Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0581
Číslo materiálu VY_32_INOVACE_ELT-1.EI-17-ELASTOMERY A TEKUTE IZOLANTY
Název školy Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno
Autor Ing. Jiří Zinek
Tematická oblast Elektrotechnologie
Ročník 1.ročník
Datum tvorby 31. srpna 2012
Anotace Elastické izolační látky elastomery. Tekuté a plynné izolační látky. Izolační oleje
Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora
Izolační organické materiály
Elastomery
Elastické (pružné) synteticky vyrobené izolační materiály se
nazývají elastomery.
Elastomery se skládají z dlouhých polymerových řetězců
kaučuku, které se při vulkanizaci ( dodání síry do chemické
struktury látky) propojí v síť.
Podle procenta přidané síry může být síť spojených
polymerových řetězců pružná ( při přidání 1 až 2% síry) nebo
velmi pevná (při přidání 35% síry do kaučuku vznikne ebonit ).
Izolační organické materiály
Elastomery
Základní látkou pro výrobu elastomerů je kaučuk.
Přírodní kaučuk (získává se ze stromů nazývaných
kaučukovník, naříznutím kůry a odběrem bílé husté hmoty
skapávající z řezu do odběrných misek).
Přírodní kaučuk vytváří dlouhé řetězce tvořené z
izopentanových jednotek.
Izolační organické materiály
Elastomery
Dále známe synteticky vyrobené elastomery:
styren- butadienový kaučuk, butadienový kaučuk,
chloroprenový kaučuk.
Výroba gumy z přírodního kaučuku
Přírodní kaučuk se zahřívá společně s práškovou sírou
(vulkanizace 1 až 10% S) a získává se pryž (guma).
Pro černou barvu se přidávají čisté saze.
Přírodní kaučuk má maximální provozní teplotu izolace vodičů
a kabelů 60°C.
Pryž se jako izolační materiál používá jako izolace ohebných
kabelů.
Syntetické kaučuky
Syntetické kaučuky se vyrábějí většinou polymerací.
Styren- butadienový kaučuk a butadienový kaučuk
se používají jako technická pryž k opláštění kabelů a vodičů
a k zalévání vidlic přívodních elektrických šňůr.
Silikonový kaučuk má maximální provozní teplotu izolace
vodičů a kabelů 190°C.
Silikonový kaučuk má dobrou odolnost proti zředěným
kyselinám a proti povětrnostním vlivům a dá se jen těžko
zapálit.
Tekuté a plynné izolační materiály
Tekuté izolanty se používají v elektrotechnice buď samostatně
jako zalévací hmota, nebo k impregnaci (napouštění) izolačních
papírů a tkanin.
Jako tekuté přírodní izolanty se používají většinou ropné
produkty (vazelína, parafin a bitumen).
Používají se také syntetické tekuté izolační materiály (silikonové
oleje nebo fluorizované uhlovodíky).
Tekuté a plynné izolační materiály
Izolační olej má za úkol zlepšit izolaci zalitím nežádoucích dutin
v materiálu a odvod tepla z olejových transformátorů.
Používané oleje musí být chemicky neutrální a nesmí
poškozovat ostatní izolační materiály v místech styku s olejem.
Izolační olej musí mít dobrou nasákavost a tím chránit
impregnované látky před pronikáním vlhkosti do látky.
Tekuté a plynné izolační materiály
Silikonové oleje
Silikonové oleje jsou čiré tekutiny bez barvy a bez zápachu.
Silikonový olej zůstává tekutý až do -50°C.
Jako izolační materiál se používá v transformátorech a v
silnoproudých vypínačích.
Bitumen
Bitumen je směs přírodních uhlovodíků podobná asfaltu.
Bitumen se používá jako impregnační a zalévací hmota při
zalévání spojek zemních kabelů.
Tekuté a plynné izolační materiály
Plynné izolanty
Přehled plynných izolantů:
• přírodní plyny
vzduch, dusík, vodík
• syntetické plyny
• fluorid sírový SF6, tetrafluormetan CF4,
trichlorfluormetan CCl3F
Tekuté a plynné izolační materiály
Plynné izolanty
Plynné izolanty mají menší hmotnost než pevné, nebo tekuté
izolanty.
Izolační plyny se používají hlavně ve vysokonapěťových
výkonových vypínačích.
K ovládání těchto vypínačů se většinou používá stlačený vzduch.
Dusík se používá jako izolační tlakový plyn v kabel VN,
kondenzátorech a transformátorech.
TKOTZ, K., P. BASTIEN, H. BUMILLER, M. BURGMAIER, W. EICHLER,
F. HUBER, N. JAUFMANN, J. MANDERLE, O. SPIELVOGEL, U. WINTER
a K. ZIEGLER. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vydání. Praha:
Europa-Sobotáles, 2010. technické vědy: TS 05, DT 621.3/075.3. ISBN 80-
86706-13-3. včetně obr.1
Použitá literatura: