Číslo: 24 Cena: 5 Kč

Dáno do tisku 9. 4. 2003

1

Hvězda čísla -p. uč Švarc

str. 2 Bacha poezie !! str. 8

Lyžák 7. C str. 3 Učitelky na Zélandu str. 10

Nové knihy str. 5 Němčina str. 11

Dívčí vybíjená str. 6 Počítače str. 13

Na hambáčě do bufáče str. 7 Vlčí doupě str. 15

Laviny 2003 str. 7IQ nad 100 - J. A. Gagarin

str. 15

ČÍSLA Mgr. Zdeněk Švarc

Dat. nar.: 17. dubna 1964Vzdělání: Pedagogická fakulta v Hradci KrálovéJazyky: pasivně německy, anglicky a ruskyZáliby: psychologie, astronomie + astrologie, sportFunkce: zástupce ředitelePočet dětí: 1Stav: ženatý

1. Jak jste oslavil Valentýna a kolik jste dostalpřáníček? Svátek sv. Valentýna neslavím, ale manželcejsem i přesto kytičku koupil. Přáníčko se ke mně žádné nedostalo, asi měnikdo nemá rád.

2. Jak jste se seznámil se svou manželkou? S manželkou jsem se seznámil v tanečních,kde jsem se do ní bezmezně zamiloval.

3. Jste dobrý pomocník v domácnosti? Vzhledem k tomu, že mě domácí práce nevadí(dokonce žehlím docela rád), myslím, že se uplatním.

4. Měřil jste si někdy IQ a jaké bylo? Sám si IQ změřit nemohu a do rukou nějakéhopsychologa jsem se raději nesvěřil.

5. Kdy jste byl naposled v kině a na jakém filmu? Tak to už si opravdu nepamatuji. Ale chystámse s mojí malou dcerkou na pohádku.

6. Ady jste byl naposled na diskotéce? Tak to už si také nepamatuji.

7. Jaký pijete nejraději alkohol? Jak často? Alkoholu příliš neholduji, ale dobré víno mámrád. A po náročném sportování bych za pivoplatil zlatem.

8. Jaký druh hudby posloucháte? Hudbu neposlouchám, nemám si ji doma načem pouštět. V autě si na přehrávači nejčastějipouštíme vánoční koledy. Kromě hard rockumám rád téměř každou kvalitní hudbu.

9. Mátenějakéšťastné číslo? A jaké? Šťastné číslo nemám. Ale věřímv numerologii – tzn., že čísla ovlivňují nášživot. Moje osobní číslo je „5“.

10. Jakou značku kosmetiky používáte? Tu, kterou od někoho dostanu.

11. Jaký byl váš největší průšvih nasvětě? Žádný větší průšvih jsem ani neměl, anižádné porušení zákonů atd. Těch malýchbylo ale spoustu.

12. Jaká panuje atmosféra mezi učitelina naší škole? Myslím, že atmosféra mezi učiteli jepřátelská.

13. Máte někdy trému před žáky? Dnes již ne.

14. Jezdíte rád na kurzy? Na kterývzpomínáte nejraději, a na který bystenejraději zapomenul? Kurzy jsou obohacením školního rokunejen pro žáky, ale i pro učitele, i když zdemají zodpovědnost daleko větší. Zažiljsem opravdu spoustu moc hezkých kurzů.A protože všechny kurzy, které jsemabsolvoval jsme zatím všichni ve zdravípřežili, rád si vzpomenu i na ty

méně zdařilé.

Katka a Aneta

2

Zrcadla = VELKÁ pochvala V první řadě bych chtěla pochválit vedení a všechny, kdo

spolupracovali na projektu zrcadla na dívčí záchody. Samozřejměděkuji i za všechny holky na naší škole. Moc mě těší, že právě nanaší škole poslouchají zoufalé prosby tak těžce utlačovaných apilných žáků. Když vidím, jak se holky upravujou a z těch zrcadelmaj radost, tak mám radost i já. Někdy jsou před nimi i rvačky astrkanice, ale nebojte, nic se nerozbilo a doufám, že to tak bude iv budoucnu. A tak, když jsou holky spokojený a maj namalovanýhezký výkres na hubě, maj z toho radost určitě i kluci a zvláště pakučitelé, kteří se na ně musí koukat.

Díky všem Aneta

Skoro každý byl na lyžařském výcviku. Pokud ne, máte velkou smůlu. My, co jsmebyli, určitě rádi vzpomínáme. Teďka vám popíšu jeden den našeho lyžařského dne. Alenejdřív na úvod: jeli s námi p. učitelky Šnajdrová, Schubertová a pan uč. Švarc. Místemnašeho pobytu byla chata Výsluní v Malé Úpě.

Takže náš nejhorší (pro někoho poslední), ale i nejlepší byl den, kdyjsme měli „jet” na Půldenní výlet na běžky. Den před tím vypadala traťještě dobře. Ale v noci mrzlo a ráno foukal vítr. Dopoledne jsme bylina sjezdovce (jezdilo se hodně blbě). Nejlepší držkopády měli skoro tinejlepší. Když jsme to přežili (někdo skoro ne), sjeli jsme k chatě.Vyzuli jsme se a shodili jsme ze sebe svoji výstroj a výzbroj. Potomjsme se najedli (myslím, že jsme měli rajskou???) a s plnýmižaludky jsme se vyškrábali po strmých, dřevěných a nekonečnědlouhých schodech nahoru do pokojů. Po půl hodinovém válením

se na posteli a trávení oběda (každý měl svou vlastní metodu,jak výhodně a správně ležet) jsme docela svižně seběhli ze

schodů do lyžárny namazat si lyže (protože, jak se říká: kdo maže, ten jede). Plní elánujsme se převlékli, namazali jsme se a posilněni čajem jsme vyrazili (každej dostal ještě ssebou svačinku, mňam). Nejdřív jsme se museli vyškrábat na cestu. Po drsném výstupuna cestu, nám nějak zmrznul úsměv a naše sebevědomí a radost z výletu a zesportovního výkonu nám téměř zmizelo. Místo kvalitní vrstvy sněhu, ležela na cestě plochkvalitního, uježděného ledu (v tu chvíli asi nemazal nikdo, protože to nikomu nejelo).Učitelé nás povzbudili slovy:” To zvládnem,” a tak jsme vyrazili. Ať se každej snažilsebevíc, táhli jsme se jako slimáci (ke všemu to bylo ještě do kopce). Občas (jenom kdyžbyli učitelé daleko) byly slyšet rány hůlek, lyží, těla a slova jako např:” do…, já se na tovy…” anebo v lepším případě: “ Mamíí!” Od naší chaty k chatě Jana to bylo asi 400m(mormálně nám to trvalo tak 10min.), ale v tomhle nenormálním případě to trvalo alespoň35min (možná i víc). Dva lidi k Janě ani nedorazili, po 20m je poslal pan uč. radši zpátkydo chaty. Na obzoru bylo další stoupání k Pěnkavčímu vrchu. Protože se čekalo naněkolik opozdilců, udělalo si několik lidí “sněhové” dýchánky. Výstup k „Pěnkaváku” docelašel, protože jsme jeli zasněženým lesem a ne po tom ledu. Ale asi polovina lidí si sundalaběžky a šli radši pěšky. Kličkovat v lese mezi stromy, pařezy,… byla docela zábava. Tadruhá polovina nelyžařů (takovým lidím se říká blázni), co si sundala běžky se po cestě,klouzala ještě víc (ha, ha,… jo , jak se říká: za blbost se platí!). Potom jsme se vydali

3

směrem na Portášky. Na ty chodce se samozřejně nečekalo, protože se každej už viděl učaje. Uvnitř z nás měl barman trochu menší šok ( no, kdy se mu poštěstí, aby vařil čajskoro pro 20 lidí), ale nakonec to zvládnul. Po menších úletech jsme museli znovu vyrazitk domovu. Venku jsme si nasadili běžky a vyrazili jsme zpátky (no vyrazili, jenom prvníchněkolik metrů, pak jsme zase šli. Teda kromě pana učitele, ten jako správný lyžař mělběžky na noháh pořád). Vraceli jsme se zase okolo „Pěnkaváku”. Paní učitelka se šlapodívat na zdejší sjezdovku, bez rozmýšlení řekla, že zejtra půjdem sem. Pan učitel Švarcse na ní šel taky podívat. Návrat se mu jaksi nepodařil. Takovej držkopád snad nikdonehodil. Všichni se dusili smíchy, ale nikdo se nesmál nahlas. Ani když vstával si svojelyže nesundal (říkal, že správnej lyžař si lyže nesundá). Naštěstí mu šel okamžitě pomoctKamil, takže p. uč. neutrpěl další zranění. Po návratu na chatu jsme každej skopl ze sebeběžky (po tomhle výletu je už nikdo nikdy nechtěl vidět). Když jsme se dobelhali dopokojů, všichni padli jako po bitvě. Následovala večeře, přednášky a osobní volno, bylozajímavý jak každej hnedka ožil. Nejvíc zničený mi připadali učitelé. Pak už nás na žádnejvýlet nedostali. Takže náš půldenní výlet na běžky trval sice půl dne, ale “ běžkovali” jsmeasi jenom 1/3 tratě a zbytek jsme odchodili. Ale i přes tuhle děsnou cestu to byl vydařenejden…

Katka

Na naši výzvu z minulého čísla na doplnění přívlastků pro hrdiny druhého díluPána prstenů bohužel reagoval pouze jeden velice originální čtenář, jak jsou jehoslovní spojení vtipná máte možnost posoudit sami:

... chluponohý šperkař Frodo bok po boku s lehce přišpeklým gurmánemSamem krájí svými dětskými kroky smrduté močály jsasledován neméně vonným, lubrikačně naslizlým Glumem,zatímco jejich přátelé: širokoplecý kamenofil Gimli,antigravitačně ladný Legolas a nedbale oholený, lehce

přizaprášený, více mastnovlasý dvou šedojiskrných očí majitel- potomek slavných králů - Aragorn honí ...

Galadriel i Arwen jsou v mých představách příliš mimo mládežipřístupné...

Yarouch

4

Nové zjevy ve Školní knihovněUž jste tam dneska byli? Ne? Protože se vám nechce?

Myslíte, že už jste všechno viděli? A slyšeli? Nic vásnepřekvapí? Ani knížka? Ani sedět se vám nechce? Myslíte, žedobrodružství je jenom v televizi a na počítačovém monitoru?A poslední novinky v knihovně jste už četli? Všechny?Všichni?

TAK TO TEDA URČITĚ NE!Proto nabízíme zajímavé zjevy, které si můžete u nás vypůjčit. Třeba:

1. J.R.R. Tolkien: Pán prstenů (Návrat krále) – pro všechny nedočkavce, kteří se nemohoudočkat, až se v lednu setmí v sálech a na plátně skončí dobrodružství Froda a jeho přátel.Nebo pro všechny, kterým se líbí více knížka než film. Nebo vůbec pro všechny milovníkyStředozemě. K půjčení: 3 kusy.

2. Colin Vogel: Velká kniha péče o koně – konečně je tu něco pro koňomily! Po příručkáchpro chovatele psů, koček, ptáků a fretek máme v knihovně i něco pro obdivovatelenejušlechtilejších domácích zvířat, pro mohutné koně, koníčky a iáčky. K půjčení: 1 kus

3. Dick Mills: Akvarijní ryby – aby seznam domácích miláčků byl co nejúplnější, sehnalijsme pro akvaristy i tento svazek. Jedná se o výpravnou příručku se spoustou zajímavých(barevných!) fotografií s praktickými radami i atlasem chovaných druhů rybiček domácích imořských. K půjčení: 1 kus

4. Průvodce přírodou – milovníci přírody jistě ocení kapesní průvodce, kteří jim pomohouv orientaci okolními lesy, loukami, skládkami a třeba i parky. Do knihovny jsme nakoupilicelkem tři knížky z edice Průvodce přírodou – Co tu kvete? (Kvetoucí rostliny středníEvropy ve volné přírodě); Pole a louky (rostliny, prostředí, živočichové) a Žít a přežítv přírodě (především ekologické povídání o naší přírodě). K půjčení: 1 kus

5. Bouchner Miroslav: Stopy zvěře – už název knížky prozrazuje, že ji budou využívat hlavněpřírodní typy zájemců jako jsou skauti, skautky nebo jenom turisti. Zkusili jste si natoulkách přírodou odlít nějakou stopu a věděli jste vždy, kdo šel po bahnité cestě před vámi?Zahrajte si na indiánské stopování s touto knížkou… K půjčení: 1 kus

6. Šimanovský Zdeněk – Tichá Alena: Lidové písničky a hry s nimi – paní učitelkaOždianová doporučuje! Jedná se o velmi zajímavou příručku, jak si ozvláštnit, zpříjemnit,přiblížit známé i neznámé lidové písničky. Součástí knížky jsou návrhy na dramatickápředvádění, poučení nebo hry. K půjčení: 1 kus

7. Společník cestovatele: Německo a Velká Británie (Ilustrovaný průvodce, s kterýmnezabloudíte – rozhodně pěkné, barevné, zajímavé a šikovné příručky!) K zapůjčení: 2 kusy

8. …a na závěr úplná BOMBA! Děsivé dějiny! Jedná se o edici vycházející ve vydavatelstvíEgmont, která hned po svém uvedení získala ohromný ohlas. Podtitul edice zní: „O čem sevám učitelé neodvažují říct.“ a rozhodně nelže. Chcete se dozvědět o dějinách víc, než na co

5

je čas při hodině? Zasmát se? Získat mnohem lepší představu? Neváhejte a přijďte sepodívat na jednotlivé díly: Deary Terry: Temní rytíři a ošumělé hrady (Odporné skutečnosti o sveřepých

válečnících…) Deary Terry: Zpropadené Skotsko (Naučíte se zacházet se spáleným holubím trusem

na skotský způsob…) Malgorzata Fabianowská: Mazaní Slované (Proč kousali, píchali a škrábali své

nemocné?) Deary Terry: Keltští hrdlořezové (Proč keltští válečníci bojovali úplně nazí?) Deary Terry: Divocí Anglosasové (Kdo dostával k vánocům kravská lejna?) Deary Terry: Drsná doba kamenná (Co používali místo toaletního papíru?) Deary Terry: Zuřiví Aztékové (Jak se hraje s míčem na život a na smrt?) Deary Terry: Neskuteční Inkové (Proč služebné jedly vládcovy vlasy?) Deary Terry: Strašliví Egypťané (Který král měl na tváři nejvíce beďarů?) Deary Terry: Darební Vikingové (Který bůh se převlékal do ženských šatů?) Deary Terry: Prohnilí Římané (Co nosili vojáci pod svými tunikami?) Deary Terry: Úžasní Řekové (Kdo měl první splachovací záchod na světě?) Ferstl Roman: Vzpurní husité (Co je to sudlice, řemdih a ručnice?) NOVINKA! Deary Terry: USA (Proč kovbojové vyhlásili válku ovcím?)

V nejbližší době vyjdou další zajímavé svazky, podle názvů vybíráme: Olympijská horečka,Protivné breberky (přírodopis), Popletené počítače, Tajuplné lidské tělo, Děsní dinosauři,Chemický chaos, Vražedná matematika, Protivná příroda… Těště se, protože i my se těšíme…

Petr Horčička

Dne 29.1.2003 na naší škole proběhl mezitřídní turnaj ve vybíjené dívek. Družstva mělamít 6+1 (náhradnice) členů. Kategorie 5. - 6. třídy a 7. - 9. třídy. Hrálo se ve velké tělocvičně av hale. Hrací doba byla 2x 7min. a mělo se začínat v 8:00 ve sportovní hale. Rozhodčí: IvaJuhászová, Martina Švarcová a Martin Macek. 5. - 6. třídy hrály ve velké tělocvičně a mělymenší hrací pole. (To bylo nefér!). Hned po nástupu družstev následoval proslov p. uč.Juhászové, kde nám zopakovala pravidla, hrací dobu… Pak jsme dostaly skoro 20 min. narozházení. Náš první soupeř byla 7.A. Samozřejmě nad námi vyhrály (To jsmečekaly!). Byla to hořká a nechutná prohra. Po téhle drtivé porážce jsme mělyhrát s 8. třídou. I když to byly osmačky, docela hladce (až na nějaký tyzádrhely) jsme nad nimi vyhrály. ( Je to zvláštní, že nad osmačkamavyhrajem a nad sedmačkama ne?) To už je jedno. Potom jsme musely počkat, ažse dohraje jeden zápas. Mezitím jsme si „ zahrály“ něco s míčem. Pak se šlyholky podívat, jestli ještě hrajem. Po chvilce přišly s tím , že hrajem s 9.A otřetí místo (Mnohonásobně nám stoupla nervozita a strach z nějakého tohoúrazu). Tak jsme šly okouknout v jakým složení holky hrajou. Po vzájemných„ Nechte nás vyhrát“ , „Nedávejte takový rány!“ jsme se šly rozehrát. Párkrát jsme sizaházely i s našima soupeřkama. Ale bylo nám to prd patný, prohrály jsme v obou „poločasech“.Po konci našeho utrpení jsme si všechny potřásly rukama a šly jsme se podívat na finále oboukategorií. Po finálových zápasech přišlo vyhlášení (už známých) výsledků. První dostaly sladkébalíčky, 2. sušenky a lízátky a 3. bonbóny. I když jsme skončily na čtvrtém místě (pořád lepší nežbejt poslední), byla to další vydařená akcička naší školy. Takže sláva vítězům (učitelům a

6

pořadatelům a nesmím také zapomenout na naše výborné fotografy: pány učitele Fišera aHorčičku), čest (ubrečeným a závistivým) poraženým.

KatkaFota na - http://zskomtu.cz/zaci_ucitele/zaci_akce/vybijena030129/index.htm

Jednoho krásného dne, zrovna jsme měli matiku, jsme si s jednímnejmenovaným panem učitelem povídali o školním časáku.Přišel na nápad, že bysme mohli napsat o školním bufáči. Alemy do něj jinak nechodíme (sváči si nosíme z domu) a tak senám tam pochopitelně nechtělo. Nakonec jsme se obětovaly a

šly jsme vyzkoušet služby bufetu. Dostali jsme 30 Kč z pokladny časákuna nákup a vzhůru do průzkumu! Nejdřív jsme se musely postavit dovelikánský fronty. Čekáním jsme strávily skoro celou velkou přestávku. Akdyž se na nás dostala řada, už skoro nic neměli. Dokonce i moje oblíbenývrtáky už byly vyprodaný. No a tak jsme si nakonec musely s Katkoukoupit arašídový tatrošky. Zazvonilo a my, jak malý děcka, běžely rychledo třídy. Byly jsme pěkně na…, protože jsme byly udejchaný, ani tytatranky jsme si dojíst nemohly. Pak jsme nějak zapomněly na ten článek,až nás k tomu zase učitel musel dokopat. Nakonec se na mě Katka vyprdlaa já to teď musím smolit sama.

Do bufáče mě už asi nikdo po týhle zkušenosti nedostane. Lituju ty,co si tam denně musej kupovat svačiny, i když na druhou stranu je to jejichvěc. Všichni chytrý tam první pošlou svý kámoše, který jim drží místo a kekterejm pod záminkou důležitý informace předběhnou.

Času je málo, přestávka krátká, vím. Ale nešlo by prodávat už odprvní přestávky ? Víme, že připravit čerstvé zboží je časověnáročné, ale v bufetu se přece, neprodávají jen čerstvé bagety ahousky.

Učitelé, nepředbíhejte ! Aneta

7

Od 2. do 4. února 2003 se uskutečnil horovýcvikový pobytna Děvíně. Jelo nás 9. Asi v 8.00 jsme se sešli u školy a jeli jsmedo Pece, odtud pěšky na Děvín. Že bychom šlizrovna pohodlně, to se říct nedá, polovina cesty byla udusaná aurolbovaná, druhá část vedla po strmém kopci se sněhem pokolena. To vše s těžkými batohy na zádech.Když jsem dorazili a nadlábli se, vzali jsme si sedák, prsák,plošárny, nějaké prusíky, cepín, lano a vyrazili. Víťa s Mácou násučili, jak vyprostit spolulezce ze sněhové trhliny. Je to pořádná

dřina, držet na laně 45 kg živé váhy, a u toho zřizovat stanoviště. Po vystřídání jsmese pelášili ohřát a najíst, pak následovala přednáška o druzích lavin, nebezpečí lavina druzích sněhu. Poučeni jsme šli spát.Druhý den jsme pipsem a dlouhou tyčí (= sondou) propíchávali sníh, když jsmenarazili na měkké, lopatkou jsme začali hrabat, dokud pips nespatřil denní světlo.Odpoledne jsme dělali testy, jestli může lavina spadnout. Už vím, že jsou dva různédruhy testů, jak zjistit, jestli je sníh nebezpečný. Před večeří jsme se učili svazovatraněného. Po večeři jsme si všechno zkusili v terénu, cesta zpátky ale byla dostúmorná, protože jsme museli Janu táhnout hlubokým sněhem zpátky na chatu.Poslední den jsme se po snídali učili lézt na ledu a chytat pády. Když jsme si sbalili,pádili jsme na autobus, o kterém nám vtipný Máca řekl, že jede o 20 minut dřív, cožnebyla pravda.

PeckaVíce fotografií na

http://www.zskomtu.cz/obrazky_fota/skol_akce/laviny03/index.htm

ValentýnValentýn je svátek všech zamilovaných a

nejen jich. Proč se vlastně svátek všechzamilovaných jmenuje právě Valentýn? Není to sice přesné, alebudu se snažit, vám to alespoň trošičku přiblížit. Myslím, žetento příběh se odehrál za doby římského císaře.Valentýn bylfarář a oddal proti vůli všech dva zamilované a šťastnémilence. Od té doby tajně oddával i jiné páry, které za ním

přišly s prosbou. Pak to na něj ale někdo prásknul a chudákaValentýna zavraždili. Je prostě pravda, co se říká: „Pro dobrotu, na žebrotu.“ A

k jeho velké smůle ho za patrona všech zamilovaných prohlásili až o několik století později. Ajestli naděje neumřela žije patron všech zamilovaných a mírumilovných lidí dodnes.

8

Valentýn, který tento rok vyšel na pátek se dá oslavit všelijak. Díky tomu, že to bylzrovinka pátek, jste si mohli jít někam sednout nebo si zapařit. Ale někdo strávil tento sváteksám někde doma koukáním na bednu, nebo někde s přáteli. Já osobně jsem strávila pátečnívečer psaním tohoto příspěvku do našich skvělejch novinek.Všichni zamilovaní sepřipravovali určitě už den předem. Psali krásný a zamilovaný přáníčka, dopísky, mailíky anebo smsky. Ale zase je tu i ta druhá skupina „nezamilovaných,“ ty se zase jen flákali (to nenímůj případ) a nebo pomáhali psát těm zamilovaným jejich dopísky. Takto zrovna jsemstrávila den před Valentýnem já, psaním dopisů za někoho jiného.Věřte mi, není to žádnáprča pořád poslouchat ty pitomý a trapný kecy, jak by to asi mělo vypadat.A když jsem dopiskonečně pracně dopsala, kámoška mi řekla, že ho chce poslat někomu jinýmu. Samozřejmějsem měla na začátku přáníčka jméno a tak jsem musela začít na novo. Ráno sepro mě Monika stavila a já jí musela jít pomoct hodit to přání do valentýnskýbedny. Sama by to asi nezvládla.Teď můžu jen doufat, že příští rok se obejde bezmé pomoci

Cynická nezamilovaná Aneta

Kouzel plný denSetkání blízké našeho druhu

událo se včera v odstavném pruhu…Přineslas kafe, banán a křupky,

já jsem vzal z domova od brambor šlupky…

Rvali jsme dobroty do našich hub,dezertem stalo se několik hub,

problém se ukázal poněkud hloub,když jsem si v sanici vylomil kloub!

Trávím teď siestu v nemocnici,potravní trubicí táhnou mi krabici…!

Jídlo prý ven nevyndal jsem…?Patřím do blázince, nikoli sem….

OpuštěnýNa ulici válí se zmrazky,

kdo, ach, kdo vyléčí mé lásky?Miluji svět a miluji tebe,

jen v nepraných ponožkách trochu to zebe…

Blouznivému zraku mému neuniká,když ruce od mlíka mě označují za viníka…!

jdu ulicí sám a prostovlasý ---prohrál jsem lásku --- po stý --- asi ---

Však přesto odhodlání mi vůbec nechybí,další krasavice z ulice si mě oblíbí!!!Jsem hrdina, jichž jsou na tisíce ---byla jsi jen jednou z osmiveslice

Petr Tomato

Škola tak, jak ji neznámeŠkola tak, jak ji neznáme

9

UMŇÉNi!

O jarkách jsem měl možnost navštívit školu, do které jsem chodiljako prvňák. Tak jo, řek jsem si, proč ne a šel jsem tam. Byljsem tam jen dva dny v 8. třídě (oni totiž jinou osmičkunemají).S většinou lidí jsem se znám už dřív (hlavně s holkama), ale

s některýma jsem se setkal po sedmi letech Mají úplně jinejsystém než my. Například školní řád. Zajímavé je, ženesmí chodit do kina od osmi, nebo holky nesmějí choditdo školy nalíčený. No je to přece jenom venkovská školaa jiný kraj, jiný mrav. Čekal jsem od ní jenom samý řev a

nekázeň, ale až na pár výjimek jsem našel pravý opak.Hodiny byly občas pěkně nudné, ale zase občas dost bezva. V některýchpředmětech jsou výrazně pozadu, jenom asi ve dvou jsou napřed. Většina kantorůje oblíbená. Přestávky taky nejsou špatný. Nejvíc mě asi nadchlo to, že mají to,co my ještě ne. Mají školní rádio! Vždycky o přestávce dva žáci z osmičky jdoudo místnosti, odkaď pouštěj nejnovější pecky do beden ve třídě. Kdyby takmohlo být i u nás?! Bylo by to super! No škoda, možná v budoucnu. Pravda ještěmám jednu poznámku: představte si, že od 1230 hod. mají podstatně kratšípřestávky (jen 5 min.). No a to je už opravdu vše. Takže děkuji všemu personáluZŠ Libina a hlavně paní ředitelce Anně Göblové. Jakub Hajný

Milí anglicky se učící čtenáři, Váš zájem o překlad Pravidel pro učitelky zminulého čísla by se dal shrnout následovně: Kterak Káťa Erbenová ze 4.A k

první jedničce na druhé pololetí už v lednu přišla. Je to tak, Vy ostudy,strčila Vás do kapsy spolužačka, které nelenila (to znamená, že nebyla

líná jako stádo vší), nenechala se zastrašit slovíčky a gramatikou,které zdaleka ještě nezná, vzala slovník a celou věc přeložila. Po

pravdě řečeno, očekávala jsem, že se této možnosti chopí zejménaškemralové o lepší známku na vysvědčení a budou se tak snažit

zviditelnit a demonstrovat svůj neutuchající zájem o anglický jazyk. Opakbyl pravdou! Pravidla přeložila pouze jedničkářka Káťa, která

rozhodně nic demonstrovat nemusí! Vy ostatní - styďte se! Ateď už zmíněná Pravidla v mém a jediném správném překladu.

10

Rules for teachers - New Zealand - 1915 AC

Pravidla pro učitelky - Nový Zéland - LP 1915

1.You will not marry during the term of your contract - Neprovdáte se během trvání vaší smlouvy

2.You are not to keep company with men- Nesmíte se přátelit s muži

3.You must be home between the hours of 8 p.m. and 6 a.m. unless attending a school function- Musíte být doma mezi 8 hodinou večerní a 6 hodinou ranní, pakliže se neúčastníte školní

akce4.You may not loiter downtown in icecream stores- Nesmíte se zdržovat v cukrárně ve městě

5.You may not travel beyond the city limits without the permission of the chairman of the board- Nesmíte vycestovat mimo město bez souhlasu ředitele školy

6.You may not ride in a carriage or automobile with any man unless he´s your father or brother- Nesmíte jet v kočáru nebo automobilu se žádným mužem, pokud to není váš otec nebo

bratr7.You may not smoke cigarettes- Nesmíte kouřit cigarety

8.You may not dress in bright colours- Nesmíte se oblékat do zářivých barev

9.You may under no circumstances dye your hair- Za žádných okolností si nesmíte barvit vlasy

10.You must wear at least two petticoats - Musíte nosit nejméně dvoje spodničky

11.You dress must not be any shorter than 2 inchesabove you ankle - Vaše šaty nesmí být kratší než dva inče nadkotníky12.To keep the school room clean you must:

- Aby byla třída čistá, musíte:- sweep the floor once daily- zamést podlahu jednou za den- scrub the floor with soapy water at least once a

week- vydrhnout podlahu mydlinkovou vodou mejméně jednou týdně- clean the blackboard at least once a day- umýt tabuli nejméně jednou za den- start the fire at 7 a.m. so that the room will be warm by 8 a.m.- začít topit v sedm ráno, aby se třída do osmi hodin vyhřála

Neměly to ty naše „předkyně“ jednoduché, že? A to mluvíme o divokém Zélandu. Jak to asibylo na začátku minulého století u nás v sešněrované Evropě? Co nesměly a naopak muselyučitelky dělat? Investigativní reportéři, zkuste to vypátrat!

Fishka

11

Před třemi roky se naší škole podařilo uskutečnit výměnné pobyty našich aněmeckých žáků. Výměna proběhla úspěšně – v zimě naše školahostila žáky z německého města Satau, naopak v létě jsme vyrazilimy do Německa. Děti, ale i učitelé, si vyzkoušeli své jazykovédovednosti v praxi, užili si spoustu zábavy a zúčastnili se několika

zajímavých akcí. Tři roky se nedařilo navázat další kontakty (finanční potíže

z německé strany), ale v letošním roce vypadá spolupráce nadějně! 11. dubna přijede na naši školu skupinka 12 dětí v doprovodu svých učitelů azůstanou zde do středy 16. dubna. Ubytováni budou v rodinách dětí, kteréprojevily zájem, využily příležitosti a to nejenom z řad žáků studujících

němčinu, ale i angličtináři budou mít příležitost „otestovat“ své komunikačníschopnosti (a ruce a nohy…). Po dobu pobytu mají Němci spolu s našimi dětmi naplánovaný program (výlet doAdršpachu, návštěva Lidic, sportovní akce…). Jedná se o výměnnou akci, tzn. že naši žáci, účastnící se letošní akce, nepřijdouzkrátka. Další pobyt tentokrát našich žáků v Německu se chystá na leden příštíhoroku. Jsem přesvědčená, že akce bude ku prospěchu i našim dětem, že se nebudounudit a navážou s německými dětmi dobré vztahy.

Kamila Šnajdrová

AAMÍCIMÍCI

Krátké oznámení! Když už plýtváme vlajkami, musíms politováním oznámit, že „díky“ válce v Iráku, zakázaltamní Školský úřad veškeré zahraniční výjezdy chovanců azaměstnanců školských zařízení za hranice U.S.A. Z tohoplyne jedno – Amíci nepřijedou ! Všem nám je to líto anejvíce paní učitelce Fišerové, komu to bude líto víc,dostane cenu.

A nám nezbývá než zvolat „VÁLKA JE VŮL !“ Fybek

12

RecitacePro ty, kteří to nepostřehli, tak ve středu před dvěma

týdny bylo okresní kolo soutěže v recitaci. Tato soutěžprobíhala na škole Rudolfa Frimla. Tam se to rozdělilodo 4 skupin. 1. skupina byla pro druhé a třetí třídy, 2.skupina byla pro čtvrté a páté třídy, 3 skupina byla prošesté a sedmé třídy a 4. skupina byla pro osmé a deváté třídy.Nevím, kdo nás zastupoval za první a druhou skupinu, ale za čtvrtou skupinu jsem to byl JÁ (Jakub Hajný) a OndřejKalaš. V malé místnosti s klavírem a s porotou se těsnalo na židlích asi 30 lidí.Polovina byla pro třetí skupinu a polovina pro nás. Napřed byla logicky třetískupina a až pak my. Po přednesení celé třetí skupiny a poloviny naší skupinybyla řada na mě. Řeknu vám, že je to pěkně blbej pocit, když na vás čumí celámístnost a porota a čekají, co z vás vypadne. Měl jsem strašnou trému. No, to asivšichni. Potom, co jsem to přednesl, byl na řadě Kalaš. Trochu se zakoktal, alebylo to dobrý. Na konci bylo vyhlášení (co byste jinak na konci čekali?). Velmimě překvapilo, že se neumístili dva lidi. Jeden kluk, který říkal povídku oslovenských drbnách a jedna holka, která recitovala nádhernou báseň Růže.Velmi překvapivě se na prvním místě umístila mentálně postižená holka s básníDromedár. Na druhém místě se také velmi překvapivě umístil kluk, kterému sezaplet jazyk a zapomněl text. Tra-la-la-la-la-la-la . Prosím fanfáry. No a na třetímNEJKRÁSNĚJŠÍM místě jsem se umístil JÁ. A jak dopad Kalaš? Bohužel,dopadl stejně jako já. Pro méně chápavé skončil taky třetí. No, ale protože on užnechce jít dál do okrsku, tak jdu jenom já. Z toho se ostatní poučte, že se vůbecnemusíte snažit, když jsem tam já, protože se stejně umístím líp.

váš jedinečný Lord James

(Poznámka redakce: Necítíte, drazí čtenáři, že by tu něco smrdělo? Jakoby to bylasebechvála dobře promíchaná s přehnaným sebeobdivováním. Nezkusí někdo z Vássesadit tomuto hrdopýškovi korunku? Určitě by si to zasloužil…)

13

Motto 1: Počítače jsou elektronické stroje určené kvykonávání práce, která by bez jejich existence ani nevzniklaMotto 2: Počítač, není blbej, jen obsluha !Motto 3: Počítač je jen rychlej blbec !

„Program provedl neplatnou operaci, bude ukončen!“výsměšně na mne bliká z monitoru. Šmarjá, co teď ?Rozepsanej dopis na 4 stránky a teď se ta zatracená mašinakousne a já kráva si to neukládala, co mám dělat? Jít zasprávcem sítě? To zrovna, zase budu za blbce a stejně minepomůže, když se ptám na věci co mi nejdou, tváří se jako

by polykal medůzu a udělá fik- mik a jestli je to jasný. No jasný to je, ale asi jen jemu, já jsemani nestíhala sledovat pohyb tý šipečka po monitoru. Takže mi to rači jasný bejt musí, odkejvuto, jako že jo, abych nevypadala, jako totál tupec a jdu se rači zeptat kolegyň které jsou na tomstejně jako já, hrdá absolventka školení Z1, to znamená, že mám certifikát na to, že umímzapnout počítač.

Ať chcem či nechcem, computery či PC neboli česky počítače se nám vpasovaly do života stakovou brutalitou a neurvalostí, že, kdo chvíli otálel se vzděláváním, se v oblasti obsluhytěchto strojů, je pomalu odsouzen do role nájemného potulného popeláře či vykradače hrobek.V ostatních profesích je bohužel (pokud nechcete celý život kopat za reprezentaci SPTTelecom) znalost práce na PC absolutní nezbytnost. Jen se podívejte na nabídky pracovníchmíst, pokud se nejedná o úzkoprofilové zedníky, tak skoro v každém inzerátu chtějí řidičskýprůkaz a znalost práce na PC.

Nedá mi to nepozastavit se nad tím že věc, která by měla patřit mezi samozřejmé požadavkyzákladní gramotnosti je stále takřka (mezi střední generací) výjimkou. Kdo za to může? Animoc dlouho přemýšlet nemusím a už ukazuji viníka - komunisti, ti můžou za všechno. Ostatnětchán je na kandelábry věší už hezkých pár desetiletí, nojo jenže komančové pustili pádla aopustili parlamentní raft už před dobrejma 13 rokama a stále nic moc. Přesto počátek našichvzdělávacích trablů je tady. Dík trvalému přehlížení existence výpočetní techniky (a potřebvýuky její obsluhy) se první počítače dostávaly do škol až v polovině 80tých let, určitě si mladšíz nás vzpomenou, jak „pracovali“ na střední škole s nezapomenutelným českým výrobkem IQ151 mezi informatiky přezdívaným jako Odporový ohřívač vody. Toto první setkání nás mladšípoznamenalo na dlouhou dobu, mnozí se za pomoci psychoanalitiků léčí dodnes. Ti staršídostudovali bez kalkulačky i vysokou. A jsou na to právem hrdí, ale dnes ?

Po převratu v 89- tém se začaly první počítače trousit i do základních škol. Bohužel mocpomalu, jejich hlavním nepřítelem je okřídlené - „nejsou prachy!“ Mnozí ředitelé vybavovalisvé školy tak, že školu zadlužili na několik let dopředu a nebýt benevolentních (laxních) úřadů,šla by řada z nich, za snahu zlepšit stav počítačové gramotnosti, bručet. Takže na pokrokovýchškolách se zařadilo pár počítačů do výuky, ale většinou to vypadalo tak, že žáci toho uměli vícnež učitel, čímž vůbec netvrdím, že dnes je tomu jinak. A co učitelé? Starší nad tím mávlitlapou, nás se to netýká, do důchodu to máme za pár, to je spíš pro vás mladé. Je to pravda?Ano i ne. Co neznám, toho se bojím, čeho se bojím, to nepoužívám a zavrhuju a jako učitelsvým postojem mnohdy i nevědomky odrazuju i žáky od seznamování se s výpočetnítechnikou.

14

Takže za přispění spousty osvícených vědátorů vznikla spoustaškolení a vzdělávacích kurzů, na které jsme byli všemožněpřihlašováni a které jsme se 110% úspěšností absolvovali.Poslední z tohoto procesu bylo školení Z1, pohrobek to nechvalněznámého projektu INDOŠ neboli Základní vzdělání pro učitele.Na základě zkušeností z několika těchto akcí, mohu prohlásit, žeten , kdo jde na školení a očekává univerzální návod typu –„zmáčkni tohle a ono to udělá tohle,“ ten asi umře v nevědomosti.Ten, kdo chce s počítačem pracovat na minimální úrovni, musíopravdu obětovat mnoho času, aby zvládl vše, co se od nějpožadováno a co taková plnohodnotná komunikace s tím rychlýmblbcem vyžaduje. Školení vám může pouze pomoci v nastartováníprocesu sebevzdělání z větší části (92,3%) si musíme pomoci

sami. Bádat a zkoumat, to je náš hlavní úkol a nebát se, že něco zničím, ono to asi jinak nejde.Pravda, pro nás je spíš typický tento přístup.

„Sakra, co to dělá, že to nic nedělá?, Já jsem to rozbila! Sakra, kolik, že ta mašina stála? 40 000! No potěš! Viděl mne někdo? Ne, rychle pryč na chodbu a předstírat dozor, ať sisprávce zavolá někdo jinej! Ježíšmarjá, už se toho ani nedotknu! Vona mi mamka říkala, žekdyž něco neumím ať se do toho ne.. A sakra támhle jde ten šílenec rozcuchanej, v ruce kleště,dráty, čučí do papírku a něco si mumlá. Nasadit úsměv, zvesela promluvit, nedej na krhavejpohled štvanýho zvířete a kruhy pod očima a řekni: „Hele, nějak nám nejde počítač !“ A jakdlouho bude chtít vědět, co mám říct? No asi tejden…..

Jak to smysluplně ukončit, drazí uživatelé komunikačních technologií? Jednoduše – počítačůse nezbavíme, je jich na nás moc (na týhle škole víc než 50). Vyházet je z oken stojí spoustupráce, navíc spousta z nich je v suterénu. Je lepší si na ně zvyknout a zkusit si s nimaporozumět a když se to povede i výuka bude veselejší a zábavnější, jen správce sítě bude mítkudrnatější vlasy.

Fybek

Hitlerovo "Vlčí doupě"(Wolfsschanze)

Je 20. července roku 1944, nad celou Evropou bouří válka. Válčí se

na několika frontách. Ve východním Prusku je do Hitlerova hlavního stanuzvaného - Vlčí doupě svolána porada velení OKW ( Oberkomando derWerhrmacht). Výjimečně je na ni přizván taky mladý důstojník šlechtického

původu, plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Má referovat o stavu záložních jednotek.Jeho úkolem je, ale zahájení utajované operace Valkýra. Tato operace má ukončit 2.světovouválku - má usmrtit Vůdce Adolfa Hitlera.

Hrabě von Stauffenberk ukládá kolem 15. hod. aktovku se spisy a s trhavinou poddubový stůl v poradní místnosti a pod záminkou telefonního hovoru odchází z místnosti.Najednou zazní velký výbuch. Je již na cestě k letišti a daří se mu i odletět do Berlína. Atentát

15

se nepovedl (on o tom neví) a zahajuje spolu s ostatními spiklenci další kroky operace Valkýra.Věrní nacisté převratu zabrání. Ještě téhož dne je von Stauffenberk popraven desetičlennoupopravčí četou je na dvoře bývalého ministerstva války v Berlíně.

Za půl roku zde opět duněly výbuchy, Rudá armáda stála za dveřmi. Velitel ketřinskéoblasti dostal od Hitlera rozkaz - bránit oblast do posledního muže. Zvolil jinou variantu - všezničit. Všechny budovy byly zavezeny trhavinami a hromadně odpáleny. Dodnes se zdedochovaly mohutné trosky - což svědčí o tom, jak důmyslně byl bunkr postaven. Co to vlastněVlčí doupě bylo? Byl to rozsáhlý komplex, který dnes leží na území Polské republiky. V doběsvého vzniku na území Německa v lesnaté oblasti Mazurských jezer. V jeden okamžik zdepracovalo naráz údajně 50 000 lidí (nuceně nasazených polských civilistů, zajatců i vězňů).Stavba probíhala od r. 1940 nepřetržitě až do ústupu Němců v lednu 1945. Hitler se svýmštábem opustil doupě v r. 1944 (20. listopadu) a už se do něj nikdy nevrátil.

Jan Šimůnek

Jurij Alexejevič Gagarin Ruský kosmonaut, který jako první člověk obletěl

v kosmické lodi Vostok 12.dubna 1961 za 1 hod., 48 min zemi.Narodil se 9.3.1934 v rodině kolchozníka ve vsi Krušino(Smolenská oblast).

Po absolvování námi tak oblíbené základní školy nastoupilJurij na metalurgickou průmku. Chtěl však létat, a tak byl po dokončení průmyslovky přijat doorenburgkého leteckého učiliště, které roku 1957 absolvoval jako vojenský stíhač, určený keslužbě v ozbrojených silách SSSR. Při konkurzu kosmonautů byl vybrán i on – vždyť pocházelz elitního letiště, které kdysi vychovalo průkopníka reaktivní pilotáže GrigorijeBachčivandžiho.

To už byl Gagarin ženat – v Orenburgu se seznámil se svou manželkou ValentinouIvanovnou (tak bych se určitě chtěla jmenovat). Na podzim roku 1959 byl vybrán pro velicenáročný výcvik kosmonauta. Sovětští kandidáti zahájili výcvik 15.března 1960. Při své prácikupodivu nikdy neztrácel klid a humor, poslední noc před startem mohutné rakety klidněspal.Poslední den se ještě rozhodovalo, jaký z možných kandidátů odstartuje. Nakonec jakoprvní kosmonaut vstoupil do kosmické lodi právě Gagarin.

V 9:07 hodin moskevského času raketa odstartovala, aby silou šesti motorů o výkonumilionů koní (14,7 kW) vynesla kabinu vážící 4725 kg na oběžnou dráhu. Během svého letu sekabina pohybovala ve vzdálenosti 175 km až do 302 km od zemského povrchu. PrvníGagarinova slova z paluby Vostoku, vznášejícího se nad Zemí, byla: „Jaká krása…!“ V 10:55hodin přistála loď po obletu naší planety u vesnice Smelovky po letu dlouhém 48 000 km.Gagarin byl mimořádně povýšen na majora a jmenován velitelem výcviku kosmonautů.Moskvané připravili čerstvě jmenovanému majorovi triumfální ovace na Rudém náměstí.

Při líčení dojmů z letu prohlásil: „Chci věnovat svůj život, svou práci, své myšlenky acity nové vědě, která se zabývá pronikáním do vesmíru. Chtěl bych letět na Venuši, spatřit, cose skrývá pod jejími oblaky, chtěl bych vidět Mars a přesvědčit se, jsou-li na něm kanály. Měsícuž není vzdáleným sousedem naší Země.Myslím si, že nebudeme tak dlouho čekat na letk Měsíci.

Osud byl ale nelítostný. Havárie a smrt v troskách nadzvukového tryskového letadla,přervala Gagarinův život a zmařila jeho plány. Dnes víme, že by se letu k Marsu

16

pravděpodobně stejně nedožil, ale na Měsíc by se teoreticky dostat mohl. Po pádu železnéopony se často probíralo, jestli Gagarinův let do vesmíru nebyl jen nahraná fraška a či brzkýskon kosmonauta nesouvisí s utajováním této „pravdy.“ Ale to, že Jurij Alexejevič Gagarin byla je jednou nejznámějších osobností lidských dějin, mu už nikdo neodpáře.

Zajímavost : Gagarin vykonal nejkratší let vesmírem dlouhý 108 minut.Takto krátký let užnezopakoval žádný kosmonaut.

Aneta

Výsledky soutěže „Uhodni pranostiku !“Nikdo neuhodl, a to jsme dali jednu z nelehčích pranostik k lednu. Pranostika,

vyobrazená na obálce minulého čísla, tedy zněla: „Tři králové nosí vodu na pole!“Jelikož nejste tak zběhlí ve znalosti pranostik, dáváme vám ještě lehčí úkol, a tak uhodněte,kterou pranostiku vyobrazila naše ilustrátorka na obálku tohoto čísla. Vítěz bude mít příští číslozdarma.

Fybek

Toto číslo připravili:

Autoři článků:Aneta Jelínková, Kateřina Bratršovská, Jana Fišerová, PetrHorčička, Kamila Šnajdrová, Jan Šimůnek, Zuzana Pecenová,Jakub Hajný

Obrázek na obálce: Lenka Bachtíková Grafická úprava: Fybek s.r.o.Jazyková korekce: Petr HorčičkaObrázky: Clipart, Fybek, O.P. Zdeňka Švarce

Mrkněte se i na internet: http://www.zskomtu.cz/krouzky/casak/casky.html

17