhabáhulo), nestydatý (ahiriko) a neuctivý (anádaro) –

207

takový mnich není schopen (abhabbo) dotknout se nejvyššího probuzení. Ale kdokoli je uvědomělý (satimá), bystrý (nipako), pohroužený [v meditaci] (džá-

jí), horlivý (átápí), s obavami ze špatného konání (ottápí) a dbalý (appamatto),

když odetnul pouto zrození a stárnutí, dotkne se, právě zde, nepřekonatelného probuzení (sambódhimanuttaram).“

Iti. II. 35. Pathama-nakuhana - Bez klamání (1.)

„Tento svatý život, mniši, není veden kvůli klamání či obelstění lidí, ani kvůli zis-ku, poctám či slávě, ani s myšlenkou: ,Nechť o mně lidé vědí.‘ Tento svatý život je veden kvůli zdrženlivosti a opuštění [neprospěšného].“

„Kv ůli zdrženlivosti (samvarattham), kvůli opuštění (pahánattham) učí Vznešený svatý život,

jenž není od nikoho převzatý, který vede k odpoutání (nibbána) a noří se do něj. Tato stezka je sledována těmi, kdo mají velký cíl, velkými zřeci.

Ti, kdo ji následují, jak tomu učí Probuzený, ukončí strast, hledíce si rady svého Učitele.“

Iti. II. 36. Dutija -nakuhana - Bez klamání (2.)

„Tento svatý život, mniši, není veden kvůli klamání či obelstění lidí, ani kvůli zis-ku, poctám či slávě, ani s myšlenkou: ,Nechť o mně lidé vědí.‘ Tento svatý život je veden kvůli přímému poznání a plnému pochopení.“

„Kv ůli přímému poznání (abhiňňattham), kvůli plnému pochopení (pariňňattham) učí Vznešený svatý život,

jenž není od nikoho převzatý, který vede k odpoutání (nibbána) a noří se do něj. Tato stezka je sledována těmi, kdo mají velký cíl, velkými zřeci.

Ti, kdo ji následují, jak tomu učí Probuzený, ukončí strast, hledíce si rady svého Učitele.“

Iti. II. 37. Sómanassa - Radost

„Obdařen dvěma věcmi, mniši, prodlévá mnich naplněn štěstím a radostí, hluboce podnícen k odstranění zákalů. Kterými dvěma? Pocitem naléhavosti [osvobodit se] (samvéga) vůči věcem, které které by měly vzbuzovat tento pocit naléhavosti, a důkladným snažením (jónisó padhána). Obdařen těmito dvěma věcmi prodlévá mnich naplněn štěstím a radostí, hluboce podnícen k odstranění zákalů (ásavá).“

208

„S pocitem naléhavosti vzhledem k tomu, co by ho mělo vzbuzovat, moudrý, horlivý a bystrý mnich by měl zkoumat s moudrostí.

Kdo prodlévá takto horlivě, v klidu (santavutti), bez rozrušenosti (anuddhato), od-dán utišování mysli (čétosamathamanujutto),

dosáhne odstranění strasti.“

Iti. II. 38. Vitakka - Myšlenky

„V Tathágatovi, mniši, zasloužilém a dokonale probuzeném, často vyvstávají dvě myšlenky: myšlenka bezpečí (khémo) a myšlenka odloučení (pavivéko). Tathágata se raduje z nezlovolnosti, těší se z nezlovolnosti. V něm, radujícím se z nezlovol-nosti, těšícím se z nezlovolnosti, často vyvstává tato myšlenka: ,Touto aktivitou neškodím vůbec nikomu, ať slabému či silnému.‘ Tathágata se raduje z odloučení, těší se z odloučení. V něm, radujícím se z odlou-čení, těšícím se z odloučení, často vyvstává tato myšlenka: ,Co je neprospěšné, to je opuštěno.‘ Takto, mniši, byste i vy měli prodlévat, radujíce se z nezlovolnosti, těšíce se z ne-zlovolnosti. Pak i ve vás, radujících se z nezlovolnosti, těšících se z nezlovolnosti, bude často vyvstávat tato myšlenka: ,Touto aktivitou neškodíme vůbec nikomu, ať slabému či silnému.‘ I vy, mniši, prodlévejte, radujíce se z odloučení, těšíce se z odloučení. Pak ve vás, radujících se z odloučení, těšících se z odloučení, bude často vyvstávat tato myš-lenka: ,Co je neprospěšné? Co ještě nebylo opuštěno? Co opouštíme?‘„

„V Tathágatovi, probuzeném, který snášel to, co je těžké snést, vyvstávají tyto dvě myšlenky:

myšlenka bezpečí, zmíněná jako první, a myšlenka odloučení, uvedená jako druhá.

Ten, kdo rozptyluje temnotu (tamonudam), velký zřec (mahésim), který přešel na druhý břeh (párágatam),

který dosáhl cíle (pattipattam), ovládl [svou mysl] (vásimam) a je oproštěn od zá-kalů (anásavam),

očištěn od jedů (visantaram), osvobozen odstraněním toužení (tanhákkhaje vimut-tam),

tento mudrc (muni) nese své poslední tělo, když překonal Máru a překročil stárnu-tí.

Jako když někdo, stojící na skalním útesu, vidí pod sebou lidi všude kolem dokola, právě tak moudrý (sumédho), vševidoucí (samantačakkhu), když vystoupil na věž

Dhammy a překonal trápení, hledí na ty, kdo jsou sužováni trápením, přemoženi stárnutím a smrtí.“

209

Iti. II. 39. Désaná - Výklady

„Tathágata, mniši, zasloužilý a dokonale probuzený, přednáší postupně dva výkla-dy Dhammy. Které dva? ,Vidět zlo [špatnost] jako zlo (pápam),‘ to je první výklad Dhammy. ,Když je zlo viděno jako zlo, odvrátit se od něj, zanechat ho a osvobodit se od něj,‘ to je druhý výklad Dhammy. Tathágata, zasloužilý a dokonale probuze-ný, přednáší postupně tyto dva výklady Dhammy.“

„Pochop tyto dva výroky, postupně vykládané Tathágatou, Probuzeným, který má soucit se všemi bytostmi.

Vidět zlo a zanechat ho. S myslí prostou vášně ukončit strast.“

Iti. II. 40. Vidždžá - Vědění

„Nevědomost (avidždžá), mniši, předchází příchodu neprospěšných věcí (akusalá-nam dhammánam); nepřítomnost studu (ahiri) a obav ze špatného konání (anottap-pam) ji následují. Ale vědění, mniši, předchází příchodu prospěšných věcí (kusalá-nam dhammánam); stud (hiri) a obavy ze špatného konání (ottappa) ho následují.“

„Jakékoli strastné stavy, ať v tomto světě či v příštím, jsou všechny zakořeněné v nevědomosti (avidždžámúliká) a jsou nahromaděním žádosti (iččhá) a chtivosti (lóbha).

Když někdo se zlými žádostmi nemá stud a ohledy, vzejde z toho zlo, a tím dojde k záhubě.

Když mnich opustí touhu (čhanda), chtivost a nevědomost a nechá vyvstat vědění,

překoná tak všechny strastné stavy.“

Iti. II. 41. Paňňáparihína - Postrádající moudrost

„Ty bytosti, mniši, skutečně upadají (suparihíná), kterým chybí ušlechtilá moud-rost (arija paňňá). Prodlévají strastně v tomto životě, s potížemi, zoufale a horečna-tě, a po rozpadu těla, po smrti, mohou očekávat strastný stav. Ty bytosti, mniši, neupadají (aparihíná), kterým nechybí ušlechtilá moudrost. Pro-dlévají šťastně v tomto životě, bez potíží, zoufalosti a horečnatosti, a po rozpadu těla, po smrti, mohou očekávat šťastný stav.“

„Pohleď na tento svět s jeho bohy, upadlý z hlediska moudrosti, ponořený ve jménu [mentalitě] (náma) a hmotě [tělesnosti] (rúpa) se domnívá, že

,toto je pravda‘.

210

Nejlepší moudrostí na světě je to, co vede k proniknutí [k pravdě], co správně poznává úplné odstranění zrození a bytí (džátibhavaparikkhajam).

Bohům a lidem jsou milí ti, kteří jsou probuzení, s uvědoměním a radostnou moudrostí (hásapaňňánam)

nesou svá poslední těla.“

Iti. II. 42. Sukkadhamma - Světlá vlastnost

„Jsou dvě světlé vlastnosti, mniši, které ochraňují svět. Které dvě? Stud (hiri) a obavy ze špatného konání (ottappa). Kdyby tyto dvě světlé vlastnosti neochraňova-ly svět, nebyla by rozeznávána matka, teta, strýcova žena, učitelova žena nebo že-na váženého muže. Svět by propadl promiskuitě, jako kozy, ovce, slepice, vepři, psi a šakalové. Ale jelikož tyto dvě světlé vlastnosti ochraňují svět, je rozeznávána matka, teta, strýcova žena, učitelova žena nebo žena váženého muže.“

„Ti, u kterých nelze trvale nalézt stud a obavy ze špatného konání, jsou zbloudilí od světlého kořene a směřují ke zrození a smrti.

Ale ti, u kterých jsou stud a obavy ze špatného konání vždy správně ustavené, kteří jsou zralí v čistém životě (virúlhabrahmačarijá) a klidní [ mírní] (santo) ,

ti odstranili opětovné bytí (khínapunabbhavá).“

Iti. II. 43. Adžáta - Nezrozené

„Je zde, mniši, nezrozené, nevzniklé (abhúta), nestvořené (akata) a nezformované (asankhata). Kdyby zde nebylo toto nezrozené, nevzniklé, nestvořené a nezformo-vané, nebylo by možno rozeznat únik od toho, co je zrozené, vzniklé, stvořené a zformované. Ale jelikož zde je nezrozené, nevzniklé, nestvořené a nezformované, je možno ro-zeznat únik od toho, co je zrozené, vzniklé, stvořené a zformované.“

„To, co je zrozené, vzniklé, vyvstalé, stvořené, zformované a pomíjivé, obsahuje stárnutí a smrt, je hnízdem nemocí (róganílam), podléhající rozpadu

(pabhanguram), vzniklé z výživy a [ toužení], které vede [ k dalšímu bytí] –

z toho se nelze těšit. Únikem od toho je mír, ležící mimo oblast pouhého rozumování,

trvalý, nezrozený, nevyvstalý, neposkvrněný stav bez trápení,

ustání strastných jevů, utišení formací, blaženost.“

211

Iti. II. 44. Nibbánadhátu - Prvek odpoutání

„Jsou dva prvky odpoutání (nibbána), mniši. Které dva? Prvek odpoutání se zbýva-jícím palivem (sa-upádisésa) a prvek odpoutání bez zbývajícího paliva (anupádi-sésa). A co je prvek odpoutání se zbývajícím palivem? Zde je mnich zasloužilý (arahant), jenž odstranil zákaly (khínásavo), dospěl k završení (vusitavá), splnil svůj úkol (katakaraníjo), odložil břemeno (óhitabháro), dosáhl pravého cíle (anuppattasa-dattho), úplně odstranil pouto bytí (parikkhínabhavasamjódžano) a je osvobozen správným poznáním (sammadaňňá vimutto). Jeho pět smyslových schopností na-dále zůstává a on díky jejich neporušenosti zakouší libé a nelibé, pociťuje slast a strast. To, co je u něj odstranění vášně, nenávisti a zaslepenosti, to se nazývá ,prvek odpoutání se zbývajícím palivem‘. A co je prvek odpoutání bez zbývajícího paliva? Zde je mnich zasloužilý, jenž od-stranil zákaly, dospěl k završení, splnil svůj úkol, odložil břemeno, dosáhl pravého cíle, úplně odstranil pouto bytí a je osvobozen správným poznáním. Všechny jeho pocity, v nichž nenalézal potěšení, vychladnou právě zde. To se nazývá, prvek od-poutání bez zbývajícího paliva‘.“

„Tyto dva prvky odpoutání byly vyloženy Vidoucím, jenž je nezávislý, Takový. Jeden prvek zde v tomto životě, se zbývajícím palivem,

ale s odstraněným [ toužením], vedoucím k bytí, a druhý bez zbývajícího paliva, po tomto životě, kde ustávají všechny stavy bytí.

Ti, kdo poznali tento nezformovaný stav, s osvobozenou myslí a odstraněným [ toužením], vedoucím k bytí,

ti pronikli k jádru Dhammy, těší se z odstranění [ toužení] a opustili veškeré bytí – ti, kdo jsou Takoví.“

Iti. II. 45. Patisallána - Samota

„Radujte se z osamocení, mniši, těšte se z osamocení, uvnitř oddáni utišování mys-li, nezanedbávejte pohroužení (anirákatadždžháná), obdařeni jasným viděním (vi-passanája samannágatá), navštěvujte prázdná obydlí (suňňágárá). Ten, kdo se ra-duje z osamocení, těší se z osamocení, uvnitř oddán utišování mysli, nezanedbává pohroužení, obdařen jasným viděním, navštěvuje prázdná obydlí, ten může očeká-vat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní (ditthéva dhamme aňňá), nebo, zbývá-li ještě nějaké lpění, nenávrat (anágámitá).“

„Ti s klidnou myslí (santačittá), bystří (nipaká), uvědomělí (satimanto), pohrouže-ní (džhájino),

správně a jasně vidoucí věci, nemají zájem o smyslová potěšení.

212

Klidní, radující se z dbalosti, vidouce nebezpečí v nedbalosti, neschopní pádu, jsou již na pokraji odpoutání (nibbána).“

Iti. II. 46. Sikkhánisamsa - Cvičení jako odměna

„Mniši, prodlévejte s cvičením [v ctnosti, soustředění a porozumění] jako svou odměnou; držte moudrost jako to nejvyšší, osvobození jako to podstatné a uvědo-mění jako řídící princip. Kdo prodlévá s cvičením jako svou odměnou, drží moud-rost jako to nejvyšší, osvobození jako to podstatné a uvědomění jako řídící princip, ten může očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní nebo, zbývá-li ještě nějaké lpění, nenávrat.“

„Když zcela splnil cvičení a není již vystaven pádu, když vidí s nejvyšší moudrostí ukončení zrození,

tento mudrc nese své poslední tělo, otřásl Márou a překročil stárnutí, tak pravím.

Proto, mniši, vždy se radující z pohroužení (džhánaratá), soustředění (samáhitá), horliví,

vidouce ukončení zrození (džátikhajantadassino), když jste překonali Máru s jeho družinou,

překročte zrození a smrt.“

Iti. II. 47. Džágarija - Bdělost

„Mniši, mnich by měl prodlévat bdělý (džágaro), uvědomělý (sato), jasně chápající (sampadžáno), soustředěný (samáhito), s blahovůlí (pamudito) a jasnou myslí (vippasanno), a v tomto stavu by měl ve správný čas jasně vidět prospěšné věci. Mnich, který prodlévá bdělý, uvědomělý, jasně chápající, soustředěný, s blahovůlí a jasnou myslí, a který v tomto stavu ve správný čas jasně vidí prospěšné věci, může očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní nebo, zbývá-li ještě nějaké lpění, nenávrat.“

„Bdící, naslouchejte! Spící, probuďte se! Bdělost je lepší než spánek. Pro ty, kdo jsou bdělí, neexistuje strach. Kdo je bdělý, uvědomělý, jasně chápající, soustředěný, blahovolný,

s jasnou myslí a v pravý čas správně zkoumající Dhammu (dhammam parivímam-samáno) ,

ten, se sjednocenou myslí, rozptýlí temnotu. Takto oddán bdělosti, horlivý a bystrý mnich,

jenž zvládl pohroužení (džhánalábhí), odetne pouto zrození a stárnutí a dotkne se, právě zde, nepřekonatelného probuzení.“

213

Iti. II. 48. Ápájika - Směřující k bědnému stavu

„Mniši, tito dva směřují k bědnému stavu, k peklu, neopustí-li své jednání. Kteří dva? Ten, kdo nežije svatý život a předstírá, že ho žije, a ten, kdo nepodloženě ob-viňuje druhého, jenž žije svatý život dokonale a čistě, z toho, že ho nežije. To jsou ti dva, kteří směřují k bědnému stavu, k peklu, neopustí-li své jednání.“

„Odchází do pekla – ten, kdo mluví nepravdu (abhútavádí), stejně jako ten, kdo se nepřiznává k tomu, co udělal.

Oba tito jedinci nízkého jednání jsou si rovni: po smrti, v příštím životě. Se žlutým rouchem ovázaným kolem krku, mnozí,

se zlými vlastnostmi, neukáznění (asaňňatá) a zlí (pápá), kvůli svému zlému konání znovu vyvstanou v pekle.

Lepší je pro něj spolknout rozžhavenou železnou kouli, než takto neukázněný a nemorální (dussílo) pojídat almužní jídlo kraje.“

Iti. II. 49. Ditthigata - Názorová stanoviska

„Mniši, uvázáni dvěma názorovými stanovisky, někteří lidé a bohové (dévama-nussá) ulpívají (olíjanti) a jiní zabíhají příliš daleko (atidhávanti), zatímco ti, kdo mají zrak (čakkhumanto), vidí (passanti). A jak jedni ulpívají? Zde se lidé a bohové radují z bytí, těší se z bytí, jsou uspoko-jeni bytím. Když je vykládána Dhamma za účelem ustání bytí, jejich mysl tím není zaujata, neprojasní se, nezklidní se, nerozhodne se. Takto jedni ulpívají. A jak druzí zabíhají příliš daleko? Ti, kteří jsou zhrozeni, poníženi a znechuceni tímto samým bytím, vítají nebytí: ,Když toto já po rozpadu těla, po smrti, zmizí, je zničeno a dále již neexistuje – to je klidné, to je vznešené, to je naplnění.‘ Takto druzí zabíhají příliš daleko. A jak ti, kdo mají zrak, vidí? Zde mnich vidí jsoucno (to, co vstoupilo v bytí) ja-kožto jsoucno. Když vidí jsoucno jakožto jsoucno, postupuje směrem k odvrácení se od jsoucna, k bezvášnivosti vůči jsoucnu a k jeho ustání. Takto ti, kdo mají zrak, vidí.“

„Ti, kdo vidí jsoucno jakožto jsoucno (bhútam) a to, co překračuje jsoucno,

jsou osvobozeni v souladu se skutečností díky úplnému odstranění toužení po bytí.

Když mnich plně porozuměl jsoucnu a je prostý toužení po bytí i nebytí (vítatanho bhavábhave),

když už pro něj není jsoucna, nevstupuje do dalšího bytí.“

214

Iti. III. 50. Múla - Kořen


„Jsou tyto tři kořeny neprospěšného, mniši. Které tři? Chtivost (lóbha) je kořen neprospěšného, nenávist (dósa) je kořen neprospěšného a zaslepenost (móha) je kořen neprospěšného. To jsou ony tři kořeny neprospěšného.“


„Chtivost, nenávist a zaslepenost ničí zlomyslného jedince, ve kterém vznikly, jako plody bambusu.“


Iti. III. 51. Dhátu - Prvky

„Jsou tyto tři prvky, mniši. Které tři? Hmotný prvek (rúpadhátu), nehmotný prvek (arúpadhátu) a prvek ustání (niródhadhátu). To jsou ony tři prvky.“

„Když plně porozuměli hmotnému prvku a nezůstali v nehmotném, jsou osvobozeni v ustání, ti lidé jež nechávají smrt za sebou.

