Bulletin 70

Federace dětských domovů ČR

2010 - 2011

Bulletin č. 70 Přehled jednání výboru FDD ČR, zprávy z odborných seminářů, příspěvky členů, akce sestavil Mgr. Jan Pavlas

2

Obsah: Str.

Seminář k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti 3 Seminář pro členy krajských koordinačních skupin k transformaci systému péče o ohrožené děti

11

Situace ohrožených dětí a rodin v České republice a možnosti podpory systémových změn 17 Přehled 6. jednání výboru FDD ČR, DD Praha – Dolní Počernice 21 Mezinárodní konference „Quality in alternativ Care“ v Praze, 4. – 6. dubna 2011 22 Náhled na náhradní rodinnou péči v ČR podle Eurochild 27 Přehled 7. jednání výboru FDD ČR, Olomouc, hotel Hesperia 37 Odborný seminář FDD, Olomouc, 28. – 29. dubna 2011 37 Připravované legislativní a koncepční změny v oblasti systému péče o ohrožené děti 38 Výbor OSN kritizoval ČR za velký počet dětí v dětských domovech 39 OSN kritizovala ČR za děti v ústavech, chce zrušit babyboxy 40 Závěrečná zpráva hodnocení dopadů regulace (RIA) 41 Přehled 8. jednání výboru FDD ČR, DD Praha – Dolní Počernice 57 Jednání zástupců FDD ČR se zástupci MŠMT ČR 58 Přehled 9. jednání výboru FDD ČR, Open Gate - gymnázium a ZŠ, s.r.o., Babice 58 Odborný seminář FDD ČR, Open Gate – gymnázium a ZŠ, s.r.o., Babice 58

3

Seminář k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti

Odbor rodiny a dávkových systémů 29. listopadu 2010

Reforma systému péče o ohrožené děti

Zásadní reforma systému sociálně právní ochrany dětí v České republice.

Základním dokumentem se stane Národní strategie péče o ohrožené děti (bude předložena do vlády v průběhu roku 2011), na kterou naváže nový Národní akční plán na období 2012 – 2015.

Průběžně budou prováděny dílčí změny v systému (např. novela zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, s účinností od 1. ledna 2012).

Všechny změny budou podpořeny národní kampaní (zapojení široké veřejnosti do reformního procesu, změna vnímání problematiky SPOD).

Základní východiska reformy

Mezinárodní závazky České republiky, judikatura Evropského soudu pro lidská práva (rozsudky v causách Havelkovi, Wallovi) a navazující opatření.

Judikatura Ústavního soudu (např. nález II.ÚS 485/10 ze dne 13. 4. 2010, I.ÚS 2661/10 ze dne 2. 11. 2010, . III. ÚS 3007/09 ze dne 26. 8. 2010).

Programové prohlášení Vlády České republiky (závazek zlepšení systému péče o ohrožené děti a podpora pěstounské péče včetně profesionální pěstounské péče).

Praxe zahraničních systémů.

Výzkumy, analýzy.

Rozsudky ESLP

Pro rodiče a dítě je být spolu podle ustálené judikatury soudu základním prvkem rodinného života.

Rozdělení rodiny představuje závažný zásah, musí se opírat o dostatečně závažné a pádné argumenty.

Možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům.

Je-li prokázána existence rodinného vztahu, musí stát v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem.

Nedostatečná spolupráce rodičů není naprosto rozhodující skutečností, nezbavuje příslušné orgány povinnosti uplatnit prostředky, které by umožnily zachování rodinného vztahu.

Rodinám v obtížné ekonomicko-sociální situaci má být věnována zvláštní pozornost a poskytnuta specifická podpora a cílený přístup.

Nález Ústavního soudu 485/10

„Každý člověk, ať nezaviněně nebo dílem svým přičiněním se ve svém životě může dostat do situace, kterou není sto sám vyřešit a která mu dočasně zabraňuje řádně pečovat o dítě. Vedle rodiny a institucí občanské společnosti je to pak především stát, který má v takových případech klíčovou roli a má a musí činit aktivně kroky k znovuobnovení svazku mezi biologickým rodičem a jeho dítětem. Ústavní soud, nepochybující o ryzích úmyslech orgánů sociálně právní ochrany a FOD, se však v této souvislosti nemůže ubránit konstatování, že kdyby tyto orgány věnovaly stejnou práci aktivní pomoci matce, jak zarputile podnikaly řadu kroků k omezení jejich rodičovských práv, nemusela být nezletilá v pěstounské péči a k možná již neodčinitelnému zásahu do vztahu mezi matkou a dítětem vůbec nemuselo dojít.“

4

Je pozitivní povinností státu rodiče nejen informovat o možnostech řešení jeho tíživé osobní situace a formách případné pomoci, ale také upozornit jej na následky jeho chování, včetně možnosti omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti.


Právo dítěte být slyšeno v každém řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech, výslovně zakotvené v čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, jakož i v § 31 odst. 3 zákona o rodině a § 100 odst. 4 občanského soudního řádu, poskytuje dítěti možnost, aby se tak stalo v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení je stanoven v souladu s procesními pravidly vnitrostátního zákonodárství.

Ve vztahu k požadavku osobního slyšení dítěte uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1945/08, že "vytržení dítěte z existujícího rodinného prostředí představuje nejen zásah do soukromého a rodinného života, ale do jisté míry i zásah do osobní svobody". Ústavní soud zdůraznil, že "v případě zásahu do osobní svobody existuje obecné základní právo být slyšen před soudem, který o omezení svobody rozhoduje“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 45/04).

V projednávané věci Ústavní považoval za primárně relevantní zjištění, že nezletilá dcera stěžovatelky nebyla vyslechnuta v řízení, kterým bylo rozhodováno o jejím umístění do ústavní výchovy. Nezletilé bylo přitom 15 let, byla schopna formulovat své názory, sama navrhla, aby byla v řízení vyslechnuta, a jednalo se o nanejvýš citlivou záležitost týkající se jak jejího soukromého a rodinného života, tak osobní svobody.


Klíčové však je, že obecné soudy nezjistily v dané věci názor dítěte dostatečně.

V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na to, že obdobně argumentoval i v nálezu sp. zn. III. ÚS 3007/09 ze dne 26. 8. 2010. V tomto nálezu se Ústavní soud zabýval stěžejní výhradou stěžovatelky, že nezletilé dítě nebylo v průběhu řízení před soudy osobně vyslechnuto, a že naplnění tohoto práva nelze dovozovat z toho, že dítě hovořilo o věci s příslušnou pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany, neboť nešlo o výjimečný případ ve smyslu § 100 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. str. 3 citovaného nálezu).

Připravované stanovisko Nejvyššího soudu Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR v otázce nařizování ústavní výchovy:

Důvodem pro nařizování ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry.

Výchova dítěte není vážně ohrožena nebo vážně narušena majetkovou nedostatečností rodiny

Pouhá chudoba nebo nedostatek bydlení jsou řešitelné za pomoci orgánů státu či orgánů obecní samosprávy

Nebude-li soudem spolehlivě zjištěno, že příslušné orgány státu samy, či prostřednictvím orgánů územní samosprávy poskytly, či byly připraveny poskytnout vychovateli pomoc ať již materiální, či poskytnutím rady o postupu,…, nebudou splněny podmínky pro nařízení ústavní výchovy

Praxe zahraničních systémů Bulharsko: „Reformní projekt péče o děti“, národní iniciativa Dětství pro každého Chorvatsko: „Národní mediální kampaň – „každé dítě potřebuje rodinu“ – na podporu pěstounské péče

5

Albánie: „Národní akční plán péče o děti Kosovo: „Alternativy k ústavní péči pro opuštěné děti“ Rumunsko: „Osvědčené zkušenosti a postupy v deinstitucionalizačním procesu“

Cíle reformy – změna rozložení lidských a materiálních zdrojů v systému péče o ohrožené děti v ČR

Česká republika nyní ČR po změně

25% 25% sanace, NRP ústavní péče

75%

ústavní péče

75%

prevence, sanace rodiny, terénní práce, NRP

Náklady služeb

Typ zařízení Náklady na jedno dítě na rok v Kč (neinvestiční výdaje)

Kojenecký ústav 486 000

Dětský domov 303 516

Diagnostický ústav pro děti 525 527

Dětský domov se školou 360 326

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc 338 947

Domy na půli cesty 169 577

Náklady služeb - měsíčně

Typ zařízení Náklady na jedno dítě na měsíc v Kč (neinvestiční výdaje)



Diagnostický ústav pro děti 43 793



Domy na půli cesty 14 131

Náklady služeb – pěstounská péče

Výše zvláštní odměny pěstouna podle § 40a zákona č. 117/1995 Sb.

Počet dětí v pěstounské péči Výše odměny pěstouna měsíčně v Kč

3 děti 17 193

4 děti 18 756

1 zdravotně postižené dítě (dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II – IV)

17 193

2 děti z toho 1 zdravotně postižené 18 756

2 zdravotně postižené děti 19 538

4 děti z toho 1 zdravotně postižené 21 882

6

Náklady služeb – terénní a ambulantní služby

Typ služby Průměrné roční náklady na dítě/rodinu v Kč

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež 9 072

Terénní programy 4 444

Sociálně aktivizační služby 55 815

Azylové domy 64 615

Raná péče 45 000

Středisko výchovné péče 9 072

Cíle reformy – změna fungování systému

Stávající systém péče o ohrožené děti v ČR:

rodina

OSPOD

soud

pobytová zařízení

Nový systém péče o ohrožené děti v ČR: služby komunita (škola, lékaři, širší rodina…) terénní a ambulantní služby pro děti a rodiny různé typy náhradní rodinné péče služby pro přípravu náhradních rodičů podpůrné a odlehčovací služby specializovaná pobytová zařízení s nízkou kapacitou

komunita

služby pro rodinu

náhradní rodinná péče

rodina

OSPOD

soudy

služby

7

Cíle reformy

Vytvoření sítě služeb pro preventivní práci v rodinách.

Vytvoření sítě služeb ambulantních, terénních a dalších komunitních služeb specializovaných na široké spektrum situací a problémů v rodinách a dalších formách péče.

Posílení kapacit orgánů sociálně právní ochrany dětí, soudů a dalších účastníků systému, jejich podpora formou vzdělávání.

Rozvoj náhradní rodinné péče (pěstounská péče na přechodnou dobu, specializovaná pěstounská péče, změna způsobu vyhledávání a příprav pěstounů, zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny).

Transformace pobytových zařízení do terénních a ambulantních služeb, specializované pobytové jednotky (s nízkou kapacitou).

Zavedení standardů činnosti a nastavení minimálních rámců práce pro všechny subjekty v systému.

Systém řízení výchovy

Strategii stanoví vládní mezirezortní dokument

Koordinátor reformy: Mezirezortní koordinační skupina

Výkonný orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí (ústřední orgán odpovědný za sociálně právní ochranu dětí)

Krajské koordinační skupiny na úrovni krajů (mezirezortní složení, zástupci kraje, obcí, poskytovatelé různých typů služeb, pěstouni, soudce, státní zástupce atd.)

Mezirezortní koordinační skupina

Zástupci MPSV, MŠMT, MZ, MSP, MV, Asociace krajů ČR, Svazu měst a obcí, NNO

Pracovní skupiny (pro legislativu; pro kvalitu systému)

Expertní týmy: 1. Tým pro systémové projekty (na základě výstupů projektů budou vytvořeny minimální rámce) 2. Tým pro standardy kvality práce 3. Tým pro transformaci pobytových zařízení 4. Tým pro síťování služeb 5. Tým pro činnost orgánů sociálně právní ochrany 6. Tým pro náhradní rodinnou péči

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Koordinace legislativního procesu.

Zajištění financování (v první fázi formou individuálních projektů - žadatel o dotace z EU pro realizaci transformace).

Mediální podpora reformy (koordinátor národní kampaně, tiskové konference, spolupráce se sdělovacími prostředky, prezentace příkladů dobré praxe).

Pravidelné porady se zástupci krajských koordinačních skupin, krajskými i obecními OSPOD, poskytovateli služeb atd.

Informační semináře pro zákonodárce, členy krajské i obecní samosprávy.

8

Kraje

Ověřování jednotlivých částí reformy v tzv. pilotních krajích (Karlovarský, Olomoucký, Pardubický, Zlínský), rychlý přenos poznatků do ostatních krajů. Kraje budou informace dále předávat na úroveň obcí.

Rozložení dílčích aktivit na jednotlivé pilotní kraje (určitá „specializace“ na detailnější řešení některé části systému – síť služeb, činnost OSPOD, náhradní rodinná péče).

Realizace konkrétních aktivit v rámci individuálního projektu MPSV a vlastních projektů.

Řízení reformy na krajské úrovni prostřednictvím koordinačních skupin.

Transformace pobytových zařízení zřizovaných kraji.

Služby

Jaké služby potřebují děti a rodiče? 1. Potřebují informace, sociální poradenství v kombinaci s právním poradenstvím. 2. Potřebují dostupné služby. 3. Potřebují terénní práci přímo v rodinách.

Služby – informace pro rodiny

Informace o službách

Služby rané péče

Nízkoprahové kluby pro rodiče

Rodičovské podpůrné skupiny

Vzdělávání pro matky a otce (pozitivní rodičovství, rodičovské kompetence)

Prenatální, předporodní služby, zdravotní péče a témata související se zdravím

Zaměstnávání a vzdělávání

Témata související s vývojem dětí – narození dítěte, vztahy, škola, dospívání … a další.

Služby – cílové skupiny

Podpora pro rodiny, ve kterých je předpoklad potencionálního ohrožení:

Nezletilí rodiče

Samoživitelé/samoživitelky

Rodiny žijící v chudobě

Nezaměstnané domácnosti

Rodiny bez trvalého bydliště – dočasné ubytování

Rodiče s duševním onemocněním, problémy s drogami nebo alkoholem

Rodiny s rodičem ve vězení nebo s rodičem zapojeným do kriminální činnosti

Rodiny menšin

Azylantské rodiny

Rodiče s dětmi s postižením

Rodiče s postižením Tyto rodiny nemusí být vždy v akutním ohrožení, ale výzkumy ukazují, že právě v nich existuje velké riziko, že vývoj dětí může být limitován. Toto riziko může být významně eliminováno v případě, že rodiny dostanou zvláštní podporu včas. Podpora může významně omezit rozvoj možných problémů a jejich růst.

9

Typy služeb

Terénní služby

Ambulantní služby

Mobilní týmy

Tréninkové služby

Pobytové služby

Odlehčovací služby

Internátní speciální školy

Svoz

Služby – potřeby orgánů sociálně právní ochrany

Jaké služby potřebují orgány sociálně právní ochrany dětí?

Odborníci v oblasti terénní práce – sanace rodiny a intenzivní doprovázení klienta (osobní asistence)

Sociální bydlení a azylové domy

Azylové bydlení pro klienty se speciálními potřebami

Ubytovací kapacity pro ženy v tísni (utajené bydlení)

Psychologické konzultace

Služby dětského psychiatra

Střediska výchovné péče

Odlehčovací služby

Volnočasové aktivity

Podpůrné služby pro ženy, které se snaží zbavit závislosti na partnerovi (násilnickém, přiživujícím se na rodině)

Služby na posílení kompetencí rodičů

Podpora odborníků pro rodiče dětí, které mají výchovné problémy

Rozvinutý systém náhradní rodinné péče

Právní a praktické poradenství, služby obhajující práva dětí a rodičů Zdroj: Analýza systému péče o ohrožené děti v Pardubickém kraji 2010

Postup reformy

„Národní akční plán k transformaci a jednocení systému péče o ohrožené děti pro období 2009 – 2011“, schválený usnesením Vlády ČR č. 883 ze dne 13. července 2009.

Informační fáze (vysvětlení stávající situace, negativ současného systému, principů a postupu reformy – zapojit co nejširší okruh osob).

Ustavení řídících a pracovních struktur na úrovni krajů (mezirezortní koordinační skupina, pracovní týmy).

Analýza současného systému (analýza Pardubický kraj a VÚPSV), všude bude nutné provést základní zmapování systému, dostupných zdrojů (lidských i materiálních).

Projednání základní principů reformy v krajské samosprávě, schválení smlouvy o spolupráci mezi MPSV a krajem. Předání informací obcím.

Vstupujeme do realizační fáze (individuální projekty MPSV, novelizace zákonů atd.).

10

Aktivity – novela zákona č. 359/1999 SB.

Oblasti

Nová právní úprava náhradní rodinné péče.

Opatření vyplývající z materiálu „Obecná opatření k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva – prevence odebírání dětí ze sociálně ekonomických důvodů“.

Zřizování a provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Vydávání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.

Standardizace práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Dílčí změny v úpravě zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Účinnost od 1. ledna 2012

Aktivity - individuální projekt MPSV Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti

Služby pro ohrožené děti a rodiny

definice a vymezení služeb pro rodinu a dítě (vznik nových typů služeb, které dnes nejsou upraveny zákonem 108/2006 Sb.),

podpora rozvoje stávajících služeb pro ohrožené děti a rodiny (sanace rodiny, sociálně aktivizační služby atd.),

vytvoření a implementace standardů kvality služeb,

vzdělávání a trénink potencionálních poskytovatelů těchto služeb (dojde k vytvoření týmu vzdělavatelů včetně zahraničních expertů, kteří vyškolí místní lektory),

pilotní odzkoušení činnosti nových služeb.

Náhradní rodinná péče

definice nových typů pěstounské péče (profesionální pěstounská péče, specializovaná pěstounská péče pro různé cílové skupiny dětí – se zdravotním handicapem, pocházející z etnických menšin, děti s vážnými poruchami chování, děti týrané, zneužívané atd.),

vytvoření jednotného systému vyhledávání a příprav budoucích pěstounů,

vzdělávání subjektů zajišťujících přípravy pěstounů,

podpora vzniku služeb podpory a doprovázení pěstounů i původních rodin (odlehčovací služby).

Institucionální zabezpečení procesu transformace na úrovni MPSV a krajů (v rámci projektu vzniknou

místa projektových manažerů na úrovni MPSV a pilotních krajů, zároveň budou ustaveny expertní skupiny pro řešení jednotlivých částí projektů a další pracovní týmy).

Koordinace výstupů již podpořených projektů (součástí projektu bude využití výstupů z projektů podpořených v rámci ESF, případě soukromými zdroji).

Národní kampaň zaměřená na problematiku sociálně právní ochrany dětí.

Aktivity – navazující projekty

Individuální projekt MPSV k optimalizaci činnosti orgánů SPOD (OP LZZ, opatření 4. 1.).

Projekty pilotní transformace pobytových zařízení (Finanční mechanismus EHP Norsko).

Individuální projekty krajů (financování některých služeb).

11

Seminář pro členy krajských koordinačních skupin k transformaci systému péče o ohrožené děti

Odbor rodiny a dávkových systémů 13. prosince 2010

Reforma systému péče o ohrožené děti - cíle

Vytvoření sítě služeb pro preventivní práci v rodinách, ambulantních, terénních a dalších komunitních služeb specializovaných na široké spektrum situací a problémů v rodinách a dalších formách péče.

Transformace pobytových zařízení do terénních a ambulantních služeb, specializované pobytové jednotky (s nízkou kapacitou).

Posílení kapacit orgánů sociálně právní ochrany dětí, soudů a dalších účastníků systému, jejich podpora formou vzdělávání.

Rozvoj náhradní rodinné péče (pěstounská péče na přechodnou dobu, specializovaná pěstounská péče, změna způsobu vyhledávání a příprav pěstounů, zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny).

Zavedení standardů činnosti a nastavení minimálních rámců práce pro všechny subjekty v systému.

Změna rozložení lidských a materiálních zdrojů v systému péče o ohrožené děti

Česká republika Evropské systémy

25% 25%

sanace, NRP

ústavní péče

75% 75%

ústavní péče

prevence

sanace rodiny terénní práce

NRP

Změna fungování systému

Stávající systém péče o ohrožené děti v ČR:

rodina

OSPOD

soud

pobytová zařízení

12

Nový systém péče o ohrožené děti v ČR: služby komunita (škola, lékaři, širší rodina…) terénní a ambulantní služby pro děti a rodiny různé typy náhradní rodinné péče služby pro přípravu náhradních rodičů podpůrné a odlehčovací služby specializovaná pobytová zařízení s nízkou kapacitou

Realizace reformy

Národní strategie péče o ohrožené děti (bude předložena do vlády v průběhu roku 2011) na ni naváže nový Národní akční plán na období 2012 – 2015.

Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí s účinností od 1. ledna 2012.

Individuální projekty MPSV k implementaci změn.

Ověřovací aktivity v pilotních krajích.

Všechny změny budou podpořeny národní kampaní (zapojení široké veřejnosti do reformního procesu, změna vnímání problematiky SPOD).

Systém řízení reformy

Koordinátor reformy: Mezirezortní koordinační skupina.

Výkonný orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí (ústřední orgán odpovědný za sociálně právní ochranu dětí).

Krajské koordinační skupiny na úrovni krajů (mezirezortní složení, zástupci kraje, obcí, poskytovatelé různých typů služeb, pěstouni, soudce, státní zástupce atd.).

Rozložení dílčích aktivit na jednotlivé pilotní kraje („specializace“ na detailnější řešení některé části systému – transformace a síť služeb, činnost OSPOD, náhradní rodinná péče).

Plán aktivit

Aktivity budou zařazeny do individuálních projektů MPSV, případně budou hledány další zdroje financování.

Plán aktivit se stane součástí smlouvy mezi MPSV a příslušným krajem.

rodina

OSPOD

soudy

služby

13

Finanční zdroje

Individuální projekt MPSV „Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti“ (OP LZZ, opatření 3.1.).

Individuální projekt MPSV k optimalizaci činnosti orgánů SPOD (OP LZZ, opatření 4. 1.).

Projekty pilotní transformace pobytových zařízení (Finanční mechanismus EHP Norsko).

Úprava dotačních programů MPSV (financování služeb).

Aktivity nadací a nadačních fondů.

Vlastní prostředky krajů (projekty EU, dotační programy atd.).

Náhradní rodinná péče Mgr. Klára Trubačová, Mgr. Lucie Nováková

Legislativní změny v oblasti náhradní rodinné péče

Novelizace zákona č. 359/1999 Sb.

Profesionalizace pěstounské péče (poskytování služby na základě dohody).

Specializace pěstounské péče.

Nárok pěstounů na doprovodné a odlehčovací služby.

Změny v oblasti zprostředkování.

Odměna pěstouna bude vyvedena z dávkového systému (součástí státní sociální podpory zůstanou jen dávky směřující k dítěti – na úhradu potřeb, při převzetí a odchodu dítěte).

Je nutno změnit systém vyhledávání, přípravy, doprovázení, kontroly atd.

Potřebujeme „novou generaci“ pěstounů.

OSVĚTA národní kampaň

NÁBOROVÁ KAMPAŇ

krajská úroveň

PŘÍPRAVA – dětí/rodin

VZDĚLÁVÁNÍ

ZPROSTŘEDKOVÁNÍ

ČINNOST PORADNÍCH SBORŮ

SPECIALIZACE NRP

Různé formy

STANDARDY - KVALITA

Neziskové organizace

Organizace pověřené k výkonu SPOD Sociální služby

Nadace a nadační fondy

Náhradní rodinná péče – osvětová kampaň

co je to náhradní péče

proč je tato péče vhodná

jak konkrétně vypadá

14

formy péče

financování péče

„nejste na to sami“

kontrola péče

děti a rodiny, které péči potřebují

Náhradní rodinná péče – vyhledávání pěstounů

vytvoření „marketingové strategie“

znalost regionu – cílený nábor

informační materiály – různá složitost

vyhodnocování úspěšnosti náboru

jasná informace – kam se zájemce může obrátit, jaký bude další postup

informace o dětech a rodinách, pro které hledáme náhradní rodiny

vstřícnost, otevřenost, pravdivost

Náhradní rodinná péče – příprava

organizace akreditované k provádění příprav (zřizované veřejnou správou i NNO) – možnost výběru

forma - kombinace individuálních a skupinových setkání

v souvislosti s profesionalizací pěstounské péče zvýšení náročnosti příprav

zavedení vyhodnocování

Náhradní rodinná péče – témata v rámci příprav

co znamená pěstounství (co všechno musí náhradní rodič dělat)

identita a životní příležitosti

schopnost spolupráce

porozumění dětem v náhradní péči

bezpečná péče

příprava na samostatný život

moje rodina je náhradní rodina (příprava vlastních dětí náhradních rodičů)

Prameny a zdroje

Projekty: Asociace náhradních rodin Střediska Náhradní rodinné péče Amalthea o. s. Pardubice

Zahraniční prameny: UNICEF Typologie NRP (Slovensko, Velká Británie)

Výzkumy Za dětské domovy Olomouckého kraje se pilotního ověřování v pracovní skupině účastnil Mgr. Jan Pavlas, ředitel DDŠJ Přerov. Vybraná zařízení poskytla požadované údaje.

15

Síť služeb Transformace stávajících služeb PhDr. Miloslav Macela, Mgr. Klára Trubačová

Síť služeb

základní předpoklad fungujícího systému sociálně-právní ochrany dětí

rozvoj již existujících služeb, vznik zcela nových typů služeb

standardy zajišťující pro objednatele (OSPOD) kvalitu práce a možnost kontroly

sjednocení se systémem sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb. (navíc bude pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí – státní příspěvek na výkon služeb SPOD)

Jaké služby potřebují děti a rodiče? 1. potřebují informace, sociální poradenství v kombinaci s právním poradenstvím 2. potřebují dostupné a profesionální služby 3. potřebují terénní práci přímo v rodinách

Pro jaké cílové skupiny služby vytváříme? Podpora pro rodiny, ve kterých je předpoklad potencionálního ohrožení:

nezletilí rodiče

samoživitelé/samoživitelky

rodiny žijící v chudobě

nezaměstnané domácnosti

rodiny bez trvalého bydliště – dočasné ubytování

rodiče s duševním onemocněním, problémy s drogami nebo alkoholem

rodiny s rodičem ve vězení nebo s rodičem zapojeným do kriminální činnosti

rodiny menšin

azylantské rodiny

rodiče s dětmi s postižením

rodiče s postižením Tyto rodiny nemusí být vždy v akutním ohrožením, ale výzkumy ukazují, že právě v těchto rodinách existuje velké riziko, že vývoj dětí může být limitován. Toto riziko může být významně eliminováno v případě, že rodiny dostanou zvláštní podporu včas. Podpora může významně omezit rozvoj možných problémů a jejich růst.

rodiny s dětmi v ústavní péči

pěstounské rodiny s dospívajícími dětmi

rodiny, kam se navrací mladý dospělý člověk

rodiny s dětmi neplnícími školní docházku

Jaké služby potřebují orgány sociálně právní ochrany dětí?

odborníci v oblasti terénní práce – sanace rodiny a intenzivní doprovázení klienta (osobní asistence)

sociální bydlení a azylové domy

azylové bydlení pro klienty se speciálními potřebami

ubytovací kapacity pro ženy v tísni (utajené bydlení)

16

psychologické konzultace

služby dětského psychiatra

střediska výchovné péče

odlehčovací služby

volnočasové aktivity

podpůrné služby pro ženy, které se snaží zbavit závislosti na partnerovi (násilnickém, přiživujícím se)

služby na posílení kompetencí rodičů

podpora odborníků pro rodiče dětí, které mají výchovné problémy

rozvinutý systém náhradní rodinné péče

právní a praktické poradenství, služby obhajující práva dětí a rodičů Příklady z Analýzy systému péče o ohrožené děti v Pardubickém kraji 2010

Typy služeb

nové typy terénních a ambulantních služeb

tréninkové služby

specializované pobytové služby s nízkou kapacitou

odlehčovací služby

svoz

nízkoprahové kluby pro rodiče

rodičovské podpůrné skupiny

vzdělávání pro matky a otce (pozitivní rodičovství, rodičovské kompetence)

následná péče pro mladé lidi odcházející z péče

mediační a poradenské služby

Součástí dostupnosti služeb jsou informace

„Nízkoprahové“ informace mj. o:

tématech souvisejících s vývojem dětí – narození dítěte, vztahy, škola, dospívání

zdravotní péči a tématech související se zdravím

zaměstnávání a vzdělávání

službách rané péče

prenatálních, předporodních službách

indikacích ohrožení

možnostech podpory v případě ohrožení

Individuální projekt MPSV Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti

definice a vymezení služeb pro rodinu a dítě (vznik nových typů služeb, které dnes nejsou upraveny zákonem č. 108/2006 Sb.)

podpora rozvoje stávajících služeb pro ohrožené děti a rodiny (sanace rodiny, sociálně aktivizační služby)

vytvoření a implementace standardů kvality služeb

vzdělávání a trénink potencionálních poskytovatelů těchto služeb (dojde k vytvoření týmu vzdělavatelů včetně zahraničních expertů, kteří vyškolí místní lektory)

pilotní odzkoušení činnosti nových služeb

souběžně bude probíhat transformace pobytových zařízení

17

SITUACE OHROŽENÝCH DĚTÍ A RODIN V ČESKÉ REPUBLICE A MOŽNOSTI PODPORY SYSTÉMOVÝCH ZMĚN

MPSV ČR 2011

Česká republika, i když vyspělý stát, se řadí k zemím, které významně porušují právo všech dětí na prožití plnohodnotného a radostného dětství. V naší zemi stále existuje hustá síť velkých ústavních zařízení pro děti od narození až po dospělost. V umisťování novorozenců a kojenců do ústavů držíme ostudný primát. Celou situaci komplikuje roztříštěnost a nejednotnost systému, který se o ohrožené děti a rodiny stará. Navzdory přijatým opatřením (vládní dokument Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti) jsou systémové změny těžkopádné a ochrana práv dětí a rodičů stále není prioritním tématem klíčových subjektů. Celospolečensky je problematika zatížena mýty o špatných rodičích, špatných dětech a idealizací ústavní výchovy jako odborně garantované péče. V českém prostředí jsou doslova ignorovány závazné mezinárodní dokumenty, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případech, kdy bylo potvrzeno, že děti byly rodinám odebrány nezákonně z důvodu sociálních, což je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Nedaří se promítnout do praxe výsledky nejnovějších vědeckých výzkumů, které jednoznačně potvrzují negativní dopady ústavní péče na celý život dítěte.

V českých ústavech žije v současnosti přibližně 11 000 dětí.

Typ zařízení Počet dětí Údaj z roku

Zdravotnická (kojenecké ústavy) 1 966 2009

Školská (dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy, výchovné ústavy)

7 820 2008

Sociální (domovy pro zdravotně postižené) 908 2010 Do ústavů se dostávají děti zejména z důvodů:

sociální situace rodiny (ohrožené bydlení, ztráta zaměstnání rodičů apod.)

problémového chování dětí (např. záškoláctví, parta, neplnění školní docházky apod.)

onemocnění či hendikepu rodičů (rodiče nezvládají péči bez podpory)

onemocnění či hendikepu dětí (rodiče nezvládají péči o dítě bez služeb a podpory) Ve vyspělém světě ojedinělou sítí zařízení jsou diagnostické ústavy, přes které musejí děti procházet, aby byly následně umístěny do dětského domova nebo výchovného ústavu. Z hlediska práv dítěte je toto naprosto neobhajitelný postup, který dítě traumatizuje. Každé přemístění dítěte je obrovským zásahem do jeho psychiky a vývoje.

Jaké jsou děti, které prochází ústavní výchovou:

nesebevědomé

neznají realitu

naivní

opožděné ve vývoji

neumějí navazovat vztahy

neprojevují běžnou úzkost a neklid po agresivním nebo hrubém chování

neprojevují pocit viny při porušení zákonů nebo pravidel

mají omezený rozsah pozornosti

18

nedovedou se bavit

mají potíže s uvědomováním si vlastních pocitů

mají potíže s vhodným vyjadřováním pocitů, zejména zlosti, smutku a zklamání

mají potíže s rozpoznáváním pocitů u jiných

nedůvěřují ostatním

vyžadují náklonnost, ale jeho vztahy postrádají hloubku

mají sníženou sociální vyzrálost

Vědecky prokázaný škodlivý vliv institucionální výchovy na vývoj dítěte Posledních 60 let výzkumu mozku a neurovývoje prokázalo škodlivost vlivu na vývoj nervového systému a funkcí mozku u dětí vyrůstajících v ústavní výchově. Zjištění dospívají k tomu, že většina deprivačních změn způsobených v raném dětství je nevratných. Zdravý vývoj neurosystémů, umožňujících optimální sociální a emocionální fungování, záleží na pozorné, obohacující péči v dětství, jakož i na příležitostech navazovat a udržovat v tomto období celou škálu vztahů s ostatními dětmi a dospělými.

Abnormální vývoj mozku po senzorickém zanedbávání v raném dětství. Snímky ukazují negativní dopad zanedbání na mozek ve vývoji. CT snímek vlevo zobrazuje mozek zdravého tříletého dítěte s průměrnou velikostí hlavy (50. Percentil). Na obrázku vpravo je mozek tříletého dítěte trpícího závažnou senzorickou deprivací. Je zřetelně menší než průměr (3. Percentil) a má rozšířené mozkové komory a kortikální atrofii.

Financování systému Český systém je doslova obrácený naruby. Chybí v něm peníze na služby a práci v terénu, která by umožnila, aby se rodinám dostávalo včasné pomoci a podpory. Většina prostředků směřuje nikoliv na řešení příčin problémů, ale na nákladné a mnohdy neefektivní řešení jejich následků. Na financování ústavní péče plyne za státního a dalších veřejných rozpočtů ročně výdaje v řádech mld. Kč.

19

Typ zařízení Náklady na jedno dítě na rok v Kč



Diagnostický ústav pro mládež 532 544


Výchovný ústav 373 984


MOŽNOSTI PODPORY SYSTÉMOVÝCH ZMĚN

Co je potřeba udělat pro zlepšení systému?

Informovat o situaci ohrožených dětí a rodin a poukázat na neúnosnost situace. Znatelně chybí zájem a tlak veřejnosti, aby se téma práv dětí a jejich ochrany stalo přirozenou součástí debat ve smyslu pozitivního náhledu na právo dítěte žít plnohodnotné dětství v rodinném prostředí. Zároveň chybí respekt k rodinám dětí, jejich kapacitám a povinnosti státu podporovat život dětí v rodinách, namísto řešení obtížných životních situací rodin odebíráním dětí.

Předcházet umísťování dětí do ústavní péče. Dětem, které již v ústavní péči jsou, umožnit návrat do rodinného prostředí. K tomu je však nutná transformace systému, tj.: - vytvoření sítě služeb pro rodiny, které jim mohou pomoci při řešení tíživé situace; řada rodin s dětmi

se potýká s dluhy, problémy s bydlení atd., - podpora náhradní rodinné péče (např. neexistují odlehčovací služby pro stávající pěstounské rodiny,

je potřeba posílit společenský status pěstounství, změnit systém vyhledávání a přípravy, zavést nové typy pěstounské péče – krátkodobé, profesionální, pro děti se speciálními potřebami atd.),

- posílení kapacit orgánů sociálně právní ochrany a soudů (řada chyb plyne z toho, že jsou přetíženi - v Německu řeší soudce několik případů měsíčně, u nás třeba 40), zavedení nových metod práce, podpora formou vzdělávání, zavedení standardů činnosti atd.,

- změny v pobytových zařízeních (resp. jejich transformace = nasměrování jejich činnosti na terénní a ambulantní péči při využití jejich odborného potencionálu).

A především velmi změnit myšlení mnoha lidí, kteří v současném systému péče o ohrožené děti pracují…

CO MŮŽETE UDĚLAT VY? a) Iniciovat vznik projektů a služeb. b) Podporovat projekty a služby. c) Udržovat projekty a služby. d) Informovat o projektech a službách. e) Šířit projekty a služby, které se zaměřují na:

- terénní práci, - ambulantní práci, - síťování odborníků (ve smyslu mobilních komunitních týmů), - síťování služeb, - vzdělávání všech aktérů systému, - technickou pomoc rodinám a dětem (např. svoz dětí do školy), - volnočasové aktivity pro děti s problémovým chováním v rodinách, - internátní vzdělávací služby, - odlehčovací služby, - informování rodičů o jejich právech,

20

- zastupování rodičů, - zjišťování názoru dítěte, - vzdělávání rodičů v rodičovských kompetencích, - sdílení informací a příkladů dobré praxe.

Rádi s Vámi budeme konzultovat Vaše připravované aktivity, aby pomáhaly systémovým změnám a podporovaly zájmy dětí a rodin. Máme k dispozici řadu aktuálních výzkumů a analýz. Jsme připraveni zprostředkovat jejich výstupy subjektům, které usilují o systémovou změnu. V případě zájmu o spolupráci se obracejte na: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Odbor rodiny a dávkových systémů Na Poříčním právu 1 128 01 Praha 2 PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systému [email protected] Mgr. Klára Trubačová, vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí [email protected] Mgr. Lucie Nováková, koordinátorka Národního akčního plánu [email protected]

mailto:[email protected]



21

6. jednání výboru FDD ČR, DD Dolní Počernice, Praha První společné jednání v roce 2011 naplánovali členové výboru FDD ČR na 13. ledna 2011 do Dětského domova v Dolních Počernicích. Jednání zahájili kontrolou závěrů z minulého pracovního setkání. Výbor se postupně zabýval: stavem sportovního vybavení (starší se nebude vyřazovat do

nabytí nového, bylo bezplatně zajištěno 40 ks teplákových souprav zn. NIKE a v jednání je ještě 40 ks sportovních dresů),

dopracováním vnitřního předpisu pro činnost výboru FDD ČR, možností zpracovat konkrétní náplně práce činnosti svých členů

(odloženo na některé z příštích jednání), kontrolou placení členských příspěvků (k 31. 12. 2010 své příspěvky řádně neuhradili stávající členové

Baňouchová, Bronczková, Melicharová, Milata, Servus a Toman; po jarním semináři budou osloveni další, kteří doposud neuhradili členské příspěvky, tj. cca 10 členů),

dlouhodobou nepřítomností Mgr. Hudce na jednáních výboru FDD ČR z důvodu jeho pracovního vytížení, formami spolupráce se zahraničím, zejména se Slovenskou republikou, aktualizací seznamu zařízení pro výkon ústavní výchovy v ČR, rozšířením webových stránek o anglickou jazykovou verzi (zpracováno studenty „Open Gate“), nabídkou PhDr. Halfarové na uspořádání podzimního semináře v Open Gate gymnáziu a základní škole,

s. r. o. v Babicích u Prahy v říjnu 2011, uspořádáním jarního semináře v Olomouci, v již jednou navštíveném hotelu Hesperia v dubnu 2011

(téma bude stanoveno na příštím jednání), pravidly pro organizaci Nejmilejšího koncertu 2011 a přehledem organizátorů regionálních kol

(celostátní kolo se úspěšně připravuje, termín 27. 5. 2011), kritérii Sportovních her v roce 2011 a přehledem jednotlivých organizátorů, stručným zhodnocením zahraniční spolupráce v rámci FICE (spolupráce vázne, bylo sděleno ukončení

působení Moniky Niederle ve funkci prezidentky FICE, mezinárodní konference by se měla konat v Praze v dubnu 2011, uvažuje se však o posunutí na rok 2012),

zprávou Mgr. Pavlase z jednání pracovní skupiny k NAP v Olomouckém kraji (jedná se spíše o teoretický přístup, v rámci pilotního ověřování jsou sbírány informace ze zařízení pro výkon ústavní výchovy v krajích Olomouckém, Zlínském, Pardubickém a Plzeňském; MPSV tyto informace nepředává MŠMT, to pozastavuje všechny aktivity, chce počkat na výstupy MPSV),

zprávou Mgr. Pavlase – zástupce FDD ČR v pracovní skupině MŠMT ČR pro novelizaci zákona č. 109/2002 Sb., v platném znění (v pracovní skupině jsou v převaze diagnostické ústavy, výchovné ústavy, objevují se i neziskové organizace; navrhovaná novela je příliš rozvláčná, je koncipována spíše rétoricky se zaměřením na „nejlepší zájem dítěte“, neřeší konkrétní potřeby zařízení – zejména dětských domovů, po několika jednáních se pracovní skupina nedostala k nejdůležitějším problematickým ustanovením zákona),

možností změny prostředí pro tvorbu webových stránek FDD ČR (Mgr. Harant zjistí možnost poskytnutí nového webového prostoru sponzorsky),

účastí členů výboru (Lacková, Pavlas, Halfarová, Lněnička) na mezinárodní konferenci „Kvalita v náhradní péči“ v Praze ve dnech 4. – 6. dubna 2011 (nutnost aktivní účasti, vystoupení s příspěvkem).

22

Mezinárodní konference „Quality in Alternative Care“, Praha, 4. – 6. dubna 2011

Ve světě existují různé systémy náhradní péče o děti. Všechny se snaží zajistit a zlepšit šance těchto dětí na jejich rozvoj, nicméně při nedostatečné péči ve výsledku porušující základní dětská práva nemůže být tohoto pozitivního rozvoje dosaženo. V této souvislosti mezinárodní organizace SOS dětských vesniček uspořádala ve dnech 4. až 6. dubna 2011 v pražském Clarion Congress Hotel mezinárodní konferenci „Kvalita v náhradní péči“, a to za podpory partnerů Better Care Network, Council of Europe, Council of the Baltic Sea States, Eurochild, EUSARF, FICE, INTRAC, International Social Service, z České republiky pak MPSV, Filosofické fakulty UK v Praze a University Palackého v Olomouci.

Cílem konference bylo identifikovat způsoby zvýšení podpory dětem a mladým lidem, zajistit podporu zavádění standardů kvality péče, poskytnout platformu pro navazování kontaktů a určit změny nutné v politické práci a praxi uvést do souladu s mezinárodními rámci. Konference se zabývala těmito tématy: 1. řízení kvality v náhradní péči (standardy kvality, monitorování, evaluace, školení, motivace pracovníků,

problémy finanční krize ...) 2. změny v politice a v praxi v korelaci s mezinárodními dokumenty (CCR, pokyny, RE doporučení, Q4C

standardy …) 3. deinstitucionalizace procesů (stav, vývoj, problémy …) 4. zvláštní požadavky na jakost (opuštění péče, péče o sourozence, děti a mládež, péče o děti se

speciálními potřebami, v raném dětství, pomoc při mimořádných událostech …) Cílovou skupinou konference byly nevládní organizace, osoby pečující o děti a mládež, poskytovatelé sociální péče, výzkumní pracovníci a mladí lidé se zkušenostmi péče.

Za Federaci dětských domovů ČR se konference zúčastnili členové výboru Ivana Lacková, Jan Pavlas, Jana Koubová, Martin Lněnička a Hana Halfarová, která zajistila simultánní tlumočení společné části a rovněž přednesla v anglickém jazyce příspěvek I. Lackové & spol.

23

Současnost dětských domovů v ČR

Mgr. Ivana Lacková, ředitelka DD Uherské Hradiště s přispěním dalších členů výboru FDD ČR

Rodina je základním modelem společnosti.

Rodina dítěti předurčuje: - jeho vývoj, - vztahy k ostatním lidem, - orientuje ho na určité hodnoty, - poskytuje mu ochranu, - vystavuje ho konfliktům, díky nimž se učí sociálním

dovednostem.

Podle funkčnosti lze rodiny dělit na: - stabilizačně funkční, - funkční s přechodnými problémy, - problémové, - dysfunkční, - afunkční.

Typy rodin s přechodnými problémy a problémové rodiny: - nezralá, - přetížená, - ambiciózní, - perfekcionistická, - autoritářská, - rozmazlující, protekcionistická, - nadměrně liberální a improvizující, - odkládající, - disociovaná.

V dnešní době tradiční model rodiny čím dál více ustupuje do pozadí (dítě vyrůstá v neúplné nebo nevyvážené rodině). Dítě v takové rodině citově strádá, postupně dochází až k negativním projevům v chování (děti se sociálním znevýhodněním apod.). Tam, kde rodina prakticky neexistuje, je prioritou zajistit dítěti pozitivní prostředí. Nemůže-li být dítě svěřeno do péče jiných členů rodiny, nastupuje možnost umístit jej do náhradní péče (u akutního ohrožení jsou využívána zařízení okamžité pomoci). Umístění dítěte zejména do pěstounské péče je však zdlouhavý a ne vždy vhodný proces.

Nejčastější důvody, kdy soudy svěřují „ohrožené děti“ do ústavní péče, vyplývají z těchto situací: - rodiče řádně neplní povinnosti plynoucí z jejich rodičovské zodpovědnosti, - jiné osoby než rodiče, jimž bylo dítě svěřeno do péče, neplní povinnosti z této péče vyplývající, - je ohrožen zejména život, zdraví a mravní vývoj dítěte (dítě je ohrožováno násilím mezi rodiči), - dítě je na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za jeho výchovu opakovaně

umísťováno do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti, - děti jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich

výchovu.

24

Účelem zařízení ÚV a ochranné výchovy je: - účelem zařízení je zajišťovat náhradní výchovnou péči nezletilé osobě,

a to zpravidla ve věku od 3 do 18 let, - může poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě,

která se však musí připravovat na budoucí povolání a nesmí jí být více než 26 let,

- zařízení plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, - mohou zde být i nezletilé matky s dětmi.

Srovnání počtu zařízení a dětí k 31. 10. 2008 a 31. 10. 2009 podle statistiky UIV:

Typ zařízení

Počet zařízení Lůžková kapacita Počet dětí Umístění na základě

žádosti rodičů

Rok 2008 2009 2008 2009 2008 2009 2008 2009

DD 155 151 5 262 5 188 4 739 4 704 29 13

DDŠ 29 31 981 1 080 742 787 - - - - - -

VÚ 34 33 1 467 1 424 1 546 1 534 - - - 11

DÚ 14 14 565 582 793 853 57 66

Příklady možných pozitiv a výhod péče o děti v ústavní výchově: - umožnění důstojnějšího způsobu života, - poskytování plného přímého zaopatření, - umožnění řádného plnění povinné školní docházky, - umožnění studia i na vysoké škole bez rizika nedostatečného hmotného zabezpečení, - podpora rozvoje talentu dítěte, - zabezpečení průběžného, - poskytování odborné péče, - rozvoj aktivit vedoucích k samostatnosti, - zavádění pravidelného životního režimu, - vytváření pozitivních hodnotových systémů.

Příklady negativ, popř. rizik péče o děti v ústavní výchově: - finanční nákladnost zajištění všech životních potřeb dítěte, - přetrvávající psychická a citová deprivace, - absence pozitivních vzorců zdravých partnerských vztahů, - možnost působení řady negativních vlivů ze strany jiných dětí, - omezené časové možnosti pro individuální přístup pracovníků k danému dítěti.

Nezletilé matky v zařízeních ústavní výchovy: - porodily dítě v nepravý čas, ještě nebyly plnoleté, - otěhotní-li nezletilá dívka, je důležité zvážení všech možností

zejména z hlediska zdravotního, psychického a sociálního, - nechtěné těhotenství je nejzávažnější následek nezralé

sexuality. Individuální vzdělávací plán:

- těhotná žákyně si o něj musí zažádat u příslušné školy, aby mohla absolvovat školní docházku (dochází na stanovené termíny ke zkouškám ze všech předmětů),

- pokud je studentkou střední školy, požádá o vypracování individuálního studijního plánu (jestliže to není vzhledem k typu studijního oboru možné, je nutné studium přerušit),

25

- podle současné legislativy musí i žákyně nastoupit na „mateřskou dovolenou“; na dávky „peněžité pomoci v mateřství“ jí však nárok nevznikne,

- velkou měrou jsou nápomocni právě sponzoři, a to při nákupu výbavičky pro dítě apod., - po narození dítě získává soudním rozhodnutím předběžné opatření o ústavní péči.

Dávka Nárok / Kč Náleží DD / Kč Zůstává matce/ Kč

PnD matka do 15 let 610,00 610,00 Kč - - -

od 15 let 700,00 700,00 Kč - - -

PnD dítě 500,00 500,00 Kč - - -

Rodičovský příspěvek

do 9 měsíců věku 7 600,00 1 541,00 + 542,00

(1 063,00) * 5 527,00

od 9 měsíců do 4 let věku 3 800,00 1 541,00 ** 2 259,00

Kapesné matka do 15 let 210,00 - - - 210,00

nad 15 let 300,00 - - - 300,00

Kapesné dítě 45,00 - - - 45,00

Porodné 13 000,00 - - - 13 000,00

* ošetřovné na matku + ošetřovné na dítě (celá částka ošetřovného na dítě - pokud není uveden otec v rodném listu) ** ošetřovné na matku dle § 29 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., v pl. znění (z vlastních příjmů dítěte)

Odchod dítěte z dětského domova - při odchodu z dětského domova je pomáháno mladým lidem se zajištěním bydlení a uplatněním na

trhu práce, - při domovech jsou zřízeny tzv. startovací byty, které slouží odcházejícímu dítěti, než bude vyřízeno

jeho vlastní bydlení, - v mnoha případech se však dítě vrací do nepříznivého prostředí své původní rodiny, - i po odchodu se „děti“ mohou obrátit s žádostí o pomoc na pedagogické pracovníky či sociálního

kurátora, - při odchodu z dětského domova získání „věcné pomoci“ v hodnotě nejvýše 15 000 Kč (peněžní

příspěvek nebo věcný dar).

Talentované a nadané děti - děti mohou dle svých schopností navštěvovat různé typy škol, - při zajišťování studia mají dětské domovy možnost spolupráce s různými nadacemi, - talentovaným dětem s uměleckým či sportovním zaměřením umožňujeme navštěvovat takto

odborně zaměřené školy, sportovní oddíly a zájmové útvary, - nadané děti zapojujeme i do projektů neziskových organizací.

Osobnost vychovatele U všech pedagogických pracovníků, kteří jsou součástí prostředí dětských domovů, hraje velmi důležitou roli: - profesionalita a promyšlený odborný přístup k dětem a mladistvým, - schopnost zvládat vyhrocené situace pomocí adekvátních prostředků (potřeba systematického

vzdělávání - sociálně psychologické a psychoterapeutické výcviky), - pouze u našich pedagogických pracovníků je povinné vyšetření psychické způsobilosti akreditovaným

psychologem.

26

Odborná kvalifikace pro vychovatele: a) vysokoškolské vzdělání získané v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro

vychovatele nebo sociální pedagogiku, b) střední vzdělání s maturitní zkouškou získané ukončením střední odborné školy a studiem

v bakalářském studijním programu pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku nebo vzdělání v programu celoživotního vzdělávání při vysoké škole.

Práce vychovatele se neobejde bez odborných znalostí, stále častěji je kladen důraz na profesionální komunikaci a na psychoterapeutické prvky.

Klíčové kompetence Současná edukace pracuje s pojmem klíčové kompetence, za něž se považuje schopnost být odolný vůči rizikům, celoživotně se učit a být otevřený novým poznatkům. V jednotlivých etapách vzdělávání jsou za klíčové kompetence považovány: kompetence občanské kompetence sociální a personální kompetence komunikativní kompetence pracovní (samostatné řešení běžných pracovních a mimopracovních problémů) kompetence k učení kompetence k řešení problémů

Národní akční plán

Je předpokládaný výsledek mezirezortní spolupráce k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti (dále jen „NAP“), definuje klíčové aktivity nutné pro zvýšení kvality práce s ohroženými dětmi a rodinami. Cílem transformace systému je: - zvýšení kvality práce a dostupnost služeb pro ohrožené děti a rodiny, - sjednocení postupu pracovníků při řešení konkrétní situace, - snížení počtu dětí dlouhodobě umístěných v ústavní péči a navýšením počtu kvalifikovaných

pracovníků, - podpora rozvoje osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností, - oslovení veřejnosti, které se téma „NAP“ úzce dotýká.

Pouto, jež spojuje tvou skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě a radosti vašich životů. Málokdy vyrostou členové jedné rodiny pod jednou střechou.

(Bach Richard, spisovatel)

27

Náhled na náhradní rodinnou péči v ČR podle EUROCHILD

ČESKÁ REPUBLIKA

1. Počet dětí v náhradní péči

plná péče v rezidenčních domovech (placení zaměstnanci se 16 nebo více dětmi): report UNICEF 2008 Trans MONEE (statistika 2006) > 24.517 (z toho 2.957 ve státních internátních školách). Po odečtení těchto, 21.560 dětí je v plné péči v rezidenčních domech

plná péče v rezidenčních domovech určených pro děti s postižením (placení zaměstnanci se 16 nebo více dětmi): UNICEF 2008 (2006) = 13.145 (poznámka k této statistice MPSV „před novým zákonem o sociálních službách 108/2006“) MPSV = handicapované děti 2005 = 10.345 / 2006 = 10.517

plná péče v rezidenčních domovech určených pro děti klasifikované jako „mladiství pachatelé“ (placení zaměstnanci se 16 nebo více dětmi): Webové stránky Ministerstva školství = 1.430 2008 > Ústav pro informace ve vzdělávání www.uiv.cz = 1.546

péče rodinného typu v malých rezidenčních domovech s placenými zaměstnanci s 15 nebo méně dětmi SOS vesničky (nebo podobně): UNICEF 2008 (2006) = 1.270 (ale není definováno), SOS webové stránky 2007 = 112 MPSV = 266

pěstounská péče v soukromých jednotlivých domovech: UNICEF 2006 (poručnická a pěstounská péče) = 7.149 MPSV 31/12/2007 = 7.583 Další informace: UZIS ( Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR ) – kojenecké ústavy pro děti ve věku 0 – 3 = 1.407 www.uiv.cz – dětské domovy = 7.820 MPSV – děti v péči ústavu = 9.064

2. Profil dětí umístěných do náhradní péče Vylučují předpisy péče o děti vzetí dítěte do péče z důvodu chudoby/materiálního nedostatku?

Ano, ale často je to jedna z mnoha příčin. Jaké jsou stanoveny důvody pro vzetí dětí do péče?

UZIS – statistiky pouze pro kojenecké ústavy (0-3 roky), 2007 = 47,2% pro sociální důvody, 19,9% pro sociální a zdravotní důvody a 32,9% pro zdravotní důvody

Jaká je průměrná délka pobytu v péči? Diagnostické ústavy: 5,5 měsíce Dětské domovy: 5,6 let Dětské domovy se školou: 2,4 roky Ústavy pro mladistvé pachatele: 1,3 roků

Jaké jsou sociálně-ekonomické poměry rodiny? Není vedena statistika.

Převažují v náhradní péči děti z určitého regionu nebo menšiny? ANO – romské děti (Ministerstvo zdravotnictví – zpráva kojeneckých ústavů) UZIS – 2007 – 24% dětí v kojeneckých ústavech byli Romové

Jsou vedeny statistiky o etnickém původu dětí umístěných do náhradní péče? Pokud ano, co ukazují? Ne (ale viz výše)

Jaká je vedena evidence dětí ekonomických přistěhovalců umístěných do náhradní péče? Žádná.

http://www.uiv.cz/

http://www.uiv.cz/

28

3. Co je známo o výsledcích pro děti v náhradní péči? Výsledky jsou převážně nedostupné.

Konflikty se zákonem – tisková zpráva – Tiskové oddělení kanceláře vlády ČR, 15. 10. 2007 Zatímco zaměstnanci Ministerstva vnitra připravovali dokument Hodnocení systému péče o ohrožené děti, ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy provedli rozsáhlý výzkum životních příběhů dětí, které opustili ústavní péči v letech 1995-2004, zahrnující 17.454 dětí a mladých lidí. Tato studie se zaměřila na rozvoj sociálně-patologických jevů a kriminální historii těchto dětí, na práci úřadů poskytujících sociálně-právní ochranu dětí, na problematiku včasné intervence a následné péče (sociální integrace), na posuzovanou ústavní péči a ochranu, na otázku útěků dětí z ústavní péče, a spolupráci mezi institucemi dohlížejícími na ohrožené a delikventní děti a mladé lidi. Zaměřila se také na kriminální historii dětí a mladistvých po opuštění ústavní péče. Výzkum přinesl alarmující výsledky, především zjištění, že více než 50% bývalých chovanců v ústavní péči spáchalo po opuštění ústavu přestupek. „České děti vychovávané v ústavní péči končí jako zločinci“ – Zpráva vlády /novinová zpráva v češtině a angličtině/. Kriminální přestupky spáchané dětmi z ústavní péče: - Nejčastějšími zločiny jsou přestupky proti majetku 85%. - Násilné trestné činy spáchalo 15% dětí, jeden z mladých pachatelů spáchal ne méně než 139 násilných

činů, 21 dětí spáchalo vraždu (nejmladším násilníkům bylo 13 a 16 let). - Pachatelé s nejvyšším počtem trestných činů spáchali 479, 379 a 375 trestných činů. - 360 dětí spáchalo více než 50 trestných činů, 44 z nich před nebo během pobytu v ústavní péči. - 81 dětí se dopustilo více než 100 trestných činů, 14 z nich bylo umístěno do ochranné péče (jedna z nich

byla dívka), 4 chovancům byla ústavní péče změněna na ochrannou péči. Zaměřeno na dívky: Celkový počet děvčat, která opustila ústavní péči během posledního desetiletí = 6.800. - Mezi dětmi je 2.153 děvčat, která spáchala trestný čin, což představuje 21% ze všech pachatelů, tj. 2x

více, než žen páchajících trestné činy v běžné populaci. - V průměru dívky spáchaly 3 trestné činy, nejvyšší počet byl 131 trestných činů. - Před a během ústavní péče 214 dívek spáchalo trestný čin (10%) - Po opuštění ústavní péče 90% dívek (1924) spáchalo trestný čin.

Z celkového počtu 17.454 dětí: 9.751 dětí spáchalo trestný čin (tj. 56%) 3.209 (tj. 18%) mělo zkušenost se zločinem před a během ústavní péče 6.542 dětí (tj. 38%) spáchalo trestný čin poprvé po opuštění ústavní péče (z této skupiny 1.681 spáchalo

trestný čin do 1 roku po opuštění péče a 4.861 po 1. roce). Situace mezi dětmi páchajícími trestné činy, které prošly ústavní péčí, se samozřejmě liší podle problémů, kvůli kterým byly do péče umístěny, a podle typu ústavu, ve kterém žily: a) v dětských domovech spáchalo trestný čin 31% dětí

1. 18,5% z nich před a během doby v ústavní péči, 2. 87,5% po opuštění.

b) v dětských domovech se školou (byla situace mnohem horší) spáchalo trestný čin 73% dětí 1. 41% z nich před a během doby v ústavní péči, 2. 91% po opuštění.

c) v ústavech pro mladistvé pachatele (byla situace úplně nejhorší) spáchalo trestný čin 79% dětí 1. 39% z nich před a během doby v ústavní péči, 2. 61% po opuštění.

29

Závěry z projektu Prevence nuceného odebírání romských dětí z rodin do ústavní péče prostřednictvím podpory rodin a dialogu se státními institucemi (Hana Žurovcová, Kumar Vishwanathan) Výzkum profesora Kevina Browna z Univerzity v Birminghamu mapující počet dětí do tří let umístěných do ústavů v Evropě: - Česká republika má z 33 evropských zemí nejvyšší procento dětí do tří let v ústavní péči; na 10.000 dětí

připadá 60 dětí do tří let v ústavní péči (ve Velké Británii je to méně než 1 dítě a na Slovensku 31 dětí na 10.000); také je v ČR vysoký počet dětí nad 3 roky v ústavní péči a pomalu stoupá; v roce 2007 existovalo 225 institucí s 7.600 dětmi = 80 dětí ze 100.000

- Ve zprávě UZIS z roku 2006 je uvedeno, že 55% dětí do tří let bylo umístěno do státní péče ze sociálních důvodů; zpráva UZIS 15/2007 uvádí, že ze všech 1.673 dětí, které byly vzaty do péče v roce 2006, je 21% romského původu.

Některé důležité služby pro podporu ohrožených rodin jsou ve vývoji nebo chybí: - Pomoc rodinám v jejich domácím prostředí. - Nouzové bydlení pro celé rodiny – otec je oddělován od rodiny, ubytování pouze pro matky s dětmi. - Půjčky s nízkým nebo žádným úrokem pro velmi chudé – rodiny si musí půjčovat na neočekávané výdaje

od lichvářů, i se 100 % úrokem za měsíc. - Krátkodobí pěstouni, kteří jsou školeni respektovat a akceptovat biologické rodiče, a jsou připraveni

vrátit děti zpět do rodin. - Romské děti mají horší možnosti dostat se z ústavů do pěstounských rodin. - Bezplatná právní pomoc není garantována – mnoho rodin je během soudních stání v nevýhodě; sociální

pracovníci mají průměrně 350 případů (informace od sociálních pracovníků), takový tlak vyvolává velmi formální, byrokratické nebo nezajímající se reakce na potřeby rodiny; sociální pracovníci jsou klienty vnímáni jako uchylující se k represivním spíše než podporujícím metodám ve snaze ochránit zájmy dítěte; sociální pracovníci nejsou dostatečně připraveni a kompetentní na práci s romskými rodinami; česká společnost je silně protiromská – toto hraje roli při výchově, vzdělávání a přístupu k Romům; sociální pracovníci nejsou často tolerantní a požadují po Romech chování, které považují za vhodné podle své výchovy; mezi sociálními pracovníky je málo Romů; velký důraz je kladen na materiální zázemí dítěte; zájmy dítěte jsou odděleny od zájmů rodiny; často dochází ke střetu zájmů – sociální odbor se snaží zastupovat rodiny, zatímco bytové odbory se zajímají hlavně o finanční stránku; sociální bydlení není v ČR právně vymezeno (na rozdíl od Slovenska)

Zapojení NGO do péče o dítě a systému ochrany v ČR Pozitivní hlediska 1. NGO nemohou být represivní, ale podporující. 2. Vztahy s rodinou a dítětem založeny na důvěře a respektu. 3. Činnosti na základě práce a zkušeností z terénu v romských komunitách. 4. Romští asistenti aktivně se zapojující do podpory. 5. Více intenzivní práce s méně rodinami. 6. Pružný a včasný zásah. 7. Advokacie NGO a právní podpora pomůže vyrovnat šance před státními institucemi a soudy. 8. NGO jsou schopny získat prostředky. 9. Jsou schopny inicializovat nové, inovativní služby k zaplnění mezer v potřebách. 10. NGO mohou zvýšit povědomí o klíčových otázkách prostřednictvím médií. Omezení role NGO 1. V postkomunistickém prostředí není dlouhá tradice NGO – státní organizace musí překonat nedůvěru,

obavy, nedostatek touhy ke spolupráci.

30

2. NGO jsou státními institucemi považovány za „nadšenou skupinu neprofesionálů“, konkurentů spíše než partnerů.

3. NGO jsou zpochybňovány systémem v šedé právní oblasti. Zájem dítěte vs. Zájem rodiny. 4. Finanční nejistota a závislost na státu. 5. NGO stále hledají cesty, chudé na použití zákona k výzvě odstranění nedostatků ve státním systému

ochrany dítěte, NGO často v defenzivě vůči státu. 6. NGO nepracují a nemohou pracovat s klienty, kteří nechtějí spolupracovat.

V ČR není zvykem konzultovat a spolupracovat při řešení potřeb rodiny. Návrh na ústavní péči často vznáší jediný sociální pracovník; soudní rozhodnutí o odebrání dítěte se zakládá na kvalitě tohoto návrhu; v ČR je velkou motivací pro ústavy finanční stránka – ústavy pro děti do tří let dostávají 10.000 EURO na dítě za rok, pro děti od tří let 8.000 EURO na dítě na rok (i pokud jsou děti na útěku). Také rodiče přispívají v závislosti na příjmech 20-30 EURO měsíčně na dítě (může být odpuštěno, pokud rodič žije jen ze sociálních dávek). Neplacení je trestné (trest veřejně prospěšných prací až po dvouletém odnětí svobody). Tyto částky jsou vypláceny většině dětských domovů prostřednictvím státních fondů. Obce se necítí zodpovědné a nejsou pod tlakem zajistit potřeby rodin včas a účinněji prostřednictvím sociální pomoci. Systém ústavní péče a fondy spadají do kompetence 3 ministerstev – MZ, MPSV a MŠ. Kromě hlubokého zájmu o rozšířenou praxi nuceného odebírání dětí rodičům v ČR, máme obavy z následujícího: 1. Kriminalizace dětí na útěku z ústavní péče a jejich rodičů. 2. Porušování práv rodičů omezování kontaktu s jejich dětmi v ústavní péči. 3. Odebírání rodičovských práv z důvodu tzv. nezájmu rodičů je z našeho pohledu nemorální. Toto se

využívá při přípravě dětí pro opatrovnictví. Rodiče ztrácejí všechna práva na dítě, ale jsou povinni platit dítěti živobytí.

Naše návrhy na zlepšení Je nutné posílit spolupráci mezi státními institucemi a NGO, které mají často blíže k potřebným rodinám. Návrhy na umístění dětí do ústavní péče by měly být sociálními pracovníky vznášeny pouze po konzultaci s týmem externích expertů různých profesí – jako psychology, učiteli, lékaři, policií, terénními sociálními pracovníky, rodiči, širší rodinou a NGO. Výjimkou jsou situace ohrožující život. Soudy musí otevřít případy umístění dítěte do státní péče v předem stanovených pravidelných intervalech. Vláda musí zvýšit podporu rozvoje preventivních terénních služeb, nouzového bydlení pro celé rodiny, profesionálních krátkodobých poskytovatelů pěstounské péče, nízko nebo nulově úročených půjček, bezplatné právní pomoci a školení sociálních pracovníků stejně jako zvýšit jejich počet, aby byl snížen počet klientů. Zodpovědnost za poskytování a financování ústavní péče musí být centralizována na jeden státní subjekt. Vláda ČR musí deklarovat své rozhodnutí, že prioritou je podpora dětí v jejich rodinném prostředí spíše než v ústavní péči.

4. Kdo je v národní vládě zodpovědný za děti v náhradní péči? Jaké ministerstvo /vládní agentura/, odbor? Jak je rozdělena zodpovědnost? Na jaké úrovni – místní / regionální / národní?

Informace od MPSV: MPSV (Odbor sociální a právní ochrany dětí – metodika, odvolací orgán) Krajské úřady (Orgány sociální a právní ochrany dětí, oddělení výkonného orgánu, odvolací orgán) Obecní úřad (Orgány sociální a právní ochrany dětí, oddělení výkonného orgánu) Ministerstvo školství,

mládeže a sportu (Oddělení prevence, Speciální výchovy a ústavní výchovy) Ministerstvo zdravotnictví

31

5. Existují specifické regulace /normy/ pokyny atd. pro podporu a ochranu práv dětí v náhradní péči? Jsou přístupná?

Ne (MPSV: „plánuje se, že normy budou stanoveny“)

6. Participace Je zde sdružení dětí/mladých lidí, kteří žijí/žili v ústavní a /nebo pěstounské péči? Prosíme o detaily.

Ne (skupina českých Romů, kteří opustili péči, byla chvíli zapojena do evropského projektu Quality4Children). Magazín pro děti v péči je www.zamecek.net.

Je zde sdružení rodičů, kteří mají děti v péči? Ne.

7. Jak je jednáno s dětmi v náhradní péči podle (A) doporučení komise UNCRC (Úmluva OSN o právech dítěte) národním vládám (B) NAP (Národní akční plán) / zahrnutí

UNCRC: 32. zasedání / 18. březen 2003 Náhradní péče: Komise zaznamenala přijetí Zákon o ústavní péči v roce 2002 (EPS 16), ale je znepokojena, že zákon neřeší v plném rozsahu práva, na která se vztahuje Úmluva. Komise také zaznamenala, že děti mohou být umístěny v institucích spadajících pod jurisdikci tří různých ministerstev a že soud může nařídit nápravnou (preventivní) výchovu dítěte mladšího 15-ti let, což v praxi znamená, že takové dítě bude umístěno do stejné instituce jako mladiství delikventi.

Komise vítá politiku de-institucionalizace, ale zůstává hluboce znepokojena stoupajícím počtem dětí umístěných do institucí předběžným opatřením a časným používáním tohoto speciálního opatření, které může být zrušeno pouze po dlouhém a složitém procesu. Dále je komise znepokojena, že všeobecné zásady Úmluvy nejsou v takových situacích vždy dodržovány a že: a) Převážně jsou užívány institucionální odpovědi na poskytování pomoci dětem v nesnázích a

neúměrně vysoký počet dětí je umísťován do prostředí residenční ústavní péče. b) Dočasná opatření mohou být prodloužena na delší období, a že zde neexistují žádné předpisy pro

přezkum umístění. c) Děti jsou často umístěny ve významné vzdálenosti od rodičů, kteří si naopak nemusí být vědomi

svých návštěvních práv; užívána jsou represivní opatření jako omezování telefonních hovorů nebo setkání s rodiči.

d) Kontakty s rodiči jsou někdy podmíněny chováním dítěte v péči. e) Podmínky a zacházení s dítětem v některých institucích nemusí být vždy v souladu s rozvíjejícími se

schopnostmi dítěte a povinností zajistit jeho/její další život a rozvoj v nejvyšší možné míře. f) Instituce jsou velké a postrádají individuální přístup ke každému dítěti, participace dítěte je

minimální, zacházení v některých institucích (jako jsou diagnostické ústavy) může mít nežádoucí dopady.

Komise navrhuje, aby vládní strana: a) Zřídila nebo posílila na místní úrovni mechanismus pro náhradní péči v rámci systému sociální péče a

přijala účinná opatření k usnadnění, zvýšení a posílení pěstounské péče, pěstounských domů rodinného typu a jiné náhradní péče na rodinné bázi a odpovídajícím způsobem snížila ústavní péči jako formu náhradní péče.

b) Přijala účinná opatření k posílení preventivního úsilí zaměřeného na snížení počtu dětí, které přišly o rodinné zázemí kvůli sociálním problémům nebo v jiných krizových situacích, a ujistila se, že umístění do ústavu je na nejkratší možnou dobu, podléhajícímu pravidelnému přezkoumání podle článku 25.

http://www.zamecek.net/

32

c) Zajistila, aby vydávání předběžných opatření soudy bylo pouze dočasným opatřením a že bude přihlíženo k nejlepším zájmům dítěte.

d) Zajistila, že děti do 15 let nebudou umísťovány do stejných ústavů jako mladí delikventi, v souladu s principy a ustanoveními Úmluvy.

e) Přijala všechna nutná opatření k zlepšení podmínek v ústavech podle článku 3 Úmluvy a zvýšila participaci dětí.

f) Poskytla podporu a školení pro pracovníky v ústavech, včetně sociálních pracovníků. g) Poskytla odpovídající následnou podporu a servis při opětovném začlenění dětí, které opouštějí

ústavní péči. Komise vítá ratifikaci Haagské úmluvy z roku 1993 o Ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení a Úmluvy ILO (Mezinárodní organizace práce) č. 182 o Zákazu a okamžitých opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce.

Pokračovat v zavádění nových způsobů pěstounské péče zamýšlenými v roce 2002 právními předpisy.

NAP

Pokrok ve vztahu k Národnímu akčnímu plánu pro sociální začleňování v letech 2006 – 2008 a problémy vyjmenované ve Společné zprávě o sociální ochraně a sociálním začlenění z roku 2007. Druhá priorita zaměřená na posílení rodinné soudržnosti, podporu pro sociálně vyloučené rodiny nebo ty s rizikem sociálního vyloučení a rozvoj systému osvojení a pěstounské péče. Cíl k zvýšení povědomí o formách a podmínkách osvojení a pěstounské péče byl splněn prostřednictvím distribuce letáků. Letáky obsahovaly informace o institutu pěstounské péče, o podmínkách umístění dítěte do pěstounské péče a o procesu výběru pěstouna. Dále byl natočen a odvysílán Českou televizí pětidílný dokumentární seriál o pěstounských rodinách nazvaný Malí a velcí. Pozornost je zaměřena na přípravu žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči. Od roku 2006 zajištění této přípravy spadá do pravomoci krajů. Z důvodu zajištění jednotného přístupu při přípravě žadatelů o osvojení nebo pěstounskou péči, byl zveřejněn Doporučený rámec přípravy žadatelů o náhradní rodinnou péči, který metodicky vymezuje obsah a rozsah přípravy a způsobu hodnocení průběhu a výsledků příprav. Na konci roku 2007 byla založena Ministerstvem školství a MPSV meziresortní pracovní skupina za účelem řešení současných problémů týkajících se ochrany dětí. Pracovní skupina zpracovává společnou metodiku pro spolupráci mezi institucionálními zařízeními a ústavy sociálně-právní ochrany dětí při sledování situace dítěte v ústavní péči a zároveň posuzování možností návratu dítěte do rodiny nebo dání dítěte k osvojení nebo do pěstounské péče. Metodika bude dokončena v roce 2008. Podpořit ekonomickou soběstačnost sociálně vyloučených rodin nebo těch s rizikem sociálního vyloučení; podpořit mladé lidi, kteří odcházejí z ústavní nebo pěstounské péče, v přípravě na samostatný život; rozvinout systém osvojení a pěstounské péče a zvýšit efektivitu spolupráce ve smyslu umožnění osvojení a pěstounské péče. Pokud jde o přípravu mladých lidí, kteří odcházejí z ústavní nebo pěstounské péče, na samostatný život, budou podpořeny projekty pro dlouhodobá školení a poradenství pro děti v pěstounské péči a mladé lidi opouštějící pěstounskou péči, se zaměřením na jejich přípravu na samostatný život. Dále bude rozšiřována součinnost všech zúčastněných osob a subjektů v procesu přípravy dětí a mladých lidí na samostatný život po opuštění pěstounské péče, obzvláště spolupráce mezi zařízeními pro péči o děti, pěstounskými rodinami, institucemi zapojenými do sociálně-právní ochrany dětí, poskytovateli sociálních služeb a místní vládou. Co se týká rozvoje systému osvojení a pěstounské péče a zlepšení jeho efektivity, budou podpořeny projekty doprovodných a podpůrných služeb pro děti v pěstounské péči a jednotlivce pečující o děti v pěstounské péči. Dále bude posíleno zapojení NGO v systému usnadnění osvojení a pěstounské péče, především zaměřené na spolupráci pověřených osob s místními úřady a MPSV při hledání vhodných adoptivních rodičů a pěstounů. Také budou rozšířeny materiály a realizována informační kampaň zaměřená na zvýšení veřejného povědomí o systému osvojení a pěstounské péče a zvýšení počtu žadatelů o přijetí dítěte do adopce nebo pěstounské péče.

33

8. Údaje / zdroj informací Existují oficiální zdroje informací o dětech v náhradní péči, a jak jsou přístupné?

Ano (viz níže). Většina je dostupná na webu a na stránkách www.vzd.cz. Jak relevantní je informace od různých zdrojů a jak shodná je metodika používaná různými zdroji pro

shromažďování informací? Informace je relevantní, ale metodika je nekonzistentní.

Klíčová doporučení pro Evropskou Unii 1) Ustanovit shromažďování dat o dětech v náhradní péči jako klíčovou politickou prioritu

EU může poskytnout vedení v tomto ohledu v rámci otevřené metody koordinace v oblasti sociálního začleňování a sociální ochrany, která pojmenovává boj proti dětské chudobě a podporu dětského zdraví jako jasnou politickou prioritu. Všechny členské státy by měly odsouhlasit společné definice pro náhradní péči dětí, jak je ustanoveno v Obecných zásadách OSN pro náhradní péči dětí, pro přijetí ve všech členských zemích. Manuál pro měření ukazatelů pro děti ve formální péči (vydal Unicef/Better Care Network v lednu 2009) může poskytnout společný rámec pro sběr dat a reporting o náhradní péči.

2) Přijmout okamžitá opatření k podpoře de-institucionalizaci dětí Členské státy EU by se měly více zaměřit na odklonění od systému péče o dítě založeném na rozsáhlých ústavech a posunout se směrem k poskytování řady integrovaných služeb, založených na rodině a společnosti. Mezi jinými by toto mělo zahrnovat: služby podporující včasnou rodinnou intervenci pro prevenci odloučení dětí od jejich rodin; znovuzačlenění dětí do jejich rodiny (kde je to bezpečné, možné a vhodné); regulaci přístupu; transformace institucí na společensky založené služby nebo na centra sociálních služeb (jako denní péče o postižené děti). Pokyny EU by měly být vydány s ohledem na výdaje ze strukturálních fondů EU, aby bylo zajištěno, že peníze jsou přesměrovány na zvyšování a zlepšování služeb spíše než na obnovu residenčních pečovatelských budov.

3) Zavést ve všech zemích právní zákaz institucionalizace dětí od 0 do 3 let Prioritou musí být podpora rodiny a péče rodinného typu, aby bylo zajištěno, že žádné dítě mladší tří let nebude umístěno do ústavu. Tento zákaz by měl být sledován na úrovni EU.

4) Stanovit rámec k podpoře členských států, aby investovaly do pracovníků pro děti, a podpořit začlenění a umožnit poskytování individuálních služeb, které respektují rozmanitost jednotlivých rodin a dětských potřeb Všichni profesionální pracovníci s dětmi a pro děti, včetně těch ve vzdělávání, zdravotní péči, sociální sféře a v oblasti ochrany dítěte, potřebují vysoce kvalitní vzdělání a kontrolu. EU může stanovit rámec pro vzájemné vzdělávání a výměnu pro zlepšení národního a regionálního vzdělávání a rozvoje schopností a zajistit uznání odborné kvalifikace. Nové profese jako osobní asistenti, jazykoví asistenti, zapojení pracovníci atd. musí být podpořeny a profesně uznávány.

5) Omezit riziko sociálního vyloučení zajištěním, že žádné dítě nebude vzato do péče kvůli chudobě, postižení nebo etnickému původu Boj proti dětské chudobě musí zůstat klíčovou politickou prioritou EU. Sociální nerovnoprávnost popírá rovný přístup dětí ke službám a zachovává kruh chudoby. Je nutné vytvořit silný politický rámec na úrovni EU, aby bylo zajištěno, že všechny členské státy zavedou nutné strukturální reformy, aby zajistily všem rodinám přístup k minimálnímu příjmu a odpovídajícím službám.

6) Podporovat členské státy, aby přizpůsobily své národní právní předpisy o péči Obecným zásadám OSN pro alternativní péči Obecné zásady OSN pro náhradní péči o děti poskytují jasný rámec pro přijetí norem pro všechny dotčené činitele alternativní péče o děti. Další normy jako: „Quality4Children“ také poskytují užitečný rámec. Musí být zajištěny odpovídající systémy kontroly realizace.

7) Zajistit, aby děti s ústavní zkušeností a jejich rodiny měly hlas Zapojení dětí, mladých lidí a jejich rodin má zásadní význam v rozhodovacích procesech, které se jich přímo dotýkají a v rozvoji politiky a služeb náhradní péče. Proto by měli být oprávněni účastnit se všech fází procesu péče a EU by měla podporovat rozvoj skupin dětí, mladých lidí a rodičů se zkušeností s péčí.

http://www.vzd.cz/

34

Národní průzkum o dětech v náhradní péči Shrnutí V roce 2009 provedla organizace Eurochild prostřednictvím svých členských organizací průzkum situace dětí v náhradní péči v Evropě. Průzkum požadoval informace o počtu dětí v náhradní péči včetně residenční, komunitní a rodinně založené péče; profily dětí v péči; výsledky pro děti v péči; institucionální rámec a dostupnost dat; a existenci norem a podpory pro účast dětí. Zúčastnilo se 30 evropských zemí včetně 4 národů ve Velké Británii a Moldavska. Výzkum nebyl zamýšlen jako vědecky pečlivé výzkumné cvičení, ale spíše jako zjištění, jaké informace jsou snadno dostupné a poznamenání některých obecných trendů v celé Evropě.

Z průzkumu lze vyvodit několik obecných poznatků.

1. Je nedostatek jednotných a srovnatelných údajů

Z odpovědí je zřejmé, že údaje nejsou shromažďovány jednotným způsobem ve všech 30 evropských zemích. Existují různé definice typů náhradní péče. Rezidenční nastavení může například zahrnovat internátní školy, speciální školy, kojenecké domovy, domovy pro mentálně a fyzicky postižené děti, domovy pro děti s poruchami chování, ústavy pro mladé delikventy, domovy následné péče. Dále zde není společné chápání toho, co představuje péči založenou na rodině nebo společenství. Systém shromažďování dat se liší v každé zemi. Např. v Nizozemí nemají k dispozici údaje o počtu dětí v náhradní péči, ale místo toho mají údaje o počtu lůžek v ústavech ve 4 různých sektorech rezidenční péče o mládež. Různí se pochopení pěstounské péče, poručnictví, příbuzenské péče a metod shromažďování dat.

2. Odhadem 1.000.000 dětí je v Evropské unii v náhradní péči

I přes nedostatek údajů se zhruba odhaduje, že okolo 1% dětí je ve veřejné péči v EU – přibližně 1.000.000 dětí. Tento poměr se samozřejmě mezi zeměmi liší. V Lotyšsku je okolo 2,2% dětí ve veřejné péči. Ve Švédsku se to týká přibližně 0,66% dětské populace. V Rumunsku je přibližně 1,6% dětské populace pod speciální ochranou – to se skoro nezměnilo od roku 1997 (1,66% dětí).

3. Ústavní péče v EU je stále široce používána pro děti bez odpovídající rodičovské péče

Přestože většina zemí považuje umístění do ústavu jako poslední možné řešení po službách podpory rodiny a rodinné péče, počet dětí v ústavech je v několika zemích EU stabilní nebo se zvyšuje. Např. v České republice je pouze okolo 25% dětí v pěstounské péči a od roku 2000 se počet dětí v ústavech zvýšil (Unicef Transmonee). Také v Lotyšsku a Litvě se zaznamenali nárůst počtu dětí v ústavech. V Rumunsku po zavedení nové legislativy vzrostl počet umístění do pěstounské péče o 35% ve srovnání s lednem 2005. Nicméně odhadem 24.126 dětí je stále ve službách rezidenčního typu (2008). V Bulharsku, zatímco 7.276 dětí bylo v roce 2008 v rezidenčních domovech, jen 72 dětí bylo umístěno do pěstounské péče (méně než 0,01%).

4. V některých členských zemích se stále umísťují děti do tří let do ústavů

Je známo, že kojenci, kteří jsou v ústavní péči po několik měsíců, trpí nezvratnou poruchou vývoje mozku. Zdravý psychický vývoj je narušen, pokud nejsou splněny základní potřeby kojence. Přesto v několika členských zemích stále existuje umísťování dětí do tří let do ústavů.

35

Údaje z České republiky (UZIS) z roku 2007 ukazují, že 1.407 dětí do tří let je v ústavech. Ačkoliv v Rumunsku nové zákony o ochraně dětí zakazují umístění dětí do tří let do ústavů, porodnice a dětské nemocnice účinně vystupují jako ústavy v případech odložení dítěte (4.000 novorozenců bylo odloženo v roce 2004 do 150 zdravotnických zařízení – UNICEF a MZ). V důsledku procesního prázdna, 31,8% dětí zanechaných v nemocnicích nemá identifikační doklady – jsou ohroženi zneužitím, včetně obchodu s lidmi. V našem průzkumu je nedostatek údajů o situaci dětí do tří let, ale studie Mezinárodní zdravotnické organizace z roku 2005 odhaduje, že v roce 2003 bylo v Evropě v ústavní péči 21.955 dětí do tří let.

5. Diskriminace znamená, že určité zranitelné skupiny převažují ve statistikách o péči Je jasné, že některé děti nemají stejná práva na kvalitní služby a rodinnou podporu. V Bulharsku představují romské děti přibližně 45% dětí v péči. V České republice bylo v roce 2007 v dětských domovech 24% Romů. V Maďarsku převažovaly děti romského původu v ústavech, někdy dokonce koeficientem 11 v porovnání s jejich zastoupením v populaci jako celku (oficiálně není dovoleno shromažďovat údaje založené na etnickém původu z důvodu práva na soukromí). V mnoha zemích EU je velkým problémem institucionalizace postižených dětí. Z výzkumu vyplývá, že v Lotyšsku obce nemají zdroje na poskytování podpory dětem s menšími fyzickými problémy nebo poruchami chování. Umístěním dětí do ústavů se zbaví nákladů – ústavy nespadají pod obecní úřady.

6. Rodiny potýkající se s chudobou a sociálním vyloučením jsou nejvíce vystaveny možnosti umístění dítěte do péče Přestože většina členských zemí vylučuje chudobu a materiální nedostatek jako důvod pro umístění dítěte, v mnoha zemích je to skrytý důvod. Ve skutečnosti nedostatek údajů kolem vazby mezi chudobou, sociálním vyloučením a umístěním dětí zakrývá, jakou úlohu hraje chudoba v rozhodnutí o umístění, a jak mohou být rozvíjeny nejvhodnější preventivní přístupy. Rodiny s malými dětmi, které se potýkají s chudobou a sociálním vyloučením, musí být podpořeny a povzbuzeny co nejdříve. Aktivní zásah před vznikem problému je méně nákladný a přináší společnosti dlouhodobý užitek.

7. Mnoho dětí se zkušenostmi z péče má v dospělosti psychosociální problémy Dostupné statistiky ukazují, že děti, které byly v péči a zvláště v rezidenční péči, jsou náchylnější: - skončit jako bezdomovci; - páchat trestné činy; - mít děti do svých dvaceti let; - mít vlastní děti umístěné do péče.

Přechod do samostatného života je mnohými vnímán jako obzvláště citlivé období změny pro mladou osobu, kde vysoká kvalita, individuální příprava a následná podpora jsou rozhodující pro jednotlivce, aby se stal nezávislým. Bez ohledu na převažující důkazy o negativních výsledcích pro děti se zkušeností s péčí, existuje příliš málo dlouhodobých studií, aby odhalily okolnosti, za kterých mohou být dosaženy úspěšné výsledky pro tyto děti. Například ve Finsku mají studii sledující děti, které vyrostly v SOS dětských vesničkách. Byli dotazováni dospělí mezi 22 a 51 a jejich životní situace ve vztahu k jejich vzdělání, zaměstnání a zdraví nebyla odlišná od zbytku populace.

36

8. Implementace norem k ochraně práv dětí v náhradní péči je stále slabá a má malou účast dětí a jejich rodin Ačkoli většina evropských zemí má normy k ochraně práv dětí v náhradní péči, v mnoha případech je jejich implementace slabá. Stále existuje několik zemí (např. Řecko, Lotyšsko a ČR), kde normy ještě nejsou implementovány. Co se týká monitorování norem, v mnoha zemích se setkáváme s nedostatkem údajů, zatímco v některých jiných jako Estonsku, Finsku, Švédsku jsou vydávány pravidelné zprávy. V jiných zemích jako Velká Británie, čas a náklady vynaložené na regulaci sledování a kontrolu se zdají být nepřiměřené ke skutečným přínosům, pokud jde o zlepšení služeb. V mnoha evropských zemích stále zůstává slabé zapojení dětí a rodičů do procesů rozhodování. V případě Irska je vidět, že zatímco regulace normy a legislativa jsou významné v porovnání s ostatními zeměmi, realita řádné konzultace s dětmi a jejich rodinami je samostatným problémem. Irský inspektorát sociálních služeb zjistil, že plánování péče bylo ještě více určeno pro řešení krize spíše než dlouhodobé plánování, kde hlas a názor dítěte a rodiny nemusí být vzat v potaz. Přestože ve Velké Británii byl učiněn pokrok, co se týká začlenění dětí v náhradní péči do plánování jejich vlastní péče, stále je velký prostor pro zlepšování.

9. V Evropě je stále příliš málo skupin vedených dětmi a mladými lidmi, kteří žijí nebo žili v náhradní péči Ve většině zemí není formální struktura, díky které by mohly být vyslyšeny hlasy dětí se zkušeností s péčí. Kde struktury existují, jsou obvykle založeny a podporovány NGO, jako v případě Rakouska, Dánska, Finska, Slovenska a Švédska. V Holandsku jsme se dozvěděli o Národním klientském fóru péče o mládež, což je organizace, která zastupuje zájmy klientů na okresní a národní úrovni. Cílem Fóra je zlepšení kvality péče o mládež. Ve Velké Británii je několik organizací podporovaných vládou. Tyto zahrnují „A National Voice“, „The Debate Project“ a „Voices from Care Wales“. Tyto pomáhají mladým lidem, kteří právě opouštějí nebo již opustili péči, dávají jim příležitost podělit se o svoje zkušenosti a zlepšit systém péče pro ostatní mladé lidi v budoucnosti. Velmi málo zemí uvádí existenci skupin vedených rodiči dětí, které jsou v péči. V několika zemích jsou rozsáhlé a sofistikované způsoby podpory pro pěstouny, ale málo nebo žádné pro vlastní rodiny dětí. Výjimkami jsou Dánsko a Švédsko, kde mají národní skupiny vedené rodiči s dětmi v péči. Na Slovensku existuje svépomocná skupina rodičů pěstounů „Program Hrdost“, která se zaměřuje na pomoc s prací s biologickými rodinami. Podpora a povzbuzení rodičů, jejichž děti jsou v péči je rozhodující součástí poskytování služeb pro děti v náhradní péči. Příliš často je dítě odebráno a málo je uděláno pro pomoc rodičům ke zlepšení jejich rodičovských schopností, aby se dítě mohlo vrátit domů. Sítě vzájemné podpory mohou v tomto hrát cennou roli.

37

7. jednání výboru FDD ČR, Olomouc, hotel Hesperia

V olomouckém hotelu Hesperia se dne 27. dubna 2011 výbor FDD ČR sešel ke svému pracovnímu jednání již podruhé, poprvé to bylo v roce 2007, kdy se zde konal podzimní seminář. Tentokrát se v příjemném prostředí pro většinu členů federace vcelku snadno dostupného hotelu schylovalo ke konání semináře jarního. Jako vždy v rámci výborového rokování došlo nejprve na kontrolu úkolů z posledního jednání a poté se přítomní postupně zabývali:

zprávami jednotlivých „delegátů“ z regionálních kol Nejmilejšího koncertu 2011 organizací dalšího ročníku Nejmilejšího koncertu (Národní kolo uspořádá DD v Ústí nad Labem, Severní

terasa, členové výboru urychleně zjistí zájemce o pořádání regionálních kol) sportovními hrami (regionální kola budou probíhat v květnu, dne 4. 6. se uskuteční národní finále

v Příbrami, 17. – 19. 6. se bude konat mezinárodní kolo v maďarském Miškolci, v roce 2012 bude národní finále v Ostravě – Vizině, mezinárodní kolo v Jablonném v Podještědí, Nymburce nebo Táboře)

přípravou podzimního semináře v Babicích v říjnu (přednášející PhDr. Macela, Mgr. Ježková, PaedDr. Pfeifer)

výběrem místa konání jarního semináře 2012 (Brno nebo Přerov) kontrolou stavu členské základny (nové členství Jan Svítil – DD Hodonín, ředitel; ukončení členství Anna

Karčmářová – DD Opava, vychovatelka) rozdělením úkolů v rámci konání nadcházejícího semináře

Odborný seminář, hotel Hesperia, Olomouc 28. – 29. dubna 2011 Seminář pod názvem „Pedagog a dítě v procesu výchovy“ a „Využití netradičních technik pro rozvoj komunikace, koncentrace a uvolnění“ se uskutečnil ve dnech 28. a 29. dubna 2011 již podruhé v olomouckém hotelu Hesperia.

Přehled lektorů odborného semináře:

Mgr. Natália Toflová MŠ Čeladenská beruška, ředitelka; metodik pro tvorbu ŠvP pro zájmové vzdělávání, lektorská a koordinátorská činnost v rámci projektu „Step by step“

Mgr. Alena Vlková PPP, speciální pedagožka; lektorka a realizátorka primárně preventivních programů LANO, MOZAIKA

Mgr. Jitka Žlunková DDÚ, SVP, ZŠ a ŠJ, Olomouc – Sv. Kopeček, zástupce ředitele

Mgr. Jiří Halda lektor v oboru speciální pedagogiky, diagnostik, personální poradce v právní praxi

Program prvního dne semináře byl koncipován ryze prakticky, probíhal ve třech sekcích pod vedením jednotlivých lektorů, vzhledem k charakteru činnosti nebyly písemné materiály výboru FDD ČR poskytnuty.

Mgr. Natália Toflová Hry posilující autoregulaci, emocionalitu, motivaci, socializaci a hodnotovou orientaci

Mgr. Alena Vlková Muzikoterapie, relaxace a činnosti podporující koncentraci

Mgr. Jitka Žlunková Přístupy k dětem se závažnými výchovnými problémy v současnosti (příklady z praxe, kazuistika)

Mgr. Jiří Halda Výcvik sociálních dovedností a asertivity

38

PŘIPRAVOVANÉ LEGISLATIVNÍ A KONCEPČNÍ ZMĚNY V OBLASTI SYSTÉMU PÉČE O OHROŽENÉ DĚTI (Viktorie Plívová, vedoucí tiskového oddělení MPSV)

Česká republika mj. také včera (31. 5. 2011) obhajovala v Ženevě před Výborem OSN pro práva dítěte, jakým způsobem jsou v České republice dodržována práva dětí. Hlavní problémy současného systému jsou známy: Česká republika má vysoký počet dětí umístěných do institucionální výchovy, přestože jsou dlouhodobě známy negativní důsledky tohoto typu péče na vývoj dítěte (zejména u velmi malých dětí). V systému panuje značná rezortní roztříštěnost, část služeb pro ohrožené děti a rodiny je v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, pobytová zařízení spadají do oblasti školství a zdravotnictví. Jejich zřizovateli jsou ministerstva, kraje, obce, neziskové organizace. Z hlediska využívání zdrojů je systém jednoznačně nastaven na řešení následků. Celkový objem finančních prostředků v systému je 6,7 mld. Kč, více než polovina je směrována do nejnákladnějšího typu péče – ústavní výchovy. Síť služeb zaměřených na prevenci, práci s rodinami atd. je velmi slabá. Na všechny tyto podněty Ministerstvo práce a sociálních věcí aktivně reaguje. Připravili jsme rozsáhlou novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, která bude v nejbližší době předložena do vlády, tak aby vstoupila v účinnost v příštím roce. Novela si klade tyto cíle: Nastavení podmínek pro vytvoření sítě služeb pro práci v rodinách Stanovení závazných postupů pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a dalších

účastníků systému Rozvoj náhradní rodinné péče, zvýšení podpory pěstounské péče, hmotné zajištění pěstounské péče na

přechodnou dobu, změna způsobu příprav pěstounů, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny

Zavedení standardů kvality práce a nastavení minimálních rámců činnosti pro všechny subjekty v systému

Systém péče o děti je však mezirezortní záležitostí. Z tohoto důvodu se MPSV aktivně zapojuje i do přípravy právních norem, které vznikají v ostatních rezortech. Reforma však musí být systémová. Vzhledem k tomu, že přesahuje do mnoha dalších oblastí, předložíme v nebližších měsících do vlády Národní strategii péče o ohrožené děti.

39

Výbor OSN kritizoval ČR za velký počet dětí v dětských domovech 17:23 - 22. 06. 2011 (ČTK)

Ženeva/Praha Výbor OSN pro práva dítěte kritizoval Česko za velký počet dětí v dětských domovech a ústavech a za to, že tam pobývají dlouho. Doporučil českému státu, aby podporoval rodiny a rozšířil pěstounskou péči. Členové výboru vyzvali také k uzavření baby boxů. Podle nich odporují Úmluvě o právech dítěte. Česká republika by měla mimo jiné přijmout rychle i opatření k integraci romských či postižených dětí. Výbor to uvedl ve své zprávě s doporučeními, kterou zveřejnil. Představitelé některých neziskových organizací s výtkami souhlasí. Ani podle nich Česko v prosazování práv dětí příliš nepokročilo. Česko ratifikovalo Úmluvu o právech dítěte před 20 lety. I když výbor OSN ocenil, že Česká republika mnohá opatření přijala, výtek uvedl ve zprávě mnohem víc než pochval. Vadilo mu také to, že stát mnohá jeho minulá doporučení nerespektoval, nebo je prosadil jen částečně. Výbor ve své zprávě uvedl, že péče o děti je v Česku roztříštěná a zabývá se jí několik institucí. Doporučil, aby se sjednotila. Obává se i toho, že se ustanovení úmluvy dostatečně neprosazují. Měla by podle něj proto vzniknout instituce, která by na to dohlížela. Už v minulosti se zmiňoval také o postu ombudsmana pro děti. Nynější ochránce práv prý nemá dost personálu a financí na to, aby mohl řešit stížnosti týkající se dětí. Výbor doporučil přezkoumání zákonů a jejich úpravu ve prospěch dětí. Stát by měl vytvořit ucelený plán kroků, které bude podnikat. Patřit by mezi ně měl třeba zákaz tělesných trestů v rodině či právo dětí na slyšení u soudu či u jiných institucí i to, aby se mohly odvolat. Na jejich názor by se měl brát vždy ohled. Výbor poukazoval na vysoký počet dětí v ústavech a na dlouhou dobu, kterou v nich tráví. Dostatečná podle zprávy není prevence, aby v dětských domovech nekončily. Jako nedostatečnou hodnotí výbor pomoc rodinám v nouzi. Dostávat by prý měly třeba zvláštní dávky, aby se mohly o potomky postarat. Rozšířit by se měla pěstounská péče, doporučil výbor. Vyčlenit by se mělo víc peněz i pro sociální pracovníky, aby mohli účinně pomáhat rodinám v tísni. Výbor vyzval Česko také ke zrušení baby boxů. Podle nich odporují několika článkům úmluvy. Stát by se místo nich měl zaměřit na "řešení příčin opouštění dětí". Měl by prý podporovat plánované rodičovství, poradenství či sociální pomoc při nechtěném těhotenství. Výbor žádal Českou republiku také o to, aby urychleně přijala opatření, která by zabránila automatickému posílání romských dětí do "zvláštních škol". Stát by měl také integrovat děti postižené a měl by je podporovat. Děti cizinců by měly mít nárok na péči ze zdravotního pojištění jako české děti, míní výbor OSN. Cizinci, kteří se v Česku narodí, by pak měli dostat české občanství. Situací dětí v Česku se výbor zabýval letos. Vyslechl si zprávy neziskových organizací. Oficiální hodnocení předložila i česká vláda. Členové výboru posuzovali dodržování a prosazování Úmluvy o právech dítěte. Další zprávu má ČR předložit do poloviny roku 2018.

40

OSN kritizovala ČR za děti v ústavech, chce zrušit babyboxy Výbor OSN pro práva dítěte ve středu kritizoval Česko za velký počet dětí v dětských domovech a ústavech a za to, že tam pobývají dlouho. Doporučil Praze, aby podporovala rodiny a rozšířila pěstounskou péči. Kritizován byl i přístup k romským dětem. Členové výboru vyzvali také k odstranění babyboxů. Podle nich odporují Úmluvě o právech dítěte. Stát by se místo babyboxů měl podle OSN zaměřit na "řešení příčin opouštění dětí". Měl by prý podporovat plánované rodičovství, poradenství či sociální pomoc při nechtěném těhotenství. V České republice existuje zatím 44 babyboxů. Dosud do nich bylo odloženo celkem 50 dětí. Výbor doporučil také přezkoumání zákonů a jejich úpravu ve prospěch dětí. Stát by měl vytvořit ucelený plán kroků, které bude podnikat. Patřit by mezi ně měl třeba zákaz tělesných trestů v rodině či právo dětí na slyšení u soudu či u jiných institucí i to, aby se mohly odvolat. Na jejich názor by se také měl brát vždy ohled. Výbor poukazoval na vysoký počet dětí v ústavech a na dlouhou dobu, kterou v nich tráví. Dostatečná podle zprávy není prevence, aby v dětských domovech nekončily. Jako nedostatečnou hodnotí výbor pomoc rodinám v nouzi. Dostávat by měly zvláštní dávky, aby se mohly o potomky postarat. Rozšířit by se měla pěstounská péče, doporučil výbor. Vyčlenit by se mělo víc peněz i pro sociální pracovníky, aby mohli účinně pomáhat rodinám v tísni. Romské děti by neměly být posílány do zvláštních škol automaticky ČR by měla podle výboru také přijmout rychle opatření k integraci romských či postižených dětí. Výbor žádal ČR také o to, aby urychleně přijala opatření, která by zabránila automatickému posílání romských dětí do "zvláštních škol". Děti cizinců by měly mít nárok na péči ze zdravotního pojištění jako české děti, míní výbor OSN. Cizinci, kteří se v Česku narodí, by pak měli dostat české občanství. Situací dětí v Česku se výbor zabýval letos. Vyslechl si zprávy neziskových organizací. Oficiální hodnocení předložila i česká vláda. Členové výboru posuzovali dodržování a prosazování Úmluvy o právech dítěte. Další zprávu má ČR předložit do poloviny roku 2018. Výbor ve své zprávě uvedl, že péče o děti je v Česku roztříštěná a zabývá se jí několik institucí. Doporučil, aby se sjednotila. Obává se i toho, že se ustanovení úmluvy dostatečně neprosazují. Měla by podle něj proto vzniknout instituce, která by na to dohlížela. Už v minulosti se zmiňoval také o postu ombudsmana pro děti. Vláda chystá změny Ministerstvo práce chystá strategii péče o ohrožené a opuštěné děti. Podle ní by se měly v příštích letech přesměrovat peníze na ústavní péči právě do služeb pro rodiny v potížích a do podpory náhradních rodin. Jedním z hlavních záměrů je podle šéfa ministerského odboru rodiny Miloslava Macely omezit umísťování malých dětí do kojeneckých ústavů. Dostat by se do nich měly jen v krajním případě. Připravují se i další změny systému.

41

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE (RIA)

1. NÁZEV Zákon, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony. 2. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ A CÍLE Vláda České republiky se v programovém prohlášení zavázala zlepšit systém péče o ohrožené děti s tím, že jedním z kroků bude zvyšování počtu pěstounských rodin včetně jejich profesionalizace. Cílem reformy systému péče o ohrožené děti je zabezpečení výchovy a všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí nebo v náhradním rodinném prostředí. Reformou dojde ke změně orientace systému směrem k prevenci, díky níž odpadne nákladná a v mnoha případech neúčinná práce s dlouhodobě neřešenými problémy. Novela zákona naplňuje obecná opatření vyplývající z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva v causách Havelkovi a Wallovi (schváleny usnesením Vlády ČR č. 882 ze dne 7. 12. 2010) v oblasti činnosti orgánů sociálně – právní ochrany. Novela zároveň reaguje na nálezy Ústavního soudu v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, na poznatky praxe včetně stížností občanů na postupy orgánů SPOD a na závěry nejnovějších výzkumů a analýz v oblasti systému péče o ohrožené děti a rodiny. Část navrhovaných změn zákona vyplývá z opatření vládního dokumentu „Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 – 2011“ (schválen usnesením Vlády ČR č. 883 ze dne 13. července 2009). Novelou zákona dojde ke změnám v činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí (zavedení standardů kvality práce, institutů sociální kurately, vyhodnocování situace dítěte a rodiny, individuálního plánu ochrany dítěte, případových konferencí atd.), k profesionalizaci pěstounské péče a úpravám v hmotném zabezpečení pěstounské péče, ke zpřesnění činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a dalším dílčím změnám. V souvislosti s novelou zákona č. 359/1999 Sb., vzniká i potřeba novelizovat další zákony, zejména pak zákon o rodině a občanský soudní řád. Návrh vychází ze záměrů „Sociální reformy v roce 2011“, která obsahuje soubor opatření, která sledují následující cíle: snížení administrativní zátěže pro uživatele služeb zefektivnění práce orgánů státní správy zkvalitnění systému péče o ohrožené děti dosažení maximální možné účelnosti dávek lepší zacílení a adresnost sociálních dávek podporu sladění rodinného a pracovního života u rodin s dětmi 2.1. Definice problému

A. Pojetí sociálně-právní ochrany dětí Současné pojetí sociálně-právní ochrany dětí se zaměřuje zejména na ochranu práv dítěte, všestranný rozvoj a řádnou výchovu v jeho přirozeném rodinném prostředí, ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Definice uvedená ve stávající právní úpravě nedostatečně vystihuje základní principy a přístupy v péči o ohrožené děti, nereaguje na společenský vývoj a současné poznatky společenských věd a výzkumů.

42

B. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí Orgány sociálně-právní ochrany jsou podle současné právní úpravy krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Sociálně-právní ochranu dětí dále zajišťují obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, které jsou výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí je v současné době charakterizována nejednotným přístupem a postupy při řešení případů a obtížnou možností přezkumu těchto postupů. Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou personálně poddimenzovány a nemají dostatečné nástroje pro řešení problémů v podobě funkční sítě služeb, kterou by bylo možno využít pro realizaci opatření sociálně-právní ochrany dětí. Průměrný rozdíl mezi reálným a optimálním počtem pracovníků je 32 % (průměrně 2,3 úvazku na jeden obecní úřad obce s rozšířenou působností), tj. 560 pracovníků celkem. V případě kurátorů pro mládež jde o 47 % (průměrně 0,7 úvazku na jeden obecní úřad obce s rozšířenou působností). C. Činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších osob pověřených k výkonu SPOD Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče. Zřizovatel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc má nárok na státní příspěvek za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Státní příspěvek náleží za každé dítě ve výši částky životního minima osoby, která je druhá nebo další v pořadí podle zákona o životním a existenčním minimu, stanovené pro toto dítě vynásobené koeficientem 0,80, trval-li pobyt dítěte v tomto zařízení po celý kalendářní měsíc. Pravidla činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, včetně kvalifikačních požadavků na pracovníky a pracovnice jsou ve stávající právní úpravě nedostatečně vymezeny. Současně dochází k nastavení srovnatelných podmínek se systémem vzdělávání ostatních sociálních pracovníků v oblasti sociálně-právní ochrany dětí a sociálních službách. Činnost zařízení není současně regulována standardy kvality práce a péče. Ve státním rozpočtu je na činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vyčleněna částka 180 mil. Kč. V poslední době dochází k nárůstu vzniku zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při již existujících pobytových zařízeních pro děti ve zdravotnické a školské oblasti (kojenecké ústavy, dětské domovy). Není přitom blíže ošetřena možná duplicita financování z veřejných rozpočtů a návaznost činností. D. Výkon pěstounské péče Pěstounská péče je zvláštní forma státem zprostředkované, řízené a kontrolované náhradní rodinné péče, která je zabezpečována ze strany státu také hmotnou podporou prostřednictvím dávek státní sociální podpory. Dítěti svěřenému do pěstounské péče se ze zákona nemění jméno a příjmení, rodičům dítěte zůstává zpravidla zachována rodičovská zodpovědnost, se svým dítětem se mohou stýkat a mají k dítěti vyživovací povinnost. Vazby v širší rodině také zůstávají zachovány, včetně dědického práva. Pěstounská péče vzniká na základě rozhodnutí soudu, jemuž předchází zprostředkování pěstounské péče zajišťované orgány sociálně-právní ochrany dětí. Počet dětí, které mohou být současně svěřeny do pěstounské péče jednoho pěstouna nebo do společné pěstounské péče manželů, není v zákoně o rodině nijak omezen. Zprostředkováním pěstounské péče se naplňuje čl. 20 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem a na zabezpečení vhodné náhradní péče. Zákon o rodině také upravuje možnost svěřit v zákonem stanovených situacích dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu, a to na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

43

Statistika pěstounské péče 2008 2009

počet dětí v PP 5 727 6 723

z toho na přechodnou dobu 26 34

z toho dětí se zdravotním postižením 295 292

počet pěstounských rodin 5 790 6 313

z toho prarodiče 2 913 3 290

z toho ostatní příbuzní 1 009 1 063

Z výše uvedené statistiky vyplývá, že institut pěstounské péče na přechodnou dobu není příliš využíván, a to zejména z důvodu neexistence hmotného zabezpečení pěstounů v době, kdy jim není do péče svěřeno dítě. Současně také neexistuje systematická podpora tohoto typu péče a kontrola jejího výkonu. Pěstounská péče v zařízeních pro výkon pěstounské je vykonávána na základě písemné dohody uzavřené mezi pěstounem a zřizovatelem zařízení, kterým může být buď kraj nebo obec v samostatné působnosti, anebo fyzická či právnická osoba pověřená k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Zřizovatelé jsou povinni hradit ze svých prostředků následující náklady spojené s provozem zařízení: - odměnu pěstouna za výkon pěstounské péče (viz níže), - 90 % poměrné části nákladů na domácnost, která připadá na děti svěřené do pěstounské péče (zejména

náklady na elektřinu, vodu, plyn, odvoz odpadu atd.), - náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení a jeho vybavení, pokud v jednotlivém případě

přesahují 100 Kč, - náhradu jízdních výdajů pěstouna a dětí v pěstounské péči, a to v rozsahu určeném v dohodě mezi

pěstounem a zřizovatelem zařízení, - náklady na poskytování výpomoci pěstounovi s péčí o děti, pokud pěstoun pečuje o čtyři nebo více dětí

nebo alespoň o jedno dítě vyžadující mimořádnou péči, - náklady spojené s poskytováním součinnosti pěstounovi při doplňování odborných znalostí a dovedností. K 31. 12. 2009 bylo v České republice provozováno celkem 52 zařízení pro výkon pěstounské péče (včetně tří SOS dětských vesniček), v nichž bylo umístěno v pěstounské péči celkem 237 dětí. V současné době jsou provozovateli naprosté většiny zařízení pro výkon pěstounské péče kraje v samostatné působnosti, na které přešly zřizovatelské funkce v roce 2003 ze zrušených okresních úřadů. Do roku 2004 financoval provoz zařízení pro výkon pěstounské péče prostřednictvím okresních úřadů, resp. formou dotace krajům, stát. Od roku 2005 jsou tyto náklady hrazeny z příjmů krajů v souvislosti s novelou zákona o rozpočtovém určení daní, která začala platit téhož roku. E. Hmotné zabezpečení pěstounské péče Pěstounská péče je zabezpečena dávkami pěstounské péče ze systému státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o tyto druhy dávek: - příspěvek na úhradu potřeb dítěte, - odměna pěstouna, - příspěvek při převzetí dítěte, - příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Pěstouni vykonávající pěstounskou péči mimo zařízení pro výkon pěstounské péče mají nárok na odměnu pěstouna jako dávku pěstounské péče ze systému dávek státní sociální podpory, a to buď na „běžnou“ odměnu pěstouna anebo na odměnu pěstouna ve zvláštních případech.

44

Výše odměny pěstouna podle § 40 zákona o státní sociální podpoře

Počet dětí v pěstounské péči Výše odměny pěstouna v Kč měsíčně

1 dítě 3 126

2 děti 6 252

3 děti 9 378

4 děti 12 504

Ustanovení § 40a zákona o státní sociální podpoře upravuje odměnu pěstouna ve zvláštních případech, pokud pěstoun pečuje alespoň o 3 děti svěřené mu do pěstounské péče nebo alespoň o jedno dítě svěřené mu do pěstounské péče, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupních II – IV podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny pěstouna ve zvláštních případech


3 děti (bez zdravotního postižení) 17 193


5 dětí (bez zdravotního postižení) 20 319

1 zdravotně postižené dítě (závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II – IV)

17 193

2 děti , z toho 1 zdravotně postižené 18 756

2 zdravotně postižené děti 19 538

4 děti, z toho 1 zdravotně postižené 21 882

Pro účely právních předpisů upravujících důchodové a nemocenské pojištění se odměna pěstouna ve zvláštních případech posuzuje jako plat. To znamená, že z této odměny je odváděno pojistné na sociální zabezpečení a pěstouni jsou z tohoto titulu účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění. Odměnu pěstounovi vyplácí úřad práce, jehož místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu pěstouna. Dětem svěřeným do pěstounské péče náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který je až do zletilosti dítěte vyplácen k rukám pěstouna. Příspěvek náležející zletilému nezaopatřenému dítěti se již vyplácí přímo tomuto dítěti. V případě všech dětí, kterým náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, přechází z dítěte na stát nárok na výživné, které jsou rodiče dítěte povinni hradit na základě rozhodnutí soudu. Je-li výživné určené rozhodnutím soudu vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte, náleží dítěti rozdíl mezi výživným a tímto příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte měsíčně v Kč

Nezaopatřené dítě ve věku

Zdravé dítě koeficient 2,30

Dlouhodobě nemocné dítě koeficient 2,35

Dlouhodobě zdravotně

postižené dítě koeficient 2,90

Dlouhodobě těžce zdravotně

postižené dítě koeficient 3,10

do 6 let 3 680 3 760 4 640 4 960

6 až 15 let 4 508 4 606 5 684 6 076

15 až 26 let 5 175 5 288 6 525 6 975

45

Pěstounovi náleží z dalších dávek pěstounské péče jednorázový příspěvek při převzetí dítěte, případně též jednorázový příspěvek na zakoupení nebo celkovou opravu motorového vozidla podle § 42 zákona o státní sociální podpoře. Výše příspěvku při převzetí dítěte činí: a) 8 000 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku, b) 9 000 Kč, jde-li o dítě od 6 let do 15 let, c) 10 000 Kč, jde-li o dítě od 15 let do 18 let. Nárok na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti. Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí 70 % pořizovací ceny osobního motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč. Součet těchto příspěvků poskytnutých pěstounovi v období posledních deseti kalendářních let přede dnem podání žádosti nesmí přesáhnout 200 000 Kč. Odměnu pěstouna za výkon pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče je povinen poskytovat pěstounovi zřizovatel zařízení. Při péči o jedno až tři děti svěřené do pěstounské péče náleží pěstounovi odměna ve výši 5,50násobku životního minima jednotlivce podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Za každé další svěřené dítě se odměna zvyšuje o 0,50násobek částky životního minima jednotlivce a při péči o zdravotně postižené dítě nebo o dítě, které vyžaduje mimořádnou individuální péči, se odměna zvyšuje o 0,26násobek uvedené částky na každé dítě. Stávající výše odměny pěstouna v zařízení pro výkon pěstounské péče


1 - 3 děti (bez zdravotního postižení) 17 193


5 dětí (bez zdravotního postižení) 20 319

1 zdravotně postižené dítě 18 006

2 děti , z toho 1 zdravotně postižené 18 006

4 děti, z toho 1 zdravotně postižené 19 569

Odměna pěstouna vyplácená zřizovatelem zařízení pro výkon pěstounské péče se pro účely zvláštních právních předpisů (zejména pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) posuzuje jako plat a je z ní odváděna daň z příjmů, veřejné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pěstouni vykonávající pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče jsou účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění v souladu s úpravou zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Výkonem pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče není nijak dotčen nárok dítěte a pěstouna na jiné dávky státní sociální podpory vedle dávek pěstounské péče, zejména nárok na přídavek na dítě a na rodičovský příspěvek. Platný zákon o sociálně-právní ochraně dětí již obsahuje omezenou úpravu dohod o výkonu pěstounské péče, kterými jsou dohody o výkonu pěstounské péče v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Tyto dohody se však vztahují pouze na malé procento pěstounů. 2.2. Cíle právní úpravy

Cíl 1: Změna orientace systému na prevenci ohrožení dítěte vytvořením podmínek pro vznik sítě služeb pro práci v rodinách. Zvýšení důrazu na zajištění vývoje dítěte v jeho přirozeném prostředí nebo náhradním rodinném prostředí, pro případy, kdy dítě nemůže být dočasně nebo trvale vychováváno ve své rodině.

46

Cíl 2: Stanovení závazných postupů pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a dalších účastníků systému. Cíl 3: Rozvoj náhradní rodinné péče, zvýšení podpory pěstounské péče, hmotné zajištění pěstounské péče na přechodnou dobu, změna způsobu příprav pěstounů, vytváření podmínek pro zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny. Cíl 4: Zavedení standardů kvality práce a nastavení minimálních rámců činnosti pro všechny subjekty, které na svojí činnost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí čerpají státní příspěvek. 2.3. Zhodnocení rizika nečinnosti

Více jak desetiletá praxe realizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí ukazuje na potřebu jeho úprav. Česká republika je kritizována za nedodržování mezinárodních závazků a nedostatečnou ochranu práv dítěte. Současný systém péče se vyznačuje vysokým počtem dětí umístěných v institucionální výchově. V Evropské unii je v tomto typu péče umístěno cca 140 000 dětí. Česká republika se na tomto počtu podílí téměř 8 % (cca 11 000 dětí), ačkoliv její podíl na počtu obyvatel EU je cca 2 %. Institucionální péče má přitom negativní dopady na vývoj dítěte. Světové výzkumy posledních šedesáti let mj. prokázaly negativní změny v neurologickém vývoji dětí, které vyrůstají v ústavní péči. V systému panuje značná rezortní roztříštěnost, část služeb pro ohrožené děti a rodiny je v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, pobytová zařízení spadají do oblasti školství a zdravotnictví. Jejich zřizovateli jsou ministerstva a kraje. Nejsou stanoveny standardy kvality práce, neexistují metodiky, které by sjednocovaly pracovní postupy a garantovaly kvalitní a efektivní ochranu všech dětí. V rámci jednoho typu zařízení či jednoho typu úřadu se setkáváme s naprosto rozdílnými přístupy založenými na intuitivních řešeních. Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou personálně poddimenzované a zatížené administrativou. Z tohoto důvodu jsou dlouhodobě neřešeny případy dětí, které jsou významně ohroženy. 3. NÁVRH VARIANT ŘEŠENÍ

3.1. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany

Varianta I: Nulová varianta Ponechání platné úpravy činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany bude probíhat v nezměněné podobě. Vzhledem k tomu, že nebudou stanoveny bližší postupy při řešení případů a nastaveny standardy kvality práce, bude ochrana dítěte zajišťována ve velmi rozdílné kvalitě. Systém nebude obsahovat kontrolní mechanismy, které sníží riziko dopadu individuálního selhání pracovníků orgánů sociálně právní ochrany. Jejich postup bude obtížně přezkoumatelný. Česká republika nebude nadále plnit některé mezinárodní závazky v oblasti ochrany práv dětí. Varianta II: Dojde k rozšíření výčtu orgánů sociálně právní ochrany o Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočku pro hlavní město Prahu a bližší specifikaci výkonu státní správy na úseku sociálně-právní ochrany dětí. V oblasti opatření sociálně právní ochrany budou nově definovány povinnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, spočívající zejména ve využívání moderních metod sociální práce. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí bude podpořena rozšířením účelu státního příspěvku na zajištění služeb pro ohrožené rodiny a děti. Nově se orgánem sociálně právní ochrany dětí stává Úřad práce České republiky – „krajská pobočka Úřadu práce“, a to v rozsahu rozhodování o dávkách pěstounské péče a jejich výplatě a v rozsahu výkonu inspekce poskytování sociálně-právní ochrany. Budou posíleny řídící a kontrolní kompetence krajských řadů a ministerstva. Povinnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností budou rozšířeny o povinnost provádět vyhodnocování situace dítěte a rodiny ve spolupráci s odbornými službami, a to zejména z hlediska toho, zda se jedná o dítě, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana dětí (§ 6 odst. 1), a z hlediska druhu a rozsahu opatření nezbytných k ochraně dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu. Dalším novým institutem je individuální plán ochrany dítěte. Plán bude

47

zpracováván v součinnosti s klientem a multidisciplinárním týmem subjektů a osob podílejících se na řešení případu s důrazem na přijetí opatření, která umožní setrvání dítěte v jeho přirozeném prostředí (péče rodičů nebo jiných blízkých osob), případně která umožní co nejrychlejší návrat dítěte do rodiny. Podrobnosti zpracování individuálního plánu ochrany dítěte stanoví MPSV vyhláškou. Dojde k zakotvení institutu případové konference jako jedné z metod práce OSPOD při poskytování sociálně-právní ochrany. Případová konference spočívá v zapojení rodičů, jiných osob zodpovědných za výchovu, dětí, jiných osob blízkých rodině a dítěti a dalších subjektů podílejících se na ochraně dítěte a řešení jeho situace. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí bude dále upravena standardy kvality práce, jejichž obsah a způsob hodnocení stanoví MPSV prováděcí vyhláškou (soubor kritérií, jejichž prostřednictvím je určena úroveň kvality poskytované sociálně-právní ochrany při postupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k dětem, rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu). Bude upřesněn postup orgánů sociálně-právní ochrany při přijímání opatření na ochranu dětí. Mezi opatření bude zařazeno podávání návrhů na svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu a zrušení pěstounské péče na přechodnou dobu. V oblasti péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost bude zaveden institut sociální kurately pro mládež, upravena činnost kurátora pro mládež a příslušné cílové skupiny. Pojmem sociální kuratela pro mládež se rozumí soubor specializovaných opatření, které v rámci přenesené působnosti zabezpečuje orgán sociálně – právní ochrany dětí na odstranění, zmírnění a zamezení prohlubování anebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte do doby dovršení jeho zletilosti (ve vymezených případech i déle) a poskytuje pomoc v závislosti na míře závažnosti situace a poruch, ve kterých se dítě nalézá. Sociální kuratela pro mládež je specificky zaměřenou činností, kterou vykonává kurátor pro mládež na úseku sociálně – právní ochrany dětí. 3.2. Činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších osob pověřených k výkonu sociálně-

právní ochrany dětí

Varianta I: Nulová varianta Ponechání současné právní úpravy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a dalších osob pověřených výkonem sociálně právní ochrany dětí. Činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude v sociální oblasti jediným pobytovým zařízením, které nebude mít stanoveny standardy kvality práce. Bude docházet k nekontrolovatelnému vzniku dalších zařízení při již existujících školských a zdravotnických zařízeních, pečujících o děti, což bude znamenat zvyšování nároků na státní rozpočet a duplicitní financování činnosti z veřejných rozpočtů (příspěvky zřizovatelů, normativy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, státní příspěvek pro provozovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Varianta II: Bližší specifikace zákonných požadavků na zřízení a provozování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, včetně zavedení standardů kvality. Revize státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zákon nově stanoví nejvýše přípustný počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Počet dětí umístěných v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, který připadá na jednoho pracovníka zařízení zajišťujícího přímou péči o děti, nesmí přesáhnout počet 4 dětí. V zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude možno v jedné budově či ve více budovách v jednom objektu zajišťovat současně péči nejvíce o 10 dětí. Tento počet je možné překročit jen v případě, že do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc budou svěřeni sourozenci. Zákon stanoví nejvýše přípustnou dobu pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Na základě žádosti zákonného zástupce dítěte může dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc pobývat nejdéle po dobu 3 měsíců od jeho umístění do zařízení. V případě opakované žádosti zákonného zástupce o umístění dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou může být dítě přijato do péče zařízení jen s předchozím písemným souhlasem příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Na základě rozhodnutí soudu může dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc pobývat nejdéle po dobu 6 měsíců od vykonatelnosti rozhodnutí soudu. V případě vydání několika navazujících rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc se doba pobytu dítěte v zařízení počítá od vykonatelnosti prvního z těchto rozhodnutí.

48

Dojde k revizi úpravy státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a vymezení podílu ostatních subjektů na úhradě těchto nákladů (výkon samostatné působnosti obcí a krajů – provozování zařízení sociálně-právní ochrany dětí apod., náklady na činnost pověřených fyzických a právnických osob). Výše státního příspěvku bude stanovena pevnými částkami, a to v následující výši:

Dítě do 6 let 11 500,00 Kč

Dítě ve věku 6 až 15 let 14 000,00 Kč

Dítě ve věku 15 až 18 let 16 000,00 Kč

Zaopatřené dítě ve věku 15 až 18 let 18 500,00 Kč

Dojde ke zvýšení příspěvku na úhradu pobytu a péče podle § 42b zákona o sociálně-právní ochraně dětí na dvojnásobek stávající výše, tj. 1,6násobek životního minima dítěte. Ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bude oprávněn povolit dítěti, které bylo do zařízení umístěno na základě rozhodnutí soudu, pobyt mimo zařízení u rodičů nebo jiných fyzických osob po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. O zamítnutí žádostí o povolení pobytu dítěte mimo zařízení je ředitel zařízení povinen vydat rozhodnutí. Na rozhodování ředitele zařízení se vztahuje správní řád. Nadřízeným správním orgánem ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je krajský úřad. 3.3. Podmínky výkonu pěstounské péče

Varianta I: Nulová varianta Ponechání platné úpravy výkonu pěstounské péče, včetně speciální úpravy výkonu pěstounské péče v zařízeních pro výkon pěstounské péče beze změny. Bude ponechána beze změny platná úprava institutu pěstounské péče v zákoně o rodině a institutu zařízení pro výkon pěstounské péče v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. Dohody o bližších podmínkách výkonu pěstounské péče budou uzavírány pouze mezi zřizovateli zařízení pro výkon pěstounské péče a pěstouny vykonávajícími pěstounskou péči v těchto zařízeních. Zákonem nebude omezen počet dětí, které mohou být soudem svěřeny do péče jednoho pěstouna nebo do společné pěstounské péče manželů. Pěstounská péče na přechodnou dobu nebude nadále využívána z důvodu nedořešení hmotného zabezpečení pěstounů.

Varianta II: Zakotvení zákonné úpravy dohod o výkonu pěstounské péče, které budou povinně sjednávány se všemi pěstouny, kteří mají svěřeno alespoň jedno dítě do pěstounské péče nebo předpěstounské péče, včetně speciální úpravy dohod o výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu. V návaznosti na novou úpravu dohod o výkonu pěstounské péče dojde ke zrušení zákonné úpravy zařízení pro výkon pěstounské péče. Zároveň bude v zákoně o rodině nově stanoven nejvyšší přípustný počet dětí, které mohou být současně v pěstounské péči jednoho pěstouna nebo ve společné pěstounské péči manželů. Tento počet bude činit nejvýše 3 děti, s výjimkou případů, kdy budou do pěstounské péče svěřováni sourozenci. Novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí budou změněny podmínky výkonu pěstounské péče v tom směru, že podrobnosti o výkonu pěstounské péče upraví dohoda, kterou bude s pěstounem uzavírat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad v případě pěstounské péče na přechodnou dobu. Pěstoun však bude mít možnost, aby namísto dohody s orgánem sociálně-právní ochrany dětí sjednal dohodu o výkonu pěstounské péče s obcí nebo krajem v samostatné působnosti nebo s fyzickou či právnickou osobou pověřenou k poskytování sociálně-právní ochrany dětí. Uzavření dohody o výkonu pěstounské péče bude navazovat na rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče konkrétního pěstouna. Zároveň s legislativním zakotvením institutu dohod o výkonu pěstounské péče se navrhuje zrušit v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí dosavadní úpravu zařízení pro výkon pěstounské péče podle § 44 a násl. zákona č. 359/1999 Sb. Z popsaných důvodů je pro rozvoj systému náhradní rodinné péče možné považovat další existenci specializovaných zařízení pro výkon pěstounské péče za nadbytečnou. Pěstoun a dosavadní zřizovatel zařízení se budou moci dohodnout na tom, že dojde k ukončení platnosti stávající dohody o

49

výkonu pěstounské péče v zařízení a tato dohoda bude v plném rozsahu nahrazena novým typem dohody o výkonu pěstounské péče. Dosavadním zřizovatelům zařízení pro výkon pěstounské péče přitom nebude nic bránit v tom, aby v nových dohodách o výkonu pěstounské péče poskytli pěstounům nad rámec zákona obdobný rozsah hmotné podpory a zajištění, který jsou dosud povinni ze zákona garantovat. Bude tak možné, aby výkon pěstounské péče pokračoval fakticky za obdobných podmínek jako v dosavadních zařízeních pro výkon pěstounské péče, avšak s tím rozdílem, že byty nebo domy obývané pěstouny a dětmi již nebudou mít status zařízení sociálně-právní ochrany dětí a že rozsah nákladů hrazených pěstounovi a svěřeným dětem již nebude vycházet ze zákona, ale ze vzájemné dohody mezi pěstounem a stávajícím zřizovatelem zařízení (kraj, obec, pověřená osoba). Současně se zrušením institutu zařízení pro výkon pěstounské péče jako jednoho z typů zařízení sociálně-právní ochrany dětí bude vypuštěna i úprava dohod o výkonu pěstounské péče v zařízeních. Princip výkonu pěstounské péče na smluvním základě (nikoliv svěření dítěte do pěstounské péče) však bude rozšířen na všechny pěstouny, neboť je žádoucí, aby všichni pěstouni měli nejen obecné zákonné právo na poskytnutí odborné pomoci a poradenství při výkonu pěstounské péče, ale aby měli i záruku konkrétní podoby a rozsahu odborné pomoci a podpory, která bude vycházet z dohody o výkonu pěstounské péče. Na druhou stranu budou v dohodách o výkonu pěstounské péče upraveny podrobnosti ohledně dohledu nad praktickým výkonem pěstounské péče. Specifickým typem dohody bude dohoda o výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, která bude navazovat na předběžné opatření nebo rozsudek soudu o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu. V případě této specializované pěstounské péče může soud svěřit dítě pouze do péče pěstouna, který je veden ve zvláštní evidenci osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, a to vždy jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Vzhledem k tomu, že k vedení evidence pěstounů na přechodnou dobu je příslušný krajský úřad, který rovněž odpovídá za výběr a přípravu těchto pěstounů, bude dohoda o výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu uzavírána vždy mezi pěstounem a krajským úřadem. V zákoně o sociálně-právní ochraně dětí bude stanoven povinný minimální obsah dohody o výkonu pěstounské péče s tím, že v jednotlivých případech bude stranám dohody ponechána smluvní volnost pro sjednání dalších náležitostí dohody nad rámec zákona. V dohodě musí být vždy konkretizován způsob, jakým bude pěstounovi poskytována pomoc s osobní péčí o svěřené děti, poradenská pomoc a pomoc s doplňováním odborných znalostí a dovedností pěstouna. Dále bude upřesněn také způsob provádění dohledu nad výkonem pěstounské péče. Dohoda o výkonu pěstounské péče bude mít charakter veřejnoprávní smlouvy v případech, kdy bude uzavírána s obecním úřadem obce s rozšířenou působností či krajským úřadem, nebo pojmenované občanskoprávní smlouvy v případech, že bude dohoda uzavírána s obcí, krajem nebo pověřenou osobou. Nebude se jednat o pracovněprávní vztah. 3.4. Hmotné zabezpečení pěstounské péče Varianta I: Nulová varianta Ponechání platné úpravy finančního zabezpečení pěstounské péče prostřednictvím dávek pěstounské péče, včetně výše těchto dávek. Ponechání oddělené úpravy financování pěstounské péče v zařízeních pro výkon pěstounské péče beze změny. Pěstouni a děti svěřené do pěstounské péče budou nadále zabezpečeni dávkami pěstounské péče upravenými zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, beze změny výše těchto dávek a podmínek pro vznik nároku na dávku. Zřizovatelé zařízení pro výkon pěstounské péče by i nadále hradili ze svých prostředků většinu nákladů spojených s výkonem pěstounské péče v zařízení. Varianta II: Nová samostatná úprava hmotného zabezpečení pěstounské péče v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. Zvýšení příspěvku na úhradu potřeb dítěte a zvýšení částek odměny pěstouna. Podmínění vzniku nároku na odměnu pěstouna uzavřením a trváním dohody o výkonu pěstounské péče. Specializovaná úprava odměny pěstouna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, která bude náležet po celou dobu zařazení pěstouna v evidenci pěstounů na přechodnou dobu. Zrušení nároku na odměnu pěstouna

50

v případech, kdy je dítě svěřeno do pěstounské péče rodičů nebo prarodičů otce nebo matky dítěte. Zavedení státního příspěvku na výkon pěstounské péče. V úpravě hmotného zabezpečení pěstounské péče dojde novelizací zákona o sociálně-právní ochraně dětí ke změně zejména v systému odměňování pěstounů. Odměna pěstouna bude upravena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a bude mít charakter plnění, které pěstounovi a dalším osobám poskytuje místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce České republiky a na které vzniká pěstounovi a dalším osobám nárok při splnění zákonem stanovených podmínek. Odměna pěstouna nebude mít charakter odměny za práci (mzdy, platu) ve smyslu zákoníku práce, avšak bude posuzována jako plat pro účely odvádění daně z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Hrubá výše odměny za výkon pěstounské péče bude stanovena pevnými částkami, které se svou výší odvíjejí od základní měsíční sazby minimální mzdy, na rozdíl od platné úpravy odměny pěstouna, odměny pěstouna ve zvláštních případech a odměny pěstouna v zařízení pro výkon pěstounské péče, jejichž výše je stanovena prostřednictvím násobků životního minima jednotlivce. Odlišná úprava nároku na odměnu pěstouna bude platit v situaci, kdy dítě bude svěřeno do pěstounské nebo poručnické péče rodiče nebo prarodiče otce nebo matky dítěte (dále jen „prarodiče“). Odchylný režim odměňování je v případě pěstounské péče prarodičů odůvodněn tím, že prarodičům svědčí podle § 88 a násl. zákona o rodině podpůrná vyživovací povinnost ke svým vnukům a pravnukům za předpokladu, že své primární vyživovací povinnosti nemohou dostát rodiče dětí. Plněním vyživovací povinnosti se přitom vedle poskytování peněžitých plnění na uspokojení potřeb dítěte rozumí rovněž zajišťování osobní péče o děti. Lze proto konstatovat, že v situacích, kdy nemohou zajistit osobní péči o dítě jeho rodiče a dítě je z tohoto důvodu svěřeno do pěstounské péče prarodiče nebo prarodičů, plní prarodiče výkonem pěstounské péče zároveň i svoji zákonnou vyživovací povinnost k dítěti, což naopak neplatí pro žádné jiné pěstouny zajišťující péči o dítě, včetně pěstounů z řad příbuzných v linii pobočné (sourozenci, tety, strýcové a další). Vzhledem k tomu je opodstatněné stanovení jiného režimu odměňování za výkon pěstounské péče u pěstounů – prarodičů a u všech ostatních pěstounů. Obdobný stav platil již v minulosti až do roku 1995 na základě úpravy zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, podle kterého nenáležela odměna pěstounovi tehdy, jestliže byl pěstounem rodič nebo prarodič otce nebo matky dítěte, přičemž těmto pěstounům mohla být odměna za výkon pěstounské péče přiznána pouze v případech zvláštního zřetele hodných. Namísto stávajících dávek odměna pěstouna a odměna pěstouna ve zvláštních případech podle § 40 a § 40a zákona č. 117/1995 Sb. bude v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí nově upravena odměna za výkon pěstounské péče a odměna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu. Podmínkou pro vznik nároku na odměnu pěstouna za výkon pěstounské péče nebo na odměnu za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu je uzavření dohody pěstouna o výkonu pěstounské péče. Podmínkou pro vznik nároku na výplatu odměny za výkon pěstounské péče nebo odměny za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu je podání žádosti a předložení kopie dohody o výkonu pěstounské péče. Odměna za výkon pěstounské péče náleží pěstounovi ve výši 8 000 Kč za kalendářní měsíc. V případě, že pěstoun pečuje o dvě děti svěřené do jeho péče, se výše odměny zvyšuje o polovinu základní sazby odměny tj. na výši 12 000 Kč měsíčně. Jestliže pěstoun pečuje alespoň o jedno dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II, III a IV, náleží pěstounovi odměna ve výši 20 000 Kč za kalendářní měsíc. Ve stejné výši náleží pěstounovi odměna pěstouna v případě, že pečuje alespoň o 3 děti svěřené do jeho péče. Za každé další dítě svěřené do péče pěstouna se odměna pěstouna zvyšuje o polovinu základní sazby odměny, tj. o 4 000 Kč měsíčně. Pěstounovi, který je zařazen v evidenci pěstounů na přechodnou dobu vedené krajským úřadem, náleží po celou dobu vedení v evidenci krajského úřadu odměna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, a to ve výši 20 000 Kč měsíčně. Jestliže je tomuto pěstounovi svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu alespoň jedno dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II, III a IV, zvyšuje se odměna pěstouna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu o polovinu základní sazby odměny měsíčně (tj. na výši 24 000 Kč). Odměna za výkon pěstounské péče a odměna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu se posuzuje jako plat pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Z odměny za výkon pěstounské péče a z odměny za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu je odváděna daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle zákona č. 592/1992 Sb., o

51

pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Pěstoun, který je příjemcem odměny za výkon pěstounské péče a odměny za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, je ze zákona účasten nemocenského pojištění podle § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a důchodového pojištění podle § 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a je poplatníkem pojistného na sociální zabezpečení v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. Úřad práce České republiky – krajská pobočka, která je příslušná k výplatě odměny pěstouna za výkon pěstounské péče a odměny za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, plní pro účely odvodu pojistného na sociální zabezpečení úkoly zaměstnavatele podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Odměna za výkon pěstounské péče a odměna za výkon pěstounské péče na přechodnou dobu náleží pěstounovi i po dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény pěstouna, nejdéle však po dobu jednoho kalendářního měsíce jejího trvání. V návaznosti na zrušení institutu zařízení pro výkon pěstounské péče bude zrušena i samostatná úprava poskytování odměny pěstounům v těchto zařízení v platném ustanovení § 46 zákona č. 359/1999 Sb. Pěstouni, kteří do nabytí účinnosti novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí vykonávali pěstounskou péči v zařízeních, budou od účinnosti novelizace dostávat odměnu za výkon pěstounské péče jako ostatní pěstouni. Nárok na odměnu pěstouna bude mít kromě pěstounů a pěstounů na přechodnou dobu i osoba, která je vedena v evidenci krajského úřadu pro pěstounskou péči na přechodnou dobu, a to po celou dobu, po kterou tato evidence trvá, osoba které bylo před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dočasně svěřeno, osoba, která je poručníkem dítěte, jestliže o dítě osobně pečuje a má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte a osoba, která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost o to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte. I u těchto osob se odměna posuzuje pro účely daňových a pojistných systémů jako plat. Všechny děti svěřené do pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, předpěstounské péče nebo osobní péče poručníka budou mít nadále nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, a to ve výši pevné částky stanovené na stupni závislosti. Posuzování zdravotního stavu dítěte se pro účely posouzení nároku na příspěvek na úhradu potřeb dítěte a stanovení jeho výše bude provádět podle úpravy zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a nikoliv již podle § 9 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dojde k novému rozčlenění věkových kategorií. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte

Dítě ve věku Nezaopatřené

dítě

Nezaopatřené dítě ve stupni

závislosti I

Nezaopatřené dítě ve stupni

závislosti II

Nezaopatřené dítě ve stupni závislosti III

Nezaopatřené dítě ve stupni závislosti IV

do 6 let 3 680 4 000 4 400 4 800 5 200

6 až 12 let 4 508 4 900 5 390 5 880 6 370

12 až 18 let 5 175 5 625 6 188 6 750 7 313

18 až 26 let 5 430 5 900 6 500 6 500 7 680

Osoby, které uzavřely s pěstounem dohodu o výkonu pěstounské péče, získají nárok na státní příspěvek na úhradu nákladů, které jsou spojeny s poskytováním pomoci pěstounovi a s prováděním dohledu nad výkonem pěstounské péče (dále jen „státní příspěvek na výkon pěstounské péče“). Státní příspěvek na výkon pěstounské péče bude určen k pokrytí nákladů, které budou na základě dohody o výkonu pěstounské péče vynakládány na zajišťování pomoci pěstounovi (zejména pomoc s péčí o děti v pěstounské péči, poradenství, pomoc s doplňováním odborných znalostí a dovedností pěstouna) a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí. Státní příspěvek náleží ve výši 60 000 Kč za kalendářní rok za každého pěstouna, se kterým pověřená osoba, obec nebo kraj uzavřou dohodu o výkonu pěstounské péče. Nárok na státní

52

příspěvek vzniká dnem uzavření dohody o výkonu pěstounské péče a trvá až do skončení platnosti této dohody. Vláda bude zmocněna nařízením zvýšit částky odměny pěstouna, příspěvku na úhradu potřeb dítěte, příspěvku při převzetí dítěte v závislosti na růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen zjištěného Českým statistickým úřadem, pokud příslušný index vzroste alespoň o 5 %.

Varianta III: Snížení odměny pěstouna za výkon pěstounské péče v případech, ve kterých je dítě svěřeno do pěstounské péče rodičů nebo prarodičů otce nebo matky dítěte. V ostatním zakotvení stejné úpravy jako u varianty II. Pěstounovi, který je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky dítěte svěřeného do pěstounské péče, předpěstounské péče nebo osobní péče poručníka, bude náležet odměna za výkon pěstounské péče ve výši 2 000 Kč měsíčně (0,25 násobek základní výše odměny pěstouna, na kterou vzniká nárok ostatním pěstounům). V ostatním je stejné věcné řešení a odůvodnění jako v případě varianty II. 3.5. Změny některých dalších zákonů Varianta I: Nulová varianta Ponechání souvisejících právních předpisů bez úpravy. Varianta II: Změna Zákona o rodině, občanského soudního řádu a některých dalších zákonů. V Zákoně o rodině budou rozšířena vodítka pro rozhodování soudu a zájem dítěte bude definován v souladu s Listinou základních práv a svobod v kontextu s ochranou rodičovství. Při všech rozhodnutích soudu, týkajících se rodičovské zodpovědnosti, bude vždy třeba zkoumat a hodnotit též širší sociální souvislosti. V případech, kdy soud dočasně odnímá dítě z jeho stávajícího prostředí, svěřuje do pěstounské péče nebo rozhoduje-li o osvojení dítěte, bude mít povinnost zjišťovat a hodnotit působení orgánu sociálně-právní ochrany dětí předcházejí rozhodnutí soudu. Touto obecnou úpravou jsou do budoucna pokryty i situace zákonného zakotvení institutu individuálního plánu ochrany dítěte a jeho závazných výstupů, institutu případové konference, zakotvení standardů kvality práce orgánu sociálně-právní ochrany dětí apod. Mezi preventivní výchovná opatření se navrhuje vložit opatření spočívající v uložení povinnosti dítěti a/nebo rodičům podrobit se odbornému poradenství, která v současnosti chybí. Zejména se však umožňuje, aby povinnosti bylo možno stanovit nejen rodičům, ale i dítěti samému, což má důležitý význam především u dětí starších 12 let, které se jednání soudu zásadně účastní, u nichž se vyskytují výchovné problémy, a navrhovaná úprava tak zvyšuje možnost preventivního působení soudu na dítě samotné. Navrhuje se mezi preventivní opatření zařadit úpravu dočasného odnětí dítěte ze stávajícího prostředí. Uvedená úprava přichází v úvahu v případě, kdy zde na jednu stranu nejsou důvody pro nařízení předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu, zároveň je však v zájmu dítěte nezbytné jeho dočasné odnětí z dosavadního výchovného prostředí. O již poměrně rasantním zásahu do rodinného prostředí může z povahy věci rozhodnout pouze soud. Zařízení podle navrhovaného ustanovení budou zařízení zřizovaná podle zvláštních právních předpisů; za nejvýznamnější z nich lze považovat zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zároveň bude soudu umožněno, aby ve výjimečných případech mohl tato opatření prodloužit i přes uplynutí tam stanovené lhůty, je-li to s ohledem na zájem dítěte a s ohledem na úspěšnou realizaci služeb nezbytné. Každé odnětí dítěte z jeho dosavadního výchovného prostředí je ze své podstaty dočasné. „Dočasnost“ v případě zde navrhovaného institutu nařízení pobytu ve specializovaném zařízení je zdůrazněna stanovením nejvyšších přípustných lhůt, průlom do maximálních dob pobytu není však ani v režimu prodlužování platnosti opatření možný. Z úpravy zákona o rodině se navrhuje bez náhrady vypustit úpravu institutu svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby a ponechat pouze úpravu pěstounství. Do budoucna neexistuje odůvodněná potřeba, aby vedle sebe zůstávaly zachovány instituty svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby a institut pěstounské péče. Současná duplicitní úprava pěstounské péče a svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče je spíše než věcnou potřebou dána specifickým historickým vývojem rodinné práva po roce 1950.

53

Počet dětí, u kterých je pěstounem současně vykonávána pěstounská péče, bude novelizací zákona o rodině omezen tak, že nesmí přesáhnout 3 děti s výjimkou případu, kdy jsou pěstounovi svěřováni do pěstounské péče sourozenci. Do nejvýše přípustného počtu dětí svěřených do péče pěstouna se započítávají rovněž děti, u kterých pěstoun vykonává osobní péči poručníka. V případě manželů se do nejvýše přípustného počtu dětí započítávají děti, které jsou svěřeny do společné pěstounské péče manželů, a rovněž všechny děti, které jsou svěřeny do pěstounské péče pouze jednoho z manželů. Stanovení nejvyššího přípustného počtu dětí umístěných v jedné pěstounské rodině (bez ohledu na počet vlastních dětí pěstounů) s navrhovanými výjimkami, vyplývá z potřeb dítěte, ověřených zahraniční praxí, která se na základě výzkumů kvality života dětí umístěných v náhradní rodinné péči ve většině vyspělých zemí přiklání k omezení počtu dětí v pěstounské péči. Vysoký počet dětí v jedné pěstounské rodině z psychologického hlediska ve svých důsledcích stírá rozdíl mezi náhradní rodinnou péčí a péčí v zařízení, což není žádoucí. V mnoha případech se takové prostředí může pro dítě stát rizikovější z důvodu nepřiměřené zátěže a náročnosti péče, kladené na pěstouny (v současné době při absenci nárokových podpůrných služeb). Navrhuje se v souladu s názory odborné veřejnosti, zkušenostmi ze zahraničí i s povahou a účelem pěstounské péče na dobu přechodnou stanovit maximální délku, po kterou může dítě být v péči „profesionálního“ pěstouna. Pěstounská péče na dobu přechodnou je ze své podstaty institutem krizovým a překlenovacím. Dítě se má co nejdříve vrátit do péče svých rodičů. Ukáže-li se, že to není možné a že není možné ani převzetí dítěte jeho příbuznými či jinou osobou společensky dítěti blízkou, pak je třeba volit jiné, dlouhodobější řešení (zpravidla „obecnou“ pěstounskou péči vykonávanou osobou, která není dítěti společensky blízká, v rámci procesu zprostředkování v režimu zákona o sociálně-právní ochraně dětí). Zároveň je však třeba myslet na situace, kdy je do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno (postupně) více sourozenců; ochrana vazeb mezi sourozenci je přitom mimořádně naléhavým důvodem pro prolomení maximální délky, po kterou může dítě být v péči „profesionálního“ pěstouna. Nařízení ústavní výchovy bude možné pouze na dobu určitou, neboť pravidelný přezkum se při dlouhodobějším trvání ústavní péče může stát jak pro soud, tak pro orgán sociálně-právní ochrany dětí, ryze formálním. Vzhledem k tomu, že ústavní výchova je ultima ratio mezi ostatními opatřeními, je vhodné, aby po uplynutí určité doby (navrhují se tři roky) soud provedl nové úplné důkazní řízení a znovu vydal rozhodnutí ve věci. Maximální doba tří let je volena v souladu s dobou, na níž je dítě svěřováno do pěstounské péče na dobu přechodnou. Upřesňuje se rovněž tzv. nezájem rodičů o dítě (co se rozumí tím, že rodiče „zjevně nemají o dítě zájem“). Jde o případy, kdy rodiče neprojevují o dítě vůbec žádný zájem, a takto trvale hrubě porušují své rodičovské povinnosti, a to až v míře ohrožující fyzické nebo psychické nebo morální zdraví dítěte. Soud musí i zde zvážit všechny rozhodné skutečnosti podle svých vlastních zjištění, přičemž by měl vždy brát zřetel především na poznatky, případně i názory toho, v jehož péči se dítě právě nalézá (např. kojenecký ústav, tzv. profesionální pěstoun). Zjevnost nezájmu lze uvažovat již poté, co se rodiče po šest měsíců chovali způsobem, který lze označit za hrubé porušování rodičovských povinností. Pokud ale v jejich chování nelze hrubé porušování rodičovských povinností spatřovat, je třeba, aby především byli orgánem sociálně-právní ochrany dětí poučeni o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení marně uplynuly alespoň tři měsíce. V občanském soudním řádu návrh změny promítá současnou změnu hmotného práva. V důsledku změny praxe, která reagovala na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR, dle nichž není možno nadále ustanovit kolizním opatrovníkem dítěte orgán sociálně-právní ochrany, pokud navrhuje nebo dává podnět k opatření zasahujícímu závažným způsobem do rozsahu rodičovské zodpovědnosti, dochází v současnosti k tomu, že v některých řízeních není místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany v soudním řízení vůbec účasten. Proto je třeba na jisto postavit otázku jeho postavení jako účastníka řízení a toto jeho postavení mu ve všech uvedených případech za účelem ochrany zájmu dítěte zajistit. Zastoupení dětí advokátem je žádoucí pro zajištění nejlepšího zájmu dítěte.

54

4. IDENTIFIKACE DOTČENÝCH SUBJEKTŮ

- děti, rodiče a další zákonní zástupci dítěte - pěstouni a děti v pěstounské péči - zřizovatelé zařízení pro výkon pěstounské péče - zřizovatelé zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí - orgány sociálně-právní ochrany dětí - obce - kraje - Úřad práce České Republiky - Ministerstvo práce a sociálních věcí - soudy 5. VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ, PŘÍNOSŮ A RIZIK 5.1. Náklady jednotlivých variant A. Činnost orgánů sociálně-právní ochrany Varianta I: Nulová varianta představuje zachování stávající úrovně nákladů, které jsou formou státního příspěvku na výkon přenesené působnosti poskytovány ze státního rozpočtu. Varianta II: Varianta II představuje navýšení nákladů na činnost orgánů sociálně-právní ochrany ve výši 169 mil. Kč v oblasti státního příspěvku na výkon přenesené působnosti a 240 mil. Kč rozšířením určení státního příspěvku na širší zajišťování služeb pro rodiny a děti. B. Činnost zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Varianta I: Nulová varianta představuje zachování stávající úrovně nákladů, které jsou na zajištění činnosti vynakládány z prostředků státního rozpočtu a z prostředků zřizovatelů zařízení pro výkon pěstounské péče. Varianta II: Varianta II představuje snížení nákladů ze státního rozpočtu ve výši 54 mil. Kč. Na straně zřizovatelů zařízení bude tento výpadek částečně kompenzován zvýšením příjmů zdvojnásobením příspěvku na úhradu na úhradu pobytu a péče ze strany rodičů dítěte a dalších zákonných zástupců. C. Hmotné zabezpečení pěstounské péče Varianta I: Nulová varianta představuje zachování stávající úrovně nákladů, které jsou na zajištění pěstounské péče vynakládány z prostředků státního rozpočtu a z prostředků zřizovatelů zařízení pro výkon pěstounské péče. Varianta II: S přihlédnutím k výši výdajů na dávky pěstounské péče v roce 2010 a k počtu pěstounů a dětí v pěstounské péči by navrhovaná změna znamenala - snížení nákladů státního rozpočtu na odměnu pěstouna v případě pěstounské péče vykonávané

prarodiči dítěte ve výši zhruba 200 až 250 mil. Kč ročně, - zvýšení nákladů státního rozpočtu na odměnu za výkon pěstounské péče a na odměnu za výkon

pěstounské péče na přechodnou dobu ve výši zhruba 300 až 350 mil. Kč ročně v případě pěstounské péče vykonávané jinými osobami než prarodiči dítěte,

55

- nárůst celkových výdajů státního rozpočtu na odměny pěstounů zhruba o 100 až 150 mil. Kč ročně, - zvýšení nákladů státního rozpočtu na státní příspěvek na výkon pěstounské péče o 378 mil. Kč. Celkový dopad na státní rozpočet bude činit max. 528 mil. Kč. Rozšířením využívání pěstounské péče dojde k postupnému snížení nákladů na jiné, nákladnější formy péče o děti (ústavní zařízení) a dalších nákladů spojených s řešením nepříznivé sociální situace mladých dospělých. Varianta III: S přihlédnutím k výši výdajů na dávky pěstounské péče v roce 2010 a k počtu pěstounů a dětí v pěstounské péči by navrhovaná změna znamenala - snížení nákladů státního rozpočtu na odměnu pěstouna v případě pěstounské péče vykonávané

prarodiči dítěte ve výši zhruba o 70 až 90 mil. Kč ročně, - zvýšení nákladů státního rozpočtu na odměnu za výkon pěstounské péče a na odměnu za výkon

pěstounské péče na přechodnou dobu ve výši zhruba 300 až 350 mi. Kč ročně v případě pěstounské péče vykonávané jinými osobami než prarodiči dítěte,

- nárůst celkových výdajů státního rozpočtu na odměny pěstounů zhruba o 210 až 260 mil. Kč ročně, - zvýšení nákladů státního rozpočtu na státní příspěvek na výkon pěstounské péče o 378 mil. Kč. Celkový dopad na státní rozpočet bude činit max. 638 mil. Kč. Rozšířením využívání pěstounské péče dojde k postupnému snížení nákladů na jiné, nákladnější formy péče o děti (ústavní zařízení) a dalších nákladů spojených s řešením nepříznivé sociální situace mladých dospělých. 5.2. Konzultace Konzultace v rámci hodnocení dopadů regulace ke změnám v oblasti sociálně-právní ochrany dětí byly provedeny s následujícími subjekty: - krajské úřady Karlovarského kraje, Olomouckého kraje, Pardubického kraje a Zlínského kraje (jde o tzv.

pilotní kraje v rámci transformace systému péče o ohrožené děti), - orgány sociálně-právní ochrany dětí na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností, - soudci z oblasti opatrovnických soudů, - Asociace náhradních rodin, - Dům tří přání, Fond ohrožených dětí (provozovatelé zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). Mezi konzultovanými subjekty byly jak dotčené subjekty, na které bude mít navrhovaná regulace dopad, tak i nestátní neziskové organizace zabývající se předmětnou problematikou. Prostřednictvím oslovených konzultovaných subjektů se k materiálu vyjádřili i někteří jednotliví pěstouni. 6. NÁVRH ŘEŠENÍ 6.1. Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení Varianty I označené jako nulové nevedou k očekávanému cíli a k řešení problémů identifikovaných v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Česká republika nenaplní své mezinárodní závazky a vládou přijatá opatření vyplývající z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Tento základní nedostatek nulové varianty nemůže být vyvážen tím, že s ní nejsou přímo spojeny žádné zvýšené nároky na výdaje státního rozpočtu. Přínosy variant II jednoznačně převažují nad jejich náklady. Přijetí těchto variant zajistí dosažení klíčového cíle, kterým zkvalitnění systému péče o ohrožené děti, zajištění zájmu dítěte a ochrana jeho práv. Ačkoliv dojde ke zvýšení výdajů státního rozpočtu, nelze pominout očekávaný dlouhodobý přínos těchto opatření spočívající v sociálním začlenění velkých skupin osob. V případě hmotného zabezpečení pěstounské péče znamená varianta III vyšší zatížení státního rozpočtu. Na základě analýzy nákladů a přínosů a na základě výsledku konzultací vychází z navrhovaných řešení jako nejvhodnější řešení zahrnuté ve variantách II.

56

6.2. Implementace a vynucování Odpovědnost za implementaci vybrané varianty řešení bude nést Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehož působnosti náleží agendy sociálně-právní ochrany dětí a agenda dávek státní sociální podpory. MPSV bude odpovědné jak za přípravu odpovídajících legislativních změn, tak i za následnou realizaci schválených změn v praxi. K naplnění cílů obsažených v hodnocení dopadů regulace jsou kompetentní Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce České republiky – krajské pobočky (výplata odměn pěstounů, rozhodování o dávkách pěstounské péče), Ministerstvo financí (státní příspěvky v oblasti sociálně-právní ochrany dětí). Spolupráce s dalšími dotčenými rezorty a subjekty bude probíhat v rámci Mezirezortní koordinační skupiny k Národnímu akčnímu plánu k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 – 2011. 6.3. Přezkum účinnosti regulace Přezkum účinnosti regulace bude proveden po uplynutí lhůty jednoho roku od nabytí účinnosti právního předpisu, ve kterém bude hodnocená regulace obsažena. 6.4. Kontakty Zpracovatel a kontaktní pracovník: Mgr. Klára Trubačová Odbor rodiny a dávkových systémů e-mail: [email protected] Tel.: 221 923 479 7. SOULAD S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM Předložený návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z hlediska principu rovnosti mužů a žen je návrh neutrální. 8. SOULAD S MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI, JIMIŽ JE ČESKÉ REPUBLIKA VÁZÁNA, A S PRÁVEM

EVROPSKÉ UNIE Předložený návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je České republika vázána a není v rozporu s právem Evropských společenství. Přijetí návrhu zákona významně přispěje k naplňování mezinárodních závazků České republiky. Mezinárodní smlouvy, předpisy ES a doporučení, kterých se měněná problematika týká:

Sdělení č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte Sdělení č. 45/2003 Sb.m.s., o přijetí Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do

ozbrojených konfliktů Sdělení č. 209/1993 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní

pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech

Sdělení č. 34/1998 Sb., o Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí Sdělení č. 43/2000 Sb., o Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení Sdělení č.132/2000 Sb.m.s., o Evropské úmluvě o osvojení Sdělení č. 66/2000 Sb.m.s., o Evropské úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a

obnovení výchovy dětí Sdělení č. 47/2001 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo

manželství.

57

Sdělení č. 54/2001 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí Sdělení č. 141/2001 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu

a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí Sdělení č. 90/2002 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších

forem dětské práce (Úmluva č. 182) Sdělení č. 91/2005 Sb.m.s., o sjednání Úmluvy o styku s dětmi Vyhláška č. 33/1959 Sb., o Úmluvě o vymáhání výživného v cizině Vyhláška č. 132/1976 Sb., o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti Sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve

věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (tzv. Brusel II.)

Nařízení Rady (ES) č- 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Rezoluce Rady Evropské unie z 26. 6. 1997 o nedoprovázených nezletilcích, kteří jsou příslušníky třetích

zemí ( 97/ C 221/03) Doporučení RE 4(1984) o rodičovské zodpovědnosti Doporučení RE 6(1987) o pěstounských rodinách Doporučení RE 2(1993) o medikosociálních aspektech zneužívaných dětí Doporučení RE 1286 (1996) o Evropské strategii pro děti

8. jednání výboru FDD ČR, Praha, Dolní Počernice

V létě roku 2011, konkrétně 28. června, se sešel výbor FDD ČR ke svému osmému jednání opět u kolegy Martina Lněničky v DDŠJ Praha, Dolní Počernice. V úvodu předsedkyně I. Lacková zhodnotila průběh celostátního kola Nejmilejšího koncertu, kdy mj. poukázala na nedostatek, který spočívá v tom, že DVD záznamy z regionálních kol nejsou zasílány v dostatečném předstihu, bude proto nutno upozornit členskou základnu na povinnost plnit příslušné směrnice a včas zasílat záznamy z oblastních kol, z nichž komise bude vybírat nejzdařilejší vystoupení do celostátního finále. Organizátor celostátního kola

Nejmilejšího koncertu 2012, dětský domov v Uherském Hradišti, se vzdal příspěvku od FICE ve výši 5 000,- Kč. Jako organizátor celostátního kola v roce 2012 byl schválen dětský domov Ústí nad Labem, Severní terasa. Výbor se dále zabýval organizací a průběhem celostátních sportovních her, jejichž organizace byla již tradičně hodnocena jako velmi dobrá, ale z hlediska počtu účastníků musel konstatovat, že účast z některých regionů má sestupnou tendenci, např. slabá účast se projevila u krajů Středočeského, Královéhradeckého a Plzeňského, prakticky nulovou účastí je zastoupena Morava. Výbor dále vzal na vědomí nový termín konání mezinárodních sportovních her na 23. – 25. září 2012. Pro společné jednání s Mgr. Renátou Ježkovou z MŠMT ČR dne 29. června 2011 výbor určil své zástupce, a to Mgr. Ivanu Lackovou, PaedDr. Janu Koubovou a Martina Lněničku. Dalším bodem jednání byla příprava podzimního semináře v Babicích, jehož konání bylo stanoveno na 30. září až 1. října 2011. Seminární poplatek byl stanoven 1 600,- Kč. Hlavním tématem semináře bude transformace systému péče o ohrožené děti v ČR, a to z pohledu hlavních hostů, tj. ředitele odboru rodiny a dávkových systémů MPSV ČR PhDr. Miloslava Macely a ředitelky odboru 27 – speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy MŠMT ČR Mgr. Renaty Ježkové. Výbor rovněž projednal změny v členské základně, a to ukončení členství pánů Josefa Černého a Vojtěcha Štindla a žádost o přijetí kolegy Žahourka. Členové výboru také zvažovali možnost, zda pro FDD ČR zřídit a za jakých podmínek právní poradnu (např. na webu federace). Na závěr svého jednání ještě vzali přítomní členové výboru na vědomí zprávu o založení sdružení rodinně-právních a opatrovnických soudců, jehož cílem je konsolidace rozhodování v oblasti rodinného práva a sjednocení judikatury při rozhodování o věcech dle zákona o rodině.

58

Jednání zástupců FDD ČR se zástupci MŠMT ČR, Praha, 29. června 2011 Dne 29. června 2011 byli zástupci výboru FDD ČR (Mgr. Ivana Lacková, PaedDr. Jana Koubová, Martin Lněnička) přijati k jednání na MŠMT ČR s ředitelkou odboru 27 – speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy Mgr. Renatou Ježkovou společně s Mgr. Blankou Hrbkovou. Během jednání, které se neslo v přátelském duchu, došlo nejprve na krátké představení činnosti naší organizace, poté přítomní jednali o představách zástupců MŠMT o budoucnosti dětských domovů. Mgr. Ježkovou byli ujištěni o snaze zachování sítě avšak s nutností nastoupení procesu optimalizace. Ta by se měla dotýkat především několika „velkokapacitních“ zařízení. Mgr. Ježková vyjádřila spokojenost se stávajícím stavem dětských domovů a dětských domovů se školou, potvrdila, že velmi intenzivně prosazuje prevenci v institucionální péči, a to pomocí a ve spolupráci se SVP. Musí se podle ní změnit především práce DDÚ a DÚM, tj. zejména správně provádět diagnostiku a nepoužívat institut dlouhodobých pobytů. Vůči FDD ČR vyjádřila Mgr. Ježková důvěru, přizvala organizaci k připomínkování připravované novely zákona č. 109/2002 Sb., v platném znění a na závěr hodinového jednání přislíbila svou účast na chystaném podzimním semináři v Open Gate.

9. jednání výboru FDD ČR, Babice, Open Gate - gymnázium a základní škola, s.r.o. Deváté jednání výboru FDD ČR se konalo v prostorách Gymnázia a základní školy Open Gate v Babicích u Prahy v předvečer podzimního semináře dne 29. září 2011. Během tentokrát kratšího jednání se výbor zabýval především přípravou Sborníku „Změny v ústavní péči za uplynulých dvacet let u nás i v zahraničí“, další část byla věnována posledním přípravám nadcházejícího semináře. Za místo konání jarního semináře v roce 2012 byla navržena města Brno nebo Přerov.

Odborný seminář, Babice, Open Gate - gymnázium a základní škola, s.r.o., 30. 9. – 1. 10. 2011

Podzimní seminář konaný ve dnech 30. září až 1. října 2011 byl umístěn do prostředí gymnázia a základní školy Open Gate v Babicích u Prahy. Jeho téma vycházelo zcela logicky z aktuální situace v oblasti institucionální péče v České republice, kdy zejména MPSV ČR avizovalo zejména prostřednictvím svého ředitele odboru rodiny a dávkových systémů PhDr. Miloslava Macely řadu koncepčních změn připravovaných tímto rezortem pro nadcházející období. Ten byl samozřejmě hlavním lákadlem pro všechny přihlášené účastníky, zejména se očekával jeho argumentační „souboj“ se zástupkyní MŠMT ČR, paní Mgr. Renatou Ježkovou, který

se nakonec nekonal, protože ředitelka odboru speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy osobně nepřijela. Její zástupkyně Mgr. Blanka Hrbková přítomné svým neutrálním příspěvkem neuspokojila, obzvlášť znepokojujícím bylo pro účastníky semináře zjištění, že příslušné rezorty se skutečně v blízké době na spolupráci nedohodnou. Přehled lektorů odborného semináře:

PhDr. Miloslav Macela – MPSV, Odbor rodiny a dávkových systémů, ředitel Mgr. Renata Ježková – MŠMT, Odbor speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy, ředitelka Téma: „Reforma systému péče o ohrožené děti v ČR“

PaedDr. Milan Pfeifer – poradenský psycholog, psycholog v zařízení pro výkon ÚV, psycholog ve Vězeňské službě ČR Téma: „Psychologická úskalí klienta v ústavní výchově – perspektivy?“

59

Prezentace plánovaných postupů MPSV, vysvětlení zkreslených informací a odpovědi na dotazy

PhDr. Miloslav Macela Na úvod svého vystoupení Dr. Macela poděkoval Federaci dětských domovů za pozvání, a i když očekával panelovou diskuzi, k níž mohlo dojít teprve za přítomnosti zástupců MŠMT ČR, a neměl tudíž připravenu jinak obvyklou prezentaci, rozhodl se přítomné seznámit s tím, co se děje na půdě MPSV ČR, jaké jsou jeho cíle apod. PhDr. Macela např. uvedl, že:

Informace z tisku o snaze MPSV zrušit kojenecké ústavy a následně i dětské domovy jsou zkratkovité, přínosem těchto pro někoho šokujících informací bylo otevření široké debaty o budoucnosti systému péče o ohrožené děti v ČR.

Pokud se hovoří o zrušení dětských domovů, není snahou MPSV dětské domovy zlikvidovat, ale vytvořit síť služeb, které budou vysunuty do terénu a do ambulance, která bude mít i svou pobytovou část.

V debatách s řediteli KÚ i DD panuje shoda o tom, že ideální by bylo, aby všechny děti mohly vyrůstat v rodinném prostředí, př. v náhradním rodinném prostředí, která je ovšem doprovázena malomyslností nebo obavou či skepsí, že není možné pracovat s těmito rodinami, že se nesežene dostatek náhradních rodin, které by byly natolik kvalitní, že zajistí péči o děti a už vůbec ne v daných časových horizontech.

Cílem MPSV je výrazné snížení počtu dětí vyrůstajících v institucionální péči, proto je třeba v systému nastavit dvě bariéry, které by pomohly zadržet děti v rodinném prostředí, tj. podniknout dva kroky. 1. První bariéra by měla vzniknout na úrovni systematické práce s rodinami, která doposud neprobíhá,

případy ohrožených dětí jsou dlouhodobě neřešeny, děti se do zařízení dostávají po dlouhých a dramatických problémech a s velkou zátěží; negativní roli v tom sehrávají ne zcela ideálně fungující OSPOD a chybějící nástroje pro účinné řešení problémů v rodinách. Součástí tohoto prvního kroku je

60

podpis novely zákona o sociálně právní ochrany dětí, upřesnění postupů práce OSPOD, zavádění zcela nových institutů – vyhodnocování situací ohrožených dětí, rozpracování individuálních plánů, používání případových konferencí, závazné postupy v případě nařízení ústavní výchovy, je připraven velký projekt na implementaci zákona o SPO. Z ESF se podařilo sehnat zhruba 230 mil korun na vzdělání pracovníků v terénu a pilotní ověření záležitostí, které zákon přináší, na dovoz zahraničních metodik. Systematickou prací s rodinou se snad podaří udržet část dětí v rodinném prostředí. V souvislosti s prvním krokem je potřeba vybudovat síť terénních ambulantních služeb, které s tou rodinou pracují, protože sociální pracovník vždy bude součástí represivního orgánu a ne vždy se mu daří poskytovat podporu dané rodině. Předpokladem je při dosažení prvního kroku udržení větší části dětí v rodinném prostředí.

2. Druhou bariérou, druhým krokem je náhradní rodinná péče, která v ČR probíhá v podobě osvojení nebo pěstounské péče. Zejména druhá část novely zákona o SPO se týká především pěstounské péče. Jednoznačným záměrem MPSV je tuto péči profesionalizovat, a to tak, že na pěstouny budou nakladeny kvalitativní nároky, zároveň jim bude ze zákona poskytnuta podpora, zejména opět formou různých typů služeb a zvýší se jim také hmotné zabezpečení.

3. Teprve na konci systému budou pobytová zařízení s nastavenými kapacitami včetně personálních a finančních, kam by ideálně neměly děti doputovat.

MPSV chce, aby proces transformace systému probíhal tak, že jednak se v terénu budují služby, mění se práce OSPOD, potažmo soudů, rozvíjí se NRP a proti tomu se do terénu vysouvají stávající personální kapacity z pobytových zařízení.

Nyní jsou vedena intenzivní jednání v tuto chvíli primárně s MZ ČR, o tom, že část pobytových zařízení přejde do gesce MPSV a je otázkou, zda i část zařízení ze školské oblasti by neměla také přejít do gesce MPSV. Snahou je, aby proces transformace byl řízen a měl jeden směr, tj. aby nevznikaly paralelní systémy. Je možné, že změna systému bude probíhat i resortně odděleně, ale za předpokladu že se klíčové resorty domluví na jednom směru a budou aktivity vzájemně koordinovat, popř. dojde ke sjednocení pod jeden resort.

Představa MPSV o průběhu v rámci legislativní stránky - novela zákona o SPOD byla odeslána do vlády (následně do parlamentu) - novela zákona č. 109/2002 Sb. je souběžně připravována, její osud MPSV není znám - připravuje se nový občanský zákoník, který zcela nově upraví rodinné právo a bude mít významný

dopad na diagnostické ústavy, protože o umístění dítěte do konkrétního zařízení bude napříště rozhodovat soud

Připravuje se národní strategie péče o ohrožené děti, která reaguje primárně na doporučení výboru OSN pro práva dětí apod. Právní prameny zavazují OSPOD k řadě činností včetně činností pobytových služeb, mezi něž řadíme i dětské domovy.

Dotazy položené Dr. Macelovi a jeho odpovědi na ně (téměř doslovný přepis zvukového záznamu první části semináře)

Dr. Marie Kučerová (DD Kašperské Hory) požádala o přiblížení zmíněného časového horizontu „Padly dva termíny, v jednom jsme částečně nevinně, k druhému se hlásíme. První termín je, že bychom skutečně do roku 2014 ukončili umísťování dětí do tří let do zařízení institucionální péče, protože tam, jak jistě znáte řadu výzkumů, analýz a studií, které se týkají dopadu institucionální péče na děti, tak ta skupina dětí do tří let je skutečně tím zasažena nejvíce a nevratně. Takže tam, jak jsem řekl, probíhají jednání s MZ. Mělo by dojít k převodu gesce kojeneckých ústavů do gesce MPSV a záměrem je skutečně budovat i za využití těch kapacit, které dnes jsou v těchto ústavech, síť terénních ambulantních služeb, které skutečně ty děti pomohou udržet doma. Takže tam padl rok 2014, byl i avizován panem ministrem. Pak se objevilo v hospodářských novinách, že MPSV chce zrušit do roku 2016 dětské domovy a to je záležitost, která vyplývá ze strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou předložila do vlády Agentura pro boj se sociálním vyloučením, která v jedné z vizí, v jedné kapitole napsala, že do roku 2016 by bylo ideální, aby děti

61

do 12 let nebyly umísťovány do institucionální výchovy. Z toho pohledu tím, že jsme takhle avizovali KÚ se to v novinářské zkratce přeložilo tak, že nikoliv Agentura, ale MPSV že chce zrušit děcáky do roku 2016. Takže to já tady mohu vyvrátiti, nicméně, jak jsem řekl na začátku, naším cílem je, aby se počet dětí v institucionální péči skutečně výrazně omezil, čím rychleji, tím lépe. Jak jsem řekl, pro nás teď tou primární skupinou jsou ty nejmenší děti, ale zároveň předpokládáme, že v rámci transformace budeme dělat takové kroky, aby se omezoval počet dětí i v těch vyšších věkových kategoriích. Ale nesměřujeme k tomu, že by tam padl ten absolutní zákaz nějaké věkové hranice dvanácti let, který platí v Norsku, Skotsku a já nevím, kde ještě. Ale věřím, že se k němu jednou dopracujeme. Bylo by pěkné, kdyby první shoda v tomto sále byla, že všichni budeme pracovat na tom, že do roku 2016 to dokážeme, ale vím, že ta shoda nebude ani v tomto sále. Co my považujeme za velmi důležité a co vlastně je to hlavní sdělení – naše sdělení není, že rušíme kojeňáky, naše sdělení není, že rušíme děcáky, naše sdělení je, že chceme budovat alternativy k tomuto typu péče. To chceme udělat ve velmi rychlém časovém horizontu a ty alternativy jsem se pokusil tady popsat na začátku.“

Dr. Hana Halfarová (gymnázium a ZŠ Open Gate) požádala o sdělení, kolik dětí máme v ústavech „Takže v ústavech máme 11 000 dětí, padalo číslo 20 000, které jsme uvedli na pravou míru, protože v těch zprávách, kde to bylo vykazováno, byli započítáni i všichni dospělí obyvatelé domovů pro zdravotně postižené nebo „ÚSPéček“, protože dřív se ty domovy jmenovaly Domovy pro mládež, byť tam byli dospělí klienti, a takhle to vzniklo, že se to neustále opisovalo. Takže, ten aktuální stav je něco kolem 11 000 dětí, přičemž osm a půl tisíce je jich ve školské oblasti, dva tisíce jsou v oblasti zdravotnictví v kojeneckých ústavech a ten zbytek je v sociální oblasti v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Co je smutné, tak my nevíme přesně, kolik dětí máme v ústavní péči v České republice, protože jednou z těch základních vad je, že tady neexistuje jednotný informační systém. Jedním z těch cílů transformace nebo sjednocení systému je mimo jiné také snaha o to, abychom zlepšili tok informací mezi jednotlivými subjekty: mezi OSPODy, mezi poskytovateli služeb, mezi soudy, mezi pobytovými zařízeními, a to ideálně skutečně na bázi nějakého jednotného informačního systému, který nám umožní nejenom kliknout do počítače a říct ano, teď máme 10 850 dětí v ústavech nebo v nějakých jiných službách, teď máme tolik dětí v pěstounské péči. To jsou data, která se vyhledávají vysoce složitě – vy vyplňujete nějaké výkazy neustále, OSPODy vyplňují nějaké výkazy, a když se to pak dá na jednu hromadu, zjistíte, že ta čísla absolutně nesedí. My vycházíme při tom počtu 11 000 dětí jednak z kapacit zařízení a řekněme, že to není teda počet umístěných dětí, ale jsou to kapacity zařízení. Samozřejmě těch dětí projde daleko více těmi zařízeními za rok, protože kojenecké ústavy mají třeba kapacitu 1 600, ale projde jimi 2 000 dětí ročně. Takže pohybujeme se někde, řekněme deset, jedenáct tisíc dětí v ústavní péči, nevíme to přesně – je smutné, že to nevíme přesně – a je to jeden z cílů transformace, ty informace získávat a pracovat s nimi.“

Kolega Valbrea (DD Radost) vyjádřil obavy z meziresortní domluvy a přikláněl by se spíš k řízení transformace jedním resortem

„Co je teď důležité? Tak, my bychom se rádi dopracovali k jednotné právní normě, protože když se podíváte na všechny státy kolem, tak všichni to mají skutečně v jednom zákoně. Je to přehledné, všichni v tom systému vědí, co mají dělat a není v tom takový nepořádek, jako je v České republice. Z našeho pohledu ideální by bylo, kdyby to bylo sjednoceno pod jeden resort. MPSV se k tomu hlásí, nicméně platí kompetenční zákon, v tuto chvíli je to takto rozděleno a je nutno hledat shodu na vládní úrovni /to není, že to dohodne Macela s nějakým ředitelem z ministerstva školství/. Proto do vlády předkládáme Národní strategii péče o ohrožené děti. Pokud se na tom vláda shodne, tak věřím, že to tak bude, ale skutečně toto rozhodnutí musí udělat vláda. Ideální je, když se sejdou ministři, jako se to stalo v oblasti zdravotnictví, kde se sešel náš ministr s ministrem zdravotnictví, a řekli si – tak si ty kojeňáky předáme – protože my tam nevidíme, je to primárně zdravotnické zařízení. Ta zařízení se vidí jinak, tam ta shoda taky není, že by to bylo něco ideálního, ale připravuje se právní norma. Samozřejmě u těch KÚ je to jednoduché, protože doteď veškerá činnost KÚ byla upravena jedním paragrafem ze zákona O zdraví o péči lidu z roku 1966. V té školské oblasti je to složitější, protože jsou tam právní úpravy týkající se pedagogických pracovníků apod.,

62

nicméně není to nerealizovatelné. Ale musí padnout to politické rozhodnutí, že k tomu sjednocení systému dojde. I když k tomu sjednocení systému nedojde, tak to neznamená, že rezignujeme na ty aktivity, které jsme tady popisovali, ale bude to složitější, bude tam spousta mezer, bude tam spousta nedorazů“. Mgr. Klára Trubačová: „No, jinak já myslím, že máte naprostou pravdu, protože ty kompetenční věci a ty mezirezortní neshody to prostě brzdí a budou brzdit dál. Jenom, já teď mám tu možnost, vlastně jsem měla možnost vidět tu reakci na tu vaši poznámku, že vám by MPSV nevadilo, ale když byste se podíval kolem, tak by to vadilo. Jo, to znamená, že my jsme samozřejmě dennodenně konfrontováni s tím, že se to snažíme vysvětlovat, ale jako ty tlaky … a pochopitelně, my jim jako rozumíme. Jsou prostě velký a vrací se ta debata zpátky – o to, o co jde, že prostě, já nevím, chceme mít děti pod mostem a tak podobně, že nedejbože abychom se inspirovali v zahraničí, že díky tomu, že se neinspirujeme, tak nemáme děti na ulicích podobně a my vysvětlujeme a vysvětlujeme. A je to pro mě v tento moment jako státní úřednici, která v tom kutá dennodenně a ty případy těch dětí tam má, tak je to opravdu už o rozhodnutí daleko někde výše, kde někdo řekne – ten zájem dětí je takovýto a společně ty zdroje a kapacity se vrhnou tímto směrem.“

Mgr. Helena Stráská (DD Zlín) požádala o vyjádření, zda se MPSV při tvorbě koncepce transformace inspirovalo koncepcí jiného státu a když, tak kterého

„Tak samozřejmě, že vycházíme z té situace v České republice, protože ta je specifická. My nemůžeme opisovat jiné systémy už jenom proto, že prostě ten český systém je naprosto jiný. A tady byl dotaz na tu míru institucionalizace, ale když se podíváte na ty statistiky a na ta mezinárodní porovnání, tak tady my vybočujeme v některých segmentech, a proto i ta koncepce musí reagovat na českou realitu. To, že v těch okolních státech je jedna právní norma, to že je to pod jedním resortem, to že se tam používají metody moderní sociální práce, to je spíš pro nás výzva, abychom na tom byli jako ty ostatní státy, ale v těch parametrech, jak jsem řekl, že jsme specifičtí v rámci Evropy, tak v těch se chceme rovnat. Bývá tady často říkáno, že se opisuje britský systém - neopisuje, my nemůžeme opisovat britský systém, protože máme úplně jinou společnost než britskou, potýkáme se s úplně jinými problémy než britská společnost. Můžeme z toho čerpat některé věci, můžeme se dívat na ty metody, které jsou sdílené; zajímavé věci jsou ve skandinávských systémech, co se týče právní úpravy, tak Rakousko, Německo mají systém velmi blízký, protože vychází ze stejných pramenů. Takže nemůžeme se podívat na jednu zem a říci – tam je to. To nejde prostě takto. Co je velmi zajímavé, je, že Polsko nyní přijalo novou právní úpravu, kde to mají v jednom zákoně popsáno, co kdo dělá – co dělá veřejná správa, co dělá starosta, co dělá ministerstvo, co pobytovky, ale to neznamená, že opíšeme polský zákon z 11. června 2011 o podpoře rodin a náhradní rodinné péči, ale jsou tam i pobytová zařízení, protože NRP je v něm pojímána komplexně.“

Zástupkyně, DDÚ Praha Dobřichovice (p. Pařízková) se zeptala na konkrétní typy odborných služeb, které by měly být poskytovány pěstounským rodinám a kdo by tyto služby poskytoval, na požadovanou odbornost pracovníků nových pobytových zařízení a kdo bude rozhodovat a na základě jaké diagnózy o umístění dětí

„My skutečně vycházíme z toho, jak ta pěstounská péče vypadá v této chvíli a proč tak často selhává. A víme, že pěstouni potřebují různé typy poradenských služeb, potřebují psychologické poradenství, potřebují doprovázející služby, protože jednou z těch povinností pěstounské péče je zajišťování kontaktu s původní rodinou, což je pro mnoho těchto rodin traumatizující záležitost a někdy jsou ty kontakty natolik složité, že je skutečně nutné, aby toho pěstouna doprovázela odborná služba, jsou to jistě různé typy respitních péčí /odlehčovací péče podle § 44 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění/

zvláště při péči o děti, které mají nějaké speciální potřeby, pak jsou to služby zdravotnického charakteru,

63

jde-li o děti se zdravotním postižením atd. Takže půjde o poměrně široké spektrum služeb, které v podstatě ale budou, řekněme, ty samé, které by měly podporovat původní rodinu. Pěstounskou rodinu asi nebude zapotřebí sanovat, to nepředpokládáme, nicméně bude potřeba jim tu odbornou pomoc dodávat, pardon … přerušeno poznámkou ze sálu … Ne, dobře, vrací se 8%. No ale to je právě ten současný stav té péče pěstounské. Proto my děláme ty legislativní úpravy, k tomu, aby se ta pěstounská péče vysoce zkvalitnila, aby ty nároky byly vyšší na ty pěstouny. Protože nechceme, aby ta péče vypadala taj, jak vypadá v této chvíli. Pokud si budeme říkat, že prostě to vypadá, jak vypadá, tak se nikdy nikam nedobereme, žádného pokroku a zkvalitnění nedosáhneme. Takže to jsou ty různé typy služeb, ale jak předpokládám, nebudou sloužit jenom pro ty náhradní rodiny, ale budou pracovat i s těmi původními rodinami. Řekněme si, že nevymýšlíme nic nového, všude tyto služby existují, ve všech moderních systémech, že u nás fungují na bázi nestátních neziskových organizací už dnes v České republice. Je jich ale málo a jejich kapacity rozhodně nestačí. Tak – forma pobytových zařízení. My předpokládáme, tak jako je dneska široké spektrum poskytovatelů třeba služeb pro seniory, které vznikají na různých bázích - jsou to obecní organizace, krajské organizace, státní neziskové, no, tak to samé by mělo být v oblasti péče o rodinu a děti. Proč by tahle oblast v té sociální sféře měla být specifická tím, že tam prostě nejsou služby, které by mohly pracovat v terénu, takže úplně na stejném principu institucionálním, když to řeknu. Co se týká … součástí tohoto systému jsou samozřejmě i pobytová zařízení. Jak to tady bylo řečeno, víme, že se bez pobytových zařízení neobejdeme. Předpokládám, že se shodneme, že i ta pobytová zařízení by měla vypadat jinak, že by to měly být služby s menšími kapacitami skutečně zaměřené na individuální řešení, specializované služby a měly by být součástí toho systému. To znamená, že si dokážu představit poskytovatele, kteří budou pracovat v terénu, budou mít ambulantní složku a budou mít zároveň také složku pobytovou. To je prostě ideální stav, protože teprve takto tito síťoví poskytovatelé můžou skutečně reagovat na situace, které dnes řeší a budou řešit daleko intenzivněji orgány SPOD, takže po vyhodnocení situace dítěte, zpracování individuálního plánu v podstatě může nastat situace, kdy to dítě musí okamžitě do pobytového zařízení, protože je skutečně vysoce ohroženo, ale mělo by se tam zároveň pracovat s jeho rodinou.“ Mgr. Květa Solaříková, DD Mikulov pronesla „několik slov“ se svolením Dr. Jitky Pallasové, která 30 let žije ve Švédsku a pracuje jako dětský psycholog a psychoterapeut, má dlouholetou zkušenost se supervizí pěstounů a jejich výběrem a různými formami spolupráce se sociální službou. „Ve Švédsku dnes neexistuje instituce dětských domovů, rozhodně ne v té formě, jako existují v Čechách. Náhradní péče je převážně pěstounská a pěstounství je jak profesionální tak dobrovolné. Neustále se pracuje se způsobem vybírání kvalitních pěstounů, jakož i s jejich vzděláváním. Zneužívání a týrání svěřených dětí se podle mě nedá nikdy zcela zamezit, ale pravidelné návštěvy a pohovory s dětmi, různé formy vzdělávání a supervize jsou nápomocny v rámci nutné kontroly. Dnešní situace je i zde víceméně neudržitelná, pěstounů je nedostatek a tak děti často uvíznou v jakýchsi léčebnách, kam nepatří, nebo se stěhují mezi různými formami profesionálních rodin – zkrátka, je potřeba vymyslet nové formy a je mnoho důvodů přemýšlet nad institucí dětských domovů. Jsou děti, kterým dětský domov vyhovuje daleko více než intimita rodiny. Ze šetření, které si švédská vláda před pár lety objednala podle vzoru vlády norské, jak se daří dospělým dětem, které společnost umístila v náhradních výchovných zařízeních v poválečných desetiletích, zatím byla zveřejněna jen část, z níž jasně vyplývá, že ty děti, které byly týrané a zneužívané se mnohem snáz dovolaly nápravy v tehdejších dětských domovech než u pěstounů. V dětském domově bylo totiž vždycky víc párů očí jak dětských tak i dospělých.“ Solaříková: „Já bych tím chtěla jenom říct, že my jsme tady za miliardy v posledních letech vybudovali kvalitní zařízení ústavní péče. Jsou dětské domovy, v kterých jsou rodinné skupiny v počtu od šesti do osmi dětí. Já nevím, jestli třeba vy v praxi ty domovy znáte a myslím si, že ta péče je opravdu na kvalitní úrovni. Já ani nesouhlasím s tím, že ty děti jsou sociálně vyloučené. Ony by byly sociálně vyloučené, kdyby vyrůstaly v těch rodinách, ze kterých byly odebrány, a i ta sanace těch původních rodin – já teda jako se na to dívám fakt docela pesimisticky, protože v tom dětském domově pracuju třicet let a já si moc nedovedu představit, jak opravdu sanovat manželský pár, kde matka je prostitutka a otec sedí v zařízení nápravné výchovné péče.

64

Myslím si, že spousta mých kolegů má podobné zkušenosti. Takže, ono by asi chtělo taky trošičku víc do těch dětských domovů zajít a vidět, jak to funguje. Děkuji.“ Macela: „Já dětské domovy znám, věřte tomu, že znám dětské domovy velmi dobře. Pojďme se bavit o objektivních faktech. Tohle to, co tady říkáte … jak jsem řekl, každý může mít nějaký názor, může mít nějaký dojem. Vědecké výzkumy, které prokazují negativní vliv institucionální péče na děti, tak jsou tři hustě popsané stránky. Já jsem nedostal, a můžete mi ho předložit, a budu strašně rád, jediný výzkum, který prokáže, že institucionální péče má pozitivní vliv na vývoj dítěte. Bavme se skutečně o prokázaných faktech. Když hovoříte o Norsku a vy jste tam říkala situaci po válce a já si myslím, že už jsme dost dlouho po válce, my se už musíme koukat na to, jak vypadají ty současné systémy. Norsko je specifické v tom, že tam uspěla řada dětí nebo mladých dospělých v soudních sporech, kdy vymohli na státu odškodné za to, že byli umístěni v ústavní péči. Takže, já bych zrovna Norsko … a Norsko je pro nás velmi zajímavá země, protože jednou z aktivit Norských fondů, které se otevírají pro další období, to budou dvě aktivity. Jedna aktivita bude ta zmiňovaná právní norma, kterou bychom rádi ve spolupráci s norským ministerstvem pro děti, rovné příležitosti a sociální začleňování napsali právě na expertní úrovni, protože, jak jsem řekl, nám se ty skandinávské systémy … ty mají bohaté zkušenosti a nejenom ty pozitivní, ale i ty negativní … my přece nečerpáme - prostě, jenom, že se budeme jenom jednostranně koukat – a zároveň bychom rádi využili tyto finanční prostředky i na financování transformačních plánů jednotlivých zařízení. Takže tolik tedy k Norsku, když jste zmínila Norsko. Tak a teďka … a do těch zařízení nechodíme jenom my, on tam chodí i ombudsman, přeci. V prosinci bude zveřejněna zpráva veřejného ochránce práv o návštěvách institucionálních zařízení. To, co máme ty informace z úřadu Veřejného ochránce práv, tak to nebude příliš slavné. Takže já bych neříkal, že … já vím, že jsou velmi dobrá zařízení, ale není to tak, jako jsou výborný OSPODy a nejsou moc dobré OSPODy, takže to není tak, že je všechno super. Tak a ještě kolegyně /Mgr. Klára Trubačová, MPSV, vedoucí oddělení SPOD/, ta jezdí do těch zařízení také, velmi.“ Trubačová: „Takže zařízení známe. Včera jsem byla, kolegyně to může potvrdit, v zařízení, kde jsem mluvila s pěti dětmi. Byl to strukturovaný rozhovor a jeden poznatek z toho byl, že ten chlapec, se kterým jsem mluvila, tak nerozuměl tomu, proč má být v míchaném zařízení, tzn. proč na jednom oddělení, úplně přesně nevím, jak to je, ale je tam pohromadě výchovný ústav a dětský domov se školou a on nerozuměl tomu, proč má být, proč jeden pavilon jsou problémové děti a proč jeden pavilon jsou ty neproblémové děti, když stejně čas tráví dohromady a vlastně říkal mi - potom odnášíme to, co provedou ty zlobivé děti. To znamená, že už jenom ten fakt toho velkého počtu dětí a těch jejich specifických potřeb a problémů dělá problémy, jak my to známe, tedy i od spíš tedy dětských domovů se školou ale i dětských domovů. Co se týká té sanace, mě mrzí, že pořád ta debata je vracena k těm … to přece je nereálné sanovat ten příklad té rodiny, kterou jste uvedla. To znamená, že já neznám školu sociální práce, která by učila nebo vedla sociální pracovníky k tomu, že mají sanovat tady tu rodinu. To přece o tom vůbec nikdo nemluví, že se má sanovat rodina, která se objektivně na základě zjištěných fakt, na základě vyhodnocení situace dítěte, na základě určení míry ohrožení dítěte a individuálního plánu by se sanovala. To prostě není pravda, to nikde nikdo neříká. Sanační proces je jasně daný. Máme tady, myslím tedy, přední expertku na sanaci paní Bechyňovou, takže ta vám určitě ty kritéria sanace může popsat do detailu, to znamená, že tohle opravdu není, jak bych to řekla, jako fér. My nemluvíme o tom, že když ten zákon náš … já můžu mluvit o tom, co my můžeme udělat v sociální práci. Sociální pracovníci budou proškoleni v metodě vyhodnocování situace dítěte a rodiny. Budou určovat čtyři míry ohrožení dítěte, to znamená, budou mít jasně zřejmé to, jaké opatření musí přijmout, když dospějí k té míře. To nedělají oni sami na koleně nebo na základě papíru, to samozřejmě dělají ve spolupráci s dalšími odborníky a na základě vyšetření, která si zadávají u těch odborností, které k tomu potřebují. To znamená, že opravdu ten případ toho, že by se sanoval takto beznadějný případ od začátku, není jasné … V čem my máme v současné době problém, že ty rodiny – jim včas neposkytneme intervenci, to znamená, a vy to víte, že se k vám do zařízení děti dostávají někdy i velmi pozdě. Takový ten medializovaný případ týraného Dominika, který ministerstvo šetřilo specielně, i když těch případů je samozřejmě řada, tak tam bylo … to je spisová dokumentace obsáhlá, tam v podstatě deset let

65

orgány činily, ale jednoznačně z toho vyplynulo, že tam dávno to dítě nemělo být. To znamená, to byl přesně případ toho, kdy to dítě mělo z té rodiny být odebráno.“ Bechyňová: „Já vám děkuju. Já jsem spíš z toho dotazu tady paní kolegyně z Mikulova cítila starost, opravte mě, když tak, paní kolegyně, starost o to, jakým způsobem bude udělán kontrolní mechanismus, aby děti v pěstounské péči nebyly pod uzavřením jednoho malého bytu, kam nepřijde ten odborník tak často, tak jako jsou … je těch x očí v zařízeních, které už má nějaký systém a chodí tam ombudsman, chodíte tam vy, takže starost o to, aby se neudělal takový systémový krok, že to bude pro ty děti horší. Je to tak?“ Solaříková: „K té sanaci rodiny, že tohle jsou právě ty děti, které v našich zařízeních jsou. Proto já se k tomu stavím pesimisticky, protože to jsou ty … jakože by se ta rodina těch dětí měla sanovat, už když ty děti v tom zařízení jsou? Já si tohleto moc nedovedu totiž představit.“ Trubačová: „Já nevím. Ten případ může být takový, že tam prostě ta šance …“ Solaříková: „To jsou všechny, to jsou ty děti, které jsou v našich zařízeních …“ Trubačová: „Všechny? Těch sedm a půl tisíce dětí, osm tisíc dětí?“ Solaříková: „To já nevím, já mám těch dětí 24 a já si nedovedu jediné, jedinou tu rodinu představit, že by prostě nějakým působením přímo na ty rodiče se ta situace tam mohla změnit“. Trubačová: „Naše data jsou jiná“. Solaříková: „A ještě takovou malinkou poznámku, prosím vás, dětský domov se školou je přejmenovaný výchovný ústav.“ Bechyňová se zeptala Macely, jak si představuje zajištění bezpečnosti dětí, jak si to systémově představují

„Tak ten záměr je, aby pěstounství v České republice přestalo být skrytou adopcí, že skutečně ta pěstounská péče je specifický typ péče, jsou tam ty původní rodiče, to dítě není těch pěstounů. To je ten základ. A k tomu, abychom se k tomu dopracovali, tak nastavujeme v té nové právní úpravě jednak už v první řadě jednak síto výběru pěstounů a v přípravách, to znamená, že se teď sjednocuje systém příprav, dávají se tam stupně hodnocení, vlastně tři brány, jak toho člověka vůbec do toho systému pěstounství pustit a ta první brána je ještě předtím, než půjde do přípravy, to znamená, že když ten krajský úřad, ten příslušný sociální pracovník vyhodnotí, že ten člověk není vhodný vůbec pro pěstounství na základě samozřejmě jasně daných kritérií, tak on ani nepůjde do té přípravy, protože by to bylo vysoce neekonomické. Protože my samozřejmě čekáme to, co se stane, že když se zvednou odměny v pěstounské péči, že se tam začne hlásit spousta lidí jenom právě s tou vidinou té odměny. Proto tam dáváme

tohleto nové síto. I v rámci přípravy budou ti lidé vyhodnocováni, to je to druhé síto. A třetí je už to párování toho konkrétního pěstouna a dítěte. To jsou tři stupně, kdy ten pěstoun bude vyhodnocován. V okamžiku, kdy se to dítě dostane do pěstounské péče, tak pěstoun nově bude mít dohodu o výkonu pěstounské péče. V té dohodě budou upravena jednak pravidla jeho vlastního vzdělávání, nároku na služby, o kterých jsme tady hovořili, jakým způsobem bude ta pěstounská péče kontrolována a vyhodnocována, přičemž předpokládáme periodu dvou měsíců, to znamená ještě kratší, než je tomu v ústavní péči. Tyto věci … bude to intenzivnější, než jsou ty návštěvy a o těch se také budeme bavit, samozřejmě, o způsobu návštěv a o jejich průběhu OSPOD ve vašich zařízeních. To znamená, že my předpokládáme velmi intenzivní kontakt a interakci mezi tím příslušným sociálním pracovníkem dítěte a tou pěstounskou rodinou. Předpokládáme, že ti pěstouni budou zároveň součástí té služby, to znamená, že tím, že zajišťují kontakt s tou původní rodinou, tak i oni na ni mohou působit, samozřejmě, nebo už budou spolupracovat s tou rodinou osvojitelskou u dětí, kde se bude předpokládat nějaká dlouhodobá perspektiva ve formě osvojení. Zavádí se pěstounská péče na přechodnou dobu nebo respektive ona už existuje pět let, nicméně tím, že nebyla hmotně zabezpečena, tak ji v podstatě vykonává jen pár nadšenců v téhle zemi, takže to je další typ pěstounské péče skutečně té energentní. Tam bychom byli rádi …, tam jsou daleko vyšší ještě nároky na ty pěstouny, byli bychom rádi, aby to byly právě ty rodiny, které jsou schopny skutečně urgentně přijmout dítě, případně se starat o děti, které mají velmi specifické potřeby a které se nám dnes nedaří společně

66

umísťovat na tom „trhu“ náhradní rodinné péče. Takže ta pěstounská péče, věřte tomu, že bude skutečně daleko více prověřována a daleko více kontrolována … protože, když tam dáme větší podporu, tak ten stát za to něco chce od těch lidí, kteří to vykonávají.“ Trubačová: „Já, ještě jenom jsem chtěla doplnit, protože jsem tady zaslechla, že proč není nějaká žaloba v České republice, ta, jak vy jste mluvila v tom Norsku, tak ta se, co my máme informace, tak se chystá. Jedna rodina a byl to právě případ, kdy jedno dítě bylo po dva roky v ústavní péči a druhé dítě matka vychovávala doma. Těch případů, kdy děti mají sourozence doma, máme řadu. S tím se taky musíme vypořádat, protože jsme za to teda velmi kritizováni a u těch soudů se to začíná objevovat, kdy máme i případy, že některé děti jdou do mezinárodního osvojení a současně některé dítě zůstává v té rodině, případně ty některé děti jsou v pěstounské péči tady.“ Mgr. Elena Slámová (DD Valašské Meziřičí) podotkla, že se domnívá, že již v devadesátých letech se v DD dělalo to, co se nyní MPSV chystá teprve dělat, v DD byl psycholog, zařízení mělo podporu SVP a běžně se s rodinami pracovalo – tedy probíhala sanace rodiny, k čemuž ovšem docházelo podstatně dříve než dnes … „a já mám velké obavy, že pokud nezačnete opravdu ty rodiny sledovat dříve, ale tak, jak se to dělá dneska, že ty děcka přijdou naprosto zdeptané po všech stránkách, tak s tím už se opravdu nedá nic dělat. Jako ty případy, které nám dneska chodí do domova, tak tam už to vidím jako velice špatně. Nám se opravdu v poslední době vůbec nedaří, a to opravdu tlačíme na pracovnice z OSPODu, aby třeba pracovaly s rodinama. My máme problémy vůbec ty děti poslat na vánoce domů, my ty matky pronásledujeme, my jim voláme, jezdí tam sociální pracovnice z OSPODu a přesně je to ten případ, jak jste říkala vy, že jedno dítě je v rodině, ale přitom toho Míšu, který je hrozně šikovný, ta matka domů nechce. My jako nevíme proč, neznáme příčiny a myslím si, že ji jako nikdo nepřinutí. Takže, řekla bych, že to všechno přichází strašně pozdě. Takže ono se bude muset daleko dřív začít pracovat s rodinama, takže se ještě chci zeptat, když jsme teda u těch dotazů, docela mě zarazilo, že bude rozhodovat soudce. Oni budou nějak speciálně proškoleni? To si myslím, že je docela důležité správně rozhodnout, kam s dítětem.“ Macela: „Já za to děkuju, co jste řekla, protože vy jste v podstatě představila model toho síťového poskytovatele, to je to, co my potřebujeme. Tak pojďme to dělat, jak jste to teda dělali v polovině devadesátých let /přerušeno poznámkou ze sálu/ … ne, ne, ne, já vím, že sociální problémy se mohou vyostřovat, na druhou stranu – to je přece o té včasnosti. My vás ale k tomu potřebujem, to je přesně ono, to, co vy říkáte, abyste se stali přesně tímhle typem poskytovatele, který vy jste tady popsala, abychom mohli ty problémy řešit včas, protože ty děti, který k vám chodí – já jsem to tady říkal na začátku – tak je to opravdu pozdě a ty sociálky nemají ty nástroje k ruce.“ Trubačová: „My vás potřebujeme dřív, než je nařízena ústavní výchova, tu vaši odbornost. Já nevím, jak u vás dopadlo SVPéčko, ale s SVPéčkama to je kaž… (přerušeno poznámkou ze sálu), funguje? Super. To je to, co my potřebujeme, aby vy jste tam byli dřív, aby vy jste mohli, já nevím, už pro ten OSPOD ještě, když to dítě může být v rodině, ale je tam potřeba to dítě třeba diagnostikovat, tak aby to šlo ve spolupráci s tou vaší odborností. No, ještě já k těm soudům. Tam vzniklo sdružení opatrovnických rodinných soudců … je to … to znamená, že i oni to vnímají jako problematické, samozřejmě oni mají zase svoje problémy, tím, že to je opatrovnické soudnictví, je opravdu na chvostu té justice. Jak víme, krajské senáty nemají ani specializované opatrovnické soudy vyjma dvou, to znamená, že s nimi jsme v jednání a „spravedlnost“ se k tomu začala hlásit a bude probíhat jejich dovzdělání, protože máte pravdu, že dneska samozřejmě ta kompetentnost k tomu není nebo jsou výjimky, kdy ti soudci to … my zas máme problém, že se nám soudci nechtějí účastnit případových konferencí třeba a je pár odvážných, kteří řeknou: já shromažďuju údaje, je to pro mě důležité a tak. Ale pracuje se na tom, ale samozřejmě soudci jsou ještě nedotknutelnější než zařízení a sociální pracovníci.“ Slámová: „Zkuste přemýšlet, jak by se dalo vyřešit, že by náhradní rodinná péče i pěstouni spolupracovali na výchově těch dětí třeba se zaměstnanci domova, protože mě přijde, když nad tím přemýšlím, a to není teď jako, to je dlouhodobě. Tam vlastně chodí sociální pracovnice z OSPODu, ona sice ty děti zná, ale ona je

67

nevychovává, ty děti, ona je sleduje. Ona přijde na návštěvu, oni jsou výborné, oni je mají rádi, oni je sledují, všechno, ale ty výchovné problémy, které jsou s našima dětma, které mají jít teoreticky do té náhradní rodinné péče, jsou obrovské. A já si myslím, že normální, průměrná rodina, pokud tam nejsou dva psychologové, to nemůže zvládnout sama. Opravdu nějaké to poradenství, pokud byste vytvořili podmínky, takže, myslím si, že by to nebylo špatné.“ Macela: „Já bych ještě taky technickou – kdybyste neříkali: zkuste to, ale zkusme to a my bychom rádi vlastně a to je … mohl by být jeden ze závěrů – my bychom strašně rádi některé z vás nebo, kdo budete mít zájem, jako zapojili do těch pracovních skupin, které ty koncepce a vlastně i ty metodiky pak už konkrétně dělají. A protože přesně tyhlety věci, které tady říkáte, tak my jsme ve shodě a potřebujem to dotáhnout do toho terénu. Takže, jestli chcete pracovat v pracovní skupině MPSV, jestli smíte … (ukončeno smíchem).“ Zástupkyně DD Most a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc „Já jsem se vás chtěla zeptat, já mám teď dvě srovnání, protože od ledna tohoto roku mám při dětském domově, samozřejmě odděleně, tak jak říká zákon 359, zařízení okamžité pomoci „Mosťáček“ a mohu říct, že teda toto zařízení, teď mluvím o tom Mosťáčku, jsme se dvakrát rozšiřovali, až máme teda 22 kapacitu, kde mám teda 2 krizová lůžka … právě, že jsme v této oblasti těch severních Čech. Tam teda je to, že ty děti vlastně tam přijdou a doopravdy tam pobydou doopravdy tři měsíce, dva měsíce a jdou nazpátek do rodiny. Tím chci říct, že vlastně od tohohletoho ledna nám prošlo zařízením 48 dětí, což vlastně splňuje to, co MPSV … vlastně tam teda Mosťáček nebo respektive to zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc spadá. Tam se pracuje, ta sociální pracovnice tady pracuje jinak, než pracujou u nás nebo v tom dětském domově. Tady ty děti se doopravdy do té rodiny vrací. Já se chci zeptat. Toto zůstane - takováto zařízení? Nebo taky přemýšlíte o tom, že i když teda v té novele by to mělo být trošku jinak upraveno. Takže, jenom chci říct, že to srovnání je tady diametrální a vidím, že tady doopravdy je to zase trošku jinak financované, samozřejmě, to se mi až tak úplně nelíbí, protože je to jiné, a mám to docela náročné, ale myslím si, že to nějak zatím zvládáme, ale jako to zařízení se mi líbí, myslím tohleto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ale chci vědět, jestli teda ještě aspoň zůstanou nebo jak to je v té novele?“ Macela: „Zůstanou, zůstanou, pouze my tam zpřísňujeme pravidla pro kvalifikaci pracovníků těhle zařízení, protože oni, ZDVOP je … jsou poskytovány taky různými nestátními subjekty a my potřebujeme, aby i tam byla zajištěna určitá úroveň kvality péče. Samozřejmě ZDVOPy budou zůstávat a co se týče toho, co jste řekla, ten systém financování, tak já využiju toho, že tady bude přestávka, tak pak já už třeba pak nahraju nějaký, protože já tady mám shodou okolností notebook, tak mám spoustu prezentací, tak si můžem ukázat, jak choděj peníze, prostě aby bylo vidět, že v tom je opravdu velký nepořádek v České republice. A vy to máte jenom v tom, že půlku máte na normativy a půlku máte na SVOP a víte, co vám to dělá. Ale takhle ono to vypadá v celým systému, v celým státě. Jako, než ty peníze doputujou teda k tomu konkrétnímu dítěti a jaký peníze jdou na to dítě … no, to je, prostě, to je taky součást toho sjednocování, proč vlastně, aby ty peníze byly jasně daný, ty toky šly na ty konkrétní činnosti, aby byly dobře využívaný.“ Bechyňová: kromě organizačních opatření navrhla věnovat se ještě před přestávkou kvalifikaci pěstounů a zařízení. Macela: „Tak, jak jsem řekl, ti pěstouni projdou přípravami … (Bechyňová přerušila)“ Trubačová: „Tak u pěstounů ta idea je taková – někde už se to i děje, že jsou v podstatě pěstouni prověřováni vzhledem k potřebám dětí, tzn., že když je pěstoun, který má kvalifikaci zdravotnickou, je to tak i dneska, tak jsou případy, kdy se potom může, samozřejmě, díky téhle kvalifikaci starat např. o zdravotně postižené dítě. Jinak, my jsme měli debatu i se stávajícími pěstouny z Asociace náhradních rodin, Sdružení pěstounských rodin. Oni se cítí velmi také poškozeni tím, jak je jejich práce devalvována v souvislosti s tím, že teda zařízení je vnímají jako nekompetentní a neschopné pečovat o děti. Zvlášť teda ty, kteří mají za sebou péči o opravdu složité děti nebo děti, které vyžadují velkou péči a oni to s nimi … buď jim to zabezpečují tak, že přímo anebo s nimi objezdí veškeré služby a stojí je to hodně sil. Tzn., ta kvalifikace bude

68

… tam je důležitý ten proces příprav, to, jak jste uváděla i v tom dopise z Norska, který, samozřejmě ty státy neustále revidují, neustále se k tomu vrací. To, proč nám selhává pěstounská péče, to číslo je 8% dětí se navrací zpátky do ústavní péče nebo případně jde do jiné pěstounské rodiny, do ústavní péče, zase do pěstounské rodiny a tak podobně. Je poměrně … je samozřejmě velké, současně my víme, proč to je. My nepřipravujeme pěstouny kvalitně a nedostávají žádnou tu odbornou podporu. Sami víte v krajích, jak to vypadá - objednat dítě na dětskou psychiatrii je problematické. To znamená, tam ale ty přípravy zpřísňujeme, to znamená, že samozřejmě víme, že těch pěstounů nebude dostatek, tak, jako to je v jiných zemích, to znamená, ten nábor bude pozvolný. Co ukazuje ta praxe zahraniční našich okolních států tak je, že ze sto zájemců, kteří projeví zájem o pěstounství, tak se těmi opravdu pěstouny, kteří jsou schopni pečovat … tam je významným předpokladem je, aby ten pěstoun byl vůbec schopen spolupráce, aby byl schopen ty služby využívat, aby byl schopen dojet do takového zařízení, říct si o toho psychologa, vnímat to jako problém a dneska, co se nám děje, tak je selhávání péčí, kdy pěstouni očekávali, že dítě jim bude vděčné, že dítě bude neustále prostě s nimi v souhlasu a potom to vnímají jako velkou zradu. Ale tohle, myslím si, má opravdu na své straně stát tou nedobrou přípravou a potom nepřipraveností na to v podstatě podpořit v těch chvílích, kdy je to nutné. Co se týká těch zařízení, tak já si myslím, že ty kvalifikační předpoklady vycházejí ze zákona o sociálních službách, to znamená … to jsou opravdu … kde je prioritně ten … nutné zabezpečit ten pobyt dítěte, jeho výchovu, dítě je schopné chodit do normální školy a tam ty kvalifikace jsou na té úrovni zákona o sociálních službách a zamená to to, že samozřejmě to zařízení, které bude pečovat o takové děti, zvlášť o starší děti … My víme a děti nám to říkají, že taková ta hranice je dvanáct, čtrnáct let, kdy už opravdu nám rostou ty případy, kdy ty děti nechtějí do rodiny, nechtějí, mají zkušenost, prostě, to. To znamená, na to ten systém samozřejmě reaguje. Nicméně, ta zařízení mají vypadat jako pro běžný život a pokud to dítě potřebuje něco specifického, tak jako dítě v běžné rodině, tak to dostane ze služeb v komunitě, to znamená lékař, psycholog, pedagog, psychiatr, prostě kde se nachází, můžou to být i malá specializovaná centra. Těch modelů je mnoho, může to být „SVPéčko“. A co budem samozřejmě potřebovat, tak jsou specializovaná zařízení pro ty děti, ať to nazýváme jakkoliv – poruchy chování, drogové závislosti a podobně. Ale zase, nám se z praxe, co se nám neosvědčuje, opravdu kumulace těch dětí ve velkém počtu. A víme to zase, já nevím, ze specializovaných zařízení vašich, výchovně léčebné oddělení, že prostě říká, že ve skupině, když ba tam mělo těch osm dětí, tak to prostě není dobré. Nemůžou zabezpečit těm dětem tu kvalitu. To znamená, tady my chceme, aby ty zařízení, který dneska už jsou specializovaný na ty děti s takovýmito potřebami, aby mohly mít legitimně na té skupině nebo jak to budeme nazývat, prostě ten počet dětí, který je vyhovující a tak, aby oni mohli se o ně starat a nemuseli zase teda plnit skupinu, protože potom to nefunguje.“ Bechyňová požádala ještě o odpověď na dotaz, kdo bude rozhodovat o směřování dětí, kam půjdou, pokud to nebudou diagnostické ústavy. Macela: „Tak já si myslím, že hodně toho odpracujem v terénu. Samozřejmě, to finální rozhodnutí dělá soud, ale jak tady bylo řečeno, tak my i ty soudce vlastně potřebujem vysunout ven z těch soudních budov. My bychom rádi, aby, samozřejmě ten klíčovej bude vždycky ten sociální pracovník toho dítěte. Kolem něj se vlastně ten systém v podstatě točí těch služeb, protože on, jak tady bylo řečeno, na základě těch procesů, které jsou tady naznačeny, tak on vlastně sleduje situaci dítěte, měl by vlastně navrhovat typ té služby, v případě, že tam dochází k zásahu do rodiny, to znamená, že to dítě přechází do jiného typu péče než rodinné, tak rozhoduje soud nebo měl by rozhodovat soud, říkáme to teďka, jak jsem řekl, v návrhu nového občanského zákoníku.“ Trubačová: „Ten soud samozřejmě bude potřebovat těch informací o to více, to znamená tam je opět klíčový OSPOD a ten návrh nebo podnět, který bude dávat, a OSPODy budou vedeny k tomu, aby to dělaly už ve spolupráci s tou službou, do které … protože tak do pěstounské péče taky soud svěřuje, že jo, těm konkrétním pěstounům a my zase jsme to vnímali hodně z terénu, že speciálně dětské domovy říkají: dyť (to zas bude potom, ale to nevadí) ten náš diagnostický ústav, on ani nás nezná, nezná úplně tu skladbu našich dětí třeba aktuálně a prostě dostaneme dítě, které nám to tam jako rozhází, protože to dítě by prostě potřebovalo něco jinýho a to naše zařízení to potřebuje takhle. To je opravdu jako z praxe, to znamená, že i

69

to my vnímáme, že ty zařízení jsou kompetentní k tomu OSPODu říct: ano, todle dítě můžeme, nemůžeme, nabízíme mu to a jeho rodině to případně a bude s váma na tom spolupracovat takhle a takhle a ten návrh k tomu soudu může jít v té podobě a soud samozřejmě rozhodne tak nebo tak.“ Bechyňová: „V podstatě se dostane ke slovu multidisciplinární diagnostika.“ Mgr. Etela Coufalová (DD Nová Ves u Chotěboře): „Zákony znám, připravovala jsem, připomínkovala vaše, připomínkovala jsem teď stodevítku, občanský zákoník. Můžeme o tom velmi diskutovat, poněvadž ve spoustu věcech souhlasím, ale zase ve spoustu věcech nesouhlasím. Dělám v ústavní výchově od pětaosmdesátýho roku, ale já se chci zeptat – jaký vlastně vzdělání teda mají mít vaši zaměstnanci nebo pěstouni. Naši vychovatelé musí mít přece nejnižší střední pedagogické, speciální pedagogiku, ideální je, když mají vysokou školu. Jaký budou mít teda vzdělání tydle vaši zaměstnanci nebo budoucí třeba naši zaměstnanci?“ Macela: „Byli bychom rádi, kdyby skutečně pracovníci na obcích měli vystudovanou sociální práci na vysokoškolský úrovni. Co se týče pěstounů, tam se zkoumají přece jiné typy kompetencí. Ti by měli být především dobrými rodiči a dobrými náhradními rodiči. Můžeme mít odlišný názor, ale prostě je to rodinné prostředí a ta kompetence je to rodičovství a ta schopnost poskytnout i to náhradní rodičovství. A co se týče a bylo tady řečeno, že pokaď to dítě má speciální potřeby, tak samozřejmě ten pěstoun by měl, pokud jde o dítě se zdravotním postižením, tak by bylo dobré, aby měl zdravotnické vzdělání atd. Ale to je přesně ten průběh tý přípravy pěstounů a výběru, aby se skutečně k tomu pěstounu dostalo, aby pro to dítě byl vybrán vhodný pěstoun, ne že teďka hledáme děti pro pěstouny. Tak, co se týče, pardon, a ještě jedna věc, abychom mluvili zcela otevřeně a férově, tak na stránkách ministerstva školství mládeže a tělovýchovy visí výzkum vzdělanostní úrovně pracovníků dětských domovů a já ho nikde necituju, jako není to ideální ani v této oblasti … (nesouhlas a šum v sále), to netvrdím, dyť já vám říkám, že ho nikde necituju, ale jestli si budem jako argumentovat, vidíte, že já prostě ten argument nikde nepoužívám, v žádných debatách. Takže ale opravdu, jako neříkejme si, že je všechno naprosto ideální i co se týče vzdělanostní skladby pracovníků v zařízení.“ Bechyňová: „Víte co, já mám takový pocit, že možná z každé nové věci jde taková obava nebo strach a já, tak, jak to, já nejsem teda na žádné pracovní skupině MPSV, ale jak to z dálky sleduju, tak mám pocit, že navopak vy jako speciální pedagogové budete mít velmi důležitý místo právě ve chvíli, a to se dozvíme, až, já to taky nevím, až kdy bude ta meta D, kdy se začne překlapovat ten pomyslný trojúhelník, takže v podstatě do těch pěstounských rodin bude strašně moc potřeba, aby jste vy je podporovali na základě různých podpor, intervencí atd. a bude potřeba skutečně velmi mnoho kvalifikovaných speciálních pedagogů, znalců duší dětí proto, aby se vlastně dobře povedla pěstounská péče a víceméně, aby se naplňoval ten cíl, aby bylo co nejvíc dětí v rodinný péči. Říkám to špatně nebo ne?“ Macela: „Ano, říkáte to dobře. Já myslím, že my opravdu to, co bylo řečeno, my potřebujem a opakuju to, protože už jsem to říkal na začátku, my potřebujem ty vaše kapacity vysunout jako dřív k řešení toho problému, do toho terénu. Celej fór je v tomhle tom.“ Čanický Marek (DDÚ Bohumín): „Dobrý den. Já teda mám obavy i strach. Chtěl bych zareagovat na dvě věci. Jedna z nich je – u těch soudních rozhodnutí trošičku mi to připomíná slovenský model, ve kterém jsou obrovské problémy a obrovské zklamání. Když je dítě umístěno rovnou do dětského domova, nastane tam potom nějaký problém, např. že dítě napadne paní vychovatelku, je potřeba žádat soud o přemístění a v takovém případě se třeba rozhoduje až po půl roce, což mi přijde hodně pozdě. Myslím si, že v tom jsou ty diagnosťáky pružnější, ale budiž. Druhá věc – chtěl jsem se zeptat, teda, když by ty děti měly jít do nějakých těch zařízení až po těch dvanácti letech, kam půjdou např. teď, co řešíme – desetiletý děti, které páchají loupežné přepadení, jsou z romské rodiny a je tam deset sourozenců. Ti zřejmě do pěstounské rodiny nepůjdou.“

70

Bechyňová upozornila, že se, bohužel, nejedná o kazuistický seminář, kde by bylo možné rozebírat některé případy, a poprosila o odpověď na předchozí otázku. Macela: „Já jsem tu hranici dvanácti let tady vysvětlil, předpokládám, na začátku. To, co my skutečně teďka jako cílíme, tak je ta hranice těch nejmenších dětí, zároveň průběžné snižování institucionální péče ve všech věkových skupinách, ale jako hledat tu hranici dvanáct let teďka … vysvětlil jsem, jak to vzniklo a vysvětlil jsem i postoj ministerstva práce a sociálních věcí k téhleté záležitosti. To byla ta jedna otázka. A druhá otázka nebo druhá reakce – no já radši bych byl, kdyby ty soudci pracovali jako v Německu a ne na Slovensku. My furt se jako díváme do těch systémů … Jako Slováci si prošlapávají velmi složitě tu reformu, předpokládám, že my si ji budem prošlapávat taky velmi složitě, nicméně, můžeme se i dívat na to, co na tom Slovensku se nedaří, v čem oni mají problémy a naopak já jako …, mě se líbí práce soudců opatrovnických v Německu a to je pro mě vzor, jak by to mělo fungovat. To, že ten soudce je vytaženej z tý soudní budovy, že on si třeba i sám dělá případový konference a tak dále. Tam bychom měli směřovat, ne, to, co jako nefunguje.“ Antonín Kudla (DD Ostrava, Na Vizině): „ Reaguji na ty soudce, protože my nejsme schopni vyřešit soudní případy, které jsou hospodářské, a to, a chceme tady řešit najednou soudní případy dětí. Já nechci, ať z těch deseti tisíc dětí je dalších šest tisíc deprivantů na ulici, kde soudce rozhodne prostě o tom, protože on je pán, on má soudní rozhodnutí, on je pán. Zažili jsme to možná kdysi, jestli někdo pamatuje, kdy o ústavní výchově, když dítě mělo osmnáct let, musel rozhodnout soud do devatenácti let soudně, pak (přerušeno poznámkou ze sálu) … no, nemůžou být dneska na dohodu, jo, děti, ale nebyla dohoda, musel o tom rozhodnout soud. Dítě nám začalo dělat problémy, po osmnácti letech my jsme z toho domova nemohli dostat, čekali jsme tři čtvrtě roku na soud, kde dítě vlastně zdeprivovalo celý dětský domov, a my jsme čekali, než soud rozhodne. A tohle bych nechtěl, protože se mi nelíbí jako … my dneska děláme ze soudců, vlastně jsou nedotčení, ale my nemáme právní systém. V tomhle státě není právní systém.“ Macela: „Tady bylo řečeno, že je opravdu potřeba provést reformu ve všech segmentech toho systému včetně soudců.“ p ř e s t á v k a Druhá polovina semináře s vystoupením Mgr. Hrbkové a diskuze k němu nejsou pro vysokou textovou a časovou náročnost přepisu první poloviny semináře převedeny do psaného textu, ale jsou dostupné ve formě zvukového záznamu na webu FDD ČR.

71

Psychologická úskalí klienta v ústavní výchově

PaedDr. Milan Pfeifer Osnova: Vývoj, vývojové poruchy, tvorba osobnosti, „trochu teorie“ Kdo nahrazuje ústavní výchovu, co a jak nahrazujeme? Dysfunkce současné rodiny, je rodina v krizi? Psychologické posuzování dětí, limity, praxe, využití A kdo jsem já? Psycholog PPP – 5 let, 2 roky externě, 2 roky ředitel MPP – 9 let SVP – 10 let externě DD – průběžně externě VS ČR – 6. rok Kromě toho externí učitel psychologie (4 roky), ředitel ÚSP (3 roky), tajemník MěÚ (2 roky), vedoucí odboru MěÚ (3 roky) Vývoj, vývojové poruchy, tvorba osobnosti Determinují nás: dědičnost nebo vnější podmínky nebo obojí … „Vrozené dispozice v dynamickém vztahu s podmínkami“

72

Disharmonická osobnost U dětí poruchy chování (neomluvené absence, krádeže, útěky, drzé chování, lhaní, podvádění,

agresivita) prohlubují deficit etických zásad a zábran v důsledku nedostatečné socializace a tedy akceptace sociálních norem.

Poruchy osobnosti v dospělosti … Disharmonická osobnost s nerovnoměrně nerozvíjejícími složkami osobnosti Chybí korekce jednání v důsledku nedostatku etických zábran – svědomí. Důsledek - podivínské jednání a nepřizpůsobivost … Exogenní faktory Eticky disociální rodina Nedůsledné vedení Alkoholizmus v rodině, závislosti ...?! Nepřijetí – citový odstup, deprivace … Endogenní faktory poruch chování Zkřížená lateralita Mezerovitost inteligence (deficity v kognitivních funkcích) Nevyváženost pudových, volních, citových složek Nedostatečná fixace etických norem (chybějící svědomí jako regulátor) Perinatální faktory Defektní motorika Nadprůměrné tempo … Disharmonická osobnost … převážně vrozených faktorů … bez narušení etické složky … na bázi převážně exogenních faktorů (výchovné nedostatky, vlivy rodinné, mimorodinné, školní,

mimoškolní …). Absentuje možnost rozvoje etické cenzury v důsledku výchovné zanedbanosti, nedostatku pravidelného a systematického vyžadování a kontroly sociálních požadavků, zvláště předškolního období. Citové zázemí zde hraje důležitou roli.

Volní a citová labilita Nevytrvalost Neschopnost přemáhat běžné překážky Agresivita Nezávislost na odměně !!! („Psychopat x neurotik“ ) … Význam prvních osmi let života !!! Mentální retardace Slaboduchost (hraniční pásmo – zásadní problém školních požadavků, osnov),nyní aktuální diskuse k

existenci praktických ZŠ… Mírná slabomyslnost Střední slabomyslnost Těžká slabomyslnost

______________________ 1. sociálně přizpůsobivý typ 2. sociálně nepřizpůsobivý typ

73

Ontogenetické vývojové modely

Umístění dítěte do ústavní péče, psychický stav, mechanizmy obran: Agrese, emoční výkyvy, opozice – protesty, různé „barvy úzkostí“ Nadměrná loajalita s formální autoritou (masky tenzí, snaha řešit situaci dobrem, vylepšit sebeobraz i

obraz celé situace, zachránit sebe i rodiče?) Snahy vypadat dospěleji – kompenzace selhávajícího rodiče, „zástupná role“ Psychologický obraz (aktuální x trvalejší) Intelektové předpoklady, efektivita jejich využívání, kognitivní efektivnost Vyváženost v jednání – emocionalita x racionalita Volní nastavení Specifické subjektivní poruchy (pozornost, pracovní výdrž,motivovanost …) Protektivní složky x rizika Zkouška testem hvězd a vln… Odpočineme si malou zkouškou na sobě – pro sebe … Ústavní výchova, „náhrady“… Instrumentální rozměr: materiálové zajištění, režimovost, fixace návyků do dynamických stereotypů,

pořádek v aktivitách a denních činnostech … Emocionální potřeby: Věrohodnost Splnitelnost Platnost Nepodlehnutí či odbourání mýtů Angažovanost výchovných autorit v emočních projevech k dítěti Orientace na dítě v únosných hranicích pro zajištění důvěryplnosti „Láska k dítěti“ „Nemohu ti nahradit lásku tvého skutečného rodiče láskou mou – lepší, kvalitnější, ale chci ti v tvých

věcech pomáhat“. Pomoc:

- Materiální - Vzdělanostní - Rolová

74

Problematické nastavení dítěte v podmínkách náhradní péče… Nevypořádaná převzatá vina, chyby v sebenáhledu, problematické sebepřijetí, integrování osobnosti

rodičů do své Náhradní rodič není lepším rodičem než biologický Osobnost biologická, psychologická, sociální „Děti musí zůstat dětmi a rodiče rodiči“ Děti se nevědomě snaží vyrovnat se svým rodičům v jejich utrpení. Z lásky k nim začnou jednat jako

rodiče svých rodičů a naplní jejich nejhorší obavy tím, že samy sobě škodí… Problematika osvojených dětí v náhradní rodinné péči Adoptivní rodiče mají často potíže s nevlastními dětmi, protože se snaží nahradit biologické rodiče,

místo toho, aby je jen doplňovali … (biolog.rodič – dítě – náhradní rodič ...) (první manžel – dítě – druhý manžel – nové společné dítě…) / nahrazuje někdo někoho?/ Česká rodina v krizi? 1951 : 200 000 dětí za rok 2000 : 90 000 dětí (110 000 úmrtí) … 1,1 dítěte na jednu dospělou ženu (0,8 dítěte u žen s VŠ) Stav v ČR 1,9 mil. obyvatel nad 60 let 6,7 mil. dětí 0,2 mil. osmdesátiletých

Rok 2020 – výhled: 2,9 mil. nad 60 let 5,7 mil. 0,4 mil. osmdesátiletých ?????? 30 tisíc rozvodů ročně 50 tisíc sňatků (poslední sčítání osob v ČR naznačuje lehký pokles počtu rozvodů, ale i sňatků)

_______________________________ Ročně zůstává 35 tisíc dětí bez jednoho rodiče… Psychologické aspekty rodinných dysfunkcí Opakující se chyby v rodových sekvencích Štěpení partnerské a rodičovské funkce v posledním století Posun hodnot směrem k naplňování individuálního štěstí (… profitu, prosperity, neproblémového života,

klidu … ???) Kdy se může stát rodina šťastnou? Stálost prostředí Emočně naplňované prostředí Smysluplné prostředí

______________________ Starost, stesk, strach o tebe = manželská láska …

75

„Krize rodiny“ Cyklické opakování chybných vzorců Povědomí rizika rozvodu Děti v neúplných rodinách Rozmanitost statusu rodin Je špatná rodina lepší než ústavní výchova ??? Co je ale špatná rodina …? Špatná materiálně? Špatná emocionálně? Co lze měřit a objektivizovat … Oslabování statusu manželství Nepřekonání navyklých scénářů z primárních rodin… I malé distorze vytváří dojem velkého (nechtěného) problému … „prokázané“ obavy z potíží v soužití, neochota problémy zdolávat … Genderové nejasnosti v manželských rolích … Zakázané typy do manželství: Alkoholici Toxikomani Hysterické osobnosti „psychopatické“ osobnosti (i přes jejich počáteční líbeznost …) RODIČE A DĚTI „Rodiče dávají a děti přijímají“ (vždy a vše) Děti nemohou odmítnout nic z toho, co jim rodiče dávají a rodiče se dávají svým dětem plně. Děti najdou klid, přijmou-li své rodiče takové, jací jsou. Děti nemohou udělat naprosto nic, aby nerovnost mezi dáváním a přijímáním vyrovnaly. Odmítání otce … „Je nanejvýš pravděpodobné, že svou nenávist k otci převzaly děti od matky. Jejich nenávist bývá na děti

až příliš intenzivní“. „Otcovy dobré nebo špatné vlastnosti nic nemění na skutečnosti, že je otcem.“ „Dítě může přijmout svého otce jako otce, aniž musí přijímat odpovědnost za jeho činy“

B.Hellinger

Děti a rodiče … Děti, které nepřijaly své rodiče, to musejí nějak kompenzovat … „Ten, kdo miluje život, miluje dárce života“ Je-li matka smutná, obvykle jsou smutné i její děti Děti milují bezmezně, ale jejich zkušenosti jsou omezené, takže jsou v pokušení brát na sebe utrpení

rodičů … Děti chtějí být jako jejich rodiče, ale zároveň mají strach z jejich osudu. Proto navenek mohou rodiče

odmítat a snažit se být jiné, zatímco je tajně napodobují Výchova „Jeden rodič nemůže nikdy zvítězit nad druhým“!!! Mějte své děti tak rádi, že jim dopřejete reálnou disciplínu. Jestli v dnešních rodinách něco chybí, je to

systém nebo strategie důsledné, s láskou naplňované discipliny ve výchově dětí. Ukáznit dítě tak, aby přijalo odpovědnost za své činy a naučilo se podle toho jednat.

76

Výchovné styly … Shovívavá výchova Autoritativní rodiče (autoritářská výchova !!!) _______________ Rodičovská nedůslednost je nejlepší cesta k tomu, aby se dítě zkazilo. Všichni jsme produkty výchovy… Pokud nemají rodiče druhé dítě do tří let od prvorozeného, vytvoří se již nejméně 60% stylu života

prvorozeného. Ve výchově: Prvorozených předcházet růstu perfekcionismu. U prostředních zabraňovat pocitům sevřenosti. U benjamínků ujišťovat, že se s nimi počítá. U druhorozených zabraňovat vzniku soupeření. Benjamínka nelze osvobodit od rodinných pravidel a discipliny! … Dítě, které ztratilo svou moc a své malé království, když se narodil jeho druhorozený sourozenec,

chápe lépe než ostatní lidé význam a hodnotu moci a autority. A. Adler

V očích dítěte vyrosteme, když se mu dokážeme omluvit za své chyby. „Udělal jsem chybu, odpustíš mi

to?“ Psychologické posuzování dětí v ústavní výchově Nutnost analytické a co nejkomplexnější osobní a rodinné anamnézy. Aktualizovaná psychologická i pedagogická šetření, srovnání nálezů, sledování a vyhodnocování změn,

vlivů, rizik apod. Úloha psychologa v týmu odborníků DD. Úskalí šetření osobnosti dětí do 12 let. Struktura vyšetření k posouzení Anamnéza – ideálně mít možnost vidět vývojové dynamismy dítěte v kontextu s vývojem situace v

rodině, vývoj v prvních osmi letech života znalost rodinného systému … Intelektová kapacita a kognitivní efektivnost a možnosti využitelnosti. Motivace a zacílení dítěte. Posouzení osobnostních vlastností pro jeho integritu – do 15 let problematické. Deficity dětí před nástupem školní docházky Necvičená a nerozvinutá jemná motorika. Slabé řečové dispozice (kvantita i kvalita). Nízké soustředění (chybí program začít dělat a dodělat a zhodnotit – získat požitek z vykonaného …). Inteligenční výkonnost (bývá přiměřená, ale její používání slabé). Sociabilita. Školní zralost – školní nepřipravenost. Na závěr (?) Jsem vždy šťasten, že se mnou někdo vydrží takovou dobu jako vy dnes. Za to Vám vřele děkuji. [email protected]

Date post:	21-Apr-2015
Category:	Documents
Upload:	jan-hanysek
View:	686 times
Download:	2 times

Bulletin 70

Documents