Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Čeština na bývalé universitě a stavovské akademii v Olomouci by Josef BartochaListy filologické / Folia philologica, Roč. 34, Čís. 3/4 (1907), pp. 293-298Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443215 .

Accessed: 16/06/2014 03:05

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 293

při volbě textu, pro kteréžto vlastnosti jej nakladatelství našim školám doporučuje; ale za to svědčí o velikém sebevědomí

spisovatelově, že se odvažuje dílo tak povrchní a nedoko nalé na světlo vydati a ústy nakladatelovými odborníkům do

poručovat]. Ovšem Pelikán není, jak jsme seznali, odborníkem a snad ani středoškolským učitelem —

aspoň v žádném seznamu

jsem se jména jeho nedočetl — a proto nedovede si uvědomiti, co studia, co přípravy, jaké znalosti odborné literatury, sečtělosti v latinských klassicích atd. vyžaduje sestavování latinského slov níku pro gymnasium za naší doby. Nelze tu říci: ^Nevědomost hříchu nečiní«, nýbrž ve věci tak vážné nutno pokárati smělost

spisovatelovu, že se odvážil na pole sobě cizí, a připomenouli mu důrazně latinské pořekadlo: Sutor ne ultra crepidam!

Nakladatelství Kobrovo si získalo velikou zásluhu o klas sickou filologii u nás; neboť počalo první vydávati latinské po můcky školní, kdy ještě nakládání jejich málo vynášelo. Platí to předem právě o Slovníku Vojáčkově již z r. 1870 a Křížkově Říbově z r. 1884, s nimiž nesnese nynější slovník Pelikánův ani

povrchního srovnání. Proto jest s podivením tím větším, jak mohlo nyní vydati práci ceny tak chatrné na ujmu svých zásluh a své pověsti. Jos. Němec. Jos. Němec.

Čeština na bývalé universitě a stavovské akademii V Olomouci. Několik vysvětlivek, oprav a doplňků ke kritice p. dr. Součka podává Josef Bartocha. (Dokončení.)

Dnes arci vím to lépe a moha celou záležitost dosti úplně vysvětliti; podrobné vylíčení přenechávám době pozdější. Professor

Zeibig byl z několika příčin z Olomouce odstraněn, ale hlavní

příčinou bylo jeho neloyalní chování politické, pobuřování něm. mládeže a násilné chování k universitnímu senátu roku 1848.

Zeibig dostal professuru náboženství a vychovatelství při univer sitě olomoucké 25. února 1845 (AFF 1848, čís. 224), složil te

prve v Olomouci doktorát, ale pro svou nesnášelivou a zpupnou. povahu záhy přišel do konfliktu jednak se studenty (pro přílišnou přísnost k nim vyslovena mu úředně nelibost), jednak s profes

sory a zejména s rozšafným ředitelem studií filosofických Sšyl havimJ) Už r. 1847. Ten podal na něj stížnost ke guberniu 8. ledna 1848 a Zeibig pro své hrubé chování k představenému dostal od gubernia důtku 20./I. 1848 čís. 1699 (AFF čís. 53, z r. 1848). Za politických bouří březnových a dubnových 1848

Zeibig se svým švakrem, universitním professorem dějepisu Drem Fickre m, jsouce smýšlení velkoněmeckého, horujíce pro při

pojení Rakouska k Německu, vedli a štvali německé studentstvo

]) Byl také bibliothekářem universitní knihovny v Olomouci.

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

294 Úvahy.

duchem frankfurtským x) a organisovali legii studentskou s velko

německou trikolorou, proti níž se strany české objevila se triko

lora slovanská na čapkách studentských. Professor Dr. Kopecký horšil se velice na tyto rejdy zmíněných professorův a v sezení

učitelského sboru filosofického 4. května podrobil ostré kritice

jednání Fickerovo a žádal, aby sbor filosofický podal na něj stížnost k ministerstvu; ale professor Ficker sbor uprosil, aby od

stížnosti upustil. (A F F 1848, čís. 175). Příštího dne svolán byl akademický senát do budovy universitní a tu Dr. Kopecký žádal,

aby oba švakři z university byli vyloučeni neb aspoň Dr. Ficker.

Oba švakři nepřišli do senátu, nýbrž zůstali dole ve dvoře uni

versitním a štvali tam studentstvo německé, aby ozbrojenou de

putací vynutilo odvolání tohoto vyloučení a násilím aby vymohlo uznání a uvedení Zeibigovo a Fickerovo do grémia professorského.

Ozbrojení studenti přitrhli k aule a před otevřenými dveřmi paž bami pušek tloukli o zem, aby nahnali professorům strachu, až

po lstivém slibu professora právn. fakulty Dra Helma se vzdálili.

Ale toto násilné jednání urazilo a rozhořčilo professorský sbor

filosofických studií hluboce; professorský sbor filosofických studií

(dle A FF, čís. 121 ze dne 4./V. 1848), totiž professoři Šilhavý, Hanuš, Franz, Kopecký a Helcelet, suspendovali prof.

Zeibiga až do vyššího schválení od vyučování a na jeho místo navrhli za supplenta Dr. Jana Lillicha, professora církevního dějepisu z fakulty theologické. Zeibig a Ficker podali k ministerstvu proti tomu protest. Téhož dne také universitní

konsistorium podalo na Zeibiga stížnost k ministerstvu

{A F F 1848 čís. 122). Pro tyto mrzutosti s Zeibigem ředitel

Šilhavý se rozstonal, subseniora Dra. Hanuše jmenoval 6. května

svým zástupcem a zažádal o čtvrtroční dovolenou. Posluchači

II. ročníku theologie podali direktorátu filosofických studií 7. května

písemnou resoluci s 25 podpisy, že nebudou docházeti do Zeibi

gových přednášek o vychovatelství, ani se nedají od něho zkou

šeti a prosili o vhodné zařízení (AFF 1848 čís. 127). Zeibig však neuznal svého suspendování a bránil navrženému supplentovi Dru. Lillichovi přednášeti o náboženství na filos. fakultě. Naproti

theologii byl však Zeibig bezmocný; tam Dr. Jan Lillich supploval vychovatelství v arcibiskupském semináři (ne v universitě) od

25. dubna do konce školního roku (totiž do 27. května). Κ této

částečné suspensi Zeibigově totiž ministerstvo přivolilo, kdežto celé

suspense, za kterou žádal professorský sbor filosofický, neschválilo

*) Podle dopisu Helceletova sl. Hanušové, půjčeného mi laska vostí prof. Kabelíka, i dle akt filosofické fakulty. Z pamfletu Zeibigova, hanobícího Čechy a brojícího proti Čechům (otištěn v Týdenníku 1848, str. 143 a 144) vyjímám místo o českých professorech na olom. uni versitě: 4) I střed intelligence, universita naše (co do postaty německá) hnána centralisačním snažením českým, na velikou újmu rodáků zkázu

by vzala a ustoupila výtečné intelligenci české, ročně dovážené z Prahy. Týd. 1848. 144.

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 295

z toho důvodu, že stížnosti obou stran byly předloženy; slíbilo

však vyslati vyšetřovací komisi a zatím se Zeibigovi nemělo brá

110 niti ve vyučování náboženství (výnos minist. 11./V. 1848, čís. ,.TT ,

AFF 1848, čís. 135 b). Zemské praesidium uložilo 25./V. kraj skému hejtmanu hraběti Merkandinovi vyšetřiti příběhy sběhlé

mezi univ. professory a žáky. (Prásidial-Protokoll krajského hejt manství z r. 1848 čís. 1086) a 3. června pobídlo k urychlení toho vyšetřování (čís. 1101).

Před začátkem školního roku 1848/49, který měl začíti až

1. prosince, došel od zemského praesidia dotaz 2./XI. 1848.

115 čís.—-—) není-li učitelské působení professorů Zeibiga a Fickra

dle dosavadních stížností a pověstí nebezpečno smýšlení studující mládeže aneb jaké zařízení bylo by žádoucno. (AFF 1848

č. 250). Ředitel filos. studií Šilhavý 4./XI. odpovídá nepříznivě (AFF č. 252), připomíná, že Zeibig není v úřadě svém dosud

definitivně potvrzen a že filos. sbor učitelský neučiní návrhu na

jeho potvrzení. Po tomto vyjádření učitelského sboru, dle něhož

prof. Zeibig ve své činnosti učitelské ani svým

smýšlením anisvýmchováním nevyhovoval zákonitým

požadavkům, vicepraesident hr. Lažanský výnosem ze dne 13. listo

padu 1818 zbavil Zeibiga professury, zastavil mu plat a zažádal

za schválení tohoto kroku od ministerstva vyučování; jak se na

loží s prof. Fickrem, o tom prý se rozhodne později.1) (AFF

1848, č. 262.) Opatření zemské vlády bylo schváleno nejvyšším rozhodnutím 19./III. 1849, výnosem ministerstva 23./III. 1849, č. 2364 a gubernia 30./III. 1849. (AFF 1849, č. 115.)

I kdybych se tedy byl domníval a napsal, že Dr. Zeibig byl odvolán z Olomouce pro svůj spor s českými professory, byl

bych měl částečně pravdu; neboť ve sboru studií filosofických měli převahu professoři českého smýšlení, podali na Zeibiga stíž

nost a byli tedy nepřímou příčinou, že byl Zeibig úřadu svého

zbaven; přímou příčinou bvl ovšem Zeibig sám.

V nadpise c. k. studijní knihovny »bibliothecam publicis c o m m o d i s pátere iussit« ovšem není tolik napsáno, kolik

já uvádím, poněvadž nápisu nepřekládám, nýbrž jej vykládám.

Pouhý překlad obecenstvu širšímu mnoho by nepověděl, znalcům

latiny není ho třeba. Já jej vysvětluji hlavně obecenstvu olomou

ckému a okolnímu vzhledem k dnešním poměrům, poněvadž jsem vlastní zkušeností se přesvědčil, že mnozí Olomoučané i z intel

ligentních vrstev dosud nevědí, že tam smějí v čítárně čisti, studo

vati a knihy domů si vypůjčovati. Roku 1787 nebylo ovšem

') Ministerstvo vyučování 1./12. 1849 č. 7464 suspendovalo zatím Dra. Fickra s úřadu a po zavedeném vyšetřování přeložilo jej r. 1849 na gymnasium v Cernovicích. (A F F 1849, č. 517.)

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

296 Úvahy.

tolik volnosti jako dnes; ale od 2. dubna 1787 byla knihovna

každého dne 2 hodiny dopoledne a 2 hodmy odpoledne otevřena; v tu dobu směl každý do ní přijíti a směl v čítárně dle libosti

požádali za knížku ke čtení nebo studování; 40 periodických

spisů nebo časopisů bylo k disposici, jak sám Hanke1) vypravuje v Briinner Zeitung .1787, str. 242—243; zásada ta byla ostatně

vyslovena již r. 1778 (Millier, Geschichte, str. 3). Ke s t r. 383. Rauttenstrauch přejal jsem z III. dílu knihy

Chládkovy "Počátkové opatrnosti pastýřské« (71 str.), »pan«

Radkovský z »Mor. Novin* 1848, str. 181. Zlomky na str. 61

jsou tiskárnou bez mé viny zkomoleny k nepoznání a v té po době jsou ovšem nesrozumitelný; měly takto býti otištěny: 1/13,

1/16, 1/9 1/5, 1/6, 1/4 3/7, 1/3 —- čitatel udává Čecha, jme novatel Němce, t. j. za Bočka do přednášek o jazyku českém, chodil 1 Cech na 13, 16, 9, 5 atd. Němců (viz i přehled v mém

spise » Čeština « str. 56); arci lépe bych byl udělal, kdybych návštěvu tu byl vyjádřil procenty: 7Ό4°/0 č, 92'96 N; 5'71 Č, 94-29 N; 9'52 G, 90'48 Ν; 17Ό7 Č, 82 93 N; 16 67 Č, 83'33 N; 25% Č. 75°/0 N; 42'85 Č, 57*15 N; 3333 G, 66'67 N.

Slovem -»prý« ve větě: ^Výdaje obnášely prý ročně na

27.464 zlatýchc (str. 7) pouze naznačuji, že to není můj vý

počet, nýbrž že uvádím výrok cizí (tuším Práškův). Na str. 46, ř. 6 ve větě » byl prý i navržen professorským sborem« atd.

napsal jsem »prý« proto, že tehdy nebyly mi přístupny úřední

prameny (jak jsem už vysvětlil) a že jsem referoval jen dle novin

(Mor. Noviny 1849, str. 1033), nemoha ručiti za pravdu. Dnes

ovšem bych mohl psáti bez »prý« a zevrubněji, poněvadž mám

prameny úřední. Podle těch [A F F 1849, čís. 246) zprávu svou

doplňuji. Ph. Dr. Vilém ívabeš, narozený r. 1808 ve Skalsku

v Čechách, studoval v Praze filosofii r. 1829—1830, theologii r. 1831—34 rovněž v Praze, většinou s vyznamenáním, načež

byl vysvěcen za kněze řádu kazatelského u sv. Jiljí v Praze.

R. 1842 prohlášen byl za doktora, od r. 1841—1848 učil na

Gonservatoriu v Praze. Schopnosti dle úředního výkazu měl velmi

dobré, v mathnmatice byl důkladně vzdělán. R. 1843 byl privát ním docentem v Praze pro všechny obory filosofie. Od r. 1834 až

1847 podrobil se šesti konkursním zkouškám pro rozmanité

ústavy. R. 1848 a 1849 supploval elementární mathematiku na

universitě v Olomouci (dle výnosu mor.-slezs. praesidia zem.

129

4./11. 1848, č. ———, AFF 1848, č. 254) a ucházel se mezi

') Viz Willibald Millier, Geschichte der k. k. Studienbibliothek in Olmiitz nach den Bibliotheksacten, 1901. Millier nedůvěřuje také ně

kterým údajům ďElvertovým o knihovně olomoucké, poněvadž se ne

srovnávají s akty; nevěří na př., že by knihovna olom. už tehdy byla měla 24.000 knih soustavně spořádaných, jak dle udání Hankeova uvádí d'Elvert, Schriften X, i'52.

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 297

10 jinými kandidáty o uprázdněnou stolici elementární mathema

tiky na universitě olomoucké. Sborem studií filosofických byl na

vržen na prvním místě pro tu stolici, zejména také pro zna

lost češtiny, jak se výslovně podotýká. Však přes velmi vřelé

doporučení celého sboru a ředitele Šilhavého přec místa nedostal.

{A F F 1849, čís. 246.) Z téhož důvodu napsal jsem na str. 46 ř. 19 shora »prý«

ve větě »učilo se tu prý jen české mluvnici*. Neboť ani dnes

ještě nemohl jsem zjistiti z úředních pramenů mi přístupných, zdali po odchodu Helceletově uprostřed ledna r. 1850 *) někdo

češtině na universitě vyučoval. Proto se podobá pravdě, že po Helceletovi češtině se nevyučovalo, jak to tvrdí «Moravské No

viny® 1850, str. 350 (14. dubna). Z téhož důvodu napsal jsem i »snad« na str. 39 ř. 11 sh.,

poněvadž z tehdejších pramenů svých nikde jsem se nemohl do

pátrati, kdo učil přírodopisu, a prameny úřední byly mi nepří

stupny; domníval jsem se tedy, že snad Dr. Kabeš. Dnes arci

vím, že přírodním vědám učil Dr. H e 1 c e 1 e t, jak dokazuje č. 45 v A FF 1850, jímž se Helcelet dovolává remunerace za

vyučování přírodopisu v II. oddělení lyceálky r. 1848/49.

Který člen větný jest vynechán na str. 23 řád. 32 shora,

nepochopuji. Věta zní: »Svazek II. měl obsahovati pokračování

článkji předešlých, genealogii . . ., obyvatelstvo Brna a j., tedy vesměs články o vlastivědě» (totiž: měl obsahovati, jak jsem napsal na začátku věty). Také na str. 64 řád. 4 zdola nic nechybí, ale

na 3 řád. zdola jest tisková chyba: »Tu Šembera r. 1847

pod svým ohlášením na poznámku... tuto«, má býti: Tu Š...

m á poznámku tuto.

Je-li stavba věty na str. 37 ř. 2 shora chybná, je tím

vinen dopisovatel ^Moravských Novin* 1849, str. 172; já pouze větu zkrátil, konec její skoro doslovně ponechav. Věta v originále zní: ^Prosíme tedy uctivě redakci moravských novin, co nejdřív

přijmout zprávu luto a nedopustiti více, aby slovanskými časo

pisy professoři slovanští v Holomouci bůh zdarma před obecen

') Dle AFF 1850, č. 13. Tímto datem opravuji svou mylnou zprávu na str. 38 ř. 19 zdola, že Dr. Helcelet odešel do Brna na podzim r. 1819. Κ odchodu svému chystal se ovšem už na podzim věda, že bude povolán, do Brna; ale jmenování se zdrželo až do 1. ledna 1850

(min. výn. čís. 9570). Stolici české řeči a literatury supploval až do svého odchodu.

