Evropská integrace v letech 1993-2004

DĚJINY EU

Evropská integrace v letech 1993-2004

Realizace vnitřního trhu

Realizace hospodářské a měnové unie

Institucionální reforma


K 1. 1. 1993 měl být dokončen vnitřní trh, ale zpožďování Pohyb zboží - členské státy stále požadovaly, aby

výrobky odpovídaly místním normám (od r. 1997 musely hlásit Komisi, proč brání vstupu některých výrobků na svůj trh)

Liberalizace služeb – zejména finanční, pojišťovnictví, přeprava zboží a osob, ale omezená liberalizace v železniční dopravě (státní monopoly v zájmu poskytování veřejných služeb - Francie)

Rozvoj politiky hospodářské soutěže – Komise bránila zneužívání dominantního postavení na trhu, proti státním subvencím


Volný pohyb osob Problémy v uznávání kvalifikací a diplomů (odpor stavovských

organizací) Problém v realizaci Schengenských dohod (měly vstoupit v platnost

k 1.1. 1993) Ve Francii – problém v uznávání azylu Zpoždění ve spuštění Schengenského informačního systému, nedostatečné

kontroly na hranicích (jižní Evropa) K definitivnímu spuštění Schengenského prostoru došlo až v r. 1995, a to

v Beneluxu, Francii, Německu, Španělsku a Portugalsku Mimo ještě zůstaly Itálie, Řecko (problémy v ochraně středomořských hranic) a

Rakousko 1998 – připojení Itálie a Rakouska

1996 – rozšíření i o nečlenské státy – Norsko a Island, připojení i Dánska, Švédska a Finska

Schengenské dohody se nevztahovaly na Velkou Británii a Irsko Rozvoj policejní spolupráce v rámci justice a vnitra

1994 – založení Europolu


Slaďování daňových režimů Problémy s odlivem kapitálu, přesunem výroby do zemí,

kde je to daňově výhodnější Jednomyslnost v Radě Určité sblížení DPH, ale zůstávalo rozpětí 15-25%,

nedohoda v jiných nepřímých daních Daně z úspor a investic – daně vztahující se na výnosy

např. z cenných papírů, podílových fondů Ve většině zemí neexistovala kontrola příjmů z kapitálu u těch

osob, které tam nemají trvalé bydliště Francie – požadovala vysoké srážky kolem 25 % X Lucembursko – daňový ráj Komise – 20 % (x Lucembursko)


Posílení regionální politiky Velké nerovnosti mezi státy v úrovni HDP

Rozpočet Unie Komise požadovala zvýšení odvodů z HDP

Odmítali čistí plátci (Německo, Francie, VB, Itálie, Nizozemsko) x čistí příjemci (chtěli vyšší příspěvky)

Čistí plátci požadovali lepší kontrolu výdajů ze strukturálních fondů

V r. 1992 dohoda z Edinburku – postupné zvyšování příjmů rozpočtu v horizontu sedmi let tak, aby v r. 1999 byl odvod 1,27 % HDP členských států (místo 1,2 %), úspory v CAP, zachování britské vratky


Začínají se objevovat nová témata Zaměstnanost (nezaměstnanost v některých zemích

příliš vysoká - Španělsko) 1993 – ER v Bruselu přijala Bílou knihu „Růst,

konkurenceschopnost a nezaměstnanost“ Návrh vyšších investic ve veřejné sféře (doprava,

telekomunikace) Dohoda na investicích do TENs – spolufinancování

z členských států a také soukromého kapitálu Obecně proti Německo, VB, Nizozemsko – více liberální,

obavy ze zatížení národních rozpočtů a také růstu inflace 1994 – ER v Essenu

Schválení investic do infrastruktury (TENs)


Problematické – v 90. letech v Evropě hospodářská krize, snižování růstu HDP, růst nezaměstnanosti

Krize EMS1. 1. 1994 – přechod do 2. fáze HMU

Sbližování hospodářských politik, dodržování konvergenčních kritérií, založení Evropského měnového institutu

Evropský měnový institut Frankfurt (měl být nahrazen od r. 1998 ECB) Cílem bylo posílit měnovou spolupráci mezi členskými státy Příprava na vznik Evropského systému centrálních bank Technická příprava bankovek


Sbližování hospodářských politik Dodržování konvergenčních kritérií

Stanovena v dodatkovém protokolu č. 6 Maastrichtské smlouvy Omezení inflace – průměrná míra inflace nesmí překročit 1,5 %

tří nejlepších výsledků Společenství Omezení rozpočtového deficitu – nesmí být vyšší než 3 % HDP Omezení veřejného zadlužení – veřejný dluh země nesmí

překročit 60 % HDP Snížení úrokových sazeb – nesmí přesáhnout 2 % sazeb tří

států, jež dosahují nejlepších výsledků ve stabilitě cen (aby vysoké úrokové sazby nebrzdily soukromé investice a hospodářský růst)

Členství v EMS a dodržování fluktuačních pásem po dobu nejméně 2 let


Sbližování realizované pomocí tzv. hlavních směrů hospodářských politik Přijímané Ecofinem (Rada ministrů hospodářství a

financí) po vyjádření stanoviska ER a na základě doporučení Komise

Státy plní dle sebe, ale jsou monitorovány Komisí, jak stanovené cíle naplňují, Komise předává informace Radě

Členské státy musí vypracovávat konvergenční programy, které schvaluje Komise a Rada

Rada se vyjadřuje k výši rozpočtových schodků jednotlivých států a může vydat danému státu doporučení


Obtížné splnit konvergenční kritéria (Itálie, Španělsko, Řecko, Francie)

Německo Žádalo, aby se země zavázaly k dodržování konvergenčních kritérií, ale také

k rozpočtové disciplíně, a to i po vstupu do 3. fáze HMU Návrh Paktu stability

ER v Madridu 12/1995 – schválení konečného harmonogramu HMU K 1. 1. 1999 – třetí fáze HMU, budou zavedeny pevné směnné kurzy mezi měnami

navzájem a vůči jednotné měně Mince a bankovky začnou obíhat nejpozději k 1. 1. 2002 Přijetí názvu nové měny (euro na návrh Španělska) Přijat německý návrh na Pakt stability

Řešení vztahů mezi zeměmi, které vstoupí do eurozóny, které zůstanou mimo ER v Amsterodamu 6/1997 – euro spojeno se měnami zemí mimo eurozónu, fluktuační

pásmo +/- 15 %


Pakt stability Závazek zemí, které vstoupí do eurozóny nebo se na vstup

připravují, že budou dodržovat rozpočtovou disciplínu i po přijetí eura, jinak sankce (Německo)

Problém plnění konvergenčních kritérií Rozpočtový deficit pod 3 % HDP nesplňovaly velké země jako

Francie a Itálie, bez kterých se zavedení eura neobešlo Belgie, Itálie – veřejný dluh kolem 120 % Diskuze o výkladu konvergenčních kritérií

1997 – nástup socialistického premiéra ve Francii Lionela Jospina • konvergenční kritéria měla být vykládána flexibilně• Pakt stability měl brát ohled i na sociální cíle (x Německo)

Francie a jihoevropské země prosazují, že o sankcích bude rozhodovat Rada po zvážení všech okolností a udělovat je bude jen výjimečně


Pakt stability řešen na zasedání ER v Amsterodamu v 6/1997 Pakt stability a růstu (růst připojen na žádost Francie) Země, které přijmou euro, musí předložit každý rok své

programy stability Veřejný deficit nesmí překročit 3 % HDP Pokud někdo nedodrží, „varování“ Rady, poté sankce –

sankce budou přizpůsobeny aktuálnímu ekonomickému stavu země

Zároveň Francouzi získali rezoluci o hospodářském růstu a zaměstnanosti – rozvoj sociální politiky a politiky zaměstnanosti (zvláštní summit o zaměstnanosti v Lucemburku v 11/1997 – Evropská strategie zaměstnanosti)


5/1998 – ER v Bruselu rozhodla o zavedení eura Do 3. fáze mohlo vstoupit k 1. 1. 1999 11 zemí (VB a Dánsko opt-

out, Švédsko neparticipovalo, Řecko mělo vstoupit k 1. 1. 2001) Byly stanoveny pevné parity mezi národními měnami Problémy ohledně jmenování prvního prezidenta ECB

Střet mezi Chiracem a Kohlem Chirac chtěl do vedení Francouze Guvernéři národních centrálních bank nominovali Wima

Duisenberga (prezident Nizozemské centrální banky), podpora Německa

Chirac chtěl prezidenta francouzské centrální banky Jeana Clauda Tricheta

Kompromis – 8letý mandát rozdělen mezi Duisenberga a Tricheta Narušení vztahu mezi Chiracem a Kohlem – obavy z francouzských

zásahů do ECB


6/1998 – vznikla ECB ve Frankfurtu nad Mohanem1999 – vstup do 3. fáze HMU, ale euro začalo kolovat

až v r. 2002 Problém sjednocení rozdílných ekonomik s rozdílnými

potřebami Projev např. ve stanovování úrokových měr ECB

Problémy s dodržováním Paktu stability a růstu 2002/2003 – zejména Německo a Francie Obtížné uplatnit sankce – Komise navrhla vydat „varování“

Německu, ale Rada to zablokovala Kritika paktu, že příliš země svazuje v době recese

Oslabení Paktu, ale i HMU Nevedlo to k fiskální disciplíně u ostatních

Institucionální reformy

1997 – přijetí Amsterodamské smlouvy (vstoupila v platnost v r. 1999) Nutnost přehodnotit některé aspekty Maastrichtské

smlouvy Druhý pilíř Reforma institucí s ohledem na posílení demokratické legitimity EU

a rozšíření třetí pilíř omezené změny

6/1994 – ER v Korfu rozhodla o vytvoření reflexní skupiny (zástupci členských států, Komise a EP) Návrhy institucionálních změn


V r. 1996 zahájena mezivládní konference v Turíně Jednání během italského, irského a nizozemského

předsednictví Dokončena na zasedání ER v Amsterodamu v 6/1997 Neshody mezi Velkou Británií a Společenstvím

konzervativní vláda, zlepšení teprve s nástupem labouristické vlády – zachování jednomyslnosti v Radě, NATO, proti zaměstnanosti

Neshody mezi Francií a Německem Německo navrhovalo profederální změny, ale Francie proti, rozdíly

patrnější, když nastoupila socialistická vláda ve Francii – sociální otázky vs. euro

Ale i přesto iniciativy tandemu Chirac-Kohl Posílení SZBP a začlenění ZEU do EU, návrhy na posílenou

spolupráci členských států, které by se chtěly v některých oblastech integrovat rychleji než jiné, návrh na částečnou komunitarizaci třetího pilíře


Institucionální rámec Explicitně zmíněno, že EU je postavena na principu

svobody, demokracie, respektu k lidským právům a základním svobodám

Pokud by některý stát nedodržoval demokratické zásady, mohly být uvaleny sankce Rakousko po vytvoření vlády ÖVP a FPÖ v r. 2000

EP – rozšíření spolurozhodování do nových oblastí Zmíněn výslovný souhlas EP s návrhem předsedy Komise,

ostatní členové Komise musí být jmenováni po dohodě s EP Rada - nedošlo k podstatné úpravě složení a rozhodovacích

mechanismů Umožnění flexibilní integrace (posílená spolupráce) – přijetí

principu vícerychlostní Evropy


Druhý pilíř (SZBP) Minimální výsledky Změna reprezentace navenek

Zavedena funkce Vysokého představitele pro SZBP, jímž se stal generální tajemník Rady (první Javier Solana)

Napomáhat předsednické zemi, která byla tou hlavní, která zastupovala Unii navenek

Změnilo se složení trojky (současné a následující předsednictví a Vysoký představitel)

Nedošlo k propojení ZEU a EU (x VB, i Dánsko a neutrální země) – následný prostor pro vznik EBOP


Třetí pilíř (Justice a vnitro) Problém, že nebyly stanoveny cíle, ani lhůty naplnění Paralýza kvůli jednomyslnosti v Radě Iniciační role Komise omezená – soustředila se na ty oblasti, které částečně

spadaly do jejích kompetencí (imigrační a azylová politika) Návrh, aby se komunitarizoval třetí pilíř v oblasti imigrační a azylové politiky,

kontroly vnějších hranic, boje proti drogám, justiční spolupráce v civilních věcech

Výsledek - částečná komunitarizace (vízová politika, pravidla pro překračování vnějších hranic, opatření ke zrušení vnitřních hranic, azylová politika, práva občanů třetích zemí, justiční spolupráce v civilních věcech, boj proti finančním podvodům, celní spolupráce) V třetím pilíři zůstala policejní spolupráce a právní spolupráce v trestních

věcech Na žádost Rakouska a Německa zavedeno přechodné období, během

kterého zůstala fakticky zachována jednomyslnost v Radě Reálná komunitarizace jen v oblasti boje proti finančním podvodům a celní

spolupráci.


Smlouva z Nice Jednání řešila otázky, které byly ponechány

stranou u Amsterodamské smlouvy složení Komise, váha hlasů v RM, rozšíření hlasování

kvalifikovanou většinou, počet křesel a hlasů v EP a RM pro nové členské státy

Byla spojena s východním rozšířením Reflexní skupina, kterou vedl Jean-Luc Dehaene

(bývalý belgický premiér) Opět nedošlo k podstatným změnám, proto je

Nicejská konference označována za velké zklamání


Institucionální otázky – konflikty mezi malými a velkými státy Francie chtěla posílit pozici velkých států Rada - vážené hlasování – Francie požadovala stejný počet hlasů

jako Německo i přes nižší počet obyvatel Německo ustoupilo, ale požadovalo, aby se počet obyvatelstva promítl do

váženého hlasování Výsledek – kvalifikovaná většina = kvalifikovaná většina hlasů (72 %),

absolutní většina členských států a kvalifikovaná většina obyvatelstva EU (62 %) – poslední kritérium se uplatňovalo na vyžádání členského státu

Změny ve váženém hlasování posílily pozici větších států EU Došlo k rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou do dalších oblastí

Návrh na snížení počtu členů Komise x malé státy Dohoda, že dojde ke snížení členů Komise, jakmile počet členů EU

dosáhne 27 Dohoda na snížení počtu europoslanců po východním rozšíření


Na summitu v Nice byla také slavnostně vyhlášena Charta základních práv Nezávazná deklarace Katalog základních práv, iniciativa Německa

Ratifikace Irské referendum v 6/2001

Odmítnutí Smlouvy z Nice - nízká volební účast (35 %), proti 54 % Zanedbání kampaně vládou Podpora všech hlavních stran, médií, odborů x námitky, že smlouva poruší

irskou neutralitu, dojde ke snížení dotací do Irska, zásah EU proti zákonům o antikoncepci a potratech

10/2002 – druhé referendum Intenzivní kampaň, mobilizace voličů pro schválení smlouvy 49 % účast – 63 % pro


Smlouva z Nice nedostatečná, mnohé vlády nespokojené s průběhem jednání i s výsledkem

5/2000 – řeč Joshky Fischera (německý ministr zahraničí), který navrhl federalizovat EU

K nutnosti reformovat EU se přidal i francouzský prezident Jacques Chirac, i když kladl důraz na roli členských států

12/2001 – zasedání ER v Laekenu – výzva k pokračování reformy EU a jejích institucí, rozhodnuto o svolání tzv. Konventu


Konvent Mnohem širší reprezentace než na mezivládní

konferenci Zástupci národních vlád, zástupci EP, národních

parlamentů, zástupci Komise, účastnili se i zástupci kandidátských zemí (zástupci vlád a parlamentů, ale nemohli se účastnit rozhodovacího procesu)

V čele předseda a dva místopředsedové (Francie prosadila svého kandidáta Valéry Giscard d’Estainga x malé státy), Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene

Předsednictvo mělo velkou nezávislost v určování práce Konventu

Širší tematický záběr – nejen institucionální reformy, ale i politiky a role EU v mezinárodních vztazích


Institucionální otázky ER - návrh zřídit funkci předsedy ER (pro velké státy x malé

státy) Reprezentace EU v mezinárodních vztazích – spojení

funkce Vysokého představitele pro SZBP s pozicí komisaře pro vnější vztahy

Složení Komise – zavedení dvojí kategorie komisařů (jedni s hlasovacím právem a druzí bez, princip rotace)

Úprava hlasovacího mechanismu v Radě 3 nicejské většiny byly sníženy na dvě (populační kritérium (65

%), 55 % většina států) – ve prospěch velkých států Jednoznačné vymezení působnosti EU a členských států Připojení Charty základních práv ke smlouvě – právně

závazná Ze spolurozhodování se stal řádný legislativní postup


Ratifikace - neúspěšná referenda ve Francii a Nizozemsku Francie – 5/2005

Účast: 69,3 %, 45,3 % pro, 54,7 % proti Argumenty proti – příliš liberální směřování EU, negativní

dopad na zaměstnanost, nedostatečná sociální politika EU, nespokojenost s domácí politickou situací, odmítnutí rozšiřování (zejména o Turecko)

Nizozemsko - 6/2005 Účast: 62,8 %, pro 38,4 %, proti 61,6 % Argumenty proti - zhoršená domácí ekonomická situace,

negativní dopad na zaměstnanost (stěhování firem na východ), odmítnutí rozšíření (ne Turecku), ztráta suverenity

Oživení za německého a portugalského předsednictví (r. 2007) – výsledek Lisabonská smlouva

Date post:	02-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	phelan-orr
View:	27 times
Download:	1 times

Evropská integrace v letech 1993-2004

Documents