Regenerativní medicína a buněčné terapieCílem buněčných terapií je nahradit buň-ky a tkáně poškozené úrazem nebo one-mocněním. To vyžaduje zdroj buněk odpo-vídající poškozené buněčné populaci, kterýje přitom schopen poskytnout dostatečnémnožství buněk. Většina terminálně dife-rencovaných buněk dospělého organismunemá dostatečnou schopnost buněčnéhodělení, a přichází tak v úvahu pouze proorgánové a tkáňové transplantace (ledvin,srdce, kožní štěpy). Pro některé aplikacelze využít tělní (somatické) kmenové buň-ky, např. mezenchymové nebo krvetvorné(transplantace kostní dřeně). Díky své teo-reticky neomezené schopnosti sebeobno-vy a diferenciace ve všechny buněčné po -pulace představují embryonální kmenovébuňky (Embryonic Stem Cells, ESC) a iPSCideální zdroj buněk. Problémem ESC jenutnost zničení lidského embrya, což činíjejich použití eticky kontroverzním. Navíctakto vytvořené buňky nejsou imunologickyidentické příjemci, a proto vyžadují potla-čení imunitní reakce (imunosupresi).
Oba tyto problémy se dají obejít použi-tím iPS buněk, které lze vytvořit pro kaž-dého pacienta na míru a prostřednictvímjeho vlastních (autologních) buněk se vy -hnout nutnosti imunosuprese. Odpadátaké problém se získáním buněk z těžkopřístupných tkání, jako např. srdeční nebomozkové (nervové) tkáně. K reprogramo-vání v iPS buňky můžeme použít snadnopřístupné buňky z biopsií kůže (fibroblas-ty a keratinocyty), nebo z běžného odběrukrve. Příprava buněk in vitro má ale i ne -výhody. Buňky jsou vystaveny působenímnoha faktorů, od látek přidaných do kul-tivačního média až po vnější prostředíběhem kultivace. Všechny tyto podmínkymohou ovlivnit opakovatelnost a kvalitupřípravy buněk. Před terapeutickým vy -užitím musí být jisté, že jsou buňky plnědiferencované a nebudou tedy tvořit nádo-
ry (teratomy). Musejí být geneticky i feno-typově stabilní, funkční a neměly by vyvo-lávat imunitní odpověď. K tomu někdydochází, i když jsou buňky autologní, pro-tože abnormální genová exprese špatněreprogramovaných buněk může vyvolatT-buněčnou imunitní odpověď (vlastnostoznačovaná jako imunogenicita; viz např.Živa 2010, 3: 101–103). Proto by měla býtimunogenicita ověřena před vlastní apli-kací buněk pacientovi.
Mnoho studií je zaměřeno na diferen -ciaci iPS buněk do nervových buněk. Z fib-roblastů odvozené iPS buňky mohou býtdiferencovány do prekurzorů nervovýchbuněk a poté do neuronů a glií (podpůr-ných buněk neuronů). Po experimentálnítransplantaci do mozkových komor vyvíje -jícího se myšího mozku se tyto buňky pře-místily do různých oblastí mozku a funk -čně se tam zapojily.
U Parkinsonovy choroby (PD), jednohoz nejběžnějších neurodegenerativních one-mocnění, dochází k úbytku dopaminerg -ních neuronů v oblasti mozku nazývanésubstancia nigra („černá hmota“, podle tma-vé barvy dopaminergních neuronů). Běhemtéto degenerace vznikají v buňkách Lewy-ho tělíska – inkluze tvořené α-synukleinema dalšími proteiny. Krysí model PD můžebýt připraven oboustranným nebo jedno-stranným poškozením této oblasti mozku.Výhoda jednostranného poškození spočíváv možnosti sledovat tzv. rotační chování(viz video na www.youtube.com/watch?v=00EOZJm2KoU). Protože je poškozenápouze jedna strana mozku, v odpovědi nastimulaci apomorfinem začne zvíře rotovat.Úspěšná terapie PD by měla tento projevomezit. Tímto způsobem se podařilo potvr -dit úspěšné funkční začlenění transplan -tovaných dopaminergních neuronů odvo-zených z iPS buněk do zvířecího mozku.
První klinické zkoušky buněčné terapiepomocí iPS buněk byly zahájeny v r. 2014v Japonsku. Výzkumnice z ústavu RikenMasayo Takahashi použila autologní iPSbuňky pro náhradu pigmentového epite-lu sítnice (Retinal Pigmented Epithelium,RPE; viz obr. na 2. str. obálky) u 70leté pa -cientky trpící vlhkou formou makulární de -generace. Jde o chorobu sítnice, která sevyskytuje v pozdějším věku a je způsobenaabnormální tvorbou nových cév. To vedek poškození buněk pigmentového epitelusítnice, zkreslenému vidění nebo ztrátěostrosti zraku až k úplné slepotě. Z iPS bu -něk odvozené RPE buňky vykazovaly nejenstejnou morfologii a funkci, ale i genovouexpresi jako přirozené buňky. V podmín-kách in vitro je snaha dosáhnout, aby sebuňky co nejvíce podobaly nativním, ať užjde o kultivace buněk odvozených z iPSbuněk, nebo z primárních buněk (obr. 1).Po transplantaci byla pacientka jeden roksledována a nebyly zaznamenány kompli-kace po chirurgickém zákroku ani jiné zá -sadní nepříznivé události. Dokonce došlok lehkému zlepšení zraku. Během přípravybuněk pro druhého pacienta se ale v buň-kách objevila mutace. Z obavy, že by v auto-logních buňkách mohla po transplantacivést ke vzniku nádoru, byly klinické zkouš-ky pozastaveny. Nakonec bylo rozhodnuto,že je v tomto případě bezpečnější použítdárcovské (alogenní) buňky. Řešení siceznamená nutnost imunosuprese, ale záro-veň může sloužit jako bezpečnostní pojist -ka. V případě vzniku nádoru by vysazeníimunosuprese mělo umožnit imunitnímusystému pacienta vnesené buňky odstranit(blíže internetové odkazy na webu Živy).
Genetická korekce buněk před terapiíProliferační a diferenciační potenciál iPSbuněk má velkou výhodu i pro genové te -rapie. U geneticky způsobených chorob jemožno pokusit se opravit poškození insitu, tedy přímo v buňkách postiženéhoorganismu či tkáně. Proces je ale velmikomplikovaný kvůli nutnosti provést přes-
ziva.avcr.cz 146 živa 4/2017
Kateřina Vodičková Kepková, Petr Vodička, Jan Motlík
Buňky s velkým potenciálem 3. Možné využití indukovanýchpluripotentních buněk v medicíně
V prvním a druhém dílu seriálu (Živa 2016, 4: 150–154 a 2017, 3: 98–100) jsmepředstavili proces přípravy indukovaných pluripotentních buněk (iPSC, inducedPluripotent Stem Cells) – nediferencovaných buněk se schopností neomezenéhodělení a diferenciace do různých buněčných typů – reprogramováním z funk -čně specializovaných tělních buněk. Přiblížili jsme jejich charakteristiky a takéširokou škálu způsobů ověřování úspěšnosti reprogramování a kvality vytvoře -ných iPS buněk. Kromě přínosu pro studium procesu buněčné diferenciacea reprogramování mají iPS buňky také mnoho potenciálních využití v aplikova -ném medicínském výzkumu a případné léčbě.
1
1 Primární buňky pigmentového epitelusítnice (Retinal Pigmented Epithelium,RPE) kultivované in vitro (zvětšení 20×).Šipky ukazují na pigmentová zrna (mela-nin), která jsou typická pro pigmentovýepitel sítnice. Foto K. Vodičková Kepková
nou opravu ve všech takto postižených buň-kách a zároveň se vyhnout sekundárnímgenetickým poškozením. Další možnostpředstavuje cílený zásah do genů in vitro,v iPS buňkách připravených pro danéhopacienta. Tak jsme schopni vybrat a na -množit buňku, ve které zamýšlená opravaproběhla úspěšně. Získané opravené buňkymohou být diferencovány a transplantová -ny. Jako příklad uvádíme experimentálníterapii Fanconiho anémie (FA), dědičného(autozomálně recesivního) onemocněnís mutací v genech FANC. Autozomálněrecesivní onemocnění jsou taková, která seprojeví jen v případě poškození/mutaceobou kopií genu. Proto k jejich opravě teo-reticky stačí oprava nebo vnesení jednéfunkční kopie genu. Mutace v genech FANC
mají mnoho projevů a mohou způsobit ra -kovinu, nejčastěji ve formě akutní myeloid -ní leukémie. Pomocí lentivirového vektorunesoucího gen FANCA nebo FANCD2 sepovedlo úspěšně opravit genetický defektv iPS buňkách odvozených ze somatic-kých buněk pacienta s FA. Buňky byly ná -sledně diferencovány do krevních kmeno-vých buněk, které měly normální fenotypbez projevů onemocnění. Tento typ geno-vých manipulací s využitím lentivirovýchvektorů je ale značně rizikový. VloženáDNA s funkčním genem se do genomu za -pojí víceméně náhodně a hrozí poškozenínějakého důležitého genu s následky stej-ně vážnými jako cílené onemocnění (např.nádorový supresor p53). Výhodou prove-dení této opravy v iPS buňkách a ne přímov pacientovi je možnost přesného určenímísta, kde se gen začlenil. Pouze buňkys bezpečným místem začlenění a bez dal-ších poruch by pak byly použity k léčbě.
Nedávné pokroky v molekulární biolo-gii přinesly několik metod k cílené editacisekvence DNA. Tyto metody, zahrnujícíTALE nukleázy (Transcription Activator--Like Effector Nucleases – TALENs, vizobr. 2A), nukleázy se zinkovými prsty(Zinc Finger Nucleases – ZFNs, obr. 2B)a CRISPR-Cas9 systémy (obr. 2C), sloužík vystřižení cíleného úseku DNA. Taktoje buď gen vyřazen z funkce, nebo vystřiže -ný úsek nahradíme opravenou sekvencí(o uvedených metodách také v Živě 2017,2: 70–72 a XLIV–XLIX).
TALE nukleázy využívají upravenéhobakteriálního proteinu TALE, který máschopnost vázat se k specifické sekvenciDNA. Oblast TALE proteinu zprostředko-vávající vazbu k DNA se v proteinu opaku -je a za specifitu rozpoznávané sekvencezodpovídají zejména dvě aminokyseliny.Kombinováním těchto DNA vazebnýchoblastí, případně jejich úpravou lze při-pravit TALE protein, jenž váže jakoukolipožadovanou sekvenci a upravený TALEpak lze využít k dopravení endonukleázyFokI (enzymu, který štěpí DNA) na poža-dované místo. TALE protein spojený s FokIendonukleázou se označuje právě TALEN.
Na velmi podobném principu fungujíi ZFN. Zde se proteinová část rozpoznáva -jící DNA označuje jako zinkový prst (ZincFinger, ZF), protože proteinový řetězec jezatočen do výběžku („prstu“), který zapa-dá do žlábku na šroubovici DNA, a tentovýběžek je stabilizován přítomností iontů
zinku. Na rozdíl od TALE každý jednotlivýZF rozpoznává trojici nukleotidů – triplet.Kombinací vybraných zinkových prstů lzedosáhnout vazby na požadovanou oblastDNA a takto připravené ZF se zkombinujís nukleázou, která DNA naštěpí.
Nejnovější a rychle se rozšiřující meto-dou editace DNA se stalo využití CRISPR--Cas9 systému. CRISPR je zkratkou pro„sdružené pravidelně rozložené krátképalindromatické repetice“ (Clustered Regu -larly Interspaced Short Palindromic Re -peats). Jde o krátké úseky DNA, které jsouzákladem obranného systému prokaryotic -kých buněk proti virovým infekcím. Kaž-dý tento krátký úsek DNA představuje vzo-rek genetické informace viru, který někdybakterii napadl. Tento vzorek umožní buň-ce rozpoznat virovou genetickou informa-ci, když se s ní znovu setká. Pomocí Cas(CRISPR associated system) nukleázy jepak genom viru naštěpen a tedy zneškod-něn. Velká výhoda využití CRISPR-Cas9systému pro editaci DNA spočívá ve skuteč -nosti, že rozpoznání cílové DNA je řízenopomocí krátké RNA sekvence (gRNA – gui-de RNA neboli „naváděcí“ RNA) odvoze-né z CRISPR DNA. Protože in vitro přípravanukleových kyselin o požadované sekven-ci probíhá výrazně rychleji než přípravaspecifického proteinu, bývá editace DNApomocí CRISPR-Cas9 většinou mnohemjednodušší než použití TALEN a ZFN. Ne -výhodu může představovat větší rizikoúčinku na jinou než vybranou sekvenci.
U všech tří uvedených metod (TALENs,ZFNs, CRISPR-Cas9) výsledně vzniknedvouřetězcový zlom (Double Strand Break,DSB) v cílovém místě DNA. Protože poško-zení DNA znamená pro buňku nebezpečí,jsou DSB rychle identifikovány a opravenyjedním ze dvou způsobů. Při nehomolog-ním spojení konců (Non-Homologous EndJoining, NHEJ) jsou konce zlomené DNAspojeny s nejbližší dostupnou volnou DNAsekvencí, což vede obvykle k malé inzercinebo deleci na 3′ konci cílové sekvence(obr. 2D). Postup může sloužit k vyřazenígenu z funkce. Při homologní rekombinaci(Homologous Recombination, HR) je k opra-vě zlomu v DNA použita jako vzor identic -ká neporušená sekvence. Toho lze využítk vnesení požadované informace do geno-mu. Zároveň s vyvoláním zlomu v požado -vaném místě DNA pomocí CRISPR-Cas9nebo jiné metody do buňky vložíme dlou-hý úsek DNA identický s oběma stranami
živa 4/2017 147 ziva.avcr.cz
2 Metody pro cílenou editaci genomu.A – TALE nukleázy (Transcription Acti-vator-Like Effector Nucleases, TALENs)jsou proteiny rozeznávající cílovousekvenci DNA pomocí domén, které specificky vážou jednotlivé nukleotidy. Navázaná nukleáza FokI pak DNA naštěpí.B – nukleázy se zinkovými prsty (Zinc Finger Nucleases, ZFNs) rozlišujíDNA na podobném principu, ale oprotiTALEN doménám každý zinkový prstrozpoznává trojici nukleotidů. Kombinacírůzných zinkových prstů lze opět specificky vázat a pomocí nukleázy FokIštěpit libovolnou sekvenci DNA. C – CRISPR-Cas9 systém využívá k identifikaci cílové sekvence DNA řetě-zec „naváděcí“ RNA (guide, gRNA) s komplementární sekvencí nukleotidůk rozeznávanému cíli. Pokud cílová DNAobsahuje hned vedle úseku rozpozná -vaného gRNA tzv. PAM sekvenci (nejčastěji trinukleotid NGG), je rozštěpena nukleázou CAS9.D – všechny tři představené metodyvyvolají dvouřetězcový zlom v DNA(Double Strand Break, DSB). Ten je pakopraven buď vznikem nehomologníhokoncového spoje (Non-Homologous EndJoining, NHEJ), nebo homologní rekombi -nací (Homologous Recombination, HR).NHEJ obvykle vede k vložení (inzerci),nebo ke ztrátě (deleci) krátké sekvencev místě opraveného zlomu. HR používájinou DNA jako vzor pro opravu zlomu.Tímto způsobem lze do přerušenésekvence vložit požadovaný úsek DNA.Orig. K. Vodičková Kepková
zlomu. Uprostřed této identické oblasti pakje umístěna požadovaná změna. Buňka po -užije identické úseky k opravení zlomua s nimi začlení i změněnou část.
Jedním z vrozených onemocnění, proněž představuje genetická oprava velkounaději, je spinální svalová atrofie. Toto auto-zomálně recesivní onemocnění způsobujemutace v genu SMN1 (Survival of MotorNeuron 1, „přežití motorických neuronů“),která vede k degeneraci a odumírání moto-rických neuronů míchy nutných pro přenossignálů volních pohybů. Následkem jejichodumření dojde k úbytku svalové hmoty,ochrnutí dýchacích svalů a končí smrtí.Z fibroblastů pacienta se spinální svalovouatrofií byly připraveny iPS buňky a pomo-cí TALEN se v nich opravila mutace v genuSMN1. Opravené iPS buňky byly pak dife-rencovány in vitro do motorických neuro -nů (viz dále).
Většina případů Parkinsonovy chorobyje sporadická, bez známé příčiny. Existujíale i familiární verze PD, způsobené např.dominantními mutacemi v α-synukleinu.Pomocí ZFN se podařilo tyto mutace opra-vit v liniích iPS buněk připravených z bu -něk pacientů s danou mutací. OpravenéiPS buňky byly opět diferencovány in vitrodo dopaminergních neuronů, tedy buněk,které při PD odumírají. Diferencované dopa-minergní neurony nejevily známky expresemutovaného α-synukleinu.
Pomocí CRISPR-Cas9 systému byla pro-vedena genová korekce iPS buněk nesou-cích deleci F508 v genu CFTR (Cystic Fibro -sis Transmembrane Regulator). Tato mutacepředstavuje jednu z hlavních příčin cystic -ké fibrózy. Opravené iPS buňky byly dife-rencovány do zdravých buněk plicníhoepitelu, jedné z poškozených tkání.
Kombinace metod pro přípravu iPS bu -něk s metodami editace DNA se staly vel-mi rychle se vyvíjející oblastí výzkumua výše uvedené příklady ukazují jen malývýběr z mnoha probíhajících projektů.
Rizika klinického využití iPS buněkVšechny výše popsané možnosti využitíiPS buněk v buněčných a genových tera-piích jsou až na léčbu makulární degene-race (ve fázi klinických zkoušek) teprvev preklinickém stadiu. S klinickým využi-tím iPS buněk je totiž spojeno i mnoho ri -zik. Protože reprogramování buněk v iPSCje většinou provedeno vnesením transkrip -čních faktorů do genomu, hrozí poškoze-ní původní genetické informace buňky.Navíc některé z použitých transkripčníchfaktorů mohou působit jako onkogeny. Obětyto skutečnosti mohou vést ke zhoubnémubujení. Tato rizika spolu s potenciálně bez-pečnějšími strategiemi přípravy iPS buněkbyla podrobně diskutována v prvním díluseriálu. Proces reprogramování, namnože-ní buněk na potřebné množství a případněještě genetické manipulace vyžadují dlou-hodobou kultivaci in vitro, spojenou s další -mi riziky. Podmínky in vitro nejsou nikdyúplně stejné jako v živém organismu a buň-ky jsou tam vystaveny např. oxidativnímustresu a dalším vlivům, které mohou véstk necílenému poškození DNA nebo epige -netické informace. Metody k ověření prů-běhu reprogramování a kvality připrave-ných buněk byly popsány v druhém díluseriálu. Cesta ke klinickému uplatnění iPS
buněk je proto ještě dlouhá a zatím majívětší uplatnění v aplikovaném lékařskémvýzkumu, zejména pro modelování one-mocnění a vývoj léčiv.
Modely nemocíIndukované pluripotentní buňky poskytu-jí významný nástroj pro rozšíření našichznalostí o patofyziologii a molekulárníchmechanismech vzácných a zatím neléči-telných chorob. Metoda přípravy iPS buněkumožňuje oproti ESC snadné získání vzác-ných genetických variant vedoucích k one-mocnění. Somatické buňky jsou odebránylidem s určitým onemocněním. Následně sereprogramují do iPS buněk a diferencují dospecifických požadovaných buněk, např.u Parkinsonovy choroby do dopaminerg -ních neuronů. Takto vytvořené specializo -vané buňky poslouží k výzkumu v in vitropodmínkách. Kromě buněk nesoucích mu -taci způsobující onemocnění musíme vždymít také kontrolní zdravé buňky.
Alzheimerova choroba (AD), nejčastějšíneurodegenerativní onemocnění součas-nosti, se většinou rovněž objeví bez jasněidentifikované příčiny. Známe však i gene-ticky podmíněné varianty AD, dané muta-cemi v genech kódujících tři zásadní pro-teiny – amyloidový prekurzorový protein(APP), tau a presenilin. Tyto proteiny se po -dílejí na patogenezi také u sporadické AD.Studium mutovaných verzí způsobujícíchAD u svých nositelů je proto důležité proobjasnění mechanismu vzniku onemocně-ní. Pro všechny tyto mutace již byly vytvo-řeny iPS linie. Downův syndrom (DS), vyvo -laný trizomií chromozomu 21 (vyskytujese ve třech místo ve dvou kopiích u zdra-vých jedinců), se mimo jiné projevuje veli-ce raným nástupem AD, pravděpodobnězpůsobeným zvýšenou expresí APP, jehožgen leží právě na chromozomu 21. Induko-vané pluripotentní buňky připravené z bu -něk dospělého pacienta s DS byly dife -rencovány do kortikálních neuronů. Tytoneurony sekretovaly APP, dále štěpený napatogenní amyloid-ß42, který tvořil uvnitřbuněk i mimo ně nerozpustné toxické agre-gáty. U stejných buněk byla prokázána i nad -měrná fosforylace proteinu tau uvnitř buněka dendritů, jež vedla k buněčné smrti.
Testování léčiv in vitroLinie iPS buněk mohou rovněž sloužitjako spolehlivý zdroj lidských buněk propředběžné rychlé testování mnoha che-mických látek. Cílem analýz je odhalit lát-ky s případným biologickým účinkem. Tyse pak dále zkoumají a vybírají se z nichlátky s potenciální léčebnou aplikací.
Při vývoji léčiv musí každá látka projítsérií testů, jež ověří její účinek na specific -ké onemocnění a případné nežádoucí půso-bení a toxicitu. Prvním stadiem bývá větši -nou právě in vitro testování na buněčnýchkulturách, které je dobře kontrolovatelnéa relativně levné. Hodnotí se přežívání bu -něk, jejich dělení nebo změny v buněčnýchfunkcích a morfologii. Buňky mohou býtsledovány i na molekulární úrovni, kdy lzepodrobně charakterizovat vliv látky na tran -skripci a translaci (expresi genů a jejich pře -klad do proteinů). Nezanedbatelné uplatně -ní zdravých iPS buněk najdeme v obecnýchtestech toxicity léků na buňky, stanoveníbezpečné dávky a vedlejších účinků.
Zvolený typ buněk závisí na plánovanémvyužití testovaného léčiva. Linie lidskýchiPS buněk (human, hiPSC) ze zdravých je -dinců mohou sloužit jako neomezený zdrojspecifických buněk a nahradit částečněvyužití zvířecích modelů. V morfologiia fyziologii jsou mezi člověkem a zvířecí-mi modely značné rozdíly. Např. myší kar-diomyocyty mají až 10násobně rychlejšísrdeční rytmus než člověk. Pro testováníléků ovlivňujících srdeční rytmus jsou takkardiomyocyty odvozené z hiPS buněkmnohem vhodnější. U nových léků urče-ných k terapii neuropsychiatrických one-mocnění (souhrnné označení pro nemocicentrální nervové soustavy vedoucí ke změ-nám chování a vnímání, od bipolární poru-chy přes neurodegenerace jako Alzheime-rova a Parkinsonova choroba, schizofreniiapod.) se také hojně využívají zdravé iPSbuňky diferencované do neurálních buněk,na nichž se testuje aktivace příslušnýchsignálních drah. Příkladem může být Wnt/ß--katenin signální dráha, která se podílí naregulaci neurogeneze a hraje roli např.u bipolární poruchy.
Pro některé testy lze také použít iPS buň-ky odvozené z pacientů pro dané onemoc -nění (viz modelování chorob výše). Tytobuňky jsou diferencovány do postižené bu -něčné populace a na ní se pak testuje tera-peutický účinek.
Závěrem seriáluMožná aplikace lidských iPS buněk v rege-nerativní medicíně závisí na mnoha okol-nostech. Od výběru transkripčních faktorůpro reprogramování (snaha omezit použi-tí onkogenů c-Myc a Klf4), přes výběr vhod-né doručovací metody, hlavním cílem jevyvinout iPS buňky, které nemají trvalézměny v genotypu a fenotypu. O iPS buň-kách toho víme mnoho, ale stále nemohoubýt a nejsou rovnocennou náhradou ESC.Musíme pokračovat v jejich studiu se za -měřením na vysvětlení molekulárních, epi-genetických a funkčních rozdílů meziindukovanými pluripotentními a embryo-nálními kmenovými buňkami. Dále je po -třeba objasnit důvody variability iPS buněkmezi pacienty specifického onemocněnía variability mezi jednotlivými iPS buněč-nými liniemi připravenými z buněk jedno-ho pacienta. Už teď ale výzkum iPS buněkpřináší mnoho prakticky využitelných in -formací a zároveň posouvá naše celkovépoznání biologických procesů. Jde zejmé-na o studium molekulární patogeneze one -mocnění, testování léčiv a možné využi-tí genetických modifikací a buněčnýchterapií. Všechny tyto znalosti přispívajík budoucí bezpečné přímé aplikaci induko -vaných pluripotentních buněk v regenera-tivní medicíně.
Tímto seriálem jsme chtěli ukázat, jakvýznamný byl objev iPS buněk, který začalv r. 2006 v Japonsku pod vedením S. Yama -naky, pro regenerativní medicínu. Věříme,že jsme vám podali základní přehled o buň-kách s velkým potenciálem.
Výzkum financuje Národní program udrži -telnosti Ministerstva školství, mládežea tělovýchovy (č. LO1609).
Doporučenou literaturu a internetovéodkazy najdete na webové stránce Živy.
