NOVĚ NA REPERTOÁRU FREDDIE – THE KING OF QUEEN, PRO-DUCENTI, BŮH MASAKRU, HRÁČ PREMIÉRY UNAVENI SLUNCEM, HOFFMANNOVY POVÍDKY, PARODIE; ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PRODANÁ NEVĚSTA MATINÉ K ROKU ČESKÉ HUDBY, OHLÉDNUTÍ ZA CENAMI THÁLIE 2013, MOZAIKA, KONČÍ PROVOZ KOMORNÍ-HO DIVADLA, STAVBA NOVÉHO DIVADLA SPĚJE DO FINÁLE12. ROČNÍK 2/2014 www.DJKT–PLZEN.CZ
DIVADLO J. K. TYLA
1
DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLAvychází 4× ročněVydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, 30100 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského krajeŘeditel: Mgr. Ilja Racek, Ph. D.Zřizovatel DJKT: město PlzeňOdpovědná redaktorka: Mgr. Eva IchováFotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak)Grafické zpracování: Jaroslav MašekSazba: Luboš BejčekTisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o.MK ČR E 14075
Foto na titulní straně: Richard Ševčík (Freddie Mercury) FREDDIE – THE KING OF QUEENFoto na druhé straně obálky:Andrea Černá (Polina), Martin Stránský (Grabmüller)HRáČFoto na zadní straně obálky:Nela Mrázová (Barbara Valentinová)FREDDIE – THE KING OF QUEEN
Ředitelství Prokopova 14, 30100 Plzeň tel.: +420 378038048
Odd. prodeje a služeb Sedláčkova 2, 30100 Plzeň tel.: +420 378038185, 378038186
Pokladna před prodeje Sedláčkova 2, 30100 Plzeň tel.: +420 378038190
Denní pokladny(hodinu před začátkem představení)
Velké divadlo Smetanovy sady 16, 30100 Plzeň tel.: +420 378038128
Komorní divadlo Prokopova 14, 30100 Plzeň tel.: +420 378038059
Odd. propagace a marketingu
Bezručova 26, 30100 Plzeň tel.: +420 378038181
Zahraniční a tuzemské zájezdy
Bezručova 26, 30100 Plzeň tel.: +420378038183
OBSAH
KONTAKTY
NOVĚ NA REPERTOÁRU
FREDDIE - THE KING OF QUEEN 2
PRODUCENTI 6
BŮH MASAKRU 10
HRÁČ 12
PREMIÉRY
UNAVENI SLUNCEM 15
HOFFMANNOVY POVÍDKY 16
PARODIE; ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL 17
PRODANÁ NEVĚSTA 18
MATINÉ K ROKU ČESKÉ HUDBY 20
OHLÉDNUTÍ ZA CENAMI THÁLIE 2013
J. KUBÁTOVÁ: NOMINACI VNÍMÁM JAKO OCENĚNÍ PLZEŇSKÉ ČINOHRY 22
JUBILEA 23
KVĚTNOVÉ A ČERVNOVÉ DERNIÉRY 25
MOZAIKA
14. DIVADELNÍ PLES 26
SPAMALOT SLAVÍ SEDMDESÁTKU 28
OLIVER DOHNÁNYI ŠÉFEM ORCHESTRU DIVADLA J. K. TYLA 29
KONČÍ PROVOZ KOMORNÍHO DIVADLA 30
STAVBA NOVÉHO DIVADLA SPĚJE DO FINÁLE 31
PROGRAM KVĚTEN – ČERVEN 2014 32
2
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
F
re
DD
Ie
–
t
He
K
IN
G
oF
Q
ue
eN
John Kander – Fred Ebb
NOVĚ NA REPERTOÁRUFREDDIE – THE KING OF QUEEN
Michael Kluch (Freddie Mercury)
Michael Kluch (Freddie Mercury–zpěvák), Richard Ševčík (Freddie Mercury–tanečník), Iva Marešová (Slečna „Kdo“)
3
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
F
re
DD
Ie
–
t
He
K
IN
G
oF
Q
ue
eN
Hana Čakarmišová (Socha svobody), Iva Marešová (Slečna „Kdo“), Richard Ševčík (Freddie Mercury)
Jarmila Dycková (Mary Austin), Richard Ševčík (Freddie Mercury)
4
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
F
re
DD
Ie
–
t
He
K
IN
G
oF
Q
ue
eN
Pulzující atmosféra nabitá očekáváním. U pokladny dlouhá fronta diváků dou-fajících, že ještě dostanou vstupenku. A Komorní divadlo, které otevřelo brány k poslední premiéře své historie. Ovzduší příslibu a nostalgie – jako by si to stará budova prosáklá divadelními osudy chtěla ještě užít. A kdo podlehl jejímu vábení, byl královsky odměněn.
Plzeňský balet se v sobotu 15. března totiž postaral touto světovou premiérou o senzaci.
Inscenace choreografa Libora Vaculíka, skladatele Petra Maláska a textaře Vác-lava Kopty, mapující život vůdčí posta-vy legendární rockové skupiny Queen Freddieho Mercuryho svými kvalitami splňuje evropské parametry. A to po všech stránkách – koncepcí, vysokou profesiona-litou a perfektními, vzácně vyrovnanými uměleckými výkony.
Inscenace má výtečně postavený scénář, dobře vybrané hity Queenů a znamenitě využívá i vážnou hudbu Estonce Arvo Pärta, na kvalitních nahrávkách působivě propo-jenou s hudbou Petra Maláska. Tančí se na víceúrovňové scéně Martina Černého ve vhodně volených kostýmech Romana Šolce. A vše umocňuje světelná koncepce Libora Vaculíka. Představení strhujícím způsobem přibližuje nejen dráhu Freddieho Mercury-ho, ale přináší i pohled na společnost, jež ničí sebe sama svými excesy. S lehkomy-slným chováním bez zábran kontrastují dojemné okamžiky bolavé lásky a opuště-nosti. A vším velmi působivě probleskuje zranitelnost mladíka, který vyletěl příliš rychle a příliš vysoko a získal příliš mnoho, než aby si s tím dokázal poradit. S hloubkou pohledu jde ale ruku v ruce i zábava, vtip a revuální prvky. Nadčasovost a zvláštní osudový klid vnáší do děje svou nadpozem-skou odtažitostí postava Slečny „Kdo“, která dává celému jevištnímu dění i rámec.
Odvážná choreografie Libora Vaculíka klade na představitele všech rolí vysoké nároky. Tím spíše, že kromě bezchybně provede-ného tance musejí dbát na přesný výraz, mimiku, herectví. Richard Ševčík přesným provedením tanečních prvků potvrdil své technické dispozice i cit pro výraz a cel-kové vyjádření postavy. Tanečně vyjádřil Mercuryho dokonale. S Michaelem Kluchem se díky tomu jedinečně doplňovali. Nejen fyzickou podobností, ale i výrazem a sou-hrou dokázali společně vytvořit jedinou postavu. Michael Kluch naplnil svou roli, v níž navíc hovoří jen anglicky, naprosto dokonale s obdivuhodným nasazením. Suverénně provedenými zpěvními party, znělým hlasem a navíc hereckým projevem si zcela získal publikum. Podobně jako Iva Marešová. Má krásný plný hlas, intonačně je zcela jistá, pohybově výborná. Současně ztvárnila i odlišnou postavu, Lisu Minelli ve scéně z New Yorku. Jinak ale stylizována do bílé řízy s dlouhými blond vlasy se podobá Freddieho matce, kterou s půvabem sobě vlastním výtečně tančila Michaela Hosová. Jarmila Dycková jako Freddieho milenka Mary Austinová okouzlila publikum tancem i výrazem. Její žal, když ji Freddie opouští
kvůli svým milencům, vynucené sesterské přátelství tak krutě se zařezávající do její duše, to vše prožívají diváci s ní. Nela Mrá-zová v roli Barbary Valentinové, druhé ženy ve Freddieho životě, naopak dokázala výteč-ně ztělesnit postavu povrchní filmové hvěz-dy, které nejsou nevázané radovánky cizí. Skvěle si počínali na jevišti jako Freddieho milenci petr Hos a Milan Maláč v obtížných rolích Joe Fanelliho a Jima Huttona.
Martin Šinták se blýskl hned ve dvou rolích. Nejdříve jako legendární tanečník Rudolf
Nurejev a v druhé půli coby vypočítavý bezskrupulózní Freddieho manažer Paul Prenter. V dalších se výborně uplatnili Miro-slav Hradil, petr Laštovka a vojtěch Jansa.
Zkrátka šéf baletu Jiří Pokorný měl při výběru inscenačního týmu opět šťastnou ruku. V Komorním divadle se hraje před-stavení, které jde napříč generacemi, je originální, moderní, otevírá nové možnosti současného baletu a divadla obecně.
Gabriela Špalková, MF DNES 31. 3. 2014
BALET PŘICHYSTAL SENZACI. NOVÝ TANEČNÍ MUZIKÁL FREDDIE JE UDÁLOSTÍ SEZONY
Premiéra 15. března 2014 v Komorním divadle
Taneční muzikál • Libreto, výběr hudby, choreografie, režie a světelná koncepce Libor Vaculík Hudba skupina Queen, Arvo Pärt, Petr Malásek • Texty písní Václav Kopta • Hudební režie Petr Malásek • Scéna Martin Černý • Kostýmy Roman Šolc
Petr Hos (Joe Fanelli), Michael Kluch (Freddie Mercury)
5
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
F
re
DD
Ie
–
t
He
K
IN
G
oF
Q
ue
eN
M. Hradil (Brian May), P. Laštovka (Roger Taylor), V. Jansa (John Deacon), R. Ševčík
Richard Ševčík, Martina Diblíková (Barbara Valentinová), Vojtěch Jansa
I. Marešová, K. Peštová, E. Kolářová, M. Mašterová, A. Srncová
Michael Kluch (Freddie Mercury), Martin Šinták
Michaela Hosová (Jer Bulsarová), Richard Ševčík (Freddie Mercury)
Milan Maláč (Jim Hutton), Richard Ševčík (Freddie Mercury)Richard Ševčík, Iva Marešová (Slečna „Kdo“),Martin Šinták (Rudolf Nurejev)
6
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
p
ro
Du
Ce
Nt
I
Mel Brooks –Thomas Meehan
Premiéra 1. března 2014 ve Velkém divadle
PRODUCENTI NOVĚ NA REPERTOÁRU
PRODUCENTI: MUZIKÁL S PARODIÍ
Figuru nesmělého a zakomplexovaného Lea Blooma ztvárňuje naprosto neodolatelně Jan Kříž. Jeho naivita je uvěřitelná, nikoli přehnaná, záchvaty hysterie hraje k popukání, tanečně i pěvecky je bezchybný. Plzeňští Leo i Max zkrátka mají charisma, jež je má zároveň charakterově odlišit od ostatních postav, povětšinou kari-katur. V sexappealem nabitou Švédku Ullu se proměnila suverénní Veronika Veselá, perfektně své komediální výstupy vygradoval Jan Kaštovský coby šílený Hitlerův obdivovatel Franz Liebkind.
Absolutorium zaslouží Aleš Kohout, který zaskočil za zraněného Bronislava Kotiše a během dvou dnů secvičil a fantasticky zahrál nemalou úlohu čtyřprocentního sebestředného režiséra Rogera de Bris. ve dvojici s ním se neztratil ani druhý z gayů, Martin Hube-ňák (Carmen Ghia), v tenorovém sólu pak vynikl roman Krebs. Zpívá a tančí to celé company, jež zazářila nejen v proslavené scéně sexuchtivých stařenek s chodítky. A zdání velkoleposti podtrhuje scéna navržená Danielem Dvořákem, vtipné kostýmy Dany Haklové a efektní choreografie Zuzany Kolářové.
„Nádherně dementní! K popukání! Nelítostné, nestoudné, nemrav-né, ale oslňující!“ Tak Producenty hodnotila dobová newyorská kritika. Zda nelhala, se můžete nyní přesvědčit i v Plzni. Čekají vás dvě a půl hodiny peprné zábavy a smíchu.
Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 4. 3. 2014
Slavného titulu o dvou prohnaných lumpech, kteří chtějí podvodem vydělat na záměrně největším propadáku všech dob s názvem „Hit-ler je úsvit,“ se dočkali i plzeňští diváci.
Parodie Brodwaye i zesměšnění nácků
Režisér Roman Meluzín vystavěl Producenty jako autentickou, ironizující a zdánlivě prvoplánovou třpytivou show, postavenou ovšem na vysoce profesionálních hereckých a tanečních výkonech. Parodie broadwayských poměrů je dokonalá, stejně jako zesměšnění nacistické pseudofilozofie, které i dnes může část diváků vnímat kontroverzně. Snad publikum přijme zkarikované postavy zupác-kého nácka Liebkinda i samotného Vůdce, zpodobněného homose-xuálním režisérem, či hopsající dav zpívající ústřední píseň „Hitler je úsvit všech árijců“ jako bohapustou legraci, která má rozesmát, nikoli vyvolat mrazení v zádech (mimochodem, muzikál měl obrov-ský úspěch v Izraeli…).
Producenti vyžadují dva skvělé herce pro role Maxe a Lea
Protřelého Maxe Bialystocka velmi dobře vystihl Jiří Untermüller. Nevadilo, že některé scény (The King of Broadway, Betrayed) neu-zpíval tak průrazně jako Cornelius obonya z vídeňské inscenace, když situace zkušeně uhrál, mnohdy mu pomohl i citlivě doprováze-jící orchestr vedený Jiřím Petrdlíkem.
Jan Kříž (Leo Bloom), Jiří Untermüller (Max Bialystock)
7
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
p
ro
Du
Ce
Nt
I
Aleš Kohout (Carmen Ghia), Bronislav Kotiš (Roger de Bris) Jozef Hruškoci (Franz Liebkind)
Veronika Veselá (Ulla), Jan Kříž (Leo Bloom)
Jan Kříž (Leo Bloom) Jan Kříž, Jiří Untermüller, Jan Kaštovský (Franz Liebkind)
8
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
p
ro
Du
Ce
Nt
I
Scénář Mel Brooks, Thomas Meehan • Hudba a texty písní Mel Brooks • Překlad a české texty písní Adam Novák • Režie Roman Meluzín Dirigenti Jiří Petrdlík, Dalibor Bárta • Choreografie Zuzana Kolářová • Choreografie stepu Zdeněk Pilecký • Scéna Daniel Dvořák Kostýmy Dana Haklová • Dramaturgie Jiří Untermüller
9
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
p
ro
Du
Ce
Nt
I
Jedna z pouček říká, že hudební divadlo od věků rádo hraje samo o sobě. Broad-wayský muzikál Mela Brookse a Thomase Meehana Producenti to potvrzuje, navíc se mu podařilo v roce 2001 přijít s šikovnou parafrází klasických muzikálů dovedenou do obludné absurdity.
Pokus o nejnevkusnější show, která pro-padne a peníze na její produkci producenti zdefraudují, je vítanou záminkou pro uplatnění nejnevkusnějších prostředků zábavy, které by si sotva kdo troufl na seri-ózním jevišti či na plátně ukázat. Pořádně si zařádit, popustit uzdu pokleslé zábavě, a přitom si nezadat, to je dobrý trik pusté řachandy, vtipné a dráždivé, jaké lidé rádi a bez uzardění podléhají po celém světě.
Plzeňský soubor, předpokládám s vydatnou pomocí zkušeného Adama Nováka, získal velmi ceněná práva na světový hit – a to věru není ani trochu jednoduché, zvlášť pro divadla mimo centrum, neboť neský-tají majitelům práv největší výnosy. Titul však zapadá do plzeňského dramaturgické-ho snažení, které zaslouží uznání a potvr-zuje zřetelnou snahu Romana Meluzína stvořit v Plzni muzikálové centrum po vzoru Mošova Městského divadla v Brně.
Hraje se ve velkém divadle, které insce-naci svědčí velikostí prostoru a hlavně technickými dispozicemi, které muzikálům chyběly v dosluhujícím Komorním divadle. Inscenace je nablýskaná choreograficky, vý-tvarně i herecky, budí ten správný dojem, že na muzikálovém jevišti je možné úplně všechno. V ústřední dvojici krachujícího podvodníka Maxe Bialystocka a finančního úředníčka Lea Blooma se opět sešli Jiří Un-termüller s Janem Křížem, a dařilo se jim náramně především proto, že Untermüller konečně nehrál činohru se zpěvem, ale vytáhl se ve všestranné muzikálové kreaci. Jan Kříž v roli úředníčka, který dobude vel-ký svět, předvedl muzikálový majstrštyk, postavu sestrojil z přesných drobných plošek, dokonale provedených, zahrál, zatančil, zazpíval. Bezvadně jim sekundo-vala Veronikva Veselá coby velmi obdařená a smyslná švédská blondýna Ulla. Jan Kaštovský také sehrál fašistického obdivo-vatele Hitlera Franze Liebkinda s pořádnou nadsázkou, mohl ještě přitvrdit, jako až na hranu přijatelnosti dotáhli homosexuální duo režiséra rogera a jeho asistenta Car-men Ghiu aleš Kohout a Martin Hubeňák.
Žádné závany operety, žádná činohra ob-klopená tancem a zpěvem, všechno v režii Romana Meluzína podle původního řešení Susan Stroman běželo v potřebném tempu a nadsázce a vedle protagonistů se blýskl celý ansámbl v menších rolích a v compa-ny. Hodně výsledku pomohl vtipný věcný překlad Adama Nováka.
Josef Herman, DIvaDeLNÍ NovINY 1. 4. 2014
CRAZY ŠOUBYZNYS
Roman Krebs, Aleš Kohout (Roger de Bris), Jan Kaleja, Radek Štedronský Shejbal, Martin Hubeňák
Jan Kříž (Leo Bloom), Veronika Veselá (Ulla)
Martin Hubeňák (Carmen Ghia)
1 0
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
B
ŮH
M
aS
aK
ru
BŮH MASAKRU NOVĚ NA REPERTOÁRU
Yasmina Reza
Překlad Michal Lázňovský • Režie Zuzana Burianová • Výprava Ján Tereba • Dramaturgie Marie Caltová • Scénická hudba Jan Burian ml.
Štěpánka Křesťanová (Veronika Houlliéová), Jan Maléř (Michal Houllié), Michal Štěrba (Alan Reille)
Premiéra 22. února 2014 v Divadle v klubu
1 1
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
B
ŮH
M
aS
aK
ru
HERCI KOMORNÍHO KOMEDIÁLNÍHO DRAMATU O SVÝCH ROLÍCH
Co je vám na Anetě Reilleové blízké a co na ní nesnášíte?
Klára Kovaříková: „Je nevyzpytatelná, umí jednat impulzivně i promy-šleně, a za určitých okolností je schopná činů, které by od ní člověk na první pohled (zřejmě) nečekal. Zatím mi na ní nevadí nic, uvidím časem. Třeba mě začne rozčilovat, že je to »tak trochu kráva«…“
Co je vám na Alanu Reilleovi blízké a co na něm nesnášíte?
Michal Štěrba: „Na Alanovi mne nejvíc zaujala ta jeho nádherná symbióza s mobilním telefonem, o který když přijde, tak se zhroutí. Alan je tedy pro mne něco jako předstupeň biogenního androida, čímž se dostáváme do úrovně žánru sci-fi, a já doufám, že si příští sezonu konečně na jevišti DJKT zahraji Terminátora. Jak mi říkali někteří nadšení diváci po premiéře Boha masakru, už i postavu Alana hraju jako robot...
A nelíbí se mi ten jeho pozitivní vztah k bublanině...“
Co je vám na Veronice Houlliéové blízké a co na ní nesnášíte?
Štěpánka Křesťanová: „Blízká je mi veronika Houlliéová v tom, že je taky matka, a nesnáším ji kvůli tomu, že se v ní někdy poznávám. Uvědomuju si, jak dokážu být nesnesitelná.“
Co je vám na Michalovi Houlliéovi blízké a co na něm nesnášíte?
Jan Maléř: „Na Michalovi mě baví hned několik věcí. Všechny nepří-jemné situace se snaží řešit věcně a v klidu. Podobně jako ve fotbale, rozdá nejdříve dvě žluté karty, a když to nepomůže, přijde červená. A ta už stojí za to! Bojí se hlodavců, což chápu, mám to úplně stejné s hady. S oblibou nosí bílé sportovní ponožky, má slabost pro tulipá-ny a hlavně fandí Viktorce Plzeň.
Co na něm nesnáším? Snad jen to, že jako malý naivní chlapec fandil těm čutálistům ze Sparty. Ale dospěl, a já mu odpustil.“
Klára Kovaříková (Aneta Reilleová), Michal Štěrba (Alan Reille), Jan Maléř (Michal Houllié), Štěpánka Křesťanová (Veronika Houlliéová)
Jan Maléř, Štěpánka Křesťanová, Michal ŠtěrbaKlára Kovaříková (Aneta Reilleová), Jan Maléř (Michal Houllié)
1 2
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
H
rá
Č
HRÁČ NOVĚ NA REPERTOÁRU
Fjodor Michajlovič Dostojevskij – David Šiktanc
Česká premiéra 15. února 2014 v Komorním divadle
Režie David Šiktanc • Dramaturgie Klára Špičková • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy Andrijana Trpković • Hudba Filip Míšek
HYPNOTICKÝ HRÁČ DAVIDA ŠIKTANCEpremiéra Hráče 15. února 2014 v Komor-ním divadle vzbudila nejrůznější reakce, od nadšených po ty odmítavé. Autor nové české adaptace Dostojevského novely a re-žisér v jedné osobě David Šiktanc ji místo fiktivního městečka Rulettenburg zasadil do prostředí Karlových Varů. Ruskou šlech-tu pak zobrazil spíš jako ruské zbohatlíky, kteří si v lázeňském prostředí dokáží slušně užívat života. Zároveň jsou vystave-ni tlakům českých podvodníků, s jejichž pomocí nejdřív táhli za jeden provaz. Před-stavení pak na mnoha místech vzbuzuje i díky českým reáliím smích publika.
V tomto duchu Šiktanc nejde proti výkladu předlohy. Michal Bachtin kdysi o novele Hráč napsal: „vykresluje život »našich v cizině«, což je zvláštní kategorie, které Dostojevskij věnoval značnou pozornost. Jsou to lidé odtrhnutí od rodné země, jejich životní styl a jejich chování už není určované postavením, jaké měli doma. (…) Jednotlivé postavy působí dojmem karne-valového kolektivu, jsou schopny naprosto nepředvídatelných činů, jejich jednání a vztahy nabývají výstřední, neobvyklý a skandální ráz. Jsou to lidé žijící v atmo-sféře permanentního skandálu. Život se v novele točí okolo rulety. Tato okolnost má klíčový význam a určuje specifický odstín karnevalizace v tomto díle.“
Bachtin si dále všímá vztahu Alexeje a Poliny, střídání lásky a nenávisti. Pro Dostojevského se osudová žena Apollinaira stala prototypem mnoha postav jeho děl. V představení činohry ji s vášní sobě vlastní ztvárnila Andrea Černá. Fatální a hrdou aris-tokratku, která si pohrává s muži, Šiktanc přetavil ve vzdorovitou dceru užívající si večírky. O hrdost ji nepřipravil, ale zdůraz-nil její zneužívání mefistofelským pragmati-kem Grabmüllerem (Martin Stránský). Proti zosobněnému zlu se staví hlavní mladý hrdina, nesmiřitelný idealista Alexej Ivano-vič (Petr Konáš). Vstupuje na scénu (oproti předloze) ve třetině příběhu. Výrazně ale zaujme v roli rebelantského outsidera, který přináší ostrou kritiku konzumu a všech závislostí. Přitom si uvědomuje, že sám je závislý na zničujícím citu k Polině. S od-vahou vpravdě hráčskou se vydá na tenký led, aby jí pomohl splatit dluhy. Tím roztočí kolo rulety dalších událostí…
představení Hráče je odvážnou výpovědí te-pající různé nešvary a nemoci současné doby. Orámované sugestivní hudbou a zpěvem Dany Markové nás přenáší do téměř hypno-tického světa, kde je možné vše. Život si ale z každé zdánlivé výhry vybere svoji daň…
Dramaturgyně Klára ŠpičkováAndrea Černá (Polina), Petr Konáš (Alexej Ivanovič)
1 3
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
H
rá
Č
TŘI OTÁZKY PRO REŽISÉRA DAVIDA ŠIKTANCE
Vaše adaptace zachovává postavy Dosto-jevského románu, jeho dějiště, fiktivní Rulettenburg, jste ale zaměnil za Karlovy Vary naší současnosti. Kam touto trans-pozicí směřujete?
Přenesení děje do současných Karlových Varů nevychází z pocitu, že by románová předloha bez této transpozice nemohla v současnosti obstát, a není tedy samo-účelné. Chtěl jsem pouze, aby téma, tak naléhavě aktuální, nebylo zaneseno do-bovými – a v mnohých případech nám už nesrozumitelnými – konvencemi a vystou-pilo ve své surovosti.
Co je pro vás hlavním tématem?
Tématem, o němž mluvím, je společnost, která jen konzumuje, odmítá jakoukoli odpovědnost a pak jí nezbývá než čekat, až za ni někdo zaplatí. Nestřídmý život na dluh – nejen výchozí situace Dostojevského Hráče, ale reálný stav západní společnosti před pádem Lehman Brothers a vypuknu-tím finanční krize.
Samozřejmě Hráč má v sobě ještě jiné, dá se říci titulní téma, kterým je hra. Tu jsem do své adaptace přejal spíše jako metaforu: ne-jde jen o konkrétní hraní rulety, přestože to zůstává přítomné, ale o hraní jako způsob existence nebo existenční nutnost. Každé z postav, které dohromady tvoří onu znudě-nou a zadluženou společnost, zbývá jediný živý nerv, jediné slabé místo, které musí před ostatními ubránit, a proto se pouštějí do hry: milostné, hazardní, manipulační...
Může člověk nedotčený silnou vášní pochopit toho, kdo jejímu zhoubnému vlivu propadl?
Přestože je moje adaptace, myslím, po-měrně kritická k současným poměrům, nechtěl jsem moralizovat, protože divadlo,
které moralizuje, je mi odporné. Jednotlivé postoje jsou zastoupeny výrazně, ale zá-roveň jsou jinými ironizované či popírané, bude záležet na divákovi, se kterým se bude identifikovat.
Ptala se Eva Ichová
Marek Adamczyk (Toby), Jakub Zindulka (Generál)
1 4
No
vě
N
a
re
pe
rt
oá
ru
•
H
rá
Č
Marek Adamczyk (Toby), Josef Nechutný (Toto), Martin Stránský (Grabmüller), Markéta Frösslová (Blanche), Jakub Zindulka (Generál)
Martin Stránský (Grabmüller), Petr Konáš (Alexej Ivanovič), Monika Švábová (Baboulinka), Jakub Zindulka (Generál), Markéta Frösslová (Blanche)
1 5
pr
eM
Ie
rY
•
u
Na
ve
NI
S
Lu
NC
eM
UNAVENI SLUNCEM Rustam Ibragimbekov, Nikita Michalkov
Česká premiéra 3. května 2014 ve Velkém divadle
Divadelní adaptace pod titulem Burnt by the Sun Peter Flannery • Překlad Pavel Dominik Režie Natália Deáková • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy Andrijana Trpković Dramaturgie Marie Caltová, Klára Špičková • Scénická hudba Jakub Kudláč Pohybová spolupráce Martin Pacek
Kotov, Sergej Petrovič, velitel Rudé armády Zdeněk Mucha / Pavel Nečas • Míťa, Dmitrij Andrejevič Petr Konáš • Marusja Kotovová, manželka Kotova Zuzana Ščerbová • Naďa, dcera Kotovových Veronika Divišová • Olga Nikolajevna Apolena Veldová • Lidia Stěpanovna Zorka Kostková • Vsevolod Konstantinovič Viktor Vrabec • Jelena Michajlovna Monika Švábová Kirik Michal Štěrba • Mochová Jana Kubátová • Řidič Miloslav Krejsa • Kolja, Mironov, Zpěvák Jan Maléř • Andruša, Blochin, Muzikant Marek Adamczyk • Výrostek, Muzikant, Důstojník Co Zdeněk Rohlíček • Muzikant, Důstojník Co Josef Wiesner
PREMIÉRA
Ve francouzské koprodukci, která tvůrce pozvedla mezi nejpřednější filmové režisé-ry, natočil Nikita Michalkov roku 1994 ve spolupráci s azerbájdžánským scenáristou Rustamem Ibragimbekovem slavné drama Unaveni sluncem.
Píše se rok 1936. Pohodovou atmosféru uprostřed parného léta naruší náhle pří-jezd tanků. Neexistuje však nic, s čím by si Kotov, válečná hvězda a přítel samotného Stalina, neporadil. Jenže „domů“ se kromě tanků vrací i dávno „ztracený syn“ Míťa. A slunný den rozčeří tajemství z minulosti, které otevírá nevyzpytatelnou budoucnost. Láska, žárlivost a touha po pomstě roze-hrají nebezpečnou partii, ve které zvítězí ten mocnější.
Jenže co v Rusku platilo včera, neplatí dnes! A v době stalinských čistek si nejste jisti ničím! Film, jehož scénář převedl na divadelní prkna peter Flannery, získal Hlav-ní cenu poroty na festivalu v Cannes a po-sléze i Oscara za nejlepší scénář. V dnešní době ukrajinské krize příběh nabývá drtivé aktuálnosti.
Nikita Michalkov, který si v původním filmu zahrál jednu z hlavních postav, je v současnosti nejvýznamnější ruský tvůrce, snad jen s velkou výjimkou Sergeje Ejzen-štejna, Andreje Končalovského a Andreje Tarkovského. Jako nejlepší ruský režisér také úspěšně proplouvá všemi změnami systému s politickými a hospodářskými re-volucemi. I proto může být dnes pokládán za živoucí legendu světové kinematografie.
Klára Špičková
TAJEMSTVÍ Z MINULOSTI OTEVÍRÁ NEVYZPYTATELNOU BUDOUCNOST
Zdeněk Mucha, Petr Konáš
Ve zkušebně: režisérka Natália Deáková, Petr Konáš
Nikita Michalkov
1 6
pr
eM
Ie
rY
•
H
oF
FM
aN
No
vY
p
ov
ÍD
KY
MISTROVSKÁ OFFENBACHOVA OPERA OPĚT V PLZNI
Francouzský skladatel, violoncellista a divadelní podnikatel německého původu Jacques Offenbach (1819–1880) je vní-mán především jako tvůrce francouzské operety, jíž dal do vínku silné společen-sko-krititcké zaměření. V hudební složce s oblibou parodoval postupy velké opery, představované zejména dílem Mayerbee-rovým, nešetřil ani Rossiniho či svého protivníka Wagnera. K jeho nejslavnějším operetám patří Krásná Helena a orfeus v podsvětí, jehož závěrečný kankán se stal trvalým hudebním symbolem Paříže.
V 70. letech 19. stol. se Offenbach nepříliš úspěšně pokusil vstoupit na pole opery (komická opera Barcouf, romantické Rýnské rusalky). Trvalé místo ve světo-vém operním repertoáru si zajistil až jeho poslední opus, námětově čerpající z tvorby raně romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna. přímou inspiraci skladateli poskytlo drama Julese Barbiera a Michela Carré Hoffmannovy povídky, uvedené v divadle Odéon v r. 1851. Opera stejně jako výchozí hra propojuje Hoffmannovy fantaskní povídky s jeho vlastním životním příběhem. Básník Hoffmann tu vypráví his-torii tří svých prapodivných lásek: k loutce Olympii, zpěvačce Antonii a kurtizáně Giuliettě. Jejich příběhy najdeme v těchto Hoffmannových literárních dílech: epizodu s loutkou Olympií v povídce Pískař ze sbír-ky Noční kusy, příběh s Antonií v povídce rada Crespel z prvního dílu Serapionských bratrů a příběh s Giuliettou v Příběhu o ztraceném obraze v zrcadle ze sbírky Dobrodružství silvestrovské noci. Píseň o malém Zachovi byla převzata z pohádky Zachýsek zvaný Rumělka, postava Pitichi-naccia je převzata z novely Signor Formica.
Dříve než offenbach operu Hoffmannovy povídky mohl dokončit, 5. října 1880 v Pa-říži zemřel. Nedopsanou operu dokončil skladatel Ernest Guiraud – zejména obraz u Giulietty a epilog, přičemž ale i krátil
Offenbachovu již hotovou hudbu v před-chozích dějstvích opery. Premiéra této verze se konala 10. února 1881 v opéra-Co-mique. 7. prosince téhož roku byla opera uvedena ve Vídni s dokomponovanými recitativy. Hned první repríza následující den patří k nejtragičtějším datům v historii opery a divadla vůbec. Při ní totiž v divadle vypukl požár, při němž v panice zahynulo téměř 400 lidí. V roce 1907 vydává pařížské nakladatelství Choudens verzi Hoffmann-ových povídek, která na dlouhá deseti-letí zdomácněla na světových operních scénách. Významnější změny v uvádění Hoffmannových povídek nastávají až v 70. letech 20. století, kdy francouzský dirigent Antonio de Almeida objevil v Offenbacho-vě pozůstalosti 1250 rukopisných stran. V roce 1977 vychází verze Fritze Oesera, později ještě další redakce Jeana-Christo-pha Kecka a Michaela Kaye. Kompletní verzi Offenbachovy hudby v současné době nabízí nakladatelství Schott, nicméně většina divadel si dnes připravuje svou vlastní verzi díla, takže prakticky v každém
divadle se jedná o více či méně originální znění. A stejně tak je tomu i při nejnovější inscenaci v plzeňské opeře.
Ke koncepci inscenaci říká režisér Dominik Beneš: „Nové plzeňské Povídky jsou hororo-vou love story věčného ženicha Hoffmanna, hledajícího svou vlastní identitu v chaosu mezi realitou, snem a fikcí. Zásadní boj mezi »vysokým« a »nízkým« tu předsta-vují postavy Múzy a Lindorfa, které hrdinu provázejí životem a usilují o jeho duši. Múza sestoupivší z olympu je Hoffmannovým alter egem; bere na sebe lidskou podobu jeho přítele Nicklausse a jako strážný anděl bojuje o jeho zvěčnění neboli zbožštění jako umělce. Zatímco Lindorf, zosobnění zla, s despektem nevěří, že Hoffmannova duše je schopna zbožštění dojít.“
v plzni byly Hoffmannovy povídky poprvé uvedeny již 27. července 1893 a od té doby se pravidelně vracely do repertoáru plzeň-ské opery. Poslední inscenace měla premi-éru 4. června 1994. Nastudoval ji dirigent J. Chaloupka a režisér M. Weimann.
HOFFMANNOVY POVÍDKYJacques Offenbach
Premiéra 5. dubna 2014 ve Velkém divadle
Fantastická opera o pěti dějstvích • Libreto Jules Barbier • Nastudováno ve francouzském originále
Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner • Režie Dominik Beneš • Scéna Martin Černý • Kostýmy Zuzana Přidalová • Světelný design Martin Špetlík • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Petra Parvoničová
Hoffmann Tomáš Černý / Valentin Prolat • Olympia Olga Jelínková / Jana Sibera • Giulietta Lucie Hájková / Ivana Šaková • Antonia Kateřina Šmídová Kalvachová / Ivana Veberová • Nicklausse / La Muse Václava Krejčí Housková / Jana Piorecká • Lindorf / Coppélius / Dapertutto / Miracle Jiří Hájek / David Szendiuch • andrès / Cochenille / pitichinaccio / Frantz tomáš Kořínek / Jan Ondráček • Matka Jana Foff Tetourová / Lucie Hilscherová • Nathanaël / Spalanzani Jan Ježek / Josef Moravec • Hermann / Schlémil Michael Kubečka / Josef Škarka Luther / Crespel Pavel Horáček / Jevhen Šokalo • Sbor opery DJKt • orchestr DJKt • Balet DJKT
PREMIÉRA
Režisér Dominik Beneš s Janou Foff Tetourovou a Lucií Hilscherovou
1 7
pr
eM
Ie
rY
•
p
ar
oD
Ie
;
Ša
tY
,
Ja
KÉ
S
vě
t
Ne
vI
Dě
L
PARODIE; ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚLGábor Kerek; Jaroslav Krček
Světová premiéra 28. června 2014 ve Velkém divadle
Hudební nastudování a dirigent Vojtěch Spurný • Scéna a kostýmy Zuzana Přidalová • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr Nastudováno v rámci 7. ročníku mezinárodního projektu Armel Opera Competition and Festival
PARODIE • opera o jednom dějství • překlad Patricie Částková • režie Dominik Beneš • Choreografie Petra Parvoničová
Mendělejev Pavel Horáček • Ředitel školy Kris Belligh / Dalibor Tolaš • Učitelka Ivana Šaková • Služba Eliška Mourečková • 1. dívka Monika Vašíčková • 2. dívka Dagmar Drechslerová • Huzzle Martin Švimberský • 1. chlapec Josef Jordán • 2. chlapec Jaromír Bína
ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL • opera o jednom dějství • Libreto Jaroslav Krček podle stejnojmenné hry Věry Provazníkové Režie Magdalena Švecová • Choreografie Jonáš Janků
Král Jan Ježek • Kašpar Jiří Brückler • Mistr krejčovský Jan Adamec • 1. tovaryš Stanislav Krejčiřík • 2. tovaryš Michael Kubečka Královna Ivana Klimentová • Sbor opery DJKt • orchestr DJKt
PREMIÉRA
SVĚTOVÁ PREMIÉRA DVOU OPERNÍCH JEDNOAKTOVEK – PRO DĚTI I PRO DOSPĚLÉ
Divadlo J. K. Tyla patří od r. 2010 ke stá-lým partnerům mezinárodního projektu armel opera Competition and Festival – připomeňme soutěžní operní inscenace, vzniklé v koprodukci s festivalem: Marco Tuttino: Sluha (2010), Giuseppe Verdi: Rigoletto (2011), Philip Glass: V kárném táboře (2012).
Letos připadl DJKT úkol nastudovat vítěznou operu ze skladatelské soutěže spojené s festivalem. Je jí jednoaktová opera maďarského skladatele Gábora Kereka Parodie.
Už název sám napovídá, že půjde o hu-morně laděný příběh, dlužno však dodat, že se jedná o černý humor, možná až horror ze školní třídy. V ní jsou neposlušní žáci podrobeni zkoušení z chemie, které samozřejmě nezvládají, až nakonec musí zasáhnout duch… Čí, to neprozradíme, ale známe jej ze školních lavic všichni.
Opera je jednoaktová, s komorně obsaze-ným orchestrem i rolemi, v nichž se objeví nejen naši sólisté a členové sboru, ale v několika podzimních představeních také belgický barytonista Kris Belligh, který vyhrál konkurz na tuto roli Ředitele školy.
Druhou polovinu celovečerního představe-ní tvoří komorní opera člověka renesanč-ně košatých profesí a zájmů, skladatele, dirigenta a hudebního režiséra výrazně spjatého zejména s plzeňským rozhlasem Jaroslava Krčka, s názvem Šaty, jaké svět neviděl. Opera vznikla podle stejnojmen-né divadelní hry Věry Provazníkové a je inspirována známou pohádkou H. Ch. andersena Císařovy nové šaty. režisérkou inscenace je Magdalena Švecová, mimocho-dem skladatelova dcera.
Světová premiéra obou titulů se uskuteční 28. června 2014 ve Velkém divadle, do Maďarska soubor odcestuje v říjnu, aby vystoupil v Budapešti na festivalovém představení 12. října 2014.
Obě komorní opery, které jsou určeny pro diváky každého věku, pak bude opera uvádět v sezóně 2014/15 ve Studiu Nového divadla. Určitě pobaví!
Ilja Šmíd
Jaroslav Krček
1 8
pr
eM
Ie
rY
•
p
ro
Da
Ná
N
ev
ěS
ta
PRODANÁ NEVĚSTABedřich Smetana
Premiéra 7. června 2014 ve Velkém divadle
Komická opera o třech dějstvích • Libreto Karel Sabina Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc • Režie Jana Kališová Scéna a kostýmy Jana Zbořilová • Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Tomáš Brauner Choreografie Jaroslava Leufenová
Krušina Jiří Hájek / Dalibor Tolaš • Ludmila Iveta Koppová Žižlavská / Ivana Šaková • Mařenka Lucie Kašpárková / Kateřina Šmídová Kalvachová / Ivana Veberová • Mícha Pavel Horáček / František Zahradníček • Háta Jana Foff Tetourová / Eliška Weissová Vašek Tomáš Kořínek / Aleš Voráček • Jeník Aleš Briscein / Josef Moravec / Richard Samek • Kecal Jevhen Šokalo / Jan Šťáva Principál Jan Adamec / Jan Ježek • Esmeralda Adéla Lučanská / Radka Sehnoutková • Indián David Cody / Roman Dušek Sbor opery DJKT • orchestr DJKt • Balet DJKt
JIŘÍ ŠTRUNC: PATNÁCT LET (NEJEN) S PRODANOU NEVĚSTOU
Více než patnáct let uplynulo ode dne, kdy mladý, ještě ne třicetiletý dirigent s rozsáhlou zkušeností se symfonickou tvorbou nastoupil do angažmá opery Divadla J. K. Tyla. Bilance Jiřího Štrunce vztahující se k jeho současné šestnácté sezoně je pozoruhodná: na svém plzeň-ském kontě má právě padesát operních titulů, z nichž třicet hudebně nastudoval. Nejčastěji se potkal s dílem G. Pucciniho (6 nastudova-ných titulů, další dirigoval), následují opery Verdiho (4/1), Smetanovy (3/1), Mozartovy (2/2) a Čajkovského (2). Ve výčtu autorů, jejichž opery nastudoval, nechybí Bizet, Rossini, Dvořák, nalezneme tam i Boita, Nicolaie, Saint-Saënse, R. Strausse, Foerstra, Martinů či Zd. Lukáše, jehož Vetu za vetu provedl ve světové premiéře.
Operou, která se repertoárem Jiřího Štrunce prolíná průběžně, je Prodaná nevěsta. Poprvé vstoupil jako dirigent do inscenace Petra Vronského a M. Weimanna v listopadu 1998, nově ji hudebně nastu-doval v r. 2002 (Libuška, cena kritiků za nejlepší inscenaci a hudební nastudování) a jaro 2014 probíhá ve znamení jeho již třetího setkání s tímto nejslavnějším Smetanovým opusem. Prodaná nevěsta v jeho nastudování a v režii Jany Kališové bude mít premiéru koncem sezony, a na začátku té příští, 150. sezony stálého českého divadla v Plzni, bude otevírat Nové divadlo. K slavnostním okamžikům Prodaná nevěsta prostě patří – vzpomeňme na kouzlo novoročních představení, na magický okamžik, kdy ztemnělý sál ztichlý očekává-ním zaplní jásavé tóny předehry... Jimi Jiří Štrunc přivítal nový rok už několikrát a jednou jimi dokonce otevíral nové tisíciletí.
Prodanou nevěstu prezentoval i na turné opery DJKT v zemi vychá-zejícího slunce v r. 2003. Díky přítomnosti významného japonského agenta na představení v partnerském městě Takasaki je od té doby pravidelně zván ke spolupráci s japonskými symfonickými orchestry.
V relativně krátkém období jste obsáhl velice závažný operní repertoár. Jistě to sám nepovažujete za samozřejmé?
Měl jsem obrovské štěstí, že jsem nastoupil za Petra Kofroně, který neměl ambice dirigovat právě ten „velký“ repertoár, který by jiný šéf nikdy nepustil ze svých rukou. Jeho naopak zajímaly spíš věci
netradiční. Díky jeho velkorysosti jsem se dostal k titulům, na jaké bych v jiném divadle ještě dlouho čekal: začal jsem Boitovým Mefistofelem jako svým prvním nastudováním, následovala Carmen, Samson a Dalila a další skvělé tituly. Takže s repertoárem, který mi byl svěřen, jsem maximálně spokojený. Důležitá pro mne byla i Madama Butterfly, se kterou jsem poprvé hostoval ve Státní opeře v Praze a v r. 2006 přijal angažmá.
První opera, kterou jste v Plzni dirigoval, byla Donizettiho Lucia di Lammermoor v režii Niny Vangeli. Jak na ni s odstupem let vzpomínáte?
Osobně na Luciu vzpomínám jako na svou první operu v profesio-nálním divadle. Pokud jde o inscenaci, v té době byla vnímána jako avantgardní, mírně provokující. Po letech jsem viděl na videu druhou inscenaci Niny Vangeli (a zároveň moji první nastudovanou operu), Boitova Mefistofela, který také působil moderně – dnes mi to přijde jako klasická inscenace. Je zajímavé, jak se vkus posouvá, a co bylo před 15 lety avantgardní, je z dnešního pohledu už zcela tradiční.
Jak ovlivňuje režijní pojetí hudební nastudování?
Je těžké to zobecňovat. Doba je stále více a více nakloněná vizualiza-cím, někdy na úkor slyšeného. Inscenační podoba oper je nesrovna-telně náročnější, než tomu bývalo v nedávné minulosti. Na sólisty se často kladou vysoké herecké požadavky a počítá se s tím, že zároveň suverénně zvládnou i ty nejobtížnější pěvecké party.
Je také nemožné srovnávat nastudování v divadlech stagionového typu s repertoárovými divadly typu našeho plzeňského. Stále si však myslím, že autory opery jsou skladatel a libretista.
Nelitoval jste nikdy, že jste si zvolil právě tuto profesi?
Úplně vážně ne, samozřejmě se objevují problémy, bohužel nejen problémy čistě hudební… ale pak je to často právě hudba, která pomáhá. Někdy stačí jedno povedené místo, a vše je hned mnohem veselejší. Myslím, že právě Prodaná nevěsta je jednou z těch oper, které mají tu moc zlepšit všem náladu téměř okamžitě se začátkem předehry…
1 9
pr
eM
Ie
rY
•
p
ro
Da
Ná
N
ev
ěS
ta
Jak se vyrovnáváte s faktem, že zatímco každý sólista i instru-mentalista zodpovídá sám za sebe, vaši práci dirigenta ovlivňuje mnoho faktorů, které jsou mimo váš dosah?
Četl jsem před časem knihu rozhovorů s Herbertem von Karaja-nem, kde si tento ve své době „hudební ředitel Evropy“ stěžuje, že neexistuje žádná seriózní psychologická studie o této problematice. Zkoumají se nejrůznější projevy lidského chování, ale bohužel vzta-hem dirigenta a orchestru se dosud nikdo nezabýval. Přitom je to, dalo by se říci, až alchymie, co všechno ovlivňuje tento vztah. Často jsou to i těžko postižitelné věci probíhající ve zlomcích vteřin.
A cítíte třeba, že při některém představení se to sejde, lidi jsou „na stejné vlně“?
Určitě. Zrovna u té Prodané nevěsty, která se v poslední době hrála už jen jednou, dvakrát za rok, tak i když proběhne nějaká zkouška, nikdy jich není tolik, aby představení bylo v klidu znovu nastudova-né. A pak se právě spoléhá na ten moment, že to nějak sepne, něco se stane, něco zajiskří – Divadlo hrají živí lidé, takže paradoxně leckdy jde takové představení líp než to, které se nedávno zkoušelo, všichni jsou mnohem pozornější…
Představa, že Prodanou nevěstu každý dobře zná a umí, je zřejmě naivní –
Je to mimořádně náročná opera, jedna z nejtěžších. Leckteré opery vypadají těžší, ale zdaleka tak obtížné nejsou.
Na zkoušení se ale těšíte?
Těším. Těším se já, a doufám, že i další… Zkoušení takového titulu, který patří v podstatě do stálého repertoáru, má své výhody, což je důvěrná znalost, ale i nevýhody, což je právě také ta zmíněná dů-věrná znalost. Ale o tom je také tato profese – znovu a znovu hledat a zkoušet realizovat.
Ani při angažmá v opeře jste se neodstřihl od práce symfonické, i v divadle jste připravil několik koncertů. Je to vnitřní potřeba nebo nutnost?
Zajímavé je, že škatulkování dirigentů na symfonické a operní je čes-ká specialita, jinde jsem se s tím nesetkal. V cizině je pouze dirigent – a diriguje všechno, a když nediriguje operu, tak je vlastně trošku
podezřelý. U nás opačně, kdo diriguje operu, tak se do symfonické-ho světa dostává obtížně. Snažím se během sezóny realizovat i ně-kolik symfonických koncertů, pravidelně a nejčastěji spolupracuji s Karlovarským symfonickým orchestrem, ale i dalšími, také jezdím každoročně hostovat k symfonickým orchestrům v Japonsku.
Jste účasten také mimořádné inscenace souborů opery a baletu, spojující Ravelovy skladby La valse a Bolero a Orffovy Carmina burana. Máte s tím spojený nějaký zvláštní zážitek?
Mám, jelikož na celý ten projekt jsem od začátku pohlížel dost skep-ticky, protože u nás orchestřiště potřebnému obsazení kapacitně nevyhovuje. Tehdejší vedení opery rozhodlo, že orchestr bude na je-višti a před ním bude tančit balet; potom se vymění, za orchestrem bude stát sbor a Orffova kantáta bude provedena pouze koncertně oproti původně plánované scénické verzi. Jsem upřímně a mile pře-kvapen dlouhodobou vysokou návštěvností. Rád přiznávám, že jsem se hluboce mýlil a neodhadl atraktivitu toho titulu.
Jak se vám pracovalo s nezvykle velkým aparátem – rozšířeným sborem a velkým obsazením orchestru?
Z pohledu sboru to bylo dokonce jednodušší. Náš sbor i Novou Čes-kou píseň, která nám pomáhá, vede Zdeněk Vimr zkušenou rukou, a sbor byl konec konců jen o málo větší než v Mefistofelovi a jiných velkých operách, je stojící a z not zpívající, takže odpadají paměťové i scénické problémy.
Samozřejmě Ravelovy skladby jsou jedny z nejtěžších orchestrál-ních skladeb – La valse je legendárně obtížná skladba, které se bojí leckterý symfonický orchestr, a Bolero s velkými individuálními sóly je výzvou pro řadu nástrojů, které by je běžně nehrály a najednou se musí ukázat ještě na jevišti. Jsem rád, že jsme to zvládli na úrovni, na jaké to hrajeme. A myslím, že orchestr to hraje rád – zaprvé je vidět, za což jsem rád i já, protože pro orchestr je cenné vystoupit z orchestřiště a být divákům na očích. Představte si tu frustraci, když někdo hraje celý život schovaný v orchestřišti a nikdo ho nevi-dí, byť hraje sebekrásněji...
Byl jsem vděčný, když se v plzeňském divadle dělal cyklus abonent-ních koncertů, o kterých jste se zmiňovala. Pro orchestr je sezná-mení se symfonickým repertoárem, který klade jiné nároky, velice cenné a věřím, že pro mnohé hudebníky byl i osvěžující zpestřením v divadelním provozu.
Vaší ženou je zpěvačka Jana Piorecká. Projevuje se u vás rodinné „postižení operou“ ?
Máme šestiletou dceru a dvouletého syna. Vzhledem k tomu, že jsem také vyrůstal v hudební rodině, zdá se mi normální děti s hudbou seznamovat. Zatím je to oba baví. Janička chodí na balet a na klavír, Jirka zatím vypadá na zpívajícího traktoristu… Pokud ale myslíte, jestli doma zpíváme čtyřhlasá moteta, tak to vás musím zklamat… (smích)
Eva Ichová
Jiří Štrunc – foto Luděk Braný
2 0
Ko
NC
er
t
MATINÉ K ROKU ČESKÉ HUDBY
Rok české hudby je jednou z příležitostí ohlédnout se za vývojem české hudby, zhodnotit, eventuálně přehodnotit to, co již bylo řečeno, zároveň se však pokusit naznačit perspektivy, jimiž se součas-ná tvorba a interpretační umění budou ubírat. Sólisté a hosté operního ansámblu Divadla J. K. Tyla v rámci nedělního matiné 2. března 2014 přispěli k této příležitosti kompozicemi, které můžeme na kon-certních pódiích slyšet zcela výjimečně – buď neobstály v konkurenci invenčně průraznější tvorby, anebo musely ustoupit či i nadále neprávem ustupují běžnému opernímu repertoáru. Dramaturg Zbyněk Brabec v úvodu koncertu připomněl, že plzeňskému opernímu ansámblu se v minulosti mnohokrát dostalo příležitosti uvést československé i světové premiéry, zároveň však zdůraznil význam retrospek-tiv z přelomu tisíciletí v podobě oživení tvorby Fibichovy, Foersterovy či Ostrčilovy.
Koncert začínal i končil Smetanovou Prodanou nevěstou. Zatímco úvodní kuplet principála a Esmeraldy „Ten staví se svatouškem“ (Radka Sehnoutková, Tomáš Kořínek) se nehledě na pozdější přepraco-vanou verzi opery vydal zcela samostatnou cestou, aby posléze zakotvil v kabaretní oblasti, závěrečný duet Jeníka a Kecala (Ri-chard Samek, Jevhen Šokalo), pevně spjatý
s konečnou verzí, nás znovu navrátil tam, kde se každý operní posluchač orientuje s neochvějnou jistotou. Dvořákova hudba zazněla v podání interpretů nadmíru povolaných – v árii Knížete z opery Šelma sedlák zaujal vyrovnaný sytý baryton
Jiřího Hájka, v árii armidy ze skladatelova stejnojmenného posledního operního díla výrazově procítěný projev sopranistky Ivany Šakové. Trojhvězdí české hudby 19. století uzavřel Zdeněk Fibich. Výtečný tenorista Tomáš Kořínek se tentokrát
VE FOYERU ZNĚLY ÁRIE A DUETY Z ČESKÝCH OPER
Radka Sehnoutková, Tomáš Kořínek
Ivana Janečková, Ivana Šaková
2 1
Ko
NC
er
t
představil v náročné árii Fernanda z opery Bouře, sopranistka Ivana Veberová v melo-dicky podmanivé árii Šárky ze skladatelovy stejnojmenné opery.
Vilém Blodek stojí svým trpkým osudem jaksi ve stínu již zmíněného trojhvězdí, je však autorem kompozic, které nezůstávají inteprety a posluchači nepovšimnuty. Zatímco flétnisté měří své síly nároč-ným koncertem, amatérské soubory se jednoaktovkou V studni snaží vyrovnat profesionálním vzorům. Populární árii Janka přednesl technicky suverénně a s potřebným nadhledem buffózního basu Jevhen Šokalo, v duetu Lidunky a Veruny „Mladá láska“ se spojily barevně vyrovnané hlasy I. Šakové a J. Foff Tetourové. Známá plzeňská mezzosopranistka se jako sólistka představila partií zcela neznámou, a sice árií Hovory z Bendlova Starého ženicha.
Podobně jako Karel Bendl i další Dvořákovi vrstevníci Josef Richard Rozkošný, Karel Šebor a plzeňský rodák vojtěch Hřímalý patří k oněm skladatelům, jejichž tvorba je připomínána jen zřídka. Tento fakt však nic nemění na interpretační náročnosti pě-veckých partů jejich děl. I. Veberová před-nesla árii Julie z Rozkošného Svatojanských proudů s intonační jistotou (pěvkyně navíc zpívala všechna svá sóla zpaměti!), totéž lze říci o I. Šakové (árie Mařenky v Šeboro-vě Zmařené svatbě) či Jiřím Hájkovi (árie prince z Hřímalého Zakletého prince).
Poslední část slavnostního matiné patřila třem představitelům české moderny – Josefu Bohuslavu Foerstrovi, Vítězslavu Novákovi a Otakaru Ostrčilovi. Foerstrovu tvorbu připomněl závěrečný zpěv Evy ve strhujícím podání Ivany Veberové. Škoda, že se tato opera neobjevuje na reperto-
áru plzeňské opery – dílo by v současné době mělo v Plzni vynikající interprety. Výrazově odlišné Ančiny písničky z Nová-kova Dědova odkazu svěžím koloraturním sopránem a s ženským šarmem přednesla R. Sehnoutková, která si s T. Kořínkem zazpívala i duet princezny a Honzy z ostr- čilova Honzova království. Celý koncert spolehlivě provázela klavíristka, dlouholetá korepertitorka a opora plzeňského operní-ho ansámblu Ivana Janečková.
Matiné se svou dramaturgickou skladbou vymykalo běžným recitálům, které bývají obvykle sestavovány z interpretačně i po-sluchačsky ověřených kompozic. A právě za jejich zpřístupnění na vrcholné interpre-tační úrovni patří všem účinkujícím obdiv a vřelý dík.
Marta Ulrychová
Richard Samek, Jevhen Šokalo
Ivana Veberová
Jana Foff Tetourová
Jiří Hájek
2 2
tH
áL
Ie
2
01
3
Vybavíte si ještě pocit po oznámení vaší nominace na Cenu Thálie?
Co že se to vlastně povedlo, mi začalo docházet až v momentě, kdy okolo mě lidi měli radost. A nepovažuju to za svůj úspěch, opravdu to vnímám jako ocenění plzeňské činohry. Aby mohl člověk zazářit, musí všechno komplexně fungovat: režie, světla, kostýmy, samozřejmě v první řadě partneři – nemluvě o tématu hry a způso-bu jeho uchopení. Nemůže být skvostný výkon ve špatném představení. A i když tahle konkrétní šance nakonec nebyla proměněna, věřím, že pro naše divadlo svůj účel splnila.
Jak vzpomínáte na celý průběh práce na inscenaci Krásky z Leenane.
Je to krásně napsaná hra, měli jsme bez-vadného režiséra (Janku Ryšánek Schmied-tovou, pozn. red.), s Kosťou se mi báječně hraje… Během přípravy inscenace nedošlo k ničemu, co by bylo nepříjemné – kromě toho, že v Klubu, kde jsme zkoušeli při
S třemi přímými nominacemi na Cenu Thálie (Martina Diblíková – balet, Jana Kubátová – činohra, Richard Samek – opera) patřil poslední ročník pro Plzeň k nejplodnějším, Divadlo J. K. Tyla v něm zabodovalo jako třetí nejúspěšnější scéna v republice. Tři nominace současně získali předtím pouze v r. 2004 Daniela Šinkorová, Dalibor tolaš a Miroslav Hradil. Nominací byla za dvacet let celá řada, ale činoherní výkon na prknech DJKT byl letos ve finále teprve podruhé.
O tom, že Jana Kubátová po třiceti letech angažmá v Divadle J. K. Tyla sklízí plody plné herecké zralosti, svědčí nejen nominace na Cenu Thálie za roli Maureen, titulní postavu komorního dramatu Kráska z Leenane, ale především její bohatý a žánrově rozrůzněný současný repertoár, v němž si podávají ruku Paní Pearsová (Pygmalión), Gronya (Lháři), Frosina (La-komec), 2. čarodějnice (Macbeth), Beulah Binningsová (Sestup Orfeův) a Miss Bet- ting (Taková ženská na krku) se Sekalovou matkou (Je třeba zabít Sekala) a Mattie Fae Aikenovou (Srpen v zemi indiánů). Maureen rozhodně není mezi nimi jedinou pozoruhodnou hereckou kreací, nicméně rozsah a dramatičnost role poskytly Janě živnou látkou pro vytvoření nezapome-nutelné jevištní postavy, jež neunikla pozornosti porotců.
OHLÉDNUTÍ ZA CENAMI THÁLIE 2013
rekordních venkovních teplotách 38° C, to dalo dobrých 50°. To nám asi nikomu nevypadne z hlavy. Jinak všechno plynulo báječně, Janka byla milá, měla to vymyšle-né – mám pocit, že jsme ani moc nezkou-šeli, hlavně jsme se polejvali studenou vodou. Byla tam bezvadná atmosféra.
Jak emocionáloně vypjaté představení Krásky prožíváte nyní?
Moc rádi to hrajeme. Hra je v tom malém prostoru strašně zhuštěná a každé před-stavení je zážitek – myslím, že i pro kluky. My se Zorkou to silně prožíváme a vždycky si o tom povídáme; před představením máme obě šílenou trému.
U jiných představení ještě odpoledne žiju svůj obyčejný život, pak jedu do divadla a začnu se soustřeďovat třeba ve čtvrt na sedm, v půl sedmé, někdy za pět minut sedm. Ale u Krásky se se Zorkou sho-dujeme, že ta koncentrace přichází den předem, člověku už to sedí v týle, potře-buje se pořádně vyspat, provází ho to při probouzení… Nemyslím, že by to bylo větší náročností toho představení, ale v povědo-mí to máme pořád spojené s tím strašným vedrem a ještě další zvláštní okolností, že poslední červnový den byla předpremiéra a premiéra pak první týden v září. Takže vlastně aniž by se to představení mohlo narodit a naučit se chodit, vrátilo se zpátky do stadia embrya. Tělo si pamatuje ty nervy a šílené vypětí čtyř předpremiérových dnů v září, a teď vždycky před představe-ním nám to naskočí – tělo samo si takhle pracuje. Začne představení a hrůza přejde do euforie jako při sportovním výkonu – jsme do sebe vpité očima, vycházíme jedna z druhé, a po představení pak následuje ta slastná úleva…
Představení teď bývá vyprodané – snad ani ne kvůli Thálii, dobrá pověst se zřej-mě šíří přirozeně, ústním podáním.
Když nás mají lidé tak blízko a je to uděla-né, tak jak je, asi se jich to opravdu vnitřně
dotkne, něco to v nich vyvolá. A stává se nám, že nás za den, za dva potkají a sdělují nám své dojmy.
Zrovna tak je úžasné, když hrajete komedii a slyšíte lidi dvě hodiny se smát – vždyť ko-likrát se člověku podaří, aby se tak dlouho nahlas smál. A v tom je snad síla divadla.
Na zrodu vašich jevištních postav se podílela pestrá plejáda režisérů. Na které zvlášť vzpomínáte?
Každý je jiný, s každým jsem prožila kus svého profesního života – nemohu posu-zovat ani porovnávat. Nesmírně si vážím toho, že když byl na představení Krásky pan Smoček, moc hezky se o něm vyjádřil a pochválil nás i režisérku. Uznání od tako-vé osobnosti je pro nás velmi cenné.
Teď mě těší pracovat s našimi mladými re-žiséry pro jejich vzdělanost, kultivovanost a čerstvé vidění světa. A těším se na další, které potkám.
Už tuším, že na nejoblíbenější role bych se asi ptát neměla…
Řeknu to takhle – za těch třicet let mi v paměti utkvěly hlavně role, které jsem hrála nerada, kdy jsem měla pocit, že večer do divadla nejdu, ale spíš couvám… Ale těch je málo, stačí na ně prsty jedné ruky. Ten zbytek jsem hrála ráda. Žádnou „nej-“ nemám, každá nejlepší role je ta, když se daří zkoušení s prima lidmi a pak ten neopakovatelný okamžik večer při předsta-vení. Potom přijde derniéra, „král je mrtev“ a zase zkoušíme něco jiného, aby zase bylo „nej-nej“.
Každopádně bychom ale neměly zamlčet, že k divadlu už přičichl i váš syn David.
To ano, ve dvanácti letech přišel jako exter-nista do Zkrocení zlé ženy, takový motýlek v baletních špičkách, zpíval tam písničku. Jenže tu Zkrocenku jsme hráli asi 4 sezony, za tu dobu vyrostl o metr a končil jako motýl s nohou č. 44. Dělal také ve Fyzicích, v Macbethovi, statuje v Pygmaliónu…
JANA KUBÁTOVÁ:NOMINACI VNÍMÁM JAKO OCENĚNÍ PLZEŇSKÉ ČINOHRY
Jana Kubátová (Maureen), Zorka Kostková (Mag)
2 3
JU
BI
LE
A
Ač jsou tyto stránky obvykle vyhrazeny významným uměleckým osobnostem, rádi tu připomínáme také březnové životní vý-ročí Radmily Egermajerové, lékařky, která plných 46 let bděla nad „provozuschopnos-tí“ křehkých tělesných schránek dotyčných umělců. A nebyla to jen její odbornost a profesionální zkušenosti, pro něž na ni
mnozí herci, zpěváci a tanečníci vděčně vzpomínají i léta po jejím dlouho odkláda-ném odchodu do důchodu v r. 2005. Byla to také její velká a zasvěcená láska k diva-dlu, která jí dobyla trvalé místo v jejich srd-cích. Narodila se 27. března 1929, přesně 33 roků před tím, než uNeSCo vyhlásilo 27. březen Světovým dnem divadla.
Zrovna Pygmalión a Sekal, v nichž hra-jete, teď spějí k derniéře, zatímco Kráska z Leenane se bude přenášet do studiové-ho prostoru Nového divadla. Těšíte se?
Těším moc a myslím si, že Plzeň si to své nové divadlo zaslouží. Tak jako si zaslouží nový stadion, protože má bezvadné fanouš-ky a skvělé mužstvo, tak my jsme mužstvo divadelní a fanoušky máme taky úžasné.
Nedávno byli na představení Krásky vysloveně mladí lidé – byl to nějaký gympl, poprvé v životě v Klubu – a byli senzač-ní publikum. Já doufám, že ještě někdy přijdou, snad najdou cestu i do studia v Novém divadle.
Ať tedy máte s diváky hodně dalších spo-lečných krásných zážitků!
Eva Ichová
JUBILEAMUDR. RADMILA EGERMAJEROVÁ
JINDŘIŠKA CRHOVÁ
Každý, kdo Jindřišku Kikinčukovou Crhovou poznal, zná i její neúnavnou aktivitu. Její divadelní curriculum vitae je také bohaté nejen na role, ale i na různé činnosti. Jako sólistka operety vystupova-la v plzeňském divadle od roku 1980 do roku 2004. V letech 1997–1999 působila v operetním souboru také jako dramaturg, v r. 1993 si vyzkoušela, co to je být kos-
týmní výtvarnicí (Každý má svého Leona). V roce následujícím byla poprvé autorem úpravy (Rose Marie). Všechny tyto zkuše-nosti zúročuje nyní jako principálka svého vlastního „operetního“ souboru. Dodatečně přejeme Jindřišce všechno nejlepší k jejím 60. narozeninám 8. dubna, hodně energie do dalších let a mnoho úspěchů v jejím divadelním počínání.
Tanečník a choreograf Zdeněk Sudek, jenž oslavil 13. dubna těžko uvěřitelné 80. narozeniny, byl sólistou plzeňského baletu v l. 1956–82. Vytvořil zde pestrou škálu výrazných a různorodých postav, hrdinů kladných i záporných. Významná byla i jeho pohybová a choreografická spoluprá-ce s činohrou, operou a operetou.
Z jeho rolí namátkou připomínáme Námoř-níka v Baladě o námořníkovi, Gireje v Bach- čisarajské fontáně, Carmela v Čarodějné lásce, titulní postavy v Podivuhodném man-darínovi, Sluhovi dvou pánů a Louskáčkovi, Černého myslivce ve Viktorce, Escamilla v Carmen, Karenina v anně Kareninové či ženskou roli Simony v Marné opatrnosti.
ZDENĚK SUDEK
Zdeněk Sudek (Girej) při zkoušce s A. Chládkovou
J. Crhová (Liduška), P. Klotz (Vojtěch) PANÍ MARJáNKA, MATKA PLUKU (1981)
2 4
JU
BI
LE
A
MILUŠE KUPCOVÁ
M. Kupcová (Elisa) – MY FAIR LADY
37 let svého života věnovala DJKT a jeho divákům Miluše Kupcová. Její působení v plzeňské operetě je rámováno letopočty 1965 a 2002. Počet rolí, jež ztvárnila na plzeňských jevištích, přesahuje hodně přes stovku. Divadlu zůstala dodnes věrná a ne-vynechá jedinou generálku nové inscenace svého bývalého souboru. K jejím 75. naro-zeninám, které oslaví 11. června, jí přejeme hodně zdraví a spokojenosti.
LÍDA ENGELOVÁ
Výraznou stopu zanechala v plzeňské čino-hře režisérka Lída Engelová, která 14. květ-na oslaví 70. narozeniny. V angažmá tu prožila léta 1973–87, kdy nastudovala více než tři desítky titulů. Stála u zrodu klubo-vého divadla, první inscenace – Kennedyho děti a Bitvu na Moravském poli situovala do prostoru kavárny Dominik. V letech 1994–2006 v Plzni pohostinsky režírovala řadu titulů, několik z nich v české premié-ře (Nemožní lidé, co?, Hra vášní, urvi to!).
Jednou z fotografií připomínáme také jubileum Apoleny Veldové, herečky, jež je nyní druhou sezonu v angažmá plzeňské činohry. 22. srpna oslaví 50. narozeniny.
APOLENA VELDOVÁ
A. Veldová (Barbara) – SRPEN V ZEMI INDIáNŮ
Jsou to již čtyři roky, kdy opustila Dagmar Stříbrná jeviště divadla zvaného Svět. Letos 29. června by bývala oslavila 90. narozeni-ny. Plzeňským divákům hrála a zpívala 54 let – od roku 1947 do roku 2001.
DAGMAR STŘÍBRNÁ
D. Stříbrná (Golde) – ŠUMAŘ NA STŘEŠE
PAVEL VITINGER
Pětasedmdesáti let se 7. května dožije emeritní sólista plzeňského baletu Pavel Vitinger. Členem baletu DJKT byl v l. 1956–59, 1964–69 a 1972–80. Po r. 1989 působil jako člen operního sboru a inspicient ope-ry. K jeho velkým rolím patřil mj. Václav v Bachčisarajské fontáně, Princ v Labutím jezeře, Paolo ve Francesce da Rimini, Černý myslivec ve Viktorce, Čert v Čertovi na vsi a Hilarion v Giselle.
P. Vitinger (Václav) – BACHČISARAJSKá FONTáNA
Hana Spinethová přišla do plzeňského operetního souboru v roce 1988 a odehrá-la zde úctyhodnou řadu rolí tzv. prvního oboru. Představila se mimo jiné jako Žofka v Cikánském baronovi, Helena v polské krvi, rosalinda v Netopýru, Hana Glavari ve Veselé vdově, Sylva Varescu v Čardášo-vé princezně a v mnoha a mnoha dalších rolích. Letos v létě 20. července oslaví své 50. narozeniny.
HANA SPINETHOVÁ
H. Spinethová (Fiametta) – BOCCACCIO
2 5
De
rN
IÉ
rY
KVĚTNOVÉ A ČERVNOVÉ DERNIÉRY
RŮŽE Z ARGENTINY – 3. května v Komorním divadle KOUZLO 4 D – 11. května v Komorním divadle
PYGMALIÓN – 18. května v Komorním divadle JE TŘEBA ZABÍT SEKALA – 9. května v Komorním divadle
ANNA KARENINA – 15. června ve Velkém divadle KRVAVá SVATBA – 2. května v Komorním divadle
TAJEMSTVÍ – 12. června ve Velkém divadle BOLERO, CARMINA BURANA – 24. května ve Velkém divadle
2 6
MO
ZA
IK
A
MOZAIKA
14. DIVADELNÍ PLES - 28. ÚNORA 2014 V MĚŠŤANSKÉ BESEDĚ
Monika Švábová, Pavel Pavlovský, Kamila Kikinčuková S. Klečková, primátor M. Baxa, J. Pokorný, A. Baxová, ředitel DJKT I. Racek
Moderátor Antonín Procházka, ředitel DJKT Ilja Racek V. Racková s nastávajícím ředitelem DJKT Martinem Otavou
2 7
MO
ZA
IK
A
Andrea Černá, Petr Konáš, Martin Stránský a Jakub Zindulka pokřtili19. února v plzeňské ZOO čtyři mláďata dinga australského. Protože všichni herci jsou protagonisty nové adaptace Dostojevské-ho Hráče, která měla několik dní předtím premiéru v Komorním divadle, budou se štěňata honosit jmény hlavních postav. Fenky
dostaly jména Polina a Blanche, pejskové Alexej a Marcel. Budoucí lovci zřejmě vycítili spřízněnost s hráči, pro něž je také nezbytná ostražitost, postřeh, hbitost a schopnost rychle reagovat, takže celá ceremonie proběhla v pohodě a vzájemném srozumění.
HRÁČI A LOVCI V PLZEŇSKÉ ZOO
Petr Konáš, Andrea Černá, Jakub Zindulka a Martin Stránský se svými kmotřenci
Soubor baletu DJKT – plesová scéna z Anny Kareniny Scéna z muzikálu Divotvorný hrnec
Šťastný výherce přijímá cenu z tomboly Karetní scéna z Polské krve, orchestr diriguje Jiří Petrdlík
2 8
MO
ZA
IK
A
Legendární, v Plzni kultovní muzikál Monty Python´s Spamalot uvede muzikálový soubor DJKT 7. května již v sedmdesáté repríze. Premiéru měl ve Velkém divadle před čtyřmi lety, stal se kulturní událostí roku 2010 a dosud se neomrzel hercům ani divákům.
Potlesk po premiéře nového tanečního muzikálu Libora Vaculíka Freddie – The King of Queen nebral konce. Představením stržení diváci vůbec netušili, že inscenace dozrávala za pohnutých okol-ností, kdy při zkoušce v generálkovém týdnu musel za nemocného Michaela Klucha zaskočit tvůrce inscenace osobně.
Komedii Antonína Procházky, jež si zahrává s přesuny do čtvrté dimenze, natočil v Komorním divadle štáb České televize, režie zá-znamu se ujal Jan Brichcín. Kouzlo 4 D odvysílala ČT art 24. února .
RUB A LÍC JEDNÉ MINCE
SPAMALOT SLAVÍ SEDMDESÁTKUKOUZLO 4D V ČESKÉ TELEVIZI
„Hrobařská scéna“ – v popředí Jan KřížAntonín Procházka (Felix), Štěpánka Křesťanová (Vanda) - KOUZLO 4 D
Libor Vaculík děkuje souboru za premiérový výkon
Libor Vaculík při zkoušce jako Freddie Mercury
Scénograf Martin Černý a výtvarník kostýmů Roman Šolc
Skladatel Petr Malásek a textař Václav Kopta
2 9
MO
ZA
IK
A
Bude to v říjnu letošního roku 11 let, co měl svou první plzeňskou premiéru na jevišti Komorního divadla sólista souboru muzikálu a operety Jiří Untermüller, který letos na podzim vymění Plzeň za České Budějovice a muzikál za činohru. Za oněch jedenáct sezon odehrál v DJKT téměř 1300 představení.
