Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Deset luster sovětské vědy o anticeAuthor(s): RADISLAV HOŠEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 90, Čís. 4 (1967), pp. 353-358Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466062 .

Accessed: 14/06/2014 02:09

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Deset luster sovětské vědy

o antice

RADISLAV HOŠEK (PRAHA)

Vědy o antickém starověku měly na území carského Ruska dlouhou tra dici. Opomeneme-li počátky zájmu o antiku, к němuž docházelo za klasi cismu, kdy kupř. Μ. V. Lomonosov hojně citoval římské klasiky v pojed nání O kačestvach stichotvorca rassuždenije (z r. 1755] anebo se odvolával na starověké astronomy ve výkladu Javlenije Venery na solnce, nabljuden noe v Sanktpeterburgskoj imperatorskoj Akademii Nauk (1761], pak vlastní rozvoj vědeckého bádání můžeme sledovat zejména od 50. let 19. století, a to jak v samostatných publikacích, tak v nejrůznějších perio dikách. К nejznámějším patřily Vestnik Ministerstva narodnogo prosve ščenija, Otdel V. klassičeskoj filologii (1895—1917], Germes (1907—1918] a Zapiski Klassičeskogo otdelenija imp. Russkogo Archeologičeskogo obščestva (1904—1917].

Ruští učenci psali většinou rusky anebo latinsky. Jména V. K. Ernštedt, F. Je. Korš, V. V. Latyšev, F. I. Uspenskij, В. V. Farmakovskij, Ε. M. Pri dik, F. F. Sokolov, G. F. Cereteli aj. byla v tehdejší Evropě obecně známa. Vedle ruských filologů působili v dorevolučním Rusku i filologové polští — část Polska byla tehdy součástí Ruska —, němečtí (např. L. Můller] a čeští. Jmenujme z nich alespoň Vladislava Škorpila, správce carského archeologického musea v Kerči. Výraznými středisky byly z universit moskevská a zejména petrohradská.

Velkým úspěchem tehdejší ruské vědy byla některá díla epigrafická a paleografická, jako Iohannes Zvetaieff, Inscriptiones Italiae mediae dia lecticae (Lipsiae, I 1884; II 1885); G. F. Cereteli, Paleografičeskije snimki s nekotorych grečeskich, latinskich i slavjanskich rukopisej imp. publ. biblioteki, St. Peterburg 1914; Cereteli G. et Sobolevski S., Exempla co dicum graecorum litteris minusculis scriptorum annorumque notis in structorum, Vol. I. 1911, Vol. II. 1912; a zejména Inscriptiones antiquae orae septentrionalis Ponti Euxini Graecae et Latinae (IPE, St. Peterburg 1885—1901, vol. 12, 1916) vydané V. V. Latyševem. Díla, která tehdy vzni kala, byla v plném souladu s vědeckým bádáním v ostatní Evropě.

Sedmý listopad 1917 zanesl do Ruska bouři, která na valné většině úseků veřejného i soukromého života povalila dosavadní zvyklosti. Lid všech národností nového státu, nazvaného později Svazem sovětských socialistických republik, začal řídit také vědecký život. Knížata prchala z tohoto prostředí a revoluce si žádala své oběti. Svou zemi navždy opustil vélký učenec kníže I. M. Rostovcev, který své zkušenosti z těchto let později vtiskl i do svých pojednání o úpadku římského impéria a zamýšlel se právě nad úlohou nejširších mas. „Aber wie ein Gespenst", píše v závěru díla Gesellschaft und Wirtschaft des romischen Kaiserrei ches [II, 247, 1930), ,,immer gegenwartig und nicht zu bannen, beharrt die letzte Frage: ist es moglich, die niederen Massen an einer hoheren Kultur teilhaben zu lassen, ohne deren Niveau hinabzudriicken, ohne ihre Qua

24 — Listy filologické 353

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RADISLAV HOŠEK

lítat bis zuř Wertlosigkeit zu verschlechtern? Ist nicht jede Kultur zum Verfall verurteilt, sobald sie die Massen zu durchdringen beginnt?"

К nám tyto události docházely ve velké míře, ale do současného vědec kého světa pronikaly v míře daleko menší. Vědělo se, že polští učenci odešli do nově vzniknuvšího polského státu — F. F. Zielinski, W. Klinger aj. —, na nově zřízenou Masarykovu universitu v Brně přišel profesor oděsské university V. I. Petr, ale Listy filologické se o ničem takovém nezmiňovaly a Český časopis historický se omezil na personalie tohoto typu: „Podle zpráv došlých z Ruska zemřel ve vězení..." anebo „Surově ubit byl prý v Kyjevě..." (ČČH 25, 1919, str. 364—5]. Pro naši vědu historickou byl tehdy aktuálnější spor o Jana Husa a Jana z Nepomuku jakožto boje o pravdu a dále problémy národa, který neměl být ničím ohrožen, zejména ne internacionalismem: „Stínu mrak klade se na mladou naši svobodu. Bude nám zase, věřím pevně, svítiti slunce — jen více vlastenectví, více vlastenectví je třeba" (J. Pekař, Říjen 1918, ČČH 25, 1919, str. 197).

Do těchto souvislostí spadají i některé přednášky z oblasti věd o antic kém starověku, týkající se socialistických snah v antice (F. Novotný, A. Kolář aj.).

V bibliografii ruské a sovětské vědecké tvorby můžeme nalézt, že dne 16. října 1918, tedy téměř po roce od Velké říjnové revoluce, se na zase dání Společnosti pro klasickou filologii a pedagogiku, založené r. 1874, konala přednáška Α. I. Maleina pod názvem Naučnoje razvitije latinskoj filologii v Rossii v konce XVIII veka i do nastojaščego vremeni, která jakoby naznačovala, že vědecký život pokračuje nezměněně. Ale tak tomu nebylo. Ročníkem 1917 přestaly vycházet Žurnál ministerstva narodnogo prosveščenija a Zapiski Klas. otdelenija imp. Rus. Archeol. obščestva, ročníkem 1918 Germes. Ohlasem nové doby byla i přednáška na půdě petrohradské university Antičnoje chozjajstvo s točki zrenija političeskoj ekonomii, kterou pronesl V. S. Sergejev. Nová společnost prvního socia listického státu zkoumala svůj vztah к minulosti, ale především hleděla do budoucna. Lenin, který si v době střelby vypůjčuje starořecký slovník, nečiní tak proto, aby zkoumal problémy minula, ale aby lépe pochopil kořeny slov vyskytujících se v dílech nutných pro revoluci. Ten obraz

mějme před očima i nadále.

Ve velkém přehodnocování dosavadních hodnot a vytváření nových —

trvalých, ale i efemérních — se problémy antické kultury dostaly do ne výhodného postavení. Vznikaly pochybnosti o významu klasického vzdě lání, kterého se před revolucí dostávalo především členům zámožnějších vrstev, pro nejširší masy, v té době většinou negramotné; к tomu přistu povalo stanovisko tehdejší avantgardy, především futuristů, usoudivších, že nová socialistická kultura vyroste na panenské půdě, nepohnojené minulými staletími. Nemálo přispělo к tomu i to, že kultura rozlehlé země byla ve valné své části odtržena od evropského vývoje a že i kultura evropské Rusi se nevyvíjela v opření se o západní renesanci, nýbrž v pří mém styku s Byzancí a po jejím pádu 1453 až do vlády Ivana Hrozného a Petra Velikého zcela samostatně.

Na druhé straně se však potřeba antiky uznávala. Vidělo se, že jejím studiem poznáváme lépe zákonitosti historického vývoje; nové stavby socialismu, odkrývající pod zemí skryté předměty, a nově zkoumaná tra

354

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

DESET LUSTER SOVĚTSKÉ VĚDY O ANTICE

dice národů Ukrajiny, Arménie, Gruzie, Abcházie, Turkmenistánu, Uzbeki stánu aj. ukazovaly na hlubší semknutost sovětské země s antickým světem, ba docela se i poznávala oprávněnost Engelsova výroku o tom,

že klasické jazyky odkrývají daleko širší obzory (Anti-Diihring], Bylo potřeba to všechno sladit. Na jedné straně ulehčit vzdělání co nej

většímu počtu lidí, na druhé straně udržet vědecký standard a současně i přinést nové zhodnocení antiky. Tato dvojí orientace — jednak na vědu, jednak na školu, ale zejména na široké vzdělání — probíhá v sovětské vědě po celých padesát let. Sovětský stát vyšel z revoluce, která se opí rala o marxismus jako o vědecky zdůvodněný filosofický směr. Vy tvoření socialistické společnosti bylo marxismem zdůvodněno jako histo

ricky nutné, nikoliv jako postulát pouhého myšlení anebo etického nazí rání. Bylo proto samozřejmé, že filosofie, která ležela v základu státu, zůstala jeho osnovou i v dalším trvání. Jako filosofický systém není mar xismus považován za uzavřenou filosofii, nýbrž se na jejím rozpracování podílejí všechny vědy. Vycházejíc z marxismu se sovětská věda o staro věku obrátila zvláště к historickému a filosofickému významu antiky.

Pro vědecké kruhy i nejširší veřejnost mělo především význam uvě domit si vztah klasiků marxismu к antice. Z Marxových a Engelsových děl byly vybrány citáty týkající se starověku (Ob antičnosti, red. С. I. Ko valjev, Leningrad 1932, str. 276) a antického umění (Ob iskusstve, red. M. Livšic, Moskva 1938, str. 776] a uspořádány příležitostné sborníky vědeckých prací, jako u příležitosti jubilea 50 let od smrti K. Marxe (Karl Marks i problémy istorii dokapitalističeskich formacij, M.-L. 1934, str. 767), 50 let od vyjití Engelsova Původu rodiny (Voprosy istorii do klassovogo obščestva M.-L. 1936, str. 960) anebo К 40-letiju so dnja smerti Fridricha Engel'sa (M.-L. 1936). Zejména však byl zdůrazněn význam dosud nedoceněného rukopisu Marxova díla Formen, die der kapitali stischen Produktion vorhergehen (VDI 1940, č. 1, str. 3—8).

V řešení vědecké problematiky se sovětská věda zaměřila na proble matiku z hlediska marxismu zvláště aktuální. Byly to otázky týkající se podstaty starověké společnosti, pro niž sovětská věda zavedla termín otrokářská společnost. Ten termín je předmětem častých útoků, vedených

zejména s tím, že se jen málo hodí pro označení posledních století řím

ského císařství, kdy počet otroků znatelně poklesl. Sovětská věda však

užívala tohoto názvu především jako termínu, který nejlépe vystihuje podstatu ekonomické skladby antické společnosti. Je to termín pra covní, který je chápán ve své mnohoznačnosti právě tak jako název feudalismus. Ze tomu tak je, ukazuje řada vědeckých prací, které se za měřily, mnohdy poprvé, na celou řadu otázek souvisejících s chápáním otrocké práce, výrobních vztahů ve starověku a starověké techniky. Pod vedením S. A. Žebeleva a S. I. Kovaljova vznikl soubor literárních, epi grafických a papyrologických zpráv o sociálně ekonomických dějinách starověkého Řecka, helénistického Východu a Říma (Antičnyj sposob proizvodstva v istočnikach, L. 1933, str. 596), r. 1936 vydala Akademie věd přehled dějin techniky předkapitalistických formací (uspořádali B. L. Bo gajevskij, I. M. Luťje, Ρ. N. Sulc aj., str. 462), r. 1940 V. V. Struve při pravil kolektivní Očerki po istorii drevnego Vostoka s několika příspěvky z antiky, r. 1937 vydal Μ. M. Burskij rozsáhlý výbor týkající se antického zemědělství s překlady Katona, Kolumelly a Plinia Staršího (M. 1937, str. 302).

355

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RADISLAV HOŠEK

Uspořádání těchto sborníků na základě překladů i vydávání mnoha

překladů antických autorů ukazovalo jednak na potřebu takovýchto prací v nejširších kruzích, jednak na nové chápání antiky, která se teď měla stát známou co největšímu okruhu zájemců, ovšem s vědomím, že pře klad nikdy nenahradí originál. Předmětem zájmu širšího publika se díky studiu marxismu staly mnohé otázky, které dříve zajímaly jen odborníky. Pro toto širší publikum byly určeny přednášky, které namnoze vyšly tiskem, ať již byly určeny pro Vysokou stranickou školu při IJVVKS(b) (např. A. G. Bokščanin, Drevnjaja Grecija i Drevnij Rim, M. 1950], pro odbory (např. S. Lozinskij, Iz istorii klassovoj boťby, L. 1924), anebo

pro Komsomol (např. G. N. Lozovik, Как vozniklo i palo rabstvo, M.-L.

1927). Prací takovéhoto charakteru vznikla celá řada, což mělo i svůj negativní důsledek, zejména u nás, že totiž byly tyto práce kladeny na roveň se sovětskou vědeckou produkcí, kterou tak snižovaly. Zde však uvedme především kladné výsledky. Rozhodnutí zpracovat systematicky celou problematiku antického otroctví našlo svou odezvu i na Západě. Tam se nejen přistoupilo к řešení podobné problematiky, ale i к překlá dání sovětských prací. Pod názvem Die Sklaverei im mykenischen und homerischen Griechenland vychází právě ve Wiesbadenu práce J. A. Lenc mana.

Dospět к marxistickému řešení daného problému nebylo jednoduché. Mnozí badatelé, např. i u nás známý V. P. Buzeskul, prošli v době Října už dávno akmé své tvorby, takže jim nebylo snadné osvojovat si novou filosofii, jiní — později významní — badatelé teprve začínali jako vě dečtí aspiranti (např. V. D. Blavatskij). Zvládnout marxistickou metodu znesnadňoval i nestejný výklad marxismu v různých časových obdobích. Sociologizující škola Μ. N. Pokrovského vycházela spíše ze schémat histo rického vývoje nežli z událostí a přihlížela proto к abstraktním vztahům, nikoliv ke konkrétnímu historickému procesu. Proto se mohly objevit

práce, které později byly zamítnuty pro modernizaci starověku. Už sám název publikace V. S. Sergejeva, vydané r. 1926 v Nakladatelství Komu nistické university Sverdlova v Moskvě, je pro tu dobu charakteristický: Feodalizm i torgovyj kapitalizm v drevnem mire (str. 256).

Škola Pokrovského měla nedobré důsledky. Věnovala se sice převážně jen novověku, ale starší údobí opomíjela, což se projevilo i ve školské výuce, kde dějepis ztratil svou výchovnou úlohu. Roku 1929 vyšla Leni nova přednáška pro Komsomol O státě, kde bylo podáno ono klasické rozdělení vývoje lidské společnosti od prvobytně pospolného řádu přes řády otrokářský, feudální, kapitalistický až к socialismu a komunismu. К historii se poté začalo přistupovat z nového aspektu, který se odrazil v usneseních ÚVVKS(b) o přednášení občanských dějin na školách (16. 5. 1934) a v otevření historických, filologických a filosofických fakult při universitách v Moskvě a v Leningradě. Tím se dostalo i náležitého místa starověkým dějinám, pro něž byl vcelku zanedlouho určen nový časopis, Vestnik drevnej istorii, který začal vycházet 1938.

Rozkvět starověkých historických studií se odrazil v řešení několika specifických otázek. Vedle otroctví to bylo především řešení problematiky klíčových údobí, tj. počátků, zlomů a úpadků probíhajících na různých místech antického světa, jakými jsou nejstarší řecké dějiny, helénismus, konec římské republiky, počátky principátu, konec říše římské. Mnohé práce se staly trvalým majetkem vědy, jako práce A. B. Ranoviče, Je. M.

356

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

DESET LUSTER SOVĚTSKÉ VĚDY O ANTICE

Štajermanové а О. V. Kudrjavceva o římských provinciích, Ν. A. Maškina o Augustově principátu anebo S. L. Utčenka o pozdní republice. Charakte ristické pro tyto práce je to, že vycházejí ze sociálního složení dané spo lečnosti, kterou vidí nezjednodušeně. Práce o provinciích a okrajových oblastech vycházejí namnoze ze stanoviska podrobeného obyvatelstva, jehož vliv na římskou společnost a obráceně se snažj vyzkoumat. Do to hoto komplexu náleží také zkoumání sovětského Cernomoří, které je spjato se jmény V. D. Blavatskij, Т. V. Blavatskaja, D. P. Kallistov, V. F.

Gajdukevič, S. A. Zebelev, G. D. Belov, Μ. I. Maksimova, A. N. Zograf, D. B. Šelov, К. M. Kolobova a řady dalších. Z celé plejády prací uveďme

alespoň sérii Pričernomor'je v antičnuju epochu, vycházející od r. 1951. Z nejvýznamnějších problémů starověkých dějin je pád říše římské

a přechod od otrokářského řádu к feudalismu. Zde sovětští badatelé roz

pracovali řadu otázek, týkajících se především vztahů barbarských kmenů к Římu, podstaty hospodářství pozdního císařství a revolučních hnutí v celém impériu. Významné je, že ty práce vycházely vesměs z antických zpráv, takže ani cíl, který si namnoze kladly a kterým bylo prokázat platnost Stalinova výroku, že to revoluce otroků „odstranila otrokáře a zrušila otrokářskou formu vykořisťování pracujících" nezvrátil platnost jejich vývodů.

Byly-li tyto poměry pro historiky vcelku příznivé a přes nerovnost vý vojové cesty vedly к přehodnocování а к upřesňování pojmů a výkladů, pak cesta filologie neměla takové jistoty. Její zdárný vývoj sice odstra nění klasických jazyků ze škol nepodporovalo, avšak neškodilo vědec kému bádání. Teprve to, že se od třicátých let stala jedinou oprávněnou hlasatelkou marxismu v jazykovědě škola Marrova, hlásající jafetický a nejafetický původ jazyků a jejich rozbor na základě „paleontologické analýzy", odtrhlo klasické jazyky od ostatního vývoje, a pokud se věno vala pozornost rozboru antické problematiky, docházelo se к fantastic

kým závěrům. Ty studie byly i u nás odsouzeny (F. Novotný; Homér ve světle jafetidologie, LF 58, 101—114), když se naše věda o nich dověděla po příjezdu akademika Děržavina do Prahy. Proto si uchovaly trvalou hodnotu práce z doby před marrismem a po něm (po roce 1950], jako

etymologické studie Μ. M. Pokrovského, rozbor staré řečtiny ve vztahu к egyptštině z pera Р. V. Ernštedta, z novějších prací zejména Očerki iz istorii latinskogo jazyka I. M. Tronského, který svá bádání zakládá na moderním rozboru jazyka (M.-L. 1953). Pozornosti zaslouží pozoru hodný sborník překladů Antičnyje teorii jazyka i stilja, který v r. 1936 vydal O. M. Frejdenberg (str. 341).

Literární bádání se zaměřilo vedle řady tradičních problémů, jakými v ruské vědě bylo zkoumání folklóru — sem náležejí práce I. I. Tolstého a S. I. Sobolevského — také na novou problematiku, která souvisela s roz borem moderní literární tvorby. Tou byl např. realismus, který byl rovněž sledován i ve velkých syntetických dějinách literatur, ať už to byly ko lektivní Istorija grečeskoj literatury (I—III, M. 1946—1960), Istorija rim skoj literatury (I—II, M. 1962) či mnohé učebnice antických literatur od nejrůznějších autorů. A zase společným rysem všech těchto publikací je to, že se snaží jak postavu, tak i umělecké dílo zařadit do dobově odpovídajících souvislostí a že tak namnoze přinášejí nová hodnocení (srov. zvi. studie V. N. Jarcha o Aischylovi a Aristofanovi). Doba padesáti iet se všemi peripetiemi vývoje je však pro vědu krátká, takže nebylo

357

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RADISLAV HOŠEK

možno se vždy dopracovat detailního rozboru, ba někdy byl podán i vý klad zjednodušující. Avšak úsilí dopracovat se к všestrannému marxistic kému rozboru, který může být podán teprve po mnoha a mnoha studiích, budiž zde zaznamenáno jako vedoucí rys celé sovětské vědy. Podobným způsobem bychom se mohli podívat i na jiné úseky bádání o starověku, ať již jde o filosofii, mytologii, právo, a zejména archeologii, která při nesla velmi mnoho pro poznání kultury Sarmatů, Skythů, Massagetů atp., tedy kmenů, které osídlovaly severní Cernomoří a Kavkaz, zejména dílky novým nálezům z míst ležících od Donu na východ.

Ale to vše nechrne stranou a zaznamenejme tu to, čím je sovětské bá dání významné pro nás. Sovětští badatelé se poprvé pokusili podat mar xistický výklad antického světa. Jejich úspěchy i nezdary jsou pro mar xistické badatele z jiných zemí stejně významné. Ukazují jim, kam jít a kam nejít, ukazují na aktuálnost vědecké problematiky, která snad poprvé ve vědě vůbec byla v sovětské vědě postavena do samého středu

živých problémů. V jejich tlumočení a v jejich učebnicovém zpracování se dostalo pokrokovým badatelům nemalé podpory. Za to dnes patří náš dík sovětské vědě o starověku. A bývá-li zvykem při jubileu něco přát, pak jí vedle dalších úspěchů přejeme i samostatný časopis pro klasickou filologii, který by jistě uvítali badatelé celého světa vedle vžitého již Vestniku drevnej istorii.

358

This content downloaded from 185.44.78.76 on Sat, 14 Jun 2014 02:09:26 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions