Vážení čtenáři,

po měsíci Vás opět vítáme u nového vydání magazínu. Tento Carp Web je ale opravdu

výjimečný. Dlouho slibované inovace, na kterých jsme pracovali již delší dobu jsou

konečně tady! Kaprařská liga, jak jste si již asi všimli, dostala zbrusu nový kabát. Ne však

pouze po grafické stránce. Důležitým posunem je především fakt, že jakékoliv hranice

Ligy jsme v podstatě odstranili a úplně ji otevřeli pro všechny kapraře světa. S pomocí

týmu překladatelů převádíme kompletní prostředí ligy do celé řady jazyků, aby mohli

zasílat své úlovky všichni kapraři bez rozdílu národností. Druhým vylepšením uvnitř

tohoto čísla je nový způsob zakomponování multimediálních formátů přímo na stranu

časopisu, jak se o tom můžete přesvědčit u testu měsíce.

A na závěr to nejlepší. Počínaje tímto číslem začíná vycházet Carp Web dvojjazyčně.

Vedle české verze přicházíme i s verzí anglickou!

Přejeme všem hodně krásných zážitků u vody a samozřejmě... …příjemné počtení.

redakce

„Jó napot“ pozdraví nás maďarská

celnice z okénka a s úsměvem si

prohlíží můj, až po střechu naložený

Passat combi. Konečně přišla dlouho

očekávaná společná výprava našeho

Stella teamu, tentokrát dokonce

posílená o dalšího kapraře – našeho

pražského kamaráda Davida,

přezdívaného jako Vectif. Naším

cílem je jedna státní přehrada v

Maďarsku, o které nám Vladys

vyprávěl už před dvěma lety jako o

potenciálním revíru na velké kapry.

Vždy se však událo něco, co

způsobilo, že jsme se sem nikdy

nedostali chytat. Až zpráva kamaráda

Michala, který nám těsně před

rozhodováním se, kam na jarní

výpravu, nadšeně volal o svém

úspěchu na této vodě, nás jasně

nasměrovala na jarní rybačku přímo

sem. Spolu s Davidem, který nás

následuje ve svém autě se tedy

vydáváme na cestu napříč

Maďarskem k vodě, která skrývá

hodně překvapení. O tom jsme se

však měli přesvědčit až v

následujících dnech. Zhruba po dvou

hodinách jízdy přijíždíme do malé

vesničky, kde si vyjednáváme

rybářské povolení určené speciální

pro „boilie rybáře“, díky kterému

můžeme chytat 24 hodin denně po

celý týden. Jediným výraznějším

omezením je možnost vyvážky a

kladení bójek jen do vzdálenosti

nějakých 170-180 metrů od břehu.

Tato vzdálenost byla speciálně

vymezena a označena tyčovými

bójkami na vodě. Ostatní části jezera

a břehu využívají místní rybáři a to

zejména přes víkendy a svátky. Tato

voda je také známa velkými sumci,

což potvrzovali poměrně časté a

intenzivní zvuky vábničky z místních

člunů. Jaká však byla jejich úspěšnost

nevíme, věnovali jsme se výhradně

lovu kaprů. Hned po příjezdu k vodě

mě upoutala její velikost. Nevím z

jakého důvodu, ale představoval jsem

si ji o hodně menší, podobnou jiným

Maďarským revírům. Správce nás

informuje, že vodní plocha se

pohybuje od 75ti do 225ha v závislosti

na výšce hladiny.

Po dobu naší návštěvy měla přehrada

118ha. Musím se přiznat, že se mi

tato voda hned zalíbila a to nejen pro

její velikost, ale i pro příjemné

prostředí, které ji obklopovalo. Možná i

díky tomu, že se nachází v poměrně

kopcovité krajině, pro Maďarsko ne

příliš typické. I samotná místa u vody,

které jsme měli reservované působily

příjemně a nedaleké stromy nám

poskytovaly dostatek stínu po dobu

následujících slunečných dní.

Zjišťujeme také, že na vedlejším místě

jsou kapraři z Moravy, kteří nás hned

zvou na uvítací drink. Těšíme se, že

se všichni budeme moci dohodnout,

například na tom, kam bude kdo

vyvážet. Naši radost však kazí fakt,

že vedle našich nových Moravských

přátel se usadil místní boilie team,

který se rozhodl vyvážet prudce

doprava, čímž vytlačil i nás. Vzápětí

přichází Atila – správce, který nám

prodával povolení a začne se

lámanou Němčinou s řádnou příměsí

Maďarštiny omlouvat za uvedený

team. Prý ví, jak vyváží, ale nemůže s

tím nic udělat. Nu což, nezbývalo nám

nic jiného, než aby každý z nás

vyvážel víc napravo tak, abychom si

všichni zachytali. Nebyl to nakonec

žádný velký problém.

Po echolotování zjišťujeme, že dno

je tu úplně uniformní a pokládáme

tedy bójky do diagonály tak, abychom

pokryli co největší plochu ve

vzdálenosti od 90ti do 160ti metrů od

břehu a zjistili, v jaké vzdálenosti

budou ryby migrovat, respektive, z

jaké vzdálenosti budou přicházet

záběry. Překážek je na dně málo, až

na pár starých pařezů s hrozivě

trčícími věnci kořenů. Přesto v

následujících dnech rychle

pochopíme, že o jejich umístění mají

místní kapři dokonalý přehled. V

podvečer máme všechno nachystané

a začínáme se zaobírat i vlastními

žaludky, na které jsme až

doteď úplně zapomněli. Konečně

přijíždí z Bratislavy i poslední člen

našeho teamu – Patrik, který měl ještě

pracovní povinnosti, a tak se vydal na

cestu až navečer. Vyvážíme ještě

Patrikovy udice a potom už se naplno

věnujeme grilovaní při kterém

ochutnáváme slivovici ze Slovenska,

Moravy a Čech a odhadujeme, ze

které bójky asi dnes večer zabere

první kapr. S veselou náladou a

plnými žaludky jdeme kolem půlnoci,

plni očekávání, postupně spát.

Už v noci mě budí nějaké šplouchání

u břehu. Hm, zdá se, že je tu dost

candátů, pomyslel jsem si. Ráno jsem

si však neuměl toto šplouchání nijak

logicky odůvodnit, a tak se „soukám“

ze spacáku, abych se podíval o co

jde. To, co jsem uviděl mě vůbec

nepotěšilo. Všude okolo břehu se

vesele naháněli cejni pěkných

rozměrů. Vůbec jim nevadilo, že jsou

na břehu pohybující se lidé. Pudy byly

jednoduše silnější. Tření. Tak na tuto

alternativu jsme radši ani nepomýšleli,

i když nás to samozřejmě napadlo, ale

proč by se to mělo stát zrovna nám?

Věděli jsme, že jestliže se počasí

nezmění, za pár dní se začnou třít i

kapři a to už se můžeme opravdu jen

opalovat. Ten den to tak opravdu bylo.

Po půldenním sonarování a

přesouvaní bójek na „vhodnější“

pozice jsme byli všichni „pěkně“

opálení. Někteří dohněda, jiní do

růžova. Za celý den jsme samozřejmě

neudělali ani jeden záběr. Akorát

večer Vlado pochopil, že má pořádný

úpal a odporoučel se předčasně do

spacáku.

Ráno nás však potěšil slabý

severozápadní vítr, který přes den

stále sílil, přemísťoval a ochlazoval

vodu v jezeře. Díky tomu nám stoupla

naděje aspoň na nějaké záběry. I přes

tento optimismus však signalizátory

opět celý den zarytě mlčí. Občas

vidíme v dálce vyskočit osamělého

kapra, ale stále častěji se tomu tak

děje v chráněné rybí oblasti, kam se

už stahují na tření. Po obědě si přijíždí

na dvě noci zachytat i Michal, který je

nabuzený jeho výsledkem z minulého

týdne a ještě chce na této vodě něco

ukázat. A věru že i ukáže. O deváté

večer se rozezvučí jeho hlásič a

všichni společně s ním běžíme k jeho

stojanu. První záběr po třech dnech.

Konečně. Zdolává pěkného 11kg

šupináče. Všichni se radujeme,

jakoby jsme ho chytili my. Dává nám

to nové naděje na záběr na naše

udice. Zjišťujeme, že Mišo měl záběr

na čerstvé boilie s vyšším

dávkováním atrakantů. Dáváme hlavy

dohromady a Vlado po krátké úvaze

navrhuje, abych vyzkoušeli chytat jen

na nadipované boilie, protože se zdá,

že kapři ovládnutí hormony mají v

hlavě všechno jiné než se pořádně

cpát a ignorují proto naše boilie s

nižším dávkováním esencí, které jsme

cíleně sestavili za účelem eliminace

menších, hojně zastoupených 5 až

8kg ryb. Protože se jedná o záběry

náhodných ryb, snižujeme množství

krmení na minimum, případně ho

vynecháváme úplně a zvýrazňujme

naši nástrahu v dipu. A skutečně,

změna pomohla. Do rána zdolává

David dvě ryby s vahou 13 a 8kg a

nad ránem vytahuji i já 8kg šupiho. Po

dobu následujících dvou dní se nám

ještě podaří pochytat pár ryb nejen

mně a Davidovi, ale i Vladovi, který

druhý den po obědě zdolává 12 a 9kg

šupináče. David však zatím vede a

má největší rybu s vahou 15,6kg.

Téměř všichni kapři, které jsme chytli

jsou mlíčňáci po vytření a mají na

bocích čerstvé odřeniny a škrábance

utržené při milostných radovánkách.

Nálada je hned o poznání lepší, jen

Patrik, který už musí odjet domů kvůli

práci a přítelkyni je smutný. Neměl

zatím záběr. Je nám to všem líto, ale

nic se nedá dělat. Spolu s Michalem,

který vytahuje po obědě ještě jednu

osmičku odjíždí do Bratislavy. Záběry

poobědě ustanou a my se věnujeme

vaření nové várky boilie, na které byla

zatím většina záběrů – osvědčený

Food Signal od Karla Nikla. Ten za

čerstva „voní“ opravdu přesvědčivě a

v průběhu pár minut jsou u nás mraky

zblázněných much ze širokého okolí.

Na druhé udici oba s Vladem trpělivě

zkoušíme 24mm

boilies ze směsi Oliheň&Chobotnice

HNV s esencí Squid&octopus od

Vision Baits namočené v dipu 3XL.

Na ten však až doteď záběr nebyl. I

přes to ho každý den na jedné udici

máčíme dál a čekáme, co to udělá.

Odpověď na sebe nenechá dlouho

čekat. Okolo deváté hodiny večer

přichází na mojí pravou udici, která

doteď zarytě mlčela „píp“ a po něm

krásná plynulá jízda. Po záseku

pociťuji někde v dálce velkou váhu,

která se pomalu pohnula doprava a

rozptýlila moje obavy, že jsem se

zamotal do kořenů. Naskakujeme

společně s Vladem do člunu a

zdoláváme rybu na vodě. Nad jezerem

svítí velký jasný měsíc a já si

vzpomínám na to, o čem mi celou

výpravu vyprávěl David: „Velcí

šupináči berou za úplňku“. Hm, že by

na tom něco bylo? Ale už se

soustředím na jen na zdolávání kapra.

Cítím jen velkou váhu, obzvlášť silně

však nebojuje. Pokouším se ho dostat

na hladinu. Nejde to. Stále se drží u

dna a vypadá to, že má i nějaký cíl.

Zanedlouho pochopíme. Kapr se

snaží ze všech sil dostat do

zatopeného kořenu, který jsme objevili

ještě první den a umístili tam jednu z

bójek. Je nám jasné, že o této

překážce ví a snaží se tam dostat.

Vlado zapíná elektromotor a směřuje

člun od překážky. Ryba se nevzdává.

Kroužíme v podstatě na místě. Ryba

se snaží za každou cenu plavat k

překážce, my od ní. Síly jsou

vyrovnané a člun se kroutí dokola na

jednom místě. Po 10ti minutách se

však kapr unaví a začne pomalu

zvedat k hladině. V prvním záblesku

světla čelovky neskrývá Vlado svoje

zklamání. Vidíme jen hřbet ryby,

avšak podle délky těla vypadá tak na

12kg. Vlado mě nabádá, abych se s

ním už nepiplal, že mi ho prý

podebere. Nebylo to však až tak

lehké. Asi po 5ti minutách se mi rybu

podaří konečně přitáhnout až k člunu,

kde mi ji Vlado napoprvé podebírá.

Kapr, vědomý si své porážky se v

podběráku převalí na bok. To, co jsme

viděli nám oběma vyrazilo dech.

Poměrně krátké tělo kapra

kontrastovalo s jeho výškou a šířkou.

Při letmém pohledu nám bylo oběma

jasné, že jde o rybu přes 20kg. Nijak

jsme to však nekomentovali, byli jsme

umlčeni tím, co jsme viděli. Pomalu

míříme ke břehu, kapra máme v

rozebraném podběráku u člunu,

abychom ho neporanili. U stojanu na

nás čeká David a naši moravští

přátelé Petr a Kamil. Jsou překvapeni,

že vezeme rybu. Ze břehu se jim

zdálo, že jsme někde s prutem uvízli,

když se točíme se člunem na jednom

místě. Vlado přenáší podběrák na

podložku a divně se při tom tváří. Přes

zaťaté zuby ze sebe vydává, že tak

těžkou rybu ještě v rukách prý nenesl.

Na podložce se tedy podruhé

koukáme na kapra. Pokouší se o nás

infarkt. Všichni ztichnou při pohledu

na obrovské tělo mohutného šupináče

s kulatým břichem k prasknutí plným

jikrami. Takto velkou rybu ještě nikdo

z nás na živo

neviděl. Po zvážení jikernačky se mi

podlomila kolena a sedám si na zem.

Váha od Kevina Nashe do 32kg se

téměř celá přetáčí. Po odečtení vážící

podložky zjišťujeme, že ryba váží

rovných 28kg a měří 99cm!!! Nechce

se nám tomu uvěřit a kapra pro jistotu

převažujeme i na druhé váze. Rybě

však navážíme stejnou váhu. Všichni

mi gratulují. Oslavujeme. Do rána

ještě chytám jednoho 11kg lysce a

nad ránem se mi v překážce, kam se

snažil dostat i můj velký šupi vyhákne

ještě jedna ryba. Hmotnost však

nedokážu odhadnout. V následujících

dnech všichni horoucně plánují,

připravují montáže a nástrahy s

vidinou velké ryby i na jejich udicích.

Nejvíc ji přeji Vladovi a několikrát si na

ni i připíjíme. Opravdu to zabralo

Dvě noci na to má Vlado na boilie s

aromou Squid&octopuss nastraženou

na pravé udici nesmělé „pííp“ a

utažená brzda začíná pomalu cvakat.

Po záseku se ryba pohne doleva a o

chvíli později je zamotaná v nějaké

překážce. Ptám se Vláda, jestli pro ni

jedem na člunu, ale ten mi odvětí, že

je to zbytečné, protože jde nejspíš o

nějakého menšího kapra 7-8lg, které

jsme bez problémů zdolávali ze břehu.

Opatrně se ji snaží vymotat a po chvíli

je kapr opravdu volný a začíná se

ozývat silnějšími kopanci do prutu. Po

15ti minutách ho dotáhne na dohled,

kde se však kapr lekne světla

Davidovy čelovky a prudce vyrazí na

vodu. Vlado naštěstí duchapřítomně

povoluje brzdu a celý tanec u břehu

začíná znovu. Okolí se koupe v

měkkém měsíčním světle a nás čeká

nekonečných 10minut tvrdého boje,

při kterém je nám jasné, že se Vlado

zmýlil a má na prutu podstatně větší

rybu. Kapr bojuje prudkými výpady a

vůbec se mu nechce do podběráku.

Konečně si nechal říct a unaveně se

pokládá na bok. Opatrně ho podebírám a

společnými silami ho s Vladysem přenášíme

na odháčkovaní matraci. Světlo čelovek nám

vzápětí odhalí masivní tělo statného šupináče.

Kapra postupně vážíme na dvou vahách.

Velká jikernačka má po odečtení vážící

podložky fantastických 25,5kg a měří rovných

100cm. Vlado klesá do kolen a drží si hlavu v

rukou. Výraz tváře prozrazuje vzpomínky na ty

nespočetné hodiny dřiny, úsilí a odříkání, které

jsou jakoby mávnutím kouzelného proutku

pryč, ztracené v zapomenutí. Toto jsou ty

nejkrásnější okamžiky na kapraření, když se

Vám náhle, bez jakéhokoliv varování podaří

vytáhnout Vaši vysněnou rybu. Obě jikernačky

jsme hned pojmenovali. Moje dostala jméno

Mia a Vladysova Ela. To proto, aby se lépe

zapamatovaly nám, jako i dalším šťastným

kaprařům. Při porovnání fotek ze správcova

katalogu zjišťujeme, že Mia je dosud největší

ulovený kapr na přehradě a při předešlém

ulovení měla 25,5kg.

Vladys ještě tu samou noc téměř zrcadlově

jako já před dvěmi dny zdolává 11kg lysce,

který se nechal přelstít na nadipovaný Food

signal. Po ranním focení máme povznesenou

náladu a vzpomínáme si na Patrika. Škoda, že

tu není s námi. Předposlední den nám však

David oznámil, že tu chce zůstat ještě déle a

pokusí se chytit si také „dvacítku“, s kterou

intenzivně komunikoval v rámci pobavení nás

všech přes příposlech už od začátku výpravy.

Jediné, co mu stálo v cestě jeho plánům byl

nedostatek boilies. Poprosil tedy Patrika, jestli

by mu nějaké nedovezl z Bratislavy. Tým

pádem mohl být Paťo s námi alespoň poslední

noc z pátku na sobotu, aby se pokusil si

nějakou rybu z této krásné vody chytit.

Poslední den nad ránem se mu to opravdu

podařilo. Bojovný osm kilo vážící šupináč mu

při ranní kávičce spravil náladu. Nebyl to sice

žádný velikán, ale svůj účel splnil. Tato voda je

opravdu spravedlivá. Od vody jsme odjížděli

všichni nadmíru spokojeni a těšili se na brzký

návrat – možná už na podzim. Víme, že se do

této téměř panenské přírody vyplatí vrátit…

Po dlouhých týdnech čekání konečněpřišel čas na balení kaprařské výbavy.Před námi je cesta ze SeverníhoWalesu přes přístav v Doveru na 10tihektarové jezero Luka Moffatta uměsta Dijon. Cestujeme ve třechspolečně s Shanem a Brucem. Je tonaše v pořadí čtvrtá výprava na totomalebné jezero, na kterém se nám vminulosti opravdu dařilo. Jezero jedobře zarybněné a kapři velmi slušněrostou. Ryby okolo 13 až 15kg, kterése nám podařilo chytit během prvnívýpravy před pěti lety v současnostiatakují hranici 25 až 30kg!! Našímhlavním cílem bylo ulovit

více jak 30kg vážícího zjizvenéholysce zvaného „Scar fish“, kteréhojsem chytil v roce 2001 během našíprvní výpravy. Tehdy vážil 28kg. Jehoulovením by si kdokoliv z nás zlepšilsvůj osobák. Jak už jsem uvedl, díky vynikajícímpodmínkám pro růst kaprů má tatovoda fantastický potencionál proulovení opravdu velkých ryb. MajiteliLukovi Moffattovi se za 7 sedm rokůpodařilo vybudovat skvělou vodu skompletní nabídkou služeb pro rybáře.Na deseti hektarové ploše je dostatekmíst, které je možné prochytat.Většina z nich je dostupná

z jakéhosi centrálního výběžku, kterýje opravdu strategickým místem prolov na celém jezeře. Lze z nějpozorovat téměř celou vodní plochu av případě potřeby je možné se z nějpřesunout do míst, kde jstezpozorovali kapry. Po úspěšném přeplavání kanálu LaManche jsme se po pěti hodinovéjízdě konečně dostali k jezeru. Hnedjsme se vydali na obhlídku jezera apoté jsme se rozhodli prohodit pár slovs lovícími rybáři. Největším kaprem,který se za minulý týden chytil byl27kg lysec a pár ryb kolem 15tikilogramů. Do tváře nám

pofukoval příznivý severní vítr, který vminulosti vždy rozhýbal ryby. Avšakpředpověď počasí na nejbližší dnynebyla moc příznivá. Za tři dny sevšak mělo změnit počasí a vítr se mělotočit. Po rozbalení udic jsem se párhodin toulal po břehu. Hledal jsemkrmící se ryby a zkoušel jsem chytitněkterého z kaprů na šoulačku. Podvou hodinách jsem našel 3 krmící seryby u pásu rostlin. Nakrmil jsemhrstkou nalámaného boilie a zkoušeljsem některou z ryb přilákat. Všechnymoje pokusy však selhaly, a tak jsemse s příchodem večera přesunul nasvoje vyhlídnuté místo. I přes ideální počasí byly tu noculoveny pouze 2 ryby. Bruce, kterýchytal z centrálního výběžku chytil15kg a Shane 13,5kg lysce. Zbudiljsem se k mlčícím signalizátorům aproto jsem se vydal hledat ryby a novámísta pro umístění mých montáží.Převlékl jsem se do kamuflovanéhooblečení, pod háček nastražil jedno22mm boilie LT 94 od Vision Baits,přibalil si pytlík boilie na krmení,podběrák, odháčkovací matraci avydal jsem se na několikahodinovouprocházku při břehu. O chvíli pozdějijsem spatřil 30 metrů od břehu vesloupci stát několik ryb. Jak jsem sepotichu pohyboval skrytý ve stínustromů, uviděl jsem záblesk velkéryby necelé dva metry od břehu. V okamžiku jsem zkameněl a skrytýza bujnou vegetací jsem se zatajenýmdechem sledoval 3 velké šupináčeplavající při břehu, kteří nejspíšsháněli něco s snědku. Opatrně jsemsáhl do pytlíku pro boilie na přikrmení.V tu chvíli jsem s hrůzou zjistil, žejsem si vzal špatný pytlík. Když jsemsi ale představil, jak couvám zpět podstromy a opět se prodírám porostem krybám, rozhodl jsem se, že přikrmímOcean Proteinem. Pomalu jsem prstynalámal pár boilies a vhodil je mezikrmící se ryby. Dvě z nich se po chvíliponořily ke dnu a začaly nasávatkrmení. Konečně jsem měl čas sipořádně prohlédnout krmící se kapry.Skoro

jsem omdel. Ryby, které jsempůvodně odhadoval na 15kg mělyurčitě kolem 25kg. Povím Vám, natento pohled nikdy nezapomenu. Třikrmící se dvacetikiláči doslova podmýma nohama. Jako ve zpomalenémfilmu jsem pomaličku zdvihl ruku,odepnul háček a snažil se jednourukou vyměnit boilie. Podařilo se mi toaž po nekonečných pěti minutách.Vypnul jsem ze závěsu olovo a nanávazec jsem natlačil trochuplastického tmelu. Montáž jsem opatrně spustil asimetr od krmících se ryb. Kapři bylinaštěstí tak zabráni do přerývání dna,že si toho nevšimli. Úplně jsem povolilsilon. Tak, aby kopíroval dno anevyplašil ryby. Následující tři hodinyurčitě patří mezi mé nejdelší v životě.Krčící se v nezměněné poloze, držícíprut jednou rukou jsem sledovalkapry, jako se věnují přerývání dna vokolí mé montáže bez toho, aniž by senástrahy jen dotkli. Nevydržel jsem avytáhl nástrahu ven. Všechno bylo vpořádku, a proto jsem ji jemnýmzhoupnutím poslal necelý metr vpravood krmící se ryby. Povolil jsem cívku apo centimetrech jsem se začalnatahovat pro láhev s vodou. Nestihljsem ji však chytit do ruky, když předemnou doslova explodovala voda anaviják se rozvrčel jako šílený.Pořádně jsem

uchopil prut, vběhl do vody a snažil sepřibrzdit rozzuřenou rybu. Po párdesítkách metrů se mi však kaprzamotal do pásu vodních rostlin, aproto jsem začal křičet na Bruce, abyhned připlul s lodí. Za necelé dvěminuty mě Bruce vyzvedl a vydalijsme se za zamotanou rybou. Silnéúdery do prutu dávaly tušit opravdupěknou rybu. Můj tří a půl librový prutse skláněl k vodní hladině a ryba nástahala hlouběji a hlouběji mezi vodnírostliny. Snažil jsem se ji pumpovat khladině a po chvíli jsme uviděli asi40metrů od nás převalit se na hladiněobrovského lysce. Pomalu jsem hopřitahoval k lodi a tehdy jsem poprvézaznamenal na jeho pravé straněvelkou jizvu. Byla to ona. Naše cílováryba, jikrnačka – „Scar fish“. Poněkolika výpadech ji Bruce napoprvépodebírá a hned poté jedeme zpátkujebřehu. Chystám si svoji největší váhu do30kg, ale ta se hned po zavěšení rybyve vážícím saku úplně přetočí. Víme,že při posledním ulovení měla přes32kg. Stojíme proto před těžkýmrozhodnutím, jestli rybu pustíme zpětdo vody nebo počkáme na Luka, kterýdonese ze správcovského domečkuvětší váhu. Kamarádi se obracejí namne a čekají na mé rozhodnutí. Připohledu na ležící

obrovskou jikernačku na odháčkovacímatraci a lapající po kyslíku běhemhorkého dne se rychle rozhoduji.Děláme pár fotek a rychle ji vracímezpět do svého rodného živlu. Vysmátýotevírám šampaňské a společně sipřipíjíme na skvělý začátek týdne. Pošampaňském jsem všichni přehodilisvé pruty. Shane uvařil skvělé jídlo aodebrali jsme se zpět. V noci bylúspěšný jen Bruce s dvěmi lysci 13 a16kg. Následující dny jsem neměl anizáběr, což mi ale ani moc nevadilo,díky mému skvělému úlovku. Najezeře se chytilo jen pár menších ryb.Až v úterý večer se Sahanovi podařilopo tvrdém boji chytit téměř 26kg lysce.Kapr zabral na nejdále nahozený pruta pro Shana tento úlovek znamenalnový osobák. Po čtvrteční snídani jsem se opětvydal s jedním prutem okolo jezeranajít a přelstít nějakého kapra. Jak seukázalo, nebyl problém kapry najít, alepřimět je ke krmení. Po dobrých 6-7hodinách bezvýsledného snaženíjsem se pomalu vydal zpět k bivaku.Tu jsem na jednom úzkém zarostlémmístě spatřil kousek od břehu pomaluse přesouvající stín. Hodil jsem hrst boilies pár metrůpřed plavající rybu. Stín se zastavil.Napadlo mně, že se asi zalekl zvukupadajícího boilies na hladinu. Očividněten zvuk však rybu zaujal, protože stínpomalu klesl ke dnu a začal senepravidelně pohybovat. Jemnýmtrhnutím zápěstí jsem spodním vrhemumístil 22mm boilies LT94 asi3-4metry před krmící se rybu avyčkával jsem, co se bude dít. O chvílipozději nakrmené místo zahalil oblaksedimentů, takže jsem ztratil přehled otom, co se děje na lovném místě. Celýnapnutý jsem upřeně sledovalpovolený silon a čekal na záběr. V tujsem bez varování dostal do prutuprudký úder a zaseknutá ryba šílenourychlostí uplavala během pár sekund20metrů směrem ke skupiněpotopených stromů. Naplno jsem seopřel do prutu a přidržel kvílející cívku.Kvůli

přečnívajícím větvím stromů jsemnemohl dobře manévrovat s prutem amoje šance na vylovení ryby ztakovéto džungle byly velmi malé.Opět sem proto křikl na Bruce, abypřijel s člunem. Ten opravdu vechvilce připlul, ale místo toho, aby mipomohl dostal záchvat smíchu. Z lodividěl jen mezi větvemi stromů trčícíkonec ohnuté udice a moji zatnutoubrutální tvář. V tom momentě se všakkapr, kterého jsem držel všemi silaminějaké 3-4metry od potopenýchstromů vyhodil v obrovském gejzíruvody nad hladinu. Stříkající vodaošplouchla překvapeného Bruce,kterému v momentě zmizel smích ztváře. Rychle mě vzal s sebou do loděa já jsem pomalu začal přitahovatbránící se rybu. Po chvíli jsem začalmít navrch. Údery do vlasce pomaluslábly a po pár minutách mi Brucepodebral velkého lysce. Poznal jsem vněm stejnou rybu, kterou ulovil Brucepřed pár dny. Lysec měl přesně 26kga i přes opakované ulovení v takkrátké době byl ve skvělé kondici.Skoro jsem odpadl. Chytit 26 apřibližně 32kg kapra v průběhu týdne

se mi pravděpodobně nepodařízopakovat do konce života. Nejvíc mětěšilo, že se mi obě ryby podařilo ulovitkousek od břehu na šoulačku, kterése intenzivně věnuji několik let a okteré si stále hodně rybářů myslí, žepři ní není možné chytit velkéhokapra. Zbytek týdne probíhal monotónněaž do pátku ráno, kdy se ozvala brzdana Brucově prutu. Po napínavém 20timinutovém boji mu Shane podebralkrásného 23,5kg lysce. Neuměli jsmesi představit lepší zakončení tohotofantastického týdne. Každému z násse podařilo chytit kapra přes 20kg. Na závěr jen dodám, že zanějakých 4 nebo 5 týdnů byla „Scarfish“ opět ulovena. Tentokrát s vahoutéměř 38kg, což se v té době rovnalosvětovému rekordu. Viděl jsem fotky amusím přiznat, že vypadala masivněji,než když jsem ji chytil já. I tak jsem seale musel zamyslet natím, kolik asivážila, když jsem ji ulovil já. To se užale nikdo nedozví.

Každopádně bylo skvělé se s ní opětsetkat.

Tento m ěsíc jsme pro váspřipravili recenzi digitálníhosignalizátoru Fishtron SX1 odfirmy Flajzar. P ři jeho praktickémtestování jsme se zam ěřili naověření všech výrobcemdeklarovaných funkcí a vlastností.A protože je firma Flajzar krom ě

jiného známá kvalitou svýchvýrobk ů, podrobili jsmesignalizátor i zkouškám, které p řiběžném provozu nejsou zcelaobvyklé.

Při prvním pohledu na Fishtron

SX1 jsme byli trochu zaraženi

netradičním umístěním LED diody

přímo pod snímací kladku. Byli jsme

přesvědčeni, že to není příliš šťastné

řešení, protože dioda může být často

stíněna blankem prutu. Ale již po

několika vycházkách s Fishtronem k

vodě můžeme potvrdit, že prut diodu

ve většině úhlů nezakrývá.

Signalizátor je příjemně malý, oproti

většině konkurenčních výrobků snad

o něco málo

tlustší. Se svou vahou 131g (včetně

baterií) nepatří zrovna k nejlehčím na

trhu, což ale samozřejmě u hlásiče

není nijak zvlášť podstatný údaj.

Přesné rozměry jsou: 91 mm (výška),

38 mm (hloubka), 49 mm (šířka v

oblasti tlačítek). Šířka vidličky pro

vložení prutu je 18 mm. Přičemž nejen

majitelé dražších prutů určitě ocení

gumové vystýlky, které chrání blank

před odřením. Zpracování je kvalitní,

čisté bez ostrých hran či nepřesností.

Celkově by vzhledu možná prospěl

méně výrazný potisk ovládacích

tlačítek. I když „líbivost“ signalizátoru

není bezvýznamná, nepovažujeme ji

za rozhodující, neboť je to vždy otázka

subjektivního pohledu a vkusu

každého rybáře.

Signalizátor Fishtron SX1 byl

výrobcem navržen a je deklarován

jako 100% dešti odolný. Ale nejen to -

podle výrobce mu neuškodí ani

krátkodobý pobyt pod vodou. Na

veletrhu Rybaření 2007 byly na

stánku firmy Flajzar tyto signalizátory

ponořeny v akváriu po celou dobu

výstavy (5 dní) bez jakýchkoliv

známek ztráty funkčnosti. Takto

dokonale provedená těsnost nás

samozřejmě velmi zaujala, neboť se

zcela dokonalým utěsněním jsme se u

signalizátorů konkurenčních značek

ještě nesetkali. Provedli jsme tedy

také vlastní zkoušky. Nejprve běžný

test v terénu za deštivého počasí

(celkem 3 dny provozu v neustálém

dešti), který podle našeho očekávaní

dopadl na výbornou. Následovala

zkouška ověřující

vodotěsnost při úplném ponoření pod

vodu. Ponořili jsme zapnutý Fishtron

do vody na 5 hodin a ani během testu,

ani po něm jsme nezaznamenali

žádný problém. Po těchto zkouškách

musíme uznat, že výrobcem udané

vlastnosti týkající se vodotěsnosti

Fishtron beze zbytku nejen splňuje,

ale i překračuje. Vysokou odolnost

proti povětrnostním vlivům zajišťují

zejména dvě gumová těsnění,

membránové tlačítka a odolný

materiál, ze kterého je signalizátor

vyroben. V neposlední řadě přispívá k

vysoké spolehlivosti digitální princip a

elektronika na bázi moderního

mikroprocesoru. Častou příčinou

funkčního selhání různých

signalizátorů byl podle našich

zkušeností provoz v zimním, velmi

chladném období. Vložili jsme tedy

zapnutý Fishtron na 36 hodin do

mrazáku s teplotou -18° C a

simulovali tak jeho provoz v

náročných zimních podmínkách.

Během „zimního“ testu i po jeho

skončení reagoval signalizátor vždy

spolehlivě.

Indikátor je vybaven

nadstandardními funkcemi a

možnostmi nastavení. Ovládání

signalizátoru je řízeno zapuštěnými

tlačítky. Zapnutí a vypnutí se provádí

podržením tlačítka + nebo – po dobu

asi 2 sekund a je indikováno trojitým

pípnutím a rozsvícením diody

(zapnutí) respektive jedním hlubším

tónem (vypnuto). Nastavení hlasitosti

zvukové indikace zapnutí, vypnutí i

změn funkcí je výrobcem zvoleno

příjemně velmi tiše a nijak lovce

snažícího se být u vody co nejméně

nápadný neprozrazuje.

Optickou signalizaci zajišťuje LED

dioda s plynule regulovatelnou

intenzitou jasu. Nastavení intenzity

LED diody dle libosti je velmi příjemná

věc - ve dne můžete přidat, v noci

ubrat nebo naopak, podle aktuálních

podmínek. Při maximální intenzitě

svitu dioda osvítí prostor za

signalizátorem včetně swingeru.

Navíc lze nastavit a do paměti uložit

délku svitu diody po záběru (paměť).

Rozsah nastavení doby svitu je

opravdu velkorysý – od 1 sekundy do

1 minuty! Signalizátor je nabízen v

barvách LED zelená, červená, žlutá a

modrá. Zvuková signalizace je

regulovatelná v 10 stupních od zcela

tichého provozu (svítí pouze LED) po

velmi hlasitý signál. Fishtron vedle

toho disponuje i nadstandardní

možností voleb tónů i 2 melodií.

Zvukově je rozlišen i směr odvíjení

vlasce (signalizace padáku).

Lahůdkou jsou ovšem možnosti

nastavení citlivosti. Máte možnost

citlivost nastavit v 12 krocích (od cca

8 mm do 14 cm). V tomto rozsahu je

rozlišen i směr odvíjeného vlasce (jiný

tón pro padák). Novinkou je nastavení

extrémní citlivosti pro délku potahu

pouhých 4,5 mm!Při nastavení této

citlivosti (4,5mm) není ovšem již

možné rozlišit směr odvíjení.

Signalizátor kromě toho disponuje i

zajímavou funkcí

„automatické naučení citlivosti“, kdy

se přístroj naučí a do paměti uloží

vámi požadovanou citlivost. My jsme

při testování ocenili zejména

spolehlivé nastavení menší citlivosti,

které vám bezpečně odfiltruje „falešná

pípnutí“ při velkém větru, vlnách nebo

například při lovu z lodi, kdy díky

houpání jindy nebylo možné

signalizátory + swingery používat, aniž

by nedocházelo k časté a falešné

zvukové signalizaci. Díky této

nadstandardně nízké citlivosti bylo

možné mít zavěšené swingery i

zároveň zapnuté signalizátory. Na

boku naleznete programovatelný

konektor pro připojení dálkového

příposlechu Flajzar DBP nebo

svítícího swingeru (např. FOX). Na

tomto konektoru lze nastavit buď

trvalé napětí (po celou dobu svitu

LED), což je vhodné pro připojení

svítícího swingeru nebo pouze

impulsní, potřebné pro připojení

dálkového příposlechu. Fishtron je

napájen dvěma články LR1. Tyto

baterie jsou v obchodech běžně k

dostání a v alkalickém provedení stojí

jeden kus kolem 40,- Kč. Kvůli

dokonalé ochraně proti vlhkosti jsou

baterie umístěny pod víčkem jištěným

třemi šrouby s křížovou hlavou. Díky

inteligentnímu řízení spotřeby je

zajištěna velmi dlouhá životnost

baterii, jak už je tomu ostatně u

hlásičů Flajzar dobrým zvykem. Jako

velké plus jsme shledali záruku 36

měsíců, která ho v kombinaci s

bezproblémovým servisem firmy

Flajzar předurčuje pro dlouhé a

spokojené používání. Cena

signalizátoru pro domácí trh je 1 990,-

Kč, oficiální cena pro EU je 71,07 €.

Celkově můžeme tento výrobek

označit za velice povedené dílo

předního českého výrobce

signalizátorů. Nezbývá snad nic

jiného, než s klidným svědomím

doporučit.

Díky prožitým dobrodružstvím na lodi jsem nemohl vy držet sed ět doma, a takse pln ě naložený ženu zp ět na místo činu. Od t řetí výpravy jsem o čekávalhodn ě a podle p ředešlých zkušeností jsem si výbavu p řichystal na 120% a nicjsem neponechal náhod ě. Místo 50-ky vlasce, který m ě několikrát zradil apřetrhl se mi v tahu s rybou, jsem si na každou udici dal po sto metrech 70tikilové sumcové š ňůry, vysoko-pevnostní obratlíky a pevné há čky, které m ě

nikdy nezklamaly.Co se týkalo boilies, plnou důvěru

jsem měl v osvědčené 3XL, a tak

jsem ho měl v dostatečném množství.

Místo jsem dobře znal a ryby mi od

prvního dne dobře braly. Všechny se

mi podařilo otočit ještě před

potopenými keři, ale kvůli silovému

zdolávání jsem jich hodně vypnul.

Třetí den jsem však dostal jeden

záběr, na který dodnes nemůžu

zapomenout. Se zaťatými zuby jsem

oběma rukama držel prut, který se

ohýbal do neuvěřitelné paraboly a

přesto si ryba z dotáhnuté cívky

vytáhla metr šňůry a vyřezala se mi.

Začínal jsem toho mít plné zuby. Sám

a v tichu na člunu jsem dostal nápad

vyzkoušet si tento způsob lovu na

vodě bez překážek, ale na místech

které se nedají prochytat ze břehu.

Volba padla na jednu z velkých

slovenských vodních nádrží.

Předpokládal jsem, že ve vzdálenosti

400-500 metrů od břehu by ryby

mohly ztrácet opatrnost a doufal jsem,

že šance chytit místního obra bude

velká. Lokalitu jsem měl vybranou

předem a protože šlo o větší vodní

plochu, velmi pozorně jsem sledoval

předpověď počasí. Na

čtyři dny hlásili bezvětří a to byl signál

vyrazit. Pokud by se rozfoukalo, měl

jsem v plánu ukotvit se někde blíže ke

břehu a ukrýt se do závětří.

Připlouvám na místo, kde chci chytat

a umisťuji tyčovou bójku na hranu

koryta. Výhodou chytání ze člunu

bylo, že jsem chytal poblíž hrany

koryta a nahazoval jsem maximálně

60 metrů. Místo jsem mohl častěji

prokrmovat po troškách v

pravidelných intervalech. V plánu

jsem měl ukotvit se pomocí tyčí tak,

jak minulé výpravy. Nechávám se

splavit od tyčovky tak na 60 metrů a

jedu se zakotvit. Pod sebou mám 1.3

metru vody a naráz však nastává

problém. Nemůžu totiž zapíchnout

tyče do dna tak, abych byl ve člunu

dostatečně stabilní. Zkouším to i na

jiných místech, ale marně. S jinou

variantou jsem nepočítal, a tak rychle

přemýšlím co dál. Asi sto metrů od

sebe vidím strom trčící z vody o který

se přivážu. Velký strom je zachycený

na hraně koryta. Přemisťuji bójku po

hraně k sobě na dohoz. Udice si

umisťuji na stojan s dlouhými

teleskopickými nohami. Vypadá to

přesně jako kdybych chytal na břehu -

jen udice jsou nad vodou. Toto

všechno mi trvá celý den a pomalu se

začíná stmívat. Rychle nahazuji svoje

pruty a unavený okamžitě usínám.

Píp,píp rychle se budím a rozespalý

kontroluji situaci. Swinger trošku klesl,

a tak ho zlehoučka došponuji. Výhoda

je, že před sebou nemám překážky.

Můžu chytat s povolenou brzdou, a

tak pomalejší reakce na záběr tu

nevadí. Nic se však neděje, a tak po

15 minutách dokrmuji pár kuličkami.

Zanedlouho mám zase padák a

tentokrát vytahuji velkého jelce. Je

úplná tma, a tak si svítím čelovkou na

místo, kde mám tyčovku. Nahazuji a

opět dokrmuji Nejsem velký zastánce

tyčových bójek, ale jsou určité

situace, kdy vám mohou zpříjemnit

lov. Častokrát právě díky reflexní

pásce na jejím konci. Při vyvážkách

ve tmě na velkých vodách, kde nejsou

orientační body, si pomocí baterky

velmi pohodlně najdete své lovné

místo. Při přesné vyvážce blízko k

bójce, zase zmenšuje riziko ztráty

ryby zamotáním se do ní. Budím se

ráno v 7 hodin a sleduji klidnou

hladinu. Je nádherné ticho a u člunu

se houfují malé rybičky. Z mého

rozjímání mě probírá pípnutí. Podívám

se na udice a špička na levém prutu,

kde mám

Kolínského lososa se ohýbá. Než se

vzpamatuji, cívka se roztáčí a za plné

jízdy beru prut do ruky. Ryba si bere

své metry. Snažím se ji dobrzdit a po

krásném boji si podebírám svého

prvního krásně vybarveného

šupináče. Moje radost je velká,

protože vidím že ryba má okolo 15kg.

Vážím ji a zjišťuji váhu 16.5kg!!! Hned

první ryba a takovýto obr. Jsem

nesmírně šťastný, protože této lokalitě

se věnuji už šest roků a největšího

kapra jsem tu měl chyceného 12.5kg.

Po obědě vytahuji ještě dvě ryby do

10 kilo. Protože jsem šel jen na tři

dny, měl jsem před sebou poslední

noc. Ta ale proběhla ve znamení jelců

a další záběr přichází zase až ráno.

Dopoledne vytahuji ještě 10 kiláče a

dva menší kapříky. Po obědě to balím

a na břehu mě čeká kamarád. Ukazuji

mu fotku

šupiho 16.5kg na mém digitálním

foťáku. Ten hned poznává, že tato

ryba se chytila před dvěma dny se

stejnou váhou, asi o 6 kilometrů výše

po toku. Tato ryba má velkou hlavu s

výraznými masitými pysky a domácí

rybář mu dává jméno „Large“. Je to

neuvěřitelné jak některé ryby dokáží

migrovat. Za dva týdny se vracím zpět

na místo. Kotvit jsem chtěl o

zachycený strom na hraně. Šok

nastal, když jsem dorazil na místo a

strom tam nebyl. Zachytávám se tedy

o jiný strom, ale tentokrát to mám

daleko ke korytu a tak volím vyvážku.

Na první zákrm dávám víc boilies.

Celý víkend byla však nízká voda a až

těsně před odjezdem zdolávám

malého kapříka. Na další výpravu do

těchto míst mam k dispozici si půjčit

velký vojenský člun. Je asi 5 metrů

dlouhý a 2.5 m

široký. Na datum plánované rybačky

hlásí občasný déšť a vítr. protože je to

velký a stabilní člun neměním datum

výpravy a na začátek člunu umisťuji

svůj bivak, abych byl chráněný před

nepřízní počasí. Bivak je

„garážového“ typu a musím ho zkrátit

o jednu tyč. Udice umisťuji na doma

vyrobený stojan, který se dá upevnit

na zadní čelo lodě. Člun je natolik

velký, že se tam vejdou vedle sebe

dvě lehátka a ještě zůstává mezi nimi

malá ulička. Proto se ke mně přidává

moje přítelkyně. Tentokrát plánuji se

ukotvit pomocí lana a jako kotvy jsem

použil pytle od brambor, které jsem

naplnil kameny. Připlouváme na místo

a pod člun spouštím tři kotvy. Jednu

umisťuji na špičku člunu a dvě na

konci po stranách. Jedna kotva má

okolo 3O kg. Po zakotvení rychle

nahazuji a krmím. Asi hodinu po

nahození začíná zlehka pofukovat.

Dostáváme první pípance. Dívám se

na špičky prutů, ale jsou ohnuté

všechny. Mně je jasné, že nejde o

záběr. Kotvy nás nedokázaly udržet

na místě a vítr nás roztáčí. Chyba

byla, že jsem kotvy pustil přímo pod

člun. Jak se pytle posunovaly po dně,

tak se prodřely a kameny z nich

vypadaly. Náhradní pytle jsem

samozřejmě neměl

a naštěstí, že na hraně není je

hluboko. Skáču do vody a táhnu člun

zpět. Na dně nacházím velké kameny.

Lano okolo nich omotám a zavalím ho

ještě dalšími. Teď jsem nechal délku

lana tak 8 metrů. Člun stál konečně

na místě a zdá se, že odolá i většímu

větru. Měli jsme štěstí, že se to

nestalo v noci. Teď jsem se mohl plně

věnovat lovu. Krmím hranu koryta i

samotné koryto. Jednotlivými

kuličkami dělám delší cestu křížem v

korytě. Záběry na sebe nenechaly

dlouho čekat a první kapřík zabral z

hrany na Kolínského lososa. Ryby

byly při chuti a byl jsem zvědavý jestli i

teď dokáže svoji silu 3XL. Po pátém

záběru mám konečně záběr i na 3XL

a jak jsem předpokládal, kapři ho

začínají preferovat. Další den se

zhoršuje počasí a v noci se spouští

silný liják. Budím se v noci k záběru a

stoupám asi do 2Ocm vody co máme

ve člunu napršené. Po zdolaní

malého kapříka kýblujeme vodu ze

člunu. K ránu začíná silně foukat a

jen doufáme, že kotvy vydrží. Záběry

přicházejí ve 2 až 3 hodinových

intervalech. Na oběd vytahuji pěkného

lysáka 11kg ze kterého úplně stříká

3XL. Plánujeme si lov ještě o jeden

den prodloužit. Za tři dny fantastické

rybačky jsme vytáhli

30 kaprů a čekal jsem ještě nějakého

obra. Po obědě se rozfoukalo ale tak

silně, že kotvy nevydržely a protože

jsme byli už i solidně „vyhoupaní“,

rozhodujeme se ukončit lov. Po

konzultaci s majitelem člunu se

shodujeme na tom, že kotvení lanem

by šlo v tomto člunu jen pomocí

opravdu těžkých kotev, které by se

vytahovaly navijákem. Ukazuje mi

tedy jedno místo kde se dá zakotvit o

velký potopený strom v blízkosti

břehu, kudy se také táhne koryto.

Zkouším to tedy další víkend tam a

kotvení o strom se mi velmi líbí. Je to

přesně tak, jako když jsem byl takto

ukotvený v malém člunu. Místo je

nádherné a bez lidí. Strávili jsme tam

s přítelkyní nakonec dva krásné

víkendy pěkné rybačky, ale nepodařilo

se nám překonat hranici 10 kilo.

Chytání z lodi vám otevře nový pohled

na lov kaprů. Tato metoda ale

rozhodně není pro každého. Je

potřeba si uvědomit, že jste k rybám

mnohem blíže a tím pádem musíte

přizpůsobit své chování v lodi. Čas v

člunu o samotě plyne mnohem

pomaleji a i dlouhé hodiny bez

pohybu, nejsou nic záviděníhodného.

Avšak takovéto dobrodružství a

adrenalinové zdolávání bojovných ryb

na krátkou vzdálenost vám to bohatě

vynahradí.

Je konec ledna a m ě se blížíjarní prázdniny – tedy týdenvolna, který hodlám strávitryba řením. Tato zima sicenebyla nijak chladná, ale anipřesto není v České republicemnoho revír ů, kde by se dalopřes zimu úsp ěšně ryba řit.Proto rád využívám nabídkykámoš ů Vojty a Honzy, vydatse s nimi na legendufrancouzských jezer - St.Cassien. Kluci mají v plánuodjet na 16 dní, což mi nevadírád si prázdniny o týdenprodloužím. Ve škole to p řecejenom už znám. Na rozdíl odCassienu? Je p ůlka února aVojta,Honza a já vyjíždíme zKolína v Honzov ě po st řechunaloženém Vitu vst řícslavnému jezeru. Cesta probíhábez problému, také díky GPSnavigaci, která nás spolehliv ě

vede správnou cestou.Postupn ě projíždímeRakousko, N ěmecko, Itálii akone čně i Francii. Naším prvním zážitkem bylonaše náhodné setkání s bývalýmslavným pilotem F1 Mikou

Hakkinenem na benzínové pumpěv Monaku. Snažili jsme se hovyfotit, ale moc se nám tonezdařilo. Museli jsme se takspokojit jen s fotkou jeho Ferrari.Po 16ti hodinové cestě konečněpřijíždíme ke Cassienu.

Vystupujeme z auta a začínámenasávat jeho atmosféru. Jehoslavná historie nás zcela pohlcuje.Čekal jsem hodně, ale byl jsemvážně unešený. Vegetace siceprožívala zimní spánek, ale i přesto je okolní

příroda okouzlující. Celí nedočkavívyrážíme pro povolenky, kteréjsme měli koupit v kempu. Čekánás však nemilé překvapení azjišťujeme,že kemp už neníprodejním místem povolenek.

Rukama nohama se lámanouangličtinou dozvídáme, žepovolenky je možné zakoupit jen vnedalekém městečku v optice.Sice nám chvilku trvalo, než jsmeoptiku našli, ale povedlo se.

Cena roční povolenky, je vpřepočtu cca 1900,-Kč. Jedemeještě nakoupit poslední nezbytnépotraviny a také pivo - nadoporučení jsme si koupiliKronenbourg – a udělali jsmedobře. V odpoledních hodinách

přijíždíme konečně ke Cassienutentokrát už plně připraveni napatnáctidenní lov. Postupněvykládáme věci z auta apřekládáme je do lodí. Po vyloženívšech věcí do člunů odváží Honza

s Vojtou auto do kempu. Tam jeho možné zaparkovat naoploceném pozemku a mít tak zapoplatek 20 Eur určitý pocit, že jeauto v bezpečí. Je večer a už sepomalu stmívá, tak narychloodjíždíme na

místa. Honza měl předempromyšlenou strategii, a proto seusazuje na místo, které mělpředem vytipované. Na tomtomístě měl v plánu zůstat po celou

dobu, což také udělal. Já s Vojtouse rozmisťujeme v okolí mostu. Jižza tmy stavím bivak a jen nahazuji.Zmožen po namáhavé cestěuléhám. První noc na Cassienu semi však nedaří usnout. Hlavou semi honí zvláštní pocity. Je vůbecmožné, že chytám na vodě, na

které chytaly i největší kapacity zkaprařské branže? Hlavou se mihoní myšlenky, že 14 dní na taksložitou vodu je poměrně máločasu a že asi nejspíš neudělámzáběr. Zvláště v únoru, což jeúdajně statisticky nejméněúspěšný měsíc. Nechci si ale

připustit myšlenku, že odjedu bezzáběru. Snažím se ale tyto zoufalépocity potlačit. Přece jsem nepřijelna Cassien s tím, že je to těžkávoda a proto neudělám jedinýzáběr! Jsem odhodlán udělatmaximum pro to, aby se taknestalo. Věřím tomu, že zúročím

informace které se mi povedlozískat od kamarádů. Již první nocse mi ozývá hlásič. Nevěřímvlastním uším - vybíhám spocitem, že se může jednat oněkterého ze zdejších velikánů.Bohužel tomu tak není a jávytahuji prvního cassienského

cejna. Jsem rád i za tuto rybu. Dorána se už nic neděje - ostatnějako i další dny. Za celou dobujsem neslyšel vyhodit se anijednoho kapra. Jediné, co celýden slyším, je hlasité

povzbuzování ‘‘buzeráků‘‘ – tedytrenérů povzbuzujících veslaře,kterých se po Cassienu proháníkaždodenně od rána do večeravelké množství. Pět dní bezzáběru (kromě zmiňovanéhocejna) mě přimělo ke změněmísta. Rozhoduji se přestěhovat

se do severního ramena.Nemámdostatek času čekat až připlujíkapři za mnou, musím se jepokusit najít. Stejný záměr má iVojta, který se také záběrunedočkal. Proto odjíždímespolečně a cestou se zastavujemeještě u Honzy, který je zatím také

bez záběru. Projíždíme severem ase zklamáním pozorujeme, jakjsou všechna místa obsazena. Navolné místo narážíme až ke konciseverního ramene. Jednalo se odvě místa vzdálená nedalekosebe. Obsazujeme tedy každýjedno. Druhý den na tomto místě

se stává i mým dosudnejúspěšnějším. Ve 21 hodinmám záběr na prut, který mámnastražen u skalnatého výběžkujen kousek od břehu. Zasekáváma hned volám na

pomoc Vojtu, který během chvílepřijíždí. Nasedám k němu dočlunu a vyrážíme za rybou. Už odpočátku tuším, že se jedná ovelkou rybu. Zhruba po dvacetiminutách nervy-drásajícího boje

mi Vojta podebírá krásného lysce.Neudržím se a vykřikuji radostí.Můj první Cassienský kapr a hnedtakové monstrum. Kapr vážínádherných 23,2kg. Neodolalkouzlu pop-up brusinky od Visionbaits. Jsem neskutečně šťastný.Vojta mi gratuluje a dodává, ženováčkům na Cassienu štěstí

přeje (Vojta minulý rok také připrvní návštěvě Cassu ulovil kapravážícího 20kg). Ještě druhý dennemůžu uvěřit tomu, co jsempředešlý večer prožil. Na tomtopro mě skvělém místě jsemvydržel ještě 3 dny. Záběru jsem

se už ale nedočkal. Vojtovichytajícímu vedle mě se podařilochytit dva kapry do 8kg. S Honzoujsme byli ve spojení přes vysílačkya dozvídáme se, že měl taky záběrod kapra, ale nepovedlo se mu hozdolat. Během dnů strávených vseveru jsme viděli mnoho

přijíždějících a zase odjíždějícíchrybářů. Podle jejich gestikulacíusuzujeme, že se asi moc rybnenachytalo. Do konce našehopobytu zbývají 4 dny. Rozhodujise ještě jednou změnitmísto.Myslím si,že se vyplatí nebýtpohodlný a několikrát změnitmísto.Je pravdou,že balit veškeré

věci,nakládat je,následně je zasevykládat, znovu budovat tábornení nic až tak úžasného, ale vmnoha případech se to vyplatí. NaCasseinu je velmi důležité zůstávatmobilní a pokud vám kaprařský citříká, že by bylo

lepší se přesunout na jiné místo,rozhodně to udělejte. Společně se mnou odjíždí iVojta. Zastavujeme se na pokec uHonzy. Určitě je rád, že nás zasepo delší době vidí a že si můžeme

popovídat. Po pokecu odjíždíme ajá se usazuji nedaleko od Honzy.Projíždím si nové místo anásledně vyvážím pruty. Jdu silehnout. Ve 3 hodiny ráno mě budízáběr. Neváhám, rychle skáču doTerezy a vyrážím za rybou. Boj miznačně znepříjemňuje silný vítr,který (protože nemám motor) mě

táhne daleko od mého místa.Nakonec se mi daří vytáhnout13kg kapra, kterého také okouzlilaplovoucí brusinka od VB. Poopětovném vyvezení si jdulehnout. To ještě netuším, co měbude čekat následující dopoledne.

V 11 hodin mám záběr na pravýprut ze zátoky, kde mámnastraženo boilie Indian spice odKarla Nikla. Nasedám do lodě,cítím jak mi vlasec drhne o vázku.Musím se co nejrychleji dostat nadkapra, což bez motoru a protisilnému větru není žádná sranda.

Nakonec se mi to však daří. Vázkapovolila a kapr vyjíždí na volnouvodu.

Znervózňuje mě však silný vítr,který mě opět unáší stále dál odmého místa. Naštěstí vše vidí klucia jedou mi na pomoc. S jejichpomocí se mi daří vytáhnoutkrásného lysce vážícího 18,4kg.

Má radost nezná mezí. Popořízení pár fotek a po vypití kávyodjíždějí kluci na svá místa. V nocimá záběr Honza, jenže se ho držísmůla a ani na druhý pokus se munedaří kapra vytáhnout.Následující den se už nic neděje.Je před námi poslední noc a jánemůžu spát. Stejně tak, jako tu

první. V hlavě si promítám tykrásné okamžiky, které jsem tuprožil. Uvědomuji si že se mivyplatila námaha při několikerémstěhování. Jsem rád, že jsem senenechal hned ze začátku zlomit„Cassienským komplexem“ a

snažil se dělat pro svůj úspěchmaximum. Ze snění mě budí záběr. Pochvilce zdolávám nádhernéhořádkače. Není sice velký,ale o to jekrásnější. Sladký bonbónek nakonec. Náš čas na Cassienuvypršel a my musíme domů. Je to

škoda, ale co se dá dělat.Už teďse těším ,až se sem znovu vrátím.Cassien mě prostě okouzlil…

První letošní rybá řskouvýpravu jsem naplánoval nakonec b řezna. Jak už to tak alebývá, velké pracovní vytíženími dovolilo vyrazit až koncemdubna. Dohodli jsme se spřáteli, že 27. dubna vyrazímena Pálavská jezera, konkrétn ě

na D7. Týden p řed plánovanýmodjezdem mi volal kamarádJirka K řístek, že mu odpadlparťák do Špan ělska, jestlinechci jet s ním. Prohodil, že seodsud vrátil p řed třemi týdny,kdy voda m ěla teprve 10stup ňů, byla zima, pršelo apřesto chytil kapra p řes 19 kg.Každý den sledoval po časí veŠpanělsku a byl si jistý, že tourčitě klapne. Že p řijedemevčas, ješt ě před třením.V tenokamžik mi to za čalo v hlav ěšrotovat a netrvalo dlouho arozhodl jsem se, že jedu taky.Představa více než 2000 kmcesty, pr ůjezd celýmNěmeckem, Francií, velkoučástí Špan ělska a k tomu 24hod v aut ě byla hrozná, ale„kap ří hore čka“ byla siln ější. Vden p říjezdu na dolní p řehraduřeky Ebro stále pršelo. Vodaměla na tu dobu netypickýchnecelých 12 stup ňů, prost ěŠpanělské El-Nino. P ředplánovaným odjezdem mikamarádi v Ma ďarsku hlásiliteplotu vody 20 stup ňů.

Po příjezdu jsme si zakoupili v

městečku Mequinenza roční rybářský

lístek (9,50 EUR) a povolenku za 17

EUR. Podmínky k lovu jsou zde

poměrně přísné: lov na dva pruty, loví

se pouze od svítání do půlnoci a je

zde zákaz používání bivaků s

podlážkou. Ale ke kaprařům není

místní rybářská stráž až tak přísná.

Důležité je dodržovat pořádek na

lovném místě a pokud nechytáte

sumce, candáty a ukážete, že kapry

pouštíte, tak Vám kromě napomenutí

nic nehrozí.

Místo jsme vybrali cca 8 km po

proudu od městečka Mequinenza. Je

to úsek s velkým množstvím vázek,

kde se kapři zdržují po celý rok, ale je

velmi obtížné je z vody vytáhnout.

Profil dna byl následující: mírně se

svažující dno s pařezy, až do hloubky

2,7 m (vzdálenost cca 40 m od

břehu), kde je prudký zlom na 4,9 m,

který je plný velkých stromů se silnými

větvemi. Pravděpodobně se jedná o

starý zatopený sad olivovníků, ze

kterých byly ořezány jen koncové

větve s plody. Pak je pozvolný svah s

občasnými stromy až na 8,1 m, kde je

silný pás stromů (vzdálenost cca 140

m od břehu). Pak už bylo dno

poměrně čisté a šlo do hloubky

necelých 15 m a poměrně rychle

stoupá směrem k protějšímu břehu. U

protějšího břehu ovšem hrozí časté

sesuvy kamenů ze skal a je zde

poměrně silný proud. Po zvážení

všech okolností umisťuji jednu bójku

před zatopené stromy do hloubky 2,7

m a druhou do 8 m, také

těsně před stromy a vázky. Nechtěl

jsem žádné masivní krmné kampaně

a proto jsem zvolil moji nejoblíbenější

metodu, vhození jen pár kuliček boilie

k montáži. Žádné halibut pelety,

kukuřici, či tolik ve Španělsku

oblíbené „Frolic“. Raději mám míň

záběrů, ale od větších ryb a tato

taktika většinou funguje. Rozhodl

jsem se pro kamenné montáže, s tím,

že z bližší bójky musím kapra co

nejrychleji otočit, aby mi v prvním

okamžiku nezajel do vázky. Od

vzdálenější bójky po záseku hned

odklopím naviják a nechám kapra

volně, aby se moc nerozjel a

nezamotal se mi do stromů. Montáž

jsem totiž umísťoval mezi pásy stromů

a jediná šance byla zdolat kapra, když

budu nad ním s lodí a budu ho tahat

kolmo k hladině. Abych nepromarnil

žádný záběr, dal jsem si lehátko přímo

ke stojanu a to mi umožňovalo být co

nejdříve v kontaktu s rybou. Ale kapři

byli chytřejší než já. Hned první noc

jsem udělal tři záběry, ale s žádnou

rybou jsem si neporadil a skončily ve

stromu. Parťák proměnil jeden záběr a

podařilo se mu ze spárů stromů zdolat

nádherného mlíčáka necelých 15 kg.

K ránu začalo silně pršet a poměrně

rychle se zvedala hladina vody. Proud

vody s sebou unášel větve, části

kmenů stromů, velké množství trávy a

ty zachytávaly naše vlasce a

zatahovaly celé montáže do vázek ve

vodě. Proud byl tak silný, že mi odnesl

jednu tyčovou bójku a parťákovi obě

dvě. Prostě šílený. Několikrát jsem si

pomyslel: „jak by mi mohlo být na

Pálavě“. Ale v duchu jsem si říkal: dal

jsi se na boj chlapče, tak to dotáhni do

vítězného konce. Druhou a třetí

noc se vše zase opakovalo, s tím, že

jsem z celkových 15 záběrů nedostal

ani jednu rybu na břeh a všichni

šupináči skončili ve vázkách.

Pokaždé ztráta celé montáže,

většinou včetně šokové šňůry.

Problém byl v tom, že vlasec se

zachytil do vázek v průběhu trasy a

nikdy jsme se s lodí nedostali až nad

rybu a nebo když jsme vlasec uvolnili,

tak nám mezitím ryba vjela do další

vázky. Použití podvodních splávků

bylo díky silnému proudu a

splavovanému množství větví a trávy

nemožné. Čtvrtý den se konečně

zlepšilo počasí, přestalo pršet a

pomalu začali upouštět vodu. Z mého

stanoviště bylo prakticky nereálné

vytáhnout rybu, tak jsem využil

klesající vody a posunul stojan o 25

m. I když to nemám rád, vzpřímil jsem

špičky prutů k oblakům. Znovu jsem

echolotem brázdil po vodě a pokoušel

jsem se najít aspoň trochu čistá místa.

Našel jsem je ve vzdálenosti cca 170

m v hloubce 10, 5 až 12 metrů.

Hnedle jsem na tohle místo umístil

bójky a trochu prokrmil. Už jsem

nechtěl riskovat ztrátu

tyčovky, tak jsem využil 2 l PET lahve,

kterou jsem ukotvil cca 4 kg

kamenem. Ta jediná vydržela až do

konce výpravy. Ještě byl problém, jak

překonat vázky, které byly v trase ke

krmnému místu. To jsem vyřešil

použitím cca 5,5 m dlouhého

rákosového stvolu (od bambusu k

nerozeznání), kterých je na břehu

kolem vody víc než dost. Na tento

rákos jsem přivázal kámen a spustil

ho do největšího potopeného stromu

tak, aby vyčuhovala jen špička, na

které jsem nechal lístky, do kterých

jsem pak zachytával vlasec, aby

zůstal nad hladinou. Pořád pofukoval

poměrně silný vítr, tak jsem se obával

zavážení, aby se mi neudělal na vlasci

„pytel“. Naštěstí je Jirka perfektní a

zkušený rybář, tak jsme zaváželi ve

dvojici a tím jsem si mohl vlasec

krásně dopínat a nakonec umístit do

lupínků na rákosu.

Ještě to odpoledne přichází záběr.

Tentokrát všechno klaplo a pomocí

benzínového motoru jsme se rychle

dostali nad rybu. Kapr minul všechny

vázky a tak mu nechci dát jedinou

šanci a pumpuju ho z vodního

sloupce, abych se někde nepověsil.

Bojovnost „španělů“ je fantastická,

ryba mi nedává ani metr zadarmo a

2,5 lbs proutek prořezává hladinu.

Vše dotahuji do vítězného konce a

mlíčák 14 kg se konečně pokládá na

hladinu. S touto taktikou se rapidně

zvýšila úspěšnost zdolaných ryb až na

70 procent. S každým zavezením

jsem dokrmoval 30-40 kuliček boilie o

průměru 21 mm. Intenzita záběrů

vzrostla na 2-3 za den a 4-5 v noci.

Na začátku výpravy přicházelo

nejvíce záběrů na boilie Trufle-x, který

je sladko-slaného charakteru, vždy

nastraženého na panáčka, postupně

bylo více záběrů na rybí příchutě,

rovněž na panáčka, a ke konci

výpravy už jezdily jen dvě těžké boilie

na montáži. Měl jsem s sebou 7 druhů

boilie, ale řekl bych, že zatím nejsou

moc na Ebru kapři vybíraví. Jezdilo

totiž vše. Snad jen to, že na boilie bez

esencí, brali kapři větší váhové

kategorie. Celkově jsem udělal nejvíce

záběrů na Stink sniper a Devil fish.

Teplota vody rostla přibližně o jeden

stupeň denně. Bylo dobré, že jsme

chytali i jikrnačky, které byly přímo

nacpané jikrami. Načasování výpravy

tedy klaplo téměř na den. V den

naplánovaného odjezdu už voda

dosahovala téměř 20 stupňů a začala

být převaha záběrů od mlíčáků, ze

kterých už mlíčí doslova teklo.

Používali jsme montáže s

kamenem, který po záseku odpadl.

Když jsem se do prutu neopíral, jen

volně navíjel vlasec a s lodí najel nad

místo záběru, tak jikrnačky „stály“ ve

vodním sloupci a začly bojovat až

když jsem se opřel do prutu. Zato

mlíčáci, ti bojují od samého začátku.

Vím, že jsou na Ebru i místa, kde není

tolik překážek ve vodě a kapři se dají

zdolávat i ze břehu, ale většinou zde

přichází méně záběrů a jsou nutné

větší krmné kampaně, na udržení

kaprů na místě a ani váhový průměr

nebývá tak vysoký. Za celou výpravu

jsem nechytil kapra pod 10 kg a

všichni byli krásně zdraví bez

nějakých šrámů na těle. Větší velikost

ryb přisuzuju i tomu, že jsme

nepoužívali žádný partikl ani halibut

pellety a také to, že jsme chytali přímo

u potopených stromů ve větších

hloubkách. Předposlední den jsem na

Jirkův prut zdolal jediného „sumíka“ v

délce 120 cm. Záběrů od sumců jsem

se bál, ale naštěstí naše nástrahy

nechali na pokoji. A ještě

k peletám, i když jsem je nepoužíval,

tak jsem si všiml, že v rybářském

obchodě v Mequinenze se prodávají

halibutky v 25 kg pytli za super cenu.

To jen pro ty, kteří si je oblíbili, aby

ušetřili místo v autě a koupili si je až

skoro na místě.

Během výpravy jsem vystřídal

několik háčků a nejlépe se mi

osvědčily menší velikosti č. 4 a 5 ze

silnějšího drátu. Návazce jsem kvůli

škebličkám, které jsou snad na každé

větvi, používal ze splétaných šňůrek s

kevlarovou úpravou v 35 a 45 lbs.

Díky používání kamenné montáže

jsem návazce používal v délce 35-40

cm. Návazcového materiálu,

šokových šňůr, háčků a obratlíků si

vezměte dostatečné množství,

protože se tady neskutečně trhá. Už

jsem byl na mnoho vodách, ale tady

byly ztráty opravdu obrovské.

Pokud se rozhodnete vyrazit na tuto

vodu a budete chtít také lovit ve

vázkách, rozhodně Vám doporučuji

vzít si sebou benzínový motor. Má to

mnoho výhod, hlavní vidím v tom, že

budete brzy po záběru nad rybou. A

kaprům zvuk motoru očividně nevadí.

Jsou už zvyklí od častých přejezdů

sumcařů a zatím si nespojují tento

zvuk s nebezpečím. Několikrát jsme

totiž měli záběr bezprostředně po

zavezení.

Mnoho hezkých chvil u vody Vám za

MAX CARP přeje Pavel Převor.

Jak dlouho chytáš kapry ? Kolik dní v roce ryba říš?

Chytáním kaprů se zabývám již hezkou řádku let, ale

profesionálně to bude 13 let. Ještě v době studií jsem

rybařil více jak 150 nocí za rok. Dnes jsem velmi

zaneprázdněn mými profesionálními a společenskými

aktivitami, které mi zabírají mnoho času. Musím říci, že

když nyní uskutečním 50-75 nocí za rok, potom jsem

spokojen.Které jsou tvé nejoblíben ější vody? Řeky, jezera,rybníky?

Začal jsem chytat kapry na březích řeky; Řeky mě

nadchnuly vzhledem k tomu, že jsou plné tajemství…

Nikdo přesně nezná potenciál ryb v našich řekách. Po

neskutečném rybaření na řece Rýn v průběhu 5ti let jsem

byl vyprovokován nabídkou rybařit na řece Moselle. Tato

řeka je v současné době mým oblíbeným místem. Tady

mám rád drsnost, hrubost a odlišnosti, kterých je dosti a

stálé změny. Musím ale říci, že jsem v minulosti hodně

chytal na francouzských jezerech mimořádné ryby…

Posledním bylo jezero Orient v říjnu 2006.Mohl by ses s námi pod ělit o n ějakou anekdotuzTvého ryba ření?

Anekdotu? Pro vznik vtipných situací jsem měl spoustu

příležitostí. Hlavně moje práce, která mi nedovolila ani pár

dní nerybařit. Ne že bych rezignoval, ale rozhodl jsem se

rybařit doma. Ano, slyšíte dobře, rybařit doma. Protože

nyní bydlím několik metrů od řeky Moselle , oddělené

cestou. Takže jsem se rozhodl, že umístím prut

dostatečně vysoko tak, aby vlasec vedl nad projíždějícími

automobily - nad silnicí. Od té doby, co mám zahradu

vybavenou přenosným počítačem, jsem chytil celou řadu

ryb….! To je celkem sranda, ne?To je vtip?

Ne, to je pravda (smích).Chytáš často v zahrani čí? Které z jezer mášnejrad ěji?

Kromě mých výletů kamkoliv do Francie (řeka Saone)

jezdím většinou po celé Evropě… Rybařil jsem na na

spoustě vod počínaje Ebrem ve Španělsku až po deltu

Dunaje…Musím přiznat, že opravdu rád měním místa,

když mám pocit, že už nemohu jít dál…!Rybaříš zpravidla sám nebo ve spole čnosti n ěkoho(s p řáteli)? Čemu dáváš p řednost?

Většinu času při rybaření trávím, jak možná víte, na mé

lodi „Technostrat“ a z pochopitelných bezpečnostních

důvodů a možnosti vzájemné pomoci dávám přednost

lovu ryb ve dvou. Někdy se stane, že nedokážu sladit

termín s mými přáteli a potom rybařím sám, což je pro mě

organizačně snazší.

Máš rád kapra řské sout ěže, závody?

Ne, závody mě osobně nenaplňují vášní. Kromě soutěží

v Německu, kterých není tak mnoho a nemají takový

úspěch jako soutěže organizované ve Francii, jsem

prezentován jako novinář nebo porotce při velkých

akcích, jako je byl například Světový pohár 99 na jezeře

Sarulesti…Kdy jsi založil svoji spole čnost? Jak jsi p řišel namyšlenku vybudovat tento business?

Společnost jsem vytvořil v září roku 2004 spojením se s

přidruženou společností „Imperial Baits“, ovšem už před

červnem 2003 jsem prodával směsi speciálně určené pro

chytání kaprů. Myšlenka uskutečnit můj business a řadu

Imperial Baits ( směsi atd.) vyvstala z množících se

požadavků a doporučení, která jsem stále více dostával.

Dnes můj sortiment roste extrémně rychle, a proto jsem

šťastný a nelituji toho… Je důležité o tom hovořit, ovšem

jeden člověk nemůže dělat všechno. Jsem obklopen

vynikajícím týmem specialistů na kapry, který jsem krok

za krokem pečlivě vybral. Můj přítel Rene Rex mi pomohl

ve vývoji mých prvních produktů – což byly atraktory.Žiješ dnes svými výrobky?

Zkouším to. Ano v současné době žiji svými výrobky,

které uvádím na trh. Jako v každém businessu je mnoho

práce a když nerybařím, pracuji až 12 hodin denně. Když

něco děláte, nemůžete to přece dělat napůl!Která řada se nejlépe prodává? Kde je m ůžemekoupit?

Bez jakýchkoliv rozpaků jsou to Monster Boilies a Ifinder

Carp GPS. Moučka, která je obsažena ve směsi Monster

je velmi účinná a na trhu zcela ojedinělá. Tato exkluzivní

moučka není rybí moučka… Vše, co vám o ní mohu říci -

je to „chuťová moučka“. Jinými slovy, nemáte již žádnou

jinou potřebu dodávat syntetické příchutě (glycerol,

ethyletanol atd.), s kterými se můžete setkat u ostatních

směsí na trhu. Na rozdíl od ostatních návnad je výhodou

Monster boilies to, že jsou funkční samozřejmě jak

dlouhodobě , tak i při několikahodinových lovech. Mé

výzkumy jsou zaměřené na to, abychom dosáhli co

nejlepších návnad, tak aby byly co nejpřirozenější.V současné dob ě je na trhu zna čný po čet značek.Jak to vidíte, co p řinést nového?

Mé návnady jsou rozhodně odlišné a korespondují mým

potřebám pro rybáře, kteří chytají na jezerech a řekách.

Nepřeji si vyvíjet spousty směsí a vybavení… Chci

jednoduše limitovat produkty tak, aby mi poskytovaly v

térenu skutečné výsledky. Všimněte si, že všechny

produkty které nabízím, korespondují se skutečnými

potřebami kaprařů. Všechny jsem vyvinul sám nebo s

pomocí informací, které se u mne soustřeďují. Carp Gps

je známým příkladem.

Máš nějaký projekt zahrnující uvád ění novýchvýrobk ů do praxe?

Ano, minulý rok byl v tomto ohledu velmi náročný. Uvedli

jsme na trh nový model GPS Lowrance H2O. Vyvinul

jsem tento produkt v dialogu s Lawrancem, protože rybáři

kolem mne vyjádřili potřebu zapamatovat si jejich trasu či

místo rybaření na velkých vodních plochách. Dále

nabízíme nový model lodě Technostrat a rovněž

rozšiřující se řadu Imperial baits. Pruty navrhované v

Anglii ve společnosti North Western s progresivním

přístupem jsou také již k dostání. Všechny mé výrobky

můžete nalézt na videu a na fotografiích, umístěných na

internetových stránkách (neustále aktualizovaných) a i

na mém novém DVD „Adventure for Carp and Catfish“.Existuje Imperial Baits tým? Pokud ano, tak z kolik alidí je tým sestaven?

Ano, jsem velmi šťastný, že jsem dal dohromady tým

specialistů z Francie, Německa, Itálie, Holandska, Česka,

Maďarska, Slovenska a Velké Británie. Se spoustou z

nich jsem v neustálém kontaktu (přes mobil nebo e-mail).

Zabírá to dost času, ale je to pro mne skutečně velmi

důležité. V naší společnosti je mnohem důležitější

přátelství než sponzorské aktivity, které jsou

upřednostňovány jinými společnostmi.Tvoje řada návnad je omezena na 8 boilies p říchutía směsí ( o řech, játra, monster, ovoce, krém, ryba,osmotické ko ření, banánoý pta čí zob). Které znávnad je pro tebe nejefektivn ější?

To je opravdu delikátní otázka závisející na

momentálních podmínkách ( rybářský tlak, přirozená

potrava, hospodářská zvířata atd.). Některé návnady jsou

mnohem více přitažlivější a funkčnější než ostatní. Když

se vydávám na rybářskou výpravu, beru si zpravidla dva

druhy boilies založené na odlišných základech. Jednak

něco jako „Monsters, Fish nebo Liver“ , druhý mix pak na

krémovém základu „Creamy“ nebo ovocném „Nut, Fruit“.

Abych pravdivě odpověděl na otázku - kdybych si musel

vybrat jen jeden produkt,

bude to Monster, který když jsem rybařil po celé Evropě,

ve všech typech vod (jezerech, řekách atd) a v různých

ročních obdobích, mě opravdu nikdy nezklamal. Výrobek

„Osmotic spice“ je úplně nový a na trh přijde velmi brzy .Co by si poradil čtenářům ohledn ě použití tvéhoboilies v praxi? Jsou koncipovány tak, aby

fungovaly dlouhodob ě? Které boilies doporu čuješpro dlouhodobý lov a které pro použití p ři krátkýchvycházkách?Vynikající otázka. Co vám mohu říci je to, že většina

prodávaného hotového boilies jsou příliš jednoduché.

Boilies založené prostě na kukuřičném základu, k tomu

bez obav přidané silné příchutě – tohle Vám bude také

fungovat, ale opravdu jen velmi krátkodobě. Při

dlouhodobějším použití se ukáží jako velmi neefektivní. V

Imperial Baits jsme pracovali na přísadách velmi

vysokých kvalit v každé směsi, které jsou účinné na

nastartování delších rybářských akcí. Přitom jsou

dostatečně atraktivní na to, aby jejich „životnost“ byla víc

než jen několik prvních hodin. Od minulého roku

distribuujeme stovky vzorků 3ks boilies. Hodně rybářů

lovících kapry používá čistě jen boilies jako samostatnou

nástrahu. Mnohým z nich se takto podařilo chytit opravdu

skvostné kusy. Monster a Liver boilies byly rybáři velmi

oceňovány. Naše návnady nejsou zázračné – je to jen

prostě výsledek našich experimentů a neskutečné

mravenčí práce.Chystáš se vyvinout v blízké budoucnosti novéprodukty ve vaší řadě Imperial Baits?

Ano, po vypuštění návnad „Flying Hook Baits“ ( plovoucí

boilies ) a našich originálních příchutí „Carptrack

Flavours“ v roce 2006 a na konci roku 2006 i V-Popů,

díky kterým se vyšplhal oficiální rekord v ulovení

šupináče na 38,15 kg, budeme pokračovat s dalším

rozvojem řady Monster a Liver boilies. Mezi ně se zařadí

MonsterACTIV a LiverACTIV. Jsou založené na stejné

směsi jako verze pro chladné vody pouze s tím rozdílem,

že je budeme rolovat v průměru 28mm.

Dostaneme tím návnadu s časem rozpustnosti,

pohybujícím se mezi dobrými peletami a boilies. Něco

takového na trhu ještě nebylo. I během léta je budete

moci nastražit přinejmenším na jednu noc –přičemž

budou celou dobu velmi aktivní a postupně se budou

zmenšovat, ale uvnitř zůstanou stále dost tvrdé!Používáte k výrob ě tvého boilies skute čnávejce?Obsahují tvé boilies konzerva ční látky?

Ano. Boilies vyrábíme ze skutečných vajec a přidáváme

rovněž ty nejlepší konzervovaní přípravky. Jsou relativně

drahé (jedny z nejdražších na našem trhu) ale z mého

pohledu se zdají být výborné, neboť nejsou zjistitelné a

jsou zcela bez zápachu a vůně. Při rozjíždění krmné

kampaně se skvěle osvědčí jak během krátkodobých, tak

i při dlouhodobých výsledcích rybaření ve srovnání s

jinými konzervovanými. Hotové konzervované boilies jsou

významným elementem ve vývoji boilies. Příliš mnoho

firem jim dnes nevěnuje pozornost!Tvoje výrobky umož ňují sbírat rekordy po celéEvrop ě. Jak si to vysv ětluješ? (Banán z Cassienu,Word Record Common v N ěmecku, 10 kapr ů sváhou p řes 30 kg!)

To je pravda, v průběhu necelých pěti měsíců v celé

Evropě měl TEAM neskutečný úspěch při chytání : 4

kapři s vahou více jak 31 kg a mnoho úlovků s vahou až

do 25 kilogramů. Je to pravda, i když mí přátelé dosáhli

úspěchu, byla to mimořádná sezóna – jak pro nás, tak

pro naše zákazníky. I když bych mohl být polichocen

účinností mé řady výrobků, musím upřímně přiznat, že

jsem sám překvapen mimořádným nadšením rybářů z

výrobků Imperial Baits řady. World Record Common byl

třešničkou na dortu, z kterého mám neskutečnou radost.Existuje stále n ěkde tvé vysn ěné místo, kde by sischtěl zaryba řit? Ve Francii či někde v zahrani čí?

Asi vás to překvapí, ale ne. Nejsem skutečně tichý snílek,

na druhé straně si přeji rybařit na místech, která mě

celkově okouzlí a abych jimi nebyl bezpochyby do konce

života nasycen. Co mne naplňuje ze všeho nejvíce,

chytat nejpůvabnější druhy na místech, která jsem

navštívil.Každý ví, že dost cestuješ. Kde se podle tvéhonázoru a zkušeností chytají nejv ětší kap ři? VeFrancii, v Itálii?

Proč ne v Německu? Velký šupináč ( světový rekord je

zaznamenán v Německu) je již neobyčejný rekord. Můj

přítel Andreas Scherf ztratil tohoto stejného kapra před

podběrákem pouze 4 měsíce předtím. Překonal hranici

35 kilogramů v dubnu a květnu 2006 a v současné době

je to nový světový rekord. Jezera ve francii a panenská

místa v Itálii tají skryté poklady a velké ryby, která čekají

na nás! Je obtížné si jednoho všimnout, zaznamenat, ale

co je jisté, že ve Francii se rybaří čím dál více a více a

stává se extrémně oblíbenou a opět nás v nastávajících

letech překvapí.

Víme, že opravdu rád vnadíš opravdu dlouhodob ě -zvlášt ě v řekách. M ůžeš nám popsat tvoji taktiku ,týkající se selekce nejv ětších ryb?I když jsem dříve rybařil se zmíněnými dlouhými krmnými

kampaněmi, nedostatek času v současné době mě nutí

rybařit v jen krátkodobě využívajíc loď Technostrat Boat

během tak dvou – tří nocí. Vše je odvislé od mojí mobility

na nepřístupná stanoviště; Ta mi umožňuje lovit poměrně

pěkné kapry (mezi 1 a 10 kilogramy) v průběhu krátké

periody ( mezi 1 a 7 dny).

Jakožto specialistovi na říční kapry ti pokládámeotázku. Která řeka podle tvého názoru má nejlepšípodmínky pro získání sv ětového

rekordu? Extrémně obtížná otázka. Mezi nejzajímavější řeky, kde

rybařím, bych zařadil řeky Saone a Mosellu, které v sobě

ukrývají spoustu krásných velkých ryb. Ale říci, která z

nich je lepší je velmi obtížné.

Ty jsi se p ůvodn ě zabýval specifickou lodí, ur čenouna lov ryb. M ůžeš nám o tom říci pár slov ?Začal jsem rybařit na lodi na řece Rýn, kde se již více jak

12 let chytalo různě a já byl mnohem více mobilnější. V

tom čase jsem chytal ryby z lodi, z dřevěné lodi. Mé

začátky byly obtížné, řízení provozu, bezpečnost,

postavení lodi atd. Zápasil jsem se spoustou obtíží a

problémů.Používám dobrou loď Technostrat Catcher,

stojan na pruty Amiaud. Jsem mnohem více v pohodě a

rybařím mnohem efektivněji.

Dnes, na záv ěr tohoto rozhovoru, cht ěl bys n ěcovzkázat n ěco čtenářům Carp Webu?Rád bych jednoduše vzkázal všem kaprařům, aby

pokračovali v rybaření s vášní a s respektem k přírodě.

1) Podle jakých kritérií si vybíráš novou lokalitu?

2) Jakou roli hraje délka výpravy v tvojí krmné tak tice?

3)Používáš pro zatraktiv ňování svých nástrah dipy? Pokud ano, v jakých situa cích?

1) Podle jakých kritérií si vybíráš

novou lokalitu?

Vždy se snažím najít vodu, kam

nechodí moc rybářů. Ať už kvůli jejich

velikosti nebo zarybnění. Lákají mne

zejména vody, o kterých se neví, jaké

ryby v nich plavou. Nejzajímavější

jsou však revíry, o kterých je většina

rybářů přesvědčena, že v nich velcí

kapři neplavou, případně nevěří, že se

někomu podaří je ulovit.

2) Jakou roli hraje délka výpravy v

tvojí krmné taktice?

Při naprosté většině mého chytání

používám minimum krmení, které se

skládá z nalámaného boilies, směsi

pelet a partiklu. Taktiku vnadění i

množství krmení přizpůsobuji zejména

velikosti a počtu ryb na mém lovném

místě bez ohledu na to, jestli jdu na

ryby na den nebo týden. Nejraději

chytám v místech, kde mám možnost

vizuální kontroly a můžu pozorovat,

jestli se na nakrmeném místě ryby

nacházejí a jak se chovají. Po záběru

ryby ihned jen jemně dokrmím.

Snažím se dosáhnout toho, aby na

krmném místě ryby měly neustále

něco na zub, ale aby je to nezasytilo a

o to dříve našly moji nástrahu.

3) Používáš pro zatraktiv ňování

svých nástrah dipy? Pokud ano, v

jakých situacích?

Vždy se snažím zatraktivnit a

zvýraznit mojí nástrahu, když chytám

s malým množstvím krmení. Dipy byly

vymyšlené za účelem zvýraznění Vaší

nástrahy vůči ostatním kouskům

potravy ve Vašem krmném místě.

Nadipované nástrahy skvěle fungují

zejména při minimálním krmení,

respektive při jeho úplném vyloučení.

To znamená, že chytáte pouze na

jednu nadipovanou nástrahu bez

krmení, kterou zejména vyškolené

ryby nemůžou vyhodnotit jako

nebezpečnou díky tomu, že ji nemají

jak porovnat s jinou nástrahou. S

touto taktikou můžete opravdu

dosáhnout pozoruhodných výsledků.

Každoročně se tímto způsobem v UK

chytí desítky opravdu velkých a

opatrných ryb. K chytání jen na jednu

nadipovanou nástrahu ale musíte

nasbírat dostatek odvahy a mít

absolutní důvěru ve Vaši nástrahu,

což mnoho rybářů odradí a jen pár z

nich se odhodlá tento způsob

dlouhodobě vyzkoušet. I díky tomu je

tato metoda stále velmi úspěšná.

Můj tip: V případě, že vidíte ryby na

hladině, případně těsně pod ní,

chytám na pop-up a používám trochu

dipu nalitého do PVA sáčku s pár

plovajícími boilies. Po rozpuštění PVA

sáčku strhnnou plovoucí návnady

trochu dipu s sebou k hladině. Tímto

způsobem se mi podařilo vzbudit

pozornost i u vyhřívajících se ryb a

přesvědčit je k přijímání potravy.

1) Podle jakých kritérií si vybíráš

novou lokalitu?

Díky tomu, že se v převažující míře

věnuji lovu kaprů během krátké doby,

snažím se tomu v první řadě

přizpůsobit i výběr rybářského revíru.

Pro krátkodobý lov, to znamená

během dne nebo v průběhu jedné

noci, je podle mne nejdůležitější najít

vodu v okolí Vašeho bydliště. Vodu by

jste měli alespoň trochu poznat.

Vědět, zda je pravidelně zarybňována

násadovými rybami, jaký je na ni

vyvíjen tlak ze strany rybářů a

neméně důležité je i vědět o výskytu

větších kaprů. Vyhledávám skryté

zákoutí a nechytaná místa, které

většina rybářů kvůli špatnému

přístupu k vodě nenavštěvuje. To na

mě působí jako magnet a většinou se

ani kapři nenacházejí daleko od

břehu, protože se cítí v bezpečí.

Při dlouhodobém lovu, který trvá

týden i víc se většinou soustřeďuji na

větší vodní plochy doma i v zahraničí.

Mám dost času na jejich zmapování,

vytipování rybích cest za potravou a

ozkoušení různých nástrah.

2) Jakou roli hraje délka výpravy v

tvojí krmné taktice?

Taktiku jako i množství krmení

přizpůsobuji zejména velikosti vodní

plochy a velikosti ryb. Poslední roky

se mi nejvíc osvědčilo opakované

překrmení lovného místa. Uvedu

příklad: Klasický začátek lovu na

novém místě začíná obhlídkou a

vytipováním lovného místa. Následně

chodím každý den na vybrané místo

krmit směsí partiklu, pelet a boilies.

Krmnou směs měním podle

podmínek, typu vody, na které lovím a

podle množství bílých ryb. První dvě

zakrmení jsou většinou masivnější i s

artiklem a peletami, další dny (asi 5-7)

už krmím pouze s boilies. Tím docílím

toho, že bílé ryby, které se po prvním

masivním krmení stáhnou na lovné

místo a přilákají i kapry, se pomalu

vytratí a přestanou mít o mé krmené

místo zájem.

Přibližně po týdnu, když mám pocit,

že si ryby na nově vzniklé krmné

místo zvykly a zařadily ho jako jednu

ze zastávek za potravou, vydávám se

na zkušební lov. Když se mi podaří

chytit víc ryb v jednom období, snažím

se moje další návštěvy zkrátit na

2-3hodiny v doby, kdy jsem měl

záběry. Častokrát se mi podaří

poměrně přesně trefit do času, kdy se

migrující ryby zdržují na krmném

místě. Někdy je možné si podle nich

doslova nařídit hodinky.

Věřím, že více z Vás zažilo tuto

situaci. Mezi dalšími návštěvami

dělám 3 až 4 denní přestávky(někdy i

dva týdny), abych krmené místo

„nepřepálil“. Osvědčilo se mi to

zejména na menších tocích a

jezerech, kde se populace ryb rychle

poplaší. Zde ryby potřebovaly na

„uklidnění“ i týden.

3) Používáš pro zatraktiv ňování

svých nástrah dipy? Pokud ano, v

jakých situacích?

V drtivé většině případů se snažím

nástrahu, kterou prezentuji kaprům na

koncové udici, nezvýrazňovat od

ostatních, ale snažím se, aby byla

pokud možno co nejméně nápadná.

K tomuto chování mne vedlo

víceleté pozorování chování kaprů na

lovném místě a následná kontrola

lovného místa s potápěčskými brýlemi

a šnorchlem. Málo co je podle mne

pro kapraře víc flustrující než najít na

dně jen zamotanou montáž s

nastraženým boilies, kdy jsou ostatní

návnady vysbírané. Tato situace se

vícekrát ze začátku opakovala a

kromě pár pípanců a nepatrných

pohnutí swingeru o sobě kapři nedali

jinak vědět. Skutečnost, že jsem měl

kapry na svém lovném místě poměrně

dlouhou dobu, předkládané

návnady jim chutnaly a i přesto se mi

nepodařilo ani jednoho přelstít mě

přiváděla k šílenství. Po pár dnech se

mi to však rozleželo v hlavě a přinutilo

mne to víc se zaměřit na mou

koncovou montáž a na prezentaci

nástrahy. Začal jsem vymýšlet různé

obměny montáží, vyměňoval jsem

návazcové šňůrky, hrál jsem si s

délkou montáže a podobně. Jednou

ze změn prezentace mé nástrahy bylo

právě její zvýraznění a zatraktivnění.

Nástrahy jsem zatraktivňoval

namáčením do různých typů

kupovaných, ale i doma vyrobených

dipů. V určitých situacích jsem na

dipované nástrahy nachytal většinu

ryb, jindy jsem však s nimi zažíval

velké zklamání. Zjistil jsem, že

zatraktivněním předkládané nástrahy

vůči ostatním ji více zvýrazním a

dosáhnu víc a rychlejších záběrů, ale

průměrná hmotnost ryb je menší. Dělo

se to zejména z toho důvodu, že

mladší ročníky ryb tuto nástrahu našli

podstatně dříve a upřednostnily ji mezi

prvními.

Po delší době strávené

pozorováním a porovnáváním

úspěšnosti klasických a

zatraktivněných nástrah jsem dospěl

k několika závěrům, který bych shrnul

do následujících bodů. Nástrahy

zatraktivňuji (dipuji) jen v případě

když:

1.chytám v chladné vodě, kde je

šíření aromatických látek z nástrah

obtížnější

2.chytám v období tření, kdy kapři

nejeví zájem o krmení, dají se ale

občas přemluvit na „malou třešničku“

3.chytám s jedním boilies nad

kobercem partiklu nebo pelet

4.chytám během krátkého časového

období a snažím se o rychlý záběr

(např. závody nebo krátká vycházka

po práci kdy je mi jedno, jestli přilákám

i menší ryby)

5.chytám jen s jedním boilies bez

dalšího krmení (v tomto případě

nástrahu silně a opakovaně nadipuji)

6.chytám na páchnoucím dně

Ve všech ostatních případech se

snažím, jak už jsem zmínil na začátku,

dosáhnout toho, aby byla nástraha

pokud možno co nejméně nápadná.

Opakovaně jsem se přesvědčil, že při

správně zvolené montáži a ničím se

nelišící nástraze od ostatních návnad

se mi podařilo chytit i starší a

vychytralejší ryby.