UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Diplomová práce

2017 Bc. Erika Hrubá

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Diplomová práce

Bc. Erika Hrubá

Kyberšikana na základních a středních školách

Olomouc 2017 vedoucí práce: PhDr. René Szotkowski, Ph.D.

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci zpracovala samostatně. Veškeré literární prameny a

informace, které jsem v práci použila, jsou uvedeny v seznamu lieratury. Elektronická verze je

shodná s verzí tištěnou.

V Citově dne 20. června 2017 ...……………...

Bc. Erika Hrubá

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. René Szotkowskému, Ph.D. za jeho odborné rady

a připomínky v průběhu psaní této práce. Také bych ráda poděkovala všem respondentům, za

vyplnění ankety. Děkuji celé své rodině za její podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.

ANOTACE

Jméno a příjmení: Erika Hrubá

Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce: PhDr. René Szotkowski, Ph.D.

Rok obhajoby: 2017

Název práce: Kyberšikana na základních a středních školách

Název v angličtině: The cyberbullying in primary and secondary schools

Anotace práce:

Diplomová práce je zaměřena na kyberšikanu na základních a

středních školách. Cílem práce bylo zjistit, zda je rozdíl

v informovanosti o kyberšikaně mezi vybranými žáky

základních a středních škol přerovského okresu. Byla použita

metoda nestandardizovaného dotazníkového šetření.

Výsledky naznačily, že nejsou rozdíly v informovanosti o

kyberšikaně mezi vybranými žáky základních a středních škol

přerovského okresu.

Klíčová slova: kyberšikana, základní školy, střední školy, dotazníkové

šetření

Anotace v angličtině:

The master theses is focused on cyberbullying in primary and

secondary schools. The aint of the master theses was find out

differences between information about cyberbullying in

primary and secondary schools in Přerov region. Non-

standartized questionnaire was used for data collection. The

results suggested that we didn´t find difference in information

about cyberbullying in primary and secondary schools in

Přerov region.

Klíčová slova

v angličtině:

cyberbullying, primary schools, secondary schools,

questionnaire

Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1: Dotazník – pilotní verze

Příloha č. 2: Dotazník – finální verze

Rozsah práce: 93 stran

Jazyk práce: Český jazyk

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8

Cíle práce .................................................................................................................................. 11

I TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 12

1 Deviace a sociálně patologické jevy ................................................................................. 12

1.1 Deviace ...................................................................................................................... 12

1.2 Sociální patologie ...................................................................................................... 14

2 Šikana a kyberšikana ........................................................................................................ 17

2.1 Šikana ......................................................................................................................... 17

2.1.1 Předpoklady pro vznik šikany ............................................................................ 20

2.1.2 Rozdělení šikany ................................................................................................ 21

2.1.3 Typologie oběti ................................................................................................... 22

2.1.4 Typologie agresora ............................................................................................. 23

2.1.5 Stádia šikany ....................................................................................................... 24

2.2 Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou ......................................................................... 26

2.3 Kyberšikana ............................................................................................................... 28

2.3.1 Kyberkultura ....................................................................................................... 29

2.3.2 Kyberprostor ....................................................................................................... 30

2.3.3 Projevy kyberšikany ........................................................................................... 30

2.3.4 Prostředky kyberšikany ...................................................................................... 32

2.3.5 Typy kyberagresorů ............................................................................................ 35

2.3.6 Léčba kyberšikany .............................................................................................. 36

2.3.7 Projekty a instituce ............................................................................................. 38

2.3.8 Právní rámec v České republice ......................................................................... 41

3 Kyberšikana u žáků 2. stupně základní školy a žáků středních škol dle vývojové psychologie ............................................................................................................................... 43

3.1 Žáci 2.stupně základních škol .................................................................................... 43

3.2 Žáci středních škol ..................................................................................................... 44

4 Prevence a intervence ....................................................................................................... 46

4.1 Prevence šikany ......................................................................................................... 46

4.2 Prevence kyberšikany ................................................................................................ 49

4.3 Intervence kyberšikany .............................................................................................. 51

II PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 54

5 Zhodnocení aktuálního stavu zkoumané problematiky .................................................... 54

6 Výzkumné šetření ............................................................................................................. 57

6.1 Cíle, problémy a hypotézy výzkumného šetření ........................................................ 57

6.2 Výběr prvků do výzkumného šetření ......................................................................... 58

6.3 Metoda výzkumného šetření ........................................................................................ 59

6.4 Pilotní studie ............................................................................................................... 60

7 Výsledky průzkumu a výzkumného šetření...................................................................... 62

8 Zhodnocení a diskuze výsledků ........................................................................................ 78

Závěr ......................................................................................................................................... 82

Seznam použité literatury a zdrojů ........................................................................................... 84

Seznam zkratek ......................................................................................................................... 91

Seznam tabulek a grafů............................................................................................................. 92

Seznam příloh ........................................................................................................................... 93

8

Úvod

Otázky šikany, respektive kyberšikany jsou v dnešní době velmi diskutující.

S problematikou šikany se setkávají děti již v mateřských školkách, možná i dříve, když jsou

v kolektivu více dětí a stanou se obětí některého vůdčího dítěte. Myslím si, že v tomto věku to

neřeší ani rodiče, jelikož děti si přece jen „hrají“. Předpokládám, že každý z nás se setkal

s nějakou formou šikany, ať už přímo na sobě, nebo ve svém okolí.

V dnešní době je čím dál tím více rozšířenější šikana prostřednictvím nových

informačních a komunikačních technologií, takzvaná kyberšikana. Právě proto bych se chtěla

ve své práci více soustředit na tuto oblast šikany. Pro téma kyberšikana jsem se rozhodla z více

důvodů. Prvních z nich je moje aktivní práce na počítači, na kterém pracuji denně v práci

a trávím na něm bohužel i spoustu času doma. Samozřejmě občas zavítám na sociální sítě

a vidím zde, jak se někteří k sobě chovají. Spoustě lidí to přijde normální, ale myslím si, že

většina případů již hraničí, nebo dokonce je veřejná kyberšikana. Druhým důvodem k výběru

tohoto tématu jsou děti mých rodinných příslušníků a jejich rodiče, kteří nemají ani ponětí, jak

tráví jejich ratolesti volný čas. Kolik času tráví na počítačích, jaké stránky navštěvují, s kým si

píší. Komu volají nebo posílají zprávy ze svých mobilních telefonů. Posledním rozhodujícím

faktorem byla má praxe na Střední pedagogické škole v Přerově. Zde jsem se setkala s šikanou

ve třídě, u které jsem byla na náslechových hodinách a měla možnost tuto problematiku

konzultovat přímo s vyučující, která od studentky věděla, že šikana ve škole není jediná, jelikož

jí spolužáci šikanují i prostřednictvím sociální sítě. Tudíž na dívku byla páchána i kyberšikana.

Dnešní rychlá a online doba tomuto problému vyloženě svědčí. Zarazila jsem se, kolik

mých známých vůbec pojem kyberšikana nezná a má již děti, které denně používají počítač,

laptop nebo tablet. Samozřejmostí dnešních dětí je mobilní telefon, ale častěji již smartphone.

Rodiče vůbec nevědí, jaké aplikace navštěvují, s kým si online píší, a hlavně za koho se jejich

potomci sami vydávají v online aplikacích. Má maminka má za sebou také již špatnou

zkušenost s přidáváním online přátel na Facebooku. Naštěstí se nám svěřila a my jsme ji se

sestrou vysvětlili, že si opravdu má psát pouze s lidmi, které zná. Každý však tuto možnost

nemá. Nemají člověka, komu by se svěřili. Neví, jaké jsou možnosti pomoci. Neznají

preventivní programy, ani intervenci.

Diplomová práce, která se jmenuje Kyberšikana na základních a středních školách, je

zaměřena na informovanost žáků základních a středních škol přerovského okresu na téma

kyberšikana. Tento region jsme si vybrala ze čtyř důvodů. Prvním z nich je, že z toho okresu

pocházím. Dalším důvodem je, že od třetí třídy jsem chodila do Přerova na základní školu

Trávník 27, kterou jsem oslovila do mého výzkumného šetření. Třetím důvodem byla již jednou

9

zmíněná zkušenost ze souvislé praxe na Střední pedagogické škole v Přerově, která se mnou

také spolupracovala při průzkumu. Posledním rozhodujícím faktem byla skutečnost, že jsem

nenašla v dostupných zdrojích žádný podobný výzkum v tomto okrese. Velmi mě zajímalo, jak

dopadne Přerovsko s porovnáním výzkumných šetření, která probíhala celorepublikově,

popřípadě v České republice a na Slovensku.

Hlavním cílem diplomové práce je zjištění informovanosti o kyberšikaně na základních

a středních školách v přerovském okrese. Respondenti jsou rozděleni na dvě skupiny, dle toho,

zda navštěvují základní nebo střední školu v tomto okrese. Výzkumné šetření probíhalo v roce

2016.

Abychom mohli uskutečnit výše formulovaný hlavní cíl, máme definované i dílčí cíle.

Tyto cíle jsou průběžně naplňovány v jednotlivých kapitolách diplomové práce a plynule

navazují na cíl hlavní. Všechny cíle jsou formulovány v následující části. Dílčí cíle jsou

rozděleny do dvou skupin dle uspořádání diplomové práce, která se skládá z teoretické

a praktické části.

Jak jsme již uvedli, diplomová práce je rozdělena do dvou celků – teoretická a praktická

část. Teoretické část se skládá ze čtyř kapitol. Všechny kapitoly se dělí na další podkapitoly.

Každá kapitola je zaměřena na specifickou rovinu problému. První kapitola diplomové práce

nás obeznamuje s pojmy deviace a sociálně patologické jevy. Druhá kapitola se zaměřuje na

šikanu a kyberšikanu. Podkapitoly této kapitoly popisují předpoklady pro vznik šikany,

rozdělení šikany, typologii oběti a agresora, stádia šikany. Dále zde popisujeme rozdíly mezi

šikanou a kyberšikanou. Poslední podkapitola se zabývá kyberšikanou. Podkapitoly

charakterizují kyberkulturu, kyberprostor, projevy a prostředky kyberšikany, typy

kyberaresorů, léčbu kyberšikany, projekty a instituce, které se zabývají kyberšikanou a na závěr

druhé kapitoly uvádíme právní rámec v České republice. Třetí kapitola popisuje vývojové

období u žáků 2. stupně základních škol a žáků středních škol. Poslední kapitola teoretické části

je věnována prevenci šikany a kyberšikany. Třetí podkapitola čtvrté kapitoly se zabývá

intervencí kyberšikany ze strany žáka, rodiče a školy.

Praktická část se skládá také ze čtyř kapitol. Tyto kapitoly jsou vedeny pod čísly 5 až 8.

Šestá kapitola praktické části je rozdělena do čtyř podkapitol. První kapitola praktické části se

zabývá zhodnocením aktuálního stavu zkoumané problematiky díky vybraným třem

výzkumům a jedné podobné kvalifikační práci. Následující kapitola praktické části diplomové

práce je zaměřena na samotné výzkumné šetření. První podkapitola definuje cíle, deskriptivní

a relační problémy a stanovuje hypotézu. Další podkapitola popisuje výběr prvků do našeho

výzkumného šetření. Třetí podkapitola šesté kapitoly vymezuje použitou metodu průzkumu.

Poslední podkapitola seznamuje s pilotní studií, která proběhla před finální distribucí

10

výzkumného nástroje. Sedmá kapitola popisuje námi získaná data od vybraných respondentů.

Seznamuje nás s výsledky našeho průzkumu vzhledem ke stanoveným deskriptivním

a relačním problémům. Poslední kapitola praktické části a celé diplomové práce je věnována

zhodnocení a diskuzi výsledků, které jsme získali při sběru dat pomocí dotazníku. V této

kapitole jsou naše výsledky porovnány s výsledky výzkumů, které jsme uvedli v kapitole číslo

pět.

Předpokládám, že výsledky pro mé výzkumné šetření získám od vybraných žáků

základních a středních škol bez větších problémů a vybraní respondenti budou dobře

spolupracovat. Budu se snažit distribuovat všechny dotazníky osobně a dbát na zachováni

anonymity, kterou mají vybraní žáci přislíbenou i v popisu dotazníku, pro co největší pravdivost

výzkumného šetření.

11

Cíle práce

Hlavním cílem diplomové práce je zjistit informovanost o kyberšikaně na vybraných

základních a středních školách v přerovském okrese. Pomocí dílčích cílů teoretické a praktické

části uskutečním výše uvedený hlavní cíl.

Cílem teoretické části je poskytnout komplexní náhled na kyberšikanu. V této části

diplomové práce je proto důležité specifikovat samotnou šikanu a poté plynule přejít ke

kyberšikaně. Důležité bude zmínit jejich zařazení do systému sociálně patologických jevů.

Seznámení s definováním deviací a sociální patologie. Teoreticky popsat šikanu, předpoklady

pro vznik šikany, její rozdělení. Krátce si popíšeme typologie oběti a agresorů šikany. Pro

pochopení kyberšikany jsou důležité i stádia samotné šikany a její prevence. Pro lepší

pochopení celé problematiky zařazujeme do teoretické části i samotnou kapitolu rozdíly mezi

šikanou a kyberšikanou. Poslední kapitolou je samotná kyberšikana, kde se věnujeme

kyberkultuře a kyberprostoru. Vymezujeme zde další cíl, který si ověříme v praktické části,

a to jsou projevy kyberšikany a její prostředky. Na tyto skutečnosti se budeme dotazovat

v anketě, která bude součástí praktické části. Krátce si popíšeme typy kyberagresorů. Cílem

teoretické části je také seznámení s prevencí kyberšikany. Na tento cíl navážeme v praktické

části, kde se budeme zajímat o to, zda respondenti znají možnosti prevence. Na závěr teoretické

části zařadíme samotnou léčbu kyberšikany, programy a instituce zabývající se kyberšikanou

a právní rámec v České republice.

K dosažení hlavního cíle nám v praktické části pomáhá zhodnocení současné

problematiky za pomoci několika provedených výzkumů a kvalifikační práce. S těmito daty

budeme porovnávat naše výsledky získané při výzkumném šetření u vybraných žáků a studentů

základních a středních škol v přerovském okrese a naplníme tím další cíl. Vyjma stanovených

dílčích cílů bylo cílem praktické části a samotného výzkumu

– zjistit, jaké komunikační technologie a služby využívají respondenti,

– zjistit, jak často využívají tyto technologie a služby,

– zjistit, čeho nejvíce využívají pomocí informativně komunikační technologie,

– zjistit, zda znají nějaké projevy kyberšikany,

– zjistit, popřípadě jaké,

– zjistit, zda byli ve svých školách informováni o kyberšikaně,

– zjistit, jestli respondenti vědí, za kým mohou případně přijít a svěřit se s tím, že se stali obětí

šikany.

12

I TEORETICKÁ ČÁST

1 Deviace a sociálně patologické jevy

Na začátku teoretické části diplomové práce se zaměříme na zařazení kyberšikany do

systému deviací a sociálně patologických jevů. Objasnění pojmů deviace a sociálně

patologických jevů bude hrát významnou roli pro pochopení kyberšikany, jelikož ji zařazujeme

do těchto kategorií. Nejprve si popíšeme sociální deviace, jelikož deviace jsou širší pojem než

sociální patologie.

1.1 Deviace

Níže si objasníme díky několika různým autorům vysvětlení pojmu deviace. Jak ji

popisují v různých časových intervalech a zda se u autorů objevovala samotná kyberšikana,

popřípadě šikana.

V Pedagogickém slovníku Kujal (1965) popisuje deviaci, dříve označovanou za aberaci,

jako: „Odchylku, či úchylku. Termínu se používá poměrně často. V botanice a v zoologii značí

odchylky tvarové, které nejsou dědičné. V psychologii je aberace mimořádná a proměnlivá

odchylka vjemová a představová. Způsob vnímání a představování nebývá přesně logicky

a rozumově upraven. V biologii a patologii člověka jsou to různé úchylky v umístění orgánů

nebo odchylky tvarové. Je to označení do určité míry hromadné, protože odchylky mívají vlastní

označení. V oblasti sexuální znamená sexuální aberace úchylky v této sféře. Nyní se však pro

tyto úchylky častěji používá názvu aberace.“

Dále Vykopalová (2001) ve své knize definuje i pojem sociální deviace dle

Ondrejkoviče: „Představuje podtřídu sociálního chování a současně termín pro označení

odchylky od očekávaného standardizovaného a institucionalizovaného chování, které

předepisuje sociální norma, platná v určité společnosti, skupině a sociálním útvaru. Centrálním

pojmem teorií sociální deviace se proto stává chování.“

Deviantní chování, neboli chování, které porušuje společenské normy, je například

absence ve škole, v práci, krádeže. Každá společnost má takzvaný toleranční limit, kdy určité

odchylky chování od dané normy akceptuje. Můžeme uvést toleranci ke konzumaci alkoholu.

Musíme si však dát pořád, že každá společnost má jiné limity. Musíme brát ohled na kulturu,

čas a prostor. Zde bychom mohli chápat, že autorka může za deviantní chování označit

i kyberšikanu, jelikož je to chování, které není standardní.

13

Sociální deviace dle Mühlpachra (2008) je pojem velmi široký, neutrální a emocionálně

indiferentní. Můžeme jej popsat pomocí čtyř základních teorií:

1. teorie kulturního přenosu – deviantní chování se můžeme naučit stejným způsobem, jako

chování akceptované;

2. teorie strukturálního tlaku – dané situace mohou u určité části společnosti vyvolat

deviantní chování (bída, chudoba);

3. teorie kontrolní – chybí kontrola, nebo je v menší míře, tato teorie vychází z otázky „proč

jsou lidé konformní“;

4. teorie etiketizační – sociálně významní lidé označují dané jedince za deviantní.

Ve všech těchto čtyř teorií můžeme zpozorovat spojitost s kyberšikanou. U první teorie

je to naučení kyberšikany, které se naučíme stejně, jako používání technologií, kterými poté

kyberšikanu pácháme. U teorie strukturálního tlaku je souvislost s kyberšikanou, že každý se

vypořádá s tlakem společnosti jinak a slabší jedinci mohou začít kyberšikanovat druhé

z důvodu pro ně nezvládnuté dané situace. Já osobně vidím největší problém v třetí teorii, která

říká, že chybí kontrola. Kyberšikana u mladistvých je absolutně bez kontroly. Rodiče neví, jak

se jejich děti chovají online. S kým si volají a domlouvají si schůzky. Poslední teorie je

diskutabilní, jelikož může být i opačného rázu.

Deviace je dle Sociologického slovníku Jandourka (2001) vysvětlena, jako: „Chování

odlišující se od soc. normy nebo systému norem akceptovaných v dané společnosti velkým

množstvím osob. Může se týkat chování jedince i skupin (např. u příslušníků exotické náb. sekty

nebo bezdomovců). Skupiny mohou potom vytvářet celé deviantní subkultury. Klasickým

příkladem deviace je kriminalita, ale bývá k ní zařazována i odlišnost jedinců nebo skupin

příslušejících k rasovým, polit., sex. nebo národnostním menšinám. Příčiny deviace:

1. Biologické teorie: Sklony k deviaci jsou připisovány určitému tělesnému typu (W. A. Sheldon,

atletičtí jedinci – mezomorfní typy), nadbytečnému chromozomu Y a vrozenými sklony

k agresivitě. Tyto závěry jsou zpochybňovány a snaha vysvětlovat zločin a další formy deviace

biologicky není zatím úspěšná. 2. Psychologická teorie: Některé děti si nevytvoří kvůli svému

vztahu k rodičům potřebná omezení a dojde k rozvoji uzavřené psychopatické osobnosti se

sklony k samoúčelného násilí. Nezdá se však, že by pachatelé velmi odlišných činů museli sdílet

tytéž vlastnosti. 3. Sociologická teorie: a) diferenciální asociace (E. H. Sutherland): Některá

prostředí povzbuzují sklon k nelegálním činnostem a jedinci se sdružují s nositeli kriminálních

norem. Kriminální jednání je naueno především v primárních skupinách; b) anomie (R. K.

