Hnutí DUHAFriends of the Earth Czech Republic

Diplomacie všedního životaProč bychom měli pečlivě rozvažovat, co

se dostane do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů: www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz.

Diplomacie všedního života: Proč bychom měli pečlivě rozvažovat, co se dostane do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů: www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz.

Cílem projektu organizace Iuridicum Remedium „Transatlantická obchodní dohoda vs. demokracie“ je vznik důkladné veřejné diskuse nad riziky a možnými přínosy úmluvy. Z tohoto důvodu se Iuridicum Remedi-um finančně podílí na druhém vydání této brožury. Více najdete na www.iure.org.

A › Hnutí DUHA, Údolní 33, 602 00 Brno T › 545 214 431 E › info@hnutiduha.cz www.hnutiduha.cz

Hnutí DUHAFriends of the Earth Czech Republic

Dotisk prvního vydání, říjen 2014.Vytištěno na recyklovaném papíře.

Foto na obálce: PhotospinFoto uvnitř: Markéta Jedličková, SXC, Photospin

ISBN: 978-80-86834-54-2

Úvod – 3

Úvod Američtí a evropští diplomati vyjednávají o nové smlou-vě o volném obchodu, takzvaném Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (Transatlantic Trade and Investment Partnership, TTIP). Spoluprá-ce napříč oceánem je důležitá: EU s USA jsou tradiční spojenci; sdílíme liberální demokracii, tržní ekonomi-ku i podobné hodnoty. A hlavně: bez společného po-stupu napříč Atlantikem nemůžeme dost dobře řešit globální problémy, jako jsou změny podnebí nebo obří daňové úniky.

Smysl proto dává také snaha, aby se různá pravidla v Evropské unii a USA co nejvíce podobala. Shod-né normy usnadňují život lidem, firmám a nakonec i státu.

Ovšem některé body jednání nadzvedly obočí řadě zákonodárců, odborům či ekologickým a spotřebi-telským organizacím. Mohly by totiž dalekosáhle proměnit naše životy, aniž bychom to čekali, chtěli nebo schválili.

Evropa a Spojené státy – i při svém tradičním spo-jenectví – prostě některé věci dělají jinak. Máme a patrně vždy budeme mít úplně jiné pracovní prá-vo. Americkým zaměstnancům například zákon negarantuje ani jeden den dovolené. Američané a Evropané dost odlišně přistupují k jídlu, a potaž-mo ke standardům pro zemědělství a výrobu potra-vin. Nemá smysl snažit se každou odlišnost nacpat do jednoho pytle.

Diplomati si to očividně uvědomují a zdůrazňují, že neplánují sjednotit všechny standardy. Ale jak říkají Angličané, ďábel se skrývá v detailu. Hrozí totiž, že některé body chystané smlouvy, jež byly zamýšleny úplně jinak, budou mít nechtěné a nepřijatelné dů-sledky. Historie mezinárodních obchodních jednání o tom ví své.

Proto smlouva musí nakreslit tlustou čáru mezi tím, co jsou ještě banální odlišnosti v technických normách – třeba jak mají vypadat zámky u auto-mobilů – a kde už jde o jiné pracovněprávní, eko-logické, hygienické nebo spotřebitelské standardy. Vyjednavači například hovoří o vzájemném uzná-vání chemikálií, které na jedné nebo druhé straně prošly schvalovací procedurou. Jenomže Evropa má novou moderní legislativu, jež důkladně pro-věřuje bezpečnost chemických látek používaných v běžném spotřebním zboží, a USA se řídí skoro 40 let starým zákonem. Proto američtí výrobci mohou naprosto legálně prodávat spotřební zboží s obsahem

rakovinotvorných látek, jež nemají povolení v Evro-pě ani jinde. Mohla by tak vzniknout bizarní situace, kdy evropské firmy dodržují naše pravidla, ovšem američtí výrobci sem dováží u nás zakázané toxické látky, neboť na ně mají licenci v USA.

Evropa možná opravdu něco dělá špatně. Je na-prosto legitimní názor, že bychom mohli převzít laxnější americkou legislativu v pracovním právu, výrobě potravin, ochraně rodin a zaměstnanců před toxickými chemikáliemi nebo ve spotřebě paliva v autech. Ale o tom by mělo rozhodnout normální demokratické hlasování zákonodárců a členských zemí unie. Nikoli diplomati na jednání za zavřený-mi dveřmi.

Speciálně pro Českou republiku je pak důležitá také klauzule, která má rozšířit příležitosti k arbitrážím soukromých firem proti signatářským zemím. Mohla by totiž spustit novou lavinu arbitrážních žalob proti národním zákonům nebo správním rozhodnutím. Terčem může být ledacos. Firmy už v minulosti na základě obdobných smluv požadovaly odškod-né za egyptskou legislativu o minimální mzdě, kvůli zákazu riskantní těžby břidlicového plynu v Kanadě nebo za australská pravidla pro prodej cigaret.

Navíc je to důležité také proto, aby smlouva byla při-jatelná pro veřejnost. Hodně Evropanů se na USA tradičně dívá trochu podezřívavě. Budou-li mít lidé pocit, že smlouva právě kvůli zásahům do důleži-tých standardů poškodí jejich každodenní životy, může to celým projektem pořádně zamávat.

Evropská komise možná vyjednává velké změny, aniž bychom vedli solidní, otevřenou debatu, kde a jak chceme mít nakreslenou tlustou čáru. Česká republika by měla požadovat, aby EU přibrzdila a některé klíčové body chystané smlouvy přehod-notila.

