8
DEN ZEMĚ
Dne 22. dubna se i na naší škole konal Den Země. Pro žáky byla připravena stezka, na
které měli za úkol plnit různé testíky na stanovištích, které si na ně připravili žáci 9. třídy se svými učiteli. Program byl opravdu pestrý. Od uklízení areálu školy, třídění odpadů, zjišťování pH vody po poznávání zvířecích stop. Naštěstí se nám i letos vyvedlo krásné počasí, takže můžeme s klidem říci, že letošní Den Země byl ještě vydařenější než ten předchozí.
ANKETA - ČARODĚJNICE
Těšíte se na Čarodějnice? Ano, řeklo 6 lidí. Ne, řekl 1 (Pan Bílek).
Jak je budete slavit? S kamarády, řeklo 6 lidí. S rodinou, řekl 1 člověk.
Kdy se slaví? 30. 4., řeklo 5 lidí. 29. 4., řekl 1 člověk.
Co se dělá před Čarodějkami? Staví se májka, řekli 3 lidé. Staví se vánoční stromeček, řekli 3 lidé.
Co se dělá na 1. máje? Vynáší se smrt, řekli 4 lidé. Vynáší se odpadky, řekli 2 lidé.
Proč se upalovaly čarodějnice? Kvůli nesympatii, řekli 2 lidé. Strach o sebe a majetek, řeklo 5 lidí.
JEDNA UKÁZKA Z TVORBY ŽÁKŮ - KOUSEK Z MÉHO „ JÁ“
Stála jsem na zahradě. Rozhlížela jsem se kolem a celá se klepala. Prohlížela jsem si kusy dřeva, které občas odlétly od domu. Ano, byla sice noc, ale plameny změnily okolní tmu v denní jas vycházejícího slunce. Z jednoho pokoje v druhém patře šel křik, byla tam moje neteř - Anetka, její hlas se mi prořezával hlavou jako ostrý střep. Zmateně jsem kmitala pohledem z jednoho místa na druhé a snažila se v klidu přemýšlet, ale to šlo jen stěží. Jediné, co jsem mohla dělat, bylo vzít telefon a vytočit 150. V tom strachu člověk zapomene i vlastní jméno, ale na tohle číslo jsem si prostě musela vzpomenout. „ Haló? Hasiči? Musíte přijet! Je tam moje neteř.“ Zmateně jsem křičela do telefonu a osoba na druhé straně se mě snažila uklidnit. Vzpomínám si, že to byla žena. Rozklepaným hlasem jsem jí nakonec postupně všechno
vysvětlila. Kde jsem, co se stalo, kdo jsem já i kdo tam zůstal, prostě všechno, co potřebovala k tomu, aby mi mohla pomoct. Netrvalo dlouho a o pár ulic dál byly
slyšet houkačky. Jejich pravidelný tón, připomínající slovo „hoří“, které se mi lesklo v očích, mi duněl v hrudníku a rozléhal se mi po celém těle. Sotva jsem za rohem spatřila světla a s nimi první hasičské auto, rozběhla jsem se k silnici a zběsile mávala na hasiče. Zabočili k vjezdu do naší garáže a zastavili. Otevřely se dveře a začali vyskakovat muži v helmách. První dva zamířili ke mně a odvedli mě stranou, zatímco ostatní vytahovali hadice, žebříky a další věci z auta. Po chvíli dojeli i záchranáři s policií. Popisovala jsem mužům, kde je Aneta. Do očí se mi hrnuly slzy a já se přes ně dívala do neznámých tváří a prosila, ať ji nenechají umřít. Na zem dopadl ohořelý kus střechy nebo nějaký trám. Bylo to těžko poznat. Zmateně jsem se rozhlídla po hasičích, kteří už dávno pobíhali kolem domu s hadicemi a stříkali vodu do oken, aby uhasili i ten poslední žhavý uhlík. Něco ale nesedělo. Podívala jsem se na dům a došlo mi to. Sevřelo se mi hrdlo a zabolelo mě u srdce. Z pokoje Anetky nešel žádný křik. Oheň už byl skoro uhašený. Zahlédla jsem dva hasiče, jak stahují dolů žebřík. „ Ne!“ vydechla jsem sotva slyšitelným hlasem. Přece to nemohli vzdát! Všichni kolem mě uklidňovali, že všechno je v pořádku. Slyšela jsem tlukot vlastního srdce. Chtěla jsem se rozběhnout do domu. Vytrhnout se a utíkat do jejího pokoje, třebaže jsem se třásla děsem, ale oni mě zadrželi. Pochopila jsem, že mě tam nenechají jít, a tak
jsem si znovu sedla a zabalila se do teplé deky od záchranářů, která mi byla jedinou, malou útěchou. V tom se hlouček kolem mne rozestoupil a já spatřila člena záchranné služby, kráčejícího směrem ke mně. Vedle něj šel jeden z dobrovolných hasičů a vedli za ruku mojí neteř. Vedli mi mojí Anetku! Byla vystrašená a v šoku, ale naše oči zářily štěstím, že se znovu vidíme. Živé a zdravé. Záchranář mi oznámil, že je v pořádku. Měla kolem sebe stejnou deku jako já, jen jiné barvy. Přitiskla jsem ji k sobě a už nikdy ji nechtěla pustit. Náš dům byl sice ohořelý, ale dal se opravit. My byly sice v šoku, ale vzpamatovaly jsme se. Ztratili jsme sice hodně věcí, ale ty se daly nahradit. Děsím se myšlenky, jak to mohlo skončit. Kdyby tam nepřijeli a neuhasili plameny, nevytáhli Anetku z ohně a nezachránili tak její život. A možná i ten můj. Byli tam a to bylo hlavní. Připraveni dělat všechno proto, aby nám pomohli. Byli tam a byli ochotní riskovat pro nás, dvě osoby, které nikdy neviděli, i svůj život, jen aby zachránili náš. (Ara)
NÁŠ VÝLET DO LONDÝNA
Dne 8. 5. se naše kovářovská škola vypravila na již dlouho očekávaný zájezd do Anglie. Cestou jsme k naší partě přibrali ještě naší milou průvodkyni Elišku Weigelovou a milevskou a stříberskou základní školu. Cesta byla opravdu dlouhá, ale po 22 hodinách jsme konečně dorazili na místo! První den byl ve znamení Londýna. Stihli jsme toho poznat opravdu dost, například katedrálu Sv. Pavla, Tower Bridge, prošli jsme kolem nejpevnější banky na světě a slečna průvodkyně nám vyprávěla u Globe Theatre o jeho historii. Večer jsme se poprvé setkali s našimi hostitelskými rodinami. Během druhého dne jsme poznali něco z minulosti Anglie a Wiliama Shakespeara. Navštívili jsme jeho rodný dům a seznámili se blíže s jeho díly. Potom na nás čekal Oxford – univerzitní městečko.
Tam jsme se prošli kolem nejznámějších kolejí a seznamovali se s tím, jak to na Oxfordské univerzitě chodí. Třetí a zároveň předposlední den jsme navštívili místa jako je Salisbury či Stonehenge. Poslední den byla naplánována prohlídka Windsdoru, který je sídlem anglických panovníků. Štěstí nám opravdu přálo a my měli možnost spatřit anglickou královnu nastupující do auta. Po procházce zámeckým
parkem následoval přejezd do Londýna a dokončení prohlídky pamětihodností. To znamená Buckinghamský palác, Big Ben, Westmister Abbey. Ale asi největší zážitek
jsme všichni měli z Madam Tussauds - muzea voskových figurín. Tímto dnem jsme se s Londýnem a celou Anglií rozloučili. Někteří tuto zemi opouštěli se slzami v očích.
Myslím, že náš zájezd byl úžasně vydařený, seznámili jsme se s britskou kulturou a životem tamních lidí, na vlastní kůži jsme poznali rozmary anglického počasí a procvičili jsme si angličtinu v hostitelských rodinách. Mám takový pocit, že každý odjížděl
spokojen a ještě dlouho bude na tento zájezd vzpomínat.
Diana Bendová
HÁDANKY
Vrah je odsouzen k trestu smrti. Má si vybrat mezi třemi místnostmi. První je plná ohně, druhá je plná nájemných vrahů s nabitými zbraněmi a třetí místnost je plná lvů, kteří 3 roky nežrali. Která místnost je pro vraha nejbezpečnější? … [Třetí. Lvi 3 roky nejedli, a proto jsou po smrti.] Co přidáte do kýblu vody, aby byl lehčí? ... [Díry] Víte, jaký je rozdíl mezi školou a vězením? ... [Žádný, sedíš a nevíš za co!]
Co jsou to středoškoláci? … [To jsou školáci, kteří chodí do školy pouze ve středu.] Kdo měl první mobilní telefon? ... [Mach a Šebestová.] Jak se jmenuje největší komár na světě? ... [Drákula] Jaký je rozdíl mezi chatařem a žirafou? ... [Chatař má střechu nad hlavou, žirafa má hlavu nad střechou.]
POETICKÉ OKÉNKO
Kočičky, kočičky, máte doma dárek. Od vaší babičky Dostanete párek.
Naše kotě mourovaté nosí krásné modré gatě. K tomu párek střevíčků, má rádo kaši na mlíčku.
Těšíme se na prázdniny, asi jako každý jiný. Budeme se koupat, to budete koukat. Jak já skáču do vody, užívám si pohody.
ROZHOVOR S PANÍ UČITELKOU VLNOVOU
1) Jak dlouho učíte angličtinu? - Přes 20 let.
2) Proč jste vůbec začala učit?
- Protože mě baví práce s dětmi. 3) Už od malička jste chtěla být učitelkou?
- Asi ne. 4) Oblíbený zpěvák?
- Folkaři.
5) Co ráda děláte ve volném čase? - Ráda uklízím a čtu si.
6) Tři přání?
- This is secret information! 7) Kdybyste nebyla učitelkou, co byste chtěla mít za jiné zaměstnání?
- Určitě něco s výtvarnou výchovou. 8) Jaká móda se vám líbí?
- Simply clever.
ŠKOLNÍ DRUŽINA JE COOL
Pohybový den konaný 24. 5. v rámci „ŠKOLNÍ DRUŽINA JE COOL“ se tento rok, díky nevlídnému počasí, musel přesunout ze školního hřiště do tělocvičny. Organizátoři předpokládali, že počasí odradí i mnohé rodiče, ale nestalo se tak a zasoutěžit si přišlo celkem dvacet rodin, které vytvořily celkem 25 týmů.
ŠKOLNÍ OLYMPIÁDY
Díky kreativitě našich učitelů na tělesnou výchovu jsme se mohli doposud zúčastnit zajímavých soutěží neboli “školní olympiády“. Jsou to rozsáhlejší sportovní zkoušky, hry a různé aktivity, při kterých učitelé prověřují naší fyzickou sílu, obratnost a rychlost. Mohli jsme se zúčastnit mnoha disciplín. Například bruslení na milevském stadionu, mohli jsme si zahrát ping pong, běželi jsme vytrvalostní běh a čeká na nás ještě spousta dalších soutěží, které se nemohly uskutečnit v zimě. Soutěží se v mnoha kategoriích: holky a kluci a 6. - 7. třídy a 8. - 9. třídy. Výsledky: Rychlobruslení na dlouhou trať:- Holky 8. - 9. třída 1. Barbora Vlnová 2. Natálie Kuchtová 3. Daniela Kutilová Holky 6. - 7. třída 1. Tereza Kubíčková 2. Simona Kubíčková 3. Kateřina Synková Rychlobruslení dlouhá trať:- Rychlobruslení krátká trať:- Kluci 8. - 9. třída 1. Přemysl Dolejší 1. Václav Růzha 2. Jan Hubička 2. Jan Hubička 3. Václav Různá 3. Marek Smetana Rychlobruslení dlouhá trať:- Rychlobruslení krátká trať:- Kluci 7. - 6. třída 1. Zdeněk Otta 1. Tomáš Lhota 2. Tomáš Lhota 2. Zdeněk Otta 3. Jakub Kadeřábek 3. Vojtěch Vošický Stolní tenis: 3. třída 1. Ema Kohoutová Holky 6. - 9. třída 1. Barbora Vlnová 2. Josef Vošický 2. Denisa Jircová 3. Martin Kotrba 3. Pavla Krejčová Kluci 6. - 9. třída 1. Jan Hubička 4. - 5. třída 1. Aneta Smetanová 2. Jan Slivka 2. Natálie Slivková 3. Václav Růzha 3. Petr Vencl
VTIPY
Pacient se ptá doktora: "Proč si nemohu nahmatat nohy?" Doktor: "Protože jsme vám amputovali ruce!" Ve škole povídá paní učitelka: "Venku tak krásně sněží, co kdybychom začali s koulováním?" "Ano, ano!" křičí žáci. "Dobře, tak k tabuli půjde Pepíček."
"Tati, můžu se dívat na televizi?" "Ano, ale nesmíš si ji zapnout." Malý chlapec se ptá maminky: "Mami, prosím tě, řekni mi pravdu. Ve škole nás učí, že děti se rodí a mně každý říká, že jsem tátovi z oka vypadl." Vykouřená cigareta zkracuje život o 10 minut.
Vypitá láhev rumu o 15 minut. Pracovní den o 8 hodin. Chlápek si koupí nového Hummera. Přijede k pumpě a začne tankovat. Tankuje hodinu, dvě hodiny, tři hodiny. Pořád tankuje. Pumpařovi to už začne být hloupé, tak vyjde ven a zakřičí: "Šéfe, a co si takhle vypnout motor?"
KDYBYCH BYLA BUDOVOU - KOSTELÍK
Jsem malý, malinkatý kostelíček. Nechal mě postavit jeden moc hodný šlechtic už před sto dvaceti osmi lety. Mám žlutohnědou omítku, místo oken velké vitráže (ty slouží jako okna, ve kterých jsou poskládány obrazy z malých sklíček), krásnou, čerstvě opravenou červenou střechu a tři věžičky – dvě malé a jednu větší. Když projdete mými nádherně vyřezanými dveřmi, vstoupíte do menší místnůstky, kde stojí nádoba se svěcenou vodou. Další místnost je větší. Nachází se v ní oltář, nad nímž visí kadidlo, dále tam mám zpovědnici, dvě řady lavic, různé obrazy a nádherné sochy svatých. Mám tři místnosti. Dvě z nich jsme už viděli, zbývá jen sklepení. Celé sklepeníčko je nádherně provoněno vůní inkoustu a starého pergamenu, protože v místnosti jsou pouze staré, ale zajímavé knihy. Miluji tu vůni a ta ke mně patří, jako k vám třeba hlava.
Teď se ale podíváme zpět do hlavní místnosti. Hned, když vejdete, jistě vás upoutá pohled na starodávný oltář. Nechal ho zhotovit ten samý šlechtic, který mě dal postavit. Každou neděli se ve mně koná bohoslužba. Vždy do mých zdí vstoupí stařenky a stařečkové, ale i děti. Některé děti jsou klidné a tiché a se zájmem poslouchají písně a modlitby. Tyto děti mám rád, nesnáším ale křiklouny a
neposedy, kteří celou bohoslužbu prokřičí a prokňourají. Mou nejoblíbenější událostí jsou svatby. Líbí se mi, když se dva lidé mají rádi natolik, že spolu
chtějí strávit zbytek života „v dobrém i ve zlém“. Také mám rád křty. Rodiče přinesou svého malého roztomilého potomka a nechají ho pokřtít. Spousta miminek obřad prospí, jiná ho zas celý propláčou. Další výjimečnou událostí, která se v mých starých zdech koná, jsou půlnoční mše. Miluji tu krásnou vánoční atmosféru. Děti zpívají koledy, ale nejlepší je vůně skořice a vanilky…
Přeji si, abych zde zůstal ještě dlouho. Chci totiž nadále sledovat svatby, křty i bohoslužby.
Kateřina Švehlová 7. třída
ČLOVĚK, KTERÉHO SI VÁŽÍM
Je to v první řadě moje maminka. Vážím si jí hlavně proto, že mi dala život a dodnes se o mě stará. Je drobné postavy s černými vlasy a svou postavu si udržuje. Věnuje se rodině, včetně babiček a dědy. Všechno zvládá s úsměvem na rtech. Mimo rodinu se ještě stará o pacienty, protože je zdravotní sestra v nemocnici. Myslím si, že i tam je oblíbená. Volný čas rozděluje mezi rodinu a mimo nás miluje květiny, knihy a zvířata, která máme doma. I když je někdy přísná, mám ji přesto velmi ráda. Máma je vždy jen jedna na světě a to platí i o mé mamince a za jinou mámu bych ji nikdy nevyměnila.
Kristýna Mendlíková
9.třída.
CO PRO MĚ ZNAMENAJÍ KNIHY
Knihy jsou tu už stovky let. K čemu vlastně jsou? Díky nim si dnes můžeme přečíst věci, které byly napsány před mnoha lety. Například Kosmova kronika. Kolik věcí by o českém národě dnes lidé nevěděli, kdyby se jednoho dne Kosmas nerozhodl napsat kroniku, která se zachovala přes několik století? A proto si myslím, že knihy jsou velmi užitečné a velmi důležité, i když je v dnešní době pomalu nahrazují počítače. Ne všichni ovšem mají knihy rádi. Některým lidem připadá čas u knížky zcela zbytečný a špatně využitý. Raději jdou ven nebo se dívají na televizi. Já si ale myslím, že čtení knih je skvělé vyplnění času. Pokud jsou smysluplné. A navíc se z příběhů, které čteme, dozvídáme spoustu věcí. Např. z knihy o 15. století zjistíme, jak tehdy lidé asi žili. Proč mnozí lidé mají raději zfilmované příběhy než napsané? Myslím, že je to proto, že když někdo čte, musí u toho přemýšlet, ale když to vidí, už nemusí. A také proto, že někteří lidé nemají takovou představivost, aby všechno, co přečtou, viděli jako ve skutečnosti. Já raději čtu. Je to zábavnější a když je tam něco strašidelného, tolik se nebojím. Myslím si, že dobré knihy jsou skvělá zábava, i když ne každý propadne jejich kouzlu.
Pavla Kolářová 8. třída
CO PRO MĚ ZNAMENÁ PŘÁTELSTVÍ
Už jste někdy přemýšleli o tom, jaké je vlastně přátelství a co to vůbec znamená? Já o tom přemýšlela už mockrát. Myslím si, že pokud si člověk najde opravdové přátele, kteří ho mají rádi, může být šťastný. Často se o ně může opřít a poradit se s nimi. Přátelství je o lidech. Měli by se mít rádi navzájem a pomáhat si. Já jsem se svými přáteli moc ráda, protože mě v hodně věcech podporují, pomáhají mi a většinou mi i poradí. Trávím s nimi mnoho času. Může se přátelství změnit v lásku? Ano. Někdy se spolu dva lidé hodně baví a tvoří si k sobě citový vztah. Citový vztah se většinou pozná, když jsou dva přátele pořád spolu. Cítí se jako jeden. Po čase poznají, že k sobě cítí něco víc než přátelství, a všechno se
změní v lásku. Láska je cit, který se těžko vyjadřuje. Kolik máte přátel vy? Na tom vůbec nezáleží. Každý má své lidi, kteří ho mají rádi. I když to nejsou lidé, ale třeba zvířata, pořád mohou být přáteli. Myslím si, že přátelství je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. S přáteli si každý zažije mnoho nezapomenutelných zážitků, na které ve stáří bude s velkou radostí vzpomínat.
Kamila Mošanská 8. třída
REDAKČNÍ VZKAZ NA ZÁVĚR
POKUD MÁTE JAKÉKOLI PŘIPOMÍNKY, NÁMĚTY NEBO PŘÁNÍ, KTERÁ SE TÝKAJÍ NAŠEHO NOVÉHO ŠKOLNÍHO ČASOPISU KOVADLINA ČI JEHO RUBRIK, MŮŽETE NÁM JE NAPSAT A POSLAT NA NÁŠ E-MAIL [email protected]. RÁDI UVÍTÁME JAKÝKOLI VÁŠ PŘÍSPĚVEK, PROTO NEVÁHEJTE A PIŠTE!
VAŠE REDAKCE
