DP Optometrie v praxi - Theses · 2013-08-14 · optometrie byl anglický lékař Thomas Young...

UNIVERZITA PALACKÉHO

OPTOMETRIE V PRAXI

VYPRACOVALA

Bc. Zdeňka Vaňharová

N 5345 Specializace ve zdravotnictví

Optometrie, navazující

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

KATEDRA OPTIKY

OPTOMETRIE V PRAXI

Diplomová práce

VEDOUCÍ PRÁCE

RNDr. Jaroslav Wagner

N 5345 Specializace ve zdravotnictví

Olomouc 2013

V OLOMOUCI

VEDOUCÍ PRÁCE

r. Jaroslav Wagner, Ph.D.

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Optometrie v praxi“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

V Olomouci, dne 30. 4. 2013 Podpis ………………………

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucímu práce RNDr. Jaroslavu Wagnerovi Ph.D za všestrannou péči a

vedení při zpracování diplomové práce.

4

Obsah 1. Úvod ..................................................................................................................................... 6

2. Optometrie ......................................................................................................................... 7

3. Historie ................................................................................................................................ 9

3.1. Historie optometrie .................................................................................................. 9

3.2. Historie kontaktních čoček ................................................................................... 12

4. Legislativa ......................................................................................................................... 14

4.1. Optometrie do roku 2004 ...................................................................................... 14

4.2. Optometrie po roce 2004 ....................................................................................... 14

4.3. Zákon 96/2004 Sb. .................................................................................................. 14

4.4. Vyhláška 424/Sb. ..................................................................................................... 15

4.5. Systém celoživotního vzdělávání ......................................................................... 17

4.6. Nestátní zdravotnické zařízení ............................................................................. 18

4.6.1. Registrace NZZ ................................................................................................. 18

4.6.2. Technické normy pro nestátní zdravotnické zařízení ............................. 19

5. Studium optometrie ........................................................................................................ 21

5.1. Optometrie na Univerzitě Palackého .................................................................. 22

5.2. Optometrie na Masarykově univerzitě ............................................................... 24

5.3. Optometrie na Českém vysokém učení technickém......................................... 24

6. Optometrie v Evropě....................................................................................................... 26

6.1. Optometrie ve Velké Británii ................................................................................ 26

6.2. Optometrie v Německu .......................................................................................... 27

6.3. Evropský diplom z optometrie ............................................................................. 27

7. Vyšetřovací metody ........................................................................................................ 29

7.1. Anamnéza ................................................................................................................. 29

7.2. Vyšetření motility a konvergence ........................................................................ 29

7.3. Zakrývací testy ......................................................................................................... 30

7.4. Zraková ostrost ........................................................................................................ 30

7.5. Objektivní postupy měření refrakce ................................................................... 30

7.6. Subjektivní měření refrakce ................................................................................. 31

7.6.1. Měření hodnoty cylindru ............................................................................... 32

7.6.2. Sférická dokorekce ......................................................................................... 32

7.6.3. Binokulární rovnováha subjektivní korekce ............................................. 33

5

7.6.3.1. Dvouřádkový polarizační test ............................................................... 33

7.6.3.2. Humphrissova metoda ........................................................................... 33

7.7. Vyšetřování binokulárních funkcí ....................................................................... 33

7.7.1. Vyšetření jednotlivých stupňů JBV .............................................................. 34

7.7.2. Vyšetření heteroforií ...................................................................................... 34

7.7.2.1. Maddoxův cylindr .................................................................................... 34

7.7.2.2. Von Graefeho metoda ............................................................................. 35

7.7.3. Fúzní rezervy .................................................................................................... 35

7.7.4. Vergenční schopnost ...................................................................................... 35

7.7.5. Vyšetření fixační disparity a asociační forie .............................................. 36

7.7.6. Vyšetření akomodace ..................................................................................... 36

7.7.6.1. Akomodační šíře ...................................................................................... 36

7.7.6.2. Blízký bod konvergence a akomodace ................................................ 36

7.7.6.3. Akomodační schopnost .......................................................................... 37

7.7.6.4. Relativní akomodace .............................................................................. 37

7.7.6.5. Vyšetřování AC/A poměru ..................................................................... 37

8. Aplikace kontaktních čoček .......................................................................................... 38

8.1. Anamnéza a vstupní pohovor ............................................................................... 38

8.2. Měření refrakce ....................................................................................................... 38

8.3. Výběr a optická mohutnost vhodné kontaktní čočky ...................................... 38

8.4. Vyšetření předního segmentu oka ....................................................................... 39

8.5. Diskuze, aplikace a zácvik zákazníka .................................................................. 39

8.6. Kontrola .................................................................................................................... 40

9. Praktická část ................................................................................................................... 41

10. Závěr .............................................................................................................................. 47

Seznam použité literatury a zdrojů ..................................................................................... 48

6

1. Úvod

Optometrie u nás patří mezi relativně mladé a stále se rozvíjející profese.

Její výuka se datuje od poloviny osmdesátých let dvacátého století. Ještě

donedávna neměla přesně stanovené podmínky vykonávání povolání, avšak od

roku 2004 platí přesné normy a obor optometrie byl zařazen mezi nelékařské

zdravotnické profese. Spolu s oftalmologií a ortoptikou patří mezi tři obory, které

se věnují péči o zrak. Je to úzce specializovaný obor s uplatněním jak v očních

optikách, tak i na očních klinikách věnujících se refrakční chirurgii a v ordinacích

oftalmologů.

Kompetence českých a zahraničních optometristů jsou v současnosti značně

odlišné. Do budoucna je v rámci Evropy snaha o určitý druh sjednocení a možnost

uplatnění našich optometristů i v jiných zemích na základě tzv. Evropského

diplomu v optometrii.

Cílem této diplomové práce je snaha o shrnutí celé profese od historického

vývoje, seznámení s novými zákonnými normami, technickými normami a

podmínkami pro zřízení nestátních zdravotnických zařízení, možnostmi a formami

studia, porovnáním s evropskou optometrií ve vybraných zemích a stručným

přehledem vyšetřovacích standardů a postupů aplikací kontaktních čoček.

Praktická část se věnuje statistickému zpracování dotazníku zaměřeného na

optometristy a jejich pracoviště. Klade si za cíl zjištění socio-demografických

ukazatelů a informací o vyšetřování klientů z vybrané skupiny optometristů.

7

2. Optometrie

Slovo optometrie je původem z řečtiny a vzniklo složením slov optos, tedy

oko či vidění, a metron čili měření. Jako v mnoha jiných profesích se vzdělávání,

praxe i následné kompetence při vykonávání povolání v různých zemích liší.

V České republice je optometrie zdravotnický obor, jež se pohybuje mezi

optikou a oftalmologií. Optometrista je vysokoškolsky vzdělaný nelékařský

pracovník, který se zabývá vyšetřením zrakových funkcí, stanovením refrakce oka

s možným určením dioptrické korekce a aplikací kontaktních čoček. Zároveň může

zhotovovat a prodávat optické pomůcky a poskytovat poradenství ohledně

korekčních pomůcek. Díky specializaci výhradně na zrak a jeho měření, mají

optometristé široký přehled o postupech měření a možnostech metod korekce

refrakčních vad. Je plně kompetentní k aplikaci kontaktních čoček, edukaci

nositelů, doplňkový prodej sortimentu k péči o kontaktní čočky a provádění

kontrol pacientů užívajících kontaktní čočky. Nachází uplatnění v očních optikách,

soukromých klinikách i v ordinacích lékařů. Je schopen bez lékařského dozoru

analyzovat zrakový systém, odchylky a posuzovat jeho funkce u dospělých osob

starších patnácti let. Pro potřeby korekce refrakce může optometrista vyšetřovat

oblast předního segmentu oka. Pokud při vyšetřování zaujme podezření na oční

onemocnění, doporučí pacientovi vyšetření u lékaře. S osobami mladšími patnácti

let může pracovat pouze pod lékařským dozorem. Avšak nepřísluší mu stanovovat

diagnózu a léčit. Za lékařského dozoru je optometristovi umožněno vyšetřování na

diagnostických přístrojích, výsledky ovšem také nevyhodnocuje a neurčuje druh

onemocnění.

Speciálním odvětvím optometrie je ortokeratologie. Tato metoda snižování

refrakční vady pomocí kontaktní čočky, která oplošťuje rohovku a tím mění její

poloměr zakřivení. V České republice není úplně rozšířená, ale ve světě je běžnou

součástí metod snižování, případně odstranění, myopie.

Profese optometrie spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Velkou účast na

dnešní podobě optometrie má Společenstvo českých optiků a optometristů, dále

jen SČOO. Toto příspěvkové sdružení pomohlo v roce 2004 prosadit oficiální

8

uznání optometrie jako samostatné zdravotnické profese, dohlíží na odbornost

výuky optometristů a pomáhá při vytváření dalších koncepcí studia. [1, 3, 12]

9

3. Historie

Historie optometrie je úzce spjata s dějinami optiky a oftalmologie. Optikou

a oftalmologií se zabývalo mnoho slavných vědců a lékařů od starověku.

3.1. Historie optometrie

První historická zmínka o lupě sahá až do pátého století př. n. l. do

starověkého Egypta. Z této doby se dochovaly hieroglyfy, na nichž se objevily

zprávy o jednoduchých skleněných meniskových čočkách. Okolo roku 280 před

naším letopočtem popsal řecký matematik Eukleidés přímočarost světelných

paprsků a rovnost úhlu dopadu a odrazu. Na přelomu prvního století před naším

letopočtem a prvním století našeho letopočtu pak římský filozof Seneca v první

psané zmínce popisuje skleněnou kouli neboli sklíčko naplněné vodou. Ke čtení se

v té době také používaly broušené smaragdy. Důležitým mezníkem byl pak ve

středověku rok 1286, ke kterému je datováno vyrobení prvních brýlí v Itálii, odkud

se pak rozšiřovaly do celé Evropy. [1]

Johannes Kepler byl velkým průkopníkem v oboru optiky. Na počátku

sedmnáctého století popsal funkci sítnice a rozlišil, že myopii lze korigovat

konkávními čočkami a hypermetropii konvexními. Několik let po Keplerovi v roce

1621 objevil a popsal zákon lomu holandský matematik Willebrord Snellius. [1]

Za zakladatele optometrie bychom mohli považovat Benita Daza de Valdés

(1591 – 1634). Díla Giambattisty della Porta, Francesca Maurolica a Johanna

Keplera na konci šestnáctého století a prvních desetiletích sedmnáctého století

znamenala oživení zájmu učenců o dioptrické brýle. V této souvislosti vytvořil

Daza de Valdés první systematické pojednání o čočkách ke korekci vad zraku.

Tento španělský učenec, dominikánský notář svaté inkvizice, využil nejčasnější

techniku posuzování zrakové ostrosti používanou již od starověku. Ta byla

založena na posuzování přesnosti vidění díky charakteristickým dvojhvězdám na

noční obloze. Daza de Valdes alternativně použil tuto techniku na krátkou

vzdálenost při předkládání běžných předmětu drobné velikosti ze vzdálenosti, při

které jsou hůře rozeznatelné. Měřil například vzdálenost, z níž nelze spočítat počet

semínek hořčice v řadě. Díky těmto postupům mohl předepsat optickou korekci

jednotlivým refrakčním vadám. Na základě svých znalostí napsal třídílné dílo

10

obecně nazývané "El uso de anteojos". Ústředním tématem bylo popsání všech

aspektů konstrukce čoček a jejich využití s důrazem na jejich nezastupitelné místo

při korekci zrakových vad. Chtěl poukázat na to, že čočky nenaruší vnímání

reálného obrazu, ale spíše jej zjednoduší. První kniha se jmenovala “De la

naturaleza y propiedades de los ojos“ a obsahovala popis zrakových funkcí a

podrobné studie zrakových nedostatků, jež vyžadují podobnou optickou korekci.

Druhá kniha nesla název “De los remedios de la vista pormedio de los anteojos“ a

analyzovala optické vlastnosti konvexních a konkávních čoček, včetně návrhů

postupů, jak určením správně hodnoty čočky vykorigovat refrakční vady. Třetí

kniha je knihou rozhovorů mezi ústředními postavami „mistrem“ a „lékařem“ a

poukazuje na nutnost spojení technických a teoretických znalostí. Historikové

optiky ze Španělska poukazují na různé další příspěvky a objevy Daza de Valdés,

jako například první popsání anizometropie, výhody použití křemenného skla při

výrobě optických čoček, nebo ochranu před škodlivými účinky slunečního svitu

tónovanými skly. Z geometrické optiky je třeba zdůraznit přínos Daza na

upozornění na vliv sférické aberace v závislosti na tvaru čočky. Díky všem těmto

poznatkům a objevům je označován za zakladatele oftalmologie. [2, 4, 5, 6]

Ve vědeckém díle “Dioptrica Nova“ publikoval v roce 1692 dublinský

přírodní filozof francouzského původu William Molyneux články o optice, kde

vysvětloval různé efekty korekčních čoček, konvexních i konkávních, použití

jednoduchých i složených dalekohledů a jejich využití v běžném životě. V knize

Williama Porterfielda“A treatise on the eye, the manner and phenomena of vision“ z roku

1759 jsou shrnuty dosavadní poznatky z oftalmologie od podrobného popisu anatomie

přes refrakční vady. Zabýval se také změnami vnímání obrazu v různých vzdálenostech

brýlové korekce před očima. [1, 22]

Dalším významným vědcem, který se zasloužil o rozvoj oftalmologie a

optometrie byl anglický lékař Thomas Young (1773 – 1829). Je pokládán za

zakladatele fyziologie oka. V roce 1793 popsal účast přizpůsobování se oční čočky

na vidění předmětů v různých vzdálenostech změnou svého zakřivení; tento jev

nazýváme akomodace. Roku 1801 objevil vadu známou jako astigmatismus. O

dvacet let později v roce 1821 byly vyrobeny i cylindrické čočky, kterými lze

astigmatismus korigovat. Vyslovil hypotézu o třech druzích receptorů buněk

sítnice (červených, zelených a modrých), s jejichž pomocí vnímáme barvy.

11

Hermann von Helmholtz tuto domněnku rozvíjel dále, avšak experimentálně byla

doložena až v polovině dvacátého století. [1, 7]

Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869), významný český anatom a fyziolog,

zkoumal v první polovině devatenáctého století odraz světla na předním segmentu

oka. Takzvané Purkyňovy obrazy vznikají odrazem předmětu na 4 lámavých

plochách oka, tedy přední a zadní ploše rohovky a přední a zadní ploše čočky.

Tento poznatek mu pomohl k myšlence využití reflexních obrazů k měření

zakřivení rohovky a další diagnostiky očních vad a chorob a stal se základem pro

kerarometrii. [3, 10]

Hermann von Helmholtz (1821 – 1894) byl také průkopníkem oční

fyziologie. Svým objevem oftalmoskopu a oftalmometru v roce 1851 umožnil

zkoumání sítnice oka a zkoumání závislosti akomodace na různých vzdálenostech.

Je autorem knihy “Handbuch der Physiologischen Optik“, kde pojednává o prostorovém

vidění, barevném vidění a vnímání pohybu. Jeho teorie akomodačního

mechanismu zůstala nezměněna až do posledního desetiletí dvacátého

století. [1, 8]

Devatenácté století bylo pro optiku přelomové. Holandský oftalmolog

Hermann Snellen (1834 – 1908) zkonstruoval první optotypy pro měření zrakové

ostrosti. Jeho krajan a taktéž oftalmolog Franciscus Cornelius Donders (1818 –

1889) byl uznávaným odborníkem na výzkum očních chorob a jedním z prvních

lékařů, který při práci používal oftalmoskop. Je mu připisován objev tonometru,

zavedení prizmat a cylindrických čoček ke korekci astigmatismu. Objevil závislost

úbytku akomodace na věku a znázornil ji tzv. Dondersovou křivkou. Vydal knihu

"Anomalies of Accommodation and Refraction of the Eye“, kde popsal zásady a

normy pro stanovení korekčních předpisů. Popisuje zde například souvislost

hypermetropie a astenopických potíží. S podobnou publikací přišel i švýcarský

oftalmolog Edmund Landolt (1846-1926). Nesla název Refraction and Accommodation of

the Eye and Their Anomalies. Landolt je také autorem znaků pro optotypy nazývané podle

něj Landoltovy kruhy. Jako první použil slovo optometrie jako výraz pro zkoušení

brýlových čoček. [1, 3, 8]

O několik let později roku 1872 je v severní Americe ve státě Illinois

založena škola optometrie College of Optometry lékařem Henri Olinem. A na

12

začátku 20. století je optometrie v Austrálii uznána za samostatnou profesi. V 1888

roce vydal německý optik žijící v USA “Handbook foropticians“, první knihu pro

americké optometristy. [9]

V naší republice bylo první studium optometrie založeno v roce 1986 na

Univerzitě Palackého v Olomouci. [15]

3.2.Historie kontaktních čoček

Ve dvacátém století se dále rozvíjel výzkum kontaktních čoček

a optometristé se začali věnovat i tomuto odvětví.

První myšlenku na korekci špatného vidění přikládáním misky s vodou

přímo k rohovce měl Leonardo da Vinci. Tento nápad ale dále nerozváděl. Využil

ho René Descartés, kterého napadlo umístit do přímého kontaktu s rohovkou

skleněnou trubici naplněnou kapalinou. Vyčnívající konec této trubice měl být

tvarovaný přesně tak, aby poskytnul správné vidění. [1, 21]

Na sklonku devatenáctého století se začínají objevovat experimenty

s foukaným sklem pro výrobu kontaktních čoček a roku 1887 je vyrobena první

sklerální kontaktní čočka. Jejím autorem byl F.E.Muller. Tato čočka však nebyla

dobře snášena. O rok později německý oftalmolog Adolf Gaston Eugen Fick

zkonstruoval a úspěšně naaplikoval čočku také z foukaného skla. Nejdříve je

zkoušel na králičích očích, pak na sobě a nakonec na malé skupince dobrovolníků.

Využil toho, že se čočka usadila na méně citlivé části předního segmentu. Ovšem i

tyto čočky mohly být v oku jen krátkou dobu. [1]

Skleněné sklerální čočky se používaly do třicátých let dvacátého století, kdy

byl objeven polymethylmethakrylát (PMMA) a postupně nahrazoval sklo ve výrobě

kontaktních čoček. V roce 1949 byla vyrobena korneální čočka, která byla oproti

sklerální o mnoho menší a doba jejího nošení mohla být až šestnáct hodin. Jedinou

nevýhodou materiálu PMMA byla jeho nízká propustnost pro kyslík. Kvůli této

nevýhodě byly v pozdějších letech vynalezeny polymery propustnější pro kyslík,

tzv „RGP“ (rigidgaspermeable) dodnes používané tvrdé kontaktní čočky. [21]

Zlomovým objevem pro kontaktologii byl hydrogelový materiál HEMA

(poly-hydroxyethyl-methakrylát) profesora Otto Wichterleho. Tento čirý gel má

výborné vlastnosti. Je průhledný, obsahuje přibližně 40% vody a i mechanické

13

vlastnosti jsou pro potřeby kontaktních čoček dobré. První výroba litím do forem

nebyla úplně dokonalá a produkce měla velkou ztrátovost. Později Otto Wichterle

zkusil vyrábět čočky odstředivým litím. Tento způsob se ukázal být mnohem

levnější než původní a výroba se zrychlila. Poté, co patent na měkké kontaktní

čočky zakoupila americká firma Flexibile Contact Lens Corporation a National

Patent Development, je firma Bauch&Lomb rozšířila mezi široký okruh nositelů.

Nárůst aplikací měkkých kontaktních čoček byl obrovský. V průběhu dalších let

byly vynalezeny ještě další druhy materiálů jako například plynopropustné RGP,

silikonové pryže a další různé kombinace doposud známých materiálů. [1, 21]

Na začátku osmdesátých let dvacátého století se objevily experimenty s

nošením prodlouženým až na dva týdny. Později se však ukázaly negativní

výsledky tohoto prodlouženého nošení a kontaktologové se při aplikacích vrátili

k dennímu režimu nošení kontaktních čoček. V tomtéž období byly na trh poprvé

uvedeny měkké barevné čočky. V devadesátých letech se začaly prodávat čočky

jednodenní, multifokální a čočky, které mají schopnost pohlcovat UV záření.

Nejnovějším převratným přínosem v oblasti kontaktologie byl na přelomu tisíciletí

materiál silikonhydrogel. [1]

Speciální odnoží kontaktologie je ortokeratologie. Princip této metody

nápravy refrakční vady znali již Číňané ve Staré Číně. V šedesátých letech

dvacátého století přinesl George Jessen informace o změnách zakřivení rohovky po

nošení speciální čočky z PMMA. Výsledky ale nebyly úplně spolehlivé. Ani v době

nástupu počítačové topografie a bylo možné ji využít k přesnějšímu výběru

nápravné čočky, není možné vypočítat, jak bude léčba přesně probíhat. V roce

1994 bylo povoleno nošení ortokeratoligických čoček k dennímu použití. Od roku

2000 se američtí a britští ortokeratologové snaží rozšířit jako další a neinvazivní

metodu snížení myopie mezi širší okruh nositelů. V letech 2006 a 2007 předložila

British Contact Lens Association a Global Orthokeratology Symposium dokumenty,

v nichž nastínila možnost řešení dětské progresivní myopie pomocí

orthokeratologie. V posledních letech probíhají studie k potvrzení této

myšlenky. [1, 21]

14

4. Legislativa

Legislativa neboli zákonodárství je vytváření právních norem.

Obor optometrie spadá pod legislativní moc ministerstva zdravotnictví a

ministerstva školství. Hlavní úlohou části Ministerstva zdravotnictví je ochrana

pacientů, ochrana profese a i mezinárodní harmonizace profese. Ministerstvo

školství, mládeže a tělovýchovy upravuje podmínky studia a způsobilosti

k vykonávání profese. Do oblasti zákonných norem patří také požadavky na

zdravotnické pracovníky, požadavky na provozování zdravotnických služeb a další

předpisy. [23, 24]

4.1.Optometrie do roku 2004

Optometrie před rokem 2004 neměla přesně vymezený význam ani úlohu,

kterou by měla hrát v systému zdravotní péče. Do roku 2004 bylo možné studovat

dálkově optometrii na Univerzitě Palackého v Olomouci jako šestileté magisterské,

nebo tříleté bakalářské studium v oboru optika – optometrie. Denní formou

probíhalo bakalářské studium optometrie na Karlově univerzitě v Praze a

Masarykově univerzitě v Brně. V Brně v Národním centru ošetřovatelství a

nelékařských zdravotnických oborů bylo možné navštěvovat roční doškolovací

kurz optometrie.

4.2.Optometrie po roce 2004

V červenci 2004 vyšel zákon 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání

způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností

souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících

zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

4.3.Zákon 96/2004 Sb.

Zákon 96/2004Sb.harmonizuje předpisy Evropské unie, stanovuje

podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu

činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče v České republice, dále také

stanovuje celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných

15

odborných pracovníků. Podle paragrafu §3 je způsobilý k vykonávání povolání

zdravotnického pracovníka každý, kdo má odbornou způsobilost, je způsobilý

zdravotně a je trestně bezúhonný, tedy nebyl pravomocně odsouzený za trestný

čin.

Dle paragrafu §11, který se týká přímo optometrie, se odborná způsobilost

k výkonu povolání optometristy získává absolvováním akreditovaného

zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu optometristů, nebo

akreditovaného bakalářského studijního oboru optometrie, pokud byl zahájen

nejpozději ve školním roce 2005/2006.Za výkon povolání optometristy se

považuje činnost v rámci diagnostiky a korekce očních refrakčních vad,

poradenství a aplikace kontaktních čoček.

Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání vydává ministerstvo

zdravotnictví na základě splnění podmínek pro výkon povolání. Obsahem žádosti k

osvědčení by mělo být potvrzení o trestní bezúhonnosti, doklad o zdravotní

způsobilosti a doklad o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v daném

oboru. Tato žádost by neměla být starší než 18 měsíců ode dne vydání dokladu

způsobilosti k vykonávání zdravotnického povolání. Pokud žadatel přesáhl dobu

18 měsíců ode dne získání způsobilosti a žádá o vydání osvědčení, musí kromě

výše uvedených dokumentů dodat i doklady o výkonu zdravotnického povolání

v oboru za posledních 10 let a doklad o složení zkoušky, kterou se osvědčuje jeho

způsobilost k vykonávání příslušného povolání bez lékařského dozoru.

Ministerstvo zdravotnictví vydává toto osvědčení na dobu deseti let a

zdravotnický pracovník si po obdržení toho osvědčení smí k označení zdravotnické

odbornosti přidat označení „Registrovaný“.

V roce 2011 byla vydána novela zákona 96/2004 číslo 105/2011 Sb., která

tento zákon poupravuje. [24]

4.4.Vyhláška 424/2004 Sb.

Sbírka zákonů z roku 2004 obsahuje Vyhlášky 423 a 424.

Ve vyhlášce 423 je popsáno stanovení kreditního systému pro vydání

osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného

16

dohledu zdravotnických pacientů a stanovení činnosti zdravotnických pracovníků

a jiných odborných pracovníků.

Vyhláška 424 stanoví činnosti zdravotnických a jiných odborných

pracovníků. Mezi obecná ustanovení patří to, že:

� zdravotní pracovník poskytuje zdravotní péči v souladu s právními

předpisy a standardy,

� dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu v souladu se

zvláštními právními předpisy,

� vede zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze

zvláštních právních předpisů, pracuje s informačním systémem

zdravotnického zařízení,

� poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí,

případně pokyny lékaře,

� podílí se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání

způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání,

� podílí se na přípravě standardů

Optometrista může bez dohledu odborníka a indikace:

� doporučovat vhodné druhy a úpravy brýlových čoček

� provádět poradenskou službu v oblasti refrakčních vad, včetně druhů

kontaktních čoček a jejich vhodného použití

� zajišťovat přejímání, kontrolu a uložení léčivých přípravků manipulaci

s nimi a jejich dostatečnou zásobu

� zajišťovat přejímání, kontrolu a uložení zdravotnických prostředků

Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace může u osob starších než 15

let:

� vyšetřovat zrakové funkce a provádí metrická vyšetření refrakce oka, určuje

refrakční vadu, provádí korekce a rozhoduje, zda ke korekci refrakční vady

17

je vhodné použít dioptrické brýle, kontaktní čočky nebo speciální optické

pomůcky, předepisuje je, zhotovuje je a opravuje je

� vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce

refrakčních vad

� provádět poradenskou činnost v oblasti refrakčních vad

� při podezření na oční onemocnění doporučovat pacientům vyšetření

u lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie

� aplikovat kontaktní čočky a předává je s poučením a doplňkovým

sortimentem pacientům a provádí jejich následné kontroly

Optometristapod odborným dohledem očního lékaře se specializovanou

způsobilostí v oboru oftalmologie může provádět:

� činnosti uvedené v předchozím textu u osob mladších 15let

� vyšetření na oftalmologických diagnostických přístrojích, tato vyšetření

však nehodnotí a nestanovuje diagnózu [23]

Vyhláška 55/2011 Sb. z března roku 2011 je novelizací vyhlášky 424 a týká

se také činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků po

získání odborné způsobilosti. [28]

4.5.Systém celoživotního vzdělávání

Systém celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků je také

obsažen v zákoně 96/2004 Sb. Je povinný pro všechny a míní se jím průběžná

obnova, zvýšení, prohloubení a doplnění vědomostí, dovedností a způsobilosti

zdravotnických pracovníků a jiných odborníků.

Jako formy celoživotního vzdělání jsou uznávány:

� specializační vzdělávání,

� certifikované kurzy

� inovační kurzy a odborné stáže v akreditovaných zařízeních

� účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích

18

� publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost, vypracování

standardu nebo nového postupu

� e-learningový kurz nebo samostatné studium odborné literatury

Za celoživotní vzdělávání je považován i akreditovaný návazný doktorský studijní

program, magisterské a bakalářské studium a další druhy zdravotnicky

zaměřených studií.

Zařazení do celoživotního vzdělávání je spojeno s navštěvováním výše

uvedených vzdělávacích programů a sbíráním kreditů. Každá akreditovaná akce či

studium je ohodnoceno určitým počtem kreditů. Počet kreditů, který může být

udělen za každou formu celoživotního vzdělávání, je uveden ve Vyhlášce 423 Sb.

Registrovaný zdravotnický pracovník musí při žádosti o prodloužení osvědčení

k výkonu povolání bez lékařského dozoru doložit i sesbírání minimálního počtu 40

kreditů jakožto důkazu o svém vzdělávání. [24]

4.6.Nestátní zdravotnické zařízení

Optometrista jakožto nelékařský zdravotnický pracovník smí pracovat

pouze v registrovaném nestátním zdravotnickém zařízení (NZZ). To vyplývá ze

zákona 96/2004 sb. a vyhlášky 424/2004 sb. Každé pracoviště, kde se měří zrak a

aplikují kontaktní čočky, musí mít platnou registraci podle tohoto právního

předpisu.

Přesné určení nestátního zdravotnického zařízení vychází z jeho vymezení

podle provozovaných služeb, jež může poskytovat. [23, 24]

4.6.1. Registrace NZZ

O registraci nestátního zdravotnického zařízení si může požádat jak

optometrista, tak i neregistrovaný majitel budoucího NZZ. Registraci vydává

Magistrát města, v němž se pracoviště nachází, na odboru sociální péče a

zdravotnictví, případně krajský úřad s touto kompetencí. Žádost o registraci musí

obsahovat vlastní žádost o registraci nestátního zdravotnického zařízení a žádost o

vydání souhlasu s personálním a věcným vybavením.

V případě, že majitel budoucího NZZ není registrovaným optometristou,

ustanoví odborného zástupce, který osvědčení k výkonu zdravotnického povolání

19

bez lékařského dozoru vlastní. Tento odborný zástupce musí doložit potvrzení o

zdravotní způsobilosti a trestní bezúhonnosti, provozovatel dodá také doklad o

trestní bezúhonnosti a případně nájemní smlouvu se zdravotnickým zařízením,

nebo nájemní smlouvu, nebo prohlášení o existenci nájemního vztahu. Avšak

prostory, v nichž bude NZZ provozováno musí projít kolaudačním řízením jako

zdravotnické zařízení.

Důležitým bodem při provozování nestátního zdravotnického zařízení je

tzv. provozní řád schválený hygienickou stanicí. Povinnost vytvoření provozního

řádu je dána zákonem 258/2000 Sb. a vyhláškou 195/2005 týkajících se provozu

zdravotnických zařízení. Provozní řád musí obsahovat údaje o provozovateli,

odborném zástupci a zaměstnancích pracujících v NZZ. Hygienická stanice

vyžaduje v provozním řádu i popis místností (včetně rozměrů), počtu toalet a

umyvadel, druh vytápění prostor, zajištění přívodu pitné vody a odvod odpadních

vod. Zdůrazněn by měl být fakt, že optometrista nepoužívá nástroje vyžadující

sterilizaci, výhodou jsou i omyvatelné plochy vybavení veškerých místností.

Součástí psaného řádu je i seznam používaných přístrojů, jméno osoby, jež řád

vypracovala, odpovědné osoby odpovídající za jeho dodržování a na závěr seznam

zaměstnanců s podpisy pod prohlášením o seznámení se s tímto provozním řádem.

Povinností provozovatele NZZ je uzavření pojistné smlouvy o odpovědnosti

za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

Smlouva by měla být zařízena ještě před zahájením činnosti a to s pojišťovnou,

která vykonává svou činnost na území České republiky. [23, 24, 26, 27, 34]

4.6.2. Technické normy pro nestátní zdravotnické zařízení

Požadavky na věcné a technické normy jsou obsaženy ve vyhlášce

221/2010 sb.

Mezi všeobecné požadavky na nestátní zdravotnické zařízení jsou

považovány nároky na technické požadavky ke stavebním prostorům. Prostory pro

NZZ by měly mít funkční, dispoziční uspořádání a hlavně bezpečné podmínky

provozu. K dalším obecným požadavkům patří podmínky, že by NZZ mělo:

� tvořit uzavřený a funkční celek,

� být umístěno v nebytových prostorech, které splňují požadavky na výstavbu

20

� mít zajištěnou dodávku pitné vody a taky následně odvod odpadních vod

� mít vybavení pro přirozené nebo umělé větrání a systém vytápění

� být připojeno na veřejný rozvod elektrické energie, připojení k pevné nebo

mobilní telefonní síti

Z hygienického hlediska by NZZ mělo mít čekárnu, splňující svými rozměry

směrnice, i toaletu a to nejlépe dvě, jednu pro zákazníky a jednu pro zaměstnance.

Podle vyhlášky 221/2020 sb. by mělo pracoviště optometristy být vybaveno

vyšetřovacím křeslem s osvětlovací lampou, brýlovou skříní, optotypy, tabulkami

pro vyšetření barvocitu, štěrbinovou lampou, stolkem se zrcadlem a osvětlením

pro zacvičování při aplikaci kontaktních čoček, autorefraktometrem, příp.

skiaskopem, přístrojem k měření zakřivení rohovky a fokometrem. V případě, že

bude optometrista měřit objektivní refrakci skiaskopem, je nutné zajistit správně

zatemnění oken. [23, 24, 26, 27, 34]

21

5. Studium optometrie

Po vydání zákona 96/2004 bylo studium s novou akreditací obnoveno na

Univerzitě Palackého v Olomouci a Masarykově univerzitě v Brně. Později byl obor

optometrie otevřen i na Českém vysokém učení technickém na pobočce v Kladně.

Vyhláška 39/2005 Sb. stanovuje minimální požadavky na studijní programy

potřebné k získávání odborné způsobilosti a výkonu nelékařské zdravotnické

profese. V případě optometrie jsou těmito požadavky:

� absolvování akreditovaného studijního programu

� délka studijního programu by měla mít standardní délku minimálně 3 roky

a z toho alespoň 240 hodin praktického vyučování,

� teoretické znalosti v oborech tvořících základní všeobecný základ pro

poskytování zdravotnické péče, jako jsou například biologie a genetika,

anatomie se zaměřením na anatomii oka, fyziologie se zaměřením na

fyziologii oka, histologie, biochemie, mikrobiologie, imunologie, fyzika,

patologie, farmakologie,

� teoretické znalosti v optometrii, optice a klinických oborech, zejména

v oftalmologii včetně oční farmakologie, v binokulárním vidění, nauce o

refrakci, základech ortoptiky, ve zdravotnických prostředcích, a to ve

speciálních kompenzačních pomůckách, kontaktních čočkách a optických a

oftalmologických zdravotnických přístrojích,

� teoretické znalosti v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v

psychologii, základech, pedagogiky a edukace, ekonomice a vedení obchodu,

základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu.

� praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v optometrii,

kontaktologii, při vyšetřování na oftalmologických přístrojích, kdy se

studující učí provádět poradenskou službu při výběru brýlových obrub a

úpravách brýlových čoček, poradenskou službu v oblasti refrakčních vad

včetně kontaktních čoček, vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická

vyšetření oka, určovat refrakční vadu, provádět korekce, aplikovat

kontaktní čočky nebo speciální optické pomůcky a předepisovat je a

22

vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce

refrakčních vad. [24, 27]

5.1.Optometrie na Univerzitě Palackého

Univerzita Palackého v Olomouci je druhou nejstarší univerzitou u nás a

nejstarší univerzitou na území Moravy. Byla založena roku 1573 a v současné době

ji tvoří osm fakult.

Studium optometrie v Olomouci má v České republice nejdelší tradici a to

od roku 1986. Nejdříve bylo toto studium v oboru Optika a elektrotechnika se

zaměřením na aplikovanou optiku a optometriimagisterské, později k němu

přibylo i bakalářské studium v oboru Optometrie. Takto probíhala výuka až do

roku 2005, kdy se kvůli změně legislativy měnily podmínky, optometristé byli

zařazeni mezi nelékařské zdravotnické pracovníky a obor se musel nově

akreditovat.

Po úspěšné akreditaci bylo v akademickém roce 2005/2006znovu otevřeno

tříleté bakalářské studium Optometrie – Specializace ve zdravotnictví. Výuka

spadá pod Přírodovědeckou. Důraz je kladen hlavně na praktické dovednosti, díky

kterým je absolvent schopen zapojit se rychle vykonávání povolání.

Studium, zajišťované Katedrou optiky Přírodovědecké fakulty, ústavy

Lékařské fakulty a Fakultou zdravotních věd, je tvořeno optometrickými předměty,

základními matematicko-fyzikálními i všeobecnými zdravotnickými předměty.

Dále je rozšířeno o lékařské předměty, jako je například anatomie, fyziologie,

patologie, farmakologie a především oftalmologie a předměty týkající se brýlové

optiky (např. optická a brýlová technologie). Do studia jsou zařazeny také kurzy

k základům ekonomie, právních předpisů a etiky profese.

Praktická výuka probíhá přímo na Katedře optiky ve speciálním, a na poli

našich vysokých škol vyučujících optometrii, jedinečném laboratorním komplexu.

Pro cvičení je zajištěno moderní vybavení, díky kterému si mohou studenti osvojit

potřebné dovednosti pro výkon budoucího povolání optometristy. Studenti mají za

úkol obstarávat si na praktická cvičení vlastní figuranty a u nich provádět

komplexní vyšetření zrakových funkcí. Tím se co nejvěrněji navozují podmínky ze

23

skutečné praxe. V laboratorním komplexu je technickálaboratoř s malou oční

optikou a optickou dílnou, kde je možné pro figuranta vybrat a zhotovit i korekční

brýle.

Bakalářská Optometrie – Specializace ve zdravotnictví je ukončena státní

zkouškou složenou z ústní a praktické části a obhajoby závěrečné práce.Ústní

zkouška se skládá z předmětů Kontaktní čočky, Základy oftalmologie a Optika a

optometrie. Po složení státní zkoušky získává absolvent titul Bc.

Od roku 2009 je na olomoucké univerzitě možné i dvouleté návazné

prezenční studium. Cílem tohoto magisterského programu je zaměření na moderní

metody a techniky v optometrii, pedagogické dovednosti a výzkum v optometrii.

Studenti jsou zapojeni do praktické výuky mladších bakalářských kolegů. Výuka

pak nabírá úplně odlišného rozměru, protože mladší studenti odkládají ostych a

při cvičeních z optometrie využívají důvěrnějších vztahů ke starším k tomu, aby se

procvičovali i v pro ně méně známých metodách měření.

Státní zkouška se při magisterském studiu koná z předmětu Binokulární

vidění a jeho terapie, Moderní přístupy k analýze a korekci vad oka, Diagnostika

zrakového systému a obhajoby diplomové práce.

Katedra optiky spolupracuje při výuce optometristů i se zahraničními

univerzitami Anglia Ruskin University Cambridge ve Velké Británii, Universidad

Complutense de Madrid ve Španělsku a Hochschule Aalen v Německu a to zejména

v programu mezinárodní spolupráce pro studenty ERASMUS.

V nedávné době se optometrie Univerzity Palackého účastnila unikátního

projektu akreditace tzv. Evropského diplomu v optometrii. Do projektu byly

zapojeny ještě další dvě evropské vysoké školy a jeho cílem bylo umožnění

prostupnosti absolventů i studentů v oblasti Evropy.

Komise Europen Council of Optometrist and Optics vyhodnotila výsledky se

závěrem, že bakalářské studium na olomoucké univerzitě splňuje části A, B a C1

Evropského diplomu z optometrie. [14, 15, 19]

24

5.2. Optometrie na Masarykově univerzitě

Masarykova univerzita v Brně byla založena v roce 1919 a je významnou

univerzitou mezi českými vysokými školami. Sestává se z devíti fakult.

Optometrie je vyučována na lékařské fakultě formou denního bakalářského

nebo denního navazujícího magisterského studia s označením Specializace ve

zdravotnictví. Tříleté bakalářské studium sestává z matematicko-fyzikálního

základu, všeobecných základních optických a optometristicky zaměřených základů,

kurzu základů ekonomiky a právních předpisů, lékařských a biologických

předmětů rozšířených hlavně o obory anatomie, fyziologie, farmakologie a

oftalmologie. Hlavní náplní jsou optometristické předměty a seznámení

s optickými a oftalmologickými přístroji. Pracovišti, na nichž probíhá výuka, jsou

kromě poslucháren univerzity i oční kliniky ve Fakultní nemocnici u sv. Anny,

Fakultní nemocnici Brno-Bohunice a Fakultní dětské nemocnici.

Bakalářské studium je ukončeno ústní státní zkouškou ze „Základů

oftalmologie, refrakčních vad a jejich korekce, fyzikální a geometrické optiky,

kontaktních čoček a optometrie“, praktickou zkouškou z optiky a

výrobykorekčních pomůcek, praktické zkoušky vyšetření refrakční vady, stanovení

diagnózy a diagnostického postupu a obhajoby závěrečné absolventské práce.

Navazující magisterské studium trvá dva roky a jeho cílem je doplnění

znalostí bakalářského absolventa po teoretické i praktické stránce. Student je

připravován i pedagogickou aprobací, jež mu umožňuje na středních a vysokých

školách vyučovat odborné předměty optiky, optometrie a zdravotních

věd. [16, 17, 30]

5.3. Optometrie na Českém vysokém učení technickém

České vysoké učení technické (ČVUT) bylo založeno v Praze v 18. Století a

na svých osmi fakultách se zaměřuje především na technické obory.

V rámci rozšíření výuky si Fakulta biomedicínského inženýrství podala

žádost o akreditaci bakalářského studijního programu Biomedicínská a klinická

technika, zdravotnický obor Optika a optometrie. V roce 2008 byla tato akreditace

schválena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a ČVUT v akademickém

roce 2009/2010 tento obor otevřelo. Výuka probíhá převážně v Kladně.

25

Studium Optiky a optometrie je tříleté prezenční, ukončené státní zkouškou

a titulem Bc. Při studiu studenti absolvují teoretickou i praktickou výuku

zaměřenou na přírodovědné základy, jako jsou biologie, matematika, fyzika,

chemie a jiné, a klinické lékařské předměty, mimo jiné i anatomii, fyziologii,

patologii, histologii a další. Důraz je kladen na optické předměty a na lidské oko.

Tyto předměty jsou pak základem pro předměty z optometrie, oftalmologie, optiky

a přístrojové techniky. Do studia jsou zařazeny i předměty k právním a

ekonomickým předpisům, základům podnikání a vedení optické provozovny.

Fakulta biomedicínského inženýrství využívá ke zkvalitnění výuky

spolupráci se zahraničními univerzitami v rámci mezinárodního evropského

programu ERASMUS. Partnerství uzavřela například s polskou univerzitou

PolitechnikaWroclawska a finskou univerzitou MetropoliaAmmattikorkeakoulu.

Po absolvování bakalářského programu je možné pokračovat na

navazujícím magisterském studiu na Fakultě biomedicínského inženýrství. Díky

obecnému základu při dalším studiu může volit i jiné obory. [18, 30]

26

6. Optometrie v Evropě

Studium a profese optometrie v Evropě nejsou sjednoceny. Existují velké

rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, protože v některých zemích není optometrie

legislativně stanovena a naopak v jiných zemích má dlouho tradici a je

plnohodnotnou součástí zdravotního systému. V následujících podkapitolách jsou

popsány dva hlavní směry, od kterých se rozvíjela optometrie v ostatních zemích. I

v České republice je optometrie kombinací těchto dvou tendencí. [11, 20]

European Council of Optometry and Optics (ECOO) organizuje a reprezentuje

zájmy optometristů a optiků z 27 zemí Evropy. Cílem ECOO je harmonizace

klinických a vzdělávacích standardů a podpora udržování zdravého zraku

veřejnosti. Snaží se rozvíjet rozsah praxe pro optometristy a optiky do takové míry,

aby vysoký standard platil a byl vzájemně uznáván ve všech evropských zemích.

[11, 20]

6.1.Optometrie ve Velké Británii

Velká Británie je zemí s nejdelší tradicí a největšími pravomocemi

optometristů. Obor je více zdravotnicky zaměřen na oko a oční choroby.

Optometistům je na základě speciálních zkoušek a registrace umožněno používání

terapeutických i diagnostických léků k léčení některých očních onemocnění a

určování očních patologií. Avšak tyto kompetence s sebou nesou i vyšší

zodpovědnost za výkon profese.

Optometrista provádí měření a vyšetření zraku, může poskytovat

poradenství v oblasti očních patologií a předepisuje brýle nebo kontaktní čočky.

Doporučení nejlepších korekčních pomůcek a jejich zhotovování pak náleží očnímu

optikovi označovanému jako „dispensing optician".

Studium optometrie ve Velké Británii je bakalářské a obvykle trvá 4 roky.

Tři roky probíhá prezenční studium a čtvrtý rok se budoucí optometrista

připravuje praxí u registrovaného optometristy. [11, 30, 31]

27

6.2.Optometrie v Německu

Německá optometrie je více technická, protože vychází z oční optiky. Očním

chorobám a měření refrakce se věnují spíše oftalmologové a zvláště vyškolení oční

optici. Vzdělání je rozděleno do tří stupňů – mistr oční optik, diplomovaný oční

optik a bakalář nebo magistr oční optiky. Tato technicky zaměřená studia ovšem

nestačí k získání Evropského diplomu z optometrie a studenti se musejí

dovzdělávat ve více biomedicínsky zaměřených kurzech nebo zahraničních

studiích. Existují však i školy, které poskytují komplexnější studium zaměřené více

na praktickou a biomedicínskou stránku optometrie. Absolventi těchto studií jsou

odborníky se specializací na korekci očních vad a jsou plně kompetentní k výrobě a

úpravě korekčních pomůcek, péči o zrakově postižené. [30, 31]

6.3.Evropský diplom z optometrie

Evropský diplom z optometrie (EDO) vznikl jako sjednocující standard

požadovaných norem. Koncept Evropského diplomu optometrie byl dohodnut

ECOO již v osmdesátých letech dvacátého století a první zkoušky proběhly v roce

2000.

Evropský diplom z optometrie se získával složením náročné zkoušky

sestávající se ze tří částí A, B a C a tzv. portfolia pacientů. Každá část je rozdělena

ještě na 3 moduly, přičemž každý modul má vlastní teorii a praktické posouzení.

Všichni uchazeči musí bez ohledu na předchozí úspěchy splnit moduly praktické i

písemné. Část A se týká optiky a optických zařízení, část B klinických vyšetření a

managementu a část C obsahuje otázky z biologických a zdravotních věd. Portfolio

pacientů si každý uchazeč dokládá ke zkoušce jako reálný důkaz jeho klinické

zkušenosti kvůli rozdílům v optické a optometrické praxi v různých zemích

Evropy. Zkouška se provádí v anglickém nebo německém jazyce.

Zkouška je koncipována tak, aby aprobovaný účastník dosáhl nejvyšší

možné úrovně znalostí a dovedností a splňoval podmínky pro vykonávání této

profese ve všech zemích.

Evropská rada optiky a optometrie v roce 2009 připravila nový projekt. Ten

má za úkol porovnávání studia optometrie a kompetence absolventů ve vybraných

28

vysokých školách v Evropě s náročnými podmínkami Evropského diplomu. Pokud

budou výsledky vyhodnoceny v úplném nebo částečném souladu s EDO, může být

absolventům těchto vybraných vysokých škol umožněna výjimka při zkouškách na

EDO. [19, 20]

29

7. Vyšetřovací metody

Standardy vyšetřovacích metod nejsou striktně stanoveny a nejsou ani

upraveny žádným předpisem či vyhláškou. V této kapitole je vypsáno minimum,

které by mělo každé vyšetření optometristou zahrnovat. Zároveň obsahuje

doplňující testy pro podrobnější vyšetření a komplexnější zjištění zrakových

funkcí. Vyšetřovací metody lze rozdělit na objektivní a subjektivní.

V minimu, jež by mělo každé vyšetření obsahovat, nesmí chybět správná

anamnéza, zjištění naturálního vízu a vízu s vlastní korekcí pacienta, orientační

zakrývací testy pro posouzení tropií a forií, zkoušku motility, změření objektivní

refrakce a stanovení subjektivní refrakce a korekce na dálku s ověřením vidění do

blízka. Dále lze provést i doplňkové testy na binokulární vidění a jeho jednotlivé

složky, fúzní rezervy a další. [21, 32, 33]

7.1.Anamnéza

Anamnéza neboli předchorobí je důležitou součástí vyšetření. Jeto úvodní

povídání s pacientem o jeho obtížích, s nimiž přichází, prodělaných nemocech i

dědičných predispozicích k očním chorobám. V průběhu dotazování má

optometrista možnost pozorovat pacienta (například postavení očí či náklon

hlavy) a získat si jeho důvěru citlivým jednáním. I optometrista je vázán

mlčenlivostí a nesmí o pacientovi prozradit informace, jež získal v anamnéze.

7.2.Vyšetření motility a konvergence

Orientační posouzení motility slouží ke zjištění, zda je souhyb očí ve všech

pohledových osách stejný, či jestli je do některého ze směrů hybnost oka omezená

nebo naopak zvýšená. Motilita se zkouší bez brýlí, aby neomezovaly v pohledu

vyšetřovaného, v rozsahu binokulárního zorného pole. Pacient sleduje fixační

předmět pouze očima, hlavou nepohybuje. Vyšetření lze rozšířit za pomoci kapesní

svítilny a při zjišťování motility posoudit i symetrii rohovkových reflexů, diplopii

v různých pohledových směrech, případně v každém ze zkoušených směrů provést

zakrývací test.

Při testu konvergence přibližujeme fixační předmět ze vzdálenosti přibližně

40cm a sledujeme, jak pacient udrží očima sledovat tento předmět. Ze

30

subjektivního hlediska zjistíme blízký bod konvergence tak, že požádáme pacienta,

aby udal bod, kdy se mu fixovaný předmět rozdvojí. Při objektivním stanovení

pozorujeme, kdy jedno z očí přestane fixovat a odkloní se z pohledové osy.

7.3.Zakrývací testy

Ze zakrývacích testů získáváme významné informace o tom, zda je

vyšetřovaný postižen zjevnou odchylkou očí (tropií), nebo skrytou odchylkou

(forií). Je to velmi jednoduchý test, díky němuž může vyšetřující při pozdějších

testech přizpůsobit druhy vyšetření právě zjištěným poznatkům ze zakrývacího

testu.

Rozlišujeme dva typy zakrývacích testů – intermitentní a alterující. Při

intermitentním typu se zakrývá pouze jedno oko a pozoruje se zpětný pohyb oka

nezakrývaného. Takto lze zjisti zjevnou formu šilhání, tedy heterotropii. Střídavým

zakrýváním, alternující druh testu, oči a pozorováním zpětného pohybu oka

odkrývaného můžeme pozorovat skrytou formu šilhání neboli

heteroforii.Pozorováním očí stanovujeme tyto poruchy objektivně. Subjektivně lze

odchylku zjistit z reakce pacienta. Při alternujícím testu vyšetřovaný udává, zda-li

mu fixovaný předmět při pohybu okluzoru uskakuje.

7.4.Zraková ostrost

Zraková ostrost, jinak označována jako vízus, se vyšetřuje na optotypech.

Pro vyšetření je vhodné stanovit nejprve hodnotu naturální, bez žádné korekce a

poté s vlastní korekcí vyšetřovaného. Zraková ostrost se určuje do dálky i do

blízka.

7.5.Objektivní postupy měření refrakce

Mezi nejčastěji používané objektivní metody měření refrakce oka řadíme

měření na autorefraktometru a skiaskopii. V dnešní době se používá pouze měření

autorefraktometrem, protože je rychlé, poměrně přesné a neoslňuje pacienta před

dalším měřením. Refraktometry měří na principu

Skiaskopie je starší metodou měření objektivních hodnot refrakce. Při

tomto postupu se pohybuje do stran bodovým zdrojem světla, například

skiaskopem, svítícím do oka a pozoruje se pohyb reflexu na sítnici. Pomocí

31

skiaskopiských lišt se tento pohyb neutralizuje. Z tohoto zjištění se pak snadno

vypočítá výsledný objektivní refrakční stav oka. Vzdálenost, na kterou je vyšetření

prováděno, je velmi důležitá, protože se zohledňuje při konečném výpočtu

výsledku. Převrácená hodnota vyšetřovací vzdálenosti se musí odečíst od hodnoty

dioptrie na skiaskopické liště, při níž došlo k neutralizaci pohybu. Astigmatismus

lze skiaskopicky určit též, ke stanovení je ovšem nutné použít skiaskop s pásovým

promítáním světla.

7.6. Subjektivní měření refrakce

Subjektivně stanovuje optometrista refrakci ve spolupráci s pacientem.

Správnou výměnou korekčních čoček se zlepšuje ostrost vidění vyšetřovaného.

Jakmile vycházíme z naturálního vízu, hodnotu vkládaných čoček je možné určovat

na základě tabulky, na níž je doporučena síla korekční čočky podle nejmenšího

řádku optotypu, který pacient momentálně přečte. Při dokorekci stávající korekce

je postup kratší. Měří se vždy monokulárně, binokulární doladění výsledku se

provádí až nakonec.

Nejdůležitějšími pravidly při měření subjektivní korekce jsou podmínky,

kdy vadu korigujeme nejsilnější spojnou čočkou, s níž pacient přečte nejmenší

odpovídající znaky na optotypu, a nejslabší možnou rozptylnou čočkou, s níž

pacient přečte nejmenší znaky.

Jestliže při vyšetřování dospějeme do bodu, kdy už překládané sférické

čočky ostrost vidění nelepší, a nedostali jsme se na velikost znaků požadované

velikosti, je třeba přikročit k měření astigmatické vady.

Jakmileje dosaženo nejlepšího vízu kombinací sférické a cylindrické dioptrie

probíhá ještě jemná sférická dokorekce pomocí červeno-zeleného testu.

Po vyměření a kontrole správné korekce na dálku je potřeba ověřit i

zrakovou ostrost na kratší vzdálenost. U vyšetřovaných v presbyopickém věku je

nutné stanovit hodnotu addice. Její hodnoty lze odhadnout podle věku

vyšetřovaného, ovšem vždy je třeba ji vyzkoušet. Měření přídavku do blízka by

mělo maximálně zohledňovat pracovní vzdálenost, na kterou bude pacientkorekční

pomůcku používat. Addice se přidává vždy binokulárně, aby, za předpokladu

náležitě vyměřené korekce na dálku, akomodovaly obě oči stejně.

32

7.6.1. Měření hodnoty cylindru

K měření hodnoty cylindru se nejčastěji používá metoda Jacksonových

zkřížených cylindrů (JZC). JZC je speciální pomůcka tvořená kombinací dvou

plancylindrů a lze s ní velmi přesně vyměřit osu i hodnotu korekční cylindrické

čočky. Druhým typem měření je tzv. zamlžovací metoda, ta je však vhodnější až při

stanovování vyšších cylindrů.

Při měření s JZC pacient pozoruje speciální znak na optotypu složený z 15

bodů a porovnává dvě varianty, které mu optometrista nabízí. Nejdříve se určí

přibližná osa cylindru, poté velikost korekčního cylindru. Důležitým pravidlem při

výměně hodnoty cylindru je změna sférické dioptrie. Jakmile se hodnota cylindru

zvýší o půl dioptrie, musí se sférická dioptrie změnit o polovinu zvyšovaného

cylindru. Sférická dioptrie se přidává vždy plusová, myopická sférická hodnota se

tím tedy sníží, hypermetropická zvýší.

Zamlžovací metodu je vhodnější použít při hodnotách cylindru od dvou a

více dioptrií. Postup měření je pak takový, že se na optotyp promítne astigmatický

vějíř nebo růžice a nejlepší sférická dioptrie se úmyslně zamlží. Při postupném

odmlžování vidí pacient na astigmatickém vějíři zvýraznění některého směru.

Kolmo na tento směr se pak přidává korekční cylindr a takto se proces opakuje až

do úplného doostření celého vějíře či růžice. I po zjišťování velikosti cylindrické

korekční dioptrie je doporučeno jemné doladění pomocí JZC.

7.6.2. Sférická dokorekce

K jemnému dokorigování finální monokulární korekce je možné využít

červeno-zeleného testu, nebo metody maximální plusové, či minimální minusové

hodnoty sféry.

Na červeno-zeleném testu lze jednoduše zjistit, zda je korekce slabá nebo

naopak silná. Správně vykorigované oko vnímá kontrast znaků stejně na červeném

i zeleném pozadí. Jestliže je kontrast lepší na červeném pozadí, je třeba ke korekci

přiřadit -0, 25D. Pokud je kontrast výraznější na zeleném poli, přiřadíme +0, 25D.

Tento test ovšem může podléhat subjektivnímu vnímání barev.

33

7.6.3. Binokulární rovnováha subjektivní korekce

Binokulární rovnováha korekce je důležitá k dosáhnutí rovnoměrné

akomodace při pohledu do blízka a naopak nulové akomodaci při pohledu do

dálky. Ojedinělými případy, kdy se binokulární dokorigování neprovádí, jsou:

strabismus, rozdíl v ostrosti vidění očí větší než jedna velikost řádku optotypu,

zraková ostrost nižší než 0, 3, minimální nebo žádná akomodační schopnost.

Metod ke zjištění binokulární rovnováhy je mnoho druhů. Nejčastěji jsou

založeny na principu oddělení vjemů obou očí za pomoci prizmat či polarizace.

Avšak je možné využít i alternativních metod jako například střídavou okluzi očí a

porovnání zrakové ostrosti nebo monokulárním zamlžení při ponechání

binokulárního vidění.

7.6.3.1. Dvouřádkový polarizační test

Na optotypu jsou promítnuty dva řádky každý s jinou polarizací. Jedno oko

vidí horní řádek a druhé dolní, v některých testech je navíc mezi řádky ještě

nepolarizovaný pruh. Vyšetřovaného se tážeme na kontrast znaků na řádcích.

Jestliže je kontrast obou řádků stejný, je korekce v rovnováze. V případě rozdílných

kontrastů předřadíme před „lepší oko“ +0, 25D.

7.6.3.2. Humphrissova metoda

Humphrissova metoda funguje na principu monokulárního zamlžení při

binokulárním viděním. Jedno oko se zamlží pomocí plusové čočky o síle minimálně

0, 75Dpt a na druhém oku provedeme kontrolu pomocí jemného sférického

dokorigování předřazením plus a mínus 0, 25. Poté postup zopakujeme na druhém

oku.

7.7.Vyšetřování binokulárních funkcí

Jednoduché binokulární vidění (JBV) je spolupracující činnost očí a

schopnost vytvoření jednoduchého vjemu oběma očima zároveň. Při správném

fungování JBV je umožněno prostorové vidění, snazší odhad vzdálenosti a

koordinace na dráze oko-ruka, větší zorné pole a příjemnější čtení. Skládá se ze tří

složek – superpozice neboli překrytí dvou nestejných obrazů, fúze, což je

schopnost spojení dvou téměř stejných obrázků z obou očí v jeden. Poslední

34

složkou JBV je stereopse, tedy vytvoření jednoduchého hloubkového vjemu

spojením obrazů obou očí.

K vyšetřování všech tří stupňů JBV slouží přístroj nazývaný synoptofor. Ten

bývá obvyklou součástí ortoptických ambulancí, ovšem optometrista s ním přijde

do styku výjimečně.

7.7.1. Vyšetření jednotlivých stupňů JBV

K jednoduchému posouzení JBV slouží orientační testy jako například

Worthova světla a speciální anaglyfické nebo polarizované testy na stereopsi.

Worhtova světla slouží ke snadnému posouzení superpozice a ke zjištění,

zda vyšetřovaný netrpí diplopií. Na tmavém pozadí jsou promítnuty 4 znaky

(červený čtverec, dva zelené křížky a bílé kolečko) a pacient má nasazeny

červenozelené brýle v komplementárních barvách. Nejčastěji je před pravým okem

červený filtr a před levým zelený. Správě by měl vyšetřovaný vidět všechny 4

znaky, ale může dojít k tomu, že kvůli diplopii vidí více než 4 značky, nebo při

útlumu jednoho z očí vidí jen 3 nebo 2 znaky. Podle barvy, jakou vidí pacient

spodní bílé kolečko lze určit dominantní oko.

Stereopsi lze vyšetřit na speciálních testech založených na principu

rozdělení obrazů promítaných pro každé oko. Promítané obrazy jsou pro obě oči

stejné, avšak vůči sobě posunuté. Tento posun způsobuje, že se, při správném JBV,

vjem jeví prostorově.

7.7.2. Vyšetření heteroforií

Heteroforie se projeví po zrušení fúze, proto jsou všechny testy založeny na

rozdělní vjemu pro každé oko. Měla by být měřena do dálky i do blízka. Kromě

zakrývacích testů lze použít i další metody.

7.7.2.1. Maddoxův cylindr

K vyšetření pomocí Maddoxova cylindru je zapotřebí minimálně bodového

světelného zdroje. Zdroj světla může být umístěn na Maddoxově kříži, který díky

stupnici umožňuje snazší kvantitativní změření odchylky.

Předřazením Maddoxova cylindru před jedno oko, nejčastěji to bývá pravé,

dosáhneme rozdělení obrazů. Pravé oko vidí bod jako čáru orientovanou podle

35

natočení cylindru, levé oko vidí světelný bod. Podle polohy viděné čáry lze rozlišit

odchylku heteroforie. Pro zjištění odchylky by měl Maddoxův cylindr být umístěn

ve stejné rovině k vyšetřovanému směru, tedy při měření horizontálních odchylek

do osy 0° a při vertikálních do osy 90°.

Nevýhodou této metody při měření do blízka je, že nelze kontrolovat

akomodaci. Pro měření odchylky do blízka volíme raději jinou metodu.

7.7.2.2. Von Graefeho metoda

U Von Graefeho metody docílíme rozdělení vjemů oči za pomoci hranolu o

minimální síle 6 prizmatických dioptrií. Vyšetřovaný sleduje sloupec nebo řádek

optotypu a popisuje směr, do kterého se mu posunul obraz. Tato metoda není

zatížena akomodací, a proto je vhodná i pro měření do blízka.

7.7.3. Fúzní rezervy

Fúzní rezervy je vhodné měřit při zjištění heteroforie. Jestliže má pacient

dostatečně velké fúzní rezervy, nedochází u něj k obtížím s dekompenzovanou

heteroforií. Při obtížích způsobených dekompenzovanou heteroforií lze navrhnout

prizmatickou korekci a v některých případech zrakový trénink.

Měřením fúzních rezerv vyhodnocujeme maximální možnou konvergenci a

divergenci, kdy pacient udrží ještě jednoduchý obraz.Vergenci vyšetřující navozuje

proměnným prizmatem (např. Herschelovým rotačním prizmatem, nebo ve

foropteru), případně prizmatickými lištami. Při navozování konvergence postupně

zvyšujeme sílu prizmat s bází BO a vyšetřovaný udává, kdy se mu obraz zamlží a

poté i rozdvojí. Následně při návratu vyšetřovaný udává opětovné spojení obrazů.

V případě měření fúzní rezervy do divergentního směru postupně zvyšujeme

prizmata s bází BI. U divergentního směru dochází pouze k rozdvojení. Poté

doměříme hodnotu znovuspojení obrazu.

7.7.4. Vergenční schopnost

Ke zjišťování vergenční schopnosti je zapotřebí speciální pomůcky. Tato

pomůcka je složená ze dvou prizmat s bázemi v opačných směrech, přičemž jedno

prizma má hodnotu 3pD BI a druhé 12pD BO. Při tomto měření posuzujeme

schopnost rychlosti a přesnosti reakce na změnu požadavku vergence. Vyšetřuje se

pouze do blízka a posuzuje se počet cyklů za minutu.

36

7.7.5. Vyšetření fixační disparity a asociační forie

Fixační disparita je malá odchylka pohledových os, která se projeví při fúzi.

Při fixační disparitě je zachováno JBV.

Ke zjištění fixační disparity jsou vhodné testy s odděleným vjemem pro

každé oko a zároveň s centrálním i periferním fixačním podnětem. Příkladem může

být Malletův test, optotyp, na němž lzeměřit metodou MKH a do blízka

Wessoncard.

Asociační forií označujeme nejmenší možnou velikost prizmatické korekce,

kterou potřebujeme k úplnému vykompenzování fixační disparity.

7.7.6. Vyšetření akomodace

Akomodace je důležitou složkou vidění a její kvalita ovlivňuje zrakovou

pohodu. Podmínkou pro testy je správná korekce jakékoliv refrakční vady.

7.7.6.1. Akomodační šíře

Měření akomodační šíře, nebo také amplitudy akomodace, provádíme vždy

s korekcí. Nejdříve ji zkoušíme monokulárně, poté binokulárně. Dva základní

postupy se liší postupem. První je metoda rozptylky, kdy předkládáme rozptylné

čočky do doby, než se viděný obraz zamlží. Hodnota předřazené čočky značí

velikost akomodační šíře. Druhou metodou je push-up/push-down metoda.

Vyšetřovaný pozoruje nejmenší řádek optotypu, který přečte, a text si nejdříve

přibližuje do úplného zamlžení, pak oddaluje do opětovného zaostření. Aritmetický

průměr těchto dvou vzdáleností, v nichž se obraz zamlžil a zase zaostřil, je

výslednou hodnotou amplitudy akomodace. Metodou push-up/push-down

dosáhneme vyšších výsledků.

7.7.6.2. Blízký bod konvergence a akomodace

Vyšetření blízkého bodu konvergence můžeme vyšetřovat objektivně i

subjektivně. Vyšetřovaný při subjektivním měření blízkého bodu konvergence

pozoruje například přibližující se hrot propisky a vyšetřujícímu udává, kdy dojde

k jeho rozdvojení. Objektivně posuzuje vyšetřující, kdy dojde k odchýlení jednoho

z očí od fixovaného předmětu.

37

Blízky bod akomodace je měřen stejně jako blízký bod konvergence. Rozdíl

je pouze v možnosti měřit monokulárně i binokulárně. Vyšetřující tentokrát udává

místo, kde se mu fixovaný předmět zamlží.

7.7.6.3. Akomodační schopnost

Akomodační schopností rozumíme dovednost rychlé a přizpůsobivé reakce

na změny akomodační zátěže. Tkví ve střídání čoček s dioptrickou hodnotou +2, 0

a -2, 0. Výsledkem je počet cyklů za minutu, tedy kolikrát proběhne výměna. Tuto

metodu můžeme vyzkoušet monokulárně i binokulárně, monokulárně budou

výsledky vyšší. Nelze ji měřit u presbyopů.

7.7.6.4. Relativní akomodace

Metodou relativní akomodace zjišťujeme hodnotu, o níž můžeme navýšit

nebo ponížit akomodaci, za podmínky, že nebude narušeno JBV. Vyšetřovací

vzdálenost je 40cm a měříme binokulárně. Předkládáním minusových čoček

(pozitivní relativní akomodace) navozujeme akomodaci, dokud nedojde

k rozmazání obrazu. Postupnou výměnou plusových čoček (negativní relativní

akomodace) akomodaci uvolňujeme až k bodu zamlžení.

7.7.6.5. Vyšetřování AC/A poměru

Vyšetřením AC/A poměru lze ověřit, jak velký konvergentní podnět určitá

akomodace vytvoří. Vyšetřujeme vždy s plnou korekcí a můžeme využít Maddoxův

kříž do blízka nebo metodu Von Graefeho prizmatu. Binokulárním předkládáním

spojných nebo rozptylných čoček měníme akomodaci a na stupnici odečítáme

změnu konvergence. Výpočtem podílu z hodnoty posunu značky a dioptrie, kterou

jsme předřadili, zjistíme poměr mezi konvergencí a akomodací. Měření je možné

opakovat pro různé změny akomodace.

38

8. Aplikace kontaktních čoček

Aplikace kontaktních čoček (KČ) je náplní práce optometristy, která

vyžaduje kromě teoretických a praktických znalostí velkou trpělivost a

komunikační dovednosti.

Samotný postup při aplikaci je plně individuální a optometrista si jej může

upravit podle vlastního uvážení a zkušenosti se zákazníky. Pořadí se může

odlišovat, avšak jednotlivé úkony by měl dodržet všechny. Zjištěné poznatky se

zaznamenávají do osobní karty zákazníka. [21]

8.1.Anamnéza a vstupní pohovor

Tak jako u vyšetření refrakce jsou i u aplikace kontaktních čoček pro

optometristu informace z anamnézy základním poznatkem o pacientovi. Úvodní

dotazování by mělo být rozšířeno o otázky na zákazníkovu motivaci, požadavky na

KČ, prostředí, v němž se bude s čočkami pohybovat, délku doby plánovaného

nošení, vlastní zkušenosti s KČ a například sportovní aktivity.

8.2.Měření refrakce

Při měření refrakce postupujeme jako ve výše popsaných kapitolách –

zakrývací test, orientační vyšetření motility a konvergence, naturální vízus, vízus

s vlastní korekcí a měření objektivní refrakce. Důležitým doplňujícím údajem při

měření objektivní refrakce je keratometrie. Tento údaj využijeme při výběru

nejvhodnější KČ. Po vyměření a ověření subjektivní refrakce je možné přikročit

k výběru vhodné KČ.

8.3. Výběr a optická mohutnost vhodné kontaktní čočky

Výběr nejvhodnější KČ závisí na požadavcích zákazníka, keratometrii a

optimální korekci. Jestliže je korekce vyšší než ±4, 0D, je nutné zohlednit

vzdálenost čočky v brýlové obrubě (příp. foropteru) a hodnotu dioptrií do KČ

přepočítat.

Vzorec pro přepočet dioptrií KČ je: �´� =�´�

1−(∆d∗�´�), kde S´B označuje dioptrii

ve zkušební obrubě a Δd je rozdíl, o který se čočka posune blíže k oku. U torické

39

korekce převedeme nejdříve sféro-cylindrický zápis do cylindro-cylindrického,

přepočítáme dioptrie pro každý cylindr a vytvoříme opět sféro-cylindrický zápis.

V případě, že naměřený cylindr ještě není možné korigovat kontaktní čočkou, nebo

si klient torickou čočku nepřeje, je možné použít jako korekční hodnotu tzv.

sférický ekvivalent. Sférický ekvivalent se vypočítá jako sférická dioptrie sečtená

s polovinou hodnoty korekčního cylindru.

Výběr poloměru zakřivení KČ se odvíjí od keratometrie. Výsledkem

keratometrie jsou poloměry zakřivení rohovky ve dvou na sebe kolmých řezech.

Nejvhodnější poloměr zakřivení čočky volíme připočítáním jednoho milimetru ke

strmějšímu, ploššímu nebo průměru zakřivení rohovky. Ke kterému z poloměrů

zakřivení vybereme, závisí na rozdílu zakřivení řezů.

8.4. Vyšetření předního segmentu oka

Ještě před samotnou aplikací bychom si měli zkontrolovat a zaznamenat

stav předního segmentu oka. Biomikroskopickým vyšetřením pomocí štěrbinové

lampy zhodnotíme postavení očních víček a řas, okraje víček, transparentnost a

stav rohovky. Poznatky je nutné zaznamenat do karty pacienta kvůli porovnávání

možné progrese při příštích návštěvách. Ke klasifikaci stupně závažnosti nálezů na

předním segmentu slouží tabulky Grading scales.

V rámci vyšetření předního segmentu je vhodné vyzkoušet i Schirmerův test

slzivosti a pomocí fluoresceinu vyhodnotit i kvalitu slzného filmu.

8.5. Diskuze, aplikace a zácvik zákazníka

Diskuze s klientem probíhá po celou dobu vyšetření, avšak před samotnou

aplikací a zácvikem je nutné pohovořit o nabízených KČ, jejich typech, cenách,

systému péče, délce nošení a četnosti výměny.

Aplikací se rozumí nasazení KČ kontaktologem a vyhodnocení polohy,

posazení a pohybu KČ, rotace u torické čočky a ostrosti vidění. Po testu tolerance,

kdy klient provádí běžné úkony, jako čtení, chůze v místnosti i mimo ni, s nově

nasazenou čočkou, opět ověříme ostrost vidění a můžeme přistoupit k zácviku.

40

Zácvik klienta by měl probíhat u dostatečně osvětleného stolečku se

zrcadlem. Nejdříve pomalu a srozumitelně vysvětlíme postup nasazování, či

vysazování kontaktních čoček a pak dáme klientovi dostatek času ke zkoušení

těchto postupů. Po úspěšném zvládnutí manipulačních technik zákazníkovi znovu

shrneme zásady péče o KČ, dobu nošení a režim výměny a předáme informační

prospekty s kontaktem na aplikační středisko. Zákazník by na konci měl podepsat

prohlášením, že mu byly kontaktní čočky předány a byl seznámen s veškerými

informacemi potřebnými k jejich správnému užívání.

8.6. Kontrola

U prvonositelů provádíme kontrolu kontaktních čoček nejčastěji po dvou až

třech týdnech od první aplikace. Opět zhodnotíme zrakovou ostrost, posazení,

pohyb a rotaci čočky. Klient by měl popsat svou zkušenost a spokojenost s KČ.

Dlouhodobí nositelé by ideálně měli docházet na kontrolu každých 6

měsíců, nebo kdykoliv, kdy se u nich vyskytnou nějaké potíže. Průměrně jsou však

kontroly prováděny jednou za rok. Ověřujeme opět zrakovou ostrost v KČ a

biomikroskopickým vyšetření zkontrolujeme přední segment oka. Všímáme si

především neovaskularizací. V případě problémů nositele KČ uděláme i everzi

víček pro kontrolu víčkové spojivky.

9. Praktická část

Praktická část se věnuje vyhodnocení statistického výzkumu zabývajícího se

socio-demografickými ukazateli,

optometristé používají.

Výzkum probíhal formou anonymního dotazníkového šetření. Cíl

skupinou byli optometristé pracující v

106 optometristů a návratnost činila 74 % (78 respondentů)

poskytují zajímavé

reprezentativní.

Z grafu 1 vyplývá

výzkumu, byly více než dvě třetiny žen.

Graf 1: Genderové rozdělení

Praktická část


demografickými ukazateli, profesí optometrie a vybranými postupy, které

optometristé používají.

Výzkum probíhal formou anonymního dotazníkového šetření. Cíl

skupinou byli optometristé pracující v různých institucích. Bylo osloveno

návratnost činila 74 % (78 respondentů)

zajímavé informace o cílové skupině, přestože výběr není

vyplývá, že z celkového počtu respondentů, jež se

více než dvě třetiny žen.

: Genderové rozdělení

41


profesí optometrie a vybranými postupy, které

Výzkum probíhal formou anonymního dotazníkového šetření. Cílovou

institucích. Bylo osloveno

návratnost činila 74 % (78 respondentů). Získané údaje

o cílové skupině, přestože výběr není

celkového počtu respondentů, jež se zúčastnili

Mezi respondenty převládají mladší věkové ročníky. Dominují kategorie 20

29 a 30-39 let.

Graf 2: Rozdělení respondentů dle věkových skupin

Ze sledovaných institucí

nejvíce absolventů, kteří dále pokračují v

směru je NCONZO a Univerzita Palacké

Graf 3: Místo studia respondentů

Mezi respondenty převládají mladší věkové ročníky. Dominují kategorie 20

: Rozdělení respondentů dle věkových skupin

Ze sledovaných institucí se z Masarykovy univerzity

absolventů, kteří dále pokračují v oboru. Další významnou institucí v

směru je NCONZO a Univerzita Palackého v Olomouci.

: Místo studia respondentů

42

Mezi respondenty převládají mladší věkové ročníky. Dominují kategorie 20-

v Brně rekrutuje

Další významnou institucí v tomto

Inspirací k volbě studia optometrie je nejčastěji předchozí příprava na střední

škole v oboru oční technik.

Graf 4: Inspirace respondentů k volbě oboru studia

Délka praxe se u optometristů z

od pěti do devíti let.

Graf 5: Délka praxe respondentů

Největší uplatnění nacházejí optometristé v

volbě studia optometrie je nejčastěji předchozí příprava na střední

oboru oční technik.

: Inspirace respondentů k volbě oboru studia

praxe se u optometristů z výběrového souboru se nejčastěji pohybuje

: Délka praxe respondentů

platnění nacházejí optometristé v očních optikách

43

volbě studia optometrie je nejčastěji předchozí příprava na střední

výběrového souboru se nejčastěji pohybuje

očních optikách.

Graf 6: Rozdělení respondentů dle typu pracoviště I

Necelá šestina dotázaných respondentů pracuje na neregistrované

pracovišti, i když to není v

Graf 7: Rozdělení respondentů dle

: Rozdělení respondentů dle typu pracoviště I

šestina dotázaných respondentů pracuje na neregistrované

pracovišti, i když to není v souladu se současnou legislativní úpravou.

: Rozdělení respondentů dle pracoviště II

44

šestina dotázaných respondentů pracuje na neregistrovaném

souladu se současnou legislativní úpravou.

Téměř polovina optometristů vyšetří denně 5

Graf 8: Počet vyšetřených klientů denně

Aplikace kontaktních čoček je

optometristy. Korekce refrakčních vad je až na druh

Graf 9: Nejčastěji deklarovaný důvod návštěvy klientů

Téměř polovina optometristů vyšetří denně 5 -9 klientů.

: Počet vyšetřených klientů denně

Aplikace kontaktních čoček je stále nejčastějším důvodem k

optometristy. Korekce refrakčních vad je až na druhém místě.

: Nejčastěji deklarovaný důvod návštěvy klientů

45

stále nejčastějším důvodem k návštěvě

Převážná většina respondentů uvedla, že doba vyhrazená pro vyšetření

zrakových funkcí klienta není delší než 30 minut.

Graf 10: Průměrný čas

Téměř všechna měření hodnot cylindru jsou vedena metodou JZC.

Překvapivým zjištěním byl fakt, že 3 % dotázaných nekorigují cylindrickou vadu

vůbec.

Graf 11: Metoda měření hodnot cylindru


zrakových funkcí klienta není delší než 30 minut.

: Průměrný čas na jednoho zákazníka



: Metoda měření hodnot cylindru

46




47

10. Závěr

Optometrie jako samostatný obor nemá v České republice dlouhou historii.

Zákonné normy definující tento obor a kompetence toho, kdo jivykonává, platí až

od roku 2004. I přesto všechno nemá ještě pevně zakořeněnou tradici a

v povědomí obecné veřejnosti je oborem málo známým.

Tato diplomová práce shrnuje historii vývoje vyšetřovacích postupů a

kontaktních čoček od prvopočátků až do současnosti. Věnuje se legislativním

normám, druhům studia v České republice, optometrii ve vybraných evropských

zemích a možnostem získání Evropského diplomu z optometrie. Obsahuje také

stručný přehled základních metod a postupů měření zrakového systému

s rozšířením na méně používané testy. Kapitola o aplikaci kontaktních čoček krátce

doplňuje rozsah kompetencí optometristy.

Z výsledků praktické části plyne fakt, že většina respondentů jsou ženy ve

věku od dvaceti do třiceti devíti let. Zároveň velká část dotázaných uvedla jako

svou alma mater Masarykovu univerzitu v Brně. Uplatnění optometristé nacházejí

v očních optikách. Průměrný počet měřených klientů se pohybuje mezi pěti a

deseti. Nejčastěji je optometrista vyhledáván jako odborník na aplikaci kontaktních

čoček.

48

Seznam použité literatury a zdrojů

[1] http://en.wikipedia.org

[2] http://neuroportraits.eu/portrait/benito-daza-de-vald%C3%A9s

[3] http://cs.wikipedia.org/

[4] http://biblioteca.ucm.es/tesis/19911996/D/1/D1001501.pdf

[5] http://oftalmologia.eloculista.es/index.php?option=com_k2&view=item

&id=101:benito-daza-de-vald%C3%A9s-biograf%C3%ADa&Itemid=3

[6] http://es.wikipedia.org/

[7] http://www.biographybase.com/biography/Young_Thomas.html

[8] http://www.britannica.com/EBchecked/topic/260507/Hermann-von-

Helmholtz

[9] http://www.ico.edu/history-and-mission

[10] http://ziva.avcr.cz/jan-evangelista-purkyne.html

[11] http://www.wco.com

[12] http://scoo.cz/

[13] http://www.nconzo.cz/c/document_library/get_file?uuid=985c8011

-a2b2-4180-adf0-6a887be34497&groupId=10900

[14] http://www.upol.cz/skupiny/zajemcum-o-studium/studijni-

obory/obor/optometrie-1/

[15] http://www.optometry.cz/index.php

[16] http://www.muni.cz/study/fields/104

[17] http://www.muni.cz/study/fields/15343

[18] http://www.fbmi.cvut.cz/files/nodes/2537/public/uvodtextoptprez

0910v0609.pdf

[19] http://optics.upol.cz/cs/novinky?ni=61

[20] http://www.ecoo.info/european-diploma/

[21] Petrová, S. a kol.: Základy aplikace kontaktních čoček. Brno, 2008.

Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.

[22] Porterfield, W.: A treatise on the eye, the manner and phaenomena of

vision. Edinburgh, 1759.

[23] Vyhláška 424/2004 Sb.

49

[24] Zákon číslo 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů

[25] Vyhláška 221/2010 Sb.

[26] Zákon 18/2004 Sb.

[27] Zákon 39/2005 Sb.

[28] Vyhláška 55/2011 Sb.

[29] Vyhláška 92/2012 Sb.

[30] Hrušková, J.: Odlišnosti kompetencí výkonu činnosti optometrie

v evropských zemích se zřetelem na Evropskou unii. Brno, 2011.

Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně.

[31] Hladíková, E.: Komparace českých a zahraničních vzdělávacích

strategií ve výuce optometrie na vysokých školách. Brno, 2010.

Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně.

[32] Hromádková, L.: Šilhání. Brno, 1995. Institut pro další vzdělávání

pracovníků ve zdravotnictví.

[33] Rutrle, M.: Binokulární korekce na Polatestu. Brno, 2000. Institut pro

další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.

[34] Zákon 258/2000 Sb.

Příloha

Dotazník pro optometristy 1. Pohlaví:

• Muž • Žena

2. Věk

• 20 – 29 let • 30 – 39 let • 40 – 49 let • 50 – 59 let • 60 a více

3. Kde jste studoval/a obor optometrie

• Univerzita Karlova • Masarykova univerzita • Univerzita Palackého • ČVUT v Kladně • Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

(doškolovák) • Jinde: Kde?

4. O optometrii jste se dozvěděl/a

• V předchozím studiu oboru oční technik (optik) • Při zaměstnání v oční optice • Náhodou • Jinak:

5. Jak dlouho již pracujete jako optometrista?

• Méně než 5 let • 5 –9 let • 10 a více

6. Vaše pracoviště je součástí:

• Oční optiky • Oční ordinace • Centra refrakční chirurgie • Jiné ……

7. Pracujete v nestátním zdravotnickém pracovišti?

• Ano • Ne

8. Jaký počet klientů Vás denně průměrně navštíví?

• Méně než 5 • 5 – 9 • 10 a více

9. Nejčastějším důvodem jejich návštěvy je?

• Měření refrakce • Aplikace a kontrola KČ • Vyšetření binokulárních funkcí • Poradenství • Jiný důvod: ….

10. Kolik času průměrně věnujete měření refrakce zákazníka?

• Méně než 30 minut • 30 – 60 minut • Více než 60 minut

11. Jakou metodou měříte hodnotu cylindru?

• Pomocí Jacksonových zkřížených cylindrů • Zamlžovací metodou – • Podle hodnot z refraktometru • Astigmatismus nekoriguji

Date post:	02-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	11 times
Download:	0 times

DP Optometrie v praxi - Theses · 2013-08-14 · optometrie byl anglický lékař Thomas Young...

Documents