Cibulnaté a hlíznaté rostliny - World of...

Cibulnaté a hlíznaté rostlinyPřehled druhů 2: Asparagales

PREZENTACE © JN

Řád Asparagalesrozsáhlý řád, 14 čeledí, některé obrovské

semena rostlin obsahují černé barvivo melanin (některé druhy ho druhotně ztratily)

Hosta

PREZENTACE © JN

Řád AsparagalesČeleď Iridaceae (kosatcovité)

vytrvalé byliny s oddenky, hlízami, nebo cibulemi

stonek přímý nevětvený, někdy zkrácený

listy mečovité nebo čárkovité, dvouřadé se souběžnou žilnatinou

květy jednotlivé nebo v chudých květenstvích (vějířek nebo srpek) –významné druhy okrasného zahradnictví

subtropy až mírné pásmo 70/1750, ČR 3/12

Iridaceae (kosatcovité)

Řád AsparagalesČeleď Iridaceae (kosatcovité)

Zahradnicky významné jsou: mečíky (Gladiolus), frézie (Freesia), kosatce (Iris), šafrány (Crocus)

Mezi další zahradnicky významné Iridaceae patří např. Crocosmia, Ixia, Tigridia


Iris xiphiumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20D-I/Iris%20xiphium/slides/Iris%20xiphium%201,%20Saxifraga-Dirk%20Hilbers.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20D-I/Iris%20xiphium/slides/Iris%20xiphium%202,%20Saxifraga-Inigo%20Sanchez.jpg

© Saxifraga-Inigo Sanchez© Saxifraga-Dirk Hilbers

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora D-I/Iris xiphium/slides/Iris xiphium 1, Saxifraga-Dirk Hilbers.jpg

Iris (kosatec) zahrnuje i množství druhů které se neřadí mezi cibuloviny. Do

cibulovin patří kosatce sekce Xiphium a ReticulataSekce Xiphium - původní druhy pocházejí ze středomoří, hlavně

Pyrenejí, zde rostou v 1500 m na mořemCibule se 3-5 masitými šupinami, žlábkovité listy , stvol s 2-3 tuhými zelenými listeny a 2-3 květy, jsou modré se žlutým středem na vnějších okvětních lístcích, v přírodě kvetou koncem červnaKřížením původních druh této sekce hlavně Iris xiphium a I. tingitana vzniklo velké množství kutivarů – označované jako Dutch iris (holandské kosatce), pěstují se tržně v mnoha barvách (od bílé, žluté, modré až po fialovou) a prodávají jako řezané květiny např. ‘Blue Magic’, ‘Acapulco’, ‘GoldenBeauty’…U nás se téměř nepěstují, vymrzají, potřebují velmi dobrou ochranu před mrazem


Iris reticulatarychlení

© JN

Iris (kosatec) Sekce Reticulata

Původ: pocházejí z východního Středomoří a Malé Asie, Iráku, Iránu, rostou v Izraeli i na Kavkaze, někdy řazeny do samostatného rodu: Iridodictyum

popis: cibule pouze s jednou dužnatou šupinou a síťovanou suchou šupinou, za květu jsou velmi nízké, mají silně zkrácený stonek s jedním květem obdobné stavby jako předchozí sekce, kvetou brzy na jaře, někdy už v únoru

Pěstování: Vyžadují teplé slunné stanoviště a výživnou lehkou, propustnu půdu s dostatkem vápníku, v našich podmínkách se často cibule oslabí, rozpadne na drobné cibulky, které se jen velmi těžko vypěstují do květuschopné cibule, řešením je každý rok na podzim vysazovat nově koupené cibule

Množení: cibulemi – i když v našich podmínkách těžko, nebo semeny

Použití: skalky, popřípadě je můžeme vysazovat do misek

Druhy: Iris reticulata má jednotlivé fialovo-modré květy se žlutou skvrnou uvnitř každého okvětního lístku, často se pěstují jeho kultivary (např. ‘Gordon’, ‘Natascha’, ‘Spring time’) a hybridy s ostatními druhy sekce, např. s I. bakeriana, nebo I. histrioides

Ve sbírkách setkáme např. s vzácným žlutokvětým I. winogradowii


Iris reticulata

© JN © JN

Yellow iris flowers (Iris winogradowii)http://www.sciencephoto.com/image/20955/large/B5700263-Iris_flowers_in_garden_bed-SPL.jpg

Gladiolus x hortulanus

© JN

Gladiolus (mečík)Původ: centrum rozšíření Afrika (vývojové centrum Capensis), dále Středozemí, 2 druhy zasahují až k nám, Asie

Popis: z cibulovité hlízy vyrůstají vzpřímené stonky, listy střídavé, mečovité, květenství srpek, květy trubkovité, velké, 3 četné, druhy které se u nás nejčastěji pěstují kvetou v létě

Pěstování: slunná stanoviště s úrodnou, dobře propustnou půdousází se na jaře 10-15 cm hluboko, v létě dobře zalévatchladuvzdorné druhy na podzim vyndat ze země a skladovat na chladném bezmrazém místěmrazuvzdorné druhy necháme v zemi (Gladiolus palustris, G. imbricatus)(druhy kvetoucí na jaře se sází na podzim do nádob, zimují v chladném skleníku na jaře kvetou a v létě zatahují)

Množení: semeny (kvetou po 2-3 letech), vysévat na začátku jara do chladného skleníkudceřinými hlízkami (kvetou za 1-2 roky)

Použití: záhonové středně vysoké rostliny, rostliny k řezu

Druhy: asi 300 druhůpřehled druhů např. zde: https://www.pacificbulbsociety.org/pbswiki/index.php/Gladiolus ahttp://www.gladioly.cz/


https://www.pacificbulbsociety.org/pbswiki/index.php/Gladiolus

http://www.gladioly.cz/

Glaldiolus x hortulanus

© JN

Gladiolus (mečík)Gladiolus palustris (mečík bahenní) a Gladiolus imbricatus (m. střechovitý) se u nás vzácně vyskytují na vlhkých loukách a slatinách

plně mrazuvzdorné

Gladiolus imbricatusGladiolus palustris


© JN © JN© JN

Gladiolus cultivarsFlóra Olomouc

© JN

Gladiolus (mečík)

Pěstují se hlavně kultivary G. x hortulanus (někdy pod názvem G. hybridus), ten vznikl jako vícenásobný hybrid Afrických druhů jako jsou: G. cruentus, G. dalenii, G. oppositiflorus, G. papilio a dalších, G. tristis, G. carneus…

skupina Grandiflorus - dlouhá (50cm až 1 m), nahloučená květenství, velkokvěté (až 14 cm široké květy), středně velké květy (9-11cm), malokvěté (6-9 cm)

korunní lístky zvlněné, s výraznou texturou

korunní lístky ploché s nevýraznou texturou

skupina Primulinus – řídká květenství, dlouhá 30 cm, 6-8 cm širokých květů

korunní lístky ploché, svrchní okvětní lístek výrazně kápovitý (kryje bliznu a prašníky)


Gladiolus skupina Grandiflorus

© JN © JN

Gladiolus Mirella – skupina Primulinushttps://s3.amazonaws.com/images.avonbulbs.co.uk/usercontent/img/col-6/345.jpg

Crocus (šafrán)

© JN

Crocus (šafrán) zahrnuje asi 80 druhů rozšířených od Středozemí po Střední Asii – hlavně v horách (Alpy, Kavkaz, Balkánské a Středoasijské hory)

Podzemní kulovité, nebo zploštělé cibulové hlízy, chráněné obalovými šupinami (pevné, nebo síťkované, pro jednotlivé druhy je charakteristická barva a textura), stará hlíza každoročně odumírá a nad ní vzniká nová, listy žlábkovité, úzké, obvykle s podélnými bílými proužky, květní lodyhy zkrácené, nebo chybějí, květy nálevkovité, nebo kalichovité, okvětní lístky naspodu srostlé v trubku, tyčinky 3 (3 vnitřní jsou potlačeny), trojramenná blizna je různé stavěná u jednotlivých druhů

U nás je snad na některých místech na Šumavě a v Novohradských horách původní jinak Alpský druh Crocus albiflorus (šafrán bělokvětý), v Karpatech C. heuffelianus (C. vernus, subsp. vernus) – oba jsou občas vysazovány a zplaňují, do zahrad se moc nehodí, trpí virózami


Crocus albiflorushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20C/Crocus%20albiflorus/slides/Crocus%20albiflorus%2022,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

Saxifraga-Jan van der Straaten

Crocus (šafrán) Na stanoviště nenáročné (nevhodné jsou jen vlhké, těžké půdy), preferují slunné stanoviště, po výsadbě vyžadují vláhu aby zakořenily

Množení: vegetativně dceřinými hlízkami (mohou se nechat trvale na stanovišti), množitelské porosty se sklízí každé 2 roky – v době kdy zasychají listy (červen) aby bylo možné oddělit dceřiné cibule, hlízy se sázejí v říjnu, na podzim kvetoucí krokusy už v září. Některé krokusy se množí i semeny – samovýsevy (kvetou za 2-3 roky)

Použití, záhony - hlavně do popředí a na okraje, skupiny do skalek, odolnější druhy do trávníků, truhlíky do oken, rychlení…

v zahradnické praxi se používá následující dělení krokusů: 1. Velkokvěté krokusy kvetoucí na jaře

2. Původní druhy, jejich přírodní variety a hybridy kvetoucí na jaře

3. Druhy kvetoucí na podzim (přírodní i kultivary)


Crocus sativus (šafrán setý)původem z přední Asie, pěstován zejména dříve pro blizny, které se vytrhávaly a sušily jako koření, barvivo a droga


Crocus vernushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20C/Crocus%20vernus/slides/Crocus%20vernus%202,%20Saxifraga-Jasenka%20Topic.jpg

© Saxifraga-Jasenka Topic

Crocus (šafrán) 1. Velkokvěté krokusy kvetoucí na jaře

Všechny velkokvěté krokusy s jinou barvou květů než žlutá pocházení z druhu Crocus vernus (C. heuffelianus), hlízy jsou velké (8-11 cm obvod) listy vyrůstají současně s květy, jsou tmavě zelené s bílým proužkem, kvety1-4, velké, široce nálevkovité. Pěstuje se velké množství kultivarů, v Nizozemí zaujímají plochu kolem 450 ha. Bílé květy má např. kultivar ‘Jeanne d´Arc’, purpurové ‘Remembrance’, ‘Victor Hugo’, dvoubarevný je např. ‘Pickwick’. V nabídce jsou i některé velmistaré kultivary např. ‘MontBlanc’ z roku 1853, ‘King of the Striped’ z roku 1880 a další

Žluté velkokvěté odrůdy pocházejí z Crocus flavus subsp. flavus označované jako ‘Grosse Gelbe’ nebo ‘Large Yellow’ (jedná se o hybrid C. flavus s C. angustifolius, který nebyl v přírodě nalezen, ale v zahradách se pěstuje už od 17. století). Listy raší současně s květy, květů je 3-11, kulovité, žluté s purpurovou nebo nahnědlou bází, raný výjimečně zdravý a dobře se množící krokus. Nizozemí plocha 100 ha, ve velkém se užívá k rychlení


Velkokvěté krokusy, Crocus vernusFoto © Jana Navrátilová

© JN

Velkokvěté krokusy, Crocus flavusFoto © Jana Navrátilová

© JN

Crocus chrysanthushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20C/Crocus%20chrysanthus/slides/Crocus%20chrysanthus%201,%20Vroege%20krokus,%20Saxifraga-Rutger%20Barendse.JPG

© Saxifraga-Rutger Barendse

Crocus (šafrán) 2. Původní druhy, jejich přírodní variety a hybridy kvetoucí na jaře

Pěstuje se velké množství kultivarů od balkánského C. chrysanthus, který se dobře vegetativně množí, bohatě kvete a dobře se kříží, např. modrokvětý ‘Blue Pearl’, krémově-žlutý ‘Cream Beauty’, žlutokvětý ‘Romance’…

Rovněž se pěstuje několik kultivarů C. tommasinianus v přírodě rostoucího od Balkánu po Maďarsko, např. levandulově fialový ‘Barr´s Purple’, a fialový ‘Ruby Giant’, bělokvětý ‘Miss Vain’Do skalek se hodí např. zdravý, vyrovnaný a dobře kvetoucí turecký druh Crocus ancyrensis s oranžověžlutými květy, světle žlutá forma Crocuscandidus ‘Subflavus’, nebo pozdější bílokvětý C. fleischeri, pocházející z jihozápadního Turecka a Egejských ostrovů, také lze použít velmi drobný oranžovožlutý C. minimus z Balkánu a Turecka‘’

Pěstuje mnoho dalších druhů a kultivarů (např. od Balkánského C. sieberi)z vzácnějších, hůře se množících druhů jsou to např. velmi raný už v únoru kvetoucí Středoasijský C. alatavicus, několik poddruhů a variet jihoevropského Crocus biflorus


Žlutý Crocus chrysanthus z Balkánu, zde kultivar ‘Romance’

© JN

Z Dalmácie pocházející Crocus tomassinianus, zde kultivar ‘Ruby Giant’Foto © Jana Navrátilová

© JN

Crocus minimushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20C/Crocus%20minimus/slides/Crocus%20minimus%201,%20Saxifraga-Rutger%20Barendse.jpg

© Saxifraga-Rutger Barendse

Crocus sieberihttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20C/Crocus%20sieberi/slides/Crocus%20sieberi%201,%20Saxifraga-Piet%20Zomerdijk.jpg

© Saxifraga-Piet Zomerdijk

Crocus (šafrán) 2. Druhy kvetoucí na podzim (přírodní i kultivary)

Z podzimních krokusů dobře kvete (koncem září, začátkem října) a snadno se množí modrokvětý východoevropský a maloasijský C. speciosus, který se v zahradách pěstuje v mnoha kultivarech, např. ‘Albus’, ‘Oxonian’, ‘Cassiope’…

Spolehlivě kvete také podobný původně na Balkánu a v Turecku rostoucí C. pulchellus

Dobře se v zahradách množí (daří se pěstovat i ze semen) a koncem září kvete asijský C. kotschyanus,

pěstuje se množství dalších druhů z nichž některé jsou spíše sbírkovou záležitostí, např. z Řecka pocházející začátkem října kvetoucí C. hadriaticus a pozdě kvetoucí C. niveus, nebo pyrenéjský C. nudiflorus


Crocosmia crocosmiiflora

© JN

Crocosmia (montbrécie) (Montbretia, Tritonia) – rostlina pocházející z jižní Afriky, v zemi cibulovitá hlíza, listy mečovité, květy jsou uspořádány jako u mečíků ve 2 řadých klasech, okvětí šestičetné, tyčinky pouze 3, květy jsou nejčastěji oranžové, u kultivarů i červené, nebo žluté

Vyžadují chráněné, teplé slunné stanoviště a lehčí propustnou půdu na zimu dobrou ochranu před mrazem – lépe je na podzim hlízy sklidit, usušit a uložit v chladu a suchu a vysazovat až na jaře

Množí se dceřinými hlízkami (vykvétají za 2 roky), nebo i semeny (kvetou po 3 letech)

Pěkné jsou na záhonové výsadby, kde kvetou po celé léto, dovážejí se i jako řezané květiny

U nás se pěstuje Crocosmia crocosmiiflora (C. aurea x C. pottsi), vysoká 60-80 cm, nebo vzrůstnější, ale i choulostivější C. masonorum


Crocosmia crocosmiiflora

© JN

Crocosmia crocosmiifloracibulovité hlízy

© JN

Ixia viridiflora a směs kultivarů Ixia sp.http://www.sciencephoto.com/image/107769/large/C0043557-Turquoise_Ixia_Ixia_viridiflora_-SPL.jpg

http://cdn.calyxflowers.com/Images/Floral-Library/finalMedium/ixia.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/107769/large/C0043557-Turquoise_Ixia_Ixia_viridiflora_-SPL.jpg

Ixia (duhovnice, ixie) z jižní Afriky pocházející rostliny s malými kulovitými hízkami, mečovitými listy a klasovitým květenstvím různě barevných květů se 6 krátkými tyčinkami a trojklannou bliznou

Ixie lze pěstovat pouze v teplých polohách na chráněných stanovištích, na zimu vyžaduje dobrou ochranu před mrazem až do května, vyžaduje lehčí, propustnou půdu

Množí se dceřinými hlízkami, malé hlízky vysazujeme až na jaře a na podzim sklízíme, velké hlízky se vysazují pozdě na podzim (listopad) aby předčasně nerašily a nevymrzly v srpnu po odkvětu se sklízení a uloží v chladu a suchu

Používají se skupinových výsadeb, často ve směsích barevných kultivarů, společně s trvalkami, v Nizozemí se pěstují ve velkém a vyvážejí jako řezané květiny

Původní druhy Ixia paniculata a I. viridiflora se u nás moc nepěstují, existuje asi 70 kultivarů jejichž původ není často přesně znám, ale jsou oblíbené pro množství barev


Tiger flower (Tigridia pavonia). This plant is native to Mexico andgroup of cultivarshttp://www.sciencephoto.com/image/22325/large/B5701664-Tiger_flower_Tigridia_pavonia_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/65899/large/B8380570-Tigridia_pavonia-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/22325/large/B5701664-Tiger_flower_Tigridia_pavonia_-SPL.jpg

Tigridiaexotická rostliny z Mexika a jižní Ameriky, má pevné hlízy obalené kožovitou slupkou, nepočetné mečovité listy a stonky zakončené 1-4 až 15 cm velkými šestičetnými květy, 3 vnitřní okvětní lístky jsou krátké se zvlněnými okraji, 3 vnější jsou velké s okraji mírně zahnutými zpět, tyčinky jsou srostlé ve válcovitou trubku v níž je ukrytá blizna, květy vykvétají postupně, ale vydrží jen 1 den, kvetou od poloviny července do září.

Pěstuje se podobně jako mečík – na zimu se sklízí a skladuje v chladu a suchu, na stanoviště se vysazuje v půlce dubna, není u nás mrazuvzdorná, nelépe se jí daří na plném slunci, v propustné půdě s dostatkem vláhy

Množí se dceřinými hlízkami nebo semeny (semenáče mohou kvést už téhož roku na konci léta)

Používá se jako veselá rostlina do skupin mezi trvalky, nebo k rychlení

Pěstuje se množství barevných kultivarů od T. pavonia, ostatní druhy jsou spíše ve sbírkách


Freesiapochází z Afriky, je často prodávána jako řezaná květina , oblíbená je pro své vonné květy

Obrázek © Corvette1963, CC BY-SA 4.0https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6c/A_Fr%C3%A9zia_vir%C3%A1g.jpg/800px-

A_Fr%C3%A9zia_vir%C3%A1g.jpg


PREZENTACE © JN

Řád AsparagalesČeleď Asphodelaceae (asfodelovité)

dense tuft of long, narrow leaves terminating a stout, woody stem

rostliny podobné a příbuzné kosatcům

význam v okrasném zahradnictví

rozšíření: esp. Old World, not Arctic, W. South America, Australia, 41/900, ČR 1/2

zahrnuje tři odlišné podčeledi, většina významných druhů pochází z podčeledi Asphodeloideae (asfodelovité)

Asphodelaceae (asfodelovité)

Eremurus robustushttp://www.impecta.se/bilder/artiklar/zoom/6216_2.jpg

Eremurus (lichochvostec)

vytrvalá rostlina stepí Střední Asie, Iránu, Afganistánu a Pákistánu. Mají mělce uložené hvězdicovitě rozložené hlíznaté kořeny, úzké listy, které vytvářejí mohutnou listovou růžici, mohutný květní stvol (u některých druhů až 2 m dlouhý), s hroznem 2-5 cm velkých, šestičetných květů (bílé, žluté, oranžové, růžové, hnědavé), nápadné jsou dlouhé tyčinky

Vyžaduje lehčí propustnou ale výživnou půdu, teplé slunné a chráněné stanoviště a sucho v zimě a dostatek vláhy na jaře, může se přezimovat sklizený jako jiřiny (kořeny uchovávat v rašeliny aby příliš nevyschly), ale pěknější rostliny jsou po zimování venku

Množí se dělením trsů, nebo semeny (pro klíčení musí přemrznout, kvetou za 4-5 let)

Pěkný je jako solitéra, nebo výsadby v malých skupinkách do trávníků větších zahrad a parků

Pěstuje se asi 8 druhů a jejich kultivary, u nás je nejčastěji vysazován E. robustus


PREZENTACE © JN

Podčeleď Hemerocallidoideae (denivkovité)

Podčeleď Hemerocallidoideae (denivkovité)

denivky patří k významným okrasných rostlinám

Hemerocallis fulva (denivka plavá) pěstovaná v zahradách, pochází z J Evropy

Obrázek © KENPEI, CC BY-SA 3.0https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/98/Hemerocallis_fulva_var_fulva1.jpg/800px-

Hemerocallis_fulva_var_fulva1.jpg


Hemerocallis fulva

© JN

Hemerocalis (denivka)Původ: mírný pás S polokoule, hlavně V Asie

Popis: středně vysoké trsnatě rostoucí trvalky s oddenky nebo hlízami, listy úzce kopinaté až čárkovité, květy liliím podobné

Pěstování: slunné stanovištěsubstrát na živiny bohatý, vlhký

Množení: dělením na jaře nebo na podzim, semeny

Druhy: nenáročná východo-asijská Hemerocallisfulva, místy u nás i zplaňuje, květy žlutohnědé, vonné. Evropským druhem je H. lilioasphodelus(denivka žlutá)


Hemerocalis (denivky)Botanická zahrada a genofondové sbírky Chotobuz, 2015

© JN

Hemerocallis altissima

© JN

Hemerocalis 'Prayer For Peace'

Hemerocalis 'Siloam Royal Prince'

© JN

Hemerocalis 'Paron Beauty Margaret'

© JN

Hemerocalis 'Chinese Baby'

© JN

PREZENTACE © JN

Řád AsparagalesČeleď Amaryllidaceae (amarylkovité)

zahrnuje podle APG IV tři geneticky velmi blízké skupiny geofytů

Podčeleď Allioideae (česnekovité)

byliny s cibulemi, výjimečně s oddenky s obrovským hospodářským významem

listy ploché nebo trubkovité

Amaryllidaceae (amarylkovité)

PREZENTACE © JN

Řád Asparagales, Čeleď AmaryllidaceaePodčeleď Allioideae (česnekovité)

květenství je zdánlivý okolík (složený ze šroubelů nebo vijanů) podepřené 2 blanitými listeny (toulec)

květy oboupohlavné, cyklické, trimerické, pentacyklické

květní obaly volné nebo jen na bázi srostlé, často fialové nebo modré

gyneceum cenokarpní

P 3+3 A 3+3 G (3), svrchní

plod přehrádkosečná tobolka

v květenství jsou někdy pacibulky – sloužící

k vegetativnímu rozmnožování

téměř kosmopolitní 13/600, ČR 1/14


© JN

Řád Asparagales, Čeleď AmaryllidaceaePodčeleď Allioideae (česnekovité)

Zahradnicky významné rody: Allium, Ipheion, Nectaroscordum, Nothoscordum


Allium tuberosum (pažitka čínská)

© JN

Původ: bohatý rod rozšířený hlavně v mírném pásu S polokoule

Popis: v pletivech obsahuje allylsulfidy, fytoncidy a jiné látky které ostře čpí a zapáchají, zahrnuje řadu užitkových rostlin, jako okrasné rostliny se uplatňují převážně druhy které nemají příliš intenzivní siličnatou vůni, ne všechny jsou u nás mrazuvzdorné

Česneky se vyznačují sukňovitými cibulemi, nebo krátkými oddenky, přízemními, často čárkovitými, eliptickými, nebo trubkovitými listy, bezlistým stvolem zakončeným lichookolíkem květů (tvar různý podle druhu – kulovitý, deštníkovitý, plochý… Poupata jsou obalena v listovém toulci, okvětí je neopadavé šestičetné, u některých druhů se v květenství tvoří pacibulky

Allium (česnek) Amaryllidaceae (amarylkovité)

World distribution of wild species of the genus Allium. https://www.researchgate.net/profile/Nikolai_Friesen/publication/237309729/figure/fig1/AS:349489014558724@1460336082199/World-distribution-of-wild-species-of-the-genus-Allium-The-numbers-on-the-map-indicate.png

Allium ursinum

© JN

Stanoviště: většinou stepní rostliny. Krom Allium ursinum, který v přírodě najdeme ve vlhkých lesích a proto vyžaduje vlhkou půdu a polostín, většina zástupců vyžaduje lehčí, propustné půdy, až na výjimky vápnité a chudé. Nejlépe rostou na plném slunci. Na stanovišti se mohou ponechat dlouhodobě, některé druhy vyžadují v zimě ochranu před mrazem

Množí se semeny, dceřinými cibulkami a pacibulkami. Některé druhy se v příznivých podmínkách množí spontánně – samovýsevy(např. A. ursinum, A. sphaerocephalon, A. moly, A. rosenbachianum). Mladé semenáčky je nutné na zimu chránit před mrazem chvojím, květuschopnécibule dorůstají za 2-3 roky

Použití: větší, odolné druhy používáme v malých skupinkách v přírodních partiích zahrad, nebo do smíšených výsadeb se suchomilnějšími trvalkami, menší druhy se hodí do skalek, některé se pěstují k řezu a sušení, jiné lze přirychlovat v nádobách


Allium christophiiFoto © Jana Navrátilová

© JN © JN

Vzrůstnější druhy: turecký česnek Allium christophii, vysoký 50-60 cm s lichookolíky až 30 cm v průměru, pokud se řeže k sušení nesmí překvést; A. giganteum původem z Himálaje dorůstá až 130 cm, kvítky jsou drobné v květenství o průměru kolem 10 cm; ve více kultivarech se pěstuje také A. aflatunese ze Střední Asie, oblíbený a pěstitelsky nenáročný je např. kultivar ‘PurpleSensation’, v kombinaci s dalšími barevnými česneky se pěstuje A. nigrum z jižní Evropy, západní Asie a severní Afrikyjako užitková i okrasná rostlina se pěstuje např. středomořský česnek A. ampeloprasum, v době květu působí okrasně i u nás původní pažitka A. schoenoprasum

Do skalek se hodí:u nás na skalních stepích vzácně rostoucí A. flavum (při silnějších mrazech potřebuje ochranu), odolný a snadno se vysemeňující žlutokvětý, jihoevropský A. molly, středomořský, světle růžový A. roseum, alpský česnek A. narcissiflorum i středomořský A. neapolitanum u nás vyžadují na zimu ochranu

Středního vzrůstu jsou např.: Středo Asijský A. caeruleum s azurově modrými květy, V Evropský i u nás místy volně rostoucí Allium carinatumPěstuje se mnoho dalších druhů, některé náročnější spíše jen sbírkově, např. zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=9


http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=9

Allium nigrumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20nigrum/slides/Allium%20nigrum%209,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten© Saxifraga-Jan van der Straaten

Allium ampeloprasumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20ampeloprasum%2C%20Wild%20Leek/slides/Allium%20ampeloprasum%201,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten© Saxifraga-Jan van der Straaten

Allium flavumFoto © Josef Navrátil

http://euromed.luomus.fi/euromed_map.php?taxon=506683&size=medium© JN

Allium roseumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20roseum,%20Rosy%20Garlic/slides/Allium%20roseum%202,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20roseum,%20Rosy%20Garlic/slides/Allium%20roseum%205,%20Saxifraga-Piet%20Zomerdijk.jpg

© Saxifraga-Piet Zomerdijk© Saxifraga-Jan van der Straaten

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora A-B/Allium roseum, Rosy Garlic/slides/Allium roseum 2, Saxifraga-Jan van der Straaten.jpg

Allium narcissiflorumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20narcissiflorum/slides/Allium%20narcissiflorum%202,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten

Allium neapolitanumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20neapolitanum/slides/Allium%20neapolitanum%2015,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg


Allium caeruleum

http://www.agroatlas.ru/content/related/Allium_caeruleum/Allium_caeruleum_en.gif

© JN

Allium carinatumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Allium%20carinatum,%20Keeled%20Garlic/slides/Allium%20carinatum%203,%20Saxifraga-Jasenka%20Topic.JPG

© Saxifraga-Jasenka Topic

http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/allia/alliu/allicarv.jpg

Allium schoenoprasum

© JN

Ipheion uniflorumhttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a9/Fr%C3%BChlingsstern_%28Ipheion_uniflorum%29.jpg/800px-Fr%C3%BChlingsstern_%28Ipheion_uniflorum%29.jpg

© Maja Dumat (CC BY 2.0)

drobná cibulovina z Jižní Ameriky s cibulí s kožovitou obalovou šupinou, úzkými řemenovitými listy, bílé květy s fialovým nádechem (kolem 4 cm dlouhé) jsou v lichoklasu na krátkém stvolu vyčnívajícím nad listy a u nás vykvétají v květnu. Znám je pouze jeden druh I. uniflorum, vzácně se pěstují kultivary s různými odstíny fialové barvy květů

Je to rostlina nenáročná na živiny v půdě (propustná půda je vhodná), roste na slunci i v polostínu, doporučuje se zimní přikrývka

Množí se dceřinými cibulkami i semeny, semenáčky vykvétají za 3-4 roky. Můžeme ho na stanovišti ponechat dlouhodobě

Hodí se do skalek i řidších trávníků v příznivých podmínkách zplaňuje

IpheionAmaryllidaceae (amarylkovité)

málo početný rod příbuzný rodu Allium pocházející z jihovýchodní Evropy. Má kulovitou cibuli s tenkou obalovou šupinou, dlouhé, úzké, měkké listy, pevný až 150 cm vysoký stvol s lichookolíkem četných široce zvonkovitých květů na nestejně dlouhých stopkách, kvete na přelomu května a června

Pěstuje se Nectaroscordum siculum ve dvou subspeciích

Nároky má jako ostatní česneky: propustná půda, teplé stanoviště; snáší i mírné přistínění

Množí se dceřinými cibulkami, a semeny

Zajímavá květina do malých skupin na jižní stranu zídek…

Nectaroscordum**Amaryllidaceae (amarylkovité)

Nothoscordum borbonicum Como NSW Australiahttps://c1.staticflickr.com/7/6119/6272841779_243744b868_b.jpg

© John Tann (CC BY 2.0)

Původ: subtropická Jižní Ameriky a Mexiko

Popis: dorůstá asi 60 cm výšky, a zdobí svým lichookolíkem 8-12 bílých nebo nafialovělých květů s purpurovými páskami na středních žebrech okvětních lístků

Množení: dceřinými cibulkami, nebo semeny, mladé rostlinky se pěstují pouze ve skleníku

Druhy: V zahradách se pěstuje pouze Nothoscordum gracile, ale u nás není mrazuvzdorný, i v nejteplejších oblastech potřebuje zimní ochranu, spíše se pěstuje jako zajímavá, příjemně vonící hrnková rostlina pro balkóny, terasy a zimní zahrady

Nothoscordum**Amaryllidaceae (amarylkovité)

Nothoscordum gracilehttps://c1.staticflickr.com/7/6119/6272841779_243744b868_b.jpg

© Andrés González (CC BY-SA 3.0)

PREZENTACE © JN

Řád Asparagales,Čeleď AmaryllidaceaePodčeleď Amaryllidoideae (amarylkovité)

vytrvalé byliny s cibulemi, nebo oddenky

listy užší čárkovité, zpravidla přízemní, žilnatina souběžná

tropy a subtropy a přesahy do mírného pásu, hlavně J Amerika a Afrika, 59/850, ČR 2/3


Řád Asparagales,Čeleď Amaryllidaceae

Zahradnicky významné jsou rody Galanthus, Leucojum, Lycoris, Narcissus, Nerine, Sternbergia, Zephyranthes


Galanthus rizehensisHumózní listnaté a smíšené lesy Z Gruzie a sousedních oblastí

© JN

Galanthus fosteriRoste v horských listnatých lesích od 1000 do 1600 m n. m. v J Turecku, Jordánsku, Sýrii a Libanonu.

© JN

Rozšíření: u nás v přírodě rostlina lužních a humózních listnatých lesů a přilehlých luk, v Evropě a Asii roste asi 19 druhů.

Galanthus (sněženka) Amaryllidaceae (amarylkovité)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/30/Distribution_of_the_galanthus_species.png/800px-Distribution_of_the_galanthus_species.png

© Nalagtus (CC BY-SA 4.0)

© JN

Galanthus nivalisPřírodní forma (Polabí)

© JN

Popis: cibulky mají pouze tenkou šupinu, listy úzké kopinaté šedozelené obvykle raší současně s květy, květy převislé, jednotlivé, poupě obaleno toulcovým listenem, květy trojčetné, bílé ve výkrojích vnitřních lístků se zelenou nebo žlutou skvrnou, kvete v únoru až březnu

Pěstování: kyprá humózní půda, na jaře vyžadují vlhko, na živiny nemají zvláštní požadavky, v příznivých podmínkách vytvářejí přirozené porosty

Množení: postranními cibulkami (ihned se vysazují, popřípadě se musí skladovat ve vlhké rašelině, nebo pilinách) a semeny

Použití: vhodné do přírodních partií zahrad, pod stromy i na okraje záhonů kde je dostatečně hluboká půda, dají se rychlit, nebo používat k řezu


Galanthus nivalis (sněženka)Přírodní forma (Polabí)

© JN

Druhy: Skupina sněženek s úzkými listy rašícími po objevení květů nebo

současně s nimi: po celé Evropě je rozšířená sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), která se pěstuje v různých kultivarech, např. čistě bílý kultivar bez zelených skvrn, plnokvětý kultivar nebo kultivar se 4 okvětními lístky, jihovýchodoevropský G. reginae-olgae, kvete někdy už na podzim, nebo velmi brzo na jaře před rašením listů, G. graecus

Skupina sněženek se širšími listy než 1 cm rašícími současně s květy: G. plicatus, G. byzantinus

Skupina sněženek jejichž vnější listy se při rašení obtáčejí a kryjí vnitřní (nadvinutá vernace listů):

Turecká a Kavkazská G. woronowii, Kavkazská G. caucasicus, G. elwesiipocházející z Řecka, Bulharska a Turecka, G. fosteri Horské listnaté lesy v J Turecku, Jordánsku, Sýrii a Libanonu.

Sbírkově se pěstuje množství dalších druhů převážně pocházejících z Kavkazu


Galanthus nivalis, plnokvětý kultivar

© JN

Galanthus plicatus in habitat in Ukrainehttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/62/Bilosnizny_preserve_Galanthus_plicatus.jpg

© Сергій Криниця (Haidamac) (CC BY-SA 3.0)

Galanthus woronowiihttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ea/Galanthus_woronowii_closeup.jpg/800px-Galanthus_woronowii_closeup.jpg

© Meneerke bloem (CC BY-SA 3.0)

Galanthus hybridus 'Merlin'

© JN© JN

Leucojum vernum (bledule jarní)Foto © Jana Navrátilová

© JN

pěstované bledule pocházejí zejména z jižní a střední Evropy a jihozápadní Asie, v přírodě rostou v lužních lesích a na vlhčích nížinných i horských loukách. Cibule má jen tenkou obalovou šupinu, listy jsou protáhlé, úzké, květy trojčetné, zvonkovité, všechny okvětní lístky jsou stejně dlouhé, bílé nejčastěji se žlutozelenou skvrnou na konci lístků.

Na pěstování jsou nenáročné, v příznivých podmínkách se spontánně rozmnožují a zplaňují, dobře snášení polostín, vyžadují vlhko, jihoevropské druhy musí být v zimě chráněny před mrazemMnoží se dceřinými cibulkami (nutno skladovat v rašelině, nebo vlhkých pilinách), nebo semeny – nutno udržovat výsev vlhký, kvetou za 2 rokyVhodné pro vlhčí přírodní partie zahrad a parků, lze je přirychlovat a používat k řezu

Leucojum (bledule) Amaryllidaceae (amarylkovité)

Leucojum aestivum(bledule letní)

© JN

Najčastěji se pěstují u nás původní na jaře kvetoucí bledule jarní (Leucojum vernum), květy má jednotlivé, kvete v březnu, a bledule letní (Leucojum aestivum) – která je původní ve střední a jižní Evropě, u nás zasahuje d Podyjí a Pomoraví, kvete v květnu až červnu a od předešlé se liší delším stvolem na kterém vyrůstá 3-5(-7) květů, v zahradních podmínkách je přizpůsobivější mohutnější kultivar ‘Gravetye Giant’.

Vzácněji se pěstují některé další jihoevropské druhy např. Leucojum autumnale a L. trichophyllum z jihozápadní Evropy, Korsická L. longifolium, nebo L. roseum nebo z Francie pocházející L. nicaeense

Leucojum (bledule) Amaryllidaceae (amarylkovité)

Leucojum trichophyllumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Leucojum%20trichophyllum/slides/Leucojum%20trichophyllum%202,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Leucojum%20trichophyllum/slides/Leucojum%20trichophyllum%204,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten© Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora J-N/Leucojum trichophyllum/slides/Leucojum trichophyllum 2, Saxifraga-Jan van der Straaten.jpg

Leucojum nicaensehttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Leucojum%20nicaense/slides/Leucojum%20nicaense%201,%20Saxifraga-Jeroen%20Willemsen.jpg

© Saxifraga-Jeroen Willemsen

Nerine bowdeniihttp://s0.geograph.org.uk/geophotos/03/20/12/3201283_6f2a9fca.jpg

© Jonathan Billinger (CC BY-SA 2.0)

NerinePůvod: jižní Afrika

Popis: cibule jsou velké bílé obalené tenkými šupinami, listy úzké řemínkovité, světle zelené, stvol vysoký až 60 cm a květy v nepříliš početném okolíku, okvětní lístky jsou otočené zpět, převládající barva je růžová, výrazné jsou dlouhé tyčinky, u nás kvetou na podzim

Pěstování: velmi náročný na teplé stanoviště, zimní krytí před mrazem a dobrou drenáž, venku jen v nejteplejších oblastech

Pěstují se různé kultivary a kříženci odvozené od N. bowdenii s květy růžovými až karmínovými, kříženci a odrůdy N. sarniensis a další druhy

Množí se dceřinými cibulemi nebo semeny

Použití: záhony u jižních zdí, jako řezaná květina se k nám dováží po celý rok z Nizozemí


Bentham-Moxon Trust.; Curtis, William; Curtis's botanical magazine dedications, 1827-1927

Lycoris squamigerahttps://c1.staticflickr.com/7/6194/6076464983_46f42a1ff2_b.jpg

© beautifulcataya (CC BY-NC-ND 2.0)

Lycoris**Původ: zahrnuje několik příbuzných druhů rodu Nerine pocházejících z Číny a Japonska.

Popis:Vytváří velké cibule kryté pouze tenkou obalovou šupinou, rostliny jsou vysoké, 30-80 cm, květenství je pravidelný chudý okolík s 5-10 květy, květy jsou nálevkovité červené, růžové nebo bílé s nápadnými volnými prašníky na dlouhých nitkách, kvetou koncem léta

U nás se ven vysazuje jen L. squamigera a i to vyžaduje teplé stanoviště na plném slunci s dobrou drenáží, dostatkem vlhkosti při rašení a v době vegetace a chránění před mrazem a vlhkem v zimě (popřípadě zimování ve studeném skleníku u rostlin v nádobách)Množí se postranními cibulkami i semeny – ale ze semen kvetou až po 5-6 letechPěkný je do výsadeb u jižních zdí


Curtis's Botanical Magazine 1897

Narcissus (narcis)

© JN

Narcissus (narcis)

Původ: většina druhů jižní Evropa z okolí Středozemního moře

Popis: cibule jsou víceleté, sukňovité složené z 4-6 dužnatých suknic a pevnější ochranné šupiny, listy jsou čárkovité až řemínkovité, na vrcholu stvolu se vytváří jeden květ, nebo menší počet květů v chudém okolíku. Poupata jsou chráněna zeleným toulcem, který po rozkvětu zasychá, květy jsou trojčetné, okvětních lístků je 6, naspodu srostlých v trubku s pakorunkou v ústí trubky (zahradnické třídění je založeno na tvaru pakorunky), převládající barva květů je žlutá a a bílá, pakorunky jsou často barevnější (oranžová, červený lem…), některé druhy intenzívně voní


Narcissus (narcis) Stanoviště: nenáročné rostliny, klimaticky vhodnější jsou pro většinu druhů chladnější polohy s větším množstvím srážek (nejlépe se jim daří na pozemku s mírným sklonem k severu – menší kolísání teplot),

abychom zabránily kolísání teplot (v létě i v zimě) i šíření fusariových chorob sázíme cibule dostatečně hluboko (15 cm), to platí hlavně tam kde cibule zůstávají dlouhodobě na stanovišti. substrát: hluboké, propustné, středně těžké půdy s neutrálním pH, dobře zásobené živinami, 3 výrazné období potřeby vláhy (po výsadbě), v době rašení a při dokvétání)

Množení: dceřinými cibulemi, pokud je množení nedostatečné používá se nařezávání cibulí, viz dále, semeny se množí jen pří křížení

Použití: Narcisy jsou jednou z nejoblíbenějších cibulovin do zahrad i parků do menších i velkých výsadeb, ve starých parcích občas zplaňuji a vytvářejí přirozené porosty, používají se na záhony, polodivoké formy i do trávníků a mezi stromy, na stanovišti se mohou ponechávat dlouhodobě, ve velkém se narcisy pěstují také k řezu a rychlení


Narcissus poeticushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20poeticus,%20Pheasant's-eye%20Narcissus/slides/Narcissus%20poeticus%2017,%20Witte%20narcis,%20habitat,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20poeticus,%20Pheasant's-eye%20Narcissus/slides/Narcissus%20poeticus%2013,%20Witte%20narcis,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

© Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

© Saxifraga-Willemvan Kruijsbergen

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora J-N/Narcissus poeticus, Pheasant's-eye Narcissus/slides/Narcissus poeticus 17, Witte narcis, habitat, Saxifraga-Willem van Kruijsbergen.jpg

Narcissus (narcis) Druhy: asi 40, tisíce kultivarů

Z původních druhů se pěstují:z Pyrenejí pocházející N. poëticus (n. bílý) s bílými, silně vonnými květy s pakorunkou lemovanou oranžovým okrajemN. pseudonarcissus (n. žlutý) a jeho miniaturní forma N. obvallaris jsou rozšířené ve Velké Británii, mají dlouhou trubkovitou pakorunku a jsou velmi odolné a proto i hojně využívané pro křížení

Ostatní původní druhy jsou u nás často málo mrazuodolné ale pěstuje se množství jejich kultivarů:

např. ve Španělsku a Portugalsku původní N. cyclamineus, N. jonquilla, N. triandrus, N. bulbocodium, jihoevropský N. tazetta, nebo N. juncifolius, nebo z Gibraltaru a Maroka pocházející N. viridiflorus

Třídění kultivarů a hybridů viz dále


Narcissus pseudonarcissushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20pseudonarcissus,%20Daffodil/slides/Narcissus%20pseudonarcissus%205,%20Wilde%20narcis,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20pseudonarcissus,%20Daffodil/slides/Narcissus%20pseudonarcissus%209,%20Wilde%20narcis,%20Saxifraga-Marijke%20Verhagen.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straaten© Saxifraga-Marijke Verhagen

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora J-N/Narcissus pseudonarcissus, Daffodil/slides/Narcissus pseudonarcissus 5, Wilde narcis, Saxifraga-Jan van der Straaten.jpg

Narcissus bulbocodium http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20bulbocodium/slides/Narcissus%20bulbocodium%204,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20bulbocodium/slides/Narcissus%20bulbocodium%206,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg



http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora J-N/Narcissus bulbocodium/slides/Narcissus bulbocodium 4, Saxifraga-Willem van Kruijsbergen.jpg

Narcissus jonquilahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20jonquila/slides/Narcissus%20jonquila%201,%20Saxifraga-Dirk%20Hilbers.jpg

© Saxifraga-Dirk Hilbers

Narcissus juncifoliushttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20juncifolius/slides/Narcissus%20juncifolius%203,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg


Narcissus rupicolahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20rupicola/slides/Narcissus%20rupicola%203,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg


Narcissus tazettahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Narcissus%20tazetta/slides/Narcissus%20tazetta%202,%20Saxifraga-Dirk%20Hilbers.jpg

© Saxifraga-Dirk Hilbers

Třídění narcisůOd roku 1950 třídění založené na délce pakorunky, či trubky, a rozložení barev

1. Trubkovité narcisyTrubka vždy delší než okvětní lístky

2. Velkokorunné narcisyPakorunka kratší než okvětní lístky, ale delší než

1/3délky okvětních lístků

3. Narcisy s malou pakorunkouPakorunka kratší než 1/3 délky okvětních lístků

4. Plnokvěté narcisyZmnožené okvětní lístky


Brickell et al. (2000): Velká encyklopedie květin a okrasných rostlin

Narcissus 'Golden Harvest'1. trubkovité narcisy

© JN

Narcissus 'Mary Bohannon'1. Trubkovité narcisy

© JN

Nacissus 'Dutch Master'1. trubkovité narcisy

© JN

Narcissus 'Pinza'2. Velkokorunné narcisy

© JN

Narcissus 'Gigantic Star'2. Velkokorunné narcisy

© JN

Narcissus 'Replette'4. Plnokvěté narcisy

© JN

Narcissus 'Rip van Winkle'4. Plnokvěté narcisy

© JN

Narcissus 'Bridal Crown'4. Plnokvěté narcisy

© JN

Třídění narcisů5. Triandrus

Menší květy, vícekvětéZpět ohnuté okvětní lístky, kalichovitá nebo krátce trubkovitá pakorunka s

hladkým okrajemJasná příslušnost k původnímu druhu Narcisus triandrus pocházejícímu z

JZ Evropy

6. CyclamineusZpět ohnuté okvětní lístky, úzká pakorunkaJasná příslušnost k původnímu ve Španělsku a Portugalsku rostoucímu

druhu N. cyclamineus

7. JonquillaJemné květy s miskovitými pakorunkamiVícekvětéPozdníVonnéJasná příslušnost k původnímu jihoevropskému druhu N. jouquilla



Narcissus triandrus subsp.triandrus var. Triandrus and Narcissus thalia oba ze skupiny Triandrushttp://www.sciencephoto.com/image/55581/large/B8260518-Narcissus_triandrus_subsptriandrus_var_triandrus-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/55577/large/B8260514-Narcissus_thalia-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/55581/large/B8260518-Narcissus_triandrus_subsptriandrus_var_triandrus-SPL.jpg

Narcissus cyclamineus 'TETE-A-TETE'6. Cyclamineus

© JN

Narcissus 'Warbler'6. Cyclamineus

© JN

Narcissus 'Jetfire'6. Cyclamineus

© JN

'Miniature Narcissi'7. Jonquilla

© JN

Narcissus jonquilla flowering in a marshy field in Algarve, Portugal andNarcissus 'Pipit'http://www.sciencephoto.com/image/147421/large/C0084499-Jonquil_daffodil_Narcissus_jonquilla_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/55726/large/B8260664-Narcissus_Pipit-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/147421/large/C0084499-Jonquil_daffodil_Narcissus_jonquilla_-SPL.jpg

Třídění narcisů8. Tazetta

Zahradní mrazuvzdorné odrůdy vzniklé křížením s jihoevropským Narcissus tazetta (u nás nemrazuvzdorný) s ostatními druhy, zvláště N. poeticusPozdníMiskovitá pakorunkaVýrazná vůně

9. PoeticusOdrůdy připomínající původní Pyrenejský druh N. poeticusMalá miskovitá pakorunkaVelmi pozdníPříjemná vůně

10. Všechny původní druhy a jejich přírodní variety



Narcissus tazetta and Narcissus 'Falconet'http://www.sciencephoto.com/image/55558/large/B8260495-Narcissus_tazetta-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/55154/350wm/B8260084-Narcissus_Falconet-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/55558/large/B8260495-Narcissus_tazetta-SPL.jpg

Narcissus poëticus

© JN

Třídění narcisů

11. Narcisy se členěnou pakorunkou „Split corona“, „Butterfly“, „Collar“

Nejmladší skupina kultivarů

Pakorunka členěna do 6 úkrojků nejméně do 1/3 své délky

12. Ostatní narcisy , které nelze zařadit do předchozích skupin



Narcissus 'Printal'11. Narcisy s dělenou pakorunkou

© JN

Narcissus 'Chantarelle'11. Narcisy s dělenou pakorunkou

© JN

Sternbergia luteahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Sternbergia%20lutea,%20Common%20Sternbergia/slides/Sternbergia%20lutea%201,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg


drobná cibulovina podobná krokusu, ale krátký květní stvol vystupuje nad povrch půdy a toulec obalující poupě zůstává u některých druhů dlouho zelený, květy jsou jednotlivé, nejčastěji žluté, nejvíce druhů pochází ze Středozemí a z Iránsko Turánskéoblasti

Pěstuje se S. colchiciflora jehož areál vzácně zasahuje až na vápencové skály na Slovensku, kvete v září až v říjnu, na podzim kvete také Středomořská až Iranoturánské oblasti S. lutea, na jaře kvete Maloasijská a Iránská S. fisheriana

Vyžadují teplé stanoviště s dobrou drenáží, může být kamenité, nejlépe vápencové a na zimu dobrou ochranu před chladem a mrazem

Množí se dceřinými cibulkami, kvetou druhým rokem, nebo semeny (kvetou za 4-5 let)

Vysazují se do skalek, nebo na obruby jižních osluněných zdí, terasy, pěkná je v kombinaci s travami

Sternbergia (lužanka)** Amaryllidaceae (amarylkovité)

Zephyranthes grandiflorahttp://www.sciencephoto.com/image/68239/large/B8500090-Zephyranthes_grandiflora.-SPL.jpg

vzácněji pěstované cibuloviny podobné rodu Amaryllis. Pocházejí z Jižní a Střední Ameriky a Floridy. Má menší kulovitou cibuli s tmavou obalovou šupinou, čárkovité až řemenovité listy a a jednotlivé květy vyrůstající z malého toulce na konci dutého stvolu

Pěstuje se růžovokvětý Z. grandiflora s růžovými 8 cm dlouhými květy, se žlutým jícnem (u nás kvete od jara do léta), bělokvětý s růžovým nádechem Z. candida (kvetoucí u nás na podzim), nebo např. Z. atamascos bílými květy se zelenou trubkou, u nás kvetoucí na jaře

Zephyranthes**


Množství dalších rostlin se pěstuje pro okrasu – v našich podmínkách převážně jako pokojovky: Clivia, Hippeastrum – z Jižní Afriky (někdy nesprávně označovány za Amaryllis)

Clivia

Hippeastrum



Amaryllis belladona – z Jižní Afriky

In the natural habitats, Amaryllis belladonna flowers shortly after a bush fire. The above picture, which was taken on a very steep hillside near Cape Town, shows thousands of Amaryllis belladonna bulbs flowering profusely a week or so after a bush fire in Autumn. In cultivation, however, bulbs do not necessarily need fire for flowering.Dennis Tsang (17 March 2006)

http://www.bulbsociety.org/GALLERY_OF_THE_WORLDS_BULBS/GRAPHICS/Amaryllis/Amaryllis_belladonna_habitat/Amaryllis_belladonna_habitat.jpg

http://www.bulbsociety.org/GALLERY_OF_THE_WORLDS_BULBS/GRAPHICS/Amaryllis/Amaryllis_belladonna_Jerusalem/Amaryllis_belladonna_116.jpg



PREZENTACE © JN

Řád AsparagalesČeleď Asparagaceae (chřestovité)

rozsáhlá čeleď zahrnující velké množství příbuzných ale morfologicky nepodobných skupin rostlin dnes rozlišovaných na úrovni podčeledí

rozšíření: kosmopolitní, 153/2500, ČR 10/24

Asparagaceae (chřestovité)

PREZENTACE © JN

Řád Asparagales, Čeleď AsparagaceaePodčeleď Asparagoideae (chřestovité)

byliny s oddenkem

lodyha rozvětvená, listy blanité až šupinovité v jejich úžlabí vyrůstají ve svazečcích četná fylokládia

rozšíření: Starý svět plus Mexiko, 2/ cca200, ČR 1/1

Asparagus officinalis (chřest lékařský) – pěstuje se jako zelenina pro mladé výhonky

tropické se pěstují jako pokojovky


© JN

PREZENTACE © JN

Podčeleď Brodiaeoideae

rostliny původně řazené do čeledi Themidaceae pocházející ze Střední Ameriky a tichomořského pobřeží S. Ameriky

významnými okrasnými rostlinami jsou Brodiaea a Triteleia

Obrázek © Daderot, CC0 1.0 Universal Public Domainhttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f6/Triteleia_laxa_-_VanDusen_Botanical_Garden_-_Vancouver%2C_BC_-

_DSC06716.jpg/640px-Triteleia_laxa_-_VanDusen_Botanical_Garden_-_Vancouver%2C_BC_-_DSC06716.jpg

Triteleia laxa


Brodiaea coronaria. Harvest Brodiaea delicate purple flowers native pereenial plant of both wetland and upland prairiehttp://www.sciencephoto.com/image/38759/large/B8020761-Brodiaea_coronaria.-SPL.jpg

BrodiaeaBrodiaea (v poslední době rozčleněna do více rodu Brodiaea, Triteleia, Dichelostemma)

Původ: S Amerika

Popis: rostlina s cibulnatými hlízami, úzkými přízemními listy a okolíkem zvonkovitých šestičetných květů (modré, fialové, karmínové)

Stanoviště: bohaté, ale lehké propustné půdy v době růstu dostatečně zásobené vodou a chráněné místo na slunci, v zimě ochranu před mrazem

Množí se dceřinými hlízkami, nebo semeny (kvete za 2-3 roky)

Použití: malé skupinky na viditelných místech, do skalek i nádobVhodná k řezu dlouho vydrží ve váze

Sruhy: U nás se nejčastěji vysazuje Brodiaea elegans z Kalifornia a Oregonu nebo hybridogenní Triteleia tubergenii v různých kultivarech

Sběratelsky se pěstuje mnoho dalších druhů a kultivarů: http://www.telosrarebulbs.com/brodiaea.html


© Swallowtail Garden Seeds (CC BY 2.0)Brodiaea coronaria. The Botanical Register vol. 14 (1828)

Triteleia tubergeniihttp://www.shieldsgardens.com/Blogs/Garden/Triteleia_x-tubergenii_Nr1135_1275_ml.jpg

PREZENTACE © JN

Řád Asparagales, Čeleď Asparagaceae

Podčeleď Scilloideae („hyacintovité“)vytrvalé byliny s cibulí nebo oddenkem,

popřípadě hlízou

listy nejčastěji přízemní

květenství hroznovité

květy oboupohlavné, cyklické, nerozlišené, nejčastěji modré nebo bílé

P 3+3 nebo P (3+3) A 3+3 G(3) cenokarpní, svrchní

semena s fytomelany

subtropy až mírné pásmo, těžiště výskytu ve Středozemí a na Blízkém Východě; ČR 3/20

velké množství okrasných rostlin

Muscari neglectum


Řád Asparagales, Čeleď AsparagaceaePodčeleď Scilloideae („hyacintovité“)

Zahradnicky významné rody: Bellevalia, Brimeura, Camassia, Eucomis, Galtonia, Hyacinthoides, Hyacinthus, Chionodoxa, Muscari, Ornithogalum, Puschkinia, Scilla


Bellevalia pycnanthahttp://pacificbulbsociety.org/pbswiki/files/Bellevalia/Bellevalia_pycnantha1_JL.jpg

BellevaliaPůvod: Středomoří a Malá a Přední Asie

Popis: rostlina příbuzná hyacintům se široce kónickou bílou cibulí, úzkými čárkovitými listy a menším středně hustým hroznovitým květenstvím, květy jsou drobné, trubičkovité, nebo hranaté, mírně zvonkovité, modré až světle fialové. Kvete v dubnu až květnu

Pěstuje se nejčastěji B. pycnantha (Muscari paradoxum) původem v Zakavkazsku, Turecku, iráku a Iránu, nebo B. romana z jihozápadní Francie –ta je méně nápadná svými světlými květy a vyžaduje na zimu ochranu před mrazemJe nenáročná, nejlépe roste na přímém slunci v lehčí půdě. B. romana vyžaduje na zimu ochranu před mrazem, na jednom stanovišti může zůstat dlouhou dobuMnoží se dceřinými cibulemi a semeny podobně jako modřencePoužívá se do skalek, v početných skupinách na obruby záhonů…


Bellevalia romanahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20A-B/Bellevalia%20romana%2C%20Roman%20Squill/slides/Bellevalia%20romana%201,%20Saxifraga-Iztok%20Skornik.jpg

© Saxifraga-Iztok Skornik

Hyacinth flowers (Brimeura amethystina) a Brimeura amethystina'Alba'http://www.sciencephoto.com/image/20931/large/B5700239-Hyacinth_flowers_Brimeura_amethystina_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/20930/large/B5700238-Hyacinth_flowers_Brimeura_Alba_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/20931/large/B5700239-Hyacinth_flowers_Brimeura_amethystina_-SPL.jpg

je jihoevropská drobná rostlinka podobná hyacintu s malými cibulemi, čárkovitými listy a stvolem s řídkým válcovým hroznem malých, modrých, zvonkovitých květů srostlých do poloviny v trubku, kvete v květnu

Pěstuje se B. amethystina, která roste v přírodě od Pyrenejí po Balkán

Nenáročná cibulovina, které se dobře daří v propustných půdách na slunci i v polostínu, ponechává se na místě dokud se nepřemnoží

Množí se dceřinými cibulemi

Hodí se na okraje trvalkových záhonů i jako podrost do přírodních partií zahrad a parků

Brimeura**Asparagaceae (chřestovité)

Camassia leithtliniihttp://www.sciencephoto.com/image/40623/530wm/B8041436-Camassia_leichtlinii_subsp_leichtlinii-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/40614/large/B8041427-Camassia_leithtlinii.-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/40623/530wm/B8041436-Camassia_leichtlinii_subsp_leichtlinii-SPL.jpg

zahrnuje stepní cibulnaté rostliny pocházející ze S Ameriky, jejich sukňovité, téměř kulovité cibule Indiáni používali jako zeleninu, listy široké kolem 5 cm jsou v přízemní růžici, stvol je až 1 m vysoký nese početné hroznovité květenství, květy jsou pravidelné, nebo nepravidelné s úzkými okvětními lístky, délka nitek tyčinek je určovací znak jednotlivých druhů, kvete v červnu a červenci

Pěstuje se C. leichtlinii s květy žlutobílými, vzácněji modrými a fialovými, C. cusickii s hroznem světlemodrých květů, C. quamash s květy fialovomodrými až bílými, nebo podobná ale subtilnější C. scilloides

Vyžaduje chráněné polohy, teplé a v létě suché stanoviště a propustnou půdu a polostín, v zimě je vhodné ji přikrýt

Množí se postraními cibulkami a semeny, sklízí se jen při přesazování

Hodí se do trvalkových skupin, které se v létě moc nezalévají, a do přírodních partií zahrad např. do sousedství trav a keřů, používá se k řezu

Camassia**Asparagaceae (chřestovité)

Pineapple lily flowers (Eucomis bicolor)http://www.sciencephoto.com/image/21470/large/B5700801-Pineapple_lily_Eucomis_bicolor_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/21462/large/B5700790-Pineapple_lily_Eucomis_bicolor_-SPL.jpg

http://www.sciencephoto.com/image/21470/large/B5700801-Pineapple_lily_Eucomis_bicolor_-SPL.jpg

Eucomis (chocholatice) Původ: J Afrika

Popis: exoticky vyhlížející rostlina připomínající Ananas („Ananas-Blume“). Má velkou šupinatou cibuli, dlouhé přízemní šavlovité, často tečkované listy a hrozen zelenobílých květů zakončený nápadným listovým chocholem, kvetou koncem jara a v létě.

Pěstování: suché, chráněné stanoviště na plném slunci a propustnou půdu dobře zásobenou živinami, venku většinou nepřezimují, proto je lépe je na podzim sklidit a uložit v suchu a chladu a vysazovat až v druhé polovině dubna (po výsadbě potřebuje hodně vláhy, po odkvětu vlhko nesnáší)

Množení: postraními cibulkami (kvete za 2-3 roky), nebo ze semene (pomalu klíčí)

Použití: solitéra ozdobná listem, květem i plody nebo se pěstuje jako kbelíková rostlina

Druhy: U nás se vzácně vysazuje 50-70 cm vysoká Eucomis bicolor s listy beze skvrn, nebo podobně vysoká E. comosa s karmínově skvrnitými listy, popřípadě až 150 cm dorůstající E. pole-evansii


Galtonia flowers (Galtonia regalis)http://www.sciencephoto.com/image/21587/large/B5700920-Galtonia_flowers_Galtonia_regalis_-SPL.jpg

jihoafrická cibulovina ceněná svým letním a trvanlivým kvetením. Má bílou kulovitou cibuli, přízemní listy dlouhé 30-60 cm zelené až do podzimu a stvol až 1 m vysoký s řídkým hroznem zelenavě bílých, zvonkovitých květů

Občas se pěstuje Galtonia candicans, u nás kvete v srpnu, G. Regalis, G. Princeps, nebo G. Viridiflora

Na chráněném místě je Galtonia u nás schopná dobře přezimovat, vyžaduje lehčí dobře živinami zásobenou půdu a teplé slunné stanoviště, první rok po výsadbě ochranu před mrazem

Množí se nejčastěji semeny, vykvétají druhým rokem po výsevu, cibule se může ponechat dlouhodobě na stanovišti, nebo se vyndávají a skladují jako mečíky

Hodí se do samostatných skupin, nebo trvalkových záhonů, pro trvanlivá květenství se využívají k řezu

Galtonia (listoška, letní hyacint)**


Hyacinthoides hispanicahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20D-I/Hyacinthoides%20hispanica/slides/Hyacinthoides%20hispanica%2010,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20D-I/Hyacinthoides%20hispanica/slides/Hyacinthoides%20hispanica%209,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg

© Saxifraga-Willem van Kruijsbergen© Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora D-I/Hyacinthoides hispanica/slides/Hyacinthoides hispanica 10, Saxifraga-Willem van Kruijsbergen.jpg

Hyacinthoides (hyacintek) Původ: jihozápadní Středozemí, pěstována už od 17. století

Popis: kulovité, nebo mírně zploštělé bílé cibule s papírovitou obalnou šupinou, které se každý rok obnovují (jako tulipán). Rostliny jsou 30-40 cm vysoké, s přízemními cca 2 cm širokými listy vyrůstajícími před kvetením, na stvolu vyrůstá úzce kuželovité hroznovité květenství s 18-35 květy, zvonkovité okvětí je více jak do poloviny srostlé, květy jsou původně modré u vyšlechtěných odrůd i růžové a bílé, kvetou v květnu

Pěstování: nenáročná rostlina rostoucí nejlépe na slunečném stanovišti s dostatkem vláhy na jaře, snese polostín

Množení: dceřinými cibulkami, původní druhy také semeny, někdy se spontánně vysemeňují

Použití: do skupin s trvalkami do volných trávníků i jako předsadba keřů, lze ji použít k řezu

Druhy: Nejčastěji se pěstuje H. hispanica v různých kultivarech ‘Alba’, ‘Rose Queen’, ‘Sky blue’ a dalších. Subtilnější jsou H. italica s vonnými hvězdičkovitě otevřenými květy, nebo H. non-scripta s úzce zvonkovitými květy


Hyacinthus (hyacint) Jediným zástupcem rodu je H. orientalis (h. východní) pocházející z východního středomoří, snad i Turecka, Sýrie a Libanonu. Do Evropy byl introdukovaný v roce 1562 a všechny dnešní kulturní odrůdy z něho byly postupně vyšlechtěny.

Popis: cibule jsou vytrvalé, kulaté, suknicovité, pokryté tenkou šupinou (barva šupiny závisí na barvě květu). Rostliny jsou 25-30 cm vysoké, 4-6 vzpřímených, 2-3 cm širokých listů vyrůstá před kvetením, silný stvol nese hrozen 10-30 květů. Šest voskovitých okvětních lístků je do poloviny srostlé v trubku. Květy jsou zvonkovité, 3-5 cm velké , cípy obvykle široce otevřené. Původní barva květů je fialově modrá, dnes se pěstuje množství barevných kultivarů. Květy jsou vonné


Hyacinthus orientalis (h. východní)

© JN

© JN

Hyacinthus (hyacint) Pěstování: Hyacinty jsou náročnější, než většina cibulovin vyžadují slunné stanoviště (ale ne exponovaný jižní svah), jsou mrazuvzdorné, ale trpí velkými výkyvy teplot (vysazovat 10-15 cm pod povrch půdy) a po výsadbě je vhodné je na zimu přikrýt slámou, nebo chvojím. Vyžadují hluboké, humózní, propustné půdy dobře zásobené živinami s dostatkem vápníku. Dostatek vláhy potřebují po výsadbě a na jaře. Sklízejí se každoročně koncem června a skladují se na suchém místě při teplotě 25-30°C

Množení cibulemi je možné jen po narušení matečné cibule – viz kapitola množení, semeny se množí jen při křížení nových odrůd

Použití: dobře upravené záhony do skupin, nebo na okraje záhonů do blízkosti cest…, velmi vyžívané jsou do nádob a pro rychlení

Kultivary: koncem 18. století už existovalo 3000 kultivarůK nejčastěji pěstovaným kultivarům patří bílé ‘White Pearl’, růžové ‘Pink Pearl’, modré ‘Delf Blue’, žluté ‘Yellow Queen’, oranžové ‘Gipsy Queen’, červené ‘Amsterdam’, fialové ‘Amethyst’…


Hiacinthus orientalis 'Gipsy queen'

© JN

Hiacinthus orientalis 'Sky Jacket'

© JN

Hiacinthus orientalis 'Marconi'

© JN

Muscari armeniacumrychlené rostliny

© JN

Muscari (modřenec) Původ: jižní i střední Evropa, Malé a Západní Asie.

Popis: cibule jsou žlutobílé s tenkými obalovými šupinami, listy jsou přízemní, trávovité někdy raší už na podzim, stvol je zakončený hustým hroznovitým květenstvím. Květy jsou převislé, trubičkovité, nebo džbánečkovité (okvětní lístky srostlé) se šestizubým okrajem, nejčastěji modré, většina druhů kvete druhé polovině dubna a v květnu, středomořský M. parviflorum a některé formy tureckého M. aucheri kvetou na podzim

Pěstování: nenáročné cibuloviny, nesnáší akorát zamokření, druhy s listy rašícími na podzim je vhodné na zimu přikrýt chvojím

Množí se dceřinými cibulkami i semeny, časté jsou samovýsevy

Stanoviště: okraje rabat, do skalek i do řidších později kosených trávníků, i do nádob na terasy, některé k řezu i rychlení


Muscari botryoideshttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Muscari%20botryoides,%20Common%20Grape%20Hyacinth/slides/Muscari%20botryoides%202,%20Blauw%20druifje,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg


Muscari (modřenec)

Druhy: z u nás původních druhů se pěstují:M. botryoides s jasně modrými kvítky

M. comosum s hroznem rozděleným na horní hnědozelenou část a spodními fialově purpurovými kvítky, oblíbená je forma ‘Plumosum’, která má všechny kvítky sterilní,

M. tenuiflorum je méně dekorativní řídký hrozen má rozdělený na hnědozelené fertilní kvítky a fialové sterilní květy

M. neglectum, má v hroznu až 80 černomodrých květů s úzkým bílým lemem (V Řecku se cibule tohoto druhu někdy používaly jako zelenina)


Muscari comosum

© JN © JN

Muscari neglectumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20J-N/Muscari%20neglectum,%20Grape-hyacinth/slides/Muscari%20neglectum%204,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg


Muscari armeniacum

© JN

Muscari (modřenec)

Z dalších druhů se pěstují:M. armeniacum pocházející z JV Evropy a Kavkazu, má hustý hrozen jasně kobaltově modrých kvítků s úzkým bílým lemem, pěstuje s v několika formách včetně bílého.

V zahradách je častý M. argaei s až 20 cm dlouhým válcovitým hroznem bílých kvítků, jeho původ není znám.

Miniaturní světlemodrý hyacint připomíná už v březnu kvetoucí M. azureum z malé Asie.

M. macrocarpum, M. latifolium a další pěstované druhy pocházejí z Turecka.


Ornithogalum umbellatum

© JN

Ornithogalum (snědek) Původ: většina druhů pochází ze Středomoří, některé ze Střední Evropy i Asie, pěstují se i teplomilné druhy z J Afriky.

Popis: cibule jsou bílé s pevnou obalovou šupinou, listy jsou přízemní úzké, květy jsou na bezlistém stvolu. Květy jsou široce otevřené, hvězdičkovité šestiplátečné převážně bílé, nebo světle žluté na vnější straně se širokým zeleným proužkem uprostřed.

Pěstování: dobře roste v kypré, záhřevné humózní půdě dobře zásobené živinami, v polostínu. Vyžadují dostatečnou zálivku. Druhy z jižní Evropy potřebují zimní krytí, Africké druhy se pěstují ve skleníku.

Množení: převážně postranními cibulkami, O. thyrsoides se množí semeny

Použití: nižší druhy se vysazují v zahradách pod listnaté stromy, vyšší druhy vhodné k řezu se pěstují většinou ve sklenících, k nám se dovážení z Nizozemí jako řezané květiny


Ornithogalum pyrenaicumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20O-R/Ornithogalum%20pyrenaicum,%20Spiket%20Star-of-Bethlehem/slides/Ornithogalum%20pyrenaicum%204,%20Bosvogelmelk,%20Saxifraga-Marijke%20Verhagen.jpg

© Saxifraga-Marijke Verhagen

Ornithogalum (snědek)

Druhy: z našich snědků se pěstují: bělokvětý O. umbellatum (snědek chocholičnatý) kvetoucí v dubnu až květnu,

žlutokvětý O. pyrenaicum, kvetoucí v květnu.

Dále se pěstují:bělokvětý na jaře kvetoucí O. narbonense ze Středomoří až Kavkazu a Iránu,

jihoevropský a maloasijský O. nutans s květy bílými a z vnější strany zelenými.

Později v červenci a srpnu kvete jiho až středoevropský O. pyramidale.


Ornithogalum narbonensehttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20O-R/Ornithogalum%20narbonense/slides/Ornithogalum%20narbonense%201,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20O-R/Ornithogalum%20narbonense/slides/Ornithogalum%20narbonense%203,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straten.jpg

© Saxifraga-Jan van der Straten© Saxifraga-Jan van der Straten

Ornithogalum nutanshttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20O-R/Ornithogalum%20nutans%2C%20Drooping%20Star%20of%20Bethlehem/slides/Ornithogalum%20nutans%201,%20Saxifraga-Peter%20Meininger.JPG

© Saxifraga-Peter Meininger

Ornithogalum balansaeFoto © Jana Navrátilová

© JN

Ornithogalum (snědek)

Vzácněji se pěstují:O. balansae domácí v Rusku a Turecku se širšími listy,

O. magnum z Kavkazu

vyšší druhy vhodné k řezu:jihoafrický O. thyrsoides

středomořský O. arabicum


Ornithogalum arabicumhttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20O-R/Ornithogalum%20arabicum/slides/Ornithogalum%20arabicum%204,%20Saxifraga-Rutger%20Barendse.JPG

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20O-R/Ornithogalum%20arabicum/slides/Ornithogalum%20arabicum%203,%20Saxifraga-Rutger%20Barendse.JPG

© Saxifraga-Rutger Barendse© Saxifraga-Rutger Barendse

Scilla sibericahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Scilla%20siberica,%20Siberian%20Squill/slides/Scilla%20siberica%205,%20Oosterse%20sterhyacint,%20Saxifraga-Jan%20Willem%20Jongepier.JPG

© Saxifraga-Jan Willem Jongepier

Scilla (ladoňka) Původ: pocházejí zejména ze střední a jižní Evropy, Malé Asie, hrnkově pěstované druhy i z J Afriky a J Ameriky.

Popis: Ladoňky mají světlé kulovité nebo oválné cibule, 2-3 přízemní čárkovité nebo kopinaté listy a jeden nebo více stvolů s hroznovitým květenstvím. Počet květů se liší u jednotlivých druhů. Květy jsou široce zvonkovité až hvězdičkovité, skloněné, nejčastěji modré případně bílé nebo růžové až purpurové, okvětní lístky jsou volné, nebo jen na spodu srostlé v krátkou trubku, kvetou většinou na jaře, několik druhů na podzim

Pěstování: Venku pěstované ladoňky jsou nenáročné a přizpůsobivé, nejlépe se jim daří v propustné, humózní na jaře přiměřeně vlhké půdě, na jednom stanovišti mohou být neomezeně dlouho

Množí se dceřinými cibulkami, nebo semeny, časté samovýsevy

Použití: vhodné jsou do skalek, nebo jako podrost pod listnaté dřeviny, některé lze přirychlovat


Scilla (ladoňka)

Druhy: rod zahrnuje asi 80 druhů, nejčastěji se u nás pěstuje:jihovýchodoevropská až maloasijská ladoňka sibiřská (Scilla siberica), rozšířený je bílý kultivar ‘Alba’ a tmavomodrý kultivar ‘Spring Beauty’.


© JN

Scilla bifoliahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Scilla%20bifolia%2C%20Alpine%20Squill/slides/Scilla%20bifolia%208,%20Vroege%20sterhyacint,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg


Scilla (ladoňka)

Dále se venku pěstují Scilla mischtschenkoana (= S. tubergeniana) z Iránu a Kavkazu s velmi světle modrými květy,

i u nás původně se vyskytující S. bifolia,

balkánská S. litardierei,

ze Španělska a Portugalska pocházející S. ramburei


Scilla litardierei http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Scilla%20litardierei/slides/Scilla%20litardierei%203,%20Saxifraga-Jasenka%20Topic.jpg

http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Scilla%20litardierei/slides/Scilla%20litardierei%204,%20Saxifraga-Jasenka%20Topic.jpg

© Saxifraga-Jasenka Topic© Saxifraga-Jasenka Topic

Scilla ramburei http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Scilla%20ramburei/slides/Scilla%20ramburei%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg


Scilla peruvianahttp://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S-Z/Scilla%20peruviana/slides/Scilla%20peruviana%2011,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg


Scilla (ladoňka)

Jako hrnkové rostliny se pěstují např.:jihoafrická S. violacea

jihoevropská S. peruviana


Chionodoxa luciliae

© JN

Chionodoxa (ladonička) Původ: ostrovy ve Středozemí a při pobřeží Malé Asie

Stanoviště: v přírodě roste v subalpínském a alpínském stupni

Popis: drobná cibulovina. Cibulky jsou malé kulaté, listy 2 přízemní protáhlé, na krátkém stvolu narůstá řídké hroznovité jednostranné květenství, květy jsou malé trojčetné, hvězdičkovité připomínající květy ladoněk (liší se tím že ladoničky mají v báze okvětní lístky srostlé, ladoňky volné), nejčastější barva květů je modrá, někdy s bílou bází, kvete brzo z jara

Pěstování: Ladoničky jsou nenáročné, daří se jim na slunném nebo polostiném stanovišti s lehčí propustnou humózní půdou

Množí se dobře semeny, někdy samovýsevy i dceřinými cibulkami

Použití: ve skupinách do skalek, do řídkého trávníku, nebo jako podrost pod listnaté stromy, lze je přirychlovat v miskách

Druhy: pěstuje se vzrůstnější Ch. luciliae (dnes je do tohoto druhu řazena i Ch. gigantea) v různých kultivarech lišících se barvou květů ‘Alba’, ‘Pink Giant’, vzácněji se pěstuje drobnější Ch. forbesii, nebo Ch. sardensis


Chionodoxa 'Glory of Snow'

© JN

Chinodoxa forbesi 'Rosea'

© JN

Puschkinia scilloideshttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/51/Puszkinia_cebulicowata_Puschkinia_libanotica_IV_2006_1.jpg©

© Barbara Wrzesińska (CC BY-SA 2.5)

Puschkinia (puškinie, modřenka) Původ: V Evropa a Z Asie

Popis: drobná jarní cibulovina podobná ladoňkám. Má vejčité až kulovité cibulky s tmavou obalovou šupinou, 2 protáhlé přízemní listy a do 15 cm vysoký stvol s hustým hroznovitým květenstvím se 3-20 zvonkovitými květy, 6 okvětních lístků na bázi srůstá v krátkou trubku a nitky tyčinek na bázi srůstají v malou vnitřní korunku se 6 zoubky

Pěstování: nenáročná cibulovina, která dobře roste na slunci i v polostínu v propustnější lehčí půdě, na jaře vyžaduje dostatek vláhy

Množí se postraními cibulkami a semeny, časté jsou samovýsevy

Použití do skalek i do řídkých trávníků

Druhy: pěstuje se P. scilloides se světle modrými květy s tmavým proužkem z vnějšku, existují i bílé, nebo nazelenalé formy


Puschkinia scilloideshttps://c2.staticflickr.com/4/3620/3504084573_87fe65c64f_z.jpg?zz=1

© Erutuon (CC BY-SA 2.0)

Date post:	17-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

Cibulnaté a hlíznaté rostliny - World of...

Documents