Invazní nepůvodní druhy a společný trhJe s podivem, že EU, která běžně přijímáprávní normy závazné pro členské státya týkající se mnoha často až stěží uvěři-telných stránek našeho běžného života,dlouhou dobu žádnou legislativu, společ-nou politiku nebo strategii pro invaznínepůvodní druhy vůbec neměla. Vládyjednotlivých členských zemí proto postuppři nakládání s těmito organismy koordi-novaly jen v omezené míře. Ba co víc, ci -
telně chyběl mechanismus včas varujícíEU jako celek i její jednotlivé členské stá-ty před možným zavlečením, vysazenímnebo rozšířením vetřelců. Dobře míněnáopatření pro snížení negativního dopa-du invazních organismů na lidské zdraví,hospodářství a přírodu byla proto značněroztříštěná, navíc se nezřídka míjela účin-kem – v jedné zemi vynakládali na ome-zení určitého druhu chovajícího se invaz-ně nemalé finanční prostředky, zatímcosousední stát takové kroky vůbec neučinil.
Situaci v takovém případě dále ztěžujei společný trh bez standardních hranič-ních prohlídek.
Evropská komise se proto začala jižv r. 2008 touto problematikou podrobnězabývat a navrhla tři možné postupy: vy -užití již existujícího zákonodárství EU, vy -pracování společné strategie nebo koncep -ce, jak k invazním nepůvodním druhůmpřistupovat, a v neposlední řadě přijetízcela nové závazné právní normy. Po -sledně jmenovaná možnost nakonec pře-vážila. Komise proto po řadě konzultacís nejrůznějšími zainteresovanými strana-mi vypracovala návrh nařízení o prevencia regulaci zavlékání nebo vysazování a ší -ření invazních nepůvodních druhů.
Evropský parlament v dubnu 2014 zmi-ňovaný návrh velkou většinou hlasů schvá-lil, v září stejného roku ho následovalai Evropská rada, takže hned 1. ledna 2015dokument vstoupil v platnost. Nařízeníč. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlé-kání či vysazování a šíření invazních nepů-vodních druhů se zaměřuje především naprevenci, včasné zjištění a rychlé odstra-nění nebo účinnou regulaci těchto druhůz prostředí.
Potíže s „černou listinou“Komise původně navrhovala, aby se nedíl-nou součástí nařízení stal seznam 50 dru-hů, které by měly členské státy EU bezvýjimky pokládat za nejproblémovější,a tudíž z hlediska regulace vetřeleckýchorganismů za prvořadé. Nicméně nařízeníobsahuje požadavek, aby vznikl přehled ne -původních invazních organismů význam-ných pro celou unii s tím, že se poměrněpřísná legislativa bude vztahovat pouze nauvedené druhy. Musejí ale být nepůvod-ní v celé EU s výjimkou nejvzdálenějšíchoblastí a podle nejlepších dostupných vě -deckých důkazů by měly dokázat vytvořitživotaschopnou populaci, jež se úspěšněrozšíří přinejmenším do dvou členskýchstátů nebo jedné mořské podoblasti. Sou-časně mají vykazovat závažný dopad nabiologickou rozmanitost, lidské zdravía hospodářství nebo musí být tento dopadvysoce pravděpodobný. Instituce EU při se -stavování „černé listiny“ zohlednily možnénáklady příslušných opatření v členskýchstátech a porovnaly poměr mezi nákladya přínosy. V úvahu braly i újmu vzniklouv případě, že se proti konkrétnímu invaz-nímu druhu v celé unii koordinovaně za -sahovat nebude.
Činnost odborné skupiny, která v r. 2015seznam invazních nepůvodních druhůvýznamných pro EU vytvářela, vyústilav soupis pouze 37 druhů planě rostou-cích rostlin a volně žijících živočichů,považo vaných v EU oficiálně v tuto chvíliza největší „potížisty“. Na zařazení dru-hů (a v jednom případě poddruhu, resp.odrůdy) na „černou listinu“ se muselishodnout zástupci všech členských stá-tů a o její definitivní podobě rozhodla Ev -ropská komise. V červenci 2016 vyšlo pro-váděcí nařízení č. 2016/1141, přinášející
živa 1/2017 XIX
Jan Plesník
Evropská unie versus invazní nepůvodní druhy: pomůže nová legislativa?
Pronikání invazních nepůvodních druhů do Evropy připomíná – řečeno spor-tovní terminologií – nepřetržitý zápas, v němž ale až na drobné chvíle zatím vítě-zí hosté. Počet záměrně vysazených či neúmyslně zavlečených nepůvodníchdruhů, které se chovají invazně, se na našem kontinentě neustále zvyšuje: jenv období 1900–2010 vzrostl čtyřnásobně (Rabitsch a kol. 2016). Zmiňovaný pro-ces se přitom týká všech taxonomických skupin a typů prostředí, byť v různémíře (DAISIE, Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe, 2009;viz www.europe-aliens.org). Každý pátý v Evropě žijící druh je přímo negativněovlivněný invazními nepůvodními organismy (Genovesi a kol. 2015a). Invaznídruhy se samozřejmě nevyhýbají ani chráněným územím (např. Härtel a kol.2015). Ani ekonomická stránka působení těchto druhů není zanedbatelná – cel-ková újma, kterou mají na svědomí v Evropské unii, se odhaduje na 12 miliardeur (324 miliard Kč) za rok. Nepřekvapí nás proto, že už nyní činí roční nákladyna zabraňování šíření, regulaci a odstraňování invazních druhů z prostředív EU 40–100 milionů eur (1,1–2,7 miliard Kč, Kettuten a kol. 2009). Od začátku90. let 20. stol. se tak přinejmenším zdesetinásobily.
1
1 Trnovník akát (Robinia pseudoacacia)na seznam druhů s významným dopa-dem na Evropskou unii zařazen nebyl –maďarská vláda poukazovala na jehovýznam pro včelařství.
zmiňovaný soupis a upřesňující naplňová-ní právní normy EU z r. 2014. Tvůrci uve-dené právní normy dali přednost menší-mu počtu taxonů, na něž by měla opatřenícílit přednostně, před „telefonním sezna-mem”. Text obou nařízení je dostupnýv češtině kupř. na webové adrese http://in -vaznidruhy.nature.cz/legislativa/EU, spra-vované Agenturou ochrany přírody a kra-jiny ČR.
Nové nařízení kritizují jak někteří vědci,tak nevládní organizace. Již v době přípravyobou složek zákonodárství EU panovalymezi odbornou veřejností obavy, aby od -borný přístup nepřevážily zájmy jednotli-vých zemí (Genovesi a kol. 2015b, Tolling-ton a kol. 2015). Podle názoru odborníkůobsahuje výčet invazních nepůvodníchdruhů s dopadem na EU příliš omezenýpočet taxonů. Přitom na území unie sevyskytuje více než 1 000 takových druhů,z nichž většina splňuje kritéria pro za -řazení na celounijní seznam (Vilà a kol.2010). Přestože je sestavování jakýchkoližebříčků vždy ošidné, v prováděcím naří-zení by chom marně hledali některé druhyoznačené za nejzávažnější invazní ne -původní taxony v EU, resp. Evropě (Roya kol. 2014) nebo ve světě (Lowe a kol.2000). Chybí v něm např. notoricky známýnorek americký (Neovison vison) neboli
mink. Důvod? Téměř dvě třetiny všech kůžínorků amerických chovaných na farmáchpo celém světě pochází z EU, zejménaz Dánska (ročně v tamějších chovnýchzařízeních získají 17 milionů kožek, cožtvoří celou třetinu světové produkce, a totoodvětví zaměstnává 6 tisíc pracovníků),Finska, baltských států a Polska (Grosfield2016). Totéž platí pro rostlinné druhy,jejichž omezování ve volné přírodě častopředstavuje černou můru ochránců příro-dy, jako je bolševník velkolepý (Heracleummantegazzianum, viz např. Živa 2007, 4:153–157) či křídlatky (Reynoutria spp.).Nicméně i tak se na černý soupis dostalastřevlička východní (Pseudorasbora parva),želva nádherná (Trachemys scripta, obr. 4),nutrie říční (Myocastor coypus, obr. 3) nebotokozelka nadmutá neboli t. vodní hyacint(Eichhornia crassipes, obr. 2). Přehled ta -xonů zařazených do výčtu invazních ne -původních druhů významných pro celouEU přináší tab. 1.
Ani vyhlazovací válka, ani příměříV letní, takříkajíc okurkové sezoně sev hromadných sdělovacích prostředcíchobjevily vedle zpráv o nebohých českýchučitelkách sužovaných jadranskými žralo-ky a o nejrůznějších samozvaných celeb-ritách informace o nakládání s invazními
nepůvodními druhy v EU. Nejen bulvár-ní tisk a některé komerční rozhlasovéa televizní stanice šokovaly uživatele dra-matickými zprávami, že Evropa zahajujenemilosrdný boj proti nepůvodním orga-nismům. Navíc někteří diskutující hledalianalogii mezi invazními druhy a masovýmpříchodem přistěhovalců do Evropy.
Shrňme proto realitu do několika zá -kladních bodů. Cílem legislativy EU je naprvním místě prevence, tedy zamezení za -vlečení nebo vysazení druhů z unijníhoseznamu do nových oblastí, a regulace šíře-ní již přítomných organismů. Následujícíopatření se proto netýkají všech invazníchnepůvodních, a už vůbec ne všech nepů-vodních druhů, ale – jak již bylo řečeno –jen 37 vybraných. Uvedené druhy nelzepřivážet do EU nebo je přes její území pře-vážet, držet ani chovat v uzavřeném pro-storu, obchodovat s nimi, využívat je, anivypouštět či vysazovat do volné přírody.Již pěstovaní nebo chovaní jedinci získaníještě před vstupem nařízení v platnost bu -dou moci v lidské péči dožít, pokud pěs-titelé nebo chovatelé zajistí, aby nemohliuniknout do volné přírody, a jestliže jimznemožní rozmnožovat se. U nově zjiště-ného ojedinělého výskytu taxonů z unij-ního seznamu by členské státy EU mělypokud možno jedince odstranit nebo
XX živa 1/2017
Tab. 1 Invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Evropskou unii (EU 2016)
alespoň regulací omezit jejich šíření. V pří-padě již značně rozšířených druhů nepo-žaduje nařízení je vymýtit, ale ukládá člen-ským zemím usilovat o regulaci tak, abyse snížil dopad příslušných vetřeleckýchdruhů na biologickou rozmanitost, případ-ně na lidské zdraví a hospodářství. Kon-krétní kroky, jež mohou zahrnovat takénejrůznější opatření ke zvýšení zdraví eko-systémů a životaschopnosti původních
druhů, jsou v rukou vlády každého člen-ského státu. Členský stát EU, který si ne -bude přát na svém území zakázat určitýdruh z černé listiny, bude moci na rozdílod původního návrhu požádat Evropskoukomisi o výjimku.
Podrobnější informace zájemci najdouv podobě častých otázek a odpovědí naadrese http://invaznidruhy.nature.cz/unij-ni-seznam/caste-otazky/.
Čeká se na novelu zákona o ochraně přírody a krajinyPřestože se v ČR problematika nakládánís invazními nepůvodními druhy postup-ně stala součástí hned několika zákonůa jejich prováděcích vyhlášek (Doležalová2012, Görner 2014), nebude v souvislostis nařízením připravován o těchto druzíchnový zákon – pro tyto účely se novelizujezákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírodya krajiny, v platném znění. Jelikož se pro-blematika invazních nepůvodních druhůnetýká jen rezortu životního prostředí, alepřesahuje do jiných odvětví a oborů, ne -obejde se příprava novely bez četnýchkonzultací s dalšími ministerstvy a zain-teresovanými stranami včetně profesníchkomor a zájmových sdružení. Předpoklá-dá se, že návrh novely bude připraven ješ-tě v r. 2017. Do té doby bude v ČR možnéprovádět pouze dovozní kontroly, protožepříslušné veterinární nebo celní předpisyje umožňují uskutečňovat okamžitě.
Co však s invazními nepůvodními dru-hy, které jsou pro ČR významné, ale neocit -ly se na celounijním výčtu? Seznam dru-hů s dopadem na EU se bude pravidelněnovelizovat. Pro skutečně problémový bol-ševník velkolepý na našem území neby-ly v době přijímání nařízení č. 2016/1141k dispozici odpovídající podklady, kon-krétně hodnocení rizik – mezitím ho zpra-covali vědci z Botanického ústavu Akade -mie věd ČR, v. v. i., v Průhonicích u Prahy.Nicméně ČR může obdobné taxony zařaditna vlastní seznam invazních nepůvodníchdruhů, na které se zaměří státní správapřednostně. Podobu a způsob přípravytohoto výčtu upřesní opět výše uvedenánovela zákona o ochraně přírody a krajiny.
Už teď je zřejmé, že rozumný přístupk invazním nepůvodním druhům ve sjed-nocené Evropě (Českou republiku nevyjí-maje) vyžaduje spolehlivé odborné podkla -dy, dostatečné kapacity včetně finančníchprostředků a účinné, protože objektivníinformování, výchovu a vzdělávání nej-širší veřejnosti i cílových skupin obyvatel -stva a získávání jejich podpory.
Použitá literatura uvedena na webu Živy.
živa 1/2017 XXI
2 Tokozelka nadmutá neboli t. vodníhyacint (Eichhornia crassipes) vytváří na vodní hladině až několikametrové po -rosty, pod nimiž hnije voda. Jako původníse vyskytuje v Jižní Americe, ale nynípronikla do tropických a subtropickýchoblastí všech kontinentů. Na snímku bio-masa tokozelky na thajské řece Čaopraja3 Újma působená jihoamerickou nutrií říční (Myocastor coypus) hlavněpodhrabáváním břehů vodních tokůdosahuje v Evropě 2,8 milionu eur (75,6 milionu Kč) ročně. Ve Velké Britániipřišlo její vyhubení na pět milionů GBP(158 milionů Kč). V České republice byltento hlodavec, původně chovaný na far-mách pro kožešinu a dnes v malochovechpro maso, již zaznamenán na 500 místech,ale jen na některých vydrží více let.4 Nápadně zbarvenou želvu nádhernou(Trachemys scripta) chovají často tera-risté. Její původní areál rozšíření zabírájižní a východní části Spojených státůamerických a severovýchod Mexika. Protože je značně odolná a poměrnědlouhověká a lidé se jí nezřídka zbavujívypouštěním do přírody, přežívá dlouhodobě i v ČR, zatím se u nás ale rozmnožila jen ojediněle.5 Severoamerickou veverku popelavou(Sciurus carolinensis) si Britové oblíbilijako domácího mazlíčka již v 19. stol.a vysazovali ji do volné přírody. Jako konkurent původní veverky obecné(S. vulgaris) je úspěšná do té míry, že dnesžije ve Spojeném království 2,5 milionuveverek popelavých, zatímco z původníhopočtu 3,5 milionu v. obecných jich zůstalo jen 140 tisíc. Navíc loupánímkůry působí veverka popelavá újmu na lesních porostech v hodnotě 10 milionů GBP (316 milionů Kč) ročně. Z domácích chovů unikla do volné přírody i na severu Itálie, kde se vytvořilaživotaschopná, dále se šířící populace,a je pouze otázkou času, kdy se dostanedo Francie a Švýcarska.6 Medvídkovitá šelma nosál červený(Nasua nasua) je domovem v tropickéčásti Jižní Ameriky. V Evropě se ve volné přírodě rozmnožoval několik letv Anglii a byl vysazen i na španělskémostrově Mallorca.7 Lupina mnoholistá, označovaná i jako vlčí bob mnoholistý (Lupinuspolyphyllus), byla do Evropy přivezenaze Severní Ameriky jako ozdobná rostlina, ke zpevňování silničnícha železničních náspů nebo jako krmivopro lesní živočichy. Vázáním dusíkudokáže ovlivnit chemismus půdy. Foto S. Krejčík
4 5 6
7
8
8 Původem severoamerická kachnicekaštanová (Oxyura jamaicensis) bylav Evropě, především ve Velké Británii, v r. 1953 vysazena jako okrasný druhměstských a venkovských jezírek a ryb-níčků. Ve volné přírodě hnízdí od r. 1960a postupně se šíří západní Evropou. Ve Španělsku ohrožuje křížením místnívelmi vzácnou celosvětově ohroženoukachnici bělohlavou (O. leucocephala),v České republice jsou její pozorovánízatím ojedinělá. Snímky J. Plesníka,pokud není uvedeno jinak
