Cesta poznávání a vzdělávání v ošetřovatelství IX. a jarní konference ČAS Region plzeňský „Nemocnice podporující zdraví“

SBORNÍK Z KONFERENCE KOLEKTIV AUTORŮ

Celostátní konference s mezinárodní spoluprací, konaná v Plzni dne 14.5.2018. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence FZS ZČU v Plzni

Cesta poznávání a vzdělávání v ošetřovatelství IX. a jarní konference ČAS Region plzeňský „Nemocnice podporující zdraví“ – Sborník příspěvků a abstraktů s mezinárodní účastí Kolektiv autorů

Editor: PhDr. Jiří Frei, Ph.D. Vydavatel: Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní

knihovna Odd. vydavatelství a tiskových služeb Univerzitní 8, 306 14 Plzeň Tel.: +420 377 631 951 e-mail: vydavatel@vyd.zcu.cz Vyšlo: srpen 2018 Vydání: 1. vydání Nositelé autorských práv: autoři Počet stran: 84 Vědecký výbor konference: prof. MUDr. Vladimír Resl, CSc. Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc. PhDr. Jiří Frei, Ph.D. PhDr. Jiřka Krocová

PhDr. Petra Bejvančická PhDr. Jana Horová

Recenze: PhDr. Jiří Frei, Ph.D. PhDr. Jitka Krocová MUDr. Sam Hofman Mgr. Jaromír Doležal

Mgr. Romana Freiová

Organizační výbor: PhDr. Petra Bejvančická PhDr. Jiří Frei, Ph.D. PhDr. Jitka Krocová

ISBN 978-80-261-0799-6

Konference byla organizována Katedrou Ošetřovatelství a porodní

asistence FZS ZČU v Plzni za spolupráce Západočeské univerzity v Plzni, Fakultní nemocnicí Plzeň, České asociace sester a České komory porodních asistentek. Všem spoluorganizátorům, autorům příspěvků a dalším zúčastněným patří dík za podporu a účast.

Tato publikace ani žádná z jejích částí neprošla jazykovou a redakční úpravou. Za jazykovou úpravu a obsah odpovídají autoři textu jednotlivých příspěvků.

1

OBSAH

PŘEDMLUVA

3 – 4

Z RECENZNÍHO ŘÍZENÍ

5

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O KLIENTA O TONSILEKTOMII Bc. Kateřina Haisová; Mgr. Zuzana Šafránková

7 – 12

HODNOCENÍ RIZIKA PÁDU DĚTSKÝCH PACIENTŮ Jana Horová; Iva Brabcová

13 – 17

POSTOJ SESTER K PROFESI A JEJICH MOTIVACE K DALŠÍMU VZDĚLÁVÁNÍ Bc. Anna Rambousková; Bc. Pavla Šlehofer; PhDr. Mgr. Jitka Krocová; Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D.

18 – 23

VLIV MNOŽSTVÍ ASPIROVANÉ KRVE Z CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO KATÉTRU V PREANALYTICKÉ FÁZI U BIOCHEMICKÉHO STANOVENÍ HLADINY KALIA Mgr. Ludmila Maffei Svobodová

24 – 39

FAKTA A MÝTY V RÁMCI ZNALOSTÍ O HIV/AIDS U OSOB OMEZENÝCH NA SVOBODĚ Mgr. Anastázie Bohanesová; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.

40 – 46

VALIDACE VYBRANÝCH OŠETŘOVATELSKÝCH INTERVENCÍ V RÁMCI KURRIKULA SESTER/OBLAST VÝŽIVY A HYDRATACE Doc. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.; PhDr. Jozefina Mesárošová, PhD.

47 – 58

2

NOVÉ TRENDY V OBLASTI HIV/AIDS PhDr. Jiří Frei, Ph.D.; Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.

59 – 68

POHYBOVÁ AKTIVITA U SENIOROV doc. PhDr. Silvia Puteková, PhD.; PhDr. Oľga Kabátová, PhD.

70 – 71

RIZIKA VZNIKU MOČOVÝCH INFEKCÍ SPOJENÝCH SE ZDRAVOTNÍ PÉČÍ Z POHLEDU OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE Jitka Krocová; Radka Prokešová

72 – 75

ZÁSADY BEZPEČNÉ ANESTEZIOLOGICKÉ PÉČE - doporučený postup ČSARIM 2017 Petra Bejvančická; Iva Brabcová

76 – 77

IMIDŽ A ROLA SESTRY V MINULOSTI A DNES doc. PhDr. Andrea Botíková, PhD.

78

PREVENCIA SYNDRÓMU IMOBILITY U SENIOROV PhDr. Alena Dziacka, PhD.

79 – 80

CENTRUM PRO ZÁVISLÉ NA TABÁKU PLZEŇ MUDr. Šárka Trhlíková; MUDr. Štěpánka Břízová

81

IMIDŽ A ROLA SESTRY V MINULOSTI A DNES - poster Andrea Botiková

83

PREVENCIA SYNDRÓMU IMMOBILITY U SENIOROV - poster Alena Dziacka

84

3

PŘEDMLUVA

Dne 14. května 2018 se v Plzni v rámci oslav Mezinárodního

dne sester konal již 9. ročník tradiční celostátní konference

ošetřovatelství a porodní asistence Cesta poznávání a vzdělávání v

ošetřovatelství IX. a jarní konference České asociace sester Region

plzeňský s podtitulem „Nemocnice podporující zdraví“. Konference

proběhla ve Fakultní nemocnici Plzeň, která se v rámci programu

Health Promoting Hospitals and Health Services (Nemocnice a

zdravotnická zařízení podporující zdraví) řadí mezi nemocnice

kladoucí důraz na podporu zdraví a prevenci nemocí a ne pouze na

samotné diagnostické a léčebné služby. Organizátoři konference

Katedra ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických

studií Západočeské univerzity v Plzni a Česká asociace sester Region

plzeňský ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň a Sdružením

porodních asistentek Plzeňského kraje připravili bohatý program

určený nejen pro všeobecné sestry a porodní asistentky a ostatní

nelékařské zdravotnické pracovníky, ale i pro osoby vzdělávající

nelékařské zdravotnické pracovníky a studenty oborů Ošetřovatelství

a Porodní asistence.

Hlavním tématem propojujícím prezentované příspěvky byla

podpora zdraví. Na konferenci zaznělo mnoho odborných příspěvků

a konferenci navštívilo 118 účastníků. Vzácnými hosty konference byli

např. Mgr. M. Kalvachová z Ministerstva zdravotnictví ČR a její

kolegyně paní MUDr. L. Štěpánková, Ph.D; Mgr. Jana Zelenková z

Fakultní nemocnice v Motole či Mgr. Pavlína Fridrichovská z

4

Nemocnice Pelhřimov. Pozvání na konferenci přijali i hosté ze

Slovenska - do posterové sekce přispěly svými příspěvky kolegyně z

Trnavské univerzity v Trnavě paní doc. PhDr. A. Botíková, PhD., PhDr.

A. Dziacká, PhD. a doc. S. Putekova, PhD. Příjemným zpestřením

hlavního programu konference byla aktivní účast studentů Fakulty

zdravotnických studií ZČU v Plzni a SZŠ a VOŠ v Plzni.

Konference poskytla konfrontaci pohledů a názorů z různých

úrovní a oblastí poskytování zdravotní péče (legislativní, manažerské,

ošetřovatelské i vzdělávací) a umožnila diskusi nad tématem, které se

stává stále aktuálnější, a to je podpora a udržení zdraví. Naším přáním

je, aby konference byla úspěšnou i nadále a těšíme se na setkání na

příštím, již 10. ročníku na jaře 2019.

PhDr. Jitka Krocová

vedoucí Katedry ošetřovatelství a porodní asistence

FZS ZČU v Plzni

5

Z RECENZNÍHO ŘÍZENÍ

Téma podpory zdraví a jeho udržení je stále aktuálnějším, a proto

je třeba jej pojímat v rámci všech jeho aspektů. Nemocnice a další

zdravotnická zařízení již v tomto kontextu nevystupují pouze v roli těch co

léčí, ale stále více i přímo podporovatelů zdraví. Z tohoto pohledu je

samotné téma konference a jeho aktuálnost velkou předností. V příspěvcích

jsou uváděny různé úhly pohledů na daná i související témata, stejně jako

různé názory k popisované problematice. Co je ale přínosné zejména je fakt,

že všechna uváděná data jsou vhodným způsobem argumentována a

kriticky analyzována. Autoři příspěvků tak prokazují dobrý přehled v dané

oblasti a znalosti na výborné odborné úrovni, jež jsou velmi vhodně

zpracovány i v kontextu samotné praxe. Sborník příspěvků tak bude pro

čtenáře přínosem jak z teoretického, tak praktického hlediska a své

uplatnění si najde nejenom v rámci teoretického bádání či u výzkumných

organizací, ale i v klinické praxi.

PhDr. Jiří Frei, Ph.D.1,2)

PhDr. Jitka Krocová1) MUDr. Sam Hofman3)

Mgr. Jaromír Doležal4) Mgr. Romana Freiová4)

1) Fakulta zdravotnických studií ZČU v Plzni 2) Zdravotnická záchranná služba Plzeňského Kraje 3) EUMATEC, s.r.o. 4) Fakultní nemocnice Plzeň

6

PLNÉ TEXTY PŘÍSPĚVKŮ

7

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O KLIENTA PO TONSILEKTOMII

Bc. Kateřina Haisová; Mgr. Zuzana Šafránková

Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni

Souhrn

Bakalářská práce je zaměřena na ošetřovatelskou péči o

klienta po tonsilektomii. V teoretické části práce se věnuji anatomii

hltanu se zaměřením na Waldeyerův lymfatický okruh. Popisuji i

indikace k tomuto výkonu a samotný operační výkon. Kapitole, které

věnuji největší pozornost je kapitola popisující ošetřovatelskou péči a

edukaci v předoperačním, perioperačním a pooperačním období.

Praktická část mé práce obsahuje kazuistiku dětského a dospělého

pacienta podstupujícího tento zákrok se zaměřením

na ošetřovatelský proces a edukaci. Analýzou dat zjišťuji, kde vznikají

deficitní oblasti v edukaci, na základě čehož jsem vytvořila edukační

materiál do rukou pacienta propuštěného do domácího ošetřování.

Klíčová slova: tonsilektomie, ošetřovatelská péče, edukace,

kazuistika, komplikace.

Úvod

Toto téma jsme si vybrali z důvodu jeho aktuálnosti.

Domníváme se, že problematice tonsilektomie je věnováno málo

pozornosti. Potencionální pacienty lze rozdělit do dvou skupin. První

skupinu tvoří odpůrci tohoto výkonu, a to zejména z důvodu obavy,

8

že jim bude odstraněna bariéra, jež je chrání před možnou infekcí.

Druhou skupinu tvoří jedinci, z našeho pohledu s racionálnějším

postojem k dané problematice. Tito lidé provedení výkonu

jednoznačně neodmítají, ale rozhodují se na základě poskytnutých

informací o rizicích v případě, že by výkon nepodstoupili. V praxi se

často setkáváme s bagatelizováním výkonu ze strany pacientů. Klienti

mají často pocit, že se jedná o naprosto bezrizikový výkon, který se

provádí zejména v dětském věku jako prevence opakujících

se tonsilitid. Opak je pravdou, i tento výkon s sebou nese četná rizika

spojená s lokalizací operačního výkonu. Z důvodu častého

bagatelizování pooperačních komplikací lze považovat za podstatné

pacienty edukovat zejména v této oblasti. Právě tato skutečnost byla

dalším faktorem pro volbu tohoto téma. Jedním z dalších faktorů

výběru bylo i to, že tonsilektomie je předmětem vášnivých diskuzí

odborné veřejnosti. I mezi odbornou veřejností se najdou odpůrci

provádění tonsilektomie, zvláště pak u pediatrických pacientů.

Tonsilektomie poskytuje chirurgické řešení nejen u

chronických postižení tonsil, ale i mnoha akutních stavů

v otorinolaryngologii. Tím akutním stavem může být absces tonsily,

který hrozí šířením do okolních struktur. Pokud se infekce celotělově

šíří, například hematogenní cestou, může nastat stav, který

označujeme tonsilogenní sepsí. Při této sepsi se rozvíjí šokový stav,

který pacienta bezprostředně ohrožuje na životě a je nutné provést

okamžitou intervenci. Na první pohled by se mohlo zdát, že provedení

tonsilektomii je nezbytné pouze v akutních stavech. Je tedy důležité

vysvětlit pacientům, že je potřeba odstranit tonsily i v případě, kdy

tvoří infekční fokus. Komplikací chronické tonsilitidy je totiž

metatonsilární postižení ledvin, kloubů a srdce.

9

Cíl práce

Hlavním cílem práce je navržení optimálního edukačního

plánu pro dětského a dospělého pacienta propuštěného do

domácího ošetřování.

Metodika výzkumu

Pro zpracování své bakalářské práce jsem si vybrala

kvalitativní druh výzkumu, který mi umožňuje získat informace o

prožitcích, vlivu ošetřovatelské péče a edukace u daného jedince.

Prezentace a interpretace výsledků

Při retrospektivní analýze dat získaných během výzkumu jsem

stanovila jako největší ošetřovatelský problém akutní pooperační

bolest u obou svých respondentek. Tento problém vnímám jako zvlášť

závažný z toho důvodu, že právě akutní bolest nejvíce narušuje

bio-psycho-sociální pohodu pacientů, která je velmi podstatná pro

uspokojování lidských potřeb. Toto tvrzení čerpám z vlastní

zkušenosti s bolestí, kdy nelze uspokojit potřebu kvalitního spánku,

když prožíváte bolest. Domnívám se, že pokud byste se také zamysleli

nad tím, jaké prožitky ve Vás bolest vyvolává, s největší

pravděpodobností by to byl pocit strachu, a v neposlední řadě

výrazného tělesného dyskomfortu. Právě tělesný dyskomfort

vyvolaný bolestí je z mého pohledu tím nejpodstatnějším faktorem

vedoucím k prožitku zvlášť silných emocí. Moje dětská respondentka

akutní pooperační bolest zvládala z počátku velmi špatně z toho

důvodu, že se obávala, aby aplikace analgetik i.v. nebyla spojena

s procedurální bolestí, a proto se zprvu snažila bolest překonat.

10

Ovšem empatickým přístupem a vhodnou edukací, že aplikace

farmak i.v. je naprosto bezbolestná jsme dosáhli optimální

spolupráce s dívkou při vyhodnocování a účelné eliminaci akutní

pooperační bolesti vhodně nastavenou analgetickou hladinou.

Zároveň jsem kromě aplikace analgetik podnikala i jiné intervence

vedoucí k eliminaci bolesti, jako je aplikace chladu aj. Obě slečny

verbalizovaly, že se jim doba od podání analgetik k nástupu jejich

účinku zdá nekonečná. Z toho lze usoudit, že vlivem akutní

pooperační bolesti došlo u dívek ke změně vnímání času. Ale abych

tento fakt, že akutní pooperační bolest je závažným ošetřovatelským

problémem nepodkládala pouze svými subjektivními pocity z mého

výzkumu, dovoluji si toto tvrzení podložit faktem uvedeným v knize

„Ošetřovatelský proces a jeho realizace“ prof. PhDr. Valérie Tothové

Ph.D. a kolektivu. V této publikaci autoři uvádějí, že uspokojování

biologických potřeb zejména zajištění, aby pacient netrpěl bolestí

je prioritou ošetřovatelského procesu. Autoři se zde opírají o fakt, že

neuspokojení biologických potřeb se promítne do chování pacienta

v podobě podrážděnosti, nespolupráce, apatie a možné agrese

(Tothová, 2014, s. 161).

Dalšími aktuálními ošetřovatelskými diagnózami, které jsem

stanovila u obou svých respondentů na základě analýzy dat získaných

během sběru informací dle ošetřovatelského modelu M. Gordon byli:

porucha spánku v souvislosti s akutní bolestí, nedostatečná výživa,

porušené polykání, poškozená ústní sliznice, úzkost a strach. Všechny

tyto ošetřovatelské diagnózy přímo souvisí s prožitkem akutní

pooperační bolesti a byly řešeny vhodnými ošetřovatelskými

intervencemi tak, aby došlo co nejdříve k jejich eliminaci.

11

Závěr

Ve své bakalářské práci se zabývám ošetřovatelskou péčí o

klienta před a po chirurgickém odstranění patrových tonsil, až do

doby, kdy je předán do rukou obvodního lékaře. V celé své bakalářské

práci upozorňuji zejména na podstatnost správné edukace sestrou

v předoperačním období, o pooperačním režimu, a empiricky se

vyskytujících pooperačních komplikacích. Žádný z pacientů neví, že se

po tomto zákroku zcela fyziologicky vyskytuje dočasná huhňavost či

chrapot, pokud mu to sami nesdělíme v rámci edukace. A proto

se domnívám, že je vhodné pacienta psychicky připravit na to, jak

bude probíhat pooperační režim, co je v tomto období zcela

fyziologické a co již ne. Z vlastních zkušeností získaných během

odborné praxe vím, že pacienti, kteří vědí, co se s nimi bude

po operaci dít, a mají o pooperačním režimu nějakou představu,

mnohem lépe spolupracují a nejsou tak úzkostní. Nehledě na to,

že edukací o problémech, které se u pacienta vyskytnou (akutní

pooperační bolest, huhňavost, chrapot aj.), si získáváme jeho důvěru.

Vědomí, že je to „normální“ a má to tak „každý“, pacienta uklidňuje

→ bere to jako něco, co neohrožuje jeho budoucnost. Vzhledem

k tomu, že jsem zpracovala kazuistiku u pediatrického a dospělého

pacienta, je nutné upozornit na to, že ke každému přistupujeme

s ohledem na jeho věk, osobnostní rysy a samozřejmě dosažené

vzdělání.

Závěrem bych chtěla říci, že je potřeba všechny pacienty bez

rozdílu brát jako holistické osoby se všemi jejich bio-psycho-

sociálními a spirituálními potřebami. Každý z nás jsme jiný, stejně tak

jako máme jinou DNA, tak i naše potřeby a osobnostní rysy jsou jiné.

12

Literatura

1. TÓTHOVÁ, Valérie. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. Praha:

Triton, 2009. ISBN 9788073872861.

2. ŠATANKOVÁ, J. — CHROBOK, Viktor. Současný pohled na

adenotomii a tonzilektomii v České republice formou

dotazníkové studie. Časopis lékařů českých, 2012, roč. 151, č. 10,

s. 495. ISSN: 0008-7335.

Kontakt na autora

e-mail: kacka.hais@seznam.cz

13

HODNOCENÍ RIZIKA PÁDU DĚTSKÝCH PACIENTŮ

Jana Horová1,2; Iva Brabcová1

1) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, České Budějovice, Česká republika 2) Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Plzeň, Česká republika

Anotace

Posuzovací škály ověřené pro hodnocení rizika pádu u dospělé

populace nelze implementovat na dětskou populaci. Snahy o

modifikaci některých nástrojů hodnotících riziko pádu u dospělé

populace na dětského pacienta byly neúspěšné. Sledování pádů

v pediatrické nemocniční péči je běžné, neexistuje však konsensus

v definici pádu dětského pacienta. Žádná z klasifikací se plně

nezabývá pediatrickými pády, a to zřejmě proto, že pády u dětí často

souvisí s normálním vývojem u kojenců, batolat a dětí předškolního

věku a s jejich tendencí stát, chodit, běhat a otáčet se. Hlaváčková et

al. (2012, s. 414) uvádí, že tři čtvrtiny českých zdravotnických zařízení

zařazených do ojedinělého výzkumu týkajícího se zjišťování rizika

pádu u dětských pacientů (n=56) uvedly, že vyhodnocují riziko pádu

u dětí. Většina z nich používá vlastní, výzkumem neověřený nástroj a

pouze třetina institucí má vypracovaný standard pro prevenci pádu

v pediatrii. Přestože jsou pády jednou z nejčastějších příčin

neúmyslných zranění u dětí, výzkumy zaměřené na validizaci nástrojů

hodnotící riziko pádu v pediatrickém ošetřovatelství jsou ojedinělé.

Nástroj Humpty Dumpty Falls Scale (HDFS ©) je v současné době považován

za jeden z nejlepších nástrojů pro hodnocení rizika pádu u dětí. Je

14

platný pro detekci vysokého rizika pádu u dětské populace (bodově

hodnotí sedm dimenzí: věk, pohlaví, diagnózu, kognitivní poruchy,

faktory prostředí, reakci na operační výkon či sedaci a anestezii a

užívané léky). Nástroj je určen jak pro primární, tak sekundární

zdravotní péči dětí ve věku od 3 do 18 let (Chromá, 2016, s. 548).

Posterová prezentace shrnuje hodnotící nástroje rizika pádů dětských

pacientů doporučované současnou literaturou.

Hodnocení rizika pádu dětských pacientů

V odborné literatuře jsou k dispozici posuzovací škály ověřené

pro hodnocení rizika pádu u dospělé populace, nelze je však

implementovat na děti (CHCA, 2009, s. 227–231). Razmus et al. (2006,

s. 568–572) uvádí, že děti mohou mít větší tendenci k pádu a v

komunitním prostředí jsou pády u dětské populace významnou

bezpečnostní otázkou, která vyžaduje zvýšenou pozornost. Avšak

snahy o zavedení některých nástrojů, které se využívají v hodnocení

rizika pádů u dospělé populace, a které by hodnotily riziko pádu u

dítěte, byly neúspěšné.

Sledování pádů v pediatrické nemocniční péči je běžné,

neexistuje však konsensus v definici pádu dětského pacienta. V

současné době neexistuje ani jednotná definice pediatrického

poranění souvisejícího s pádem nebo standardní index pro oba

ukazatele. Významné změny existují i v nástrojích používaných k

identifikaci pediatrického rizika pádu a postupů používaných k

prevenci pádu. Následně to pak ztěžuje zhodnocení výskytu

pediatrických pádů a úrazů souvisejících s pádem a srovnávání

výsledků mezi jednotlivými populacemi. Nedostatečná konzistence

zpomaluje schopnost srovnávat výsledky mezi jednotlivými

populacemi, zabraňuje nebo zpomaluje stanovení příslušných

15

prahových hodnot a ztěžuje stanovení efektivity preventivních

programů (CHCA, 2009, s. 227–231). Existuje mnoho taxonomií pádů,

ale žádná z těchto klasifikací se plně nezabývá pediatrickými pády, a

to zřejmě proto, že pády u dětí často souvisí s normálním vývojem u

kojenců, batolat a dětí předškolního věku a s jejich tendencí stát,

chodit, běhat a otáčet se. Copeland (2007, s. 4) uvádí, že pád je

přirozenou součástí procesu růstu a vývoje dítěte.

Hlaváčková et al. (2012, s. 414) konstatuje, že tři čtvrtiny

českých zdravotnických zařízení (celkový počet zúčastněných

zdravotnických zařízení 56), zařazených do ojedinělého výzkumu

týkajícího se zjišťování rizika pádu u dětských pacientů uvedly, že

vyhodnocují riziko pádu u dětí. Většina z nich používá vlastní,

výzkumem neověřený nástroj a pouze třetina institucí má

vypracovaný standard pro prevenci pádu v pediatrii. Chromá (2016, s.

545) v této souvislosti konstatuje, že hlavním důvodem interně

vytvářených měřících nástrojů jsou omezené možnosti testování

psychometrických vlastností, senzitivity a specificity. Přestože jsou

pády jednou z nejčastějších příčin neúmyslných zranění u dětí,

výzkumy zaměřené na validaci nástrojů hodnotící riziko pádu

v pediatrickém ošetřovatelství jsou proto velmi skrovné.

Hodnotící škály používané v pediatrické praxi jsou uváděny GRAF PIF

©, CHAMPS pediatric fall risk assessment tool (Razmus a Davis, 2012,

s. 31-35), Humpty Dumpty Falls Scale – HDFS ©, Cumming´s scale

(Cummings Pediatric Fall Assessment Tool), I´M SAFE (Copeland 2007,

s. 4), Childrenʼs National Medical Centre (CNMC), Pediatric Falls Risk

Assessment Tool – PFRA (Chromá, 2016, s. 545–546).

Bowden a Greenberg (2016, s. 296–300) doporučují u

pediatrických pacientů v oblasti prevence jejich pádů sledovat

anamnézu pádů v posledních 3 měsících, fyzický stav (operace,

16

vertigo, synkopa, přidružená onemocnění), funkční status (zhoršenou

mobilitu, hypotenzi, hypoxii a další), používané pomůcky

(intravenózní nebo močový katétr) a medikaci (antikonvulziva,

chemoterapii, antihypertenziva, narkóza, sedace a další).

Nástroj Humpty Dumpty Falls Scale (HDFS ©) je v současné době

považován za jeden z nejlepších nástrojů pro hodnocení rizika pádu u

dětí. Je platný pro detekci vysokého rizika pádu u dětské populace

(bodově hodnotí sedm dimenzí: věk, pohlaví, diagnózu, kognitivní

poruchy, faktory prostředí, reakci na operační výkon či sedaci a

anestezii a užívané léky). Nástroj je určen jak pro primární, tak

sekundární zdravotní péči dětí ve věku od 3 do 18 let (Chromá, 2016,

s. 548), přičemž děti v nízkém riziku pádu dosahují skóre 7-11 bodů a

děti ve vysokém stupni rizika pádu 12-23 bodů (Hill-Rodriguez et al.,

2009).

Zdroje a použitá literatura

1. CHCA, 2009. Pediatric falls: State of the science. Pediatric

Nursing,. 35(4), 227–231. Child Health Corporation of America

Nursing Falls Study Task Force. Dostupné z:

http://www.ajj.com/services/pblshng/pnj/ce/2011/article35227

231.pdf

2. COPELAND, P., 2007. Patient falls conference: translating

research into practice. [online]. US Department of Defense:

Patient Safety Program Newsletter. [cit. 2018-02-05]. Dostupné z:

http://scribd.com/doc/2322577/PSC-Newsletter-2007-summer

3. HILL-RODRIGUEZ, D., MESSMER, P. R., WILLIAMS, P. D., ZELLER, R.

A., WILLIAMS, A. R., WOOD, M. AND HENRY, M., 2009. The

Humpty Dumpty Falls Scale: A Case–Control Study. Journal for

17

Specialists in Pediatric Nursing, 14: 22–32. doi:10.1111/j.1744-

6155.2008.00166.

4. HLAVÁČKOVÁ, E., KLEMENTOVÁ, M., MACUROVÁ, S., 2012. Jak je

sledováno riziko pádů u dětí v českých zdravotnických zřízeních?

Pediatrie pro praxi. 13(6), 412-414. ISSN 1213-0494.

5. CHROMÁ, J., 2016. Risk of falling in pediatric nursing. Central

European Journal of Nursing and Midwifery. 7(4), 542–548. ISSN

2336-3517.

6. RASMUS, I., DAVIS, D., 2012. The Epidemiology of Falls in

Hospitalized Children. [online]. Pediatric Nursing.38(1), 31-35,

[cit. 2018-01-05]. Dostupné z:

https://www.researchgate.net/publication/221898411_The_Epi

demiology_of_Falls_in_Hospitalized_Children

7. RAZMUS, I., WILSON, D., SMITH, R., NEWMAN, E., 2006. Falls in

hospitalized children. Pediatric Nursing, 32 (6), 568-572. doi:

http://web.a.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=0

&sid=5eba7de7-c73e-4d54-8f5a-

bcf2dbca8ce6%40sessionmgr4007

Kontakt

e-mail: jhorova@kos.zcu.cz

18

POSTOJ SESTER K PROFESI A JEJICH MOTIVACE

K DALŠÍMU VZDĚLÁVÁNÍ

Bc. Anna Rambousková; Bc. Pavla Šlehofer; PhDr. Mgr. Jitka

Krocová; Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence FZS ZČU v Plzni

Souhrn

Tento příspěvek vychází ze dvou diplomových prací, které se

zabývají motivací všeobecných sester. Jedna z prací se zabývá

motivací pro další profesní vzdělávání a druhá zkoumá pracovní

motivaci sester v jejich profesi. Příspěvek shrnuje nejzajímavější

výsledky z obou těchto prací. Výstupem těchto diplomových prací je

publikace výsledků výzkumných šetření prostřednictvím

recenzovaných odborných článků, dále také poskytnutí získaných dat

zdravotnickým zařízením, které se zapojily do samotných

výzkumných šetření. V neposlední řadě také prezentace těchto

výsledků a zjištění na odborných konferencích pro nelékařské

zdravotnické pracovníky.

Klíčová slova: motivace, pracovní motivace, vzdělávání,

ošetřovatelství, všeobecná sestra.

Úvod

Motivace má velké množství definic, jedna z nich vysvětluje

tento pojem takto: „Motivovat znamená nejen brát, ale také dávat.

Je to proces, při kterém nabízíme člověku,

od kterého něco potřebujeme, uspokojení jeho zájmu.“ (Plamínek,

19

2010, s. 11). Tématem motivace všeobecných sester se v České

republice v posledních dvou desetiletích zabývá velké množství

odborníků. Důvody zvyšující zájem o toto téma jsou nedostatek

sester napříč všemi sektory, migrace sester a předčasný odchod z této

profese (Haroková, 2012, s. 33). Zvýšená fluktuace a nestabilita sester

z důvodu nízké pracovní motivace přináší problémy pro celou

společnost. Pro zdravotnická zařízení jsou to zejména finanční ztráty

a celkově snížená kvalita poskytované zdravotnické péče (Vévoda,

2013, s. 117). Současné ošetřovatelství očekává, že je sestra

uznávaným odborníkem v oblasti samostatného působení. Cílem

moderního ošetřovatelství je poskytovat vysoce kvalitní, humánní a

vědecky fundovanou ošetřovatelskou péči (Beňadiková, 2013, s. 28).

V obou diplomových pracích se autorky zabývaly motivací

všeobecných sester v samotné ošetřovatelské profesi a k dalšímu

profesnímu vzdělávání.

Cíl práce

Práce byly zaměřeny na zkoumání motivace všeobecných

sester pracujících na standardních odděleních a v intenzivní péči.

Metodika výzkumu

Pro získání informací obě diplomové práce zvolily metodiku

kvantitativního výzkumu. Diplomová práce Motivace v profesi

všeobecných sester použila pro získání dat kombinaci

standardizovaných dotazníků NAQ, MBI a vlastních otázek. Výzkum

probíhal v období říjen až prosinec 2017, ve dvou zdravotnických

zařízeních. Dotazníkovým šetřením bylo osloveno celkem 560 sester,

návratnost dotazníku činila 57,14 %, tedy 320 respondentů. Pro

zpracování dat bylo využito 296, tedy 52,86 % dotazníků. Diplomová

práce Motivace všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání,

20

získala data za pomoci nestandardizovaného dotazníku, ve čtyřech

zdravotnických organizacích. Z celkového množství 400 rozdaných

dotazníků dosáhla návratnost 87 %. Z důvodu neúplného či chybného

vyplnění bylo 19 dotazníku z konečného zpracování vyřazeno. Do

výzkumného šetření bylo tedy zahrnuto 349 respondentů. Výzkum se

uskutečnil v období listopad až prosinec 2017. U obou prací

předcházela před samotným výzkumem pilotní studie.

Prezentace a interpretace výsledků

Dílčím cílem jedné z diplomových prací bylo zjistit, jaké

motivační faktory považují sestry za prioritní. Z výsledků výzkumu

vyplývá, že pro všeobecné sestry je jednoznačně prioritou motivační

faktor Mzda. I přes tuto skutečnost z výsledků vyplývá pozitivní

zjištění, že 44 % sester pracujících v intenzivní péči upřednostňuje

jako motivující odměnu pochvalu a poděkování od pacienta nebo

vedoucího pracovníka. Motivační faktor Možnost dalšího vzdělávání

se umístil až na 10 příčce z 16 nabízených faktorů. Toto zjištění

koresponduje s výsledky druhé diplomové práce, kde 57 %

všeobecných sester uvedlo, že s narůstající získanou praxí nemají

potřebu dalšího vzdělávání. Pozitivně lze označit zjištění, že věkově

starší sestry mají stále stejnou potřebu dalšího vzdělávání jako jejich

mladší kolegyně. Z dotazníku vyplynulo, že 50,33 % sester nalézá

samotnou motivaci k dalšímu vzdělávání především v sobě samých.

Pouhých 20,13 % respondentů uvedlo, že jsou motivováni svými

nadřízenými, což autoři považují za zcela alarmující. Manažer by měl

mít jednu z nejnáročnějších a nejvýznamnějších dovedností, a tou je

schopnost motivovat své pracovníky a rozpoznat tak jejich priority

(Dlugošová, Tkáčová, 2011). Vzdělávací akce si podle svého uvážení

volí 73,93 % respondentů. Sestry si tedy pro své další vzdělávání volí

kurzy a přednášky, které je nějakým způsobem zajímají a mají pro ně

21

význam. V takto náročné profesi, kdy sestry nemají nadbytek volného

času a prostoru pro své zájmy, je to výborná zpráva.

Z výzkumných šetření dále vyplynulo, že zaměstnavatelé

podporují, v dalším profesním vzdělávání, spíše sestry s praxí do 5 let.

Prvotní nástup do praxe, jejich podpora, získávání dalších znalostí,

zkušeností a nabývání nových dovedností velice ovlivňuje budoucí

kariérní růst a jejich uplatnění. Proto je velice důležité podporovat

zaměstnance nejméně v prvních 5 letech v novém zaměstnání. Toto

tvrzení potvrzují i další výzkumná šetření, která udávají, že sestry do

35 let nejvíce podléhají fluktuaci, která je v České republice nyní

velice aktuální. Jejich zjištěním bylo, že odchází za lepšími pracovními

podmínkami, vyšším platovým ohodnocením a na místo, kde mohou

vykonávat kvalitnější práci (Heplová, Michálková, 2010, s. 30-31).

Správně motivovaní pracovníci mají z pravidla vysokou úroveň

pracovního výkonu a pracovní spokojenosti. Pokud má management

zdravotnických zařízení k dispozici potřebné zdroje, je jeho úkolem

jejich efektivní využití. Nejdůležitější investicí těchto zdrojů je do

pracovních sil zaměstnanců, kteří svou vysokou motivaci vloží zpětně

do kvalitně poskytované práce (Petříková et al., 2007, s. 20).

Mezi prioritami motivačních faktorů ze strany všeobecných

sester a pocity vnímané saturace těchto faktorů ze strany

zaměstnavatele (podle subjektivního názoru respondentů) se objevily

značné rozdíly. Nejvíce rozdílný motivační faktor je faktor Mzda.

Tento faktor je pro sestry prioritní, ale ze strany zaměstnavatele jej

považují za nejméně poskytovaný. Naopak u motivačního faktoru

Možnost dalšího vzdělávání je saturace zaměstnavatelem vyšší, než

sestry vyžadují. Největší negativní vliv na motivaci a další vzdělávání

sester mají podle výzkumného šetření faktory práce přesčas a

množství pacientů. Tato skutečnost pouze opětovně potvrzuje fakt,

že se české zdravotnictví nalézá v obrovské personální krizi. České

22

sestry se potýkají s velkým množstvím pacientů. Zdravotnická zařízení

postupně reagují na špatný personální stav podle vyhlášky

Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 99/2012 Sb. o

požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb

snižováním počtu lůžek, mnohdy kvůli nízkému počtu personálu

uzavírají celá oddělení. Tyto negativní faktory se dále odrazují nejen

na kvalitě poskytované péče, ale také na psychickém a fyzickém stavu

samotných sester. I přes veškeré negativní výsledky z výzkumu však

také vyplývá, že vyšší míra předcházet poruchám motivace je u

respondentů často spojována s vyšší mírou celkové motivace. Sestry

udávají, že jsou i přes veškeré problémy, které tato pomáhající

profese přináší, motivované na pozitivních 70-80 %. Pozitivní postoj

k ošetřovatelské profesi má 54,1 % dotazovaných sester. Autorky

pokládají za důležité, aby se sestry kromě péče o pacienty, naučily

pečovat také sami o sebe a o svou vlastní pohodu.

Závěr

Motivace všeobecných sester je téma aktuální i v budoucím

čase. Pokud má ošetřovatelská péče v českém zdravotnictví zůstat na

stejně vysoké úrovni, na jaké se pohybuje dosud, měla by se otevřít

diskuze mezi vedením zdravotnických zařízení a samotnými sestrami.

Management zdravotnických zařízení by měl vyslyšet veškeré

požadavky sester a naopak. České zdravotnictví potřebuje dostatek

kvalifikovaných sester, které budou ve svém zaměstnání spokojené.

Literatura

1. BEŇADIKOVÁ, Daniela, 2013. Vliv úrovně vzdělání sestry na

kvalitu poskytované péče. Sestra. 23(3), str. 28-30. ISSN 1210-

0404.

23

2. ČESKO. Vyhláška MZ ČR č. 99/2012 Sb. ze dne 22. března 2012 o

požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních

služeb. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 39, s.

1686-1729. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2012. ISSN 1211-

1244.

3. DLUGOŠOVÁ, Anna a Lubomíra TKÁČOVÁ. Motivace a její

aplikace na práci sester. Sestra. 2011, 21(9), 22-24. ISSN 1210-

0404.

4. HAROKOVÁ, Silvie a Elena GURKOVÁ. Pracovní spokojenost.

Sestra. 2012, 8(7), s. 33. ISSN 1210-0404.

5. HEPLOVÁ, Monika a Helena MICHÁLKOVÁ. Motivační prvky

v práci sestry. Sestra. 2010, 20(11), s. 30-31. ISSN 1210-0404.

6. PETŘÍKOVÁ, Růžena et al. Lidé v procesech řízení (multikulturní

dimenze podnikání).

1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. ISBN 978-80-8694-

628-3.

7. PLAMÍNEK, Jiří. Tajemství motivace: jak zařídit, aby pro vás lidé

rádi pracovali. 3.vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-5515-

1.

8. VÉVODA, Jiří et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve

zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4732-

3.

Kontakt

Bc. Anna Rambousková: anca.rambo@seznam.cz

Bc. Pavla Šlehofer: benepa@centrum.cz

24

VLIV MNOŽSTVÍ ASPIROVANÉ KRVE Z CENTRÁLNÍHO

ŽILNÍHO KATÉTRU V PREANALYTICKÉ FÁZI U

BIOCHEMICKÉHO STANOVENÍ HLADINY KALIA

Mgr. Ludmila Maffei Svobodová Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Souhrn

Příspěvek vychází z mojí bakalářské práce, která se zabývala

množstvím krve aspirované před samotným odběrem z centrálního

žilního katétru. K provedení této klinické studie mne přivedl fakt, že

nejsou nikde v České republice jednotné standardy na množství

aspirace před samotným odběrem. Dále jsem věnovala pozornost

působení kalia na lidský organismus, laboratorní metodou vyšetření

hladiny kalia v krvi a možným chybám způsobeným při odběru.

Zabývala jsem se také podrobným popisem konstrukce centrálních

žilních katétrů a zvláště stanovením jejich objemu. Práce zahrnuje

výsledky, které byly vyhodnoceny po provedení klinického šetření na

30 pacientech se zavedeným centrálním žilním katétrem.

Klíčová slova: centrální žilní katétr, aspirace, draslík.

Úvod

Centrální žilní katétr a péče o něj v rámci ošetřovatelské péče

se začíná stávat téměř rutinou nejen pro sestry pracující na

odděleních Anesteziologicko – resuscitačních, ale i Jednotkách

intenzivní péče, ale i na dalších odděleních nemocnic a mohou se s

25

nimi setkat dokonce i sestry pracující v domácí péči. Na pravidelné

převazy, zavádění i další postupy při práci s katétrem jsou ve všech

zdravotnických zařízeních přesné standardy. Ve skutečnosti jsem se

však setkala, ať při praxi v různých zdravotnických zařízeních v rámci

studia nebo v průběhu výzkumu týkajícího se mé bakalářské práce s

různými postupy při odběrech z centrálního žilního katétru.

V některých nemocničních zařízeních mají vypracovány standardy k

odběrům z centrálního žilního katétru a to speciálně na množství

aspirované krve v preanalytické fázi. Tato množství se pohybují v

rozmezí 10 – 20 ml krve. Není tedy stanoven celorepublikový

standard v této oblasti a ani proveden výzkum, zdali je takové

množství dostačující či naopak není-li množství aspirované krve

nadbytečné. Je riziko, že výsledek speciálního biochemického

vyšetření bude zkreslen nebo dokonce zcela opačný. Zkreslení pak

může v dalším algoritmu terapie nemocného i ohrozit. Na straně

druhé je pouze intuitivně zřejmé, že větším objemem odebraného

vzorku krve musí dojít klinik i pracovník laboratoře ke správným

hodnotám. Uvážíme-li četnost odběrů u komplikovaných stavů

polymorbidních pacientů, není zanedbatelná ani celková krevní

ztráta, což je dalším důvodem pro zodpovězení výše nastíněné

otázky: jaké množství aspirované krve při odběrech z centrálních

žilních katétrů je optimální?

Cíl práce

Cílem práce je zjistit, jaké množství aspirované krve v

preanalytické fázi je dostačující pro odebrání z centrálního žilního

katétru, aniž by bylo ovlivněno laboratorní stanovení hladiny kalia.

Kalium bylo jako modelové zvoleno vzhledem k častému stanovení, i

citlivosti jeho hladiny při poškození krevních elementů.

26

Metodika výzkumu

Pro výzkumné šetření byla zvolena kvantitativní metoda sběru

dat pomocí provedených odběrů u dobrovolníků.

Jedná se o metodu, kde bylo možné využít přímo pacienty,

dobrovolníky a tak ověřit a objasnit praxi. V tomto případě se jednalo

o konkrétní biochemické vyšetření, stanovení hladin kalémie ve třech

vzorcích od každého pacienta, dobrovolníka. Porovnávala jsem nejen

tři vzorky u každé pacienta zvlášť, ale celkově všechny pacienty. Ke

zhodnocení jsem také využila i znalosti týkající se centrálních žilních

katétrů daných firem i bezjehlových vstupů. Pacienty jsem pravidelně

odebírala na dvou klinikách Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v

časovém rozmezí zhruba 3 měsíců, abych dodržela předem dané

postupy k jejich výběru. Toto vše bylo nastaveno předem, než jsem

posílala svoji žádost k Etické komisi při Všeobecné fakultní nemocnici.

Veškeré pomůcky potřebné k odběrům jsem si zajistila sama přes

Ústav Biofyziky při 1. LF UK. Po každém provedeném odběru jsem si

zkumavky sama osobně odnášela do biochemické laboratoře, kde již

byli pracovníci informováni o mém výzkumném šetření. Výsledky byly

zakládány do předem připravené složky.

Porovnávaly se hladiny K po odsátí 5 ml, 10 ml a 15 ml. Od

každého pacienta se odebralo celkem i se samotnými náběry na

vyšetření 17 ml krve, což představovalo minimální zátěž pro

samotného pacienta. Součástí studie byl předpoklad znalosti objemu

lumen katétru.

Vybrala jsem si 15 pacientů z Kliniky Anesteziologie a

Intenzivní medicíny, respektive pacienty, kteří byli v operačním

programu na následující den a po operačním zákroku byli na

Pooperačním oddělení KARIM. Bylo nutné oslovit nejen ošetřující

27

lékaře, ale především samotné pacienty individuálně a podat jim

adekvátní informace o moji studii. Po podepsání Informací pro

pacienta a Informovaného souhlasu jsem mohla následující den

odebírat krev ke své studii. U každého z pacientů jsem měla

připraveny 3 zkumavky o objemu 2 ml a označeny štítkem pacienta,

kde byla jeho identifikace a označení 1.-3.odběr.

V první fázi se odtáhlo 5ml krve, která se znehodnotila, poté

následoval samotný odběr do 2 ml stříkačky a její aplikace do předem

připravené zkumavky č.1. Před 2. odběrem jsem odtáhla už jen 3 ml

krve, která se znehodnotila, neboť množství dohromady před 2.

odběrem bylo 10 ml krve. Následoval 2. odběr a posléze i stejným

způsobem 3. odběr. Po každém 3. odběru jsem pacientovi provedla

proplach příslušného lumen CŽK fyziologickým roztokem, aby

nedošlo k jeho zneprůchodnění. Je zapotřebí zdůraznit, že jsem si

vybrala dva nejčastěji používané centrální žilní katétry a přímo od

výrobce zjistila, jaký objem má katétr ve svých koncích.

Centrální žilní katétr firmy Edwards Multi-Med je katétr jehož

zevní a intraluminální stěny jsou upraveny antimikrobiální a

antitrombotickou technologií AMC™. Jedná se o látku Tromboshield

(benzalkonium heparin) jež zajišťuje ochranu zevní a vnitřní stěny

katétru. Celý katétr je vyroben z polyuretanu, proto je i výborně

flexibilní a rezistentní na zalomení. Tento katétr má různé objemy v

jednotlivých lumen: Distální lumen - 0,55 ml, Proximální lumen – 0,5

ml, Mediální lumen - 0,49 ml. Při svoji práci jsem využívala distální

lumen katétru.1

1 EDWARDS LIFESCIENCIENCES, Příbalový leták při balení CŽK Multi-med,

Ref: M3716HE

28

Obr.1 Centrální žilní katétr firmy Edwards (autorka)

Centrální žilní katétr firmy B Braun Certofix duo V 720. Tento

typ katétru je vyroben z polyuretanu. Katétr má dva vstupy –

proximální a distální. V proximálním lumen má objem 0,4ml a v

distálním 0,5ml. Tato informace je velmi podstatná, pokud

odebíráme krevní vzorky do laboratoře, abychom věděli, že krev

nebude obsahovat látky, které by se mohly dostat do posílaného

vzorku nedostatečným odtažením z lumen katétru.2

Obr.2 Centrální žilní katétr firmy B Braun (autorka)

2 Produkty B Braun dostupné online na

http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000303&prid=PRID00000568

29

Bezjehlový vstup je bezpečný systém, který je uzpůsoben k

bezpečnějšímu vstupu do žilní linky. Má speciální část s ventilem,

který se při sundání infuzního setu nebo stříkačky okamžitě uzavře a

tak nedojde tak k nasátí vzduchu do žíly. Tyto vstupy bývají většinou

i barevně označeny, modrá značí žilní vstup a červená arteriální vstup.

Bezjehlové vstupy lze ponechat dle standardů nemocnic a výrobce až

72 hodin a po této době je nutná výměna. Je důležité pamatovat, že

se musí okamžitě proplachovat po provedení nejen odběrů, ale i po

podání medikací, aby nedošlo k obstrukci, ucpání. Zde popisuji dva

typy bezjehlových vstupů, se kterými jsem se setkala při realizaci svojí

bakalářské práce. Jeden z nich byl od firmy Fresenius Kabi (obr. 4).

Tento bezjehlový vstup má objem 0,4 ml a proto je nutné i toto brát

v úvahu u odběrů z CŽK.3

Obr. 3 Bezjehlový vstup Fresenius

3 FRESENIUS KABI, K –NECT bezjehlový vstup, příbalový leták, ref.

M79400845

30

Obr.4 Bezjehlový vstup B Braun

Druhým bezjehlovým vstupem byl CARESITE od firmy B Braun,

jehož objem byl 0,23 ml, téměř zanedbatelné množství. Průhledný

materiál umožňuje kontrolu správného proplachu ventilu. Hladký

povrch usnadňuje čištění a dezinfekci, koncovka LuerGuide zajistí

rychlý a snadný přístup, ergonomický tvar zabezpečí snadný úchop s

minimalizací rizika kontaminace dotykem, ochrana proti refluxu. 4

Pro praxi je důležité, aby sestra znala typy bezjehlových vstupů, neboť

jak je vidět, i ony mívají různé objemy, které by mohly později

zkreslovat výsledky.

4 Zdroj B Braun dostupný online na

http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000279&prid=PRID00007396

31

Charakteristika zkoumaného vzorku

Výzkumné šetření praktické části bakalářské práce probíhalo

ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na dvou klinikách – KARIM

(Klinika anesteziologie a intenzivní medicíny) a I. Interní klinice v

období od července 2014 do září 2014. Provedla jsem odběry z

centrálního žilního katétru u celkem 30 pacientů, dobrovolníků. Tato

oddělení jsem si zvolila proto, že je na nich největší koncentrace

nemocných, u kterých je zaveden centrální žilní katétr. Pacienti, kteří

byli hospitalizovaní a měli zaveden CŽK museli splňovat předem

nastavená kritéria. Kritéria pro zařazení byla hlavně v oblasti

hematologie, minimální hladina hemoglobinu v krvi 110 g/l. Pokud

měli pacienti infúze, musela zde být možnost jejich zastavení na dobu

1 minuty, aniž by to pacienta ohrozilo na životě. Tatáž možnost

zastavení na 1 minutu musela být u pacientů s perfúzory. Výzkum

jsem prováděla u 30 dobrovolníků, z nichž 15 bylo pacientů na KARIM

a 15 z I. Interní Kliniky.

Prezentace a interpretace výsledků

1. Hypotéza: Předpokládám, že bude stačit aspirovat v

preanalytické části minimální množství krve, tj. 5 ml vzhledem k

délkám a objemu CŽK.

2. Hypotéza: Předpokládám, že se nebude měnit hladina kalia

při aspiraci 5, 10 a 15 ml krve prováděné před samotným odběrem.

Tabulka č.1 zobrazuje celkový přehled u všech nabíraných

pacientů. Jsou zde uvedeny parametry, které jsem si stanovila před

samotným výzkumným šetřením, a mohly by mít vliv na prováděné

odběry. Uváděla jsem jako hlavní vlivy infuzní terapii, hladinu

hemoglobinu, leukocytů, perfúzory. Perfúzory, které obsahovaly

32

Noradrenalin, Dobutrex a Propofol se při odběrech nevypínaly, běžely

kontinuálně. Odběr u pacienta s č. 13 z I. Interní kliniky byl proveden

z proximálního lumen katétru, neboť distální konec nebyl průchodný.

Doporučuje se odebírat krev z distálního lumen katétru, ten je

nejdelší a nejobjemnější a jeho otvor končí na samotném konusu

katétru. Proximální či mediální končí po stranách katétru a pokud by

byl nějaký malý krystal v na samotném konci katétru, v distální

oblasti, tak při odebírání krve z proximálního či mediálního konce by

docházelo k jeho omývání aspirovanou krví a výsledek by to

zkreslovalo. Proto se doporučuje vždy aspirovat krev z distálního

konce CŽK.

Tabulka č. 1 Celkový přehled 30 pacientů včetně základních

parametrů

33

Graf č.1 jasně ukazuje, kolik se vyskytlo odchylek v daných měřeních.

U 50% pacientů se jednalo o odchylku 0,1 ve všech třech stanovených

hladin kalémie. Je to velmi malá, přípustná odchylka.

Dle biochemické laboratoře a prim. RNDr. Benákové se opravdu

jednalo o téměř zanedbatelné odchylky. Alarmující by byly odchylky

v měřeních lišící se až o více jak 0,5 mmol / l.

U 41% všech odebraných pacientů se jednalo o naprostou shodu

všech třech hladin kalémií. Z toho jasně vyplynulo, že skutečně stačilo

aspirovat 5ml krve a poté provést samotný odběr krve, která se pošle

do laboratoře ke stanovení kalémie.

34

Graf č.1 Přehled naměřených odchylek v procentech

Graf č.2 Přehled odchylek v různých aspiracích v procentech

Z tohoto grafu je přehledně vidět, mezi kterými aspiracemi

docházelo k odchylkám. Jsou znázorněny odchylky mezi těmito

35

aspiracemi: 5 - 10 ml, 5 – 15 ml, 10 - 15 ml. Ve 44% byla absolutní

shoda ve všech třech aspiracích.

Tab. č. 2 Přehled počtu pacientů s jedním a dvěma bezjehlovými

vstupy, typy

Tabulka ukazuje, kolik pacientů mělo bezjehlový vstup, který

se neodstraňoval při provádění odběrů. Je také uvedeno, kolik

pacientů mělo dva bezjehlové vstupy a jejich typy. V teoretické části

jsem uváděla, jaké mají objemy tyto typy použitých bezjehlových

vstupů.

PŘEHLED FILTRŮ K-NECT A JEJICH VLIV NA SHODY V ODBĚRECH

Tab.č.3 Přehled filtrů K- Nect a jejich vliv na výsledek ve všech třech

odběrech

Touto tabulkou bych ráda poukázala na vliv bezjehlových

vstupů K- nect, které mají i mnohem větší objemy a pokud jsou

přítomny dva, přes které nabírám krev na vyšetření, musím s tímto

počítat a odebrat o 1ml víc, aby nedošlo ke zkreslení celého výsledku.

U pacientů, kteří měli bezjehlové vstupy dva, a nebylo možné je před

odběrem odstranit, se ukazuje, že se neshodují odběry provedené po

aspiracích 5, 10, 15 ml, tj. ve všech třech.

36

Druhý typ používaných bezjehlových vstupů má menší objem

a také byl přítomen jen jeden. Tímto typem bezjehlového vstupu jsem

se tedy více nezaobírala.

Hypotéza, že bude stačit aspirovat v preanalytické části

minimální množství krve, tj. 5 ml vzhledem k délkám a objemu CŽK,

byla potvrzena, tabulka č. 5. u 12 pacientů z celkového počtu 30 vyšly

naprosté shody ve výsledcích hladin kalémií. Je potřeba si uvědomit,

že nemalou roli hrála přítomnost bezjehlových vstupů, které

ovlivňovaly laboratorní výsledky. Odchylky 0,1 mmol / l se vyskytly u

celkem 14 pacientů, ale dle stanov biochemické laboratoře a lékařů

tohoto oboru mi bylo potvrzeno, že se jedná skutečně o odchylku

zanedbatelnou a moje tvrzení ohledně dostačujícího množství

aspirované krve před samotným odběrem, tedy 5 ml je skutečně

dostačující.

Druhá hypotéza, u které jsem předpokládala, že se nebude

měnit hladina kalia při aspiraci 5, 10 a 15ml krve před samotným

odběrem, byla potvrzena jen z části.

Je nutné zmínit, že ale u všech výsledků z 30 dobrovolníků

nedošlo k dramatickým změnám hodnot kalémií u všech třech

aspirací. Jednalo se o odchylky od 0,1 do 0,5. Tabulka č. 3 to jasně

znázorňuje. V 41% nebyla žádná odchylka a u 50% byla odchylka 0,1,

což je z hlediska biochemické laboratoře opravdu zanedbatelné.

Tolerovaná odchylka byla již zmíněna u grafu č.1., tj. méně než 0,8

mmol/ l.

37

Závěr

Výsledky se jeví jako přínosné. Na trhu je mnoho různých

firem, které vyrábí centrální žilní katétry a bezjehlové vstupy. Proto

by se tento výzkum mohl ještě rozšířit o tyto další typy. Z výsledků,

které jsem měla k dispozici celkově vzešlo, že 5 ml krve, aspirované

před samotným odběrem z CŽK je dostačující k tomu, aby nebyl

zkreslen výsledek. Určitě by neměl být opomenut fakt, že pokud

máme bezjehlové vstupy, u kterých si nejsme jisti jejich objemem,

proto je u nich lepší aspirovat v preanalytické fázi alespoň 1 ml krve

navíc. Minimalizuje se tím komplikace, která by vedla k ne zcela

adekvátním hodnotám stanovení K+ v krvi. Perfúzory, které měli

pacienti, zásadně neovlivňovaly hladiny kalémií u všech třech odběrů.

Lze předpokládat, že pokud by byl zapnutý perfúzor se směsí K+ bylo

by laboratorní stanovení kalémie zcela jistě ovlivněno a mohly by vyjít

v laboratoři artefakty. U mojí práce jsem se tomuto možnému

problému vyhnula a perfúzor s K+ byl na jednu minutu vypnut.

Metodou, kterou jsem prováděla cílené odběry krve na

biochemické stanovení hladiny K+ v krvi po aspiracích 5, 10 a 15ml,

jsem mohla poukázat na možné chyby při těchto odběrech. Je velmi

důležité znát nejen objemy centrálních žilních katétrů, které se na

daných pracovištích používají, ale především si i uvědomit, že

zdravotní sestry, porodní asistentky, sestry se specializací ARIP, které

jsou kompetentní k těmto odběrům, by měly znát i příslušné

bezjehlové vstupy. Jak se ukázalo, ne každý bezjehlový vstup má

stejný objem a ten může velmi zkreslit, znehodnotit výsledek

biochemického vyšetření, proto je žádoucí, aby se odběry

neprováděly rutinně, ale s ohledem na přídavné komponenty, přes

které jsou odebírány.

38

Ve výzkumu bylo prokázáno, že dochází k menším odchylkám

u pacientů, u kterých byly přítomny dva bezjehlové vstupy. Co se týká

dodržení standardů při odběru z CŽK speciálně části asepse, není

třeba uvádět, že je v kompetenci sestry hlídat si a dodržovat přísný

aseptický přístup do CŽK, aby sekundárně nevznikla nebo dokonce

nevnikla skrz katétr do cévního řečiště infekce. Domnívám se, že by

do budoucna bylo vhodné rozšířit toto výzkumné šetření o typy

bezjehlových vstupů, získat přesné informace od výrobců a ověřit si

je v praxi. Bohužel firma Fresenius Kabi mi nebyla schopna poslat

podstatné informace ohledně jejich bezjehlového vstupu, se kterým

jsem se setkala u pacientů na I. Interní klinice. Díky spolupráci s

vedoucí práce jsem mohla provést přesné měření objemu tohoto

bezjehlové vstupu tuberkulinovou stříkačkou. V porovnání s

dostupnou literaturou, ve které bylo uvedeno, že se má aspirovat

minimální množství v preanalytické fázi alespoň 1,5 násobek objemu

je skutečně takový. 5 Spočítáno na ml objemu katétru a jeho

komponentů je skutečně toto množství naprosto dostačující.

Argumenty typu, že čím více aspirované krve před samotným

odběrem, tím lépe jsou naprosto scestné a posléze mohou ohrožovat

nemocného kvůli nadměrným ztrátám krve. Pokud spočítáme, že

například sestra provádí odběr každé dvě hodiny za službu (12 hodin)

a aspiruje pokaždé 15 – 20 ml krve, kterou znehodnotí, dojdeme k

číslu až 100 ml krve! U pacientů, kteří jsou už tak anemičtí, jedná se o

další možnou komplikaci a další finanční výdaje, pokud se musí

podávat transfúze. Proto tato práce má i ekonomický dopad. Ke

snížení finančních nákladů přispěje nejen správně provedený odběr,

5 MACKLIN, Denise, Catheter Managment, Seminars in Oncology Nursing, vol. 26,No2(May), 2010, str. 118

39

který se nemusí opakovat, ale i nejmenší možné množství aspirované

krve, které nezkreslí výsledek. V závěru diskuze bych chtěla zdůraznit

nutnost znalostí zaváděných katétrů, jejich objemů v distálních či

jiných koncích, ze kterých provádí sestra odběr, ale i objem

bezjehlových vstupů a zároveň nutnost brát v úvahu všechny tyto

faktory, ovlivňující správnost provedeného odběru.

Použité zdroje

1. EDWARDS LIFESCIENCIENCES, Příbalový leták při balení CŽK

Multi-med, Ref: M3716HE

2. Produkty B Braun dostupné online na

http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-

cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000303&prid=PRI

D00000568

3. FRESENIUS KABI, K –NECT bezjehlový vstup, příbalový leták, ref.

M79400845

4. Zdroj B Braun dostupný online na

http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-

cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000279&prid=PRI

D00007396

5. MACKLIN, Denise, Catheter Managment, Seminars in Oncology

Nursing, vol. 26,No2(May), 2010, str. 118

Kontakt

ludmila.maffei@lf1.cuni.cz

40

FAKTA A MÝTY V RÁMCI ZNALOSTÍ O HIV/AIDS U OSOB

OMEZENÝCH NA SVOBODĚ

Mgr. Anastázie Bohanesová1,2; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.3

1) Společnost Podané ruce o.p.s. 2) Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta,

Univerzita Palackého v Olomouci 3) Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

„Je něco, co bys mohl dělat jinak, aby to bylo bezpečnější?“

„Nespat s holkama, co mají HIV…“

Vazebně stíhaný muž

V České republice jsou zařízení působící v oblasti služeb pro

uživatele návykových látek, kteří se dostali do konfliktu se zákonem a

nacházejí se v různých fázích trestního řízení, jsou vazebně stíhaní či

odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody. Pracovníci těchto

programů jsou zaměřeni při práci s těmito osobami na různé oblasti,

z nichž jedna, velmi důležitá, je i oblast harm reduction. V rámci této

oblasti se snaží o co nejvyšší možnou míru informovanosti těchto lidí

o sexuálně přenosných chorobách, mezi něž se řadí i HIV.

V rámci výzkumného šetření byly prováděny rozhovory s

vazebně stíhanými i odsouzenými, po jejichž analýze došlo

k potvrzení faktu, že jsou obeznámeni s testováním na některé

sexuálně přenosné choroby při nástupu do vazební věznice, případně

41

do výkonu trestu. Avšak jejich výsledky jsou mnohým z nich neznámé.

Tyto osoby tak předpokládají, že pokud jim výsledek testu nebyl

sdělen, jsou zdraví. Mnoho z nich však svou diagnózu zná ještě před

vstupem do věznice a nejsou pro ně tedy mnohdy tyto výsledky

důležité. Do některých českých věznic jezdí pravidelně pracovníci

Domu světla a zdarma nabízí možnost testování na HIV odsouzeným,

přičemž testování předchází beseda na toto téma. Bohužel však o

testování z řad vazebně stíhaných či odsouzených osoby není velký

zájem. Mezi odsouzenými se jich k testování přihlásí velmi malý

počet. Ve většině věznic probíhá osvěta o problematice HIV/AIDS

formou jednorázových, opakovaných besed. Stejně tak je možné

případně využít i krizovou intervenci od proškolených pracovníků.

Při dalším, námi realizovaném šetření, které bylo prováděno

v rámci besed a individuálních rozhovorů se došlo ke zjištění, že

mnoho z odsouzených či vazebně stíhaných má některé mýty

z problematiky HIV/AIDS za fakta a některá fakta naopak za mýty. Na

základě tohoto zjištění byl v lednu 2018 distribuován

nestandardizovaný dotazník zaměřený na problematiku HIV/AIDS a

následně probíhaly osobní či skupinové rozhovory. Z důvodu

specifické skupiny respondentů, jejich malého zájmu a částečně

omezené spolupráci bylo rozdáno pouze 24 dotazníků se 100 %

návratností na skupinách pro vazebně stíhané muže a vazebně

stíhané ženy ve Vazební věznici Olomouc a na specializovaných

odděleních věznice Mírov. Z analýzy získaných dat z provedeného

dotazníkového šetření vyplynuly následující skutečnosti, které se

projevily jako nejvíce zásadní v rámci nutnosti poskytnout adekvátní

informace pro tyto osoby.

Otázka zaměřující se na spíše nepravděpodobné přenosy

odhalila zajímavou skutečnost, že téměř 1/3 dotazovaných

42

respondentů se domnívá, že HIV je v podstatě synonymum

pro hepatitidu typu C. Při rozhovoru s vazebně stíhaným Zdeňkem

odpověděl na možný přenos při rvačce: „Při rvačce? To asi taky,

známý se pobil a chytil to od něj, teď má to céčko taky.“ Další zajímavý

fakt v rámci výsledků proběhlého šeření bylo zjištění, že jak

mezi vazebně stíhanými, tak i mezi odsouzenými, nepanuje velká

obava, že by se HIV dal přenést v rámci rvačky (jako

nepravděpodobnou cestu přenosu ji označilo 7 z dotazovaných).

Avšak možné riziko přenosu prostřednictvím krve vnímají téměř

všichni, jelikož jako možnou cestu nákazy krevní transfuzí uvedlo 18

respondentů. I v této oblasti tak panuje mezi respondenty určitá

dezinformovanost a to i vzhledem k faktu, že v ČR od roku 1987

k přenosu HIV tímto způsobem nedošlo. 10 respondentů v této

souvislosti uvedlo, že krevní transfuze podléhají kontrole od roku

1987, nicméně 8 respondentů uvedlo, že se domnívá, že krevní

transfuze podléhají kontrole až od roku 1995. Na otázku, zda

respondent ví, nebo typuje odpověď na tuto otázku, uvedl: „no, v 87

jsem se narodil, tak dejme tomu?“ O malém riziku možné nákazy

prostřednictvím krevního přenosu svědčí i příběh, vazebně

stíhaného, jež byl ve fázi velkého úpadku životního stylu, zejména

díky užívání návykových látek. „Já ti snad ani nemůžu říct, co se mi

stalo. Jednou jsem chrápal s holkou, to jsem byl ještě v garáži. Byla

pěkná a tak, víš, co myslím ne? Jenže měla krámy, ale tak to nevadí.

No ale, když jsme skončili, byla krev úplně všude. Jenže byla zima a já

jsem v garáži neměl jinou deku, tak jsem se do ní zabalil, vlastně mi to

v bylo v tu chvíli úplně jedno.“ Vazebně stíhaná žena k otázce týkající

se možné ochrany před nákazou virem HIV uvádí: „Já nevím no, to je

takové …, Kolikrát kondom praskne. Moje nej kamarádka má to AIDS,

kolikrát někomu dáš pusu, zapomeneš. Já se těm lidem vyhýbám,

stačí, že mám céčko.“

43

Vazebně stíhané ženy považují vaginální styk za nejvíce rizikový

v rámci přenosu HIV, na rozdíl od odsouzených mužů, u nichž

převažoval jako nejrizikovější způsob anální styk. Pro ilustraci

uvádíme výňatek z rozhovoru s vazebně stíhanou ženou, jež má

hepatitidu typu C (zásadní rozdíl mezi HCV a HIV nevnímá): „Spávám

se všema, ale nikdo to ode mě nemá. Kdyby ale někdo přišel za mnou,

tak nevím, co bych dělala. I moje přítelkyně má céčko, neřeším to.“ Na

otázku, zda o tématu s partnerkou hovořily a zda se zaměřily na

možnosti ochrany, odpověděla následovně: „Nebyl čas si o tom

promluvit, nevím, zda má přítelkyně céčko, ale spala jsem se ženou,

která céčko má. Bůh ví, zda ho má.“

Kondom je všeobecně známý jako ochrana před možnou

nákazou sexuálně přenosnými chorobami, kterou pro uživatele

návykových látek zdarma distribuují programy zaměřené na tuto

cílovou skupinu. Avšak femidom, jako možná alternativa pro ženy, se

ukázal být mezi respondenty téměř neznámý. Pouze 6 respondentů

uvedlo, že zná tuto ženskou ochranou pomůcku. Ještě více neznámý

byl pojem chemsex, u něhož žádný respondent nedovedl říci, o co se

jedná. Při následném rozhovoru zejména ženy nadchla možnost

chránit se prostřednictvím ženského kondomu a všechny

respondenty zaujalo, že sexuální styk provozovaný pod vlivem

návykové látky má svůj název a zaměřuje se na bezpečnější chování

při této aktivitě.

Poslední otázka dotazníku i následného rozhovoru zněla:

„Týká se HIV i Vás?“ 2 respondenti uvedli, že se jich HIV týká. Jeden

respondent uvedl asi ne a jeden nevím. Všichni ostatní se domnívají,

že se jich HIV netýká. Vazebně stíhaná žena k této otázce uvedla: „Ne,

to vím na 100%, nestýkám se s individui a to je dobře.“

44

Fakt, že si někteří uživatelé návykových látek vždy nepřipouští

možná rizika přenosu, svědčí i příběhy, které uváděli v rámci

rozhovoru. „Ivana ho dostala po mně, ale já jí to říkal a stejně si po

mě vzala jehlu.“ (uživatel návykové látky, žloutenka typu C). „Stýkal

jsem se s individui, to vidím na kámošovi na charitě… Ale byl žlutej,

přemýšlel jsem, co má. Dal jsem mu napít, ale pak jsem to vylil.

Nenapil jsem se po něm.“

Ani motivace ke změně v rámci sexuálního chování není u

některých respondentů příliš pevná, většina z nich o tomto tématu

ani doposud nepřemýšlela. „Motivace na změnu v sexu? Tos mě

překvapila, nikdy jsem to neřešila. Spíš by to byla pusa jen na rty, jazyk

nikdy.“

Jako zásadní se stále jeví prevence ve všech jejích úrovních a

otevřeně hovořit o tématu HIV/AIDS. Při rozhovorech či besedách s

uživateli návykových látek omezených na svobodě se jako zásadní

jeví důraz na motivaci v rámci možné změny v sexuálním chování.

Přes to, že incidence HIV pozitivních v ČR neustále stoupá,

povědomí mnoha lidí o této problematice je i přes její již poměrně

dlouhé trvání takřka nulová. K 30.6.2018 bylo v ČR evidováno již

celkem 3270 HIV pozitivních osob, z nichž 610 se již dostalo do stádia

AIDS. Jako nejrizikovější skupina je při tom stále vnímána skupina

mužů mající sex s muži. HIV pozitivita se však nevyhýbá ani ženám,

stejně tak jako osobám ze všech společenských vrstev a nejrůznějšího

vzdělání. Od roku 1986 je v ČR v souvislosti s HIV/AIDS evidováno již

289 úmrtí u HIV pozitivních osob. Přehlednou statistiku HIV

pozitivních uvádí obrázek č. 1.

45

Obr. 1, HIV infekce v ČR

Zdroje

1. SZU 2018, Zpráva o výskytu a šíření HIV/AIDS za rok 2018.

[online]. Praha 2018 cit. [1.7.2018]. Dostupné z:

http://www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytu-a-

sireni-hiv-aids-za-rok-2018.

2. WHITESIDE, Alan. HIV and AIDS: a very short introduction.

Second edition. New York, NY: Oxford University Press, 2016.

Very short introductions. ISBN 978-0-19-872749-1.

3. HUSA, Petr, Lenka KRBKOVÁ a Drahomíra

BARTOŠOVÁ. Infekční lékařství: učební text pro studenty

46

všeobecného lékařství. Brno: Masarykova univerzita, 2011.

ISBN 978-80-210-5660-2.

4. VÁLKOVÁ, Helena, Vratislava ČERNÍKOVÁ a Jana

FIRSTOVÁ. Aktuální otázky vězeňství. Praha: Policejní

akademie České republiky v Praze, 2014. ISBN 978-80-7251-

426-7.

5. RŮŽIČKA, Michal. Krizová intervence pro speciální pedagogy.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-

80-244-3305-9.

6. MACH, Petr, Ondřej GRUSSMANN a Tomáš RIEGER. Pracovní

listy určené pro podporu prevence HIV/AIDS a rizikového

sexuálního chování na základních a středních školách a v

dětských domovech. 2. vyd. Praha: Pro Českou společnost

AIDS pomoc vydalo vydavatelství Centrum pro komunitní

práci, 2014. ISBN 978-80-87809-10-5.

Kontakt

e-mail: bohanesova.anastazie@gmail.com

47

VALIDACE VYBRANÝCH OŠETŘOVATELSKÝCH INTERVENCÍ

V RÁMCI KURRIKULA SESTER/OBLAST VÝŽIVY A

HYDRATACE

VALIDATION OF SELECTED INTERVENTIONS IN NURSING WITHIN THE

CURRICULUM OF NURSES/AREA OF NUTRITION AND HYDRATION

Doc. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.1; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.2;

PhDr. Jozefina Mesárošová, PhD.1

1) Katedra ošetřovatelství, Fakulta sociálních věd a zdravotnictví,

Univerzita Konštantina Filozofa v Nitře 2) Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

Abstrakt

Úvod: Klinická rozhodnutí v rámci své profese, praxe, vzdělání,

administrace procesů kritického myšlení s využitím systémů podpory

postupů klinického závěru patří k činnostem sester. Klasifikační

systémy NIC, NOC, NANDA International mají svoji roli při zlepšování

kvality péče založené na důkazech, bezpečnosti péče

o klienty/pacienty a výrazně napomáhají profesionálnímu postupu

při rozhodování. Zůstávají hlavní základnou znalostí pro

ošetřovatelské profesionály (Brokelová, NANDA, 2015).

Cíl: Cílem výzkumné studie bylo validovat ošetřovatelské intervence

sestrami/expertkami, které splňují Fehringova kritéria experta. Zjistit,

48

které ošetřovatelské intervence expertky považují za významné, tedy

hlavní a vedlejší, a které za nevýznamné.

Metody a výsledky: Měřící nástroj vycházel z Fehringova modelu

validity diagnostického obsahu DCV – Diagnostic Content Validity

Model (Fehring, 1987). Ke každé položce (ošetřovatelské intervenci)

byla přiřazena významnost na Likertově škále od 1 do 5 (1 – žádná

významnost, 2 – malá významnost, 3 – střední významnost, 4 – velká

významnost, 5 - nejvyšší významnost). Hodnoceno bylo celkem 9

položek/ošetřovatelských intervencí (k nim přiřazena 1falešná,

celkem 10) oblasti Výživa a hydratace Modulu základní intervencí

kurrikula pro přípravu sester bakalářského studijního programu

Ošetřovatelství. Výzkumný soubor tvořilo 482 expertek (ve 4

podsouborech), z původních 500 slovenských a českých sester, které

splňovaly Fehringova kritéria modifikovaná pro Českou a Slovenskou

republiku.

Výsledky: Za hlavní významné ošetřovatelské intervence

sestry/expertky považují 8 intervencí (0.88 - 0.76). Za vedlejší

expertky považují 1 intervenci (0.73). Za nevýznamné/vyřazené

nepovažují položky v rozmezí VS (váženého skóre) 0.48 – 0.15 žádné.

Závěr: Z celkového počtu 9 ošetřovatelských intervencí slovenské

a české sestry/expertky považují za významné všechny položky

v počtu 9 (tj. 8 hlavních a 1 vedlejší) ošetřovatelských intervencí. Za

nevýznamné/vyřazené neoznačily žádnou z validovaných

ošetřovatelských intervencí v oblasti Výživa a hydratace Modulu

základních intervencí pro kurrikulum sester.

49

Klíčová slova: Validace. Intervence. Výživa a hydratace. Model DCV.

Kurrikulum.

Abstract

Introduction: The nurse conducts clinical decisions within his/her

profession, practice, education, administration of critical thinking

processes by using clinical decision support systems. The NIC, NOC,

NANDA International Classification Systems play a significant role in

improving evidence-based care, patient care, and also greatly help

professional decision-makers. They remain the main knowledge base

for nursing professionals (Brokelová, NANDA, 2015).

Objective: The aim of the research study was to validate nursing

interventions by nurses/experts who had met Fehring's expert

criteria. To find out which nursing interventions the experts consider

as important, that are the main and secondary ones, and which are

considered as insignificant.

Methods and Results: The measuring tool was based on the Fehring

Diagnostic Content Validity Model (Fehring, 1987). Each item (nursing

intervention) was assigned a significance on the Likert scale from 1 to

5 (1 - no significance, 2 - minor significance, 3 - medium significance,

4 - great significance, 5 - highest significance). A total of 9

items/nursing interventions (to be assigned 1fake, altogether 10) of

the nutrition and hydration of the module by basic intervention of

the curriculum for the preparation of nurses of the bachelor study

program Nursing. The research team consisted of 482 experts (in 4

50

subsets), from the original 500 Slovak and Czech nurses who met

Fehring's criteria modified for the Czech Republic and Slovak

Republic. Nurses/experts consider the main nursing intervention - 8

interventions (0.88- 0.76). The following are considered as secondary

by experts 1 intervention (0.73). Items of no insignificance are being

considered those within the weighted score of 0.48 - 0.15. There

were none of these.

Conclusion: Of the total of 9 nursing interventions, Slovak and Czech

nurses/experts consider all items in the number of 9 nursing

interventions as significant out of them 8 were considered of main

significance and 1 of minor significance. None of the validated nursing

interventions was reported as non-significant/excluded in nursing

process of the core intervention module for the nursing curriculum.

Keywords: Validation. Intervention. Nutrition and hydration. DCV

model. Curriculum.

Úvod

Výzkumné i rozvojové projekty umožňují národní

a mezinárodní spolupráci s využitím nejnovějších poznatků

ošetřovatelství a jejich transferu mezi institucemi (univerzitami,

fakultami, zdravotnickými zařízeními a dalšími). Výstupy jsou

prezentovány sestrami, pedagogy a studenty. Zdůrazňují se tak

priority jako zajištění kvality, výuková i ekonomická efektivita, časová

úspora, rychlý přenos informací mezi účastníky výzkumu, tj. studenty,

pedagogy a sestrami/experty - odborníky z praxe. První výstupy

realizované na Slovensku v oblasti validace intervencí sester vznikají

51

také na Fakultě sociálních věd a zdravotníctva Univerzite Konštantina

Filozofa v Nitre ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií

Západočeské univerzity v Plzni v období let 2016-18. Probíhají za

podpory projektu Kega s názvem Implementace ošetřovatelských

intervencí do multimediálních technologií v přípravě sester. Fakulta

sociálních ved a zdravotníctva UKF v Nitře a Fakulta zdravotnických

studií ZČU v Plzni, jejich obě katedry ošetřovatelství mají vysoce

erudované akademické pracovníky současně s odbornou a především

specializovanou způsobilostí v jednotlivých oblastech klinické praxe

ošetřovatelství, kteří jsou kompetentní k vytvoření a řízení

odborných týmů expertů/sester specialistek k ověření souboru

ošetřovatelských intervencí zařazených do přípravy budoucích sester.

Vyvíjející se stále nové požadavky praxe (Bulechek a kol., 2008, 2013),

dostupné poznatky mezinárodních klasifikačních ošetřovatelských

systémů (NANDA, NIC, NOC a dalších) ošetřovatelské praxe vyžadují

naléhavou potřebu implementace do výuky pregraduálních

programů zaměřených na výstupní kompetence regulovaných profesí

směrnicemi EU. Výzkumný tým se zaměřil na vytvoření souboru

empiricky ověřených ošetřovatelských intervencí pro přípravu sester

vedoucích k získání výstupních kompetencí z pregraduálního

bakalářského studijního programu ošetřovatelství. Klinicky ověřené

ošetřovatelské intervence jednotlivých oborů ošetřovatelství a výběr

validizovaných ošetřovatelských intervencí umožní vytvořit databázi

ve formě odborných modulů s využitím dostupných poznatků

mezinárodní klasifikace ošetřovatelských intervencí (NIC). V prvním

roce řešení projektu se řešitelé mimo empirického šetření v klinické

a pedagogické praxi, testování měřících nástrojů a ověřování šablon

elearningového prostředí, zaměřili v souladu s harmonogramem

projektu na shromáždění nejnovějších poznatků, vydefinování

odborných pojmů pro moduly ošetřovatelských intervencí,

52

hodnotících strategií ve vztahu k cílovým výstupním kompetencím

s validací ošetřovatelských intervencí Modulu základních intervencí.

Cíl

Cílem výzkumu byla validace ošetřovatelských intervencí

v rámci kurikula sester bakalářského studijního programu

Ošetřovatelství. Na základě výsledků pilotní studie validovat

ošetřovatelské intervence Modulu základních ošetřovatelských

intervencí, který obsahoval celkem 200 položek (p=200) ve 22

oblastech/kategoriích. Prezentovaná studie předkládá 9

ošetřovatelských intervencí oblasti/kategorie 11 Výživa Modulu

základních intervencí (p11 = 9). Cílem bylo zjistit, které vybrané

ošetřovatelské intervence sestry/expertky považují za významné, tj.

hlavní a vedlejší a které za nevýznamné tj. vyřazené.

Soubor a metodika

Základní charakteristika výzkumného souboru. Výzkumný

soubor tvořilo 482 expertek (n=482, ve 4 podsouborech n1, n2, n3, n4),

z původních 500 slovenských a českých sester, které splňovaly

Fehringova kritéria modifikovaná pro Českou a Slovenskou republiku.

Validační studie umožnila vyjádřit míru platnosti vybraných

ošetřovatelských intervencí z celkem 22 oblastí/kategorií Modulu

základních ošetřovatelských intervencí. Výzkumný tým zvolil metody

obsahové analýzy a metodu obsahové validace. Měřící nástroj

vycházel z Fehringova modelu validity diagnostického obsahu DCV –

Diagnostic Content Validity Model (Fehring, 1986). Ke každé položce

(ošetřovatelské intervenci) byla přiřazena významnost na Likertově

53

škále od 1 do 5 (1 – žádná významnost, 2 – malá významnost, 3 –

střední významnost, 4 – velká významnost, 5 - nejvyšší významnost).

Hodnoceno bylo celkem 13 položek/ošetřovatelských intervencí (k

nim přiřazena 1falešná, celkem 14) oblasti etodologie/ošetřovatelský

proces modulu základní intervencí kurrikula pro přípravu sester

bakalářského studijního programu Ošetřovatelství. Výzkumný

soubor tvořilo 482 expertek (ve 4 podsouborech), z původních 500

slovenských a českých sester, které splňovaly Fehringova kritéria

modifikovaná pro Českou a Slovenskou republiku.

Výsledky a diskuze

Tabulka 1: Výživa a hydratace Modul základních intervencí

(významnost intervencí podle respondentů/Likertova škála 1-5)

Výživa, hydratace

1 2 3 4 5 Sledování stavu hydratace 0 6 37 135 304 Sledování a záznam příjmu a výdeje tekutin 1 2 40 143 296 Měření specifické váhy moče 25 22 115 126 194 Objednávání stravy 2 19 96 126 239 Podávání stravy chodícím nemocným 14 31 104 111 222 Podávání stravy nemocným na lůžku 14 2 89 113 264 Podávání stravy kojencům 37 8 95 110 232 Podávání stravy nemocnému sondou 12 4 59 133 274 Zajištění pitného režimu 1 2 46 128 305

54

Komentář: na 1. Sledování stavu hydratace; 2. Zajištění pitného

režimu; 3. Sledování a záznam příjmu a výdeje tekutin

Tabulka 2: Validace ošetřovatelských intervencí dle VS v

oblasti/kategorie 11 Výživa a hydratace Modulu základních intervencí

(p11=9)

Výživa, hydratace n1 n2 n3 n4

Celkové

VS

Plzeň

(PG)

Nitra

(PG)

Plzeň

(sestry)

Nitra

(sestry) Spolu

Sledování stavu hydratace 0,98 0,93 0,92 0,86 0,88

Sledování a záznam příjmu a

výdeje tekutin 0,93 0,93 0,90 0,86 0,88

Zajištění pitného režimu 0,91 0,93 0,91 0,86 0,88

Podávání stravy nemocnému

sondou 0,89 0,93 0,85 0,83 0,84

Podávání stravy nemocným na

lůžku 0,86 0,77 0,86 0,79 0,82

Objednávání stravy 0,75 0,75 0,81 0,80 0,80

Podávání stravy chodícím

nemocným 0,70 0,70 0,79 0,74 0,76

Podávání stravy kojencům 0,91 0,84 0,76 0,74 0,76

Měření specifické váhy moče 0,75 0,86 0,69 0,74 0,73

Poz. VS (vážené skóre)

55

Za hlavní významné ošetřovatelské intervence

sestry/expertky považují: Sledování stavu hydratace (0.88); Sledování

a záznam příjmu a výdeje tekutin (0.88); Zajištění pitného režimu

(0.88); Podávání stravy nemocnému sondou (0.84); Podávání stravy

nemocným na lůžku (0.82); Objednávání stravy (0.80); Podávání

stravy chodícím nemocným (0.76); Podávání stravy kojencům (0.76).

Za vedlejší expertky považují: Měření specifické váhy moče (0.73). Za

nevýznamné/vyřazené nepovažují položky v rozmezí VS (váženého

skóre) 0.48 – 0.15 žádné. Výrazné rozdíly v hodnocení mezi experty

jednotlivých podsouborů nebyly zjištěny. Soubor pedagogů obou

pracovišť shodně označil jako vedlejší položky Objednávání stravy a

Podávání stravy chodícím nemocným na rozdíl od expertek z klinické

praxe, v celkovém VS celého souboru se ovšem tento rozdíl neobjevil.

Výsledky šetření vybraných intervencí ve vztahu k diagnostice

publikovala Mazalová a kol. v roce 2011, výsledky rozsáhlejší

validizační studie uvádí v roce 2013 ve své dizertační práci. Validizační

studie Mazalové a kol. z roku 2013 (Mazalová, 2013) zahrnovala

soubor expertek pro validaci intervencí NIC a NOC. Výzkum ověřoval

míru platnosti terminologie pro ošetřovatelskou diagnostiku Strach,

pro ošetřovatelské intervence a výsledky ošetřovatelské péče ve

vztahu ke strachu u dětí ve věku 6-16 let hospitalizovaných v

nemocnici. Pro výzkum míry validity bylo užito modelů obsahové a

klinické validizace podle Fehringa (Fehring, 1986, s. 180-91)

implementovaného do výzkumného designu podle Carlson-Catalano

a Lunney. Soubor pro validizaci prvků NIC a NOC zahrnoval 24

expertek, s průměrem 6,50 bodu. Klinická validizace byla realizována

se souborem 50 dětí hospitalizovaných v nemocnici pro akutní stav

nebo k operaci, bez rozdílu pohlaví. Konstruktově validní soubor

intervencí NIC tvořily 3 aktivity týkající se poskytnutí informací,

56

přítomnosti sestry u dítěte a jeho uklidnění. Soubor konstruktově

validních ukazatelů zahrnoval 3 indikátory: pláč, emocionální labilitu

a strach (Mazalová, 2013).

Závěr

Z celkového počtu 9 prezentovaných ošetřovatelských

intervencí oblasti/kategorie 11 Výživa a hydratace Modulu

základních ošetřovatelských intervencí i (p11=9) slovenské a české

sestry/expertky považují za významné všechny položky v počtu 9 tj.

8 hlavních a 1vedlejší z ošetřovatelských intervencí. Za

nevýznamné/vyřazené neoznačily žádnou z validovaných

ošetřovatelských intervencí v oblasti Výživa a hydratace Modulu

základních ošetřovatelských intervencí pro kurikulum sester.

Závěrem lze říci, že vznikla potřeba ohraničení, vymezení a sjednocení

používané odborné terminologie pro výzkum, vzdělávání i klinickou

praxi. Jednotlivé vědecké studie akademických pracovníků,

s pedagogickou, klinickou praxí a specializovanou způsobilostí se ve

spolupráci se sestrami/expertkami klinické praxe prostřednictvím

předložených metodik pokusily o validaci ošetřovatelských intervencí

pro kurikulum budoucích sester.

57

Zoznam bibliografických odkazov

1. BULECHEK, G. M. – BUTCHER, H. K. – DOCHTERMAN, J. M. (2008).

Nursing Interventions Classification (NIC). 5. edit. Oxford:

Elsevier. 938 s. ISBN 978-0- 323-05340-2.

2. BULECHEK, G. M. – BUTCHER, H. K. – DOCHTERMAN, J. M. –

WAGNER, CH. (2013). Nursing Interventions Classification (NIC).

6. edit. St. Louis: Elsevier. 607 p. ISBN 978-0-323-10011-3.

3. FEHRING, R. J. 1986. Validation diagnostic labels: standardized

metodology. In Classification of Nursing Diagnoses: Proceedings

of the Sixth Conference. St. Louis: Mosby, 1986. p. 180-91. ISBN

0-801637-66-X.

4. MAZALOVÁ, L., MAREČKOVÁ, J., MIKŠOVÁ, Z., KAMENÍČKOVÁ, J.

2011. Ošetřovatelská diagnostika strachu u dětí. In: Pediatrie pro

praxi. 2011, s. 434-436. Dostupné na

http://www.pediatriepropraxi.cz.

5. MAZALOVÁ, L. 2013.Validizace ošetřovatelské diagnózy Strach-

00148 a odpovídajících komponent NIC a NOC v pediatrické péči.

Disertační práce. [online]. Olomouc, 2013. [cit. 2014.10.30.].

Dostupné na http://www.theses.cz

Studie vznikla za finanční podpory Projektu č. 018UKF-4/2016 s

názvem Implementace ošetřovatelských intervencí do

multimediálních technologií v přípravě sester.

58

Kontakt

Doc. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.

PhDr. Jiří Frei, Ph.D.

PhDr. Jozefina Mesárošová, PhD.

Adresa:

Univerzita Konštantina Filozofa v Nitre

Fakulta sociálních věd a zdravotnictví

Katedra ošetřovatelství

Kraskova 1

Nitra

Slovenská republika

E-mail: aarchalousova@ukf.sk

59

NOVÉ TRENDY V OBLASTI HIV/AIDS

PhDr. Jiří Frei, Ph.D.1; Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.2

1) Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

2) Fakultní nemocnice Plzeň, Klinika infekčních nemocní a cestovní

medicíny

Abstrakt

Současné zdravotnictví má k dispozici celou řadu

diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů, které mají

celou řadu pozitivních dopadů na průběh, ale i celkovou prognózu

HIV/AIDS. Díky současným postupům a trendům dochází

prokazatelně ke zlepšování kvality života HIV pozitivních pacientů.

Prodlužuje se také doba přežití od diagnostiky jejich pozitivity. HIV

pozitivní pacienti již běžně netrpí řadou vedlejších účinků léčby, které

byly dříve takřka nevyhnutelné. Naprosto marginální část péče o tyto

pacienty dnes také probíhá formou ambulantní a dispenzární. Dle

provedených výzkumů z posledních let se potvrzuje, že velkou roli ve

zvyšování kvality života HIV pozitivních pacientů hraje i adherence

nastavené léčby a ošetřovatelské péče.

Trendem posledních let je tak léčbu HIV pozitivních pacientů

zefektivňovat a její nastavení provádět tak, aby byla zajištěna

maximální možná adherence. Tu lze následně ověřovat např.

60

sledováním a hodnocením dodržování léčebně ošetřovatelského

režimu. To lez krom jiného provádět např. monitorováním vybraných

biometrických markerů a metodou HPLC.

V rámci AIDS centra Kliniky infekčních nemocí a cestovní

medicíny Fakultní nemocnice Plzeň probíhá monitorace a analýza

adherence léčby HIV pozitivních pacientů již několik let. I zdejší

výsledky dokazují jednoznačně pozitivní dopady současných trendů v

péči o HIV pozitivní pacienty, stejně tak jako důležitost zajištění jejich

co nejvyšší možné adherence. Podařilo se také prokázat souvislost

mezi úrovní adherence léčby HIV pozitivních pacientů a kvalitou jejich

života ve sledovaných oblastech.

Sledování, analýza a zejména podpora adherence léčby a

ošetřovatelské péče se tak ukazuje jako nepostradatelný aspekt v celé

zdravotní péči, protože jedině tak lze zajistit i dostatečnou efektivitu

využívaných prostředků a lidských zdrojů nejenom při práci s HIV

pozitivními pacienty.

Úvod

Bude tomu za nedlouho již 40 let, co bylo poprvé

zaznamenáno onemocnění AIDS (acquired immune deficiency

syndrome), jehož původcem je HIV (human immunodeficiency virus

– virus lidského imunodeficitu). Léčba onemocnění HIV/AIDS se od

svých počátků velmi zdokonalila, nicméně zcela vyléčit HIV pozitivní

pacienty je stále nemožné. Cílem je tak především suprese replikace

HIV, což znamená maximálně eliminovat koncentraci HIV RNA v krvi

nakažených osob (Cohen et al., 2011, s. 493-505). Rychlý a maximální

možný pokles virémie v krvi člověka vede mimo jiné i k možnostem

61

zlepšení stavu imunitního systému (Low et al., 2016 s. 1595-1603).

Zásadní vliv v tomto procesu hraje i adherence pacientů. Je

prokázáno, že u adherentních pacientů dochází ke snížení jejich

morbidity a mortality a zároveň i k poklesu rizika dalšího šíření HIV

v populaci (Maartens et al., 2014 s. 258-271). Zároveň je prokázáno,

že vyšší adherence léčby souvisí s vyšší kvalitou života HIV pozitivních

pacientů (Frei et al., 2014, s. 22-24). Strategiemi v problematice

HIV/AIDS jsou tak zejména účinná prevence a včasná diagnostika

s léčbou, která bude kontinuální a povede k již zmiňované vysoké

adherenci (Cohen et al., 2011, s. 493-505).

Cíl a metodika

Cílem je poukázat na nové trendy a možnosti zejména

v oblasti léčebných strategií HIV/AIDS v kontextu s adherencí

pacientů. Trendem posledních let je léčbu HIV optimalizovat tak, aby

byla pacienty dobře tolerována. Pokud je celková terapie pro HIV

pozitivní pacienty jednoduchá a akceptovatelná, je lépe tolerována,

dodržována a zvyšuje se tím i celková adherence. Dodržování

léčebného režimu a zároveň užívání ordinovaných antiretrovirotik lze

zároveň dobře kontrolovat např. monitorováním hladin léčebných

látek v organismu pacientů. Tato metoda byla využita i v rámci

prováděného šetření na Klinice infekčních nemocí a cestovní

medicíny FN Plzeň, pro účely ověření adherence léčby. HPLC (High

presure liquid chromatography), tzn. metoda na principu vysokotlaké

kapalinové chromatografie, spolehlivě stanoví hladiny některých

léčebných látek, které jsou obsaženy v obvykle užívaných

antiretroviroticích. Výsledky jsou následně konfrontovány s klinickým

stavem pacientů a dalšími ukazateli.

62

Výsledky

Epidemiologickou situaci v oblasti HIV/AIDS se stále nedaří

zlepšovat, a to jak v celosvětovém měřítku, tak lokálně. V České

republice bylo k 30. 6. 2018 evidováno 3270 HIV pozitivních osob.

V České republice je zároveň nejčastějším způsobem přenosu HIV

sexuální přenos, a to zejména u mužů, kteří mají sex s muži (NRL,

2018). Jak známo, úplné vyléčení infekce HIV doposud není možné, a

to i přes kvalitní antiretrovirovou terapii (ART) a to i díky tomu, že

genom HIV může dlouho přežívat v tzv. rezervoárech, kde je jeho

koncentrace HIV RNA takřka nedetekovatelná (De Cock et al., 2009,

s. 7-9; Chun et al., 2015, s. 584-589; Norris et al., 2016; Snopková et

al., 2016, s. 20-38). Jedním z důležitých faktorů je i včasné zahájení

vhodné léčby bez ohledu na počty CD4+ T-lymfocytů infikovaných

osob, což je trendem zejména několika posledních let (Ahmed et al.,

2016, s. 1-52; Norris et al., 2016). Včasná antiretrovirová léčba

výrazně zvyšuje kvalitu života HIV pozitivních pacientů a omezuje

výskyt nejrůznějších zdravotních komplikací (Frei et al., 2014, s. 22-

24; Price et al., 2016, s. 319-323). Díky možnosti fixních kombinací

několika léčiv se také výrazně snížil počet léků, které musí HIV

pozitivní pacienti v souvislosti se svojí diagnózou užívat. To

napomáhá navození optimální adherence léčby a menšímu výskytu

rezistence HIV (Low et al., 2016, s. 1595-1603). Dalším trendem a

zároveň oblastí současných výzkumů je prodlužování jednotlivých

intervalů v dávkování léků (Lundgren et al., 2015, s. 795-807; Rozsypal

et al., 2010, s 181-189). Antiretrovirotika, která jsou dnes standardně

využívána, se dělí do několika skupin. Jsou jimi: Inhibitory integrázy

(např. raltegravir, elvitegravir, dolutegravir), Inhibitory reverzní

transkriptázy (např. zidovudin, tenofovir, abactavir, rilpivirin,

63

etravirin) a Inhibitory proteázy (např. ritonavir, duranavir, atazanavir)

(Cohen et al., 2011, s. 493-505; Günthard et al., 2016, s. 191-210;

Rouzine et al., 2013, s. 2081-2093; Rozsypal et al., 2010, s 181-189;

Snopková et al., 2016, s. 20-38). Během užívání antiretrovirotik

v rámci preferovaných kombinací léčiv dochází ke sloučení

jednotlivých vhodných látek do jedné tablety tak, aby se vzájemně

negativně neovlivňovaly a pacient na místo několika tablet užil např.

pouze jednu. Nejvyužívanější jsou obvykle dvojkombinace nebo

trojkombinace jednotlivých léčiv (Günthard et al., 2016, s. 191-210;

Snopková et al., 2016, s. 20-38). Příkladem dvojkombinace může být

např. přípravek Descovy, nebo Kaletra. Z trojkombinací lze uvést

např. Odefsey nebo Triumeq (Günthard et al., 2016, s. 191-210;

Rouzine et al., 2013 s. 2081-2093). V současnosti se také naprostá

většina péče o HIV pozitivní pacienty přesunula do ambulantní sféry

a občasně hospitalizována je pouze poměrně malá část pacientů

nejčastěji v případě některých komplikací souvisejících s jejich se

zhoršením jejich funkce imunitního systému (Watson, 2015). I fakt, že

HIV pozitivní pacienti nejsou hospitalizováni tak často, jako v

dřívějších letech, se pozitivně projevuje na hodnocení kvality jejich

života. Výzkumným šetřením, které bylo zaměřené zejména na

kvalitu života HIV pozitivních pacientů a adherenci jejich léčby a které

bylo v minulosti realizováno v rámci Kliniky infekčních chorob a

cestovní medicíny fakultní nemocnice Plzeň, bylo zjištěno několik

faktů podporujících správnost a kvalitu současných léčebných

strategií. Bylo zjištěno, že subjektivní vnímání kvality života non-

adherentních pacientů je nižší než subjektivní vnímání kvality života

adherentních pacientů. To znamená, že kvalita života souvisí s mírou

adherence HIV pozitivních pacientů. Znovu se také potvrdila

domněnka, že samotná diagnóza HIV pozitivity je pro pacienty velkou

stresovou zátěží, což s sebou přináší některé další možní komplikace.

64

Potvrdil se také fakt, že u většiny HIV pozitivních pacientů byla jejich

psychická pohoda před stanovením jejich diagnózy lepší, než

v průběhu následné léčby, a to i přes její maximální kvalitu a

dostupnost (Frei et al., 2014, s. 22-24).

Závěr

Problematika HIV/AIDS je velmi rozsáhlou oblastí, kde se

v současnosti zdravotníci stejně tak jako je tomu u jiných oborů

zaměřují na optimální efektivitu, v tomto případě léčebného režimu.

S tou souvisí i snaha o dosažení vysoké adherence pacientů a

optimálně nastavené léčebné a případně i ošetřovatelské péče. Směr

k dosažení vysoké adherence léčených osob se ukazuje jako správný

nejenom z důvodu možného hodnocení, ale i vzhledem k zjištěným

souvislostem mezi dosaženou výší adherence a hodnocenou úrovní

kvality života. Světové studie (Miyada et al., 2017, s. 607-6012) ale

bohužel prokazují, že adherence antiretrovirové léčby je i

v současnosti v mnohých zemích podceňována a není zcela ideální.

Studie z Houston Health Services Research and Development Center

of Excellence (PubMed, 2013) rovněž prokazuje, že adherence léčby

HIV/AIDS a kvalita života je závislá na selfmonitoringu pacientů.

Pokud je selfmonitoring pravidelně prováděn, tzn., že pacienti jsou

zváni pravidelně na kontroly a je u nich intervenováno jak formou

edukace, tak kontrolami užívání léků, bývá adherence léčby přibližně

95 %. Tento údaj se velmi přibližuje i šetření provedenému v rámci

Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN Plzeň. (Frei et al.,

2014, s. 22-24; Nelsen et al., 2013; Rozsypal et al., 2010, s. 181-189)

65

Seznam bibliografických citací

1) LOW, A. et al. 2016. Incidence of Opportunistic Infections and

the Impact of Antiretroviral Therapy Among HIV-Infected

Adults in Low-and Middle-Income Countries: A Systematic

Review and Meta-analysis. Clinical infectious Diseases; 62:

s.1595-1603. DOI: 10.1093/cid/ciw125.

2) NORRIS, PJ. et al. 2016. Systemic Cytokine Levels Do Not

Predict CD4+ T-Cell Recovery After Suppressive Combination

Antiretroviral Therapy in Chronic Human Immunodeficiency

Virus Infection. Open Forum Infectious Diseases; 3: DOI:

10.1093/ofid/ofw025.

3) FREI, J., SEDLÁČEK, D. 2014. Vliv adherence léčby na kvalitu

života HIV pozitivních pacientů. In: Sborník vědeckých

abstrakt: Sborník k Mezinárodnímu sympoziu Věda a výzkum

v ošetřovatelství, konané dne 26. 9. 2014 v Brně. Brno:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra

ošetřovatelství, Vydal: Národní centrum ošetřovatelství a

nelékařských zdravotnických oborů, s. 22-24., počet stran

120, Výrobní číslo: 58/2014, ISBN 978-80-7013-570-9.

4) COHEN, MS. et al. 2011. Prevention of HIV-1 Infection with

Early Antiretroviral Therapy. N Engl J Med; 365: s.493-

505. DOI: 10.1056/NEJMoa1105243.

5) PRICE, JC. et al. 2016. Highly Active Antiretroviral Therapy

Mitigates Liver Disease in HIV Infection. J Acquir Immune

66

Deficiency Syndrom; 72: s.319-323. DOI:

10.1097/QAI.0000000000000981.

6) NRL AIDS. 2018. Zpráva o výskytu a šíření HIV/AIDS za rok

2018. Dostupné na:

http://www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytu-a-

sireni-hiv-aids-za-rok-2018.

7) CHUN, TW. et al. HIV reservoirs as obstacles and opportunities

for an HIV cure. Nature Immunology 2015; 16: s.584-589. DOI:

10.1038/ni.3152.

8) DE COCK, KM. Et al. 2009. Can antiretroviral therarpy

eliminate HIV transmission? Lancet; 373: s.7-9.

9) LUNDGREN, JD. et al. 2015. Initiation of Antiretroviral Therapy

in Early Asymptomatic HIV Infection. N Engl J Med; 373: s.795-

807.

10) GÜNTHARD, HF. et al. 2016. Antiretroviral Drugs for

Treatment and Prevention of HIV Infection in Adults 2016.

Recommendations of the International Antiviral Society-USA

Panel. JAMA; 316(2): s.191-210. DOI:

10.1001/jama.2016.8900.

11) ROUZINE, IM., WEINBERGER, LS. 2016. Design Requirements

for Interfering Particles To Maintain Coadaptive Stability with

HIV-1. J Virol 2013; 87: 2081-2093.

67

12) COHEN, MS. et al. 2016. Antriretroviral Therapy for the

Prevention of HIV-1 Transmission. N Engl J Med; 375: s.830-

839.

13) ROZSYPAL, H. et al. 2010. Doporučený postup komplexní péče

o dospělé infikované HIV. Doporučený postup Společnosti

infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně,

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. roč. 16, č. 5, s.181-

189. ISSN 1211-264X.

14) NELSEN, A. et al. 2016. Intention to adhere to HIV treatment:

a patient-centred predictor of antiretroviral adherence. US

National Library of MedicineNational Institutes of Health.

[databáze online]. PubMed. DOI: 10.1111/hiv.12032.

Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov

/pubmed/23551395.

15) WATSON, RONALD R., ed. 2015. Health of HIV infected people:

food, nutrition and lifestyle with antiretroviral drugs.

Amsterdam: Elsevier. ISBN 978-0-12-800769-3.

16) MAARTENS, G. et al. 2014. HIV Infection: epidemiology,

pathodenesis, treatment, and prevention. Lancet; 384: s.258-

271. DOI: 10.1016/S0140-6736(14)60164-1.

17) SNOPKOVÁ, S. et al. 2016. Doporučený postup péče o dospělé

infikované HIV a postexpoziční profylaxe infekce HIV. Klinická

mikrobiologie a infekční lékařství. 22: s.20-38. ISSN 1211-

264X.

68

18) AHMED, N. et al. 2016. BHIVA Guidelines for the treatment of

HIV-1-positive adults with ART 2015 (2016 interim update); 1-

152. Dostupné z: http://www.bhiva.org/HIV-1-treatment-

guidelines.aspx.

19) MIYADA, S. et al. 2017. Treatment adherence in patients living

with HIV/AIDS assisted at a specialized facility in Brazil. S.;

s. 607-612. Dostupné z:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/29160506.

20) PUBMED. 2013. Intention to adhere to HIV treatment: a

patient-centred predictor of antiretroviral adherence. US

National Library of MedicineNational Institutes of Health.

[online]. PubMed. Dostupné na internetu:

<http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23551395>.

Kontaktní adresa na hlavního autora

PhDr. Jiří Frei, Ph.D.

Západočeská univerzita v Plzni

Fakulta zdravotnických studií

Husova 11, 301 00 Plzeň 3

69

ABSTRAKTA A ANOTACE PŘÍSPĚVKŮ

70

POHYBOVÁ AKTIVITA U SENIOROV

doc. PhDr. Silvia Puteková, PhD.; PhDr. Oľga Kabátová, PhD.

Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce,

Katedra ošetrovateľstva

Súhrn

Zmeny v starobe sa týkajú celého tela a všetkých orgánov.

Prvé si všímame stratu svalovej hmoty a svalovej sily. Pohyb svalov je

riadený nervovým systémom. Pohyb je závislý nie len na kvalite

svalov, kĺbov, ale tiež aj od stavu mozgu (Kolář, 2012). Ak má senior

nedostatok pohybu, dochádza k nedostatočnej stimulácii základných

fyziologických procesov a to sa následne negatívne prejavuje rôznymi

poruchami a ochoreniami. Udržanie mobility prostredníctvom

pohybových aktivít vedie k zlepšeniu pocitu zdravia a kvality života.

Výber musí zohľadniť - zdravotný stav, vek, pohlavie, pohybové

skúsenosti a výkonnosť organizmu. Pre osoby s veľmi nízkou

kondíciou sa na začiatku pohybového programu odporúča 6 minút

pohybovej aktivity denne, neskôr 5-10 minútové tréningy, avšak

niekoľkokrát denne. Dôležité je, aby tieto mini tréningy dosiahli 30

minút pohybovej aktivity denne. SZO odporúča zaťaženie 30 minút 5

dní v týždni, miernej až strednej intenzity. Intenzitu pohybovej

aktivity určujú energetické zdroje organizmu. Zvyšovanie intenzity by

malo byť striktne postupné. Intenzitu a rozsah cvičenia je potrebné

meniť rozumne a vyvarovať sa preťaženiu. Necvičiť cez bolesť a

vynechávať motoricky náročné cviky ako kliky, hlboké drepy,

71

predklony, rýchle a silovo náročné pohyby. Prestávka medzi

jednotlivými cvičeniami by nemala byť dlhšia ako 2 dni. Všeobecne

môžeme povedať, že pre udržanie dobrého fyzického stavu je

potrebné cvičiť aspoň 3 krát týždenne a v trvaní 30 minút. Pohyb

prospieva k udržaniu pohyblivosti chrbtice, kĺbov, dochádza k

zvyšovaniu svalovej sily a vytrvalosti, zlepšuje sa možnosť kontroly

hladiny krvného cukru, citlivosť receptorov na inzulín, znížený úbytok

svalovej hmoty, zlepšenie problémov s močením, zníženie rizika

vzniku rakoviny, zlepšeniu spánku. Medzi odporúčané aktivity

seniorov sa zaraďuje bicyklovanie, plávanie, vodný aerobik a nordic-

walking. Fyzické zaťaženie musí vychádzať z aktuálnej kondície.

Vhodnou formou pohybovej činnosti pre seniorov s nervovým

ochorením sú psychomotorické cvičenia a hry so zmeraním na rozvoj

koordinácie pohybu, rýchlosti reakcie, rozvoj jemnej motoriky, rozvoj

pamäťových schopností (Kopřivová 2013).

Kľúčové slová: Senior. Pohybová aktivita. Záťaž. Tréning. Kondícia.

Literatúra

1. KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: nakladatelství

Galén, 2012, 713 s. ISBN 978-80-726265-71.

2. KOPŘIVOVÁ, J., GMELA, R., JADVIDŽÁK, I., Cvičení pro zlepšení

fyzického, ale i psychického stavu seniorů II. Brno: Propag,

2002, 23 s.

72

RIZIKA VZNIKU MOČOVÝCH INFEKCÍ SPOJENÝCH SE

ZDRAVOTNÍ PÉČÍ Z POHLEDU OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE

Jitka Krocová 1,2; Radka Prokešová 1

1) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální

fakulta, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče.

České Budějovice, Česká republika. 2) Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií,

Katedra ošetřovatelství a porodní asistence. Plzeň, Česká republika.

Infekce močových cest (CAUTI) tvoří zhruba třetinu infekcí

spojených se zdravotní péčí a jsou touto nejčastější infekcí (Jindrák et. al,

2014; Underwood, 2015; Carter, 2014). Jsou spojeny se zvýšením

morbidity a mortality, prodloužením doby hospitalizace, závažnými

komplikacemi, zvýšením nákladů na léčbu a často i ztrátou reputace

poskytovatele zdravotních služeb. Cestou zvyšování kvality péče této

oblasti je zavádění a dodržování preventivních kauzálních opatření, jako

nejúčinnější se jeví: fungující týmy odborníků zabývající se

problematikou, zvažování indikace ke katetrizaci, eliminace nadbytečné

doby katetrizace a soustavné vzdělávání zdravotníků v problematice

dodržování postupů/standardů při katetrizaci močového měchýře, při

hygieně rukou, a dále kvalita ošetřovatelské péče o močový katetr a

sběrný systém. (Jindrák et. al, 2014; Underwood, 2015; Carter, 2014;

CDC, 2009; Conway, 2012). Více než 80% těchto infekcí vzniká

v souvislosti se zavedeným močovým katetrem , riziko infekce se

zvyšuje o 5% za každý den katetrizace a po třiceti dnech katetrizace

je riziko téměř 100%. Při používání adekvátních postupů prevence a

kontroly infekcí je 20-70% těchto infekcí preventabilních (Jindrák, 2014).

73

Z hlediska ošetřovatelské péče jsou zásadními oblastmi

prevence infekcí močových cest související se zdravotní péčí zejména

vysoká kvalita ošetřovatelské péče o močový katetr a sběrný systém,

dodržování postupů/standardů při katetrizaci močového měchýře, při

hygieně rukou a soustavné vzdělávání nelékařů v problematice

(Vytějčková, 2013). Zvažování indikace ke katetrizaci a její

přehodnocování patří do kompetence lékaře, nicméně komunikace a

zvážení indikace v týmu zdravotníků je cestou ke správné a odpovídající,

tudíž i bezpečné péči.

V právě probíhajících auditech (3-5/2018) u vybraných

poskytovatelů zdravotních služeb je nejčastější indikací ke katetrizaci

„zhoršená mobilita“ a „inkontinence“ (43,9%). Zvažování alternativních

možností katetrizace u pacientů je jedno z doporučení Guideline for

Prevention of Catheter-associated Urinary Tract Infections 2009. Oproti

předchozí verzi z roku 1981 toto doporučení obsahuje i postupy

prevence pro nemocné, u kterých stav vyžaduje chronickou močovou

katetrizaci a pacienty, u kterých mohou být využity alternativní možnosti

(např. urinální kondomy, intermitentní katetrizace, inkontinenční

vložky) (CDC, 2009).

Bylo zmíněno, že zásadními kroky prevence je dodržování

postupů/standardů katetrizace, hygieny rukou a péče o katetr a sběrný

močový systém. V tomto případě je zásadní úloha managementu,

důležité je pravidelně standardy péče aktualizovat a kontrolovat jejich

dodržování (Brabcová, 2015). S tím souvisí i vstupní školení nových

pracovníků v problematice a periodická školení personálu dle

kompetencí (MZ ČR, 2013). Jen důsledné dodržování postupů,

odpovědnost a svědomitost zdravotníků je cestou k eliminaci infekcí

spojených se zdravotní péčí a současně krokem ke zvýšení kvality a

bezpečí poskytované ošetřovatelské péče. V souvislosti se zpracováním

74

disertační práce probíhají aktuálně audity zejména postupů katetrizace

močového měchýře a péče o pacienta se zavedeným močovým

katetrem u vybraných poskytovatelů zdravotních služeb v Plzeňském

kraji. Data budou zpracována a na základě výsledků budou

managementům navrženy vzdělávací programy pro nelékaře, plánují se

evaluace těchto vzdělávacích programů a vyhodnocení jejich účinnosti.

Zdroje:

1. BRABCOVÁ, Iva a Sylva BÁRTLOVÁ. Management v

ošetřovatelské praxi. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny,

2015. ISBN 978-80-7422-402-7.

2. CARTER, N.M., REITMEIER, L a GODLOE, L.R. (2014). An evidence-

based approach to the prevention of catheter-associated urinary

tract infections. Urologic Nursing, 34(5), 238-245.

doi:10.7257/1053-816X.2014.34.5.238.

3. CONWAY, Laurie J. a Elaine L. LARSON. Guidelines to prevent

catheter-associated urinary tract infection: 1980 to 2010. Heart

& Lung: The Journal of Acute and Critical Care [online]. 2012,

41(3), 271-283 [cit. 2018-04-28]. DOI:

10.1016/j.hrtlng.2011.08.001. ISSN 01479563. Dostupné z:

http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S014795631100430

4

4. ČESKO. Ministerstvo zdravotnictví. Metodický návod. Program

prevence a kontroly infekcí v zdravotnických zařízeních

poskytovatelů akutní lůžkové péče. 2013. In: MZ ČR [online].

2013 [cit. 2018-04-22]. Dostupné na:

http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/program-prevence-a-

75

kontroly-infekci-v-zdravotnickych-zarizenich-poskytovatelu-

ak_7584_5.html

5. JINDRÁK, Vlastimil, Dana HEDLOVÁ a Pavla URBÁŠKOVÁ.

Antibiotická politika a prevence infekcí v nemocnici. 1. vyd.

Praha: Mladá fronta, 2014, 709 s. Aeskulap. ISBN 978-80-204-

2815-8.

6. The Centers for Disease Control and Prevention – CDC. Guideline

for Prevention of Catheter-Associated Urinary Tract Infections

(2009). HICPAC. Last update: February 15, 2017. In: CDC [online].

2017 [cit. 2018-04-22]. Dostupné na:

https://www.cdc.gov/infectioncontrol/pdf/guidelines/cauti-

guidelines.pdf

7. UNDERWOOD, Lindsay. (2015). The effect of implementing a

comprehensive unit-based safety program on urinary catheter

use. Urologic Nursing, 35(6), 271-279. doi: 10.7257/1053-

816X.2015.35.6.271.

8. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné

II: speciální část. Praha: Grada, 2013. Sestra (Grada). ISBN

9788024734200.

Kontakt

PhDr. Jitka Krocová Fakulta zdravotnických studií ZČU E-mail: krocovaj@kos.zcu.cz

76

ZÁSADY BEZPEČNÉ ANESTEZIOLOGICKÉ PÉČE -

doporučený postup ČSARIM 2017

Petra Bejvančická1,2; Iva Brabcová1

1) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální

fakulta, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče,

České Budějovice, Česká republika 2) Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií,

Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Plzeň, Česká republika

Anesteziologická péče zahrnuje léčebně preventivní péči v

průběhu léčebných nebo diagnostických výkonů operační či

neoperační povahy a patří do ní celková a/nebo regionální anestezie

nebo tzv. monitorovaná anesteziologická péče (anesteziologický

dohled). V České republice bylo v roce 2015 podáno celkem 847 596

anestezií, k úmrtí peroperačně a do 2 hodin po výkonu došlo ve 174

případech (ÚZIS).

Cílem každého anesteziologického týmu je zajistit, aby

podaná anestezie byla co nejbezpečnější. Nezbytnou podmínkou je

odborná, fyzická a psychická připravenost personálu, vhodné

prostředí včetně dostupnosti přístrojů a pomůcek. Ve Vídeňské

deklaraci se ČR jako signatářská země zavázala ke zlepšení

organizační a procesní stránky zdravotní péče. Za účelem ujasnění

zásad bezpečné anestezie vznikla Helsinská deklarace, ke které se

připojila i Česká republika prostřednictvím ČSARIM (Česká společnost

anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) a zapracovala ji do

svých doporučených postupů 2017. K formulování jednotlivých

77

doporučení/stanovisek byly využity existující zákonné normy a

vyhlášky, systematická/kritická analýza vybrané dostupné literatury

vztahující se k problematice jednotlivých doporučení,

systematická/kritická analýza dostupných doporučení zahraničních

odborných společností.

Doporučení se týkají oblastí

• Organizace anesteziologické péče a kontrola kvality: standard,

indikátory kvality, WHO surgical safety checklist

• Před zahájením anestezie: kontrola anesteziologického

přístroje a dostupnosti všech nezbytných přístrojů, pomůcek a

farmak, monitorování základních fyziologických funkcí

• Monitorování v průběhu anestezie: parametry monitorace,

monitorace hloubky nervosvalové blokády a hloubky anestezie

přístrojovou metodou

• Monitorování v průběhu zotavování z anestezie

• Monitorování po anestezii v průběhu transportu

• Vedení dokumentace o anestezii: položky/součásti

dokumentace, údaje o fyziologických/orgánových funkcích pacienta,

způsob zajištění dýchacích cest a přístupu do krevního oběhu, poloha

pacienta a prevence tlakového poškození, nastavení dýchacích plynů

a inhalačních anestetik, kapnometrie, hloubka anestezie zjišťovaná

přístrojovou metodou, léky, infuzní a transfuzní léčba, použití

zdravotnických pomůcek, přístrojů, atypický průběh/komplikace

anestezie, doba trvání anestezie, operace a času předání pacienta do

péče jiného zdravotnického pracovníka.

Kontakt na autora

e-mail: pbejvanc@kos.zcu.cz

78

IMIDŽ A ROLA SESTRY V MINULOSTI A DNES

doc. PhDr. Andrea Botíková, PhD.

Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce,

Katedra ošetrovateľstva

Abstrakt

Príspevok stručne a prehľadne charakterizuje budovanie

imidžu sesterského povolania v rôznych historických obdobiach,

nakoľko rola sestry prešla mnohými výraznými zmenami. V oblasti

ošetrovateľstva a postavení sestry urobil Kalisch so svojim tímom

rozsiahli výskum amerických pomerov. Uverejnený bol v roku 1982 –

1983 a určil päť období, kde môžeme pozorovať rozdielny imidž

ošetrovateľskej profesie. Povolanie sestier vytvára systém viacerých

spoločenských rolí, ktoré sa členia horizontálne i vertikálne. Pri

charakteristike činnosti sestier nejde o vystihnutie všetkých úloh, ale

o vystihovanie úloh, ktoré sa funkčne odlišujú, a ktoré spolu tvoria

základ roly sestry. Dnešnú rolu sestry charakterizuje niekoľko znakov

- sestra vychádza pri práci z potrieb pacienta a pochopenia jeho

problémov, zabezpečuje chorému pocit istoty, uplatňuje emocionálnu

neutralitu, čo je schopnosť podriadiť svoju emocionalitu racionálnej

kontrole. Sestra vo svojej profesii nezastáva len jednu rolu, ale vždy

vystupuje vo viacerých rolách. Sesterská profesia je jednou z profesií,

ktoré sú regulované priamo na úrovni Európskej únie. Zmenu

chápania ošetrovateľskej profesie je nutné chápať z celkového

pohľadu. Pre zlepšenie imidžu sesterského povolania je potrebné

nasmerovať svoje vnímanie k pozitivite.

Kľúčové slová: História. Rola. Imidž. Sestra. Sesterské povolanie.

79

PREVENCIA SYNDRÓMU IMOBILITY U SENIOROV

PhDr. Alena Dziacka, PhD.

Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce,

Katedra ošetrovateľstva

Abstrakt

Imobilita predstavuje závažné zdravotné riziko pre

ktorúkoľvek vekovú kategóriu. Výrazne je zvýšené riziko imobility

u seniorov, ktoré vedie k rozvoju imobilizačného syndrómu, ktorý sa

dotýka všetkých orgánových systémov, ovplyvňuje psychiku seniorai

jeho sociálnu existenciu. Imobilitu chápeme ako neschopnosť pohybu

organizmu vo voľnom priestore. Možno ju klasifikovať do troch

stupňov rozdelených podľa ochorenia a liečebného režimu (Osacká,

2007). Imobilizačný syndróm je problémom v starostlivosti najmä o

veľmi starých a dlhodobo chorých pacientov. Prevencia by mala byť

vykonávaná pravidelne, dôsledne a kvalitne. Vznik imobilizačného

syndrómu je známkou neprofesionálne poskytovanej preventívnej

ošetrovateľskej starostlivosti. Ak vznikne jeden z príznakov imobility,

väčšinou dochádza k rozvoju ďalších prejavov imobility. Vplyv na

rozvoj a vznik imobilizačného syndrómu má i psychický aspekt

pacienta. Každý senior je jedinečnou bytosťou, ktorá je výsledkom

vzájomného pôsobenia kultúrnych, biologických a individuálnych

potenciálov vlastného životapočas dlhých desiatok rokov. Prirodzené

je, že seniori utvárajú rôznorodý obraz starnutia a staroby.

Rozmanitosť staroby si vyžaduje sústredenú odbornú pozornosť,

ktorá sa stáva náročným predmetom výskumu, posudzovania

80

a optimalizácie podmienok kvalitného života seniorov (Potašová,

2004).

Kľúčové slová: Prevencia. Syndróm imobility. Ošetrovateľská

starostlivosť. Senior. Staroba.

Literatúra

1. OSACKÁ, P. a kol. 2007. Techniky a postupy v ošetrovateľstve.

Bratislava : JLF UK, 2007. 505 s. ISBN 978-80-88866-48-0.

2. POTAŠOVÁ, A.2004. Kvalita života optikou osobných

presvedčení. [CD-ROM]:In Psychologické dimenzie kvality

života:Zborník z konferencie konanej v dňoch 19. – 20. mája 2004

v Prešove. Prešov: Prešovská univerzita, 2004. s. 59 – 67.

81

CENTRUM PRO ZÁVISLÉ NA TABÁKU PLZEŇ

MUDr. Šárka Trhlíková; MUDr. Štěpánka Břízová

Klinika pneumologie a ftizeologie Fakultní nemocnice Plzeň

Centrum pro závislé na tabáku při FN Plzeň obnovilo svou

činnost v roce 2010. V současné době nabízí nejen komplexní

poradenství při odvykání kouření, ale i stáže pro lékárníky, informační

školení pro firmy a v neposlední řadě se účastní akcí v rámci

Světového dne zdraví a Dne bez tabáku. Jsme otevřeni poskytnout

naše zkušenosti a znalosti kolegům všech zdravotnických oborů a

jejich prostřednictvím tak lépe informovat širokou veřejnost.

82

POSTERY

83

84