Jiří Koželouhprogramový ředitel Hnutí DUHA

4 – Úvod

1. Co se vlastně chystáEvropská unie a USA se už několik měsíců domlou-vají na nové zóně volného obchodu. Oficiální vyjed-návání, která vedou Evropská komise s Obamovou administrativou, by měla skončit nejpozději v pro-sinci 2014.

Zóny volného obchodu většinou spočívají v tom, že obě strany zruší cla nebo dovozní kvóty. Jenomže pro obchod mezi USA a Evropou už nyní platí pou-ze cla ve výši 5,2 % na evropské a 3,5 % na americké straně.1 Nic víc. Co teď?

Diplomati proto řeší hlavně takzvané netarifní bari-éry obchodu, což jsou, lapidárně řečeno, nejrůznější překážky, kterým firmy z jednoho kontinentu čelí na druhé straně Atlantiku. Mohou mezi ně patřit například odlišná pravidla a technické normy.

Sjednotit odlišné regule dávají ledaskdy smysl. Roz-díly v pravidlech někdy vznikly pouhou náhodou, nemají žádný hlubší důvod a nyní jenom zbytečně komplikují život. Navíc spolupráce Ameriky s Ev-ropou by umožnila lépe rozvíjet čistou energetiku nebo potírat daňové úniky. Nicméně řada odlišností

má přece jen původ v úplně rozdílném přístupu a zvycích v tak zásadních věcech, jako jsou sociální práva nebo kvalita potravin. Smlouva proto musí rozlišovat.

Evropští vyjednavači se snaží rozptylovat množící se obavy z TTIP argumentem, že nemají v plánu jakkoli měnit důležité standardy, jež se promítají do našeho každodenního života. Jenomže Evropská komise jaksi nedomlouvá smlouvu sama se sebou – u vyjednávacího stolu sedí také druhá strana. A ta má v některých bodech jiné záměry.

Co se v TTIP nakonec ocitne a co ne, v tuto chvíli nikdo neví. Proto není – a ani nemůže být – ambicí této publikace sestavit seznam konkrétních rizik. Namísto toho poukazuje na místa, kde by ve vlnách vznikajících smluvních ustanovení mohly plavat ne-bezpečné nástrahy.

Úvod – 5

2. Tlustá čáraDůležité je, jak přesně bude sjednocování evrop-ských a amerických norem vypadat a kudy povede neprostupná čára.

Jak totiž naznačují dokumenty z vyjednávání, které se dostaly na veřejnost, evropští diplomaté s Ame-ričany mluví skutečně o tématech, jež se mohou dotýkat našeho každodenního života.

Vezměme třeba auta. Evropská komise chce sjed-notit regule pro technické detaily ve vozech. Hovoří se o vzájemném uznávání norem. Co lze prodávat v Evropě, by tedy šlo prodávat také v Americe. A na-opak. Něco podobného se už povedlo například v te-lekomunikacích, což usnadňuje život výrobcům, obchodníkům i zákazníkům.

Jenomže USA i EU mají také konkrétní standardy, kterými po automobilkách požadují, aby na trh dodá-valy chytřejší vozy, jež hltají méně paliva. Spotřeba aut prodaných v Česku v letech 2009–2012 se díky této legislativě snižovala o 3 % ročně2 – a ruku v ruce s ní i účty, které platí řidiči na pumpách, a naše závis-lost na dovážené ropě. Americká pravidla jsou však mnohem laxnější. Pokud by se pravidlo vzájemného uznávání vztahovalo také na spotřebu, automobilky z USA by začaly na náš trh dodávat auta, jež žerou více, než kolik dovolují evropské předpisy. Podobná

klauzule se stala součástí nové dohody o volném ob-chodu mezi USA a Jižní Koreou a výsledkem je, že im-portéři mohou na korejském trhu prodávat americké automobily se spotřebou o pětinu vyšší, než dovolují místní normy.3

Podobné změny mohou postihnout řadu odvětví – štítkování elektrospotřebičů, pravidla pro množ-ství škodlivin v benzínu nebo naftě a řadu dalších. Postiženi by byli evropští spotřebitelé, evropští za-městnanci i evropské domácnosti. „Smlouva nesmí zákonodárcům bránit ve schvalování pravidel, která řeší zaměstnanost, sociální práva, životní prostředí nebo bezpečnost a ochranu zdraví při práci,“ varo-vala Judith Kirton -Darling, tajemnice Evropské od-borové konfederace (EOK).4

Také proto je velmi důležité:

• Kudy povede tlustá čára: smlouva by měla vý-slovně zaručit, že se sjednocování norem nebo vzájemné uznávání nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů.

• Jakým směrem se sjednotí: pokud Evropa s USA opravdu harmonizují svá pravidla, mělo by to být na nejvyšším společném jmenovateli, nikoli na nejnižším.

6 – Úvod

Pravidla pro toxické chemikálie

Exemplárním případem jsou postupy, podle kte-rých se povolují chemikálie.

Evropské státy se před několika lety dohodly na no-vých, progresivních pravidlech pro schvalování syn-tetických chemikálií (tzv. REACH). Výrobci musí prověřit, zda každá látka, kterou chtějí prodávat, není toxická. Především se tak má předejít výrobě spotřebního zboží – elektroniky, hraček, oblečení, nábytku nebo třeba koberců –, které poškozuje lidské zdraví. Unie tak chce skoncovat se sérií ka-rambolů, ke kterým docházelo, když lékaři či vědci náhodou objevili zdravotní rizika léta používaných a povolených chemikálií, jež se posléze musely na-rychlo zakazovat: DDT, polychlorované bifenyly, freony, ftaláty a další.

Naopak americká chemická výroba se pořád ještě řídí obstarožním zákonem Toxic Substances Control Act z roku 1976.5 Vinou špatného zákona regulátoři během necelých čtyřiceti let jeho platnosti prověřili rizika jen u dvou procent používaných chemikálií.6 Ve Spojených státech se tak dodnes nerušeně použí-vají a prodávají nebezpečné látky, jež Evropa zakáza-la nebo už schválila jejich postupný zákaz.7

Evropští diplomati soudí, že harmonizace pravidel nebo vzájemné uznávání registrovaných chemikálií patrně není příliš reálné. Jenomže Úřad obchodní-ho zmocněnce USA (USTR) loni anoncoval, že má s unijní legislativou řadu problémů a požaduje, aby

se ocitla na vyjednávacím stole.8 Vedle toho proti ní lobbují asociace výrobců pesticidů a biotech-nologických společností CropLife America9 nebo americká Společnost chemických a přidružených výrobců.10 Expertiza, kterou si nechal udělat Evrop-ský parlament, explicitně poukázala na chemickou legislativu jako na jednu z věcí, jež by se mohly stát obětí TTIP.11

Ekologické organizace a také odbory argumentu-jí, že smlouva by měla naopak sjednotit pravidla po vzoru EU, a podpořit tak inovace, chránit zdraví i bezpečnost práce.13 Čína, Indie, Indonésie, Ja-ponsko, Austrálie, Jižní Korea, Turecko, Tchajwan, Vietnam a Malajsie už nyní přebírají důležité body evropské chemické legislativy a zařazují je do svých zákonů.7 „TTIP může být příležitost, jak vylepšit re-gulace v USA i EU,“ soudí prezident amerického Centra pro mezinárodní environmentální právo Carroll Muffett.7 Pokud by dohoda vytvořila spo-lečná progresivní pravidla po vzoru EU pro obě strany Atlantiku, Evropa s Amerikou by prakticky určovaly globální standardy v důležitém průmyslo-vém odvětví. Na začátku by to samozřejmě zname-nalo velkou výhodu hlavně pro evropské firmy, jež mají díky unijní legislativě v chemických inovacích několikaletý náskok.

Úvod – 7

3. Americké jídlo na evropských talířích?Patrně největším sporným bodem TTIP bude jídlo. Ev-ropané mívají silný názor na to, co chtějí a co nechtějí jíst. Americkým potravinářským společnostem a vliv-né lobby velkofarmářů zase už léta vadí, že kvůli tomu půlmiliardový evropský trh velkou část jejich výroby nechce.

Evropa spíše klade větší důraz na kvalitu potravin a zdravé jídlo, na život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty. Americká potravinová kultura naopak staví spíš na velkovýrobě, fast foodech a průmyslovém zemědělství.

V souvislosti s TTIP se hodně mluví o přísnějších ev-ropských pravidlech pro geneticky modifikované plo-diny. Jenomže rozporů je tady daleko více. Americké firmy chtějí, aby se při vyjednáváních o zóně volného obchodu hovořilo také o pesticidech a chemickém ošetřování patogenů, přídatných látkách v krmivech či růstových hormonech, potravinových aditivech a ochucovadlech, značení potravin a chráněných označeních původu, podpoře místního jídla nebo eko-logických standardech pro agropaliva.14

Jeden konkrétní příklad: Průmyslové velkochovy na obou stranách Atlantiku se snaží urychlovat růst zvířat, k čemuž si dopomáhají různými aditivy či dal-šími látkami. Evropa s Amerikou se však liší v názoru, co ještě je a co už není přijatelné:

• Růstové hormony v hovězím: USA s EU už od roku 1988 vedly spor o růstové hormony, jež někteří američtí farmáři podávají dobytku, tzv. rekombinantní bovinní somatotropin (rbST). Na evropském trhu je zakázán, stejně tak v Kana-dě, Izraeli, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélan-du. Atlantická obchodní válka nedávno skončila příměřím: EU si podržela svůj standard a Spo-jené státy výměnou dostaly přednostní kvóty na prodej masa bez přidaných hormonů.

• Ractopamin: Američtí farmáři jej podávají pra-satům, aby rostla rychleji a měla libovější maso.15 K vedlejším účinkům přípravku ovšem patří, že ovlivňuje chování a zdraví zvířat.16 17 V těle imituje stresové hormony, takže prasata jsou agresivněj-ší a hyperaktivnější. Vylepšuje rovněž přeměnu energie z potravy ve svalovou hmotu. Veterináři však upozorňují, že může poškodit srdce, sval-stvo a působit problémy při rozmnožování. Předběžné výsledky také naznačují, že by maso z vepřů krmených ractopaminem mohlo mít vliv na lidské zdraví (například panuje podezření, že může zvyšovat srdeční tep).18 Proto EU, Rusko a Čína import masa ošetřeného ractopaminem zakázaly. Americký masný průmysl si na evrop-ský zákaz stěžuje. Národní rada producentů vepřového (NPPC) napsala: „Výrobci vepřového v USA nebudou akceptovat žádný jiný výsledek

8 – Úvod

[jednání o TTIP] než zrušení zákazu ractopami-nu v EU…“19

• Chlorovaná kuřata: Evropské země vyžadu-jí dodržování striktních sanitárních pravidel při nakládání s drůbežím masem. Většina americ-kých velkodrůbežáren to řeší jinak: poražená ku-řata prostě omyjí chlorovanou vodou. Jenomže odběratelé i spotřebitelské organizace si stěžují, že omývání neposkytuje dost účinnou ochranu před salmonelózou, a navíc se v kuřatech našly zbytky chlóru.20 Proto EU nedovoluje prodej ku-řat z USA, pokud při jejich produkci nebyly spl-něny evropské hygienické standardy.

Rozdíly mezi americkými a evropskými pravi-dly nejsou pouze náhodným rozporem v technic-kých normách, jež na každém břehu Atlantiku jen tak mimochodem napsali jinak. Pramení z různé filozofie v přístupu k jídlu, potravinám a venkovu. Proto by se celá kategorie týkající se potravin, tedy tzv. sanitární a fytosanitární opatření (SPS), vů-bec neměla stát součástí vyjednávání.

Smí stát podporovat místní jídlo?

V našem tisku se rozpoutala debata, zda TTIP postih-ne farmářská tržiště v českých městech a obcích. Po-řádat trhy si samozřejmě smí a bude smět, kdo chce a jak chce – v Americe i Evropě. Problém je však jinde.

Státy i města cíleně podporují projekty, jež usnad-ňují nakupování od místních zemědělců. Pomáhají

tak navracet život do městských center, umožňují rodinám nakoupit čerstvé zboží a hlavně: podporují farmáře v okolních obcích. Naše ministerstvo životní-ho prostředí například udělovalo granty na zakládá-ní tržišť v českých městech. Jinde stát dává přednost místním dodavatelům při nakupování: italské školní jídelny si při nákupu surovin vybírají regionální potra-viny. A právě takové státní programy mohou narazit na TTIP.

Programy, které v USA i EU upřednostňují místní po-traviny, jsou proto vlastně pozitivní diskriminací míst-ních (a tedy z podstaty věci domácích) výrobců nebo zemědělců. Proto by mohly být paušálně považovány za netarifní bariéru transatlantickému obchodu, a tu-díž v nové smlouvě zakázány.

Interní vyjednávací mandát EU totiž požaduje nová pravidla pro veřejné zakázky u všeho zboží, ve všech sektorech a na všech úrovních veřejné správy – až po obce nebo školy a jiná státní zařízení. Evropská komise je speciálně nervózní kvůli programu Buy America, který směřuje peníze daňových poplatníků do nakupování domácí produkce, aby tak vytvářel pracovní místa. Ale také USA výslovně anoncovaly, že chtějí, aby TTIP potíralo „rostoucí používání loka-lizačních opatření coby bariér obchodu“.21 Nakupuje--li italská státní škola přednostně z okolního venkova nebo pokud české ministerstvo pomáhá vybudovat tržnici, kde budou prodávat pouze zemědělci z okol-ních vesnic, nepřímo tím o zákazníky připravuje dová-žené zboží – samozřejmě včetně amerického.

Úvod – 9

4. Nová vlna arbitráží?Česko je na pátém místě ve světovém žebříčku zemí nejvíce postižených arbitrážemi.22 Daňoví poplatníci už za prohrané spory zaplatili miliardy korun. Proto by speciálně naší pozornosti rozhodně neměl uniknout patrně nejkontroverznější bod chystané euroameric-ké smlouvy: takzvaný mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS).

Sporná klauzule umožní soukromým firmám, aby u arbitrážních tribunálů požadovaly finanční kompen-zaci za ušlý zisk, o který je připraví legislativní nebo regulatorní rozhodnutí státu. Jinými slovy: americké společnosti (nebo firmy v USA formálně registrova-né – tento detail je důležitý, jak se záhy ukáže) budou moci v arbitrážích napadat běžné zákony evropských zemí, správní rozhodnutí apod.

Přitažené za vlasy? Phillip Morris použil podobnou klauzuli v obchodní smlouvě mezi Austrálií a Hong-kongem k arbitráži proti australské regulaci prodeje cigaret. Tabáková společnost argumentovala, že nová legislativa snižuje hodnotu jejích investic v Austrálii a že s ní stát zachází nespravedlivě a nerovně. Phillip Morris chtěl, aby arbitři australskému státu přikázali, že nesmí dodržování zákona vymáhat, a požadoval od-škodné ve výši miliard dolarů. Americká firma navíc svoji australskou pobočku těsně před podáním žaloby formálně převedla pod svoji vlastní asijskou sekci tak, aby se stala hongkongským subjektem, a mohla tudíž použít smlouvu, která ISDS obsahuje. Není to jediný případ. Před čtyřmi lety Phillip Morris své mezinárod-ní sídlo přesunul z USA do Švýcarska a poté s odvo-láním na švýcarsko-uruguayskou smlouvu o ochraně investic spustil arbitráž proti čerstvě schválené tabá-kové legislativě v Uruguay, včetně povinných zdravot-ních varování na krabičkách cigaret. Obě kauzy stále ještě běží.

Evropská komise navrhuje, aby klauzule o ISDS dáva-la unii i členským zemím právo „schválit a vymáhat… nezbytná [legislativní a jiná] opatření“.23 Jenomže rozhodnutí, co je a co není „nezbytné opatření“, tím přechází z kompetence státu do rukou arbitrážních tribunálů.

České politické strany se například shodují, že nesou-hlasí s riskantní těžbou břidlicového plynu. Moratori-um vyhlášené ODS potvrdila také nová koalice ČSSD, ANO a lidovců, podporují jej TOP09 i komunisté. Ale když v květnu 2013 dočasné moratorium na břidlico-vý plyn – než proběhne ekologický audit – vyhlásila kanadská provincie Québec, těžební společnost Lone Pine Resources z Toronta zneužila svoji registraci v USA a obratem podala žalobu k arbitrážnímu soudu s odvoláním na ustanovení Severoamerické dohody

Pár odstrašujících historek o ISDS

Pacific Rim Mininig Corporation vs. Sal-vador: Kanadská důlní firma nedokázala získat ekologické povolení ke kyanidové těžbě zlata v nejvýznamnějším povodí stře-doamerického Salvadoru. Projekt by totiž měl enormní spotřebu vody.12 Svoji dceři-nou společnost registrovanou na Kajman-ských ostrovech proto přehlásila do Nevady a zahájila proti Salvadoru arbitráž podle do-hody o volném obchodu s USA – požadova-la několik set milionů dolarů „ušlého zisku“ a protestuje proti salvadorskému hornímu zákonu.7 Není to náhoda: 36 % arbitrážních kauz, které řeší Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů, souvisí s těžbou nerostných surovin.33 Arbitrážní tribunál žalobu zamítl, nicméně pouze s argumen-tem, že se firma měla přestěhovat z Kaj-manských ostrovů do USA a teprve poté podat stížnost, nikoli si nejprve stěžovat a pak ze sebe dodatečně udělat americký subjekt.7

Veolia vs. Egypt: Francouzská firma zažalova-la Egypt mimo jiné kvůli zavedení minimální mzdy. Argumentuje, že sociální legislativa snižuje hodnotu jejích investic, a je proto porušením bilaterální smlouvy o ochraně investic s Francií.34 Přitom minimální mzda v Egyptě je desetkrát nižší než ve Francii.

Renco Group vs. Peru: Americká společnost před sedmnácti lety převzala kontrolu nad komplexem hutí a rafinérií kovů v peruán-ském La Oroya, které je na seznamu deseti nejvíce znečištěných míst na světě. Součástí kontraktu bylo, že výrobu vyčistí, například instaluje odsiřovací zařízení. Renco dvakrát své závazky ve smluvním termínu nesplnilo, vláda mu dvakrát prodloužila lhůtu, ale po-třetí odklad už odmítla.35 Renco odpovědělo arbitráží podle dohody o volném obchodu mezi USA a Peru. Neochotu státu přistoupit na další výjimku prohlašuje za nepřímé vy-vlastnění a žádá 800 milionů dolarů.35

Dow Chemicals vs. Kanada: Americká che-mická společnost žalovala kanadský stát za to, že québecká provinční vláda nepovoli-la používání herbicidu 2,4-D při ošetřování trávníků. Přitom ve Švédsku, Dánsku nebo Norsku je stejná látka úplně zakázána.

10 – Úvod

o volném obchodu. Argumentuje, že rozhodnutí po-rušuje „legitimní očekávání stabilních podmínek pro podnikání a právního prostředí“. Požaduje odškodné 250 milionů kanadských dolarů.

Různé firmy také v minulosti vedly arbitráže proti re-formám zdravotního pojištění, zákazům škodlivých chemikálií, podpoře čisté energetiky, regulaci cigaret nebo správním rozhodnutím o těžbě nerostných su-rovin. Právě pružné fráze jako „legitimní očekávání“ nebo „férové a spravedlivé zacházení“ patří mezi hlav-ní sporné body. Je například Zelená úsporám útokem státu na legitimní očekávání energetických společnos-tí, že budou mít zisk z prodeje tepla domácnostem? To je otázka, na kterou až do vynesení případného rozsudku nikdo nezná odpověď.

Indie, Jižní Afrika a Brazílie revidují příslušné para-grafy ve svých mezistátních smlouvách.27 OSN a Mezinárodní měnový fond také varují, že podob-ná pravidla mohou brzdit schopnost signatářských zemí řešit finanční a ekonomické krize.28 29 Přesto evropští vyjednavači na ISDS dál trvají.

Každý stát samozřejmě může udělat rozhodnutí, které je nesprávné nebo nespravedlivé. Ale proto máme sou-dy. Kterýkoli občan a kterákoli firma se mohou obrátit na justici, aby rozhodnutí úřadů přezkoumala. Mohou také soudní cestou vymáhat náhradu škody.

Arbitráže jsou součástí mezinárodního práva proto, aby se zahraniční investoři domohli spravedlnos-ti v nestabilních či nedemokratických zemích, kde

„Spolková vláda zřetelně vyjádřila svůj názor, že zvláštní předpisy na ochranu inves-tic v dohodě mezi EU a USA nejsou nezbytné… Podle našeho názoru USA i Německo zaručují dostatečnou právní ochranu před národními soudy… Podle mého odhadu je ochrana investic citlivým bodem aktuální debaty, který v důsledku může rozhodnout o souhlasu Německa s transatlantickou smlouvou o volném obchodu.“

Sigmar Gabriel, německý ministr hospodářství, v dopise evropskému komisaři pro obchod, březen 201436

Studie Evropského parlamentu varovala: „Pokud bude TTIP obsahovat široce formulované klauzule o ochraně investic, ISDS by mohl bránit EU a člen-ským státům ve snaze vytvořit pravidla, která mají chránit jejich občany…“11 Humanitární organizace Oxfam našla řadu vysloveně podivných arbitráží.12

ISDS označil za zbytečný dokonce i Simon Lester z Cato Institute, vlivné americké organizace, jež obvykle prosazuje radikální dohody o volném ob-chodu: „Obě strany mají dospělý, stabilní a dobře rozvinutý právní a politický systém. Jakou ‚ochra-nu‘ zahraniční investice v této situaci potřebují nad to, co už zaručuje domácí právo?“24 České soudy jsou sice nepříjemně pomalé, ale sotva někdo bude s vážnou tváří tvrdit, že se tu silné nadnárodní spo-lečnosti se skvadrami právníků nemohou domoci práva. Brazílie arbitrážní klauzuli do své smlouvy o volném obchodu s USA vložit odmítla. Myslí si snad diplomati, že je evropské nebo americké soud-nictví horší než brazilské?

Austrálie se v roce 2011 rozhodla, že nepřistoupí na žádné arbitrážní klauzule v obchodních smlouvách, jež uzavírá.25 Indonésie odstupuje od šedesáti dohod, které podepsala s jinými státy a kde je ISDS vložený.26

soudnictví nefunguje nebo je skrznaskrz prolezlé ko-rupcí. Nemá však sebemenší smysl takový bod vkládat do smlouvy mezi Evropskou unií a USA.

Státní suverenita?

Klauzule o arbitrážích jsou pochybné už jenom proto, že připravují signatářské země o státní suverenitu. Rozhodnutí, která byla v nepochybné pravomoci parlamentu, vlády nebo justice – a podléhala tedy výhradně ústavním pravidlům každé země –, se pře-souvají do rukou tribunálu tvořeného obvykle třemi soukromými osobami. ISDS povyšuje soukromé firmy na úroveň státu. Namísto aby se případné spory řešily mezi dvěma signatářskými zeměmi u mezinárodního soudu, každá privátní společnost může pohnat zemi k arbitrážnímu tribunálu.

„Když se v noci probudím a uvažuji o arbitrážích, nikdy mne nepřestane udivovat, že suverénní stá-ty na investorské arbitráže vůbec přistoupily. Třem soukromým osobám se svěřuje pravomoc přehod-notit, bez jakýchkoli omezení nebo odvolacích pro-cedur, libovolné rozhodnutí vlády, kterýkoli verdikt soudů a všechny zákony nebo pravidla schválená

Úvod – 11

parlamentem,“ řekl španělský arbitr Juan Fernán-dez-Armesto.30

ISDS je očividně nevyvážené pravidlo. Soukromé firmy mohou libovolně žalovat stát; stát však nemůže stejně žalovat soukromé podniky. Diskriminuje také domácí firmy, protože k arbitrážnímu tribunálu mohou zemi hnát pouze privilegovaní zahraniční investoři.

Lavina zneužívání

Nicméně arbitrážní klauzule mají hlavně konkrétní, praktické důsledky. Nejenže některé země musely vy-platit tučné částky z kapes daňových poplatníků za svá suverénní a celkem rozumná rozhodnutí. Často stačí pouhé výhrůžky arbitrážemi, aby se stát rozhodl něco neudělat. „Vídal jsem dopisy z newyorských a wa-shingtonských advokátních kanceláří, které chodily kanadské vládě k prakticky každému návrhu nových ekologických pravidel za minulých pět let. Čisticí prostředky, léky, pesticidy, patentové právo. Mířily na prakticky každou novou iniciativu a většina z nich nikdy nespatřila světlo světa,“ řekl bývalý kanadský úředník novinářům několik let poté, co jeho země s USA a Mexikem uzavřela Severoamerickou dohodu o volném obchodu.31

Přitom ISDS nijak speciálně nepomohou přilákat in-vestory do země. Empirická data ukazují, že není žád-ný statistický rozdíl v objemu investic mezi zeměmi, které ve svých smlouvách arbitrážní klauzule mají, a těmi, jež je nepoužívají.32

Lavina případů, kdy soukromé firmy zneužívají arbit-ráží k žalobám proti legitimním rozhodnutím států, je nový fenomén. Jenom během roku 2012 soukromé fir-my proti různým zemím podaly rekordních 58 stížnos-tí.22 Ve stejném roce padl také nejvyšší verdikt v historii: Ekvádor má zaplatit 1,77 miliardy dolarů společnosti Occidental, protože ji kvůli porušení smluvních pod-mínek zrušil licenci na těžbu ropy.22 Kolem arbitráží vzniklo malé, ale velmi lukrativní odvětví. Arbitři se rekrutují z úzké skupiny mezinárodních právníků, kteří často střídají role – jednou sedí v tribunálech, po-druhé radí soukromým klientům. Celé to samozřejmě vyvolává pochybnosti ohledně jejich nestrannosti a ne-závislosti. V 55 % všech známých kauz rozhodovalo pouhých 15 arbitrů.

V minulosti mohlo být pro Českou republiku odmítání arbitrážních klauzulí v bilaterálních smlouvách obtíž-né: světoví obchodní partneři by ji tak mohli považovat za nespolehlivou. Ostatně současná obstarožní česko--americká smlouva o ochraně investic je pro nás patr-ně ještě méně výhodná než jakékoli znění ISDS, které se může objevit v TTIP. Proto také tuzemští vládní ex-perti příslušnou klauzuli v chystané smlouvě považují přinejhorším za menší zlo. Nicméně Evropská unie je už natolik silným globálním hráčem, že si může hravě diktovat, co podepíše a co nikoli. Velké firmy ji nepře-stanou respektovat. Spíše naopak. Česká republika by proto měla požadovat, aby arbitráže součástí TTIP vůbec nebyly – a zároveň aby smlouva škrtla příslušné klauzule v bilaterálních smlouvách mezi USA a evrop-skými státy, jež si to budou přát.

