Křížem krážem naší školou……

- Dne 1. 11. se žáci 8. a 9. třídy zúčastnili Dne otevřených dveří na SOŠ a SOU Roudnice nad

Labem. Žáci měli možnost seznámit se s prostředím školy, prohlédnout si školní dílny a

zasoutěžit si o pěkné ceny. Před odjezdem zpět do školy jsme se posilnili a pochutnali si na

palačinkách, které pro nás připravili zdejší učnice. Pro žáky to byla zajímavá zkušenost, neboť

se mohli podívat, jak probíhá výuka na středních školách.

- Dne 2. listopadu se uskutečnila Dýňová stezka, kterou

pro žáky školy připravili žáci 8. a 9. třídy. Na

jednotlivých stanovištích – ve škole i venku – čekaly na

žáky různé úkoly, jako

například tajemné

počítání s dýněmi,

pamatování si

předmětů, tancování

s duchy, hledání

kartiček s pohádkovými

postavami, zdolání

lanové překážkové

dráhy na čas, skákání v pytli a další jiné sportovní disciplíny.

Stanoviště byla zkrášlena dýněmi, osmáci a deváťáci oblékli

různé tajuplné kostýmy. Celé dopoledne bylo moc příjemné a

jeho průběh dokázal, že se můžeme na žáky spolehnout a přenechat jim část organizace.

- ….. a poznámky od redakce…….

Dý ň ová stezká

Mně se dýňová stezka líbila, ale trochu mě mrzelo to, že jsem nebyla ani na jedné fotce, i když nás

všechny fotil . Ale jinak to bylo super a nejvíc se mi líbilo v tělocvičně. Bylo to nejvíce strašidelné a

dobře udělané.

Léňa Skr.

Dýňová stezka je sice zábava, ale musí na ní být hodně připrav…Například na některé

stanoviště se musely brát lavice, což se sice nezdá, ale zkuste si vzít lavici od školy a donést

jí až k rybníku. A nebo masky, opět je to hezké, ale starším to už strašidelné nepříjde, ale

víte, kolik je na tom práce? No pro některé …..někteří se už poučili a nebo nic nemají si

berou jen masky na obličej, ale i tak z nás má vždy školka úplně nahnáno. Prostě se těším,

až to budete dělat vy.

Napsal: Arkus

Rozhodně si cením, že pro nás škola, paní ředitelka i kluci a holky z 8., a 9. třídy dělají tyto

soutěže a popravdě je to super. Každý rok pro nás tyhle dvě třídy připraví vždy něco

jiného.

Jana

- Ve čtvrtek 15. 11. proběhla v sedmé třídě preventivní beseda na téma Umění komunikace.

Preventivní program si pro nás připravili lektoři z litoměřického K -centra a cílem bylo naučit

žáky vyjádřit svůj názor, umět sdělit své postoje a pocity a naučit se lépe komunikovat se

spolužáky. Lektoři také se žáky probrali stále aktuální téma Šikana, její rozpoznání a

především jak se jí bránit. Preventivní akce trvala tři vyučovací hodiny a žáci ji hodnotili velice

kladně a přínosně.

- Žáci 8. a 9. třídy se zapojili do projektu Krokus, který realizuje irská organizace Holocaust

Education Trust Ireland (HETI) ve spolupráci s Oddělením pro vzdělávání a kulturu Židovského

muzea v Praze. Projekt Krokus nabízí konkrétní možnost, jak přiblížit tematiku šoa mladým

lidem a zvyšovat tak povědomí o nebezpečích diskriminace, předsudků a fanatismu. Naši žáci

zasadili koncem měsíce října sazenice krokusů jako

připomínku jednoho a půl milionu židovských

dětí a tisíců dalších dětí, jenž zemřely během

šoa. Pokud se vše povede, cibulky krokusů

vykvetou na konci ledna nebo na začátku února

– kolem Mezinárodního dne památky obětí

holocaustu (27. ledna).

- Dne 16. listopadu proběhlo ve čtenářské dílně Školské fórum, kterého se zúčastnili zástupci

Žákovského parlamentu, žáci z vybraných tříd, zástupci zřizovatele – pan starosta Jan Mazíni

a pan Pavel Mašata – zástupce vedení školy – paní ředitelka.

Během třech vyučovacích hodin účastníci diskutovali na téma

– chod školy, její pozitivní stránky a také problémy, se

kterými se potýká. Ve skupinkách sepisovali své

nápady, co zlepšit, poukazovali na problémy, které je

samotné trápí. Ty následně prezentovali před ostatními.

Nejčastěji se u žáků objevovalo: výměna oken – jejich

netěsnost, výměna starých světel, rekonstrukce záchodů.

Všechny tyto body budou součástí ankety, která bude

předložena všem žákům školy, aby se vyjádřili. S výsledky ankety paní ředitelka seznámí pana

starostu a Radu města. Druhá část fóra se věnovala životu města. Žáci se vyjadřovali

k pozitivním i negativním jevům ve městě, co je trápí, co jim chybí a i k tomu, co se jim ve

městě líbí a co by naopak vyzdvihli. Nejvíce se zajímali o sportovní vyžití občanů a jich

samotných, rádi by uvítali sportovní halu, opravili silnice a často reagovali i na nemožnost si

odpoledne sednout do kavárny.

Na Školském fóru nechyběla ani zábava – žáci plnili kvíz o městu a škole, na začátku si prošli

uvolňovací hrou.

Celé dopoledne bylo ukončeno poděkováním žákům i zástupcům města, že přišli, a žáci se odnesli

dárky v podobě krásných prezentačních materiálů od Města Úštěk.

Výsledky Školského fóra – 2018

Ze šesti problémů, které se vyskytovali v názorech nejčastěji – výměna

oken, rekonstrukce učebny chemie, výměna osvětlení, stojan na kola,

rekonstrukce sociálního zařízení, výměna podlahových krytin – následně

nejčastěji žáci v anketě volili tyto body

- 1. výměna oken

- 2. rekonstrukce sociálního zařízení

S výsledky ankety byli seznámeni žáci školy, rodiče na webových stránkách školy a zřizovatel školy.

- V úterý 20. 11. 2018 se žáci naší školy poprvé účastnili zajímavého projektu s názvem

Technické hry mládeže 2018. Z naší školy se účastnilo družstvo šesti žáků deváté třídy, které

se na akci již déle připravovalo. Úkolem bylo dopředu připravit prezentaci na téma: „Odkaz

Julese Verna pro 21. století“ s možností realizace nějakého svého vlastního vynálezu či

projektu. Dále podmínkou soutěže bylo sestavení takzvaného Myšohryzu, čili vozítka na

pohon z mastičky na myši, které žáci konstruovali při výuce s panem učitelem Kostelným.

Soutěž probíhala v krásných prostorách litoměřického Hradu a účastnilo se jí celkem osm

týmů základních škol. Celou akci pořádal litoměřický Technický klub mládeže s podporou

místních firem a městského úřadu, který byl na soutěži zastoupen samotným starostou

p.Chlupáčem. Kromě připravovaných projektů žáci plnili další soutěže, jako například: stavba

mrakodrapu, ovládání robotické ruky, jízda s robotem přes překážkovou dráhu nebo

vědomostní kvíz. Ze všech jednotlivých soutěží se pak utvořilo celkové pořadí. Naše družstvo

se umístilo na čestném šestém místě, což je na první účast krásný výsledek . Důležité ale je,

že si žáci celý den spojený s technickými dovednostmi a soutěžemi moc užili a celá akce se

jim líbila. Také velmi děkujeme panu L. Hrnčířovi za odvoz žáků s pomůckami do Litoměřic.

- Dne 23. listopadu žáci naší školy plnili druhý úkol v rámci projektu 100letspolečně. Název úkolu

Dědečku, vyprávěj nás přiměl k tomu, že vybraní žáci z 8. a 9. třídy připravili pro žáky 1. a 2. třídy

dramatizaci známé pohádky O perníkové chaloupce, kde jedna z postav na konec pohádky předčítala

recept na medové perníčky. Následně měli všichni nakreslit jednotlivé ingredience uvedené

v receptuře. Zároveň jsme připravili malou výstavku kuchařských knih – novějších, ale i starších. Ta

nejstarší byla z roku 1904. Tomuto úkolu bylo přizpůsobeno i menu ve školní jídelně. Tentokrát měli

žáci ochutnat jídlo našich předků, jídlo z dostupných surovin, zdravé a zároveň finančně nenáročné.

Tím byly pečené brambory s tvarohem a žemlovka s jablky.

- Dne 26. 11. 2018 se žáci prvního stupně vydali do Divadla rozmanitostí v Mostě na představení Pipi

Dlouhá punčocha. Během představení se žáci dobře bavili a společně s herci si zazpívali veselé

písničky. Představení bylo velmi zdařilé a všem dětem se moc líbilo.

- Dne 29.11. žáci 7.,8. a 9. třídy navštívili

předvánoční Vídeň. Žáci si prohlédli zámecké

zahrady v Schönnbrunu, kde se natáčel film o

císařovně Sissi. Poté všichni přejeli do centra,

aby navštívili známý chrám Steffansdom.

Individuálně jsme si prohlédli kostel sv. Štěpána

a zájemci vyjeli výtahem na věž, odkud byla

vyhlídka na okouzlující Vídeň, její mrakodrapy, jiné chrámy, park Prater a náměstí. Následně

jsme se přesunuli do muzea Hofburg - sídla habsburské dynastie, kde jsme si prohlédli

expozici zajímavého dobového nádobí a jiných předmětů. K této prohlídce žáci dostali

českého průvodce do sluchátek. Na konci prohlídky jsme si mohli zakoupit nějakou maličkost

na památku. Také jsme se podívali do komnat císařovny Sissi a seznámili se se životem

rakouských panovníků.

Jako další nás čekala prohlídka podzemní hrobky, kde jsou uloženy ostatky habsburských

panovníků od 16. století až po posledního následníka trůnu Karla I. Je zde pohřbená i Marie

Terezie se svým manželem a dětmi. Zde jsme se museli rozdělit na dvě skupiny z důvodu

malých prostor v podzemí.

Po prohlídkách jsme zavítali i na vánoční trhy, které

byly neskutečně okouzlující, a my jsme mohli

načerpat pravou předvánoční atmosféru.

- Dne 30.11. se konal tradiční světýlkový průvod,

který vedl od školy na Mírové náměstí, kde byl

slavnostně rozsvícen vánoční strom. Tak jsme všichni společně zahájili adventní čas a

můžeme se chystat na ty nejkrásnější svátky v roce – Vánoce. U stromečku zarecitovali žáci 2.

a 5. třídy krásné básničky a hned poté jsme se mohli zúčastnit tradiční akce Posezení

s vánočkou.

Pozňámký redákce …….

Vídeň-ňejlepší á ňejhorší zážitek - Tákže, koňál se zájezd do Vídňě, kterého jsem se účástňilá á dostálá jsem zá úkol

ňápsát můj ňejlepší á ňejhorší zážitek. Nejlepší býl ňepochýbňě teň, kdý jsme se

dostáli ňá Váňočňí trhý, protože to býlá vážňě krásá. Býlo to všechňo moc krásňý

á moc krásňě ňásvíceňý. A krásňě ňásvíceňá rádňice.

A ňejhorší? Asi to, jáká býlá zimá, ále jiňák to býlo moc krásňý á možňá tá dlouhá

cesta, jinak to bylo moc fajn a moc jsem si to užilá. Návštěvu Vídňě vám vřele

doporučuji.

Zážitky z Vídně

Nejlepší zážitek vlastně byl i ten nejhorší. Když jsme čekali na autobus který nás měl

odvézt z Vídně, tak k nám přišla nějaká paní a dala nám do ruky růži. Nejdřív jsem se ji

snažil vrátit, ale neustále mi ji vracela do ruky a po chvíli jsem pochopil, že chce asi

peníze, tak jsem jí dal 1 euro a ona furt čekala, tak jsem jí dal 5 euro a ona mi vrátila

2. Takže jsem vlastně utratil 108 Kč za růži.

Arkus

…… a protože mluvíme o listopadu a k němu se pojí dušičky, halloween a různá jiná

strašidla, tak jsme se zeptali našich redaktorů, čeho se bojí ??????

Čeho se nejvíc bojím?

Nejvíc se bojím tmy. Vážně, věřte mi! Nikdo neví, co se tam může skrývat.

Nejhorší je, že v noci je všude kolem. PROČ? Je to prosté, protože je tajemná a

skoro nic nevidíte, jen části místnosti. Moc mi nepomáhá, že kolem domu je

dost stromů, které se ve větru pohybují a zvuky z topení a podlahy (teda

myslím) mi taky nepomáhají. Taky mě trochu děsí spánková paralýza, ale ta mě

tak netrápí, teda je to jen sen (ne???) teda radši bych měl noční můru někde

jinde než u sebe v pokoji, ale co nadělám.

Kdo vyřeší moji šifru tak no…EHM…tak dobrá práce (asi)

Q-W-E-R-T-

Z-U-I-O-P-

A-S-D-F-G-

H-J-K-L-Y-

X-C-V-B-N-

M- Kuba Kubeš

Bojím se hororů, proto na ně nekoukám. Zvířat se ale nebojím. Ani pavouků, ani hadů. Zatím se mi

nestalo, že by mě něco vystrašilo. Když jsem byl menší, tak mě sestra strašila. A to jsem se vždy

leknul. Přišla ke mně zezadu a zatřásla židlí u počítače. BAGR4

Já se štítím pavouka nemám ráda. když je uvidím v koupelně přede mnou a já se vždycky strašně leknu. Bojím se hodně hodně hororů, proto se na ně ani nekoukám Bojím se trochu jedovatých hadů. Váš MUFFIN Já se nejvíc bojím duchů, protože jsou velmi nebezpeční a můžou vám hodně ublížit a už jsem jednoho viděla. Už jsem o něm psala. Takže ten kdo si čte Filipka, tak ví. Léňa Skr. Bojím se rozhodně pavouků a hadů. Protože pavouci jsou moc strašidelní. A prostě je nemám ráda. Bojím se hororů, jelikož potom se bojím jít kamkoliv a když uslyším jakýkoliv zvuk, tak se moc bojím a mám paniku. Bojím se být sama doma nebo u babičky a tak dále. Večer se bojím, že tam budou duchové. A když babička příjde k nám domů a zaklepe na okno, tak se taky hodně vyděsím. Bojím se cizích lidí, že mě třeba ukradnou. Bojím se i krokodýlů. Viola Nejvíce se bojím

- pavouků, protože jsou hnusní a bojím se, že mě kousnou - Tmy, protože v ní nevidím a bojím se, že tam někdo je, třeba duch - Hororů, protože se bojím, že jsou skutečné a slyším divné zvuky - Klaunů, protože jsou zlí a hooodně moc strašidelní - Když někdo zaklepe na okno, protože to může být vrah - Divných lidí, protože to může být vrah nebo úchyl

Kamikadze Já se nejvíc bojím korálového hada, je sice pěkně zbarvenej, ale taky hodně jedovatej, jinak se bojím tarantule a filmu jménem It a filmu Mara a Samara. Často se v nich objevuje krev a vraždy. To nemám rád. Hudba ve filmech je také strašidelná. Mamky se taky někdy bojím, když se občas zlobí. To asi ale musí být. Ondra

Nevím, co mám napsat. Nevím, jestli se něčeho bojím. Mám asi strach z pavouků, protože jsou chlupatí a mají moc nohou. Vždycky, když vidím pavouka, tak vezmu plácačku. Brácha se jich taky boji. Táta se jich vůbec nebojí. Mamka se jich taky boji, ale trošku. Můj brácha, když jsme byli u babičky, tak vzal zapalovač a pavouky pálil. Babička je taky mlátila plácačkou. Jednou jsem si vzal rukavice, chytl jsem pavouka a hodil jsem ho po bráchovi. POTKAN007 Čeho se nejvíc bojím? Bojím se hadů a velkých pavouků. Také se bojím, když jsem sama doma. Občas se leknu, když někdo na mě vybafne. KIKI

Duchove

Já osobně na duchy věřím a to proto, že jsem tím byla svědkem. Když jsme byly mladší já

s Eliškou, tak nám rodiče udělali pokojíček (protože jsme předtím spaly u nich). A jednou se

Eliška probudila, že potřebuje na záchod a když šla ve tmě ( byla ještě malá a nedošáhla na

vypínač ) a najednou se rozbrečela, že tam vidí nějakého pána, ale my nic neviděli, viděli

jsme jenom kabát. Ale asi čtyři dny před tím mi umřel můj nevlastní praděda. Takže jsme asi

po třech letech(byla jsem malá) povídali o tom a mamka mi říkala, že tu noc nemohla spát,

protože přemýšlela nad tím a cítila, že ji někdo pozoruje.

Léňa Skr.

DUCHOVÉ A DUŠ IC KY

Duchové jsou bytosti, které jsou většinou zobrazovány jako neviditelní tvorové, kteří jsou

něco mezi mrtvým a živým člověkem. Říká se, že skrz ně jde procházet a umí lítat.

Zanechávají za sebou tekutinu zvanou ektoplasma. Tito duchové mohou býti přátelští, ale i

nepřátelští. Slovo duch se dá také odvodit od slova duše. A proto slavíme dušičky, jako

vzpomínání na zesnulé, jejichž duchové (duše) ten den poletují po celé zemi.

(moje představa) Duchové

Jako první bych vám chtěla říct, co vím… rozhodně si myslím, že duchové nejsou, ale ostatní si

asi myslí opak. Už jenom to jak pár let zpátky spolužáci vyvolávali Charlieho, ve mně vyvolalo

vzpomínky . No já nemám moc ráda chvásty, ale to jak se ta tužka pohybovala… bylo to

dost strašidelné. Moc neřeším takový ty věci jako posmrtný život, a proto tu nemám, co psát.

Závěr zní: nevěřím v ně a doufám, že v ně nebudu věřit i nadále. Ahoj, Janča

Hodně lidí věří na duchy anebo na energie. Nedá se říct, že já na duchy nevěřím, ale nejsem

zástupce toho, že to tak fakt může být. Neříkám, že nejsou nějaké cizí entity, spíš naopak,

myslím, že okolo nás jsou v poměrně velkém počtu… Skrývají se ve stínech a jen čekají až

budou moc vylézt ven a začít se trochu přibližovat lidem. Každopádně od tohohle jsou ty

údajné pozitivní energie, které je prozatím drží ve stínech, ale ty opačné negativní energie,

které se třeba shromažďují na místech. kde se něco stalo. třeba vražda nebo něco je naopak

posilňuje. aby mohli vylézt a začít žít na určitých místech…

Arkus

Duchove

Moje zkušenosti s duchy jsou až moc velké…

Moc vám nedoporučuji je vyvolávat, protože je to moc nebezpečné. Ale nechám to na vás, nebudu

vás přeci prosit. Povím vám moje zkušenosti s duchy, ale jestli se bojíte, nečtěte to. Takže jdeme na to.

Moje historka je:

Asi před rokem se mi stala strašná věc, bylo to odpoledne, když jsem doma byla sama, šla jsem

z pokojíčku a náhle se za mnou otevřely dveře od babiččina pokoje a babička měla gramofon, který

začal hrát. Vešla jsem do toho pokoje a začaly skřípat dveře. Koukla jsem se vyděšeně na dveře a

prásk a zavřely se. Běžela jsem je otevřít, ale pak jak jsem se dostala ke klice, gramofon utichl. Koukla

jsem se a ta jehla byla nahoře, opravdu jsem se bála, ale šla jsem ke gramofonu a vytáhla jsem desku,

kterou jsem položila na postel a odešla jsem z pokoje. Slyším, že přijela mamka a ten strašný hukot

srdce ustál.

A já se s vámi loučím tak ahoj a dávejte pozor, s čím si hrajete, brzo na

to totiž doplatíte, vaše Natálie Řezáčová

Jelikož se nám blíží dušičky, tak jsme se rozhodli vám o tom něco napsat. Já se vás chci zeptat, zda

věříte na duchy. Já jen trochu. Nic strašidelného se mi nikdy nestalo, tak nemám moc důvodů v ně

tolik věřit, ale zase je úplně nezavrhuju. Nikdy jsem duchy nevyvolávala, teda ne nějak vážně. A co

vy? Moc to nepřehánějte, abyste pak mohli usnout. Přeci jen, když na ty duchy budete věřit, tak se

vám může zdát, že je opravdu vidíte, takže to moc nepřehánějte. To je asi vše, vím je to krátké, ale co

víc vám k tomu mám napsat Mary