EU, USA a Blízký východ

EU, USA a Blízký východ

Transatlantické vztahy EU

Blízký východ

Nejvíce konfliktní oblast ve světě.

USA: hlavní hráč, oblast je v centru pozornosti zahraniční politiky Chápáno jako zdroj ohrožení (terorismus)

EU: historické vazby Francie a Velké Británie Priorita jsou vztahy se zeměmi Středomoří EU je postižena nestabilitou v oblasti (nelegální

imigrace, organizovaný zločin atd.)

Blízký východ

EU a USA - sdílí cíle ZP v blízkovýchodní oblasti, ale zastávají odlišné strategie k aktérům a řešení konfliktů

Odlišná pozice v regionu: USA: jsou dominantní silou, jsou více nakloněny

užití síly. EU: externí síla, preferuje vyjednávání.

Společné zájmy: ochrana zásob ropy, podpora prozápadních režimů, které spolupracují v boji proti terorismu, zabránění šíření ZHN

Izraelsko-palestinský konflikt

Dosud proběhly čtyři arabsko-izraelské války 1. arabsko-izraelská válka (1948-1949,

Válka za nezávislost) 2. arabsko-izraelská válka (1956-1958,

Sinajská válka) 3. arabsko-izraelská válka (1967,

Šestidenní válka) 4. arabsko-izraelská válka (1973,

Jomkipurská válka)


Od r. 1964 zastupovala Palestince Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) 1974: status stálého pozorovatele při OSN

1987: Počátek 1. palestinské intifády

1991: Mírová konference v Madridu Organizovaná USA a SSSR Cíl, aby arabské země podepsaly mírové dohody

s Izraelem


1993: Mírové dohody z Oslo – „Deklarace Principů“, „Oslo I.“ Vzájemné uznání Izraele a OOP (Rabin-Arafat) Izraelské jednotky se měly stáhnout ze západního břehu

Jordánu a pásma Gazy Vytvoření Prozatímní palestinské samosprávy Obě strany uznaly svá politická práva Hamás ani představitelé židovských osadníků Oslo neuznali

Oslo nebylo implementováno Izrael přestal věřit tomu, že se Palestinci vzdají násilí a uznají

židovský stát Palestinci nevěřili, že se Izrael stáhne z okupovaných území a

zruší osady


2000: Mírová jednání Barak-Arafat v Camp Davidu Snaha řešit problematické body: Jeruzalém, hranice a

uprchlíci

Po nedohodě došlo k zahájení 2. palestinské intifády

2002: USA se poprvé vyslovily pro ustavení dvou států

2003: „Cestovní mapa“ tzv. Čtyřky – USA, Rusko, EU, OSN

12/2003: Ženevská jednání → neformální dohoda mezi Izraelem a Palestinci Palestinci se vzdají práva na návrat výměnou za

téměř celý Západní břeh Izrael se vzdá hlavních osad, ale udrží si některé

blízko hranic Palestinci budou mít hlavní město ve Východním

Jeruzalémě, ale Izrael bude mít svrchovanost nad Západní zdí Starého města


listopad 2004: smrt Jásira Arafata srpen – září 2005: odsun Izraele z pásma

Gazy leden 2006: vítězství Hamás v parlamentních

volbách v Palestinské autonomii léto 2006: válka Izraele s Libanonem léto 2006: válka Izraele s Palestinci



listopad 2007: mírové rozhovory v Annapolisuobnovení mírových rozhovorůcíl: vytvořit samostatný palestinský stát do r.

2008systém pravidelných schůzekPřetrvává vzájemná nedůvěra

Hlavní problémy

Jeruzalémobě strany chtějí Jeruzalém jako hlavní

městoV r. 1967 Izrael obsadil Východní

Jeruzalém, který do té doby kontrolovalo Jordánsko

Mezinárodně nebyla uznána izraelská suverenita nad Východním Jeruzalémem

Hlavní problémy

Palestinští uprchlíciOtázka návratu více než 4 milionů

palestinských uprchlíkůUprchlíci po 1. a 3. válce Umožnění návratu = konec židovského

charakteru státu, proto Izrael odmítá návrat a prosazuje, aby byli Palestinci přijati v okolních arabských státech

Podle rezoluce OSN 194 mají Palestinci právo na návrat a odškodnění

Hlavní problémy

Židovští osadníci na okupovaných územích Od 1967 se jedná o západní břeh Jordánu, pásmo

Gazy, Golanské výšiny, Východní Jeruzalém Od počátku existence Izraele nebyly jasně

definovány hranice Část politické elity prosazovala myšlenku Velkého

Izraele Palestinci chtějí návrat do hranic z r. 1967 09/2005 odchod Izraele z pásma Gazy Hamás, který vyhrál volby v r. 2006, chce ale

návrat do hranic v r. 1948

Hlavní problémy

Přístup k vodním zdrojůmV celé oblasti je kritický nedostatek pitné

vody a vodních zdrojůV r. 1967 Izrael dostal pod kontrolu vodu ze

západního břehu a Galilejského mořePalestinci si stěžují, že je jim bráněno užívat

vodní zdroje

Pozice USA

Strategické partnerství USA-Izrael Izrael je vnímán jako klíčový americký spojenec Je to jediný stát v regionu, který je považován za

demokratický. Oboustranně výhodná strategická aliance:

Izrael profituje z americké ekonomické, finanční, politické a vojenské pomoci

Pro USA proamerická orientace židovského státu důležitá pro regionální rovnováhu moci (SV vyvážení SSSR)

Izrael je největší příjemce americké zahraniční pomoci.

Pozice USA

USA vůdčí síla v mírových jednáních

J. Carter: 1978 Camp David Izrael-Egypt

R. Reagan: Izrael je strategický spojenec při zadržování sovětského nebezpečí

G. Bush: Madridská mírová konference

B. Clinton: Mírové dohody z Oslo

G. W. Bush: příklon ke vzniku dvou států Kritika Izraele, ale odmítá jednat s Hamásem

Pozice USA

Obama: BV jedním z ústředních cílů zahraniční politiky Smířlivý diskurz směrem k muslimské populaci Zvýšená kritika Izraele a ústup od jeho

bezpodmínečné podpory podpora vzniku dvou států Tajná jednání s Hamásem

Pozice USA

Postavení Jeruzaléma USA neuznávají izraelskou okupaci Východního

Jeruzaléma Zacházení s Palestinci na okupovaných

územích Americká kritika izraelského přístupu k Palestincům

na okupovaných územích – odraz v každoročních zprávách o dodržování lidských práv

Existence a výstavba nových židovských osad na okupovaných územích USA je považují za nelegální a za jednu ze

zásadních překážek míru

Pozice EU

Odlišné postoje členských zemí k Izraeli a arabským státům Francie: na straně arabských států

Od r. 1971 poskytuje EU (ES) ekonomickou pomoc Palestincům

Po Jomkipurské válce (1973) ES odmítlo princip získávání území silou, uznání legitimních práv Palestinců

Euro-arabský dialog (1974) Izrael odmítal účast OOP, chápáno jako její

mezinárodní uznání Ochladnutí vztahů mezi Izraelem a ES a na druhé

upevnění vazeb mezi Izraelem a USA

Pozice EU

Benátská deklarace (1980) První pozice ES k blízkovýchodnímu konfliktu Právo na existenci a bezpečnost všech zemí

regionu (včetně Izraele) Spravedlnost pro všechny lidi, kteří tam žijí

(Palestinci) Základem byl princip „území za mír“, návrh na

řešení vzniku dvou států Mírová jednání měla být zprostředkována a

zaručena OSN Roztržka s Izraelem → do r. 1992 Izrael odmítal,

aby se ES zapojilo do mírových jednání

Pozice EU

Barcelonský proces (1995) - Euro-středomořské partnerstvíÚčastní se ho všechny státy Středomoří (i

Libye, Sýrie) → zde se mohou setkat se zástupci Izraele

Cíle: partnerství v politické a bezpečnostní oblasti, vytvoření zóny volného obchodu, partnerství v sociální a kulturní oblasti

Pozice EU

V r. 1996 se stal zvláštním evropským vyslancem pro blízkovýchodní proces Miguel Ángel Moratinos Od r. 2003 je to Marc Otte

1997: uzavřena Prozatímní asociační dohoda o obchodu a spolupráci s Palestinskou samosprávou Poskytování pomoci vázáno na vnitřní reformy

palestinských institucí a demokratizaci palestinské samosprávy

Pozice EU

2002: Sevillská deklarace: cílem je ukončit okupaci a vytvořit Palestinský stát na základě hranic před r. 1967

Evropský postoj: neodvolatelné právo Izraele žít v míru a bezpečí

s mezinárodně uznanými hranicemi Ustavení Palestinského státu na základě hranic z roku 1967 Nepřijatelnost získávání území válkou Jeruzalém bude společně hlavní město obou států Přijatelné řešení problému palestinských uprchlíků

Role EU je vnímána především ve schopnosti přesvědčit Palestince a arabské státy, aby přijaly výsledky mírového procesu, pokud je přijme Izrael

Pozice Ruska

Značná část židovských imigrantů pochází z Ruska Studená válka

1948 SSSR uznal Izrael a do r. 1951 jej i podporoval Problém nastal, když se Izrael spojil s USA, SSSR začal

podporovat arabské státy (Sýrie, Egypt) → protiváha amerického vlivu na Blízkém východě

1953 přerušení diplomatických styků SSSR-Izrael 90. léta:

Změny zahraniční politiky po rozpadu SSSR Říjen 1991 obnovení diplomatických vztahů Rusko-Izrael

Pozice Ruska

Problémy rusko-izraelských vztahů Nekonzistentnost ruské zahraniční politiky Balancování mezi podporou Izraele a arabských států

Rusko-palestinské vztahy Změna ruské zahraniční politiky byla vnímána negativně –

ztráta dlouhodobého spojence Rusko podporuje vyhlášení nezávislého Palestinského státu

za předpokladu plnění dohod s Izraelem (proti jednostrannému vyhlášení palestinské nezávislosti)

V řešení konfliktu Rusko nevyužívá svůj vliv a nepřichází s vlastními návrhy

Pozice OSN

Snaha hrát roli v řešení palestinské otázky a izraelsko-palestinského konfliktu od 40. let 20. století

Rezoluce, plány a návrhy OSN na řešení situace na Blízkém východě

1947 plán dělení Palestiny (rezoluce OSN 181) Dohled nad příměřím v rámci UNTSO po 1. válce Rezoluce 242 (1967) – požadavek stažení Izraele z

okupovaných územích, výměna „území za mír“ Rezoluce OSN 338 (1973)– požadavek ukončení

konfliktu

Pozice OSN

Rezoluce Valného shromáždění 3236 (1974) – právo palestinského lidu na sebeurčení

90. léta aktivní podíl OSN na blízkovýchodních mírových rozhovorech (Madrid, Oslo)

Princip výměny „území za mír“ Podíl na budování infrastruktury Palestinské

autonomie Je vnímána jako propalestinská Izrael se stal nejčastěji kritizovaný stát v OSN

Transatlantická spolupráce

Transatlantická spolupráce je efektivní v konání konkrétních kroků

Společné jsou cíle, ale liší se celkovým přístupem k regionu

EU je vnímáno značně propalestinsky Kritika Izraele, ale současně odsouzení palestinských

teroristických akcí proti civilním cílům v Izraeli

USA je zase vnímán proizraelsky


Do konce 90. let EU dlouhodobě podporovala politiku USA, i když měla své vlastní aktivity

USA vnímá EU jako slabšího hráče na BV, protože není vojenskou velmocí a mezi členskými státy existují rozpory ohledně priorit


Odlišné hodnocení konfliktu a jeho hlavních problémů EU: hlavní problém je židovské osídlení

okupovaných území Obě strany používají nepřijatelné prostředky, obě strany

musí zároveň přestat s násilnými akcemi Vytvoření dvou států Izrael má zvláštní odpovědnost jako demokratický stát, ale

nedodržuje plně lidská práva Nevidí jako ústřední problém bezpečnost Izraele, a tudíž

ani nutnost stále ujišťovat o uznání židovského státu


USA: Hlavní problém je neochota uznat židovský stát

arabskými státyPrioritní je bezpečnost Izraele, a proto chápe

jednání Izraele jako sebeobranu Palestinské skupiny jsou teroristé → tlak na

jejich zadržení


Odlišné vnímání role arabských států v konfliktuEU: arabské státy mohou usnadnit vyřešení

konfliktu, ale nejsou jeho přímými účastníkyUSA: arabské státy by měly posílit své

závazky k Izraeli a podporovat umírněné palestinské vedení

Země jako Egypt nebo Saudská Arábie mají bránit extremistům a teroristům, aby konflikt přiživovali


Tlak na aktéry: Podle EU se USA soustředí jen na Palestince a jejich

ústupky, ale netlačí na Izrael Podle USA jen podporují Izrael, aby přijal složitá rozhodnutí, a

hlavní problém spočívá v tom, že Palestinci nejsou ochotni převzít zodpovědnost za závazky a jednat

Vyslání mezinárodních sil do oblasti (NATO nebo OSN) USA proti, EU pro USA: Vyžadovalo by to obrovské zdroje a silný mandát Od vypuknutí konfliktu byly v oblasti již 7x rozmístěny

mezinárodní jednotky a nikam to nevedlo

Date post:	26-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	tiva
View:	35 times
Download:	3 times

EU, USA a Blízký východ

Documents