Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Dům Celného nebyl nikdy celnicíAuthor(s): František ŠimekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 62, Čís. 1 (1935), pp. 37-40Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454613 .

Accessed: 15/06/2014 21:29

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 193.104.110.48 on Sun, 15 Jun 2014 21:29:30 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Jenž, ježto, co atp. 37

i se svým smělým tvořením novým, napsal jsem tento doplněk1 o této 'causa victrix* poraženého absolutiva jenž a ješto (Hus od

mítl ješto, noví gramatikové odmítli i jeho jenž); autorita Dobrov ského, Jurtgmanna, Šafaříka, Čelakovského zvítězila nad právem

historickým. Ironie osudu chtěla, že dovršitelem tohoto násilí na jazyku byl právě autor — Historické mluvnice jazyka českého.

1 Bečka arci toho poučení v Histor. mluvnici nenalezl — ale mohl.na lézti v dokladech, kdyby je byl hojněji sbíral; poučení o Acc. jieí by byl ani ve svých dokladech nenalezl, byl by musil jiti к rukopisům. Nebylo to jeho hlavním úkolem, chtěl popsati usus dnešní — a hlavně rozdíl semasio

logický. O tom se zde nešířím, ačkoli i zde jsou věci velmi zajímavé. I tu se

ukazuje na mnohých drobnostech, zde zatím opuštěných, jak jest pravdivá Wolfflinova oprava známých slov Horatiových „verborum vetus interit aetas". Slova nehynou marasmem stařeckým, nýbrž bývají vražděna silněj šími jedinci — zde v našem případě jenž a ješto vědeckými gramatiky.

František Šimek:

Dům Celného nebyl nikdy celnicí. Odpověď na článek V. Flajšhanse: „Byl dům Celného někdy célnicí?",

Listy fll. 61 (1934) str. 287 nn;

Název, který dávám své odpovědi, je nepřesný, ale je opráv něn titulem stati Flajšhansovy; jeho otázka v nadpise nemá co

činiti s věcí, o kterou jde. Nikde jsem netvrdil, že byl t. zv. Čelný dóm celnicí, nýbrž že byl tak zván podle majitele, bývalého celné ho. Běží o něco docela jiného: vztahují se slova Rokycanova

(Postila II. 942.): „Když arcibiskup z Kandie, legát, biřmoval v domě Celném pražském, na Starém městě, tehdy ten kněz

volal..." к domu Celnému2, jak jej uvádějí v četných dokladech Tomek a Teige (Základy starého místopisu, Tomek i v Dějepise města Prahy), anebo к ungeltu, jenž skutečně domem celním byl, ale nikdy tak nebyl nazýván, nýbrž jen a jen ungeltem?

Uvedl jsem hned při edici Rokycanovy Postily u tohoto místa proti svému zvyku obšírněji důvody, jež mě vedly ke psaní

„dóm Čelný" a ne „čelný", protože jsem věděl, že má transkripce může vyvolati spor (viz poznámku v II. díle Postily na str. 942). Zdálo se mi hned při opisování textu, že nebylo možná biřmovati v ungeltu

— zejména za dob nábožensky tak pohnutých :—,

v domě obchodním, protože by to bylo jistě způsobilo rozhořčení u utrakvistů. A skutečně, našel jsem v pramenech, jež výše uvá

dím, že pod jménem „dóm Čelný" se vždy rozuměl jen dům, který

jsem uvedl v poznámce. Konferoval jsem stran té věci i s univ.

profesorem Urbánkem, který moje mínění plně schválil a také

přejal do svých Českých dějin (III. 3, str. 594). Proti tomuto svornému hlasu Tomkovu, Teigeho i Urbánko

vu se postavil Flajšhans, po prvé v Listech fil. 59 (1932) str. 401

2 Byl to rozsáhlý dům na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice.

This content downloaded from 193.104.110.48 on Sun, 15 Jun 2014 21:29:30 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

38 František Šimek:

п., po druhé, po mé odpovědi (ib. 61, 1934, str. 147 п.), v článku

výše citovaném.

Nemohu ovšem vnucovati své přesvědčení odpůrci; chce

li mě však poučiti o svém lepším stanovisku, má tak činiti zbraněmi poctivými a ne záludně. Tak píše (str. 287): „ostatně nevíme, kde Landus bydlil; byt jeho v domě Celném je právě jenom Šimkova depravace textu". Pravda však je, že Šimek nic

takového netvrdil; napsal jen (L. fil. 61, str. 148): „V zápise z r. 1491... kupuje jej (dóm Čelný) Augustus Lucianus, episcopus Sancturiensis, který v něm také bydlil". A že Landus a Lucianus

(oba byli papežští legáti) jsou dvě různé osoby, Fl. dobře ví. Také jsem nikde neužil stilisace takové, aby mohl Fl. napsati

(str. 291): „Vidíme odtud, že ono volání knězovo, aby nepřistů pal к biřmování, kdož krev boží přijímá z kalicha, nebylo tak zcela neodůvodněné, jak asi Šimek mínil".

