pak nezbývá mnoho prostoru a procento zalesnění vý-znamně klesá. Druhým faktorem je dopad intenzifikacelesního hospodářství, kdy nemalá část doubrav byla z eko-nomických důvodů přeměněna na ekologicky chudéborové monokultury, které ale poskytují vyšší a rychlejšívýnosy dřevní hmoty (zatímco mýtní věk dubu je cca 120– 140 let, u borovice je jen 80 – 90 let), v menší mířena porosty jiných dřevin, v minulosti např. expanzivníhoakátu.

Porovnáme-li přirozené a aktuální zastoupení hlav-ních druhů dřevin, tak dub letní (Quercus robur) a dubzimní (Q. petrea) byly v našich přirozených lesích za-stoupeny téměř 20 %, dnes na ně připadá něco málo přes6 %. U ostatních dřevin, které byly i v přirozenýchporostech pouze jako doplňkové, není úbytek tak význam-ný, např. habr obecný (Carpinus betulus) klesl z původ-ních 1,6 % na 1,2 %. V mnoha případech se tak společen-stva vázána na dubové porosty zachovala na náhradníchstanovištích, např. v zámeckých parcích, stromořadích,na rybničních hrázích a jinde, kde dnes můžeme najítstaré rozložité duby, na které už v našich lesích bohuželčasto nezbývá místo.

ROSTLINNÁ A ŽIVOČIŠNÁ SPOLEČENSTVA

Ekosystémy doubrav a dubohabřin hostí velmi bohatáspolečenstva rostlin a živočichů, dokonce by se dalo říci,že v našich podmínkách (vynecháme-li azonální lužnílesy) společenstva nejbohatší.

Známá je například pestrost jarního aspektu, tzn.v období před olistěním stromového patra, který repre-zentuje např. jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), plic-ník lékařský (Pulmonaria officinalis), sasanka hajní

Podíváme-li se na mapu potenciální přirozené vege-tace ČR zjistíme, že doubravy a dubohabřiny pokrývalyvýznamnou část našeho území, především v nižšícha středních polohách do cca 400 – 500 m n.m., kde postup-ně přecházely v bučiny. Dnes z tohoto množství zbyl jenmalý zlomek většinou cenných a chráněných porostů.Proč tomu tak je? Především si musíme uvědomit,že areál doubrav a dubohabřin je nejdéle a nejintenzivnějiosídlená část našeho území. Neolitické osídlení Čecha Moravy se podle archeologů téměř shoduje s původnímrozšířením dubu, a krajina tak už od dob starověku pod-léhá dlouhodobému odlesňování. I dnes se právě v níži-nách nachází ta nejúrodnější zemědělská půda, ale ta-ké velké aglomerace, průmyslové závody apod. Pro lesy

Doubravyv NP Podyjí

V minulém čísle NIKY začalo putování po biotopech České republiky návštěvou mokřadních olšin a lužníchlesů. V tomto díle našeho seriálu navážeme dalšími typylesních biotopů vyskytujícími se převážně v nižších nadmořských výškách. Opustíme však podmáčenástanoviště v okolí tekoucích i stojatých vod či prameniš�a podíváme se spíše do míst, kde není hlavním paramet-rem stanovištních podmínek zamokření a vysoká hladinapodzemní vody – předmětem našeho zájmu dnes budoutři další kategorie Katalogu biotopů České republiky –Acidofilní doubravy (L7), Teplomilné doubravy (L6)a Dubohabřiny (L3).

TEXT

A F

OTO

: PET

R ZA

SAD

IL

NNIIKKAA 11//2200009922

BIOTOPY ČESKÉ REPUBLIKYDOUBRAVY A DUBOHABŘINY

BB II OO TT OO PP YY

a Moravy. Stromové patro vytváří dominantní dub letnínebo dub zimní doplněný dalšími přimíšenými dřevinami,jako jsou bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní(Pinus sylvestris), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) aj.Keřové patro nebývá většinou moc zapojené, charakteris-tickým zástupcem je např. krušina olšová (Frangulaalnus). Bylinné patro je podle charakteru stanovištětvořeno bu� porosty acidofilních trav – např.: metličkakřivolaká (Avenella flexuosa), bika hajní (Luzula luzu-loides), lipnice hajní (Poa nemoralis) nebo keříčkovitýmispolečenstvy, která reprezentuje zejména vřes obecný(Calluna vulgaris) či borůvka (Vaccinium myrtillus).Na vlhčích stanovištích bývá v různé míře vyvinutoi mechové patro.

(Anemone nemorosa) či černýš hajní (Melampyrum ne-morosum). Po olistění stromového patra pak v podrostupřevládnou spíše trávy a další stínomilné druhy.

Pokud jde o živočišná společenstva, vše začínáod pestrého složení stromového a keřového patra, kdeje u doubrav a dubohabřin zastoupeno zpravidla vícedruhů dřevin. Porosty často vytvářejí pestrou prostorovoustrukturu, která umožňuje existenci velkého množstvíživočišných druhů. Důležitá je i přítomnost starýchstromů, jejichž dutiny slouží jako úkryt nejen dutinovýmdruhům ptáků, ale i netopýrům či hlodavcům. Mrtvédřevo v porostech je zase předpokladem výskytu dnesuž vesměs vzácných druhů dřevokazného hmyzu a hub.

Typickými druhy, které osidlují staré dubové porosty,jsou např. z ptáků strakapoud prostřední (Dendrocoposmedius), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), lejsek šedý(Muscicapa striata), žluva hajní (Oriolus oriolus) či holubdoupňák (Columba oenas). Rozvolněné doubravy se světli-nami a pasekami jsou vhodným prostředím např. produdka chocholatého (Upupa epops), žlunu zelenou (Picusviridis) a v minulosti i mandelíka hajního (Coracias gar-rulus), který je dnes už v ČR považován za vymizelého.Některé z těchto druhů jsou kritériovými druhy pro vy-hlašování ptačích oblastí, a tak jsou některé zachovalédubové porosty předmětem ochrany např. v ptačí oblastiHlubocké obory, Pálava, Třeboňsko aj.

Mnoho druhů je však v současné době zařazenona červené seznamy, a to zejména díky významnémusnížení rozloh doubrav, jejich fragmentaci (rozmělněnína malé fragmenty – ostrovy, které nejsou vzájemněpropojené a tedy neumožňují dlouhodobé přežití populací)a intenzifikaci lesního hospodaření, které s sebou přinášízejména odstraňování starých, přestárlých a odumřelýchstromů a zjednodušení prostorové struktury porostů, takdůležité pro zachování vysoké biologické diverzityspolečenstev.

ACIDOFILNÍ DOUBRAVY

Acidofilní doubravy představují spíše chudé porostyvyskytující se na kyselých a tedy i na živiny poměrněchudých substrátech nížinných a podhorských oblastí.Areál jejich rozšíření tedy pokrývá velkou část Čech

Kulturníbory na řaděmístnahradilypůvodnídoubravy(CHKOTřeboňsko).

Rybničníhráze představujícenné fragmentydoubrav(CHKOTřeboňsko).

23Sasanka hajní (Anemoneě nemorosa)

Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)

(Corylus avellana), dřín obecný (Cornus mas), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), kalinu tušalaj (Vibur-num lantata). Pro bylinné patro je typická např. konva-linka vonná (Convallaria majalis), bělozářka větvitá(Anthericum ramosum), třemdava bílá (Dictamnusalbus), smolnička obecná (Lychnis viscaria) či trávy jakolipnice hajní (Poa nemoralis), kostřava ovčí (Festucaovina) a mnoho dalších druhů bylin a trav.

DUBOHABŘINY

Dubohabřiny osidlovaly vlhčí a na živiny bohatší půdy(na kyselých i bazických horninách) především ve střed-ních polohách do výšky cca 500 m n.m. po celém území

TEPLOMILNÉ DOUBRAVY

Podstatně bohatší porosty vytváří tzv. teplomilné (téžxerotermní) doubravy. Vyskytují se v nejteplejšíchoblastech ČR, jako je např. České středohoří, Český kras,okolí Prahy, jižní a částečně i střední Morava. Teplomilnédoubravy osidlují široké spektrum stanoviš�, od poměrněbohatých sprašových půd až po skalní výchozy. Stromovépatro je vedle dvou hlavních druhů dubů (Q. petreaa Q. robur) tvořeno i dubem šípákem (Q. pubescens),javorem babykou (Acer campestre), jeřábem břekem(Sorbus torminalis) a na jihovýchodní Moravě vzácněi dubem cerem (Q. cerris). Pro porosty teplomilnýchdoubrav je typické poměrně bohaté keřové a bylinnépatro. Z keřů zde můžeme nalézt např. lísku obecnou

Teplomilnádoubrava

Třemdavabílá

(Dictamnusalbus)

Dřín obecný(Cornus

mas)

NNIIKKAA 11//2200009924

pařeziny neboli výmladkové hospodaření, které využívalovysoké schopnosti habru, ale i jiných dřevin zmlazovatz pařezů (doba obmýtí se pohybovala od 5 do 40 let).Porosty s vysokým podílem habru jsou tak na mnohamístech považovány za důsledek výmladkového hospo-daření. V druhé polovině 20. století bylo na našem územíod pařezinového hospodaření vesměs upuštěno a porostypřevedeny na tzv. kmenovinu, dodnes jsou ale na mnohamístech stopy po pařezinovém hospodaření dobře patrné,poznáme je podle toho, že vyrůstá více kmenů z jednohomísta a vytváří tak jakési „trsy“. �NN

Moravy a Čech, kromě jižních Čech, kde se naopak vysky-tují jen velmi vzácně. Místy vytvářejí i poměrně rozsáhléporosty. Podle stanovištních podmínek a způsobuobhospodařování v minulosti kolísá poměr hlavníchdřevin od porostů téměř čistě habrových až po téměř čistědubové. Kromě dominantního habru a obou hlavníchdruhů dubů je častou součástí těchto porostů lípa srdčitá(Tilia cordata). Jako přimíšené se ve stromovém patřeobjevují i další dřeviny, např. jilm habrolistý (Ulmusminor), javor babyka (Acer campestre) či jeřáb břek(Sorbus torminalis). Pro keřové patro jsou typické svídakrvavá (Cornus sanguinea), dřín (Cornus mas), lískaobecná (Corylus avellana), brslen bradavičnatý (Euo-nymus verrucosa) aj. Velmi bohaté bývá i bylinné patro,které reprezentuje např. jaterník trojlaločný (Hepaticanobilis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera)či černýš hajní (Melampyrum nemorosum).

Zajímavostí je způsob, jakým byly v minulosti dubo-habřiny často obhospodařovány. Jednalo se o takzvané

Zbytnělábáze stromuje jednímze znakůpařezi-novéhohospodařenív minulosti(CHKOKřivoklátsko)

Jaterník trojlaločný(Hepaticanobilis).

Doubravyna řadě místustoupilyzemědělsképůdě (CHKOČeské stře-dohoří).

Jarní aspekt v dubohabřině (CHKO Český kras).