Merton vycházející z E. Durkheima): Konflikt mezi akceptovanými normami a soc. realitou

vyvolává napětí, např. ani tvrdá práce nemusí vést ke zlepšení vlastního postavení. Společnost

však neúspěch odsuzuje, takže se jedinec chce prosadit i nelegálními prostředky; c) teorie

14

labellingu – etiketizační: Deviace není osobnostními rysy jedince a skupin, ale procesem

interakce mezi deviantními a nedeviantními částmi společnosti. Etikety udělují představitelé

zákona, obvykle bohatí chudým, muži ženám, starší mladším, většiny menšinám (- deviace

primární, - deviace sekundární, - stigma), není však jasné, zda labbeling skutečně zvyšuje

sklony k deviantnímu jednání; d) teorie racionální volby (- volba racionální) (Cornish, Clarke):

Jedinci se pro jednání rozhodují, protože jim připadá v danou chvíli výhodné a riziko malé.

Ke studiu historických proměn pojetí deviace a soc. funkcí labbelingu významně přispěl

M. Foucault.“

Geist (1992) uvádí, že deviace, neboli deviance sociální je odchylka, od chování, které

očekáváme a je institucionalizované a standardizované. Chování, které je dané sociální normou

a platné ve společnosti. Deviance sociální jsou normy, které narušují trvalost a soudržnost

společnosti.

Odchylka, vybočení, odklonění, odchýlení se z cesty k cíli, tak můžeme chápat deviaci

z psychologického pohledu. Nejčastěji se jedná o poruchy myšlení a emocí. Sociální deviace

jsou různé změny v chování v mezilidských vztazích. Značí nedostatečnou sociální zralost.

Nejedná se o duševní poruchu, proto je nenajdeme v Mezinárodní klasifikaci nemocí – 10

(Hartl, Hartlová 2015).

V této podkapitole jsme uvedli chápaní deviace dle několika autorů a doplnili jej

o spojitosti s kyberšikanou. V následující části této kapitoly si popíšeme sociálně patologické

jevy, které spadají do deviací.

1.2 Sociální patologie

Další podkapitola pojednává již o přesně vymezených sociálně patologických jevech.

Opět budeme uvádět několik různých autorů, abychom měli ucelený pohled na danou

problematiku. Budeme hledat spojitost s kyberšikanou, popřípadě šikanou, do které

kyberšikana spadá.

Problematika sociálně patologických jevů není žádná novinka. V dnešní době se čím dál

tím častěji řeší, zda je jedinec normální, nebo zda se vymyká normě. Napomáhá tomu ve velké

míře globalizace a v dnešní době velký nárůst těchto jevů. Největší problémy vznikají uvnitř

společnosti. Patří mezi ně tlak na zvyšování výkonnosti jedince, ekologické problémy,

hedonismus nebo extremismus. Sociálně patologické jevy jsou v naší společnosti nepřijatelné,

nevhodné a nechtěné. V dnešní uspěchané době dochází k velkému poklesu kvality klimatu jak

ve školách, tak i v rodinách (Mühlpachr, 2008).

Jandourek (2001) popisuje ve slovníku patologii sociální, jako označení, pro nežádoucí

jevy v dané společnosti. Je to dřívější označení, které v dnešní době nahradilo označení sociální

15

deviace nebo sociální dezorganizace. Negativní jevy se mění s dobou a společností. V minulosti

byla i homosexualita označována za nežádoucí jev. Nyní zařazuje mezi jevy suicidalitu,

kriminalitu, prostituci, alkoholismus a nezaměstnanost.

Patologie sociální se zabývala procesem a podmínkami mimořádných sociálních

procesů, mezi které řadíme nezaměstnanost, alkoholismus, zločinnost, úrazovost, nehodovost,

chudobu a nemoci (Hartl, Hartlová, 2015).

Dle Vykopalové (2001) můžeme chápat pojem sociální patologie jako označení všech

jevů, které se nám zdají jako nenormální nebo ve společnosti nehodící se. To, co daná

společnost přijímá, nebo ne. Normální zde rozumíme něco, co je ideální, zdravé, obvyklé a pro

nás přirozené. Mezi formy asociálního chování řadí šikanování, které je v dnešní době stále

více aktuální. Šikanováním se zabývá pedagogika, psychologie, etika, sociologie a další vědy.

Je to celospolečenský problém, se kterým se setkáváme ve škole, nebo mezi dospělými na

pracovišti, označovaným, jako mobbing. Součástí mobbingu může být i sexuální obtěžování

(harašení) na pracovišti. Další formou mobbingu je bossing, kdy šikanuje oběť její nadřízený.

Další formou nevhodného chování ve společnosti je extremismus. Můžeme jej chápat, jako

agresivní, násilné, nesnášenlivé chování. Projevuje se rasovou nesnášenlivostí, nacionalismem,

fašismem, fanatismem, xenofobií, antisemitismem, zakládání různých sekt. Mezi negativní

sociálně patologické jevy dle autorky patří jevy, se kterými se můžeme setkat v rodinném

prostředí: syndrom týraného dítěte, zneužívání a zanedbávání dětí, domácí násilí na dětech,

ženách, seniorech nebo sexuální zneužívání dětí. Dále popisuje ve své knize různé typy

závislostí: drogové, alkoholové, mentální bulimie a anorexie, gamblerství, sekty

a sebevražednost.

Mühlpachr (2008) popisuje sociální patologii jako pojem, který označuje nenormální,

chorobné a všeobecně nežádoucí společenské jevy. Uvádí, že tento pojem začal užívat, jako

první anglický sociolog a filozof Herbert Spencer. Ten hledal podobnost mezi biologickou

a sociální patologií. Émile Durkheim studoval sociální patologii. Chápal ji jako vědu, která

zkoumá nemoci a nevhodné chování odchylující se od daných norem.

Dle Velkého sociologického slovníku Petrousek, Vodáková, Maříková (1996) uvádí, že:

„ Patologie sociální – (z řec. pathos = utrpení, vzrušení; logos= slovo, řeč, nauka) – shrnující

pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí spol. jevy, tzn. spol. nebezpečné, negativně

sankcionované formy deviantního chování, ale hlavně pro studium příčin jejich vzniku

a existence.“

Mezi tyto sociálně patologické jevy řadí kriminalitu, chuligánství, narkomanie,

alkoholismus, sebevražednost, rozvodovost, prostituci, nezaměstnanost, homosexualitu

a války.

16

Nežádoucí asociální chování je různé závislostní chování. Mezi tradiční typy

závislostního chování patří drogová závislost, neúměrná poddanost alkoholu, závislost na

tabáku, hracích automatech. Do nových forem závislostního chování řadíme netomanii, která

označuje závislost na internetu, dále mezi nové formy patří závislost na televizi, sexuální

závislost a závislost na práci, kde označujeme lidi, jako workoholiky. Další novou závislostí je

patologické nakupování a bulimie. Dalším typem patologického chování je zakládání sekt,

sebevražednost, kriminalita, agresivita, která se může projevovat v domácím prostředí,

například týráním a zneužíváním dítěte, dále školní agresivita, kde nejčastější forma bývá

šikanování, ze strany vrstevníků. Týrání může být charakteru tělesného, sexuálního, citového,

zanedbávání a systémové týrání (Mühlpachr, 2008).

Pouze Vykopalová a Mühlpachr se zmiňují o šikaně, ostatní autoři popisují sociálně

patologické jevy, jako nenormální nebo nežádoucí, což samozřejmě šikana a samotná

kyberšikana je. Ve druhé kapitole teoretické části se budeme věnovat již samotnou šikanou

a kyberšikanou.

17

2 Šikana a kyberšikana

První kapitola nás seznámila s deviací a sociálně patologickými jevy, do kterých řadíme

šikanu, respektive kyberšikanu. Šikanou a kyberšikanou se bude zabývat tato druhá kapitola.

Nejdříve si představíme jejich pojetí od různých autorů. V podkapitolách se seznámíme

s předpoklady pro vznik šikany, samotné rozdělení šikany, popíšeme si typologii oběti

a agresora, rozdělíme si stádia šikany. Dále si popíšeme rozdílné a stejné znaky šikany

a kyberšikany a v poslední části této kapitoly se budeme věnovat kyberšikaně. Objasníme si

pojmy, jako jsou kyberkultura a kyberprostor. Popíšeme si projevy a prostředky kyberšikany,

typy kyberagresorů. Nastíníme si možnou léčbu kyberšikany. Seznámíme se s vybranými

institucemi a projekty, zabývající se kyberšikanou a právním rámcem České republiky.

2.1 Šikana

Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné

obtěžování, týrání a pronásledování (Holeček, 1997).

Jedná se o úmyslné a opakované fyzické a psychické ubližování slabšímu jedinci či

skupině silnějším jedincem či skupinou (Bajerová, Vágnerová, 2011).

Šikanování se charakterizuje jako nebezpečná sociální nemoc, kdy jeden nebo více žáků

úmyslně, často opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi

a manipulaci (Kolář, 2005). Šikanování nepoškozuje pouze oběti, ale i agresory, další členy

skupiny a skupinu jako celek. Šikanování je těžkou poruchou vztahů ve skupině (Kolář, 2011).

