Nevyzpytatelný flyš

Z hlediska geomorfologického členěnínáleží Bieszczady do Východních Beskyd,tedy do části Východních Karpat nejvícevysunuté na západ, s typickým rovnoběž-ným průběhem horských hřbetů od severo-západu k jihovýchodu. Výška pohoří rostesměrem k východu, nejvyšší vrchol Tarnica(1 346 m n. m.) leží na polském území.Charakter reliéfu úzce souvisí s geologic-kou stavbou. Dlouhé hřbety jsou složenyz odolných pískovců, široká údolí z méněodolných pískovcovo–jílovcových komple-xů. Úzká průlomová údolí protínající hřbe-ty napříč jsou obvykle podmíněna tekto-nicky. Na některých hřbetech vystupujískalky dotvořené mrazovým zvětrávánímna konci poslední doby ledové.

Vlivem typického střídání propustnýchpískovců a nepropustných jílovců (jílovi-tých břidlic) získávají horninové komplexyoznačované jako flyš (z německého flies-sen — téci) specifické vlastnosti, přede-vším náchylnost k sesuvům. Zdejší flyšovéhorniny náleží ke dvěma hlavním geologic-kým jednotkám: dukelské (táhnoucí se po-dél slovenských hranic) a slezské. Důle-žitou součástí slezské jednotky jsou tzv.menilitové vrstvy, pojmenované podle vý-skytu zvláštního druhu opálu menilitu.

V Bieszczadech pramení několik vý-znamných vodních toků, především řeka San

a její přítok Solinka, na níž je vybudovánapřehradní nádrž. Území má tedy i velkývýznam vodohospodářský, přestože zásobypodzemních vod jsou vzhledem ke geolo-gické stavbě malé.

Karpatské bučiny

Lesní společenstva Bieszczad tvoří v sou-časné době především karpatské bučiny(Dentario glandulosae–Fagetum), v jejichžpodrostu objevíme kromě kyčelnice žlázna-té (Dentaria glandulosa) také pablen kraň-ský (Scopolia carniolica), razilku smrdutou(Aposeris foetida) či karpatský subendemit(druh přítomný pouze v Karpatech a jejichblízkém okolí) kostival srdčitý (Symphytumcordatum). Dále se tam vyskytují chudšíbikové bučiny (Luzulo–Fagetum) s bikouhajní (Luzula luzuloides), suťové lesy (Lu-nario–Aceretum) či různá společenstvaolšin včetně karpatské asociace Alnetumincanae carpaticum se zastoupením olšešedé (Alnus incana) a dekorativní kapradi-nou pérovníkem pštrosím (Matteucia stru-thiopteris) v podrostu.

Bieszczady jsou jediným národním par-kem v Polsku a jedním z mála v Evropě, kdev přírodních ekosystémech žijí početnépopulace velkých savců, ať už to jsou býlo-žravci (zubr, jelen lesní, los, srnec obecný)či šelmy (medvěd hnědý, vlk, rys ostrovid,kočka divoká).

Bieszczadská krajina dolin

Krajina dolin by mohla být symbolemBieszczad. Je výsledkem specifického vývo-je území, ovlivněného nejen přírodnímipodmínkami, ale v oblasti někdejších ves-nic i lidskými zásahy v minulosti. Jde o otev-řenou krajinu s převahou mokrých luka pastvin, po bývalých vsích zde zůstaly jižjen skupiny stromů (lip, jasanů, jilmů vazůči starých ovocných dřevin), které rostlypoblíž chalup. Místy lze ještě nalézt stopybývalých polí (terasy). V 80. letech 20. stol.i do tohoto odlehlého kraje pronikly poku-sy o intenzifikaci zemědělství a značné plo-chy luk byly postiženy necitlivými meliora-cemi. Dnes naopak vyžaduje údržba lukzásahy v rámci aktivní ochrany přírody, abyse tato malebná krajina zachovala i probudoucnost. Proto se zde praktikuje např.regulovaná pastva dobytka.

Obec Wołosate (dnes zde stojí jen něko-lik domů) měla při sčítání lidu v r. 1921 819obyvatel (450 z nich udalo národnost pol-skou, 369 rusínskou). Obec byla založenar. 1557 na valašském právu (osadníci —pastýři byli po určitou dobu osvobozeni oddaní a dávek). Tradiční způsob obživy, odí-vání a života si obyvatelé zachovali až dozačátku 20. stol. Před začátkem 2. světovéválky měla obec kolem 210 domů a něcopřes 1 000 obyvatel. Zdejší dřevěný řecko-katolický kostel bojkovského typu z r. 1837byl spálen při likvidaci vesnice v r. 1946.(Bojkové jsou etnickou skupinou Rusínůs vyhraněnou lidovou architekturou).

Poloniny

Poloniny představují samostatný vegetač-ní stupeň nad horní hranicí lesa (viz obr.).Původní klimatická horní hranice lesa sev Bieszczadech nachází v nadmořské výšcekolem 1 150–1 250 m, což je dosti nízko.Vliv na to mají především výsušné větryz Panonské nížiny (Prędki a Winnicky1998). Pro srovnání — průměrná výška

Národní park Bieszczady— kraj polonin

Hynek SkořepaAutor věnuje honorář Nadaci Živa

CCCC MMMM YYYY KKKK

90 živa 2/2007www.cas.cz/ziva

Vrchoviště Wołosate významně přispělo k po-znání vývoje vegetace v poledové době

Polský Bieszczadzki Park Narodowy je krajem oblých karpatských kopcůa dlouhých údolí, bukových lesů, rašelinišť a horských luk, krajem pohnutých lid-ských osudů. Patří do rozsáhlého mezinárodního chráněného území — Biosfé-rické rezervace Východní Karpaty ležící ve třech státech — v Polsku, na Sloven-sku a Ukrajině.

Prameniště podmíněné existencí nepropustnévrstvy v rámci flyše. Jiná vrstva odolnějšíchhornin se výrazně projevuje na charakteru re-liéfu

horní hranice lesa v Hrubém Jeseníku je asi1 300 m (Banaš a kol. 2001). Není však jisté,zda se poloha této hranice uvádí v polskéliteratuře správně. Staletí trvající pastvatotiž horní hranici lesa v Bieszczadech vý-razně snížila — na poloninách ustala ažkolem r. 1940. V současné době probíhápostupné zarůstání polonin dřevinami, prů-běh sukcese ovlivňuje přítomnost velkýchbýložravců (zubr, jelen).

Rostlinná společenstva polonin hostí ně-které významné druhy. Z východokarpat-ských prvků jsou to např. hadí mord růžový(Scorzonera rosea, viz obr.) či violka dácká(Viola dacica). Dále se zde vyskytuje hvoz-dík bradatý nahloučený (Dianthus barba-tus subsp. compactus, viz obr.), kýchavicebílá (Veratrum album), upolín nejvyšší(Trollius altissimus), sasanka narcisokvětá(Anemone narcissiflora) či hořec tolitovi-tý (Gentiana asclepiadea), na místech bý-valých salaší je hojný šťovík alpský (Rumexalpinus).

Archivy přírody

Rašeliniště se vyskytují hojně v údolíSanu i na některých jiných místech, pronávštěvníky jsou však většinou nepřístup-ná. Asi nejdostupnější je rašeliniště (torfo-wisko) Wołosate (viz obr.) u asfaltové sil-ničky vedoucí do stejnojmenné obce. Jdeo pěkně vyvinuté vrchoviště (přestože i onobylo v minulosti narušeno odvodněním), nakterém je dobře patrný typický bochníkovi-tý tvar živých vrchovišť, zásobovaných pře-devším srážkovou vodou. Z významnýchdruhů zde roste rojovník bahenní (Ledumpalustre), kyhanka sivolistá (Andromedapolifolia), suchopýr pochvatý (Eriopho-rum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoc-cus palustris) či rosnatka okrouhlolistá(Drosera rotundifolia).

Pylová analýza bieszczadských vrchovišt-ních rašelinišť umožnila poodkrýt tajemstvíproměn zdejších rostlinných společenstevv poledové době. Z tohoto hlediska majívelký význam, protože okolní oblasti flyšo-vého pásma Karpat jsou na tento typ sedi-mentů chudé.

Na konci poslední doby ledové mělyBieszczady charakter otevřené krajiny seskupinami křovin (jalovec, vrby atd.).V teplých obdobích se až do nadmořskévýšky přibližně 1 000 m vyskytovaly modří-

novo–limbové bory s modřínem, borovicílimbou (Pinus cembra), borovicí lesnía příměsí smrku. Výše se nacházela spole-čenstva trávníků tvořená směsí stepníchi vysokohorských druhů střídána porostyolše zelené (Alnus alnobetula). Počátkemholocénu (doby poledové) se šířily lim-bo–modřínové lesy s borovicí lesní, poz-ději vytlačované do vyšších poloh borys borovicí lesní a smrkem. V údolích se vy-skytovala společenstva bříz a vrb a začalproces tvorby rašelinišť. V boreálu (7 100 až5 700 př. Kr.) na svazích převládaly smíšenélesy s dominantním jilmem vazem (Ulmuslaevis) s příměsí smrku. Ten byl hojnězastoupen ve vlhkých a chladných doli-nách. V atlantiku (5 700–3 100 př. Kr.) pře-vládly porosty lísky, v lužních lesích rostlpodíl olše šedé, na rašeliništích se objevilaolše lepkavá (A. glutinosa). V subboreálu

(3 100–2 300 př. Kr.) stoupala vlhkost kli-matu, líska byla nahrazena habrem a bu-kem, později začala expanze jedle. Smrkzaujal především vlhká a chladná dna dolin,v ostatních společenstvech tvořil jen pří-měs. Poprvé do oblasti pronikl člověk (neo-litičtí pastýři).

V subatlantiku (2 300 př. Kr.–1950 n. l.)vedlo ochlazení a zvlhčení klimatu spolu

CCCC MMMM YYYY KKKK

91živa 2/2007 www.cas.cz/ziva

Vpravo nahoře bezlesá společenstva poloninvzniklá za spolupůsobení staletí trvající pastvy© Uprostřed mapa Biosférické rezervace Vý-chodní Karpaty: 1 — NP Bieszczady, 2 — NPPoloniny, 3 — Užanský NP, 4 — Cisniań-sko–wetliński park krajobrazowy, 5 — Parkkrajobrazowy doliny Sanu, 6 — Nadsanský re-gionální přírodní park. Pozn.: Park krajobrazo-wy v Polsku velmi zhruba odpovídá naší CHKO,srovnání ukrajinské kategorie je problematické.Podle materiálů NP Bieszczady upravili H. Sko-řepa a S. Holeček

Rostlinná společenstva poloniny na hoře Sme-rek (1 222 m n. m.): 1 — bučiny (křivolesy přihorní hranici lesa); 2 — zarůstající okrajepolonin s jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia)a třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundi-nacea); 3 — kapradinové nivy s papratkouhorskou (Athyrium distentifolium); 4 — poros-ty borůvky s hořcem tolitovitým (Gentianaasclepiadea); 5 — porosty s třtinou rákosovi-tou; 6 — porosty s třtinou chloupkatou (C. vil-losa); 7 — alpínské trávníky. Podle T. Winnic-kého a B. Zemanka (1998) upravili H. Skořepaa S. Holeček

státní hranice

Polsko

Slovensko

Ukrajina30 km0

4 5

61

2

3

12

4

5

7 6

5

43

1

hranice biosférické recenzevelkoplošná chráněnáúzemí v rámcibiosférické rezervace

s rostoucím antropogenním tlakem spoje-ným s budováním osad ke změnám v dru-hové skladbě a struktuře rostlinných spo-lečenstev. Zmenšil se podíl buku, jedlepronikala do bučin v nižších polohách hori do smrkových borů pokrývajících dna ně-kterých dolin (Winnicky a Zemanek 1988).Od počátku 14. stol. začali lidé budovat prv-ní stálé osady v údolích hlavních řek.

Historické prameny dokumentují střída-vý vznik, zánik a opětovné budování vsí.Osídlení dosáhlo největšího rozmachu v 17.,19. a počátkem 20. stol. Budování dřevě-ných staveb, rozvoj dřevozpracujícího prů-myslu a chov dobytka měly velký vliv na pří-rodu. Po 2. světové válce došlo k vysídlenía likvidaci zdejších vsí, na mnoha místechnásledovala sekundární sukcese.

Pomezí Uher a Haliče

Zdejší odlehlý kraj zůstával dlouho spíšeneosídlený. Teprve koncem 14. stol. probí-hala kolonizace s příchodem rusínskýchpastýřů a rolníků. Po staletí se pak životzdejších obyvatel příliš neměnil. Změnupřinesl až vynález rafinace ropy, patento-vaný ve Vídni r. 1853 polským lékárníkemI. Lukasiewiczem, který vedl k otevřeníprvního naftového pole na světě v Bóbrce(1854) a první rafinerie v Ulaszowiczach(1856). Rozvoj chemického průmyslu vy-volal velkou poptávku po dřevě — největ-ším bohatství regionu. Po intenzivní těžběa následném zalesňování smrkem se změni-la druhová skladba lesů v dostupnějšíchmístech regionu.

Kvůli velké bídě panující v této částiEvropy odešlo v 19. stol. mnoho obyvatel zaprací do Ameriky. Další vylidnění způsobila1. světová válka (územím několikrát prošlafronta). Na hustotě zalidnění se však pode-psaly především události konce 2. světovéválky. Tehdy se do oblasti stahovaly oddíly

Ukrajinské povstalecké armády (UPA), je-jichž příslušníci bývají podle svého veliteleStepana Bandery označováni jako bande-rovci. Kromě toho, že vyžadovali nucenézásobování, se banderovci uchylovali do-konce k vraždám civilního obyvatelstva.Toto odlehlé území ovládali ještě dlouhéměsíce po skončení války. Jako odvetnouakci proti banderovcům uskutečnila polskáarmáda vysídlení většiny místního ukrajin-ského obyvatelstva do jiných částí Polska.V rámci této tzv. akce Wisla se zdejší krajtéměř vylidnil. V 80. letech 20. stol. vzniklopásmo hygienické ochrany u nově vybudo-vané vodní nádrže Starina na řece Cirochaa při tom bylo vysídleno i několik vesnic naslovenské straně hranice. NP Bieszczadyspolu se slovenským NP Poloniny jsou nyníve střední Evropě ostrovem s minimálníhustotou zalidnění, což má obrovský vý-znam pro život již zmíněných druhů velkýchsavců. Na druhou stranu se však prohlubujíproblémy s udržováním krajiny.

Biosférická rezervace

Systematická snaha o ochranu přírodya krajiny této části Karpat začala po 2. svě-tové válce, v r. 1956 byl vypracován prvnínávrh národního parku. V r. 1973 byl ná-rodní park konečně vyhlášen, byť zatím jenna malé rozloze (5 582 ha) zahrnující pouzenejvyšší polohy polských Bieszczad. Úsilío jeho rozšíření naráželo na odpor zeměděl-ců a lesníků, který se podařilo překonat ažv r. 1989, kdy byl park rozšířen. V r. 1991došlo k dalšímu rozšíření na 27 064 ha.Dnešní podobu získal v r. 1997 drobnýmiúpravami hranic. Na tehdy československéstraně hranice (Bukovské vrchy a okolí)vznikla v r. 1977 Chránená krajinná oblasťVýchodné Karpaty (od r. 1997 je její vý-chodní část Národním parkem Poloniny).V bývalém Sovětském svazu existovala odr. 1974 lesní rezervace Stužica v blízkostičeskoslovensko–polsko–sovětského hranič-ního trojmezí, po vzniku samostatné Ukraji-

ny byl v r. 1999 vyhlášen Užanský národnípark (pojmenován podle řeky Uh). V rámciprogramu UNESCO Člověk a biosféra (MAB)vznikla r. 1992 bilaterální biosférická rezer-vace na polské a slovenské straně hor,v r. 1998 byla přičleněna i ukrajinská část.Dobře se tu naplnil původní smysl biosfé-rických rezervací — chránit nejen samot-nou přírodu, ale i po staletí s ní souvisejícípřiměřené lidské aktivity.

Lokální snahy o ochranu částí přírody(především karpatských pralesů) jsou všakv oblasti staršího data. Již v r. 1660 vymezi-la slovenská obec Stakčín obecní chráněnýdubový háj, v r. 1728 byl prohlášen chráně-ným „les jedlový a bukový“ pod Riabou ska-lou (1 163 m) na slovenské (tehdy uherské)straně. V r. 1918 vznikla rezervace Stužicapod vrcholem Kremenec (1 221 m).

Návštěvníci Bieszczad musí počítat s je-vem u nás zatím nepříliš rozšířeným — zavstup na jakékoli turistické cesty na územíparku se platí; cena je však vzhledem k ná-kladům na údržbu stezek přiměřená. Nej-lepším časem pro cestu je jaro, kdy v pod-rostu východokarpatských bučin najdemerostliny tajuplných jmen a ještě tajuplněj-ších životních cyklů, jako je třeba již zmí-něný pablen kraňský či čemeřice nachová(Helleborus purpurascens). Později, začát-kem léta, se třeba podaří zahlédnout nasloupu elekrického vedení sedícího orlakřiklavého (Aquila pomarina). Krásnýbývá i podzim. Porosty brusinek přešlýchmrazem dodávají poloninám zvláštní na-červenalou barvu. Po naučné stezce z obceWołosate (kde lze též získat informačnípříručku) můžete vystoupit na Tarnicu,odkud se otevírá nádherný výhled. U no-hou vám leží stará Halič i Podkarpatská Rus— Šuhajova Verchovina. Vypravit se do to-hoto vzdáleného, ale krásného kraje určitěstojí za to.

CCCC MMMM YYYY KKKK

92 živa 2/2007www.cas.cz/ziva

Hvozdík bradatý nahloučený (Dianthus barba-tus subsp. compactus)

Hadí mord růžový (Scorzonera rosea) je typickýprvek východokarpatské flóry. Snímky H. Sko-řepy