Jeho první rolí byl v roce 2003 Kaplan v dance party Mechanický pomeranč. Jako host ještě hrál Loriota v Mam´zelle Nitou-che a tajného policistu Šmída v operetě Ferdinand. A ještě jako host dostal nabídku na svou první hlavní roli v DJKT – Mistra
Po odchodu skladatele a dirigenta Petra Kofroně jmenoval ředitel DJKT Ilja Racek do funkce šéfdirigenta Olivera Dohnányiho, jenž je zároveň pověřen vedením orchestru.
V oblasti operního divadla má Oliver Dohnányi mnohaleté zkušenosti umělec-ké i v řídících funkcích. Jako šéfdirigent působil jak v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě, tak v pražském Národ-ním divadle. V posledním desetiletí byl mj.
šéfem opery Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě a ředitelem opery Slo-venského národního divadla. Je šéfdirigen-tem Státního komorního orchestru (Slovak Sinfonietta) v Žilině, s nímž spolupracuje od r. 2004.
Olivera Dohnányiho představil členům orchestru ředitel DJKT Ilja Racek 4. dubna ve foyer Velkého divadla.
Prokopa Matraci ve Špatně placené pro-cházce – to vše v roce 2004.
„Když jsem odešel od činohry k muzikálu – v roce 1998 jsem udělal konkurz do rockové opery Evita – říkal jsem si, že ve svém věku (bylo mi 41 let) už mnoho štěstí u tohohle žánru neudělám. Když jsem pak v roce 2005 nastoupil po roce a půl hostování do angažmá do souboru muzikálu a operety, byl jsem přesvědčen, že už mě nic velkého nemůže potkat. Mýlil jsem se. Velkých a krásných rolí jsem si za těch dohromady 11 let zahrál neuvěřitelně mnoho, a byly mezi nimi i čtyři role hlavní.“
Kromě již zmíněného Mistra Prokopa Matrace to byl král Artuš v Monty Py-thon’s Spamalot (2010), Lawrence Jameson v Prodavačích snů (2012) a naposledy Max Bialystok v Producentech (2014).
„Nemohl jsem si přát lepší roli na odchod-nou, než jakou je Max Bialystok. Možná to vypadá nelogicky, když člověk, který zde hraje takové role, odchází do jiného angažmá a ještě navíc od muzikálu do činohry. Když ale uvažuju o budoucnosti, připadá mi fajn rozloučit se s tímto fyzicky náročným žánrem se ctí a řekněme v plné síle. Na činohru se těším a doufám, že jí budu moct dát to, co bych muzikálu už asi v příštích letech dát nemohl.“
Českobudějovický činoherní soubor posílí od září také Jan Kaštovský, který v DJKT od r. 2005 ztvárnil mnoho krásných a roz-manitých rolí. Mezi nimi září mj. Cosmo Brown ve Zpívání v dešti, Mauglí v Knize džungle, Nikola Šuhaj v Koločavě a Niko v Řeku Zorbovi, samozřejmě vedle řady skvělých kreací komických.
Hraje snad všech muzikálech na sou-časném repertoáru, ať je to Adéla, která ještě nevečeřela, Footloose aneb Tanec není zločin, Divotvorný hrnec či Polibek pavoučí ženy. Jeho poslední rolí je Franz Liebkind v Producentech.
S Jiřím Untermüllerem ani Janem Kaštov-ským se ale neloučíme úplně. Možnosti další spolupráce jsou otevřené – kaž-dopádně se s oběma opětovně setkáme např. ve Spamalotu.
S PLZEŇSKÝM ANGAŽMÁ SE LOUČÍ DVA SÓLISTÉ MUZIKÁLOVÉHO SOUBORU
Jiří Untermüller (Max Bialystok)
Jiří Untermüller (Mistr Prokop Matrace) Jan Kaštovský (Franz Liebkind)
Jan Kaštovský (Mauglí)
ŠÉFEM ORCHESTRU DIVADLA J. K. TYLA SE STAL OLIVER DOHNÁNYI
Ředitel DJKT Ilja Racek a Oliver Dohnányi
3 0
KO
MO
RN
Í
DI
VA
DL
O
KONČÍ PROVOZ KOMORNÍHO DIVADLA
Po 49 letech intenzivního provozu se budova Komorního divadla koncem května uzavře pro veřejnost. Dvěma záběry připomínáme architekto-nickou hodnotu interiéru, jenž byl vytvořen podle projektu antona Husára z r. 1964.
3 1
No
vÉ
D
Iv
aD
Lo
STAVBA NOVÉHO DIVADLA SPĚJE DO FINÁLE
Unikátní předsazená fasáda z litého betonu dotváří charakter nové divadelní budovy. „Fasáda je navržena tak, že mění svůj charakter a sama se stává scénografickým objektem, jakousi plastickou reinterpretací dekorativní divadelní opony. Odděluje tak reálný život od toho magického světa uvnitř v budově. Bílá dekorativní stěna této pomyslné opony se v mírném úhlu naklání nad příchozího a tímto gestem ho vyzývá ke vstu-pu do vnitřních prostor divadla. Nepřehlédnutelnou součástí fasády je organický dekor nepravidelně rozmístěných otvorů,“ objasňuje výtvarný záměr autor architektonického konceptu vladimír Kružík ze společnosti Helika.
3 2
pr
oG
ra
M
•
Kv
ět
eN
2
01
4
PROGRAM KVĚTENVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO
Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin. Vstupenky lze zakoupit i na představení označená skupinou! Změna programu vyhrazena.
U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízení s českým překladem (-TIT-).
01. Čt nehraje se
02. Pá PRODUCENTI muzikál
03. So UNAVENI SLUNCEM činohra premiéra/P
04. Ne POLSKÁ KREV opereta
05. Po BRUNDIBÁR opera
06. Út JAK SE VÁM LÍBÍ 11:00 činohra zadáno
07. St MONTY PYTHON’S SPAMALOT muzikál
08. Čt UNAVENI SLUNCEM činohra S7
09. Pá LAKOMEC 11:00 činohra zadáno
10. So ANNA KARENINA balet S9
11. Ne O RUSALCE 10:00 opera / pro děti foyer
LA TRAVIATA opera/-TIT- V17
12. Po nehraje se
13. Út VOJÁK A TANEČNICE opera V1
14. St POPELKA balet V14
15. Čt SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra V11
16. Pá HOFFMANNOVY POVÍDKY opera/-TIT- V12
17. So JAK SE VÁM LÍBÍ činohra pro seniory
18. Ne TAJEMSTVÍ 14:00 opera N2
19. Po nehraje se
20. Út LA TRAVIATA opera/-TIT- V5
21. St PRODUCENTI muzikál V6
22. Čt LAKOMEC 11:00 činohra zadáno
23. Pá VOJÁK A TANEČNICE opera V8
24. So BOLERO, CARMINA BURANA balet, kantáta naposledy
25. Ne nehraje se
26. Po nehraje se
27. Út VOJÁK A TANEČNICE opera V9
28. St SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra V10
29. Čt UNAVENI SLUNCEM činohra V7
30. Pá PRODUCENTI muzikál V4
31. So TOSCA opera/-TIT-
01. Čt nehraje se
02. Pá KRVAVÁ SVATBA balet naposledy/S6
03. So RŮŽE Z ARGENTINY opereta naposledy
04. Ne TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 14:00 činohra N1/3
05. Po nehraje se
06. Út DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál K13
07. St HRÁČ činohra K14
08. Čt DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál K7
09. Pá JE TŘEBA ZABÍT SEKALA činohra naposledy/S2
10. So FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál S18
11. Ne DIVOTVORNÝ HRNEC 14:00 muzikál
KOUZLO 4D činohra naposledy
12. Po nehraje se
13. Út HRÁČ činohra K1
14. St HRÁČ činohra K10
15. Čt FREDDIE – THE KING OF QUEEN taneční muzikál K11
16. Pá HRÁČ činohra K12
17. So ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA 14:00 muzikál zadáno
18. Ne PYGMALIÓN 14:00 činohra naposledy/D1
19. Po nehraje se
20. Út DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál K5
21. St LHÁŘI činohra K2
22. Čt DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál K3
23. Pá FREDDIE – THE KING OF QUEEN taneční muzikál K4
24. SoSPOLEČNOU CESTOU 18:00 TANEČNÍ SKUPINA PAPRSEK
tanec
25. Ne FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN 16:00 muzikál Z1
26. Po nehraje se
27. Út POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY muzikál K9
28. St DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál S4
29. Čt FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál KMD
30. Pá LHÁŘI činohra K8
31. So VYSTOUPENÍ BALETNÍ ŠKOLY DJKT 16:00 A 19:00
DIVADLO V KLUBU
6. Út KRÁSKA Z LEENANE činohra
16. Pá BŮH MASAKRU činohra
27. Út ENIGMATICKÉ VARIACE činohra
pr
oG
ra
M
•
Če
rv
eN
2
01
4
PROGRAM ČERVENVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO
01. Ne LA TRAVIATA 14:00 opera/-TIT- N1/3
02. Po nehraje se
03. Út JAK SE VÁM LÍBÍ činohra S3
04. St PRODUCENTI muzikál V2
05. Čt SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra V3
06. Pá LAKOMEC činohra
07. So PRODANÁ NEVĚSTA opera premiéra/P
08. Ne SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra V17
09. Po nehraje se
10. Út PRODANÁ NEVĚSTA opera V1
11. St UNAVENI SLUNCEM činohra V14
12. Čt TAJEMSTVÍ opera naposledy/S5
13. Pá SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra S2
14. So POLSKÁ KREV opereta
15. Ne ANNA KARENINA 14:00 balet naposledy/N2
16. Po nehraje se
17. Út PRODANÁ NEVĚSTA opera V5
18. St MONTY PYTHON’S SPAMALOT muzikál
19. Čt PRODUCENTI muzikál V11
20. Pá HOFFMANNOVY POVÍDKY opera/-TIT- V4
21. So POPELKA balet S18
22. Ne TOSCA 16:00 opera/-TIT- Z1
23. Po nehraje se
24. Út HOFFMANNOVY POVÍDKY opera/-TIT- V9
25. St UNAVENI SLUNCEM činohra V10
26. Čt JAK SE VÁM LÍBÍ 11:00 činohra zadáno
27. Pá PRODANÁ NEVĚSTA opera V8
28. So PARODIE, ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL opera premiéra
29. Ne nehraje se
30. Po nehraje se
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
NEHRAJE SE
Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin. Vstupenky lze zakoupit i na představení označená skupinou! Změna programu vyhrazena.
KOMORNÍ DIVADLO JE OD 1. ČERVNA 2014 PRO VEŘEJNOST UZAVŘENO.