Dokonale Probuzený, když se svým tělem dotkl bezsmrtného prvku (amatam dhá-tu),

prostý přivlastňování, když dosáhl zavržení přivlastňování, prostý zákalů (anásavo), ukazuje očištěný stav (viradžam padam) bez trápení (asó-

kam).“

Iti. III. 52. Pathama-védaná - Pociťování (1.)

„Jsou tyto tři pociťování, mniši. Které tři? Slastné pociťování, strastné pociťování a ani strastné- ani slastné pociťování. To jsou ony tři pociťování.“

„Soustředěný (samáhito), jasně chápající (sampadžáno), uvědomělý (sato) žák Probuzeného,

poznává pociťování, jak pociťování vzniká, jak ustává a jaká je stezka vedoucí k jeho odstranění [ukončení].

Mnich, jenž odstranil pociťování, je bez žádostí [přání] (niččháto) zcela odpoután (parinibbuto).“

215

Iti. III. 53. Dutija -védaná - Pociťování (2.)

„Jsou tyto tři pociťování, mniši. Které tři? Slastné pociťování, strastné pociťování a ani strastné - ani slastné pociťování. Slastné pociťování by mělo být nazíráno ja-ko strastné, strastné pociťování by mělo být nazíráno jako šíp a ani strastné- ani slastné pociťování by mělo být nazíráno jako pomíjivé. Když mnich nazírá slastné pociťování jako strastné, strastné pociťování jako šíp a ani strastné- ani slastné po-ciťování jako pomíjivé, pak ho nazývám mnichem, který je ušlechtilý (arijo), který správně vidí (sammaddaso), který odetnul toužení a odstranil pouta, a který když správně roztříštil domýšlivost, přivedl strast ke konci.“

„Kdo vidí slast jako strast, strast vidí jako šíp, ani strastný - ani slastný mír vidí jako pomíjivý,

to je mnich, který správně vidí a je tak osvobozený, mistr přímého poznání (abhiňňávosito), mírný (santo). Je to mudrc (muni), který

překročil pouta.“

Iti. III. 54. Pathama-ésaná - Hledání (1.)

„Jsou tyto tři hledání, mniši. Které tři? Hledání smyslných požitků (kámésaná), hledání bytí (bhavésaná) a hledání čistého [svatého] života (brahmačarijésaná). To jsou ony tři hledání.“

„Soustředěný, jasně chápající, uvědomělý žák Probuzeného, poznává hledání, jak hledání vzniká, jak ustává a jaká je stezka vedoucí k jeho od-

stranění (ukončení). Mnich jenž odstranil hledání, je bez žádostí [přání] zcela odpoután.“

Iti. III. 55. Dutija -ésaná - Hledání (2.)

„Jsou tyto tři hledání, mniši. Které tři? Hledání smyslných požitků, hledání bytí a hledání čistého [svatého] života. To jsou ony tři hledání.“

„Hledání smyslového potěšení, hledání bytí spolu s hledáním čistého života- to je nesprávné pojímání pravdy, založené na názorových stanoviscích.

Zbaven všech vášní, osvobozený odstraněním toužení (tanhakkhajavimuttino), když zavrhl hledání a opustil názorová stanoviska, mnich,

jenž odstranil [ukončil] hledání, je prostý vášně (niráso) a bez pochybností [nejis-toty].“

216

Iti. III. 56. Pathama-ásava - Zákaly (1.)

„Jsou tyto tři zákaly, mniši. Které tři? Zákal smyslných požitků (kámásava), zákal bytí (bhavásava) a zákal nevědomosti (avidždžásava). To jsou ony tři zákaly.“

„Soustředěný, jasně chápající, uvědomělý žák Probuzeného, poznává zákaly, jak zákaly vznikají, jak ustávají a jaká je stezka vedoucí k jejich

odstranění. Mnich jenž odstranil zákaly, je bez žádostí [přání] zcela odpoután.“

Iti. III. 57. Dutija -ásava - Zákaly (2.)

„Jsou tyto tři zákaly, mniši. Které tři? Zákal smyslných požitků, zákal bytí a zákal nevědomosti. To jsou ony tři zákaly.“

„Kdo odstranil zákal smyslných požitků, vyhladil nevědomost, a zcela odstranil zákal bytí, ten je zcela osvobozen (vippamutto), bez přivlastňová-

ní (nirúpadhi), a nese své poslední tělo, když přemohl Máru s jeho družinou.“

Iti. III. 58. Tanhá - Toužení

„Jsou tyto tři toužení, mniši. Které tři? Toužení po smyslných požitcích (kámata-nhá), toužení po bytí (bhavatanhá) a toužení po nebytí (vibhavatanhá). To jsou ony tři toužení.“

„Spoutáni jhem toužení (tanhájógéna samjuttá), s myslí zachvácenou bytím a ne-bytím,

spoutáni Márovými pouty, lidé nejsou vyproštěni z jha [strasti]. Bytosti kráčejí, neustále putujíce [z života do života], střetávajíce zrození a smrt,

zatímco ti, kdo opustili toužení, prosti toužení po bytí i nebytí, když překročili svět, dosahují odstranění zákalů.“

Iti. III. 59. Máradhejja - Márovo panství

„Obdařen třemi věcmi, mniši, mnich překonal Márovo panství a září jako slunce. Kterými třemi? Zde je mnich, který se již necvičí, obdařen skupinou ctnosti, skupinou soustředění a skupinou moudrosti. To jsou ony tři věci, jimiž obdařen, mnich překonal Márovo panství a září jako slunce.“

217

„Ctnost (síla), soustředění (samádhi), moudrost [porozumění] (paňňá) - u koho jsou tyto tři [věci] dobře rozvinuté (subhávitá),

ten překonal Márovo panství a září jako slunce.“

Iti. III. 60. Puňňakirijavatthu - Podklady pro vytváření dobra

„Jsou tyto tři podklady pro vytváření dobra, mniši. Které tři? Dávání [štědrost] (dána) jakožto podklad pro vytváření dobra. Ctnost (síla) jakožto podklad pro vytváření dobra. [Meditační] rozvíjení(bhávaná) jakožto podklad pro vytváření dobra. To jsou ony tři podklady pro vytváření dobra.“

„Cvi čit se v dobrých skutcích - to přináší dlouhotrvající štěstí [blaženost]. Rozvíjet štědrost, správný život a laskavou mysl (mettáčitta) - moudrý (pandito),

prostý zlovůle (abjápadždžham), když rozvinul tyto tři věci, jež vedou ke vzniku štěstí, znovu vyvstane ve šťastném

světě.“

Iti. III. 61. Čakkhu - Oči

„Jsou tyto tři oči, mniši. Které tři? Oko z masa (mamsačakkhu), božské [jasnozřivé] oko (dibbačakkhu) a oko moud-rosti (paňňáčakkhu). To jsou ony tři oči.“

„Oko z masa, božské oko a nepřekonatelné oko moudrosti - tyto tři oči byly vyloženy nejvyšším jedincem.

Vznikání oka z masa je stezkou k božskému oku. Vyvstání poznání (ňána) je nepřekonatelným okem moudrosti.

Kdo získá toto oko, osvobodí se od veškeré strasti.“

Iti. III. 62. Indrija - Schopnosti

„Jsou tyto tři schopnosti, mniši, Které tři? Schopnost poznání o tom co ještě nebylo konečně poznáno, schopnost konečného poznání a schopnost toho, kdo má konečné poznání. To jsou ony tři schopnosti.“

„Pro cvičícího se, jenž se cvičí podle přímé stezky, je zde nejprve poznání odstranění [ukončení],

a pak bezprostřední konečné poznání (aňňá anantará). Potom, skrze odstranění pouta bytí (bhavasamjódžanakkhajá), je zde konečné po-

znání toho, 218

kdo je osvobozen, poznání toho, kdo je Takový (tádino): "Neotřesitelné je mé osvobození (akuppá mé vimutti)."

Kdo je obdařen těmito schopnostmi, je mírný a těší se ze stavu míru, ten nese své poslední tělo, když přemohl Máru s jeho družinou.“

Iti. III. 63. Addhá - Doby

„Jsou tyto tři doby, mniši. Které tři? Minulá doba (atíto addhá), budoucí [nenastalá] doba (anágato addhá) a přítomná doba (paččuppanno addhá). To jsou ony tři doby.“

„Bytosti, vnímajíce smyslovými orgány (akkhejjasaňňino), jsou zakotvené ve smys-lových orgánech.

Když plně nerozumí smyslovým orgánům, vytvářejí pouta smrti. Kdo ale plně rozumí smyslovým orgánům, nesmýšlí: "smyslové orgány."

Když se mírný (santo) svou myslí dotkl osvobození (vimokkho), nepřekonatelného stavu míru (santipadamanuttaram),

ač obdařen smyslovými orgány, těší se ze stavu míru. Ač používá [nadále] označování - spravedlivě,

sám nemůže být nijak označen [definován] - ten, kdo dosáhl vědění (vedagú).“

Iti. III. 64. Duččarita - Špatné jednání

„Jsou tyto tři špatné jednání, mniši. Které tři? Špatné jednání tělem (kájaduččaritam), špatné jednání řečí (váčíduččaritam) a špatné jednání myslí (manoduččaritam). To jsou ony tři špatné jednání.“

„Když provádí špatné jednání tělem, špatné jednání řečí, špatné jednání myslí nebo cokoli co je závadné, když neprovádí prospěšné činy,

zato provádí mnoho neprospěšného, po rozpadu těla - ten, kdo je nemoudrý (duppaňňo), znovu vyvstane v pekle (niraja).“

Iti. III. 65. Sučarita - Dobré jednání

„Jsou tyto tři dobré jednání, mniši. Které tři? Dobré jednání tělem (kájasučaritam), dobré jednání řečí (váčísučaritam) a dobré jednání myslí (manosučaritam). To jsou ony tři dobré jednání.“

„Když opustil špatné jednání tělem, špatné jednání řečí, špatné jednání myslí nebo cokoli co je závadné, když neprovádí neprospěšné činy,

219

zato provádí mnoho prospěšného, po rozpadu těla - ten, kdo je moudrý (sappaňňo), znovu vyvstane v nebi (sagga).“

Iti. III. 66. Sočejja - Čistota

„Jsou tyto tři čistoty, mniši. Které tři? Čistota těla (kájasočejjam), čistota řeči (váčísočejjam) a čistota mysli (manosočej-jam). To jsou ony tři čistoty.“

„S čistým tělem, s čistou řečí a s čistou myslí prostou zákalů - kdo je čistý (suči), obdařen čistotou, toho nazývám tím, kdo vše opustil (sabbappa-

hájino).“

Iti. III. 67. Monejja - Inteligence (Moudrost)

„Jsou tyto tři inteligence, mniši. Které tři? Inteligence těla (kájamonejja), inteligence řeči (váčímonejja) a inteligence mysli (manomonejja). To jsou ony tři inteligence.“

„S inteligentním tělem, s inteligentní řečí a s inteligentní myslí prostou zákalů - kdo je inteligentní (muni), obdařen inteligencí, toho nazývám tím, kdo je omytý od

zla.“

Iti. III. 68. Pathama-rága - Vášeň (1.)

„Mniši, kohokoli, kdo neopustil vášeň (rágo), kdo neopustil nenávist (dóso), kdo neopustil zaslepenost (móho), nazývám tím, kdo je spoután Márou, kdo se chytil do Márovy pasti a Zlý si s ním může dělat co je mu libo. Ale kohokoli, kdo opustil vášeň, kdo opustil nenávist, kdo opustil zaslepenost, na-zývám tím, kdo není spoután Márou, kdo se nechytil do Márovy pasti a Zlý si s ním nemůže dělat co je mu libo.“

„Ten, jehož vášeň, nenávist a zaslepenost jsou očištěny, kdo se stal Brahmou, Tathágatou, Buddhou,

pro koho je zášť a strach minulostí, toho nazývám tím, kdo vše opustil.“

220

Iti. III. 69. Dutija -rága - Vášeň (2.)

„Mniši, kohokoli, ať mnicha či mnišku (bhikkhuní), kdo neopustil vášeň, kdo neo-pustil nenávist, kdo neopustil zaslepenost, nazývám tím kdo nepřekročil oceán s jeho vlnami, příboji a víry, s jeho obludami a démony. Ale kohokoli, ať mnicha či mnišku, kdo opustil vášeň, kdo opustil nenávist, kdo opustil zaslepenost, nazývám tím kdo překročil oceán s jeho vlnami, příboji a víry, s jeho obludami a démony. Kdo překročil na druhý břeh a stojí na suché zemi, ten je skutečným bráhmanem.“

„Ten, jehož vášeň, nenávist a zaslepenost jsou očištěny, překročil tento oceán s jeho obludami a démony, s jeho strašnými vlnami, jež je tak těžké překročit.

Kdo překonal pouta (sangátigo), opustil smrt (maččudžaho) a je prost přivlastňo-vání (nirúpadhi),

ten opustil strast a není pro něj dalšího bytí (apunabbhavája). Když došel k cíli (atthangato), je nepostižitelný

a unikl tak králi smrti, říkám.“

Iti. III. 70. Mi ččháditthika - Ten, kdo má špatný názor

„Mniši, vidím bytosti obdařené špatným jednáním tělem, špatným jednáním řečí a špatným jednáním myslí, které haní [pomlouvají] ušlechtilé, zastávají špatné názo-ry a jednají podle svých špatných názorů, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vy-vstávají v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Když toto prohlašu-ji..., není to na základě toho, že jsem to slyšel od jiných asketů a bráhmanů. Když toto prohlašuji..., je to na základě toho, že jsem to sám poznal, sám viděl a sám to-ho dosáhl.“

„Se špatně vedenou myslí, promlouvaje špatnými slovy, vykonávaje špatné činy svým tělem,

nepoučený jedinec, který již zde, v tomto krátkém životě nedobře koná, po rozpadu těla - nemoudrý (duppaňňo) znovu vyvstane v pekle (nirajam).“

Iti. III. 71. Sammáditthika - Ten, kdo má správný názor

„Mniši, vidím bytosti obdařené dobrým jednáním tělem, dobrým jednáním řečí a dobrým jednáním myslí, které nehaní [nepomlouvají] ušlechtilé, zastávají správné názory a jednají podle svých správných názorů, jak po rozpadu těla, po smrti, zno-vu vyvstávají ve šťastném místě, v nebeském světě. Když toto prohlašuji..., není to na základě toho, že jsem to slyšel od jiných asketů a bráhmanů. Když toto prohla-šuji..., je to na základě toho, že jsem to sám poznal, sám viděl a sám toho dosáhl.“

221

„Se správně vedenou myslí, promlouvaje správnými slovy, vykonávaje správné činy svým tělem,

dobře poučený jedinec, který již zde, v tomto krátkém životě, dobře koná, po rozpadu těla - ten, kdo je moudrý (sappaňňo), znovu vyvstane v ne-

bi (sagga).“

Iti. III. 72. Nissaranija - Úniky

„Jsou tyto tři prvky úniku, mniši. Které tři? Únik od smyslných požitků (káma), totiž zdrženlivost [odříkání] (nekkhammam). Únik od hmoty (rúpa), totiž nehmotný stav (arúppam), a pro cokoli, co vstoupilo v bytí (bhútam), co je zformované [stvořené] (sankhatam) a závisle vzniklé (patičča-samuppannam), je únikem ustání (niródhó).“

„Když poznal únik od smyslných požitků, překonal hmotu a dotkl se utišení všech formací, vždy horlivý,

je mnichem, který správně vidí, a je tak osvobozen, mistr přímého poznání (abhiňňávosito), mírný [ctnostný],

mudrc, jenž překročil pouta (jógátigo muni).“

Iti. III. 73. Santatara - To, co je klidnější

„Mniši, nehmotné stavy (arúpá) jsou klidnější než hmota (rúpa) a ustání (niródhó) je klidnější než nehmotné stavy.“

„Ty bytosti, jež se uchylují k hmotě, a ty, jež jsou zakotvené v nehmotném stavu,

když nepoznávají ustání, vracejí se do dalšího [opětovného] bytí. Ale když plně porozuměli hmotě a nezůstali v nehmotném stavu,

jsou osvobozeni v ustání (nirodhe vimuččanti) - lidé, jež nechávají smrt za sebou. Dokonale Probuzený, když se svým tělem dotkl bezsmrtného prvku (amatam dhá-

tu), prostý přivlastňování, když dosáhl zavržení přivlastňování,

prostý zákalů (anásavo), ukazuje očištěný stav (viradžam padam) bez trápení (asó-kam).“

Iti. III. 74. Putta - Syn [Potomek]

„Tyto tři syny [potomky] lze nalézt ve světě, mniši. Které tři? Syna vyššího zroze-ní, syna souladného zrození a syna nižšího zrození. A jaký je syn vyššího zrození? Zde se rodiče tohoto syna neobracejí [neuchylují] k

222

Buddhovi ani k Dhammě ani k Sangze jako k útočišti, nezdržují se (appativiratá) ničení života (pánátipátá), nezdržují se braní nedarovaného (adinnádáná), nezdržu-jí se špatného sexuálního jednání (kámésumiččháčárá), nezdržují se špatného mlu-vení (musávádá), nezdržují se požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost (surámérajamadždžapamádattháná), jsou nectnostní [nemravní] (dussílá) a mají zlou povahu (pápadhammá), nicméně jejich syn se obrací k Buddhovi, k Dhammě a k Sangze jako k útočišti, zdržuje se (pativirato) ničení života, zdržuje se braní nedarovaného, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se špatné-ho mluvení, zdržuje se požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedba-lost, je ctnostný (sílavá) a má dobrou povahu (kaljánadhammo). Takový je syn vyššího zrození. A jaký je syn souladného zrození? Zde se rodiče tohoto syna obracejí k Buddhovi, k Dhammě a k Sangze jako k útočišti, zdržují se ničení života, zdržují se braní ne-darovaného, zdržují se špatného sexuálního jednání, zdržují se špatného mluvení, zdržují se požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost, jsou ctnostní a mají dobrou povahu, a jejich syn se rovněž obrací k Buddhovi, k Dhammě a k Sangze jako k útočišti, zdržuje se ničení života, zdržuje se braní ne-darovaného, zdržuje se špatného sexuálního jednání, zdržuje se špatného mluvení, zdržuje se požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost, je ctnostný a má dobrou povahu. Takový je syn souladného zrození. A jaký je syn nižšího zrození? Zde se rodiče tohoto syna obracejí k Buddhovi, k Dhammě a k Sangze jako k útočišti, zdržují se ničení života, zdržují se braní neda-rovaného, zdržují se špatného sexuálního jednání, zdržují se špatného mluvení, zdržují se požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost, jsou ctnostní a mají dobrou povahu, nicméně jejich syn se neobrací k Buddhovi ani k Dhammě ani k Sangze jako k útočišti, nezdržuje se ničení života, nezdržuje se bra-ní nedarovaného, nezdržuje se špatného sexuálního jednání, nezdržuje se špatného mluvení, nezdržuje se požívání alkoholu a opojných látek způsobujících nedbalost, je nectnostný a má zlou povahu. Takový je syn nižšího zrození. To jsou oni tři sy-nové [potomci], jež lze nalézt ve světě.“

„Syna [potomka] vyššího či souladného zrození si přejí moudří, nikoli syna nižšího zrození, jenž je hanbou rodiny.

Tito synové [potomci] laických stoupenců, obdařeni důvěrou (saddhá) a ctností (síléna),

štědří (vadaňňú), oproštění od sobectví (vítamaččhará), září v každém shromáždě-ní,

jako měsíc, který se vynořil z mraků.“

Iti. III. 75. Avutthika - Mrak bez deště

„Tyto tři jedince lze nalézt ve světě, mniši. Které tři? Toho kdo je jako mrak bez deště, toho kdo prší jen místy a toho kdo prší kdekoliv.

223

A jaký jedinec je jako mrak bez deště? Zde někdo vše hromadí a nedává asketům, bráhmanům, poutníkům, bídníkům ani žebrákům jídlo, pití, šatstvo, vozy, květiny, vůně, ozdoby, lůžka, příbytky či svíce. Takový jedinec je jako mrak bez deště. A jaký jedinec prší jen místy? Zde někdo dává jen některým asketům, bráhmanům, poutníkům, bídníkům a žebrákům jídlo, pití, šatstvo, vozy, květiny, vůně, ozdoby, lůžka, příbytky či svíce, a jiným nedává. Takový jedinec prší jen místy. A jaký jedinec prší kdekoliv? Zde někdo dává všem asketům, bráhmanům, poutní-kům, bídníkům a žebrákům jídlo, pití, šatstvo, vozy, květiny, vůně, ozdoby, lůžka, příbytky či svíce. Takový jedinec prší kdekoliv. To jsou oni tři jedinci, jež lze na-lézt ve světě.“

„Nedělí se s askety ani s bráhmany, ani s poutníky a bídníky o to co získal, o jídlo, pití, pokrmy - tohoto, který je nižší mezi lidmi

přirovnávám k mraku bez deště. Některým dává, jiným nedává - tohoto moudří lidé (médhávino džaná) přirovnáva-

jí k dešti, který prší jen místy.

Ten, kdo odpovídá na požádání, soucitný ke všem bytostem (sabbabhútánukampa-ko),

těšící se rozdáváním darů, říká: ´Dávejte, dávejte jim.´ Jako zvučící a dunící mrak, naplněný vodou, když prší a zavlažuje plošiny a rokle - podobný je tento jedinec.

Když správně nahromadil bohatství, získané skrze aktivitu, plně uspokojuje jídlem a pitím ty, kdož se stali poutníky [bez domova].“

Iti. III. 76. Sukhapatthaná - Touha po štěstí

„Mniši, moudrý, jenž touží po třech šťastných stavech, by měl střežit svoji ctnost (síla). Kterých třech? [Když uvažuje:] "Nechť ke mně přijde chvála (pasamsá)," měl by moudrý střežit svoji ctnost. [Když uvažuje:] "Nechť u mně vyvstane majetek [požitky] (bhógá)," měl by moudrý střežit svoji ctnost. [Když uvažuje:] "Nechť po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstanu na šťastném místě (sugatim), v nebeském světě (saggam lókam), měl by moudrý střežit svoji ctnost. Moudrý, jenž touží po těchto třech šťastných stavech, by měl střežit svoji ctnost.“

„Moudrý by měl střežit svoji ctnost, touží-li dosáhnout třech šťastných stavů: chvály, zisku [bohatství] a po smrti ne-

beské radosti. I ten kdo nekoná zlo, ale vyhledává někoho kdo ho koná,

je podezřelý ze zla a jeho špatná pověst vzrůstá. Toho učiň svým přítelem, toho vyhledávej, kdo je takový

jako jsi ty sám, neboť tvůj život je společný i jemu.

224

Stýkající se stýká [s druhými], dotýkající se dotýká druhých, jako šíp namazaný jedem zašpiní toulec.

A tak, obávaje se zašpinění, moudrý by se neměl přátelit se zlými lidmi. Člověk, který zabalí tlející rybu do listu trávy kúsa,

tím učiní zapáchající i trávu. Podobně je tomu, když někdo vyhledává pošetilce.

Ale člověk, který zabalí práškovou vůni do listu stromu, tím ovoní i list. Podobně je tomu, když někdo vyhledává moudré.

A tak, kdo zná své vlastní východisko [cíl], jako ten, kdo balí vůni do listů, by se neměl stýkat s těmi, kdo jsou nemírní [nectnostní] (asante). Moudrý by se měl stýkat s těmi kdo jsou mírní [ctnostní] (sante).

Ti, kdo jsou nemírní vedou do pekla. Mírní pomáhají do šťastného stavu.“

Iti. III. 77. Bhidura - Podléhající rozložení

„Mniši, toto tělo (kája) podléhá rozložení, vědomí (viňňána) je předmětem mizení, veškeré vlastnictví (upadhí) je pomíjivé (aniččá), strastné (dukkhá) a předmětem změny (viparinámadhammá).“

„Poznává tělo jako podléhající rozložení, a vědomí jako mizející, vidí hrůzu v přivlastňování -

ten, kdo překročil zrození a smrt. Když dosáhl nejvyššího míru (paramam santim), jsa rozvinutý, očekává svůj čas.“

Iti. III. 78. Dhátusósamsandana - Stýkající se podle své povahy

„Bytosti se stýkají podle své povahy, mniši. Bytosti (sattá) s nižšími vlastnostmi (hínádhimuttiká) se vzájemně stýkají s bytostmi, které mají rovněž nižší vlastnosti. Bytosti s dobrými vlastnostmi (kaljánádhimuttiká) se vzájemně stýkají s bytostmi, které mají rovněž dobré vlastnosti. I v minulosti se bytosti se stýkaly podle své povahy, mniši. Bytosti s nižšími vlast-nostmi se vzájemně stýkaly s bytostmi, které měly rovněž nižší vlastnosti. Bytosti s dobrými vlastnostmi se vzájemně stýkaly s bytostmi, které měly rovněž dobré vlastnosti. I v budoucnosti se bytosti budou stýkat podle své povahy, mniši. Bytosti s nižšími vlastnostmi se vzájemně budou stýkat s bytostmi, které budou mít rovněž nižší vlastnosti. Bytosti s dobrými vlastnostmi se vzájemně budou stýkat s bytostmi, které budou mít rovněž dobré vlastnosti. I nyní, v současné době, se bytosti stýkají podle své povahy, mniši. Bytosti s niž-šími vlastnostmi se vzájemně stýkají s bytostmi, které mají rovněž nižší vlastnosti.

225

Bytosti s dobrými vlastnostmi se vzájemně stýkají s bytostmi, které mají rovněž dobré vlastnosti.“

„Zrozená houština sdružování je odetnuta nesdružováním. Jako někdo, plující po velkém moři na malém dřevěném prkně,

by se potopil [klesl], tak i ten kdo správně žije, se potopí [klesne], když se sdružuje s línými (kusítam).

Proto se vyhni těm, kdo jsou líní a ochablí (hínavírijam). Moudří žijí s ušlechtilími - v odloučení, rozhodně,

pohroužení [v meditaci] (džhájibhi), stále energičtí (niččam áraddhavírijéhi).“

Iti. III. 79. Parihána - Odpadnutí

„Jsou tři věci, mniši, které vedou cvičícího se mnicha k odpadnutí. Které tři? Zde cvičící se mnich nachází zalíbení v činnosti (kammárámo), libuje si v činnosti a je zaměřen na svou zálibu v činnosti. Nachází zalíbení v mluvení (bhassárámo), libuje si v mluvení a je zaměřen na svou zálibu v mluvení. Nachází zalíbení ve spánku (niddárámo), libuje si ve spánku a je zaměřen na svou zálibu ve spánku. To jsou ony tři věci, které vedou cvičícího se mnicha k odpadnutí. Jsou tři věci, které vedou cvičícího se mnicha k neodpadnutí. Které tři? Zde cvičící se mnich nenachází zalíbení v činnosti, nelibuje si v činnosti a není zaměřen na zálibu v činnosti. Nenachází zalíbení v mluvení, nelibuje si v mluvení a není zaměřen na zálibu v mluvení. Nenachází zalíbení ve spánku, nelibuje si ve spánku a není zaměřen na zálibu ve spánku. To jsou ony tři věci, které vedou cvi-čícího se mnicha k neodpadnutí.“

„Kdo si libuje v činnosti, v mluvení, ve spánku a je neklidný (uddhato), takový mnich je neschopný dotknout se nejvyššího probuzení.

A tak by měl být oproštěn od potíží, malátnosti a neklidu, takový mnich je schopný dotknout se nejvyššího probuzení.“

Iti. III. 80. Vitakka - Myšlení

„Jsou tyto tři druhy neprospěšného myšlení (akusalavitakká), mniši. Které tři? Myšlení spojené s přáním nebýt opovrhován. Myšlení spojené se ziskem, poctami a slávou. Myšlení spojené s vcítěním se do stavů ostatních [empatií]. To jsou ony tři druhy neprospěšného myšlení.“

„Spojen s přáním nebýt opovrhován, se ziskem, poctami a úctou, spojen s potěšením se společníky, jsi vzdálen odstranění pout (samjódžanakkhajá).

Ale kdo opustil syny, dobytek, manželství a intimnosti [důvěrnosti], takový mnich je schopný dotknout se nejvyššího probuzení.“

226

Iti. III. 81. Sakkára - Pocty

„Mniši, vidím bytosti přemožené ziskem poct (sakkáréna abhibhútá), se zachváce-nou myslí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají ve strastném stavu, na strastném místě, v záhubě, v pekle. Vidím bytosti přemožené nezískáním poct (asakkáréna abhibhútá), se zachvácenou myslí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají ve strastném stavu, na strastném místě, v záhubě, v pekle. Vidím bytosti přemožené obojím - ziskem i nezískáním poct, se zachvácenou mys-lí, jak po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstávají ve strastném stavu, na strastném místě, v záhubě, v pekle. Když toto prohlašuji..., není to na základě toho, že jsem to slyšel od jiných asketů a bráhmanů. Když toto prohlašuji..., je to na základě toho, že jsem to sám poznal, sám uviděl a sám toho dosáhl.“

„Ten, jehož soustředění se nechvěje, kdo prodlévá s dbalostí, ať získá pocty nebo nezíská, kdo je stále v [meditačním] pohroužení (džhájinam),

jemný, s vyjasněným nazíráním, kdo se těší z odstranění ulpívání - toho nazývám dobrým člověkem (sappuriso).“

Iti. III. 82. Dévasadda - Božské hlasy

„Tyto tři božské hlasy zaznívají čas od času mezi božstvy. Které tři? Když si ušlechtilý žák oholí vlasy a vousy, oblékne si žluté [okrové]) roucho a za-měří svou mysl na odchod do bezdomoví, tehdy mezi božstvy zaznívají božské hlasy: "Tento ušlechtilý žák zaměřil svou mysl na bitvu s Márou." Toto je první božský hlas, který zaznívá čas od času mezi božstvy. Když ušlechtilý žák prodlévá v rozvíjení sedmi věcí, které jsou křídly k probuzení, tehdy mezi božstvy zaznívají božské zvuky: "Tento ušlechtilý žák svádí bitvu s Márou." Toto je druhý božský hlas, který zaznívá čas od času mezi božstvy. Když ušlechtilý žák, jenž odstranil zákaly, vstupuje zde a nyní do nezkaleného osvobození mysli a osvobození moudrostí [porozuměním], které uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a prodlévá v jejich dosažení, tehdy mezi božstvy za-znívají božské hlasy: "Tento ušlechtilý žák zvítězil v bitvě. Poté co byl v přední bitevní linii, prodlévá vítězně." Toto je třetí božský hlas, který zaznívá čas od času mezi božstvy. To jsou ony tři božské hlasy, které zaznívají čas od času mezi bož-stvy.“

„Když vidí jak zvítězil v bitvě ten, kdo je žákem dokonale Probuzeného, i bohové se mu klaní, tomuto velkému člověku, úplně dozrálému:

´Buď pozdraven šlechetný člověče, jenž jsi zvítězil v čem je tak těžké zvítězit, když jsi porazil armádu smrti

227

a jsi tak bez zábran osvobozen (anávaram vimokkhéna).´ Takto se bohové klaní tomu, kdo dosáhl cíle,

neboť v něm nevidí tužby, jež by ho přivedly pod vládu smrti (maččuvasam).“

Iti. III. 83. Paňčapubbanimitta - Pět předzvěstí

„Mniši, když se blíží smrt [zmizení] božského těla nějakého boha (déva), vyvstává u něj pět předzvěstí [znamení]- jeho květinový věnec uvadá, jeho roucho se zašpi-ní, z jeho podpaží vychází pot, na jeho tělo dopadá tíha [otupělost] a netěší se již více ze svého božského místa dlení. Když bohové podle toho poznají, že tento syn bohů se blíží smrti [zmizení], po-vzbuzují ho trojí řečí: (1.)"Ctěný, odejdi odsud do šťastného stavu. (2.)Když odsud odejdeš do šťastného stavu, získej to, co je dobré získat. (3.)Když získáš to, co je dobré získat, staň se v tom dobře upevněným." Když bylo toto řečeno, nějaký mnich řekl Vznešenému: "A co, pane, tito bohové považují za odchod do šťastného stavu? Co považují za zisk, který je dobré získat? Co považují za dobré upevnění?" (1.)Lidský stav, mnichu, tito bohové považují za odchod do šťastného stavu. (2.)Stanuv se lidskou bytostí, získat důvěru v dhammu [nauku] a vinaju [disciplí-nu], vykládané Tathágatou - to tito bohové považují za zisk, který je dobré získt. (3.)Když je tato důvěra upevněna, zakořeněna a zakotvena tak, že nemůže být zni-čena žádným asketou ani bráhmanem, bohem, Márou či Brahmou ani kýmkoli ji-ným na světě - to tito bohové považují za dobré upevnění.“

„Když božské tělo nějakého boha umírá [mizí] z důvodu skončení jeho životního období, zaznívají tři hlasy- povzbuzení bohů:

Ćtěný, odejdi odsud do šťastného stavu (sugatim), do společnosti lidí (manussá-nam).

Stanuv se lidskou bytostí, získej nepřekonatelnou důvěru (saddham anuttaram) v pravou Dhammu.

Tato tvá důvěra v pravou Dhammu, dobře vyloženou, by měla být upevněna, zakořeněna a zakotvena, nezničitelně, po celý tvůj život.

Opustiv špatné jednání tělem, řečí a myslí, a cokoli co je závadné, vykonávaje mnoho prospěšného, tělem, řečí a myslí, nezměrně a bez přivlastňová-

ní, takto vykonávaje mnoho základů dobra,

upevňuj skrze štědrost ostatní smrtelníky v pravé Dhammě a v čistém životě (brahmačarije).´

S takovým soucitem ho tito bohové povzbuzují, když poznají, že se blíží smrti: ´Vrať se, dévo, znovu a znovu.´“

228

Iti. III. 84. Bahudžanahita - Kvůli prospěchu mnohých

„Mniši, tito tři jedinci, kteří vyvstávají ve světě, vyvstávají ku prospěchu mno-hých, pro štěstí mnohých, ze socitu se světem - pro dobro, prospěch a štěstí bohů a lidí. Kteří tři? Zde vyvstane ve světě Tathágata, zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sam-másambuddho), obdařený věděním a [ctnostným] jednáním (vidždžáčaranasam-panno), blažený (sugato), znalec světa (lókavidú), nepřekonatelný vůdce těch, kteří vést se dají (anuttaro purisadammasárathi), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussá-nam), probuzený (buddho) a vznešený (bhagavá). Vykládá pak Dhammu, která je dobrá na počátku, dobrá uprostřed a dobrá na konci, obdařená smyslem a dobrou skladbou. Prohlašuje svatý život, úplně dokonalý a zcela očištěný. Toto je první jedinec, který když vyvstává ve světě, vyvstává ku prospěchu mnohých, pro štěstí mnohých, ze socitu se světem - pro dobro, prospěch a štěstí bohů a lidí. A dále, je zde žák tohoto učitele, který je zasloužilý, prostý zákalů (khínásavo), jenž dospěl k završení (vusitavá), splnil svůj úkol (katakaraníjo), odložil břemeno (ohitabháro), dosáhl pravého cíle (anuppattasadattho), úplně odstranil pouto bytí (parikkhínabhavasamjódžano) a je osvobozen pravým poznáním (sammadaňňá vimutto). Vykládá pak Dhammu, která je dobrá na počátku, dobrá uprostřed a dob-rá na konci, obdařená smyslem a dokonalou skladbou. Prohlašuje svatý život, úpl-ně dokonalý a zcela očištěný. Toto je druhý jedinec, který když vyvstává ve světě, vyvstává ku prospěchu mnohých, pro štěstí mnohých, ze socitu se světem - pro dobro, prospěch a štěstí bohů a lidí. A dále, je zde žák tohoto učitele, který se cvičí (sékho) v postupu na stezce (pati-pado), který je dobře poučený (bahussuto), obdařený ctnostným jednáním (sílavat-úpapanno). A ten pak rovněž vykládá Dhammu, která je dobrá na počátku, dobrá uprostřed a dobrá na konci, obdařená smyslem a dokonalou skladbou. Prohlašuje svatý život, úplně dokonalý a zcela očištěný. Toto je třetí jedinec, který když vy-vstává ve světě, vyvstává ku prospěchu mnohých, pro štěstí mnohých, ze socitu se světem - pro dobro, prospěch a štěstí bohů a lidí. To jsou oni tři jedinci, kteří když vyvstávají ve světě, vyvstávají ku prospěchu mnohých, pro štěstí mnohých, ze so-citu se světem - pro dobro, prospěch a štěstí bohů a lidí.“

„Tento učitel, velký zřec (mahési), je první ve světě, jeho následují žáci, kteří jsou zcela rozvinutí,

a pak ti, kteří se cvičí v postupu na stezce, dobře poučení, obdaření ctnostným jednáním.

