Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobnosti gramatické a lexikálníAuthor(s): František ŠimekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 59, Čís. 6 (1932), pp. 395-398Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454742 .

Accessed: 14/06/2014 15:44

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 15:44:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Vývoj některých sloves ze skupiny tepq *tepti v češtině. 395

mohlo-li by se to spojit pomocí významového přechodu ,míti nedostatek, míti nouzi'. Bohužel i v církevní slovanštině a v ruštině je to sloveso dosvědčeno jen slabě. [V. ještě str. 448.]

Probral jsem tedy tři poněkud jisté případy (skrebti, chrupti, šibti), u kterých byly infinitivní tvary starobylého typu. Tato slovesa se nedovedla zachrániti uprostřed své původní skupiny

(máme za ně odvozená slovesa na -ati), nicméně nezahynula úplně. Dala vznik útvarům rázu sice starobylého, jako je právě slovesná skupina 1.6 {skřet) nebo 1.7 (chrouti), ale přece jen druhotným.

František Šimek:

Drobnosti gramatické a lexikální.

1. Frynort, fryvort. Toto slovo, jež se celkem vyskytuje zřídka v staročeských

památkách (doklady v Gebauerově Slovníku staročeském s. v.), vysvětluje Gebauer jako „hody, hodování", ale přidává к tomu otazník, označuje tím s obvyklou svou důkladností a svědomi tostí, že si není zcela jist svým výkladem. Janko se pokusil se zdarem1 vysvětliti útvar slova i jeho význam a jinde2 opakoval své mínění o tom, že je možné obojí čtení: frynort i fryvort. Janko dospěl к závěru, že slovem frynort se označovaly „hody, trvající až po samou snídani (ante prandium), a hodokvasy vůbec"3. Nalezl jsem nový doklad pro toto slovo, z něhož lze jasně poznati i jeho význam. V rukopise У Ε 2 knihovny Nár. musea4 v Praze

na str. 424a kárá neznámý kazatel šenkéře, že pečují všemožně

o to, aby hosté co nejvíce vypili: „Druzí také dávají frynorty, totižto v svátky ráno jiestí, a to jedenie picie solé, aby mohli mnoho piti"5. Vidíme z toho, že význam slova byl užší, než jak jej —· jinak správně —· definoval Janko: slovem frynort se roz umělo hodování, jídlo před snídaní ve dni sváteční (a nedělní).

2. Brychati, bryšu.

Toto sloveso Gebauer v Slovníku staroč. nemá, ač cituje doklad (podle Jungmanna) v Hist. ml. III. 2 (2. vyd.) str. 364 z Rokycany. Vynechal je patrně proto, že neměl pro ně přesný doklad. V mém vydání Rokycanovy Postilly jsou dva doklady,

1 Listy fil. 45 (1918), str. 169—173. К tomu sr. i poznámku

Hujerovu ib. str. 320. 2

Novotný, M. Jana Husi Korespondence a dokumenty (Sbírka pramenů čes. hnutí nábož. ve XIV. а XV. stol. č. 14, v Praze 1920), str. 105 pozn. 3.

3 Listy fil. 1. c., str. 172.

4 Ukázky z tohoto rukopisu viz v mém článku „Dvě anonymní

postily z 1. polovice XV. století" v Č. Nár. Mus. 1931, str. 62 nn. 5 Sr. ib. str. 78.

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 15:44:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

396 František Šimek:

oba z rukopisu V Ε 2 v Nár. museu. První1 zní: Hlediž pak v osmý den, ani jej (Krista) vobřezují, an již krev vylévá, ano již z něho krev bryše (rukopis uv. str. 9b); druhý2: Ah, v pátek, á, nestojtel tvuoj Pán na kříži rozpat, ano z něho krev všady bryše, an tě vykupuje a obmývá —· a ty co činíš? Á, běda, nastojte! (rukopis str. 167a).—Význam slova vystihuje Jungmann v svém Slovníku zcela dobře českým ,,stříkati" (něm. spritzen, flieszen). Jungmann uvádí úryvek z prvního dokladu, druhý nezná.

3. Upšííi.

Doklady pro toto sloveso, v staré češtině dosti řídké, jsou v Ja koubkově Výkladu na Zjevenie sv. Jana tři: (279aj): „Jako die Písmo: Dotkni se zřítedlnice a vydá ť slzy; upši neb dotkni srdce, vynese ť smysl." Je to překlad z Eklesiastika 22, 24:

Pungens oculum deducit lacrimas; et qui pungit cor, profert sensum. —- Druhé místo je na str. 282aa: ,,A die Pán: Opletu cestu tvau trním (= Ozeáš 2, 6), totiž jestliže by kam jinam od Krista se odvrátila, aby se ubodla a upšila a sama se po znala." —· Na třetím místě (290b2) čteme: „Jako se pokládá Genesis VI0. (= 1. Mojžíšova 6, 5 nn.): Vida pak Buoh, že by mnohá byla zlost lidská na zemi, upšen bolestí srdečnau, řekl:

Vyhladím, prý, člověka od svrchku země." V latinském znění

(Genesis 6, 6): Et tactus dolore cordis intrinsecus . . . Že toto sloveso bylo běžné v XV. století, vidíme i z dokladu

u Chelčického (Postilla 68b, ve vydání Smetánkově I. str. 216): chráníce jí (dobroty) jako nežitu bolestného, aby se něčím ne

upšil. V XVI. století nejspíše ze spisovného jazyka mizelo; lze tak souditi z toho, že kněz turnovský neznámého jména, jenž opisoval dílo Jakoubkovo v 1. 1524·—1528, v prvním dokladě

(upši) připojil synonymum (neb dotkni). Jungmann (s. v. upšiji) uvádí také doklad z překladu Salicettiho Ranných lékařství (XV. stol.): Vlož na to (chumáče kúdelné) a přivěž rúchu velikú к hlavě lehce, aby neupšil nemocného; a z Dobrovského excerpt:

Neupšije se tím. Substantivum verb. je doloženo u Husa (Erben II, 164): Aniž mně], by Tomáš znova Krista tiem dotýkáním ranil, ale bez úrazu i bez upšenie, jakož jest hodné bylo, dotekl. Kromě toho má Jungmann doklady z živé řeči, nejspíše z dialektu

(označuje je: Us.): Neupší mne a zvratné Upšil sem se. —- O tom, že v nářečích toto sloveso ještě žije, svědčí doklad u Kotta ze Želivská (díl IV. s. v. upšiti): Soudil jsem se a soudcové mne

upšili (ti mi dali co proto!) (jak označuje značka Sř., je tento doklad nejspíše vzat ze Solařovy Sbírky slov, frasí a přísloví r. 1869 Museu českému zaslaných). Také kolega Alois Získal mi zaslal dva doklady z živé řeči na Pelhřimovsku (ze svého rodiště,

1 Rokycanova Postilla I. str. 18, ř. 233.

2 Ib. str. 210, ř. 275.

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 15:44:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobnosti gramatické a lexikální. 397

Mašovic): Upšit se něčím — uhodit do rány; Jd sem si upšil — ublížil (o ráně).

Význam staročeského upšili je jasný z kontextu a v prv ním a třetím dokladě Jakoubkově i z latinské předlohy. Jung mann jej dobře vystihl slovesy ,,ubodnouti, upichnouti, . .. ně jakého bolavého místa se dotknouti". Souvisí se stě. pcháti; ně kolik dokladů uvádí Jungmann i pro nesložené pšíti (s. v. pchdm). Kott zná i adj. upšnivý (= koho každá maličkost uráží) z Opav ska1. Puchmajerovo upšichnouti se (Ten, kdo všudy vleze, к všemu přičichne, ten i přijde, kde se upšichne, Sebrání básní a zpěvů 2, 139) je jistě utvořeno uměle podle staročeského nebo dialektického upšiti. Tvarově náleželo sloveso upšiti do třídy IV., později, jak ukazuje doklad Dobrovského, přešlo nejspíše do třídy I. ke vzoru piti.

4. Musí, aby . . .

Po slovese musiti bývá zpravidla vazba infinitivní; četné

doklady toho viz v Jungmannově Slovníku i v Gebauerově Stč. slovníku s. v. musiti; sr. i Gebauerovu Hist. ml. III. 2 (2. vyd.) str. 316 η. V Jakoubkově Výkladu na Zjevení sv. Jana2 se však

vyskytuje zvláštní spojení neosobného musí se spojkou aby ve významu ,oportet, necesse esť; na př.: A některým pak к očištění tajden nepostadčuje, totiž zdejší život, musí, aby se budaucně potom čistili jako v jiném téhodni (63Ьг); Tu ť musí, aby bylo blahoslavenstvie, to: „Blahoslavení čistého srdce, neb

oni Boha viděti budau". Alevšak musí, aby byli prvé chudí du chem, synové božie, aby byli tiší a milosrdní, musí, aby v* nich žádost se zbuzovala к nebeským věcem, к většiemu životu

(63b2); Protož, máme-li se zpravovati slušně, musí, aby od Krista jako od krále na nás skrz tyto svaté plynula múdrost, učenie a zpráva (68a-,); Ale musí, aby podlé Boha vyvolen byl a na auřad postaven (68a2); Jako synové izrahelští brali se přes moře s bázní, tak chtějície pravé pokánie činiti musí, aby se rmúiili a žalostili a skraušenie měli na hřiechy (70a!); musí, aby otevřiena byla ta pečet (87a2); jestliže co, dobrého má uvedeno

býti v cierkev, musí, aby to s prací přišlo a s nesnází (161 a2); A vyznamenává se, jestliže má lid vyjiti z Ejipta a z hřiechuov, musí, aby najprvé Pán ukázal se starcóm, a skrz ně bude vy

jitie z hřiechuov (312b2); Nebo všecko dobré velebného bož stvie, což má okušeno býti, to musie, aby se dalo skrze Kristovo

člověčenstvie (376 b2). Atd.

1 Loriš, Rozbor podřečí hornoostravského 77 (a po něm Bartoš,

Dial. slovn. 345) uvádí také pšnivý = kdo se hned pohněvá; Bartoš 1. c. má z Jicka pěnivý = kdo pyšně ohrnuje nos. O. H.

2 I. díl právě vyšel tiskem nákladem Komise pro vydávání Pramenů čes. hnutí nábož. ve stol. XIV. а XV., zřízené při České akademii. — V dokladech cituji strany rukopisu.

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 15:44:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

398 V. Flajšhans:

Někdy je vazba s infinitivem a hned vedle ní vazba se

spojkou aby, jako v dokladě: Nebo těžšie sú hřiechové, protož musí, aby oheň byl přičiněn к vyčištění rzi; nebo skrz vodu některé poskvrny nemohú shlazeny býti, protož musí býti po msta zjevná, těžká a ostrá (66b2).

Jak vysvětliti tuto vazbu? Bylo by možné mysliti na kon taminaci souznačných neosobních vazeb jest nutno, aby . . ., jest třeba, aby ... a osobní vazby slovesa museti s infin. Věta musí se budaucně čistiti je souznačná s větou je nutno, aby se budaucně čistili; odtud pak také: musí, aby se . . . čistili" atp.

Jiné možné vysvětlení je elipsou, což by u Jakoubka bylo pochopitelné při jeho stručnosti. Tu by bylo třeba předpokládati původní vazbu normální, na př. v prvním citovaném dokladu:

„musí (to býti), aby se budaucně čistili"; vypuštěním slov v zá vorkách mohla snadno vzniknouti Jakoubkova nezvyklá vazba.

Podporou pro tento výklad je, že skutečně nejednou ve Výkladu čteme vazbu musí to býti, aby, na př. na 1.109b,: A má-li ť i nynie královstvie Antikristovo zkaženo býti, musí t to býti, aby oheň

spuštěn byl na zemi, totiž Duch svatý. Nebo 205 b2: Má-liť sle pota napravena býti, musí to býti, aby očima našima svatých prvotních zástup byl předložen.

V. Flajšhans:

Příspěvky lexikální a exegetické. 1. bíček.

Kott v Slovníku 1884 (IV, 1028a) cituje pod vypařili z Hu

sovy Postily (vyd. Erben II, 124) ,vypaří na ně tento bíček'. Doklad ověřil 1899 Kar. Novák v Listech filolog. 366 z rukopisu musejního (sign. IV С 18 z r. 1414) .vypaří na ně tento bíczek'

(fol. 59a), z něho otiskl tento doklad 1901 Kott, Druhý příspěvek 12b. Konečně arci nalezneme tento doklad 1903 u Gebauera

v Slovníku staročeském I, 54, rovněž z excerpt Novákových, z rkp. mus. fol. 59a. Jde tu ovšem stále o doklad týž, neboť

i Erben otiskuje z rkp. musejního. Jiných dokladů není. A snad jich ani nečekáme; jako máme

к nůž nožík, ke kyj kyjík atd., tak také mámé к bič bičík-—a tato odvozenina je prastará, zcela běžná i dnes. Odvozenina bíček

(jako klíček) není nemožná, ale je zbytečná — a zvláště u Husa

překvapuje. Bude snad přece dobře prohlédnouti si ten doklad

zevrubněji. A tu shledáme zajímavou věc: je to jediný doklad u Husa

(než nejen u něho, ani v ostatní literatuře ho není), ale také tento doklad je jenom v jediném rukopise, právě onom (Horčičkově) musejním. Ostatní všecky rukopisy (druhý musejní, oba klemen

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 15:44:21 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions