akad

emick

ý

INKA

DEL

EVO

VÁ,A

KVAR

ELN

AN

ÁMĚT

ZNĚL

KYAV

ČR,2

008

Mimořádné vydáník volbě novéhopředsedy AV ČR.Na titulní straněakvarelInky Delevovés motivem znělkyAkademie vědČeské republiky.

ab VOLBA PŘEDSEDY AV ČRbulletin

akad

emick

ý bulletinVŠ

ECHN

AFO

TA:S

TANI

SLAV

AKY

SELO

VÁ,A

RCHI

VSS

ČAV

ČR

KANDIDÁTI NAVRŽENÍ NA FUNKCI PŘEDSEDY AV ČRProf. Ing. Jiří DRAHOŠ, DrSc., dr. h. c. Prof. MUDr. Eva SYKOVÁ, DrSc.

• Kandidáta na funkci předsedy Akademie věd zvolí XXXIII. za-sedání Akademického sněmu, které se bude konat dne16. prosince 2008. Bude volen ze dvou návrhů, které Sněmupředložila shromáždění výzkumných pracovníků pracovišťAkademie věd ČR.

• Návrh, schválený Sněmem, pak projedná vláda České republi-ky a předloží jej k rozhodnutí prezidentu České republiky. Po-kud prezident republiky návrh schválí, měl by se nově jmeno-vaný předseda ujmout funkce současně s novými členyAkademické rady a Vědecké rady Akademie věd ČR, kteří ma-jí být zvoleni na dalším, XXXIV. zasedání Akademického sněmudne 24. března 2009.

Seznam navržených kandidátů do funkcí členů Akademickérady a Vědecké rady Akademie věd ČR uveřejníme v příloze

Akademického bulletinu č. 2/2009. �

Redakční rada Akademického bulletinu

Jak jsme slíbili v úvodu zářijového čísla Akademického bulletinu,předkládáme vám dnes mimořádné vydání našeho časopisu

věnované výlučně přípravě jmenování předsedy Akademie vědČR, který by se měl ujmout této funkce dne 25. března 2009 a vy-konávat ji po další čtyři roky do března 2013.

Ještě než se seznámíte s charakteristikami navržených kandi-dátů a s jejich programovými prohlášeními, je třeba připomenouttyto základní skutečnosti:

• Předseda Akademie věd ČR je čelným představitelem Akademiea správcem její rozpočtové kapitoly. Postavení předsedy, jehopravomoci a úkoly blíže vymezují § 10 zákona č. 283/1992 Sb.,o Akademii věd České republiky, v platném znění, a články 6–9Stanov Akademie věd ČR schválených usnesením vlády ČR zedne 24. května 2006 č. 614 a platných od 1. ledna 2007.

• Podle novelizovaného zákona o Akademii věd ČR, který se ten-tokrát uplatní poprvé, jmenuje předsedu Akademie věd ČR pre-zident České republiky z členů Akademického sněmu AV ČRna návrh tohoto Sněmu, který projednává a prezidentu Českérepubliky předkládá vláda České republiky.

v o l b a p ř e d s e d y

PŘÍPRAVA JMENOVÁNÍ PŘEDSEDY AKADEMIE VĚD ČRNA FUNKČNÍ OBDOBÍ 2009–2013

1 ab

bulletinak

adem

ický

Pane profesore, Vy sám Akademii neustáles láskou a pozorností sledujete. Vždyť jakožtojejí čestný předseda to máte i v „popisu práce“.Zajímalo by mne, jak vnímáte postavení naší vě-decké instituce od převratných devadesátýchlet, přes její osamostatnění, reorganizaci a vý-voj až po dnešní dobu, kdy došlo ke změně naveřejné výzkumné instituce?

Jako správní demokraté trávíme více doby nadává-ním na okolnosti, na vládu, na politickou reprezen-

2ab

S PROF. RUDOLFEM ZAHRADNÍKEMK VOLBĚ PŘEDSEDY

v o l b a p ř e d s e d y

taci než konstatováním, že se máme vlastně velmidobře. Jednak jsme takřka skandálně svobodnía jednak kdo chce, je pracovitý, ten má hezké pra-covní možnosti v rámci celého světa. Obchodypřetékají zbožím… To je krásné, až na to, že velkádávka blahobytu podporuje degeneraci. Nedá ses tím nic dělat. To neznamená, že bychom měli žítv hladu nebo bídě, ale jsme prostě zhýčkaní okol-nostmi. Pozice Akademie věd je formálně hezká,ale ve skutečnosti naše politická reprezentace

V životě Akademie věd České republiky se blíží další přelomové období– volby nového vedení. Do čela Akademie, která sestává z 54 v ní sdružených

veřejných výzkumných pracovišť, se postaví nová osobnost, aby ji vedla nejenku prospěchu vědy, ale dodávala jí také společenskou váhu a prestiž.

Už samo jmenování předsedy Akademie věd ČR prezidentem republiky prozrazuje,že se jedná o funkci zásadního významu v mimořádné instituci,

jež se zaměřuje na poznání v širokém spektru přírodních, technických,humanitních a sociálních věd. Jakkoli se dnešní výzkum vede na mezinárodní úrovni,

musí současně respektovat aktuální potřeby české společnosti a domácí kultury.Akademie věd se podílí na rozvoji vzdělanostní společnosti – výchovou mladých badatelů

v rámci doktorských studijních programů i pedagogickou aktivitou svých pracovníkůna vysokých školách. Mezinárodní projekty i výměny pracovníků s partnerskými

institucemi upevňují zapojení české vědy do mezinárodního kontextu.

stále netuší, co tato země v oblasti univerzit a ne-univerzitního výzkumu potřebuje. Je to trochusmutné.

Vědečtí pracovníci v uplynulých týdnech vy-bírali ze svých řad člověka, který bude v násle-dujících čtyřech letech jejich předsedou. Repre-zentace Akademie věd směrem k představitelůmstátu, „laické“ společnosti, získávání toho, coke svému životu potřebuje a následně čím pakspolečnosti přispěje, to je právě jednou z úlohosobnosti v jejím čele. Jaká by taková osob-nost měla být?

Taková instituce, jakou je AV ČR, má mít v čelebytost skutečně renomovanou, na slovo vzatéhoučence moderního typu. Tedy nezapomínajícíhopříliš deštníky. Člověka, který je navíc velice har-monickou osobností. Člověka, který je vlídnýa kdykoli to jde, je spíše na straně laskavosti, alesoučasně vyžadující naprosto energicky a neús-tupně pořádek, fungování a produktivitu. Bylo bynehezké tomu říct cukr a bič, ale je nutné budovatpřátelskou kolegiální atmosféru a současně zůstá-vat neústupný v plnění služebních věcí. Nemyslímjen naivní formální kritéria, ale každá skupina,každý ústav a instituce musí zanechat patrnouzřetelnou stopu. Člověk v čele Akademie musí býtod svého stvoření typ naprosto neúplatný.

V této době, kterou jako by předznamenávalyskandály a aféry, se nemohu nezeptat: „Existujídnes vůbec ještě neúplatní lidé?“

Ale ano, i když ubývají. V badatelské vědeckékomunitě je to ale celkem slušné, ačkoli neříkám,že úplně v pořádku. Předsedou musí být člověk,který opovrhuje ovlivňováním vlastní kariéry jaký-mikoli nerytířskými prostředky. Má mít renomé do-ma i ve světě, čemuž nesmí napomáhat byť po-myšlením na nějakou přímluvu ve svůj prospěch.Měl by mluvit plynně alespoň třemi jazyky. Takémusí být naprosto pracovitý, aniž by to na něm by-lo vidět – nesmí působit udýchaným dojmem.

Dnes se hodně hovoří o tom, že organizaceby měli řídit zkušení manažeři, aniž by záleželona odborném zaměření firmy.

O tom mluví lidé, kteří jsou nekvalifikovaní a ne-vědí, o čem mluví. Když se někdo ocitne v čele insti-tuce, jako je univerzitní nebo akademický ústav čifakulta, univerzita, celá akademie, je samozřejmé,že musí být prvotřídním, spontánně fungujícím or-ganizátorem. Nevolám po tom, aby byl super poly-histor, ale udivují mě ti kolegové v Akademii, kteří

3 ab

se vyznají ve své odbornosti i v hospodářství ústa-vu. To, co neumí, na to si musí opatřit prvotřídníhočlověka, se stejnými charakterovými vlastnostmi.Neúplatného.

Dnes se všechno přeměřuje penězi. Jak je tos vědou? Má se věda posuzovat „má dáti-dal“,nebo jí zůstává ještě vyšší mravní aspekt, kterýse penězi vyčíslit nedá?

V povaze vědy je právě touha po poznání. Takomercializace – nic proti ní – ale když chcete do-sáhnout výsledku primárně přes komercializaci,tak vyrábíte třetiřadé zboží. Je špatné, když lidéhluboce neznalí vykřikují v tisku, aby se školyvedly jako průmyslové firmy. A další šmudlové bu-dou potom chtít, aby se univerzity vedly jako firmya patrně tam chtějí zatahovat lidi zvenku. Je-li ně-kdo mimořádně zdatný, mají ho udělat profeso-rem té nebo oné školy nebo doktorem honoriscausa, ale zatahování cizích lidí mi připomíná do-bu po roce 1948 – od soustruhu rovnou k řízenífakulty. Lidé, kteří to prosazují – a nemysleme si,že jsme jediná země, která má produkci šmudlů,bývá to i ve světě – jenže tam je posléze utlučoučepicemi, kdežto tady by šmudlové mohli získatnavrch. Také proto musí být v čele Akademie osob-nost velice silná, zdatná, která se štítí kariérismua takových věcí. Musí být čistá.

Z veřejných výzkumných pracovišť vzešlydva návrhy na představitele Akademie vědČeské republiky. Je potěšitelné, že na kandi-dátní listině se vedle sebe postavili zástupciobou polovin lidstva – žena i muž – z nichžAkademický sněm zvolí jedinou osobnost,kterou jako potenciálního předsedu navrhneke jmenování prezidentu republiky. Životopis-né profily a programová prohlášení obou kan-didátů vám nabízíme na dalších stranách Aka-demického bulletinu.

Připomeňme ještě, že s návratem k demokra-cii stanul ve vedení tehdejší Československéakademie věd Otto Wichterle (1990–1992), porozdělení Československa a vzniku Akademievěd České republiky jí ve dvou volebních obdo-bích předsedal Rudolf Zahradník (1993–2001),první ženou v čele vědecké organizace (a to v ze-mích široko daleko) se stala Helena Illnerová(2001–2005), kterou vystřídal dosavadní před-seda Václav Pačes, jemuž končí funkční obdobína jaře 2009. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

bulletin

Hlavním předmětem jeho odborného zájmu jsouvícefázové chemické reaktory. Publikoval 65 pů-

vodních prací v impaktovaných mezinárodních časo-pisech, je spoluautorem 10 zahraničních a devítičeskoslovenských patentů, přednesl řadu zvanýchpřednášek na mezinárodních konferencích. Podle SCIje na jeho práce přes 600 citačních ohlasů. V roce1977 získal cenu ČSAV.

Je předsedou sekce Chemické inženýrství a bio-technologie Inženýrské akademie ČR, předsedouČeské společnosti chemického inženýrství, místo-předsedou správní rady VŠCHT Praha a členempředstavenstva Svazu chemického průmyslu ČR. Je

4ab

Prof. Ing. JIŘÍ DRAHOŠ,DrSc., dr. h. c.

v o l b a p ř e d s e d y

předsedou komise pro udílení hodnosti DSc. v obo-ru chemické inženýrství, dále členem vědeckýchrad VŠCHT Praha, Fakulty chemického inženýrstvíVŠCHT Praha a Fakulty strojního inženýrství VUTBrno.

Byl opakovaně zvolen do prestižní funkce prezi-denta Evropské federace chemického inženýrství(2006–2009), působí rovněž jako člen exekutivyWorld Chemical Engineering Council. V r. 2005 bylzvolen čestným členem Institution of ChemicalEngineers UK. Od r. 2002 předsedá pravidelnémuMezinárodnímu kongresu chemického a procesní-ho inženýrství CHISA. �

akad

emick

ýNarozen v roce 1949 v Českém Těšíně.

Vystudoval fyzikální chemiina Vysoké škole chemicko-

-technologické v Praze, ve stejnémoboru získal na tehdejším Ústavu

teoretických základů chemickétechniky ČSAV (nyní Ústav

chemických procesůAV ČR, v. v. i.) hodnost CSc.

Od roku 1973 pracujev Ústavu chemických procesů

AV ČR, v období 1992–1995a 2004–2005 byl zástupcem ředitele,

v letech 1996–2003 zastával funkciředitele ústavu.

Na VŠCHT Praha se habilitovalv oboru chemické inženýrství (1994),

obhájil zde doktorát věd (1999)a v roce 2003 byl jmenován

profesorem chemického inženýrství.V roce 2006 obdržel čestný doktorát

Slovenské technické univerzityv Bratislavě. Od roku 2005

je místopředsedouAkademie věd České republiky.

V letech 1985–1986 pracovalv rámci stipendia nadace

Alexandra von Humboldtana Univerzitě Hannover ve Spolkové republice Německo; působí rovněž

jako hostující profesor na Univerzitě Sao Paulo, Brazílie.

Akademie věd a vědecká excelenceS trochou nadsázky bych si dovolil říci, že pro

drtivou většinu naší společnosti není vůbec podstat-né, zda a nakolik je Akademie věd ČR historickoupokračovatelkou Královské české společnosti naukči naopak údajným pozůstatkem stalinských dob.Role AV ČR musí být hodnocena z pohledu součas-né situace ve vědě a výzkumu a se zodpověd-ným výhledem do budoucnosti celé ČR. Je nepo-chybné, že špičkový neuniverzitní výzkum máv systému našeho výzkumu a vývoje neopominutel-né místo, ostatně stejně tak je tomu v řadě dalšíchvyspělých států. Musíme si ale uvědomit jeden pod-statný rozdíl oproti univerzitám: zatímco existencevědecky podprůměrné vysoké školy či fakulty můžebýt odůvodnitelná jejím vzdělávacím statutem, exis-tenci vědecky slabšího ústavu v AV lze velmi snadnonapadnout a z mého pohledu jen těžko obhájit. Chcitím říci, že právě ústavy AV musejí usilovat o vědec-kou excelenci, a to bez ohledu na kvalitu výzkumuv ostatních institucích. Mám ale pocit, že slovo exce-lence je v současné době skloňováno tak často, žedochází k jeho postupné devalvaci – je proto třebadávat mu náležitý obsah alespoň na půdě AV ČR.Vím, že na řadě ústavů máme skvělé jedince a vý-borné týmy přinejmenším na evropské úrovni. Trou-fám si ale také tvrdit, že na našich ústavech pracujíi lidé, kteří již ztratili motivaci pro špičkovou vědu (ne-bo ji vůbec nikdy neměli) a nejsou ani oněmi potřeb-nými „nosiči vody“ pro své vynikající kolegy (mohu-lipoužít cyklistický žargon). Rozhodně nejsem příte-lem mechanické mezioborové scientometrie (jakkolipovažuji promyšlenou kvantifikaci výsledků vědy zavelmi důležitou) i proto, že specifickým rysem AV jeznačná šíře jejího vědeckého záběru, ale vědeckévýstupy některých pracovišť jsou poměrně nepře-svědčivé a nedají se vysvětlit ani „jinými oborovýmipublikačními zvyklostmi“. AV ČR je soustavou vě-deckých ústavů a za jejich vědeckou produkci majíplnou zodpovědnost příslušné orgány, tedy řediteléa rady pracovišť. Nově zvolená Akademická rada(samozřejmě ve spolupráci s Vědeckou radou AV)bude muset zvýšit tlak na vedení ústavů tak, abyspojení pojmů excelence a Akademie věd bylo něčímzcela přirozeným. Výsledkem by měla být daleko se-lektivnější podpora pracovišť všech tří oblastí věd.

Legislativní prostředíJsem rád, že se podařilo úspěšně dokončit pře-

chod pracovišť AV na veřejné výzkumné instituce.

5 ab

Praktický život veřejných výzkumných institucípřinesl nicméně některé problémy, které tvůrcizákona mohli jen těžko předvídat. Za nejzáva-žnější považuji otázky objevující se při zakládánípodnikatelských subjektů ústavy AV. První zkuše-nosti ukazují, že jde o velmi složitou problemati-ku, která naráží na řadu legislativních omezenía dalších potíží. Tyto problémy lze částečně pře-konat v úzké součinnosti ústavů a Akademickérady. Bude ale nezbytné vyvíjet tlak na Radu provýzkum a vývoj (RVV), aby tato – má-li skutečnýzájem na účinném převodu výsledků výzkumu dopraxe – nechala urychleně provést odbornou ana-lýzu současného stavu a na jejím základě navrhlakomplexní úpravu příslušných právních předpi-sů tak, aby v ČR vzniklo skutečně proinovativníprostředí.

Reformu současného systému výzkumu, vývo-je a inovací považuji za velmi potřebnou, způsobjejího vzniku ve mně však vzbuzuje značné roz-paky. Peníze, jako hlavní motivace i nástroj refor-my, nemohou výrazně zlepšit situaci ve výzkumua vývoji, nejsou-li součástí promyšlené koncepce.Chápu politické zadání cílů reformy, nemohu alesouhlasit s tím, že místo koncepce jsou základemreformy jen obecné výchozí teze, které nebyly po-drobeny analýze ani oponentuře odborné veřej-nosti, a že realizace reformy je založena na čistěadministrativních postupech. Je paradoxní (nebosnad symptomatické?), že klíčový dokument upra-vující prostředí výzkumu a vývoje v ČR vznikl zcelanevědeckým způsobem.

Podobné výhrady mám k následně připravovanénovele zákona č. 130/2002 Sb. K její konečné úpra-vě bylo sice svoláno jednání zástupců některýchresortů a podnikatelských kruhů, jeho rychlost a ome-zené složení jednacích stran však nemohlo nahraditdůkladnou diskusi, jaká by k tak zásadním změnámbyla potřebná.

Uvedená situace velmi úzce souvisí se součas-ným složením a postavením RVV. Zde považuji zadůležité, aby došlo jednak k posílení postavení RVVjakožto nadresortního orgánu a dále aby se v no-vele zákona č. 130 udržela nově navrhovaná dikceo složení RVV, totiž, že RVV má být jmenovánaz předních odborníků v základním a aplikovanémvýzkumu a inovacích. Současné složení RVV za-ložené na zastupitelském principu je nevyhovujícía jednoznačně omezuje její kompetentnost, akce-schopnost a důvěryhodnost.

Programové prohlášení

bulletinak

adem

ický Role neuniverzitního výzkumu

Nemohu souhlasit s účelově hlásanými názory(objevují se ostatně periodicky už od začátku 90. let),že jediným řešením pro zvýšení kvality našeho vý-zkumu je jeho masivní přesun na univerzity. Po obdo-bí mnohdy politického oddělení výzkumu od vzdělá-vacího procesu byla zcela pochopitelná a správnásnaha posílit výzkum na univerzitách jak personálně,tak finančně. Toto posilování by se ale v žádném pří-padě nemělo dít na úkor kvalitního neuniverzitního vý-zkumu, který je ostatně často přímo zapojen do vzdě-lávacího procesu. Univerzity mají jistě zásadní vliv(nikoli však monopol) na vzdělání a musí hrát důleži-tou roli i ve výzkumu a vývoji (VaV). Bylo by ale protipřirozenému vývoji, kdyby se univerzity měly stát do-minantním či dokonce jediným aktérem na poli VaVv ČR – vždyť role neuniverzitního výzkumu historickyvzrůstá nejen u nás, ale i v řadě dalších vyspělýchzemí. Jedno univerzální řešení (věda a výzkumpouze na univerzitách) nepostihne vše – síla je vždyv rozmanitosti a flexibilita je koncepčně lepší než ne-promyšlená koncentrace. Obávám se ale, že v sou-časných debatách o vztahu univerzitního a neuniver-zitního (ale i základního a aplikovaného) výzkumunejde ani tak o kvalitu a výkonnost českého VaV, alepředevším a jen o peníze, a to často o peníze za kaž-dou cenu. Samozřejmě ke škodě nás všech.

V globálním pohledu jsou vzdělávání a věda úzceprovázané, ale nikoli nutně personálně nebo dokon-ce institucionálně. Je zřejmé, že pro zajištění kvalitní-ho univerzitního vzdělávání je vazba na výzkum zce-la nezbytná. Na druhé straně, pro vynikajícího vědceje přínosná, ale nikoli nezbytná, účast na výuce, a te-dy možnost ovlivňovat vzdělávací proces a výchovudalších generací vědců. Interakci mezi vědeckoua vzdělávací prací nelze vynucovat nebo předepiso-vat – musí jít vždy o iniciativy zdola. Tyto iniciativy byvšak měly být oboustranně podporovány (ze stranyvysokých škol i AV) a měli bychom pro ně společněvytvářet vhodné podmínky. Zatím jde většinouo jednosměrný proces, tedy o účast pracovníků AVna pedagogickém procesu ve všech třech stupníchstudia – bylo by proto záhodno pokusit se konečnědohodnout a legislativně zakotvit i jakousi formu „sab-batical leave“ pro vědce z univerzit na pracovištíchAV. Byla by nesporně přínosná pro obě strany.

Spolupráce s vysokými školamiVeřejné vysoké školy jsou logickým spojencem

(ale i přirozenou konkurencí) Akademie věd v oblas-ti vědy a výzkumu. Během let bylo ustaveno více než50 společných pracovišť AV a VŠ a mnohá z nichfungují přímo ukázkově; některá však byla založenaspíše v důsledku jakési politické objednávky a ne-chtěně dokumentují, že pro aktivní spolupráci obouinstitucí není společné pracoviště zcela nezbytné. Ur-čitě bychom měli i nadále podporovat ad hoc formo-vání společných týmů, a to v závislosti na skutečné

6ab

v o l b a p ř e d s e d ypotřebě (synergie, sdružení sil pro mezinárodní pro-jekty apod.), vycházející z iniciativy zdola, bez zby-tečné byrokracie a s využitím veřejnoprávního cha-rakteru obou institucí. Společné pracoviště musí býtnástroj, nikoli cíl. Pokud jde o zmíněnou konkurencive VaV: považuji konkurenční prostředí za jedno-značné plus, jakkoli jsem si vědom toho, že na úze-mí velikosti ČR je třeba s pojmem konkurence v zá-kladním výzkumu zacházet poněkud opatrně. Nadruhé straně, při prozíravě formulovaných progra-mech VaV, dobře nastavených pravidlech hodnoceníjejich výsledků a z nich vyplývajícího objektivníhoinstitucionálního financování nemám nejmenší obavyz nějakých nežádoucích duplicit výzkumných činnos-tí – přežít by měli pouze ti nejlepší.

Demografická situace v ČR a nerovné postaveníAV a VŠ v doktorském studiu nedává příliš mnohooptimismu, pokud jde o vývoj množství budoucíchdoktorandů na pracovištích AV. Jsem rád, že exis-tují výjimky, ale obávám se, že nepříliš dobrá situa-ce v řadě přírodovědných a zejména technickýchoborů se může i nadále zhoršovat. Vždy jsem po-važoval zrušení možnosti udělovat vědecké hod-nosti a tituly Akademií věd za zásadní chybu – kon-kurence na tomto poli by byla nesporně prospěšnápro zvýšení kvality celé české vědy. Vzhledem kezmíněné situaci se bude muset AV urychleně za-myslet nad větší systémovou podporou mladýchzahraničních vědců, zejména postdoktorandů. Zdevidím nesporný potenciál pro další zvyšování kva-lity výzkumu na pracovištích.

Spolupráce AV a VŠ by se však neměla omezovatjen na společná pracoviště, projekty a doktorské stu-dium. Měli bychom daleko intenzivněji spolupracovatna koncepčních věcech týkajících se politik pro ob-lasti vzdělávání i výzkumu, vývoje a inovací. Měli by-chom se přenést přes nejrůznější předsudky jedno-ho o druhém i přes občasné partikulární zájmy,scházet se co nejčastěji u jednacího stolu a snažit sespolečně přispět k řešení klíčových problémů našívědy. Způsob přípravy reformy VaVaI i vzrušené po-lemiky kolem metodiky hodnocení ukazují, že senám to zatím moc nevede. Zlepšení této situace bu-de jedním z klíčových úkolů nového vedení AV.

Mezinárodní spolupráceMezinárodní spolupráce se stále více posouvá do

oblasti společných projektů. Navzdory velmi dob-rým bilaterálním kontaktům s evropskými (i mimo-evropskými) partnery jsou však výsledky AV (i celéČR) v získávání podpory z evropských programůstále neuspokojivé. Komparativní analýzy účastiČR v 5. RP a 6. RP řadí ČR na začátek třetí desít-ky mezi členskými státy EU. Přestože v prvním ro-ce 7. RP úspěšnost ČR vzrostla, stále platí, že sepodílíme na přípravě méně projektů než jiné srov-natelné státy a ani momentální vyšší úspěšnost násneposouvá k řešení toho počtu projektů, který by

odpovídal našim ambicím v Evropském výzkum-ném prostoru. Pro AV je pak nesporně varujícímsignálem, když v programu IDEAS, který se stáváměřítkem kvality evropského výzkumu, nezískalimladí vědci z AV ani jeden vědecký projekt (a celáČR pouze jediný!). Opět to souvisí s rehabilitací slo-va excelence. Není ostudou neuspět v tvrdé konku-renci nejlepších evropských mozků (zvláště s při-hlédnutím k faktu, že EK mohla vybrat pouhá 3 %uchazečů o grant ERC a rozdíly na předních mís-tech byly marginální), ale je neodpustitelné nepři-hlásit se do této soutěže z pohodlnosti.

Když už mluvím o pohodlnosti – vím, že mnoha na-šim pracovníkům stačí k vědeckému životu financez národních zdrojů. Přitom, kromě nesporného fi-nančního přínosu, je účast v mezinárodních soutě-žích nedílným atributem vědecké práce a udělení za-hraničního grantu je většinou průkazným doklademo evropské nebo světové úrovni týmu. Naše nízká ak-tivita nemůže být obhajována ani skutečností, že pří-lišná byrokracie EU od účasti v projektech spíše od-razuje – tato bariéra je totiž stejná i pro ty státy, kterénás v řadě relevantních indikátorů předbíhají. Jistě,ve vyspělých evropských zemích mají pro komunika-ci s Bruselem či psaní a koordinaci evropských pro-jektů řadu kvalitních úředníků i osvědčených agentur,ale obdobné instituce se začínají objevovat již i v ČR.Značné rezervy existují ve využívání možností kan-celáře CZELO v Bruselu i tuzemského systému propodporu přípravy projektů 7. RP EU. Funkční systém

7 ab

monitorování evropské vědní politiky sloužící k infor-mování a podpoře pracovníků AV ČR již budujemev Kanceláři AV.

Chci na tomto místě zdůraznit, že naše pasivitasměrem k evropským projektům je nadále nepřijatel-ná. Je nezbytné výrazně zvýšit úsilí o zapojení do pro-jektů Rámcových programů nejen kvůli sílícím tlakůmna vyšší podíl účelového financování či hrozící stag-naci institucionální podpory AV ve střednědobém vý-hledu, ale zejména pro posílení vlastní konkurence-schopnosti pracovišť AV. Je třeba připravit se naotevírání a prorůstání národních grantových systémů,na společné programy v rámci sdružení jednotlivýchčlenských států a další obdobné aktivity, které násv dohledné budoucnosti zcela jistě čekají a které po-vedou zákonitě k zostření podmínek soutěží a dalekovětší konkurenci. Zvýšená iniciativa jednotlivců i pra-covišť bude v tomto směru nezbytná, musí být nicmé-ně doprovázena vhodnou pomocí pracovištím zestrany Akademické rady. V současné době protochystáme celou řadu opatření vedoucích ke zvyšová-ní informovanosti, připravujeme další kroky v oblastilogistické podpory, včetně přímých či nepřímých kon-zultací, a budeme se zamýšlet i nad vhodnou formoustimulování jednotlivých pracovníků.

Hovořím zde naléhavě o potřebě zvýšení našichaktivit v rámci EU, ale svět vědy se neomezuje jen naEvropu. Měli bychom být úspěšnější i v získávánípodpor z programů vypisovaných vědecky vyspělý-mi zámořskými zeměmi, jako jsou USA či Japonsko.

bulletinak

adem

ický

Větší pozornost bychom měli věnovat rovněž spolu-práci se zeměmi s prudce rostoucím vědeckým po-tenciálem – zde mám na mysli Čínu nebo Indii.

Hodnocení a financování výzkumu a vývojeNově navržená metodika hodnocení výsledků vý-

zkumu a vývoje se dá označit jako krok správnýmsměrem, jen pokud jde o snahu o zlepšení způsobukvantifikace výsledků výzkumu a vývoje. Nechci natomto místě rozvíjet polemiku s ad hoc (a tedy mnoh-dy nelogicky) navrženým bodovým hodnocením ně-kterých druhů výsledků ani s nepřijatelně zjedno-dušeným oborovým dělením. Řada mých vážnýchvýhrad vůči oběma zmíněným aspektům metodikyby se dala alespoň částečně odstranit kvalifikova-nou diskusí (ta se bohužel stále nekoná). V žádnémpřípadě však nemohu a nebudu souhlasit se zamýš-leným čistě mechanistickým způsobem rozdělováníinstitucionálních prostředků do jednotlivých kapitolVaV. Bez kombinace se standardními postupy uplat-ňovanými v zahraničí, založenými na posouzenínejen kvantity, ale i kvality výsledků pomocí panelůšpičkových zahraničních odborníků, je navržená me-todika nepřijatelná. Bylo by navíc zcela absurdnípředpokládat, že výstup z této metodiky, tedy nepřílišobjektivně určená výše institucionální podpory proposkytovatele, bude posléze korigován na úrovni po-skytovatelů s využitím objektivnějších metod hodno-cení – metodika hodnocení na obou úrovních musíbýt zcela konzistentní. Nejde mi při tom jen a prvořa-dě o peníze, které mají být takto rozdělovány. Největ-ší nebezpečí vidím v metodicky špatném vlivu na cho-vání aktérů VaV, kteří budou vedeni spíše ke kvantitěnež kvalitě svých výstupů. I zde musí nové vedení AVpokračovat v dosavadní aktivní politice a v úzké spo-lupráci s VŠ prosadit změnu stávajícího stavu.

Aplikovaný výzkum a spolupráces průmyslemNemyslím, že bych mohl být podezírán z podceňo-

vání důležitosti aplikovaného výzkumu – v minulosti

8ab

v o l b a p ř e d s e d yjsem aktivně spolupracoval na několika průmyslo-vých projektech, jsem spoluautorem takřka dvou de-sítek patentů včetně zahraničních, jsem rovněž dlou-holetým členem představenstva Svazu chemickéhoprůmyslu. Se znepokojením nicméně sleduji snahuněkterých členů RVV a jiných obdobných grémií o zá-sadní omezení prostředků na základní výzkum veprospěch výzkumu aplikovaného. Rozhodně se ne-bráním věcné a poučené diskusi na toto téma. Uve-dené názory o nutnosti masivní podpory aplikované-ho výzkumu však nejsou podloženy žádnou seriózníanalýzou – o to častěji pak využívají neověřené argu-menty typu „ve všech vyspělých státech je to tak“.

Kvalitní aplikovaný výzkum i transfer znalostía technologií tento stát rozhodně potřebuje. Naprostonezbytnou podmínkou pro aplikovaný výzkum je nic-méně dostatečně silný a špičkový výzkum základní;nadměrný důraz na transfer technologií v institucíchbez dobrého základního výzkumu vede velmi častojen k živení projektů pro projekty, financovaných po-měrně velkoryse z nejrůznějších národních i zahra-ničních, většinou veřejných, zdrojů. Vyhlašujemepodporu transferu, ale mnohdy nemáme co transfero-vat. Stavíme inkubátory, ale nestaráme se o to, abybylo co inkubovat. Zaklínáme se inovacemi, ale neví-me jak inovovat. Když už hovoříme o inovacích, podí-vejme se raději do zahraničí, např. do často vychvalo-vaných USA: zjistíme, že firmy v USA si na svýchuniverzitách cení především schopností produkovatinovační myšlenky a neočekávají od nich hotové pro-totypy, patenty či licence. Přenášet zodpovědnost zatransfer výsledků výzkumu do praxe na samotné věd-ce je zcela nekorektní a neefektivní.

Výše jsem konstatoval, že zákon o veřejných vý-zkumných institucích umožnil ústavům lépe naklá-dat s duševním vlastnictvím, ale legislativní situacev oblasti transferu znalostí a technologií ještě zdale-ka není uspokojivá a stále existuje řada překážek,které brání efektivní realizaci přenosu znalostí blížek praxi. Za nejdůležitější v této souvislosti považujidalší kultivaci prostředí stimulující spolupráci meziakademickou a podnikatelskou sférou, dokončenízměn zákonných norem regulujících tuto oblast a na-lezení vhodných a funkčních modelů vzájemné inter-akce. Je třeba urychleně zavést systém zhodnoceníduševního vlastnictví vznikajícího ze základního vý-zkumu, v co největší míře přenést povinnosti spojenés komercializací mimo vědeckou komunitu a pomocipracovištím maximalizovat zisk ze zhodnocenéhoduševního vlastnictví pro reinvestice do vědy a mini-malizovat přitom rizika možných ztrát.

ZávěrPokud bych měl některým z témat uvedených výše

dát prioritu, pak zcela jistě excelenci výzkumu na ústa-vech Akademie věd – ta je nesporně klíčem k dalšíúspěšné existenci AV na národní i mezinárodní scéněa významně přesahuje i do dalších témat – a dále pak

koncepční spolupráci s vysokými školami v oblasti vě-decké politiky, která ovlivňuje zcela zásadním způso-bem celou českou vědu. Témata zmíněná v mém pro-hlášení nejsou samozřejmě jediná, kterým bych sev případě zvolení věnoval – s kvalitou výzkumu velmiúzce souvisejí i některá další, např. působení vynika-jících zahraničních kolegů na našich ústavech. Zde sevelmi těším na to, až se v čele nějakého našeho ústa-vu objeví ředitel ze zahraničí. Má-li k tomu ale v do-hledné době dojít, nemohou orgány pracovišť jen pa-sivně vyčkávat s alibistickým tvrzením, že za typeníze to přece nikdo z venku dělat nepůjde, ale mu-sí přesvědčit své zahraniční kolegy o perspektivěa prestiži takového místa. Výše platu je jistě důležitá,ale určitě není vždy na prvním místě.

Neméně důležitými tématy s podtextem vědeckéexcelence jsou otázky podpory návratu špičkovýchmladých vědců ze zahraničních stáží, podpory origi-nálních myšlenek (přestože mohou dočasně přinéstméně započitatelných výsledků než zaběhnutá téma-ta) a podpory skutečné kvality na pracovištích. Jistě,některé důležité nástroje podpory jsme už zavedli(např. Fellowship J. E. Purkyně či Praemium Acade-miae) – nyní je však třeba dbát na to, aby tyto nástro-je nezplaněly a nestaly se pouhým prostředkem pře-rozdělování peněz, popřípadě odměňování zásluh,ale aby opravdu sloužily stanoveným cílům.

Vnímám občasnou diskusi o příslušnosti kandi-dátů na funkci předsedy AV k té či oné oblasti věd,

9 ab

nepovažuji však tuto otázku za zásadní, protožerozhodně nejde o funkci zastupitelskou. Jsempřesvědčen o tom, že kandidát na funkci předse-dy by měl být hodnocen jako osobnost, bez ohle-du na vědeckou specializaci. Pokud jde o mne,vystudoval jsem a vědeckou hodnost obhájilv oboru fyzikální chemie, ale brzy poté jsem zá-sadně změnil odborné zaměření a věnoval sechemickému inženýrství, konkrétně hydrodynami-ce vícefázových toků v chemických reaktorech.Zmiňuji to proto, že mám oborově poměrně blízkok některým pracovištím z oblasti věd o neživé pří-rodě a trochu neskromně se mohu domnívat, žejsem schopen kvalifikovaně posoudit alespoň částjejich problematiky. S oblastí humanitních a spole-čenských věd mě pojí „pouze“ záliby v hudbě (35 letaktivního zpěvu v komorním sboru), literatuřea výtvarném umění.

Funkci předsedy AV jsem připraven vykonávats maximální zodpovědností a plným nasazením.Dobře vím, že v Akademické radě nerozhodujepředseda, ale většinová demokracie, kterou je tře-ba respektovat. Na druhé straně jsem připravensvé názory v Akademické radě nejen obhajovata nést za ně plnou osobní zodpovědnost (tak jak seo to ostatně snažím ve své současné funkci), alepokoušet se rovněž motivovat, inspirovat a koordi-novat diskuse na témata klíčová pro AV. �

bulletin

Hlavní oblastí jejího výzkumu je neurofyziologiemozku a míchy. Publikuje práce v neurově-

dách, v medicíně, v biofyzice a v makromolekulárníchemii. Její práce o iontových změnách v mozkovétkáni, patofyziologických příčinách onemocnění moz-ku a míchy a objasnění základních mechanizmůnesynaptického přenosu si získaly vysoké mezi-národní uznání. Dokladem toho je řada vyžáda-ných přehledných článků a kapitol v zahraničníchknihách (35). V tisku má přehledný článek o difúz-ních parametrech mozkové tkáně v nejprestižněj-ším časopise Physiological Reviews (IF = 29,6).V posledních deseti letech publikovala řadu pracív oblasti kmenových buněk a tkáňových náhrad,které jsou oceňovány pozvanými přednáškami namezinárodních sympoziích a světových kongre-sech. V oblasti výzkumu kmenových buněk je ře-šitelkou pěti projektů 6. RP EU a jednoho projektu7. RP EU.

Od r. 1976 získala 12 cen, např. dvakrát CenuAV ČR, dvakrát Cenu České lékařské společnos-ti J. E. Purkyně, cenu Československé fyziologic-ké společnosti, Cenu České společnosti pro neuro-vědy, Cenu nadace Janssen-Cilag za nejlepší práciv neurologii, Haškovcovu cenu Nadace Janssen--Cilag, Cenu „Lady Pro“ soutěže Českých 100 nej-lepších, Purkyňovu medaili AV ČR. Za nejprestiž-nější ocenění považuje zvolení členkou Academia

10ab

Prof. MUDr. EVA SYKOVÁ, DrSc.

v o l b a p ř e d s e d y

Europea, která volí do svého středu pouze nejvý-znamnější evropské vědce.

Publikovala 155 publikací in extenso v impakto-vaných časopisech, 35 kapitol v knihách, je autor-kou jedné zahraniční monografie a editorkou čtyřknih. Citační ohlas jejích prací je podle SCI bezautocitací více než 2470x. Je spoluautorkou čtyřpatentů. Její H-index je 37.

Je členkou šesti edičních rad mezinárodních ča-sopisů. Zastávala celou řadu funkcí v domácícha mezinárodních organizacích. V současné doběvykonává tyto nejdůležitější funkce: předsedkyněČeské společnosti pro neurovědy ČLS JEP, před-sedkyně poroty soutěže Česká hlava, členka svě-tového výkonného výboru IBRO, členka Vědeckérady IKEM, členka podoborové komise GA ČR,členka Grémia AV ČR pro řízení komisí pro obha-joby DSc., předsedkyně komise pro obhajoby DSc.v oboru biomedicína, členka poradního sboru SÚKL,členka Výkonného výboru Academia Europea probiomedicínské obory, členka výkonného výboruSvětové společnosti pro neurochemii. V letech2007–2008 vybudovala z projektu JPD 2 v areálubiologických ústavů v Krči Inovační biomedicínskécentrum ÚEM AV ČR, jehož hlavní součástí jeprvní podnikatelský inkubátor v oblasti biomedicínyv AV ČR. �

akad

emick

ýNarozena v roce 1944 v Rožmitále pod Třemšínem. Od roku 1970

pracovala ve Fyziologickém ústavu ČSAV, v roce 1983 založilaLaboratoř neurohumorálních regulací v Ústavu

fyziologických regulací ČSAV, od roku 1990 je vedoucíOddělení neurověd v Ústavu experimentální medicíny AV ČR.

V roce 1996 založila a vede Ústav neurověd 2. lékařské fakulty UKa od roku 2000 Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad UK,

jehož součástí jsou tři ústavy AV ČR. Od roku 2001 byla třikrát zvolenaředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR a tuto funkci zastává

dosud. Je rovněž předsedkyní Rady instituce.Vystudovala 1. lékařskou fakultu UK, již během studia pracovala

ve Fyziologickém ústavu AV ČR a publikovala několik pracív oblasti neurověd. Titul CSc. získala v oboru Normální

a patologická fyziologie ve Fyziologickém ústavu AV ČR (1976),titul DrSc. (1990), docenturu na UK 3. LF (1994) a profesuru

na UK 2. LF (2000). V roce 1984 byla hostující profesorkou na Univerzitěv Heidelbergu a v letech 1985–1986 na Univerzitě v Západní Austrálii.

V posledních měsících mne několik významnýchpracovníků AV ČR vyzvalo, abych kandidovala

na předsedkyni Akademie věd. Jsem sice spokojenáve funkci, kterou zastávám, ale domnívám se, že nepouze jednotlivé ústavy AV, ale Akademie věd jakoorganizace a především její vedení potřebuje změny,nové tváře a nové myšlenky. AV by se měla státpředevším orgánem koncepčním, v co nejmenší mí-ře direktivním a orgánem, ve kterém hlavní slovo ma-jí představitelé všech ústavů AV ČR – skutečnýchveřejných výzkumných institucí, jejichž samostat-nost je podporována a nikoli omezována. Pro mo-dernizaci AV navrhuji následující konkrétní kroky,které jsou v souladu s politikou vlády ČR i Evropskékomise. V případě zvolení se především soustředímna následující úkoly:

Podpora kvalitního výzkumuJe nezpochybnitelné, že je nutné podporovat

všechny výzkumné směry, které přinášejí hodnotnévýsledky. Jsem příznivcem scientometrie, která po-kud zohledňuje rozdíly v oborech výzkumu, je jistěnejlepším ukazatelem práce vědců střední genera-ce a nás starších. Proto by měla být hlavním kritéri-em např. při udělování vědeckých hodností a při při-dělování grantových prostředků pro základnívýzkum. Na druhé straně celou řadu významnýchaktivit jednotlivce i institucí takto změřit nelze, např.

11 ab

ve společenských vědách. Akademie věd bude mu-set vzít v úvahu při hodnocení také aplikovaný vý-zkum, inovace, spolupráci na pregraduální a postgra-duální výuce a spolupráci s průmyslem a soukromousférou.

Od toho, který výzkum může přinést hodnotnévýsledky a má být podporován, máme grantovéagentury, které nejlépe posoudí jednotlivé projektytím, že jednotlivci nebo skupině přidělí finanční pro-středky. To je ale jen systém financování jaksi „na-víc“. Český systém financování vědy, včetně ústavůAV ČR, stále neodpovídá celosvětové praxi, kdygranty zahrnují např. i platy. V českém prostředí mákaždý vědec plný vědecký úvazek (zajištěn plat i vy-bavené výzkumné prostory) ve „svém“ ústavu a gran-tové peníze jsou skutečně navíc, aby řešily nedosta-tek peněz na materiál, přístroje a platy. To teoretickya často i prakticky vede k tomu, že mnoho let přežívajív ústavech neproduktivní jedinci, kteří sice nejsou ne-schopní, ale nejsou dostatečně motivováni k dosaže-ní kvalitních výsledků. Tuto situaci bychom postupněměli řešit, cestu vidím např. v přidělení mnohem vět-ších a dlouhodobějších grantových prostředků všemskupinám, které prokazují soustavně kvalitní výstupy,tak aby nevzrůstala zátěž vědců s administrací něko-lika relativně malých grantových projektů, aby plnéúvazky byly pouze pro klíčové a řídící pracovníky v ús-tavech, aby přinejmenším část nebo celé platy mla-dých vědců byly hrazeny z těchto grantů.

Považuji za velmi nutné si uvědomit, že v mládípřicházejí ty nejlepší myšlenky, máme nejvíce ener-gie a většinou se soustředíme jen na výzkum. Tamby proto měla směřovat podpora grantových agen-tur ve formě grantů, ve formě postupně se zvyšují-cích financí podle výsledků. K mladým proto takémusíme směřovat podporu, protože tam je budouc-nost české i evropské vědy. Více bych proto podpo-rovala vytváření samostatných skupin mladých vě-deckých pracovníků do 35 let (u žen-matek do 40 let)v ústavech AV, a to nejen finančním příspěvkemústavům pro tyto vědce, ale v plánech Akademievěd bych prosadila i další pomoc mladým vědcůma vědkyním. Mladé vědkyně potřebují citlivý přístupk mateřské dovolené a k pracovní době. Dojednámza AV ČR s investory výstavbu a výhodné půjčkyna byty a domky v blízkosti ústavů, výstavbu aka-demických komplexů, kde by byly i školky a službyza velmi výhodné ceny a dlouhodobé půjčky. Trou-fám si nalézt investory a uskutečnit tuto výstavbus ne příliš velkými náklady pro AV. Bytová výstavba

Programové prohlášení

bulletinak

adem

ický by byla v takovém rozsahu, že by byla dostatečná

pro všechny zaměstnance AV.Mluvím o kvalitě výzkumu, protože nemám ráda

slovo excelence, je totiž zavádějící ve svém význa-mu. Možná je vhodné oslovení „Vaše excelence“v diplomatických službách, dá se tak možná ozna-čit i nějaká instituce, ale excelentního vědce bychnehledala, jelikož jeho definice je sporná. Rozhod-ně to pro mne není vědec, který pouze publikovalčlánek v Nature, kde je celá řada autorů. Jeho prá-ce byla často provedena především v zahraničía mnohdy ani nezakládá další významný rozvojvlastní výzkumné školy v České republice. Chce-me přece mít vynikající vědce v našich ústavech.Nejdůležitější je vybudovat vlastní výzkumný tým,vlastní unikátní směr výzkumu, který je světověuznáván např. oceněními, pozvanými přednáška-mi na kongresech, členstvím v edičních radách,členstvím v projektech EU. Ústavy AV ČR a mno-ho jejich pracovníků je to nejlepší, co máme.

Přesto je třeba si v současné době transformacenaší vědy, která zdaleka není dokončena, vážit prá-ce všech ústavů a v případě pochybnosti o kvalitěvýzkumu připravit s řediteli těchto pracovišť takovýplán, který povede k výraznému zvýšení kvality. Jábych rozhodně nenavrhovala útlum některých obo-rů na úkor jiných. Zlepšení úrovně výzkumu bychnejprve doporučovala naopak cestou posílení vý-zkumu v dané oblasti, rozvinutím dalších směrův ústavu a přijetím schopných vědeckých pracovní-ků. Nejsou špatné obory výzkumu, ale špatnýa dobrý výzkum. Bylo by také velmi špatné podpo-rovat jen několik vynikajících vědců, v našich ústa-vech musíme mít nejen nadprůměr, ale důležité je,jak kvalitní je průměr.

Při zakládání veřejných výzkumných institucí semi nelíbila tendence chtít tradičně dobře fungujícía dostatečně velké ústavy spojit v ještě větší cel-ky. Není důležité, jak je ústav veliký nebo sídlí-liněkolik různých ústavů v jedné lokalitě. Většinoujsem neslyšela smysluplné argumenty pro totoslučování. Domnívám se, že ústavy mají mít jas-né zaměření a cíle. Budu naopak podporovatvznik několika nových ústavů Akademie věd, kte-ré odpovídají nově vyvinutým směrům výzkumuve světě.

Řízení a koncepce Akademie vědAkademie věd sice má Sněm, Vědeckou radu,

Akademickou radu a předsednictvo jako výkonné or-gány AV ČR, ale jen občas je svolána porada ředite-lů, kde jsou ředitelé více méně informováni, co byloa bude. Mohou vznést dotazy a diskusní příspěvky,ze kterých nejsou přijata žádná nová usnesení. Ka-pacita řídících schopností ředitelů a významných

12ab

v o l b a p ř e d s e d y

vědců v ústavech tak zůstává koncepčně nevyuži-ta. Jistě jsou tyto orgány velmi výkonné a potřebné,zvláště panuje-li zde koncepční shoda, o čemžvšak nejsem přesvědčena. Domnívám se, že je pří-liš omezována pravomoc ústavů jako veřejných vý-zkumných institucí. Pro mne by byli ředitelé nejdů-ležitějším poradním orgánem. Celou řadu novel bymělo nejprve schvalovat nebo přinejmenším pro-jednat shromáždění ředitelů, aby mohly být předlo-ženy Akademické radě nebo Sněmu. Konečně sedomnívám, že určitou reorganizaci potřebuje i Kan-celář AV, která by více než nadřízeným orgánemměla být orgánem poradním.

Současnou politiku vlády považuji v zásadě zasprávnou a jsem přesvědčena, že ji v základě budeprosazovat jakákoli vláda. Rada pro výzkum a vý-voj (RVV) má bezpochyby zájem na zvýšení kvalitynašeho výzkumu, na zlepšení jeho financování, naposílení grantových agentur a na zvýšení inovační-ho potenciálu. Drobné neshody mezi Radou pro vý-zkum a vývoj, vysokými školami, Akademií vědČeské republiky a dalšími subjekty nic nemění natom, že současný systém výzkumu potřebuje refor-mu. AV ČR by v tomto procesu měla hrát pozitivníúlohu, pomoci dopracovat v zásadě správné kon-cepce a zajistit pro ústavy AV ČR co nejlepší pod-mínky pro výzkum. Není sporu, že největší vědeckýpotenciál je v AV ČR, ale tento potenciál je třeba siudržet. Je úkolem předsedy AV zasahovat do vy-tváření koncepce RVV (ve které nemohou zasedatjen nejprestižnější vědci, ale především osoby zod-povědné za jednotlivé rezorty a osoby schopné ne-stranně reprezentovat klíčové směry výzkumu)a do koncepcí navrhovaných novel zákonů (např.č. 130/2002 Sb.). Předseda AV ČR je zodpovědnýza udržení úrovně ústavů Akademie věd jako nej-lepších vědeckých institucí v ČR. Jeho úkolem jespolu s Akademickou radou zajistit co nejlepší pod-mínky pro výzkum v ústavech Akademie věd, a tonejen po stránce finanční. Pracovníci AV ČR by mě-li být klíčovými členy hodnotících komisí. Důleži-tou kapitolou působnosti AV ČR je také postgra-duální studium a vědecké hodnosti.

Spolupráce s vysokými školami a vědeckétitulyAkademie věd a vysoké školy nejsou a nesmí být

konkurenty. Tak jak to je v zemích s vyvinutou eko-nomikou, jsou obě instituce společensky potřebné.V obou je kladen důraz na vědu a výzkum. Akade-mie věd, jejímž podobným zahraničním modelemjsou např. Max-Planck-Gesselschaft nebo CNRS(ovšem s výjimkou výše zmíněného odlišnéhomodelu financování) se více soustřeďuje na zá-kladní výzkum a postgraduální výuku, zatímco VŠ

na pregraduální výuku. Myslím, že většina z nástradičně a příkladně spolupracuje s vysokými ško-lami i s rezortními ústavy. Společné výzkumnéprojekty, granty a centra jsou toho dokladem. Poroce 1989 založili mnozí pracovníci AV nové vý-zkumné laboratoře na vysokých školách, jejichcílem bylo posílit výzkum zničený na VŠ komunis-tickým režimem. Stále však velké množství absol-ventů VŠ absolvuje postgraduální studium v ústa-vech AV ČR. Jsou to školitelé v ústavech AV, kteříudržují vysokou úroveň postgraduálního studia,které není všude na VŠ na stejné úrovni. Známjen málo pracovníků AV, kteří neučí nebo neučilina VŠ. Tuto spolupráci ve výuce je nutné v Aka-demii věd dále rozvíjet.

Jsem přesvědčena o prospěšnosti udělovánívědeckých titulů v AV ČR. Ukázalo se, že i přesněkteré výhrady se osvědčuje titul DSc. Stále ví-ce a více pracovníků AV ČR a pracovníků VŠ mázájem tento titul získat. Dle stanov Grémia pro

13 ab

udělování titulu DSc. zahrnují kritéria pro jehoudělení z vědeckého hlediska nejnáročnější poža-davky, převyšující často nároky na vysokoškolsképrofesory. Je třeba pokračovat a zasadit se o to,aby AV mohla udělovat i titul Ph.D., jestliže se post-graduální studenti školí v ústavech AV nebo majíjako školitele vědeckého pracovníka z AV. Vzniklaby tak zdravá soutěž o úroveň postgraduálníhostudia, která by byla velmi prospěšná pro naši vě-du. Všichni víme, že v AV na tyto studenty klade-me vysoké nároky, které se projeví v celé jejichdalší vědecké kariéře. Domnívám se, že v tako-vém případě dostávají VŠ finanční prostředky natyto studenty neprávem, jelikož tyto přísluší ústa-vům AV. Bylo by možné navrhnout udělování titu-lu „research profesor“ vhodného pro vědce jakv AV, tak na VŠ. Kritéria pro udělení tohoto titulunebo titulu „profesor honoris causa“ by mohla býtpodobná těm, která dnes platí pro udělování tituluDSc., ale významnou složkou pro jeho udělení

bulletinak

adem

ický by byla také výuka postgraduálních studentů.

Tento titul by mohl být udělován i vědeckým pra-covníkům VŠ.

Inovační politika v AV ČRPovažuji přechod ústavů AV ČR na veřejné vý-

zkumné instituce za klíčový faktor modernizacečeské vědy. Dává ústavům větší rozhodovací pra-vomoc, dovoluje jim zakládat podnikatelské subjek-ty, a tím využívat finanční prostředky z dalších zdro-jů. Pokládám takové aktivity, pokud jsou promyšlené,za velmi vhodné, i když v žádném případě ne zanezbytné. Dosavadní praxe ukazuje, že vedeníAV ČR bylo k těmto aktivitám v nejlepším případěvelmi rezervované, spíše však doba předběhla jehotradiční myšlení. Nelze se tomu divit, není to náplnívědeckých pracovníků těmto aktivitám rozumět, aleje povinností vedení Akademie věd zajistit ústavůmveškerou kvalifikovanou pomoc. Ta nespočívá v za-strašování a kladení připomínek, ale v pomoci ústa-vům situaci aktivně vyřešit. Část právního odděleníAV by se měla na tyto problémy specializovat. Jetřeba si říci, že zakládání společných podnikatel-ských subjektů ústavů Akademie se soukromousférou je věcí podporovanou Evropskou unií a našívládou. Ty ústavy, které z takové činnosti mohouprofitovat, zajistí i ekonomický rozvoj naší země.Také proto, mimo jiné, jsme přecházeli na veřejnévýzkumné instituce. Podporovala bych rozvoj ino-vačního potenciálu ústavů tak, aby došlo k bezpro-blémovému a účelnému založení komerčních sub-jektů s ústavy AV. Získali jsme jako ústav s toutoproblematikou velké zkušenosti při zakládání spo-lečnosti BioInova, s. r. o. Nadále je třeba poskyt-nout veškerou pomoc ústavům Akademie při zaklá-dání a. s. nebo s. r. o., aby vědci ani vedení ústavůnemuseli procházet dlouhým procesem proškoleníjak takový subjekt založit. Na druhé straně bylo byvhodné proškolovat průběžně zájemce v potřebnýchznalostech o zakládání komerčních subjektů, jejich le-gislativě a řízení. U vedoucích pracovníků by AV ČRmohla poskytnout příspěvek na získání MBA.

Myslím si, že je zásadní chybou podporovatv AV ČR pouze základní výzkum, i když nikdybych neslevila z toho, že kvalitní základní výzkumje alfou a omegou akademického výzkumu a že ús-tavy jako takové je podle něj třeba hodnotit. Ty ústa-vy, které mají příslušnou kapacitu a výstupy, by sevšak měly soustředit i na aplikovaný a translační vý-zkum. Navrhuji zřizovat na některých ústavech od-dělení aplikovaného výzkumu, podporovat vznikspin-off firem např. formou výstavby inkubátorů, kte-ré vytvářejí inovační prostředí. Toto prostředí zahrnu-je lidi (vědce), proces (inkubátor), partnerství (sou-

14ab

v o l b a p ř e d s e d y

kromý sektor), prosperitu (nová úspěšná firma). Aka-demie musí podporovat současně výzkum aplikova-ný, který poznání transformuje k využití, a dokoncei výzkum translační, vedoucí ke komerčnímu uplat-nění, např. přináší potřebný produkt pro zdravotnic-tví. Je možné na toto téma prostudovat červnové čís-lo Nature 2008 a poučit se, jak k tomu přistupují řídícía vědecké instituce v USA a v jiných zemích.

V případě, že AV přehodnotí v tomto směru svojipolitiku, získá nejen stabilnější pozici jako institu-ce, ale i více peněz na vědu a výzkum. Na tyto ak-tivity by bylo rozhodně možné získat finanční pro-středky navíc od vlády, z Technologické agenturypo jejím vzniku, od soukromých subjektů i z pro-středků EU. Akademie věd potřebuje vlastní oddě-lení, které pracovníkům našich ústavů nebo ústa-vům pomůže s inovacemi po stránce vzdělávací,legislativní, právní a finanční. Toto oddělení nemů-že suplovat AR ani dozorčí rady, protože nemajípříslušné znalosti. AV by mohla v počátku vyčlenitprostředky formou půjčky, a snížit tak závislost ús-tavů na podpoře od soukromých subjektů. Je všaktřeba odstranit stávající překážky, např. odpor ve-doucích akademiků včetně zřizovatele proti komer-cializačním aktivitám vědců, vytváření atmosférynedůvěry v soukromé subjekty (chtějí nás okrásta podvést, raději si to nechme pro sebe, i když to

využít neumíme), řešit problémy s využíváním du-ševního vlastnictví (je přeceňován podíl instituce,ne vše lze patentovat) a upravit zákon o střetu zá-jmů ve vědě. Naše zákony jsou v tomto směru pří-liš přísné a potřebují změnu.

Akademie věd a mezinárodní spolupráceV oblasti mezinárodní spolupráce se domnívám,

že Akademie věd tradičně mezinárodní spoluprácipodporuje. Pokud se týče projektů EU a naší maléúspěšnosti v nich, AV nemůže mimo zohlednění toho-to faktu v hodnocení ústavů příliš významně stimulo-vat vědce k větší účasti v projektech EU. Jsou to totižsami zahraniční partneři, kteří si vybírají naše nejlepšívědce, které pro řešení projektů potřebují. Stimulacíby mohlo být např. automatické dofinancování takové-ho projektu naší stranou, např. z prostředků AV. Coby ale vedení Akademie věd především mělo zajistit,je kvalifikovaná agentura AV zabývající se přípravouprojektů EU koordinovaných českými vědci, tak jako jimá INSERM nebo UCLA. Jen tak je možné vytvářettýmy koordinované našimi vědci.

Podpora mezinárodní spolupráce se nemusí sou-středit pouze na zajištění stáží našich vědců na za-hraničních pracovištích, protože to vůbec není pro-blém. O naše vědce je na zahraničních pracovištíchvelký zájem. Měli bychom se soustředit na všechnymožnosti, aby zahraniční vědci pobývali dlouhodoběu nás. Je třeba zlepšit podmínky pro hostování za-hraničních vědců (platové podmínky, cizinecká poli-cie atp.) a financovat stipendia pro zahraniční stu-denty a postdoktorandy v našich ústavech.

ZávěryVážení, můžete spatřovat nevýhodu mé kandida-

tury v tom, že jsem ve vedení Akademie věd dosudnepracovala. Považuji to za zdravé, za příliv novýchmyšlenek a koncepcí, jednoznačně za přísun čer-stvého vzduchu. Myslím si, že moje celoživotní vě-decká dráha dokazuje, že jsem schopna týmovépráce, dokážu uskutečnit cíle, které považuji zasprávné, jsem oblíbená mezi svými podřízenými,náš ústav řídím velmi demokraticky. Důkazem tohoje, že jsem byla třikrát zvolena ředitelkou Ústavuexperimentální medicíny a nyní zároveň předsedky-ní Rady instituce (RI). Nebojím se vstoupit do no-vých oblastí výzkumu a do nových rolí, ve kterýchse rychle orientuji a dosahuji vytýčených cílů.

V případě, že mi dáte důvěru, udělám vše promodernizaci AV ČR. Budu naslouchat a čekat navšechny vaše připomínky a návrhy, chci vědět, copracovníky a ústavy Akademie věd trápí, a všem ná-vrhům budu věnovat náležitou a konkrétní pozor-nost. Myslím si, že v současné době to je především:

15 ab

– Spravedlivé hodnocení ústavů podle celkového vě-deckého výstupu se zřetelem na obor výzkumu.

– Modernizace vedení a řídící politiky AV ČR.– Důraz na požadavky ředitelů, podpora jejich účasti

na řízení AV.– Podpora mladých vědeckých pracovníků a mla-

dých vedoucích skupin.– Úprava systému financování, zavedení systému

financování velkých projektů pro všechny kvalitnískupiny vědců.

– Výstavba bytů, domů a infrastruktury pro vědceústavů AV.

– Podpora působení zahraničních pracovníkův našich ústavech.

– Aktivní účast vedení AV na zvýšení kvality výzkumuv ústavech.

– Legislativní, finanční a odborná podpora inovacív ústavech I. a II. vědní oblasti.

– Možnosti zakládání nových ústavů nebo společ-ných subjektů.

– Aktivní účast AV na změně zákonů a novel, kterénegativně ovlivňují výzkum a vývoj v ČR. �

bulletinak

adem

ický

16ab

r e s u m é

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356, e-mail: huzvarova@ssc.cas.cz

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: adamkova@ssc.cas.cz; Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: svoboda@ssc.cas.cz;fotografie Stanislava Kyselová (skys) – není-li uvedeno jinak, tel.: 221 403 332, e-mail: kyselova@ssc.cas.cz;tajemnice redakce Bc. Markéta Pavlíková, tel.: 221 403 513, e-mail: pavlikova@ssc.cas.czPřeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková, tel.: 221 403 289, e-mail: vitkova@kav.cas.cz

Redakční rada: předseda – doc. RNDr. Jiří Kolbek, CSc., DSc. (AR); členové – PhDr. Antonín Kostlán, CSc., Ing. Karel Pacner, Jiří Padevět, Mgr. Tomáš Palatý, prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.,JUDr. Miroslav Šmidák

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: serifa@volny.cz

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu abicko@ssc.cas.cz. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola; http://abicko.avcr.cz, http://ab.avcr.cz.Mimořádné vydání AB vychází v říjnu 2008.

This supplementary issue of Academic Bulletin devotes full attentionto the preliminaries of voting for a new president of Academy

of Sciences of the Czech Republic (ASCR). The new president willassume her/his office on March 25, 2009 and will lead Academy forthe following four years.

The president of ASCR is a leading representative and is also anadministrator of the Academy’s category of the budget. The positionof president, the attendant authority and function are established by lawswhich were validated by resolution of the Government of the CzechRepublic on May 24, 2006. Under the updating of this law, the headof ASCR will be for the first time nominated to the post by the presidentof the Czech Republic.

The candidate will be selected by the XXXIII Meeting of AcademicAssembly. The president of Czech Republic will ratify its suggestion andthe nominee will be established as the new head of Academy. She/he willassume the office on the occasion of the XXXIV Meeting of AcademicAssembly on March 25, 2009. The list of proposed nominees for the membersof Academic Board and Scientific Board of ASCR will be publishedin a section of Academic Bulletin.

Let us be reminded that in 1989 the Czech Republic becamea democratic state through the Velvet Revolution. Then Prof. OttoWichterle (1992–1993) was elected president of the CzechoslovakAcademy of Sciences (CAS). After the separation of Czechoslovakiainto two states in 1993 and a transformation of the CAS intothe Academy of Sciences of the Czech Republic, it was headed fortwo electoral terms by Prof. Rudolf Zahradník (1993–2001). The firstwoman at the head of scientific organization was Prof. Helena Illnerová(2001–2005). In 2005, Prof. Václav Pačes became president of ASCR.His electoral term will have been completed in the spring of 2009.

PRELIMINARYTO THE NOMINATIONOF THE PRESIDENT OF ASCR