ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Lidé na prvním místě …

Příslušnost k právním předpisům

Nemocenské pojištění

Martina HUŘŤÁKOVÁOSSZ Plzeň-město

Průvodce zdravotním a sociálním pojištěním v EUV Plzni, 8.3.2013

• Zákon č. 187/2006 Sb., v platném znění, o nemocenském pojištění

• Zákon č. 582/1991 Sb., v platném znění, o organizaci a provádění

• sociálního zabezpečení• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009• Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71• Nařízení Rady (EHS) č. 574/72• Nařízení Rady (EHS) č. 859/2003

2

Přehled právních předpisů:


MAPA ČLENSKÝCH STÁTŮ


Nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 a č. 987/2009 aplikují od 1. 5. 2010 tyto členské státy EU:

Belgie Kypr Portugalsko Bulharsko Litva RakouskoČeská republika Lotyšsko Rumunsko Dánsko Lucembursko ŘeckoEstonsko Maďarsko Slovensko Finsko Malta SlovinskoFrancie Německo ŠpanělskoIrsko Nizozemí Švédsko Itálie Polsko Velká Británie

Od 1. 4. 2012 přistoupilo k aplikaci těchto nařízení Švýcarsko a od 1.6.2012 též Norsko, Lichtenštejnsko a Island.

STÁTY EU/EHP


Jedním ze základních principů EU je právo občanů na volný pohyb. Pro oblast sociálního zabezpečení z toho vyplývá povinnost členských států zacházet s migrujícími občany EU stejně jako s vlastními státními příslušníky tak, aby nebyla omezena jejich možnost pracovat v jednotlivých členských zemích. V oblasti sociálního zabezpečení nedochází k harmonizaci národních sociálních systémů členských států, ale pouze k jejich koordinaci. Důvodem je různorodost sociálních systémů těchto zemí, které jsou založeny na odlišných principech a mají i různá institucionální uspořádání. Koordinace ponechává národní předpisy beze změn, to znamená, že rozdíly mezi národními systémy zůstávají. Koordinace nahrazuje pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrující občany nevýhodná a pro tyto případy vytváří EU pravidla vlastní - koordinační. 5

Koordinace sociálního zabezpečení


1. Podle principu rovného zacházení podléhají migrující osoby na území členských států stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci dotyčného státu.

2. Na základě principu aplikace právního řádu jediného státu by nemělo dojít k situaci, že by migrující osoba podléhala právním předpisům více států nebo naopak nebyla pojištěna vůbec. Obecně platí, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba pracuje nebo osoba samostatně výdělečně činná vykonává výdělečnou činnost.

3. Princip sčítání dob pojištění se využívá v případech, kdy člověk stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě a přitom nesplní předepsanou dobu pro nárok na dávku v některém z nich. Koordinační nařízení zakotvují ustanovení, která umožňují pro získání nároku na dávky tam, kde to připadá v úvahu, přihlédnout i k dobám pojištění získaným v jiných členských státech.

4. Princip zachování nabytých práv umožňuje, aby dávky sociálního zabezpečení byly vypláceny oprávněné osobě i mimo území toho členského státu, kde na ně vznikl nárok, do státu jejího místa bydliště nebo pobytu.

6


Koordinace sociálního zabezpečení je založena na čtyřech základních principech, které pro migrující pracovníky znamenají následující:

Jestliže osoby migrují za prací po státech EU, je nutné vědět, v kterém státě budou pojištěny. Účast migrujícího pracovníka na systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění se řídí právními předpisy o sociálním zabezpečení toho členského státu, které byly určeny jako příslušné v souladu s nařízením. Podle příslušných právních předpisů se odvádí pojistné a v souladu s nimi jsou vypláceny dávky.Ve vztahu k zemím Evropské unie se od 1. 5. 2010 aplikují pravidla upravená v nových koordinačních nařízeních, tj.:nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.Od 1. 1. 2011 je účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1231/2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (nevztahuje se na Dánsko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko a Velkou Británii).Od 1. 4. 2012 se k aplikaci nových koordinačních nařízení zavázalo Švýcarsko.Od 1. 6. 2012 se k aplikaci nových koordinačních nařízení zavázaly státy EHP (Island, Lichtenštejnsko, Norsko).Od 28. 6. 2012 je účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 – týká se zejména aplikace čl. 13 nařízení č. 883/2004.Ve vztahu k Islandu, Lichtenštejnsku, Norsku (do 31. 5. 2012), Švýcarsku (do 31. 3. 2012) a na občany třetích zemí, migrující v rámci Velké Británie, se i nadále po 1. 5. 2010 vztahují původní koordinační nařízení, tj.:nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, nařízení Rady (EHS) č. 574/72, stanovující postup provádění Nařízení Rady (EHS) 1408/71. 7


Určení státu pojištění

Osoba, na kterou se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, podléhá právním předpisům o sociálním zabezpečení (a zdravotním pojištění) pouze jediného členského státu.Základním pravidlem pro určování příslušných právních předpisů je pravidlo státu místa výkonu činnosti – lex loci laboris (čl. 11(3)(a) nařízení č. 883/2004), tj.:

Osoba zaměstnaná podléhá právním předpisům o sociálním zabezpečení toho členského státu, na jehož území pracuje, i když bydlí na území jiného členského státu, nebo když její zaměstnavatel má sídlo na území jiného členského státu. Na situaci nemá vliv skutečnost, kde a v jaké měně je osobě vyplácena mzda, kde jsou odváděny daně a státní příslušnost osoby (za předpokladu, že osoba spadá do osobního rozsahu nařízení). OSVČ podléhá právním předpisům toho členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, i když bydlí na území jiného členského státu, bez ohledu na to, jaká je státní příslušnost osoby (za předpokladu, že osoba spadá do osobního rozsahu nařízení) nebo kde odvádí daně.

V obou uvedených případech se příslušnost k právním předpisům neosvědčuje žádným potvrzením o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení.

8


Pravidlo státu místa výkonu činnosti – lex loci laboris

http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/legislativa.htm

Situace odlišné od pravidla státu výkonu činnosti vyžadují zvláštní posouzení a neaplikují se automaticky. V řadě případů je pak nutné příslušnost k právním předpisům stanoveným způsobem po jejím posouzení osvědčit, a to tzv. přenosným dokumentem A1 – „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“.Formulář A1 má charakter osvědčení, které potvrzuje, jakým právním předpisům sociálního zabezpečení podléhá osoba v něm uvedená, a vystavuje jej vždy ten členský stát, jehož právní předpisy se na danou osobu vztahují. Ze základního pravidla aplikace právních předpisů státu výkonu činnosti existuje řada odchylek pro určité kategorie osob, pro něž nařízení č. 883/2004 stanoví zvláštní pravidla:•Úředníci a osoby za takové považované podléhají právním předpisům členského státu, kterým podléhá správní orgán, který je zaměstnává (čl. 11(3)(b) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. •Osoby pobírající dávky v nezaměstnanosti v souladu s čl. 65 nařízení č. 883/2004 podle právních předpisů členského státu bydliště (a měly bydliště v jiném než příslušném členském státě), podléhají právním předpisům členského státu bydliště (čl. 11(3)(c) nařízení č. 883/2004). Potvrzení A1 se v tomto případě nevystavuje. •Osoby odvedené nebo znovu povolané do vojenské nebo civilní služby podléhají právním předpisům členského státu, do jehož služeb byly odvedeny nebo povolány (čl. 11(3)(d) nařízení č. 883/2004). Potvrzení A1 se nevystavuje. •Osoby, na které se nevztahují ustanovení článků 11(3)(a) až 11(3)(d) nařízení č.883/2004, podléhají právním předpisům členského státu bydliště (čl. 11(3)(e) nařízení č. 883/2004). Potvrzení A1 se nevystavuje. 9


Zvláštní ustanovení pro určité kategorie osob

• Ustanovení čl. 11(3)(e) nařízení č. 883/2004 upravuje posouzení příslušnosti u tzv. neaktivních osob, mezi které lze zařadit např. studenty (pokud nevykonávají při studiu žádnou výdělečnou činnost, jinak se při určování příslušnosti k právním předpisům postupuje podle pravidel vztahujících se na danou situaci), rodinné příslušníky, dále osoby, které jsou příjemci dávky důchodového pojištění, či osoby, které přestaly vykonávat činnost.

• Osoby zaměstnané na palubě lodi podléhají právním předpisům členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje. Avšak osoby zaměstnané na lodi plující pod vlajkou některého členského státu a odměňované za tuto činnost podnikem nebo osobou, jejíž sídlo nebo místo podnikání je v jiném členském státě, než je stát, pod jehož vlajkou loď pluje, podléhají právním předpisům státu sídla nebo místa podnikání zaměstnavatele či osoby, jestliže v něm má zaměstnanec bydliště. Za zaměstnavatele se pro tyto účely považuje podnik nebo osoba, která dotyčnou osobu odměňuje (čl. 11(4) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1.

• Členové letecké posádky nebo posádky palubních průvodčí v oblasti osobní nebo nákladní letecké dopravy podléhají právním předpisům členského státu, ve kterém se nachází jejich mateřské letiště. Nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 definuje mateřské letiště takto: „Místo, které provozovatel určí členu posádky, v němž člen posádky obvykle začíná a končí dobu služby nebo sérii dob služby a v němž provozovatel za normálních okolností není odpovědný za ubytování dotyčného člena posádky.“ Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1. 10



• Vyslaní zaměstnanci podléhají za splnění podmínek stanovených v nařízeních č. 883/2004 a 987/2009 po dobu nepřesahující 24 měsíců právním předpisům vysílajícího státu (čl. 12(1) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1.

• Vyslané OSVČ podléhají za splnění podmínek stanovených v nařízeních č. 883/2004 a 987/2009 po dobu nepřesahující 24 měsíců právním předpisům vysílajícího státu (čl. 12(2) nařízení č. 883/2004). Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1.

• Osoby vykonávající činnost ve dvou nebo více členských státech, a to buď jako zaměstnanec, OSVČ či úředník (čl. 13 nařízení č. 883/2004. Příslušnost k právním předpisům se osvědčuje vystaveným potvrzením A1.

• Smluvní zaměstnanci Evropských společenství si mohou zvolit, zda se na ně budou vztahovat právní předpisy členského státu, v němž jsou zaměstnáni, právní předpisy státu, které se na ně vztahovaly naposledy, nebo právní předpisy členského státu, jehož jsou státními příslušníky. Toto právo volby, kterého lze využít jen jednou, nabývá účinku dnem nástupu do zaměstnání (čl. 15 nařízení č. 883/2004).

11



(článek 12(1) nařízení č. 883/2004) Jedná se o situaci, kdy zaměstnanec, který obvykle vykonává činnost jménem svého zaměstnavatele na území jednoho členského státu, je dočasně vyslán svým zaměstnavatelem na území jiného členského státu, aby tam pro něj a jeho jménem konal práci.Vyslaný zaměstnanec podléhá i nadále právním předpisům prvního (tj. vysílajícího) členského státu, a to za splnění stanovených podmínek.

Podmínky, které musí být splněny, aby se jednalo o vyslání zaměstnance:•Statut zaměstnanceOsoba zaměstnaná může být považována za vyslaného zaměstnance jen tehdy, pokud spadá do osobního rozsahu nařízení č. 883/2004. Zaměstnancem je nutno v ČR rozumět nejen zaměstnance v pracovním poměru, ale rovněž další skupiny osob, které za zaměstnance označuje § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění. Státní příslušnost nemá na určení příslušných právních předpisů vliv – samozřejmě za předpokladu, že osoba spadá do osobního rozsahu nařízení.

15


1/ Vysílání zaměstnanců

http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/urceni-statu-pojisteni/urceni-statu-pojisteni-dle-novych-narizeni-883-2004-a-987-2009/pravidla-pro-urcovani-prislusnosti.htm

• Doba vysláníDoba vyslání nesmí převýšit 24 měsíců.

• Příslušnost k právním předpisům vysílaného zaměstnanceZaměstnanec, který má být vyslán, musí podléhat právním předpisům členského státu, v němž sídlí jeho zaměstnavatel, po dobu alespoň jednoho měsíce. Kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, jež by přihlédlo ke všem relevantním faktorům.

• Přímý vztah mezi vyslaným zaměstnancem a jeho zaměstnavatelemPo celou dobu vyslání musí mezi vyslaným zaměstnancem a podnikem, který ho vysílá, zůstat zachován přímý vztah. Podrobnosti o podmínkách, za nichž je zachován přímý vztah mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem obsahuje rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení č. A2 ze dne 12. 6. 2009, lze však uvést následující:

– pracovní poměr mezi vyslaným zaměstnancem a vysílajícím zaměstnavatelem musí trvat po celou dobu vyslání se všemi právy a povinnostmi z tohoto vztahu vyplývajícími;

– vyslaný zaměstnanec vykonává po celou dobu vyslání činnost pro vysílajícího zaměstnavatele; – zaměstnanec je po celou dobu vyslání odměňován pouze vysílajícím zaměstnavatelem. Je

splněno i v případě, kdy zaměstnance odměňuje přijímající zaměstnavatel a vysílající zaměstnavatel mzdu refunduje;

– pravomoc ukončit s vyslaným zaměstnancem pracovní poměr má pouze zaměstnavatel, který ho vyslal;

– odpovědnost za práci vyslaného zaměstnance nese vysílající zaměstnavatel; – nesmí být současně uzavřen pracovní poměr s přijímajícím podnikem, ke kterému je

zaměstnanec vyslán. 16



• Za vyslání se bude rovněž považovat situace, kdy bude zaměstnanec vyslán k jednomu a více přijímajícím podnikům v tomtéž členském státě za předpokladu, že jsou nadále splněny veškeré náležitosti přímého vztahu. K těmto situacím může docházet zejména v případech, kdy zaměstnavatel vyšle zaměstnance do přijímajícího státu, aby zde vykonával práci postupně nebo současně ve dvou nebo několika podnicích. Zásadním a rozhodujícím prvkem je skutečnost, že je práce nadále vykonávána jménem vysílajícího podniku.

• Činnost vysílajícího podnikuSkutečnost, že podnik vyšle pracovníka na území jiného členského státu, předpokládá, že tento podnik je ekonomicky aktivní ve vysílajícím státě. Musí se jednat o takového zaměstnavatele, který obvykle vykonává podstatné činnosti jiné než čistě vnitřní řídící činnosti na území členského státu, v němž je usazený.Náhrada za jiného zaměstnance, který dovršil dobu vysláníNelze vyslat zaměstnance s úmyslem nahradit jiného vyslaného zaměstnance, který dovršil maximální dobu svého vyslání.(Pozn.: O vyslání se nebude jednat, pokud stavební firma bude chtít nahradit po 24 měsících svého stavbyvedoucího jiným stavbyvedoucím pro zajištění téže činnosti.)

• Minimální doba mezi opětovným vyslánímMinimální doba mezi opětovným vysláním téhož zaměstnance do stejného podniku a stejného státu vyslání činí nejméně 2 měsíce od skončení předchozího období vyslání.

17



(článek 12(2) nařízení č. 883/2004) Jedná se o situaci, kdy osoba, která obvykle vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jednoho členského státu, dočasně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu.OSVČ vysílá sama sebe. Vyslaná OSVČ podléhá právním předpisům prvního (vysílajícího) členského státu, a to za splnění stanovených podmínek.

Podmínky, které musí být splněny, aby se jednalo o vyslání OSVČ:•Statut OSVČOSVČ může být vyslána, jen pokud spadá do osobního rozsahu nařízení č. 883/2004.

•Doba vysláníOsoba vykonává samostatnou výdělečnou činnost přechodně v jiném členském státě po dobu maximálně 24 měsíců.

•Výkon samostatné výdělečné činnosti před vyslánímJe nutné, aby osoba vykonávala samostatnou výdělečnou činnost ve vysílajícím státě ještě předtím, než dojde k vyslání do jiného členského státu, a to po dobu nejméně dvou měsíců před vysláním. Kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, jež by přihlédlo ke všem relevantním faktorům.

18


2/ Vysílání osob samostatně výdělečně činných (OSVČ)

• Předpoklady pro pokračování v činnosti po skončení vysláníOSVČ musí během jakéhokoliv období dočasné činnosti v přijímajícím státě nadále splňovat nezbytné předpoklady pro výkon své činnosti tak, aby byla schopna v této činnosti po svém návratu pokračovat. Jako kritéria pro posouzení splnění těchto předpokladů mohou sloužit např. tyto ukazatele:

• využívání kancelářských prostor; • platba daní; • registrace v profesních orgánech či obchodní komoře; • dispozice profesním průkazem; • přidělení čísla plátce DPH.

• Činnost ve státě vysláníČinnost, kterou OSVČ bude během svého vyslání vykonávat v druhém členském státě, musí být podobná té, kterou OSVČ obvykle provozuje v prvním členském státě. Pro hodnocení podobnosti je rozhodující skutečná povaha činnosti.

• Obsah a trvání činnosti, kterou bude OSVČ v přijímajícím státě vykonávat, by měl být předem definován.

• Minimální doba mezi opětovným vyslánímMinimální doba mezi opětovným vysláním téže OSVČ do stejného podniku a stejného státu vyslání činí nejméně 2 měsíce.

19


2/ Vysílání osob samostatně výdělečně činných (OSVČ)

(článek 13 nařízení č. 883/2004)Jedná se o situace, kdy: •Zaměstnanec souběžně nebo střídavě vykonává pro stejný podnik nebo zaměstnavatele nebo pro různé podniky nebo zaměstnavatele jednu nebo více oddělených činností ve dvou nebo více členských státech (čl. 13(1) nařízení č. 883/2004); •OSVČ souběžně nebo střídavě vykonává jednu nebo více oddělených samostatných výdělečných činností, bez ohledu na povahu těchto činností, ve dvou nebo více členských státech (čl. 13(2) nařízení č. 883/2004); •Osoba je obvykle činná jako zaměstnanec a OSVČ v různých členských státech (čl. 13(3) nařízení č. 883/2004); •Osoba je zaměstnaná jako úředník jedním členským státem a pracuje jako zaměstnanec nebo OSVČ v jednom nebo více členských státech (čl. 13(4) nařízení č. 883/2004).•V těchto situacích je nutné určit členský stát, jehož právním předpisům sociálního zabezpečení migrující pracovník podléhá, a tuto skutečnost osvědčit na potvrzení A1. 20


Souběžný výkon činnosti ve dvou nebo více členských státech

Osoba, která vykonává činnosti ve dvou nebo více členských státech, je povinna o tom uvědomit instituci určenou příslušným orgánem členského státu, v němž má své bydliště (čl. 16 prováděcího nařízení č. 987/2009).Osoby s bydlištěm v ČR se obrací na místně příslušnou správu sociálního zabezpečení (tj. na okresní správu sociálního zabezpečení, v Praze na územní pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení, v Brně na Městskou správu sociálního zabezpečení) a v případech, kdy není možné určit místní příslušnost správy sociálního zabezpečení, na jakoukoli správu sociálního zabezpečení. Pokud osoba nesplní oznamovací povinnost, a tudíž nebude moci být určen jeden stát, jehož právní předpisy by byly příslušné, může dojít k situaci, kdy osoba bude pojistné odvádět z jednoho příjmu dvakrát nebo i vícekrát do systému sociálního zabezpečení více členských států.

21


Oznamovací povinnost pracovníka

http://www.cssz.cz/cz/kontakty/krajska-a-okresni-pracoviste/

1) Souběžný výkon zaměstnání ve více členských státechNa osobu, která jako zaměstnanec obvykle pracuje ve dvou nebo více členských státech, se vztahují: •a) právní předpisy členského státu, na jehož území má bydliště, vykonává-li podstatnou část své činnosti v tomto členském státě, nebo (čl. 13(1)(a) nařízení č. 883/2004) •b) nevykonává-li podstatnou část své činnosti v členském státě, na jehož území má bydliště:

– i) právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání podniku nebo zaměstnavatele, pokud je tato osoba zaměstnána jedním podnikem nebo zaměstnavatelem (čl. 13(1)(b)(i) nařízení č. 883/2004),

– ii) právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání podniků nebo zaměstnavatelů, pokud je tato osoba zaměstnána dvěma či více podniky nebo zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání pouze v jednom členském státě (čl. 13(1)(b)(ii) nařízení č. 883/2004),

– iii) právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání podniku nebo zaměstnavatele, jiného než je členský stát bydliště, je-li tato osoba zaměstnána dvěma nebo více podniky nebo zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání ve dvou členských státech, z nichž jeden je členským státem bydliště (čl. 13(1)(b)(iii) nařízení č. 883/2004),

– iv) právní předpisy členského státu, na jehož území má tato osoba bydliště, je-li zaměstnána dvěma a více podniky nebo zaměstnavateli, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech jiných, než je členský stát bydliště (čl. 13(1)(b)(iv) nařízení č. 883/2004),

– v) právní předpisy členského státu, na jehož území má tato osoba bydliště, vykonává práci jménem zaměstnavatele usazeného mimo území EU/EHP činnost na území dvou nebo více členských států (čl. 14(11) nařízení č. 987/2009).

22


Přehled základních situací souběžného výkonu činnosti ve dvou nebo více členských státech

U osob, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území dvou nebo více členských států, mohou nastat následující situace:•OSVČ bydlí na území členského státu, na jehož území vykonává podstatnou část své činnosti, přičemž současně vykonává činnost i na území jiného členského státu (čl. 13(2)(a) nařízení č. 883/2004) - podléhá právním předpisům státu bydliště; •OSVČ vykonává činnost na území dvou nebo více členských států, přičemž na území státu svého bydliště nevykonává podstatnou část své činnosti (čl. 13(2)(b) nařízení č. 883/2004) - podléhá právním předpisům státu, na jehož území se nachází střed zájmu její činnosti.

23


2) Souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti ve více členských státech

• Osoba vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jednoho členského státu a souběžně pracuje jako zaměstnanec v jiném členském státě (čl. 13(3) nařízení č. 883/2004) - podléhá právním předpisům členského státu, v němž pracuje jako zaměstnanec;

• Osoba pracuje jako OSVČ na území jednoho nebo více členských států a zároveň pracuje jako zaměstnanec na území dvou nebo více členských států (čl. 13(3) nařízení č. 883/2004) – zde rovněž platí, že osoba podléhá právním předpisům členského státu, v němž pracuje jako zaměstnanec. Jelikož ale vykonává zaměstnání ve více členských státech, je nutno určit, právním předpisům kterého z nich osoba podléhá. Zde se pak postupuje podle pravidel pro určování příslušných právních předpisů při souběžném výkonu zaměstnání ve více členských státech ad 1/.

24


3) Souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti v jednom členském státě a zaměstnání v jiném členském státě

Na osobu, která je zaměstnána jako úředník v jednom členském státě, a která vykonává činnost jako zaměstnanec nebo OSVČ v jednom nebo více členských státech, se vztahují právní předpisy členského státu, kterému podléhá správní orgán, jenž ji zaměstnává (čl. 13(4) nařízení č. 883/2004).

25


4) Souběžný výkon činnosti jako úředník a jako zaměstnanec či OSVČ ve dvou nebo více členských státech

Ve většině členských států je jednou z podmínek pro získání nároku na peněžitou dávku splnění potřebné doby pojištění (např. v ČR je jednou z podmínek pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství). Nezíská-li osoba potřebnou dobu pojištění v jednom členském státě, připočtou se k této době i doby pojištění získané v jiných členských státech.

K potvrzování dob pojištění slouží formulář E 104 nebo příslušný papírový SED. Na formuláři příslušná instituce na vyžádání potvrdí dobu pojištění získanou v daném členském státě. Skončí-li osoba zaměstnání v jednom členském státě a chystá-li se odejít pracovat do jiného členského státu, může být užitečné nechat si u instituce, u které byla osoba nemocensky pojištěna, tento formulář vystavit. Pokud si osoba před svým odjezdem za prací do jiného členského státu vystavit formulář E 104 nebo příslušný papírový SED nenechá, příslušná instituce si jej v případě potřeby vyžádá. V tomto případě je ale nutné počítat s tím, že vyřizování nároku na dávku se tím výrazně prodlouží. 26


Postup při potvrzování dob pojištění

Ustanovení týkající se peněžitých dávek v nemoci a mateřství jsou uvedena v hlavě III, kapitole I, oddílu 1 (články 17-22) Nařízení 883/2004 a v hlavě III, kapitole I (články 22-32) Prováděcího nařízení 987/2009.Poskytování peněžitých dávek v nemoci a mateřství se řídí právními předpisy toho členského státu, ve kterém je osoba pojištěna. V praxi to znamená, že pokud bude dotyčná osoba pobývat v jiném členském státě Evropské unie (například jako turista nebo vyslaný pracovník) a zůstane pojištěn v ČR, budou mu peněžité dávky v nemoci a mateřství poskytovány podle českých platných právních předpisů. Když se občan rozhodne pracovat v jiném členském státě a v tomto státě bude i nemocensky pojištěn, dostane peněžité dávky v nemoci a mateřství podle právních předpisů tohoto státu.

27


Peněžité dávky v nemoci a mateřství

Podle Nařízení 987/2009 se nároky na peněžité dávky v nemoci a mateřství vždy uplatňují přímo u příslušné instituce (tj. instituce, u které je osoba pojištěna), i když dotyčná osoba bydlí či pobývá v jiném členském státě Evropské unie. Potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené pojištěnci v jiném členském státě jeho ošetřujícím lékařem mají přitom stejnou právní hodnotu jako potvrzení vystavené v příslušném členském státě, tj. členské státy si uznávají tyto vnitrostátní tiskopisy i bez dalšího ověření.

28


Postup při uplatnění nároku na peněžitou dávku v nemoci a mateřství

Doložení pracovní neschopnosti a žádost o nemocenskéČeský pojištěnec, který onemocní na území jiného členského státu a bude chtít uplatnit nárok na dávku v nemoci z českého systému, bude postupovat následujícím způsobem:Navštíví tamního ošetřujícího lékaře a předloží Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC), který zjednoduší čerpání zdravotní péče v zahraničí, a nechá si vystavit vnitrostátní potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s předpokládanou dobou jejího trvání. Potvrzení vydané ošetřujícím lékařem pak zašle přímo svému zaměstnavateli (OSVČ příslušné OSSZ). Pokud pracovní neschopnost bude delší než 21 kalendářních dnů a pojištěnec tedy bude žádat o nemocenské, zašle zaměstnavateli (OSVČ příslušné OSSZ) rovněž tiskopis „Žádost o nemocenské při vzniku pracovní neschopnosti v jiném členském státě EU“. Není-li v daném státě místa pobytu pojištěnce vydáváno ošetřujícími lékaři potvrzení o DPN, zažádá pojištěnec o jeho vystavení instituci místa pobytu (tj. instituci, která poskytuje příslušné dávky v místě, kde pojištěnec bydlí nebo pobývá) v daném členském státě, která zajistí lékařské posouzení a vydání potvrzení o pracovní neschopnosti. Výpočet a výplata dávky se provádí podle českých právních předpisů.Nelze-li z nějakého důvodu použít výše uvedený postup, je možné, aby ošetřující lékař dotyčné osoby v České republice zpětně vydal rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, a to na základě lékařské zprávy ze zahraničí. Ke zpětnému uznání pracovní neschopnosti je zapotřebí předchozí souhlas příslušné OSSZ. Po udělení tohoto souhlasu, ošetřující lékař vystaví rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

29


Český pojištěnec bydlící nebo pobývající v jiném členském státě

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění v ČR v době pobytu na území jiného členského státu EU pojištěnec uplatní pomocí tiskopisu „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství při bydlišti/pobytu v zahraničí“. Dále předloží lékařskou zprávu (potvrzení) o pravděpodobném dni porodu a rodný list dítěte (po narození dítěte), popřípadě rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující mateřskou péči. Žádost o peněžitou pomoc v mateřství pojištěnec, který bydlí či pobývá v zahraničí, uplatňuje přímo u zaměstnavatele (OSVČ u příslušné OSSZ).

31


Peněžitá pomoc v mateřství

Tato dávka se uplatňuje prostřednictvím tiskopisu „Žádost o ošetřovné při vzniku potřeby ošetřování (péče) v jiném členském státě EU“. Tiskopis vyplňuje žadatel a potřebu ošetřování/péče dítěte mladšího 10ti let nebo jiného člena domácnosti doloží potvrzením ošetřujícího lékaře o nezbytnosti ošetřování nemocného člena domácnosti, potvrzením o nařízení karantény, potvrzením o uzavření dětského výchovného zařízení apod. Tiskopis žadatel o ošetřovné předloží spolu s doklady (příp. zašle, pokud se dlouhodobě zdržuje v jiném členském státě) prostřednictvím zaměstnavatele OSSZ, která na základě předložených dokladů posoudí, zda je dostatečně doložena potřeba ošetřování (péče).

33


Ošetřovné

Žádosti o dávky nemocenského pojištění uplatněné na výše uvedených tiskopisech zaměstnavatel předává spolu se všemi doklady (např. potvrzení o pracovní neschopnosti, pravděpodobném dni porodu) a s vyplněným tiskopisem „Příloha k žádosti o dávku“ příslušné OSSZ.

Potvrzení o pracovní neschopnosti vystavená ošetřujícími lékaři v jiných členských státech EU jsou pro zaměstnavatele dostatečným podkladem pro výplatu náhrady mzdy v době prvních 21 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Není již nutné, aby k nim byl vystaven formulář E 115. Pokud se tato potvrzení týkají pracovní neschopnosti, která nepřekročila 21 kalendářních dnů, nepředkládají se OSSZ a zaměstnavatel si je ponechá. Pokud pracovní neschopnost přesáhla 21 kalendářních dnů a pojištěnec žádá o nemocenské, je třeba zaslat zahraniční potvrzení o pracovní neschopnosti (originály) příslušné OSSZ (včetně potvrzení pokrývajících dobu prvních 21 kalendářních dnů pracovní neschopnosti). Zaměstnavatel si pro své potřeby ponechá kopie těchto potvrzení.

35


K postupu zaměstnavatele

Peněžitá dávka v nemoci

Osoba pojištěná v jiném členském státě, které vznikne pracovní neschopnost během pobytu v ČR a která bude chtít uplatnit nárok na dávku, bude postupovat následujícím způsobem:Český ošetřující lékař jí vystaví český tiskopis „Rozhodnutí o DPN“ stejným způsobem jako u českých pojištěnců a zároveň na tiskopisu „Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény“ vyznačí pravděpodobnou dobu trvání DPN. Cizí pojištěnec následně zašle díly III. a IV. Rozhodnutí o DPN příslušné instituci v jiném členském státě, díl II. si ponechá. Při ukončení DPN pak pojištěnec odevzdává ošetřujícímu lékaři díl II. a od ošetřujícího lékaře obdrží díl V., který následně zašle do zahraničí.

36


Pojištěnec jiného členského státu bydlící nebo pobývající v ČR

OSSZ vyplácí dávky nemocenského pojištění do ciziny na základě žádosti pojištěnce, a to jen na účet pojištěnce u banky v cizině. Náklady této výplaty platí příjemce dávky nemocenského pojištění. V tomto případě je třeba uvést číslo účtu ve tvaru IBAN, název účtu příjemce, název, adresu a stát banky v cizině, ID kód banky a typ ID banky (např. BIC SWIFT kód). Výše nákladů na výplatu dávky činí při výplatě do členského státu EU 60 Kč, při výplatě do jiného státu je výše nákladů individuální a může se pohybovat od 150 do 800 Kč. Zprostředkující banky mohou dále připočítat i své výlohy.

37


Výplata české dávky do zahraničí


Děkuji za pozornost

Martina Huřťákováoddělení nemocenského pojištěníOkresní správa sociálního zabezpečení Plzeň-město

telefon: 377 486 344e-mail: [email protected]

Date post:	14-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	artie
View:	34 times
Download:	5 times

ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Documents