Šikanu můžeme charakterizovat jako trvalé agresivní jednání jednoho žáka vůči

druhému s úmyslem způsobit mu utrpení (Kyriacou, 2005).

Dle Holečka (1997) se výraz šikana používal pro zneužívání moci a obtěžování

v byrokratických systémech. Šikana je způsob, jakým se uskutečňuje násilí a agrese.

Šikana byla zpočátku chápána jako akce poměrně velké skupiny, která ztratila

sebekontrolu a vrhá se na jedince, který ji vyrušil z činnosti (Říčan, 1995).

Šikana je chování, jehož záměrem je ublížit někomu jinému, ohrozit ho a zastrašit

(Bajerová, Vágnerová, 2011).

Jedná se o nevyprovokované a záměrné použití síly jednoho nebo více dětí s cílem

opakovaně působit bolest dítěti jinému pomocí bití, pomlouvání, tahání, okrádání a vydíráním

(Koukolík, Drtilová, 1996).

Dle Olweuse (1993) se jedná o úmyslné jednání, které je opakovatelné, mezi obětí

a agresorem existuje mocenská nerovnováha, oběť se totiž nemůže snadno bránit. V případě

18

tradiční školní šikany je agresor obvykle fyzicky zdatnější nebo starší nebo má jinou výhodu

v podobě pozice ve skupině.

Šikana je, když jeden nebo více žáků úmyslně a většinou opakovaně týrá spolužáka nebo

spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci (Martínek, 2009).

Říčan (1995) uvádí definici šikany britských badatelů: „Šikanování říkáme tomu, když

jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje

mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované

dítě je obtížné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované

posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme

občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených spolužáků“.

Bajerová a Vágnerová (2009) považují šikanu za násilné, ponižující chování, kdy oběť

ze situace nemůže uniknout a není schopna se účinně bránit.

Šikana se může na začátku jevit jako nevinná dětská hra, která začíná nadávkami

a pomluvami, bohužel může skončit i vraždou nebo sebevraždou (Martínek, 2009).

Šikanování je zneužívání síly nebo pravomoci, se kterým se opakovatelně setkáváme

i v podnikatelské vrstvě, ve vládě i ve válkách. Z malých rošťáků se stávají velcí tyrani a působí

nevyslovitelné strádání ostatním (Elliottová, 1995).

Se šikanou se setkáváme všude a může nás provázet celý život. Začíná v rodině mezi

sourozenci, pokračuje ve školce, v zájmových skupinách, na vojně, v zaměstnání,

v partnerských vztazích, v nemocnicích apod. (Kolář, 2011).

Šikana mezi chlapci bývá častější ve formě fyzického násilí a mezi dívkami se jedná

především o šikanu psychickou v podobě posměchu a pomluv (Vaníčková, 2009).

Šikanování může člověk doprovázet celý život v rodině, ve škole v partnerských

vztazích. Vždy se jedná o opakované fyzické nebo psychické ubližování nebo útok s hrozbou

opakování (Kolář, 2001).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) uvádí, že

nebezpečnost působení šikany spočívá především v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka

v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti (MŠMT, 2004).

Šikana je spojována s věkem, pohlavím a kulturním prostředím, v jiných případech

s rizikovými faktory a to, jak na straně oběti, tak na straně agresora. (Šmahaj, 2014).

Samotný pojem šikana se začal používat ve vojenském prostředí, poté zdomácněl mezi

mládeží také jako název „bullying“, jedná se o šikanování mezi sebou, nejčastěji v podobě

nadávek, bitek, vydírání, posměchu, pomluv, hrozeb, okrádání, poškozování věcí, vyobcování

z kolektivu nebo tělesných ústrků (Spurný, 1996).

19

Dle Spurného (1996) proces šikanování probíhá obvykle ve čtyřech navazujících fázích:

V první fází se jedná o prvotní kontakt, konflikt, při kterém aktér ověřuje vhodnost partnera

interakce stát se obětí šikany. Ve druhé fázi dochází k psychickému teroru, kdy útoky vůči oběti

nabírají na intenzitě a adresnosti. Sebedůvěra u oběti klesá, postižená osoba se dostává do

defenzívy. Třetí fáze je závislá na reakci okolí u oběti se prohlubují pocity deprese, zvyšuje se

její neschopnost se útokům bránit. V poslední fázi dochází k izolaci nebo úniku, jedná se

o psychické selhání oběti, často se objevují přetrvávající emocionální újmy.

Šikana mezi chlapci bývá častější ve formě fyzického násilí. Šikana mezi dívkami je

většinou ve formě šikany psychické v podobě posmívání, zesměšňování a pomlouvání (Říčan,

Janošová, 2010).

Šikanovat může i inteligentní dítě z „dobré rodiny“, taková šikana bývá propracovanější,

často je uplatňována prostřednictvím dalších jedinců, proto bývá hůře rozpoznatelná (Bajerová,

Vágnerová, 2009).

Bylo prokázáno, že oběti šikany vykazují jisté charakteristické rysy, které v sobě

zahrnují vyšší depresivitu, úzkostnost, nízké sebevědomí a vyšší nemocnost, u agresora byla

v pozdějším věku prokázaná vyšší pravděpodobnost odsouzení za trestný čin (Olweus, 1993).

Behaviorální pohled na šikanování – agresivní a manipulativní chování, které se

charakterizuje fyzickou agresí a používání zbraní, slovní agresí a zastrašováním zbraněmi,

krádežemi, ničením a manipulací s věcmi, násilnickými a manipulativními příkazy

a zraňováním, izolací (Kolář, 2011).

Psychodynamický pohled – šikanování je jako závislost, útočník a šikanovaný jsou na

sobě závislí, tento vztah je vždy nerovnocenný (Kolář, 2011).

Agresor skrývá vlastní strach a posiluje strach oběti. V případě šikany se můžeme setkat

jak s fyzickou, psychickou podobou násilí (Bajerová, Vágnerová, 2009).

Dotyčný žák se tak může ocitnout v roli agresora, oběti nebo přihlížejícího.

Sociálně-psychologický pohled – jedná se o poruchu vztahu ve skupině. Jsou narušeny vztahy

ve skupině ve smyslu poruch vztahů v závislosti na stádiu vývoje šikany (Šmahaj, 2014).

Odhalování či řešení šikany je velmi náročné a vyžaduje odbornost ze strany pracovníků

(Šmahaj, 2014).

Šikanování je složitý komplexní problém, který svými znaky zasahuje do mnoha

právních odvětví, doposud se však nepodařilo tento nebezpečný patologický jev definovat jako

trestný čin. V současné době se šikanování posuzuje podle Trestního zákoníku jako omezování

osobní svobody. Tento stav není dostačující pro školská zařízení, která se s ním setkávají

nejčastěji (Bajerová, Vágnerová, 2011).

20

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky vydalo Metodické

doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách

a školských zařízeních, kde je školní šikanování popsáno takto: “Šikanování je jakékoliv

chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků.

Je to cílené a opakované užití fyzických a psychických útoků jedincem nebo skupinou vůči

jedinci nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů

nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí,

tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu

sexuálního obtěžování až zneužívání“ (MŠMT 2013–2016).

Existuje hodně definic a vymezení pojmu šikana. Každý autor má svoji vlastní teorii.

V této kapitole jsme se seznámili pouze s některými. Zmínili jsme zde několik autorů. Nejvíce

se přikláníme k pojetí Koláře. Pro bližší pochopení naší problematiky v následující podkapitole

se budeme zabývat předpoklady, za kterých vzniká šikana.

2.1.1 Předpoklady pro vznik šikany

Tato podkapitola bude pojednávat o předpokladech pro vznik šikany, které můžeme

pozorovat i pro nás důležité v případě kyberšikany.

Dle Říčana (1995) může být skrytou příčinou šikanování tlak kolektivu, který například

nutí chlapce, aby se chovali jako muži, aby se nebál rány dostávat, rány dávat. Z tohoto

popsaného může vyplývat snaha chlapce skrýt vlastní strach ze selhání v mužské roli. Dalším

z předpokladů vzniku šikany je touha po moci, přání ovládat druhého člověka mu pomáhá plnit

jiná přání, uspokojovat jiné potřeby, s co nejmenší vynaloženou energií a největším užitkem.

Dalším z předpokladů je motiv krutosti, jsou situace, kdy člověku může působit potěšení vidět

druhého trpět. Tento motiv se vyskytuje u deviantů nazývaných sadisté. Tento motiv dle

odborníků dřímá ve většině lidí a je velmi snadné ho probudit (Říčan, 1995). V šikanování se

setkáváme i s motivem zvědavosti. Říčan (1995) uvádí, že týrání oběti je jakýmsi pokusem:

„Jak se zachová ve strachu, bolesti a ponížení, k čemu všemu se dá přinutit? Taková situace

člověka duševně obnaží, jde o to vypáčit z člověka jeho tajemství“.

Neméně závažným předpokladem pro vznik šikany může být nuda a touha po silnějších

zážitcích. Děti se ve škole nudí a baví se na úkor svých spolužáků. Tato zábava se může stát až

šikanou dle Říčana (1995).

Kolář (2011) uvádí jako často jediným předzvěstem šikany behaviorální předpoklad,

který znamená nemocné chování, které se projevuje konkrétními útoky, mezi které patří: bití,

píchání školními pomůckami, kopáním spolužáků, házením věcí, nadávkami, pomlouváním,

vyhrožováním, schováváním věcí, krádežemi, vybíráním svačinek, kapesného, útoky na osobu

21

psychického rázu. V další knize Kolář (2005) rozděluje projevy šikany na přímé a nepřímé;

fyzické a verbální; aktivní a pasivní.

Dále dle Koláře (2005) může být předpokladem šikany psychodynamický pohled, kdy

je šikana brána jako závislost. Žáci jsou rozdělováni na silné a slabé. Silní jedinci ve třídě

vnímají chování slabých jako drogu a potřebují jejich strach a obdiv. Posledním pohledem je

šikanování jako porucha vztahů ve skupině neboli onemocnění celé skupiny. Už to není jen

otázka agresora a oběti, ale celé třídy.

Pro pedagogy je velmi důležité, aby včas odhalili varovné signály, které mohou být

předpoklady pro vznik šikany. Proto jsme jim věnovali tuto podkapitolu. Neméně důležitou

však je následující kapitola pojednávající o rozdělení šikany.

2.1.2 Rozdělení šikany

V této podkapitole se budeme věnovat rozdělení šikany a můžeme najít znaky, které

nám pomohou rozdělit, do které skupiny patří kyberšikana.

Šikana přímá a nepřímá, někdy se mohou tyto dva typy vzájemně prolínat. Přímá šikana

je typická otevřeně provokativním až útočným chováním agresora vůči druhým i vůči sobě

samému (Černá, 2013). Spočívá v násilí všeho druhu, od působení bolesti oběti, ponižující

tělesné manipulace, poškozování, braní osobních věcí až po slovní napadání a zotročování

(Říčan, Janošová, 2010). Přímou šikanu si můžeme představit jako bití, vyhrožování

a zesměšňování (Černá, 2013).

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení

šikanování mezi žáky škol a školských zařízení řadí mezi znaky nepřímé šikany například

osamoceného žáka, bez kamarádu, bez zájmu ostatních. Raději se pohybuje v blízkosti

pedagogů. Jeho verbální projev je ustrašený a velmi nejistý. Takový žák je smutný, vypadá,

jako by měl plakat. Je introvertní. Jsou patrné výkyvy ve školním prospěchu. Vymýšlí si

výmluvy a nechce nic vysvětlovat. Začíná u něj záškoláctví (MŠMT 2013–2016).

Mapa vnějších projevů šikanování dle Koláře (2011)

a) Fyzické aktivní přímé – útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují

b) Fyzické aktivní nepřímé – kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili, oběti jsou ničeny věci.

c) Fyzické pasivní přímé – agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice, fyzické bránění

oběti v dosahování jejich cílů.

d) Fyzické pasivní nepřímé – agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na

záchod. Odmítnutí splnění požadavků.

e) Verbální aktivní přímé – nadávání, urážení, zaměňování.

22

f) Verbální aktivní nepřímé – rozšiřování pomluv, patří sem ale i tzv. symbolická agrese,

která může být vyjádřena v kresbách, básních apod.

g) Verbální pasivní přímé – neodpovídání na pozdrav, otázky

h) Verbální pasivní nepřímé – spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna

z něčeho, co udělali její trýznitelé

Dle výše uvedeného rozdělení šikany můžeme vydedukovat, že kyberšikanu zařadíme

mezi nepřímou. Již z rozdělení šikany vyplývá, že bude i více typů oběti a samotných agresorů,

který si přiblížíme v následujících podkapitolách.

2.1.3 Typologie oběti

Každý člověk snáší stejnou věc úplně jinak. Každý z nás má jiný život. Někdo vyrůstá

v úplné rodině, někomu chybí maminka, nebo tatínek. Můžeme se setkat s mnoha okolnosti,

které na nás nějakým způsobem zapůsobí a ovlivní nás. Níže popisujeme typy obětí šikany,

kterých je více druhů a každý reaguje jinak.

Obětí šikany se může stát kdokoliv, šikana hrozí např. dítěti, které přijde jako nové do

sehraného kolektivu, dítě se stane objektem nepřátelství skupiny pro nějakou svou přednost

(Říčan, 1995). Téměř každý člověk se v něčem liší od ostatních, a to může být záminkou

k šikaně, právě tohle agresoři dělají (Říčan, 1995). Určit charakteristiku oběti je obtížnější než

u agresora (Říčan, Janošová 2010). Obětí šikany se může stát kdokoliv, nejčastěji se jedná

o jedince vyrůstajícího v ochranářské výchově, které dítě spíše poznamenává. Dítě je

nesamostatné a neschopné zdravého prosazování. Také se může jednat o děti, jejichž rodiče

využívají autoritářského stylu výchovy a kladou důraz na bezvýhradnou poslušnost (Bajerová,

Vágnerová, 2009). Pohrdání skupiny vedoucí k šikaně může postihnout i dítě ze sociálně slabé

rodiny, jehož rodiče nemají na oblečení, v němž by bylo dítě oblečeno podle módy ani na

přiměřené kapesné (Říčan, 1995).

Typická oběť šikany je tichá, plachá, citlivá, na běžné škádlení reaguje tím, že se stáhne

a ustoupí. Mívá nízké sebevědomí, má sklon pociťovat zahanbení bez dostatečného důvodu,

považuje se za hloupou, submisivně se podřizuje. Těžko se prosazuje mezi svými vrstevníky

(Říčan, 1995).

V raném dětství jim nechyběla láska rodičů, spíše nebyly dostatečně vedeny

k samostatnosti a nenaučily se, jak se prosadit v dětském kolektivu (Říčan, 1995).

Kolář (2005) rozdělil typologii obětí:

1. Oběti „slabé“ s tělesným a psychickým handicapem,

2. Oběti „silné“ a nahodilé tzv. vzpurná oběť

23

3. Oběti „deviantní“ a nekonformní,

4. Šikanovaní žáci s životním scénářem oběti, jedná se o typickou oběť,

5. Oběti izolované.

Proč se vlastně oběť šikany nesvěří? Dítě si myslí, že dokáže situaci vyřešit samo, má

nízké sebevědomí a začíná věřit, že si za situaci může samo, bojí se následků a toho, že se

situace zhorší, myslí si, že mu nikdo nerozumí, neuvěří nebo že mu dospělí nepomůžou, obává

se, že se situace po zásahu rodičů zhorší (Kolář, 2011, Bajerová, Vágnerová, 2009, Říčan,

Janošová, 2010).

Nejsou však různé typy obětí, ale i agresorů neboli původců šikany jsou jiní. Každý

páchá šikanu, respektive kyberšikanu jiným charakteristickým způsobem. Těmito typy nás

provede následující podkapitola.

2.1.4 Typologie agresora

Další podkapitola šikany nám představuje typologii agresorů. S jakými typy agresorů se

můžeme setkat a podle jakých znaků je poznáme.

Pro šikanující děti je typická touha dominovat, ovládat druhé a bezohledně se

prosazovat. Ubližovat druhým je pro ně radostí (Říčan, 1995). Nejvíce dítě poškodí nedostatek

vřelého zájmu v rodině, citový chlad, ponižování, lhostejnost až nepřátelství, prudké výbuchy

negativních citů nebo dokonce nenávist (Říčan, 1995). Rozhodující je i tolerance k násilí, jehož

se dítě dopouští vůči vrstevníkům ve školce nebo na hřišti a také vůči sourozencům, dokonce

přímá podpora a pochvala za násilné jednání, v němž rodiče vidí normální prostředek

k dosahování cílů při jednání s druhými lidmi, zvláště mimo rodinu, jedná se o výchovu malého

dravce (Říčan, 1995). Dítě, které začne se šikanou v ní velmi často pokračuje, a to i v jiném

prostředí např. je-li přeloženo na jinou školu, projeví se po čase stejným způsobem, příležitost

si najde (Říčan, 1995).

Kolář (2005) rozdělil agresory na tři typy:

1. Typ „hrubián“ – hlavní charakteristikou je hrubost, primitivnost, impulzivnost,

vznětlivost, kázeňské problémy a narušený vztah k autoritám, v některých případech

působí ve skupinách páchající trestnou činnost. Jeho šikanování je masivní, tvrdý

a nelítostné, vyžaduje absolutní poslušnost, šikanování používá k zastrašování

ostatních. V rodině se často vyskytovala agrese a brutalita rodičů. Agresoři se chovají

tak, jako by násilí vraceli nebo ho napodobovali.

2. Typ „slušňák“ – hlavní charakteristika je slušnosti, kultivovanost, je narcistický,

sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy se u něj objevují i sadistické tendence v sexuálním

smyslu. Jeho šikanování je plné násilí a mučení, je cílené a rafinované, děje se většinou

24

skrytě, bez přítomnosti svědků. V rodině se často uplatňoval důsledný a náročný přístup,

někdy až vojenský dril bez lásky.

3. Typ „srandista“ – hlavní charakteristika je optimismus, dobrodružnost se značnou

sebedůvěrou, výmluvnost, je nezřídka oblíbený a vlivný. Šikanuje pro pobavení sebe

i ostatních, snaží se zdůraznit humorné a zábavné srnky. V rodině se objevuje citová

subdeprivace a absence duchovních a morálních hodnot.

U iniciátorů šikany jsou typické projevy krutosti, radost z ublížení, ponížení oběti a silné

touhy po moci (Bajerová, Vágnerová, 2009). Motivy k šikanování jsou různé, jedná se např.

o upoutání pozornosti, agresor se snaží být středem pozornosti, snaží se získat obdiv spolužáků.

Dalším motivem může být zahnání nudy, agresorovi šikanování přináší vzrušení zábavu. Může

se jednat také o tzv. motiv Mengeleho, kdy agresor zkoumá, co oběť vydrží, tyto pokusy

stupňuje, a to jak na psychické, tak na fyzické úrovni. Motiv prevence je častý pro oběť šikany,

které přejdou do nového prostředí, a aby předešli šikanování, začnou samy šikanovat, případně

se přidají k nějakému agresorovi. Motiv vykonat něco velkého tento motiv se objevuje

u neúspěšných žáků, kdy mají pocit, že prostřednictvím šikanování jsou schopni výkonu a že

se oni sami stávají příčinou významného děje (Kolář, 2005).

Výše uvedená podkapitola nás seznámila s typy agresorů šikany. Velmi podobné znaky

mají i agresoři u kyberšikany. Následující podkapitola se bude zabývat stádii šikany.

2.1.5 Stádia šikany

Kromě předpokladů, rozdělení šikany a typologie oběti a agresorů je neméně důležité

konkretizovat i stádia šikany. Její vznik, průběh a vykrystalizování.

Dle Koláře (2005) rozlišujeme pět stupňů šikanování. Musíme však počítat s jistými

odchylkami. Toto stupňování popisuje proces rozvracení vztahů mezi členy skupin. Díky

znalosti stupňování šikany můžeme vhodně volit postupy řešení šikany, její samotné

vyšetřování a léčbu.

První stupeň – zrod ostrakismu

V každé skupině, třídě, společenstvu se může objevit šikanování, i když si stále rodiče

i pedagogové myslí, že jsou ke zrodu šikanování potřeba specifické podmínky – nekázeň,

přítomnost tyrana a agresivní chování. Ve skutečnosti tomu tak není. Jedná se o mírné

psychické formy násilí. Nejčastěji může být šikana páchána na slabších jedincích, kteří nejsou

oblíbení, ostatní si z nich utahují, odstrkují ho, nezapojují ho do kolektivu, pomlouvají ho. Tyto

příznaky můžeme označovat již za počátek šikanování. Martínek (2009) popisuje základní

25

varovné signály – nepřehlédnutelné zhoršení školního prospěchu žáka a žákova

nesoustředěnost v hodinách, kdy stále myslí na šikanu.

Druhý stupeň – fyzická agrese a přitvrzování manipulace

Kolář (2005) uvádí, že šikana může skončit pouze u první fáze, ale častěji se stupňuje

do druhého stádia. Nejčastějšími důvody zvyšování šikany jsou narůstající napětí ve skupině,

kde ostrakizování žáci slouží agresorům jako boxovací pytel. Často slouží k odreagování

spolužákům, kteří se potřebují uklidnit například před zkoušením, testováním nebo jednoduše

z důvodu povinné školní docházky. V této době se přitvrzuje manipulace a začíná se objevovat

subtilní fyzická agrese. Soudržnost skupiny se upevňuje proti oběti. Toto spiklenectví může

vznikat i v mimoškolních podmínkách například na výletech, školách v přírodě, lyžácích, kdy

je skupina spolu delší čas. Agresoři vymýšlejí program, aby se nenudili na úkor vybrané oběti.

Druhým důvodem přerůstání šikany do druhého stupně je sejití se více agresorů v jedné skupině

používající již od počátku násilí pro sebeuspokojování. Nejhorší je, když se šikana začne líbit

skupině a agresor je tím pádem vyprovokován k dalším útokům, za které je obdivován. Velice

důležité je pracovat se skupinou a předcházet trhlinám, popřípadě je ihned napravovat. Martínek

(2009) uvádí, že fyzická agrese může vzniknout díky konkurenčnímu boji mezi žáky. Nejčastěji

se vyskytuje ve výběrových třídách.

Třetí stupeň – klíčový moment – vytvoření jádra

Když se nepodaří skupinu posílit dle Koláře (2005), aby v ní byla soudržnost,

spolupráce, kamarádství může se často utvořit „úderné jádro“, skupina agresorů, kteří spolu

pracují proti nejlépe zvolené oběti a začnou ji již účelně šikanovat. Tato oběť je v jejich

žebříčku na nejnižší pozici. Zde již figurují utvořené podskupiny, které bojují o moc. Je důležité

utvořit proti těmto podskupinám silnou pozitivní skupinu. Zvyšování šikany nepřímo ovlivňují

žáci, kteří agresory neudají pedagogům, popřípadě kamarádům.

Martínek (2009) doplňuje tzv. pyramidu šikanování, kde na vrcholu jsou hlavní

agresoři, střed pyramidy tvoří spolužáci, kteří pomáhají a spolupracují a na dně pyramidy jsou

oběti. Nezúčastnění zbytek třídy raději nic nedělá, aby nebyla šikana obrácena proti nim. Ke

třetímu stupni se dojde postupným nabalováním, tzv. efektem sněhové koule. Žádná fáze není

přeskočena.

Čtvrtý stupeň – většina přijímá normy agresorů

Kolář (2005) uvádí, jestliže se nepodaří vytvořit silnou pozitivní skupinu proti šikaně,

agresoři mají volné ruce a mohou přitvrzovat. Většina skupiny přijímá nastavené normy a berou

je jako nepsaná pravidla. Skupina je již plně napadena a žáci, kteří se doposud chovali ukázněně

a mile, začínají také ke svému pobavení trýznit oběť.

26

V tomto stadiu se již agresoři nezastaví před ničím. Řešení šikany již ze strany učitelů

a školy není příliš efektivní a je nutné spolupracovat s Policií České republiky (dále jen „ČR“),

obory sociální péče. Případy jsou předávány k soudu pro děti a mládež (Martínek, 2009).

Pátý stupeň – totalita neboli dokonalá šikana

Jestliže začínají se skupinou spolupracovat i žáci, kteří se dříve šikanování nevšímali

a byli hodní, začíná šikanovat celá třída a násilí je přijato, jako normální a všichni ho ve třídě

respektují. Tzv. stadium vykořisťování, kde je nastavená totální šikana. Skupina je rozdělena

na dvě části, které označil Kolář jako otroky a otrokáře. Agresoři se sami začínají označovat,

jako kingové, mazáci, králové, nacisti nebo nadlidi naproti tomu své oběti považují za poddané,

bažanty, židy nebo podlidi. Šikana je materiální, psychická i fyzická. Šikanují již všichni. Mají

z toho dobrý pocit. Neustále se násilí opakuje a zvyšuje. Pro skupinu se jedná již o normální

stav. Oběti bývají častěji nemocné, chodí za školu, vyhýbají se jakémukoliv kontaktu, někteří

se hroutí a můžou se uchýlit až k sebevraždě. Velké riziko dokonalé šikany ve školním prostředí

hrozí, když se vůdcem otrokářů stane hvězda třídy, která má dobré školní výsledky, je ostatními

zvolen předsedou třídy a vychází s pedagogy, kteří za ním stojí a před všemi ho podporují. Oběť

bývá přehlížena (Kolář, 2005).

Dle Martínka (2009) se na základních školách setkáváme nejčastěji pouze s prvním

a druhým stupněm šikany. Na středních školách a středních odborných učilištích až se čtvrtým

stupněm. S totalitou ve školním prostředí výjimečně. Ta se spíše vyskytuje ve výchovných

ústavech, domovech mládeže, dříve ve vojenských útvarech a věznicích.

Výše popsané stupně šikany je velice důležité rozpoznat nejlépe hned u prvního nebo

druhého stupně, abychom předešli třetímu – klíčovému stupni. Podobně je tomu tak

i u kyberšikany, kdy je nejlepší rozpoznat začínající kyberšikanu ihned. V následující

podkapitole se seznámíme s rozdíly mezi šikanou a kyberšikanou.

2.2 Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou

Tato podkapitola pojednává o rozdělení šikany a kyberšikany. Nalezneme zde stejné

i rozdílné znaky šikany a kyberšikany.

Určitý rozdíl se šikanou je pouze v tom, že kyberšikana závisí na věku, další rozdíl je

v počtu zainteresovaných dětí, a to útočníků a svědků. Technické provedení kyberútoku zvyšuje

počet účastníků zesměšnění nebo ponížení oběti, např. veřejné zostuzení před stovkami diváků

na sociální síti (Rogers, 2011). Kyberšikana a tradiční nepřímá šikana zahrnují psychické násilí,

včetně symbolické agrese, jsou záměrné a dějí se opakovaně, v jejich důsledku vznikají

psychické šrámy, které bývají hluboké a obtížně léčitelné (Vašutová, 2010).

27

Tradiční šikana a kyberšikana stojí na čtyřech pilířích Prvním z nich je agrese, je

společná pro oba typy. U šikany tradiční dominuje fyzická síla, pro kyberšikanu je

charakteristická pokročilá znalost informačně komunikačních technologií (dále jen „ICT“).

Druhým pilířem je nepoměr sil. Objevuje se u obou typů, zatímco u tradiční šikany rozhoduje

především fyzická zdatnost, u kyberšikany ji symbolizují technologické znalosti a dovednosti.

Třetím pilířem je úmyslnost. V obou případech je hlavním a úmyslným záměrem agresora

způsobit oběti bolest. Posledním čtvrtým pilířem je opakování činu. I když to není pravidlem,

tradiční šikana se ve většině případů opakuje, agresor svou oběť zastrašuje a upevňuje si svou

převahu nad obětí. Opakování činu v případě kyberšikany je komplikovanější, zatímco

kyberšikana prostřednictvím internetových stránek se může stát útokem už při prvním

zveřejnění, protože ho má možnost shlédnout velké množství uživatelů, u agresivních útoků

přes mobilní telefony je opakování tohoto jednání nezbytné (Kolář, 2011).

Rogers (2011) uvádí jako další rozdíl od tradiční šikany, to, že kyberšikana může

probíhat v jakoukoliv denní či noční dobu. Může být páchána neustále, během celého dne. Pro

oběť zde vzniká hlavní problém. Před kyberšikanou se nedá nikdy a nikde schovat. Tradiční

šikana a kyberšikana jsou úzce propojeny (Říčan, 1995). Tradiční šikana se odehrává „tváří

v tvář“, kyberšikana se odehrává v prostředí virtuálního světa a je považována za druh

psychické šikany (Kolář, 2011).

Černá (2013) popisuje rysy šikany a kyberšikany, kde rozdíl vidí mezi fyzickou sílou,

která u kyberšikany nehraje roli, tak jako u tradiční šikany. U kyberšikany není ani rozhodující

počet agresorů. Jako výhodu popisuje znalost moderních informačních technologií. Přímá

šikana může být páchána na oběti fyzicky – bití, krádežemi, ničením osobních věcí. Dále je

verbální a neverbální, kde agresor oběti nadává, uráží ji, jak slovně, tak pomocí gest. U přímé

kyberšikany se bere, jako fyzická kyberšikana umísťování fotografií nebo videí oběti na

internetu. Za verbální kyberšikanu je pokládáno zasílání negativních emailů nebo krátké textové

zprávy z anglického Short message service (dále jen „sms“) zpráv. Neverbální kyberšikana se

projevuje zasíláním zastrašujících či nechutných obrázků.

Tato kapitola nám vyselektovala rozdíly mezi šikanou a kyberšikanou. Připomene si

nejdůležitějšími rozdíly: věk, počet zainteresovaných, znalost informačně komunikativních

technologií, kyberšikana můžeme probíhat kdykoliv a kdekoliv. O tom bude však pojednávat

již další podkapitola, která se zaměřuje na samotnou kyberšikanu.

28

2.3 Kyberšikana

Poslední podkapitolu kapitoly šikana a kyberšikan je kyberšikana a obsahuje dalších

osm podkapitol. Ty nás postupně seznámí a objasní pojmy, se kterými se můžeme setkat

s návazností s kyberšikanou. Ujasníme si, co to znamená kyberkultura a kyberprostor. Jaké jsou

v dnešní době projevy kyberšikany. Jakými prostředky je páchána kyberšikana. Stejně jako

u šikany si popíšeme typy kyberagresorů. Zařadili jsme zde i podkapitolu léčba kyberšikany.

V předposlední podkapitole se seznámíme s různými projekty a institucemi zabývající se

kyberšikanou, kde samozřejmě nevynecháme projekt E-Bezpečí, který je realizován Centrem

prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Na závěr

kapitoly uvádíme právní rámec v České republice, který by měl být všeobecně znám.

Šmahaj (2014) uvádí, že kyberšikana je fenoménem 21. století. V České republice je

zkoumání kyberšikany teprve v rané formě. Nepomáhá tomu rychle se vyvíjející technologie,

které jsou vždy napřed (Černá, 2013). První průzkumy v České republice probíhali v roce 2009

a 2010, kdy největšími výzkumy byly Minimalizace šikany a E-Bezpečí (Rogers, 2011). Jako

autora pojmu kyberšikany je označován kanadský profesor Bill Belsey. Dle něj se jedná

o úmyslné, nepřátelské a opakované chování jednotlivců nebo celé skupiny s jasným cílem

ublížení druhým, při kterém využívají informační a komunikační technologie. Jedná se o jinou

formu týrání, za použití ICT, obvykle souvisí s rozvojem šikany ve třídě.

Kyberšikana je chápána jako forma obtěžování, založeného na nerovnováze sil

a systematického zneužívání moci (Rigby, 2007).

Kolář (2011) popisuje kyberšikanu jako jednu z forem psychické šikany a definuje ji

takto:“ Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně psychicky týrá a zraňuje spolužáky

a používá k tomu novou informační a komunikační technologii – zejména internet a mobil“.

Dehue a Bolman (2008) definují kyberšikanu jako trýznění, hrozby, ponižování,

ztrapňování nebo jiné útoky mezi mladistvými za pomoci internetu, digitálních technologií

nebo mobilních telefonů.

Jedná se o formu agrese, která je realizována vůči jedinci či skupině s použitím

informačních a komunikačních technologií, dochází k ní opakovaně (Belsey, 2004).

Černá (2013) chápe kyberšikanu také, jako záměrné agresivní chování, které je pácháno

pomocí elektronických médií. Kyberšikana může být v mnoha případech závažnější než

tradiční šikana. V dnešní rychlé době a neustále se vyvíjejícím technologiím vidí spíše

negativum než pozitivum.

Kyberšikana stejně jako šikana není v České republice trestným činem. V případě

kyberšikany může jít o vydírání, vyhrožování, nebezpečné pronásledování (stalking) nebo útisk

29

(Rogers, 2011). Jde o šikanování, ke kterému dochází prostřednictvím e-mailů, mobilních

telefonů, chatu, webových stránek a jiných ICT (Kolář, 2011).

Agresoři si mohou zachovat určitý odstup od oběti, nejsou v přímém kontaktu jako

u šikany. To jim zajišťuje jistou dávku anonymity a bezpečí, zároveň je pro ně snazší

zapomenout na to, jak se chovají a minimalizovat pocity viny, neboť nevidí újmu, kterou

způsobují (Rogers, 2011). V online prostředí přibývá ještě jedna komplikace, agresor svou oběť

nevidí, proto si leckterý agresor myslí, že to, co druhému dělá, je legrace a že druhý to vnímá

stejně, postrádá vodítka k uvědomění si, že druhému ubližuje – nevidí výraz tváře a reakce si

pouze domýšlí (Černá, 2013).

Velikost internetového světa dává kyberšikaně velké rozměry. Kyberšikana může

probíhat kdykoli během celého dne a proniká tak do míst, která byla dříve vnímána jako

bezpečná (Rogers, 2011).

Mezi znaky kyberšikany patří anonymita, kdy se útočníci schovávají pod různými

přezdívkami, skrytým čísly a vymyšlenými profily. Dalším poznávacím rysem je nezávislost

na místě a čase, kdy mohou být útoky prováděny kdekoli a kdykoli. Dále je to proměna agresora

i oběti. Kyberagresor nemusí být fyzický zdatný. Stačí jen, aby dobře ovládal informačně

komunikativní technologie. Kyberšikana může pobavit kohokoli, jelikož šíření materiálu po

internetu je velmi rychlé a v krátké době jej může vidět spousta lidí. Při kyberšikaně je velmi

špatná kontrola, která je i velmi pomalá, a proto může útok napáchat velké škody.

Na začátku této kapitoly jsme si uvedly definice kyberšikany různých autorů. Opět se

přikláníme ke Kolářově definici, která nám je nebližší. Pro objasnění celé problematiky se nyní

budeme věnovat kyberkultuře.

2.3.1 Kyberkultura

První podkapitola kyberšikany nám objasní termín kyberkultura k lepšímu pochopení

problematiky kyberšikany.

Macek et. Šmahaj (2014) uvádí, že dnešní definice kyberkultury nepopisují celou

problematiku, ale pouze její části. Její vznik se dělí do dvou hlavních období – raného

a současného. Rané období se datuje do 90.let minulého století. Můžeme říci, že je to: “ Soubor

technik (materiálních i intelektuálních) praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování

a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.“

Mezi typické znaky kyberkultury můžeme zařadit možnost asynchronní a synchronní

komunikace, prostor pro společnou inteligenci, plete se do edukativních, socializačních

a sociálních obsahů, spontánní zakládání sociálních skupin, on-line počítačové hry, vyjadřování

emocí pomocí ikon, rychlost, technika (Sak et al., 2007).

30

S pojmem kyberkultura úzce souvisí kyberpopulace, kterou můžeme vysvětlit jako

nesourodou skupinu lidí ve vztahu k informačním a komunikačním technologiím. Mezi

kyberpopulaci řadíme lidi, co s těmito technologiemi nepracují, nebo ty, kteří s nimi začali

pracovat v pozdní dospělosti. Další skupinou jsou lidé, kteří se s technologiemi setkali již

v prepubertě a poslední kategorií, jsou děti, které s počítači pracují od raného věku (Šmahaj,

2014).

Výše jsme se seznámili s kyberkulturou a plynule navážeme další podkapitolou, která

nám ujasní pojem kyberprostor.

2.3.2 Kyberprostor

Tato krátká podkapitola se zabývá termínem kyberprostor, se kterým se můžeme setkat

při širším pojetí kyberšikany. Níže tedy jeho vysvětlení.

Lévy et. Šmahaj (2014) popisuje kyberprostor, jako síť, ve kterém je velmi velké

množství informací. V tomto prostoru pracuje, stahuje a užívá jej hodně osob. Tento prostor

vznikl díky člověku a infomačních komunikačních technologií. Je to něco nového v naší

kultuře. V tomto prostředí nezávisí na čase ani aktuální poloze. Díky kyberprostoru se měníme

my a s námi celá naše společnost (Šmahaj, 2014).

Známe již první pojmy spojené s kyberšikanou, a to kyberkultura a kyberprostor. V další

podkapitole se seznámíme s projevy kyberšikany, jak je popisují vybraní autoři.

2.3.3 Projevy kyberšikany

Třetí podkapitola pojednává o nejznámějších projevech kyberšikany. Popíšeme si je zde

a seznámíme se s nimi.

Černá (2013) uvádí sedm nejčastějších projevů kyberšikany. Jako první projev je

vydávání se za někoho jiného a krádež hesla. Agresor se ve virtuálním světe vydává za oběť.

Komunikuje s přáteli oběti a ničí sociální vztahy. Vymýšlí si a vystupuje jako oběť. Buď

používá stejné přezdívky, nebo jde tak daleko, že ukradne oběti heslo.

Dalším projevem je vyloučení a ostrakizace. Mladí lidé těžce nesou vyloučení,

popřípadě vůbec nezařazení do nějaké online skupiny velice těžce. Je to pro ně velmi bolestivé

a frustrující.

Flaming neboli ostrá hádka například na chatu, nebo diskuzním fóru. Agresor oběť

úmyslně poškozuje, ubližuje jí.

Dalším projevem je kyberharašení a kyberstalking. Čírtková (2008) popisuje

kyberstalking jako pronásledování, slídění, sledování oběti prostřednictvím internetu. Může

být prováděn ex-partnerem, poblázněným obdivovatelem, pronásledovatelem s psychickými

31

poruchami nebo sadistickým pronásledovatelem. Oběť bývá obtěžována emaily, sms zprávami,

telefonáty, sociálními sítěmi. Server E-BEZPEČÍ popisuje typické projevy kyberstalkingu.

Patří mezi ně kontaktování oběti pomocí textových zpráv, telefonátů, emailů, dopisů, poštou,

přes chat, prostřednictvím sociálních sítí. Je to dlouhodobé a pro oběť velmi nepříjemné. Dalším

projevem je ukazování síly a moci útočníka. Následuje fáze, při které útočník ničí soukromé

věci oběti. Nebo dalším projevem může být, když samotný útočník se vydává za oběť.

Kyberstalkeři poškozují oběť například uváděním nepravdivých informací o ní a jejich

zveřejňování na internetu.

Kyberharašení je opakující obtěžování oběti pomocí zpráv, vždy když je online. Nebo

zasílání zpráv na mobilní telefon a záměrné přehlcování schránky oběti. Oběť nekomunikuje,

to je hlavní odlišnost od flamingu. Kyberharašení může vzniknout i z původně nevinné

konverzace na internetu, která se časem stane nepříjemnou a obtěžující (Černá, 2013).

Mezi projevy kyberšikany patří i pomlouvání na nějakých sociálních sítích. Agresoři si

vymýšlejí lživé informace o svých obětí. Ti se mohou velmi těžko bránit (Černá, 2013).

Kowalski a kol. (2008) mezi projevy kyberšikany řadí odhalení a podvádění.

Skutečnosti o oběti jsou poskytnuty lidem, pro které nebyly zamýšleny. Jedná se o velice

intimní informace, které agresor využije pro svoje potěšení.

Happy Slapping můžeme přeložit jako veselé, spokojené fackování. Vznikl v Londýně

přibližně v roce 2005. Happy Slapping začali provozovat hiphopový mladící. Útočníci si

vybírají své oběti náhodně. Může se jí stát kdokoliv. Sedící chlapec, běžící dívka. Dopředu

nemají přesně vytypované oběti. Ten, kdo se jim zalíbí, toho začnou šikanovat touto novou

formou. Fyzicky je napadají, a přitom si vše zaznamenávají na svá multimediální zařízení.

Následně své pořízené nahrávky umísťují na veřejný internet, kde je může vidět kdokoliv

a bavit se na účet obětí (Happy Slapping, 2008).

Sexting neboli sex prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Videa,

textové zprávy nebo fotografie rozesílané se sexuálním podtextem, obsahem a jejich následné

zneužití. Přímé podporování pornografie. Děti a mladiství by měli být ponaučeni, že i když

posílají své materiály například kamarádovi/ kamarádce, partnerovi/ partnerce, mohou být tyto

skutečnosti později použity proti nim a například sdíleni na internetu, kde je uvidí všichni

(Kopecký, 2009). Sexting, i když jej tak ze začátku nevnímáme, může být nejčastěji na začátku

nového vztahu Partneři si posílají sexuální fotografie, zasílají si je přes internet, aby upoutali

svoji pozornost. Nebo budoucí oběti sdílejí tyto sexuální materiály z důvodu nudy nebo

sociálního tlaku. Dnešní doba přispívá k sebeprezentaci na internetu a dětem není divná nahota

a intimita, jelikož dnešní internet je těchto věcí plný. Oběti si nejsou vůbec vědomi, že dělají

32

něco špatně. Posledním důvodem sextingu je pomsta, ať už ex-partnerů nebo vydírání ze stran

spolužáků (Kopecký, Kožíšek, 2015).

Outing je dalším projevem kyberšikany. Tento nový pojem znamená, když útočníci své

oběti natáčejí na své mobily, kamery nebo fotografují při soukromých činností. Mohou jimi

býti intimní činnosti, jako je převlékaní, nebo například při vykonávání hygienických potřeb.

Následně tento materiál útočníci zveřejňují na internetu a vydírají jim své oběti. Vše může

skončit i tak, že sama oběť je donucena kompromitující materiál umístit na internet sama

(http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/teenageri-a-komunikace-na-

internetu/sikana-v-mobilnich-telefonech-outing-happy-slapping-a-spol.html).

Kybergrooming je dle serveru E-BEZPEČÍ chování útočníka na internetu, který si

připravuje svoji oběť ke schůzce, kde se bude snažit tuto oběť pohlavně zneužít. Nejčastěji

bývají útočníky pedofilové, kteří si vybírají nezletilé oběti. S kybergroomingem se můžeme

setkat nejvíce na různých chatech, seznamkách a v emailech. Útočníci mají dopředu

naplánované schéma, díky kterému se ke své oběti dostávají. Jako první se snaží ve vyhlédnuté

oběti vzbudit důvěru a izolovat ji od jejího okolí. Podbízí se jí, a naopak okolí oběti haní. Další

etapa je uplácení oběti. Následuje emoční závislost na útočníkovi a v této fázi již dítě svým

rodičům lže a tají před nimi nový vztah přes internet. Jakmile si je útočník jistý svojí obětí,

následuje osobní setkání. Příjemné pro obě. Poslední fáze je sexuální obtěžování až zneužití.

Opět i zde je důležitá prevence. Komunikace mezi rodiči a dětmi. Čas rodičů věnovaný svým

dětem a jejich zálibám. Kontrola nad časem dětí strávených u informačně komunikativních

technologií. Nejlépe vědět, s kým naše děti komunikují prostřednictvím těchto médií

(Kybergrooming, 2008).

V této podkapitole jsme se věnovali projevům kyberšikany, které definovali zvolení

autoři. Seznámili jsme se blíže s tím, že kyberagresor se vydává za někoho jiného, krade

indentitu. Dále s vyloučením a ostrakizací. Flamingem. Popsali jsme si kyberharašení

a kyberstalking. Uvedli jsme problém happy slappingu, sextingu, outingu a kybergroomingu.

Abychom věděli, jakými prostředky mohou být páchány tyto projevy kyberšikany pojednává

následující podkapitola právě o nich.

2.3.4 Prostředky kyberšikany

Projevy kyberšikany již známe. Chybí nám tedy objasnit, jakými způsoby můžou být

prováděny. Tato podkapitola je zaměřena na prostředky, které jsou nejčastější při kyberšikaně.

1. Textové zprávy

Krátké textové zprávy – SMS z anglického Short message service – lze odesílat

z většiny mobilních telefonů (Rogers 2011). Jedná se o zprávy s výhružným či útočným

33

obsahem. Tato podoba kyberšikany může mít podobu opakovaného, vytrvalého zahlcování

oběti množstvím zpráv (Bajerová, Vágnerová, 2011). Vzhledem k tomu, že jsou k dostání

účastnické identifikační karty v mobilní síti z anglického Subscriber identity module (dále jen

„SIM karty“) na jedno použití, kdy lze kartu po vyčerpání kreditu vyhodit, oběť se nedozví,

kdo ji obtěžuje (Rogers, 2011). Agresor tak má možnost zasílat výhružné zprávy nepřetržitě

24 hodin denně (Šmahaj, 2014). Černá (2013) řadí mezi zprávy SMS, krátké textové zprávy

s multimédii z anglického Multimedia Messaging Service (dále jen „MMS“) a zprávy na

různých messangerech. Tyto zprávy mají ubližující charakter. Oběť jimi bývá zahlcována

a pronásledována.

2. Fotografie, videa pořízené kamerou mobilních telefonů

Většina přístrojů umožňují prostřednictvím připojení k internetu sdílet kompromitující

záznam, který bývá zveřejněn okamžitě a je dostupný početnému publiku (Šmahaj, 2014).

Agresor oběť, která je zachycena na fotce či videu, zahanbuje či zastrašuje. Nejčastější formou

kyberšikany je „happy slapping“ tzv. volné fackování, jedná se o nahrávání a následné sdílení

videozáznamů fyzických útoků (Rogers, 2011).

3. Mobilní telefonáty

Agresoři své oběti obtěžují neustálými a často útočnými telefonáty, případně je

opakovaně prozvánějí, když oběť zvedne telefon, neodpovídají (Bajerová, Vágnerová, 2011).

Stává se, že agresoři své oběti ukradnou telefon a použijí ho k otravování dalších, toto vede

k tomu, že je oběť mylně považována za agresora (Rogers, 2011). Jedná se o velmi častou

podobu při stalkingu, agresor pro zvýšení psychického šikanování informuje oběť, kde se právě

nachází, co dělá, co má na sobě nebo ji informuje, že sleduje její nejbližší (Šmahaj, 2014).

4. E-maily

Jedná se o nejčastější formu komunikace využívané ke kyberšikaně (Šmahaj, 2014).

Jednoduchost při vytvoření různých e-mailových účtů vede k tomu, že agresoři mohou posílat

útočné a šikanující e-maily, ať pod pseudonymem, tak pod cizí identitou, nemusí se bát, že ho

někdo odhalí (Rogers, 2011). I Černá (2013) řadí emaily k nejpoužívanějším prostředkem

šíření kyberšikany. Agresor využívá toho, že je zde velmi dobře skryta anonymita a emaily

mohou mít lavinový efekt.

5. Chatovací místnosti

Jedná se o výborný způsob, jak mohou mladí lidé komunikovat, pokud se dodržují

bezpečností opatření, v opačném případě se mohou stát prostředkem pro zastrašování

a výhružky (Bajerová,Vágnerová, 2011). Tento druh kyberšikany se objevuje v chatech na

herních stránkách a ve virtuálních světech, např. Second Life (Rogers, 2011). Cílem agresora

je poškodit pověst oběti a zničit přátelské vztahy s ostatními, docílit vyloučení či zablokování

34

člena administrátorem na základě porušení pravidel (Šmahaj, 2014). Ideální prostředí pro

kyberstalkery, kteří si hrají na kamarády a získávají ze svých obětí velmi intimní informace,

které později zneužijí. Objevuje se zde často flaming (Černá, 2013). Agresoři svou identitu

záměrně mění (Rogers, 2011).

6. Instant messaging

Jedná se o písemnou z