ŽENA V ISLÁMSKÉ SPOLE ČNOSTI · 2012. 4. 4. · samy ženy, které islám znají a žijí v n...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav pedagogiky a sociálních studií

LUCIE MICH ŇÁKOVÁ

III. ročník - prezenční studium

Obor: pedagogika - sociální práce

ŽENA V ISLÁMSKÉ SPOLE ČNOSTI Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Helena Skarupská, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila

jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 29. 3. 2012

……………………………………...

Lucie Michňáková

Děkuji PhDr. Heleně Skarupské, Ph.D. za její velmi vstřícný přístup, podněty

a rady, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytovala při jejím

zpracovávání. Děkuji také studentům a studentkám Univerzity Palackého

v Olomouci, u kterých jsem prováděla výzkum pro empirickou část práce.

ANOTACE

Jméno a příjmení: Lucie Michňáková Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií Vedoucí práce: PhDr. Helena Skarupská, Ph.D. Rok obhajoby: 2012

Název práce: Žena v islámské společnosti Název v angličtině: Woman in islamic society Anotace práce: Bakalářská práce je zaměřena na zobrazení ženy v islámské

společnosti, její roli a postavení zde. První kapitola pojednává o základech islámu a jeho historii. Druhá kapitola je zaměřena na islámskou ženu, její postavení, práva a povinnosti, vzdělání, profesní uplatnění, mnohoženství a zahalování žen. Třetí kapitola ukazuje základy rodinného práva v islámu. Empirická část práce si pomocí dotazníkového šetření klade za cíl zjistit úroveň znalostí studentů tří fakult Univerzity Palackého v Olomouci o islámské ženě a rozdíly mezi nimi. Výsledky dotazníku ukázaly, že úroveň znalostí studentů není jednoznačná. Mezi muži a ženami nebyly zjištěny rozdíly, stejně jako mezi jednotlivými fakultami Univerzity Palackého.

Klí čová slova: Islám, Korán, Šaría, postavení ženy, západní společnost, úroveň znalostí studentů

Anotace v angličtině: The thesis is focused on the views of woman in islamic society, her role and position here. The first chapter discusses the fundamentals of islam and its history. The second chapter focuses on Islamic woman, her status, rights and responsibilities, education, professional life, polygamy and veiling of women. The third chapter shows the basics of family law in islam. The research using a questionnaire survey aims to establish the level of knowledge of students of three faculties of the University of Palacky in Olomouc about islamic woman and the differences between faculties and sex. Survey results showed that the level of knowledge of students is not straightforward. There were not found diference between men and women, as well as between faculties of Palacky university.

Klí čová slova v angličtině:

Islam, Koran, Šaría, status of woman, western society, level of knowledge of students

Přílohy vázané v práci:

1. Dotazník 2. Tabulky výsledků dotazníku

Rozsah práce: 60 s. Jazyk práce: Český jazyk

Obsah

Úvod ............................................................................................................................. 7

TEORETICKÁ ČÁST

1 Islám .......................................................................................................................... 9

1.1 Počátky islámu ................................................................................................. 12

1.2 Prorok Muhammad........................................................................................... 14

1.3 Korán ................................................................................................................ 15

1.4 Přínos islámu pro společnost ............................................................................ 16

2 Žena v islámu .......................................................................................................... 19

2.1 Status ženy v islámu ......................................................................................... 19

2.2 Vzdělání a možnost profesního uplatnění žen ................................................. 22

2.3 Feminita v literatuře a náboženských textech .................................................. 23

2.4 Postoj islámu k druhému pohlaví a výhody z něj vycházející ......................... 26

2.5 Zahalenost žen/islámský závoj - ochrana, cudnost nebo symbol útisku? ........ 29

2.6 Polygynie - mnohoženství ................................................................................ 34

3 Vhled do kulturních odlišností rodinného práva v islámu ...................................... 38

3.1 Islámské manželství a rozvod .......................................................................... 39

EMPIRICKÁ ČÁST

4 Empirický výzkum .................................................................................................. 43

4. 1 Cíl výzkumu .................................................................................................... 43

4.2 Metody sběru dat ve výzkumu ......................................................................... 44

4.3 Provedení dotazníkového šetření ..................................................................... 45

4.4 Analýza získaných dat ...................................................................................... 46

4.5 Diskuze ............................................................................................................. 53

4.6 Doporučení ....................................................................................................... 54

Závěr .......................................................................................................................... 56

Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 58

Seznam příloh ............................................................................................................ 60

7

Úvod

Islám patří mezi tři velká monoteistická náboženství. Vedle křesťanství

a judaismu je nejmladším a zároveň nejrychleji se rozrůstajícím náboženstvím

získávajícím stále větší vliv.

Islám je vzhledem ke své specifičnosti a osobitému rázu mnohdy odsuzován

západní společností, což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k velkým

odlišnostem, kterými islámský svět disponuje.

Trnem v oku je pro západ, mimo jiné, také kvůli ženám, jejich postavení

a životu zde, které je bohužel stále často negativně prezentováno v řadě publikací

a televizních příběhů, ukazujících odstrašující případy ponižování a degradace jejich

pohlaví. Jedná se o jeden z nejdiskutovanějších problémů, na který je upřena nemalá

pozornost, a za něž je islám ve velké míře kritizován. Ve velkém tomu přispívá

dnešní doba, jež svým charakterem ještě zesiluje zájem o tuto problematiku,

aniž by se snažila ukazovat svět žen z té druhé, lepší stránky, která je jakoby ukryta

pod pokličkou, a jejíž poodkrytí by zajistilo lepší a zároveň pravdivý obraz

muslimských žen. Ve finální podobě by se s velkou pravděpodobností zmírnila ona

vlna hořkosti a nedůvěry, která mezi oběma světy vládne.

Téma práce Žena v islámské společnosti jsem si zvolila z důvodu velkého zájmu

o islámský svět, o jeho kulturu a historii a především o postavení žen zde. Chtěla

jsem se alespoň díky studiu literatury a sledování aktuálního dění dozvědět, jaký je

život muslimských žen a zda je opravdu tak smutný a ponižující, jak jej média

a mnohá neodborná literatura ukazuje. Nejdůležitější přeci je, jak to vše vnímají

samy ženy, které islám znají a žijí v něm. Zda vlnu pozornosti a vehementní pomoci

ze strany Západu vůbec potřebují a žádají.

Cílem této bakalářské práce je za pomoci odborné literatury zjistit a následně

zobrazit islámskou ženu, její práva a povinnosti, vztah k muži a postavení

ve společnosti, v ní, ve skutečném světle. Dalším cílem je se v empirické části

dozvědět, jaké úrovně znalostí v této problematice dosahují vysokoškolští studenti

Univerzity Palackého v Olomouci.

K celkovému pochopení potřebných souvislostí je první kapitola teoretické části

práce zaměřena na základní informace týkající se islámu, jakožto víry postavené

8

na pěti pilířích a vyznávající jediného, nejvyššího boha Alláha a čerpající z Koránu.

Dále počátky islámu spojené s Muhammadem a jeho prorockou dráhou.

Druhá kapitola se zaměřuje na samotnou ženu, její status, vzdělání a profesní

uplatnění, na výhody, které islám ženám přináší, obraz žen v literatuře

a náboženském textu Koránu. V závěru na ženské zahalování a mnohoženství.

Poslední kapitola poodhalí základy rodinného práva, z něj vyplývajícího sňatku

a rozvodu v islámské společnosti.

9

TEORETICKÁ ČÁST

1 Islám

Jak uvádí Ibrahim (2009, s. 37), samotný pojem islám znamená absolutní

podřízení se a přijetí Boha Alláha, spolu s jeho učením, které zjevil poslednímu

a nejvyššímu z proroků, Muhammadovi.

„Slovo islám je odvozeno od arabského slovního kořene „SLM“, který kromě

jiných věcí znamená mír, čistotu, podřízenost a poslušnost. Slovo islám znamená

odevzdání se do vůle Stvořitele a poslušnost vůči jeho zákonům“ (Abdalátí, 2010,

s. 22).

Islám je monoteistické náboženství založené především na vyznání jediného boha

Alláha s dodržování pěti sloupů víry. Alláh se nesmí zobrazovat, popisovat a je

dokonalý po všech stránkách. Arabské slovo „alláh“ znamená Bůh.

Vyznavače neboli stoupence islámského náboženství nazýváme muslimy.

Muslimové věří pouze v jednoho jediného Boha, kterého nelze s nikým jiným

srovnávat. Pouze On je Stvořitel, Všemohoucí (má moc nad vším a dokáže cokoliv),

Vládce a Živitel všech bytostí na světě. A pouze on má právo, aby se k němu jeho

stoupenci modlili nebo jej jinak uctívali. Nikdo jiný (Ibrahim, 2009, s. 37 - 38).

Haeri (1997, s. 210 - 211) říká, že islám uznává jedinou překážku a tou je

neznalost Alláha, jelikož nevede k ničemu jinému, než k životu bez duchovního

ideálu a systému mravních hodnot. Žít skutečně v islámu znamená mít neustálou

zodpovědnost vůči Stvořiteli, která nastává, když se člověku dostane výchovy

a vzdělání v oblasti sebepoznání.

Dle Dennyho (1998, s. 16 - 18) islám není jen abstraktní idolem či ideálem,

ke kterému se lidé uchylují. V pravém slova smyslu se jedná o ucelený způsob života

zahrnující víru a náboženskou praxi v souvislosti společenských vztahů,

hospodářských povinností a výhod, politických ideálů a oddanosti obci. Tento

způsob života nerozlišuje mezi záležitostmi světskými a náboženskými, jelikož vše

spadá pod zákonodárství Boží. Ne všechny stránky života se týkají obřadu, nicméně

10

islámský zákon přiděluje každé z nich určitou hodnotu na stupnici od „zakázaného“

až po „povinné“.

Islámský náboženský zákon nazýváme Šaría, z arabského „cesta“ neboli „správná

cesta hodná následování“. Každý muslim jej musí vyznávat a dodržovat. Jde

o soubor textů vycházejících z Koránu, hadísů, řečí a promluv tvořících tradici

(Sunnu). Šaría svými přikázáními, zákazy, povoleními a doporučeními striktně

zasahuje do všech stránek života muslimů. Vládne jak v oblasti náboženství

a osobního chování muslima, tak i ve společenských, politických a právních vztazích

muslimských komunit. Šaría je aplikována různým způsobem v závislosti

na jednotlivých muslimských zemích (Boëlle-Rousset, Chemla, Rastetter, 2006,

s. 133).

Islám, stejně jako ostatní světová náboženství, je založen na víře.

Muslimové mají patřičné důvody k víře, je pro ně nesmírně důležitá. V prvé řadě

věří v Boží jedinečnost. Další vírou je víra v anděly jako Bohem pověřené

prostředníky zjevení. Třetí je víra v posvátné knihy, zjevené poslům v minulosti,

mezi které patří Korán jako poslední „pečeť“ řady proroctví. Následuje víra v Boží

proroky a posly, především je zde míněno přijetí Muhammada a potvrzení poselství,

jež mu bylo zjeveno. Další je víra v soudný den, kdy budou všichni vzkříšeni

a souzeni podle víry a skutků Bohem. Poslední vírou je víra v předurčení, která

znamená dostatečnou míru svobody a vůle k činění správných rozhodnutí, za které

jsou lidé zodpovědní (Ibrahim, 2009, s. 37 - 39).

Islámská víra stojí především na pěti sloupech (pilířích) islámu, hlavních

projevech víry, které jsou pokládány za nejpodstatnější znaky příslušnosti k islámu.

Lze také říci, že zde hovoříme o základních náboženských povinnostech každého

pravého muslima vůči Bohu (Kropáček, 2011, s. 91).

Denny (1998, s. 73) vysvětluje, že jsou závazné pro každého muslima a jako celek

tvoří vnitřní strukturu ummy, muslimské obce věřících. Vymezují ji a chrání vůči

okolí.

Těmito pilíři náboženství jsou: vyznání víry (šaháda), modlitba (salát), almužna

(zakát), půst (saun) v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky (hadždž).

11

Vyznání víry je považováno za nejdůležitější pilíř islámu. Chce-li se člověk stát

muslimem, musí vykonat Šahádu. To znamená s přesvědčením vyslovit větu: „Není

božstva kromě Alláha, Muhammad je posel Boží“ (Denny, 1998, s. 74).

Modlitba je každodenní a prvořadou povinností muslima. Je vykonávána pětkrát

denně, a to za svítání, v poledne, uprostřed odpoledne, při západu slunce

a naposledy po setmění. Jedná se o odříkávání slovních formulí a sled tělesných

pozic. Věřící se nejprve postaví, následuje hluboká poklona, dotknutí se hlavou

země, kleknutí, opět dotknutí se čelem (hlavou) země a nakonec se zpět vrací

do výchozí pozice, postavení se. Modlení vždy předchází očista (omývání)

jednotlivce. Během modlitby je modlící obrácen čelem k Mekce (Ibrahim,

2009, s. 51 - 52).

„Dodržujte modlitbu a dávejte almužnu, neboť cokoliv dobrého pro sebe

připravíte, to u Boha naleznete – a Bůh jasně vidí, co děláte“ (Korán, 2000, s. 456).

Zakát (almužna) je náboženskou daní, odvádějící se z majetku, který přesahuje

stanovené minimum. Slovo zakát znamená „čistota“. Určuje výši peněz nebo

naturálií, které musí každý muslim dát oprávněným osobám, což jsou lidé nemající

prostředky na pokrytí nejzákladnějších potřeb. Mezi příjemce tedy patří lidé chudí,

zadlužení, muslimští váleční zajatci, dále muslimští poutníci, kteří uvízli v cizí zemi,

v poslední řadě muslimští zaměstnanci pověření vybíráním zakátu (Abdalati,

2010, s. 107 - 111).

Půst (saun) se odehrává jedenkrát ročně, vždy v měsíci Ramadánu, trvajícího

29 nebo 30 dní. Ramadán je devátým měsícem z dvanácti lunárních muslimského

kalendáře. V měsíci Ramadánu byl Muhammadovi poprvé zjeven Korán. V průběhu

saunu, popsaného v Koránu, platí od svítání do soumraku zákaz jídla, pití,

provozovaní intimního styku, kouření aj. Povinnost půstu se nevztahuje na staré lidi,

těhotné, děti a nemocné (Denny, 1998, s. 78 - 79).

V Koránu se o půstu hovoří následovně: „Vy, kteří věříte, předepsán vám jest

půst, tak jako byl již přepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“

(Korán, 2000, s. 464).

Vykonat pouť do Mekky (hadždž) je pátým a posledním pilířem islámu. Hadždž

by měl vykonat každý muslim alespoň jednou za život. Týká se všech dospělých

mužů a vdaných žen, kteří mají dostatek prostředků pro vykonání pouti

12

a nemají žádná zdravotní omezení. Pouť se odehrává ve 12. měsíci islámského

kalendáře.

Korán rozlišuje mezi Velkou poutí (hadždž) a poutí malou (Umra). Velká pouť

má hromadný charakter a probíhá v určitých dnech. Malou pouť lze podniknout

individuálně, kdykoliv během roku. Obě pouti se běžně kombinují. Provází je řada

povinností, obřadů a modliteb (Kropáček, 2011, s. 110 - 111).

Muži, stejně tak i ženy si oblékají poutní oblečení, které odstraňuje kulturní

a třídní rozdíly mezi poutníky. Všichni jsou si tak před Bohem rovni (Ibrahim, 2009,

s. 52).

Hadždž začíná tawáfem, tj. muslim sedmkrát obejde Kaabu, přičemž se snaží

políbit nebo se alespoň dotknout černého kamene.1 Tento krok činí jako důkaz úcty

anebo symbol lásky k proroku Muhammadovi. Následuje sedmero oběhnutí

mezi dvěma pahorky Safá a Marwa. Tento běh má být připomenutím toho, jak

Ibráhim (Abrahám) hledal vodu pro svého syna umírajícího žízní.2 Poté společně

odcházejí do údolí Miná, kde probíhá modlitba a přenocování. Následující den

se koná obřad stání na pahorku Arafát, kde poutníci vyslovují svá přání a prosí

o odpuštění Boha. Rituál je považován jako obdoba Soudného dne (Kropáček,

2011, s. 111 - 112).

Pouť vrcholí svátkem obětování, kdy probíhají modlitby a obětování skotu (ovce

nebo koza), kterým se oslavuje konec pouti. Maso z obětovaných zvířat se nabízí

chudým jako almužna. Oběť symbolizuje výraz vděku vůči Bohu, potvrzení víry

v něho či vzdávání díky za jeho přízeň (Abdalati, 2010, s. 115).

Ti, kteří pouť vykonali, jsou při návratu oslavování a těší se ve svém okolí velké

úctě (Ibrahim, 2009, s. 113).

1.1 Počátky islámu

Několik století před vznikem islámu, hovoříme tedy o době předislámské, byl

Arabský poloostrov obydlen arabsky mluvícími kmeny beduínů (pastevců,

kočovníků), jejichž členové byli pokrevně svázáni. Lidé žili kočovným

1 Kaaba je islámská svatyně, v níž se nachází posvátný černý kámen.

2 Abrahám je biblickou postavou a je považován za praotce Izraelitů a Arabů.

13

a polokočovným způsobem života, založeným na společenské sounáležitosti

a vzájemné pomoci jednotlivých členů (Korán, 2000, s. 10 - 11).

Nejmenší jednotkou tvořil rod. Spojením několika rodů vznikaly klany

a z klanů se vytvářely kmeny a větší kmenové svazy. Hlavní zdroj obživy

představovalo především pastevectví velbloudů, dále koz a ovcí. Způsob života byl

často poznamenán spory a válkami mezi jednotlivými kmeny, uvádí Al Oukla

(in Frouzová (ed.), 2005, s. 92).

Náboženský systém byl u většiny arabských národů označován za určitou formu

antropomorfního naturalismu, který se velmi podobal primitivnímu pohanství

dávných Hebrejců. Téměř každý kmen uctíval vlastní božstvo, kterému přinášel oběti

a dary. Úloha modlitby byla v tomto případě pramalá. Vyjadřovala zřejmě jen žádost

o přijetí daru či oběti (Korán, 2000, s. 17).

Velkou mírou na vznikající islám působily vlivy dvou monoteistických,

ve velké míře vyzrálých náboženství. Jednalo se samozřejmě o židovství

a křesťanství, jejichž společenství obývala sever i jih Arabského poloostrova

(Kropáček, 2011, s. 11).3

Oblastmi, kde islám vznikl a zapustil kořeny, byla nikoliv poušť či step,

ale města, která se během 6. století začala rozvíjet a kde žilo usedlé obyvatelstvo.

Nejvýznamnějším z těchto měst byla Mekka, která se stala nejdůležitějším

střediskem obchodu, bohatství a politického vlivu. Byla také kultovním centrem

vzhledem ke Kaabě, která se zde nacházela. Kaaba spolu s dalšími posvátnými místy

poblíž Mekky, se stala cílem poutí konaných každoročně v posvátných měsících

(Korán, 2000, s. 13 - 14).

Mekkánským vládnoucím kmenem té doby byli Kurajšovci, kterým náboženské

poutě a trhy přinášely nemalé zisky. Byli to nejen schopní obchodníci,

ale i finančníci a politikové.

Druhým, pro Islám význačným místem se stal Jathrib, pozdější Medína, jejíž

obyvatelstvo se věnovalo především zemědělství, na rozdíl od Mekky, která byla

městem obchodu (Korán, 2000, s. 15 - 17).

3 Islám, křesťanství a židovství jsou tři největší monoteistická náboženství.

14

Islám je celá staletí rozdělen na 2 skupiny (směry) muslimských věřících.

Představují je sunnitští a šíitští muslimové. Rozdíly mezi nimi mají původ

v odlišném přístupu/postoji ke Koránu. Sunnité v něm hledají skrytý smysl, zatímco

Šíité doslovnost. Cílem (ideálem) Sunnitů je skloubení víry se společenskou realitou.

Sunnité získali na svou stranu velkou většinu věřících a dnes je tvoří přibližně

90% všech stoupenců islámu (představují většinu muslimské obce). Nesou svůj

název podle Sunny (Prorokovy tradice), která je spolu s Koránem nedotknutelným

zdrojem islámského práva a je Sunnity přísně respektován (Müller, 1997, s. 27 - 30).

Šíité jsou výrazně menšinovou skupinou (větví) islámu, která je vyznávána

komunitami muslimů v Íráku, Indii a Pakistánu. V ostatních zemích jsou muslimské

obce sunnitské (Keene, 2008, s. 125 - 126).

1.2 Prorok Muhammad

Dle podložených zpráv se Muhammad, později nazývaný Prorok, narodil v roce

570 n. l. v Mekce. Pocházel z rodu Hašímovců, což byla odnož kmene Kurajšovců.

Jeho otec zemřel ještě před narozením Muhammada, matku ztratil v pouhých

6 letech. Na Muhammadově výchově se tedy podílel strýc Abú Tálib. Kolem svých

20 let začal Muhammad pracovat pro zámožnou vdovu Chadídžu,

se kterou se zanedlouho oženil (Keene, 2008, s. 122 - 123).

Muhammad byl hluboce nábožensky založený člověk. První Boží zjevení spadají

do roku 610, kdy bylo Muhammadovi 40 let. Nejdříve si svými zjeveními nebyl jistý

a svěřil se s nimi pouze své manželce a bratranci, kteří jej přesvědčili

o pravosti božího poselství. Později, kdy nabyl plného přesvědčení, že se stal poslem

(Prorokem) Božím, začal hlásat novou víru svým krajanům. Ze začátku narážel

na odpor, posměch, a lhostejnost. Byl nazýván bláznem, čarodějem a podvodníkem.

Těmto nepřátelským projevům čelil s nezlomným přesvědčením o správnosti svého

konání (Kropáček, 2011, s. 15).

Jednotlivá zjevení byla Proroku předávána prostřednictvím Archanděla Gabriela.

Zjevení pokračovala po následujících 23 let. Z jednotlivých zjevení vznikl Korán,

posvátná kniha islámu (Ibrahim, 2009, s. 43)

Muhammad byl od té doby, kdy začal Korán hlásat spolu s malým počtem

věrných stoupenců, pronásledován. Tato nepříznivá situace se vyostřila natolik,

15

že roku 622 emigrovali z Mekky do Jathribu, který byl na Muhammadovu počest

přejmenován na Medínu („Město Prorokovo“). Tato cesta je známá jako Hidžra,

počátek islámského letopočtu (Ibrahim, 2009, s. 44).

Hidžra vyústila ke vzniku islámské obce, ummy, v čele s Muhammadem, který

zde byl prohlášen za vladaře města, nejvyšší duchovní a politickou hlavu islámského

společenství. Sám sebe označil za posledního z proroků (Kropáček, 2011, s. 16).

Prorok se po celou dobu toužil vrátit do svého rodiště Mekky a očistit svatyni

Kaabu od model. Významným datem pro jeho počínání se stal rok 624. Hovoří

se o svatém boji neboli džihád. V tomto roce došlo ke střetu u Badru, kde

300 muslimů, stoupenců Proroka, porazilo bez mála tisíc vojáků z Mekky (Denny,

1998, s. 48 - 49).

Vítězství je považováno za znamení, kterým Alláh potvrdil Muhammadovo

prorocké poslání (Korán, 2000, s. 36).

K úplnému dobytí Mekky došlo roku 629, kdy vojenská výprava v čele

s Muhammadem vstoupila do Mekky. Muhammad sedmkrát obešel Kaabu, dotkl se

posvátného Černého kamene, zničil všechny modly a svatyni spolu s obyvateli

Mekky zasvětil islámu.

V roce 632 Muhammad naposledy vykonal pouť do Mekky a krátce na to zemřel

(Kropáček, 2011, s. 21).

Dodnes je Mekka považována za srdce islámu (Keene, 2008, s. 124 - 25).

1.3 Korán

Svaté písmo muslimů obsahující sbírku textů, přednášených Muhammadem

během více než 20 let jeho prorocké činnosti, nazýváme Koránem.

Slovo Qur´án znamená „přednášení, recitování“ toho, co bylo Muhammadovi

zjeveno samotným Alláhem (Korán, 2000, s. 46).

„Tento Korán nemohl být vymyšlen nikým kromě Boha; a byl seslán,

aby potvrdil pravdivost dřívějších zjevení a aby objasnil Písmo, o němž pochyby není

a jež od Pána lidstva veškerého přichází“ (Korán, 2000, s. 379).

Korán je rozdělen na 114 kapitol, zvaných súry. Nejznámější a vstupní súrou je

Fátiha „Otevíratelka knihy“, která je odříkávána při každé modlitbě. Súry jsou různě

16

dlouhé, uspořádané sestupně od nejkratších po nejdelší. Každá súra začíná slovy:

„Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“ (Denny, 1998, s. 86).

Korán existuje jen v arabštině, což je jazyk, ve kterém byl zjeven. Proto jakýkoliv

překlad, ať už do češtiny nebo jiného jazyka není Koránem, je pouze překladem

Koránu a jeho významu nikoliv tedy plnohodnotnou variantou textu (Ibrahim, 2009,

s. 43).

Je zřejmé, že Muhammad na počátku své činnosti nepomýšlel na písemnou

podobu svých zjevení, nýbrž si je uchovával pouze ve své paměti. Až později,

v medínském období, kdy se seznámil s židovským a křesťanským učením, začal

některé své zjevené texty zaznamenávat a vznikla myšlenka sestavit vlastní arabskou

knihu, která by se mohla rovnat dříve zjeveným knihám. Nesporná je tedy příbuznost

koránského učení s učením židovským a křesťanským. Ke vzniku Koránu jako

takového, došlo až po Muhammadově smrti (Korán, 2000, s. 66).

Korán se v islámských zemích těší nejvyšší možné úctě, dodnes se jej mnozí učí

zpaměti navzdory rozsáhlosti a obtížnosti textu, jež činí bezmála 78 tisíc slov.

Pro mládež jsou v této souvislosti dokonce pořádány soutěže a každý kdo zná Korán

zpaměti, získává přídomek háfiz (Kropáček, 2011, s. 28).

Dalším zdrojem islámu kromě Koránu je Sunna neboli prorocká tradice. Dalo

by se říci, že Sunna je návodem pro muslima v co věřit, co a jak provádět (dělat). Je

jakýmsi zavedeným způsobem života, doporučeným postupem či správnou cestou

(Denny, 1998, s. 93 - 95).

V této publikaci se také píše, že Sunnu tvoří soubor hadíthů, což jsou ústně

předávané zprávy o tom, co Muhammad řekl (jeho slova) nebo udělal (jeho činy).

Korán je považován za pravá slova Boží, kdežto Sunna za záznam Prorokova

života a učení. I přesto mezi nimi existuje úzký vztah (Denny, 1998, s. 96).

1.4 Přínos islámu pro společnost

I když mnoho lidí vidí a považuje islám za zaostalé náboženství, není možné

s tímto tvrzením souhlasit. Není to pravda. Právě naopak, islám přinesl společnosti

veliký pokrok a dal jí nový řád. Již samotná dalekosáhlá historie islámu, přes jeho

prudký vývoj započatý především v 6. století, a Muhammadova zjevení, díky nimž

vznikla nová víra spolu s posvátnou knihou Korán, značí opak.

17

Jako důkaz lze uvést mnoho pozitivních věcí, které islám přinesl společnosti.

Zlepšil i postavení žen, dnes velmi žhavě diskutované téma, které bude blíže

nastíněno v následující kapitole.

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 92 - 93) vysvětluje, že významným se islám

stal především v tom, že se svým vznikem podstatně podílel na zrodu centralizované

společnosti, tedy na sjednocení jednotlivých arabských kmenů v státní útvary,

čili první arabské státy.

V arabském světě, ale nejen tam, nýbrž také v Evropě a severní Africe, byl islám

právem považován za nositele obrovského rozkvětu. Islámští vědci do Evropy dostali

nezastupitelné vědy jako je matematika, geometrie, medicína či astronomie.

Jednou z mnoha pozitivních věcí je tolerance, v dnešní době tolik opěvovaná. Dle

autorčina názoru je islám jedno z nejrovnostářštějších a zároveň nejtolerantnějších

náboženství. Už jen tím, že uznává křesťanství i judaismus. Dnes se často hovoří

o tom, že muslimové a celý muslimský svět netoleruje lidi jiného vyznání.

Ale málokdo z nás ví, že takoví Židé hledali v minulosti po staletí ochranu zrovna

u muslimských panovníků, jak píše Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 93).

Dalším přínosem se stalo zakázání tehdejších rozšířených praktik, jako zabíjení

novorozenců ženského pohlaví.

Časté je přesvědčení o krutosti islámu, protože přikazuje tvrdé tresty, například

sekání ruky za krádež. Tresty měly sloužit spíše jako výstraha, jelikož v 6. století

byly věznice v arabském světě neznámou věcí. Rozdíl mezi evropským a islámským

právem je v tom, že islámské má za cíl zabránit zločinům předem, kdežto evropské

zákonodárství je zaměřeno na trestání zločinců, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.),

2005, s. 93).

Islám též vede lidi ke vzájemnému respektu, úctě, a to bez ohledu na bohatství,

postavení nebo kmenovou příslušnost. Je podpůrcem a vyznavačem toho,

aby se k sobě lidé chovali laskavě, milosrdně a štědře. Je známo, že pro muslimy je

typický neustálý zájem o ostatní, rodinu, sousedy a přátele. Především je v islámu

kladen důraz na laskavé chování a zacházení s rodiči (silné příbuzenské vazby),

což by v některých případech mohlo posloužit jako vhodný příklad pro naši

společnost, dodává Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95).

18

Dle slov Kropáčka (2011, s. 272) je zcela jasné, že se islám včlenil

do současného moderního světa. Z jisté části, přímo či zprostředkovaně se otevřel

jeho požadavkům. Zprostředkovaně to dokázal cestou k vlastním kořenům z dob

prvního rozmachu.

Dnes, na prahu třetího tisíciletí, islám je a stále zůstává pro stamiliony vyznavačů

středem všech jistot vrostlých jak do národních dějin, tak do kolektivního vědomí

a zajišťuje bezpečnou orientaci v pomíjivosti času (Kropáček, 2011, s. 273).

19

2 Žena v islámu

V této kapitole bude na rozdíl od kapitoly první, která pojednává o islámu

obecně, popsána žena v islámské společnosti, a to jak z hlediska jejího statusu,

tak i současného uplatnění včetně výhod islámu pro ženu, zahalování a problematiky

mnohoženství.

2.1 Status ženy v islámu

Postavení ženy v islámu a muslimské společnosti je jedním z nejkontroverznějších

témat a nejčastějších sporů mezi islámským světem a Západem, jak uvádí Kropáček

(in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121).

„Na obou stranách se dotýká vysoce ceněného jádra hájených hodnot“

(Kropáček, 1996, s. 83).

Právo muže oženit se s více ženami, snažší cesta k dosažení rozvodu, nižší

dědický nárok, nemožnost sňatku ženy s jinověrcem nebo upřednostňování otce

při svěření dětí do péče po rozvodu, se řadí k nejčastějším výtkám západního světa

vůči islámskému (Tureček, 2007, s. 111).

K islámskému pojetí problematiky žen a jejich práv je nejvhodnější přistupovat

diferencovaně vzhledem k historii, místu (rozdíly stát od státu), způsobu výkladu

Koránu, míře uplatnění Šaríi a sociálnímu aspektu (společenské vrstvy). Muslimové

dnes často hrdě, nepřiměřeně paušálně poukazují na přínos islámu v otázce postavení

žen. Sem patří například právo dědit a právo na hmotné zabezpečení, jež dle jejich

názoru získala muslimská žena mnohem dříve (o celá staletí) než žena v Evropě,

vysvětluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121).

Abdalatiho (2010, s. 183) slova hovoří zcela jasně. Postavení ženy je v islámu

jedinečně, novátorské a zdaleka se nepodobá postavení ženy v jakémkoliv jiném

systému. Podíváme - li se na ženu žijící v západní demokracii, zjistíme, že ani tam

nežije zcela šťastně. Musí usilovně pracovat, aby se uživila, dokonce často vykonává

stejnou práci jako muž za nižší mzdu. Práva ženě v dnešním současném světě nebyla

dána dobrovolně. Nejsou výsledkem laskavosti vůči ženě anebo „produktem“

20

přirozeného vývoje. Nynější stav, čili právo na vzdělání, na práci a výdělek, byl

dosažen dlouhým bojem a řadou obětí ze strany žen.

Muslimové a islám se hájí tím, že ženu chrání a dbají na její důstojnost.

Pokud ženy a muži nemají stejná práva v jednotlivostech, v konečné podobě mají

práva rovná, ne však totožná (Kropáček, 1996, s. 87).

Jestliže je islámská žena v některých právech ochuzena, náhradu získává v jiných

oblastech (Abdalati, 2010, s. 188).

Zabýváme-li se otázkou postavení žen v muslimských společnostech, Kropáček

(in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121) říká, že je nezbytné umět rozlišit

postavení v náboženském hodnocení, v rodině a ve veřejném životě. Jelikož ve všech

uvedených případech narazíme na podstatné rozdíly, je na místě, vyvarovat se

přílišného zobecňování.

V dnešní době je situace následující. Existují země, v nichž jsou ženy stále

ve velké míře vytlačovány z veřejného života. Jasnými představiteli jsou v tomto

případě Afghánistán nebo Saudská Arábie (Tureček, 2007, s. 112).

Na druhém, opačném konci stojí země, kde jsou v této záležitosti zcela

rovnoprávné s muži a dostaly se i na vysoké vládní pozice ministryň, premiérek,

dokonce prezidentky - Indonésie. Jedná se o Bangladéš (Chálida Ziaová), Turecko

(Tansu Cillerová) a Pakistán (Benazír Bhuttová), popisuje Kropáček (in Knotková -

Čapková a kol., 2008, s. 125 - 126).

Z pohledu islámské víry je žena rovna muži. Její role není o nic menší než role

muže. V partnerství má právo na tatáž práva, která má muž a přebírá stejnou

zodpovědnost. Byla uznána za nezávislou osobnost s lidskými vlastnostmi a hodnou

nehmotných potřeb (Abdalati, 2010, s. 184).

V porovnání s křesťanstvím ženu islám neoznačil za svůdkyni a nositelku

prvotního hříchu. Korán (2000, s. 448) jasně ukazuje, že zhřešili oba, žena i muž

společně a oběma bylo Bohem odpuštěno. V této souvislosti hovoří k ženě a muži

následovně: „Odejděte! Jeden druhému budete nepřáteli; země bude místem pobytu

vašeho a užívání dočasného! Adam přijal pak od Pána svého slova a On mu odpustil,

vždyť On odpouštějící je a slitovný.“

Na ženu se tedy podle Kropáčka (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121)

vztahují stejné náboženské povinnosti jako na muže. To znamená vyznání pěti

21

sloupů náboženství, čili vyznání víry, motlitba, náboženská daň neboli almužna, půst

v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky. O vzájemném vztahu muže a ženy, jejich

povinnostech mluví verš v Koránu (2000, s. 593): „Věřící muži a věřící ženy jsou si

vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu,

dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje,

neboť mocný je i moudrý.“

Určité rozdílnosti způsobuje biologická odlišnost ženy. Ta je znát v předpisech

týkajících se rituální čistoty - taháry (příprava na rituální modlitbu) vzhledem

k menstruaci a šestinedělí, též o půstu a pouti do Mekky, kde je předpokladem

náležitý mužský doprovod. V souvislosti s rituální čistotou je viditelná spojitost

s židovstvím. Podle židovského zákona jsou ženy povinny očistit se v rituální lázni

zvané Mikve (možnost nabytí rituální čistoty), po menstruaci, porodu a před svatbou,

jak objasňuje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122).

Co se týče uspořádání modlících se mužů a žen v mešitě, zde tradice poukazuje

na to, aby pohled na ženy muže nerozptyloval a modlitba splnila svůj účel. Z toho

důvodu se ženy modlí stranou, za zástěnou či v řadách za muži, sděluje Kropáček

(in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122). V tomto případě zde hraje roli čistě

modlitební pravidlo, nejedná se o stanovení významu pohlaví (Abdalati, 2010,

s. 187).

V islámské legislativě je ukotvena podstatná informace týkající se cudnosti ženy,

jež musí být chráněna a respektována, a to za všech okolností, ať patří k islámské

nebo jiné společnosti, ať je či není muslimkou. Muslim se v žádném případě nesmí

dopustit násilí na ženě. Zakázaným ovocem jsou pro něj všechny mimomanželské

vztahy bez ohledu na jeho společenskou úroveň a postavení. Jelikož zneuctění ženy

je zakázané, byl by za tento hřích bezpodmínečně potrestán přísným trestem (Lidská

práva v islámu, 2006, s. 10).

Korán vyžaduje cudnost od obou pohlaví. Cílem cudnosti muže i ženy je

zachování jejich ctnosti v situaci, kdy se nachází ve společnosti druhého pohlaví.

Předpisy vztahující se ke vztahu mužů k ženám nikdy nebyly dodržovány všude

a pokaždé se stejnou důsledností. Místo a čas, někdy s větší, jindy s menší přísností

modifikovaly obecně vymezené normy. Moderní doba přinesla větší volnost

22

modelově žádaných a reálných vztahů mezi muži a ženami.4 Jejich značná

rozrůzněnost se odvíjela vzhledem k dějinám, islámské víře, Koránu a Sunně.

(Müller, 1997, s. 133).

2.2 Vzdělání a možnost profesního uplatnění žen

Pozitivním směrem se ubírá rozšíření možností vzdělání pro zástupkyně něžného

pohlaví v islámu, uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 130).

Už samotná skutečnost, že ženy získaly přístup ke vzdělání, je významným krokem

vpřed a ve velké míře určuje úroveň vztahu společnosti k ženám (Müller, 1997, s.

135).

Islám hlásá, aby se muslimové vzdělávali, a nedělá při tom žádný rozdíl

mezi pohlavím (Abdalati, 2010, s. 184). Podle Kropáčka (in Knotková - Čapková

a kol., 2008, s. 130) se i přesto stále naráží, vzhledem ke školní docházce žen,

na předsudky, hlavně na venkově.

Vzdělávací instituce pro dívky a ženy sahající až po vysokoškolskou úroveň jsou

dnes téměř samozřejmostí i v zemích, kde je kladen velký důraz na islámskou

identitu. V Saudské Arábii se vzdělávání žen začalo prosazovat od šedesátých let.

První státní základní škola zde byla otevřena v roce 1960 v Rijádu zásluhou

manželky tehdejšího korunního prince Fajsala (Müller, 1997, s. 135).

Gramotnost žen se liší dle oblasti, ve které žena žije. V některých oblastech

se gramotnost žen vyjadřuje jednou cifrou. Jinde, například v Iránu, tvoří 74 procent.

Většina tamních vysokoškoláků jsou právě ženy (Tureček, 2007, s. 111).

Možnost dosahování vysokoškolského vzdělání otevírá ženám nové možnosti

profesního uplatnění, tvrdí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 134).

Kropáček (1996, s. 84) ve své publikaci Islámský fundamentalismus vyzdvihuje

pečlivé zpracování přehledu veřejného uplatnění žen v islámských společnostech

marocké socioložky Fatimy Mernissi, známé především svou shrnující prací

s názvem Women´s in rebellion and Islamic Memory z roku 1996.

4 Jasným příkladem je rozdílné zahalování žen v jednotlivých kulturách.

23

Z toho vyplývá, že v dřívější době méně využité možnosti uplatňování žen jsou

dnes díky publikacím, zvýšenému zájmu veřejnosti o tuto problematiku, a také díky

moderní době plné změn a rychlého vývoje, na mnohem lepší úrovni.

S částečnými pracovními omezeními se dodnes lze setkat například v Iránu, kde

ženám není přístupné povolání v oblasti soudnictví, a v Saudské Arábii, kde je ženám

zakázáno řízení automobilu. Významným krokem se stalo postupné prosazování žen

v politických funkcích. V oblasti volebního práva žen dochází k šíření z komunální

na celostátní úroveň. Nejpomalejší růst v této oblasti je zřejmý v Saudské Arábii

a dalších konzervativních státech Arábie. Ale i tam je za posledních dvacet let vidět

jednoznačný vývoj směrem vzhůru, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol.,

2008, s. 134).

Handicapem v profesním poli se pro ženy stává sňatek, častá těhotenství

a starost o větší počet dětí, kvůli nimž absolventky vysokých škol zůstávají po svatbě

většinou doma a jejich dosažená úroveň vzdělání tak přijde vniveč. Islám současně

kritizuje Západ v oblasti svěřování malých dětí do péče jeslí a školek. Na druhou

stranu například v Libyi jsou ženy cvičeny ve zbrani a následně zařazovány

do ozbrojených sil policie i armády, dodává Kropáček (in Knotková - Čapková

a kol., 2008, s. 131).

2.3 Feminita v literatuře a náboženských textech

Tématika postavení žen v negativním slova smyslu se v mnoha případech ukazuje

v oblasti literatury. Jak vysvětluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008,

s. 122), v Evropě docházelo a stále dochází kvůli zesílenému zájmu o problematiku

muslimských žen k vlně publikací, jejichž autorkami jsou z velké části ženy, které

prožily ústrky, řadu omezení a utlačování za dobu pobytu v některých zemích,

zejména pak v Saúdské Arábii nebo Pakistánu. Na českém trhu jsou představovány

desítky publikací, jejichž autorky a hlavní hrdinky zaujímají kritické a revoltující

postoje inklinující až k islamofobii.

Je jasné, že takto negativně orientované publikace, často ještě zhoršují pohled

nemuslimů na muslimský svět. Ve velké většině jsou autorkami ženy, jejichž

negativní postoje prezentované v publikacích jsou způsobeny neznalostí

či nepochopením základů islámského práva Šaríi, a jejími zdroji Koránem a Sunnou.

24

Tato skutečnost je následně častou příčinou nesnází a problémů, které vedou

k nevhodnému/neoprávněnému odsuzování islámského světa.

Jako jasný příklad může posloužit bestseller Bez dcerky neodejdu, který ukazuje

zcela jisté nepochopení základních vztahů v tom, kterému rodiči náleží dítě a jenž

spolu s mnoha dalšími vyvolává nemalé emoce západních žen a podněcuje je k boji

za práva muslimských žen.

Problém je v tom, že se muslimek nikdo nezeptá, zda pomoc vůbec potřebují.

Mnoho z nich je se svým životem a postavením v něm spokojeno. Západní žena

může jen stěží plně pochopit jejich problémy a vědět, jak se mají řešit, když nezná

islám, islámské právo a mentalitu islámského světa do detailů, tvrdí Al Oukla

(in Frouzová (ed.), 2005, s. 100 - 101).

Důležité v této oblasti je vědět, že islámská žena je vychovávána jiným způsobem,

v jiných podmínkách, v odlišné tradici, v jiném rozdělení rolí, práv a povinností

než žena v Evropě. Když tuto skutečnost ženy v Evropě poznají, změní se i jejich

doposud negativně orientovaný pohled a přístup k islámskému světu.

S větší odborností a ze zkušeností vycházejících z vlastních poznatků přispěly

ženy do sborníku, který sepsala M. Frouzová a nese název Závoj a džíny, ženy

v islámském světě. Jedná se o čtrnáct příběhů, reportáží, ale i obecnějších úvah

a vzpomínek českých a zahraničních novinářek, které v islámských zemích žijí,

nebo delší dobu pobývaly. Tyto ženy se postavením islámských žen celoživotně

zabývají a v jednotlivých příbězích se snaží o pravdivé vylíčení života žen především

v islámských státech, ale i zemích, kde jsou muslimové menšinou.

Od konce 19. století vzniká literatura stojící na polemice postavení žen mezi

názory konzervativců a modernistů. Publikace Práva ženy (1898) od Mumtáz Alí

a Osvobození ženy (1899) či Moderní žena (1900) od Kásim Amín hovořily

o citlivých tématech, jako nošení závoje, mnohoženství a zapuzování žen. Záměrem

autorek byly kritické soudy vůči vztahu muslimských tradic k islámským ženám.

Zmíněná díla lze dle Müllera (1997, s. 130) hodnotit jako záslužná a průkopnická

v oblasti ženské otázky, která je vykládána islámem v několika směrech, a to

Koránem a Sunnou, islámskou právní vědou a společenskými zvyklostmi (s ohledem

na čas a prostředí).

25

S feminitou obecně, úvahami o ženách a s obrazy žen se v Koránu a Sunně

setkáme v poměrně hojném počtu. Z toho důvodu jsou jednotlivé kapitoly

doplňovány odpovídajícími verši z Koránu. Jednoznačně však převažují zástupci

mužského pokolení, tudíž není překvapením, že prakticky ve všech podáních

dominuje mužský pohled. Těžce bychom zde hledali genderovou úvahu

o mužích v protiváze pasážím o ženách. Mužům je vyhrazeno zvláštní místo zejména

v textech hovořících o manželství a normách rodinného života. V souhrnném

pohledu obrazy žen ukazují na velké rozdíly povah a způsobů chování, což znamená,

že v náboženských hodnoceních najdeme jak pochvalné, tak kritické výroky. Jako

„dokonalé ženy“ označuje Sunna následující čtyři. První je Marjam, matka Ježíše,

které v Koránu náleží nejpřednější místo a vzhledem ke svému vzornému

a zbožnému životu se těší u muslimů veliké úctě. Následují Muhammadovy

manželky Chadídža a Áiša. Z jeho dcer náleží prominentní místo Fátimě, jak uvádí

Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 118 - 119).

S Chadídžou žil do konce jejího života v monogamním manželství. Dala mu pět

dětí, materiální zabezpečení a jistotu, kterou během svých prorockých počátků

potřeboval. Dodnes je někdy na základě své životní dráhy označována za patronku

žen podnikatelek. Zvláštní úcta patří v mnohých očích nejmilejší a nejmladší

manželce Aiše, v jejímž náručí Prorok zemřel. Ačkoliv je Áiša řazena do čtveřice

„dokonalých žen“, je poměrně málo známá. Její jméno uchovává jen tradice.

Označována bývá jako vzor duchovně hluboké ženy, sděluje Kropáček (in Knotková

- Čapková a kol., 2008, s. 118 - 119).

Je pravdou, že muslimským ženám je ze stran médií dáváno mnohdy méně

prostoru, než by bylo potřeba. Kvalitní literaturu žen muslimek, které jsou

odbornicemi na islám a jeho právo, nebo muslimek evropských, zná v arabském

světě v podstatě málokdo. Je to způsobeno ve značné míře poptávkou velké většiny

lidí, jež si žádají skandální příběhy utiskovaných žen, které islám neprávem

negativně zkreslují a vytvářejí tak jeho nepravý obraz. Kdyby byl islám opravdu tak

špatný, jak se o něm v oněch „beletristických“ publikacích píše, jistě by už dávno

nepřitahoval pozornost tolika lidí, především vzdělaných, kteří o něm vydávají

odborná, kvalitní a pravdivá díla.

26

2.4 Postoj islámu k druhému pohlaví a výhody z něj

vycházející

Jak již bylo zmíněno dříve, postavení ženy je v islámu jiné, zcela odlišné

od Evropy a jiných částí světa. Nejvýstižnějším a nejopodstatněnějším adjektivem je

v této souvislosti slovo „výjimečné“, protože takové opravdu je. S tímto tvrzením

jistě souhlasí většina žen žijících v islámském světě, jelikož islám jim dal svobodu,

ochranu a kvantum výhod.

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94) si stojí za svým, když říká, že islám

zlepšil postavení žen. Před příchodem islámu bylo běžné zabíjet nemluvňata

ženského pohlaví, protože dívky byly považovány za méněcenné.

V předislámské Arábii bylo hlavní funkcí žen přivádět na svět potomky

a starat se o ně. Jejich status rostl, pokud rodily příslušníky mužského pohlaví,

jelikož zastoupení mužského elementu bylo privilegiem rodu a rozhodovalo o jeho

síle, schopnosti chránit členy a majetek. Platilo přesvědčení, že dívku nelze využít

v boji, ohrožuje čest rodiny a je jen na obtíž, zejména v období sucha a hladu. Tohle

však islám změnil, zakázal (Müller, 1997, s. 131). Dnes je tento zákaz argumentem

proti interrupcím (Kropáček, 1996, s. 83).

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95) oznamuje, že krom mnoha dalšího,

islám dal ženě právo přísahat a svědčit u soudu, protože v době předislámské nemělo

slovo ženy byť sebemenší váhu.

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95) dále zdůrazňuje, že zásluhou islámu

bylo ženě přiznáno právo dědit. Jelikož ona sama byla kdysi považována

za majetek, který lze zdědit, znamenala tato změna velký pokrok. Teprve s islámem

žena získala právo dědit polovinu z toho, co muž. Nikdo ji o dědictví nemohl

připravit. To, že dědí menší podíl než muž, je islámem vysvětlováno tak, že žena

je osvobozena od finanční zodpovědnosti a výdajů výjma těch, jež jsou pro její

osobní potřebu. Důvodem je povinnost muže postarat se o ženské členy domácnosti.

Ženy měly možnost už v samotných počátcích islámu být společensky aktivní.

Vhodným příkladem je Muhammadova první žena Chadídža, která byla známou

mekkánskou obchodnicí, pro kterou Muhammad před jejich sňatkem pracoval.

Společně tvořili rovnocenný a uznávaný pár, který se vzájemně podporoval. Z toho

27

ovšem vyplývá, že v předislámské době mohly mít ženy v oblasti Blízkého východu

majetek, dokonce mohly podnikat, což v té době v Evropě nemohly.

Diskutovaným tématem v islámu, je podřazené postavení žen vůči mužům.

Samotný Korán (2000, s. 526) hovoří takto: „Muži zaujímají postavení nad ženami

proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají

z majetků svých (ženám).“

Verš bývá často důvodem sporů. Jedni tvrdí, že to dává právo muži chovat

se nadřazeně, dokonce je bít, většina učenců se však shoduje, že verš je pouhým

zdůrazněním skutečnosti mužovy velké zodpovědnosti vůči ženě a přírodou dané

větší fyzické síly, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 95 - 96).5

Bohužel v dnešní době je v mnoha muslimských společnostech zcela mylně

zakořeněn pocit, že muž má právo na násilí a žena jej musí s pokorou snášet.

Což se ale neslučuje s tím, co islám hlásá. Domácí násilí není jen doménou islámu.

Po celém světě existují organizace, na které se případné oběti mohou v nouzi obrátit.

V islámských zemích běží na toto téma mnoho pořadů, v nichž odborníci varují před

názorem, že muž má právo ženu jakkoliv týrat a trestat. Násilí na ženách uznává

islámské právo jako důvod k rozvodu, říká Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 96).

Islám mimo jiné osvobodil ženu od shonu za obživou. Žena plní v islámu

především roli matky a vychovatelky další generace, což je v islámu významná

a velmi zodpovědná role. Na ženiných bedrech je tedy starost o tzv. svět vnitřní,

kdežto muže určil Prorok jako hlavní osobu zodpovídající za tzv. vnější svět neboli

vydělávání peněz, obživu rodiny a její bezpečnost. Neznamená to však, že by islám

ženě zakazoval realizovat se mimo domov. Povoluje jí, aby chodila do zaměstnání.

Islám z ženy nechce udělat vězně svého domova tím, že by jí odepřel právo

na studium a angažování se ve společnosti. Jde jen o to, aby nevykonávala

zaměstnání, které by mohlo ohrozit její čest a víru. Další podmínkou je stálý dostatek

času na rodinu a nezanedbávání role manželky a matky, která je prvořadá, dodává

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 96 - 98).

Mnozí nevědí, že islám ženě zaručuje stejná práva jako muži v oblasti podnikání,

uzavírání smluv, výše zmíněného zaměstnání a možnosti mít oddělené vlastnictví.

5 Muž má povinnost ženu chránit a být schopen ji zajistit, aby v žádném ohledu nestrádala.

28

Stejně jako u muže, jsou její čest a majetek nedotknutelné. Dopustí-li se žena

přestupku, následující trest není větší nebo menší nežli trest udělený muži

v podobném případě (Abdalati, 2010, s. 185).

Mimo jiné dal islám ženě možnost být hodnocena výhradně dle svých dovedností

a schopností, čili vnit řních hodnot, ne podle svého vzhledu. Je zde řeč

o islámském závoji, v němž je svoboda ukryta, a který Západní společnost mylně

považuje za věc špatnou a ponižující, říká Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99).

V islámském světě je viditelná určitá segregace mužů a žen, a to především

v souvislosti se zahalováním. Představitelé islámu ale zdůrazňují, že „oddělování“

dává ženskému pohlaví nemalé množství výhod. Řadí sem relativní bezpečí před

obtěžováním a „splynutí s davem“, což autoru Turečkovi (2007, s. 99) s vděkem

potvrdilo hodně žen od Kábulu až po palestinskou Gazu.

Faktorem zabezpečujícím ženám soukromí je krom zahalování, rovněž existence

ženské části domu, do které mimo nich není povolen přístup cizím návštěvníkům,

kteří přichází za mužem, tvrdí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008,

s. 133).

Muslimská společnost je v tomto ohledu dvoustranná, ale nerozdělená. Je

zvykem, že v situaci, kdy se muslimové z několika rodin sejdou k jídlu, ženy jedí

společně, ale v oddělených místnostech od mužů. Muži také setrvávají pouze mezi

sebou (Denny, 1998, s. 143).

Ohledně vztahů mezi muži a ženami podává islámský zákon šaría přísná nařízení.

Prvořadý je smysl slova „mahram“. Označuje dovolený stupeň pokrevní příbuznosti,

ve které spolu muži a ženy podle práva nesmějí uzavřít sňatek a díky němuž

se mohou stýkat mezi sebou. „Řádná muslimská žena se nikdy společensky nestýká

s mužem, který nepatří do mahramu“ (Denny, 1998, s. 143).

Abdalati (2010, s. 188) ve své publikaci Zaostřeno na islám sděluje důležitou

skutečnost týkající se postoje islámu k ženě: „ Islám jí dává tolik, kolik se od ní

vyžaduje. Její povinnosti se nádherně doplňují s jejími právy. Udržuje se rovněž

rovnováha mezi právy a povinnostmi, žádná strana nepřevyšuje druhou.“

Jeden z mnoha koránských veršů konstatuje postavení islámské ženy vůči muži

následovně: „A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně

muži jsou o stupeň výše a Bůh je mocný, moudrý“ (Korán, 2000, s. 470).

29

Verš po přečtení vzbuzuje v zastáncích ženských práv i feministek ambivalentní

pocity. Dokud nedojde k plnému objasnění významu verše, je neadekvátní vyvozovat

paušální závěry a nafukovat jej do mediální bubliny.

Řečeným stupněm totiž nelze konstatovat nadvládu muže nad ženou. Neznamená

vyšší stupeň lidskosti či charakteru. Jsou jím míněny závazky, které spočívají pouze

a plně na bedrech muže. A tyto závazky dávají muži v jistých ekonomických

ohledech vyšší stupeň než ženě (Abdalati, 2010, s. 189).

Kropáček (1996, s. 87 - 88) zdůrazňuje, že jakékoliv diskriminační normy v této

oblasti je třeba posuzovat s ohledem na pravidla, která jsou dané společnosti vlastní,

čili snažit se je pochopit v kontextu konkrétní společnosti a země. Některé zvykové

prvky nerovnosti, jako je právo otce provdat dceru dle své vlastní vůle, jsou dnes

téměř všude zrušeny. Na závěr Kropáček dodává, že bohužel ledacos ze starých

tradic mužské nadřazenosti muslimského světa přežívá, ale nesouhlasí s tvrzením,

že Šaría ženu diskriminuje. Postavení muslimské ženy v rodině je často stavem jisté

„závislosti“ a jeho opravdová kvalita závisí na míře vzájemné lásky a kvalitě vztahu

obou partnerů.

2.5 Zahalenost žen/islámský závoj - ochrana, cudnost nebo

symbol útisku?

„Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám,

aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější cesta k tomu, aby byly

poznány a nebyly uráženy“ (Korán, 2000, s. 553).

Správné oblékání, krášlení, chození a dokonce i dívání se je v islámu složitou

otázkou a je jí věnována velká pozornost (Abdalati, 2010, s. 120).

To, co ženám v islámu dává svobodu a ochranu, je pro mnoho lidí na Západě

symbolem útisku, submisivity a degradace žen, vyzdvihuje Al Oukla (in Frouzová

(ed.), 2005, s. 99).

Je obdivuhodné, jak velký prostor islámští autoři věnují problematice ženského

odívání. Publikace o vhodném a správném ženském oblékání vyloženě zahlcují

knižní trh. Tyto brožury obsahují jasné instrukce ohledně zahalování, podmínek

zahalení a podob hidžábu (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 61).

30

Jedním z důvodů, proč chodí muslimské ženy zakryté, je především holá

skutečnost, že jde o kulturní zvyk, který existuje na Blízkém Východě několik tisíc

let. Jedná se o zvyk vysoce praktický, sloužící jako ochrana proti slunci a vysokým

teplotám, které zde panují (Klímová - Pumerová, 2005, s. 28).

Zakrývání obličeje a vlasů bylo před příchodem islámu privilegiem žen

s vysokým postavením. Ukazovaly jím nejen svou sebeúctu, urozenost a nadřazenost,

ale také počestnost, nedotknutelnost a souvislost s následováním víry Boží.

Zahalování je odlišovalo od chudých a chránilo před zraky okolí (srov.e-islam.cz).

Příchod islámu zpřístupnil tuto výsadu i chudým ženám. Zakrývání se najednou

stalo čímsi nejen povoleným, ale i doporučovaným, v některých zemích dokonce

nakazovaným (Klímová - Pumerová, 2005, s. 28 - 29).

Zahalování je rovněž tématem silně bouřlivých diskuzí a rozdílných názorů

v muslimském světě. Dle muslimských feministek je hidžáb nástrojem

protidemokratického útlaku. Feministky jej vidí jako předislámskou tradici

a odmítají jej. S tímto postojem ve svých dílech silně souhlasí známá marocká

socioložka, na Západě nejčtenější muslimská feministka Fatima Mernissi (Kropáček,

2002, s. 123).

Na druhé straně stojí muslimské ženy a dívky, které se domáhají práva nosit závoj

nebo šátek a nosí jej z vlastního přesvědčení. Je pro ně symbolem příslušnosti

k islámu a povinností vůči svému Bohu. Moci nosit šátek si v tomto ohledu

vymáhala spousta studentek v Turecku, kde si jej ředitelé škol nepřáli. Také

na školách ve Francii a Německu docházelo ke konfliktům se studentkami

z přistěhovalých muslimských rodin, které šátek nosí. Dívky též odmítaly účastnit

se hodin plavání a tělesné výchovy kvůli nošení sportovního oblečení. Ve Francii

se tato problematická záležitost kvůli vroucím sporům mnohdy ocitla na titulních

stránkách tisku. Proti sobě stály principy kladoucí důrazu na uchovávání klasického

charakteru školy a právo na kulturní identitu (Kropáček, 1996, s. 89).

Francie v dubnu roku 2011 vydala zákon zakazující zahalování muslimských žen

na veřejnosti. Stala se první zemí v Evropě, která nošení závojů či šátků (burka nebo

niqáb) ženám zakázala. Ženám, které tento zákon z jakýchkoliv důvodů poruší, hrozí

finanční pokuta (až 150 Eur) a povinné absolvování kurzu občanské nauky. Finanční

pokuta a hrozba ročního vězení platí pro muže, u něhož se prokáže, že ženu k nošení

31

šátku nutil. Druhou zemí, která schválila obdobný zákon, se stala v červenci 2011

Belgie (finanční pokuta a až 7 dní vězení). Dánsko a Nizozemsko zakazují

zahalování ve veřejných školách. Lokální zákazy platí též ve Velké Británii a Itálii.

Debaty o zákazu zahalování provádějí další evropské země, a to Švýcarsko,

Rakousko, Německo, Nizozemí a Španělsko (srov.euractiv.cz).

Islám je citlivý v oblasti oblékání a nošení ozdob na veřejnosti. Jasně říká, že jak

muž, tak i žena by se měli omezit na své přirozené vlastnosti, jako je cudnost,

slušnost, důstojnost, docílení skromnosti a vysoké mravnosti. Potlačuje veškeré

oblečení, které se neslučuje se zmíněnými vlastnostmi, jejich dodržením a rozvojem

(Abdalati, 2010, s. 121).

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 100) uvádí, že muslimské ženy v této

publikaci tvrdí, že jedině muž má podle islámu plné právo spatřit ženu v celé kráse.

Jejich tělo a krása jsou jejich pokladem, kterého si váží a který si střeží jen pro zraky

svých nejbližších. Nepotřebují je tedy prezentovat na veřejnosti. V soukromí však

žena může chodit nezahalená, nosit ozdoby dle vlastního uvážení/vůle a být

tak přitažlivou pro svého manžela.

Zahalení, vzhledem k místním a sociálním rozdílům, mělo a dodnes má mnoho

podob, názvů a také barev, nejčastěji černá (v SA barva jediná), v Alžírsku

především bílá, upozorňuje Kropáček (1996, s. 88).

V terminologii odívání dominují značné rozdíly vhledem k jednotlivým arabským

zemím, či dokonce hranicím jedné země. V otázce odívání jednoznačně vévodí

pojem hidžáb, který doslovně znamená závěs. Jedná se o šátek zakrývající vlasy

a šíji, nebo se může jednat o zakrytí celého těla (zakrytí celkové), tedy volný, dlouhý

šat (plášť). Závoj, zakrývající spodní část obličeje mimo očí a též krk a hruď

nositelky, se nazývá niqáb. Nejdelší niqáby dosahují délky po lýtka (Kouřilová,

Mendel, 2003, s. 59 - 60).

Niqáb bývá často zaměňován s burkou. Burka je tradičním oděvem, převládajícím

především v konzervativních zemích Zálivu (Spojené arabské emiráty, Afghánistán,

Pákistán, Indie). Zakrývá kompletně celé tělo včetně obličeje. V místě očí má

podobu síťky. Čádor je dalším typem oděvu, nosící se především v Iránu. Zahaluje

celé tělo, kromě ženiny hlavy, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol.,

2008, s. 132).

32

Korán nepřikazuje burku, niqáb ani jiné způsoby zahalování obličeje. Doporučení

Koránu v otázce oblečení jsou určena oběma pohlavím. Vyzývá v nich jak ženy, tak

i muže cudně klopit zrak, strojit se decentně, nevyzývavě, nevystavovat se na obdiv,

vyvarovat žádostivých pohledů a nemoci se tak stát předmětem pomluv, klepů

a podezřívání, říká též Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 132).

Podle Klímové - Pumerové (2005, s. 40 - 41) islám a korán kladou v otázce

zahalování důraz na zakrytí okrasných částí ženského těla. Jsou zde na mysli křivky

ňader, boků, hýždí, pasu a rozkroku. Žádná ze jmenovaných částí by neměla být

pod oblečením zřetel ná. Ale to stejné platí i pro muže.

Kdekoliv na veřejnosti, ať už na pracovištích nebo na ulicích a dopravních

prostředcích, se muži i ženy naučili vnímat šátek jako způsob ochrany jeho nositele,

jakýsi znak jeho důstojnosti, jisté nedostupnosti a asexuality. Nositelkám umožňuje

bez problémů či nebezpečí pokušení a flirtů spolupracovat s muži (Kropáček, 1996,

s. 89).

Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99) vysvětluje, že závoj dává ženě svobodu

v tom smyslu, že je díky němu posuzována výlučně jako lidská bytost

s vědomostmi a dovednostmi, nikoliv jako sexuální objekt, tzn. podle atraktivity.

Rozhodnutí začít se odívat do zahalujícího oblečení, tedy nosit hidžáb, činí ženy

v určitých mezních okamžicích svého života. Vhodnou chvílí se stává začátek

menstruování, kdy se z dívky stává žena. Některé jej však začnou používat na radu

své matky dříve. Tato situace platí jen pro rodiny, které pevně a stále intenzivně

dodržují tradici zahalování. V případě, že by dívka z takové rodiny odmítla hidžáb

nosit, zřejmě by se setkala s nepochopením a možným příkazem rodiny jej nosit

(Klímová - Pumerová, 2005, s. 42 - 43).

I když je zahalení pro muslimku povinností vůči Bohu a své víře, mělo by být

především jejím vnitřním přesvědčením, že chce chodit zahalená, nikoliv věcí

nucenou. Žena by se měla zahalovat z vlastní vůle. Existují muslimky, které necítí

zahalování se jako svou povinnost, zahalovat se tedy nechtějí. Al Oukla (in Frouzová

(ed.), 2005, s. 89) upozorňuje, že oč se západní feministky snaží desetiletí, tedy

aby byly ženy muži hodnoceny nikoliv podle fyzického vzhledu, ale podle svých

schopností, umožnil muslimkám jeden kus látky.

33

Ženské odívání odolávalo západnímu pokušení ve větší míře než mužské. Jedním

z důvodů byl společenský konzervatismus a patriarchální tendence tradičních rodin,

které ženě bránily projevit svůj vlastní názor navenek. Druhým důvodem byla

skutečnost, že ženy neměly příležitost inspirovat se v oblasti odívání, ale také

postavení, jinde než byly doposud zvyklé. Značný vliv v tomto ohledu představují

rozdíly mezi městem a venkovem. Když se mezi muslimkami objeví nová oděvní

pravidla, pronikají výhradně k městské populaci žen (Müller, 1997, s. 108).

Je tedy známo mnoho důvodu, proč se ženy zahalují. Jedny tento krok činí

z vlastního přesvědčení, druhé se podřizují tlaku okolí. Nošení hidžábu může

znamenat odmítnutí západního světa pro jeho moderní ráz a morální zkaženost.

Často označuje jasnou hranicí pro mužské pohlaví, kterou nemohou překračovat

a díky ní bezpečnou účast pro ženy ve sféře mužů. Důvodem zahalení může být také

tlak vynucený mužskými příbuznými či muže samotného před svatbou. Pro největší

část žen hidžáb a další způsoby zahalování znamená část ženy samé, zcela jasné

znamení, že tělo ženy není na prodej. Je jakýmsi rysem odlišnosti, známkou ochrany

a respektu k ženě (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 56 - 57).

Ženy, které se zahalují, jsou si podle Kouřilové (Mendel, 2003, s. 58) vědomy

jistých výhod, které jim závoj přináší. Jedná se o ekonomické i společenské výhody,

především jde o vyšší šance k provdání se, protože muži dávají zahaleným ženám

přednost.

Jestliže řekne nezakrytá žena větu: „Začnu nosit hidžáb“, znamená to,

že od tohoto dne zakryje tělo, vlasy a šíji podle islámu. Rozhodnutí tohoto rázu,

by mělo setrvat po zbytek ženina života (Klímová - Pumerová, 2005, s. 41).

Každá muslimská žena by měla nosit a respektovat své oblečení jako náboženský

symbol islámu (oddanost své víře) a výraz kulturní identity. Měl by panovat soulad

mezi vnějším hidžábem, tj. cudným oděvem ženy a hidžábem vnitřním, tedy cudným

chováním, dodává Klímová - Pumerová (2005, s. 40).

34

2.6 Polygynie - mnohoženství

Polygynie6 je jediným typem polygamie, se kterým islám souhlasí.7 Ostatní typy

pluralitního manželství - polyandrii (vyšší počet manželů) a skupinová manželství

jsou v islámu úplně zapovězena (Abdalati, 2010, s. 165).

Jedná se opět o sféru, která je islámu ze strany nemuslimů vytýkána. U lidí

ze Západu převládá určitá předpojatost nejen vůči islámskému náboženství,

ale i samotným muslimům. Představují si muslima jako člověka posedlého fyzickými

vášněmi, majícího velké množství žen a konkubín bez omezení. Mnozí tito lidé pak

s o to větším údivem pohlíží na muslima s pouhou jednou ženou po svém boku.

Domnívají se, že muslim má bezpodmínečnou volnost přecházet od jedné ženy

k dalším, a že tyto změny koná s asi takovou jednoduchostí, jako přestěhování

se z bytu do bytu nebo převléknutí si obleku. Tuto předpojatost stupňují mnohé filmy

anebo příběhy. Neprodleně pak dochází k předsudkům, které znemožňují miliónům

lidí vidět pravý smysl islámu, jeho skutečnou sociální filozofii (Abdalati, 2010,

s. 166).

Pasáž z Koránu (2000, s. 521) k této otázce říká: „Bojíte-li se, že nebudete

spravedliví k sirotkům....berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné,

dvě, tři či čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu

nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“

Polygynie není článkem islámské víry, ani příkazem. Je čistě jen svolením Boha

a řešením některých problémů týkajících se vztahů mezi lidmi. Muslimové pokládají

legální a podmíněnou polygamii za způsob soužití vhodnější a oprávněnější než

soužití v mnohdy „povrchní“ monogamii. (Abdalati, 2010, s. 174).

Polygynní sňatky jsou vázány na podmínku materiálního zajištění ženy.

Předpokladem je povinnost muže k rovnému a spravedlivému jednání s ženami

ve všech ohledech, tedy ve sféře ubytování, obdarovávání i míře náklonnosti.

Očekává se, že manžel poskytne každé své manželce stejný počet dní a nocí. Tento

fakt často slouží jako určité ospravedlnění mnohoženství (Müller, 1997, s. 133).

6 Muž, který má více než jednu ženu.

7 Polygamie je manželství muže nebo ženy s několika partnery opačného pohlaví.

35

Historicky vzato, polygynie existovala u polokočovných pasteveckých kmenů

Arabského poloostrova odedávna. Odůvodněním k provozování polygynie byl

způsob života náročný na přežití dětí, vyšší počet žen než můžu a potřeba dostatku

dětí pro přežití etnika (kmene). Ještě v 1. polovině 20. století byla značně rozšířená

v zemích Zálivu (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 36 - 37).

Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123) upozorňuje, že v dnešní

době polygynních sňatků znatelně ubylo, ale diskuze na toto téma setrvávají

i nadále. Obhájci islámu tvrdí, že legalizované mnohoženství je věcí upřímnou

a poctivou, kdežto evropská a americká monogamie, často spojována s vedlejším

vztahem (cizoložstvím) s milencem/milenkou, směřuje k falešnému a nemravnému

chování člověka.

Muslimům je Koránem povoleno být v manželském svazku se 4 ženami současně

(tetragynie), a to za předpokladu, že se všemi nakládá stejně. Ženy mohou být

v manželství s jedním mužem naráz a sňatek mohou uzavřít pouze s muslimem.

Muslim si může vzít za manželku ženu nemuslimku (Denny, 1998, s. 143 - 144).

Existuje několik důvodů mnohoženství. Prvním je výrazně vyšší počet žen než

počet mužů ve společnosti. Druhou okolností umožňující muži uzavřít další sňatek je

neplodnost ženy. Přítomnost dětí má v rodině zásadní význam, jejich početí

a výchova jsou klíčovým záměrem manželství, a proto nemožnost jejich početí vede

muže k hledání nové manželky, která mu dá dítě. Třetí příčinou je neschopnost ženy

dostát plnění svých manželských povinností. Nejčastěji se jedná o dlouhodobou

nemoc manželky, operace nebo období šestinedělí. Posledním případem jsou fyzické

potřeby manžela. Mezi stěžejní situace vedoucí v tomto případě k polygynii patří

dlouhodobé pobyty mimo domov nebo v cizině, kdy je lepší uzavřít sňatek s další

ženou než páchat hříchy s cizími ženami a dojít k rozvratu původní rodiny. Aplikace

polygynie v této situaci lépe ochrání důstojnost manžela i důstojnost druhé

manželky, mimo to i morální hodnoty společnosti (Abdalati, 2010, s. 168 - 173).

I když může být polygynie v mnoha případech náročná, je lepším řešením

než zanedbání povinností, nevěra a nemorálnost. Pomáhá mužům i ženám vyřešit

tíživou překážku na reálném a zodpovědném základě. Jedná se o bezpečnostní krok,

který je vhodné použít nejlepším zájmu zúčastněných stran (Abdalati, 2010, s. 174).

36

Často neznámou skutečností je, že počet mužů v islámské společnosti, kteří se

uchýlí k mnohoženství, není ani zdaleka tak vysoký, jako promiskuitních manželů

a manželek žijících ve společnosti monogamní (Abdalati, 2010, s. 174).

Muslimové žijící pouze s jednou manželkou, jsou v nynější době nejběžnějším

případem, zdůrazňuje Spencer (2006, s. 94).

Souvisí s tím i praktická nezpůsobilost majority muslimů vyhovět stejnou

materiální mírou několika ženám (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 196).

Fakt, že se mohou na základě povolení Koránu oženit s ženou další, činí

z muslimského manželství naprosto rozdílnou instituci, než manželství na Západě.

Muži tedy mají boží svolení k jednání, které je v kontextu západního smýšlení

považováno za nevěru (Spencer, 2006, s. 94).

Jak uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123), eventuálnost

mnohoženství v muslimských zemích byla zrušena v Turecku (1926), v Tunisku

(1956) a v Jižním Jemenu (1990).

V Egyptě, Sýrii a Iráku nesmí uzavírat sňatky s více ženami státní zaměstnanci,

také důstojníci armády a bezpečnosti. V Egyptě platí navíc zásada (od r. 1979),

že manžel je povinen uvědomit svou ženu o svém záměru oženit se s další ženou

a ta má právo požádat o rozvod (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 198).

Polygynie není povolena též v zemích s bývalými komunistickými režimy

ve Střední Asii a na Balkáně. Není veřejnoprávní cestou uznána rovněž v evropských

zemích, přestože ji přistěhovalecké muslimské komunity měly v úmyslu praktikovat

(Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123 - 124).

Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 196) upozorňuje, že spolehlivější záznamy

o výskytu mnohoženství v islámu jsou dostupné teprve od 19. století, zásluhou

intelektuálů a státních úřadů v Osmanské říši. Údaje ukazují, že již v 19. století byla

polygynie docela málo preferovaným jevem. Příčinou byly ekonomické změny, které

měly za následek pohyby uvnitř sociální struktury.8

Dnes je polygynie obvyklým jevem především v konzervativních společnostech

Arabského poloostrova. Ve Sjednocených arabských emirátech, Saudské Arábii

8 Jedná se především o urbanizaci, odchod do měst a rozpad velkorodin.

37

a Kuvajtu je rodinné právo stále vedeno Šaríou v její klasické podobě (Křikavová,

Mendel, Müller, 1990, s. 196).

38

3 Vhled do kulturních odlišností rodinného práva v islámu

Islámské rodinné právo je neodmyslitelnou součástí právních předpisů opírajících

se o podrobné pokyny ukotvené v posvátné knize Koránu. Tím je dána také tendence

islámu nepřipouštět změny v těchto pevně daných pravidlech (Kropáček, 2011,

s. 127).

Realizace rodinného práva vždy závisí na výkladech, které se užívají v rámci

jednotlivých oblastí vyznávajících islám (Pavlincová, Horyna, 2003, s. 620).

Dle Keene (2008, s. 141) je rodina pro všechny muslimy považována za základ

společnosti (muslimské obce) a manželství za jádro/podstatu rodinného života.

Existují různé definice rodiny. Abdalati (2010, s. 122) vyzdvihuje tuto jednodušší

definici: „Rodina je lidská společenská skupina, jejíž členové jsou svázáni

pokrevními anebo příbuzenskými vztahy“.

Systém rodiny v islámu vymezuje jak práva manžela, tak i manželky, dětí

a dalších příbuzných v rámci správně zorganizovaného rodinného uspořádání. Islám

schvaluje štědré chování, lásku, trpělivost a nesobecké jednání jednotlivých členů

uvnitř rodiny. Hodnoty, jako bezpečí a mír, jež jsou poskytovány stabilní rodinou,

jsou velice ceněny a jsou nezbytné pro psychický vývoj jednotlivých členů rodiny.

K harmonickému společenskému řádu vede samotná existence stabilních rodin

a z nich vyplývající láska a péče o děti, zestárlé rodiče a prarodiče (Ibrahim, 2009,

s. 50).

Vynaložené úsilí k opatrování svých rodičů ve stáří se v islámu vždy považuje

za velkou čest a šanci k růstu v oblasti duchovní. Povinností každého muslima

je postarat se o své rodiče, být k nim milosrdný a laskavý. Nejvyšší úcta

a uznání z celé rodiny připadá vždy matce (Ibrahim, 2009, s. 51).

Zdravý způsob islámského rodinného života může prosperovat jedině, když

se v jeho jádru nachází vzájemně doplňující se partnerství mezi mužem a ženou,

jež schvaluje islámské právo Šaría a popisuje posvátné dílo Korán.

39

3.1 Islámské manželství a rozvod

Z předchozí kapitoly je známo, že muž a žena jsou dle Koránu vnímáni jako boží

dílo, jež je v rámci života předurčeno k párovému soužití (Křikavová, Mendel,

Müller., 1990, s. 192).

Manželství v islámu je považováno za posvátný svazek, který by měl plně

fungovat po celý život a měl by být založen na laskavosti, ochraně, oboustranném

naplňování manželských rolí a na pomoci ze strany rodiny.

Dle Kropáčka (1996, s. 86) muslimská společnost neschvaluje celibát. Klade

se důraz na spořádaný rodinný život. Staromládenectví či staropanenství je chápáno

jako prohřešek proti mravním normám.

Muslimská rodina je zpravidla patrilineárního a patriarchálního rázu. „Manželství

je muslimům v podstatě nařizováno jako bohulibý stav, utužující obec“ (K řikavová,

Mendel, 2003, s. 193).

Sňatek a založení rodiny je klíčovým krokem v životě každého muslima

a muslimky (Kropáček, 2002, s. 121).

Kropáček (2011, s. 128) dále neopomíná holou skutečnost, že ve většině

islámských zemí Arabského poloostrova, s výjimkou těch konzervativních,

je nejnižší povolená věková hranice ke vstupu do manželství 16 let. Předpokladem

k uzavření manželského sňatku je souhlasné prohlášení ženy během svatebního

obřadu. Pokud se dívka nevyjádří, je její mlčení bráno jako souhlas ke sňatku.

Manželství se uzavírá písemnou smlouvou mezi ženichem, zákonným zástupcem

ze strany nevěsty a za přítomnosti dvou plnoprávných svědků. Žena uzavřením

manželství nepřejímá jméno svého manžela, nýbrž si ponechává své rodné jméno.

Významnou součástí smlouvy je výše svatebního daru neboli věna (mahr), který

je ženich povinen vyplatit nevěstě nebo jejímu otci (Kropáček, 2011, s. 127).

Zvykem se stal dvojí mahr zaznamenaný ve smlouvě, a to z důvodu ochrany ženy

před svévolným rozvodem. Prvním je předběžný mahr, který se vyplácí před

svatbou, případně při svatbě a dle Šaríi je výhradně vlastnictvím ženy. Druhým

je mahr splatný, který je manželce vyplacen v případě zapuzení manželem, čili

v případě rozvodu (Kropáček, 2011, s. 128).

Mahr bývá mnohdy nepřekonatelnou bariérou k uzavření sňatku dvou lidí, kteří

chtějí být spolu, avšak z různých důvodů nemohou. Uzavření manželství mohou

40

bránit společenské, třídní, náboženské a příbuzenské překážky (Křikavová, Mendel,

Müller, 1990, s. 194).

Korán stanoví, které ženy patří mezi „mahram“, čili ženy z hlediska určitého

stupně příbuzenství natrvalo zakázané. Za přípustný je však považován sňatek

se sestřenicí. Tyto sňatky jsou velice časté především na venkově. Další překážkou

může být nižší původ ženicha na rozdíl od nevěsty. Bariérou sňatku je také již výše

zmiňovaná odlišnost náboženství, kdy žena na rozdíl od muže nesmí vstoupit

do manželství s osobou vyznávající jiné náboženství nežli islám (Kropáček,

2011, s. 128).

Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 202) sděluje, že v mnoha rodinách bývá

sňatek předem domluven rodiči, především jedná-li se o sňatek, kde jeden

ze snoubenců ještě nedosáhl zletilosti. Odpovědnost za výběr vhodného životního

partnera náleží především otci a strýcům. Důležité je, aby byla dívka provdána co

možná nejdříve a riziko ztráty panenství a cti se snížilo na minimum. Je vhodné,

aby za ochranu dívčiny ctnosti zodpovídali její bratři, případně bratranci.

Avšak tradiční model dojednávání sňatku ze strany rodičů v současné době

ustupuje. Stále vice mladých lidí se v moderním městském světě seznamuje samo

a uzavírá sňatek na základě vlastního rozhodnutí. Situace se odlišuje vzhledem

k typu společenského prostředí, místních zvyků a mírou intenzity, s níž se

v jednotlivých rodinách lpí na tradici (Kropáček, 2002, s. 121).

Svatební akt a s ním se pojící lidové zvyky se liší dle jednotlivých zemí

a etnicko-kulturních oblastí uvnitř jednoho státu, ale i vzhledem k charakteru sociální

vrstvy dané společnosti (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 194).

V islámských zemích je převládajícím typem rodinného soužití stále ještě

ve většině případů vícegenerační rodina, postavená na tradičních vazbách a rodinné

hierarchii (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 201).

U ženy, která vstoupí do rodiny svého muže, se předpokládá, že zachová

kontinuitu rodu tím, že porodí alespoň jednoho syna. Tímto má zajištěnou úctu

do budoucna, jelikož synové jsou považováni za záruku prosperity rodiny. U dcer

nebývá finanční potenciál nadějný, tak jako u muže, proto nejsou takto ceněny

(Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 201 - 202).

41

Jak uvádí Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 203 - 204), vztah mezi matkou

a snachou stojí na pevně a jasně stanovených pravidlech. Matka je osobou, kterou je

její syn povinen v souladu s mravním kodexem upřímně obdivovat a zahrnovat

ji větší pozorností a péčí než svojí manželku. Od synovy manželky je vyžadována

bezmezná pokora směřující k jeho matce. Manželova matka smí vstupovat

do soukromí svého syna a jeho manželky, což bývá častým kamenem úrazu. Jedná

se především o případy, kdy se nemuslimská dívka vdá za muslima v některé

z islámských zemí, a většinou nedokáže pochopit, že se její manžel neumí postavit

své matce na odpor a nechává ji, vzhledem k míře úcty, které se těší, zasahovat

do jejich vztahu.

Manželství v islámu zaniká z několika důvodů. Těmi jsou úmrtí

manžela/manželky, rozvod, vykoupení z manželství, nebo prohlášení o neplatnosti

sňatku soudcem (Kropáček, 2011, s. 128).

Když manželství přestane patřičně fungovat, znamená to, že se musely vyskytnout

závažné překážky, které nelze vyřešit smířením. Rozvod je považován

za poslední možnost, jakési nouzové východisko. Než dojde k rozvodu, je povinností

manželů, aby se sami mezi sebou pokusili vyřešit vzájemné rozepře. Pokud nejsou

úspěšní, snaží se zasahovat rodina, která má za úkol manžela s manželkou usmířit.

Pokud ani tento způsob není úspěšný, je možné přejít k rozvodu (Abdalati,

2010, s. 180).

Nejčastější formou rozvodu je podle Šaríi zapuzení ženy mužem. Zapuzení může

být buď odvolatelné, nebo konečné. Jedná se o trojí vyslovení zapuzovacího výroku,

vždy v měsíčním rozestupu (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 198).

Právo na rozvod mají obě pohlaví. Důvodů pro rozvod ze strany ženy je několik.

V první řadě to může být špatné zacházení muže s její osobou či s jejími dětmi,

anebo zlé zacházení ze strany mužovy rodiny (hrubost). Další příčinou rozvodu

je mužova delší a neodůvodněná nepřítomnost, čili dlouhodobé zanedbávání

manželky (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 199). Dalšími příčinami bývá také

neschopnost muže uživit svou manželku nebo nedodržení podmínek stanovených

ve svatební smlouvě (Kropáček, 2011, s. 129). Posledním argumentem pro rozvod je

impotence manžela (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 199).

42

V některých zemích, například v Tunisku, Jemenu a Alžírsku, dnes může žena

požádat o rozvod bez udání příčiny (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 200).

Kropáček dále uvádí, že žena má jako matka právo ze zákona pečovat o své děti.

Ve většině muslimských zemí však platí, že dítě mužského pohlaví zůstane v péči

matky pouze do 7. až 9. roku života. Dcera může po dohodě setrvat v péči matky

po delší dobu, a to do puberty. Poté má ze zákona na výchovu potomka právo muž

(Kropáček, 2011, s. 129).

Po rozvodu následuje čekací lhůta v délce trvání zpravidla tři měsíců k ujištění,

zda žena není těhotná. U těhotných žen trvá lhůta do porodu dítěte. Během čekací

lhůty se žena nemůže znovu provdat za jiného muže. Po tuto dobu je muž povinen

ženu živit, a pokud by se v této době narodilo ženě dítě, má na něj muž nárok

(Abdalati, 2010, s. 180). V Koránu (2000, s. 542) se píše: „Proroku! Rozvádíte-li se

se svými ženami, tedy se s nimi rozveďte v ustanovené pro ně lhůtě

a počítejte přesně dny čekací lhůty a bojte se Boha, Pána svého! Nevyhánějte je

z jejich domů a nechť z nich neodcházejí, leda kdyby se dopustily hanebnosti zjevné.“

Toto období dává manželům možnost znovu své rozhodnutí zvážit. Pokud

se rozhodnou vrátit se k sobě, nebude jim z žádné strany bráněno. Naopak, budou

v tomto kroku vždy a všemi podporováni v rámci zachování manželství (Abdalati,

2010, s. 180).

Dnešní praxe rozvádění se, je odlišná v jednotlivých oblastech a dle typu režimu,

který v nich panuje. V některých zemích se právní normy týkající se rozvodů velice

přibližují podmínkám, které jsou obvyklé pro Evropu. Typickou ukázkou jsou země,

jako je Egypt, Sýrie a Indonésie. Naopak Saudská Arábie, Írán, Pákistán, Súdán

se stále řídí Šaríou (Pavlincová, Horyna, 2003, s. 620).

Popsat celou oblast rodinného i manželského života v islámském světě je velmi

obtížné, vzhledem ke kulturním a sociálním odlišnostem a obsáhlosti problematiky.

Je však zcela zřejmé, že rodina a stejně tak i manželství v islámu, jsou pro svou

odlišnost, zcela specifické. Zasluhují proto patřičnou míru pozornosti a akceptaci

kultur ostatních.

43

EMPIRICKÁ ČÁST

4 Empirický výzkum

Empirická část je stejně jako část teoretická zaměřená zcela na problematiku ženy

v islámské společnosti. Tato část je realizována empirickým výzkumem. Smyslem

výzkumu je zjišťování a následné vyhodnocení úrovně znalostí studentů o islámské

ženě, jelikož povědomí v tomto poli působnosti bývá mnohdy nepřiměřeně

zkreslené.

4.1 Cíl výzkumu

Jako nejvhodnější metodu pro zjištění potřebných údajů jsem si zvolila dotazník,

který spadá pod klasický kvantitativně orientovaný výzkum. Kerlinger (in Chráska,

2007, s. 12) uvádí: „Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické

a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích

mezi přirozenými jevy.“

Kvantitativně orientovaný výzkum vychází především z existence jedné

objektivní reality, jež je nezávislá na našich pocitech nebo přesvědčeních (Chráska,

2007, s. 9).

Před přípravou výzkumu a následnou realizací dotazníku bylo nutné seznámit se

s odbornou literaturou pojednávající o této problematice a vytyčit si hlavní

výzkumný cíl.

Hlavním výzkumným cílem empirické části je v tomto případě odpověď

na základní výzkumnou otázku, která zní následovně: Jakou mají studenti

a studentky jednotlivých fakult Univerzity Palackého v Olomouci úroveň znalostí

o ženě v islámské společnosti?

Z hlavního cíle dále vychází 9 otázek, které jsem vypracovala na základě

informací získaných ze studia literatury k tvorbě teoretické části bakalářské práce.

Zde jsem vybírala poznatky, které byly z mého pohledu zajímavé a jsou často

44

uvedeny právě v teoretické části práce. Mnohé poznatky jsem získala také

při konzultacích s mou vedoucí práce PhDr. Helenou Skarupskou, Ph.D.

Jednotlivé otázky dotazníku pojednávají o ženě v islámské společnosti z různých

úhlů pohledu a to tak, aby nejen vzbudily u respondentů zájem, ale především,

aby jejich výsledky posloužily ke zjištění výzkumného cíle. Při vyhodnocování

otázek dotazníku budu brát v potaz rozdíly mezi pohlavími

a mezi jednotlivými fakultami Univerzity Palackého.

Při zpracování dotazníku jsem použila uzavřené otázky, z nichž respondenti volili

jednu odpověď a, b, nebo c.

4.2 Metody sběru dat ve výzkumu

Údaje o respondentech a jejich tvrzení jsem získala z dotazníků. Dotazník je

považován za velmi frekventovanou metodu pro získání dat v pedagogickém

výzkumu. Gavora (in Chráska, 2007, s. 163) definuje dotazník jako „způsob

písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.“

Samotný dotazník je dle Chrásky (2007, s. 163) řadou pečlivě formulovaných

a předem připravených otázek, jež jsou promyšleně seřazeny a na které respondent

písemně odpovídá.

Hlavním důvodem volby této metody bylo rychlé a časově méně náročné

shromažďování dat od velkého množství respondentů. Dále také přesné

a docela snadné zpracování zjištěných výsledků.

Každý dotazník by měl splňovat základní podmínky kladené na dobré měření.

Patří zde zejména validita, reliabilita a praktičnost. Validita neboli platnost spočívá

ve zjišťování skutečně toho, co zjišťovat má, tzn. to, co je záměrem výzkumu.

Dostatečně vysoká realiabilita je nezbytný předpoklad pro dostatečnou validitu

dotazníku, i když pravdou je, že sama o sobě ještě validitu nezaručuje. Reliabilita

vyjadřuje schopnost spolehlivě a přesně zachycovat zkoumané jevy. Problémem

dotazníkové metody bývá nedostatečná věrohodnost získaných dat (Chráska, 2007,

s. 171).

Stavba dotazníku by měla vycházet z hypotézy a jednotlivé položky v něm musí

přinášet data důležitá pro její verifikaci. Položky v dotazníku by měly být gramaticky

správné a stylisticky promyšlené. Je důležité klást otázky, na něž dokáží respondenti

45

odpovědět. Položky by měly zjišťovat jen takové údaje, které jsou pro výzkum

nezbytné a nelze je získat jiným způsobem. Dotazník sám o sobě by neměl být

nepřiměřeně rozsáhlý (Chráska, 2007, s. 169).

4.3 Provedení dotazníkového šetření

Výzkum ke zjištění úrovně znalostí o ženě v islámské společnosti

u vysokoškolských studentů UP jsem realizovala na Pedagogické fakultě UP,

Filosofické fakultě UP a na Přírodovědné fakultě UP v Olomouci. Před provedením

samotného dotazníkového šetření jsem dotazník otestovala, neboli provedla

předvýzkum, na menším vzorku spolužáků ze své třídy, kdy jsem měla za cíl zjistit,

zda je formulace otázek srozumitelná, a odstranit případné chyby. Výsledky ukázaly,

že je nutné jednu otázku pozměnit. Tyto respondenty jsem do vlastního výzkumu

nezařadila.

Dotazník jsem uskutečňovala osobně oslovováním jednotlivých studentů

nebo skupin studentů bez ohledu na věk či absolvovaný počet ročníků. Nejprve jsem

respondenty seznámila s tématem a cílem dotazníku a instrukcemi k jeho vyplnění,

kdy každý z nich musel na začátku dotazníku zaškrtnout pohlaví a název fakulty,

na které studuje. Kladla jsem přitom důraz na ujištění respondentů o jejich

anonymitě.

Následně jsem dotazník respondentům předala a určila čas na vyplnění, který

se vždy pohyboval v rozmezí 5 - 10 minut. Výhodu své přítomnosti jsem shledala

v možném objasnění či konzultování nejasností. Po vyplnění jsem si dotazníky

vybrala zpět a poděkovala respondentům za ochotu, čas a spolupráci. Studenti, kteří

měli dotazník vyplněný dříve, mi jej sami odevzdali. Tento postup se mi osvědčil

jako nejvhodnější a nejlépe proveditelný.

Dotazníkové šetření jsem prováděla především v pauzách mezi jednotlivým

vyučovacími hodinami v budovách konkrétních fakult Univerzity Palackého.

Z výběru vhodných míst jsem nejčastěji volila chodby fakult, odpočinková místa

pro studenty, ale i bufet nebo počítačovou učebnu.

Celkový počet respondentů činil 349 osob.

Z celkového počtu oslovených vysokoškolských studentů tvořilo 113 mužů

a 236 žen. K vyplnění dotazníku byli, jak jsem již zmiňovala, požádáni výhradně

46

studenti a studentky Pedagogické, dále Přírodovědné a Filozofické fakulty

Univerzity Palackého. Z Pedagogické fakulty činil počet respondentů

198, z Přírodovědné 91 a z Filosofické 60.

4.4 Analýza získaných dat

Prvotním cílem empirické části bylo pomocí dotazníkového šetření zjistit, jakou

úrovní vědomostí disponují studenti UP v závislosti na pohlaví a jednotlivých

fakultách UP vzhledem k problematice ženy v islámské společnosti a jaké jsou

mezi nimi vědomostní rozdíly.

Z výzkumu jsem zjistila, že při porovnávání mezi jednotlivými fakultami téměř

žádné rozdíly nejsou. Nápodobně tomu bylo při rozlišování pohlaví, kde se rozdíly

jevily také jako minimální. Výsledky odpovědí jednotlivých otázek z dotazníku jsou

zobrazeny v grafech a zpracovány v jednotlivých tabulkách, jež jsou uvedeny

v příloze.

Otázka č. 1 - Jakou roli plní žena v islámské společnosti?

a) Především roli manželky, matky a vychovatelky další generace.

b) Pouze roli živitelky.

c) Žena zde neplní žádnou roli.

Správná odpověď je: A.

0

50

100

150

200

250

300

350

A B C

Četnost

Odpovědi

Graf č. 1: Odpovědi respondentů (otázka č. 1)

47

Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 294 studentů (84%)

správně. Zbývajících 55 studentů (16 %) odpovědělo nesprávně.

Povědomí respondentů o tom, jakou plní žena v islámské společnosti roli, je

ve valné většině správné. Dokazují to výsledky zaznamenané grafu, kde jasně vede

odpověď tvrdící, že žena islámském světě je především matkou, manželkou

a vychovatelkou další generace. V dnešní moderní době velké množství islámských

žen chodí do zaměstnání a současně zvládají starat se o svou rodinu, stejně

tak, jako ženy v západní společnosti.

Otázka č. 2 – Může se muslimka provdat za nemuslima?

a) Ano, může se provdat za jinověrce.

b) Ne, nemůže. Nemuslimský manžel by muslimku mohl omezovat

v praktikování jejího náboženství.

c) Islámský muž ani islámská žena si nemohou vzít za manžela/manželku osobu

jiného vyznání.

Správná odpověď: B.

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

A B C

Četnost

Odpovědi


Z celkového počtu dotázaných respondentů správně odpovědělo 128 studentů

(36,68%). Nesprávně odpovědělo 221 studentů (63,32%).

Znázornění odpovědí v grafu ukazuje, že znalosti o manželství v islámu

u vysokoškolských studentů nejsou správné. Většina z nich je mylně přesvědčena

o tom, že se islámský muž se nesmí oženit s ženou vyznávající jinou víru než islám.

48

Pravdou je, že islámský muž se může oženit s ženou, bez ohledu na víru, kterou

vyznává. Islámská žena se za muže jiné víry provdat nemůže.

Otázka č. 3 – Myslíte si, že je postavení ženy v islámu méněcenné?

a) Ano.

b) Ne.

c) Nevím.

0

50

100

150

200

250

A B C

Četnost

Odpovědi


Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď A, na kterou

odpovědělo 231 studentů (66,19%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď C,

na kterou zvolilo 75 studentů (21,49%) a 43 studentů (12,32%) zvolilo odpověď B.

Více než polovina dotázaných studentů si myslí, že postavení ženy v islámu je

méněcenné. Z těchto výsledků je tedy zcela zřejmé, že povědomí o islámském světě,

ženských právech a povinnostech zde, je pro západní společnost velmi zkreslené

a ke změně názoru by bylo zapotřebí větší znalosti historie islámu, islámského práva,

a kultury.

Otázka č. 4 – Jak rozumíte pojmu polygynie v islámu?

a) Povolení islámskému muži být v manželském svazku až se 4 ženami

současně.

b) Povolení muslimskému muži být ve svazku s neomezeným počtem žen

zároveň.

c) Ani jedna z odpovědí není správná.

49

Správná odpověď: A

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

A B C

Četnost

Odpovědi


Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 116 studentů (33,24 %)

na otázku správně. Zbývajících 233 studentů (66,76 %) studentů odpovědělo

nesprávně.

Většina oslovených si dle výsledků, které ukazuje graf myslí, že se islámský muž

může oženit s neomezeným množstvím žen, což poukazuje na nedostatečnou

neznalost základních pravidel týkajících se sňatků v islámském světě, vyplývajících

z Koránu a islámského práva Šaríi. Muž smí být současně ve svazku až se 4 ženami,

jsou zde však kladeny vysoké požadavky na materiální zabezpečení všech

4 žen stejnou měrou. Stejně tak by tomu mělo být i po stránce emoční.

Otázka č. 5 – Může či nemůže se islámská žena dle islámského práva provdat za

více můžu (polyandrie)?

a) Ano, může. Islám polyandrii povoluje.

b) Ano, může být v manželském svazku s více muži, ale musí mít speciální

povolení.

c) Ne, nemůže. Islámské právo sňatek jedné ženy s více muži nepovoluje.

Správná odpověď: C.

50

0

50

100

150

200

250

300

350

A B C

Četnost

Odpovědi



správně. Zbývajících 45 studentů (12,9 %) odpovědělo nesprávně.

Z výsledků grafu vyplývá, že valná většina studentů ví správně, že se islámská

žena nemůže být ve svazku manželském s více muži. Islámem to ženám není

povoleno.

Otázka č. 6 – Považujete za degradaci či výhodu islámské ženy, dělit se s jinými

ženami o jednoho muže (manžela)?

a) Degradaci

b) Výhodu

c) Nevím

0

50

100

150

200

250

A B C

Četnost

Odpovědi


51

Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď A, na kterou

odpovědělo 223 studentů (63,90%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď C,

kterou zvolilo 82 studentů (23,50%) a 44 studentů (12,61%) volilo odpověď B.

Výsledky grafu ukazují většinovou volbu odpovědi A, což znamená, že mnoho

lidí si vůbec neumí představit soužití ženy s více ženami svého muže a dělení

se o něj s nimi. Považují to za její degradaci, aniž by se snažili vidět i kladné stránky

tohoto soužití, které je v islámu považováno za zcela normální.

Otázka č. 7 – Viděl/a jste film nebo četl/a knihu s názvem Bez dcerky neodejdu?

Pokud ano, jaký na něj máte názor?

a) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha ve mně vyvola/a negativní pocity,

ale pravdou je, že neznám patřičné souvislosti v této problematice.

b) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha je jasným nepochopením základních vztahů

v islámské rodině a neznalostí islámského práva Šaría.

c) Ne, neviděl/a jsem film ani nečetl/a knihu.

0

50

100

150

200

250

A B C

Četnost

Odpovědi


Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď C, na kterou

odpovědělo 199 studentů (57,02%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď A,

na kterou zvolilo 107 studentů (30,66%) a 43 studentů (12,32%) zvolilo odpověď B.

Graf vypovídá o skutečnosti, že na rozdíl od minulých let, kdy tento světový

bestseller a jeho následné zfilmování hrálo velkou roli v ovlivňování povědomí

52

o islámu, jak uvádím i v teoretické části práce, dnes už tomu tak není. Mnoho

studentů knihu ani film nečetlo, nevidělo.

Otázka č. 8 – Co pro islámskou ženu znamená zahalování se?

a) Symbol příslušnosti k islámu, způsob ochrany, znak jisté nedostupnosti

a respektu k ženě.

b) Symbol útisku a degradace islámské ženy.

c) Snaha ženy prezentovat se/strhávat na sebe pozornost na veřejnosti.

Správná odpověď: A.

0

50

100

150

200

250

300

A B C

Četnost

Odpovědi

Graf č. 8: odpovědi respondentů (otázka č. 8)



Z výsledků grafu vyplývá, že většina respondentů správně pochopilo, že zahalující

oděvy, které jsou islámské společnosti vlastní, nejsou nástrojem protidemokratického

útlaku, nýbrž kulturním zvykem, který jim poskytuje ochranu, respekt a způsob,

jak být posuzována dle svých vnitřních kvalit/schopností, nikoliv vnějšího vzhledu.

Otázka č. 9 – Víte, která země, jako první v Evropě vydala v dubnu 2011 zákon

zakazující nošení šátku/závoje na veřejnosti?

a) Rakousko

b) Francie

c) Belgie

53

Správná odpověď: B.

0

50

100

150

200

250

A B C

Četnost

Odpovědi




Jak je uvedeno v části teoretické, první zemí, v níž byl schválen zákon zakazující

ženám nošení šátku na veřejnosti, byla Francie, kterou správně zvolila více

než polovina respondentů, a to 236 z celkových 349. Teprve po ní následovala

v červenci téhož roku Belgie s obdobným zákonem.

4.5 Diskuze

V rámci praktické části, jež byla realizována formou dotazníku, obsahujícího

9 otázek, týkající se islámské ženy, jsem si chtěla ověřit, zda informace obsažené

v teoretické části korespondují s výsledky dotazníkového šetření, které bylo cíleně

zaměřeno na studenty tří fakult UP a úroveň jejich znalostí v této problematice.

Tímto jsem také hledala, jestli jsou ve výsledcích mezi jednotlivými fakultami

a pohlavím respondentů rozdíly.