12 – Úvod

5. ŘešeníEuroamerická smlouva na obou kontinentech nara-zila na palbu námitek. Diplomati proto proklamovali pauzu v jednání, která jim umožňuje rozhodnout se, jak postupovat dál. Je to také příležitost prověřit nej-více sporné body.

Česká republika by měla v Evropské unii prosazovat čtyři konkrétní požadavky:

1. Úplně vyloučit arbitráže: Součástí TTIP by neměl být mechanismus ISDS, a to v žádné for-mě. Není sebemenší důvod, aby smlouva ob-cházela normální soudy. Stačí, aby obsahovala klauzuli o řešení sporů mezi signatářskými stá-ty. Součástí TTIP by také mělo být zrušení ar-bitrážních klauzulí ve stávajících smlouvách mezi USA a evropskými státy.

2. Vyloučit také potraviny: Diplomati by měli z TTIP kompletně vyloučit celou jednu kapito-lu: takzvané sanitární a fytosanitární standardy (SPS), tedy česky řečeno: potraviny a zeměděl-ství.

3. Potvrdit právo na svobodnou volbu standar-dů: Pokud jde o standardy, které podporují inova-ce nebo chrání zdraví, zaměstnance, bezpečnost práce, spotřebitele, čisté prostředí k životu či krajinu, TTIP by je měla případně sjednoco-vat podle nejvyššího společného jmenovatele. V každém případě by pak diplomati měli od-mítnout takzvaný negativní seznam: návrh, aby smlouva stanovila moratorium na nová pravi-dla s výjimkou oblastí, jež explicitně vyjmenuje. Musí také explicitně říci, že budou sloužit jako podlaha, a nikoli strop: takže obě strany – Ev-ropská unie i Spojené státy a členské země EU i jednotlivé státy USA – si uchovají právo na za-vádění vlastních, silnějších domácích pravidel.

4. Řešit globální problémy: USA a EU by měly smlouvy využít k tomu, že dohodnou společný postup v důležitých bodech: dani z finančních transakcí, zásahu proti daňovým rájům, potírá-ní daňových úniků nebo ochraně před globální-mi změnami podnebí.

Úvod – 13

Prameny 1. Evropská komise: European Union and United

States to launch negotiations for a Transatlantic Trade and Investment Partnership, http://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=869, 28. 2. 2014

2. Monitoring CO2 emissions from new passenger cars in the EU: summary of data for 2012, Euro-pean Environment Agency, Copenhagen 2013

3. Cooper, W. H., Manyin, M. E., Jurenas, R., et Platzer, M. D.: The U.S.-South Korea Free Trade Agreement (KORUS FTA): Provisions and im-plications, Congressional Research Service, Wa-shington D.C. 2013

4. European Trade Union Confederation: www.etuc.org/sites/www.etuc.org/files/16102013_speech_Judith.pdf

5. Schierow, L.-J.: The Toxic Substances Control Act (TSCA): implementation and new challenges, Con-gressional Research Service, Washington D.C. 2009

6. Physicians for Social Responsibility: U.S. Chemi-cal Management: The Toxic Substances Control Act, www.psr.org/environment-and-health/con-fronting-toxics/chemical-management/, 28. 2. 2014

7. Statement of Carroll Muffett, president and CEO, Center for International Environmental Law (CIEL), on behalf of CIEL, Friends of the Earth and Sierra Club, before the U.S. House of Representatives Co-mmittee on Energy and Commerce – Sub-committee on Commerce, Manufacturing and Trade hearing on the U.S. – E.U. free trade agreement: tipping over the regulatory barriers, July 24, 2013

8. 2013 report on technical barriers to trade, United States Trade Representative, Washington D.C. 2013

9. CropLife America: dopis Douglasi Bellovi, Office of the United States Trade Representative, 10. 5. 2013: www.regulations.gov/contentStreamer?ob-jectId=09000064812ff3c9&disposition=a-ttachment&contentType=pdf, 28. 2. 2014

10. Euractiv: NGOs fear TTIP clauses will affect EU che-micals regulation, www.euractiv.com/sustainability/eu-readies-radical-strategy-coun-news-532054

11. Gestetter, C., Mehling, M., Eberle, A., et Salés, K.: Legal implications of TTIP for the acquis commu-nautaire in ENVI relevant sectors, European Com-mission DG Internal Policies, Brussels 2013

12. Perez, J., Gistelinck, M., Karbala, D.: Sleeping lions: international investment treaties, state-investor dis-putes and access to food, land and water, Oxfam In-ternational, Oxford 2011

13. ETUC position on the Transatlantic Trade and In-vestment Partnership, European Trade Union Con-federation, nedatováno

14. Viz připomínky amerických firem na www.regulati-ons.gov/#!docketBrowser;rpp=100;so=DESC;sb=-docId;po=0;dct=PS;D=USTR-2013-0019 a také dopis potravinářských a zemědělských asociací hlav-nímu vyjednavači USA: www.nppc.org/wp-content/uploads/2013-03-04-Ag-Coalition-US-EU-FTA.pdf, 28. 2. 2014

15. Apple, J. K., Rincker, P. J., McKeith, F. K., Carr, S. N., Armstrong, T. A., Matzat, P. D. (2007): Meta-analysis of the ractopamine response in finishing swine, Pro-fessional Animal Scientist 23: 179–196

16. Center for Food Safety: Ractopamine factsheet, www.centerforfoodsafety.org/files/ractopamine_factshe-et_02211.pdf, 28. 2. 2014

17. Food & Water Watch: Ractopamine, http://docu-ments.foodandwaterwatch.org/doc/Ractopami-neFS.pdf, 28. 2. 2014

18. Safety evaluation of ractopamine: Scientific opinion of the Panel on Additives and Products or Substances Used in Animal Feed, The EFSA Journal 1041: 1–52 (2009)

19. National Pork Producers Council: Comments on the „Transatlantic Trade and Investment Partnership“, www.nppc.org/wp-content/uploads/P-National-Pork--Producers-Council-USTR-2013-0019-TTIP-5-10-13.pdf, 28. 2. 2014

20. Viz například: www.eurocoop.org/en/publications/press-releases/food-policy/153-euro-coop-supports--national-experts-rejection-of-us-chlorinated-poultry

21. Transcript: Briefing by USTR Ambassador Ron Kirk and Deputy National Security Advisor Michael Froman on US-EU Trade Negotiations, 13 February 2013, www.ustr.gov/about-us/press-office/press--releases/2013/february/transcript-briefing-us-eu, 28. 2. 2014

22. United Nations Conference on Trade and Develop-ment: Recent developments in investor-state dispute settlement (ISDS), www.unctad.org/en/Publicati-onsLibrary/webdiaepcb2013d3_en.pdf, 28. 2. 2014

23. Viz vyjednávací mandát Evropské komise, který unikl na veřejnost: www.s2bnetwork.org/fileadmin/date-ien/downloads/EU-TTIP-Mandate-from-bfmtv-Ju-ne17-2013.pdf

24. Lester, S.: Does U.S. and EU foreign investment need „protection“?, www.cato.org/publications/commentary/does-us-eu-foreign-investment-need--protection, 28. 2. 2014

25. Gillard government trade policy statement: Trading our way to more jobs and prosperity, Department of Foreign Affairs and Trade, Canberra 2011

26. Financial Times, 26. března 201427. Bilaterals.org: India plans to abolish ISD clause in

FTAs, www.bilaterals.org/?india-plans-to-abolish--isd-clause&lang=en, 28. 2. 2014

14 – Úvod

28. United Nations Conference on Trade and Develop-ment: Foreign debt restructuring and international investment agreements, www.unctad.org/en/Docs/webdiaepcb2011d3_en.pdf, 28. 2. 2014

29. International Monetary Fund: The Liberalization and management of capital flows: an institutional view, www.imf.org/external/np/pp/eng/2012/111412.pdf, 28. 2. 2014

30. Global Arbitration Review: Stockholm: Arbitrator and counsel: the double-hat syndrome, www.globalarbit-rationreview.com/journal/article/30399/stockholm--arbitrator-counsel-double-hat-syndrome, 28. 2. 2014

31. Greider, W.: The Right and US trade law: invalidating the 20th century, www.thenation.com/article/right--and-us-trade-law-invalidating-20th-century, 28. 2. 2014

32. Yackee, J.B. (2010): Do bilateral investment treaties promote foreign direct investment? Some hints from alternative evidence, Virginia Journal of International Law 51: 397–441

33. Anderson, S., et Peréz Rocha, M.: Mining for profits in international tribunals: lessons for the Trans-Paci-fic Partnership, Institute for Policy Studies, Washing-ton D.C. 2013

34. Zayed, H., et Khalil, H.: Egypt & international arbit-ration: protection of investors, no consolation for pu-blic money, Egyptian Center for Economic & Social Rights 2013

35. Tucker, T.: Renco Group uses trade pact foreign in-vestor provisions to chill Peru’s environment and health policy, undermine justice, www.citizen.org/documents/renco-memo-03-12.pdf, 26. 4. 2014

36. www.bmwi.de/BMWi/Redaktion/PDF/B/brief-sigmar-gabriel-de-gucht-zum-investiti-onsschutz-beim-ttip,property=pdf,bereich=b-mwi2012,sprache=de,rwb=true.pdf

A › Hnutí DUHA, Údolní 33, 602 00 Brno T › 545 214 431 E › info@hnutiduha.cz www.hnutiduha.cz

Hnutí DUHA prosazuje zdravé prostředí pro život, pestrou přírodu a chytrou ekonomiku. Dokážeme rozhýbat politiky a úřady, jednáme s firmami a pomáháme domácnostem. Našich výsledků bychom nedosáhli bez podpory tisíců lidí, jako jste vy.

Hnutí DUHAFriends of the Earth Czech Republic

Chystaná euro-americká smlouva o volném obchodu má hlavně sjednotit pravidla pro výrobu aut, potravin a dalšího zboží. Může spoustě lidí usnadnit život. Jenomže diplomati musí předem nakreslit hodně tlustou čáru mezi technickými normami a změnami, jež by proměnily náš každodenní život – ať už jde o hygienické předpisy pro maso, limity výfuko-vých plynů, pracovněprávní zákony nebo legislativu, kterou se řídí povolování toxických chemikálií ve věcech kolem nás.

Hnutí DUHAFriends of the Earth Czech Republic