• Rakousko-Uhersko před válkou- klíčovým problémem národnostní otázka (v českých zemích: Češi x Němci, v Tyrolsku Italové x Němci, v Haliči Poláci x Ukrajinci, v Terstu Italové, Slovinci, Chorvati)

• žádný z dohodových států nezahrnul zpočátku do svých válečných cílů rozbití Rakouska-Uherska a nastolení státu Čechů

• v době války zaveden vojenský pořádek politický život ochromen

• protirakouská stanoviska při mobilizaci

• zběhnutí celých pluků• 1915 – zatčeni Karel

Kramář a Alois Rašín- odsouzeni k smrti (1916 omilostněni novým císařem- amnestie)

• Postupně se prosadila myšlenka rozpadu habsburské monarchie a vytvoření českého státu

• 1914 emigroval profesor pražské univerzity Tomáš Garrigue Masaryk (65 let) - zahájil v zahraničí protihabsburský odboj

• 6. 7. 1915 – Ženeva – první veřejné prohlášení o boji proti habsburské monarchii

• Postupně se prosadila myšlenka česko- slovenského státu

Dvě odbojová centra:• 1. Paříž 1916 - řídící orgán

odboje - Československá národní rada – cíl: samostatný československý stát

• T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik

• 2. český domácí odboj MAFFIE (hlavní program: zpravodajská

činnost pro zahraniční odboj)

Štefánik

Beneš

legie• hlavním nástrojem českých

snah o prosazení samostatnosti - československé legie (západní, východní a italská fronta) finanční podpora ze strany krajanů v Americe (Cleveland)

• Rusko - 70 000 mužů• Francie - 10 000 mužů• Itálie – 20 000 mužů• krajané, zajatci, dezertéři• bitva u Zborova 1917

u Bachmače 1918

• dobrodružná evakuace ruských legií přes Sibiř do Vladivostoku

• vtaženy do ruského konfliktu, boje na transsibiřské magistrále do 1920

• čeljabinský incident

• 14. května 1918 – incident v ruském městě Čeljabinsk, který změnil chod našich i světových dějin

• Po bitvě u Bachmače směřoval Čs. armádní sbor do Vladivostoku, kde se chtěl nalodit a odplout do Francie. Ve městě Penza však museli Čechoslováci odevzdat bolševikům zbraně, a teprve potom byly jejich vlaky propouštěny dále na Vladivostok. Odzbrojování Čs. armádního sboru se však našim vojákům nelíbilo, a to proto, že cesta po transsibiřské magistrále byla dlouhá a nebezpečí tu číhalo jak od bolševických, tak od jiných band, které zde v tomto popřevratovém bolševickém marasmu nacházely živnou půdu. Čechoslováky dále trápilo to, že zatímco byly jejich vlaky na každé stanici úmyslně zadržovány, tak vlaky s bývalými zajatci Centrálních mocností měly cestu na západ otevřenou. Po Brestlitevském míru byli němečtí, rakousko-uherští, bulharští a turečtí váleční zajatci vyzbrojeni a posíláni na západní frontu proti Francii a jižní proti Itálii a Řecku. To vyvolávalo u Čechoslováků, jejichž vlaky nechtěli bolševici pouštět dále na východ, obrovskou nervozitu, která se ještě stupňovala provokacemi ze strany bolševiků a z Ruska odjíždějících zajatců.

• incident v Čeljabinsku - někdo ze skupiny rakousko-uherských zajatců, odjíždějících ve vlaku na západ, úmyslně hodil z vlaku mezi čs. legionáře kus železa a jednoho z nich zranil. Rozzuření kamarádi zraněného legionáře vlak se zajatci dostihli a domnělého pachatele na místě utloukli k smrti. Bolševické stráže, které přišly udělat pořádek, místo toho, aby vše vyšetřily a zatkly skutečné viníky, uvěznily tuto skupinu legionářů. To ostatní Čechoslováky ještě více pobouřilo a v reakci na to své kamarády osvobodili a bolševiky zajali. Moskva tímto incidentem našla co hledala - záminku k likvidaci Čs. armádního sboru (verdikt zněl jasně - každého Čechoslováka přistiženého se zbraní v ruce zastřelit).

• V průběhu léta a podzimu 1918 kolem 45 000 příslušníků Československého armádního sboru obsadilo v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny (1 500 000 km2 - současná ČR má rozlohu 78 864 km2). Bylo to území, které se rozkládalo kolem transsibiřské magistrály.

• Tím, že Čechoslováci obsadili magistrálu, pomohli bílým na dalších 16 000 000 km2 zbytku Sibiře, Střední Asie, ruského Dálného východu a území Předuralska k svržení moci rudých. Vzhledem k tomu, že bělogvardějci uznali v druhé polovině roku 1918 za své protibolševické vůdce Čechoslováky, kteří měli z magistrály možnost ovládat a kontrolovat celý východ Ruska, bylo tak pod přímou a nepřímou mocí Čechoslováků celkem 17 500 000 km2. O T. G. Masarykovi se tehdy v USA a ostatních státech psalo jako o vládci Sibiře.

• O síle Čechoslováků svědčí pořekadlo ruských bolševiků: "Lépe bojovat s čertem nežli s Čechem". Ruské obyvatelstvo většinou Čechoslováky vítalo, protože stabilizovali situaci, umožňovali odstraňování zločinnosti, podporovali pořádek, svobodu projevu a tisku.

• Československý armádní sbor v létě 1918 ovládl transsibiřskou magistrálu a znemožnil tak transport zajatců vojsk Centrálních mocností na západ. Čechoslováci, vojáci doposud neexistujícího státu, tak pomohli vyhrát Dohodě 1. světovou válku. V létě 1918 byly totiž síly Centrálních mocností a Dohody téměř vyrovnané a nebýt obsazení magistrály Čechoslováky, válka by trvala mnohem déle a stála by daleko více obětí: od konce března 1918 prováděli Němci úspěšnou ofenzívu na západě, při níž se dostali stejně jako v roce 1914 téměř před Paříž. V květnu 1918 slavily Centrální mocnosti vítězství, ale to jim záhy zmařila hrstka "jakýchsi" neznámých Čechoslováků v Rusku.

• Tyto akce daly do té doby málo známým politickým vůdcům T. G. Masarykovi a E. Benešovi politickou moc, kterou doposud neměli. Jen díky tomu mohli udělat svůj nejlepší diplomatický směnný obchod. Za udržení magistrály čs. vojskem v Rusku si vymohli uznání samostatného Československa ze strany Dohody (USA, Velké Británie, Francie, Itálie, Japonska, atd.).

• kromě legií podpořili (finančně a morálně) myšlenku nového státu krajané (Češi a Slováci usazení v zahraničí) 1918 – Pittsburská dohodaPittsburská dohoda – podpora vzniku jednotného státu Čechů a Slováků (stejná práva)

• domácí politici - prorakouské postoje• nálada veřejnosti – protirakouská• květen 1917 – manifest Českému poselstvu na říšské

radě – požadavek autonomie, spojení se Slovenskem• 6. 1. 19186. 1. 1918 – Tříkrálová deklarace – požadavek sam.

státu Čechů a Slováků, podpis zástupců všech významných stran (A. Švehla, K. Kramář, A. Rašín, V. Klofáč, F. Soukup, B. Šmeral)

• časté vojenské vzpoury, hladové bouře (Rumburk, Kragujevac, …)

• 14. října 1918 vyhlášena generální stávka a předčasně samostatnost Československa (Písek)

• strhávány symboly mocnářství

• červen 1918 - Československá národní rada v Paříži uznána mezinárodně za základ příští československé vlády

• Praha - ustaven Národní výbor (v čele K. Kramář) - příprava na převzetí politické moci

• 28.10. 1918 - kapitulace Rakouska-Uherska

• živelné vyhlášení samostatnosti

• Národní výbor se ujal vlády

30.10. 1918 – Turčianský Sv. Martin - ve Slovenské národní radě převážila československá orientace (Andrej Hlinka) - slovenský národ je součástí česko-slovenského národa

- souhlas se vznikem společného státu