Tito tři, hlavní mezi bohy a lidmi, vyzařují světlo, prohlašujíce Dhammu, otevírajíce bránu k bezsmrtnosti (amatassa dváram),

osvobozují mnohé od pout. Ti kdo následují tuto stezku, dobře vyloženou nepřekonatelným vůdcem karavany,

ukončí strast, právě zde, ti kdo jsou dbalí učení Blaženého.“

229

Iti. III. 85. Asubhánupassí - Nazírající odpudivost

„Mniši, prodlévejte (viharatha), nazírajíce odpudivost těla (asubhánupassí), s dobře ustaveným (súpatthitá) uvědoměním nádechu a výdechu (ánápánasati), uvitř [sebe] a před sebou. Prodlévejte, nazírajíce nestálost (aniččánupassino) všech formací (sabbasankhárésu). U toho, kdo prodlévá, nazíraje nečistotu těla, je opuštěn sklon vášně (ráganusajo) vůči prvku krásy [čistoty] (subha dhátu). U toho, kdo má dobře ustavené uvědo-mění nádechu a výdechu, uvnitř [sebe] a před sebou, neexistují vnější obtěžující myšlenky a sklony. U toho kdo prodlévá nazíraje nestálost všech formací, je opuš-těna nevědomost (avidždžá) a vyvstává vědění (vidždžá).“

„Nazíraje nečistotu těla, s uvědoměním nádechu a výdechu, vidouc utišení všech formací, vždy s horlivostí,

je mnichem, který správně vidí a je tak osvobozen, mistr přímého poznání, mírný, mudrc, jenž překročil pouta.“

Iti. III. 86. Dhammánudhammapatipanna - Postupující podle Dhammy, v souladu s Dhammou

„Mnich, postupující podle Dhammy, v souladu s Dhammou, by měl být jako tako-vý popsán v souladu s Dhammou takto: "Když mluví, mluví o Dhammě a ne o ne-Dhammě. Když přemýšlí, přemýšlí o Dhammě a ne o ne-Dhammě. Když se vy-hnul oběma těmto věcem, prodlévá s vyrovnaností (upekkhako), s uvědoměním (sato) a s jasným pochopením (sampadžáno).“

„Mnich prodlévající v Dhammě, těšící se Dhammou, vybavující si Dhammu, připomínající si Dhammu, neodpadne od pravé Dhammy.

Ať chodí, stojí, sedí nebo leží, tehdy doshuje vnitřního míru mysli.“

Iti. III. 87. Andhakarana - Způsobující slepotu

„Mniši, jsou tyto tři druhy neprospěšného myšlení (akusalavitakká), které způso-bují slepotu, nevidění, neznalost, ustání (zánik) moudrosti, přispívají k obtížím a nevedou k odpoutání (anibbánasamvattaniká). Které tři? Myšlenky smyslných požitků (kámavitakko)..., myšlenky zlovůle (bjápádavitak-ko)..., myšlenky násilí (vihimsávitakko) způsobují slepotu, nevidění, neznalost, ustání moudrosti, přispívají k obtížím a nevedou k odpoutání. To jsou ty tři druhy neprospěšného myšlení... Jsou tyto tři druhy prospěšného myšlení (kusalavitakká), které způsobují ne-slepotu, vidění, poznání, růst moudrosti, přispívají k ne-obtížím a vedou k odpou-

230

tání (nibbánasamvattaniká). Které tři? Myšlenky zdrženlivosti [odříkání] (nekkhammavitakko)..., myšlenky ne-zlovůle (abjápádavitakko)..., myšlenky nenásilí (avihimsávitakko) způsobují ne-slepotu, vidění, poznání, růst moudrosti, přispívají k ne-obtížím a vedou k odpoutání. To jsou ty tři druhy prospěšného myšlení.“

„Trojí prospěšné myšlenky by měly být myšleny, trojí neprospěšné myšlenky zavr-ženy.

Kdo utiší myšlení a rozvažování, jako déšť oblak prachu, kdo záměrně utiší myšlení, dosáhne, právě zde, stavu míru (santipadam).“

Iti. III. 88. Antarámala - Vnitřní poskvrna

„Mniši, jsou tyto tři vnitřní poskvrny, vnitřní nepřátelé, vnitřní protivníci, vnitřní vrazi, vnitřní soupeři. Které tři? Chtivost (lóbho)..., nenávist (dóso)..., zaslepenost (móho) jsou vnitřní poskvrny, vnitřní nepřátelé, vnitřní protivníci, vnitřní vrazi, vnitřní soupeři. To jsou ty tři vnitřní poskvrny...“

„Chtivost způsobuje neprospěch, chtivost narušuje mysl. Lidé nechápou jak se [z ní] zevnitř rodí strach.

Plni žádosti nepoznávají dobro. Plni žádosti nevidí Dhammu. Přemoženi chtivostí, jsou oslepeni a zahaleni temnotou.

Kdo ale, opouštěje chtivost, není chtivý vůči tomu co vzbuzuje chtivost, od toho odpadne chtivost, jako kapka vody z lotosového listu.

Nenávist způsobuje neprospěch, nenávist narušuje mysl. Lidé nechápou jak se [z ní] zevnitř rodí strach.

Plni zlosti nepoznávají dobro. Plni zlosti nevidí Dhammu. Přemoženi nenávistí, jsou oslepeni a zahaleni temnotou.

Kdo ale, opouštěje nenávist, není nenávistný vůči tomu co vzbuzuje nenávist, od toho odpadne nenávist, jako palmový list od svého stonku. Zaslepenost způsobuje neprospěch, zaslepenost narušuje mysl.

Lidé nechápou jak se [z ní] zevnitř rodí strach. Plni zmatenosti nepoznávají dobro. Plni zmatenosti nevidí Dhammu.

Přemoženi zaslepeností, jsou oslepeni a zahaleni temnotou. Kdo ale, opouštěje zaslepenost, není zaslepený vůči tomu co vzbuzuje zaslepenost,

ten odstraní [zažene]) veškerou zaslepenost, jako východ slunce tmu.“

Iti. III. 89. Dévadatta

„Mniši, přemožen třemi falešnými věcmi, se zachvácenou myslí, je Dévadatta ne-odvratně zahuben v pekle, po celý velevěk [eon]. Kterými třemi?

231

Přemožen zlými žádostmi (pápiččhatája), se zachvácenou myslí, je Dévadatta ne-odvratně zahuben v pekle, po celý velevěk. Přemožen přátelstvím se zlými lidmi (pápamittatája), se zachvácenou myslí, je Dévadatta neodvratně zahuben v pekle, po celý velevěk. A přeztože je zde pro něj stále co vykonat, zastavil se v půli cesty, s trochou odliš-ného nízkého dosažení [magických schopností]. Přemožen těmito třemi falešnými věcmi, se zachvácenou myslí, je Dévadatta neodvratně zahuben v pekle, po celý velevěk.“

„Nemůže být kdy znovuzrozen ve světě ten, kdo má zlé žádosti. Toto poznej - jaký je budoucí [posmrtný] stav toho, kdo má zlé žádosti.

Dévadatta, považovaný za moudrého a ctěný, v záchvatu nedbalosti napadl Tathágatu a propadl se do nejnižšího pekla se čtyřmi bránami, do strašné-

ho místa. Kdo plánuje spiknutí proti tomu, kdo je nezkažený a nekoná zlé skutky -

toto zlo [které plánuje] se dotkne jeho samotného, jenž má zkaženou mysl a je bez-ohledný.

Kdo by si usmyslel, že znečistí oceán miskou jedu, ten nemůže mít úspěch, neboť množství vody v něm je velké. Tak je tomu, když někdo napadne urážkou

[pomluvou] Tathágatu, který došel k pravému cíli a má mysl naplěnou mírem (santačittam), neboť urážka

se na něm neuchytí. Moudrý by se měl přátelit a sdružovat s těmi, kdo jsou jako on sám,

jejichž stezku může mnich následovat a dosáhnout tak ukončení strasti.“

Iti. III. 90. Aggappasáda - Nejvyšší důvěra

„Jsou tyto tři nejvyšší důvěry. Které tři? Mezi jakýmikoli bytostmi, které mohou být, ať beznohé, dvounohé, čtyřnohé, mnohonohé, hmotné [obdařené tvarem] (rúpino), nehmotné [bez tvaru] (arúpino), s vnímáním (saňňino), bez vnímání (asaňňino) či ani s vnímáním-ani bez vnímání (névasaňňinásaňňino), je Tathágata, zasloužilý, dokonale probuzený, považován za nejvyššího. Ti, kdo mají důvěru v Probuzeného, mají důvěru v to nejvyšší. Pro ty kdo mají důvěru v to nejvyšší, je následkem [této důvěry] rovněž to nejvyšší. Mezi jakýmikoli věcmi [stavy], které mohou být, ať zformovanými (sankhatá) či nezformovanými (asankhatá), je bezvášnivost (virágo) považována za nejvyšší, totiž vystřízlivění z opojení, ukáznění žízně, vykořenění lpění, ukončení koloběhu [znovuzrozování], odstranění toužení, bezvášnivost, ustání (niródho), odpoutání (nibbána). Ti kdo mají důvěru v bezvášnivost, mají důvěru v to nejvyšší. Pro ty, kdo mají důvěru v to nejvyšší, je následkem [této důvěry] rovněž to nejvyšší. Mezi jakýmikoli společenstvími či sdruženími, které mohou být, je společenství žáků Tathágaty považováno za nejvyšší, totiž tyto čtyři páry osob, osm jedinců, toto společenství žáků Vznešeného, které je hodné štědrosti, hodné pohostinnosti,

232

hodné darů, hodné pozdravu se sepjatými dlaněmi, které je nepřekonatelným (anuttaram) polem dobra (puňňakkhéttam) pro tento svět. Ti kdo mají důvěru v toto společenství, mají důvěru v to nejvyšší. Pro ty kdo mají důvěru v to nejvyšší, je následkem [této důvěry] rovněž to nejvyšší. To jsou ony tři nejvyšší důvěry.“

„Kdo má důvěru v to nejvyšší, poznávaje nejvyšší Dhammu - důvěru v nejvyššího Buddhu - nepřekonatelně hodného darů,

důvěru v nejvyšší Dhammu - štěstí bezvášnivosti a utišení, důvěru v nejvyšší Sanghu - nepřekonatelné pole dobra,

obdarovávaje ty nejvyšší, vzrůstá u něj nejvyšší dobro (aggam puňňam), nejvyšší život (áju), krása (vanno), sláva (jaso), pověst (kitti), štěstí (sukham) a síla

(balam). Moudrý (médháví), oddaný nejvyššímu, soustředěný na nejvyšší Dhammu, ať je božskou či lidskou bytostí, raduje se, když dosáhne toho nejvyššího.“

Iti. III. 91. Džívika - Živobytí

„Mniši, toto je nízký způsob živobytí, totiž shromažďování almužny. Je to způsob urážky [zneužití] ve světě - chodit s miskou v rukou a shromažďovat almužnu. Může být, že rozumný syn z dobré rodiny přijímá [almužnu] ze smysluplného dů-vodu, aniž by byl napaden králi nebo lupiči, aniž by byl zadlužen, ani ze strachu, ani kvůli ztrátě svého živobytí, ale skrze úvahu: "Jsme obklopeni zrozením, stárnu-tím, smrtí, trápením, naříkáním, bolestí, žalem a zoufalstvím, obklopeni strastí, přemoženi strastí. Jistě lze však poznat ukončení celého tohoto množství strasti." Tento syn z dobré rodiny, když takto odešel z domova do bezdomoví, však může být žádostivý (abhidždžhálu) vůči smyslným požitkům (kámésu), se silnou vášní (tibbasárágo), se zlovolnou myslí (bjápannačitto), se zkaženým myšlením [zámě-rem] (padutthamanasankappo), se zatemněným uvědoměním (mutthassati), bez jasného chápání (asampadžáno), nesoustředěný (asamáhito), s rozptýlenou myslí (vibbhantačitto) a s nekontrolovanými schopnostmi (pákatindrijo). Podobný oharku z pohřební hranice, žhavému na obou koncích a uprostřed pokry-tému výkaly, který se nepoužívá jako palivo ani ve vesnici ani v lesích - takové je přirovnání pro tohoto jedince, říkám. Ponížený požitky světských lidí nenaplní smysl asketického života.“

„Ponížený požitky světských lidí a smyslem asketického života - nešťastný jedinec, zničený, rozprášený a ztracený, jako oharek z pohřební hranice.

Se žlutým rouchem přez rameno, nevnímaje zlé věci, zlý, který zle činí, znovu vyvstane v pekle. Lepší je sníst rozžhavenou železnou kouli,

než takto nemravně a neukázněně pojídat almužní jídlo kraje.“

233

Iti. III. 92. Sanghátikanna - Svrchní roucho

„Mniši, i kdyby nějaký mnich obdržel mé svrchní roucho a následoval mně těsně v mých šlépějích, avšak byl žádostivý vůči smyslným požitkům, se silnou vášní, se zlovolnou myslí, se zkaženým myšlením [záměrem], se zatemněným uvědoměním, bez jasného chápání, nesoustředěný, s rozptýlenou myslí a s nekontrolovanými schopnostmi, byl by daleko ode mně a já od něho. A z jakého důvodu? Jelikož ta-kový mnich nevidí Dhammu, a když nevidí Dhammu, nevidí mně. Ale i kdyby nějaký mnich prodléval vzdálen sto mil (jódžana), avšak byl bez žá-dosti (anabhidždžhálu) vůči smyslným požitkům (kámésu), bez silné vášně (na ti-bbasárágo), s nezlovolnou myslí (abjápannačitto), s nezkaženým myšlením [zámě-rem] (apadutthamanasankappo), s ustaveným uvědoměním (upatthitassati), s jas-ným pochopením (sampadžáno), soustředěný (samáhito), se sjednocenou myslí (ékaggačitto) a s ovládanými schopnostmi (samvutindrijo), byl by blízko u mně a já u něho. A z jakého důvodu? Jelikož takový mnich vidí Dhammu, a když vidí Dhammu, vidí mně.“

„A čkoli těsně následuje, je plný žádostí (mahiččho) a obtíží (vighátavá). Pohleď jak je daleko ten, kdo se chvěje (edžánugo) od neochvějného,

neodpoutaný (anibbuto) od odpoutaného, chtivý (giddho) od chtivosti prostého. Ale moudrý (pandito), přímo poznávaje Dhammu, chápaje Dhammu,

je neochvějný (anedžo) a utišený (vúpasammati) jako jezero nezčeřené větrem. Pohleď jak je blízko neochvějný k neochvějnému,

odpoutaný (nibbuto) k odpoutanému, chtivosti prostý (agiddho) k chtivosti prosté-mu.“

Iti. III. 93. Aggi - Oheň

„Jsou tyto tři ohně, mniši. Které tři? Oheň vášně (rágaggi), oheň nenávisti (dósag-gi) a oheň zaslepenosti (móhaggi). To jsou ty tři ohně.“

„Oheň vášně spaluje smrtelníky (mačče), vzrušené a omámené smyslnými požitky. Oheň nenávisti spaluje zlovolné lidi (bjápanne nare), kteří zabíjejí živé bytosti.

Oheň zaslepenosti spaluje pomatence (sammúlhe), kteří neznají ušlechtilé učení. Lidé, jež nerozumí těmto ohňům a těší se z vlastní osobnosti,

vyvstávají v pekle, ve zvířecích lůnech, v oblastech démonů a hladových duchů, neuvolněni z Márových pout. Avšak ti kdo jsou ve dne v noci oddáni učení dokonale Probuzeného,

ti uhasí oheň vášně, stále vnímajíce odpudivost [nečistotu] těla (asubhasaňňino), oheň nenávisti uhasí laskavostí (mettája), tito nejvyšší lidé (naruttamá),

a oheň zaslepenosti moudrostí (paňňája), jež vede k proniknutí věcí. Tito bystří jedinci, nepolevující ve dne v noci, když uhasili tyto ohně,

234

jsou zcela odpoutáni (parinibbanti), když zcela překonali strast (dukkhamačča-gum).

Tito moudří (pandito), s ušlechtilým viděním (arijaddasá), vědoucí (védaguno), se správným poznáním (sammadaňňája),

když přímo poznali ukončení zrozování (džátikkhajamabhiňňája), nevstupují již do dalšího bytí.“

Iti. III. 94. Upaparikkha - Zkoumání

„Mniši, mnich by měl zkoumat takto - jeho vědomí není rozptýlené a roztroušené na venek ani upjaté na vnitřek, je bez připoutanosti (asanthitam), bez lpění (anupá-dája) a nevzrušené (na paritassejja). Pro toho, jehož vědomí není rozptýlené a roztroušené na venek ani upjaté na vnitřek, je bez připoutanosti, bez lpění a nevzrušené, již více není vznikání zroze-ní, stárnutí, smrti a strasti.“

„Pro mnicha, který opustil sedm připoutaností a odetnul otěže, který ukončil neustálé putování zrozováním, již není dalšího bytí (natthi punabbhavo).“

Iti. III. 95. Kámúpapatti - Opětovné vyvstávání díky smyslným požitkům

„Mniši, tito tři opětovně vyvstávají díky smyslným požitkům. Kteří tři? (1.)Ti, jejichž smyslné požitky jsou založeny na podmínkách (paččupatthitakámá), (2.)ti, kdo se těší tvořením (nimmánaratino), a (3.)ti, kdo ovládají [kontrolují] vše, co je tvořeno ostatními (paranimmitavasavattino). To jsou ti tři, kteří opětovně vy-vstávají díky smyslným požitkům.“

„Božstva (dévá), jejichž smyslné požitky jsou založeny na podmínkách, božstva těšící se tvořením, všeovládající božstva a všichni ostatní,

oddávající se smyslným požitkům, ať v tomto stavu zde, či kdekoli jinde, [koloběh] putování nepřekročí.

Moudrý, poznávaje toto nebezpečí oddanosti smyslným požitkům, měl by opustit všechny smyslné tužby, ať božské či lidské.

Když odetnul proud tužeb vůči tomu, co je milé, což je tak těžké překonat (durač-čajam),

je zcela odpoután, když zcela překonal strast. Tito moudří, s ušlechtilým viděním, vědoucí, se správným poznáním,

když přímo poznali ukončení zrozování, nevstupují již do dalšího bytí.“

235

Iti. III. 96. Kámajóga - Pouto smyslných požitků

„Mniši, spoután poutem smyslných požitků (kámajógajutto) a poutem bytí (bhava-jógajutto) je ten, kdo se vrací (ágámí) do tohoto stavu zde. Nespoután poutem smyslných požitků, ale spoután poutem bytí je ten, kdo se již nevrací (anágámí) do tohoto stavu zde. Nespoután poutem smyslných požitků ani poutem bytí je ten, kdo je zasloužilý (arahá), kdo odstranil zákaly (khínásavo).“

„Spoutané oběma - poutem smyslných požitků a poutem bytí - bytosti kráčejí koloběhem putování (samsáram) a vracejí se do zrození a smrti.

Ti, kdo opustili smyslné požitky, nedosáhli však ještě odstranění zákalů, spoutáni poutem bytí, jsou nazýváni těmi, kdo se již nevrací.

Avšak ti, kdo odetnuli pochybnosti (čhinnasamsajá), odstranili domýšlivost [já a moje] a opětovné bytí (khínamánapunabbhavá),

ti překročili svět (párangatá lóke) a dosáhli odstranění zákalů.“

Iti. III. 97. Kaljánasíla - Ušlechtilá ctnost

„Mniši, mnich obdařený ušlechtilou ctností (kaljánasílo), ušlechtilým učením (kaljánadhammo) a ušlechtilou moudrostí (kaljánapaňňo), je v této Dhammě a dis-ciplíně nazýván dokonalým (kévalí), nejvyšším člověkem (uttamapuriso), jenž do-spěl k završení (vusitavá). A jak je mnich obdařen ušlechtilou ctností? Zde je mnich ctnostný (sílavá), pro-dlévá střežen a kontrolován pravidly života mnicha (pátimokkhasamvarasamvuto viharati), obdařen uvědoměním oblasti svého jednání (áčáragóčarasampanno), do-držuje pravidla cvičení (sikkhápada) a cvičí se, vidouc nebezpečí i v malých chy-bách. Takto je mnich obdařen ušlechtilou ctností. A jak je mnich obdařen ušlechtilým učením? Zde mnich prodlévá, oddávaje se rozvíjení sedmi věcí, jež jsou křídly k probuzení (bódhipakkhijánam). Takto je mnich obdařen ušlechtilým učením. A jak je mnich obdařen ušlechtilou moudrostí? Zde mnich, díky odstranění zákalů, vstupuje zde a nyní do nezkaleného osvobození mysli (anásavam čétovimuttim) a osvobození moudrostí (paňňávimuttim), která uskutečnil svým vlastním přímým poznáním (abhiňňá) a prodlévá v jejich dosažení. Takto je mnich obdařen ušlechti-lou moudrostí. Takto obdařený ušlechtilou ctností, ušlechtilým učením a ušlechti-lou moudrostí, je v této Dhammě a disciplíně nazýván dokonalým, nejvyšším člo-věkem, jenž dospěl k završení.“

„Oproštěn od špatného jednání tělem, řečí a myslí - je nazýván "obdařený ušlechtilou ctností" -

mnich, jenž se stydí špatně jednat (hirímanam). Když dobře rozvíjí sedm věcí, jež vedou k dokonalému probuzení -

236

je nazýván "obdařený ušlechtilým učením" - nenáročný [skromný] (anussadam) mnich.

Když právě zde, sám pro sebe poznává odstranění [ukončení] strasti, je nazýván "obdařený ušlechtilou moudrostí" - mnich oproštěný od zákalů (anása-

vam). Obdařen těmito věcmi, když odetnul pochybnosti, bez obtíží (anígham),

odpoután od celého světa, je nazýván tím, kdo vše opustil (sabbapahájino).“

Iti. III. 98. Dána - Štědrost

„Jsou tyto dva druhy dávání, mniši - dávání materiálních věcí (ámisadána) a dává-ní Dhammy (dhammadána). Vyšší z těchto dvou dávání je toto - dávání Dhammy. Jsou tyto dva druhy sdílení - sdílení materiálních věcí (ámisasamvibhágo) a sdílení Dhammy (dhammasamvibhágo). Vyšší z těchto dvou sdílení je toto - sdílení Dhammy. Jsou tyto dva druhy pomoci - pomoc v materiálních věcech (ámisánuggaho) a po-moc v Dhammě (dhammánuggaho). Vyšší z těchto dvou pomocí je tato - pomoc v Dhammě.“

„Toto dávání popsal jako nejvyšší a nepřekonatelné - totiž sdílení toho, co Vznešený vykládá.

Kdo inteligentní, s myslí povznešenou důvěrou v toto nejvyšší pole (aggam khét-tam),

by ho ve správný čas nepoznal? Pro oba - pro ty, kdo ho vykládají i pro ty, kdo mu naslouchají,

s myslí povznešenou důvěrou v učení Blaženého, je to objasněním jejich nejvyššího cíle (attho paramo) -

pro ty, kdo dbají učení Blaženého.“

Iti. III. 99. Tévidždžá - Trojí vědění

„Mniši, na základě Dhammy popisuji bráhmana obdařeného trojím věděním, a ne jiného, jakožto přiměřeného v řečnění a promlouvání. A jak na základě Dhammy popisuji bráhmana obdařeného trojím věděním, a ne jiného, jakožto přiměřeného v řečnění a promlouvání? (1.)Zde si mnich vzpomíná [vybavuje] mnohé své dřívější pobyty [minulé životy] (pubbenivásam) - jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smrš-ťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: "Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mé-ho života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase

237

tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakou-šel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vy-vstal jsem zde." Takto si vzpomíná na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi. Toto je první vědění, kterého dosáhl, nevědomost byla rozptýlena (avidždžá vihatá) a objevilo se vědění (vidždžá oppanná), temnota byla rozptýlena (tamo vihato) a objevilo se světlo (lóko uppanno), jak se stává u toho, kdo prodlé-vá s dbalostí (appamatto), horlivě (átápino) a s odhodlaností (pahitatto). (2.)A dále, svým božským zrakem (dibba čakkhu), očištěným a přesahujícím lid-ský, mnich vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: "Ty-to milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastáva-ly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě." Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vy-vstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů. Toto je druhé vědění, kterého dosáhl, nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá s dbalostí, horlivě a s odhodlaností. (3.)A dále, díky odstranění zákalů (ásavánam khajá), mnich vstupuje zde a nyní do nezkaleného osvobození mysli a osvobození moudrostí, která uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a prodlévá v jejich dosažení. Toto je třetí vědění, kte-rého dosáhl, nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla roz-ptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá s dbalostí, horlivě a s odhodlaností. Takto na základě Dhammy popisuji bráhmana obdařeného trojím věděním, a ne jiného, jakožto přiměřeného v řečnění a promlouvání.“

„Kdo zná své dřívější pobyty [životy], kdo vidí nebeské oblasti a stavy bídy, kdo dosáhl odstranění zrozování, ten je mudrcem (muni), mistrem přímého pozná-

ní (abhiňňávosito). Obdařen touto trojicí vědění, je pravým bráhmanem trojího vědění (tévidždžo

bráhmano) - tohoto, řečnícího a promlouvajícího, nazývám obdařeným trojím věděním, a ne

jiného.“

238

Iti. IV. 100. Bráhmanadhammajága - Bráhmanův almužní dar Dhammy


„Mniši, já jsem bráhman, odpovídající na požádání, s otevřenou dlaní, nesoucí své poslední tělo, nepřekonatelný lékař a chirurg. A vy jste moji synové, zrození z mých úst, zrození z Dhammy, stvoření Dhammou, dědicové Dhammy a ne materi-álních věcí. Jsou tyto dva druhy dávání- dávání materiálních věcí a dávání Dhammy. Vyšší z těchto dvou dávání je toto - dávání Dhammy. Jsou tyto dva druhy sdílení- sdílení materiálních věcí a sdílení Dhammy. Vyšší z těchto dvou sdílení je toto - sdílení Dhammy. Jsou tyto dva druhy pomoci- pomoc v materiálních věcech a pomoc v Dhammě. Vyšší z těchto dvou pomocí je tato - pomoc v Dhammě. Jsou tyto dva druhy almužního daru - almužní dar materiálních věcí (ámisajágo) a almužní dar Dhammy (dhammajágo). Vyšší z těchto dvou almužních darů je tento - almužní dar Dhammy.“


„Tathágata, který nesobecky dává almužní dar Dhammy, je soucitný ke všem bytostem (sabbabhútánukampí).

Tomuto Takovému, nejvyššímu z bohů a lidí, se klaní bytosti - tomu, kdo překročil bytí.“


Iti. IV. 101. Sulabha - Snadno dosažitelné

„Mniši, tyto čtyři věci jsou téměř ničím, snadno dosažitelné, bezúhonné. Které čty-ři? Roucho z odhozených hadrů, almužní jídlo, přístřeší u kořene stromu a lék vyro-bený ze zkvašené moči. To jsou ty čtyři věci, které jsou téměř ničím, snadno dosa-žitelné, bezúhonné. Když je mnich spokojen s tím, co je téměř ničím, snadno dosažitelné, bezúhonné, pak je obdařen jedním z členů asketického života (sámaňňanga), říkám.“

„Spokojen s tím co je bezúhonné, co je téměř ničím, snadno dosažitelné, s myslí jež není zmítána místem příbytku, rouchem, jídlem ani pitím, je bez potíží.

239

Tyto věci jsou prohlášené jako vhodné pro asketický život, dosažené spokojeným, dbalým mnichem.“

Iti. IV. 102. Ásavakkhaja - Odstranění zákalů

„Mniši, u toho, kdo ví (džánato) a vidí (passato), dochází k odstranění zákalů, a ne u toho, kdo neví (adžánato) a nevidí (apassato), říkám. A když co ví a vidí, dochází u něj k odstranění zákalů? "Toto je strast (dukkha)" - když ví a vidí, dochází u něj k odstranění zákalů. "Toto je vznikání strasti (dukkhasamudajo)" - když ví a vidí, dochází u něj k od-stranění zákalů. "Toto je ustání strasti (dukkhaniródho)" - když ví a vidí, dochází u něj k odstranění zákalů. "Toto je cesta vedoucí k ustání strasti (dukkhaniródhagáminí patipadá)" - když ví a vidí, dochází u něj k odstranění zákalů. Toto když ví a vidí, dochází u něj k odstranění zákalů.“

„Pro toho, kdo se cvičí, kdo následuje přímou stezku (udžumaggánusárino), vzniká nejdříve poznání odstranění, potom bezprostřední konečné poznání (aňňá

anantará). Po tomto konečném poznání osvobozeného, nejvyšším poznání osvobození,

znovu vzniká poznání odstranění: "Pouta jsou odstraněna (khíná samjódžaná)." Jistě ne líným, nevědomým pošetilcem, je dosaženo odpoutání (nibbána),

uvolnění všech pout.“

Iti. IV. 103. Samanabráhmana - Asketové a bráhmani

„Mniši, ti asketové a bráhmani, kteří neznají, tak jak to skutečně je: "Toto je strast... Toto je vznikání strasti... Toto je ustání strasti... Toto je cesta vedoucí k ustání strasti" - tito asketové a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi as-kety a bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní, svým vlastním přímým poznáním smysl [cíl] svého asketismu či bráhmanismu a neprodlévají v jeho dosa-žení. Ale ti asketové a bráhmani, kteří znají, tak jak to skutečně - "Toto je strast... Toto je vznikání strasti... Toto je ustání strasti... Toto je cesta vedoucí k ustání strasti" - tito asketové a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety a bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní, svým vlastním přímým poznáním smysl [cíl] svého asketismu či bráhmanismu a prodlévají v jeho dosažení.“

„Ti kteří neznají strast, její vznikání a kde zcela beze zbytku ustává, kteří neznají stezku vedoucí k utišení strasti,

s nízkým [nedostatečným] osvobozením mysli a osvobozením moudrostí [porozu-

240

měním], jsou neschopní (abhabbá) učinit konec (antakirijája), podléhají zrození a stárnutí

(džátidžarúpagá). Ale ti, kteří znají strast, její vznikání a kde zcela beze zbytku ustává,

kteří znají stezku vedoucí k utišení strasti, obdařeni pravým osvobozením mysli a osvobozením moudrostí [porozuměním],

jsou schopní (bhabbá) učinit konec a nepodléhají již zrození a stárnutí.“

Iti. IV. 104. Sílasampanna - Ctností obdařeni

„Mniši, ty mnichy, kteří jsou obdařeni ctností, obdařeni soustředěním (samádhi-sampanná), obdařeni moudrostí (paňňásampanná), obdařeni osvobozením (vimut-tisampanná), obdařeni poznáním a viděním osvobozen (vimuttiňánadassanasam-panná), kteří vyučují, ukazují, poučují, povzbuzují, nabádají, kteří jsou způsobilí ukazovat dobrou Dhammu, tyto mnichy vyhledávejte, neboť pro vás dělají mnoho, říkám. Naslouchejte jim, přistupujte k nim, klaňte se jim, vzpomínejte na ně, ná-sledujte je v odchodu do bezdomoví, neboť pro vás dělají mnoho, říkám. A z jaké-ho důvodu? Neboť stýkáním se s takovými mnichy, sdílením s nimi, klaněním se jim, dochází k úplnému rozvinutí ještě neúplné oblasti ctnosti, dochází k úplnému rozvinutí ještě neúplné oblasti soustředění, dochází k úplnému rozvinutí ještě neú-plné oblasti moudrosti, dochází k úplnému rozvinutí ještě neúplné oblasti osvobo-zení, dochází k úplnému rozvinutí ještě neúplné oblasti poznání a vidění osvobo-zení. Takoví mniši jsou nazýváni učitelé, vůdci, ti, kdo opustili ubližování, ti, kdo roz-ptylují temnotu, tvůrci světla, tvůrci záře, tvůrci jasu, ti, kdo nesou pochodeň, tvůrci třpytu, ušlechtilí, obdařeni okem, které vidí.“

„Toto je stav vytvářející radost pro ty, kdo vědí, totiž rozvinutý ušlechtilý život podle Dhammy,

jako ti, kdo prohlašují a objasňují dobrou Dhammu, tvůrci světla, mudrci, obdařeni okem které vidí, ti, kdo opustili ubližování.

Moudří, když se správným pochopením vyslechnou jejich učení, s přímým poznáním odstranění zrozování,

nevstupují již do dalšího bytí.“

Iti. IV. 105. Tanhuppáda - Vyvstání toužení

„Mniši, jsou tyto čtyři [místa] vyvstání toužení, kde mnichovo toužení vyvstává znovu a znovu. Které čtyři? Buď kvůli rouchu mnichovo toužení vyvstává znovu a znovu, nebo kvůli almuž-nímu jídlu, nebo kvůli přístřeší, nebo kvůli bytí či nebytí mnichovo toužení vy-vstává znovu a znovu.“

241

„S toužením jako svým společníkem člověk putuje koloběhem [zrozování] po dlouhou a dlouhou dobu.

Ať v tomto stavu bytí či v jiném, z koloběhu putování nevyjde. Poznávaje toto nebezpečí, že s toužením vyvstává strast,

nechť mnich kráčí s uvědoměním (sato), bez toužení (vítatanho) a bez lpění (anádáno).“

Iti. IV. 106. Sabrahmaka - S Brahmy

„Mniši, s Brahmy žijí ve svém domově ty rodiny, kde jsou matka a otec ctění svými potomky. S předními mezi bohy (dévá) žijí ve svém domově ty rodiny, kde jsou matka a otec ctění svými potomky. S předními mezi učiteli žijí ve svém do-mově ty rodiny, kde jsou matka a otec ctění svými potomky. S těmi kdo jsou hodni obdarování žijí ve svém domově ty rodiny, kde jsou matka a otec ctění svými po-tomky. Brahmové - to je označení pro matku a otce. Přední mezi dévy - to je označení pro matku a otce. Přední mezi učiteli - to je označení pro matku a otce. Ti, kdo jsou hodni obdarování - to je označení pro matku a otce. A z jakého důvodu? Neboť matka a otec dělají mnoho pro své potomky, pečují o ně, živí je a ukazují jim tento svět.“

„Brahmy a předními mezi učiteli jsou nazýváni matka s otcem, kteří jsou hodní obdarování svými potomky, soucitní ke svému pokolení.

A tak moudrý by se jim měl poklonit, poctít je jídlem a pitím, šatstvem, lůžky, mastmi, koupelí a mytím jejich nohou.

Když moudrý takto ctí svou matku a svého otce, je chválen (pasamsanti) již zde a nyní, a po smrti se raduje v nebi (sagge).“

Iti. IV. 107. Bahukárá - Ti, kdo dělají mnoho

„Mniši, bráhmani a hospodáři pro vás dělají mnoho, neboť vás podporují rouchy, almužním jídlem, přístřeším a léčivými prostředky pro případ nemoci. A vy, mniši, rovněž děláte mnoho pro bráhmany a hospodáře, neboť jim ukazujete Dhammu, která je dobrá na počátku, dobrá uprostřed a dobrá na konci, obdařená smyslem (sáttham) a dokonalou skladbou (sabjaňdžanam), neboť jim ukazujete svatý život (brahmačarijam), úplně dokonalý a zcela očištěný. Takto je svatý život žitý ve vzá-jemné závislosti, za účelem překonání záplavy a kvůli správnému ukončení stras-ti.“

„Ti, kdo žijí v domovech a ti, kdo žijí v bezdomoví - oba, ve vzájemné závislosti, dospívají k pravé Dhammě,

nepřekonatelnému vyproštění z jha.

242

Ti, kdo žijí v bezdomoví jsou zajišťováni rouchy, potřebami, lůžky a podložkami k sezení,

zatímco hospodáři, jenž mají rádi domov, žijící v závislosti na těch, kdo jsou bla-žení,

mají důvěru v tyto zasloužilé, obdařené ušlechtilou moudrostí (arijapaňňája), od-dané [meditačnímu] pohroužení (džhájino).

Když zde žijí podle Dhammy, stezky vedoucí do šťastného stavu, těší se pak ve světě bohů a radují se ze smyslných požitků.“

Iti. IV. 108. Kuha - Klamavost

„Mniši, ti mniši, kteří jsou klamaví [nepoctiví], zatvrzelí, upovídaní, podvodní, arogantní a nesoustředění, ti nejsou moji následníci. Ti odpadli od této Dhammy a disciplíny a nedosáhli vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně. Ale ti mniši, kteří nejsou klamaví [nepoctiví], nejsou zatvrzelí, nejsou upovídaní a jsou moudří, svolní a dobře soustředění, ti jsou moji následníci. Ti neodpadli od této Dhammy a disciplíny a dosáhli vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně.“

„Klamaví, zatvrzelí, upovídaní, podvodní, arogantní a nesoustředění - ti nenabývají [vzrůstu] v Dhammě vyučované dokonale Probuzeným.

Ti však, kdo nejsou klamaví (nikkuhá), nejsou upovídaní (nillapá), moudří (dhírá), sdílní (atthaddhá) a dobře soustředění (susamáhitá) -

ti nabývají [vzrůstu] v Dhammě vyučované dokonale Probuzeným.“

Iti. IV. 109. Nadísóta - Říční proud

„Mniši, jako kdyby byl nějaký člověk příjemně a mile unášen říčním proudem a pak by ho uviděl jiný člověk s dobrým zrakem, stojící na břehu, který by mu řekl: "Milý člověče, ačkoli jsi příjemně a mile unášen tímto říčním proudem, níže [po proudu] je tůň s vlnami a víry, s obludami a démony. Když dosáhneš této tůně, bu-deš trpět smrtí nebo smrtelnou bolestí." A pak by ten první člověk, vyslechnuv slova druhého člověka, svýma rukama a nohama vyvinul úsilí směrem proti prou-du. Dal jsem vám toto přirovnání, abych učinil zřejmým smysl. Smysl je tento: Říční proud znamená toužení (tanhá). Příjemné a milé znamená šest vnitřních smyslo-vých oblastí [základen] (ájataná). Tůň níže [po proudu] znamená pět nižších pout (samjódžaná). Vlny znamenají hněv a zoufalství (kódhupájása). Víry znamenají pět pramenů smyslných požitků (kámaguná). Obludy a démoni znamenají ženy (mátugáma). Směrem proti proudu znamená zdrženlivost [odříkání] (nekkhamma). Vyvíjení úsilí rukama a nohama znamená energičnost (vírijárambha). Člověk s

243

dobrým zrakem stojící na břehu znamená Tathágatu, zasloužilého, dokonale pro-buzeného.“

„I když je to strastné, měli byste opustit smyslné požitky, jestliže chcete dosáhnout budoucího vyproštění z jha [strasti]. Kdo má správné poznání, kdo má správně osvobozenou mysl,

dotkne se osvobození, právě zde. Kdo dosáhl vědění (védagú) a dokonal svatý život (vúsitabrahmačarijo)

je nazýván tím, kdo došel na konec světa (lókantagú) a přešel na druhý břeh (pá-ragató).“

Iti. IV. 110. Čara - Chůze

„Mniši, v nějakém mnichovi, zatímco chodí, stojí, sedí či leží, vyvstávají myšlen-ky smyslných požitků, myšlenky zlovůle či myšlenky násilí. Tento mnich ty myš-lenky přijme, neopustí je, nerozptýlí je, nezničí je a nezbaví je existence. Takový mnich, ať chodí, stojí, sedí či leží, takto postrádající horlivost (anátápí) a obavy ze špatného konání (anottápí), je nazýván "stále líný (kusíto) a ochablý (hínavírijo)." Mniši, v nějakém mnichovi, zatímco chodí, stojí, sedí či leží, vyvstávají myšlenky smyslných požitků, myšlenky zlovůle či myšlenky násilí. Tento mnich ty myšlen-ky nepřijme, opustí je, rozptýlí je, zničí je a zbaví je existence. Takový mnich, ať chodí, stojí, sedí či leží, takto obdařen horlivostí (átápí) a obavami ze špatného ko-nání (ottápí), je nazýván "stále energický (áraddhavírijo) a odhodlaný (pahitat-to)."“

„A ť chodí, stojí, sedí či leží, kdo myslí zlé myšlenky patřící k životu v domácnosti - ten vůbec nenásleduje cestu. Omámen klamnými věcmi

je takový mnich neschopný dotknout se nejvyššího probuzení. Ale ten, ať chodí, stojí, sedí či leží,

kdo myšlenky přemůže a těší se z utišení myšlenek (vitakkúpasame rato) - takový mnich je schopný dotknout se nejvyššího probuzení.“

Iti. IV. 111. Sampannasíla - Obdařeni ctností

„Prodlévejte obdařeni ctností, mniši. Prodlévejte obdařeni pravidly života mnicha (sampannapátimokkhá). Prodlévejte střeženi a kontrolováni pravidly života mni-cha, obdařeni uvědoměním oblasti svého jednání, dodržujte pravidla cvičení (sik-khápada) a cvičte se, vidouce nebezpečí i v malých chybách. Kdo prodlévá obdařen ctností, obdařen pravidly života mnicha, střežen a kontrolo-ván pravidly života mnicha, obdařen uvědoměním oblasti svého jednání, kdo do-držuje pravidla cvičení a cvičí se, vidouc nebezpečí i v malých chybách, co více by

244

měl ještě vykonat? Ať při chůzi, ve stoje, v sedě či v leže, odstranil-li mnich žádostivost (abhidždžhá), zlovůli (bjápádo), lenost a malátnost (thínamiddham), neklid a rozrušenost (uddhaččakukkuččam) a pochybnosti (vičikiččhá), je-li obdařen nepolevující ener-gií (vírijam) a ustaveným nezatemněným uvědoměním (sati), jeho tělo je uklidně-né (passaddho) a nevzrušené (asáraddho) a jeho mysl soustředěná (samáhitam) a sjednocená (ékaggam) - takový mnich, ať chodí, stojí, sedí či leží, obdařen horli-vostí a obavami ze špatného konání, je nazýván "stále energický a odhodlaný."“

„Ovládaje se při chůzi, ovládaje se ve stoje, ovládaje se v sedě, ovládaje se v leže,

ovládaje se při ohýbání a natahování svých údú - pozoruje vznik a zánik jevů [stavů] (dhammá), skupin (khandhá) - nahoře, dole a

napříč. Mnicha tohoto druhu, takto prodlévajícího s horlivostí, v míru a bez neklidu,

se správně utišenou myslí, správně se cvičícího, vždy s uvědoměním, nazývám "vždy odhodlaný."“

Iti. IV. 112. Lóka - Svět

„V ůči světu, mniši, je Tathágata dokonale probuzen (abhisambuddho), od světa je Tathágata odpoután (visamjutto). Vůči vznikání světa je Tathágata dokonale pro-buzen, vznikání světa Tathágata opustil (pahíno). Vůči ustání světa je Tathágata dokonale probuzen, ustání světa Tathágata uskutečnil (saččhikato). Vůči cestě ve-doucí k ustání světa je Tathágata dokonale probuzen, cestu vedoucí k ustání světa Tathágata rozvinul (bhávitá). Cokoli v tomto světě s jeho dévy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, je viděno, slyšeno, zakoušeno, poznáváno, dosaho-váno, vyhledáváno a nalézáno touto myslí, vůči tomu je Tathágata dokonale pro-buzen. A takto je nazýván Tathágatou [takto jdoucím]. Od noci, kdy Tathágata zcela procitl k dokonalému probuzení, až do noci, kdy Ta-thágata dosáhne úplného odpoutání (parinibbájati) beze zbytku, cokoli Tathágata řekne, promluví či vyloží, zůstává právě takový a ne jiný. A takto je nazýván Ta-thágatou. Jak Tathágata mluví, tak koná, jak koná, tak mluví. A takto je nazýván Tathágatou. V tomto světě s jeho dévy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, je Tathágata nepřemožitelným přemožitelem, vše-vidoucím a vševědoucím vládcem. A takto je nazýván Tathágatou.“

„P římo poznávaje celý svět tak, jak skutečně je, od celého světa odpoután, je v celém světě neporovnatelný. Mudrc osvobozený od všech pout, když všechno přemohl,

dotkl se nejvyššího míru - odpoutání (nibbána) oproštěného od strachu (akutobha-jam).

245

Je probuzený, oproštěný od zákalů, bez trápení, odetnul pochybnosti, dosáhl ukončení všech činů a je osvobozen (vimutto) odstraněním přivlastňování

(upadhisankhaje). Je vznešený, probuzený, lev, nepřekonatelný.

V tomto světě s jeho bohy roztáčí kolo Brahmy [kolo Dhammy]. Bohové a lidé, kteří se obrací k Probuzenému jako k útočišti,

se shromažďují, aby vzdali úctu tomuto velkému člověku, zcela dospělému: "Je zkrocený (danto) - nejlepší mezi zkrocenými. Je mírný (santo) - zřecem mezi

mírnými. Je osvobozený (mutto) - nejvyšší mezi osvobozenými.

Ten, kdo překročil [na druhý břeh] (tino) - nejpřednější mezi těmi, kdo překročili." Takto vzdávají úctu tomuto velkému člověku, zcela dospělému.

V tomto světě s jeho bohy není jedinec, který by se mu vyrovnal.“

Konec sbírky Itivuttaka

Překlad Štěpán Chromovský, Praha 2547 Redigoval Bhikkhu Gavésakó (1. - 49.)

Suttanipáta Sbírka rozprav

Snp. I. 1. Uraga-sutta - Had

Mnich, který ukázní svůj hněv, hned jak v něm vyvstane, tak jako lze léčivými bylinami zastavit šířící se jed,

opustí tento i onen břeh (džaháti órapáram), tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku odetne svou vášeň (rága), tak jako lze u kořene utrhnout lotosový květ,

opustí tento i onen břeh, tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.

Mnich, který beze zbytku odetne své toužení (tanhá), tak jako lze vysušit prudce tekoucí proud,


Mnich, který beze zbytku vytrhne svou domýšlivost (mána), tak jako velká povodeň utrhne chatrný rákosový most,

246


Mnich, který nenachází žádné jádro (sára) v bytí, tak jako na fíkovníku nelze najít květy,


Mnich, jenž v sobě nechová žádnou zášť a překonal bytí v tom či onom stavu,


Mnich, jehož [špatné] myšlenky jsou vyhlazeny, beze zbytku uvnitř odstraněny,


Mnich, jenž nezachází příliš daleko ani nezůstává pozadu (jó naččasárí na paččasárí), který překonal celou tuto rozbujelost (papaňča),


Mnich, jenž nezachází příliš daleko ani nezůstává pozadu

a ví o světě, že „toto vše je falešné“ (sabbam vitatham idan ti), opustí tento i onen břeh,

tak jako had opouští svou starou, obnošenou kůži.


a ví prost chtivosti, že „toto vše je falešné“, opustí tento i onen břeh,



a ví prost vášně, že „toto vše je falešné“, opustí tento i onen břeh,


247


a ví prost nenávisti, že „toto vše je falešné“, opustí tento i onen břeh,



a ví prost zaslepenosti, že „toto vše je falešné“, opustí tento i onen břeh,


Mnich, v němž nejsou žádné [zhoubné] sklony (anusajá) a kořeny všeho neblahého byly vyhubeny,


Mnich, v němž není nic zrozeno z úzkosti, co by mohlo způsobit jeho návrat na tento břeh,


Mnich, v němž není nic zrozeno z touhy, co by u něj mohlo zapříčinit připoutanost k bytí,


Mnich, který odstranil pět překážek (paňča nívaraná), je bez starostí, překonal nejistotu a vytrhl svůj šíp (salla),


Snp. I. 2. Dhanija-sutta - Dhanija

„Uvařil jsem svou rýži a podojil jsem,“ pravil pastevec Dhanija.

„Prodlévám se svou rodinou na břehu řeky Mahí. Mám zastřešenou chýši a dost paliva pro oheň. Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

248

„Jsem prost hněvu a hrubost [mé mysli] (khila) zmizela,“ pravil Vznešený.

„Prodlévám jednu noc na břehu řeky Mahí. Má chýše je odkrytá a můj oheň vyhasl (nibbutó gini).

Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Nejsou tu mouchy ani komáři,“ pravil pastevec Dhanija.

„Krávy se pasou na zelené louce. Vydržely by i déšť, kdyby přišel.


„M ůj svázaný vor byl dobře sestaven,“ pravil Vznešený.

„P řeplul jsem, překročil jsem na druhý břeh (páragató) a překonal jsem mocný tok.

Teď už žádný vor nepotřebuji. Chcete-li, nebesa, nechť se tedy spustí déšť!“

„Má žena je poslušná a skromná,“ pravil pastevec Dhanija.

„Žije se mnou již dlouho a je líbezná. Nedoslechnu se o ní nic špatného.


„Má mysl je poslušná a osvobozená,“ pravil Vznešený.

„Byla dlouhou dobu cvičena a je dobře zkrocená. Proto ve mně není nic zlého.


„Živím se svým vlastním výdělkem,“ pravil pastevec Dhanija.

„Moji synové žijí se mnou a jsou zdraví. Nedoslechnu se o nich nic špatného.


„Nejsem ničí nádeník,“ pravil Vznešený.

„Obdržel jsem (svou odměnu) a kráčím širým světem. Teď už nepotřebuji žádnou mzdu.


249

„Jsou tu krávy a telata,“ pravil pastevec Dhanija,

„b řezí kusy i jalovice a také býk, vůdce stáda.


„Zde nejsou krávy ani telata,“ pravil Vznešený,

„b řezí kusy ani jalovice, ani žádný býk, vůdce stáda.


„K ůly jsou pevně zakopány v zemi,“ pravil pastevec Dhanija.

„Nové rákosové provazy jsou dobře spleteny, a ani telata je nepřetrhnou.


„Zp řetrhal jsem svá pouta jako býk,“ pravil Vznešený,

„tak jako když slon přetrhne liánu. Nevstoupím již více do [mateřského] lůna.


V tu chvíli se z velkého mraku spustil déšť a zaplavil kopce i nížiny.

Když Dhanija slyšel, jak prší, řekl toto:

„V ěru nemalý zisk je to pro nás, kdož spatřili jsme Vznešeného.

Utíkáme se k tobě jako k útočišti, ó Vidoucí! Buď naším učitelem, Velký mudrci!

Má žena a já budeme poslušně žít čistým životem vedle Blaženého.

Překonáme zrození a smrt, a ukončíme tak [veškeré] utrpení.“

„Kdo má syny, těší se ze synů,“ pravil Zlý Mára (Máró pápimá).

„Stejně tak, pastevec se těší ze svých krav.

250

Neboť vlastnictví je pro člověka zdrojem potěšení, a kdo nic nevlastní, ten se netěší.“

„Kdo má syny, trápí se kvůli synům,“ pravil Vznešený.

„Stejně tak, pastevec se trápí kvůli svému dobytku. Neboť vlastnictví je pro člověka zdrojem trápení,

a kdo nic nevlastní, ten se netrápí.“

Snp. I. 3. Khaggavisána-sutta - Nosorožcův roh

Ten, kdo odložil zbraň a neublížil by ani jedinému tvoru, neměl by si přát syna ani druha;

nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Náklonnost vzniká ze sdružování a následkem náklonnosti vzniká tato strast. Kdo vidí nebezpečí zrozené z náklonnosti,


Kdo sympatizuje s přáteli a společníky, ten ztrácí svůj cíl, spoután v mysli. Kdo vidí nebezpečí ve známostech,


Starosti o syny a ženy jsou jako spletité bambusové houští.

Tak jako bambusový výhonek nezapletený [do jiných], nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Jako nespoutaná gazela v lese jde za pastvou, kam se jí zachce,

právě tak moudrý muž, s ohledem na svou svobodu, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Mezi druhy, ať člověk odpočívá, stojí, jde či putuje, je neustále vystaven dotazům.

Kdo si hledí své svobody, jež není [pro druhé] žádoucí, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

251

Mezi druhy je zábava a potěšení a velká láska k synům.

(Ačkoli) odloučení od milého je mu nelibé, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Bez zášti, otevřen do všech čtyř směrů, spokojen s tím, co přijde, nebojácně snášeje útrapy,


Těžko se vychází s některými z těch, kteří odešli [do bezdomoví],

jakož i s laiky žijícími v domech. Bez starostí o syny druhých,


Odstraniv znaky laika jako strom s opadaným listím,

přetnuv pouta laika, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Když člověk získá moudrého druha, ctnostného a pevného společníka,

překonávaje všechny útrapy, měl by s ním kráčet s povznešenou myslí a bdělou pozorností (sati).

Jestliže nezíská moudrého druha, ctnostného a pevného společníka,

pak jako král, jenž opouští dobyté království, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Zajisté chvalme to, poštěstí-li se najít si druha. Lepší či rovnocenní druzi jsou hodni následování.

Nezíská-li je a žije-li bezúhonně, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo viděl zářivé [náramky] ze zlata, umně zhotovené zlatníkem,

jak do sebe narážejí, jsou-li dva na [jedné] ruce, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

252

„Právě tak, s druhým bych jen tlachal a přel se.“ Kdo vidí tuto budoucí hrozbu,


Smyslné rozkoše, nádherné, sladké a lákavé, totiž cloumají myslí ve svých rozmanitých podobách.

Kdo uzřel nebezpečí v pramenech smyslnosti (kámaguna), nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Toto je pro mě [jako] nádor, pohroma, choroba, šíp či hrozba.“

Kdo uzřel tuto hrozbu v pramenech smyslnosti, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Zimu a horko, hlad i žízeň, vítr a žár, moskyty i hady – kdo překonal toto všechno,


Tak jako vznešený skvrnitý slon s mohutnými rameny opouští stádo a žije si v lese, kde se mu zlíbí,


Není možné, aby ten, kdo se těší ze společnosti, dosáhl [byť jen] dočasného osvobození.

Kdo naslouchá hlasu Syna slunce (ádiččabandhu), nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo překonal trápení s názory a získanou stezkou dospěl k jistotě (sammattanijámam),

[s myšlenkou:] „Vyvstalo ve mně poznání a již nemusím být veden nikým jiným,“ nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo je bez žádostí, poctivý, bez žízně a pokrytectví, očištěn od chyb a klamu, netouží po ničem ve světě,


Člověk by se měl vyvarovat zlého druha, jenž nevidí cíl a dal se na nesprávnou cestu.

Neměl by se sám družit s tím,

253

kdo koná [zlo] a je nedbalý. Nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Člověk by měl vyhledávat toho, kdo je učený, znalec nauky (dhammadhara), vznešený přítel a prozíravý.

Kdo poznal své cíle a rozptýlil své pochybnosti, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Nenacházeje uspokojení v zábavě a potěšení, nedbaje na blaho světských smyslných rozkoší,

kdo se neoddává zdobení [svého těla] a mluví pravdu, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Opouštěje syna a ženu, otce i matku, majetek, zrno a příbuzné,

jakož i všechny smyslné rozkoše, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Toto je připoutanost, je tu málo slasti a málo uspokojení,

strasti je zde více; je to [nastražený] háček.“ Když rozvážný muž toto ví,


Přetrhnuv svá pouta, jako když ryba protrhne ve vodě síť,

jako oheň, který se již nevrací na spáleniště, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Se sklopeným zrakem, kdo se jen tak nepotlouká kolem, kdo střeží své smysly a opatruje svoji mysl,

nezaplaven [nečistotami], neplanoucí [vášní], nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odstraniv znaky laika jako strom s opadaným listím,

opustiv [domov] oděn do žlutého roucha, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Bez žádosti po [lahodných] chutích, nevzrušen [touhou], bez závazku k druhým,

kdo chodí za almužnou bez zastávek,

254

nepřipoután v mysli k té či oné rodině, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odstraniv patero překážek mysli, odhodiv od sebe všechna znečištění,

kdo je nezávislý a odťal náklonnost i nenávist, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Odloživ slast i strast, jakož i radost a žal,

kdo získal vyrovnanost, jež je očištěným klidem (upékham samatham visuddham), nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Naplněn úsilím o dosažení nejvyššího cíle (paramattha), s otevřenou myslí, neochablý, vytrvalý,

vybaven pevnou silou, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo neopouští meditaci o samotě a neustále žije v souladu s Učením,

jsa si vědom nebezpečí v [různých] stavech bytí, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo směřuje k vyhlazení toužení (tanhakkhaja), je bystrý, znalý, učený a bdělý,

kdo pochopil Učení, je zdrženlivý a energický, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo se nechvěje, tak jako lev [se nechvěje] kvůli zvukům,

kdo není nikde zachycen, tak jako vítr [není zachycen] v síti,

kdo není poskvrněn, tak jako lotos [není poskvrněn] vodou, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

Kdo kráčí vítězně, tak jako lev, král zvířat, když ukázal svou moc,

ať vyhledává odloučená místa, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

255

Kdo rozvíjí v pravý čas osvobození [mysli] skrze laskavost (mettá), vyrovnanost (upékhá), soucítění (karuná) a blahovůli (mu-

ditá), bez zábran v celém světě,


Opouštěje vášeň, nenávist i zaslepenost, přetrhnuv [všechna] svá pouta,

kdo se nechvěje, když život neodvratně končí, nechť kráčí sám jako nosorožcův roh.

„Lidé se spojují a [navzájem] vyhledávají ze [sobeckých] důvodů.

Přátele bez [sobeckých] důvodů lze dnes jen těžko nalézt. Lidé jsou nečistí a chytří

jen s ohledem na svůj vlastní prospěch.“ [Kdo toto ví,] nechť kráčí sám jako nosorožcův roh (ékó čaré khaggavisánakap-

pó).


Snp. I. 6. Parábhava-sutta - Úpadek

évam mé sutam. ékam samajam bhagavá (Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený) sávatthijam viharati džétavané (prodléval v Sávatthí, v Džétově háji,)

anáthapindikassa árámé. (Anáthapindikově zahradě.) atha kho aňňatará dévatá (Tehdy jistá bohyně,)

abhikkantája rattijá abhikkanta-vanná (když noc již velmi pokročila, svou nad-měrnou krásou)

kévalakappam džétavanam obhásetvá (celý Džétův háj ozářila,) jéna bhagavá ténupasankami upasankamitvá (k Vznešenému přistoupila, a takto

přistupujíc,) bhagavantam abhivádetvá (Vznešeného uctivě pozdravila)

ékamantam atthási. (a stranou se postavila.) ékamantam thitá kho sá dévatá (Stranou stojíc, ona bohyně)

bhagavantam gáthája adždžhabhási: (Vznešeného ve verších oslovila:)

1. parábhavantam purisam ("Na upadajícího člověka) majam puččháma gótama (tážeme se tě, Gótamo,)

bhagavantam putthumágamma (za Vznešeným přišla jsem s otázkou)

256

kim parábhavato mukham? (co je branou úpadku?")

2. suvidžáno bhavam hoti ("Dobře je znám rozvoj,) suvidžáno parábhavo (dobře je znám úpadek,)

dhammakámo bhavam hoti (kdo Dhammu miluje, ten se rozvíjí,) dhammadessí parábhavo (kdo Dhammu nenávidí, ten upadá.")

3. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) pathamo so parábhavo (to je první úpadek,)

dutijam bhagavá brúhi (řekni druhý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

4. asantassa pijá honti ("Nectnostní [nemírní] jsou mu milí,)

sante na kurute pijam (ctnostní [mírní] mu nejsou milí,) asantam dhammam ročeti (učení nectnostných má rád - )

tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.")

5. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) dutijo so parábhavo (to je druhý úpadek,)

tatijam bhagavá brúhi (řekni třetí, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

6. niddásílí sabhásílí ("Kdo je zvyklý na spánek, zvyklý na společnost,)

anutthátá ča jo naro (nepřičinlivý člověk,) alaso kodhapaňňáno (líný a projevující hněv - )


7. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) tatijo so parábhavo (to je třetí úpadek,)

čatuttham bhagavá brúhi (řekni čtvrtý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

8. jo mátaram pitaram vá ("Kdo svou matku a svého otce,) džinnakam gatajobbanam (zestárlé, jejichž mládí uplynulo,)

pahu santo na bharati (ač sám schopný, nepodporuje - ) tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.")

9. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) čatuttho so parábhavo (to je čtvrtý úpadek,)

paňčamam bhagavá brúhi (řekni pátý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

10. jo bráhmanam samanam vá ("Kdo bráhmana či asketu)

aňňam vápi vanibbakam (nebo jiného poustevníka)

257

musávádéna vaňčeti (lží podvádí - ) tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.")

11. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) paňčamo so parábhavo (to je pátý úpadek,)

čhatthamam bhagavá brúhi (řekni šestý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

12. pahútavitto puriso ("Muž, který má mnoho majetku,)

sahiraňňo sabhodžano (zlata a plodin,) éko bhuňdžati sádhúni (sám užívá dobrot - )


13. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) čhatthamo so parábhavo (to je šestý úpadek,)

sattamam bhagavá brúhi (řekni sedmý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

14. džátitthaddho dhanatthaddho ("Kdo je pyšný na své zrození, na své bohat-

ství,) gottatthaddho ča jo naro (člověk pyšný na svůj rod,) saňňátim atimaňňeti (který přehlíží i příbuzného - ) tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.")

15. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) sattamo so parábhavo (to je sedmý úpadek,)

atthamam bhagavá brúhi (řekni osmý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

16. itthidhutto surádhutto ("Kdo je zkažený ženami, zkažený opíjením,)

akkhadhutto ča jo naro (člověk zkažený hazardní hrou,) laddham laddham vináseti (který vše, co získá, promrhá [zničí] - )


17. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) atthamo so parábhavo (to je osmý úpadek,)

navamam bhagavá brúhi (řekni devátý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

18. séhi dáréhi asantuttho ("Kdo je nespokojen se svými ženami,)

vesijásu padussati (hřeší s nevěstkami,) dussati paradárésu (hřeší s ženami druhých - )


258

19. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,) navamo so parábhavo (to je devátý úpadek,)

dasamam bhagavá brúhi (řekni desátý, Vznešený,) kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

20. atítajobbano poso ("Muž s minuvším mládím,) ánéti timbarutthanim (přivede si mladou dívku,)

tassá issá na supati (z žárlivosti k ní sám nespí - ) tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.")

21. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,)

dasamo so parábhavo (to je desátý úpadek,) ékádasamam bhagavá brúhi (řekni jedenáctý, Vznešený,)

kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

22. itthim sondim vikiranim ("Marnotratné ženě, která je oddaná pití) purisam vápi tádisam (nebo takovému muži)

issarijasmim thapeti (udělit autoritu - ) tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.")

23. iti hétam vidžánáma ("Tak to poznáváme,)

ékádasamo so parábhavo (to je jedenáctý úpadek,) dvádasamam bhagavá brúhi (řekni dvanáctý, Vznešený,)

kim parábhavato mukham (co je branou úpadku?")

24. appabhogo mahátanho ("Kdo má malé bohatství a velkou žádostivost,) khattije džájate kule (narodí se v rodu bojovníků)

so ča radždžam patthajati (a na království [nadvládu] aspiruje - ) tam parábhavato mukham (to je branou úpadku.)

25. éte parábhave loke (Když tyto druhy úpadku ve světě)

pandito samavekkhija (mudrc prozkoumá,) arijo dassanasampanno (ušlechtilý člověk obdařený viděním,)

sa lokam bhadžate sivan,ti (sdílí bezpečný svět.")

(Překlad Josef Marx, úprava Š. Chromovský)

259

Snp. II. 10. Utthána-sutta - Povzbuzení

Vstaňte! Posaďte se zpříma! K čemu je vám spánek?

Vždyť jaký spánek mají ti, kdo jsou nemocní, ranění a zasažení šípem [toužení]?

Vstaňte! Posaďte se zpříma! Tvrdě se cvičte za účelem dosažení míru.

Nedopusťte, aby vás oklamal a ovládl král smrti, když vidí vaši nedbalost.

Překonejte tuto připoutanost, na níž lpějí bohové i lidé

a kterou vyhledávají. Nepromarněte [vhodný] okamžik;

ti, kdo nechají utéct svoji příležitost, naříkají pozdě v pekle.

Nedbalost (pamáda) je skvrna; poskvrna vyrůstá z nedbalosti.

Skrze bystrost a vědění by měl člověk vytrhnout svůj šíp.


Snp. III. 12. Dvajatánupassaná-sutta - Zvažování dvojic

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval nedaleko Sávatthí, ve Východní za-hradě, v paláci Migárovy matky. Tehdy, ve sváteční den, patnáctého dne za úplň-ku, seděl Vznešený k večeru pod širým nebem, obklopen mnišskou obcí. Rozhlédl se kolem po mnišské obci, jež byla naprosto tichá, a pak mnichy oslovil: Bude-li se vás, mniši, někdo ptát: „Proč nasloucháte oněm naukám, jež jsou dobré, ušlechtilé, spásné a vedou k probuzení?“ měli byste mu odpovědět: „Abychom po-znali tak, jak [skutečně] jsou, dvojice jevů.“ – „A o jaké dvojici mluvíte?“ – „Toto je utrpení, toto je vznik utrpení“ – to je první úvaha. „Toto je ustání utrpení, toto je cesta vedoucí k ustání utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní (ditthé va dhammé aňňá), anebo, zbývá-li něco, nenávrat (sati vá upádisésé anágámitá).

260

Tak pravil Vznešený. A když Blažený (Sugató) toto řekl, Mistr (Satthá) dále pra-vil:

Ti, kdo neznají utrpení a vznik utrpení, ani kde všechno utrpení beze zbytku ustává, ti neznají stezku vedoucí k utišení utrpení

a postrádajíce osvobození mysli (čétóvimutti) i osvobození porozuměním (paňňávimutti),

nedokážou učinit konec [strasti]. Ti, věru, zakoušejí zrození a stárnutí.

Ti, kdo znají utrpení a vznik utrpení, a kde všechno utrpení beze zbytku ustává, ti znají i stezku vedoucí k utišení utrpení

a obdařeni osvobozením mysli i osvobozením díky porozumění, dokážou učinit konec [strasti].

Ti již nezakoušejí zrození a stárnutí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli přivlastňování“ – to je první úvaha. „S úplným vymi-zením a ustáním přivlastňování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Strasti světa, ve svých nespočetných podobách, vznikají díky přivlastňování.

Nevědomý pošetilec, jenž si vytváří vlastnictví, zakouší utrpení znovu a znovu.

Proto by si rozumný člověk neměl vytvářet vlastnictví, vidí-li zrod a vznikání strasti.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli nevědomosti“ – to je první úvaha. „S úplným vymi-zením a ustáním nevědomosti nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mni-cha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li

261

něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ti, kdo znovu a znovu procházejí koloběhem zrození a smrti v té či oné formě bytí,

takto putují jen díky své nevědomosti.

Tato nevědomost je totiž velká zaslepenost, díky níž toto putování tak dlouho trvá.

Avšak bytosti obdařené věděním již nevstupují do dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli formacím“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním formací nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nená-vrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli formacím (sankhárá).

S ustáním formací nevzniká žádné utrpení.

Pro toho, kdo zná toto nebezpečí, že „utrpení je podmíněno formacemi“,

s utišením všech formací, s ustáním vjemů, dochází k vyhlazení utrpení.

Ti, kdo toto znají tak, jak to [skutečně] je, moudří muži se správným zřením a věděním,

ti překonali Márova pouta svým správným porozuměním a již nevstupují do dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli vědomí“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním vědomí nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

262

Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli vědomí (viňňána).

S ustáním vědomí nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí, že „utrpení je podmíněno vědomím“,

s utišením vědomí bez žádosti zcela vyhasne (niččhátó parinibbutó ti).

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli doteku“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním doteku nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ti, kdo jsou ve vleku doteků (phassa) a následují tok bytí,

kráčejíce po špatné stezce, jsou vzdáleni od zničení pout.

Avšak ti, kdo plně porozuměli doteku a radují se z utišení díky svému poznání,

ti, věru, díky pochopení doteku bez žádosti zcela vyhasnou.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli pociťování“ – to je první úvaha. „S úplným vymize-ním a ustáním pociťování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očeká-vat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Cokoliv je pociťováno, uvnitř i vně, jako příjemné (sukha) či nepříjemné (dukkha)

nebo ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukha),

když to mnich chápe jako strastné, svou povahou klamné a pomíjivé,

263

když znovu a znovu pozoruje, jak to zaniká, tak díky vyhlazení pocitů bez žádosti zcela vyhasne.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli toužení“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním toužení nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Člověk, jenž je doprovázen toužením (tanhá), putuje dlouhou dobu

a nevystoupí z koloběhu bytí v tom či onom stavu.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí, že „toužení je vznikem utrpení“,

měl by kráčet s bdělou pozorností, prost toužení i ulpívání.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli uchopování“ – to je první úvaha. „S úplným vymize-ním a ustáním uchopování nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očeká-vat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Uchopováním je podmíněno bytí (bhava); co vstoupilo v bytí, směřuje k utrpení;

pro zrozené je tu smrt: takový je vznik utrpení.

Proto moudří muži se správným porozuměním, kteří vyhladili uchopování a poznali konec zrození (džátikkhajó),

již nevstupují do dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli aktivitě“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a

264

ustáním aktivity nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli aktivitě (árambha).

S ustáním aktivity nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí, že „utrpení je podmíněno aktivitou“,

zanecháním veškeré aktivity je osvobozen, prost aktivity.

Jeho toužení po bytí (bhavatanhá) je odťato, jeho mysl je klidná,

překonal koloběh zrozování a není již pro něj dalšího bytí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli výživě“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním výživy nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoliv utrpení, je to vše kvůli výživě (áhára).

S ustáním výživy nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí, že „utrpení je podmíněno výživou“, když plně porozuměl veškeré výživě

a je nezávislý na veškeré výživě,

když dokonale poznal zdraví díky úplnému zničení zákalů (ásavakkhaja) –

cvičící [mnich], po úvaze, stojí [pevně] v Učení, má poznání

a vymyká se označení (sankham na upéti).

265

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Ať vzniká jaké-koliv utrpení, je to vše kvůli vzrušení“ – to je první úvaha. „S úplným vymizením a ustáním vzrušení nevzniká žádné utrpení“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nená-vrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Ať vzniká jakékoli utrpení, je to vše kvůli vzrušení (iňdžita).

S ustáním vzrušení nevzniká žádné utrpení.

Mnich, jenž zná toto nebezpečí, že „utrpení je podmíněno vzrušením“,

opustí proto pnutí emocí, ukončí formace a měl by kráčet s bdělou pozorností,

prost emocí a uchopování.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Kdo je závislý, u toho je chvění“ – to je první úvaha. „Kdo je nezávislý, ten se nechvěje“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Kdo je nezávislý, ten se nechvěje (anissitó na čalati), ale kdo je závislý a uchopuje bytí

v tom či onom stavu, ten nikdy nepřestane putovat (samsáram nátivattati).

Mnich, jenž zná toto nebezpečí, že „v závislostech číhá velká hrozba“,

měl by kráčet s bdělou pozorností, nezávisle, bez uchopování.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „Nehmotné sta-vy, mniši, jsou klidnější než hmotné stavy“ – to je první úvaha. „Ustání je klidnější než nehmotné stavy“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď

266

konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Bytosti obdařené hmotnou formou i ty, žijící v nehmotném světě, neznajíce ustání (niródha),

vstupují do dalšího bytí.

Avšak ti, kdo plně porozuměli hmotné formě a nezůstali vězet v nehmotném,

jsou vysvobozeni v ustání a smrt nechali za sebou.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za pravdu, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako klam“ – to je první úvaha. „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za klam, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako pravdu“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvojicích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Pohleď na tento svět s jeho bohy, jak považuje ne-Já za Já,

a ponořen v jménu-a-hmotě si myslí, že „toto je pravda (sačča)“.

Jakkoli se o tom domýšlejí (jéna jéna hi maňňanti), je tomu vždy jinak (tató tam hóti aňňathá).

V tom je totiž onen klam, neboť vše pomíjivé má klamnou povahu.

Vyhasnutí však nemá klamnou povahu (amósadhammam nibbánam). To ušlechtilí pravdivě vědí.

Díky pochopení pravdy jsou bez žádosti, dokonale vyhaslí.

Zeptá-li se vás, někdo, mniši: „A lze správně uvažovat o dvojicích ještě jiným způ-sobem?“ měli byste mu odpovědět: „Ano, lze.“ – „A jak tedy?“ – „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí

267

považuje za slast, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako strast“ – to je první úvaha. „To, mniši, co svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí považuje za strast, ušlechtilí se svým dokonalým porozuměním vidí tak, jak to [skutečně] je, totiž jako slast“ – to je druhá úvaha. U mnicha, jenž takto správně uvažuje o dvoji-cích a je bystrý, horlivý a odhodlaný, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď ko-nečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat. Tak pravil Vznešený. A když Blažený toto řekl, Mistr dále pravil:

Tvary, zvuky, chutě, vůně, dotyky a všechny představy

jsou příjemné, půvabné a milé, dokud „existují“.

Svět s jeho bohy to považuje za slast, avšak to, že končí, to je pro ně strast.

Ustání osobnosti (sakkájass’uparódhanam) vidí ušlechtilí jako pravou blaženost.

Toto vidí opačně než celý zbytek světa.

Co druzí nazývají slast, to ušlechtilí označují za strast.

Co druzí nazývají strast, to ušlechtilí znají jako slast.

Pohleď na toto Učení, jež není snadné pochopit:

nevědomí jsou zde zmateni.

Temné je to pro ty, kdo jsou zahaleni, zaslepeni jsou zde ti, kdo nevidí.

Avšak pro ty, kdo vidí a jsou bdělí, je to odkryté jako světlo samo.

Tak blízko – a přesto to neznají, pošetilci, nezkušení v Učení.

Pro ty, kdo jsou uchváceni vášní bytí (bhavarága), sledují tok bytí (bhavasóta)

a přešli do Márovy říše, není snadné porozumět tomuto Učení.

268

Kdo jiný, kromě ušlechtilých, si zaslouží poznat onen stav,

kterému když dokonale porozuměli, tak bez zákalů dokonale vyhasnou?

Tak pravil Vznešený. Mniši byli spokojeni a zaradovali se ze slov Vznešeného. A během tohoto výkladu byly mysli šedesáti mnichů osvobozeny od zákalů díky ne-uchopování (anupádája ásavéhi čittáni vimuččimsu).


269

Obsah:

SN XII. 1. Patiččasamuppáda - Výklad závislého vznikání ................................. 3

SN XII. 2. Vibhanga - Rozbor ............................................................................... 4

SN XII. 3. Patipadá - Cesta ................................................................................... 6

SN XII. 4. Vipassí, 5. Sikhí, 6. Vessabhu, 7. Kakusandha, 8. Kónágamana, 9. Kassapa ................................................................................... 6

SN XII. 10. Sákjamuni - Gótama, velký mudrc z rodu Sákjů .............................. 7

SN XII. 11. Áhára - Výživy ................................................................................... 8

SN XII. 12. Phagguna ............................................................................................. 9

SN XII. 13. Samana-bráhmana - Asketi a bráhmani 1. .................................... 10

SN XII. 14. Asketi a bráhmani 2........................................................................... 11

SN XII. 15. Kaččájana .......................................................................................... 11

SN XII. 16. Dhammakathika - Učitel Dhammy ................................................. 12

SN XII. 17. Ačéla Kassapa - Nahý asketa .......................................................... 13

SN XII. 18. Timbaruka ......................................................................................... 15

SN XII. 19. Bálapandita - Pošetilý a moudrý ..................................................... 16

SN XII. 20. Paččaja - Podmínka ......................................................................... 17

SN XII. 21. Dasabala - Deset sil 1. ..................................................................... 19

SN XII. 22. Deset sil 2. .......................................................................................... 20

SN XII. 23. Upanisa - Opora .............................................................................. 21

SN XII. 24. Aňňatitthijánam paribbádžakánam - Poutníci z jiných škol .......... 24

SN XII. 25. Bhúmidža ........................................................................................... 28

SN XII. 26. Upavána ............................................................................................. 30

SN XII. 27. Paččaja - Podmínka ......................................................................... 31

SN XII. 28. Bhikkhu - Mnich ............................................................................. 33

SN XII. 29. Samana-bráhmana - Asketi a bráhmani 1. .................................... 35

SN XII. 30. Asketi a bráhmani - 2. ..................................................................... 35

270

SN XII. 31. Bhúta - Vstoupivší v bytí ................................................................. 36

SN XII. 32. Kalára ................................................................................................ 38

SN XII. 33. Ňánavatthu - Předměty poznání 1. ................................................. 42

SN XII. 34. Předměty poznání 2. .......................................................................... 45

SN XII. 35. Avidždžápaččaja - Podmíněny nevědomostí 1. ............................... 46

SN XII. 36. Podmíněny nevědomostí 2. ............................................................... 48

SN XII. 37. Natumha - Není vaše ...................................................................... 49

SN XII. 38. Čétaná - Záměr 1. ........................................................................... 50

SN XII. 39. Záměr 2. ............................................................................................ 51

SN XII. 40. Záměr 3. ............................................................................................ 53

SN XII. 41. Paňčavérabhaja - Paterý záštiplný strach 1. .................................. 53

SN XII. 42. Paterý záštiplný strach 2. .................................................................. 56

SN XII. 43. Dukkha - Strast ............................................................................... 56

SN XII. 44. Lóka - Svět ....................................................................................... 57

SN XII. 45. Ňátika ................................................................................................ 59

SN XII. 46. Aňňatarabráhmana - Jistý bráhman .............................................. 60

SN XII. 47. Džánussóni ........................................................................................ 61

SN XII. 48. Lókájatika - Sofista ......................................................................... 62

SN XII. 49. Arijasávaka - Ušlechtilý žák 1. ....................................................... 63

SN XII. 50. Ušlechtilý žák 2. ................................................................................ 64

SN XII. 51. Parivímamsana - Zkoumání ........................................................... 65

SN XII. 52. Upádána - Uchopování ................................................................... 69

SN XII. 53. Samjódžana - Pouto 1. .................................................................... 70

SN XII. 54. Pouto 2. ............................................................................................. 71

SN XII. 55. Mahárukkha - Velký strom 1. ......................................................... 71

SN XII. 56. Velký strom 2. .................................................................................... 72

SN XII. 57. Tarunarukkha - Mladý strom ......................................................... 73

SN XII. 58. Námarúpa - Jméno-a-hmota .......................................................... 74

SN XII. 59. Viňňána - Vědomí ........................................................................... 75

271

SN XII. 60. Nidána - Zdroj ................................................................................. 76

SN XII. 61. Assutavá - Nepoučený 1. ................................................................. 76

SN XII. 62. Nepoučený 2. ..................................................................................... 78

SN XII. 63. Puttamamsa - Synovo maso ............................................................ 79

SN XII. 64. Atthirága - Je-li tu vášeň ................................................................. 81

SN XII. 65. Nágára - Město ................................................................................ 83

SN XII. 66. Sammasa - Rozjímání ...................................................................... 85

SN XII. 67. Nalakalápí - Rákosová otep ............................................................. 89

SN XII. 68. Kósambí ............................................................................................. 91

SN XII. 69. Upajanti - Když se vzdouvá .............................................................. 94

SN XII. 70. Susíma ................................................................................................ 94

SN XII. 71. Samana-bráhmana - Asketi a bráhmani 1. .................................. 100

SN XII. 72. - 81. Asketi a bráhmani 2. - 11. ....................................................... 101

SN XII. 82. Satthu - Učitel 1. ............................................................................ 102

SN XII. 83. - 93. Učitel 2. - 12. ........................................................................... 102

SN XXII. 48. Khandha - Skupiny ..................................................................... 104

SN XXII. 59. Anattalakkhana-sutta - Znak ne-já (2. Buddhova rozprava) .... 105

SN XXXV. 28. Áditta-sutta - Plameny (3. Buddhova rozprava) ...................... 106

SN XXXVI. 6. Salla-sutta - Šíp ......................................................................... 107

SN XLVII. 13. Čunda-sutta - Čunda ................................................................ 108

SN XLVII. 14. Ukkačéla-sutta - V Ukkačéle .................................................... 109

SN LVI. 11. Dhammačakkappavattana-sutta - Roztočení kola Dhammy (1. Buddhova rozprava) ....................................................................................... 110

AN I. 1. - 10. Zachvácená mysl .......................................................................... 113

AN I. 31. - 40. Nezkrocená mysl ........................................................................ 114

AN I. 48. - 52. Zářivá mysl ................................................................................. 115

AN I. 56. - 73. Mysl jako předchůdce prospěchu a neprospěchu ..................... 116

AN II. 24. To, co bylo a nebylo řečeno .............................................................. 118

AN II. 25. - 26. Vyložený a nevyložený smysl .................................................... 119

AN II. 99. - 100. Pošetilí a moudří ..................................................................... 119 272

AN III. 65. Káláma-sutta - Rozprava ke Kálámům ........................................ 119

AN V. 20. Hita-sutta - Prospěch ...................................................................... 123

AN V. 25. Anuggahita-sutta - Podpora ........................................................... 123

AN V. 53. Padhánijanga-sutta - Členy snažení .............................................. 124

AN V. 193. Sangárava-sutta - Bráhman Sangárava [Pět překážek] ............. 124

AN VIII. 43. Visákhá-sutta - Sváteční den Visákhy ........................................ 125

AN IX. 16. Saňňá-sutta - Vnímání ................................................................... 129

AN X. 1. Kimatthija-sutta - Co má jaký smysl ................................................. 130

AN X. 60. Girimánanda-sutta - Deset způsobů vnímání ................................. 130

AN X. 72. Kantaka-sutta - Hrubost .................................................................. 134

AN XI. 16. Mettá-sutta - Osvobození mysli laskavostí ..................................... 135

Kp. 5. Mangala-sutta - Rozprava o štěstí ......................................................... 136

Kp. 9. Mettá-sutta - Rozprava o pěstování laskavosti ...................................... 138

Dp. I. Jamakavagga - 1. Díl: Dvojice .............................................................. 139

Dp. II. Appamádavagga - 2. Díl: Dbalost ........................................................ 142

Dp. III. Čittavagga - 3. Díl: Mysl ..................................................................... 143

Dp. IV. Pupphavagga - 4. Díl: Květiny ............................................................ 145

Dp. V. Bálavagga - 5. Díl: Pošetilý .................................................................. 146

Dp. VI. Panditavagga - 6. Díl: Moudrý ............................................................ 148

Dp. VII. Arahantavagga - 7. Díl: Zasloužilý ................................................... 150

Dp. VIII. Sahassavagga - 8. Díl: Tisíc ............................................................. 152

Dp. IX. Pápavagga - 9. Díl: Zlo ........................................................................ 154

Dp. X. Dandavagga - 10. Díl: Hůl [Trest] ........................................................ 156

Dp. XI. Džarávagga - 11. Díl: Stáří .................................................................. 158

Dp. XII. Attavagga - 12. Díl: O sobě ................................................................ 159

Dp. XIII. Lókavagga - 13. Díl: Svět ................................................................. 161

Dp. XIV. Buddhavagga - 14. Díl: Probuzený .................................................. 162

Dp. XV. Sukhavagga - 15. Díl: Štěstí ............................................................... 164

Dp. XVI. Pijavagga - 16. Díl: O tom, co je milé............................................... 166

273

Dp. XVII. Kodhavagga - 17. Díl: Hněv ............................................................ 168

Dp. XVIII. Malavagga - 18. Díl: Poskvrna ...................................................... 169

Dp. XIX. Dhammatthavagga - 19. Díl: Spravedlnost ....................................... 172

Dp. XX. Maggavagga - 20. Díl: Stezka ............................................................. 174

Dp. XXI. Pakinnakavagga - 21. Díl: Různé ..................................................... 176

Dp. XXII. Nirajavagga - 22. Díl: Peklo ............................................................ 178

Dp. XXIII. Nágavagga - 23. Díl: Nága [Slon] .................................................. 180

Dp. XXIV. Tanhávagga - 24. Díl: Toužení ....................................................... 182

Dp. XXV. Bhikkhuvagga - 25. Díl: Mnich ....................................................... 186

Dp. XXVI. Bráhmanavagga - 26. Díl: Bráhman.............................................. 189

Ud. 30. Lókavólókana-sutta - Pozorování světa ............................................... 194

Iti. I. 1. Lóbha - Chtivost ................................................................................... 195

Iti. I. 2. Dósa - Nenávist .................................................................................... 196

Iti. I. 3. Móha - Zaslepenost .............................................................................. 196

Iti. I. 4. Kódha - Hněv ....................................................................................... 196

Iti. I. 5. Makkha - Pohrdavost ........................................................................... 196

Iti. I. 6. Mána - Domýšlivost ............................................................................. 197

Iti. I. 7. Sabbapariňňá - Úplné pochopení všeho .............................................. 197

Iti. I. 8. Mánapariňňá - Úplné pochopení domýšlivosti ................................... 197

Iti. I. 9. Lóbhapariňňá - Úplné pochopení chtivosti ......................................... 197

Iti. I. 10. Dósapariňňá - Úplné pochopení nenávisti ........................................ 198

Iti. I. 11. Móhapariňňá - Úplné pochopení zaslepenosti .................................. 198

Iti. I. 12. Kódhapariňňá - Úplné pochopení hněvu .......................................... 198

Iti. I. 13. Makkhapariňňá - Úplné pochopení pohrdavosti .............................. 198

Iti. I. 14. Avidždžánívarana - Překážka nevědomosti ....................................... 199

Iti. I. 15. Tanhásamjódžana - Pouto toužení .................................................... 199

Iti. I. 16. Pathama-sékha - Ten, kdo se cvičí (1.) .............................................. 199

Iti. I. 17. Dutija-sékha - Ten, kdo se cvičí (2.) .................................................. 200

Iti. I. 18. Sanghabhéda - Rozkol v Sangze ........................................................ 200

274

Iti. I. 19. Sanghasámaggí - Soulad v Sangze ................................................... 200

Iti. I. 20. Padutthačitta - Poskvrněná [Zkažená] mysl ..................................... 201

Iti. I. 21. Pasannačitta - Povznešená [Čistá] mysl ........................................... 201

Iti. I. 22. Mettá - Laskavost [Dobrotivost] ........................................................ 201

Iti. I. 23. Ubhajattha - Dvojí prospěch ............................................................. 202

Iti. I. 24. Atthipuňdža - Hromada kostí ............................................................ 202

Iti. I. 25. Musáváda - Lhaní ............................................................................. 203

Iti. I. 26. Dána - Štědrost .................................................................................. 203

Iti. I. 27. Mettábhávaná - Rozvíjení laskavosti ................................................ 204

Iti. II. 28. Dukkhavihára - Strastné dlení ........................................................ 204

Iti. II. 29. Sukhavihára - Šťastné dlení............................................................ 205

Iti. II. 30. Tapaníja - S výčitkami ..................................................................... 205

Iti. II. 31. Atapaníja - Bez výčitek .................................................................... 205

Iti. II. 32. Pathama-síla - Chování [Ctnost] (1.) .............................................. 206

Iti. II. 33. Dutija-síla - Chování [Ctnost] (2.) ................................................... 206

Iti. II. 34. Átápí - Horlivost ............................................................................... 206

Iti. II. 35. Pathama-nakuhana - Bez klamání (1.) ........................................... 207

Iti. II. 36. Dutija-nakuhana - Bez klamání (2.) ............................................... 207

Iti. II. 37. Sómanassa - Radost ......................................................................... 207

Iti. II. 38. Vitakka - Myšlenky .......................................................................... 208

Iti. II. 39. Désaná - Výklady ............................................................................. 209

Iti. II. 40. Vidždžá - Vědění............................................................................... 209

Iti. II. 41. Paňňáparihína - Postrádající moudrost .......................................... 209

Iti. II. 42. Sukkadhamma - Světlá vlastnost ..................................................... 210

Iti. II. 43. Adžáta - Nezrozené........................................................................... 210

Iti. II. 44. Nibbánadhátu - Prvek odpoutání .................................................... 211

Iti. II. 45. Patisallána - Samota ........................................................................ 211

Iti. II. 46. Sikkhánisamsa - Cvičení jako odměna ........................................... 212

Iti. II. 47. Džágarija - Bdělost........................................................................... 212

275

Iti. II. 48. Ápájika - Směřující k bědnému stavu .............................................. 213

Iti. II. 49. Ditthigata - Názorová stanoviska ..................................................... 213

Iti. III. 50. Múla - Kořen ................................................................................... 214

Iti. III. 51. Dhátu - Prvky .................................................................................. 214

Iti. III. 52. Pathama-védaná - Pociťování (1.) ................................................. 214

Iti. III. 53. Dutija-védaná - Pociťování (2.) ..................................................... 215

Iti. III. 54. Pathama-ésaná - Hledání (1.) ........................................................ 215

Iti. III. 55. Dutija-ésaná - Hledání (2.) ............................................................. 215

Iti. III. 56. Pathama-ásava - Zákaly (1.) ........................................................... 216

Iti. III. 57. Dutija-ásava - Zákaly (2.) ............................................................... 216

Iti. III. 58. Tanhá - Toužení .............................................................................. 216

Iti. III. 59. Máradhejja - Márovo panství ......................................................... 216

Iti. III. 60. Puňňakirijavatthu - Podklady pro vytváření dobra ....................... 217

Iti. III. 61. Čakkhu - Oči ................................................................................... 217

Iti. III. 62. Indrija - Schopnosti ........................................................................ 217

Iti. III. 63. Addhá - Doby .................................................................................. 218

Iti. III. 64. Du ččarita - Špatné jednání ............................................................. 218

Iti. III. 65. Sučarita - Dobré jednání ................................................................ 218

Iti. III. 66. Sočejja - Čistota .............................................................................. 219

Iti. III. 67. Monejja - Inteligence (Moudrost) .................................................. 219

Iti. III. 68. Pathama-rága - Vášeň (1.) ............................................................. 219

Iti. III. 69. Dutija-rága - Vášeň (2.) .................................................................. 220

Iti. III. 70. Mi ččháditthika - Ten, kdo má špatný názor ................................... 220

Iti. III. 71. Sammáditthika - Ten, kdo má správný názor ................................ 220

Iti. III. 72. Nissaranija - Úniky ......................................................................... 221

Iti. III. 73. Santatara - To, co je klidnější ......................................................... 221

Iti. III. 74. Putta - Syn [Potomek] ..................................................................... 221

Iti. III. 75. Avutthika - Mrak bez deště ............................................................. 222

Iti. III. 76. Sukhapatthaná - Touha po štěstí .................................................... 223

276

Iti. III. 77. Bhidura - Podléhající rozložení ..................................................... 224

Iti. III. 78. Dhátusósamsandana - Stýkající se podle své povahy .................... 224

Iti. III. 79. Parihána - Odpadnutí .................................................................... 225

Iti. III. 80. Vitakka - Myšlení ........................................................................... 225

Iti. III. 81. Sakkára - Pocty............................................................................... 226

Iti. III. 82. Dévasadda - Božské hlasy .............................................................. 226

Iti. III. 83. Paňčapubbanimitta - Pět předzvěstí ............................................... 227

Iti. III. 84. Bahudžanahita - Kvůli prospěchu mnohých ................................. 228

Iti. III. 85. Asubhánupassí - Nazírající odpudivost ......................................... 229

Iti. III. 86. Dhammánudhammapatipanna - Postupující podle Dhammy, v souladu s Dhammou ........................................................................................ 229

Iti. III. 87. Andhakarana - Způsobující slepotu .............................................. 229

Iti. III. 88. Antarámala - Vnitřní poskvrna ...................................................... 230

Iti. III. 89. Dévadatta .......................................................................................... 230

Iti. III. 90. Aggappasáda - Nejvyšší důvěra ..................................................... 231

Iti. III. 91. Džívika - Živobytí ............................................................................ 232

Iti. III. 92. Sanghátikanna - Svrchní roucho ................................................... 233

Iti. III. 93. Aggi - Oheň .................................................................................... 233

Iti. III. 94. Upaparikkha - Zkoumání ............................................................... 234

Iti. III. 95. Kámúpapatti - Opětovné vyvstávání díky smyslným požitkům ...... 234

Iti. III. 96. Kámajóga - Pouto smyslných požitků ............................................ 235

Iti. III. 97. Kaljánasíla - Ušlechtilá ctnost ....................................................... 235

Iti. III. 98. Dána - Štědrost ............................................................................... 236

Iti. III. 99. Tévidždžá - Trojí vědění ................................................................. 236

Iti. IV. 100. Bráhmanadhammajága - Bráhmanův almužní dar Dhammy .... 238

Iti. IV. 101. Sulabha - Snadno dosažitelné ...................................................... 238

Iti. IV. 102. Ásavakkhaja - Odstranění zákalů ................................................ 239

Iti. IV. 103. Samanabráhmana - Asketové a bráhmani ................................... 239

Iti. IV. 104. Sílasampanna - Ctností obdařeni ................................................. 240

Iti. IV. 105. Tanhuppáda - Vyvstání toužení .................................................... 240

277

Iti. IV. 106. Sabrahmaka - S Brahmy ............................................................... 241

Iti. IV. 107. Bahukárá - Ti, kdo dělají mnoho .................................................. 241

Iti. IV. 108. Kuha - Klamavost .......................................................................... 242

Iti. IV. 109. Nadísóta - Říční proud .................................................................. 242

Iti. IV. 110. Čara - Chůze .................................................................................. 243

Iti. IV. 111. Sampannasíla - Obdařeni ctností .................................................. 243

Iti. IV. 112. Lóka - Svět ..................................................................................... 244

Snp. I. 1. Uraga-sutta - Had .............................................................................. 245

Snp. I. 2. Dhanija-sutta - Dhanija .................................................................... 247

Snp. I. 3. Khaggavisána-sutta - Nosorožcův roh .............................................. 250

Snp. I. 6. Parábhava-sutta - Úpadek ................................................................. 255

Snp. II. 10. Utthána-sutta - Povzbuzení ........................................................... 259

Snp. III. 12. Dvajatánupassaná-sutta - Zvažování dvojic ................................ 259

Date post:	28-Oct-2014
Category:	Documents
Upload:	flower-oelebrator
View:	96 times
Download:	4 times

Buddhisticke Sutty SN an KN

Documents