První otázka dotazníkového šetření se zabývá rolí islámské ženy. V teoretické

části uvádím, že hlavní rolí islámské ženy je především role matky, vychovatelky

další generace. Není tím však míněno, že by se nemohla uplatňovat mimo domov

a chodit do zaměstnání. Jen musí mít dostatek času na rodinu, a práce nesmí nijak

omezovat její víru a čest. Většina studentů v dotazníkovém šetření odpověděla

na tuto otázku správně.

54

V dalších otázkách (2, 4, 5 a 6) jsem se zaměřila na tématiku soužití

a manželství v islámu, jež bývá vzhledem ke své jedinečnosti a odlišnostem

z pohledu západní společnosti islámskému světu často vytýkána. Výsledky šetření

jsou spíše špatné, z čehož vyplývá, že znalosti v této oblasti islámu nejsou

na dostačující úrovni.

Třetí otázka dotazníku, týkající se názoru na méněcennost islámské ženy, byla

položena především za účelem zjištění názoru respondentů a od toho se odvíjející

znalosti patřičných souvislostí. Nadpoloviční většina respondentů si myslí,

že postavení ženy v islámu je méněcenné. Ke správnému porozumění je nutný

diferencovaný přístup vzhledem k historii islámského světa, společenským vrstvám

a míře uplatnění Šaríi v jednotlivých zemích.

Otázka směřující k povědomí studentů o publikaci Bez dcerky neodejdu, která

byla následně zfilmována a stala se světovým bestsellerem, u mnoha lidí vyvolává

negativní emoce a snahu islámským ženám pomoci a bojovat za jejich práva,

aniž by věděli, zda tyto ženy pomoc skutečně potřebují. Bohužel zde se jedná o jednu

z nesprávně orientovaných publikaci, jejíž autorkou je žena, která zřejmě neznala

Šaríu a z ní vyplývající základní pravidla vztahů v islámském světě. Publikací

stejného rázu dnes existuje nespočet a bohužel často ještě zhoršují postoj nemuslimů

k muslimskému světu a vedou k jeho neoprávněnému odsuzování.

V posledních dvou otázkách, zaměřených na zahalování muslimek, výsledky

ukazují, že respondenti rozumí úloze zakrývajících oděvu, které mají mnoho podob,

od hidžábu až po burku a jsou islámským ženám vlastní. Nejsou tedy nástrojem

submisivity a útisku, jak si mnozí nesprávně myslí, ale tradicí, kulturním zvykem

a symbolem příslušnosti k islámu. Přičemž je potřeba brát v potaz, že v některých

evropských zemích jako je Francie či Belgie již existují zákony zakazující

muslimkám se na veřejnosti zahalovat, což objasňuji v teoretické části práce. Na tyto

otázky odpověděli respondenti fakult v převážné většině správně.

4.6 Doporučení

Správnost výsledků dotazníkového šetření není zcela jednoznačná. Povědomí

studentů o islámské ženě rozhodně není ve všech ohledech dostačující. Důvodem je

do určité míry nedostatek kvalitní literatury zabývající se touto tématikou

55

a poodkrývajících skutečný život ženy v islámské společnost. Zvýšení počtu

publikací tohoto rázu, by ve velké míře pomohlo změnit náhled na islámskou

společnost

a kulturu.

Dále by bylo vhodné klást větší důraz na předměty ve školách, které se orientují

na učení se jiným kulturám a soužití s nimi, což je hlavním cílem multikulturní

výchovy, která patří mezi průřezová témata již na základních školách. Neméně

důležité je soustředit výuku v předmětech jako dějepis, zeměpis, občanská nauka

a základy společenských věd, které pomohou pochopit širší souvislosti týkající

se islámu, jeho historie, islámských zemí, jejich kultury a života.

V poslední řadě chybí televizní pořady orientované na islámské země, zdejší

kulturu, mentalitu islámské společnosti, a napomáhajících multikulturnímu soužití,

což je zcela jistě velkou nevýhodou, protože dnešní mládež, se na rozdíl od dřívější

doby, s velkou oblibou zaměřuje především na sledování televizní obrazovky, která

je pro ně spolu s internetem nejčastějším zdrojem nových informací.

56

Závěr

Bakalářská práce nesoucí název Žena v islámské společnosti je rozdělena

na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se opírala především

o informace získané ze studia literatury, kdy jsem často čerpala z publikací Luboše

Kropáčka, který je odborníkem, co se týče arabské kultury. Za neméně důležitý zdroj

je v tomto směru považována posvátná kniha všech muslimů, Korán, který

je základem myšlení každého vyznavače islámského náboženství. Z další literatury

například publikace Magdalény Frouzové, „Závoj a džíny, ženy v islámském světě“,

která mě velmi zaujala osobními zkušenostmi jednotlivých autorek, které

do sborníku uvedly pokaždé z jiného úhlu pohledu o postavení ženy,

a vždy v rámci některé z islámských zemí. Postavení se v rámci jednotlivých zemí

liší, proto není vhodné zobecňovat či zjednodušovat a vytvářet tak předsudky,

aniž by byla pochopena odlišnost a různorodost každé kultury v závislosti na míře

uplatnění Šaríi, způsobu výkladu Koránu a odlišnosti města a venkova, což hraje

velmi důležitou roli při vytváření názoru o postavení a právech muslimek.

V první kapitole práce jsou popsány počátky islámu a jeho vývoj a přínos

pro společnost, který považuji za klíčový pro pochopení důležitých skutečností

a omezení předsudků vůči této kultuře a společnosti.

V následující kapitole jsem se věnovala muslimské ženě, jakožto bytosti, která má

své postavení, svá práva, ale i povinnosti, které musí stejně jako muž dodržovat.

Islámským ženám je věnován dostatek prostoru v literatuře, především beletristické,

o to méně v odborné. Dále je obsahem kontroverzní téma ženského zahalování, které

se svou podobou liší v jednotlivých zemích a jeho významnost, v niž hraje roli větší

či menší vliv Západní společnosti.

Mnohoženství je jevem ze strany západní kultury naprosto odmítaným, aniž by si

společnost uvědomila, že nevěra, kterou často praktikují, způsobuje mnohdy větší

rány než vědomé soužití s více ženami, které muslimové provozují. Dále je v této

kapitole poskytnut pohled na vzdělání a možnosti profesního uplatnění žen, které

se spolu s modernizací islámských zemí a zvýšeným zájmem veřejnosti, dostalo

na vyšší úroveň, než tomu bylo dříve.

57

V poslední kapitole je ve zkrácené verzi popsána důležitost rodiny a sňatku

jako základu muslimské obce. Uzavírání sňatku a rozvod se řídí stejně tak jako v naší

kultuře i v té islámské jistými pravidly odvíjejícími se od Šaríi, Koránu,

společenských vrstev a konkrétního státu.

V empirické části bylo kladeno za cíl zjistit úroveň znalostí studentů Univerzity

Palackého o ženě v islámské společnosti v závislosti na rozdílech mezi jednotlivými

fakultami a pohlavími. Výraznější rozdíly se pomocí dotazníkového šetření zjistit

nepodařilo, nicméně úroveň znalostí se jeví jako nejednoznačná. Výsledky ukazují,

že v jistých ohledech jsou znalosti studentů správné, jinde by bylo zapotřebí větší

informovanosti, která by napomohla propojení potřebných souvislostí a zmenšení

propasti, jež mezi islámským světem a okolím stále existuje.

Život islámské ženy není ani tak černý, jak jej prezentují média, ani tak růžový

jako pohádka se vždy šťastným koncem. Muslimská žena musí stejně jako ostatní

ženy na světě bojovat za svá práva, své možnosti a rovnoprávnost. Musí být silná

a současně hrdá na kulturu a víru, v níž žije a kterou přijala.

Cílem práce bylo zobrazit ženu v islámském světě spolu s jejími právy

a povinnostmi, postavením, vztahy k mužskému pohlaví v pravdivém světle.

I když je jasné, že existují i smutné osudy těchto žen. Cíl jsem se snažila naplnit.

Doufám, že v kombinaci s teoretickou částí, se tomu tak komplexně podařilo učinit.

58

Seznam použitých zdrojů

Literatura ABDALATI, Hammudah. Zaostřeno na islám. Nové, přeprac. a opr. vyd. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010, 203 s. ISBN 978-80-904373-6-4. AL OUKLA, Jana. Závoj si nesundám aneb postavení žen v islámu očima české muslimky. In: FROUZOVÁ (ED.), Magdaléna. Závoj a džíny: ženy v islámském světě. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2005, 207 s. ISBN 80-7021-776-6. BOËLLE-ROUSSET, Cathy, Chantal CHEMLA a Nicole RASTETTER. Klíč k náboženství: srovnání čtyř největších světových náboženství:[co mají společného judaismus, křesťanství, islám a buddhismus?]. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, 158 s. ISBN 80-000-1679-6. DENNY, Frederick Mathewson. Islám a muslimská obec. 1. vyd. Praha: Prostor, 1998, 194 s. ISBN 80-851-9069-9. HAERI, Fadhlalla. Základy islámu: tradice, historie, vývoj, současnost. Olomouc: Votobia, 1997, 235 s. ISBN 80-7198-212-1. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007, 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. IBRAHIM, I. Stručný průvodce k porozumění islámu. 2.vyd. Praha: Islámská nadace, 2009, 54 s. ISBN 978-80-904373-4-0. KEENE, Michael. Světová náboženství. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2008, 192 s. ISBN 978-80-242-2137-3. KLÍMOVÁ-PUMEROVÁ, Kv ěta. Mužům vstup zakázán. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 223 s. ISBN 80-717-8995-X. Korán. 3. vyd. v tomto překl. Praha: Academia, 2000, 797 s. ISBN 80-200-0246-4. KOUŘILOVÁ, Iveta a Miloš MENDEL (eds.). Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. 1. vyd. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2003, 172 s. ISBN 80-854-2553-X. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5.vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, 292 s. ISBN 978-807-0219-256. KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002, 197s. ISBN 80-702-1540-2.

59

KROPÁČEK, Luboš. Islám. In: KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, Blanka a kol. Obrazy ženství v náboženských kulturách. 1. vyd. Praha: Paseka, 2008, 351 s. ISBN 978-807-1858-904. KROPÁČEK, Luboš. Islámský fundamentalismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996, 263 s. ISBN 80-702-1168-7. KŘIKAVOVÁ, Adéla, Miloš, MENDEL a Zdeněk MÜLLER. Islám: Ideál a skutečnost. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 367 s. ISBN 80-703-8012-8. Lidská práva v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mnasria, 2006, 47 s. ISBN 80-903-1962-9. MÜLLER, Zdeněk. Islám a islamismus: dilema náboženstvi a politiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2010, 256 s. ISBN 978-802-0018-182. MÜLLER, Zdeněk. Islám: historie a současnos :[náboženství, civilizace, společnost, ideologie, moderní svět a modernizace, islamismus]. 1. vyd. Praha: NS Svoboda, 1997, 187 s. ISBN 80-205-0534-2. PAVLINCOVÁ, Helena a Břetislav HORYNA. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd., podstatně přeprac. a rozš., (v nakl. Olomouc vyd. 1.). Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, 661 s. ISBN 80-718-2165-9. SPENCER, Robert. Islám bez závoje. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, 236 s. ISBN 80-725-4761-5. TUREČEK, Břetislav. Světla a stíny islámu: drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007, 214 s. ISBN 9788024219097. Elektronické zdroje Francie jako první evropská země zakazuje ženám chodit se zahalenou tváří po ulici [online]. [cit. 27. 10. 2011]. Dostupné z: <http://www.euractiv.cz/evropa dnes0/clanek/francie-jako-prvni-evropska-zeme-zakazuje-zenam-chodit-se zahalenou-tvari-po-ulici-008660>. Zahalení tváře – povinnost nebo doporučení? [online]. [cit. 1. 11. 2011]. Dostupné z: <http://www.e-islam.cz/node/266>.

60

Seznam příloh

Příloha 1 - Dotazník

Příloha 2 - Tabulky výsledků dotazníku

Příloha 1

Pohlaví: muž x žena Název fakulty: 1. Jakou roli plní žena v islámské společnosti?

a) Především roli manželky, matky a vychovatelky další generace. b) Pouze roli živitelky rodiny. c) Žena zde neplní žádnou roli.

2. Může se muslimka provdat za nemuslima?

a) Ano, může se provdat za muže jinověrce. b) Ne, nemůže. Nemuslimský manžel by muslimku mohl omezovat

v praktikování jejího náboženství. c) Islámský muž ani islámská žena si nemohu vzít za manžela/manželku osobu

jiného vyznání. 3. Myslíte si, že je postavení ženy v islámu méněcenné?

a) Ano b) Ne c) Nevím

4. Jak rozumíte pojmu polygynie v islámu?

a) Povolení muslimskému muži být v manželském svazku až se 4 ženami současně.

b) Povolení muslimskému muži být ve svazku s neomezeným počtem žen zároveň.

c) Ani jedna z možností není správná.

5. Může či nemůže se islámská žena dle islámského práva provdat za více mužů (polyandrie)?

a) Ano, může. Islám polyandrii povoluje. b) Ano, může být v manželském svazku s více muži, ale musí mít speciální

povolení. c) Ne, nemůže. Islámské právo sňatek jedné ženy s více muži nepovoluje.

6. Považujete za degradaci či výhodu islámské ženy, dělit se s jinými ženami o jednoho muže (manžela)?

a) Degradace b) Výhoda c) Nevím

7. Viděl/a jste film nebo četl/a knihu s názvem Bez dcerky neodejdu? Pokud ano, jaký na něj máte názor?

a) Ano, viděl(a)/četl(a). Vyvolal ve mně negativní pocity, ale pravdou je, že neznám patřičné souvislosti v této problematice.

b) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha je jasným nepochopením základních vztahů v islámské rodině a neznalostí islámského práva Šaría.

c) Ne, neviděl/a jsem film ani nečetl/a knihu. 8. Co pro islámskou ženu znamená zahalování se?

a) Symbol příslušnosti k islámu, způsob ochrany, znak jisté nedostupnosti a respektu k ženě.

b) Symbol útisku a degradace islámské ženy. c) Snaha ženy prezentovat se/strhávat na sebe pozornost na veřejnosti.

9. Víte, která země, jako první v Evropě vydala v dubnu 2011 zákon zakazující nošení šátku/závoje na veřejnosti?

a) Rakousko b) Francie c) Belgie

Příloha 2

Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑

Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 36 131 167 33 41 74 29 24 53 294 b) 0 2 2 1 2 3 0 0 0 5 c) 7 22 29 5 9 14 2 5 7 50 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349

Tabulka č. 1: odpovědi respondentů (otázka č. 1)

























Date post:	17-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

ŽENA V ISLÁMSKÉ SPOLE ČNOSTI · 2012. 4. 4. · samy ženy, které islám znají a žijí v n...

Documents