Opravím i jinou chybu svou na str. 40, 7. ř. sh. Domníval jsem se, že Hanušova přednáška »0 postupu dějin vzdělanosti lidské« byla česká, poněvadž prameny české neuváděly, kterým jazykem se konala. Ale v A FF čte se žádost Hanušova, by mu tato přednáška byla do

volena, a není v žádosti zmínky o češtině; už z toho lze tedy souditi, že byla německá, jako z dopisu Ilelceletova k Hanušovi ze dne 3./X. 1819. Bylo tedy všech českých přednášek na fakultě filosofické jen 5.

Dopisy Dra. Helceleta k Hanušovi, Hankovi a Semberovi vydá co nej dříve tiskem prof. Kabelík, jenž mi dal do nich laskavě nahlódnouti.

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

29b Úvahy.

stvem zlehčováni byli, kteří jak známo tolik utrpěli od strany Frankfurtské.«

Naprosto nepochopuji, proč má býti chybná stavba věty na str. 53 ř. 4 zd. Rovněž nemohl jsem vyzkoumati, co stejného

vypočítávám na str. 41 a 19; neshledal jsem nic. Podobně ve

výkladu o nové organisaci »Lípy Slov.* na str. 34, jaké opako vání p. recensent má na mysli, nemohu uhodnouti; neboť orga nisace vylíčená na str. 34 (ze dne 23. března 1849) jest docela

jiná než organisace na str. 29 a 30 (ze dne 16./XI. a 14,/XII.

1848). Chyby tiskové dlužno přičísti ponejvíce na vrub tiskárny.

Že i přes bedlivou korrekturu přece některé uváznou, viděti ze

samé kritiky páně Součkovy. Předpokládám, že bedlivě korrigoval svou kritiku a přec mu v ní též uvázly 3 takové chyby: na

str. 381 ř. 12 sh. uváděný citát není v mém spisku na str. 13,

jak tvrdí pan recensent, nýbrž na str. 16. Na téže stránce 5 ř.

zdola uvedené mínění nečte se na str. 63, nýbrž teprv na str. 69.

Spor Zeibigûv s českými professory není vylíčen na str. 49, jak

píše p. recensent na str. 382 ř. 19 sh., nýbrž už dříve, na str. 40.

J. Peisker: Die àlteren Beziehungen der Slawen zu Turkotataren und Germanen und ihre sozialgeschichtliche Bedeutung. Mit 4 Blatt-Abbildungen. Stuttgart 1905, XII -j- 243. (Sonderabdruck aus der Vierteljahrschrift filr Sozial- und Wirt

schaftsgeschichte III.)

Obsah této knihy, věnované památce P. J. Šafaříka, zře

telně naznačuje už její název; znovu studovány styčné poměry

starých Slovanů s Turkotatary a Germány, znovu a nově oce

něny. Staroslovanské poměry národní jsou výslednicí střídavých

porob turkotatarských a germánských, jejichž viditelným expo nentem je jazyková trojice mlězt —

tvarogT> ·— mlěko, toť pak

výsledek. Trojice ta platí Peiskerovi tolik, jako Tacitova Ger

manie badatelům o starých poměrech germánských, ba předčí ji,

poněvadž je starší a připouští jen jediný výklad. Ovšem dodejme ihned: nemá té hodnoty sama v sobě, ale jen a pouze ve světle

výkladů Peiskerových.

Kniha Peiskerova je těžká; dějiny vzniku jejího, jak vy loženy v předmluvě, nejsou nepodobné její formě: nedá se jen

čisti, musí a chce býti studována, zvláště v částech, o nichž

platí i dnes slova Peiskerova: » die Neuheit des Gegenstandes brachte es mit sich, dass nur wenige Forscher mir folgen konnten«

(předmluva, VIII). Lippeitovy »Socialgeschichte Bôhmens in vor

hussitischer Zeit« (1896), jež dány Peiskerovi k posudku, byly mu podnětem pro řadu studií. Hned r. 1896 uveřejňuje »tJber

den slawischen Pflug«. Zatím nahromadila se spousta otázek,

jež bylo potřebí řešiti: tak r. 1897 následuje pojednání Die alt

This content downloaded from 62.122.78.91 on Mon, 16 Jun 2014 03:05:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions