2

Vážení obyvatelé Dolních Hbit a okolních vesnic ! V roce 2005 slavila obec tři významná výročí:

- 680 let existence obce Dolní Hbity - první písemná zmínka je z 19.5. 1325 - 130 let vysvěcení kostela sv. Jana Křtitele - 1875 - 120 let založení Sboru dobrovolných hasičů - 1885

Při této příležitosti byla Obecním úřadem a jeho hlavními spolupracovníky Josefem Lantorou a Vlastimilem Velasem připravena a vydána publikace DOLNÍ HBITY 1325 – 2005, kde se o uvedených výročích a dalších zajímavostech o Dolních Hbitech píše. Rozhodl jsem se uvedenou publikaci oživit. Ponechal jsem původní text , pouze jsem doplnil nebo obměnil některé fotografie. Nejpodstatnější události, ke kterým v obci došlo za uplynulých 10 let jsem stručně popsal v samostatné kapitole. Publikace je k nahlédnutí na těchto webových stránkách.

Jiří VELAS

Budova Obecního úřadu

3

4

1. VÍTEJTE V DOLNÍCH HBITECH

Obec Dolní Hbity najdete téměř uprostřed hezké, lesnaté, kopcovité a turisticky zajímavé krajiny – Středního Povltaví, vzdáleného 52 km jižně od Prahy.

Dolní Hbity se rozkládají v příjemném údolí na silnici III. tř./118, jihovýchodně od Příbrami /Svatá Hora – 13 km/. Ve směru od Prahy odbočíte z dálnice I. tř. /č. 4 – Strakonická/ za Dobříší, přes Obořiště a Višňovou nejkratší cestou na řadu známých míst. Z této obce a následné křižovatky Brodce, na silnici II. tř./118 se mimo jiná místa odbočuje na: – Solenice a Orlickou přehradu, s letovisky Popelíky, Trhovky aj. /5 km/ – Zduchovice a Kamýk nad Vltavou s přehradní zdrží Vltavské kaskády a zříceninou hradu

Vrškamýk /6 a 8 km/ – Líšnické údolí /4 a 8 km/ – Smolotely se známým poutním místem Maková Hora /6 km/

5

K obci Dolní Hbity, z historie připomínané nejčastěji novorománským kostelem sv. Jana Křtitele a základní školou /původně založenou již v roce 1788/ jsou připojeny okolní vesnice Jelence, Luhy, Káciň, Nepřejov, s osadami Líšnice a Kaliště. Spádově ke kostelu i škole patří i obce Jablonná a Horní Hbity, částečně i Větrov, Solenice, Smolotely, Placy, Třtí a Vápenice. V současné době má v Dolních Hbitech trvalé bydliště 822 obyvatel, v Jablonné 275, a v Horních Hbitech 100. Základní školu navštěvuje 150 dětí. Počet obyvatel i dětí v obci klesá. V roce 1970 jen v Dolních Hbitech trvale bydlelo 1 019 obyvatel, ve školním roce 1967/68 bylo do místní školy zapsáno 203 dětí. Porovnání např. s rokem 1921 je ještě výraznější – ve všech obcích bylo registrováno 2 231 obyvatel, počet dětí v I. až V. ročníku obecné školy činil 332 žáků. Poloha a nadmořská výška obce Dolní Hbity – cca 400 m /nejnižší je Líšnický potok 306 m, nejvyšší je Bukovec 562 m/ dříve předurčovala hospodářské zaměření výroby na zemědělství a lesnictví, kde pracovala cca 1/3 občanů. Nyní většina obyvatel dojíždí do zaměstnání v průmyslových oborech, službách aj. mimo obec. V posledních letech zde vznikla celá řada drobných a středních podnikatelů, z nichž se i někteří podílejí na vytištění této publikace. Mezi nejaktivnější společenské organizace v obci patří zejména Sbor dobrovolných hasičů /založený v r. 1885 – 65 členů/ a TJ Sokol /založená v r. 1921, činnost 4 mužstev kopané – 130 členů byla obnovena v r. 1969/.

2 . Z HISTORIE DOLNÍCH HBIT Počátky Dolních Hbit sahají do daleké minulosti. Přestože je to obec malá a nenápadná, její

historie je velmi bohatá. Vznikla v přesně nezjištěné době, pravděpodobně ve 12. století na tzv. solné stezce, která vedla z dnešních Solenic, přes Kamýcký hrad – Vrš, do Prahy.

Vesnice je zajímavá již svým názvem , který je jediný v celých Čechách. Původně se ve staročeštině nazývala TBA, což znamená dbalý /pečliví lidé…/. Později se přejmenovala na Tybity, po úpravě jazyka Janem Husem na Tbity a později HBITY.

První písemná zpráva je z roku 1325, kdy český král Jan Lucemburský prodával kamýcké lovčí lesy s přilehlými vesnicemi panu Heřmanovi z Miličína.

V Dolních Hbitech se udržuje pověst o tom, že český král Karel IV. v těchto místech na lovu zabloudil, a protože zde chybil, nechal zde postavit kapličku a toto místo nazval Chybity. I když je tato pověst zřejmě nepravdivá, existuje zde jedna zajímavost. Král Karel IV., za doby své vlády osobně jmenoval třikrát kněze pro dolnohbitskou faru. Tento doložený fakt je v našich dějinách ojedinělý a znamená to, že musel mít ke zdejšímu kraji určitý vztah. Pravděpodobně jezdil do zdejších lesů na lovy a je možné, že si chtěl popovídat se vzdělaným člověkem a třeba i kulturněji přenocovat u zdejšího faráře. Hbitům se nevyhnuly ani husitské války. Vojsko Jana Rokycanského, když táhlo na pomoc Žižkovi před bitvou na Vítkově, vyplenilo při své cestě také zdejší vesnici. Husité zbořili a spálili původní starý kostel. Během třicetileté války, kdy si různí zemani a šlechtici prodávali tuto obec podle momentální potřeby peněz, celé Hbity vyhořely.

6

Jindřich V. Bezděka

Dolní Hbity – historie obce

Nejstarší známý výklad o původu a významu osadního jména Hbity, výklad podložený zřejmě naivní lidovou etymologií a z téhož pramene převzatý, podává farář František Royt v pamětní knize dolnohbitské fary z let 1836 – 1945 /svazek B list 11/, píšící /německy/, že jméno Hbity se odvozuje od výrazu chybit cesty, protože kterýsi cestující nebo lovící pán zde zabloudil; podle jiných odvozuje prý se toto jméno od slov byt, protože zbloudilý pán nalezl konečně uprostřed hustých lesů přístřeší čili byt v osamělé chýši.

Odborný výklad o názvu obce uvádí P r o f o u s Antonín /Místní jména v Čechách I; 532; Praha 1947/ a to tak, že název byl odvozen od staročeského podstatného jména tba jako přídavné jméno tbitý tj. člověk, který dbá, je dbalý, pečlivý. Obyvatelé té vsi byli tak asi nazýváni podle nějakého příběhu ve smyslu i ironickém. V 16. století bylo jméno, které se jako obecné jméno v běžné řeči nevyskytovalo, spleteno se slovem hbitý „obratný”, které se

mu významem blížilo, třebaže bylo původu zcela jiného – od kmene g´b- „pohybovati”1). Prastará vesnice tato s podivným jménem jinde se nevyskytujícím se poprvé připomíná

v majestátu krále Jana Lucemburského z 19. května 1325, kdy panovník zastavil Heřmanovi z Mili čína kamýcké lesy zvané Lovčí. O necelý rok později /27. února 1326/ schválil král majestátem daným v Lucemburku ujednání mezi dědici Heřmana z Miličína /který mezitím zemřel/ a nejvyšším komořím Petrem z Rožmberka, podle kteréhož ujednání vrátil Petr z Rožmberka Heřmanovým dědicům částku 500 kop gr. čes. a ujal se Heřmanovy zástavby, totiž lesa zvaného Lovčí a s ním i vesnic v tomto hvozdu a sice Hříměždic, Malčan, Velké, Hbit /psáno Tybyty/,Zduchovic,Ouběnic,Vestce a Byčic. Z popudu císaře Karla IV. byl 10. května 1356 dosazen na hbitskou faru /uprázdněnou resignací plebána Oldřicha/ kněz, jehož jméno se však v potvrzovací knize pražského arcibiskupství neuvádí. Podobně 30. ledna 1358 dosazen sem za plebána Ondřej Jan z Dobrošovic na Sedlčansku, jehož úřad uváděl plebán kamýcký. Jelikož Ondřej se zanedlouho stal členem kněžského kolegia při kostele Panny Marie na hradě pražském, vystřídal ve Habitech 23. února 1359 plebán Jan, syn Petra z Třeběvic. Tím podán důkaz, že ve Habitech existoval kostel již v polovině 14. století – Samuel Buhler, rodák čáslavský a roku 1545 farář dolnohbitský, vykládá původ kostela tak, že Beneš z Weimile, vikář hradu Karlštejna, založil na 300 mešních kostelů v Čechách, ze kterých dvacet leželo mezi Karlštejnem a Zvíkovem, mezi těmi pak i kostel hbitský. Podobný Buhlerův zápis cituje Schaller Jaroslav /Topographie des Konigreichs Bohmen Teil VIII.: Berauner Kreis; 134; Prag 1788/ a opakuje jej farář František Josef Osterreicher v prvním svazku farní kroniky dolnohbitské. Přesnější datum založení kostela však nikde zaznamenáno není.

V registrech papežských desátků z pražské diecése z druhé poloviny 14. století se uvádí, že roku 1369 odvedeno na desátcích ze hbitské fary 6 gr. čes., roku 1384 a 1385 podobně 6 gr. a roku 1399 již 12 grošů. Dne 23. února 1396 stěžovali si Jan Linhart z Bytízu na jakéhosi Hynka ze Hbit /super Hynkonem de Tbit/, že bezprávně drží jejich služebné dědiny v Bytízu, na které po otci Jarošovi mějí lepší právo než Hynek /DD 18 fol. 63/. Dne 10. prosince 1418 vyznal Martin z Lisovic, že dědiny své služebné v Lisovicích a ve Habitech dva dvory kmetcí s desátkem prodal jakémusi Vavřincovi z Lisovic za 20 kop gr. čes. A peníze od něho náležitě přijal /DD 61 pag. 216/. Dne 28. října 1430 vyznal Beneš ze Smolotel, že prodal jakéhosi poddaného jménem Lužníka ve Habitech a berni na něm 30 gr. čes., 4 gr. peněz ženních a sedmero kur Oldřichovi řečenému Šotna ze Hbit, dále nějakého

7

Vavřince ze Solenic s berní 15 gr., 2 gr. ženních peněz a 4 haléře a čtvero kur. Oba jmenovaní sedláci stali se tak poddanými ke Smolotelům /DD 61 pag. 293/. Dne 10. května 1438 Jan z Lisovic, syn někdy Petra odtudž, vyznal před úředníky dvorskými, že dědictví své služebné v Lisovicích, dvůr poplužní, dvory kmetcí s platem kolik jich tam měl, podobně kmetcí dvory ve Slavkovicích a ve Habitech, prodal rodnému bratrovi Oldřichovi z Lisovic za 55 kop gr. čes. a peníze ony od něj úplně přijal /DD 61 pag. 287/. Dne 25. října 1447. Prodal týž Oldřich řečený Šotna, seděním tentokráte již na Lisovicích, dědinu služebnou ve Habitech, totiž dvory kmetcí, platící půl třetí kopy gr. jako úrok, berní a jiné užitky, s polmi, lukami i potoky Petříkovi řečenému Předbor ze Smolotel za 18 a sedm a půl kopy gr. čes. praž. Úplně zaplacených, nic sobě na tom nepozůstavuje /DD 61 pag. 353/. Týž Petr Předbor z Radešína přikoupil pak 21. května 1448 k manskému statku svému ve Smolotelích od Oldřicha Šotny z Lisovic za 20 kop gr. čes. praž.úplně zaplacených Oldřichovi poddané, dvory kmetcí, které měl ve Habitech a které získal 28. října 1430 /DD 61 pag. 382/. Dne 6. července 1467 vyznal Petr Předbor z Radešína, že čistý roční úrok 20 kop gr. čes. praž., který měl na poddaných dvorech kmetcích tj. starousedlických selských ve Smolotelích, Stěžově, Zlákovicích, Vestci, Raděticích a ve Habitech, zastavil Václavovi Skuhrovcovi ze Skuhrova za 200 kop gr. čes., úrok ze zápůjčky měl platit po 10 kopách gr. vždy na sv. Jiří a sv. Havla každoročně tak dlouho, dokud nezaplatí celý dluh. Kdyby opoměl platit, měl Václav Skuhrovec právo obsaditi všechny tyto zástavy právem zemským jako skutečný vlastník /DD 61 pag. 488/. Dne 10. července 1470 oznámil Václav Skuhrovec, že dluh mu byl zaplacen a zprostil Petra Předbora dalších závazků. Stejného dne vyznal týž Předbor před úředníky dvorskými, že dědiny své služebné ve Stěžově, dvůr poplužní s poplužím, dále dvory kmetcí v Raděticích, Palivě, Vestci a v Dolních Habitech s celým panstvím a vším příslušenstvím prodal Václavovi Skuhrovcovi ze Skuhrova za 510 kop gr. čes. praž. plně zaplacených. Lenní právo královo nesmělo se však tímto převodem poškoditi, čili Václav Skuhrovec se stal rytířským manem karlštejnským /DD 61 pag. 494/. Dne 19. listopadu 1470 vyznal Petr Předbor z Radešína na Smolotelích, že věno manželky své Anny z Hřešihlav 200 kop gr. čes. praž. převedl a pojistil na dědinách svých služebných ve Smolotelích, Stěžově, Raděticích, Zlákovicích, Vestci, Dolních Habitech a v Radaší tj. na poddanských gruntech selských, jakož i na gruntech poplužního dvora zvaného Divíšovský ve Smolotelích, aniž tím však bylo porušeno manské právo královo. Paní Anna z Hřešihlav pojištění věna svého spolu se synem svým Ondřejem plně přijala /DD 61 pag. 496/. Dne 30. března 1472 vyznal opět Václav Skuhrovec ze Skuhrova, že statek a dědiny své služebné ve Stěžově a poddanské dvory kmetcí v Raděticích, Palivě, Vestci a v Dolejších Habitech prodal Ondřejovi řečenému Předbor z Radešína, synu Petrovu, a bratřím Ondřejovým Václavovi, Předborovi a Zikmundovi za 40 kop gr. čes. praž. /DD 61 pag. 401/. Majetek tento převzal jako dědictví v neznámé době Ondřejův syn Zikmund Přebor z Radešína, který je opět 26. srpna 1515 prodal Janovi Šicovi z Drahenic za 355 kop gr., totiž tvrz ve vsi Smolotelích, dvůr poplužní s poplužím, ves celou Smolotely se dvory kmetcími, ve vsi Dolejších Habitech dvory kmetcí dož tu měl, ve Vestci dvůr kmetcí, v Pečičkách nějaké příplatky z poustek, které drželi jiní lidé, podobně ve vsi Cetyni, s podacím kostelním ve vsi Habitech a s obývacím i hospodářským zařízením ve Smolotelích, jak to vše držel otec jeho Václav Předbor z Radešína, kterážto částka byla mu úplně zaplacena - byla to dědina manská k hradu Karlštejnu manskou službou přináležející /DD 62 pag. 385/. Po Janu Šicovi zdědil uvedený majetek bratr jeho Hynek Šic, který 22. listopadu 1518 prodal to vše za 325 kop gr. čes. praž. Předborovi z Radešína a jemu ty dědiny dědičně postoupil /DD 62 pag. 407/. Jelikož pak 26. dubna 1526 prodal Předbor z Radešína celý tento majetek i s kostelním podacím v Dolejších Habitech za 325 kop gr. čes. Sixtovi Kafunkovi z Chlumu, přešly do

8

majetku nového držitele manského statku smolotelského i Dolní Hbity, ovšem jen ta část, patřící ke Smolotelům /DD 62 pag. 449/.

Aniž víme, jak se k tomu dostal, vyznal Jindřich Vopršal z Jetřichovic 7. prosince 1543 před pražskými úředníky, že prodal tvrz Smolotely, v Dolejších Habitech selské dvory kmetcí s platem na nich a podacím kostelním, příplatky v Pečičkách, v Pečicích a v Cetyni Břetislavovi z Ryžmberka a na Švihově a Rábí za 400 kop gr. čes., sám sedě na Zbenicích /DD 62 pag. 582/.

Ten ale ani ne za rok – 17. června 1544 – prodal to zase za 375 kop gr. čes. Šimonovi Šanovcovi ze Šanova, bez porušení však manského práva králova. Šanovec platil hotově /DD 62 pag. 586/.

V držení Dolních Hbit resp. Selských dvorů ke Smolotelům poddaných nastala opět jakási změna, neboť 10. února 1579 Mikuláš mladší z Milhostic a z Vojkova na Osečanech vyznal před úředníky desk dvorských, že prodal dědictví své Zduchovice a s nimi pak i dvory kmetcí ve Habitech, ves Hříměždice, Vestec, Velkou i a řekou Vltavou počínaje od krčmy Jana Blehovce, místy s jedním břehem, místy s oběma břehy až ke Zrůbku, za 5.290 kop tentokráte však již míšenských, a to Janovi Ježovskému z Lub a na Starém Kníně, a jemu to dědictví ihned postoupil. Patřily tedy dolnohbitské selské dvory – alespoň některé – nikoliv již ke Smolotelům, nýbrž ke Zduchovicům /DZv 20 h 23/.

Protože starší zápisné kvaterny karlštejnské se v neznámé době ztratily, možno historii Dolních Hbit sledovati až zase od roku 1625. Toto roku dne 20. ledna přijal léno a vykonal manskou přísahu na lenní statek smolotelský na místě majitelky paní Anny Chanovské z Dlouhé Vsi rozené Příchovské z Příchovic, vdovy po Jindřichu Chanovském, i na místě dítek jejích nezletilých Jan Jindřich Chanovský z Dlouhé vsi a na Lazsku, k čemuž vedle Smolotel patřily i Dolní Hbity s nějakým dvorem poplužním panským, avšak bez kolátory tj. bez kostelního podacího, které si pro císařovnu Eleonoru Magdalenu Terezii Mantovskou, třetí manželku Ferdinanda III., jakožto majitelku Karlštejna vymínil karlštejnský purkrabí Fridrich z Talmberka a na Vlašimi, Novém Domašíně a Nemyšli /DD 113 fol. 59/.

Historie Dolních Hbit po tomto letopočtu je pak už prakticky trvale spojena s historií Smolotel, menší část však náležela ke statku karlštejnskému a byla spravována z Milína.

Podle visitační ruly podbrdského kraje z roku 1653 bydlívaly v Dolních Habitech tyto rody a rodiny: – jako poddaní ke Karlštejnu resp. do Milína Jan V o n d r u š k a, sedlák, hospodařící na 24 starších orných polí, ze kterých na jaře

osíval 4 strychy a na zimu 2 strychy, choval dva potahy, nejspíše volské. 3 jalovice a 4 svině; vyhořel roku 1705 a znovu 1809;

Pak tu byla zpustlá neobývaná chalupa Krosnařovská, ke které patřily jen tři strychy porostliny.

– jako poddaní ke Smolotelům Jan K o ž e n k a, hospodařící na 27 stryších orných polí a na jednom strychu porostliny,

osévající na jaro 6 strychů a na podzim 1 strych a chovající jen dvě jalovice a 4 svině.;

Václav T v a r o h rovněž na 27 stryších orné půdy /na jaro osíval 4 a na zimu 3 strychy/, choval jeden potah, ale žádný jiný dobytek, ve Habitech byl osazen teprve od roku 1653;

Jan M ě c h u r a, na 24 stryších rolných polí a 2 stryších porostlin / na jaro osíval 6 a na zimu rovněž 6 strychů/, choval dvě jalovice a 3 svině;

Mikuláš J e ž e k s 27 strychy polí a 2 strychy porostlin / na jaro síval 6 a na zimu 5 strychů/, choval jalovici a 7 sviní;

9

Václav K o ž í š e k byl jen chalupník s jedním strychem pole, které osíval jen na zimu, choval 2 svině, ve Habitech byl osazen teprve od roku 1652;

Předcházející výčet osedlých prokazuje stav vesnice po třicetileté válce, zubožené stálými vojenskými průtahy a nájezdy.

Podle pamětní knihy fary na Makové z roku 1836, kterou založil a dlouho vedl beneficiant páter František Xaver Frank, příslušela toho roku do Smolotel tehdejší domovní čísla, s popisnými čísly dnešními se zřejmě neshodující: • čp. 2 „u Kunclů” - majitel pololáník Josef Vopička, rodák ze Hbit, rodina čítala 3 muže a 3

ženy neuvedeného příbuzenského svazku; • čp. 3 „u Zajíčků” - byla chalupa se zahrádkou, situovaná z polovice na kostelním gruntě,

majitelem byl Josef Zajíček původem z dobříšského panství ze vsi blíže neurčené , vysloužilý voják, hospodařící jen s manželkou bez dětí;

• čp. 5 „u slouhů” - byla obecní chalupa se zahrádkou, obývaná toho času obecním pastýřem Václavem Švehlou, rodákem ze vsi Skoupý na Sedlčansku, bydleli tam 4 muži a 1 žena;

• čp. 7 „u dolejších Žižků” - chalupa se zahrádkou, a v ní švec a místní rodák Václav Kubát s 5 ženami, zřejmě manželkou a dcerkami;

• čp. 8 „u Sejpalů” - rovněž chalupa se zahrádkou, majitel František Loch, kolář, toho času rychtář, rodák z Rudolce na panství Vysoký Chlumec na Sedlčansku, v chalupě bydlelo 5 mužů a 7 žen;

• čp. 12 „ve dvoře” - nádvorní chalupa, patřící smolotelské vrchnosti, kterou tehdy obýval židovský pachtýř Jonáš Arenstein původem z Horažďovic, bydleli tu 4 muži a 6 žen. V poznámce uvedeno, že smolotelské vrchnosti patřil mimo ten dvůr ještě jeden objekt, pronajímaný zpravidla hbitským zájemcům.

• čp. 13 „u kunclíků” - pololánické hospodářství, hraničící s farou, majitelem byl Václav Burian, chalupník z Líšnice, vedle 5 mužů a 4 žen bydlel tu ještě podruh 1 muž a 1 žena.;

• čp. 14 „u bednářů” - chalupa se zahradou, majitel František Kadlec, bednář, místní rodák, bydleli zde 2 muži a 1 žena;

• čp. 15 „u hrobařů” - chalupa se zahrádkou, majitel Jan Vostarek, tkadlec, původem z Luhů, toho času hrobař, bydleli zde 4 muži a 5 žen;

• čp. 16 „u Máchů” - chalupa se zahrádkou, majitelka ovdovělá Rosálie Máchová, obývali tu chalupu 1 muž a 3 ženy;

• čp. 17 „u Žáků” - pololánická zemědělská živnost, majitel Josef Žák, vysloužilý voják, 4 muži a 3 ženy;

• čp. 21 „na drahách”, také „u hořejšího žida”, jinak „u Dupalů” - kupecký domek se zahrádkou, obývaný židovským pachtýřem Jakubem Krausem z Buše u Slap, 3 muži a 3 ženy;

• čp. 22 „pod Hbity” - mlýn na půdě hbitského kostela, majitel Jan Vopička, mlynář a zádušník, rodák ze Hbit, 4 muži a 3 ženy;

• čp. 24 „u Vopičků” - pololánická živnost s užíváním mnoha zádušních polí, majitel Jan Vopička, chalupník a zádušník, rodák zdejší, 4 muži a 4 ženy;

• čp. 25 „v Brodcích” nebo „u Brodských” - pololánická živnost, majitel chalupník Josef Kubát, rodák zdejší, vyučený tesař, 4 muži a 6 žen;

• čp. 28 „v hospodě” - kupecká a hostinská chalupa, majitel Matěj Šrámek, hostinský, původem z Druhlic, 2 muži a 5 žen;

• čp. 30 „na drahách” nebo „u krejčího” - chalupa se zahrádkou, majitel František Čížek, krejčí, původem z Tochovic, 2 muži a 1 žena, v podnájmu bydlela rodina skládající se z 1 muže a 3 žen;

• čp. 31 „na drahách nebo „u kovářů” - chalupa se zahrádkou na ní, Josef Tichý, kovář, původem

10

• čp. 32 „u potoka” – židovský domek, majitel Moses Charvát, rodilý ze Žebrakova u Zduchovic, 4 muži a 5 žen;

• čp. 33 „na drahách”, jinak „u hořejšího Žižky” – chalupa se zahrádkou, postavená nově kolem roku 1829, majitel František Kubát, švec, 4 muži a 5 žen, v chalupě nájemník, 1 muž a 3 ženy;

Žilo tu tedy jako smolotelští poddaní 56 mužů a 66 žen, 11 židovských občanů se 14 ženami.

Poddanými k Milínu byli : • čp. 1 „u Vondrušků” – velká selská živnost, majitel Martin Kubát; • čp. 4 „u Velasů” – majitel Jan Velas, chalupník a kostelník, zádušník; • čp. 6 „u Dědinů” – chalupník a zádušník neuvedeného jména; • čp. 9 „u Hrbečků”, také ”Vopičík” - krejčí a chalupník neuvedeného

jména • čp. 10 „u Váňů” – chalupník neuvedeného jména, zádušník; • čp. 11 „u Hrbků” – majitel Jakub Muzikář, pololáník; • čp. 18 „u Kalinů” – chalupník neuvedeného jména, zádušník; • čp. 19 „u Vavřínů” – chalupník neuvedeného jména, zádušník; • čp. 20 „u Cypriánů” – chalupník neuvedeného jména, zádušník; • čp. 23 „V Smrčí” – samota, na ní Josef Kubát, chalupník; • čp. 26 Fara • čp. 27 Škola • čp. 29 „u Dubových” – majitel N. Duba, chalupník a zedník.

Pro doplnění určitého přehledu o lidech, kteří tu kdysi žili, stůjž zde ještě údaj o karlštejnských poddaných, kteří měli za úkol chránit v případě potřeby se zbraní v ruce památný tento hrad. Tak podle „Vejtahu lidí, co se jest jich na panství karlštejnském mustrovalo” z měsíce července 1566 /Fond Militare ve stát. ústř. Archivu/ byli v Dolních Hbitech mustrováni tj. vyzbrojeni na obranu Karlštejna Ondřej Měchura, Vaněk Chýle, Říha Janatů, Jan J í š a a Jan C v r č e k, zřejmě tedy poddaní statku milínského. Ve výtahu není žel vyznačeno jakými zbraněmi byli oni mustrovaní ozbrojeni.

Význačným rodákem dolnohbitským byl i Karel J. V o p i č k a /naroz. 3. listopadu 1857/, česko-americký diplomat, zprvu účetní, od roku 1880 pobytem v Americe a roku 1881 v Chicagu, kde se stal notářem a kde byl činným v řadě krajanských spolků. Roku 1899 spolu s Kubínem založili Pozemkovou banku, později český pivovar Atlas Brewing Co. Dlouhá léta byl činným v obecní radě chicagské, v létech 1913 – 1920 pak americkým velvyslancem pro Rumunsko, Bulharsko a Srbsko. Za první světové války podporoval Masaryka za jeho pobytu v Rumunsku, před vstupem Spojených států amerických do války též intervencemi u rakousko-uherských úřadů ve prospěch obětí politické persekuce. Po válce působil též jako předseda Hoowerovy pomocné akce, nakonec byl předsedou vývozní a dovozní společnosti American Traders Exportation /Masarykův slovník naučný

VII, 732/2).

K dolnohbitským pamětihodnostem, kterých ostatně není přespříliš, náležejí i hřbitovy – pravěké, středověké i současné.

Tak na poli situovaném jižně od obce v nadvýšeném břehu Velického /zvaného tak od pramene ke Kácini/, dál Kácíňského /od Kácině přes Hbity k Luhům/ a nakonec Vápenického potoka /v Dolním Třtí potoka luhovského/ zjištěny žárové hroby člověka s kulturou knovízskou /asi 1000 – 800 před n.l./, kterých tu bude zřejmě povícero, a které porůznu po polích pokračují směrem na Káciň /jmenovitě nad Podkáciňským mlýnem/ a dál přes Stěžov na Váchovské louky v polesí na Placech a kolem Radětic.

11

Podle pamětní knihy smolotelské fary na Makové z roku 1836 popisuje beneficiant na Makové páter František Xaver Frank /str. 127 a další/ moderní již dolnohbitské hřbitovy tak, že nejstarší hbitský hřbitov spočíval v minulosti v obvodu dnešního kostela. Autor uvažuje tak, že vezme-li se za zaokrouhlený základ vzniku kostela letopočet 1360, pak jeho zničení po roce 1420 a nakonec obnovu kolem roku 1600, lze míti dobu 240 let mezi těmito daty za údobí, ve kterém zde mohli býti bez nesnází pohřbíváni četní zemřelí farní osadníci. Během administrace dolnohbitské farnosti ze Slivice, totiž v letech 1660 – 1770, byli mnozí hbitští farníci pohřbíváni i na hřbitově slivickém, ježto slivický duchovní nemohl se vždy z nejrůznějších příčin namáhati do vzdálených Hbit, což stejnou měrou platilo i pro Smolotely. Že kacířská čeládka /v originále Ketzerischgesinden/, jejíž počet ve zdejší krajině není nepatrný – píše páter Frank – pohřbívala své mrtvé bez kněžského posvěcení, je nad světlo jasné.

Úmrtnost okolo hladových let 1771 – 1772 byla příčinou, že se začalo pohřbívat i mimo zdi hřbitovní na prostoře mezi farou a vchodem do kostela /před dnešní školní budovou/, kde také mezi čtyřmi lipami stával dřevěný kříž. Mnozí prý dodávají, že tak bylo i v morovém roce 1680, kdy úmrtnost v Čechách a ovšem i na hbitské farnosti byla nadměrná.

Na severní straně kostela při zdi sakristie - vypravuje dále páter Frank – stávala též kostnice, snešená však roku 1788, jejíž obsah zahrabán ve třech šachtách hřbitovních; jedna šachta byla za presbyterářem proti tehdejší Váňově chalupě NC 10, obě další na bývalé učitelově zahradě. Některé hnáty byly nevídaně dlouhé a silné, z čehož se usuzovalo na obrovité lidi, zdejší krajinu v dávné minulosti obývající. Tehdejší hbitský farář František Boriáš Osterreicher oslavil tuto událost chronogramem, který býval ve farním archivu, dnes však je již ztracen: Vt WenCesLai transLatIo festa re DIVIt HbItensIs pIetas transVLIt ossa patrVm což ve versálkách sečteno dává letopočet 1788. Na jakési plechové tabulce, upevněné kdysi na podpěrné zdi ke kostelnímu vchodu brány ke kostelnímu vchodu vedoucí býval kromě Osterreicherova latinského chronogramu i český nápis tohoto znění: „Pozastav se a pohleď na lásku a milosrdenství osadníků dolnohbitských, kteří do těchto hrobů kosti svých milých, za 400 let zemřelých předků uctivě přenesli na den Přenesení sv. Václava léta Páně 1788. Rci tedy: Milosrdný Bože, dej nám lehké odpočinutí a slavné z mrtvých vstání. Amen”.

V kostele není stopy po nějaké kryptě ani po náhrobních kamenech nad ní. Kdysi tu někde býval podle Franka nápis, dnes již jen ve farním archivu, znějící doslovně: „Na varhanách chváliti Boha se přikazuje, pročež na ně rychtář z Luhu sto zlatých odkazuje, Jakub Jechort nábožný nechtěl míti na tom dost, že s Ježíšem umírá, chce též v chrámu s ním být host, skrze varhany chce všechny k pobožnosti vzbuditi, jak s anjeli, tak i s lidmi chce vždy Boha chváliti; tělo jeho zde v hrobě vzkříšení očekává, duch pak jeho vám sousedům tuto žádost podává, abyste, když varhany uslyší vaše uši, řekli: Bože, dej radost a pokoj jeho duši. Chvalte jej bubnami v společném zpívání, chvalte jej v strunách a na varhanách, dne 7. dubna 1783. Všeliký duch chval Hospodina. Aleluia. – Jmenovaný Jakub Jechort odkázal na opatření varhan pro kostel 100 zl. Rýn, roku 1783.

Mimo paní Korduly Bohutínské, manželky fořta na Jelencích, nebyl ve hbitském kostele pohřben nikdo, avšak když bylo roku 1835 započato výkopem pro čtyři pilíře nového kůru, přišlo se na množství lidských kostí, podle čehož se usuzovalo, že prostora kosti obsahující byla buď při rozšiřování kostela pojata do jeho areálu, nebo že to byly pozůstatky starých dávných a nezjistitelných farních osadníků, kteří si přáli, aby byli pohřbeni v kostele.

Roku 1785 upuštěno od pohřbívání kolem kostela a nový hřbitov zřízen severně od obce v těch místech, kde je dnes. Zpočátku byl nový hřbitov omezen jen příkopem, dodatečně pak obehnán přiměřenou zdí. Jako první byla na novém hřbitově pochována vdova Anna Procházková ze Smolotel, stará 70 let. Hřbitov byl zřízen na obecním pozemku, musel však

12

býti od doby svého zřízení vícekráte rozšiřován. Roku 1837 nařízeno zříditi vedle toho i márnici, současně pořízena i krypta, do které pohřbíváni někteří držitelové Smolotel a s nimi pak i kněží beneficianti z Makové. Na hřbitově jsou kameny, z nichž jeden pro rodinu Bohutínských s nápisem „Tiše přikrývej, poklide boží, tento malý hrobek zelený, kde po šedesát čtyrleté práci našich lesů věrný pěstoun spí; světe věz: on byl můj drahý otec, ochránce a štít mé mladosti, odplatiž mu všecku jeho péči, Bože dobrý, věčnou radostí. Zde odpočívá v Pánu radostného čekaje vzkříšení, nábožného čtenáře pak o modlitbu žádá Tomáš Bohutínský, narozen 1737 a zemřel 7. září 1826. Sloužil věrně 64 let co polesný na knížecím Colloredo-Mansfeldském panství”. V poznámce pak uvedeno: „Tento hrobový kámen dal postaviti pan forstmistr dobříšský na Chouzavý bydlící, syn nebožtíka.”.

Na náhrobním kameni pánů Hennigerů z Eberka, kterýžto kámen dnes však nepochopením současníků pro uchování památek při nedávném rozšiřování obřadní síně pohřební rozbit a kamsi pohozen, býval německý nápis oznamující, že „Zde odpočívá Heřman svobodný pán Henniger z Eberka, narozený 21. ledna 1816, zemřevší 27. dubna 1818, svým rodičům nezapomenutelný”. Podle úmrtní matriky dolnohbitské jsou v kryptě pohřbeni ještě Zuzana dcerka svobodného pána z Hallerů, skutečného plukovníka 28. řadového pěšího pluku, stará 2 léta, skonavší 15. ledna 1826, s ní pak i její starší sestra Alžběta, skonavší 23. května 1820. Ve hrobce byl dále uložen Arnošt svobodný pán Heniger z Eberka c. k. nadporučík prvního pluku kyrysníků císaře Ferdinanda, narozený 2. září 1806 a skonavší 23. května 1836 v Praze na nervovou horečku.

Počínaje rokem 1785 pohřbeni na dolnohbitském hřbitově porůznu kněží těchto jmen: Jan Maršálek pensionovaný farář z Prahy, zemřelý ve Smolotelích roku 1795, pak Antonín Klakl beneficiant s Makové /zemř. 1805/, František Menšík makovský beneficiant /1810/, Ignác Kafka rovněž beneficiant s Makové /1815/ Šebestián Votava farář ve Hbitech /1820/ a jiný tamní farář Josef Duras, skonavší roku 1830.

Pěkný památník v podobě kamenného kříže s rodovým znakem a podstavcem ze žuly má na hřbitově i Adam svobodný pán Skronský z Budčova. Do podstavce vyryt dlouhý latinský nápis znějící doslovně takto: Sat sibi, sat viligans aliis, tamen occidit ictu, sic ictu mortis sternitur hicque jacet tit. Illustrissimus dominus Adamus libero baro de Skronsklz et Budcžow, dominus olim in Smolotel, obiit pie in Domino die 1. Julii 1791. Prostratus jaceat donerc post secula surgat, insertus coelo, vivat in aevo Deo.

Česky zní nápis takto: Pozoruj tento slavný erb a poznej, že také nás nemine tato střela smrti, která smrtelně ranila a zde pohřbila dosti opatrného a velmi zasloužilého vysoce postaveného pána dama Skronského z Budčova, bývalého pána na Smolotelích, pročež jenž tudy jdeš, pozastav se a rci: Ať libě odpočívá v pokoji.

Na odvvrácené straně podstavce stojí doplňovací nápis: ErIgItVr anno qVo a LeopoLDO II Pragae VII septeMbrIs rege Coronato. Pax pro OrIente et terrIs nostrIs stabILItVr.

Česky: Zřízeno toho roku, kdy Leopold II. korunován v Praze 6. září. Mír východu a zemi naši upevnil.

Pro srovnání s dneškem podle údajů, jak je roku 1828 uvádí Streinztz /Wenzl dr: Toppgraphie des Berauner Kreises/ na str. 258, měly Dolní Hbity toho roku 32 domovních čísel, ve kterých bydlelo 46 rodin s 204 rodinnými příslušníky.

Z jistých, arciť nepříliš průkazných náznaků bylo by snad možno usuzovati na nějaké osobní vztahy císaře Karla IV. ke hbitské krajině, vztahy nejspíše řekli bychom rekreační a

13

lovecké. Tak v první knize potvrzovací pražského arcibiskupství /Liber primus confirmationum; 33; Praha 1867/ se uvádí, že 10. května 1356 po resignaci plebána Oldřicha byl ke hbitskému kostelu dosazen plebán neuvedeného však jména, který sem dosazen výslovně Karlem IV. císařem římským a králem českým, v úřad byl uveden plebánemn kamýckým. Podobně 30. ledna 1358 /tamže str. 37/ na presentaci nejjasnějšího pana císaře po smrti plebána Jana uveden sem za plebána Ondřej, syn Jana z Dobrošovic na Sedlčansku, v úřad ho opět uváděl plebán Kamýcký. Když pak se plebán Ondřej stal zanedlouho kaplanem kostela Panny Marie v Praze. Stal se plebánem ve Hbitech – opět na presentaci císaře Karla – syn Petra z Třebejic /Třebevic/ na Soběslavsku.

V předlouhé řadě presentací na farská obročí v celých Čechách, jak je uvádí zmíněná kniha potvrzovací z let 1354 – 1362, jsou výslovně zaznamenána jen tato tři ustanovení, vycházející vždy z rozkazu Karla IV. Maně se tedy vtírá myšlenka, zda to snad byl on Karel IV., který tu kdysi v mohutných hvozdech na lovu zabloudil a byl zachráněn nějakým místním obyvatelem, jak to zná neurčitá zatemnělá místní tradice svrchu zaznamenaná, a zda se snad císař při své náboženské horlivosti nechtěl za svoji záchranu tímto způsobem nějak odvděčiti, maje k místu své záchrany nějaký osobní poměr, nebo zda si pro své občasné lovecké zájezdy nezajišťoval příjemnější útulek v plebánově obydlí, než jaké mohly poskytovat ubohé chatrče ještě ubožejších usedlíků.

14

3. KAREL J. VOPIČKA Jedním ze jmen známých v československé Americe téměř

každému dítěti a určitě každému dospělému členu naší zámořské kolonie, je jméno p. Karla J. Vopičky. Vopička Karel Josef – diplomat a finančník se narodil v Dolních Hbitech dne 3. listopadu 1857 z rodičů starosty Josefa a Barbory roz. Lacinové, Vopičkových. Co osmiletý hoch byl poslán do školy do Příbrami, kde se věnoval též pilně zpěvu. Když vychodil školu, dostal místo zpěváka v Benediktském kostele v Emauzích v Praze. Asi po roce upoutal svým zpěvem pozornost p. řídícího Folbergra od sv. Víta, a kostela Strahovského, který si vyžádal na jeho otci, aby jej poslal k němu. Zde se zdržel až do jinošské změny hlasu, kdy nutno na několik let zpěvu zanechati. Tehdy bylo mu 15 let. Mladý Karel nalezl si byt ve vnitřním městě a pokračoval ve studiích na československé obchodní akademii proti vůli svých rodičů, kteří si vždy přáli, aby se stal knězem nebo advokátem. Hoch však byl toho přesvědčení, že jako obchodník bude míti vždy větší příležitost učiniti úspěch. Když absolvoval první rok akademie s vyznamenáním, na základě čehož školní plat mu byl odpuštěn, rodiče se rádi smířili s jeho plánem. Léta strávená na obchodní akademii, kde profesoři – národovci, nejen obohatili jej cennými vědomostmi, ale i vštěpovali mu lásku k vlasti, která v něm povždy zůstala, počítá pan Vopička k nejkrásnějším svého života. S vděčností vzpomíná svých profesorů Schulze, Pražáka, Golla, Dolejšky, Slavíka, Bráfa a jiných, kteří snažili se poskytnouti co nejvíce, jak ve směru výchovném tak i vzdělávacím. Po absolvování obchodní akademie pracoval krátký čas jako účetní v městském pivovaru v Berouně a další čtyři léta byl zaměstnán u firmy Jan Prokopec, továrna na mlýnské stroje v Praze, odkud pak se v roce 1880 odstěhoval do Ameriky.

Usadil se v Chicagu, kde po předepsané lhůtě přijal americké státní občanství. Založil brzo bankovní a pozemkový obchod a po roce přijal za společníka pana Otto Kubína. Obchod fy. Vopička a Kubín prospíval a nevyčerpatelné schopnosti p. Vopičky přinesly mu celou řadu čestných úspěchů ve veřejném životě. V r. 1894-97 byl p. Vopička členem Správní komise západních parků; v r. 1901-02 chicažské školní rady, v 1902-04 úřadu Board od Local Improvement; v 1906 konvence na vypracování charteru města Chicaga. Byl zakladatelem Atlas pivovaru v Chicagu a také jeho prvním presidentem a ředitelem. Dále byl členem ředitelstva Kašparovy státní banky v Chicagu, Illinois Manufacturers Associations a Chicago Association of Commerce.

Dne 11. září 1913 byl p. Vopička ustanoven americkým vyslancem pro Rumunsko, Srbsko a Bulharsko. Jeho postavení, které v míru vzhledem k zájmovým sporům jmenovaných tří národů bylo velice zodpovědné, stalo se nezměrně obtížné při vypuknutí světové války.

V době, kdy země za zemí vstupovala do řad válčících národů, on jako zástupce předního neutrálního národa, jehož zastupováním a hájením zájmů v nejhorší válečné době byl pověřen, byl současně diplomatickým zástupcem dalších sedmi mocí mimo

15

Spoj. Státy a to: Anglie, Itálie, Německa, Ruska, Srbska, Rumunska a Turecka. Tak po čtyři léta jeho život byl pln horečné, vysilující činnosti a námahy. Pan Vopička docílil výměnu tisíců žen, dětí a starých mužů mezi válčícími národy. Pro válečné zajatce vymohl lepší zásobování a lékařské ošetření jakož i lidské zacházení. Urychlil americkou záchranou akci za vražedné tyfové epidemie. Jako vedoucí mezinárodní komise dohlížel na srbské zajatecké tábory a opatřoval rakouské a německé zajatce potravou a léky. Na něho připadl úkol doručení válečného ultimata Rumunské vládě v zastoupení Německa a Turecka 4. září 1916. Když rumunská vláda ujela do Jassy před blížící se německou armádou, zůstal v Bukurešti, ale jeho důsledné hájení amerických a ostatních cizích zájmů, jímž byl pověřen, přivodilo mu nepřátelství gen. Von Mackensena, německého vojevůdce a byl přinucen opustiti Rumunsko v lednu 1917. Vrátil se do Spoj. Států přes Berlín, ale po vypovězení války Německu ze strany Spojených Států, odebral se zpět do Jassy, prozatímního sídelního města Rumunska. Za svého pobytu v Jassy navštěvoval ruské vojenské tábory, které byly v tomto kraji umístěny a osoboními apelacemi inspiroval přes 400.000 ruských vojínů k pokračování v boji, čímž bylo o tři měsíce odloženo těmito vojíny zamyšlené opuštění zákopů spoejnců. Ve svém jednání byl p. Vopička podporován spojenci. Pomáhal československé armádě v Rusku tím, že zasílal zprávy doručené mu z fronty do Paříže a do Prahy. Později, když tisíce ruských příslušníků snažilo se vstoupiti do americké armády, spolu s americkým vojenským attaché Co. Yates-em utvořil plán získati 200.00 Rusů, kteří by bojovali pod americkou vlajkou v Ukrajině. Poněvadž však Washington neobdržel telegram včas a odpověď, která by byla udělila nutné schválení, přišla pozdě, tento projekt se neuskutečnil.

Po válce osobními intervencemi zabránil pan Vopička provedení rozsáhlého spiknutí proti rumunským židům. Podporoval horlivě české vojíny, kteří z Ruska do Rumunska přišli, aby se mohli dostati do své vlasti – jako starešina diplomatického tělesa v Bukurešti předložil Rumunsku ultimatum žádající schválení rumunsko-rakouské smlouvy a jeho zásluhou, ač ne bez námahy v mezích diplomatické působnosti, jakož i za přispění diplomatických kolegů. Rumunsko podepsalo smlouvu.

Pan Vopička resignoval ze svého úřadu v prosinci 1920 a v ocenění svých služeb v zájmu Rumunska byl dekorován rumunským řádem „Mare Cruce“ a od Srbska velkým cordonem řádu Bílého orla.

Po svém odchodu z diplomatických služeb vypsal své balkánské zkušenosti v knize nazvané „Secrets of the Balkans“ (Tajemství Balkánu) vydané v r. 1921.

Pan Karel J. Vopička jest členem Chicago Athletic Club, South Shore and Iroquois Clubs a České Besedy v Chicagu. Dále jest předsedou firmy American Trades Corporation, členem řiditelstva Peoples Stock Yards State Bank a předsedou ředitelstva Atlas Brewing Company v Chicagu. Jako člen rady chicažských západních parků docílil zřízení otevřených plováren spojených s tělocvičnami, které byly vůbec první ve Spoj. Státech. Dne 3. února 1883 uzevřal sňatek se sl. Viktorií Kubínovou, dcerou p. Martina Kubína, chicažského organisty, a z manželství jich vzešlo šest dcer; Viktoria provdaná za p. Wiliam H. Stevensona, Jr., Eliška, provd. za p. Edwarda M. Královce; Klára, provd. za p. Jerome Schlesingera, Milada, provd. za p. Thomase J. Doyle, Jr; Helena, provd. za p. Gordona W. Dougherty a Harriet, provd. za p. Raymonda Hockmutha.

Pan Vopička jest stále platným a důležitým činitelem v národním a obchodním životě našeho československého Chicaga.Převzato: Album representantů všech oborů veřejného života československého. Vydalo umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927.

16

4. HISTORIE ŠKOLY

Dolní Hbity se jako jedna z vesnic středního Povltaví může pochlubit tím, že zde stojí jedna z nejstarších škol na okrese Příbram.

Ve staré kronice se píše, že první škola zde byla zřízena v roce 1783 nebo 1789. Před tímto rokem se vyučovalo různě v domech zdejších usedlíků. Nová škola byla nejprve jednotřídní, ale v roce 1828 je již zmíněna jako škola dvoutřídní. Další zápis v kronice pak popisuje podobu školy. Počet žáků navštěvující zdejší školu rok od roku rostl a tak v roce 1882 hovoří již o pěti třídách.

Současná školní budova byla vystavěna v roce 1883. Dne 5. března roku 1881 se konala veřejná dražba na stavbu budovy. Přihlásilo se celkem 6 podnikatelů . Nejnižší byla nabídka Josefa Vopičky ze Svatého Pole, který školu ostavil za 14 900 zlatých. Už 19. dubna 1881 byl položen základní kámen a v roce 1883 se začalo vyučovat. Počet dětí v prvním školním roce byl 366 a vyučovalo se v 5 třídách.

Poměrně podrobné informace o dění na zdejší škole nám poskytují dochované pamětní knihy. První z nich - „Kronika obecné školy v Dolních Hbitech” je vedená od roku 1871 do roku 1915. V ní je možné zjistit přesný počet žáků navštěvujících základní školu a také jména konkrétních učitelů. Mezi nimi určitě za zmínku stojí pan řídící Václav Mareš, který učil ve zdejší škole od roku 1871 a právě on založil zdejší školní kroniku. Tento učitel zemřel 3. září 1901 a na jeho místo nastoupil pan Alois Puchta, který v psaní kroniky úspěšně pokračoval. Za jeho působení byla u školy zřízena zahrada.

První světová válka zasáhla také do dění /života/ v Dolních Hbitech. Zdejší učitelé byli povoláváni k vojsku. V roce 1915 odešel Ladislav Pritz a v roce 1917 také Josef Beneš. Učitele nahrazovaly ženy, které po jejich návratu školu opět opouštěly. Díky nedostatku uhlí bylo několikrát přes zimu přerušeno vyučování. V roce 1917 musela škola k válečným účelům odevzdat školní zvony. V posledním roce války 1918 zasáhla českou zemi i obec Dolní Hbity rozsáhlá epidemie španělské chřipky. Většina žáků onemocněla , někteří zemřeli /např. Josef Beneš/. Školní vyučování se po dobu epidemie nekonalo. Nový školní rok 1918 – 1919 začal tak sice o dva měsíce později, ale o to slavnostněji. V ten den byl všem připomenut vznik samostatného státu československého. V lednu 1919 opustil školu řídící učitel. A. Puchta, odešel do výslužby. Jeho nástupcem se stal zdejší učitel Ladislav Pritz.

Období „první republiky” bylo ve znamení rozkvětu školy. Ve škole proběhly různé stavební úpravy a jednotlivé místnosti se nově vymalovaly. Rok 1920 se stal pro školu i obec velmi památným. Desátého října navštívil školu a obec pan prezident Tomáš Gariggue Masaryk v doprovodu vůdce anglického dělnictva Albertem Thomasem. Společně si prohlédli školu, podepsali se do kronik a prošli v doprovodu občanů celou obec. Večer se v obci konala posvícenská zábava a i tu vzácní hosté poctili svou návštěvou. Pan prezident si dokonce s paní Zajíčkovou zatančil polku.

Školní rok 1930 – 1931 začal s novým řídícím učitelem. Dosavadní řídící učitel Ladislav Pritz byl ustanoven odborným učitelem v Příbrami a na volné místo byl dosazen Karel Vávra. V tomto roce také zahájil svou činnost školní rozhlas, v němž podával informace nejen pan řídící, ale promlouval zde i ministr školství a národní osvěty. Pan Karel Vávra byl velmi často nemocný a tak od roku 1931 byl jmenován zastupujícím učitelem Václav Sosnovec, v roce 1934 byl pak jmenován novým řídícím učitelem. Jeho vedení podléhala škola pouze jeden rok, neboť školní rok 1935 – 36 zahájil nový řídící učitel František Rys. Ten vedl školu i v době vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a propuknutí 2.světové války. Toto období bylo pro obyvatele dobou bídy, hladu a nemocí. V roce 1939 řádil v zemi záškrt,

17

který si i v obci vyžádal několik životů. Dlouhá zima, vysoké mrazy a nedostatek uhlí byly pravidelnou příčinou přerušení vyučování. Podle výnosu Presidia české zemské rady pro Čechy v Praze č. 3406 ze dne 22. 6. 1940 bylo nařízeno, aby i školní kroniky byly zabaleny, zapečetěny a uloženy jako závadné knihy. A tak jsou další roky německé okupace vylíčeny ve zvláštní kronice. Místo jejího uložení není známo.

Rok 1945 byl oslavován jako rok ukončení zla, německého běsnění a války. V květnu se do obce vrátil i oblíbený farář František Jásek, který byl zatčen a vězněn gestapem pro illegální činnost. Po úklidu a všech potřebných úpravách ve škole začalo opět pravidelné vyučování.

Podle zákona ze září 1945 byla v obci otevřena Újezdní měšťanská škola. Byla umístěna v prvním poschodí školy, v přízemí zůstaly třídy obecné školy. Do výuky byl zařazen nový předmět „Politická výchova”. Problém, který musela škola řešit byl nedostatek kvalifikovaných pedagogů. Někteří nastoupili vojenskou službu, jiní odešli do pohraničí. Také počet žáků každým rokem klesal. Zatímco před válkou navštěvovalo školu 290 žáků, v roce 1946 jich bylo jen 227.

Dnem 1. září 1948 vstoupil v platnost nový školský zákon, kterým byla zavedena jednotná škola s devítiletou docházkou. Obecná škola se stala pětiletou školou národní, tedy 1. stupněm, měšťanka čtyřletou, tedy 2. stupněm. Poválečná léta přinesla do školy také nové vybavení – tabule, lavice, nábytek, učebnice i knihy do žákovské knihovny. Následující školní rok 1949 1950 nezahájil řídící učitel František Rys, který měl zdravotní problémy. Právě kvůli nim v následujících letech řídil školu Josef Lantora. V roce 1951 byly jako novinka do škol zavedeny žákovské knížky. Do nich měly být kromě vyučovacích výsledků a chování žactva zapisovány také pochvaly i napomenutí a tresty. Vzhledem k tomu, že převážná část žáků byla přespolních, byl rozvrh hodin upraven tak, že celodenní vyučování bylo dvakrát v týdnu, jinak se učilo jen dopoledne.

Rok 1953 byl ve znamení organizačních změn. Školní docházka se změnila na osmiletou, zanikla tak tedy škola národní i měšťanská. Byly vydány nové učební osnovy, podle nichž učitelé zhotovovali své učební plány. Problémy nastaly především s nedostatkem učebnic. Ale škola nebyla postaven jen na výuce. Během školního roku se žáci zúčastnili několika zajímavých výletů po krásách české země. Starší žáci se podíleli na několika brigádách např. česání chmelu, sběru brambor atd. Ve škole pak fungovala Pionýrská organizace, Jiskry a také několik zájmových kroužků – např. kroužek dovedných rukou, pěvecký, recitační, střelecký, fotografický a sportovní. Dobrých výsledků dosáhl pak „mičurinský” kroužek pod vedením Josefa Lantory. Později se mnozí žáci zapojili do vysázení lipové aleje okolo místní komunikace ke hřbitovu. Žáci se také účastnili sportovních soutěží a spartakiád.

Od roku 1956 byly do vyučování zavedeny nové předměty a to ruční práce a praktická cvičení. Dílenské práce nemohly být zavedeny pro nedostatek učebního prostoru. Tehdejší ředitel školy J. Melka vypracoval plán pro vybudování školní dílny.

Od ledna roku 1962 se rozhodlo, že bude pro žáky zařízeno stravování. Stravovna byla vybudována v bývalém pohostinství „U Zajíčků”. Od roku 1968 – 69 jeli žáci poprvé, a pak jezdili již pravidelně, na lyžařský výcvik. Několikrát byly v Krkonoších, později začali navštěvovat Šumavu. V roce 1968 oficiálně školu opustil dosavadní ředitel J. Melka a jeho nástupcem byl jmenován dosavadní zastupující ředitel Josef Lantora. Okupace vojsky Varšavské smlouvy zasáhla i do dění v obci. První vojáci přišli 25.8. na Brodce a pak přijeli rovnou do obce. V lesích mezi Jelenci a Budy pobyly sovětští vojáci až do konce října 1968. Všechny louky v lesích a přilehlé lesní cesty obsadili svou válečnou technikou. Průchod lesem byl zakázán, jen autobus s dělníky směl projet. Musel být ovšem přesně označen. V lesích zněly často rány ze samopalu, lidé se báli vstupovat do lesů i když byla právě sezóna hub. Tento stav trval až do konce října 1968, kdy se Rusové odsunuli.

18

Od školního roku 1976/77 – po zrušení školy ve Smolotelích – dojížděli žáci do školy v Dolních Hbitech. V dubnu v roce 1979 byla při škole zřízena školní družina, která dodnes funguje a stále je hlavní vychovatelkou p. Marie Lantorová.

Revoluční rok 1989 a změny, které s sebou přinesla „sametová revoluce”, pochopitelně zasáhly i oblast školství. Na školách proběhlo vyjádření důvěry či nedůvěry vedení. Na zdejší škole byla jednoznačně vyjádřena důvěra vedení školy. A tak ředitelem školy zůstal p. Milan Němec a jeho zástupkyní p. Božena Pelcnerová. Změny ve školství provedlo i MŠMT. Jednou u nejdůležitějších byla možnost vybírat si z několika cizích jazyků a zrušení povinné výuky ruského jazyka. Byla zrušena desetiletá školní docházka a obnovena devítiletá. Nedostatkem základní školy zůstala absence velké tělocvičny. Žáci nejprve užívali sálu v pohostinství, od roku 1992 jezdili v zimním období do tělocvičny v Kamýku nad Vltavou. Od roku 1995 se mohli žáci začít učit pracovat na počítačích, jejichž počet se do dnešního dne několikanásobně zvýšil.

Rok 1995 byl ve znamení boje o získání financí od MŠMT. Školní jídelna a družina byly umístěny v budově patřící soukromníkovi, kterému měla být vrácena v rámci restituce. Také stav budovy byl havarijní, vlhká omítka opadávala. Nakonec díky úsilí všech dostala obec od státu potřebnou finanční částku na stavbu školní jídelny a družiny. Ve výběrovém řízení vyhrála stavební firma Kompakt z Příbrami. Ve stejném roce se rozhodla odejít do důchodu dosavadní ředitelka školy p. I. Weinerová. V červnu se proto konal konkurz, ale novým ředitelem nebyl zvolen nikdo. Nakonec, po domluvě, zůstala p. I. Weinerová ve funkci dočasného ředitele do konce roku 1996.

Mezitím začala a úspěšně pokračovala stavba nové budovy. S blížícím se začátkem školního roku se musel vyřešit problém, kam umístit třídy. Nakonec byla 1. třída umístěna v budově mateřské školky, 2. třída ve školní družině a 4. + 5. třída v hasičské zbrojnici. Další problém nastal s příchodem topné sezóny. Stará kotelna nefungovala a nová ještě nebyla. A tak se sháněly elektrické přímotopy do tříd. Přesto se nepodařilo vše dostatečně vyhřát

19

a tak byl upraven i školní rozvrh. V říjnu byly pak konečně přivezeny nové kotle a začalo se topit.

Se začátkem zimy se stavební práce přesunuly dovnitř budovy Dělníci omítali stěny, rozváděli elektřinu, vodu, dláždili chodby a současně pracovali v přízemí ve školní kuchyni a jídelně. A pak vyvstal nový problém. V přízemních místnostech školy koncentrace radonu několikrát převyšovala povolený limit. Po dlouhých měřeních bylo rozhodnuto, provést protiradonová opatření tj. vykopat podlahy, instalovat odvětrávání a udělat podlahy nové.

V prosinci byla slavnostně předána nová školní budova k užívání. Okamžitě se tam přestěhovala 9. třída, sborovna a pracovna PC. Dole ve staré budově se zatím pracovalo.

S koncem školního roku se s prací ve školství rozloučila p. I. Weinerová. Další školní rok už zahájila nová p. ředitelka Vlasta Šťastná – Pecková, která vyhrála v konkurzu. Ale to už jsme v současnosti. Dějiny školy pokračují a tvoří je žáci i učitelé svou každodenní prací.

Ředitelé školy

Václav Mareš od r. 1871 Alois Puchta od r. 1901 Ladislav Pritz od 20. 1. 1919 Karel Vávra od 1. 9. 1930 Václav Sosnovec od 1. 4. 1933 František Rys od 1. 9. 1935 Josef Lantora od 1. 9. 1949 Josef Melka od 1. 9. 1956 Josef Lantora od 1. 3. 1969 Karel Dušek od 1. 9. 1977 Miloslava Peteříková od 1. 9. 1985 Helena Havlíčková od 10. 11. 1986 Milan Němec od 1. 9. 1987 Irena Weinerová od 1. 7. 1991 Božena Pelcnerová od 1. 1. 1997 Vlasta Pecková od 1. 8. 1997

Od roku 1960 působili na zdejší škole Josef Melka, Josef Lantora, Luděk Pohořský, Marie Zunová, Anna Knopfová, Jan Jedlička,

Marie Dlouhá, Josef Nechyba, Eva Nechybová, Jaroslav Brynda, Marie Petýrková, Helena Pučálková, Marta Přečková, Jana Němcová, Marie Koblížková, Věra Kobrlová, Jindřich Najman, Marie Mullerová – Burianová, Zdena Slouková – Rychetská, Jan Rychetský, Marie Štvánová, Josef Vítek, Jaroslava Vachušková, Josef Doubek, Jaroslav Petýrek, Marie Rytířová – Korandová, Karel Suchý, Mgr. Jarmila Lisá – Jirásková, Anna Landová, Marie Tůmová, Ing. Vilma Leišová, Miroslava Líbalová, Marie Vykysalová, Marie Škorpíková, Mgr. Helena Krupková – Havlíčková, Václav Mazač, Libuše Vaňková, Miroslava Horáčková, Anna Čížková, Josef Šefrna, Prokop Luft, Miloslava Procházková – Peteříková, Dagmar Moravcová, Hana Pikartová, Zdeňka Zlesáková – Růžičková, Mgr. Marie Divoká, Mgr. Alenka Pólová, Miroslava Doubková, Marta Malá, Jana Morávková, Marie Bulanová, Karel Dušek, Helena Tomášková – Valíková, František Jechort, Václav Mladič, Jana Raušerová – Růžičková, Jindřiška Kalinová – Ambrozová, Mgr. Arnošta Jiráková, Mgr .Petr Bílek, Marie Lantorová, Iva Hrazánková – Farářová, František Holý, Mgr. Milan Němec, Svatava

20

Hauserová, Pavel Víšek, Jana Macháčková, Mgr. Irena Weinerová, Mgr. Anna Moučková – Šornová, Mgr. Božena Pelcnerová, Mgr. Marie Pajmová, Marie Lukešová, Mgr. Pavlína Mrkosová – Hotová, Daniela Wagnerová, Eva Mezerová, Mgr. Jiří Divoký, Soňa Karnetová, Jitka Janečková, Iva Zdeňková, Mgr. Helena Přibylová, Věra Šmejkalová, Ing. Alena Suchopárová, Mgr. Jarmila Suchá, Šárka Petrásková, Monika Kofroňová, Marie Kadlecová, Martina Holá, Emílie Šrainová, Věra Hubičková, Mgr. Radka Zuzánková, Marcela Sedláková, Mgr. Vlasta Šťastná, - Pecková, Eva Roubová, Ing. Štěpánka Plavcová, Ing. Marcela Jačková, Marie Pilíková, Milena Glosová, Mgr. Jana Bláhová –Vršecká, Mgr. Jarmila Suchá ml. Mgr. Zuzana Elterleinová, RnDr. Václav Kundrát, Mgr. Miloslava Papršteinová, Miloslava Šemnická – Karešová, Roman Herák, Miloslav Přívora, Ing. Josef Vyskočil, Marcela Zelenková, Mgr. Alena Novotná – Dušková, Mgr. Hana Dvořáková, Mgr. Hana Pelcnerová, Mgr. Milan Čihák, Bc. Jaroslava Procházková.

Od 1. 1. 2003 vstoupila ZŠ do právní subjektivity a zároveň byla sloučena s mateřskou školou a školní jídelnou.

Současnost školy Současný název je: Základní škola a Mateřská škola Dolní Hbity, okres Příbram 262 62 Dolní Hbity č. 44

Právní forma: právní subjektivita /příspěvková organizace/

Složky ZŠ a MŠ Dolní Hbity, okres Příbram: 1. Základní škola 3. Mateřská škola 2. Školní družina 4. Školní jídelna

Zřizovatel: Obecní úřad Dolní Hbity Dolní Hbity č. 55

Doplňková činnost: 1. Hostinská činnost 2. Realitní činnost 3. Výroba výrobků zpracovatelského průmyslu

Základní škola • Základní škola Dolní Hbity je úplná základní škola s 9. ročníky po jedné třídě v každém

ročníku a s 2 odděleními školní družiny. • Žáci docházejí z obcí: Horní Hbity, Dolní Hbity , Jelence, Jablonná, Luhy, Stěžov,

Višňová, Nepřejov, Kaliště, Radětice, Drásov, Příbram, Solenice. • Školní rok 2005/2006 k 1. 9. je zapsáno na naší škole 127 žáků • Začátek a konec vyučování je přizpůsoben dopravním spojům • Stravování žáků zajišťuje školní jídelna v budově školy.

21

Školní družina

• Má dvě oddělení ranní a odpolední družiny • Má jedno oddělení odpolední družiny • Je prezentována spolu s činností ZŠ • Začátek a konec provozní doby je přizpůsoben dopravním spojům • Provozní doba je od 6.30 hod. do 15.30 hod.

Vzdělávací program základní školy 1. – 5. ročník – vzdělávací program ZÁKLADNÍ ŠKOLA č.j. 16847/96 –2 6. – 9. ročník – vzdělávací program ZÁKLADNÍ ŠKOLA č.j. 16847/96 – 2

• Škola zajišťuje základní vzdělání, zajišťuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie, poskytuje mravní, estetickou, zdravotní, tělesnou a ekologickou výchovu.

Předmětem činnosti je prezentace výsledků žákovských prací, osvětová činnost, organizování exkurzí, plaveckého výcviku, lyž. výcviku, návštěv divadel, tématických zájezdů, projektových dnů, mimoškolních aktivit a organizování zájmových kroužků.

• Škola plní prvky „školy podporující zdraví” • Výuka cizích jazyků: Nj, Aj • Ve vzděl. programu je začleněna:

22

1. environmentální výchova 2. výchova k volbě povolání 3. výchova ke zdraví 4. ochrana člověka za mimořádných událostí • ZŠ má vypracován: „Minimální program prevence negativních jevů” • ZŠ je zapojena v projektu „Zdravé zuby”

Obsazení ZŠ a MŠ Ředitelka školy: Mgr. Vlasta Pecková St. zástupce ředitele: Mgr. Božena Pelcnerová Zást. řed. pro MŠ: Miloslava Válová Hlavní vychovatelka: Marie Lantorová Výchovný poradce: Mgr. Božena Pelcnerová Školní metodik prevence: Mgr. Radka Zuzánková Vedoucí ŠJ: Lenka Volfová

1. třída Mgr. Jarmila Suchá 2. třída Mgr. Milan Čihák 3. třída a 5. třída Marcela Sedláková 4. třída Jindřiška Ambrozová 6. třída Mgr. Radka Zuzánková 7. třída Bc. Jaroslava Procházková 8. třída Mgr. Hana Pelcnerová 9. třída Mgr. Hana Dvořáková

Marcela Zelenková Mgr. Milada Paprštejnová

Vychovatelky školní družiny: Marie Lantorová Hana Schacherlová

Učitelky MŠ: Milena Větrovská Miloslava Válová

Nepedagogičtí pracovníci: školnice, topič: Eliška Štichová uklízečka: Hana Junová uklízečka MŠ: Marie Krůtová topič MŠ: Evžen Weiner kuchařky: Pavla Ročková Iveta Fejtová Anna Dědinová

23

Mateřská škola Mateřská škola byla postavena v roce 1971 jako společné zařízení – jesle – mateřská škola.

Na základě různých organizačních a personálních změn byla změněna na dvojtřídní a později na jednotřídní mateřskou školu.

Od 1. 1. 2003 je součástí právního subjektu s názvem „Základní škola a mateřská škola Dolní Hbity, okres Příbram“.

Naši mateřskou školu navštěvují děti z Dolních Hbit, Horních Hbit, Jelenců, Jablonné, Kácině, Stěžova a Krásné Hory.

Výchovně vzdělávací činnost je zaměřena na podporu zdravého rozvoje dětí. Vychází z poznatků současného pojetí zdraví a klade důraz na komplexní uspokojování potřeb všech dětí.

Od roku 1971, kdy je mateřská škola v provozu působily jako ředitelky Marie Dohnalová od 1.7.1971 Jana Havlová od 24.8.1973 Ludmila Březinová od 11.3.1974 Dagmar Šebková od 27.8.1974 Ludmila Fortelková od 10.8.1976 Miloslava Válová od 27.8.1981

učitelky Jaroslava Černá, Anežka Pospíšilová, Antonie Žůrková, Lenka Fortelková, Ludmila Březinová, Zdeňka Řeháková, Milena Větrovská, Eva Máchová, Miloslava Válová

pěstounky Marie Žáková, Bohumila Hotová, Zdena Malá

zdravotní sestra Marie Rysová

školnice a uklízečky Květa Ročková, Milada Burianová, Marie Krůtová

kuchařky Vlasta Stenzelová, Bohumila Hotová, Iveta Fejtová

topiči Marie Spilková, Jiří Neužil, Evžen Weiner

24

5. KOSTEL V DOLNÍCH HBITECH

Obnovený k užívání v roce 1597, zbořen v roce 1868 a počátek výstavby kostela nového.

Obnova farnosti Jména vesnic patřících ke kostelu Smýšlení farníků

Vydobyté obživnutí Hbit, úplná samostatnost kostela 1. V roce 1783 se stal kostel Hbity samostatným, když podle dne 27. září 1763 o tom

vyhotovené zřizovací listiny s odvoláním na vysoký dvorský dekret z 24. prosince 1762 a 15. dubna 1783 zcela od Slivice odloučen, obdržel vlastního samostatného faráře. Od roku 1783 začínají zdejší matriky a ostatní farní knihy.

2. Kostel se nyní nazývá a píše farní kostel v Dolních Hbitech zasvěcený a pod ochranou sv. Křtitele na poušti.

3. Těmto dvěma mužům vděčí hbitský farní obvod za svou samostatnost, totiž. P. Josefu Koukalovi, slivickému faráři, který měl tolik ušlechtilosti, že bez neústupnosti proti odloučení nejen nic nepodnikal, nýbrž sám je vícekrát podporoval a p. misionáři Oesterreicherovi, který zase byl připraven převzíti na sebe četné námahy zřízení fary a vyjádřil spokojenost, jestliže by tu nyní mohl být prvním farářem. Jeho trpělivost při provádění tohoto plánu jest nutno obdivovat. Ovšem patřila k tomu mladá léta, mohl tehdy být mezi 30. a 40. rokem. Dal si mnohé líbit, bydlil např. v chalupě u Cypriána domovní č. 20 nějakých 9 až 11 let, až se konečně uskutečnila stavba fary, pro kterou vymohl místo a pozemek pro zahradu teprve od rodiny ze Skronských, tvrdé

25

neohebné smolotelské vrchnosti. Stal se pro Hbity obecně nejprospěšnějším mužem, nenalézá se zde jemu rovného.

4. Starý archivní kus zdejšího kostelního hlavního berního přiznání příjmů z roku 1835, list 67 připojený říká o tom toto:

Ad šanc Neelesiam Hbitensem otinuit tandem post repetitas per triginta tres annos flagrantissiman process populus per montana sissitus se distans uno solido mlliari a suo antea parochod Sliwicensi A.D.1783 15 Aprilis suum proprium Pastorem ac protocuratum ab Augustissimo Imperátore Nostro Josepho IIdo in persona Francisci Josephi Oesterrsicher, prius archiepiscopalis missionarii in hoc Beraunensi districtu, qui per septam st quod excurrit annos hauc dsesrtam, desolatamque plagam frsquantius invisebat st e. st. e. st mode Deo O.N. ita secuadante id nactus est solatii, quod hucusque nse unicus s euis paroscianis, alias stiam quibusdam hasresi infectis, ad hasterodexas abierit partas, vstum ptsrique alics adhuc ex alliis locis verbo et exemple readucers conantur.

/K tomuto hbitskému kostelu získal konečně po opakovaných třiatřicetiletých vroucích prosbách lid rozptýlený po hornaté krajině a vzdálený od svého předchozího faráře slivického léta Páně 1783 16. dubna svého vlastního Pastýře a prvního duchovního správce od nejvznešenějšího panovníka našeho Josefa II. v osobě Františka Josefa Oesterreichera, dříve arcibiskupského misionáře v tomto berounském kraji, který po sedm a co vychází let tento opuštěný a vylidněný kraj častěji navštěvoval atd., a jen tak se mu za pomoci Boha všemocného dostalo útěchy, že až dosud ani jediný z jeho farníků, jinak také některých nakažených kacířstvím, nepřešel k jinak věřícím stranám, avšak jiné dosud z jiných míst slovem a příkladem se pokoušejí zavésti zpět./

Vzhled nynějšího kostela z vnitřku a zvenku 1. Je postaven z kamene a stojí při pohledu ze severní strany na malé výšině. Je s presbytářem

10 sáhů a 2 stopy dlouhý a 4 sáhy a 2 stopy široký. Je pokryt prejzy, má osm oken, hlavní vstupní dveře, sakristii s depositářem, potom předsíň a kruchtu, dříve ze dřeva, nyní však v roce 1835 z kamene a cihel nově vystavěnou na náklad náboženského fondu a spočívající na dvou zděných pilířích. Presbytář, sakristie a předsíň jsou klenuté, kostel však od roku 1818 opatřen jen rákosovým stropem. Před nyní připomenutým rokem měl také na obou stranách postranní kruchty, které však při orákosování stropu a vybílení kostela byla odstraněny, čímž kostel mnoho ztratil na prostoru.

2. Má tři oltáře, hlavní olář zasvěcený sv. Křtiteli na poušti, jest ze dřeva, mramorovaný, tu a tam pozlacený. Oltářní obraz, zasažený ve zdobném rámu a malovaný na plátně, představuje, jak je Světaléčitel křtěn, nad ním se nachází ještě okrouhlý obraz, představující Boha Otce. Má dřevěné tabernakulum se dvěma klečícími cherubíny.

3. Tento hlavní oltář byl nově postaven v roce 1692. Vzadu na něm lze čísti toto: Lsta Páně tento oltář gest wyzdwyžen nakladem tohoto hbitskeho

zadušj za zprawy dwogetihodného kneze p. Matege Františka Kunce, t.č. faráře sliwického a administratora hbitskeho a pana Jana Františka Karhutského, správce Milánského.

/Léta Páně 1692 byl tento rok oltář zhotoven nákladem tohoto haitského záduší za správy dvojctihodného kněze p. Matěje Františka Kunce, t.č. faráře slivického a administrátora hbitského a pana Jana Františka Karhutského, správce milínského.

4. Na tabernákulu vzadu jest opět nalepen psaný lístek tohoto obsahu: Exilis triadis Tibi kvas De Vota perenat, HoC pretatis opVs respice DIVa Trias. 1790 Franc. Jos. Oesterreicher, Mencesl.Oesterreicher, Marian Baltazar, Caes.R.protocuratus presbit, scol., frater kooperátor, alias germania D.Curati S.Crd.S.Benedicti /sub rupa/

26

/Skromnost trojice Tobě, jež podle slibů trvá, k tomuto dílu zbožnosti přihlédni božská Trojice. 1790

Frant. Jos. Oesterreicher Václ.Oesterreicher, Marian.Baltazar, Cís. král. první duchovní duchovní kostela, kooperátor, jinak správce rodný bratr p. správce pensista řádu sv. Benedikta /pod skalou/ 5. Podstavec hlavního oltáře má tento nápis: „Becl.Cass.R.Dolnohbitensis.Anno Domini 1733 die 11.April. Illustrissimus so

Reverendissimus D. D. Joan.Rudolph o Comitibus de Sporák, Dci et apostolicae Sedis gratis špicopue Adretensis. Sc.D.N.Papa Praslatus, Dom.pont.solio asistent, S. Mstrop. Koclos. pragensis ad Div.Vitum Can. Senior – Altaje Potratila hoc conssoravit in honorem Dei omnip. B. V. Marias, moniumgue sanctorum, specialitek S. Coslestini M. S. Benedicti M. S. Kunsgundas, S.Chusanti, guorum reliquias imposit et clausit.”

/Cís.král. dolnohbitský kostel léta Páně 1733 dne 11. dubna. Nejjasnější a nejdůstojnější Pán p.Jan Rudolf z hrabat ze Šporků, z milosti Boží a apoštolské stolice biskup adratanský, nejsvětějšího Pána našeho papeže prelát, velekněžského trůnu přísedící, starší kanovník metropol. pražského kostela u sv.Víta – tento přenosný oltář zasvětil k poctě Boha všemohoucího, B.Panny Marie a všech svytých, především sv. Celestýna, sv. Benedikta, sv. Kunigundy, sv. Chusanta, jejichž ostatky vložil a uzavřel./

6. Postranní oltář vpravo zasvěcený našemu svatému Nepomuckému. Oltářní obraz pochází z kláštera Pavlanů zrušeného v Obořišti. Podstavec má tento nápis:

„Eccl. Caeg. Beg. protoparochialis Dolnohbit. An. Domini 1663 16. Sept. Ilustrissim. ac Reverendissimus D. D. Joan.Buptista Bargarius, Dei et apastolicas Sedis gratis špiscopus Constantinensis, st pragensia Suffragensus, consercravit hoc Altaje portative et Religuias Sunctorum Cyrilli st Coslestini, Martyrum, in so inclusit”

/Cís. král. kostel Dolní Hbity s prvním farářem. Léta Páně 1663 16. září. Nejjasnější a nejdůstojnější Pán p. Jan Křtitel Bargarius, z milosti Boží a apoštolské stolice biskup konstantinský a pražský volič, zasvětil tento přenosný oltář a uzavřel v něm ostatky svatých Cyrila a Celestýna, mučedníků.

7. Postranní oltář vlevo byl sice zasvěcen sv. miláčku Ježíšovu, nyní však jest pod ochranou sv. mučedníků Jana a Pavla. Hlavní obraz představuje svaté bratry a pochází rovněž od Pavlanů z Obořišti. Podstavec má tento nápis:

„Kecl. Oses.Reg. protoparochialis Dolnohbit. Nos Sigismundus, Div.Mis.S.H.U.Tit. Ss.Murosllini et Petri presbyter Cardinalis De

Kollonitz, Archiepiscopus Wienensis et S.Rom.Lmp.Princeps, generalis Hispanias Inquisitor, S.E.R.R. actualis, intimus consiliarius, consceravimus Portative hoc ad majorem Dei gloria met Religuias De Christi Martyrum Doneti et Bonifacio reverentek impoeuimus. Die 21 M. April. A. Chr. 1733”

/Cís. král. kostel Dolní Hbity s prvním farářem. My, Zikmund, kněz božs.mis. S.R.E. nejsv. Kureslina a Petra, kardinál

z Kolony, arcibiskup vídeňský a sv. Římské říše kníže, generální inkvisitor Španělska, skutečný S.E.R.R., nejdůvěrnější rádce, zasvětili jsme tento přenosný oltář k větší slávě Boží a uctivě jsme vložili ostatky svatých Kristových mučedníků Donáta a Bonifáce. Dne 21 měsíce dubna léta Kr. 1733.

8. Kostel má deset klekátek, v roce 1836 nově zhotovených, z měkkého dřeva, náhradou za předtím rozbitá, má jednu zpovědnici, jednu kazatelnu, varhánky a křtitelnici z červenavého mramoru s dřevěným nástavcem.

27

9. Má kostelní věž ze dřeva je na kostele, připevněnou ve střeše, na jejímž vrcholu vynikal černý orel z plechu, totiž císařův znak, který však v roce 1839 byl na nařízení odstraněn. Místo něho byl nyní připevněn kříž ze železa. To se stalo jmenovitě 23. června 1839 v předvečer sv. patrona kostela.

10. V této věži visí dva hlavní zvony, třetí však, totiž klekáníček jest připevněn pod lešením na štítové zdi kostela. První prostřední velikosti sv. Jana Křtitele jest asi šest centů těžký, kolem dokola s nečitelným gotickým nápisem a letopočtem 1500, druhý sv. Prokopa bez letopočtu, asi čtyři centy těžký, třetí konečně 59 liber těžký, v roce 1638 přelitý pražským dvorním zvonařem Karlem Bellmannem s vyobrazením sv. Floriana bez nápisu kolem a bez letopočtu.

11. Kolem kostela je ohradní zeď, která je v přítomné době uvažována ke zbourání, z čehož polovina jest používána jako zahrada, druhá však jako dvůr školní budovy, protože školní budova, nově vystavěná v roce 1790, stojí tak blízko u kostela, že ho téměř hyzdí.

12. Jinak byly uvnitř této zdi pohřbívány mrtvoly, od roku 1768 však jsou pohřbívány na hřbitově severně stranou od obce.

Hlavní oltář

28

Zvláštní obrazy a náčiní v kostele 1. Zdejší kostel může vykázati málo zvláštního a vzácného, protože největší část např.

menších rouch, oltářních roušek a pod. stěží dosahuje stav prostřednosti. 2. Zatím však jsou zde přece některé obrazy, které zaslouží zmínky, např. obrácení Pavla na

víru, malované na desce, 1 sv. Jeroným, sv.Magdalena a sv. Ivan, malované na plátnu. Všechny pocházejí ze zrušeného Pavlanského kláštera v Obořišti.

3. Mezi posvátnými nádobami jest pozoruhodný kalich na hostie /ciborium/ ne tolik pro svou hodnotu jako spíše pro svůj nápis, který zní takto:

I H S Cum singulari devotions at affectu erga D.V.Sacromontansm Civitas regia Piscensis ex

communi swo serario hoc munusculum donavit dedicavitgus. die 8 Sept an 1693 I H S

/S Obzvláštním zaslíbením a náklonností k b.P.Svatohorské královská obec Písecká z obecní své pokladny tento dárek darovala a věnovala./ dne 8 Sept r. 1693

4. Jinak se má za to, že misionáři jezuitského řádu, kteří ze Slivice a Svaté Hory měli ve Hbitech mnoho co činit, toto ciborium sem přinesli, mezitím však se věc utvářela jinak. Archiv na Svaté Hoře vykazuje vysoký výnos z pozdější doby, jímž toto ciborium bylo postoupeno ze Svaté Hory Hbitskému kostelu.

Jména vesnic patřících k hbitskému kostelu a počet jejich duší 1. Všechny ony obce, které se před a po husitských nepokojích, jakož také v době 180 leté

slivické administrace patřily ke kostelu Hbity, obdržel opět a má do dnešního dne. 2. Počítá se jich 14, jsou však ve své velikosti nestejné. 3. Patří ke trojí jurisdikci, jsou totiž ve zdejším kostelním obvodu milínští, dobříští a

smolotelští poddaní, prostřední jsou však nejsilnější. Podle přesného přepočítání provedeného v roce 1834 je tu

378 milínských 1377 dobřížských a 669 smolotelských – 2417 duší

Sumář domovních čísel a počtu duší od každé nyní jmenované soudní pravomoci.

Dom. čís. Počet duší Milínští poddaní 69 376 Dobříští 198 1372 Smolotelští 98 669 Celkem 355 2417

d. Vesnice mají tato jména a vykazují podle velikonočního soupisu roku 1834 tento počet duší: 1. Dolní Hbity, kde stojí kostel. Tato vesnice, která má milínské a smolotelské poddané, kteří

jsou navzájem v poměru M:S – 13:20, pozůstává ze 33 domovních čísel a čítá 208 katolických, 3 protestantská a 20 židovských duší.

29

2. Horní Hbity, kde bydlí jen milínští poddaní pozůstávají ze 44 domovních čísel a mají 265 katolických, jednu prostestantskou a 5 židovských duší.

3. Káciň, kde bydlí dobříšští poddaní s vyjímkou jediné chalupy, totiž domovního čísla 17, která patří k Milínu, čítá 20 domovních čísel a 187 katolických duší.

4. Jabloná, kde bydlí pouze dobříšští poddaní, čítá 34 domovních čísel a 234 katolické, jednu protestantskou a 5 židovských duší.

5. Jelence, kde bydlí jen dobříšští poddaní, čítají 25 domovních čísel a 161 katolických duší. 6. Luh, kde jsou dobříšští a smolotelští poddaní, kteří jsou navzájem v poměru 37:2, čítá 39

domovních čísel, 271 katolických a 14 židovských duší. Poznámka

V tom je zahrnuta vesnička Luh-Cepel se 7 nebo 8 domovními čísly, poddanými ze Zduchovic. Je číslována k Luhu, patří však ke kostelu do Kamýku, její čísla nejsou v hořejším údaji objasněna.

7. Vápenice, kde bydlí dobříšští poddaní, čítá 2 domovní čísla a 16 katolických duší. Ostatní čísla patří ke kamýckému kostelu.

8. Třtí, kde jsou dobříšští poddaní, čítá 6 domovních čísel a 44 katolických duší. Ostatní čísla, zejména v Dolním Třtí, patří ke kostelu do Kamýku.

9. Kaliště, kde bydlí dobříšští poddaní, čítá 24 domovních čísel, 150 katolických a 4

protestantské duše.¨ 10. Větrov, kde bydlí dobříšští poddaní, čítá 19 domovních čísel a 127 katolických duší. 11. Líšnice, kde jsou dobříšští poddaní, čítá 13 domovních čísel, 77 katolických a 7

protestantských duší. Ostatní čísla po potoce k Vltavě, pod jménem Luží, patří ke kostelu Technič.

12. Smolotely se Smolotelkami, na Drahách, V Ohradách a Dalskabáty, čítají 77 domovních čísel, 534 katolických a 19 židovských duší.

Přehled domovních čísel a počtu duší v celém farním obvodu zahrnuje podle velikonočního soupisu roku

Katolíků Akatolíků Židů Celkem 1834 2339 16 63 2418 1835 2336 16 65 2417 1836 2355 19 61 2435 1837 2352 20 69 2441

Dolní Hbity Počet Katolíků Akatolíků Židů dom. čísel M Ž C M Ž C M Ž C 1834 33 98 110 208 1 2 3 8 12 20 1835 33 102 111 213 2 3 5 10 14 24 1836 33 99 105 203 2 2 4 10 15 25 1837 33 98 99 197 3 2 5 19 15 34

Smýšlení hbitských farníků 1. Když se opravdově uvažují nepříznivé osudy zdejších farníků, jakými překážkami a

těžkostmi je provázeno jejich náboženské vytváření, takže sotva se začalo po dobu asi 80 let pozdvihovat lid ze stavu hrubosti, když již zase nastaly časy kacířství a zpustošení kostela, které zase mohly trvat nějakých 130 let, později pak zase přišla ona 180 letá

30

administrace ze strany Slivice, která pro velkou vzdálenost od Hbit a pro samotný příliš velký rozsah vlastního kostelního obvodu byla neschopná poskytnouti náboženským potřebám místní požitky, nikoho nepřekvapí, že se hbitští farníci v náboženském vzdělání nevyrovnají oněm farnostem, ve kterých bylo o utváření křesťanské mysli lépe postaráno, sobectví a neochota, závist a nepřízeň, nečinnost a drzost, tvrdost srdce bez hranic, podvod a umění přetvářky mohou být Hbitským ještě mnoho vlastní. /Pozdější poznámka: Tak bylo od počátku i nyní./

2. Nicméně duchovní pastýř nesmí nikdy dáti poklesnouti duchu i když by lidé nebyli k polepšení. Trpělivostí a apoštolským způsobem učení a života může být mnoho uskutečněno. Videns turbas misertus est sis, quia erant vexati et jacentes, sieut oves non habentes pastorem.

/Pozoruje davy litoval je, protože byly ztrápeny a sklíčeny jako ovce nemající pastýře./ 3. Pod božím řízením mohou samy ony nejškodlivější stavy předchůdců přece také

k pozdějšímu náboženskému vzdělání potomků přispěti nikoli přímo, nýbrž také nepřímo. Neboť když by nebylo odporováno božímu zjevení, jak by mohlo prokázati svou pravost a osvědčenost? Nebyl tím lidská myslící mohutnost naučena a nemusel se lidský rozum stát tím, aby mohlo být s prospěchem chápáno křesťanství? Ježto tedy věc Kristova a křesťanství na zemi utrpěly tak mnohostranný, těžký a krutý rozpor a přece obstály, ano denně z toho přináší nejvelkolepější vítězství, vždyť jest jisto, že se stanou zájmem celého lidstva, nedá se očekávati něco ryzího – dokonalého od přicházejících pokolení, která prožívajíce zkušeností středo – a pravěta, aby mohla z největší pravděpodobností dosáhnouti vyššího stupně úsudku, cnosti a blaženosti, tím více, že opravdová církev Boží na zemi má pro sebe zajištění svého božského zakladatele: Ngo vobiscum sum usque ad consumationem seculi. /Jsem s vámi až do skonání věku./ 4. Boží předvídavost řídí osudy lidstva tak, že nedbajíc na nepatrnější újmy, obrací

pozornost na větší újmy pro lidské pokolení, když poslední převažují nad prvními právě tolik, že nám lidem se vůle Boží zdá tomu chtíti nebo to připouštěti. Pro nás budiž příklad vznešeného zakladatele stálým nezapomenutelným pravidlem: Circumibat civitatas st castella dooans in synagogis sorum st praedicans evangelium Begni, curans tanguorem st infirmitatem. /Obcházel obce a tvrze vyučuje v jejich synagogách a veřejně vyhlašuje evangelium Království, zaplašuje veškerou malověrnost a slabost./

Popis farních budov

1. Fara stojí asi 80 kroků daleko od kostela a byla nově vybudována v roce 1787

z kamene při příležitosti, kdy zdejší farní obvod, odloučen od Slivice, dostal vlastního faráře.

2. Byla vysvěcena na pozemku s farou hraničícího usedlíka Kunclíka nebo Buriana domovní č. 13, za který mu však byl vykázán /podle výtahu z knihy přiznání příjmů o vyměření č.20/ v blízkosti podhbitského mlýna jako náhradu za stavební místo a zahradu kus ze zmíněného zádušního pole ve výměře více než 1065 čtver sáhů, který má až dosud ve vlastnictví.

31

3. Nad vchodem do fary lze čísti toto dvojverší: Toto dlouho žádané – konečně vzniklo sídlo, s dobrým pastýřem ať dlouho stojí a má úctu 4. Nad tímto nápisem je namalován pastýř, který holí odhání dravého vlka. V tomto vyobrazení jsou umístěny dobré sluneční hodiny, potom uveden letopočet postavení 1767 a při něm se opět nalézá latinské dvojverší tohoto obsahu: Co říká pastýř, je obrazem opravdového pastýře, tak čiň, ať nevládne, kdo se chystá škodit.

5. Farní budova v přízemí pozůstává vlevo ze dvou místností, vpravo z hostinského pokoje, potom ze světnice pro čeleď spolu se spíží a kuchyní, pod tím je umístěn sklep. Nahoře jest půda a malá letní místnost. Celý dům je pokryt šindeli a opatřen potřebným až na střech, která z části potřebuje nový kryt. 6.Před husitskými nepokoji měli mít hbitští farníci vlastního duchovního. Stará fara, když už nějaká existovala, měla zaujímati prostor, kde nyní stojí domovní č.4 u Velasa, nebo jak jiní tvrdí, kde stojí domovní čísla 18,19 a 20. Po skončení oněch nepokojů v letech 1597 nebo 1600 připadl zdejší kostelní obvod /jak bylo již vícekrát uvedeno/ do administrace sousedního faráře ze Slivice, protože Hbity nebyly s to získati vlastního duchovního správce a zůstaly v rukou správce až do roku 1783, ve kterém zdejší kostel znovu dostal vlastního samostatného faráře, jak to dne 17. září 1783 stvrzuje zřizovací listina potvrzená z vysokých míst.

7. V domovním č. 20 u Cypriána se říká na staré faře, nikoli snad proto, že zde původně před Husovými časy musela stát fara, nikoli, nýbrž protože před vybudováním nynější pan misionář, potom později první zdejší farář páter František Oesterreicher tu po nějakých 11 let bydlel a teprve v roce 1788 se mohl do nynější nově vystavené fary přestěhovati.

32

Inventář fary Domácí zařízení 1. Dřevěná černě natřená archivní skříň s příhradami a dveřmi. 2. Portrét na plátně, namalovaný olejovou barvou, v rámu, představující prvního faráře

Oesterreichera. 3. Obraz na plátně malovaný vodovou barvou, představující svatořečeného misionáře

Leoparda, který je uložen na půdě fary v knihovně. Má tento nápis: „Blahoslavený kněz Leopard z Portu Mauricio, apoštolský Misionář řádu Františkánského, naroz. W Kragine snačické d.10 ho pros. 1676. Umřel 26 Nov.1751, za blahoslaveného vyhlašen od Pia VI ho d.19. Juni 1796” /„Blahoslavený kněz Leopard z přístavu Mauricia, apoštolský misionář řádu Františkánského, naroz. V krajině snačické dne 10. prosince 1676. Umřel 26. listopadu 1751, za blahoslaveného vyhlášen Piem VI. Dne 19. června 1796.”/

Knihy 4. Kromě matrik narozených, oddaných a zemřelých, které spolu s abecedním rejstříkem ke

všem začínají rokem 1763, kromě nově založených rejstříků narozených, oddaných a zemřelých židů, kromě pamětní knihy se zřizovací listinou v originálu, kromě nadační knihy, kromě zákonných rejstříků o desátcích, misálů, oznámení, ekonomických záležitostí apod. kromě knihy pro vysoké nařízení nalézá se tu více převážně křesťanských knih. Podle 8. listopadu 1832 věrně sepsaného, ve třech vyhotoveních vypracovaného jejich seznamu spolu s údajem jejich odhadní ceny, sestává tento pozůstatek, jak lze seznati z celkového výkazu soupisu z 872 děl a 998 svazků a sice:

Za 60 svazků ve foliu 6 zl. 48 kr. Za 235 svazků v kvartu 30 zl. 47 kr. Za 703 svazků v oktavu a duod. 67 zl. 9 kr. 104 zl. 4 kr. C.M. 5. Převážná část těchto knih pochází od zdejších bývalých obročníků, zejména však od

prvního faráře Oesterreichera, který je v Obořišti při zrušení Pavlanského kláštera získal koupí a potom později věnoval zdejšímu obročí. Nalézají se na farní půdě rozestavěny a uschovány v knihovnách.

33

6. FARNÍ KRONIKA

Výpisy z let 1836 – 1848

Kristův rok 1836 1. Tento rok se stal pamětihodným radostnou korunovací jeho veličenstva rakouského císaře a českého krále Ferdinanda. Konala se v Praze¨v měsíci září.

5. Dne 6. června 1836 se konala poslední krajskoúřední komise ve věci zdejšího hřbitova a jeho rozšíření a obehnání zdí. Pan Hrabě Nostic byl sem poslán krajským úřadem jako komisař, přičemž byli přítomní všichni příslušní přednostové úřadů a jejich rychtáři a vybranými muži. Z Milína byl přítomen p. správce Fessl, z Dobříše p. ředitel Popper a ze Smolotel p. baron Jan, mladý Henninger a jeho správce p. Prokeš.

O pozemkoknihovním zajištění zdejšího farního desátku ze strany poddaných panství Dobříš

Protokol pořízený u vrchnostenského úřadu panství Dobříš dne 4.června 1836 v přítomnosti podepsaného Tykage se od p. faráře hbitského pořadaného ročnjho platu po 3 kr. z každé krawy, ten plat wesmés wšichni powolanj kolatornici dáti odporugj. poněwadž ten samy nikdo nedawali, k takowámu platu se nikde nepřiwolili a také dosawade na swých usedlostech při předešlých komisjch krajsko-auřadnjch ugistit a grunto-knihowna stalit nedali, také ten plat we farnjm Errectionssinstrumentu gim za powinnost uložen nenj z pamětnjch priwatnjch knáh panů farářů sobe nowau powinnost k swému skrácenj uložit nedagj a také toho mjnenj genu, že placenj letnjku skrze zemoknjžecj nařizenj wyzdwiženo byti má. Zadagj tedy od toho neobyčegného a dosawade nepřiwolenego platu letnjku na wždycky oswobozeni byti.

Josef Poper ředitel

Týká se panem hbitským farářem požadovaného ročního platu po 3 kr. z každé krávy, tento plat vesměs všichni zavolaní farníci odmítají dávati, protože tento nikdo neplatil, k takovému platu nikde nepřivolil, a také dosud na svých usedlostech při předešlých komisích krajsko-úředních zajistit a pozemko-knihovně vtělit nedal, také ve farní zřizovací listině jim ten plat za povinnost není uložen, z pamětních soukromých knih pánů farářů si novou povinnost ke svému zkrácení nedají uložit a také jsou toho mínění, že placení letníku má býti zemsko-knížecím nařízením zrušeno. Žádají tedy, aby byli od tohoto neobyčejného a dosud neodsouhlaseného placení letníku navždycky osvobozeni. letník - poplatek z mléka Josef Poper

ředitel

Kristův rok 1837 Měsíc leden a únor 1. Měsíc leden dal mnoho sněhu, přičemž panovalo neustálé chladno.

Měsíc duben 1837 2. Silný nedostatek slámy tísnil po několik let po sobě zdejší farníky, protože pro velké sucho

v letech 1833, 1834, 1835 a 1836 bylo sklizeno málo slámy. Byly proto střechy všude velmi špatně udržovány. Ještě upotřebitelné slaměné došky byly sejmuty ze střech a

34

podávány dobytku ke krmení. Kopa otýpek žitné slámy stála na podzim roku 1836 20 až 24 zlatých víd. měny.

Přece jen přes všechno sucho bylo v roce 1836 slámy každého druhu, zejména však žitné tak bohatě, že zase mohly být pokryty všechny střechy.

Měsíc květen 1837 1. V tomto měsíci, zejména 14., 15. a 16. jmenovitě o svatodušních svátcích pršelo v Čechách

a také zde tak vydatně, že náš vesnický potok takto vystoupiv, vnikl do domů při něm ležících u Bednáře, Vostárka, Velase a u obecního pastýře. Všechny sklepy v Dolních Hbitech a všady v okolí byly plné vody.

2. Z důvodu shora zmíněných lijáků, jimiž se zdejší vesnický potok po více než 3 týdny zvedl jako malá řeka, byla hráz zádušního rybníka pode vsí uprostřed prokopána, protože stavidlo nestačilo vodu odvádět. Je beztak po více než 10 let užíván zdejším učitelem jako louka.

Měsíc červen a červenec 1837 2. Farníci netrpěli žádným nedostatkem na potravinách, nebyl skoro nikde nedostatek chleba,

jaký mnohdy bývá před dobou žní. Čas žní začíná zde obvykle po Jakubu, letos pro mokro se opozdil. Teprve v srpnu kolem 4. a 5. se začalo s kosením žita.

Soupis a speciální popis všech náboženských soch v dolnohbitské duchovní správě, vypracovaný podle vysokého konsistoriálního příkazu ze dne 27. července 1837 č. 4369 podle přidaného vzoru se 12 rubrikami. 1. rubrika - duchovní správa 2. rubrika - číslo umístění náboženské sochy 3. rubrika - její druh a sice a. uzavřená kaple b. otevřená polní kaple c. kříže d. sochy 4. rubrika - popis náboženské sochy podle její konstrukce, hodnoty, nadpisu a nápisu, podnětu a původu 5. rubrika - její stavební stav 6. rubrika - pod jakým názvem je náboženská socha známa 7. rubrika - na jakém základě nebo zda se na volné cestě nachází 8. rubrika - její zakladatel nebo zbudovatel 9. rubrika - komu přísluší udržování 10. rubrika - zda existuje fond na udržování a kde je kapitál uložen 11. rubrika - zda mimo to někdo na sebe bere udržování náboženské sochy 12. rubrika - poznámka

V a u vesnice Dolních Hbit, jako místa duchovní správy 1. Dolní Hbity 2. I 3. a., b., c., d. - O 4. Před vchodem do kostela přes vozovou cestu stojící kříž ze dřeva, žlutě natřený, nízký, na

něm žádný krucifix, nýbrž jen jezuitské insignie IHS červené se žlutými paprsky umístěnými nahoře, zasazený do zdiva, nemá nápisu a letopočtu a stojí zastíněn 4 kaštanovými stromy, které podle pověsti byly zasazeny před asi 38 roky. V sále byla v roce 1837 pořízena dřevěná lavice. Pod a vedle tohoto kříže jsou pohřbeny četné křesťanské mrtvoly, protože v roce 1772/3 při zdejší silné úmrtnosti /zlá léta/ musela zde

35

býti zahrabána četná mrtvá těla, protože hřbitov umístěný při kostelu je již nemohl pojmout, z kteréhož důvodu tento kříž zde byl kolem roku 1772 posazen.

5. Je na podstavci zpuchřelý a brzy zanikne. 6. Kříž před nebo u kostela. 7. Nalézá se na volném místě před kostelem, může tedy patřit k záduší Dolní Hbity. 8. Jezuité ze Svaté Hory, kteří před zřícením zdejšího farního úřadu zde měli mnoho na

práci. 9. Kostelu. 10. Není žádný. 11. Obyčejně současný místní duchovní správce. 12. - 1. - 2. II 3. a., b., c., d. - O 4. Kamenná socha, nebo boží muka, nahoře se železným křížkem, s podstavcem asi 1 1/2

sáhu vysoká, stojí u vchodu do fary. Má na jedné straně 4 branného podstavce ještě čitelný nápis latinskými písmeny Jakub Skuhrovec a letopočet 1728. Na ostatních 3 stranách podstavce jsou vyryta také latinská písmena, která však až dosud nebylo možno přečíst. Tato socha se jinak nacházela na jihovýchodní straně před zdejší vesnicí, totiž v hlíně, hlinovkách nazvané, kde se stýkají četné cesty z kostelního obvodu. Při této soše bývaly žehnány a odtud kněžsky vynášeny mrtvoly přinášené do Dolních Hbit k pohřbení z této strany. Později se tato socha skácela při mokrém počasí a protože se nedovedlo dáti jí v této hlinité půdě pevný základ, přemístil ji tehdejší p.Farář Sebastián Votava na namísto před faru, kde do dneška stojí a faru nemálo hyzdí. Podepsaný má v úmyslu ji v pravý čas přemístiti někam jinam, kde by snad konala lepší služby. V r. 1838 na den sv. Kateřiny byla od fary odebrána a postavena mezi lípy před kostelní dveře místo zpuchřelého dřevěného kříže.

5. Poněkud nakloněna. 6. Muka Páně nebo boží muka před farou. 7. Naléhá se na místě před farou, a to je zádušní pozemek. 8. Podle veškeré domněnky Jakub Skuhrovec. Toto rodné jméno silné v Jablané. 9. Snad faráři nebo kostelu. 10. Žádný 11. Obvykle farář. 12. Podepsaný zamýšlí, až stručně zmíněný dřevěný kříž před kostelem zanikne. Tuto

kamennou sochu postaviti na jeho místo.Zdejší pamětní kniha písm. A list 130 na zadní straně uvádí o této soše následující:Anno Domini 1809 die 17.Dec. in quem diem incidit Dom. IIItia Adventus, ad parochialem domum benedixit lapidsam crucem Sebastianus Wotawa Curatus Dolnohbitensis.

/Léta Páně 1809 dne 17. prosince, na kterýžto den připadá Dom. III. Advent u fary posvětil kamenný kříž Sebastian Votava, duchovní správce dolnohbitský./

Poznámka. Konečně přečetl přece někdo v celku nápis na 4 hranném podstavci této sochy a sice:

Jakub Skuhrovec Vzniká domněnka, že 3 jmenované 1728 obce daly tuto sochu zhotovit J že snad Jakub Skuhrovec byl kameník a b L l u

36

a h n á Nepřejov 1. - 2. III 3. a., b., c., d. - O 4. Vysoký kříž z tvrdého dřeva bez nátěru s plechovým krucifixem a letopočtem 1823, v

témž roce vysvěcen p.t. panem Fr. Xaverem Dědinou, zdejším vikářem. Nalézá se na zdejším hřbitově, a stojí mezi dvěma světskými náhrobky ze skronských. Postaven na náklady p. nadlesního z Jelenců. p. Tom. Bohutínského a jeho paní manželky, rozené ze Strobachu

5. V dobrém stavu. 6. Kříž na hřbitově. 7. Nalézá se nyní na zádušním pozemku, přestože hřbitov jest položen na dříve obecní půdě. 8. p. Tomáš Bohutínský, nadlesní a jeho paní Barbora, rozená ze Strobachu. 9. Kostelu. 10. Žádný 11. Poznámka. 12. Až dojde k obehnání hřbitova zdí a k jeho rozšíření, což se očekává nejpozději v příštím

jaru, bude se muset nepochybně tento kříž ze svého místa posunout, aby totiž stál ve středu hřbitova.

Poznámka. Dva náhrobky, ozdobené kříži z litiny, nalézají se teprve krátký čas na zdejším hřbitově, na které by bylo také možno pohlížeti jako na náboženské sochy. jest to náhrobek Magdaleny Kubátové /Vondruškové z Dolních Hbit/ pořízený v roce 1836 s nápisem.

Pak onen p.t. pana Ernesta, svobodného pána z Henninger ze Smolotel s nápisem. Zde odpočívá Ernest, svobodný pán Henninger z Ebergu. c.k. nadporučík v I. Kyrysnickém pluku, narozen dne 2. září 1808, zemř. dne 23. května 1836. Pokoj jeho popeli!

Oba jsou opatřeny kamennými podstavci, první totiž Kubátů za hřbitovním křížem, stal 20 zl. víd. měny nebo 8 zl. konv. měny, což věnovaly dcery zemřelé, poslední, totiž Henningerů, stojící před hřbitovním křížem, stál 28 zl.víd. měny a jeho podstavec spolu s klekátkem 13 zl. víd. měny.

Ve vesnici Horní Hbity 1. - 2. IV 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný slavě červeně natřený starý nízký kříž bez krucifixu, bez nápisu, zřízen na

náklady hornohbitské obce. Zdejší pamětní kniha písm. A list 130 na zadní straně uvádí o tomto kříži následující: Anno dom. 1810 festo s. Wancesl. Reg. M.P.R. in pago hornohbit trabalem crucem benedixit Sebastian Wottawa.Curatus Dolnohbitensis.

/Léta Páně 1810 ve svátek sv. Václava Reg. M.P.R. posvětil ve vesnici Horních Hbitech trámový kříž Sebastian Votava, duchovní správce dolnohbitský/

5. V prostředním stavu. 6. Kříž na navsi ve Hbitech. 7. Nalézá se uprostřed ve vesnici Horních Hbitech, na malé výšiněmezi

2 cestami. 8. Hornohbitská obec.

37

9. Obci Horní hbity. 10. Není žádný. 11. Nikdo. 12. -

1. - 2. V 3. a., b., c., d. - O 4. Uzavřená kaple ze zdiva, krytá šindeli, s malou věží, s níž visí zvon k potřebnému

vyzvánění v Horních Hbitech. Nemá žádný nadpis a nápis, nýbrž uvnitř druh oltáře, kde se ve dnech modlení každoročně odbývá jedno ze zastavení, postavena z potřeby zvonu.

5. V dobrém stavu 6. Zvonice v Horních Hbitech 7. Nalézá se na návsi. 8. Obec Horní Hbity. 9. Obci. 10. Není žádný 11. - 12. -

Ve vesnici Jablané 1. - 2. VI 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný vysoký, nový, červeně natřený kříž bez krucifixu a nápisu, pořízený v r. 1835

obyvateli vesnice Jablané starého předchozího, jen proto, aby shodně s jinými obcemi při všeobecné potřebě, např. za války, sucha apod. u něj mohla být konána večerní pobožnost. Ve zdejší pamětní knize písm. A list 130 na druhé straně uvádí se pokud jde o vysvěcení starého a již zpuchřelého kříže: An Domini die 28. Maji, in quem diem feria IIda Bogationum incidit, in pago Gablena trabalem crucem benedixit Sebastianus Wottawa, Curatus Dolnohbitensis.

/Léta Páně dne 28. května, na kterýžto den připadají svátky II. proseb, ve vsi Jablané posvětil trámový kříž Sebastian Votava, duchovní správce dolnohbitský/

5. V nejnovějším stavu 6. Kříž v Jablané 7. Nalézá se na návsi v Jablané, při němž procházejí mnozí svatohorští poutníci. 8. Obec Jablaná. 9. Téže. 10. Není žádného fondu. 11. - 12. Tento kříž byl vysvěcen ve svátek sv. Václava v r. 1836 podepsaným při slavnostním

procesí.

1. - 2. VII 3. a., b., c., d. - O 4. Uzavřená kaple ze zdiva, krytá šindeli, na ní malá věž, v ní visí zvon opatřený v roce 1832

k potřebnému vyzvánění v Jablané. Stojí vedle nyní připomenutého nového kříže, nemá nápis, uvnitř však druh oltáře, kde jest uctívána dřevěná socha v šatech, představující svatohorskou matku boží, vystavěna v roce 1833/4 z potřeby prodaného zvonu, který si tato obec přála mít. Naše pamětní kniha písm. A list 130 říká o tom následující.

38

Communitas Cablanensis mense Julio anni 1833 capellum turrimque pro campanula pagi sui exetraxit, oujus acdificandas desiderium jam diu in animo fuit. Conatu dd. administratorum Duras nemps et Bradek campanula Pragas emta, tandem anno supra nominato turri appansa est. Dicunt, hoccs aedificiolum, omnibus connumeratie, pluris constare, quem 200 flor, in conv. monsta. /Společenství jablanské v měsíci červenci roku 1833 vybudovalo kapli a věž pro zvon své obce, k níž touha po vybudování již byla dlouho v mysli. Snahou pánů administrátorů patrně Durase a Brádka zvon zakoupený v Praze konečně shora jmenovaného byl připevněn na věž. Říkají, že toto staveníčko v plné hotovosti stálo více, než 200 zl. konv. měny./

5. V nejnovějším stavu. 6. Zvonice jablanská. 7. Nalézá se vedle nyní uvedeného kříže. 8. Jablanská obec. 9. Téže. 10. Není žádného fondu. 11. Tato kaple byla rovněž vysvěcena podepsaným ve svátek sv. Václava 12. V roce 1836 při početném procesí.

Ve vesnici Jelencích 1. - 2. VIII 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný vysoký, nový, červeně natřený kříž bez krucifixu pořízený a vysvěcený v roce

1827. Nemá nápisu. Protože předchozí zanikl, pořídili jelenečtí obyvatelé opět jiný, aby měli v obci kříž, u něhož by v nouzi mohli konat bohoslužby. Byl vysvěcen zdejším správcem fary pát. Jos Durasem, jak to vyslovně stojí v pamětní knize písm. A list 148

/Anno 1827 Dom. IIItzia post Pentec. benedicta ast ab administrators /Jos.Duras/ delegata potestate cruz trabalis in pago oslenetz, quas sumptibus incplarum gelenensium in locum veterioris jam in putredinem redectas crecta est.

/Roku 1827 Dom.3. po Pentec, byl vysvěcen duchovním správcem /Jos. Durasem/ na podkladě delegacs trámový kříž ve vsi Jelencích, jenž byl vztyčen nákladem obyvatel Jelenců na místo staršího již zpuchřelého./

5. V dobrém stavu. 6. Kříž v Jelencích. 7. Nalézá se za budovami sedláka Žáka na volné cestě. 8. Jelenečtí obyvatelé. 9. Jelenecké obci. 10. Není žádný. 11. Nikdo. 12. -

U a ve vesnici Luhu 1. 2. IX 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný, nízký, starý, slabě červeně natřený kříž bez krucifixu a nápisu, opatřený jen

letopočtem 1811, vztyčený obcí Luh, aby ve nebo u vesnice měla sochu, u které by se ve všeobecné nouzi mohla provádět nábožná cvičení. Jest zde obyčejně konáno jedno ze

39

zastavení ve dnech modliteb /dies rogationum - dny proseb/. Zdejší pamětní kniha písm. A list 130 říká o tom následující:

Anno D. 1811 die 28.Sept. in festo S. Wencesl.Reg. M.P.R. ad pagum Luh trabalem crucem benedixit Sebastianus Wottawa, Curatus Dolnohbitensis.

/Léta Páně 1811 dne 28. září ve svátek sv. Václava Reg. M.P.H. u vsi Luhu požehnal trámový kříž Sebastian Votava, duchovní správce dolnohbitský/

5. V prostředním stavu. 6. Kříž u Luhu. 7. Na malé výšině vedle 2 cest, odtud u vchodu do vesnice Luh 8. Obyvatelé z Luhu. 9. Obci Luh. 10. Žádný. 11. Nikdo. 12. -

1. - 2. X 3. a., b., c., d. - O 4. Uzavřená kaple k modlení ze zdiva pokrytá červeně natřenými šindeli, nad ní je pořízena

malá věž, ve které visí skromný zvon k nutnému vyzvánění ve vesnici. Nenalézá se tu žádný nadpis a nápis, byla postavena r..../není uveden/ z potřeby zvonu. Také zde bývá jedno ze zastavení při prosebných dnech.

5. V dobrém stavu. 6. Zvonička na Luhu. 7. Uprostřed ve vesnici Luh, náves. 8. Obec Luh. 9. Obci. 10. Žádný. 11. Nikdo. 12. - 1. Poznámka. Vesnice Káciň, Jelence a Větrov mají své zvony viset jen na dřevěných kůlech

uprostřed jejich obcí, naproti tomu místa Třtí, Kaliště, Nepřejov, Placy a Líšnice nemají až dosud ještě žádné zvony ve svých obcích.

2. Poznámka. Nenalézá se žádná stopa, že shora zmíměné zvoničky v Luhu a Horních Hbitech byly někdy požehnány nebo vysvěceny.

Fors talis benedictio ad curatos non pertinebat. deberat forsitan delegatio potestatis peti. /Snad takové požehnání nepříslušelo duchovnímu, snad mělo být vyžádáno zmocnění./

Pod vesnicí Kaliště na jih, odtud na cestě do Zduchovic 1. - 2. XI 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný, nový, červeně natřený kříž bez krucifixu a nápisu, pořízený kolem roku 1834

kalištskou obcí místo zde již existujícího, za délku času však již zaniklého, vysvěcen při příležitosti procesí o prosebných dnech roku 1831 p. správcem fary Fr. Bradkem

5. V dobrém stavu. 6. Kříž Kalištský nebo u Kališť 7. Nalézá se u cesty do Kališť a do Zduchovic. 8. Kališťští obyvatelé. 9. Obci Kaliště.

40

10. Žádný. 11. Nikdo

U pěšiny z Dolních Hbit do Nepřejova 1. - 2. XII 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný, zpuchřelý, nízký kříž bez krucifixu, nápisu a letopočtu, stojí

/V sosnovém lese Velasově/ ve Velasově lese. Podepsaný se nemůže doptati na důvod jeho vzniku.

5. Ve špatném stavu. 6. Kříž ve Velasově sosnovém lese. 7. Nalézá se na Velasově pozemku, kde se stýkají četné cesty. 8. - 9. - 10. - 11. - 12. -

Ve vesnici Nepřejově 1. - 2. XIII 3. a., b., c., d. - O 4. Dřevěný, vysoký, nový, červeně natřený kříž bez krucifixu a nápisu, stojící uprostřed ve

vesnici, pořízený kolem roku 1830 na náklady Josefa Maška /u Burianů č. 2/ chalupníka v Nepřejově, místo zde kdysi stojícího a za délku času zpuchřelého. P. Farní správce fr. Bradek jej roku 1831 vysvětil.

5. V dobrém stavu. 6. Kříž v Nepřejově. 7. Na návsi v Nepřejově. 8. Josef Mašek / Burian /, usedlík v Nepřejově, dom. čísl. 2 9. - 10. Žádný. 11. - 12. -

U cesty mezi Nepřejovem a Lipinami 1. - 2. XIV 3. a., b., c., d. - O 4. Lipinský sedlák /Lipinský/ Jan nebo Jakub Suchopár dal podle pověsti kolem roku 1770

brzy před / po velké zdejší úmrtnosti /zlá léta/ na křižovatce mezi Lipinami a Nepřejovem postaviti železný kříž s kamenným podstavcem - k odvrácení moru a velké úmrtnosti.

Po čase přišel tento železný kříž pryč. Gak geli gednau s opačinau Wetrowštj okolo, wrazili do neg a ho urazili.Kljmak z Wětrowa

mel ten křiž wzit. Dal si /pry/ z neg. udelat wjdle, proto geg na potom u toho mjsta wzdycky neco strašiwalo. Před smrti svan ten člowek na 3 leta oslepl.

/Jak jeli jednou s opačinou / zadním veslem prámu/.Větrovští okolo, vrazili do něj a urazili ho. Klímek z Větrova měl ten kříž urazit. Dal si /prý/

41

z něj udělat vidle, proto jej potom u toho místa vždycky něco strašívalo. Tři léta před svou smrtí ten člověk oslepl/

V nynější době stojí zde jen kamenný podstavec s nápisem 1769 Jan Suchopár.

Měsíc říjen 1837 Dne 29. října 1837. to byla neděle 24. po svatodušních svátcích, večer kolem 1/2 9 hodiny

vypukl v Dolních Hbitech požár u Františka Čížka, krejčího, domovní čísl.30. Jest to poslední chalupa ke hřbitovu. Oheň byl šťastně uhašen, shořely jen došky na zadní části chalupy. Obyvatelé chalupy se uložili k odpočinku, aniž by co tušili, avšak byli sousedy náhle vzbuzeni. Říkají, že celé odpoledne neudržovali v domě oheň. Jest všeobecný názor, že oheň byl založen.

Kristův rok 1838 Leden Tento měsíc je velmi chladný, zima koná svou povinnost. Leží velmi mnoho sněhu. Jsou

neustálé mrazy, které vznikají do sklepů a hloubek. Krutým chladnem trpí také školní docházka. V Nepřejově zmrzly četným usedlíkům brambory. Podle poznámek zdejších obyvatel neležel zde od roku 1830 sníh tak vysoko.

Kniha kostelního zpěvu na kruchtě. Kancionál vydaný dědictvím sv. Václava, který již po mnoho let potřeboval převázání, byl v měsíci lednu t.r. v Příbrami nově převázán. Uvnitř se pro paměť nalézá na první desce napsáno: Pro Pamatku.

Gá kancional neb pesnjk naležjm chrámu Páne hbitskému giž od roku 1783. Byl gsem pak přewázan w mesjci lednu 1838 w Přjbrami od knihaře Giřjho Morince. Za mau nynegšj wazbu platilo se 2 zlat. střjbra.

/Pro paměť. Já kancionál neb zpěvní, náležím chrámu Páně hbitskému již od roku 1783. Byl jsem pak převázán v měsíci lednu 1838 v Příbrami knihařem Jiřím Morincem. Za mou nynější vazbu se platilo 2 zl. stříbra./

Protokol sepsaný v Dobříši v úřední kanceláři dne 10. listopadu Nabízíme - jak se stejně dosud stávalo, uvedený poplatek z mléka a to. domkář jeden groš,

chalupník 2 groše a sedlák 3 groše, jmenovitě za 1, 2 nebo 3 krávy panu faráři dobrovolně odváděti, ale nemůžeme se uvoliti, aby tento poplatek z mléka byl knihovně vtělen na naše usedlosti jako trvalé břemeno.

My gama wolnj, gakož se až dosawads stawalo, nadřečeny letnjk, t.g. domkář geden gross, chalupnjk dwa a sedlák 3 totiž gmenem z 1, 2 a třech kraw panu faráři dobrowolně odwadeti, ale neuwolugeme se, aby tento letnjk, gako budaucj břemeno na našj usedlost do kněh wtěleno bylo.

/My jsme svolnii, jak se až dosus dělo, shora zmíněný letník, t.j. domkář jeden groš, chalupník dva a sedlák 3, totiž jmenovitě z 1, 2 a tří krav faráři dobrovolně odváděti, ale neuvolujeme se, aby tento letník byl jako budoucí břemeno na naši usedlost vtělen do knih/

Podpisy obecních rychtářů

Měsíc duben 2. Dne 8. /to byla Květná neděle/ odpoledne ke 3. hodině se přihnala bouřka, která

způsobila tak vydatný liják, že všechny zdejší potoky, jmenovitě smolotelský, káciňský a zdejší se tak silně zvedly, že voda odervala všechny větší a menší můstky přes potoky, dolnohbitští vypravují, že si nepamatují ve zdejší vesnici tak velkou výši vody, jako tomu bylo tentokrát.

42

Květen 2. Dne 14. května byly pozemky pro hřbitov vyměřeny a započata obvodní zeď. Hřbitov má

podle vypracovaného vyšším místem schváleného plánu vytvořit dokonalý čtyřúhelník, jehož jedna strana obnáší 28 sáhů a 4 stopy. Jeho obvod bude tedy mít asi 114 sáhů 2 stopy s odečtením brány a připočtením umrlčí komory.

3. Podepsaný dal v onom oddílu svého pole, které hraníčí s loukou v Elzach, zhotoviti četné podzemní kamenné kanály /odvodnění/, aby poli odebraly obrovské, škodlivé mokro. Mají přes 140 sáhů délky a křižují pole při 2 hlavních odvodech u studánky. S prací bylo započato 17. května 5 nádeníky a bude končit teprve asi kolem 10. června 1838.

4. Zdejší hrobník /Vostarek domov. čísl. 15/ vyhýbal se stále službě tahat kládu měchu na kruchtě pod záminkou, že tuto záležitost zde vždy provozovali jen hoši, kteří náhodou přišli na kruchtu. Přece však jest úředním rozhodnutím nyní k tomu příšně přidržen.

Měsíc červen 2. Housenky způsobily na ovocných stromech v této krajině velké zkázy. Jen s velkou

námahou bylo možno učiniti těmto zkázám přítrž, nejen že se nebude možno letos těšit na žádné ovoce, nýbrž se naříkalo, že velmi četné stromy proto zaniknou.

3.Tento měsíc a vůbec toto léto dává mnoho trávy, mnohé deště jsou k tomu nápomocny. Letos je naše krajina požehnána na zelené krmení.

4. Letní druhy, obzvláště ječmen, oves, brambory stojí zvlášť pěkne, naproti tomu ozimy, zejména však žita vyhlížejí prostředně. Sláma jest mnohem kratší než předchozí, studené roky.

5. Zeď kolem hřbitova bude v několika dnech zcela hotova. Zbývá ještě pokrytí cihlami a nahození vápennou maltou.

Měsíc červenec Dne 12.července 1838 konala se ve zdejší faře úřední komise, zda poživatelé zdejších

zádušních pozemků chtějí záduší staré nájemné, ktkeré až dosud odvádějí do příjmů zádušní pokladny ve vídeňské měně, platiti v konvenční měně. Všichni dali negativní odpověď. Přitom byl v důsledku vysokého gubernišlního nařízení každý z poživatelů dotázán, na jaké listině nebo předpisu se tento jejich nájem zakládá. Nikdo z nich nemohl něco prokázati, nýbrž každý doznal, že nájem převzal mlčky a utajeně od svých rodičů nebo předchůdců. Jen Václav Buchal, akatolík /domov.čísl. 18 Dolní Hbity/ předložil následující listinu, která zajisté pro jeho účel nic neprokazuje, přece však pro svou starobylost zaslouží, aby zde byla v opise slovo za slovem zapsána:

Opis 15 kr. Leta Páně 1675 dne 24 Mage s gistym Consensem Gegj K. Msti Wysoce Oswjcene

Kněžny a Panj Beatrix Benigay Kněžny z Portie /Pořtie/ rozená Kavkovky z Kocžan. Panj na Vlašimi, Nošám Damašjne, Zdislawicjch, Wéžnicjch, Trhowé a Hradě Karlšteyně, gakožto na ten čas Wrchnosti Karlsteinské a Collatrix zadušj Stého Jana Křtitele we way Dolegšjch Hbitech. Powoluge se Stépanowi Kalinowi řemesla Kowařského, člowčku sobě swobodnému, aby moho to mjsto chalupy Nowotnowské, na gruntech zadušjnch w weys psané wsi, Dolegšjch Hbitech ležjcj a k zaduši swatého Jana patřjcj, kdež někdy chalupa bywala, sobě, manželce a dědicům swým, stawenj wyzdwihnauti a tu se naležitě osaditi s tau dalšj wcyminkau, že bude powinnen k opačenému zadušj za to mjsto ten dluh starý wedle počtu zadušnjho do wygitj roku 1673 zadrželeg, totiž 31 zl. 3 kr ws 2 letech pořad zběhlych swesti a zaplatiti, napotom pak každoročně za to mjsto starobylného stalého platu zadušnjho po Desyti grošjch Mišenských k temuž zadušj odwozowati, pokogně se wšemy sausedy se snašeti, gim řemeslem swym při mjrnosti slaužiti a žadneho přikořenstwj gim nedělati.Naproti tomu pak

43

má zase od milostiwého Collatora, anab zprawcův we wšem slušném chranén a zastawau byti, na žadné roboty, ani do Contribuci /Mimo negakau službu k chrámu Páně/ se nepotahowati a kdyby koliw wystawegj tuž chalupu budaucné žadal se odtud hnauti, toho wšego, gakožto člowek sobě swobodný i s dětmi swými užiti a prodagic dotčenau chalupu, wšak s wědomjm a powolenjm Milostiweho Collatora i sprawedlnosti swé odtud od budaucjho džitele dosahnauti má. A pokudžby s obcj dotčené way Dolegšjch Hbit bud w pastwach dobytkůw, anebo ginšjch přiležitostech obecnjch čeho aučasten byl, bude powinnen podle sausedstwj a povahy geho obce užjwanj s njmi w obecnjch wěcech břemeno nesti. Přičemž wšem gako poctivý člowek chowati se připowěděl a slibil. Na potwrzenj toho toto s Consensem Milostiwé Wrchnosti wyš psaném Stépanowi Kalinowi dane powolenj Secrytem s podpisem ruky ma Wlastnj stwrzugi a pro budnucj pamet toho do kneh dotčeneho zadušj ingrossirowané a wtělena gest. Gehož gest datum na Hradě Karlsteyně Letha a dne ut supra.

Walentin Waczlaw Kunses Elkowsky /Wltowsky/ Sprawscze Panstwj Karlst. m.p.

Kteryžto Contract leta 1774 dne 12.Juni obnowaneg a utrwrzeneg gest pro Jakoba Kalinu a Kateřinu manželku geho i deti a postaupně goho nasledownjky a dedice se wsj přinaležitostj, tak gek w knihach zadussnjch se vynachazj a tuto se gmenuge: 1. Chalupa na zadušnjm mjste. 2. Zahrada při chalupě a pod 1 strich pole 3. Pod zadušnjm rybnjkem wedle mleyna po 4 stricha a pod 1/2 wozu lauky. 4. Na březinach pod 2 strichy, item podle /wedle/ toho pod 2 strichy. 5. Na obcinach /w Nowinach/ po 1 strich 1 wertel

W Elzach pod 1 strich a 2 wertels. Sumowně má polj pod 11 strichu 3 wértele a 1/2 pul wozu lauky. /15 kr. Léta Páně 1675 dne 24.května s plným souhlasem její Knížecí Milosti vysoce

osvícené kněžny a paní paní Bewatrix Benigny Kněžny z Portie /pořtie/ rozené Kavkovky z Kočan, paní na Vlašimi, Novém Damašíně, Zdislavicích, Věžnicích, Trhově a hradě Karlštejně, jakož toho času vrchnosti Karlštejnské a patronce záduší sv. Jana Křtitele ve vesnici Dolních Hbitech. Povoluje se Štěpánovi Kalinovi kovářského řemesla, člověku svobodnému, aby mohl na místě po chalupě Novotných ležící na zádušních pozemcích ve výše uvedené vsi Dolních Hbitech a patřící k záduší svatého Jana, kde kdysi bývala chalupa, sobě, manželce a svým dědicům vystavšti stavení a zde se náležitě usaditi s tou další výjimkou, že se bude povinen k uvedenému záduší za to místo starý dluh vedle zádušního platu zadržený do konce roku 1673, totiž 31 zl. 3 kr. ve 2 letech po sobě jdoucích zkončiti a zaplatiti, napotom pak každoročně za to místo starý stálý zádušní plat po deseti groších míšenských tomuto záduší odevzdávati, pokojně se se všemi sousedy snášeti, jim řemeslem svým v míru sloužiti a žádného příkoří jim nedělati. Naproti tomu pak má zase od milostivého patrona nebo správců při všem slušném chráněn a zaštítěn býti, k žádným robotámm ani kontribucím /mimo nějakou službu k chrámu Páně/ nemá být nucen a kdyby kdokoliv tu chalupu vystaví, v budoucnosti žádal se odtud hnouti, toho všeho jako člověk svobodný i se svými dětmi aby užil a odprodav dotyčnou chalupu, avšak s vědomím a povolením milostivého patrona i práva svého od budoucího držitele aby dosáhl. A pokud by s obcí uvedené vsi Dolních Hbit byl čehokoliv účasten při pastvě nebo jiných obecních přileřitostech, bude povinen podle sousedství a povahy jeho obce užívání s nimi nésti břemeno v obecních věcech. Přičemž všem se jako poctivý člověk chovati zavázal a slíbil. Na potvrzení toho toto se souhlasem milostové vrchnosti výše uvedeném Štěpánovi Kalinovi dané povolení pečetí a podpisem mé vlastní

44

ruky potvrzuji a pro budoucí paměť toho do knih dotyčného záduší zaznamenáno a vtěleno jest. Jehož jest datum na hradě Karlštejně roku a dne jako shora.

Valentin Václav Kuneš Vlkovský /Vltovský, správce panství Karlšt. Kterážto smlouva roku 1754 dne 12. června obnovena a potvrzena jest pro Jakuba Kalinu a

jeho manželku Kateřinu i děti a postupně jeho následovníky a dědice se vším příslušenstvím, tak jak v knihách zádušních se nalézá a zde se uvádí. 1. Chalupa na zádušním místě. 2. Zahrada při chalupě a 1 strich pole. 3. Pod zádušním rybníkem vedle mlýna 4 strichy a pod 1/2 vozu louky. 4. Na Březinách 2 strichy, též podle /vedle/ toho 2 strichy. 5. Na obecním / v Novinách 1 strich 1 věrtel.

V Elzách 1 strich a 2 věrtele. Celkem má polí 11 strichů 3 věrtele a 1/2 vozu louky.

Měsíc červenec C: Na hřbitově, který se letos rozšiřuje a ohrazuje zdí, se ještě pracuje. dne 29. je vyvážena

země z umrlčí komory, protože zde má přijíti k postavení nová hrobka. Bude 5 loktů dlouhá, 4 lokty široku a jeden sáh hluboká. Vrchnost ze Smolotel, rodina Henningerů z Ebergu nese náklady.

Měsíc srpen C. Dne 4. srpna se uskutečňují přípravy k pokrytí střechy zdejší školní budovy novými

taškami, když po více než 18 let byla kryta šindeli, které však nyní jsou shnilé. Střecha spotřebuje podle rozpočtu nákladu na 12.000 tašek, které dodává panství Dobříš z důvodu, že nejvíce sem přiškolených obcí jsou dobříšskými poddanými.

D. S tímto pokrytím jest nařízena také výstavba kravína ze zdiva při školní budově pro potřebu učitele místo zpuchřelého starého. Bude dokončen letos do Václava spolu s vyzděním jímky na močůvku a dvou záchodů pro školní mládež.

Září Hrobka rodiny z Henningerů. 1. Smolotelská vrchnost měla uprostřed hřbitova vlastní klenutou hrobku

a nazývala se ze Skronských. 2. V roce 1838 byla přeložena pod márnici, která právě letos byla nově zřízena. Nynější

smolotelská vrchnost, rodina Hennigerů z Ebergu, nesla případné náklady. Hrobka spotřebovala 1.400 cihel, náhrobní kámen na pokrytí stál 4 zl. konv. měny. Zednická práce a všechno ostatní stálo 12 zl. konv. měny. Hrobka jest jeden sáh 2 stopy široká a 1 sáh 3 stopy dlouhá, Vedou do ní čtyři schody. V září byla zcela dodělána. Tentýž zednických mistr František Průša z Pečic, který letos se svými tovaryši opatřil zeď kolem hřbitova, provedl také práce na hrobce.

O zdejší školní budově. V měsíci září 1838 byla zdejší školní budova, která předtím byla kryta šindeli, jež měly

trvati 22 let, zcela pokryta dvojitými taškami. Ke škole byl také přistavěn prostorný kravín s humnem pro lesní stelivo, potom záchod pro školní mládež, vše se zdivem. Také tyto vedlejší budovy byly dvojitě pokryty taškami. Pokrývačem byl Jan Čapek z okolí Březnice - od Dobré Vody. Tašky byly přivezeny z dobříšské a smolotelské cihelny přiškolenými.

O hřbitovu. Co na něm ještě chybělo, bylo v tomto měsíci dostaveno, např. vztyčení dřevěného

hlavního kříže v jeho středu, jeho brána, dveře a okna s drátěnými mřížemi v márnici apod.

45

Měsíc listopad 2. V týž den /7.11./ odpoledne byla před farou stojící kamenná boží muka, která farář

Votava sem dal přemístiti z místa v Hlince, odtud přenesena a postavena uprostřed čtyř lip/kaštanů/ stojících před kostelem, kde dříve stál dřevěný kříž, který se nahnilý ve svém kořenu skácel, přece však zkrácen a opraven byl použit pro vnitřek nové márnice na hřbitově, před nímž se v zimních měsících po každém pohřbu odbývají Zdrávas Královno a obvyklé modlitby.

Měsíc prosinec C. Jmenovitě dne 26. prosince ve svátek sv. Štěpána, prvního mučedníka a ostatních Kristových trpitelů byl zdejší hřbitov za početné účasti lidu, také z přilehlé krajiny, slavnostně poožehnán p.t.p. okresním vikářem panem Františkem Kostkou. D. Požár v Jablané. V noci z 25. na 26. prosince 1838 shořela horní část /Krov/ chalupy Jana Velasa řečeného u Křížů v Jablané domov. čís. 5. Neví se, jak oheň vznikl. Kolem 11. hodiny v noci se obyvatelé Jablané vzbudili a viděli již chalupu v plamenech. Byla to právě první noc po probděných vánocích. Vesničané se uložili časněji k oddechu.... a byli také těžko ke vzbuzení.

Kristův rok 1839 Měsíc únor 1. V tomto měsíci byl vyžádán soupis všech židů bydlících ve farním obvodu Dolní Hbity

počátkem roku 1839 na podkladě tohoto úředního přípisu: Slavnému farnímu úřadu v Dolních Hbitech

P.T. Protože se prostřednictvím král. krajskokúředního výnosu ze 23. července 1838 č. 4862,

týkajícího se ustanovení židovského vedoucího matriky, nařizuje oznámiti král. krajskému úřadu všechny židy bydlící ve zdevrchnostenských farních obvodech, je Vaše Veledůstojnost tímto žádána, aby ráčila, jakmile to bude možno, zaslati úřadu pro shora uvedený účel výkaz židovských rodin zdejší i cizích vrchností zdržujicích se ve farním obvodu Dolní Hbity spolu s jejich bydlištěm. Úřad Milín dne 7. Února 1839 Fessel, správce úřadu

V ý k a z všech židů bydlících ve farním obvodu Dolní Hbity na počátku roku 1839

Ve vesnici Dolní Hbity Domov. čisl. 12 vrchnost. dvůr Jonáš Arenstein Františka manželka Jáchym Salamoun Tereza Josefa Děti - Marie, Anna, Barbora

Domov. čís. 21 Jakub Kraus Alžběta manželka Samuel Filip

46

Mojžíš Děti - Rosalie Tereza Krausová, vnučka

Domov. čís. 32 židovský dům Mojžíš Charvát Anna žena Jakub Děti - Lebel, Ester, Barbara, Magdalena Arensteinivá, vdova Barbora, její dcera

Ve vesnici Horní Hbity Domov. čís. 11 Salamoun Polak Tereza žena Anna Děti - N. ..

Ve vesnici Káciň Domov. čís. 23 Jakub Eisner Judita žena Bernard Josef Děti - Herman, Rosalie

Ve vesnici Luh Domov. čisl. 10 vrchnost. dvůr Mojžíš Eisner Josef Herman Anna Děti - Barbora Barbora Gaertnerová, služebná

Domov. čísl. 26 Michal Erbach Kateřina žena Barbora Josefa Sestry Fejšl, bratr 3. dne 27. února byla polovina zádušního lesa Smrčí určena k pokácení. Bylo tu 36 3/4 sáhů

smrkového dřeva.

47

Květen 1839 Dne 22. května 1839 k poledni přišli sem do Hbit královští zeměměřiči. Geometr, potom

adjunkt, aby totiž obec Dolní Hbity geometricky podchytili.

Červen Ke geometrickému rozměření polí, jakož i louky v Elzach, které má farář od roku 1792 v

požívání, dohromady asi 10 měřic, při němž jsem byl přitomen já, Fr. Royt. t.č. hbitský farář, došlo dne 3. června 1839 jmenovitě v pondělí po oktávu Těla Kristova. Všude byly posazeny ještě chybějící mezníky, aby tyto pozemky chránily před napadáními sobeckých, polomravných a závistivých sousedů. V náčrtku nové mapy obce Dolní Hbity, který jsem viděl mýma vlastníma očima, jest toto požívání náležitě vyznačeno a přikázáno faře Hbity domv. čis.26. Martin Kubát /Sedlák Vondruška v Dolních Hbitech č. 1 - milínský poddaný/, který před zřícením zdejšího farního obročí toto pole 6 měřic 13 3/4 měl při svém domov.čis. 1 v požívání, chtěl je opět uplatnit. Páni geometři nevzali žádný ohled na jeho nicotné námitky a řekli: že byli vysláni zachytit nynější stav věci / nikoliv bývalý/

Srpen 1839 4. Dne 20 Srpna bylo selské hospodářství Muzikářovo nebo Hrbkovo v Dolních Hbitech

domov. čís. 11 pro dobro pozůstalých nezletilých sirotků na šest let pronajato. Příslušní rodiče zemřeli v květnu a červnu t.r.

48

V září 1839 1. Dne 4. Září byla dřevěná dvorská stodola smolotelské vrchnosti, umístěná v Dolních

Hbitech, která tu jistě mohla stát déle než sto let, odstraněna a prodána. Dřevo koupil ke spálení hrčíř ze Zduchovic.

V říjnu 1839 1. V tomto měsíci byly vyznačeny do zdiva za hlavním otářem zedníkem Janem kubátem

letopočty 1360 a 1597 jako ony zdejšího vybudování a jeho po zpustošení opětného vybudování a potom zdejším učitelem Antonínem Hautem spolu s nápisem Vystavěn 1836 a Obnoven 1597 olejovou barvou vyznančeny.

Rok lidského vykoupení 1840 V ý k a z

od roku 1782 až do posledního března 1840 uskutečněných přestupů od katolického náboženství k akatolickému vyznání ve farním obvodu Dolní Hbity.

Kalina Vojtěch - Stáří 46, ženatý s kat. angs. helv., přestup se stal 10. 1. 1804, k vyzn. augs.

Důvod a pohnutka přestupu: Vnitřní po mnoho let trvající nespokojenost s katolickým náboženstvím a obliba protest. zásad.

Zemřel 19. 6. 1839 Kalinová Anna - Stáří 4, přestup se stal 10. 1. 1804, k vyzn. augs. Důvod a pohnutka přestupu: Totéž jako manželka předchozího. Žije Bartošová Ludmila - Stáří 50, přestoupila 9. 6. 1836, k vyzn. augs. Důvod a pohnutka přestupu: z lásky k jejímu manželovi. Žije Holanová Anna - Stáří 21, přestoupila 9. 5. 1836, k vyzn. augs. Důvod a pohnutka k přestupu: z lásky k jejímu akat. manželovi Žije Dolní Hbity dne 13. dubna 1840 Fr. Royt, duchovní správce

V ý k a z od roku 1782 až do posledního března 1840 uskutečněných přestupů

od akatolických vyznání ke katolickému náboženství ve farním obvodu

Dolní Hbity Kaut Jan - stáří 33, přestup se stal 29. 5. 1808, důvod a pohnutka: přemluven svou katolickou

manželkou Zemřel 21. 11. 1820 Buchalová Kateřina - stáří 19, přestup se stal 12. 11. 1808, důvod a pohnutka: z lásky ke

svému katolickému milému. Žije Bartošová Anna - stáří 18, přestup se stal 25.1.1811, důvod a pohnutka:

z lásky ke svému katolickému milému. Žije Buchal Václav - stáří 42, důvod a pohnutka: přemluven svou katolickou manželkou.

49

Zemřel 28. 4. 1829 Bartoš František - stáří 30, přestup se stal 25.5.1833, důvod a pohnutka:

Z lásky ke své katolické maželce. Žije Bartoš Pavel - stáří 76, přestup se stal 1. 9. 1833, důvod a pohnutka: blížící se bolestná smrt. Zemřel 27. 9. 1833 Šťastná Magdalena - Stáří 70, přestup se stal 8. 1. 1838, důvod a pohnutka: blízká úzkostná

smrt. Zemřela 9. 1. 1838

Měsíc květen 1840 1. s l. tohoto měsíce jsou vyhazovány v lese Smrčí příkopy Matyášem Sobotkou z Konětop,

za každý sáh náležitě vyhozeného lesního příkopu šest krejcarů vídeňské měny. Tato žádoucí práce jde kupředu na jižní straně, kde hraničí zdejší usedlíci č. 1 a 11 Vondruška a Hrbek.

2. V noci z 5. na 6. červen došlo ve zdejší faře ke krádeží. Sedm kusů ovcí spolu se dvěma jehňaty byly ukradeny. Avšak p. lesní, potom hajný a obecní rychtář z Jelenců hlídali dříví před noční krádeží v pasece ležící nedaleko Jelenců. Tito viděli kolem 1/2 5.hodiny v noci dva zloděje hnáti tyto ovce. Po výstřelu z pušek z obou stran opustili zloději ovce a ztratili se v hustém lese. 9 kusů ovcí bylo u sedláka Mandíka v Jelencích dáno do opatrování a druhý den vráceno.

3. Sv. svatodušní neděle připadla na 7. červen. Odpoledne k 5. hodine zatímco se v kostele odbývaly nešpory, zvedla se na nebi bouře a blesk uhodil do chléva hornohbitského sedláka Vacka domov. čisl. 2. Všechny jeho budovy lehly popelem, potom shořela také stáj hraničícího sedláka Dvořáka a stodola s druhé strany sousedícího sedláka Vacka nebo Šenkýře domov. čís. 1, konečně chalupa u Žubíka č. 44 a sýpka sedláka Kvída č. 28. V těchto 3 selských domech leželo mnoho obilí. Nikdo z nich není pojištěn u protipožární pojišťovny. Kdyby byli nepřijeli hasičí ze Smolotel, Milína a Dlouhé Lhoty, lehly by snad celé Hbity popelem. Největším dobrodiním přitom trvalé ticho, protože se nezvedl žádný vítr.

2. V lesních příkopech se pokračuje. Ve Smrčí se dokončují, takže celý les je nyní již příkopy obklopen.

Rok lidského vykoupení 1841 Leden 2. V tomto měsíci obdržel podepsaný zprávu, že vyšlapaná podlaha zdejšího kostela bude

pokryta kamennými dlaždicemi /Kamennou dlažbou/, jakož i spodní část střechy na faře má být pokryta novými šindeli, k čemuž jsou státní účtárnou přiznány na vydání 294 zl. 59 kr. konv. měny

Stav zdejších škol v průběhu kanonické generální vizitace dne 21. 6. 1841 A. Škola D o l n í H b i t y školy schopní 239 školu navštěvující 241 B. Škola S m o l o t e l y školy schopní a školu navštěvující 80

Srpen 1841

50

3. Dne 15. srpna 1841, jmenovitě ve svátek Nanebevzetí Panny Marie, který letos připadá na 11. neděli po svatodušních svátcích, byl ode mně podepsaného slavnostně vysvěcen odpoledne tohoto svátku nový kříž z litiny, zasazený do kamene, ve vesničce Placy pořízený, za účasti mnoha set křesťanů, kteří z velké části sem přišli ze Hbit s procesím. Stál zde kříž ze dřeva, který však za délku doby zanikl. Nynější placký pan lesní p. Bedřich Doubravský se rozhodl místo dřívějšího starého postaviti tento nový na vlastní náklady. Toto zbožné rozhodnutí jej přišlo na 40 zl.

Měsíc listopad 1841 B. Dne 22. listopadu 1841 byl veřejně vydražen vrchnostenský smolotelský borový les zvaný

v horách, ležící nedaleko Nepřejova nad Brodci. Nejvíce nabízejícím byl zdejší žid Jakub Kraus, získal celý lesní díl za 1.654 zl. víd. měny nebo spíše 676 zl. konv. měny.

D. Dne 16. listopadu 1841 sušil se len na kamnech v Dolních Hbitech č. 18 u Kaliny Buchala, protestanta .... brzy by byl vyšlehl plamen, protože obyvatelé domu byli všichni ve stodole. Shořely ve světnici peříny. - Štěstí, že přišli brzy s vodou na pomoc sousedé. Na kostelní věži bylo zvoněno na poplach. Bylo dopoledne po 10. hodině.

Kristův rok 1842 Květen B. Obec Horní Hbity pořídila ve své vesnici vysoký kříž z kamene s podstavcem a stupni

téhož druhu. Je natřený zelenou olejovou barvou a má vtesaný nápis: Žehney, Bože, obce snahu, genž neželela nákladu na křjž swatý. 1842 /Žehnej, Bože obce snahu, jež neželela nákladu na kříž svatý. 1842/ Jest postaven na témž místě, kde stál starý dřevěný, nyní však ztrouchnivěl. Přetrval 32

roky, protože byl pořízen v roce 1810 a na prvního Václava téhož roku vysvěcen. Tento nový kamenný byl vysvěcen dne 15. května 1842, jmenovitě ve svatodušní neděli odpoledne při procesí a četné účasti křesťanského lidu s upomínkou na požár, k němuž v tomto místě došlo v roce 1840 o svatodušní neděli. K opatření tohoto kříže nejvíce vynaložil nynější obecní rychtář Josef Sirotek /zvaný Komisař/ č. 19.Je to činný, spravedlivý, nábožný a pořádku milovný muž. Kříž přijde na 90 až 100 zl. víd. měny /nebo 40 zl. konv. měny/. Jest prvním kamenným křížem, pořízeným ve zdejším farním obvodu. Kameník je z Větrova, Matyáš Vylít, bytem v č. 5

Měsíc červen 1842 2. Václav Jechort, usedlý na selském statku č. 29 v Luhu zvaném u Třešňáků pořídil kříž z

litiny s kamenným podstavcem a dřevěným ohrazením před vesnicí Luh u cesty nedaleko mlýna Pichačova, kde kdysi již stál kříž ze dřeva. Václav Jechort dal na podstavci vytesati kameníkem a natříti barvami tato slova: Nákladem Václava Jechorta z Luhu 1842.

Tento kříž byl vysvěcen 5. neděli po svatodušních svátcích dne 19. června 1842 - za účasti mnoha set křesťanů, kteří sem přišli v procesí z kostela, potom se však zase v procesí vrátili do kostela na požehnání. Tato pobožnost byla uspořádána také s tím záměrem, aby byl při všeobecně panujícím suchu vymodlen od boha déšť.

3. dne 26. června, 6. neděli po svatodušních svátcích, jmenovitě na zdejší výroční slavnost sv. narozenin Křtitele vyhořelo 18 domů ve vesnici Dubenec. Když obyvatelé vesnice odešli do kostela dílem na Svatou horu, dílem do Příbramě, vypukl k 10. hodině v chaloupce, kde měl být velmi špatně upraven komín. Přitom se zvedl silný vítr, takže všech 18 čísel, mezi nimiž byla také 2 selská stavení s hospodářskými budovami, v hodině lehlo popelem. Na jejich záchranu nebylo pomyšlení. Později se dostavivší hasiči měli co dělat, aby nebyly zachváceny přilehlé dobříšské lesy, protože se již začínaly ocitat v ohni. Les od Dubence k

51

Placům by se byl jistě stal kořistí plamenů při obrovském horku, suchu a neobyčejně silném větru.

4. Od 8. do posledního června t.r. nepršelo. Je jen neobvyklé sucho, které kromě četných jiných zel přináší také četné požáry. Tak hořelo znovu v Dubenci, kde se obrátily v popel 3 domy se 3 lidmi. K tomuto ohni došlo v noci, byl způsoben dýmkou opilého, který také v ohni přišel o život.

5. Letos /roku 1842/ jsou obnovovány a uváděny do provozu dvě zvoničky ze zdiva, jmenovitě ve Třtí a Jelencích. V poslednější obci bylo jinak lešení ze dřeva, na němž visel klekáníček. To však za délku času zašlo. Obec proto vystavěla obřadní zděnou budovu před chalupou Dymka č. 2. Zvon však pochází od zdejšího prvního faráře Oesterreichera, který ho jeleneckým usedlíkům věnoval. V Dolním Třtí vystavěla tamní obec podobnou zděnou zvoničku a koupila zvon v Praze. Obě tyto zvoničky byly dokončeny letos v měsíci červnu.

Poznámka. V roce 1842 mnoho bylo ohnivých zápalů po české zemi. Počjta se gich přes 82 a sice znamenitých. Libo gest i tuto poznamenati, že obec Hornohbytskoui potkalo giž od 60 let wjce takowych neštestj, totiž: A. Okolo r. 1780 vyhořela celá strana hořegšj a sice od Duchonu č. 21, kde oheň vyšel neopatrnostj malého pasaka, když z pastvy domu dobytek přihnal, od Duchonu na dil až k Dvořakovum. Nasledovně vyhořel Duchoň, Matouš, Kuchař, Kubat .... Zaruba, Kvjd, Šenkyř, Vacek, Dvořak... V neděli dopoledne v letě se to naštestj stalo, když práwe lidé byli v kostele v Zduchovicjch a na Makooše, nebo toho weku neměli gestě farnj služby božj v Dolnjch Hbytech, nemagjcs tehdaž gestě sjdelnjho svého faráře. B. Před rokem 1811 byla svatba v Hornjch Hbytech, Družba Fr. Pecka z Kaljšť /Adhuc Vivit/ střelil po vrabcjch ... zapálil střechu u Petru č. 15. Petrovi vyhořeli, Dicitur hoc accidisse 3 Junii 1810. C. Jam notatum hoc libro Memorabilium pag. 367. Gmenovitě na hod božj svatodušnj 7.června 1840 odpoledne mezi požehnanjm uhodil hrom do chleva Vackovic. Vyhořel Vacek č. 2 docela, pak djlem Šenkyř č. 1 a Kvedova kolna a seypka. Na dvoře Kvidowem chalupa podruzka tež docela shořela, nynj na wždycky zrušena a čjslo gegj 44 se nekam ginam přenese. Psano 13ho června 1843 F. Royt /Poznámka. V roce 1842 bylo mnoho požárů po české zemi. Počítá se jich přes 82 a sice význačných. Jest třeba také poznamenati, že hornohbitskou obec potkalo za 60 let již více takových neštěstí, totiž: A. Kolem roku 1780 vyhořela celá horní strana a sice od Duchoňů č. 21, kde oheň vznikl neopatrností malého pasáka, když hnal z pastvy dobytek domů, od Duchoňů dál až k Dvořákovům. Postupně vyhořel Duchoň, Matouš, Kuchař, Kubát ... Záruba, Kvíd, Šenkýř, Vacek, Dvořák ... Stalo se to neštěstí v létě v neděli dopoledne, právě když lidé byli v kostele ve Zduchovicích a na Makově, protože tehdy ještě neměli farní služby boží v Dolních Hbitech, nemajíce ještě svého sídelního faráře. B. Před rokem 1811 byla v Horních Hbitech svatba. Družba Fr. Pecka z Kališť /dosud žije/ střelil po vrabcích .... zapálil střechu u Petrů č. 15. Petrovi vyhořeli. Říká se, že se to stalo 3. června 1810. C. Již zaznamenáno v této knize pamětihodností list 307. Jmenovitě na boží hod svatodušní 7.června 1740 odpoledne při požehnání uhodil hrom do chléva Vackových. Vyhořel Vacek č. 2 docela, pak z části Šenkýř, č.1 a Kvídova kolna a sýpka. Na dvoře Kvídově chalupa podruhova též úplně shořela, nyní navždy zrušena a její číslo 44 se přenese. Psáno 13.června 1843 F. Royt

52

Měsíc červenec 1842 1. Dne 3. července, jmenovitě v neděli Navštívení Panny Marie vypukl znovu požár ve

vesnici Lety orlického panství, právě když většinou byli v Mirovicích v kostele. Velká vesnice se 48 domovními čísly lehla popelem, než obyvatelé přišli z kostela domů. Přitom přišlo 5 až 7 lidí o život. Stavení vrchnostenského dvora s nějakými 6 domy nebyly ohněm zachváceny.

4. Dne 25. července na Jakuba začala práce pokládání kamenných desek ve zdejším kostele.

Měsíc září 1842 1. z 11. na 12. září končícího s posvatnou úctou jmenované blažené Dominiky z neděle Jména

Marie na pondělí o půlnoci /1/2 nebo 3/4 12/ - vzešel plamen ze Žákovy stodoly v Dolních Hbitech č. 17, Nastal silný vítr... vál k východu, vesničané byli v prvním spánku, všechny od oné stodoly na východ a sever ležící domy a hospodářské budovy lehly popelem. Vyhořeli totiž 4 usedlí, hostinec a 7 chalupníků, jmenovitě č. 17 Žák, č. 16 Mácha, č. 15 hrobník Vostárek, č. 14 bednář Fr. Kadlec, č. 1 Vondruška, č. 2 Kuncl, č. 3 Zajíček, č. 4 Velas kostelník, č.5 obecní pastýř, č. 24 vdova Rozálie Vopičková nebo Zajíčková, č.28 hostinec Matyáš Šrámek a č. 29 zedník Kubát nebo Dub. Neví se až do této hodiny, jak došlo k této stodole k ohni. Jasou různé domněnky, také ony o úmyslném založení potulujícími se pobudy.

Dormierunt ibi in area horrsi duae ancillas sorores patris familiae Žakii, faeminae jam provectioris aetatis.Fama earum est moretricum, quae ad se amatorios vocent, aquibus fumantibus potuit stramen accendi. Videntes dein periculum anfugerunt. Effeta ancillarum, commissione prius de hoc infortunio habitae, erant procul dubio mera mendarinae. Anno 1842 tempore aestivo ac auctumnali seviebat siccitas grandis, quae etiam causasse dicitur tot tantaque per Bohemiam incendia.

/Spaly zde ve stodole dvě služky, sestry hospodáře Žáka, ženy již vyššího věku. Jejich pověst jest pověstí nevěstek, které k sobě volají milovníky, od jejichž kouření mohla sláma chytit. Vidíce potom nebezpečí, uprchli. Výpovědi služek při výslechu dříve provedeném o tomto neštěstí byly nepochybně pouhé lži. Roku 1842 v letní a podzimní době bylo velké sucho, které také, říká se, bylo příčinou tolika a takových požárů po Čechách.

2. Nyní žijící staří obyvatelé Dolních Hbit vypravují, zejména však starý Vondruška Martin Kubát: pamatují si, nebo slyšelí, že dvakrát byl v Dolních Hbitech požár. Kolem roku 1740 shořela Vondruškova stodola - z důvodu v tehdejším čase nařízeného odchytu vrabců /hlavy těchto ptáků se musely odváděti úřadům .../Byl advent, přičemž na střechách leželo mnoho sněhu a bylo bezvětří, takže se oheň dále nerozšířil. Podruhé /asi kolem r, 1760/ shořela zase chalupa Kunclíka č. 13, avšak jen obytné stavení. To bylo podle výroku Martina Kubáta v březnu před Josefem. Také tehdy ležel vysoký sníh všude a na střechách. Tím bylo zabráněno rozšíření požáru.

Měsíc listopad 1842 Dne 29. listopadu 1842 v úterý po I. adventní neděli časně ráno vzešel požár z komínu

Kunclova domu č. 13, zde v Dolních Hbitech, Štěstí, že vesničané již byli vzhůru. Kdyby se tak bylo stalo v noci, byla by se asi slaměná střecha ocitla v ohni. Přičítala se pak záležitost neopatrnosti žen v domě, to byl výsledek. Jen při pomoci lidí, která byla poskytnuta, by se byla střecha vzňala, kdyby nebyla poněkud mokrá a kdyby nebyl sníh. Štěstí, že Dolní Hbity zase nevyhořely.

53

Rok Krista Pána 1843 Březen 1843 2. Dne 17.března 1843 /pátek/ ukázal se v noční době na jasném nebi meteor nebo kometa s

úzkým, ale velmi dlouhým ohonem. Byl k spatření zde od fary nad krajním polem Žákovým na Křasovce, tedy podle záře 3/1 východu k západu. Po 8 až 9 večerů nebo nocí zde byl viděn. Má ohlašovati suché, horké léto.

3. Když se zde připravila pozorování zmíněného meteoru nebo komety v noční době, bylo spatřeno nad Příbramí - neobyčejně jasné nebe. Později se proslechlo, že hořelo město Kladrau, kde byly mnohé domy obráceny v popel.

Duben 1843 2. Dne 6. dubna 1843 kolem 1/2 3. hodiny po půlnoci zapálil nějaký darebák vrchnostenské

stáje se stodolami ve Zduchovicích. Oboje shořelo s velkými zásobami slámy, sena a otavy. Za 1 1/2 hodiny lehly stáje a stodoly popelem. Dobytek ve stájích byl zachráněn vyhnáním. Stáje jsou klenuté.

Květen 1843 2. Rtišovická vrchnost, tit. st. svobodní páni Hennigerové dali rozděliti dne 14. t.m. zdejším

vyhořelým smolotelského panství 32 zl. 33 kr. konv. měny podle následujícího výkazu.

Obec Dolní Hbity č. 2 Josef Vopička Kuncl dostal 3 zl 45 kr 14 František Kadlec bednář 3 zl 45 kr 15 vdova Vostarková hrobnice 10 zl 45 kr 16 Josef Velas Mášík 3 zl 45 kr 17 Josef Žák 3 zl 45 kr 24 Rozálie Zajíčková Vopičková 3 zl 45 kr 28 Matyáš Šrámek hostinský 3 zl 45 kr Celkem 33 zl 33 kr

4. Den po Nanebevstoupení Kristově v pátek dne 26. května 1843 kopali zdejší pohořelí jíl blízko vesnice - v hlinité cestě v hlinovce. Magdalena Kubátová, stará děvečka, svobodná, asi 64 let stará, ve službě u Vondrušky č. 1, přišla přitom o život. Horní svah hlíny, pod kterým se provádělo kopání, se sřítil a zasypal ji, takže její mrtvola byla vykopána až po půl hodině. Druhý, Jan Vopička, mladý hoch z č. 24, by byl při tom také ztratil život. Zachoval si při svém zasypání hlavu nezraněnou. Dvě kola jeho vozu byla zcela roztříštěna. Byl udělán podmol. V tom kopali, strhla se na ně vrchnj hlina... Magdalenu Kubatovou vubec Fanolu, to do smrti zasipalo.

/Byl vykopán převys. Pod ním kopali, sesula se na ně vrchní hlína... Magdalenu Kubátovou, zvanou Fanolu, to k smrti zasypalo./

Červen 1843 3. Ve dnech 8. a 9. června 1843 se konala u Jelenců, Dolních Hbit, Zduchovic a Kamýku

krajskoúřední komise - z podnětu vybudování hlavní silnice zmíněnými míst. Tato silnice se z Obořiště do Višňové již staví. Odtud má pokračovati přes Jelence, Dolní Hbity u Zduchovic, přes Kamýk a přes Vltavu, až dosáhne táborskou silnici.

4. Kostelník Josef Velas č. 4 v Dolních Hbitech, milínský poddaný, položil základy svému novému domu dne 22. června 1843. Staví ho z kamene, jeho část chce také klenout, chce ho vystavěti ohnivzdorný, protože při posledním požáru v Dolních Hbitech z 11. na 12. září 1842 přišel o svůj dům a celé své jmění. Mnoho jedlového dřeva muselo být použito jako

54

podklad budovy, protože tu nelze dosáhnout žádný pevný základ - pro po staletí sem při lijácích nanesené bahno.

6. Ke konci června 1843 byla obytná stavení pohořelých v Dolních Hbitech již z velké části postavena, také stodoly č. 1 a 24. Jako požářiště zůstávají ještě č. 14, 16 a 3.

7. Dne 27.června 1843 odpol. wyšel oheň v Přjbrami, nedaleko od děkanstvj. Štěstj že bylo ticho. Pravě pochovaval p. děkan umrlce v městě s assistenej. Nechali kněži všeho a běželi své věci vynašeti. Pravj se, že by byla celá řada domu s střechami šindelnými popelem lehla, kdkyby nebylo ticho, i děkanstvj.

/7. dne 27.června 1843 odpoledne vznikl požár v Příbrami nedaleko děkanství. Štěstí, že bylo ticho. Právě pochovával p. děkan zemřelého ve městě s asistencí. Nechali kněží všeho a běželii vynášeti své věci. Říká se, že by byla lehla celá řada domů se šindelovými střechami, kdyby nebylo bezvětří i děkanství./

Listopad a prosinec 1843 C. Dne 30.prosince 1843 zemřel na prsní vodnatelnost ve Vídni kníže Rudolf Colloredo-

Mansfeld, 74 let starý, dobříšský majorátní pán. Jeho mrtvola byla položena do knížecí hrobky v Opočně. Protože zmíněný zemřel bez dětí, převzal jeho synevec p. hrabě Colloredo, nynější pozemková vrchnost panství Gruendberg, Colloredovská majorátní panství Opočno a Dobříš, mimo to také Tuppau a Dlouhou Lhotu, jakož i značný salcburský kapitál pozůstávající z 9.000.000 zl. který bývalý v Salcburku vládnoucí kníže arcibiskup Jeroným Colloredo odkázal a určil knížecí rodině Colloredu k požívání z něj připadajících 400.000 zl. úroků bez vyzvednutí tohoto kapitálu. Přivezlo se tehdy po Jeronýmově smrti ze Salcburku do Vídně do Colloredovského domu stříbrného a zlatého náčiní na 6 vozech, každém po 25 centech.

Kristův rok 1844 Leden C. Týž den /16. ledna/ se konala židovská svatba ve Zduchovicích. Dolnohbitský obchodník

bydlící v č. 11 se oženil s Rosinou Weilovou ze Zduchovic, oba svobodní, oba ke 30 letům staří. Oddavky byly provedeny na návsi ve zduchovicích pod rabínem N.N. z Amschelbergu v přítomnosti mnoha diváků, židů a křesťanů.

Březen Dne 18. Března 1844 kolem 5. hodiny odpoledne shořela chalupa Františka Bartoše,

zednického tovaryše v Jablané č. 17 /v chaloupce/. Velké štěstí, že bylo bezvětří, jinak byla zachvácena plamenem tak blízko stojící mnohá stavení. Říká se, že něco chybělo na jeho sporáku a tak že požár vznikl. Pohořelý je členem protipožárního pojištění.

Červen a červenec 1844 1. Pořízení četných a rozličných tiskařských strojů v Karlíně u Prahy za poříčskou bránou, čímž se mnozí nádeníci, zejména tiskaři, považovali za zkrácené, způsobilo - nedorozumění - potom však skutečné vzbouření. Pořizovatelem těchto strojů je žid, bohatý Borges. Pracující zástup způsobil pozdvižění, takže muselo na pomoc spěchati vojsko. Ve dnech 10. a 11 června bylo v Praze velmi neklidno. Říká se, že při uvedeném povstání přišlo o život 11 osob.

5. Z Prahy. Je známo, že dělnické nepokoje v Praze, Liberci, Hirschbergu, znovu vypukly a proslýchá se, že tentokrát bude proti svedeným použito nejzazších prostředků.

Srpen 1844 1. Od 21.června do 8.srpna jest zde téměr stále deštivo. Tím jsou polní práce jako sušení sena

a sklizeň obilí velmi ztíženy. Na mnohých místech, zejména u Dobříše a ve Stěžově shnilo

55

na vozy seno na kupkách. Pravj se, že když pršj na sv. Medarda /ho květ./ a zase 10ho června na den sv. 7 bratr. že pršj potom 40 dnj pořád po sobě. Leto jest v skutku plné vlhkosti tohoto roku a dešťů bez počtu.

/Říká se, že když prší na sv. Medarda /8. května/ a zase 10. června na den sv. 7 bratří, že prší potom 40 dní pořád po sobě. Léto jest skutečně tohoto roku plné vlhkosti a dešťů bez počtu.

3. Z Prahy. Clo z kávy značně pokleslo. Zamýšlí se pro dělnické nepokoje utvořit v Praze novou občanskou gardu. To vše má být lacinější než chléb, maso, pivo.

Kristův rok 1845 Květen 1845 2. Byla podniknuta ze základů stavba dvou obytných stavení zde v Dolních Hbitech uprostřed

měsíce května, totiž čísel 14 a 6. Ze spáleniště bednářovny č. 14 je stavěn obchodní dům Mojžíše Krause vysoký pod jedno poschodí. Stavitel Václav Sirotek z Luhu č. 49 smluvil se židem 1.000 zl. konv. měny, za to celou chalupu úplně postavit. Dědina č. 6 úplně přestavuje své obytné stavení a na snad více suchém místě.

Červen 1845 1. Přišlo povolení z vysokých míst, že dosud stojící lesní dřevo v Záduší může ůbýt všechno

prodáno, čímž by se jednou utvořil zádušní základní kapitál. Podle mínění znalců smělo by se za dříví utržiti 500 až 700 zl. konv. měny.

Rok Páně 1846 Březen 1846

Dne 21.března se konala krajskoúřední komise ve Zduchovicích. Bylo v úmyslu přiškoliti k nově zřizované zduchovické pobočné škole pro blízkost větrovské děti. Všichni větrovští obyvatelé byli proti tomu, uváděli své důvody, proč chtějí zůstat přiškoleni u Dolních Hbit, že je nejlepší zůstat přiškolen tu, kam je kdo přifařen.

Červenec 1846 5. dne 29. července 1846 zemřel před mnoha lety přeložený na odpočinek zdejší školní učitel

František Xaver Hauth, 94 až 96 let starý. Skonal ve vesnici Stěžov, kde bydlil u své dcery Antonie provdané Smíškové č. 19. S povolením slivického p. faráře Petra Pachmanna byl dne 27. července ze Hbit zaopatřen svátostmi umírajících a potom dne 31. nato na hřbitově Dolní Hbity pochován do země v důsledku jeho vícekrát vyjádřeného přání a na žádost jeho dětí. Jeho mrtvola byla položena k mrtvole jeho manželky Apollonie pohřbené v roce 1834. Dosáhl neobyčejně vysokého věku, byl rodem ze Zvíkovce, měl být podle jeho výpovědi pokřtěn ve farním kostele Velký Újezd, panství Krušovice nebo Puerglitz v r. 1750 nebo 1752. V mládí byl učitelem v Hořesedlech u Chráštic, potom v Dražicích /Dražeticích/ u Tábora, kde se oženil s Appolonií Výbornou, později ve Smolotelích po nějakých 12 let, protom opět několik let v Pečicích a konečně od roku 1808 v Dolních Hbitech.

Prosinec 1846 1. V sobotu dne 12. prosince celý den nejen sněžilo, nýbrž toto vlhké počasí bylo spojeno s

tak prudkým větrem a vánicí, že mnozí pocestní na cestě zahynuli - byli nalezení zmrzlí. Právě tak se vracel Václav Žák, zvaný Žáček, usedlý z Nepřejova č. 11 asi 60 let starý, z příbramského trhu domů, došel šťastně do Jablanné a Horních Hbit, do Nepřejova však

56

nepřišel - přišel o život v závěji na cestě z Horních Hbit do Nepřejova. Co je toto dnes /16.prosince/ psáno, nebyla jeho mrtvola ještě nalezena.

2. Dne 16. prosince 1846 po 6.hodině ráno vypukl u Kunclíků v Dolních Hbitech č. 13 vedle fary požár a pohltil obytné stavení s ovčí a volskou stájí. Bylo to na kvatember-středu, právě když mělo být zvoněno na roráty. Stalo se to při vysokoležícím sněhu - štěstí, jinak by byl plamen zachvátil více kolem sebe - snad faru by byl uvrhl do popele.

Kristův rok 1847 Léta Páně 1849

Dne 10. dubna tohoto roku nastoupil nový farář a ve správu duchovní osady zdejší se uvázal Josef Votýpka, dříve lokalista Tuchoměřický.

Léta Páně 1850 Dne 20. května po obdrženém povolení kříž u Nepřejova v lesíku od Velana, sedláka

z Hořejších Hbit postavený – kamenný – slavně jest vysvěcen. Dne 11. srpna podle cís. král. nařízení zvoleni jsou úřadové obecní. V obci každé starosta,

dva radní a výbor. Když byly v ostatních obcích okolo dne toho volby se staly, ze téhož dne od starosty a radních Hbitských při požehnání přísahu přijal farář slavně v chrámu Páně. Jsou pak zvoleni po první ráz František Vlk v obci Hbitské, František Jechort v obci Luhské, Josef Bartoš v obci Jablonské, Josef Bartoš v obci Nepřejovské a svobodný pán Jan z Henninger-Tizberg v obci Smolotelské.

Dne 15. září opět zasvěcen kříž na cestě od Nepřejova ku Větrovu, kterýž byl dříve již sedlák z Větrova, Václav Větrovský, vzdělati a postaviti dal.

Léta Páně 1851 Kostel I vystavěn r. 1368 /asi/ obnoven /po husitském zpustošení/ 1597 zbořen 1868 Kostel nový dostavěn 1872 /bez vnitřního zařízení/ posvěcen od kard. Schwarzenberga 24. 4. 1875 malován za far. Krejčího 1897 Vnitřní zařízení i s novými oltáři obnoveno a štafirováno 1911/12/ /13 za far. Prok. Holého. Sv. mše konána od P.Redempt. 9. – 25.12./pro zimu přerušena/ 1899 P. Jos. Rybáka 23. – 28. prosince 1913 /pro mráz předčasně skončena/ /Původní zápis převážně doplněn dodatečně/

Léta Páně 1852 Na neděli bílou odpoledne 18. dubna slavně zasvěcena kaple v hořejších Hbitech, kterou

občané v hořejších Hbitech podle nákresu od faráře předloženého sami udělali.

Dne 13. září 1864 vyhořela obec Jabloná zcela, při kterémžto ohni také jedna děvečka uhořela. Následkem toho od té doby každoročně na den sv. Vavřince za obec Jablonnou mše sv.

Koncem června roku 1866 počala válka Rakouska s Pruskem, kteráž za 8 dní se skončila porážkou rakouského vojska u Králové Hradce, následkem čehož dne 8. července, v slavnost navštívení P.Marie Prušáci do Prahy vtrhli a ačkoliv nedrancovali, byly rekvisice jejich ohromné, o čemž by pistatel těchto řádků, jenž tehdáž právě v Praze žil, mnoho vypravovati mohl. I rozšířili se Prušáci po Čechách a přišli také do Hbit. Než památka

57

po té válce pozůstavši byla hrozná, zuřila totiž cholera a zachvátila také mnoho obětí v Luhu a Hornohbitech, jak matriky zemřelých, dokazují.

Dne 24. února 1868 počal se bourati starý chrám ve Hbitech, jenž roku 1368 byl vystaven a 1597 obnoven, poněvadž potřebám zdejší osady pro svou maličkost a vetchost nedostačoval. Od té doby až do 8. prosince 1871 se konaly služby Boží buď ve faře ve velkém pokoji, z kterého se zřídila kaple anebo před farou, kde byl postaven oltář, zvony a kazatelna. Zkusili ovšem tehdá jak duchovní, tak osadníci mnoho svízelu, které buď též Pánu Bohu odporoučeny. Dne 10. června 1868 byl ve slavném průvodu základní kámen k novému chrámu z Hornohbit přivezen a zde od zesnulého p.vikáře Jos. Votýpky posvěcen. Chrám pak nový úplně dostaven roku 1872. Dne 15. dubna 1871 byl pisatel těchto památností Jan Střízek, narozen v Plzni dne 25. listopadu 1831 a papežskou dispensí za kněze vysvěcen 19. května 1854, dříve katechetou při německém ústavu vzdělávacím pro učitelky na tak zvané vzorné dívčí škole malostranské a spolu katechetou při tehdejších šesti třídách obecného reálného gymnázia v Praze, pro faru zdejší investován a dne 16.dubna1871 při svém příjezdu /na bílou neděli/ večer osadníky zdejšími slavnostně uvítám. Dne 18. prosince 1871 pak od veledůstojného p. vikáře Václava Brože, tehdáž faráře Dobřížského v chrámu novém instalován, při které příležitosti též chrám týmž p. vikářem byl požehnán, tak že od té doby se služby Boží v chrámu konaly, což zase velmi obtížné bylo, poněvadž ani jedno okno v chrámu zaděláno nebylo. Dne 2. května 1872 se připevnila báň uzavírající důležité listiny na chrám a na ni vytýčen posv. kříž u přítomnosti mnohých osadníků, předem farářem posvěcený, od p. Štvána, dělníka na Sv. Hoře, odtamtud sem doporučeného.

V témž roku 1872 se zase zvony na věž dodaly a taktéž postavil a zřídil zde hodiny p.Prokeš, hodinář ze Sobotky.

Dne 9. prosince 1872 nalezen na cestě od Nepřejova do Hbit vedoucí, od školních dítek, zabitý četník Čeněk Růžek, jenž 12. prosince na zdejším hřbitově v přítomnosti p. okr. hejtmana Jana Rappa, p. okr. adjunkta Gresinera a mnoha četníků slavně pochován byl. Jakýsi Šlapák, pro podezření, že ho zabil, v žaláři jsa ve vyšetřovací vazbě v Praze oběsil.

Roku 1873 stavěl v chrámu nové varhany p.Vocelka, varhanář z Prahy.

58

Dne 23. února 1874 v přítomnosti komisaře Prokopa Haugena, býv. c.k.okresního v Příbrami prodán ve veřejné dražbě sosnový /lesník/ na stojatě a za výtěžek koupena státní obligace datovaná od 1. února 1874 č. 88590 znějící na 750 zl.

Po celý advent až do vánoc roku 1874 stavěl zde oltáře, kazatelnu, zpovědnice a lavice p. Keller, umělecký truhlář z Prahy, zlatil a lakoval ji pak p. Vaněk pozlacovač z Prahy, obrazy nad oltářem a kazatelnu maloval p. Bernard, akademický malíř z Prahy, celá pak práce byla 29. ledna 1875 od c.k. místodržitelského vrchního ingeniera Scheinera přijatá.

Dne 2. března 1875 obdržel farář veledůst. p. kanovníkem Karlachem /předsedou výstavní komise uměleckých výrobků církevních ve Václavské záložně v Praze/ zakoupenou věčnou lampu, kteráž se 3. března 1875 zavěsila Jest zaplacena sbírkami mládenců a panen z celé osady. Taktéž v postě 1875 se zasvětila Křížová cesta, na kteroužto k důtklivé prosbě farářově přispěti ráčil. Jeho c.k. apoš. Veličenství císař Ferdinand Dobrotivý a jeho zbožná choť Marie Anna 20O zl., kteří též značným darem přispěli faráři ku konání sv. misie /která v osadě od 10. do 20. září 1873 od velebných otců Redemptoristů P. Holera, Šťovíčka a Haška se konala – bylo přes 1600 komunikantů a k slavné konsekraci chrámu, a dále na křížovou cestu přispěl p.Matěj Jarolímek, zbožný občan z Jablané se svou manželkou 130 zl., kterýž i na břidlicovou střechu chrámu přispěl 300 zl. Každý pátek se též Kříž. cesta koná. K vysvěcení celého kostela došlo 24.4. 1875 pražským kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem a od tohoto data se mohly v kostele konat bohoslužby a ostatní církevní akce v plném rozsahu. Rok 1886

Více než desetiletí uplynulo, aniž by jediné další poznámky bylo učiněno v knize této, což dá se omluviti tím, že snad nic důležitejšího se nestalo aneb že duchovní správce jsa churav času k tomu neměl.

Dne 4. června 1886 zemřel na všeobecnou vodnatelnost Jan Střízek. Dne 30. září 1886 investován pro faru v Dolních Hbitech Ludvík Šprysl.

Chrám dále hyzděn byl starými lavicemi uchovanými ze starého chrámu, byly však polo rozbité. Nákladem svým dal jsem je spraviti a odbarviti a umístiti pod chorem tak, aby sedící v nich hleděli k oltáři.

Dne 3. května 1892 zesnul v Pánu důst. pán Ludvík Šprysl.

7. VÝVOJ V DOLNÍCH HBITECH OD R. 1892

Místo něho nastoupil 16.9. 1892 Matěj Krejčí.V době příchodu Matěje Krejčího byl představeným obecním Jan Buchal, jediný protestant v obci a jeho písařem Frant. Werner, jediný němec na osadě.

R. 1897 se starosta Buchal poděkoval a místo něho zvolen za starostu Jos. Dědina, chalupník.

Na konci téhož roku /1896/ darován a v dne sv. Silvestra zavěšen byl v našem kostele krásný bronzový lustr na 35 svící /130 zl./. Dárkyní byla Terezie Krušinová.

Roku 1897 řádilo v osadě hrozné krupobití. Padaly kroupy větší slepičích vajec. Rozbity téměř všechny tabulky v oknech kostela na severní straně.

Roku 1894 /dříve opomenuto/ chrám opatřen novým hromosvodem.

59

Roku 1892 /dříve opomenuto/ postavili sobě osadníci z Nepřejova úhlednou zvoničkou, kteráž o mladém posvícení téhož roku posvěcena byla.

Roku 1893 byl zřízen v Dolních Hbitech poštovní úřad. Bývala zdejší osada přidělena k poštovnímu úřadu v Příbrami, což s velikými obtížemi a nepříjemnostmi spojeno bylo. Poštovním expedientem stal se p. Frant. Werner, bývalý četník, potom obchodník v D. Hbitech.

Roku 1895 opětně bylo obsazeno místo obvodního lékaře v Dol. Hbitech. Prvním

obvodním lékařem byl zde krátkou dobu p. MUDr. Jan Vítr, který po necelém roce obdržel místo výnosnější ve Staré Boleslavi. D.Hbity opustil a místo, ač konkurs byl vypisován, zůstalo neobsazeno, jelikož nikdo se nepřihlásil. Roku výše zmíněného vypsán konkurs opět a z pěti žadatelů o místo obdržel jen pan MUDr. Frant. Chára.

I v Kácini na osadě zdejší postavili sobě r. 1896 dosti slušnou kapličku. Obci Větrovu za zdejší osadě dostalo se r. 1897 velikého dobrodiní zřízením jednotřídní

školy. /Dříve přiškoleni do Zduchovic/ Za školu bude upravena Větrovská myslivna. Prozatímním správcem ustanoven Jos. Bulina, dosavadní učitel Dolnohbitský.

Roku 1898 upraveno místo před kostelem. MUDr. Frant. Chára

Rok 1898 Působením katol. Besedy založen v osadě Dol. Hbitské spoř. a

záložní spolek dle vzoru Reffeisena, který velmi blahodárně působil a dosud působí.

Taktéž zřízeno bylo vodní družstvo k odvodnění a meliorování luk a regulování potůčků.

R. 1906 po dlouhém čekání stavěla se silnice okres. – od mostu na silnici Příbram – Kamýk k Višňové.

R. 1903 podána byla k návrhu p. říd. uč. uctivá prosba J.K., aby zdejší obci z huti Rožmitál darována byla socha sv. Jana Nepom. Žádosti bylo ochotně vyhověno a socha v ceně 140 K obci darována, která pak nákladem obce k radě Dr. Cháry na návsi postavena, kolem níž pěkná zahrádka upravena.

V r. 1906 opravila obec Jelenecká svou kapličku značným nákladem k návrhu les. správce p. Boh. Opatrného.

R. 1906 byl zřízen v Kácini sbor dobrovolných hasičů. R. 1907 zřídil se hasičský sbor v Jablané. R. 1908 postavila obec Dolno-Hbitská četnická kasárna na poli Václ. Kubáta, rolníka

v Dol. Hbitech, která předtím po mnohá léta na návsi v domě obchodníka Krause, později Švelba, se nacházela.

R. 1910 na naléhání okres. školní rady byla značně rozšířena školní zahrádka.

Paní Pritzová darovala krásnou bílou pokrývku na oltářní pultík. Sl. Emma Pritzová vyšila pro ciborium velice vkusný pláštík a zhotovila několik umělých květin.

Dne 8. května 1899 zemřel po krátké nemoci p. Josef Velas, dlouholetý kostelník far. chrámu Páně v D. Hbitech. Přes 60 roků s tou největší horlivostí a svědomitostí konal službu kostelnickou. Byl tomuž upřímně zbožný, o čistotu a pořádek v chrámu Páně vždy starostlivý a veškerých povinností svých velice dbalý. Jsa horlivým čtenářem nábož. Spisů, katol.

60

Časopisů a jiných poučných knih, měl dosti hezké vědomosti a v životě mnoho zkušeností a býval i horlivým a dosti dovedným dopisovatelem do mnoha katolických časopisů, zvláště časopis „Čech” opatřoval spolehlivými zprávami z osady Dol. Hbitské. Po něm ustanoven byl kostelníkem jeho bratrovec Ferdinand Velas, obuvník a domkář v Dol. Hbitech, který v posledních letech života svého předchůdce v rozličných prácech kostelnických jemu ochotně vypomáhal.

Dne 6. ledna 1911 nastoupil jako nově ustanovený farář v Dol. Hbitech Prokop Holý. Obecní starostové 1911: Dolní Hbity - Václav Kubát, rolník č. 1 Horní Hbity - Fr. Dědina, hostinský č. 23 Jablaná - Fr. Fejt, hostinský č. 2 Jelence - Václav Záruba, sekerník Káčin - Fr. Sirotek č. 42 Luh - Sirotek, rolník Nepřejov - Jan Burian, chalupník č. 6 c.k. pošmistr - Fr. Verner, bývalý četn. strážmistr četnická stanice - velitel Zelenka, c.k. strážmistr Nippl, Novák obvodní lékař - Dr. Fr. Chára nadlesní na Placích - Aug. Knittl nadlesní v Jelencích - Bohuslav Opatrný vrchní hajný na Větrově - Krotil

školy: V. tř. v Dol. Hbitech: Řídící: Alois Puchta Karel Truhelka Ladislav Pritz Frant. Šperl Václav Jelínek Indust. učitelka: Jindř. Koňasová I.t ř. ve Větrově: Adolf Pánek, správce školy Patron foj. komisař: p. Bohuslav Opatrný, kníž. nadlesní v Jelencích Kostel. účetní: t.č. není žádný Zádušní hájemství obstarává: Václav Lampír, chalupník Místní školní rada: Předseda: Václav Kubát, starosta Dolní Hbity Členové vir.: farář Prokop Holý Řídící Alois Puchta Zástupce velkostatku Dobříš Bedřich Heyn nádl. z Jelenců Členové volení: Dolní Hbity: Josef Vopička č. 12 Horní Hbity: Frant. Dědina, starosta Jablanná: Jindř. Švec, pekař Jelence: Frant. Burian č. 13 Luh: Josef Sirotek č. 1 Nepřejov: Jan Burian, starosta

Dne 27. května 1911 strhla se v noci nad krajinou zdejší strašlivá bouře, za níž hromo a krupobití trvalo 11 hodin do 13 bez přestání. Cesty strašně potrhány, zvlášť vymlel příval obrovskou strouhu na pěšině Nepřejovské od silnice okresní přes potok, vyhnuv se staré rokli, utvořil vedle novou až 11 m hlubokou a 2-3 m širokou a všechen písek, kamení strhl na pole

61

těsně u potoka ležící /patřící p. Vác. Burianovi z Dolních Hbit/. Pole tím arci zničeno na vždy.

Na půdě fary byla uložena knihovna na půldruha tisíce svazků čítající – knihovny to farářů předchůdců s knihami ponejvíce theologickými. Vybrané exempláře nabídnuty Českému museu v Praze – to však odmítlo, že je již má. Proto – jakož, aby nečasem, prachem, vlhkostí a myšmi na půdě ještě více neutrpěly, nabídnuty klášteru Obořišstkému OO Redemptoristů. Tam vděčně přijaty a za ně dle přání chronisty věnován zánovní oltář, tam určený pro Boží hrob.

27. srpna posvěcen zvláštní slavností a pobožností nový zvonek v kapličce v Luhu, nově opravené a spolu posvěcen kříž Jechortský /Třešnákovský/ na polní cestě za Luhem.

K oživení úcty ke sv. Václavu, patronu českému, začal chronista v předvečer svátku jeho slavnost, jež záleží v pálení hranic na okolních návrších, dále ve vypalování ohňostrojů, čepobití a na to požehnání v 8 hod. v kostele, také příbytky ochotně byly osvětleny. Oslava tato dopadla letos neskonale důstojněji nežli pálení „hranice” Husovy před 6. červencem, kterou ku všeobecnému posměchu uspořádalo 5-6 výrostků : syn sedláka Vopičky a /Švagr/. Buchala, dále kočí od Vondrušků a Pepík Brodský. Hranice blikala /bohatí sedláci i les mající kus dříví dáti nechtěli/ a kluci při tom se řádně vydováděli. Diky Bohu.

O prázdninách r. 1911 přerovnal chronista část archivu z posledních 25 let a listiny dle oborů urovnal do přihrádek v archívní skříni. V říšských volbách letošních spojily se všechny strany za tím cílem, aby katolíky z říšské rady dostali pryč. Strašnému terorismu a podvodům se podařilo počet zástupců katolických valně oslabiti – u nás pak v Čechách přes velký počet hlasů odevzdaných neprošel z bývalé sedmičky ani jediný. V našem okresu – Příbramském snadno zvítězil socialista Hynek Klička, člověk zcela neschopný. Jaké voličstvo, takový poslanec. Ve farnosti zdejší beze vší agitace a schůzí dostal kandidát katolický přece přes 150 hlasů.

1911 1. Němečtí křesťanští sociálové 556.278 2. Němečtí sociální demokraté 554.991 3. Českoslovanští sociální demokraté 352.041 4. Rusínští národní demokraté 257.326 5. Čeští agrárníci 252.044 6. Čeští katolíci 209.055 13. Mladočeši 96.010 34. Čeští centralisté 20.522 37. Čeští státoprávníci 16.447 38. Čeští samostatní kandidáti 15.931 42. Čeští realisté 9.999 43. Staročeši /hlasy kat./ 9.868 53. Čeští národní kandidáti 3.650 58. Italští demokraté 286

Léta Páně 1913 Ve schůzi místní školní rady dne 26. ledna prodána stará škola a koupila ji Reifeisenka

zdejší. /Panu pošm. Wernerovi, ač více podával, neprodána./ Na patře zdejší stodoly nalezen starý železný kříž z věže býv. far. kostela. Aby se slušně umístil, domluvil se farář s rolníkem Jos. Lukešem z Dol. Hbit č. 17, dovolí-li kříž postaviti na svém pahorku na „Křasovce”. Smluveno, že majitel pozemku kříž tam postaviti a věnuje

62

na podstavec potřebné kusy, kříž však zůstává majetkem kostela, tak, že kdyby z jakékoliv příčiny měl s onoho místa býti odstraněn, připadne zpátky kostelu. O tom sepsán protokol 8.6. a oboustranně podepsán. Náklad na opravu náleží faráři za povinnost. Dne 27. dubna vykonán tam slavný průvod a po posvěcení kříže a případné řeči vykonána pobožnost.

K oslavě jubilea Konstantinského věnoval farář jeden starý opuštěný kříž u hřbitova, aby postaven byl na cestě k Makové /nad Brodci na rozcestí Nepřejovské cesty/ a druhý před domkem Fr. Fáry v Líšnici Horní a posvětil oba při pouti Makovské 25. května.

Další velký dřevěný kříž /bez corpusu/ postaven na kopci Nepřejovském „na Budči či Bučí. Sosnu věnoval p. Jan Větrovský, zhotovení zaplatil farář i postavení.

Dne 25.června 1913 vykonaly se obecní volby v Dol. Hbitech s tímto výsledkem: Starostou /po odstupivším Václ. Kubátovi/ zvolen Jos. Vopička č. 12 /od Kunclů/ /švakr onoho/, I. radním Ant. Šebek, řezník a hostinský „u Vostarků”, II. radním Dr. Frant. Chára, obv. lékař.

Svátek sv. Václava letos zvlášť okázale oslaven: hranice plály na všech kopcích, vypálen ohňostroj, zvony „slavily”, fanfáry zněly z věže, v kostele bylo slavnostní požehnání a pak procházela obcí a okolím hudba. Agrárníci jako vždy štrajkovali, oni pálí hranici každoročně /Kuncl, Brodský, Kalina, Vondruška, Hrbků atd./ – Husovi. Náklad 35 korun uhradil farář z ofěr. 1.dubna vykonala slib nově zvolená místní školní rada, předseda Vopička, hlasy virilní : farář, nadlesní , řídící Puchta, z Hor. Hbit Fr. Dědina, z Jablanné, Jos. Fejt, z Nepřejova starosta Burian, za Jelence rolník Burian /Budař/, za Luh Slepička /Bartík/. Dr. Chára a Kubát z Dol. Hbit.

Z nařízení Jeho Emin. má být kaple hřbitovní, nyní sloužící za skladiště hrobníkovo, vrácena bohoslužebnému účelu, aby tam mohla být sloužena mše svatá Podání o tom učiněno hned v listopadu 1912, ale hejtmanství pro nechuť starosty to odkládalo, až na urgence farářovy komise konána 20. října /farář nepozván/ a usneseno stavěti novou komoru umrlčí se sekční síní a sice při zdi /zvenčí/ ze strany západní.

Pověřen výkon. výborem strany katol. vykonal farář dvě velmi zdařilé okresní konference v Čes. Brodě a Písku, jež hnutí v těch krajích, dá Bůh, oživí i utvrdí.

O vánočních svátcích 1913 vykonal zde P. Jos. Rybák soc. Jesu sv. Missii. Sv. svátosti přijalo celkem přes 1.300 osadníků. Onemocněv z velké zimy musil P. Rybák přerušiti sv. missii a ukončil ji 29. prosince. Rozumí se, že „inteligence” a agrární předáci zase scházeli, nesli missii jako klerikálí agitaci velmi těžce.

Léta Páně 1914

Neděle před sv. Ap. Petrů a Pavla r 1914 bude na vždy zapsána v paměti /28. června/ věrných rakouských a katolických vlastenců : Arcivévoda následník František Ferdinand s chotí vévodkyní Žofií Hohenbergovou /rodem hr. Chotkovou/ byli od zákeřných vrahů, vyslaných revol. Spolkem Bělehradským „Národná Obrana” v Sarajevě zastřeleni. Veliké naděje velikášství srbského Bůh dej věčné odpočinutí a slávu.

63

Ve zdejším far. kostele konány 3. července slavné zádušní bohoslužby , jejichžto však zdejší agrárníci /i starostové/ se nezúčastnili, jsou napojeni „Venkovem” nár. sociálním plátkem „Národní Politika” a jinými radikálními tiskovinami. Do dnes sympatizují se Srbskem. Jaké budou následky.

8. - PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA Dne 26. července 1914 v neděli ráno přišlo obávané překvapení. Pobožnost byla té neděle

pramalá, mysli byly obráceny ke strašné novině, jež i mnohé už od kostela zdržela. 8. arm. sbor byl mobilizován na donucení Srbska k zadostiučinění za zločin Sarajevský. Mobilizace stihla i naše kraje /třeba byla částečná/. Brzy však na to /21. srpna/ nařízena všeobecná – a hrůzné doby nedozírných následků začaly.

27. července časně ráno odcházeli první za dojemných výjevů, farář koho zastihl, propouštěl se slovy posily a povzbuzení a rozdával jim růžence a obrázky.

Při dalších výzvách byla už i duchovní správa organizována účelně. Vždy včas byli zváni ke sv. svátostem, pak podělováni modlitbami, škapul, medailkami, růženci, jichž rozdáno na sta. Válečná pobožnost konána zpočátku denně, později několikrát za týden, přiváděla příslušníky rodin vojínů četně – ale z těch rodin, jež nepostiženy, od začátku nechodil nikdo.

Vyzývaní k častějšímu přijímání sv. svátostí z počátku přivádělo neobyčejný počet lidu k oltáři Páně… ale to vše během doby zase odvanulo, vrozená vlastnost lidu: zpupnost a vzdor, nabývala znenáhla víc a více vrchu – kající, pokorná a zbožná nálada vymizela – a ustoupila opovážlivým soudům, smělým řečem a reptání, až i rouhání Bohu. Všechna námaha duchovního správce rozbíjela se o tento habituelní stav lidu zdejšího – a každé slovo, pobízející k pokoře, kajícnosti, odevzdanosti ve vůli Boží – až na skrovné vyjímky, tím čestnější – přijímáno s odporem, jako od nepřítele… Lid náš se za války nenaučil – ničemu.

1915 Ze starého papíru zhotoveno na faře 140 párů papírových podešví pro vojíny.

Na Bílou sobotu ráno prasklo srdce hlavního zvonu, bylo třeba lidi vážně upokojovati, aby neviděli v tom zlého znamení.

12. června uhodil blesk do obec. Domku, zabil tam ženu Duchcovského havíře Špačka – Marii Špačkovou, dlící právě na obci – a omráčil ženu poštovního posla /t.č. na vojně/ Šrámkovou, kterou však vzkřísili. I oheň vzniklý hned uhašen. Po zabité zbyla 12 letá dcera, jež přišla sem na „obec”, otec /soc./ se o ni nestará.

Školní konferencí dne 6. června přetrhl řídící Puchta brutálně dosavadní dobrou shodu mezi farářem a školou, již farář s velkým sebezapřením udržoval – i lze z toho při neurvalé zpupnosti řídícího čekati smutné následky pro práci duchovního ve škole.

1916 23. dubna stropen pustý výstup prostitutky, jež si pohřeb neobjednala, jen výkrop hrobu

nemanželského syna a pak v poslední chvíli chtěla zvony atd. oproti faráři, paní řídící ji posílala, aby šla faráři nafackovat. Lidé, kteří se ho zastali na hřbitově, hrubě pohaněni.

9. června zastihlo půl farní osady /k severu/ strašlivé krupobití, trvalo 1 hodiny a kusy ledu až 1 dm délky utloukly na polích a zahradách vše. Druhé pak právě o pouti 24. června, náves Dol. Hbit byla zatopena 2m vysoko, takže domek „Švelbovna” byl

64

zcela zaplaven. Lidé houfně mluvili o trestu božím.

Na Boží Tělo sekal první starosta seno.

V neděli 2. června vykonáno svěcení polního kříže „na Čihadla” za Jelenci, jejž tam postavil rolník Jelenecký od „Potockých“ p.Burian na paměť svého padlého syna Františka.

Při rekvisici zvonů odebrán zde toliko sanktusový zvonek /dne 21. října/.

1918 Před samým koncem války vyskytla se po celé téměř Evropě epidemicky tvz. Španělská

chřipka, kterou mnozí podle průběhu nemoci považují za plicní mor. Osada Dolnohbitská byla touto nemocí postižena více než kterákoliv z osad okolních, nemoc ta vyžádala si na osadě naší téměř tolik obětí, jako bylo asi padlých a zemřelých vojínů z osady za války a stejně jako choleru v r. 1866 po válce rakousko-pruské s tím rozdílem, že cholera trvala asi 4 měsíce, kdežto španělská chřipka řádila na osadě toliko měsíc říjen vyžádavši si stejně obětí jako cholera.

Obětmi chřipky byli nejvíce mladí lidé. V době od 10. října do 5. listopadu zemřelo na osadě zánětem plic po chřipce celkem 38 osob a to: v Dol. Hbitech 3 /mezi nimi učitel Beneš/ v Hor. Hbitech 3, v Jablané 5, v Jelencích 4, v Líšnici 1, v Luhu 14 /nejvíce ze všech/.

9. OBDOBÍ 1. REPUBLIKY Vyhlášení samostatného státu československého.

Nepřísluší pisateli farní kroniky líčiti historicky, jak došlo k prohlášení samostatnosti

národa československého, tj. věcí povolaných historiků. Proto omezí se pisatel pouze na vylíčení dojmu, který způsobil na zdejší osadě historicky památný den 28. října L.P.1918. O prohlášení samostatnosti naší přinesl zprávu do obce obvodní lékař p. MUDr. Chára, který před polednem z Příbrami přijel a líčil nadšení, jaké ve městě zpráva způsobila.

Na večer téhož dne totiž 29. října narychlo opatřil p.pošmistr Verner nes hudbu a lampiony a průvod za vyzvánění zvonů na kostele vyzdobeném prapory v národních barvách …. Po účastnících ze správy obce nebylo ani vidu ….. Na silnici před obydlím p. obvodního lékaře promluvil farář krátce o významu 28. října a provolal samotnému státu slávu.

Vlastní oslava prohlášení samostatnosti konala se v neděli dne 10. listopadu. Farář pozval k této slavnosti všechny úřady a spolky na osadě, měl slavnostní kázání.

Na to odebral se průvod na náves a když ani obvyklý slavnostní ročník p. Dr. Chára nechtěl k velikému zástupu lidstva, učinil tak farář sám a vyzval k přísaze věrnosti k republice, což se také stalo. Tím slavnost byla skončena.

1919 Poněvadž sanktusový zvonek za války byl zrekvírován a nebylo naděje, že by v dohledné

době pro drahotu materiálu mohl být pořízen zvon z pravé zvonoviny, zakoupil farář zvonek ocelový zhotovený firmou Manousek v Brně a dodaný kostelu v Dublovicích u Sedlčan, kde však ho nespotřebovali, když jim byl vrácen starý zvonek.

Dne 15. června byly vykonány volby do obcí dle nového volebního řádu…. V Dolních Hbitech zvoleni 3 lidovci, farář, Vojt. Linhart, mlynář a Frant. Linhart, domkář, 3 sociální demokraté a 6 agrárníků, při volbě představenstva v červenci zvolen starosta agrárník Josef Vopička, který již v předešlých letech správu obce vedl, náměstkem – losem soc. dem. Al. Vavřina, z lidové strany radním farář St. Svoboda.

65

Začátkem školního roku 1919/1920 odešel na odpočinek dolnohbitský řídící učitel Al. Puchta a odstěhoval se do Příbramě. Řídícím učitelem v Dolních Hbitech jmenován dosavadní zdejší učitel p. Lad. Pritz.

1920 Ve dnech 18. a 25. dubna konány volby do sněmovny a senátu. Výsledek volby do senátu.

Hbity Dolní – 27. lid. 49 agrár. Dne 10. října 1920 navštívil Dolní Hbity p. president republiky Dr. T.G. Masaryk.

V listopadu nasazeny nové zinkové varhanní píšťaly vyčištěny a naladěny všechny rejstříky. O svátku všech svatých odhaleny při zvláštní slavnosti po odpoledních službách Božích za účasti zástupců obcí a úřadů v kostele 2 pamětní desky padlých vojínů z farní osady z černé belgické žuly. Dohromady všech padlých vojínů je 65.

1921 Dne 5. května založen Sokol. Přihlásilo se na 50 členů, z nich asi polovina cvičících.

1922 V posledních letech řádila mniška v krásných okolních lesích, zvláště v revíru plackém a

jeleneckém. Dne 10. září posvěcen byl nový kříž před kapličkou v Kácini. V novém školním roce učí se

na zdejší škole v 5 třídách se 2 pobočkami a to ve IV. a V. třídě, dohromady v 7 třídách, připočte-li se k tomu dvoutřídní škola na Větrově, kamž farář dvakrát týdně dochází, vyučuje duchovní správce celkem 18 hodin týdně, což při rozlehlosti zdejší osady a při namahavé duchovní správě jest dosti obtížné a vyžaduje pevného zdraví a také silných nervů při zvláštní povaze zdejšího lidu a při neutěšených poměrech v místní obci a škole. Na škole dolnohbitské působí toho času : řídící učitel Lad. Pritz, učitelé Jar. Bartoš, Fr. Rys a Jar. Vrba, učitelky Gust. Boušková, Marie Drahá a Barb. Neubauerová. Poměr duchovního správce ku škole jest jenom úřední a do jisté míry napjatý. Učitelstvo zdejší jest sice náboženství katolického, ale skoro všichni dle jména. Služby Boží navštěvují časem pouze učitelky, o dozoru v kostele ovšem není řeči. Zjevným odpůrcem náboženství katolického jest učitel Bartoš, který však jest pouze loutkou v rukou správce školy. Ve škole jest tichý boj proti náboženství, všelijaké jedovaté poznámky se činí o víře a knězích, než pro liknavost lidu nelze zakročiti. Když pak farář zmíní se o poměrech na škole nebo čte pastýřský list o školských věcech, jest prohlašován za štváče, učitelové sice do kostela nechodí, ale mají tam své vyzvědače, který často smysl kázání překroutí a zkomolený učitelstvu donesou. To, jakož i ta okolnost, že učitelstvo jest na osadě hlavním podněcovatelem Sokola, který zde sice vyloženě protinábožensky nevystupuje, ale přece vede aspoň k náboženské lhostejnosti, která je předchůdkyní nevěry a konečně i to, že manželka zdejšího správce školy jest dcerou místního starosty, pocházejícího z rodu, který všem duchovním správcům na osadě Dolnohbitské jenom obtíže působil, třebas byli sebe horlivější a vzornější, má vysvětleno všecko. Farář utkal se proto několikrát s učitelem Bartošem, hlavně pro nepravdivé zprávy o kázáních. Řídící učitel pak nemohl jinak vytknouti ničeho faráři, šikanoval děti, když po kterési školní mši ve všední den poté přišly o minutu později do školy, do třídní knihy pak poznamenal, že děti přišly o 1 hodiny později. Farář řídícímu tuto lež vytknul a řídící s panem Bartošem způsobil výtržnost proti faráři na chodbě školy, jakož tu jest obyčejem všechny podobné záležitosti na chodbě a často v přítomnosti dětí vyřizovati. Ostatní učitelé a učitelky nejsou nejhorší, ale řídí se příslovím „Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti”. Ať pak duchovní správce zpytuje sebe a své jednání ze všech stran, nemůže říci, že vina je na jeho straně a že jsou to jenom osobní záležitosti. Že ve škole se více neděje, jest strach před osadníky, kteří nikdy zvláštní láskou ke škole a

66

učitelstvu na této osadě nepřilnuli a když nyní za nové správy dokročuje se – ovšem zcela po zákonu – na nedbalé rodiče přísněji nežli dříve, láska se nikterak nezvětšila, ba naopak klesla u většiny osadníků na bod mrazu, neboť nechtějí učitelstvu zapomenouti, že děti nevodí do kostela a nezúčastňují se služeb Božích a že farář sám při velkých průvodech jako o Vzkřížení anebo o Božím Těle se musí sám o pořádek starati, když jiný kněz průvod vede.

Dne 4. listopadu zahájena autobusová doprava mezi Příbramí a Krásnou Horou. Spojení je každý den jednou, jen v úterý a v sobotu a o výročních trzích příbramských dvakrát denně.

1923 Dne 1. května posvěcen nový kříž při okresní silnici pod Jablanou na pozemku rolníka p.

Černého z Jablané č. 14. Začátkem června zahájena stavba silnice Dolní Hbity – Luh – Třtí – Velká a ukončena před zimou. Na zhotovení patníků pro tuto silnici otevřen žulový lom v zádušním lese u silnice vedoucí k Jelencům.

Dne 16. září konány volby do obecního zastupitelstva. V Dolních Hbitech byly pouze 2 kandidátní listiny, strany lidové a republikánské a při volbách dostali lidovci 4 mandáty a republikáni 8. Starostou zvolen Josef Vopička, výměnkář, náměstskem farář.

Dne 26. listopadu po pouti višňovské zastřelil 17 letý hoch Václav Záruba, syn starosty z Jelenců, hoch jinak spořádaný, v kantině pily na Budech u Višňové 16 letou dívku V. Macourkovou, dceru hajného na Budech a poté sebe. Za příčinu udává se, že děvče nechtělo opětovati lásku zamilovaného hocha. Událost tato vzbudila neobyčejné vzrušení po celém kraji.

1924 Nové báně upevněny na kostele dne 25. dubna. Farář napřed báně posvětil a pak byly

vytaženy vzhůru a s obdivuhodnou lehkostí zasazeny, když před tím vložen do hlavní báně pamětní spis a běžné malé mince. Pamětní spis, který sepsal farář, zní takto :

Pro paměť všem budoucím. Tato báň na hlavní věci katolického farního kostela v Dolních Hbitech byla upevněna v sobotu před nedělí provodní nebo bílou, t.j. dne 26. dubna léta Páně 1924, t.j. tisícího devítistého dvacátého čtvrtého. Stalo se tak v 6. roce trvání republiky československé, když hlavou církve římsko-katolické byl papež Pius XI., arcibiskupem pražským Dr. Frant. Kodrač, vikářem vikariátu příbramského Magre Emanuel Hrdlička, děkan v Příbrami, duchovním správcem osady dolnohbitské Stan. Svoboda, farář a arcib. notář. Prvním presidentem republiky československé byl Dr. Tomáš G. Masaryk, zástupcem patrona – náboženské matice byla okresní správa politická v Příbrami, jíž v čele stál rada Gustav Kremlička, správu jmění farního kostela dolnohbitského kromě faráře vedli fojtovní komisař Jan Radiměřský, nadlesní a správce pily na Budech u Višňové, jenž té doby byl zároveň ředitelem kůru a účetní Fr. Werner, pošmistr v Dolních Hbitech. Osada dolnohbitská měla v té době 2.250 katolíků a 20 jinověrců a patřily k ní tyto obce: Dolní Hbity, Horní Hbity, Jablaná, Jelence, Káciň, Kaliště, Horní Líšnice, Dolní Líšnice /3 čísla/, Luh, Nepřejov, Vápenice /3 čísla/, Větrov a samota Placy. Duchovní správce dolnohbitský vyučoval katolickému náboženství dvakrát týdně v sedmi třídách obecné školy v Dolních Hbitech a ve 2 třídách obecné školy ve Větrově. Starostou obce Dol. Hbit byl Josef Vopička, výměnkář a jeho náměstkem farář St. Svoboda. Opravy kostela prováděny v té době s povolením ministerstva školství a národní osvěty, jemuž v čele stál ministr Bechyně, nákladem 46.000 Kč, z čehož na osadníky připadlo kolem 8.000 Kč. Opravy prováděla firma Ing. Petřík a spol. z Příbrami, opravy bání, klempířské a pokrývačské práce provedla firma Kindl a Hejza z Prahy II, Marianská ul. č. 30, provedeny kromě toho opravy fary a hřbitova, ze sbírek pak osadníků opraveny ciferníky věžních hodin, trvaly 5 týdnů a byly přípravou na generální visitaci, kterou na osadě dolnohbitské měl vykonati nejdp. arcibiskup dne 28. května 1924.

67

V Dolních Hbitech dne 26. dubna 1924 Stan. Svoboda Pečeť farář

Hned na počátku roku vzrušena byla osada i celý kraj zprávou o tragédii rodinné v Dolních Hbitech. Četnický strážmistr Fr. Sosna t.č. v Hříměždicích oženil se před více než 2 roky s dcerou zdejší hostinské A. Zajíčkovou, z manželství toho byly 2 děti, které však brzy po narození zemřely. Statná jinak paní churavěla poté cukrovkou a ačkoliv její stav byl beznadějný, převezl její manžel téměř již umírající do všeobecné nemocnice v Praze, kde však krátce po příjezdu zemřela. Strážmistr Sosna, který svou manželku upřímně měl rád, byl smrtí její rozrušen a když zemřelou pohřebním automobilem dne 15. ledna převážel do Dolních Hbit, před samou obcí na pokraji zádušního lesa u silnice k Jelencům vedoucí z automobilu vyskočil a tam ze služebního revolveru se střelil do hlavy, umírající byl převezen do Dol. Hbit, obdržel ještě svátost posledního pomazání a brzy na to skonal. Pohřeb obou manželů konal se v neděli dne 18. ledna za nevídaného účastenství lidu ze širokého okolí na zdejší hřbitov, druha svého doprovodilo 53 četníků. Nad hrobem promluvil farář a četnický nadporučík z Příbramě.

Otázka dráhy Příbram – Sedlčany vynořila se zase na povrch a vzrušila celý kraj, když konala se dne 5. července informační komise dle mínění pisatele kroniky zcela zbytečná, poněvadž dráha jest již dávno vyměřena a nutnost její uznána již za Rakouska.

Začátkem září zařízen byl na zdejším poštovním úřadě telefon, čímž docíleno aspoň té výhody, že telegramy mohou být podávány telefonicky a nebude potřeba posílati telegramy do Kamýka, ani odtamtud sem je nositi.

Dne 20. září farář St. Svoboda investován na faru ve Středoklukách a 6. října se odstěhoval.

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny a senátu dne 25. 11. 1925 Dolní Horní Jelence Jablaná Luhy Nepřejov Větrov Hbity Hbity Lidovci 26/24 60/59 37/33 72/63 62/53 9/8 11/8 Republikáni 70/64 17/13 28/24 149/135 72/69 75/71 71/66 Soc. dem. 4/6 8/5 22/10 45/39 6/5 8/9 30/24 Čeští soc. 12/8 1 – – 1/1 1/1 1/2 Nár. dem. – 5/6 – – – – Komunisté 5/2 13/11 24/21 63/57 50/43 21/19 15/13 Živnostníci 12/10 10/9 7/4 22/18 7/5 1/1 1/1 Práškovci 2 3/1 – – 1/0 – 0/1 Židé – 2 – 1 – – –

1926 Dne 11. dubna 1926 instalován nový farář František Jásek dosavadní exposista

v Hnidousích. Na pondělí Svatodušní byla konána oslava 40 letého trvání sboru hasičského v Dolních Hbitech. V 9 hodin dostavili se hasiči v plné parádě do chrámu Páně, kde kněz promluvil k nim, aby hasiči pěstovali 1. Křesťanskou lidumilnost; 2. Svépomoc; 3. Lásku k víře a národu.

Dne 10. července oslavovali hasiči v Kačíně dvacetileté trvání tamního sboru.

1929 Od 27. ledna do 10. února byly silné mrazy až -36 stupňů C. Dne 19. 6. 1929 zastřelil

68

v Nepřejově č. 16 dělník Josef Zajíček v žárlivosti svou ženu Marii 34 letou, syna Josefa 4 letého a pak sám sebe.

1930 Dne 1. září odešel pan řídící Ladislav Pritz, dlouho působící na škole v Dolních Hbitech,

jako odborný učitel na měšťanku do Příbrami a na jeho místo nastoupil pan Karel Vávra, řídící dříve ve Svatém Poli. Většinou lze o učitelstvu říci: „Dixit cantor clero – semper tibi inimicus sro.” /”Řekl učitel duchovnímu – vždy Ti budu nepřítelem.”/

1933 V Dolních Hbitech staví se nová Kampelička.

1935 Dne 17. srpna byla přivezena na hřbitov nová hrobová čísla v počtu 725. Dne 1. září

nastoupil v Dolních Hbitech nový pan řídící Fran. Rys, bývalý řídící v Boroticích.

Dne 17. listopadu 1943 byl zatčen vldp. František Jásek, farář v Dolních Hbitech. Zlotřilou rukou Gestapa byl odvlečen ze středu svých drahých a farníků, které miloval. Osada na něj nezapomněla a zůstala mu věrna po celou dobu zbytku strašné světové války, která kosila miliony životů nejen na frontě, ale doma a koncentračních táborech Němců. Prozatímně byl jmenován jako zástupce dp. faráře František Ludvík, kaplan profesor z Příbramě. Ale tento nesrostl se zdejším lidem a po dvou měsících hlásí, že mu není možno zůstati a na faru je jmenován jako zástupce in spirit František Urban, kaplan v Petrovicích u Rakovníka. Nastupuje místo 17.1.1944. S plným ideálem kněžských snah a lásky k nesmrtelným duším dává se do práce ale pro nepochopení sestry býv. dp. faráře je v pravém slova smyslu ubíjen. Má kroniko, proč nemohu vypsati všechno to, abych nikomu neublížil. Snad jednou to bude sem vloženo z mých zápisků. Jedno podotknu, celý můj rok, lépe řečeno 16 měsíců bylo pro mne křížovou cestou a zda jsem někdy nebyl takovým, jakým jsem měl být, bylo výslednicí duševní deprese, která hledala uvolnění a zapomnění v kruhu věrných, kterých jsem měl tak málo. Jedno zanechán většině hbitských farníků, lid zde se nezměnil od dp. Sprysla, byl nespravedlivý. Ale kéž dá Bůh, aby z mého utrpení vzešlo požehnání pro zdejší osadu, kterou jsem přes všechno miloval, vždyť jsem z kraje příbramského a dá jim poznati, že jediná láska, věrnost, obětavost a odpuštění jsou klíče pokoje a míru. 18.5.1945 přivezl jsem dp. faráře Jáska z Dobříše do jeho farnosti, přeji mu, aby zde byl šťastnější než jsem tu byl já a opouštím Hbity dne 23.5.1945 se slzou v oku a s odpuštěním na rtech.

Přehled duchovních správců farnosti Dolní Hbity /farářů, administrátorů a výpomocných kněží/

František Osterreicher, prvofarář 1783-1801 /Marian Balthazar/ František Taudt 1801-1807 /Josef Jeřábek/ P. Sebastian Votava 1808-1820 /Josef Třešňák/ P. Matěj Albert Masný 1821-1827 /Josef Duras, Frant. Brádek/ František Royt 1832-1848 /Vojtěch Kratochvíl/ P. Josef Votýpka 1849-1870 /Josef Pracner, Felix Bíca, Vojtěch Linhart, K. Hrdina/ P. Jan Střízek 1871-1886 /P. Vincenc Bosáček/ Ludvík Šprysl 1886-1892 /Karel Kareš/ Matěj Krejčí 1892-1910 /Josef Gargela/ Prokop Holý 1911-1916 /Václav Salač/ Stanislav Svoboda 1917-1925 /Josef Novák/

69

František Jásek, farář a vikář 1926-1951 viz samostatná část František Ludvík 1943-1944 František Urban 1944-1945 Jan Troneček 1951-1958 P.Stanislav Rous 1958-1985 Peter Fecko 1985-1989 Petr Bubeníček 1989-1990 P. Karel Kunzl 1990-2004 P. Zbigniew Grzyb od 1. 7. 2004 – dosud

František JÁSEK

Farář a vikář v Dolních Hbitech se narodil dne 13. 9. 1891 v obci Vokov-Třebeň, okres Cheb. Po studiu gymnasia a absolvování theologické fakulty Karlovy university v Praze působil jako kaplan nebo administrátor v Praze I /u sv. Havla/, v Mrtníku, Hořovicích, Strašicích, Hudlicích, Dejšině a Pcherách, než byl 1. 4. 1926 ustanoven farářem v Dolních Hbitech. Od 25. 9. 1932 též působil jako administrátor fary v Kamýku n.Vlt. a od 1. 11. 1934 rovněž ve Višňové. V roce 1937 byl jmenován arcibiskupským notářem, r. 1941 vikariátním sekretářem příbramským, od 8. 12. 1947 správcem vikariátu příbramského a od 23. 12. 1948 skutečným vikářem příbramským. V duchovní správě zdejší farnosti působil nejdéle, více než čtvrtstoletí a za své „zásluhy” – jako věrný příslušník církve, strávil 16 měsíců v koncentračních táborech nacistů a 12 měsíců v internačních táborech komunistického režimu. Dolnohbitskou farnost tvořily obce – Dolní a Horní Hbity, Jablonná,

Jelence, Káciň, Luhy, Kaliště, Nepřejov, Horní a Dolní Líšnice /3 čísla/, Větrov, Vápenice /3 čísla/ a samota Placy. V třicátých letech minulého století zde bylo asi 2.250 katolíků a 20 jinověrců.

Kostel sv. Jana Křtitele navštěvovaly stovky věřících a farář Dp. František Jásek vyučoval katolickému náboženství 2x týdně v sedmi třídách obecné školy v Dolních Hbitech a ve 2 třídách obecné školy na Větrově. Při vysvěcení nové kaple ve Větrově dne 10. 6. 1935 /ku cti sv. Antonína/ bylo přítomno cca 1000 návštěvníků z celého okolí.

Dne 17. 11. 1943 byl p. farář Jásek zatčen gestapem /spolu s pražským podnikatelem p. Passerem, známým z nepřejovského bydliště/ a následně vězněn v koncentračních táborech v Písku, Táboře, Kladně, na Pankráci a v Terezíně.

Zde byla jeho cela ještě desítky let po válce ukazována návštěvníkům i při školních zájezdech zdejší školy a p. farář Jásek zde přes lidskou nepřízeň poskytoval spoluvězňům duchovní podporu a naději, že slunko svobody opět zazáří nad naší vlastí. Po skončení 2. světové války

70

se do Dolních Hbit vrátil dne 18. května 1945. Srdečně byl zdraven a vítán již při průjezdu Jelencemi a na návsi se triumfálního přivítání zúčastnilo cca 2.000 farníků a občanů ze všech sousedních obcí.

Dne 6. 7. 1945 přijímá funkci předsedy Místního národního výboru, je členem výboru místních hasičů a velmi aktivně pracuje v celé kolátoře a při výuce náboženství ve školách.

Dne 28. 10. 1946 je vyznamenán válečným křížem a medailí za zásluhy jako politický vězeň. Prapory ozdobené domy, slavobrána postavená žáky měšťanky pod vedením odb. učitele Doubka a její pěvecký sbor za řízení odb.učitele Lantory, drůžičky a velké množství věřících přivítala dne 21. 5. 1947 arcibiskupa Dr. Josefa Berana. Za 318 biřmovanců vyjádřily svou radost školačka Helena Zadáková a jménem dospělých Anna Vacková. Po slavnostním průběhu dne byl kostelník Bohumil Velas pochválen za vzorný pořádek v kostele, právě tak jako varhaník J. Záruba za své umění.

V jarních měsících r. 1949 došlo k dlouho připravované elektrifikaci obce. Bylo utvořeno „Družstvo pro rozvod elektrické energie”, jeho předsedou byl p. Bohumil Sup a pokladníkem p. Václav Pecka. Téměř v každém čísle popisném si nechali zavést el. proud, včetně našeho kostela. Slavnostní „rozsvícená” byla dne 7. června 1949 v hospodě u Supů.

Sbírku mezi farníky na elektrofikaci kostela v r.1949, označenou státní správou a bezpečnostními orgány jako nepovolenou a čtení zakázaných „pastýřských” listů vydaných arcibiskupem Dr. Beranem použilo Okresní velitelství Národní bezpečnosti jako záminku pro zavedení trestního stíhání faráře a vikáře Dp. Františka Jáska v následujících letech.

Přestože položka výdajů – 50.000,-Kč byla řádně dle rozpočtu vyučtována a se zabaveným obnosem při domovní prohlídce z 28.10.1949 a uloženým na StB nemohl p.farář disponovat byla tato částka u Okresního soudu v Příbrami uváděna jako pokus o ošizení státu.

Dne 3. října 1951 byl Dp. František Jásek předvolán jako svědek v trestní věci č.j. T 125/51 a p.farář okamžitě odsouzen k 15 měsícům vězení a pokutě 20.000,-Kč, za trestné činy, které měl spáchat v roce 1949…Součástí rozsudku byla prosba tehdejšího okresního církevního tajemníka, aby farnost Dolní Hbity nebyla obsazena nikým z kněží příbramského okresu, ale nějakým cizím duchovním, který nebude s místními lidmi sžitý a farář Dp. František Jásek se nesměl po uplynutí trestu ani do okresu vrátit …

Tyto skutečnosti, plán likvidace církve komunistickým režimem, pronásledování nepohodlných politických odpůrců a nesnesitelné podmínky ve vězení se výrazně podepsaly na jeho zdravotním stavu. Ze zdravotních důvodů mu byl trest zkrácen na 12 měsíců. Od 1. 11. 1952 byl Dp.František Jásek ustanoven administrátorem v Maloticích a excurr. v Horních Krutech. Aniž by se však mohl do další duchovní správy zapojit, pronásledují jej zdravotní problémy a po krátké hospitalizaci v okresní nemocnici Kolín, zemřel dne 20. ledna 1953.

Vikář a farář z Dolních Hbit, Dp. František Jásek byl jako mučedník obou totalitních režimů pohřben v rodinném hrobě na příbramském hřbitově dne 26. ledna 1953.

Naše úkoly Jako jinde, tak i ve všech obcích farnosti Dolno-Hbitské bylo veliké nadšení ve dnech

květnových letošního roku, kdy svržen byl do prachu německý nacismus a nad naší drahou vlastí zaplál prapor svobody. A v tom našem kostele, kde za doby protektorátu se zpíval chorál svatováclavský a národní hymna „ Kde domov můj„, zazněli opět vesele varhany a z úst věřících vznášel se velebný tón díků k bohu všemohoucímu, byly ozdobeny domy prapory, na všech tvářích úsměv štěstí a blaha.

Průvody, projevy, národní kroje, drůžičky, selská jízda na koních a ostatní s tím spojené - vše za námi. Nebylo rozdílu nikde, všichni si tiskli ruce a srdečně zdravili zasednutí. A od té doby uplynulo několik měsíců.

Dnes - ptám se, kde jest dnes ta vzájemná láska, svornost, nadšení a chuť k práci? Jaké si zklamání zračí se v mnohých tvářích a očích, nechuť k práci, ano i lidé se sobě vyhýbají. Proč? Volám k vám všem: Nechte osobních sporů a politických hádek. Každý též v něčem

71

pochybil za doby protektorátu a proto rozhodně a nekompromisně odstraňte své chyby a vady a podejme si ruce k vzájemné spolupráci. Ať jsme jakéhokoliv společenského přesvědčení, mějte v první řadě na mysli prospěch vlasti, národa: „Nejvyšším zákonem budiž nám blaho státu!“ Vzpomeňme si že jsme křesťané a jednejme dle přikázání božího, ale platí to i pro celý okres příbramský i pro celou naši vlast. Slova písma svatého: „Podle skutku poznáte je!“ - platí i dnes a kdyby si to každý Čech uvědomil a každý politický straník, jak by vypadal náš národ, kdybychom jen dobré a záslužné skutky konali.

Vzpomínám na koncentrační tábor v Písku, Táboře, Terezíně,nebo v Kladně, Pankráci, jak tam v utrpení a v hrozných bolestech jeden druhého těšil, povzbuzoval, slzy stíral a čekal, až otevřou se dveře vězení, aby se opět mohl svobodně vrátit ke svým drahým. A všichni jsem se ve zdech žaláře slíbili, že budeme svolně pracovat ke zdaru a rozkvětu naší vlasti.

Ať se děje, co děje, tomu slibu dostojíme. A jsem hotovi pro národ přinést, ještě větší oběti než ve vězení.

A k této práci voláme všechny lidi dobré vůle! František Jásek farář v Dolních Hbitech

10. PAMÁTKY V DOLNÍCH HBITECH

Nejvýznamnější památka v Dolních Hbitech – kostel sv. Jana Křtitele

V obci představuje kostel sv. Jana Křtitele nejvýznamnější památku. Prvně založen byl asi v roce 1368 a po husitském zpustošení obnoven roku 1597.

V původní podobě se nedochoval neboť byl pro svoji nedostatečnost zbourán a postaven nový, v současné podobě. Autorem projektu byl významný český architekt Josef Mocker.

Kostel byl 24. dubna 1875 posvěcen osobně kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem. Zavítal sem i první president T. G. Masaryk, arcibiskup Dr. Josef Beran a kardinál František Tomášek.

V padesátých letech a v období socializace obce nebyl prakticky vůbec opravován a udržován. Navíc dne 26. ledna 1968 byla při sněhové bouřce zasažena bleskem jeho hlavní věž, ze které uhořelo asi 6 m krovů. Jen díky obětavému zásahu místních, okolních a příbramských hasičů se kostel podařilo zachránit.

Věž byla sice opravena, ale značné škody vznikly na vnitřním vybavení /hodinách, varhanech atd./, střešní krytině a stropech. Hlavní opravy bylo možné zahájit až v roce 1992/93, kdy byla provedena oprava větší části střechy a malé věže. K opravě hlavní věže a části stropů došlo v r. 1999. Následně ve dvou etapách probíhala a stále se provádí oprava fasády, na jejíž dokončení zbývá shromáždit cca 250.000,- Kč.

Doufejme, že v roce tří významných výročí obce nebo co nejdříve se podaří tuto dominantní stavbu a národní kulturní památku celkově opravit.

72

73

Pomníky a sochy V roce 1936 byl v centru obce postaven pomník padlým vojínům

z 1. světové války. V letech 1914 - 1918 v této válce bojovalo více než 400 místních spoluosadníků, z nichž padlo celkem 67 mužů, jejichž jména jsou zde uvedena, s dodatkem: „Památce našich kamarádů věnují příslušníci polního pluku č. 102.“

Znovuposvěcení sochy s. Jana Nepomuckého v obci Dolních Hbitech

Původní socha sv. Jana Nepomuckého u mostu přes Jelenský potok byla postavena v dřevěném oplocení roku 1903.

Dne 19. října 1942 byla znovu vysvěcena socha sv. Jana Nepomuckého. Ač počasí bylo nepříznivé, sešel se velký počet věřících. Slavnost zpestřily malé i velké družičky, dívky v národních krojích a hudba pana Horkého z Horních Hbit. Básně pěkně přednesly družičky z Dol. Hbit – Božena Chobotová a Alena Mládková. Místní duchovní správce promluvil o úctě k sv. Janu Nepomuckému, sochu posvětil a vylíčil celý postup práce na pomníku, na němž socha jest umístěna. Kámen dodán ze zádušního lomu. Plán na pomník zhotovil zdarma pan architekt Petr Flenyko z Prahy. Podle plánu jednotlivé kvádry z kamene zhotovil Jaroslav Kříž ze Zduchovic č. 92, který na tom pracoval skoro půl roku.

Úkolu svého se velmi zhostil a vřele se doporučuje širší veřejnosti. Zednická a nádenická práce trvala od 26. srpna do 30. září t.r. Pracovali: Josef Chmelař, Rudolf Vavřina a Alois

74

Burian z Dolních Hbit, Josef Hampejs a Jaroslav Kříž ze Zduchovic. Práci provedli velmi dobře a každý, kdo jde okolo, uznává, že pracovali na pomníku zruční dělníci. Povozy zdarma věnovali hospodáři: Václav Kubát, Josef Lukeš, Josef Vopička z Dolních Hbit a Jan Žáček z Jelenců. Firma Jan Vaněk, žulové lomy Višňová, dovezla za mírnou cenu kámen a písek. Vápno, cement, barvu a jiné věci dodalo místní družstvo. Práci kovářskou provedl Václav Burian, kovář z Dolních Hbit. Polychromování sochy provedl známý malíř Antonín Kulíšek z Příbrami. Vřelý dík mu patří za pěkné provedení. Sochu k opravě dovezl a opět po opravě přivezl skoro zadarmo (za 40 K) pan K. Triner, obchodník z Dolních Hbit. Převzato: Farní věstník příbramského vikariátu

75

11. KONEC 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

V kronikách a dokumentech obce Dolní Hbity

Kronika obce Dolní Hbity byla založena až v roce 1959 a zachycuje události z archivních materiálů zdejší školy, tehdejšího MNV a pamětí nejstarších občanů v Dolních Hbitech, od roku 1945.

Katastr obce měl v roce 1945 celkovou rozlohu 324 ha a čítal 51 popisných čísel. Většina budov byla kamenných s taškovou krytinou. Pouze na deseti popisných číslech byla došková střecha. Nejstarší budovou bylo obytné stavení čp. 18, kováře Václava Buriana. Obyvatel bylo 209, z toho 99 mužů a 110 žen.

První národní výbor po osvobození vlasti tvořili tito členové: předseda - Alois Hadrovský, členové - Antonín Přívora, Josef Horký, Josef Veleman, Josef Vopička z čp. 12, Josef Werner, Václav Pecka, Čeněk Vostárek, Josef Lukeš st. a Josef Linhart.

Dne 6. července 1945 přijímá funkci předsedy MNV farář František Jásek, členy jsou: V. Pecka, Karel Šebek, Josef Bambousek, A. Přívora, František Rys, Boh. Velas, Čeněk Vostárek a Eduard Sochovský.

V Dolnich Hbitech byly dva obchody: prodejna „ Družba „ a obchod Karla Trinera. Peněžní záležitosti obstarávala místní Kampelička v čp. 55, kde též působil poštovní úřad. Dále je nutno jmenovat farní úřad římsko-katolické církve, četnickou stanici v čp. 48, obecnou školu pětitřídní (204 žáků) a výkupní sklad Hospodářského družstva. V obci byly dále 3 hostince (u Pluhařů, u Vocásků a u Supů ), 2 truhláři, 2 obuvníci, 1 krejčí, 2 mlynáři a 1 řezník. Samostatně hospodařilo 27 rolníků (3 do 2 ha, 13 do 5 ha, 3 do 10 ha, 3 do 15 ha, 3 do 20 ha, 2 nad 20 ha). Ostatní odcházeli za prací do města a jinam.

V obci byly tyto politické strany: Čs. strana lidová, Čs. strana národně socialistická, Sociálně demokratická a KSČ, založená 16. 5. 1945 (měla 9 členů, předsedou byl Václav Pecka).

Z organizací zde působily: TJ Sokol - první zápis z mimořádné valné hromady je ze dne 18. 11. 1945 - starosta bratr Josef Vopička, Hasičský sbor - první zápis z valné hromady ze dne 6. 1. 1946 - starosta bratr Josef Vopička a dále ČSM a SČSP.

Několik zápisů o událostech v obci

V sobotu 5. 5. 1945 rozšířila se všude zpráva: „ Je konec války! Národní revoluce ! První vlajka Československé republiky, která byla pečlivě ukrytá po dobu okupace zavlála opět v naší obci na škole a později se objevují prapory i na jiných budovách v Dolních Hbitech.

Odstraňují se rychle všechny německé nápisy a tabulky, na návsi se shromáždilo plno občanů s rozjasněnýma očima, aby přivítali svátek, nejkrásnější den života!

Avšak již po poledni ozývá se z pražského rozhlasu naléhavé volání o pomoc. Až 9. května slyšíme z rozhlasu: „Praha vítá Rudou armádu“.

Rychle se šijí a vyvěšují rudé prapory. Na návsi se staví slavobrána. 11. května vítáme na strakonické silnici k Příbrami rudoarmějce až dlouho do noci, a druhý den – 12. 5. 1945 také v naší obci! Rudoarmějci byli povoláni na pomoc do Kamýka, aby likvidovali řádění německých fašistů na úseku státní silnice k městečku Milín a ke Slivici.

Do práce se nikomu nechce, ač je jí všude třeba, ať na polích nebo v továrnách. Dne 16. května Praha vítá exilového presidenta Dr. Edvarda Beneše. Dne 18. května přivítali radostně zdejší občané p. faráře Františka Jáska, který byl zatčen a

vězněn gestapem pro ilegální činnost od 16. listopadu 1943. Téhož dne ráno opustili školu němečtí uprchlíci, dovezeni sem dne

9. března 1945. Posledních několik dní byli soustředěni jen ve škole v počtu asi 190 osob a

76

zanechali po sobě hrozný nepořádek a nečistotu. Hned se začalo s vyklízením a bílením a mytím a v pondělí 4.června bylo zahájeno pravidelné vyučování.Celý květen se nevyučovalo, předtím jen střídavě v jediné třídě a v měsíci dubnu také v hostinci pana Žáka v Horních Hbitech.

Dne 20. května byla uspořádána za účasti školy Národní slavnost, na níž o utrpení vězňů a o zvěrstvech jejich německých mučitelů promluvil pan farář Jásek.

Dne 2. 6. 1945 v domě J. Kouta, Jablonná č.p. 65 tragicky zemřela třikrát vyznamenaná příslušnice Rudé armády V. F. Kiselova z Kujbyševské oblasti na Volze. Byla čestně pohřbena na místním hřbitově.

Starostové obce a předsedové MNV

Pookud je známo, nebo se dochoval záznam: 1850 František Vlk 1892 Jan Buchal 1897 Josef Dědina, chalupník 1911 Václav Kubát, rolník č. 1 1913 Josef Vopička, č. 12 1926 Josef Muzikář 1939 Josef Vopička ml., č. 12 1941 Alois Hadrovský 1945 /od 6. 7./ Dp. Fratišek Jásek, farář 1945 /od 6. 9./ Karel Šebek 1946 /od 14.7./ Jan Chmelař 1948 /od 17. 10./ Václav Pecka 1949 /od 6. 3./ Jan Chmelař 1950 /od 23. 4./ Josef Dědina 1954 /od 16. 5./ Jan Chmelař /újezdní tajemník – Emanuel Kočí/ 1957 /od 1. 6./ Václav Pecka 1960 /od 12. 6./ Josef Bambousek /tajemník – Josef Žák/ 1975 Jaroslav Roček 1990-1991 František Hlinovský 1991-2002 Josef Štětka 2002-dosud Josef Štětka /úřad. místostarosta - Ing. Jan Michálek/

77

12. TŘI HOSPODY V DOLNÍCH HBITECH

1. RESTAURACE MILÍNSKÉHO PIVOVARU – U ZAJÍ ČKŮ

Jsou skutečně pravdivým obrazem 1. republiky, ale na OÚ /dříve MNV/není zachována žádná informace nebo podklad k jejich výstavbě, majitelům nebo provozovatelům. Takže začnu tou, kde byla ustavena Tělovýchovná jednota Sokol Dolní Hbity:

Majitelka pí. ZAJÍČKOVÁ Anna, rodné jméno Hotová, se narodila dne 12.12.1866 a v sokolských záznamech je vedena pod č. 56, povolání – hostinská. O životním osudu dcery Aničky, která tancovala 10. 10. 1920 s presidentem T. G. M. se dočtete i v jiných kapitolách. Další známý nositel jména – ZAJÍČEK Rudolf, se narodil 4. 4. 1897 a v kolonce povolání se uvádí: finanční strážník, bydl. Volosanka, Podkarpatská Rus /Bílá Tisa u Rohova/. Na pomníku padlých vojínů 1. světové války se uvádí: „Památce našich kamarádů věnují příslušníci polního pluku č. 102”. Je zde 67 jmen ze všech okolních obcí + 1, t. j. Památce legionáře, Rudolf Zajíček – Zborovák. Před 86 lety v městě Zborov dne 2.7.1917 provedla čs. brigáda, bojující po boku ruské armády proti centrálním mocnostem /legie československé/ úspěšný průlom rak.-uher. fronty do hloubky 2-5 km /Bitva u Zborova – viz známá píseň. /. Ohlas vystoupení legií u vlád dohodových mocností podpořil postavení čs. zahr. odboje za 1. svět. války. Pan Zajíček přestal být členem TJSDH dne 24. 2. 1933, kdy zemřel. Žáci místní školy zde v roce 1960 nacvičovali spartakiádu. Pro školáky a zaměstnance Statku sloužila později budova i jako kuchyně a jídelna. V 1. patře byla kancelář JZD, klubová místnost ČSM, knihovna, bydleli zde Rysovi a později byly tyto prostory upraveny na školní družinu.

78

Střídali se zde i různí nájemci, hospoda však neprosperovala, oproti ostatním neměla chlazení piva. Nyní se objekt několik let opravuje a vylepšuje. Prodej nejrůznějšího sortimentu zboží zde krátce provozovali manželé ZIMOVI.

2. HOSTINEC U SUPŮ

Pan Bohumil SUP se narodil dne 25.10.1906, členem TJSDH je od 4. 5. 1930, kdy odkoupil hostinec na návsi od p. Vostarka. Před ním zde blíže neurčitou dobu působili i jiní nájemci, např. p. Karel Šebek, br. Balík a další. Pan Bohumil SUP po přestavbě hostince dlouho neváhal a převedl komplet-ní sokolskou činnost z hospody U Zajíčků přímo do centra obce. Přestěhovala se sem schůzovní místnost, jeviště divadelního souboru a v upraveném sále probíhala cvičení všech družstev i jednotlivců. Od roku 1935 p. Sup působí jako hospodář TJSDH. Manželka pí Milada Supová, rozená Muzikářová, se narodila dne 15. 10. 1913. V dorostu je evidována pod č. přihl. 2 s datem přihlášky 8. 10. 1921, zodpovědný zástupce – otec Josef Muzikář, rolník Dol. Hbity čp. 11. Dne 7. 1. 1932 je již zapsána jako Milada Supová, choť hostinského. Sál s přilehlými místnostmi a nezapomenutelnou galerií sloužil ke všemu společenskému dění v obci – hudební zábavy a plesy, divadelní představení, školní besídky, promítání kina, veřejné schůze, zázemí při poutích a posvíce- ních. Slavil se každý větší svátek. Sál přečkal i zavezení obilím v roce 1955 /některé parkety však byly natrvalo poškozeny/. Každou neděli se zde otevíralo v 9,00 hodin!! Na půllitr piva 10% se v 60-tých letech chodívalo za 1,20 Kč. Chléb 1 kg se nakupoval za 2,60 Kč. Mléko 1 lt – 1,90 Kč. Vejce 1,- Kč. Máslo /čtvrtka/ 10,- Kč. Hovězí zadní 29,- Kč. Průměrné měsíční předplatné novin stálo 12,70 Kč. Pokračovateli rodinných tradic byli 3 synové. Nejstarší Bohumil /odstěhoval se do Chodova/, prostřední Josef, pracoval v ústavu architekta hl.m.Prahy a nejmladší Jiří, nar. 17. 11. 1946.

79

Nejstarší syn Bohumil byl uznávanou přirozenou autoritou svých vrstevníků a mezi sportovci i hasiči je zapsán jako čestný a obětavý člen obou spolků. Pokud byl přítomen a mohl si zahrát fotbal, vždy byl kapitánem mužstva tehdejší „Staré gardy” nebo „Ženatých”. Utkání se hrála pravidelně na hřišti v Novinách, vždy byl sraz U Supů, připraven byl nazdobený vůz /platoňák nebo valník/. Na něj se naložilo občerstvení, pí. hostinská a hudebníci Švitorky. Hřiště bylo vzdáleno asi 600 m směrem na Jelence. Za valníkem pochodovali hráči již převlečeni do dresů a doprovázelo je značné množství fotbalových příznivců celé kolátory. Nejznámějším rozhodčím byl p. Jiří BOK a důstojně působili i oba kapitáni mužstev – Bohumil Sup a Milan Lantora. Nezapomenutelné zážitky na dříve narozené hráče Sokola /p. Václava Kubáta č. 1,Miroslava Falce, Stanislava Vacka z Hor. Hbit, „jeleňáky” Vl. Mandíka aj. Šmejkala a další – za mnohé připomenu p. faráře P. St. Rouse v dresu brankáře se šerpou „Nežeňme se”. V těchto utkáních nebylo důležité kdo z mužstev vyhraje – byli to většinou mladší a svobodní, ale vyhráli všichni, kteří se zúčastňovali a dokázali pobavit ostatní spoluobčany, často i na svůj účet. Pokračovatelem rodinné tradice v oboru řeznictví se stal kamarád většiny Dolnohbiťáků – p. Jiří SUP. Narodil se 17. 11. 1946. Často s námi hrával kopanou na různých plátcích a pastvách. Ve svém oboru řezník-uzenář se stal uznávaným odborníkem-profesionálem. S manželkou se nejdříve usadili v Kyjích u Prahy. Prošel řadou pražských prodejen a zpracovatelů masných výrobků. Nejznámější bylo asi řeznictví na Vinohradech, Francouzská ul. U HULATŮ, o kterém se zpívalo ve staropražských kabaretech a historických písničkách /Šlapeto aj./. Dnes vede rodinnou firmu SUP a synové Ve Vršovicích, Moskevská ul. 51. Díky jeho pomoci a sokolském srdci i výchově jsme při Sokole Dolní Hbity mohli založit i oddíl hokeje, a pak krátce účinkovat v okres. přeboru. Na mnohá utkání se stále vzpomíná /Obecnice, Dobříš, Nový Knín, Malá Hraštice/ a to byly jinak vybavená mužstva. Pan Jirka Sup s manželkou Miloslavou stáli u prvních hokejových krůčků synů Jiřího a Michala, původně v hokejové Spartě. Mladší syn Michal plnil vždy defenzivní úkoly bránícího levého křídla a až nyní dozrál jeho talent. Po přestupu do HC SLAVIE Praha patří stále mezi nejlepší střelce slávistů a po zásluze se prosadil i do reprezentace ČR. Jirka Sup, st. nikdy nezapomněl na své rodiště a místa, kde chodil do školy a trávil své mládí. Každoročně sponzoruje valné hromady nebo jiné schůze sokolů a hasičů, má stálý zájem o život v obci a na jeho jméno by se nemělo nikdy zapomenout. V popisu tehdejší hospody U SUPŮ se nemohu nezmínit o p. Aloisu Vostarkovi, který zůstal členem TJ Sokol Dolní Hbity až do úplné likvidace komunistickou totalitou padesátých let. Rovněž syn Vlastimil Vostarek byl aktivním členem obou spolkových organizaců – TJ Sokol a SDH. To se již v plánech MNV rýsoval nový Kulturní dům s restaurací, vybudovaný v akci „Z”, západním směrem od středu obce /původně „na zelené louce”/. Posledními nájemci původní hospody U Supů, kteří zde točili pivo byly Jaroslava Skuhrovcová /Chocholatá/ z Hor. Hbit a pí. Vlasta Krůtová /Velková/ z Luhu.

80

Jirka Sup se vzácným hostem ve svém současném pražském podniku.

3. HOSTINEC U VOCASKŮ – U BALVÍNŮ (čp. 28)

Původní majitelé rod Balvínů zde již nežije a ani hospodu nikde nenajdete. Byla určena k demolici na místě dnešní prodejny P-75, ved. pí.B. Přívorová. I rodiče vzpomínají na taneční zábavy zde konané a potvrzují, že při poutích, posvíceních byly v Dolních Hbitech otevřeny všechny 3 restaurace-hospody. Zřejmě se v nich tolik piva a kořalky jako dnes nikde nekonzumovalo, ale pro obživu, s obděláváním malého pozemku to zřejmě stačilo.

81

V padesátých a šedesátých letech zde byla na tu dobu poměrně slušná prodejna zboží všeho druhu, vedená p. Pokorným z Kamýku n.Vlt. V prodejní činnosti zde pokračovali manž. Kadlecovi z Jelenců, pí. Jarmila Kopáčková z Horních Hbit a další.

82

13. HISTORIE ZEMĚDĚLSTVÍ V obci Dolní Hbity v padesátých letech samostatně hospodařilo 27 zemědělců, z toho: 3

zemědělci do 2 ha, 13 do 5 ha, 3 do 10 ha, 3 do 15 ha, 3 do 20 ha, a 2 zemědělci nad 20 ha.

Přes silné politické vlivy a téměř nesplnitelná nařízení o dodávkách zemědělských produktů, ve zdejším kopcovitém terénu, projevovali místní hospodáři značnou nedůvěru k založení a vstupu do JZD. Nepřesvědčili je zpočátku ani dramatické nátlaky při uvěznění některých rolníků z okolních obcí a ani násilné vystěhování celých rodin.

Socializace hospodaření byla bolestná a trnitá, což potvrzovaly např. špatné výsledky hospodaření JZD v Horních Hbitech. Na podzim 1955 byla z úpadkových hospodářství p. Václava Kubáta, čp. 1 a p. Josefa Vopičky, čp.12 založena pobočka Čs.státního statku Dobříš s místem farmy v Jelencích. Později k těmto hospodářstvím bylo přidruženo neproduktivní zemědělství p. Josefa Vopičky, čp. 24 a pí. Muzikářové, čp. 11. A tak až v roce 1957, po dlouhých přesvědčovacích akcích KSČ, ONV i KNV, vniklo JZD i v Dolních Hbitech, mezi nejposlednějšími v okrese. Ustavující schůze dne 23. 8. 1957 konstatovala vstup 14-ti soukromých zemědělců s 25-ti členy. Celkem bylo obhospodařováno 122 ha zemědělské půdy, z toho bylo 89 ha členské a 33 ha nečlenské půdy. Předsedou JZD byl zvolen střední zemědělec, bývalý mlynář p. František Vopička z čp. 22, účetním Václav Pecka, živočichářem p. Josef Lukeš ml. a rostlinářem p. J. Dědina, čp. 6. Nejdříve byla provedena hospodářsko-technická úprava půdy, což znamenalo rozorání mezí a uskutečňovalo se společné hospodaření. Po částečném svodu dobytka byly dojnice soustředěny až v r. 1958 v čp. 13. a též byl proveden společný zástav výkrmu 11-ti vepřů. Místo původně naplánovaných jednotek ve výši 14,-.Kč byly za obtížně a pracně získanou jednotku vypláceny pouze 4,- Kč /tj. celodenní výdělek/ a později 7,- Kč. Z hospodaření JZD v roce 1959: – 17 členů obhospodařovalo cca 100 ha půdy – brigádnicky vypomáhalo 9 vojáků a 7 civilistů

83

– patronát Meopty Praha-Košíře byl pouze formální a družstvu nepomáhal – místní osmiletá střední škola vypomáhala svými žáky a učiteli při pletí, okopávání a

jednocení 60 arů řepy, dále při vypletí brambor na výměře 6 ha, při sběru brambor na polích o výměře 12 ha, tj. 1805 hodin bez odměny, na školním poli se pokusně vypěstovaly 3 druhy kukuřice na zrno, JZD byla doporučena stupická ranná, neboť zde dozrála

– celkové výnosy v živočišné i rostlinné výrobě nedosáhly plánu, „pomoc zkušených odborníků” z ONV i jiných institucí spočívala jen v kontrole a kritice, avšak nikdo nepomohl řešit konkrétní problémy družstevníků

Nelze se proto divit, že 20. 11. 1960 došlo ke sloučení JZD se Státním statkem, ředitelství v Kamýku n.Vlt. Prvním ředitelem byl p. Houška, později Ing. Vencel, po dalším sloučení se Sedlčany Ing. Pekárek a Krasl.

Jednotlivé okolní farmy řídili: p. Jaroslav Pácalt st., Dolní a Horní Hbity p. Karhan - Nepřejov, p. Stanislav Kasal – Třtí, p. Červený – Kamýk n.Vlt.

V roce 1962 je bývalý hostinec „U Zajíčků” upraven zaměstnanci statku na jídelnu a vyvařovnu pro zaměstnance ČSSS i pro školní mládež. Posléze v r. 1975 se k ČSSS připojují i JZD Luhy a Káciň.

V současnosti z místních občanů a vlastníků zemědělské půdy nehospodaří soukromě nikdo. Své pozemky obhospodařuje pouze rodina p. Ziky z Druhlic a p. Procházky z Větrova.

Část zemědělských pozemků udržují sousední zemědělská družstva Dublovice (Ing. Václav Dědina) a Dlouhá Lhota.

84

14. DOLNOHBITSKÁ ŠVITORKA Připomenout si vznik a působení amatérské kapely „Dolnohbitská Švitorka” znamená vrátit

se vzpomínkami zhruba do let 1958 – 1960, kdy po ukončení dlouholeté činnosti ochotnického divadelního spolku se sešla pětice místních muzikantů, aby převzala „kulturní štafetu” v obci.

Základ velmi oblíbené hudební skupiny tvořili Josef Lantora (1917 – 1985), dlouholetý učitel a ředitel místní školy, hrající na housle a ovládající jiné hudební nástroje, Bohumil Velas (1914 – 1987), letitý obecní účetní a poslední z generace dolnohbitských kostelníků, oblíbený harmonikář, Antonín Vykysal (1936 – 1979), horník RD Příbram, známý smyslem pro humor, hrající na bicí nástroje, Jaroslav Roček (1936), nástrojař od Calorie po Karsit Příbram, starosta obce, saxofonista a klarinetista, Josef Dědina (1924-2003), dlouholetý údržbář OÚNZ, ovládající opravy všeho druhu, houslista.

Nejoblíbenějším repertoárem „Švitorky” byla pochopitelně lidová muzika, s níž se zapsala do paměti většiny lidí z Dolních Hbit a širokého okolí včetně produkcí ve Škvárově restauraci na Sabáku v Příbrami.

Přestože postupem doby sláva lidových písní přece jen zaniká a mnohé písničky jsou velmi staré, stále mezi lidmi žijí a jistě přečkají věky. Je v nich radost, láska i žal, oslava přírody i života a touha po svobodě. Písničky se různě obměňovaly, někdy vznikla ke slovům i nová melodie nebo naopak se k nápěvu vytvořil jiný text.

I to bylo specialitou Švitorky, která měla ovšem v repertoáru i moderní populární písničky a nebála se zařadit do svých programů ani nejnovější rozhlasové a televizní hity.

V určitých obdobích doplňovali hudebníky i další místní amatéři, např. houslista Skřivánek, Věra Dědinová – Svobodová, hrající na kontrabas, či muzikanti z okolních obcí (František Říha, Jaroslav Hampejs atd.).

85

Vyjmenovat všechny příležitosti, zábavy, společenské akce, slavnosti a produkce, při nichž „Švitorka” každoročně účinkovala, je zpětně obtížné – taneční zábavy, svatební hostiny, předsvatební „štanda”, valné hromady hasičů a sokolíků, doprovody maškarních průvodů, dětské karnevaly, oslavy Dne žen, hraní při svátcích Josefů (také až 22 štací v obci) nebo Václavů, májové veselice, hasičské oslavy Sv. Floriana, fotbalová utkání ženatých se svobodnými, dožínky JZD i statku, posvícenské i mladoposvícenské zábavy…

V současnosti v tradici „Dolnohbitské Švitorky” pokračuje pouze Jaroslav Roček, má však velmi zdatné a oblíbené pokračovatele tradiční kapely ve Františku Spilkovi (1936), specialistovi na „vozembouch” a Josefu Dědinovi ml. (1954), který převzal roli harmonikáře.

Všichni jmenovaní hudebníci se nesmazatelně zapsali do historie kulturního dění obce Dolní Hbity. Za jejich činnosti jim patří upřímné poděkování.

86

15. LUHOVSKÝ METEORIT

Záznam z kroniky obce Dolní Hbity

Světový unikát – meteorit Luhy

Dne 7. dubna 1959 pozorovali někteří obyvatelé obce zajímavý zjev na večerní obloze, kdy mezi 20. – 21. hodinou proletěl obzorem velký a jasný meteor, který se podařilo zachytit fotograficky současně ze dvou stanic – Ondřejova a Prčic, a který se rozpadl na několik menších kousků. Jeden z nich byl nalezen p. V. Vršeckým z Luhu v poli v Kalnovém, vážil asi 4,5 kg a tento meteorit byl nazván podle naleziště „Luhy”. Další 2 zbytky meteoritu byly nalezeny rovněž na příbramském okrese. Tato událost je pro vědecké účely cenná zejména pro tu skutečnost, že se poprvé ne světě podařilo tak velký a jasný meteor zachytit fotograficky a nalézt jeho zbytky. Předběžné výpočty ukázaly, že váha původní hmoty meteoru při setkání s atmosférou byla asi 1 tuna, a že těleso mělo průměr 1 m. V ovzduší se značná část hmoty vypařila a ve výši 35 km se meteorit rozpadl na 3 větší části a řadu menších částí. Vypařování ustalo 13 km nad povrchem Země, kdy také uhasla záře a zbytky tělesa padaly volným pádem. Nalezený meteorit dopadl na Zem rychlostí asi 100 m za vteřinu. Ze získaných údajů bylo možno určit dráhu meteoru v sluneční soustavě. Je to vůbec poprvé, kdy byla propočtena dráha meteoritu. Meteor byl původně miniaturní planetkou sluneční soustavy, jejíž dráha ležela mezi Venuší a Jupiterem. Na své pouti vesmírem se 7. dubna srazila s naší planetou. Kandidát věd Z. Ceplecha z astronomického ústavu Čs. akademie věd vedl zjišťovací dráhy meteoru a cenná pozorování mu poskytl zejména předseda místního JZD p. František. Vopička. Změřená rychlost meteoru bude mít i velký praktický význam pro otázky pohybu raket a družic, zejména z hlediska jejich návratu na Zem.

87

Karel Tu ček Meteority a jejich výskyty v Československu /Akademia Praha 1981/ Příbram (1959) Československý primát – první na světě fotografovaný hromadný pád meteoritů na Příbramsku

Význačnou událostí ve vývoji moderní meteoritiky a současně také velkým úspěchem meteoritiky československé, který zaslouženě vzbudil pozornost badatelů po celém světě, je první fotografická registrace celé dráhy bolidu, jeho rozpadu v řadu úlomků, se snímky dílčích drah celého deště meteoritů. Zásluhu o to má kolektiv pracovníků Astronimické observatoře ČSAV v Ondřejově u Prahy, vedený Z. Ceplechou. Z jejich iniciativy byly v Ondřejově a v Prčicích, vzdálených od něho asi 40 km, jv. Od Sedlčan, zřízeny v padesátých letech zvláštní pozorovatelny a na nich umístěny fotokomory s rotujícím sektorem nad objektivem. Jejich úkolem bylo snímkování noční oblohy a soustavná registrace meteorů. Zařízení fotografických komor umožňovalo stanovení přesné rychlosti meteorů v ovzduší. Po osmi letech soustavného fotografování oblohy, 7. dubna 1959 ve 20.30 hodin SEČ (středoevropského času), konečně přálo nadšenému kolektivu štěstí. Přístroje obou uvedených pozorovacích stanic zachytily ve výšce 98 km na Jihlavou jasně zářící světelnou kouli – bolid. Svou září náhle osvětlil téměř polovinu Čech i část Moravy až do okruhu 50 km. Pohyboval

se po šikmé dráze v úhlu 43o rychlostí 20,9 km.s-1, ve směru od VJV k ZSZ a postupně klesal. Až do výšky 40 km se pohyboval jako jediné těleso, avšak ve výšce mezi 40 – 20 km nad zemským povrchem se postupně rozpadal na 17 větších i menších částí. Přitom pozorovatelé zaslechli jedinou silnou ránu a po ní řadu slabších, následovaných daleko slyšitelným rachotem. Všechny pozorované zářící úlomky postupně pohasínaly ve výškách 30 km, největší úlomek teprve ve výšce 13 km, a dopadly na zemský povrch v okolí Kamýka nad Vltavou, vjv. od Příbrami. V noci byly pozorovány mnoha očitými svědky, zejména ve východních a ve středních Čechách, zvláště nápadné světelné i zvukové jevy provázející pád. Ovšem mnohem důležitější bylo snímkování celé dráhy bolidu výše zmíněnými komorami obou pozorovatelen. Ze snímků jimi získaných byly pak pracovníky ondřejovské observatoře vyhodnoceny mnohé další velice důležité údaje, zejména celá dráha bolidu, jeho rychlost s příslušnými změnami, křivka drah (trajektorie) jednotlivých, roztříštěním vzniklých úlomků, počáteční i koncové body světelných drah, stanovení trajektorie dopadu aj. Ze všeho nejdůležitější však bylo přené stanovení dráhy i rychlosti bolidu - meteoritu v naší sluneční soustavě. Podle výpočtů bylo také možno odhadnout i hmotnost jeho původní matečného tělesa na jednu tunu. L‘. Kresák (1971) vyslovil názor, že příbramský pád by bylo možno uvést do souvislosti s jarním rojem Leonid. Zhodnocením výsledků prvního fotografického pádu příbramského meteoritu se vedle badatelů domácích (Z. Ceplecha, R. Rost aj.) zabývali také výzkumní badatelé zahraniční. Obsah izotopů vzácných plynů zkoumali H. Stauffer a H. C. Urey (1962), podíly tritia a argonu – 39 E. L. Fireman a Je De Felice (1964). Sovětští badatelé, např. A. K. Lavruchinová a kol. (1973), zjistili měřením 39/Ar a provedenými výpočty, že příbramský meteorit měl před vstupem do ovzduší poloměr kolem 100 cm a hmotnost asi 16 tun. Jeho radiační stáří stanovili na 18 miliónů let. K. N. Alexejevová (1962) se zabývala výzkumem fyzikálních vlastností příbramského pádu a došla k závěru, že se jimi neliší od pádu jiných podobných chondritů. Avšak značná

pórovitost a malá pružnost (3,57 g/cm3) nasvědčují tomu, že jeho hmota vznikla za jiných podmínek než zemské horniny a prošla také zcela jiným vývojovým pochodem.

88

Pracovníci Ondřejovské observatoře se však nespokojili jen s fotografováním dráhy meteoritu a s jejich vyhodnocením. Snažili se podle vypočtených míst dopadu také najít spadlé meteority. Vyslechli nejprve přes 300 očitých svědků a objektivně zhodnotili jejich zprávy, které porovnali s údaji zjištěnými z fotografických snímků a výpočtů. V denním tisku podali stručnou zprávu o provedeném průzkumu a vyzvali občany ke spolupráci. Konkrétně však také organizovali rozsáhlou vyhledávající akci v terénu, které se zúčastnila hlavně mládež, např. horničtí učni z Příbrami, mládežníci z obcí i jednotlivci z řad dospělých občanů. To vše se však nesetkalo se žádoucím úspěchem. Zato se několika jednotlivcům podařilo najít celkem čtyři ze spadlých kusů.

Podle pokynů vyplývajících z výpočtů doporučili ondřejovští astronomové soustředit se na hledání v okolí obcí severně od Kamýka nad Vltavou, na obou březích Vltavy, v zalesněných oblastech západních svahů Středočeské pahorkatiny. Nebyla to práce právě snadná, neboť šlo o kameny menších rozměrů. Avšak již za dva dny po pozorovaném pádu, 9. dubna 1959, našel zemědělec V. Vršecký z Luhů (sz. od Kamýka nad Vltavou) na svém poli sz. od obce v osení nálevkovitou, asi 20 cm hlubokou, čerstvě vytvořenou jamku a ve vzdálenosti asi 30 cm od ní ležel nápadný černý kámen bochníkovitého tvaru. Zprvu se domníval, že jde o valoun vhozený ze zlomyslnosti na jeho pozemek. Když pak jeho manželka zaslechla zprávu o spadlých meteoritech, upozornila jej, že by snad mohlo jít o jeden z nich. Nálezce věnoval kámen své dceři provdané do blízké Višňové, u níž byl kámen skutečně nalezen. Měl hmotnost kolem 4,5 kg a byl nalezen jen ve vzdálenosti 300 m od vypočítaného místa dopadu. Později se ukázalo, že je to největší dodnes nalezený kámen z celého pádu. Další kámen byl nalezen po dvou týdnech od data pádu, 24. dubna 1959, A. Plavcem z Velké, s. od Kamýka nad Vltavou, v lánu družstevního ovsa, asi 300 m j. od obce. Měl klínovitý tvar a hmotnost pouze 0,8 kg. Třetí kámen našla teprve 15. srpna 1959 v družstevní jetelině M. Kramešové z Hojšína, sv. od Kamýka nad Vltavou, zhruba 200 m j. od obce. Jako drobný hrotitý úlomek o hmotnosti 0,42 kg byl objeven ve vzdálenosti pouhých 12 m od vypočteného místa dopadu. Poslední a také ze všech nejmenší kámen našel konečně 24. srpna 1959 školák V. Vácha z Dražkova, ssv. od Kamýka nad Vltavou, při pastvě na okraji lesa. Kámen ležel na mechu a měl tvar protaženého klínu o hmotnosti pouze 0,105 kg. Dík všem uvedeným jednotlivcům a jejich poučení o významu a vzhledu meteoritů byly zachovány ze 17 úlomků alespoň čtyři pro odborný výzkum. Podle uvedených nálezů můžeme soudit i na tvar elipsy rozptylu příbramského deště kamenných meteoritů. Jde o značně protaženou elipsu, jejíž delší, 9,8 km dlouhá osa směřuje os VJV k ZSZ, její kratší osa je jen 1,2 km dlouhá. Proto lze další nálezy očekávat spíše východně od Kamýka nad Vltavou. Kus z Luhů měl zřejmě největší pohybovou energii a dopadl na povrch rychlostí asi 80 m/s. Proto se také zabořil jen asi 20 cm do ornice a nevytvořil větší kráter. Ostatní, značně menší kusy, ležely pouze na povrchu polí. Nalezené kameny vážily celkem asi 5,825 kg. Největší z nich měří asi 20 cm. Nejmenší kolem 6 cm.

Výzkum příbramského hromadného pádu byl po stránce astronomické prováděn na observatoři ČSAV v Ondřejově, po stránce mineralogické a chemické na katedře mineralogie a krystalografie a geochemie přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v mineralogicko-petrografickém oddělení Národního muzea v Praze. Bylo jím zjištěno, že zbrzděním matečného tělesa meteoritu v ovzduší bylo značně silné, což bylo také hlavní příčinou velké ztráty jeho původní hmoty. K jeho roztříštění došlo nepochybně již před bodem zbrzdění, neboť všechny nalezené kusy jsou silně zaoblené.

Všechny dosud nalezené ukázky hromadného příbramského pádu jsou dnes uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze. Jistá jejich část byla spotřebována k provedení chemických analýz doma i v zahraničí a ke zhotovení nábrusů. Proto jsou dnes ve sbírce Národního muzea uloženy pouze tři celotvary, a to Luhy (4250 g), Hojšín (428 g) a Dražkov (105 g) o celkové hmotnosti 4783 g.

89

16. SDH DOLNÍ HBITY

120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru

Projev velitele SDH p. Františka Spilky, 23. 7. 2005

Vážení hasiči, přátelé a hosté! Při dnešním shromáždění jsme se sešli, abychom si připomněli a oslavili historickou

událost naší obce. Je to 120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru Dolní Hbity. Je to výročí

významné, vždyť tak malá obec byla jednou z prvních (údajně 4) v okrese Příbram, kde byl sbor založen.

Slavné výročí dobrovolné hasičské ochrany je spojeno s datem 1864 a městem Velvary, kde vznikl první český hasičský dobrovolný sbor.

Do zatímního výboru byli zvoleni aklamací: Josef Vopička - starosta z Dolních Hbit Matěj Krůta - mlynář z Luhů Josef Žák - starosta z Jelenců Josef Fejt - starosta z Jablonné František Pech - radní z Nepřejova Matěj Vlk - radní z Horních Hbit Josef Vopička - rolník z Dolních Hbit Křisťan Havlíček - učitel z Dolních Hbit Josef Pinta - učitel z Dolních Hbit

Tento zápis tedy znamená, že sbor byl sestavený a zvolený pro všechny obce zdejší farnosti, to prakticky znamená jako dnešní okrsek.

Sbor byl tedy založen 18.1. 1885. Členové si vypůjčili stanovy a podle nich vypracovali vlastní. Ihned v únoru uspořádali taneční zábavu za účelem získání peněz. Za tuto zábavu získali 13 zlatých a 45 krejcarů. Je zajímavé, že už tenkrát se uváděl název „taneční zábava”. Příspěvek každého člena činil 10 krejcarů. Činnost spolku se tedy začala rozvíjet. První akcí byly žňové hlídky v obci. Při tom došlo i

ke rvačce a vyloučení některých členů ze sboru. Tenkrát to byl pro lidi velký trest a potupa na rozdíl od dnešní doby. Být v nějakém spolku si každý pokládal za velkou čest.

V září 1885 se konalo první hasičské cvičení a při tom zároveň svěcení stříkačky o půl desáté ráno. Okresní výbor přispěl na stříkačku 50 zlatých. Večer se konaly dvě taneční zábavy, vybíralo se 50 krejcarů.

Už tehdy došlo k roztržce, kdy někteří odmítali dát vstupné. Ovšem spolek žil dál, měl již 36 členů. Konaly se různé akce, například hasičský věneček, koupilo se hasičské náčiní za 20 zlatých, už tenkrát se udělovala různá vyznamenání a diplomy, pořádala se různá cvičení a podobně.

90

Nyní několik zajímavostí jak se nesly roky z činnosti spolku. V roce 1886 byl ustanoven na pokyn ze Hbit jakýsi okrsek, kde byly sloučené vesnice a

sice: Dolní Hbity, Horní Hbity, Jablonná, Jelence, Placy, Káciň, Stěžov, Smolotely, Líšnice, Nepřejov, Větrov, Zduchovice, Třtí, Luhy, Vápenice a Obory. Tedy více vesnic než je dnes.

Už v roce 1886 se prováděly prohlídky všech domů ve Hbitech. Kdo se roku 1886 nedostavil do schůze, nebo se řádně neomluvit, byl pokutován od 20

krejcarů výše. V roce 1887 byly zakoupeny a zaplaceny hadice, jedna stála tehdy 45 zlatých a 50 krejcarů. V létech před rokem 1900 se vždy schůze zahajovala provoláním slávy jeho veličenstvu

císaři pánu. Už v roce 1887 se uvádí, že sbor vyjel 11 x k požáru, je škoda, že se neuvádělo kam a

k jakému. V roce 1890 byly zakoupeny nové kabáty a výzbroj pro členy sboru. 12. prosince 1890 si stěžuje p. Josef Vopička, že nemá kam uschovati stříkačku, že je

vystavena nepohodě, proto bylo uvolněno 60 zlatých na postavení kolny. Dalších 10 let žil spolek svým běžným životem, zúčastňoval se různých akcí v rámci

farnosti a v této době se velmi aktivně zapojoval do ochotnické divadelní činnosti, dokonce vlastnil divadelní rekvizity o které se staral zbrojmistr.

Je zajímavé, že o I. světové válce, o mobilizaci, není v protokolech ani zmínky. Pouze v protokolu ze dne 1. ledna 1915 bylo odhlasováno poslat Červenému kříži příspěvek 5 K. Rovněž tak o skončení 1. světové války není zmínky a zápisy z let 1915 až 1919 chybí vůbec.

V roce 1921 se opět ve zdejší obci hodně provozovalo ochotnické divadlo. Spolek hasičů vlastnil jeviště a za každé zapůjčení žádal 50 K do pokladny.

Od roku 1928 se začaly konat okrskové sjezdy všech sborů. To je něco na způsob dnešních okrskových cvičení.

V roce 1928 byly zakoupeny nové helmy a uniformy. Další drobná zajímavost je z roku 1928, kdy se vylučuje ze sboru Václav Dibrich proto, že

se chová nedůstojně jako hasič a tropí výtržnosti. V roce 1937 se konala oslava 50. let trvání sboru. Program v tehdejší době byl zhruba

stejný jako dnes, výjimkou byla účast na mši v místním kostele. Během II. světové války není podstatných zápisů. Rok 1945 chybí. V roce 1946 byla zakoupena nová stříkačka. V roce 1950 bylo ze Svatého Pole zakoupeno starší auto za 20.000 K.

91

Na valné hromadě v roce 1951 získal sbor nové jméno a sice: „Místní jednota Čs. svazu hasičstva”.

20. září 1951 bylo provedeno další svěcení nové stříkačky. Tehdy byl program: – 8 – 9 hodin vítání hostů – o půl desáté hodině mše a svěcení, potom projev – od 13 hodin nástup na silnici, u Zrostlíků, pochod na náves, námětové cvičení – požár ve škole, záchrana osob a u věže kostela záchrana hasiče na laně. Toto provedl tehdy Ladislav Kubát dobrovolně. Při této příležitosti se konal také sjezd rodáků.

V listopadu 1951 se prováděla přístavba požární zbrojnice směrem k potoku. V srpnu 1952 byla stará stříkačka „ruční” zapůjčena sboru nepřejovskému do té doby než si

sami zakoupí novou. Od roku 1954 začal sbor pravidelně každý rok konat preventivní prohlídky. V dalších letech pokračovala činnost normálním způsobem až do 60. tel. Velký důraz se

kladl na výcvik členů. V té době se také začaly konat pravidelné hasičské zájezdy až do 80. let.

Krizová léta 1968 – 1969 se spolku nijak nedotkla a činnost byla stále větší a rozmanitější. 26. ledna 1968 uhodil blesk do věže zdejšího kostela, hasiči se podíleli na likvidaci tohoto

požáru. V roce 2000 se konala vzpomínková akce na tuto událost. Vše bylo podrobně uvedeno

v publikaci, která byla k tomuto výročí vydána. 25. 9. 1982 byl poprvé vydán návrh na výstavbu nové požární zbrojnice. Návrh přednesl

výboru tajemník MNV J. Žák. Všichni členové výboru souhlasili. V dalších létech se tedy zbrojnice začala stavět a dostavěna byla k 13. 7. 1985 a otevřena při oslavách 100. výročí založení sboru.

Rok 1989 se činnosti sboru nijak významně nedotkl, pouze byl dán souhlas s novým názvem sboru a sice „Sbor dobrovolných hasičů”

5. 8. 1990 zde byla založena tradice oslavy sv. Floriána. První se konala na vrchu Křasovka v tomto roce.

V roce 1996 byla získána nová stříkačka a poprvé vyzkoušena na okrskovém cvičení na Luhu.

V roce 2002 postihly naší zemi velké povodně, jak máte jistě všichni v paměti. Členové našeho sboru se zúčastnili a pomáhali v Kamýku. Za zmínku stojí, že naše stříkačka vydržela nepřetržitě čerpat vodu po dobu 33 hodin.

V roce 2005 byla zakoupena ze Staré Huti stříkačka PS-12 za 42.700,— Kč. Navíc jsme dostali 5 hadic B, 5 hadic C - silonových, jenom jejich cena je 25.000,— Kč.

V roce 2004 byla založena nová tradice a to soutěž v požárním sportu o pohár starosty sboru, akce se konala s velkým úspěchem, a tak se bude v dalších létech opakovat.

Zajímavou akcí v tomto roce byla brigáda na sběr kamene z polí uskutečněnou pro zemědělské družstvo Dublovice. Za toto jsme obdrželi dvě prasata, která posloužila jako občerstvení při akcích a uspořily se finanční prostředky.

V současné době se činnost hasičského spolku směřuje do třech oblastí. 1. být připraveni okamžitě účinně zasáhnout při případném požáru. S tím souvisí vybavení

technikou, její ošetřování a údržba. 2. účast při různých cvičeních (hasičský sport) a vše co souvisí přímo s hasičstvím 3. účast na poli kulturním a pomoci obci.

Hasiči v obci od nepaměti měli svůj význam a vlastně přestáli jako zájmový spolek všechny politické změny ve společnosti. Důkazem je vlastně trvání spolku v délce 120. let.

Za tuto dobu se vystřídalo ve výboru 13 starostů a 14 velitelů.

92

Z toho vyplývá i různá činnost v posledních letech. Je to například: – účast na různých akcích, týkajících se cvičení v rámci okresu – pořádání cvičení hasičů – pořádání zájezdů – oslavy sv. Floriána – účast na pohřbech spoluobčanů – sběr železného šrotu – brigády ve prospěch obce – návštěvy členů při významných výročích – pořádání plesů a spoustu dalších akcí. Myslím, že činnost dobrovolných hasičů je pestrá, dobrá a za to se hasiči rozhodně nemusí stydět. A na závěr několik vět k této přístavbě. Se stále přibývající technikou byla původní garáž již malá. Proto po dohodě s OÚ jsme se dohodli provést přístavbu. Ta byla započata 13. září 2004 a přesně za 2 měsíce, tedy 13. listopadu 2004 postavena a zastřešena. Na této akci bylo odpracováno do dnešních dnů 2 700 hodin a všechny zdarma. Proto všem, kteří se na této stavbě podíleli, chci srdečně poděkovat. Zároveň bych chtěl poděkovat OÚ za finanční podporu při nakupování stavebního materiálu. Děkuji Vám všem za účast na naší oslavě 120. výročí založení dolnohbitského sboru a těším se na další setkání.

93

17. TJ SOKOL DOLNÍ HBITY

Založení TJ Sokol Dolní Hbity - ustavující valná hromada se konala dne 5. května 1921 v 5 hod. odpoledne v sále hostince u Zajíčků v Dolní Hbitech. Bratr Eberle v krátké úvodní řeči o vzniku a dějinách sokolských pouka-zuje na hlavní zásady a vliv těchto na život a národnostní uvědomění každého věrného Čecha. Zejména poukazuje na základní myšlenku Tyršovu, co zakladatele Sokola, který pěstěním těla i ducha chce zvýšit mravní úroveň národa, utužiti a vychovávati pevné charaktery, jež by další uvědomělou prací dovedli zachovat to, co si národ český tak těžce vybojoval – národní svobodu.

Síla národa spočívá nejenom v tělesném vývinu každého jednotlivce, nýbrž i v jeho mravním vývoji, který se „SOKOL” snaží svou prací, co možno v míře největší docíliti.

Družnost a bratrství v Sokole nezná rozdílů sociálních, politických, ani náboženských. Pracuje pouze za síly národními, chrání svou vlast, bez ohledu na všechny překážky a protivenství, jež se jim staví v cestu. Valná hromada zvolila: Starostou: Bedřich Heyn, nadlesní Jelence Náměstkem starosty: Frant. Vostarek, mlynář z Luhu Jednatelem: Josef Kubát, syn rolníka Dol. Hbity Náčelníkem: Jarosl. Bartoš, učitel Dol. Hbity Pokladníkem: Frant. Malý, lesní adj. Jelence Vzdělavatelem: Ladislav Pritz, říd. učitel Dol. Hbity Členy výboru: Frant. Sirotek, rolník Jablonná Josef Žebrakovský, domkář z Luhu Růžena Velíková, dcera les. hajného Jelence Náhradníky: Jan Zrostlík, truhlář Dol. Hbity Alois Vavřina, chalupník Dol. Hbity

Pro první dobu osvobození od župních příspěvků. Organizační příspěvek Č. O. S. ................................ 6 ,-Kč /jednou provždy/

94

Zápisné pro místní jednotu ....................................... 2 ,- Kč Měsíční příspěvek .................................................... 1 ,- Kč V prvém roce 1921 založení TJSDH bylo celkem ... 213 členů, z toho: 96 dospělých, 60 dorostenců a 57 žáků

TJ odebírá časopis „Sokol” a „Sokolský Věstník” a to vždy 1 výtisk na každého 10. člena. K tomu ještě 2-3 čísla „Zpravodaje”. Následně ustanoven zábavní výbor: režisér – MUDr. Chára z Dol. Hbit, členové: Frant. Skuhrovec z Jablonné, Ant. Jechort z Luhu, Alžběta Vrátná.

Tehdejší stanovy všech sokolských jednot měly pouhých 35 § - článků, obsažených na čtyřech listech formátu A 4, do kterých bylo nutné doplnit pouze: 1/ jméno a sídlo, 2/ působnost valné hromady, 3/ kdy se může valná hromada usnášet a jak se volí na valné hromadě – t. j. minim. počet potřebných hlasů, 4/ komu při event. zániku jednoty připadne jmění se závazkem – v případě naší TJSDH stanovena Obecná škola v místě.

Místnost spolková ustanovena v hostince u Zajíčků, konání výborových schůzí nejméně 1x za měsíc.

Dne 1. července 1921 bratr Pritz podává zprávu o vybudování jeviště. Dodavatel – firma Dřevěný průmysl pro střední Čechy se sídle v Dobříši poskytl 10 %

slevu. Plátno 28 m a 9,-Kč koupeno v Příbrami, tamtéž barvy a různé drobné potřeby. Zakupují se sokolské kroje, nářadí ku cvičení. Huťmistr Šupík ze Železáren v Huti u Dobříše potřebuje 650-700 kg staré litiny na zaopatření 100 ks činek ku cvičení, důvěrníci navštěvují všechny domácnosti, aby nepotřebné litinové předměty za školu odnášeli, odkud odvoz bude hromadně zajištěn.

Dne 11. října 1921 do naší jednoty vstupují br. Rys František, učitel z jednoty příbramské a br. Vrba Jaroslav, učitel z jednoty milínské.

Dále pak bylo schváleno, že za zakládajícího člena se přihlásil zdejší rodák, pan KAREL VOPIČKA, bývalý vyslance Spojených Států na Balkáně, od roku 1913 až do roku 1920.

Připravuje se oslava 28. října. Bratr Pritz seznamuje s následujícím programem akademie: a) Zpěv mužský sbor: „Kde domov můj” a „Nad Tatrou se blýská” b) Přednáška br. Bartoše „O významu 28. října” c) Recitace oslavné básně sestra Neubauerová d) Zakončení zpěvy národních písní

Tato slavnost spojená bude s Havlíčkovou oslavou a sice: a) Přednáška „O Havlíčkovi” br. Rys b) Recitace „Epigramů” recituje br. Bartoš c) Recitace básně „K řest sv. Vladimíra”, uč. br. Štěpán d) Zakončení zpěvem

K návrhu br. Hlinovského usneseno pořádati tuto pro širší veřejnost a nechati vstup zdarma. K slavnosti provésti malou výzdobu.

Do konce necelého prvého roku činnosti se mimo přípravnou schůzi zakladatelů /dne 17.4./ a ustavující vlnou hromadu konanou dne 5. 5. 1921 uskutečnilo ještě deset schůzí výboru, při kterých se „Sokolové” předháněli s iniciativními návrhy na rozšíření činnosti sokolské jednoty.

Ve druhém roce činnosti /1922/ se mimo valnou hromadu členové výboru sešli ještě dvacetkrát a ze zpráv činovníků v zápisech je patrný obrovský zájem nejenom o cvičení, ale i divadelní a osvětovou činnost. Desítky akademií, divadelních představení všech žánrů, půjčování knížek, pořádání plesů, šibřinek, různých slavností, pochodů po okolí a jiných akcí.

95

Poslední schůze v hostinci sestry Zajíčkové se konala dne 17. února 1929. Dle jednacího bodu 2 t. j. přesídlení jeviště, nářadí a přesídlení jednoty bylo do hostince br. Balíka. 13 hlasovacích lístků bylo pro, 4 nepřítomni, 1 omluven.

Při schůzích dne 5. 10. a 1. 11. 1929 není majitel hospody uváděn, připravuje se smlouva s p. L. Vostarkem. Úklid a čištění sálu provádějí členky a dorostenky TJSDH. Výbor TJ se obrací na rodáka pana Karla J. Vopičku se žádostí o příspěvek na zakoupení nové hrazdy.

Dne 1. prosince 1929 v hostinci p. Fr. Žítka dohodnuty ŠIBŘINKY, při oslavě 80. narozenin presidenta T.G.M. bude účinkovat hudba – p. ZÁRUBY!

Dne 6. března 1930 lampionový průvod, sraz v 17 hod. večer v hostinci p. Vostarka. Průvod na Jelence – vsí a zpět do hostince ve Hbitech, kde bude přednáška a sborové zapění HYMNY a písně TEČE VODA, TEČE.

Dne 6. dubna 1930 se koná řádná výbor. schůze v hostince br. SUPA! V roce 1933 nebyl schválen návrh, aby stará garda cvičila v hostinci

p. Balvína. Dne 10. února 1935 je při volbě činovníků zvolen hospodářem br. Bohumil Sup /mimo jiné

sbor cvičitelský, pí. Supová Milada/. Poslední zápis v době nacistického temna je ze dne 18. února 1942. Jediný zápis

z mimořádné valné hromady v roce 1945 je datován 18. listopadem. Určitě nebyla lehká doba, vždyť další zápis o ustavující schůzi TJSDH má datum 10. listopadu 1946 o 14,30 hod. odpoledne v hostinci br. Supa.

V roce 1952 nastoupili řádnou vojenskou službu tito naši bratři, kteří byli k 1.1.1953 odhlášeni z placení členských příspěvků. Jsou to: Br. Sup Bohumil, Br. Černý Václav, Br. Burian Zdeněk, Br. Žák František

Dne 25. února 1953 bylo zvoleno do výboru TJSDH na rok 1953 a schváleno těchto odvážných pokračovatelů, kteří se nebáli přihlásit se k povznesení tělesných a mravních sil českého lidu v duchu Tyršově a Fügnerově!

Byli to následující bratři a sestry: V tomto sloupci uvádíme jejich prac. úseky na rok 1954: 1. Josef Horký, krejčí D. Hbity 31 hospodář 2. Josef Zadák, zam. OÚNZ, D. Hbity 2 —— 3. Marie Zadáková, učitelka, D. Hbity 2 zdravotník 4. Eliška Vopičková, v zemědělství, D. Hbity 12 —— 5. Alois Vostarek, dělník, D. Hbity 41 propagace 6. Josef Lantora, řed. Národ. Školy, D. Hbity 22 organizační 7. Josef Lukeš v zemědělství, D. Hbity 1 předseda 8. Jiří Žáček, dělník, Jelence 4 sportovně-technický 9. Josef Matějovský, dělník, Jelence 13 —— 10. Josef Burian, horník, Hor. Hbity 15 revizor účtu 11. Stanislav Bartoš, stavbyvedoucí Jablonná 52 revizor účtu 12. Helena Zadáková, studující, D. Hbity 2 náhradník

V hlášení Okresnímu výboru pro tělesnou výchovu a sport v Příbrami se dne 10. 6. 1953 mimo jiné objevuje – majitelem tělocvičny je hostinská pí Milada Supová, Dol. Hbity 4. Možnosti ubytování t. č. nejsou, neboť sál je zavezen obilím!

Od roku 1956 nenajdete žádnou zmínku o tom, co zde naši rodiče a prarodiče 35 let tvořili a jak se tehdy žilo.

96

18. FOTBALOVÁ HISTORIE V DOLNÍCH HBITECH

Začátky a základy organizované kopané v Dolních Hbitech se datují do poloviny třicátých let, kdy několik nadšenců, především bratři Karel a Jindřich Šebkovi, Karel Vopička , Bohumil Muzikář, Václav Kubát a další vybudovali na pozemku darovaném panem Josefem Vopičkou „V Novinách” hřiště a založili fotbalový klub pod názvem Slavia Dolní Hbity. Slavná pražská jmenovkyně darovala klubu do vínku známé „sešívané” červenobílé dresy s pěticípou hvězdou. Otevření hřiště se uskutečnilo v srpnu 1935 zápasem Slavia Dolní Hbity s mužstvem z Drásova. Zápas skončil nerozhodným výsledkem 2:2. Otevření hřiště bylo slavnostního rázu. Hráči měli svou šatnu v bývalé „porážce” v domku bratří Šebků, odkud byl na nové hřiště vypraven slavnostní pochod s ověnčenými vozy, hudbou a za účasti velkého počtu občanů.

Trvání nově založené jednotky však nebylo dlouhé především proto, že zejména starší spoluobčané neměli pro tuto zájmovou činnost pochopení. Míče při zápasech padaly do obilí kolem ležících polí, hřiště bylo postupně pustošeno a tak fotbalová činnost ustala a odmlčela se na dlouhá léta. Jistě i vlivem válečných a poválečných let.

Se zájmem o obnovení činnosti TJ Sokol v Dolních Hbitech přišla mládež již v roce 1962 s tím, že bude založen oddíl kopané. Jelikož však nebylo k dispozici regulérní hřiště a i pochopení pro činnost byla minimální, nepodařilo se tento návrh uskutečnit.

Většina mladých talentovaných fotbalistů se rozešla do sousedních oddílů, kde aktivně hrála za Sokol Drásov, Baník Krásná Hora, Spartak Příbram, Sokol Něčín a Kamýk. Přesto však stále více místních občanů začalo chápat, že by bylo namístě hrát kopanou přímo v Dolních Hbitech a navázat tak na sportovní tradice obce.

Pochopení našli mladí sportovci u místního národního výboru, zejména prostřednictvím tajemníka MNV Josefa Žáka, ohlasy se ozvaly i z místní devítiletky a na dolnohbitském hospodářství Státního statku Kamýk.

Již v roce 1966 byl přijat návrh na vybudování nového hřiště uprostřed obce, místo nevyhovujícího a poměrně vzdáleného hřiště „V Novinách”. S prvními úpravami zeminy a

terénu začala svépomocně hlavně mládež. Přemístění cca 800 m3 zeminy by nebylo reálné bez pomoci mechanizace Státního statku a MNV. Odpracované brigádnické hodiny z tohoto období nelze přesně vyčíslit. Terénní úpravy hřiště v roce 1968 urychlila výstavba bytovek a mateřské školky, odkud byla převážena přebytečná zemina ze základů na sníženou jihovýchodní část hřiště.

To už byli sportovci v Dolních Hbitech pevně rozhodnuti, co nejdříve ve sportu reprezentovat svoji obec a obnovit tak činnost bývalé TJ. Za pomoci dobrovolných brigád z řad mládeže, MNV, pomoci ZDŠ a s dopravou zajišťovanou pracovníky farmy státního statku se rodilo dílo, v které mnozí bývalí členové TJ nevěřili. Jen v roce 1969 bylo odpracováno cca 5.500 brigádnických hodin. Hrací plocha nového hřiště o rozměrech 105 x 62 m byla 6. září 1968 oseta panem J. Bartošem a Fr. Burianem travinou, pokračovali úpravy okolí hřiště a oplocení.

Ustavující schůze nové TJ Sokol Dolní Hbity se konala dne 13. června 1969 v místnosti MNV /kampeličce/. Z 27 nových členů bylo přítomno 20 a novým předsedou zvolila Josefa Veselého, jednatelem Zdeňka Buriana a hospodářem s. Pavla Květa.

97

Na základě rozhodnutí této schůze byl nový oddíl kopané přihlášen do mistrovské soutěže v rámci okresu již na sezónu 1969/70. Mužstvo bylo zařazeno do IV. třídy, skupina východ a protože ještě nemělo dokončeno vlastní hřiště, rozhodlo se sehrát všechna utkání na hřištích soupeřů.

V polovině října 1969 došlo k dohodě o sdružení finančních prostředků mezi TJ, OV ČSTV Příbram. MNV Dolní Hbity a Státním statkem Kamýk, hospodářství Dolní Hbity a hráči fotbalového oddílu i ostatní zahájili svépomocnou výstavbu sportovních kabin. V souvislosti s výstavbou tohoto zařízení je nutné připomenout nejaktivnější jednotlivce: autory projektu Milana Lantoru a Miroslava Přívoru, Václava Kubáta, Josefa Šebka, Josefa Veselého, Václava Spilku, Jiřího Boka i celou řadu dalších nejmenovaných. Odborné zednické práce řídil Miloslav Vostarek a hrubá stavba byla do zimy hotova. Tesařské práce prováděli Jar. Šmejkal a bratři Fejtové, instalační práce Jar. Malý, A. Fejt, J. Tomek a K. Vacek. Důležitou pomoc při stavbě a zavlažování nově oseté plochy hřiště poskytovali ochotně místní požárníci s velitelem Františkem Spilkou.

Velmi důležitou metodickou pomoc v začátcích poskytovali pracovníci OV ČSTV Příbram s. Ližanová, Musil, Čepelák, Vacek, Hlaváč, aj.

Z okolních oddílů se přestupem vrátila většina domácích hráčů: V. Kubát ze Sp. Příbram, Bambousek, J. a M. Lantorové a J. a M. Přívorové z Kamýku n. Vlt., Šebek z Něčíně, Hotový z Dalekých Dušníků, Soukup z Krásné Hory, Neumann z Drásova, Doubrava z Běštína, Fiřt z Milína. Jmenované hráče ještě doplnili Chmelař, Charvát, Květ, Hlaváček, Rys a Vacek.

Ke konci roku 1969 má TJ již 51 členů a po podzimní části fotbalové soutěže IV. třídy je na pěkném 4. místě, i když hraje s handicapem, všechna utkání venku. Vedením a tréninky mužstva kopané je pověřena dvojice zkušených hráčů M. Lantora a V. Kubát. Na jaře 1970 pokračuje mužstvo v dobrých výsledcích a zcela již v prvém roce svého působení, vítězí s 3 bodovým náskokem ve IV. třídě – oddělení východ. Přitom stačí stavebně dokončit a připravit k užívání sportovní kabiny, včetně nového travnatého hřiště.

V sobotu 1. srpna 1970 je předán do používání nový sportovní areál a při slavnostním odpoledni je soupeřem dolnohbitského mančaftu slavná jedenáctka internacionálů pražské AC Sparty. Mužstvo se představilo v silném složení,, jak se staršími hráči /Říhou, Cejpem, Blažejovským a Havlíkem/, ale i s představiteli mladší generace /Hajským, Pazderou, Krausem, Gůrou/. Otevření hřiště přihlíželo přes 600 platících diváků a shlédlo i utkání žáků a starých gard Dolních Hbit s Čenkovem. Po skončení sportovního odpoledne byla pro účastníky uspořádána společná večeře v jídelně Státního statku a všem hostům se ve Hbitech líbilo a nešetřili slovy chvály za vykonanou práci.

Výsledky utkání: žáci Dolní Hbity : Čenkov 2 : 3 stará garda Dolní Hbity : Čenkov – 1 : 1 I. mužstvo Dolní Hbity : XI. internacionálů AC Sparty – 2 : 4

Velkým úspěchem v roce 1970 byl nejenom jarní postup do III. třídy, který byl vybojován na vypůjčeném hřišti v Kamýku nad Vltavou, ale i ustanovení nového mužstva žáků. Po podzimní části III. třídy si vede mužstvo dospělých jako nováček poměrně dobře a skončilo jako nováček poměrně dobře a skončilo na pěkném 3. místě. Trenérské kursy IV. a III. třídy absolvoval úspěšně Milan Lantora, role hlasatele se ujal Jiří Bok a jako pomezní rozhodčí zpočátku působili Standa Kasal a Bohouš Káš. Členská základna se rychle zvýšila na 63 členů, z toho 41 mužů, 2 ženy a 20 žáků. Brigádnicky bylo odpracováno opět 61000 hodin, zejména na stavbě kabin, hřiště, ale i při pomoci MNV a lesnímu závodu při výsadbě stromků.

Rok 1971 byl sportovní společenské stránce opět velmi úspěšný.

98

Mužstvo, které vybojovalo v r. 1970 postup do III. tř.

Při výroční členské schůzi dne 17.1.1971 dochází ke změnám ve výboru TJ – předsedou je zvolen Miroslav Přívora, jednatelem Milan Lantora, průměrný věk sedmičlenného výboru je 25 roků.

Přes podzimní ztrátu 5ti bodů na vedoucí Pičín, dohnalo „A” mužstvo na jaře tuto ztrátu a stalo se překvapivým vítězem III. třídy a postoupilo do okresního přeboru.

V průběhu roku 1971 bylo získáno 17 nových členů a při oddílu kopané byl ustaven nový dorostenecký celek.

Hráči si sami zajišťují praní dresů, údržbu kabin a hřiště. Na utkání se jezdí autobusy ČSAD nebo vozidly SPO Dolní Hbity a Jelence.

Úspěšné jsou opět plesy a zábavy, masopustní průvod po Dolních Hbitech, Horních Hbitech a Jelencích. Ve dnech 31.7. – 2.8.1971 byl uspořádán zájezd na Jižní Moravu, Jaroměřice, Valtice, Lednice, Telč, Moravský Kras.

V podzimní části soutěže okresního přeboru kopané získalo mužstvo dospělých 14 bodů, i když je čekali soupeři daleko zvučnějších jmen. Na podzim byl při TJ ustaven oddíl ledního hokeje.

K 1. červenci došlo k dohodě TJ Sokol Dolní Hbity a TJ Solenice o sloučení žákovských mužstev, které v sezoně 1972/73 budou pod hlavičkou TJ Solenice hrát předzápasy TJ Sokolu Dolní Hbity v okresním přeboru. Dohoda se ukázala oboustranně výhodná,neboť ani jedno mužstvo nemělo dostatečný počet hráčů.Soleničtí trénují společně s našimi žáky na našem hřišti v Dolních Hbitech, pod vedením zkušeného trenéra Ivana Kolského a hrají předzápasy celku dospělých, aniž by museli přerušit aktivní sportování.

V květnu 1972 se na dolnohbitském hřišti uskutečňuje 1. ročník Memoriálu Vládi Rysa. Vítězem se stává domácí mužstvo před Pečicemi, Čenkovem a Sp. Luhy.

99

Ve dnech 18. – 21. 8. 1972 se mužstvo dospělých pod patronací ČSSS Kamýk zůčastnilo oslav 20. výročí družebního JZD Schäfstadt u Merzeburgu v NDR a stalo se vítězem turnaje za účasti pěti mužstev /3 místní, 1 sovětské posádky a naše/. Sportovci nám oplatili návštěvu ve dnech 15. – 18. 9. 1972 a v turnaji za účasti mužstev Sokola a Dukly Kamýk, hráčů z NDR se nám podařilo opět zvítězit.

V roce 1973 se podařilo zvýšit členskou základnu na 87 členů, mužstvo dospělých se umístilo v silném středu tabulky na 9. místě. V mužstvu dochází k postupné změně stráží. Zkušení harcovníci /M. a J. Přívorové, M. a J. Lantorové, Šebek a další/ postupně odkládají dres mužstva a na jejich místě nastupuje mladší generace – Jirásek, Skuhrovec, V. Soukup, Velas, Charvát, Sedláček aj.

Dorostenecké mužstvo má nového trenéra Ivana Kolského, který dokáže uplatnit své zkušenosti a upevnit hráčskou disciplínu, což se výrazně projevuje i na dobrých výsledcích v okresním přeboru. Za mužstvo startují: V. Vostarek, Čanda, Káš, Čech, Pácalt, Řezáč, L. Burian, Pučálka, J. Burian a další.

V žácích za TJ Solenice hrají: Bartoš, Kopáček, Hrica, Zd. Burian, Spilka, Skuhrovec, Sobotka, Bláha a většina z nich patří k oporám mužstva, které je v soutěži jasně na 1. místě.

O pouti 24. 6. 1973 je sehráno přátelské utkání s internacionály Dukly Praha, která přijela ve velmi silné sestavě v čele s kapitánem Šafránkem, slavné „Chilské jedenáctky” Láďou Novákem a dalšími reprezentanty: Šafránkem, Čadkem, Urbancem, Ječným, Dvořákem, Vencovským, Brumovským, Kučerou i házenkářem Trojanem. Čtyři obdržené branky rozhodně nemrzely tak jako deštivé počasí, které určitě odlákalo další diváky, přestože jich přišlo přes 400.

Veškerá práce okolo sportu a tělovýchovy je závislá na práci mladé generace, s těch dříve narozených poskytují pomocnou ruku, pomáhají radou nebo alespoň fandí např. Josef Horký, Jiří Bok, Miroslav Falc, Josef Lantora, Marie Zadáková, Karel Květ, Josef Přívora, Bohumil Chmelař, Jaroslav Pácalt, Jiří Procházka, Jiří Žáček, Stanislav Rous, Josef Vacek a další nejmenovaní příznivci TJ.

Skutečně neocenitelnou pomoc nám při zajišťování kulturní činnosti všech výročních členských schůzí, maškarních průvodech a jiných slavnostních výročích poskytuje hudebním doprovodem populární dolnohbitská Švitorka ve složení B. Velas, J. Lantora, J. Roček, J. Dědina, ale i další např. J. Chmelař, Fr. Spilka a jiní. Vítězem 2. ročníku Memoriálu VI. Ryse se stává Dukla Kamýk.

Činnost jednotlivých mužstev kopané řídili: „A” mužstvo – Jiří Bok a Milan Lantora „B” mužstvo – Kamil Vacek, Mir. Přívora a Jos. Lantora „dorost” – Ivan Kolský a Josef Bartoš „ml. žáky” – Milan Lantora a Vojtěch Charvát

V roce 1976 dochází k několika změnám ve výboru TJ, předsedou zůstává M. Přívora, jednatelem se stává J. Lantora, místopředsedou V. Kubát, hospodářem P. Květ, metodikem M. Lantora, dalšími šleny jsou K. Vacek, M. Potenec, V. Neumann a V. Hotový.

Hráčům „A” mužstva dospělých se daří zachovat si příslušnost v okresním přeboru i pro další sezonu 1976/77, mužstvo vedou M. Lantora a M. Přívora. Nejúspěšnější jsou dorostenci, kterým se po omlazení pod vedením trenérů Kolského a Vacka, podařilo vykopat okresní přebor. Vedením mužstva starších žáků se ujímají V. Neumann a J. Švagr.

O pouti dne 27.6.1976 se sehrává další přátelské utkání s jedenáctkou internacionálů pražské Sparty.

Sezona 1976/77 však všem přinesla zklamání v podobě sestupu z okresního přeboru do III. třídy a to po šestiletém působení v OP. Mužstvu dospělých se nedařilo již v zimním turnaji, kterého se pravidelně v zimním období zúčastňovalo. I když po jarním účtování mužstvu

100

scházely pouhé dva body a zdál se být vyřešen generační problém i přestavba mužstva, skončilo „áčko” na 10. místě, což jej odsoudilo k sestupu společně s Kamýkem a rezervou RZ Dobříš.

V jarní části soutěže 1977/78 mužstvo končí až na 4. místě, s desetibodovou ztrátou za vítězným Věšínem a vidina rychlého návratu do okresního přeboru se neodvratně rozplývá. O postup bojují hráči: Mácha, Kopáček, L. Burian, Kubát, Velas, Fejt, M. Skuhrovec, Fiřt, Káš, Soukup, Hrica a další. Počátkem jarní sezony se přestěhoval trenér a zkušený funkcionář Milan Lantora trvale do České Lípy, takže v TJ zůstávají trenéři IV. třídy: K. Vacek, V. Neumann, J. Lantora a J. Švagr.

Nedaří se ani dorostu a výbor TJ zvažuje, zda je reálné hrát nový soutěžní ročník 1978/79 se 14ti registrovanými hráči.

V roce 1979 TJ připravuje oslavy 10 let obnovení činnosti, má v oddílu kopané 121 členů, z toho 81 dospělých, 22 dorostenců a 18 žáků.

V soutěžním ročníku 1978/79 hraje mužstvo dospělých III. třídu a končí opět na 4. místě. Mužstvo dorostu hraje se střídavými úspěchy a umístění na 8. místě odpovídá možnostem

omlazeného kolektivu. Žákovské mužstvo v ročníku 1978/79 končí na předposledním 10. místě. V začátku nové

sezony přechází pět klíčových hráčů do dorostu a mužstvo se potýká s nedostatkem hráčů. Vyvrcholením oslav 10. výročí obnovení činnosti TJ a oddílu kopané je sehráním

přátelského utkání s XI. internacionálů Dukly Praha, dne 12.8.1979. Dukla nastoupila v omlazené sestavě, v čele s bývalým dlouholetým reprezentačním brankářem Ivo Viktorem. V obraně hráli Šafránek, Čadek, Pavlis, Ječný, v záloze Dvořák, Geleta, Voborník a v útoku Nedorost, Smolík a Svoboda. Po jednostranné převaze hostí jsme prohráli 1:11 po poločase 0:5, čestný úspěch zaznamenal Václav Vostarek z penalty. Dukla předvedla typickou ukázku technické hry s přesným zakončováním útočných akcí a přispěla k popularizaci kopané v naší obci.

V roce 1980 je založena nová TJ Višňová, do které odchází našich 5 členů, odchází i další hráči, což vedlo k úbytku v členské základně na 111 členů

V mistrovských soutěžích jsou zapojeny pouze dvě mužstva – dospělých a dorostu v kopané. Jarní výkony dospělých stačí pouze na celkové 5. místo ve III. třídě, dorostenci udrželi podzimní 7. příčku v tabulce.

V roce 1981 dochází k volbě nového výboru TJ. Předsedou je zvolen Mir. Přívora, místopředsedou V. Kubát, jednatelem J. Lantora, hospodářem P. Květ, dalšími členy K. Vacek, J. Pácalt, J. Bok, J. Neumann, J. Velas, V Vostarek, a Zd. Burian.

Mužstvo dospělých v konečné tabulce III. třídy sezony 1980/81 končí na 7. místě, ve středu tabulky. Do nastávající sezony nastupuje ZVS /Roček, Vykysal/, přestěhoval se L. Burian a do TJ UD Příbram přestoupil Mir. Skuhrovec. Dorostenci si v tabulce nevedli špatně a skončili na 5. místě, v nově rozehrané soutěži pak na 8. místě. Z rodinných důvodů se mužstvu nemohl ěnovat trenér J. Fejt a mužstva se ujali Zd. Burian a V. Vostarek. Do finále soutěže Slivice 1981, která probíhala v ZD Příbram se probojovalo i naše čtyřčlenné mužstvo dorostenců ve složení M. Spilka, V. Kofroň, M. Přívora a J. Roček.

Dne 6. června bylo sehráno přátelské utkání s „Mužstvem snů”, za které nastoupili členové hedební skupiny Plavci a další populární herci a sportovci /Roman Skamene, Ivan Mráz, Jiří Vopršal, Jana Kopřivová a další/. Utkání vtipně komentoval Aleš Voves. Od 19 hodin uspořádala skupina Plavci koncert v nově vybudovaném sále MNV.

O posvícení dne 2. 10. 1982 je sehráno odvetné utkání s „Mužstvem snů!“, ve kterém vítězí hosté 2 : 4. Za mužstvo herců, zpěváků a komentátorů nastoupili: Čenský, Dufek, Vančura, Merta, Korda, Holeček, Svoboda, Vopršal, Voves aj.

101

V rámci oslav MDŽ byl společně s hasiči uspořádán hudebně zábavný pořad, ve kterém účinkovali Pavlína Filipovská, Karel Štědrý a Bohumil Bezouška.

Po výroční schůzi TJ dochází dne 4.2.1983 k několika změnám ve výboru TJ. Předsedou je zvolen Jiří Bok, jednatelem V. Neumann, hospodářem V. Hotový a dalšími členy Mir. Přívora, J. Lantora, K. Vacek, V. Soukup, J. Pácalt, V. Vostarek, Zd. Burian ml.

V roce 1984 se zlepšuje výkonnost všech mužstev, i v jarní části ročníku 1983/84. Mužstvo dospělých se nečekaně zařazuje mezi aspiranty na vítězství ve skupině A okresního přeboru. Rozhodnutí padne až v samotném závěru, kdy mužstvo prohraje v Kovohutích a nečekaně i v Lázu. Nakonec skončí na 3. bronzové příčce, což je po několika neúspěšných sezonách nejlepší umístění.

Daří se dorostencům a starším žákům a od podzimní sezony je do soutěže přihlášeno i další mužstvo dospělých – rezervy „B”. Dne 15. 7. 1984 zemřel náhle předseda TJ Jiří Bok, čímž TJ ztratila obětavého a zkušeného funkcionáře, kterého si všichni sportovci a občané upřímně vážili. Zastupováním byl pověřen místopředseda Mir. Přívora st.

Trenérský kurz IV. třídy absolvoval Milan Šticha. Na výroční členské schůzi dne 9. února 1985 je novým předsedou TJ zvolen Josef Lantora,

místopředsedou Miroslav Přívora, jednatelem V. Neumann, hospodářem V. Hotový, metodikem M. Lantora a ostatními členy jsou K. Vacek, J. Pácalt, V. Vostarek, V. Soukup a M. Šticha.

V soutěžním ročníku 1984/85 zopakovalo „áčko” loňské umístění a skončilo na pěkném 3. místě.

V roce 1986 měla TJ Sokol Dolní Hbity 128 členů, z toho 83 dospělých, 20 dorostenců a 25 žáků. V soutěžích fotbal. svazu měla zapojena 2 mužstva dospělých, dorostence a žáky.

Sezona 1985/86 byla poslední v dosavadní dvoustupňové soutěži, kterou orgány fotbalového svazu Příbram zavedli od roku 1981. Většina oddílů právem poukazovala, že se tímto rozhodnutím podstatně snížila kvalita soutěží. Systém tří skupin okresních soutěží a dvou skupin okresního přeboru, s následnou kvalifikací o postup do krajské soutěže byl s platností od soutěžního ročníku 1986/87 zrušen a byl obnoven znovu třístupňový systém okresních soutěží, s přímým postupem přeborníka okresu do vyšší soutěže. Velmi důležitým klíčem

Velkým přínosem se stává pořízení vlastního vozidla Avie 30, na jehož přestavbě odpracovali 626 brigádnických hodin, zejména pak V. Hotový a bratři Pácaltové. Ve spolupráci s TJ JZD Krásná Hora jsou pořádány zájezdy na vystoupení populárních zpěváků a skupin v novém společenském domě (Michal Tučný, Wabi Daněk, Karel Plíhal, Jiří Janoušek, Hana Zagorová a Stanislav Hložek, Dalibor Janda, Marcela Holanová).zůstává případný sestup mužstva s příbramského okresu z vyšší, tj. krajské soutěže.

102

Rovněž rok 1987 byl z hlediska sportovních výkonů mužstev velmi úspěšný. Členskou

základnu se podařilo udržet i přes založení nová TJ Jablonná, kam odešlo postupně asi 10 členů. Z vojny a hostování za RH Strašnice se vrátil M. Přívora, s TJ UD Příbram, též M. Skuhrovec a z Prostřední Lhoty Václav Dědina. Náborem se podařilo získat členy nové, zejména pro dorost a žákovská mužstva. Jarní úkol pro mužstva dospělých, to je udržet příslušnost v okresním přeboru se podařilo splnit, i když při reorganizaci krajských soutěží nebylo až do samotného závěru jasné, kolik mužstev v OP sestoupí. Umístění na 9. místě stačilo v udržení v okresním přeboru.

Dorostenci skončili na jaře na 6. místě, mužstvo vedli V. Hotový a M. Přívora st. Od podzimu 1987 a nové sezony bylo mužstvo dorostu doplněno o 6 žáků a jeho vedení se ujali J. Lantora, M. Hovorka a J. Benda. Podařilo se udržet umístění ve středu tabulky – opět na 6. místě Rovněž mužstvo starších žáků se udrželo v první polovině tabulky. Na tréninky chodilo společně až 30. žáků.

V roce 1988 má TJ Sokol 130 členů, z toho 76 dospělých, 22 dorostenců a 32 žáků. Oddíl kopané má v soutěžích „áčko” v okresním přeboru, „béčko” – IV. třída, dorost, starší žáci a minikopaná – okresní přebor.

Na schůzi výboru dne 3.3.1988 jsou provedeny změny ve složení a obsazení jednotlivých funkcí. Předseda – V. Neumann, jednatel – M. Lantora, hospodář – V. Hotový, členy – K. Vacek, M. Přívora, J. Lantora. J. Pácalt, V. Soukup, V. Vostarek, M. Šticha, J. Benda, V. Roček, F. Volf, M. Pácalt. Předsedou KRK – J. Velas, členy: V. Kubát a P. Květ

103

Oslavy 30. výročí založení

V následujících letech až do součastnosti má TJ Sokol Dolní Hbity stále zařazeny 4 mužstva – A, B dospělí, dorostenci a žáci, kteří pravidelně hrají okresní soutěže Příbramska. Přehled funkcionářů TJ Sokol Dolní Hbity – za všechny ty obětavé členy TJ jmenujeme alespoň některé činovníky, kteří stáli u kormidla v dobách dobrých i zlých. Jejich jména Vám jistě připomenou třeba i kus vašeho života v TJ Sokol Dolní Hbity.

Byli to:

1. předsedové – starostové: roku 1921 – 1922 Bedřich Heyn /nadlesní Jelence/ 1922 – 1927 František Sirotek /z Jablonné/ 1927 – 1929 Emanuel Krotil /vrch. lesní hajný Větrov/

104

1929 – 1935 Josef Matějovský /z Jelenců/ 1935 – 1937 Josef Vopička /z Dolních Hbit/ 1937 – 1939 MUDr. František Chára 1939 – 1940 Josef Vopička 1945 – 1953 Josef Vopička 1953 – 1955 Josef Lukeš 1969 – 1971 Josef Veselý 1971 – 1983 Miroslav Přívora 1983 – 1984 Jiří Bok 1985 – 1988 Josef Lantora 1988 – 1994 Václav Neumann 1995 – 2003 Milan Lantora od r. 2003 Václav Vostarek

2. trenéři, cvičitelé – dříve náčelníci roku 1921 – 1923 Jaroslav Bartoš 1923 – 1927 Josef Kubát 1927 – 1936 Karel Skuhrovec 1937 – 1939 Josef Mašek 1945 – 1948 Josef Ptáček 1947 – 1950 Karel Hubálek 1921 – 1929 Augustina Boušková 1929 – 1938 Marie Chárová /Zadáková/ 1938 – 1940 Marie Sosnovcová 1945 – 1950 Marie Zadáková, Božena Mládková

trenéři kopané: Milan Lantora, Jiří Bok, Ivan Kolský Václav Neumann, Josef Lantora, Josef Bartoš, Kamil Vacek, Petr Kšanda,

Pavel Volf, Václav Králíček, Miloslav Hovorka, Josef Švagr, Milan Šticha, Václav Vostarek, Miroslav Přívora, Jaroslav Benda, Ladislav Fabián, Stanislav Kvapil, Josef Cajzl, Pavel Dědina, Roman Trkovský, Václav Soukup, Miroslav Bláha, Richard Horký, Jindřich Skuhrovec

3. tajemníci – jednatelé roku 1921 – 1923 Josef Kubát 1923 – 1926 Jaroslav Bartoš 1926 – 1928 František Rys 1928 – 1929 Josef Kubát 1929 – 1940 Václav Sosnovec 1945 – 1955 Josef Lantora st. 1969 – 1971 Zdeněk Burian st. 1971 – 1978 Milan Lantora 1978 – 1983 Josef Lantora 1983 – 1988 Václav Neumann 1988 – 1995 Milan Lantora od r. 1995 Václav Neumann (hospodář Václav Kofroň)

Dalšími členy současného výboru a vedení TJ Sokol Dolní Hbity jsou: Václav Králíček, Jiří Bouška, Roman Trhovský, Kamil Vacek, Richard Horký, Jindřich Skuhrovec, Miroslav Bláha.

105

106

DOLNÍ HBITY V LETECH 2005 – 2015

19. ZNAK A VLAJKA OBCE

V roce 2005 bylo Obecním úřadem rozhodnuto, zadat požadavek na návrh zhotovení obecního znaku a vlajky. Byla oslovena heraldická kancelář Stanislava Kasíka „Dauphin“ v Roudnici na Labem, která se touto problematikou dloudobě zabývá a je pro potřebu obcí v České republice často využívána.

13. prosince 2005 předložila heraldická kancelář návrh na zhotovení v níže uvedeném znění. Poznámky k návrhům obecního znaku a vlajky

O TVORBĚ OBECNÍCH ZNAK Ů

Z poznání historického vývoje městských a obecních znaků lze ze skladby užitých znakových figur a dalších souvislostí odvodit pohnutky, stanovit příčiny a inspirace jejich volby. Můžeme je rozdělit do několika skupin. Vyjmenujeme jen některé. Mnoho obecních znaků je odvozeno od znaků vrchností. Ať od znaku krále u měst královských, či od znaku šlechtického majitele, biskupa nebo církevní instituce u měst poddanských. Při jejich tvorbě bylo snahou navrhovatelů odlišit nějakým způsobem znak obce od znaku vlastníka. Stávalo se tak různými způsoby, jakými bylo přijetí pouhé části znaku, umenšení znakových figur, změna tinktur znakového pole či znamení, nebo doplnění další figurou nebo znamením atp. Jinou skupinu tvoří znaky odvozené od přírodních podmínek. Například použitím figury kopce je charakterizováno prostředí, ve kterém obec leží. Vlnité břevno má obvykle souvislost s existencí vodního toku. Stejným způsobem vypovídá vyobrazení skály. Stromy mohou symbolizovat okolní lesy. Některá znamení ukazovala na převažující zaměstnání obyvatel. Proto se objevují ve znacích motivy zemědělské, vinařské, chmelařské, rybářské, hornické atd. Ve znacích se připomínaly i různé události. Jednu z nejcennějších skupin jsou znaky ukazující užitými symboly na jméno obce. Tak jak je například jabloň ve znaku Jablonce nad Nisou, rak ve znaku Rakovníka, sova ve znaku Sovínek, či měsíc - luna ve znaku Loun. Takovým znakům se říká „znaky mluvící“. Současné tendence ve tvorbě obecních znaků se přidržují již osvědčených metod a postupů. Přesto jsou některé figury pro obce bez statutu města nepoužitelné. Například hradby, jejichž fyzická existence byla vysoce ceněnou výsadou a pýchou každého města a zároveň jejich nejpřípadnějším symbolem. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

107

preferuje u obcí znaky jednodušší, které více odpovídají původním praktickým funkcím znaků a také významu uživatele. Podoba navrženého znaku musí bezpodmínečně být v souladu s pravidly, zásadami a uzancemi heraldiky. Nemá kolidovat se znaky již v České republice užívanými. Má být jednoznačným a nezaměnitelným symbolem konkrétní obce.

Z HISTORIE OBCE

Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující. První zmínka o obci v historických písemných pramenech je činěna v listině českého krále Jana Lucemburského, vydané 19. května 1325 v Innsbrucku ve prospěch nejvyššího stolníka Království českého a králova průvodce a rádce Heřmana z Miličína. Listina potvrzuje Heřmanovi držení správy lesů v okolí Kamýka nad Vltavou (forestariam Kamycensem) a k tomu příslušná práva za zástavu pěti set kop pražských grošů a také jako náhradu za škody, které Heřman utrpěl ve službě králi v Porýní. Nedlouho po té Heřman zemřel. Jeho dědice vyplatil Petr z Rožmberka onou částkou pěti set kop grošů a v roce 1326 obdržel od krále Jana potvrzení zástavy na „foršterství kamejské“. Totéž král znovu potvrdil v roce 1338 a pak ještě v roce 1341 společně se zástavou panství Kamýk s „lovčovstvím“. Nový král Karel IV. vše vyplatil a připojil k panství jím vybudovaného hradu Karlštejna. Od opuštěného královského hradu Kamýk (Vrškamýk, Hunec – tedy nikoliv Vrš, „vrš“ zde znamená totéž co vrchní, nahoře, horní, tedy Vrškamýk - horní Kamýk, hrad nahoře na vrchu) přešla ke Karlštejnu i celá manská soustava. „Lovčovství“ bylo přeneseno na královský hrad v Dobříši, kde „lovčovský“ úřad sám zanikl okolo roku 1350. Lesy se i nadále nazývaly „Kamýcké“. Karlštejnských manství bylo celkem patnáct. Jedno z nich bylo v Lazku s příslušenstvím ve vsích Lisovice, Tbity, Slavkovice a Nireč. Od krále Jana Lucemburského obdrželi kamýčtí manové privilegium, podle kterého byly povinni službou se samostřílem a nepodléhali nikomu jinému než králi a pokud svou službu vykonávali dobře, tak ani královským úředníkům nebyli v ničem odpovědni. Sledování historie Hbit v období po polovině 14. století není jednoduché (viz Jindřich V. Bezděka, Dolní Hbity - historie obce, in: Dolní Hbity 1325 – 2005, 680 let obce, Dolní Hbity 2005, s.6 n.). Část Hbit, která byla manstvím, patřila v l5. století k Smolotelům. Součástí této držby bylo na počátku 16. století i právo podací k hbitskému kostelu sv. Jana Křtitele (ke kostelu psáno níže). Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 se král Ferdinand II. rozhodl zrušit úřad purkrabích královského hradu Karlštejna a hrad sám s příslušnými statky darovat českým královnám. Tento akt byl nepochybně odvetou poraženým povstalým českým stavům, protože obsazení úřadu karlštejnského purkrabího byl výsadním právem české šlechty. Purkrabí byli dva či tři - jeden za stav panský a jeden nebo dva za stav rytířský. Důležitost tohoto úřadu spočívala v tom, že hrad Karlštejn byl místem, kde byly uloženy české královské korunovační klenoty a tzv. korunní archiv s důležitými listinami týkajících se české státnosti, zemských a stavovských práv. Hrad byl i místem, kam se před nebezpečím v době válečných konfliktů ukrývaly kvaterny Desk zemských, jako prvořadého zdroje zemského právního pořádku zejména ve věcech majetkových. V roce 1622 bylo karlštejnské panství odhádáno. Ze zápisu úředníků české královské komory vyplývá, že krom hradu Karlštejn patřily k panství vsi: Budňany, Třebaň, Mořinka, Mořina, Kozolupy, Trněný Újezdec, Kuchař, Loděnice, Vráž, Hýskov, Tetín, Srbsko, Běleč, Zadní Třebáň, Velké Ledčice, Čím, Čelina, Milín, Palivo,

108

Lešetice, Tbity, Úběnice, Drahlice, Dubenec, Čelina, Velké Pečice, Pečičky, Bohostice a Smololety. V roce 1625 bylo uvedené panství předáno úředníkům komory české královny. Panství samotné bylo královnami mnohokrát zastaveno a ze strany nájemců byly činěny pokusy ho zcela vyplatit a získat ho do trvalého vlastnictví. V roce 1705 císařovna Eleonora zcela očistila panství od všech závazků a po její smrti v roce 1720 se opět stalo součástí věna královen. V roce 1755 Marie Terezie darovala panství jí založené instituci Ústavu šlechtičen na Pražském hradě. V roce 1625 statek Smolotely s poplužním dvorem v Dolních Hbitech přijala jako léno a složila manskou přísahu Anna Chanovská z Dlouhévsi, rozená Příchovská z Příchovic, vdova po Jindřichovi Chanovském a jako poručnice svých nezletilých dětí. Statek byl v té době de facto stále součástí karlštejnského panství. Ale v roce 1634 přešel do dědičného držení Chanovských s výjimkou podacího práva ke hbitskému kostelu, které si při předání karlštejnského panství českým královnám a při skládání manské přísahy Anny Chanovské vymínil poslední královský purkrabí hradu Karlštejna Bedřich z Talmberka ve prospěch panovníkovy manželky. Chanovští z Dlouhévsi byli vrchností ve Smolotelech až do začátku 18. století – pak byl v roce 1732 statek prodán v dražbě. V roce 1740 jej získal Zdeněk Jiří Chřepický z Modliškovic, probošt kapituly při chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Jeho dědicové drželi Smolotely až do roku 1809. Pak se vlastníky zámku a statku stali Hennigerové ze Seeberka. Obec Dolní Hbity je tvořena těmito části: 1. Dolní Hbity, 2. Horní Líšnice, 3. Jelence, 4. Káciň, 5. Kaliště, 6. Luhy, 7. Nepřejov, 8. Třtí.

O JMÉNU

V průběhu historie měl název obce následující podobu: villa Tybiti (1325), Tybyty (1326), in Thbith (1336), in Tbith (1356), Tbyt (1352 – 1399), ve Tbitech (1430), villa Dbity (1466), in dbitech doleyssich (1470), ze dbit (1490), ve vsi hlutech doleyssich…hluty (myšleno hbity)…we hbitech (1515), ze Dbit malých (1524), pod doleyssimj dbiti (1569), doleyssy hbity (1570), Hbity Doleyssi, Hbity Horžeyssi (1653), Unter Hbit, Ober Hbit (1788), Unter Hbit, Dolegšj Hbyti, Ober Hbit, Hořegsj Hbyti (1849), Tbity dolní, Tbity horní (1854 úředně stanovený název), Hbity Dolní, Hbity Horní (1904). Výklad významu názvu obce je jazykovědci činěn následujícím způsobem: Ze slov jako je očitý (od duálu oči) je odvozena přípona –itý, která pak analogicky přecházela jinam, například k n-kmenům: znamenitý od znamę. Tak ze staročeského substantiva tba odvozeno adjektivum tbit (tbitý) – tedy ten „kdo dbá, dbalý, pečlivý“ – z něho vniklo místní jméno Tbity, jež znělo původně Tъbiti (tedy ti Tbiti) s významem „lidé dbalí, pečliví“. Obyvatelé té vsi byli tak nazýváni asi podle nějakého příběhu ve smyslu ironickém. V 15. století nastala asimilace: Tbiti > Dbiti, Dbity; a v 16. století bylo jméno, které se jako apelativ v řeči nevyskytovalo, spleteno se slovem hbitý „obratný“, které se mu významem blížilo, třebaže bylo původu docela jiného (od gъb- „pohybovati“). Předchozí řádky uvádějí úplnou citaci textu z výkladem významu jména obce (Antonín Profous, Místní jména v Čechách, I, Praha 1954, s. 601). Z něho vyplývá jednoznačně, že původní jméno obce zní Tybiti, případně Tybyty a nikoliv „Tba“, jak je v Dolních Hbitech míněno. Ono „Tba“ je staročeské podstatné jméno rodu ženského - „ta tba“ (dnes bychom moderní češtinou řekli „ta dbalost“) a od něj je příponou odvozeno přídavné jméno, které je teprve základem pro jméno obce (!!!). „Tba“ není původním jménem obce protože se tak ves nikdy nejmenovala. Na základě etymologického výkladu je zřejmé, že nelze symbolizovat pojem „dbalý“.

109

O KOSTELE V DOLNÍCH HBITECH A O SVATÉM JANU K ŘTITELI

Kostel ve Hbitech se poprvé připomíná 10. května 1356, kdy český král Karel IV. podával ke zdejší faře faráře. Stávající kostel je stavbou v pseudorománském slohu, projektovaný architektem Josefem Mockerem (autor poněkud nešťastné regotizace hradu Karlštejna a dalších podobných projektů – chrám sv. Víta na Pražském hradě, kostel Panny Marie v Ústí nad Labem, dům Sokolů z Mor v Lounech, kostel sv. Mikuláše tamtéž). Kostel byl vysvěcen 24. 4. 1875. Dolnohbitský kostel je zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Sv. Jan Křtitel patří k nejvýznamnějším křesťanským světcům. Je považován za posledního v řadě starozákonních proroků a za prvního ze světců Nového zákona. V hierarchii svatých má místo jako předchůdce Krista a „ohlašovatele“ jeho příchodu. Byl synem Zachariáše, kněze jeruzalémského chrámu a Alžběty, příbuzné Panny Marie. Stal se kazatelem a žil asketickým životem na poušti. Ve vodách Jordánu křtil všechny, kdo k němu přicházeli. Pokřtil i Ježíše a nazval ho Beránkem Božím. Byl nakonec uvězněn Herodem Antipou a později sťat. S jeho hlavou na talíři pak tancovala Herodova nevlastní dcera Salome. K hlavním atributům sv. Jana Křtitele patří ona hlava na talíři, tenký rákosový kříž s kterým chodil na poušti, křestní miska, kterou křtil v Jordánu a beránek ve svatozáři (Agnus Dei) jako symbol toho, jehož příchod předpověděl, a o kterém prohlásil: „Ejhle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ . Je zobrazován s holí završenou křížem na jehož vodorovných ramenech je pověšena bílá korouhev s červeným křížem. Stejnou korouhev mívá i beránek se svatozáří jako jeden z jeho hlavních atributů. Po staletí je Janův den důležitým svátkem v kalendáři s souvisí to také s tím, že 24. červen je den slunovratu a je nejdelším v roce. Také se zvláštní účinek přisuzuje třezalce, která v tuto dobu kvete zářivě žlutými květy – přičítá se jí ochrana proti zlým duchům a ďáblu. Byla léčivou bylinou již v dávné minulosti a působila proti krvácení, nemocem žaludku a jater a proti otevřeným ranám. K nejrozšířenějšímu druhu patří Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). V lidových pověrách hrála třezalka tečkovaná velkou roli, protože její květy po rozemnutí zbarvují červeně (symbol krve).

NÁVRHY ZNAKU

Z pohledu výše uvedeného výkladu lze konstatovat, že nejstarší poznatelné dějiny obce jsou spojeny s českými králi. I historie v době předbělohorské je spojena s královským panstvím příslušným ke hradu Karlštejn, založeným králem a císařem Karlem IV. Ostatně i po té patřil hrad a panství českým královnám. Proto je volen symbol obecné královské koruny, která je inspirovaná českou tzv. svatováclavskou korunou zhotovenou králem Karlem IV. S tím má vztah i hlava stříbrného korunovaného lva, který vychází z českého královského lva. Uvedený způsob symbolizování českého krále čelně hledící hlavou českého lva je způsob dosud v české komunální heraldice nepoužitý. Nejstarší dějiny obce jsou spojeny také s „foršterstvým“ a „lovčovstvím“ panství Kamýk – obojí má vztah k lesům – s ním jsou spojeny symbolické smrkové větvičky, či zelená barva štítu. Zelená je také barva charakterizující v obecné rovině přírodu, venkov, zemědělství atd. Dalším důležitým faktorem pro volbu figury do obecního znaku je kostel sv. Jana Křtitele. Z možných atributů byla vyloučena uťatá hlava světce na talíři jako figura již použitá. Volba padla na beránka „Agnus Dei“, který je výmluvným symbolem a v kombinaci s královskou korunou vytváří mimořádnou podobu obecního znaku. K sv. Janu Křtiteli se také váže užití červeného

110

heroldského kříže a květů třezalky. Je poukázáno také na počet částí obce osminásobným opakování figury, či stejným počtem figur. Představu, že by ve znaku mohla být postava Karla IV., budova kostela sv. Jana Křtitele, nápisy a letopočty, je nutné striktně odmítnou jako znamení neheraldická, nepoužitelná a neschválitelná. Heraldika nezobrazuje konkrétní stavby, osoby, přírodní útvary. Autentické vyobrazení zcela konkrétního kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Hbitech, stejně jako konkrétní historické postavy krále Karla IV. a to v jakékoliv podobě, je nepřípustné. Stanovená pravidla pro nové obecní znaky vylučují použití písmen, nápisů, názvů obcí a letopočtů.

NÁVRHY VLAJKY

Vlajky měst a obcí se podle nepsaného pravidla odvozují od znaku. Barva štítu a hlavní figury je obvykle kombinována na list vlajky v podélných pruzích stejné šířky. Problémem návrhu nové vlajky je nesnadnost nacházení nepoužitých variant, protože kombinace dvou, tří i čtyř podélných pruhů v barvách modré, červené, bílé, žluté a zelené jsou v podstatě vyčerpány. Úskalím návrhů obecních vlajek je také skutečnost, že dosud není k dispozici všeobecně přístupné kompendium vlajek existujících. Stejně tak jako znak, měla by i vlajka mít takovou podobu, aby jeho zaměnitelnost s jiným byla vyloučena. Ke každému z předkládaných návrhů obecního znaku je přiložen návrh vlajky. Jejich podoba vychází z podoby a barevnosti znaku a znakových figur. Snahou bylo přenést i na vlajku informace obsažené ve znaku a zachovat do určité míry jeho schopnost ikonografické výpovědi. Vexilologická terminologie popisující vlajky je odlišná od heraldické a proto existují rozdíly v pojmenování a popisování téže figury, či téhož jevu. Velikost vlajky je dána poměrem šířky listu k jeho délce 2 : 3. Všechny návrhy znaků i vlajek jsou tvořeny na základně příslušných oborových pravidel, zásad a usancí. Volba kteréhokoliv z nich je volbou dobrou. Přeji Vám při Vašem rozhodování šťastné okolnosti. Roudnice nad Labem, 13. prosince 2005.

Stanislav Kasík

111

Dne 10. června 2009 schválilo Zastupitelstvo naší obce po předchozích dřívějších projednáních znak a vlajku.

Po schválení Obecním úřadem byl návrh zaslán do Parlamentu ČR, tak jak to ukládá zákon a zde byl schválen na jednání 14.1. 2010.

ZNAK OBCE V zeleném štítě zlatá liliová koruna o třech viditelných listech s červeným vyložením nad osmi (4, 3, 1) zlatými květy třezalky s červenými pylovými tečkami. Zelená má barvu lesů, přírody, venkova, zemědělství. Koruna ukazuje k českým králům, se kterými jsou spojeny téměř celé dějiny Obce. Květy třezalky se vztahují ke sv. Janu Křtiteli, kterému je zasvěcen dolnihbitský kostel. Počet květů se shoduje s počtem částí Obce. VLAJKA OBCE Zelený list, uprostřed žlutá liliová koruna o třech viditelných listech s červeným vyložením nad osmi (4, 3, 1) zlatými květy třezalky s červenými pylovými tečkami. SYMBOLIKA Zelená barva: Nejstarší dějiny obce jsou spojeny s „foršterstvím“ a „lovčovstvím“ panství – obojí má vztah k lesům – s ním je spojena zelená barva štítu a listu. Zelená je také barva charakterizující v obecné rovině přírodu, venkov, zemědělství. Zlatá liliová koruna: Návrh se odvíjí od nejstarších dějin obce spojených s českými králi. I historie v době předbělohorské je spojena s královským panstvím příslušným ke hradu Karlštejn, založeným králem a císařem Karlem IV. Proto je volen symbol obecné královské koruny, která je inspirována českou tzv. svatováclavskou korunou zhotovenou králem Karlem IV.

112

Květy třezalky: Květy třezalky symbolizují dolnohbitský kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Sv. Jan Křtitel patří k nejvýznamnějším křesťanským světcům. Je považován za posledního v řadě starozákonných proroků a prvního ze světců Nového zákona. Po staletí je Janův den důležitým svátkem v kalendáři a souvisí to také s tím, že 24. červen byl označován za den slunovratu. Také se zvláštní účinek přisuzuje třezalce, která v tuto dobu kvete zářivě žlutými květy – přičítá se jí ochrana proti zlým duchům a ďáblu. Byla léčivou bylinou již v dávné minulosti a působila proti krvácení, nemocem žaludku a jater a proti otevřeným ranám. K nejrozšířenějšímu druhu patří třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). V lidových pověrách hrála třezalka tečkovaná velkou roli, protože její květy po rozemnutí zbarvují červeně (symbol krve). Osm květů třezalky na znaku má dále symboliku osmi částí naší Obce (Dolní Hbity, Horní Líšnice, Jelence, Káciň, Kaliště, Luhy, Nepřejov, Třtí).

20. OSLAVA 40. A 45. VÝROČÍ VZNIKU TJ SOKOL DOLNÍ HBITY

Oslavy 40.výročí založení TJ SOKOL v roce 2009

Oslavy začaly v pátek 26.6. slavnostní "Valnou hromadou", kde Milan Lantora, Václav Neuman a Václav Vostarek zhodnotili a seznámili pamětníky i mladou generaci s historií vzniku TJ v r. 1969, úspěchy i neúspěchy a s vyhlídkou do budoucnosti kopané v Dolních Hbitech.

V sobotu 27.6. se utkaly jedenáctky hráčů, kteří v minulosti za Dolní Hbity hráli, ve druhém zápase si zahráli o něco mladší veteráni Dolních Hbit se Spartakem Příbram.

113

Celé oslavy vyvrcholily v neděli , kdy se v předzápase utkali dorostenci Dolních Hbit s dorostem Zduchovic a vrcholem bylo utkání staré gardy Dukly Praha s "A" mužstvem Dolních Hbit. Domácí odvedli velmi dobrý výkon, v poločase vedli již 3:1 a hráli s Duklou naprosto vyrovnané utkání a neproměnili ještě několik vyložených šancí. Nakonec se projevila větší zkušenost Dukly, a také nástup L. Vízka do 2. poločasu. Dukla vyrovnala a vstřelila další branky. Celkový výsledek 6:4.

Dolní Hbity - Internacionálové Dukla Praha 4:6 (3:1)

Sestavy:

D. Hbity: M. N ěmec - D. Hrdina, A. Falc, P. Dědina, M. Neumann, T. Vostarek, J. Šeděnka, R. Horký, J. Dědina, D. Horký, M. Bláha, M. Prendký, V. Vostarek, S. Hochman, P. Grebeň a J. Vlach.

Dukla: T. Obrmajer - G. Bittengel, J. Saidl, J. Fiala, P. Rada, L. Kurucz, L. Vízek, O. Rott, P. Korejčík, L. Vyskočil, J. Mašek, M. Vízek.

Rozhodčí: Máša - Kobík, Sandr.

Oslavy 45.výročí založení TJ SOKOL v roce 2014

Čas letí tak rychle, že pět let připadá jako docela krátká doba. Uplynulo 5 let, přišel rok 2014 a bylo tady další kulaté - 45. výročí. V pátek 30. května 2014 se v kabinách na hřišti sešla nejstarší generace hráčů, funkcionářů a dalších pracovníků, kteří se podíleli na založení TJ Sokol Dolní Hbity, budování hřiště, výstavbě kabin a prvních úspěších na hřišti, které během dvou let zajistily postup do okresního přeboru. Všichni si zavzpomínali na staré časy, na slavné výhry, posezení po zápasech, vzpomněli si na hráče a funkcionáře, kteří již mezi námi bohužel nejsou a všichni si popřáli, aby se ve zdraví dožili roku 2019, kdy se bude slavit 50. výročí vzniku.

114

Účastníci srazu 30.5. 2014

115

Pořadí mužstva TJ SOKOL v okresních soutěžích v letech 2005 – 2015

Ročník Pořadí 2005 – 2006 - 1. – postup do II. tř. 2006 – 2007 - 11. 2007 – 2008 - 14. – sestup do III. tř. 2008 – 2009 - 4. 2009 – 2010 - 3. 2010 – 2011 - 9. 2011 – 2012 - 9. 2012 – 2013 - 5. 2013 – 2014 - 6. 2014 – 2015 -

116

21. ZÁKLADNÍ ŠKOLA V SOUČASNÉ DOBĚ

Hlavní cíle

• 1. Udržet dobré postavení školy v konkurenci ostatních základních a mateřských škol v okolí, podílet se aktivně na společenském, kulturním a sportovním dění v obci, pěstovat v žácích zdravý vztah k obci.

• 2. Rozvíjet kulturu školy utvářením pospolitého pracovního prostředí školy, vytvářením přátelské pracovní atmosféry ve vzdělávacím procesu i pedagogickém a žákovském kolektivu, rozšiřováním kompetencí a osobní odpovědnosti pracovníků za kvalitu práce školy, podporou iniciativního přístupu, oceňováním kvalitní práce. Posilovat pocit hrdosti na školu.

• 3. Postupně naplňovat zásady a cíle Školního vzdělávacího programu Základní školy, Mateřské školy a Školní družiny Dolní Hbity.

• 4. Realizovat program státní informační politiky ve vzdělávání postupným zaváděním informačních a komunikačních technologií do vzdělávacího a výchovného procesu a života školy jako celku.

Základní škola Dolní Hbity je úplná základní škola. V letošním roce máme celkem 7 tříd s 9.ročníky a s 2 odděleními školní družiny. V letošním školním roce je spojen 1. a 4. ročník a 2. a 5. ročník.

Složky ZŠ a MŠ Dolní Hbity:

1. Základní škola 2. Školní družina 3. Mateřská škola 4. Školní jídelna

Žáci docházejí do základní školy z obcí: Horní Hbity, Dolní Hbity, Jelence, Jablonná, Luhy, Stěžov, Višňová, Smolotely, Větrov, Nepřejov, Káciň, Radětice, Drásov, Solenice.

Školní družina je k dispozici ráno, v poledne i v odpoledních hodinách a má dvě oddělení.

� Do I. oddělení chodí děti 1.třídy a děti ze Smolotel, Nepřejova, Solenic, Líšnice a děti přicházející v 6.30 hodin.

� Do II. oddělení jsou zařazeny děti z 2., 3., 4., a 5.třídy ze Stěžova, Kácině, Horních Hbit, Jablonné, Jelenců a Luhů.II. oddělení je umístěno v učebně ZŠ, v které se dopoledne vyučují některé předměty.

117

Družina může pro svou činnost využívat prostory školní cvičebny, žákovské knihovny, školní kuchyňky a multifunkčního sálu v KD Dolní Hbity.

O B S A Z E N Í ZŠ a MŠ - 2014 / 2015

Ředitel školy : Mgr.Vlasta Pecková

Zást, řed. pro ZŠ: Mgr.Božena Pelcnerová Zást. řed.pro MŠ: Milena Větrovská Hlavní vychovatelka: Marie Lantorová Výchovný poradce: Mgr. Božena Pelcnerová Šk. metodik preventista: Mgr. Radka Hlaváčová Vedoucí ŠJ: Andrea Soukupová

I.tř. /1.roč.,3.roč. Mgr. Jarmila Suchá II.tř. /2.roč., 4.roč. MarcelaSedláková III.t ř. /5.roč. Mgr. Alena Dušková IV.tř. /6.roč. Mgr. Blanka Kunešová V.tř. / 7.roč. Mgr. HanaDvořáková VI.tř. / 8.roč. Mgr. JanaVršecká VII.t ř. /9.roč. Mgr. Radka Hlaváčová Mgr. Šárka Kubínová Marie Lantorová Vychovatelky školní družiny: Marie Lantorová Hana Schacherlová Učitelky MŠ : Milena Větrovská Vladimíra Pražáková Michaela Spilková

Nepedagogičtí pracovníci : školnice: Hana Zuzánková uklízečka: MarieNěmečková topič : Eliška Štichová uklízečka MŠ: Marie Krůtová kuchařky: Eliška Štichová Iveta Fejtová Milada Velasová

118

Žákovský parlament 2.ročník: Luděk Šimek 6.ročník: Tereza Černá Adélka Ptáčková Ondřej Soukup 3.ročník: Eliška Němečková 7.ročník: Katka Boučková Eliška Krůtová Tereza Velasová 4.ročník: Tomáš Velas 8.ročník: Nikola Boháčová Tereza Boháčová Adéla Kadlecová 5.ročník: Natálie Rysová 9.ročník: Denisa Jechortová Miloslav Lacmann Michala Pilíková

31.března 2015 byl vydlášen konkurz na novou ředitelku základní

a mateřské školy.

22. Kanalizace v Dolních Hbitech Je možno konstatovat, že k „historické události“ došlo v Dolních Hbitech v letech 2004 – 2006, kdy byla v celé obci vybudována kanalizace. I kyž v 21. století to zase nic mimořádného není. S tím souvisela výstavba čističky odpadních vod na konci vsi směrem k samotě Smrčí. V roce 2007 se ke kanalizaci napojily Jelence.

119

23. některé další úpravy v obci

- vyasfaltování komunikací v obci

- rekonstrukce sálu kulturního domu – vybudování tělocvičny 2012 – 2013

- dostavba požární zbrojnice – vybudování půdního prostoru pro

ukládání materiálu

24. SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ

18. července 2015 oslaví SDH 130. výročí založení. K tomu bude zhotovena nová vlaječka, samolepky, kovová vstupenka a balónky.

120

Vlaječka

Samolepky

121

Balónky

Vstupenka

122

Použitá literatura: Jindřich Václav Bezděka: Dolní Hbity Farní kronika (r. 1836-1848, 1849-1945) Farní knihy ke kostelu sv. Jana Křtitele, faře a hřbitovům Kronika TJ Sokol Dolní Hbity (r. 1921-1955), zápisy od r. 1969-1992) Kroniky školy Dolní Hbity Kronika obce Dolní Hbity (dopsaná v r. 1959) Pamětní kroniky obcí Jablonná, Stěžov a Větrov Album representantů všech oborů veřejného života československého Projev velitele SDH Františka Spilky ke 120. výročí založení sboru Farní věstníky příbramského vikariátu (Dp. František Jásek, farář a vikář) Národní muzeum Praha, RNDr. Jiří Litochleb (RNDr. Karel Tuček – Meteority a jejich

výskyty v Československu, RNDr. Marcela Bukovská – Návrat k příbramským meteoritům z roku 1959)

Státní okresní archiv Příbram

Fotodukumentace a kresby: Karel Němeček, Ing. Josef Gabrhelík

Fotografie dodali: Josef Šebek, Vlastimil Velas, Josef Lantora, Helena Pučálková

Materiály do sborníku připravili: Josef Lantora, Vlastimil Velas

123

Generální sponzor – firma Šindler Zdeněk TRNKA – Dřevovýroba Drásov

Řezník/uzenář – Jiří SUP a synové, Moskevská 51, Praha 10, tel. 271 722 803

Vlastimil Vostarek – Lanzbergerstrasse 11, Ban-Oeynhausen, SRN

František Hlinovský – pokrývačské a klempířské práce Luhy 75

František Pražák – nábytek Luhy

ZD Dublovice – Ing. Václav Dědina

Miroslav Moudrý – řeznictví Nečíň, tel. 777 114 135

Jaroslav Kosán – truhlářství Občov

Ing. Rostislav Lhotka – kompletní elektro práce, prodejna Drásov, tel. 603 506 422

Roman Řehoř/Tomáš Vedral – Pohostinství Dolní Hbity

Jaroslav Slepička – Restaurace Sport /naproti ZÚNZu/

Pekárna – Cukrárna Hořovice, Ladislav Hofmann

Hotel Solenice – Ing. Ladislav Dorčák, tel. 318 694 328

Hotel Minerál – Lumír Vepřek

Halex – Schauenberg Ocelové stavby Příbram

Miroslav Cihelka – montáž, opravy, údržba elektrických zařízení Jelence, tel. 602 479 447

P/B Elektromontáže Příbram – Jiří Burian, tel. 603 819 936

Josef Vondráček – nákladní doprava Háje

Jiří Pešice – ložiska, autodíly, autoservis

Ing. Milan Potenec – daňové poradenství s licencí KDP ČR, tel. 602 238 520

JUDr.Eliška Marková–Brožová / Mgr.Pavel Marek – advokátní kancelář Na příkopech 17, Praha 1

Recifa Dolní Hbity – ekelogické zpracování odpadu

Wimmer Vladimír – Truhlářství – vše ze dřeva, Solenice – Dol. Líšnice

Hospoda Jelence – Petr Vitoň

David Procházka – Dolní Hbity 14 – zednické práce – tel. 777 335 404

Josef Větrovský – Dolní Hbity 13 – zednické práce – tel. 723 182 736

Štefan Gondáš – Dolní Hbity 87 – Zednické práce, obklady, dlažby

Jiří Spilka – technická zařízení budov, zást. BAXI – tel. 602391 227

Milan Spilka – Dolní Hbity 93 – tesařské a truhlářské práce, Jiří Řehoř – Zduchovice – zednické práce

Božena Přívorová – Prodejna Dolní Hbity

Milan Krůta – Luhy 13 – topenářské práce a Vlasta Velková

Gastro centrum – Jiří Bejček, Luhy 7

Schwarz – Hlídací a bezpečnostní agentura – p. Černý

124

Timco – Kancelářská technika, počítače, prodej, servis – Ing. V. Pecha, tel. 318 627 741)

Milan Dvořák – Autoopravna Jelence 30, tel. 318 697 202 AVAstaf – Vacek Alois – stavební práce, opravy historických budov – tel. 731 174 307

125