Stejně odmítám Flajšhansovu výtku, že jsem „nepoznal"

chybu tisku (viz pozn. 2. na str. 287 jeho článku), když napsal rok 1400 místo 1460. Dostal přece dvojí korekturu své práce a

měl tiskovou chybu opravili a ne uváděti v omyl čtenáře, zvláště

tehdy, když jde právě o přesné stanovení let, kdy se pro uvedený dům názvu „Čelný" užívalo.

Ponechme však způsob Flajšhansovy polemiky stranou a

vraťme se к věci.

Především, rukopis Ν (musejní, z r. 1611!) prý má čtení „w domie czelnem", t. j. s malým с (Fl. str. 287, zdůrazňuje to i na str. 291). Mohu к radosti Flajšhansově připomenouti, že i v nej starším rukopise, v němž je tato partie, v křížovnickém

(str. 431 a2), je rovněž malé c. Ale znamená to něco ? FL, který měl v ruce tolik staročeských rukopisů, dobře ví, že jejich způsob

psaní po této stránce pro transkripci nemá žádné ceny; stejně by mi mohl vytýkati, proč podle téhož rukopisu Ν nepíši Kněz, jak

je psáno v témž rukopise na téže str. 400, Kacíři (str. 401 a1),

Manny (401 b1), krev Kozlovau aneb Bejkovau (114 a1), Víska (121 b2), po Městech, Městečkách 123 a1, Třetí Nosič 283 b2, Wilhelmus de monte laudyno 400 b1 atd. Ostatně rukopisy jsou hodně vzdáleny doby, kdy Rokycana mluvil, a i kdyby jejich pí saři byli chtěli a dovedli rozeznávati, kdy se má psáti velké a malé písmeno, nemohli opravdu už věděti, co mínil Rokycana domem

Celným. Další výtka: Česky prý by se byl musil nazývati dům ten

„dóm Celného", ne „Čelný". Je pravda, že se dům, o nějž jde, jmenoval česky „dóm Celného." Ale znění „dóm Čelný" není ni

kterak nemožné. Je docela dobře možné, že zmechanisováním to

hoto výrazu, jenž se časem stal pouhým pojmenováním domu, aniž

se cítil v něm vlastní jeho smysl (zejména, když už dům nebyl v rukou rodiny celného)," se říkalo „dóm Čelný" místo náležitého „dóm Celného," tak asi jako se dnes říká „Kinská zahrada" místo

This content downloaded from 193.104.110.48 on Sun, 15 Jun 2014 21:29:30 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Dům Celného nebyl nikdycelnicí. 39

náležitého „zahrada Kinských". Fl. sám připouští, že „snad kdosi řekl někdy ,Čelný dům'"/ale myslí, že „tento vulgarismus není

1460 pravděpodobný". Nemožný není, není ovšem jinak doložen1.

Míní-li Fl., že už proto se nemohlo místo „dům Celného" říkati

„dům Čelný", poněvadž by byl každý posluchač myslil na celnici, lze к tomu prostě konstatovat!, že pro „dóm čelný" ve významu „celnice" není žádného dokladu, patrně se tak neříkalo, a nebylo

tedy příčiny к obavě, že by výrazu „dóm Čelný" místo „dóm Cel

ného" mohlo být špatně rozuměno.

Tvrdil jsem již v první odpovědi Flajšhansovi, že se „un gelt" nikdy nezval domem celným; také Fl. nenašel jediného do

kladu. Proto to v poslední polemické stati (str. 291) prohlašuje za hapax legomenon a píše: „Je to ukázka Rokycanova purismu a další stopa vlivu Husova. Šimkovi sice ten vliv zůstal neznám, ale ukázal jsem jej zřetelně dvakrát v Č. Časop. histor., také v ter minologii. A Rokycanův dům čelný se přímo hlásí к Husovu

domu rádnému za obvyklé jistě tehdy v Praze rathauz". To by mohlo opravdu býti podporou Flajšhansovy domněnky — kdyby to bylo správné. Jenže Fl. zapomněl uvésti, že Rokycana sám ne

užívá nikdy ani pro „rathauz" výrazu,, rádný dóm" po Husovi, jak lze zjistiti z mého indexu slov připojeného к Postile, nýbrž vždy jen „rathúz" a adjektiva „rathůzský" (srv. Postilu I. str. 22 ř. 277, II. str. 483 ř. 217 a varianty). Rovněž v kapitulním rukopise Rokycanova Výkladu na evangelium sv. Jana čteme na str. 32 a1:

„Viz na rathúziech..Mé tvrzení, že ungelt byl pro všechny

Čechy (nejen Pražany) jen ungeltem a nikdy domem celným, platí tedy i po výkladu Flajšhansově.

Konečně, prý, hlavní důvod je přece jen historický. „Jest vůbec možné (píše Fl. na str. 291), že by byl nějaký legát papež ský biřmoval v býtě? Byly jistě tisíce biřmovanců..." Odpoví dám: Mohl-li jiný legát, biskup Augustin z Mirandoly — jak sám Fl. uvádí na str. 292 — sloužiti mši a podávati pod obojí ne v ko stele, nýbrž na Staroměstském náměstí, mohl arcibiskup Landus

biřmovati také v domu soukromém, po případě na jeho dvoře.

Ostatně, jako se děje i dnes, je-li biřmovanců mnoho, jdou po partiích a není nutné ani předpokládati místnosti zvláště rozsáhlé, ačkoli v domu Celném, který se zove „domus insignis", jak jsem už v dřívější polemice uvedl, mohla býti také prostorná síň.

O značné rozsáhlosti tohoto doňiu nás názorně poučuje mapa,

připojená к Teigovu Místopisu. Konečně můžeme usuzovati, že

papežský legát biřmoval schválně v domě soukromém, aby urbi

et orbi dokázal, jak jsou utiskováni v Praze katolíci pod jednou, že se jim ani nedovoluje biřmovati v kostelích veřejných.

Ostatní důvody Flajšhansovy, jež uvádí na podporu svého mínění, jsou malicherné; tak na př. tvrdí-li (str. 291), že „nešlo

1 Tvar domus „Čelný" lze vysvětliti konečně i jako vulgární formu místo „Celné", t. j. podle vdovy po Celném.

This content downloaded from 193.104.110.48 on Sun, 15 Jun 2014 21:29:30 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

40 Václav Černý:

u Rokycany vždy o posluchače staroměstské, a kteří nemohli

vůbec znáti všechny majitele všech domů staroměstských", při

pomínám, že 1. zpravidla šlo přece jen o staroměstské osadníky

Týnské fary, 2. proto píše výslovně ,,na Starém městě" — kdyby

myslil na ungelt, byla by to zbytečná připomínka, 3. citát není vůbec vzat z kázání, nýbrž jen z poznámek Rokycanových. Stejně

neobstojí před soudným čtenářem Flajšhansovo tvrzení, že v té

době (1459/60) už nebyl Ceíný majitelem domu; víme, po kolik

generací se nazývá dům (nebo na venkově statek) po nějakém vý značném majiteli, když už dávno zemřel a dědicové dům prodali. To ostatně připouští (třebaže s jistými rozpaky) i Fl. (str. 290)1.

Největší překvapení však nám připravil Fl. v závěru své

práce (str. 292): ustoupil totiž od svého dřívějšího tvrzení, že se konalo uvedené biřmování v ungeltě, ač tak dříve kategoricky

tvrdil2, a píše: „Je tedy svrchovaně pravděpodobno, že r. 1459

nebo 1460... papežský legát Landus... biřmoval и sv. Jakuba a že shromážděné v dvoře týnském biřmovance zcela podle před

pisu asistující kněz upozorňoval, že chrám svate/jakubský jest určen toliko a výhradně pro přijímání pod jednou".

Landus tedy podle posledního výkladu Flajšhansova biř

moval и sv. Jakuba. Stačí s tím srovnati slova Rokycany, který

praví jasně: „Když arcibiskup z Kandie, legát, biřmoval v domě Celném pražském, na Starém městě, tehdy ten kněz volal...",

aby si učinil čtenář úsudek o celé věci.

1 Sám Fl. uvádí, že se v historii domu Celného ještě r. 1466 uvádějí děti Celného (Teige I. str. 554), ba ještě r. 1474 odkazuje Manda své dceři domům

propriam Czelneho dietám (Teige ib.). 2 Píše doslovně (Lišty filol. 1932 str. 402): „Čtenář ví již asi, že tomuto

požadavku, komplikovanému, vyhovuje jediný „celní dům" pražský, oby čejně zvaný německy ungelt, rozsáhlá královská celnice v Týnském dvoře..."

Václav Černý:

Drobná literární žeň Vrchlického ze Španělska. Po prvé se objevují španělské náměty v básních Vrchlického

v sbírce „Epické básně", jež obsahuje romance a balady z let

1870—1875. Španělská čísla jsou tu tři:,,Romance", ,,Don Perez"

a ,,Španělská romanceprvní dvě jsou psány rozměrem španěl

ských romancí, to jest čtyřstopým trochejem, jenomže s nešpa

nělskýmirýmy: „Romance" má sloky po pěti verších se systémem

rýmů: abcab, „Don Perez" je přece jen bližší tvaru španělskému, maje sloky po verších čtyřech a s rýmem přesně na místě španěl ské asonance: a b с b ; „Španělská romance" může být zvána ro

mancí jen pro svůj námět; formálně se v ní pětistopý trochej ka

talektický střídá s týmž veršem akatalektickým a rým jde po

This content downloaded from 193.104.110.48 on Sun, 15 Jun 2014 21:29:30 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions