36
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ Červen 2020 Téma: Dětská práce ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ Červen 2020 Téma: Dětská práce
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Červen 2020 Téma: Dětská práce
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Červen 2020 Téma: Dětská práce
2
R U D O L F O V A P Ř Í S L O V Í Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble
Když se něčeho bojíme, je lepší doufat, že
vše nakonec dobře dopadne, než se od prv-
ní chvíle strachovat a tím se ještě více trá-
pit. Věřím, že se mi podaří napsat dobře
písemku a zlepším si tím známky. Doufám,
že se brzo uzdravím, když jsem nemocný.
Doufám, že budu mít v nové třídě spoustu
dobrých kamarádů.
Naděje umírá poslední.
Toto staré přísloví je mé ob-
líbené, protože vyjadřuje
očekávání něčeho příznivého.
Když doufám v naději na
úspěch a představím si, jak
se mi vše daří, zapomenu
tak na strach a je mi hned
o to více veseleji. A to přece
už víte, že veselá mysl je půl
zdraví.
3
E D I T O R I A L
2 Rudolfova přísloví Naděje umírá poslední 3 Úvodník Mezinárodní den dětí
4–5 Téma Dětská práce
6—7 U krajánků Co byste přáli všem
dětem?
8—9 Povolání Škola
Učitelka
10—11 Volnočasovky Křížovky a rébusy
12—13 Krajánci na cestách Krajánek v Aucklandu
14–15 Putování za chutěmi Hangi
16 Víte, že? Zajímavosti a výročí
z Nového Zélandu 17 České stopy Daniel Swarowski
18–19 Krajánkova knihovna Grafička
20—21 Čtení na pokračování Černoočko
22—23 Pověsti a legendy Havíř a permoník
24—25 Logohrátky Hláska CH
26—27 Hrátky s češtinou Profese
28—29 Hrajeme si Chci už pracovat
30–31 Komiks Knedlík a cirkus Humberto
32—33 Hrátky s přírodou Opatovická borovice
34—35 Krajánkovo tvoření Profese z papírových
ruliček 36 Kvíz Nový Zéland
Mezinárodní den dětí
Mezinárodní den dětí – kdo by ho neznal?
Den plný radosti a smíchu, her, soutěží,
dobrot a mnohdy i drobných dárků.
Má bohatou historii a je jedním z mála
svátků, které se opravdu slaví po celém svě-
tě. Najdeme ho v kalendáři více než 145
zemí, avšak ne ve všech zemích ve stejný
den jako v Česku, tedy prvního června.
Turci, kteří tento svátek slavili již v ro-
ce 1920, Den dětí oslavují 23. dubna a je
i státním svátkem. V Německu a v Rakousku
se slaví 20. září. A například ve Francii,
Španělsku, Finsku, Švédsku, Švýcarsku, Řec-
ku, ale i některých arabských zemích se pak
slaví 20. listopadu, tedy v den, který vy-
bralo OSN. Většina zemí slaví pouze jeden
den, ale najdou se i takové, kde oslavy trvají
déle a třeba v africké Guineji je to dokonce
celý měsíc.
Ať už slavíme kdykoliv, neměli bychom
zapomínat na poselství a myšlenku tohoto
dne upozorňující na práva a potřeby dětí.
Všechny děti by měly mít dobré podmínky
pro svůj život, domov a dobré rodiče, kteří
jim věnují lásku i svůj čas, aby mohly proží-
vat šťastné a spokojené dětství.
Bohužel je na světě stále spousta dětí,
které nemají dostatek potravin, nezávadné
vody ani lékařské péče. Nemohou chodit do
školy a některé dokonce žijí bez rodičů
a musí pracovat.
Pojďme se pokusit u příležitosti Dne
dětí zamyslet, jak bychom těmto dětem
mohli pomoci!
Vše nejlepší ke dni dětí přeje
Michaela Enžlová
Obsah
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ Vychází 1. 6. 2020, červen 2020
měsíčník, ročník 7 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorka: Zdeňka Strigaro Korektury: Ivana Bilošová, Zuzana Dorogiová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Dana Morávková Sazba: Ivana Kaçmaz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré. IČO: 07369522
Předsedkyně: Lenka Kanellia [email protected]
www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete
© Krajánek ve světě z.s.
Příloha Logohrátky A
nežka
, Istan
bu
l
4
T É M A Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková
Dětská práce. Děti a práce. Zní to zvláštně, že?
Tatínek chodí do práce. Maminka chodí do práce. Něčí babička a děda také ještě nejsou v důchodu.
Dospěláci pracují a děti chodí do školy. Tak asi takhle to známe všichni. Maminka, tatínek a pra-rodiče jsou velcí. Když oni byli dětmi, chodili do školy. Teprve potom si zvolili zaměstnání. Pra-cují, aby dali náplň a smysl mi-morodinnému životu a hlavně proto, že odměna za vykonanou práci jim umožní koupit jídlo, oblečení, zajistit střechu nad hla-vou a obstarat další potřebné i příjemné věci nebo zážitky.
T É M A Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková
4
Děti – alespoň ve vyspělém moderním světě – si jako úplně malé hrají a potom chodí do školy a i při té mají čas na hraní. Chodit do školy, dělat úkoly, učit se, to je práce školáků. Samozřejmě, pomáhat doma přiměřeně schopnostem a věku, to je dokonce záhodné (jak jsme o tom psali předminule)!
5
T É M A Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková
Přejeme proto všem dětem, aby se jejich svět rozzářil všemi možnými barvami. Aby mohly být dětmi a měly to, co k dětství patří: možnost bezstarostně si hrát a učit se!
Pracující děti často pomáhají svým rodičům, aby jako rodina alespoň nějak vyšli s penězi. Ne, že by rodiče byli zlí! Práce dětí a chudoba jdou totiž ruku v ruce. Rodiče a děti nemají často jinou možnost, jak získat chybějící pro-středky na zcela nejzákladnější věci, stravu, ošacení, bydlení... Děti pracují a nemůžou tak chodit do školy, která by znamenala vzdělání otevírající cestu k lepší práci, k lepšímu ohod-nocení, k lepší budoucnosti pro další generace.
5
T É M A
Nevím, jak vy, ale až někdy příště uslyším, že se někomu nechce do školy, že to k ničemu není a tak, asi si vzpomenu na všechny děti, které do školy nemohou. Namísto toho si odírají ruce, pracují v nebezpečném prostředí s nebezpečnými nástroji a škola by pro ně byla splněním snů. Jejich každodenní svět je šedý, smutný, jako na obrázku na titulní stránce.
Jenže svět dětí není bohužel vždy jen hravý a školní. Jsou místa na Zemi, kde jsou bohužel i úplně malé děti nuceny pracovat. Těžce. Ve špatných podmínkách. Za minimální nebo i žádné ohodnocení. Většina států světa se snaží děti před prací ochránit, existují smlouvy, hnutí... Ale co je platná smlouva, papír, když skutečnost je někdy jiná.
Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková
6
U K R A J Á N K Ů Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová
12. ČERVEN JE SVĚTOVÝ DEN BOJE PROTI
DĚTSKÉ PRÁCI. CO BYS PŘÁL(A) VŠEM DĚTEM?
VAŠEK, 8 LET, ISTANBUL
Aby byly všechny děti králové
a měly se královsky.
ANEŽKA, 6 LET, ISTANBUL
Aby chodily do školy,
protože je tam zábava
a je tam spousta kamarádů.
LUCAS, 6 LET, LEEUWARDEN
Aby si mohly hrát a malovat
tak jako my.
ZDENĚK, 7 LET, KATIKATI
Přál bych si, aby si mohly
chvilinku odpočinout
a aby nemusely tak makat.
SOFINKA, 10 LET, ATÉNY
Přála bych všem dětem, aby
mohly běhat a hrát si venku
bez strachu. Aby se nebály,
že jim někdo ublíží nebo že
onemocní.
LEONIE, 16 LET, STEINBACH
Dětskou práci absolutně
zamítám. Přála bych všem
dětem, aby mohly chodit
do školy a měly možnost
se naučit psát a číst. To
jim otevře brány k jejich
snům a zajistí budoucnost
jim i jejich rodinám.
ADÁMEK, 12 LET, CANBERRA
Aby pracovat nemusely, měly svůj
domov a pokoj a hodnou mámu
a tátu. A já klidně toho kluka,
holku pozvu do McDonalda!
6
U K R A J Á N K Ů Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová
7
U K R A J Á N K Ů Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová
CO SI S SEBOU VŽDYCKY BEREŠ NA CESTY (NA VÝLET, DOVOLENOU APOD.)? Odpověď pošli do konce června na adresu [email protected]. Otiskneme ji v zářijovém čísle.
PÉŤA, 8 LET, MILÁN
Moc bych přála všem
dětem, aby už nikdy
nemusely pracovat
a mohly si hrát a učit
se jako já!
EMMA, 11 LET, PRAHA
Přála bych všem dětem
stejná práva jako máme my
v České republice. Mým
největším koníčkem je čtení,
a tak bych jim přála mít
možnost naučit se psát a číst.
A také hezké počasí, dobrou
náladu a hezké známky ve
škole.
MERYEM, 5 LET, BRNO
Já bych všem dětem přála, aby
konečně zmizel koronavirus,
aby se všechno napravilo
a všechny děti mohly chodit do
školy a školky a aby se všichni
lidi měli dobře.
TARIK, 8 LET, ISTANBUL
Všem dětem na světě bych
přál, aby měly kde bydlet,
měly co jíst, byly zdravé, měly
hračky a byly šťastné.
DAVÍDEK, 7 LET, ST. PÖLTEN
Aby měly doma maminku
i tatínka a aby každý den
dělaly něco, co je baví.
ANIČKA, 12 LET, PRAHA
Dětem na celém světě bych přála
mít stejné možnosti jako my –
mít možnost se vzdělávat, při-
cházet domů s pocitem bezpečí,
mít co jíst a pít a také možnost
mít vlastní názor. Pro nás jsou
takové věci samozřejmostí.
ÖMER YAKUB, 5 LET, ISTANBUL
Všem dětem bych přál,
aby měly jídlo a hračky.
7
8
P O V O L Á N Í Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro
Ve škole pracuje spousta lidí, kteří
žákům pomáhají připravit se co
nejlépe na život a zaměstnání.
Poznáte, kdo co dělá? Napište číslo
do políčka vedle lidí na obrázku.
Školník Pavel se stará o drobné opravy, které
jsou ve škole potřeba.
Učitelka Klára žákům pomáhá co nejlépe
porozumět probírané látce.
Asistentka pedagoga Petra pomáhá žákovi
s úkoly, které by sám nezvládl.
Vychovatelka v družině Hana si s dětmi po
vyučování hraje na školním hřišti.
Výchovný poradce Luděk poradí dětem, jak
vybrat vhodnou střední školu.
Inspektorka Ivana dohlíží na kvalitu
vyučování.
Speciální pedagog Adam pomáhá dětem
s poruchami učení a jejich rodičům.
Logoped Lukáš s dětmi cvičí lepší výslovnost.
Školnímu psychologovi Viktorovi mohou děti
svěřit své problémy a trápení.
Trenérka Marie po vyučování ukazuje žákům,
jak správně hrát fotbal nebo basketbal.
9
P O V O L Á N Í – R O Z H O V O R
Jméno: Eva Slaná
Povolání: učitelka angličtiny, momentálně na mateřské dovolené
Věk: 35
Bydliště: Brno, Česká republika
Čím jste chtěla být jako malá? Spisovatelkou, tenistkou anebo chovatelkou koček. Co vás na vaší práci nejvíc/nejmíň baví? Nejvíc mě baví školní výlety a hry na kon-ci hodin. Nejmíň mě baví psát poznámky.
Bez čeho se ve své práci neobejdete? Bez dětí. V čem musí být člověk dobrý, aby mohl toto povolání vykonávat? Musí být trpělivý a schopný ostatním vysvětlit i složité věci tak, aby vypadaly jednoduše. Co byste poradila někomu, kdo se chce stát učitelem? Zkuste vymyslet hru, kterou byste si mohli zahrát s kamarády, a vysvětlete jim pravidla. Pokud je pochopí a hru si zahra-jete, tak jste na nejlepší cestě stát se uči-telem. Kdyby měl být učitel zvíře, jaké zvíře by byl a proč? Vodicí pes. Jen tak něco jej nerozhází, doprovází vás, když se bojíte, a je tu pro vás, když něco potřebujete. Tři slova, která vaši práci nejlépe vystihnou. Cirkus, důvěra, mozek. Cirkus, protože ve škole i v každé třídě se pořád něco děje. Důvěra, protože ta je mezi učitelem a žákem nezbytná. Mozek, protože ten je potřeba trénovat, aby se člověk zlepšo-val v čemkoliv, co ho baví, i v tom, co dě-lat musí.
Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro
10
V O L N O Č A S O V K Y Text a grafická úprava: Dana Dunford
Práce v sadu
Krajanka má za úkol posbírat všechno kiwi ovoce ze stromů.
Pomoz jí, ať to má dřív hotové a může si jít hrát. Sesbírat se
ale musí od NEJVĚTŠÍCH po nejmenší, a to v tomto pořadí: první
musí být tmavě hnědé, pak světle hnědé, pak zelené a nako-
nec žluté. Pokud to uděláš správně, dozvíš se zbytek vtipu.
„Mami, mami, rozbil se nám žebřík!“
„Tak to řekni tatínkovi. ..............................................................................................................!“
T
e
n
u
ž
t
v o
í v
i
s
í
n
a
s
t
r
o
m
ě
Pomoz dětem najít
cestu k zatoulané
ovečce!
Anežka, Istanbul
Luna, Haag
11
V O L N O Č A S O V K Y Text a grafická úprava: Dana Dunford
Obrázkové sudoku
Doplň předměty do tabulky tak, aby se ten samý předmět neopakoval v žádném sloupci, řádku
ani v tučně vyhraničeném oddílu šesti políček. Když vyluštíš sudoku správně, v modrém políčku
bude ten předmět, který bude zároveň v logické řadě ve žlutém čtverci modrý.
Počítej! Kolik vidíš na této stránce:
ovoce kiwi, stříbrných kapradin,
míčů na rugby, ptáků kivi, květin
pohutukawa a talismanů koru?
Logické řady
K R A J Á N C I N A C E S T Á C H
12
Text a foto: Lucka Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková
Kia Ora! Vítejte na Novém Zélandu, v kouzelné zemi daleko v Tichém oceánu. Po pozdravu v řeči Maorů, původních obyvatel ostrova, vy-razíme do jeho největšího města, Aucklandu. Na celém Novém Zélandu žije necelých 5 milio-nů lidí a z toho 1,5 milionu právě tady! Město
se rozkládá v nejužší části Severního ostrova, od břehů Tasmánského moře až po východní pláže Pacifiku. Odkudkoliv z Aucklandu si tedy můžete vyjet na západní rozbouřené pláže po-kryté černým pískem nebo na východní pobře-ží, které je klidnější, se spoustou ostrůvků.
Pokud se rozhodnete pro západní směr, bude-te projíždět hustou buší s kapradinami. Víte, že právě kapradina je jedním ze symbolů Nového Zélandu? Možná jste si všimli, že ji mají na dre-sech hráči ragbyového týmu All Blacks. Na pro-cházce vás čeká koncert ptačího orchestru,
kterému velí černomodrý tui s bílou bambulí pod krkem. Občas kolem vás prosviští velký no-vozélandský holub kereru. Abyste spatřili typic-kého novozélandského ptáka kivi, museli byste vyrazit v noci. Překvapilo by vás, že to není žádný mrňous a že neumí létat!
12 12
K R A J Á N C I N A C E S T Á C H
K R A J Á N C I N A C E S T Á C H
13
Text a foto: Lucka Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková
Určitě pro vás nebude těžké uhodnout, proč se Aucklandu říká City of Sails. Jeho přístaviště Westhaven Marina je největší na jižní polokou-li a kotví zde téměř dva tisíce lodí! Zátoky v okolí města a ostrovy v zálivu Hauraki Gulf jsou oblíbenou destinací jachtařů i rybářů.
Nejlepší pohled na aucklandský přístav se vám naskytne z mostu zvaného Harbour Bridge. Po-kud byste se chtěli podívat na město z ještě větší výšky, potom jedině ze SkyTower. Je to věž, která se tyčí nad městem do úctyhodné výšky 328 m!
Na Novém Zélandu se země občas zatřese a zasoptí. Naštěstí většina sopek se vyřádila v minulosti a zanechala po sobě travnaté kop-ce a krátery. Samotný Auckland je jediným městem na světě postaveným na aktivním so-pečném poli s 53 sopkami! Místní obyvatele
ale neohrozí, všechny jsou už vyhaslé. Nejmla-dší z nich se rozzuřila před 700 lety a zůstal po ní ostrov Rangitoto, který z východní strany nakukuje do všech koutů města. Je neuvěřitel-né, jak krásný les plný rudých květů pohutu-kaw vyrostl pouze na lávových kamenech!
13 13
K R A J Á N C I N A C E S T Á C H Text a foto: Lucie Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková
13
P U T O V Á N Í Z A C H U T Ě M I
14
Text a foto: Zuzana Pištěcká a Lucie Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Martina Kurková Nožičková
Co se skrývá pod tímto tajemným názvem se dozvíte v naší výpravě za
chutěmi Nového Zélandu. Hangi je tradiční maorský pokrm, který se už
od pradávna připravoval v maorských rodinách při různých kmenových
oslavách a událostech. Speciální je na něm hlavně způsob přípravy.
Maoři vykopávali v zemi díru, do které nejprve položili rozpálené kame-
ny, poté maso a zeleninu zabalenou do zelných listů a následně vrstvu
hlíny. Takto připravený „hrnec v zemi“ se nechal pár hodin péct.
Příprava hangi je součástí maorské kultury, proto je stále živá, stejně
jako další maorské tradice. Dnes už ale nemusíte rozkopávat zahradu,
abyste ochutnali tuto novozélandskou specialitu. Maorské hospodyňky
si recept upravily a často používají páru nebo pomalý hrnec.
Doba přípravy:
10 minut + 6 hodin vaření
Náročnost:
střední
14 14 14
P U T O V Á N Í Z A C H U T Ě M I
14
Text a foto: Zuzana Pištěcká a Lucie Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Martina Kurková Nožičková
P U T O V Á N Í Z A C H U T Ě M I
15
Text a foto: Zuzana Pištěcká a Lucie Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Martina Kurková Nožičková
Zabalte maso a zeleninu nejprve do zelných listů a pak do alobalu.
15
Dobrou chuť!
P U T O V Á N Í Z A C H U T Ě M I
15
Text a foto: Zuzana Pištěcká a Lucie Kaufnerová, ilustrace a grafická úprava: Martina Kurková Nožičková
Budeme potřebovat:
• kuřecí stehno
• vepřovou kotletu
• hrst nádivky (toustový chleba, vejce,
koření dle chuti, pepř a sůl)
• brambory
• kumary (na Novém Zélandu velmi
oblíbené sladké brambory)
• mrkev a dýni
• zelné listy na zabalení
Balíčky položte na malé kuličky zmačkaného alobalu. Jídlo se nesmí dotýkat dna hrnce.
Do hrnce nalijte vodu po okraj zmačkaného aloba-lu, zakryjte navlhčenou utěrkou a na ni položte poklici.
Hrnec nastavte na 6 ho-din na nízkou teplotu.
16
Text: Zuzana Dawson Kocourková, grafická úprava: Linda Audyová, kreslí: Adalet Yurdakul
V Í T E , Ž E ? V Í T E , Ž E ? Text: Zuzana Dawson Kocourková, grafická úprava: Linda Audyová, kreslí: Adalet Yurdakul
Víte, že na Novém Zélan-
du žije více druhů tučňá-
ků než v jakékoliv jiné ze-
mi? Mezi nimi i tučňák
žlutooký, který je nej-
vzácnějším druhem tuč-
ňáka na Zemi.
Víte, že oficiální hlavou Nového Zélandu je britská
královna? Narozeniny britské královny Novozé-
lanďané slaví státním svátkem první pondělí v červ-
nu, i přesto že se královna narodila 21. dubna 1926.
Víte, že na Novém
Zélandu je místo
s nejdelším názvem
na světě? Je to kopec
a jmenuje se
Taumatawhakatangihangakoauauotamateapokaiwhenuakitanatahu.
Víte, že sir Edmund Hillary, první horole-
zec, který zdolal nejvyšší horu světa Mount
Everest, se narodil v Aucklandu? Jeho portrét
je vyobrazen na novozélandské pětidolarovce.
16
17
Č E S K É S T O P Y Text a grafická úprava: Michaela Enžlová
Šperky Swarovski dobyly celý svět.
A oslnivým leskem perfektně vy-
broušených krystalů se proslavil
houževnatý chlapec z Čech.
Když se roku 1862 narodí do sklářské rodiny v Jizerských horách malý Daniel Swarovski, jsou místní horské oblasti už dávno proslulé výrobou malých skleně-ných kamínků, které se mu stávají hrač-kou i inspirací. Netuší však, že pod jeho rukama budou vznikat lesknoucí se dra-hé kameny, které svou třpytivou krásou oslní svět.
Vyučil se pasířem – uměleckým sklářem. Díky své zručnosti, nápaditosti a technickému talentu je poslán do Paří-že a Vídně, kde se setkává s českým vy-
nálezcem Františkem Křižíkem, který ho inspiruje natolik, že následně sestrojí první elektrický stroj na broušení skla. Ten si nechává v roce 1892 patentovat a s finanční pomocí jednoho ze svých francouzských zákazníků zakládá v roce 1895 firmu Swarovski & Co.
Z důvodu nedostatku energie v čes-kých řekách se rozhodne přesídlit do ty-rolského města Wattens, kde nachází ideální podmínky u alpské řeky Inn. Pronajal si zde starou továrnu a vtrhl na trh se svými jedinečnými křišťály, které díky své preciznosti, kvalitě a neobvyklé třpytivosti způsobily naprostou revoluci v bižuterní výrobě. Své produkty začal vyvážet a brzy se jeho křišťály třpytily po celém světě.
Postavil si vlastní sklárnu, vodní elektrárnu, patentoval si nejpřesnější brusné kotouče na sklo a později začal svými kamínky pošívat látky, šňůrky i klobouky. Spolupracoval s nejvyhláše-nějšími návrháři, neustále se zlepšoval a pronikl na světový módní trh.
Když přišla válka a lidé neměli o parádu zájem, pohotově se přeoriento-val na výrobu optiky do mikroskopů a dalekohledů.
Mezi světovými válkami se stáhl z aktivního vedení firmy, až do své smrti roku 1956 ale chod podniku sledoval. Firmu převzal nejstarší syn Wilhelm, který zavedl výrobu brýlových skel a sortiment rozšířil také o reflektory a svítidla. Od roku 1960 je firma vý-hradně ve vlastnictví rodiny Swarovski.
Zdroj: Wikipedia, https://dvojka.rozhlas.cz/swarovski-jak-cechy-prisly-o-legendu-bizuterie-8121223
18
K R A J Á N K O V A K N I H O V N A – J A K V Z N I K Á K N I H A Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková
Knížky dostávají v současné době svou konečnou
podobu na počítači a tuto práci dělá grafik. Jednou
z grafiček časopisu Krajánek je i Zdeňka Plocrová.
Zdeňka dělá grafiku i letákům, brožurám a webo-
vým stránkám a zkušenost má i s knížkami, napří-
klad dala grafickou podobu knize Pohádkopsaní
pro klidné spaní od Lenky Medvecové-Tinkové.
Zdeňka žije v Praze a má dva bilingvní syny.
Co tě přivedlo k práci grafičky? Byla
jsi tvořivá už od dětství?
Už jako malá jsem ráda malovala a tvořila
cokoli rukama. Pamatuji si, že můj čtenář-
ský deník byl vždy jedna věta a pak obrázek
přes celou stránku. Mnohem více než text
mě v knížkách zajímaly ilustrace. Asi
v deseti letech jsem se od své tety naučila
šít. Později jsem šila oblečení a na základní
škole jsem pod lavicí kreslila módní ná-
vrhy. Mým snem bylo stát se návrhářkou.
Na textilní fakultě, kde jsem studovala, by-
la jedním z předmětů počítačová grafika.
Učili jsme se vytvářet vzory k tisku na látky
a také různé plakátky, vizitky a brožury,
které by naši tvorbu propagovaly. Grafika
mě začala zajímat stále více, proto jsem si
již během školy našla praxi v grafickém
studiu. Na vysoké škole jsem také začala
více cestovat a přemýšlela, jak pracovat
z jakéhokoli místa. Počítačová grafika tuto
volnost dává.
nakladatel – spisovatel – básník – ilustrátor – editor – grafik – překladatel – knihkupectví – audiokniha – čtenář
19
K R A J Á N K O V A K N I H O V N A – J A K V Z N I K Á K N I H A Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková
Co má vlastně grafik v přípravě kni-
hy všechno na starosti?
Grafik upravuje text dodaný jazykovým ko-
rektorem do podoby, jakou má v knize. Při
tom dbá na dodržování typografických pra-
videl. Volí font i velikost písma, velikost
mezer mezi řádky. Dále zpracovává obálku
knihy. Obálka i vnitřní podoba knihy by
měly společně ladit. Celé grafické zpracová-
ní knížky musí odrážet její charakter. Na-
příklad pro dětskou knihu se hodí font, kte-
rý je zaoblený či ručně psaný. V knize je dů-
ležitý také bílý prostor, který pomáhá vy-
rovnávat vliv velkého množství textu a po-
máhá k rychlejšímu čtení. Poté, co je kniha
grafikem dokončena, zašle se do tiskárny,
kde se vytiskne a sváže do finální podoby.
Jak ses dostala ke grafické úpravě
knížek Lenky Medvecové-Tinkové?
S Lenkou jsme se potkaly ještě jako stu-
dentky, později jsme spolu v Praze bydlely
i pracovaly v jedné televizi a vydavatelství.
Poté, co se Lence narodila první holčička,
která špatně usínala, začala se Lenka téma-
tu uspávání do hloubky věnovat. Založila
blog prosimspinkej.cz, který podporuje ro-
diče v laskavém uspávání dětí bez stresu
a pláče. Lenka mě oslovila, zda bych jí
mohla graficky zpracovat logo, plakátky na
propagaci jejích kurzů a poté také knížky,
které píše jak pro rodiče, tak pro děti.
V současné době pracuji na grafickém zpra-
cování knížky miniPohádkopsaní a knížce
Batole, kterou Lenka právě dokončuje.
Máš dva syny (5 a 8 let). Vybíráte
knížky i podle toho, jak jsou grafic-
ky zpracované?
Ano, vybírám dětské knížky stále podle ilu-
strací. Máme už celkem velkou sbírku kní-
žek ilustrovaných Adolfem Bornem. Už ja-
ko malá jsem milovala jeho snové ilustrace
a jemný humor v nich. Pro kluky se snažím
vybírat knížky, které rozvíjí dětskou před-
stavivost a fantazii. V poslední době mají
oblíbené veselé ilustrované básničkové
knížky od Jiřího Dědečka – Šli červotoči do
houslí, Uleželé želé nebo Huňatá čuňata.
Tví kluci jsou bilingvní, mluví česky
a turecky. Co bys vzkázala dětem,
které mluví dvěma jazyky?
Aby to určitě nevzdávaly, když náhodou ne-
mohou najít slovo v jazyce, kterým mluví
méně. Je to úžasná šance se přirozeně nau-
čit dalšímu jazyku, jeho rytmu i intonaci
bez toho, aby musely v pozdějším věku trá-
vit hodiny nad učebnicemi.
20
Č T E N Í N A P O K R A Č O V Á N Í
„Jé, jaro je tu!“ usmála se Eliška jedno-
ho dne a otevřela všechna okna i dveře
svého vílího domečku dokořán.
„Lalala, lalala,“ prozpěvuje si a mává
z okna na své zvířecí kamarády, které
sluníčko také vylákalo ven. „Fííí!“ sviští
vzduchem Černoočko. Využil teplého
dne, aby se konečně jak se patří prole-
těl. „Fííí,“ zkouší strašidýlko ve vzdu-
chu všechny své triky. „Tý jo, koukej!“
ukazuje Matty Barče, jak Černoočko
metá ve vzduchu kotrmelce jeden za
druhým.
První teplý jarní den, následuje
první jarní deštík. „Kapky, kapky, ka-
pičky, porostou nám kytičky,“ trylkuje
si radostně Eliška a tančí s žabáčky po
louce. První sprška nikomu nevadí, ale
po chvíli se většina
zvířátek schová.
„Fuj, voda!“ bručí
znechuceně stra-
šidýlko a sviští do-
mů. Tam si v pos-
týlce čte
„Strašidlácké létá-
ní pro pokročilé“.
Eliška si
v dešti dál libuje.
Vždy když se její
kudrny namočí,
narovnají se a vla-
sy jsou pak nád-
herně dlouhé. „Už jsem mokrá skrz na-
skrz,“ pohladí ještě jednou své dlouhé
vlasy a jde si domů uvařit čaj. Jen Fa-
ny s rodinou a Barča dál řádí v blátě.
„To jsi ty, Matty?“ směje se Barča na
kopu bláta s velkýma očima. „To si
piš!“ hází po ní Matyáš hrst bláta. I Fa-
ny mázne Petře kousek na nos a bláti-
vá bitva je v tu ránu v plném proudu.
„Už nemůžu!“ svalí se po chvíli žabáčci
vyčerpaně do trávy. „Ahoj zítra!“ ťuk-
nou na okno Elišce, a i oni se ubírají
domů. Déšť sice sílí, ale aspoň se ces-
tou trochu omyjí.
Déšť v noci nepřestává. Nepřestá-
vá ani druhý den ráno. „Podívej, jak
stoupla voda,“ ukazuje Petra s obavou
v hlase. „Neboj,“ uklidňuje ji Fany. Ve-
Velký jarní déšť
21
Č T E N Í N A P O K R A Č O V Á N Í
obvykle její kouzla slabá, ale… „Foukej
mraky, voda pryč, a ty slunce zase
sviť!“ kouzlí víla. Jeden mráček zažene,
ale víc nic. „Zkusme to spolu!“ nabízí
Černoočko. A opravdu! Déšť by sice
nezahnali, ale ve dvou se jim podařilo
mraky rozehnat všechny. „Tak já ještě
trochu uklidím,“ směje se Eliška a díky
vílímu zaříkadlu je rázem po blátě.
Dům se podařilo zachránit skoro
všem. Krtek si vyhrabe nový raz dva.
A žabí rodinka? Ta dostane hausbót od
Olího. „Co je hausbót?“ ptá se žabička
Eliška. „To je dům-loď,“ objasňuje
hned Matty. „Než ho přivezou, budete
bydlet u mne,“ prohlašuje k údivu
všech ostatních Černoočko. „Nebo
u mě! Nebo u mě!“
nabízejí se o překot
i ostatní. „Můžeme
bydlet u Černoočka,
prosím?“ škemrají
žabí bráchové Maty-
áš, Lukáš a Josef.
„Proč ne?“ svolí do-
jatí Petra a Fany.
„To bude zase dob-
rodružství!“ mrknou
na sebe.
čer už ale tak klidný není: „Jestli ne-
přestane pršet, zničí nám to dům. Ra-
ději dáme děti k Elišce,“ strachují se
Fany s Petrou a stěhují vykulené ža-
báčky uprostřed noci k víle.
Ráno se všichni sejdou na luční
poradě. „Jestli se voda vylije z břehů,
zaplaví to louku i ostatní domečky,“ ří-
ká krteček Josef. I jeho dům už vzala
voda. „Vykopeme strouhu a odvedeme
vodu z potoka jinam,“ zavelí Eliška.
Pomáhají všichni. „Kde máme kopat?“
přijde i krokodýl Olí s celým archeolo-
gickým týmem. Přidá se i Černoočko,
který vodu z duše nesnáší. Celé dopo-
ledne v dešti kopou. Po obědě přestává
pršet a do odpoledne je strouha hotová
a voda z potoka je svedená do starého
lomu.
„Podívejte na tu spoušť a hromadu
bláta všude,“ smutní Eliška a kouká
s obavou na mraky, které se zase začí-
nají sbírat na obloze. Proti přírodě jsou
Text: Lenka Kanellia a žáčci 1. třídy z České školy Madrid: Valentínka, Valentínek, Dany, Tomášek a Martínek
První příběhy o Černoočkovi,
Pampelišce a žabáčcích najdete
ve vydáních
č. 07+08/2016–07+08/2017.
22
P O V Ě S T I A L E G E N D Y Text: Zuzana Dawson Kocourková, ilustrace: Hana Mlčochová
Je tomu již převelice dávno, co na jedné
šachtě u Ostravy pracoval chudý havíř.
I když těžce pracoval, mnoho uhlí se mu
nedařilo vytěžit, a tak málo vydělával.
Neměl žádný majetek, jen chudou cha-
loupku, žádné políčko nebo louku, ani
kravku, nic. Zato dětí měl havíř plnou
chalupu a kolikrát se stalo, že ani jíst co
neměli a všichni šli spát o hladu.
Jednoho dne kopal už od časného
rána. Hornická práce je jednou z nejtěž-
ších, a není se proto čemu divit, že byl
unavený. A tak se havíř rozhodl, že si na
chvilku odpočine. Posadil se, hlavou se
mu honily neveselé myšlenky.
Vtom kde se vzal, tu se vzal, objevil
se před ním malý mužíček s velkou hla-
vou, širokými rameny, s krátkýma nož-
kama a s vousy až po kolena. Oblečený
byl jako horník a v ruce držel svítilnu.
Havíř nejdřív nevěděl, jestli sní, nebo
bdí, ale pak poznal, že před ním stojí
permoník, vládce podzemí.
„Zdařbůh!“ pozdravil permoník
a ptal se: „Havíři, co tě trápí? Proč jsi
tak zasmušilý?“ Havíř jen mávl rukou.
Ale mužík se nenechal odbýt a znovu
naléhal, začal mu tedy vyprávět: „Milý
muži, trápí mě, že málo vydělávám, dlu-
hů mám až nad hlavu a žena někdy ne-
má, co by dětem uvařila.“
Permoník pozorně poslouchal. Po-
tom se usmál. „Hm, hm,“ povídá, „nic si
nestýskej, však se všechno změní!“
Jak by se to mohlo změnit, po-
vzdychl si smutně havíř v duchu. Per-
moník na něho kývl, vzal do ruky kylof,
hornický krumpáč, a pustil se do rubání.
Havíř, když to viděl, vstal a pilně mu po-
máhal. Pracovali bez přestávky až do
konce šichty, dílo jim šlo pěkně od ruky.
Druhý den permoník už na havíře čekal
a opět spolu celý den pracovali. Tak to
pokračovalo den po dni celý měsíc.
Přišel den výplaty. Havíř dostal to-
lik peněz, že tomu ani nechtěl věřit! Po-
ctivě přinesl všechny za permoníkem,
sedli si, rozložili mezi sebe šátek a začali
se dělit. Jeden groš permoníkovi, jeden
groš havířovi, jeden permoníkovi, jeden
havířovi, až měli před sebou dvě veli-
kánské hromady.
Nakonec jim zůstal jeden jediný
groš. Havíř se podíval na permoníka
a pravil: „Tys dělal víc, patří tedy tobě.“
Dávali ho jeden druhému, až se permo-
ník usmál: „Ne, vezmi si ho ty,“ řekl.
„Ty ho potřebuješ víc.“
Když si peníze takto rozdělili, per-
moník sebral svůj podíl, postavil se, aby
se rozloučil: „Poznal jsem, že máš spra-
vedlivé srdce. Kdybys mě ještě někdy
potřeboval, vzpomeň si na mě.“
Ztratil se jako pára nad hrncem –
a víc ho nebylo. Havíři tak pomohl z nej-
horšího.
23
P O V Ě S T I A L E G E N D Y Text: Zuzana Dawson Kocourková, ilustrace: Hana Mlčochová
24
L O G O H R Á T K Y Text a grafická úprava: Michaela Enžlová
Ach, ach, ach,
nechutná mně hrách!
Když vidím trochu hrachu,
tak jsem brachu,
plný strachu.
Ach, ach, ach,
nechutná mi hrách.
Zavřeme pusu, špičku jazyka dáme za dolní zoubky a zhluboka se nadechneme no-sem. Pak otevřeme pusinku doširoka, dýchneme si do dlaně teplý vzduch a zkusíme při tom říci CH. Hlásku CH můžeme vyvodit také nápodobou zvuku prasátka. Ale pozor, při „chrochtání “ nesmíme vdechovat vzduch dovnitř! Nebo si představme, že je nám zima a zahříváme si ruce – chá, chá, chá . Vyzkoušejte si i jednotlivé slabiky: CHA, CHE, CHI, CHY, CHO, CHU. A protože je hláska CH veselá, tak se můžeme i zasmát: cha -cha, che -che, chi -chi, cho -cho, chu -chu, ejchuchú, juchuchú … . A zkusíme napodobit i další zvuky: vzdycháme – ááááách, óóóóóch, éééééch, ííííích, ach jó tlučeme kladivem – buch, buch, buch, buchy, buchy, buch mícháme – míchy, míchy Povídejte si s rodiči a sourozenci, čemu se rádi smějete, chechtáte a nad čím naopak vzdy-
cháte. Používejte celé věty, které si můžete zkusit i napsat a všechna písmenka ch pak za-
kroužkovat.
Buchty rádi mícháme,
i vám buchty necháme.
Buchta, buchta maková,
chutná nám jen taková.
Juch, juch, juchajdá,
u chalupy je chajda
a u chajdy chata,
Michal do ní chvátá.
25
L O G O H R Á T K Y Text a grafická úprava: Michaela Enžlová
Pokuste se správně doplnit písmenka h a ch.
Pokuste se domalovat obrázky a doplnit rýmy:
Bato_, černo_, čeni_, bu_ty, ro_, prá_, du_, rampou_, ne_ty, ji_, plu_, pla_ta, le_tá, bo_ník, le_ký, zá_od, od_od, po_od, me_, ropu_a, tvaro_, oře_, hro_, de_, me_, kru_, dru_, pru_, pstru_, stři_, sní_, bře_, ob_od
Ukuchtily kuchtičky tuze chutné _ _ _ _ _ _ _ _. Jedna blecha neposlucha pochoduje kolem _ _ _. Buchy, buchy, buch! Kdo to bouchá? Asi _ _ _!
Na závěr si zapamatujme, že CH je tvrdá souhláska a v českých slovech po ní píšeme vždy y – např. chyt-
rý, chyba, chytit, kuchyně. Pozor si musíme dát u slov cizího původu chirurgie, chinin a další.
A určitě si nezapomeňte stáhnout přílohu, kde najdete další úkoly.
Na Chodově v podchodu mají devět _ _ _ _ _ _. Michal chytal na udici, a co chytil? _ _ _ _ _ _ _ _ _. Chobotnice chapadly rybky chtivě _ _ _ _ _ _ _. Ty se chytře chovaly, chapadlům se _ _ _ _ _ _ _.
26
H R Á T K Y S Č E Š T I N O U Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik
Ahoj krajánci!
Jak dobře znáte různé profese? Víte, co dělá švadlena, kdo je to truhlář nebo co umí opravit instalatér? Vaše znalosti prověří následující kartičky. Kartičky si vytiskněte, podlepte nebo zalaminujte a vystříhejte. Potom už můžete kolíčkem na prádlo nebo kancelářskou svorkou označit správ-nou odpověď. Na zalaminované kartičky lze psát obyčejným fixem a poté vše zase smazat.
Prima zábavu přeje Krajánek
Co umí udělat švadlena? Co umí udělat švec?
Co vyrábí kovář? Co vyrábí truhlář?
Co umí postavit zedník? S čím pracuje kadeřnice?
boty kalhoty
nábytek traktor
mikrofon nůžky auto dům
rohlíky šaty
podkova boty
27
H R Á T K Y S Č E Š T I N O U Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik
Co potřebuje kuchař? Kde pracuje pilot?
Co řídí dirigent? Kde pracuje číšník?
Co opravuje instalatér? Co umí udělat optik?
Co vypravuje výpravčí? Co vyčistí kominík?
tramvaj orchestr zahrada restaurace
komín koberec pohádka vlak
hrnec kladivo
peřina brýle
autobus letadlo
záchod počítač
28
H R A J E M E S I S E Z U Z K O U A J O N Á Š E M Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Ivana Kaçmaz
„A jakou práci máš třeba
na mysli? Víš, u práce je to tak,
že i u těch zajímavějších prací
často pořád dokola opakuješ totéž
a specializuješ se na jednu jedinou věc.
A pak neumíš všechny ty ostatní, nemů-
žeš objevit, že by tě třeba něco bavilo
nebo naplňovalo mnohem víc. Díky dět-
ství máš dost času objevit práci, která se
ti bude zdát natolik zajímavá, že ji vydr-
žíš dělat dlouho a budeš v ní fakt
dobrý.“
„Pro začátek bych třeba zvládl být
hasič, ne? Ti vydělávají určitě dost.“
„Na to máš, obávám se, ještě moc
malé tělo. Hasič toho musí hodně unést,
i třeba lidi, kteří váží sto kilo, když je má
zachránit. Děti právě většinou dělají ty
nejsnazší a nejnudnější rutinní práce,
Můj brácha Jonáš byl hrozně rozzlobe-
ný. „Mami, copak to nechápeš, že já to
prostě potřebuju! Chci to sestavit a uká-
zat klukům!“
Jonáš totiž toužil po obřím terén-
ním auťáku ze série Lego Technic. Lego
umí skládat fakt dobře, a i když je na
krabičce věk až od jedenácti, Jonáš to
v devíti bez problémů zvládne.
A také, si přeje dron. Mámě se to
ale všechno zdá moc drahé. „Nemáme
na to.“
„To je tak nefér, že ještě nemůžu
sám pracovat a vydělat si na to!“ vztekal
se Jonáš.
„I když budeš už pracovat, stejně
nejspíš budou vždycky věci, které budeš
chtít a nebudeš si moct dovolit,“ vzdych-
la si máma, která by si zas přála letět do
vesmíru, zrovna vče-
ra mi o tom
povídala.
„Ale určitě bych
měl na víc než teď!
Proč nemůžu prostě
místo školy chodit
do práce? Číst, psát,
počítat už umím a to
mi vlastně stačí, ne?
Ostatní se doučím až
přímo v práci. Táta
přece říkal, že je to
stejně vždycky na
každé nové pozici
potřeba.“
29
H R A J E M E S I S E Z U Z K O U A J O N Á Š E M Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Ivana Kaçmaz
29
mohlo být,“ dodala a začala rukou mí-
chat. „Kuchař!“ vykřikl Jonáš. Pak se zas
začala pohybovat po obýváku s nevidi-
telným tácem na ruce. „Číšník!“ napadlo
mě. „A teď já!“ a začala jsem předvádět
klauna z cirkusu, vyplazovat jazyk
a žonglovat. „Klaun!“ poznal hned Jo-
náš.
„To je jasné, klaun rozdává poku-
ty!“ začala máma novou hru. Tu známe
dobře a máme moc rádi, máma přitom
vždycky všechno plete. „Nene, vystupuje
v cirkuse,“ opravil ji Jonáš. „Aha! No
a policista sváží odpad,“ pokračovala
s potutelným úsměvem mamka.
„Kdepak, to dělají popeláři! Policisté…
co dělají? Jo, vlastně rozdávají pokuty.
Ale asi nejenom.“ „Chytají zločince
a kontrolujou všechno z vrtulníku!“ do-
plnil mě Jonáš. Ale pak si zas vzpomněl
na dron a na terénního Lego Technika
a zhluboka si povzdychl.
které se nechtějí dospělým a vzdělaněj-
ším dělat.“
„Co to je – rutinní? A jaké děti,
vždyť přece všechny chodí do školy, ne?“
divil se Jonáš.
„Ne všude. Jsou místa na Zemi, kde
jsou rodiny moc chudé a nemůžou si do-
volit posílat děti do školy. Děti pomáhají
na polích nebo v továrnách. Rodina tím
ušetří peníze za učebnice i psací potře-
by, a navíc získají další pracovní sílu. To
se zdá být výhodné, ale jen krátkodobě,
protože děti pak často na doživotí zkej-
snou u té samé práce a nemůžou využít
dětství k tomu, aby zkoumaly. Víš vlast-
ně, jaká různá zaměstnání existují?“
„Hasič, učitel, inženýr, prodavač,
policista… Kdo dál?“ zarazil se Jonáš
a usilovně přemýšlel.
„Pojďme si zkusit zahrát hru na po-
volání,“ navrhla máma a já zvědavě při-
běhla k nim. „Já začnu předvádět nějaké
povolání a vy budete hádat, co by to
30
K O M I K S Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro
30
K O M I K S
31
K O M I K S Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro
31
K O M I K S Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro
32
H R Á T K Y S P Ř Í R O D O U Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice,
školní rok 2017–2018
Borovici se také říkávalo Julinka podle hraběnky Julie Herbersteinové,
poslední majitelce opatovického panství, která pod ní kdysi dávno sedá-
vala na bílé lavičce.
Opatovická borovice je jedna z nejstarších černých borovic na území Čes-
ké republiky. Borovice černá je, na rozdíl od té tradiční, velmi odolná
proti suchu a nenáročná na kvalitu půdy, dorůstá až 40 metrů a vysazu-
je se často proto, aby chránila ostatní rostliny a stromy před větrem.
Opatovická borovice
výška: 20 m
obvod: 480 cm
věk: 250 let
Statná borovice černá, rozvětvená do sedmi kmenů, roste uprostřed zámeckého parku ve
Velkých Opatovicích a stejně jako Vilemovický javor se považuje za strom pohádkový. Její
mohutné větve, rostoucí přímo ze země, připomínají dlouhé mohutné krky sedmihlavého
draka. Pověst mluví o tom, že drak byl ve strom zaklet při boji se svatým Jiřím.
Zajímavosti:
32
33
H R Á T K Y S P Ř Í R O D O U Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice,
školní rok 2017–2018
33
34
K R A J Á N K O V O T V O Ř E N Í Text: Marie Švédová, tvoří: Mikeš, foto: Tereza Nováková, grafická úprava: Ivana Kaçmaz
Bez práce nejsou koláče. Asi tohle rčení
dobře znáte, víte však, že pro mnoho
dětí byla a je každodenní tvrdá práce
skutečná? Například v 18. století
v Anglii děti běžně pracovaly
v továrnách i více než 12 hodin
denně už od pěti let. Zejména
v chudých zemích stále pracuje
velké množství dětí, které
musejí přispívat do rodinného
rozpočtu, a nemohou tak
chodit do školy. Děti
vykonávaly v minulosti
nejrůznější profese.
Pracovaly v dolech, na
polích, v textilních
továrnách… Naštěstí
většina dětí již dnes může
chodit do školy a rozhodovat se
o budoucím zaměstnání až v dospělosti.
Čím byste chtěli být vy?
Budeme potřebovat
• roličky od toaletního papíru
• barevné papíry
• nůžky
• lepidlo
• fixy nebo barvy
35
K R A J Á N K O V O T V O Ř E N Í Text: Marie Švédová, tvoří: Mikeš, foto: Tereza Nováková, grafická úprava: Ivana Kaçmaz
Promyslete si, které profese chcete vyrobit. Bude to hasič, květinářka, doktorka nebo malíř
pokojů?
Nalepte pruhy a detaily na roličku papíru.
Menší detaily a obličeje domaluj-te fixami nebo barvami. Můžete použít také jiné materiály – zbyt-
ky vlny, třpytky, umělé květiny, prostě co vás napadne.
Z barevných papírů naměřte a nastříhejte pruhy v pleťové barvě a v barvě oblečení vybra-
ných profesí. Vystříhejte větší detaily jako čepice, kravaty, atd.
1 2
3 4
K V Í Z
36
Text: Jana Schulzová, grafická úprava: Ivana Kaçmaz
15. Jedním z nejznámějších novozélandských zvířat je
A. nelétavý pták kivi. B. vačnatec koala. C. vejcorodý ptakopysk.
16. „All Blacks“ je
A. druh černočerných bonbónů.
B. národní novozélandský ragbyový tým.
C. novozélandská výstava koní černé barvy.
17. Počet obyvatel Nového
Zélandu je přibližně
A. stejný jako ČR. B. jako polovina obyvatel ČR. C. jako dvojnásobek obyvatel
ČR.
18. Aucklandu se přezdívá Město
plachet, protože
A. je zde největší přístav pro jachty jižní polokoule.
B. tu každou noc plachtí statisíce netopýrů.
C. se na noc lodě musí přikrý-vat plachtou.
19. Sky Tower v Aucklandu je
A. luxusní hotel na muří noze. B. telekomunikační
a vyhlídková věž. C. odpalovací rampa pro
rakety do vesmíru.
20. Taumatawhakatangihan-
gakoauauotamateaturipukakapi
kimaungahoronukupokaiwhenu
akitanatahu
A. znamená, že se nám splašila klávesnice.
B. je novozélandská abeceda. C. je název novozélandského
kopce. 1A 2A 3B 4A 5A 6C 7C 8A 9B 10C 11B 12C 13B 14A 15A 16B 17B 18A 19B 20C
1. Nový Zéland je
A. konstituční monarchií. B. královskou republikou. C. hobitím královstvím.
2. Platidlem Nového Zélandu je
A. novozélandský dolar. B. novozélandský zlaťák. C. novozélandský dukát.
3. Nový Zéland po souši
A. sousedí s Austrálií. B. nesousedí s žádným stá-
tem, je to ostrovní země. C. sousedí se Zemí Fantazie.
4. Jak se jmenují hlavní ostrovy
Nového Zélandu?
A. Severní a Jižní. B. Východní a Západní. C. Severní a Západní.
5. Doplň název města, které
vyrostlo na sopečném poli
s neuvěřitelnými 53 sopkami:
A. Auckland. B. Mugland. C. Ladybugland.
6. Nový Zéland se nachází
A. v severojižní části Pacifiku. B. v severozápadní části
Atlantiku. C. v jihozápadní části Pacifiku.
7. Hlavním městem Nového
Zélandu je
A. Auckland. B. Tuaranga. C. Wellington.
8. Hlavou státu je
A. královna Alžbeta II. zastoupená guvernérem/guvernérkou.
B. princezna Sophie. C. Velký ministr.
9. Maorové jsou
A. vzácné novozélandské kapradiny.
B. původní polynéští obyvate-lé Nového Zélandu.
C. novozélandské mince.
10. Nový Zéland je součástí
A. Evropsko-ostrovní spřátelené Unie.
B. Zelené Unie. C. Commonwealthu.
11. Kia-Ora v maorštině
znamená:
A. Kolik je hodin? B. Ahoj! C. Všechno nejlepší
k narozeninám!
12. Anzac Biscuits jsou
A. medaile pro nejlepší cukrá-ře Nového Zélandu.
B. obdobou českého vánoční-ho cukroví.
C. sušenky odkazující na 1. světovou válku.
13. Rainbow’s End (Konec duhy)
A. je místo, kde je podle pověsti zakopán poklad.
B. je lunapark v Aucklandu. C. je ovocná omáčka duho-
vých barev.
14. „Anička a Honzík vyprávějí“
A. je knížka českých škol z No-vého Zélandu o tom, jak to chodí na jižní polokouli.
B. je novozélandsko-český večerníček.
C. je film o prázdninové cestě dvou dětí z Evropy na Nový Zéland.
