46/11
Bernieho špatné spaníChtěl si ušetřit starosti, ale místo toho si jich kupu přidělal
Téma týdne: Historie:
Sezona 1953Po závodě:
Velká cena Abú ZabíFinále GP2:
Reportáž z víkenduMS silničních motocyklů:
První testyPříběhy zapomenutých:
Roberto GuerreroRozhovor:
Nico Rosberg
46/111
Téma týdne:
Bernieho špatné spaníAutor: Tomáš Richtr
Představitel majitele komerčních práv na formuli 1 Bernie Ecclestone německému soudu vypověděl, že zaplatil bývalému manažerovi rizik Bayerische Landesbank (tehdejšího spolumajitele práv) Gerhardovi Gribkowskému 44 milionů dolarů. Jen tak potvrdil informaci, kterou veřejnosti prozradil již v červenci tohoto roku. Jenomže jak se okolnosti velmi složitého případu a ještě složitějších fi nančních transakcí pomalu dostávají na svět, zdá se, že se objevuje čím dál více lidí, kteří by vzniklé situace chtěli využít k oslabení Ecclestonovy pozice na postu faktického šéfa multimiliardového sportu.
podhodnocenou.
Na malé odkupní ceně ze strany CVC mohl mít zájem právě Gribkowsky, který je také terčem žaloby ze strany Bayerische Landesbank za poškození jejích zájmů. Nyní sedí ve vazbě a je souzen v procesu, jehož byl Ecclestone svědkem. Součástí právě jeho svědectví bylo Ecclestonovo potvrzení, že „neměl jinou možnost, než Gribkowskému zaplatit 44 milionů dolarů.
Získal jsem dojem, že by Gribkowsky mohl britským finančním úřadům poskytnout informace, a pokud by to udělal, moc by se mi to prodražilo,“ řekl u soudu Ecclestone. V době prodeje práv společnosti CVC došlo ke složitým finančním transakcím oběma směry a nikdy napřímo mezi oběma muži. Podle německých vyšetřovatelů chtěl Gribkowsky peníze pro sebe, ale ne nutně od Ecclestona. Proto (opět složitějšími cestami) využil části peněz banky, pro kterou pracoval, a formou provizí vyplatil Ecclestonovi, respektive jeho rodinnému trustu Bambino, částku v celkovém součtu 61,4 milionu dolarů. Bambino trust řídí
46/112
V rámci zjednodušení, aniž bychom nějak hýbali s fakty, připomeňme následující: vynechejme, jak se komerční práva na F1 dostala do rukou skupiny Kirch magnáta Lea Kircha, pro pochopení případu to není důležité. Důležité je, že si na jejich pořízení půjčil peníze od bank Lehman Brothers, JP Morgan a Bayerische Landesbank, přesněji řečeno na 75 % podíl. Zbývající čtvrtinu vlastnil (a stále vlastní) Ecclestonův rodinný trust. Leo Kirch zkrachoval a ze vztahu ‚Ecclestone – banky‘ se stalo vynucené manželství. Banky musely u britských soudů bojovat o omezení Ecclestonova vlivu coby minoritního vlastníka práv. A uspěly, takže začaly více hovořit do Ecclestonova řízení, vyznačujícího se starou školou zkušeného byznysmena, nezvyklého na přebujelý, byrokratický systém řízení firem.
Banky nebyly držitelem práv na formuli 1 proto, že by snad jejich představitelé byli zarytými fanoušky sportu. Práva jim do klína spadla, protože neuspěly v byznysu, který je jim bližší: půjčování peněz. Z práv na F1 se tak v rukou bank stalo nechtěné dítě. Také proto přišel Ecclestone s nápadem, který by měl za cíl se nechtěného dítěte zbavit a ještě na tom něco vydělat (přesněji řečeno zmírnit ztráty). A Bernie Ecclestone by nemusel každý svůj krok konzultovat s otravnými manažery dosazenými bankou. Manažer rizik německými daňovými poplatníky vlastněné Bayerische Landesbank Gerhard Gribkowsky a Bernie Ecclestone začali připravovat prodej tří čtvrtin podílu současnému vlastníkovi, investiční společnosti CVC Capital Partners. Gribkowsky zaujal roli zprostředkovatele mezi Ecclestonem a Donaldem Mackenziem, spoluzakladatelem CVC. Ta práva odkoupila za cenu přibližně 1,23 miliardy dolarů. Jedná se podle odhadců a marketingových expertů o cenu značně
Ecclestonova bývalý manželka Slavica. Právě informace, že ve skutečnosti je to Ecclestone, kdo společnost řídí, a tím pádem podléhá britským daňovým zákonům, ať je provozována kdekoli na světě, měla být tou, o které si Ecclestone myslel, že ji Gribkowsky sdělí britským finančním autoritám.
„Problém by byl, kdyby auditoři došli k závěru, že Bambino řídím, i když tomu tak není,“ řekl Ecclestone. V takovém případě by Británii Ecclestone dlužil až 1,28 miliardy dolarů na daních. Ecclestonova motivace zaplatit Gribkowskému 44 milionů se v takovém světle jeví zřejmější. Ecclestona ale dodal, že jej Gribkowsky napřímo nevydíral. Podle vlastních slov cítil jeho vliv a nechtěl si jej poštvat proti sobě.
Paradoxní je, že Ecclestona nyní nejspíš čeká to, čeho se obával a kvůli čemu ze své kapsy vydal 44 milionů dolarů. Zatímco Německo soudí Gribkowského kvůli škodám způsobeným státem vlastněné Bayerische Landesbank, daňový úřad jejího veličenstva si nyní posvítí na to, zda Ecclestone nešidí Británii. V jeho kancelářích tak budou slídit auditoři a prohrabávat se tisícovkami dokumentů, budou Ecclestona podrobovat stovkám otázek, aby si ověřili, zda to není opravdu on, kdo řídí chod firmy, jež do britské kasy nedává ani libru. Ecclestone sám asi nemá úplně lehké spaní a v dějišti Velké ceny Abú Zabí se na svou stranu nezvykle trpělivě snažil získat kontingent britských novinářů. Bude je nejspíše potřebovat, protože jeho oslabené pozice budou chtít využít dlouholetí protivníci, kteří by rádi získali plnou kontrolu nad F1: konkrétně představitelé užšího vedení CVC, nebo prezident Ferrari Luca di Montezemolo.
KLID PŘED BOUŘÍZ hlediska techniky se opět závodilo s nenáročnými a poměrně lacinými vozy formule 2, což mělo, stejně jako v roce předchozím, nalákat do soutěže i chudší týmy a zatraktivnit tak boj o titul mistra světa. Bodování v šampionátu zůstalo nezměněno, stále tedy platil systém 8-6-4-3-2, jeden bod pak náležel jezdci s nejrychlejším kolem v závodě. Do šampionátu se opět započítávaly pouze čtyři nejlepší výsledky z celé sezony, která letos čítala dokonce devět závodů. Poprvé od svého vzniku se soutěž v rámci závodů započítávaných do šampionátu vypravila i mimo evropský kontinent (vyjma Indianapolis), a to do Argentiny, odkud pocházelo hned devět jezdců soutěže.
ČERNÝ DEN MOTORSPORTUCelý kolotoč se rozjel už 18. ledna, kdy se jela GP Argentiny na okruhu Juan y Oscar Gálvez u Buenos Aires. Závod se však zapsal černým písmem do dějin královny motorsportu jako první závod, při kterém byl promrhán lidský život. Argentina se samozřejmě pyšnila tím, že zrovna u nich se pojede mistrovský závod formule 1. Prezident země Juan Peron v dobré vůli pozval na tuto akci všechny lidi zdarma a sám měl tu čest, že mohl závod odstartovat. Událost se těšila obrovskému zájmu veřejnosti. Na startu stálo hned několik domácích jezdců, navíc kdo vám dá
v životě něco zadarmo, že? Velké množství diváků, kteří se mačkali co nejblíže k trati, však způsobilo tragédii. V třicátém prvním kole přebíhal neukázněný chlapec trať zrovna ve chvíli, kdy se po okruhu divoce řítil Farina se svým ferrari. Jezdec se všemožně snažil nehodě zabránit, ale bohužel to nebylo v jeho silách. Strhl volant na stranu a vrazil přímo do vyděšených přihlížejících diváků. O život tak zbytečně přišlo třináct lidí. Tragické události pak uvedly zcela do pozadí vítěze závodu, jímž se stal Alberto Ascari z Ferrari.
ROOKIEDruhým podnikem byl závod 500 mil v Indianapolis, který opět zaujal jen americké jezdce. Piloti F1 se tedy posadili zpátky do svých vozů až při GP Nizozemska, jež se konala téměř pět měsíců po tragické Velké ceně Argentiny. Závod opět vyhrál Alberto Ascari. Velká cena Belgie by se dala bez nadsázky nazvat smůlou na čtyřech kolech. V čele závodu se pevně držela dvojice jezdců Maserati, oba však postihl kiks vozů a
vítězství tak bez práce spadlo do klína Ascarimu z Ferrari. GP Francie přinesla zasloužený první triumf pro mladičkého Mika Hawthorna, který celý závod tvrdě bojoval o vedení s Fangiem a pozice si měnili doslova v každé zatáčce. Do cíle pak dojel britský „nováček“ o pouhou vteřinu dříve než velký argentinský mistr. Byl to jeden z nejtěsnějších závěrů závodu, jaký se do té doby odehrál.
MALÝ VELKÝ ROZDÍLV Británii a ve Švýcarsku pak opět zvítězil Ascari, kterému se už tolik nedařilo v Německu a Itálii. Na Nürburgringu ho o vítězství připravil shořelý motor, v Monze pak vlastní chyba, kdy v posledním kole nezvládl řízení a udělal hodiny. V německém závodě tak vítězství musel přenechat týmovému kolegovi Farinovi, v tom italském pak svému rivalovi od Maserati, Fangiovi. GP Itálie byla tedy jediným závodem (vyjma Indianapolis), kde nezvítězil vůz z Maranella. I když se na konci sezony obrátilo štěstí k Ascarimu zády, stejně si díky svým dřívějším výkonům zcela zaslouženě převzal titul mistra světa. Stal se tak prvním v malé skupince jezdců, kteří dokázali svůj titul obhájit. Titul vicemistra patřil Argentinci Fangiovi, který za Italem zaostal o pouhých šest a půl bodu. I když titul již podruhé uchvátil horkokrevný Ital, stejně se někteří lidé neubránili dojmu, že je až druhým nejlepším jezdcem. „Alberto Ascari byl lepší než dobrý,“ řekl kdysi Stirling Moss. „Byl skoro stejně rychlý jako Fangio. Postrádal však jemnost a propracovanost, tak příznačnou pro Fangia. Kdysi jsem oba pozoroval při projíždění jedné zatáčky při Velké ceně Bari. Fangio projížděl vždy těsně kolem ochranných balíků slámy. Vždy těsně kolem, ale nikdy se jich nedotkl. Ascari o ně pokaždé alespoň trochu zavadil. Oba jeli úplně po stejné stopě, ale právě v tom nepatrném škrtnutí je celý rozdíl mezi nimi. Je to ale velký rozdíl,“ vysekl poklonu Moss.
Sezona 1953Autorka: Zuzana Kulichová
Rok 1953 s sebou nepřinesl téměř žádné změny v technických ani sportovních pravidlech, ty si soutěž schovává až na sezonu následující.
46/113
Historie
46/114
Velká cena Abú ZabíZávod ve Spojených arabských emirátech, ač nikterak nervydrásající, byl v kontextu sezony 2011 vskutku výjimečný.
Po závodě
46/115
Po závodě
Velká cena Abú ZabíAutor: Michal Mikoláš
Sebastian Vettel startující z pole position je málokdy k poražení. Přesto, v Abú Zabí vypadal tým McLaren velice dobře a případné vítězství Hamiltona či Buttona se před závodem nezdálo být až tak nemožné. Že by ale zároveň Vettel nejen že nedojel na stupních vítězů, ale dokonce vůbec nebodoval? A skutečně, nemyslitelné se stalo realitou. Antifanoušci s Vettelovými voodoo panenkami tentokrát špendlíky zapíchli na správné místo. Mistr světa se po prvním kole dobelhal do boxů a ze závodu byl nucen odstoupit. Pilotovi Red Bullu tak poněkud zhořkla radost z vyrovnání Mansellova rekordu.
desítku doplnili jezdci Mercedesu a Force Indie. Paul di Resta byl tentokrát jediným, kdo ve třetí části kvalifi kace nevyjel na trať. O pozornost se nechtěně postaral Williams. Problémy s motory způsobily, že Maldonado s Barrichellem obsadili poslední řadu. Venezuelan byl penalizován za použití devátého motoru v sezoně, Brazilec kvůli technickým potížím nezajel žádný čas. Pro Barrichella se jednalo o vůbec nejhorší startovní pozici za jeho dlouhou, devatenáctiletou kariéru.
Hamilton před triumfem v Abú Zabí naposledy zvítězil v červenci. K vítězství mu ovšem velice napomohlo odstoupení Vettela. Ten se kvůli defektu již ve druhé zatáčce dostal mimo trať. Dojel sice až do
46/116
Před tréninky bylo oznámeno, že se do monopostu HRT vrátí Tonio Liuzzi, který své místo musel v Indii přepustit Narajnu Kartykejanovi. Toro Rosso dalo v pátek příležitost Jeanu-Éricu Vernovi, vicemistrovi letošní série Renault 3,5. Robert Wickens, který letos zvítězil, se projel v barvách Virginu (v kokpitu nahradil d’Ambrosia). Renault dal v pátek pro změnu příležitost ukázat se Romainovi Grosjeanovi, letošnímu mistru GP2.Nejlepší čas zajel v Abú Zabí na úvod Jenson Button. Druhý byl Mark Webber, třetí Lewis Hamilton. Druhý trénink ovládly McLareny v pořadí Hamilton, Button. V posledním tréninku opět vévodil McLaren, vyhrál Hamilton před Vettelem a Webberem. Vettel někdy dokáže být vůči svým soupeřům neuvěřitelně krutý. Potvrdil to v kvalifi kaci. V té nechal chvíli McLaren doufat v zisk pole position. V posledních sekundách se ovšem vzepjal ke skvělému kolu a první místo Hamiltonovi vyfoukl. Vettel se tím zapsal do historie. Jednalo se již o jeho čtrnáctou pole position v sezoně, což znamená vyrovnání rekordu Nigela Mansella (je ovšem férové přiznat, že Mansellovi se to povedlo na menší počet pokusů – na prvním místě na roštu stál čtrnáctkrát v šestnácti, kdežto Vettel v osmnácti závodech. Na druhou stranu, Vettel může kvalifi kaci vyhrát i v Brazílii). Druhý byl tedy Hamilton. Následující řada patřila Buttonovi s Webberem. Ferrari na Red Bull s McLarenem nestačilo, a tak se muselo spokojit se třetí řadou (Alonso pátý, Massa šestý). Massa se ve druhé části kvalifi kace postaral o krátké vyvěšení červených vlajek, když přejel značící sloupek v jedné ze šikan. První
boxů, avšak vůz nebyl v provozuschopném stavu (Vettel tím pádem zaznamenal své první odstoupení od loňské Velké ceny Koreje). Zbytek závodu tak Vettel strávil na boxové zídce. Trochu překvapením bylo druhé místo Alonsa – Ferrari se na Red Bull a McLaren co se rychlosti týče nechytalo, Španěl ovšem předvedl obdivuhodný výkon a po celý závod dokázal udržet Hamiltona pod tlakem. Pilot Ferrari položil základ své druhé pozici zejména výborně zvládnutému prvnímu kolu. Na regulérní bitvu o vítězství to ovšem nebylo. Stupně vítězů doplnil Jenson Button, který se v závodě potýkal s potížemi se systémem KERS. Zvláštní strategii zvolil Webber. Ten vsadil na jízdu na měkkých gumách a na střední směs se rozhodl přezout až v samotném závěru. Na více než čtvrté místo to však nestačilo. Massa o potenciální čtvrtou pozici přišel také kvůli hodinám šest kol před koncem. Brazilec měl problémy se zahřátím střední směsi. Zbytek bodů si mezi sebe rozdělili Rosberg, Schumacher, Sutil, di Resta a Kobajaši. Barrichello dojel na slušném dvanáctém místě. Kvůli ignorování modrých vlajek musel pykat Maldonado (celkem dvakrát), Alguersuari a Senna.
Pořadí v mistrovství světa tedy vypadá následovně – s přehledem stále vede již jistý mistr světa Sebastian Vettel (374 bodů). Je následován Jensonem Buttonem (255), Fernandem Alonsem (245), Markem Webberem (233) a Lewisem Hamiltonem (227). O vicemistrovi světa tedy rozhodne až poslední závod. Již teď je ovšem jasné, že Hamilton ve svém týmu poprvé našel přemožitele. Nejrychlejší kolo si s přehledem připsal Mark Webber. Bylo tomu už pošesté v sezoně. Nejlépe se dařilo mechanikům u McLarenu, a to při obsluhování Lewise Hamiltona. Posledním závodem sezony 2011 bude Velká cena Brazílie, která je naplánována na 27. listopadu. Pojede se již tradičně na okruhu Interlagos v Sao Paulu.
P. Jezdec Tým Čas/Ztráta1 Lewis Hamilton McLaren-Mercedes 1:37:11,9 h2 Fernando Alonso Ferrari +8,4 s3 Jenson Button McLaren-Mercedes +25,8 s4 Mark Webber RBR-Renault +35,7 s5 Felipe Massa Ferrari +50,5 s6 Nico Rosberg Mercedes +52,3 s7 Michael Schumacher Mercedes +75,9 s8 Adrian Sutil Force India-Mercedes +77,1 s9 Paul di Resta Force India-Mercedes +100,0 s10 Kamuj Kobajaši Sauber-Ferrari +1 kolo11 Sergio Pérez Sauber-Ferrari +1 kolo12 Rubens Barrichello Williams-Cosworth +1 kolo13 Vitalij Petrov Renault +1 kolo14 Pastor Maldonado Williams-Cosworth +1 kolo15 Jaime Alguersuari STR-Ferrari +1 kolo16 Bruno Senna Renault +1 kolo17 Heikki Kovalainen Lotus-Renault +1 kolo18 Jarno Trulli Lotus-Renault +2 kola19 Timo Glock Virgin-Cosworth +2 kola20 Vitantonio Liuzzi HRT-Cosworth +2 kola- Daniel Ricciardo HRT-Cosworth +7 kol- Sébastien Buemi STR-Ferrari +36 kol- Jérôme d’Ambrosio Virgin-Cosworth +37 kol- Sebastian Vettel RBR-Renault +54 kol
VÝSLEDKY VELKÉ CENY ABÚ ZABÍ (18. ZÁVOD Z 19)
Čeští jezdci neuspěliHlavní závod s sebou přinesl zajímavou podívanou, ve které nechybělo spousty předjížděcích manévrů a také několik kolizí. Start se nejlépe povedl Leimerovi. Za ním došlo ke kolizi mezi Closem a Králem, po které se český závodník dostal do hodin a propadl se až na samý chvost startovního pole. Španěl dokázal svůj poškozený vůz ještě dovézt k mechanikům, tam však pro něj účinkování v závodě skončilo. Druhá příčka tak připadla Luizu Raziovi. Třetí v té době jezdil Jolyon Palmer, jenž si musel dávat velký pozor na dotírajícího Estebana
Gutierreze. Nicméně, Mexičanovy snahy byly záhy zmařeny, neboť musel zajet do boxů, aby si nechal vyměnit poškozené přední křídlo. Ke změně pořadí na vedoucích příčkách došlo pouze na krátkou chvíli, když první trio začalo zajíždět k výměně pneumatik. Poté, co si svou zastávku odbyl také Razia, se Leimer dostal zpět na první pozici, kterou si po zbytek závodu již bez problémů pohlídal. Do cíle dojel se sedmi sekundovým náskokem na druhého Brazilce. O zábavu postaráno měl v cíli třetí Jolyon Palmer, jenž se musel vší silou bránit dotírajícímu Marcusu Ericssonovi. Ten skvěle odstartoval a v závodě si polepšil o devět míst. Nakonec obsadil čtvrté místo. Zbylé bodované příčky obsadili Kevin Ceccon, Tom Dillman, Antonio Felix da Costa a James Calado, který se pro nedělní závod postavil na pole position. Josef Král se v průběhu závodu dostal do další kolize, tentokrát s Nigelem Merkelem a nakonec dojel se ztrátou jednoho kola dvacátý. Jan Charouz ze závodu kvůli poškození, které utrpěl rovněž v boji s nizozemským jezdcem, odstoupil.
Druhý závod, první vítězstvíNedělní krátký sprint se odvíjel v trochu klidnějším tempu. James Calado si na startu svoje první místo pohlídal, ale po celý závod byl vystaven velkému tlaku nejdříve ze strany da Costy a poté Marcuse Ericssona. Švéd skvěle odstartoval a po první zatáčce mu patřila třetí pozice. Na druhé místo se dostal ale až o osm kol později, neboť da Costa tvrdě vzdoroval. Nicméně, přibližně v půlce závodu si portugalský jezdec v jednom ze soubojů zkrátil trať, za což mu byla udělena penalizace v podobě průjezdu boxy. Na první příčce v té době jezdil Calado, následován Ericssonem a Raziou. Nedlouho poté si ale musel za ignorování žlutých vlajek odbýt stejnou penalizaci také Luiz Razia. Díky tomu se na třetí místo dostal Tom Dillman. Za ním jezdil na čtvrté pozici Jolyon Palmer. Parádní bitvu viděli diváci několik kol před koncem. O předposlední bodované místo si to mezi sebou rozdávala hned pětice pilotů. Stefano Coletti čelil neustálým útokům ze strany Fabia Leimera, které vyústily v náraz do bariéry v případě prvně jmenovaného pouhé jedno kolo před koncem závodu. Páté místo nakonec připadlo Estebanu Gutierrezovi, jenž po startu z jednadvacáté příčky zaznamenal velký posun vpřed. Bod za šestou pozici bral Kevin Ceccon. Josefu Královi se povedlo během závodu prokousat se startovním polem až na konečné dvanácté místo. Jan Charouz skončil sedmnáctý.
Celkovým vítězem fi nálového víkendu GP2 se stal Fabio Leimer se třinácti body, následován Marcusem Ericssonem a Luizem Raziou. Důvod k radosti mohou mít také James Calado a Tom Dillman, kteří se stali vítězi mezi piloty, jenž letos závodili v GP3, za což si vysloužili odměnu od Pirelli ve výši 15 000, respektive 10 000 euro za první a druhé místo ve své kategorii.
Reportáž z víkenduAutor: Tomáš Bohuslav
O uplynulém víkendu zavítala F1 do Spojených arabských emirátů a diváci, kteří na okruh Yas Marina zavítali, se mohli mj. těšit na bohatý doprovodný program, jenž zpestřily zajímavé závody série GP2.
Finále, které se tradičně koná v rámci Velké ceny Abú Zabí, se do regulérní sezony nezapočítává a představuje samostatný podnik. Právě proto v něm dostávají šanci také jezdci, kteří se v témže ročníku objevovali v jiných závodních sériích. Mezi ně bychom mohli zařadit i Jana Charouze, jenž v letošní sezoně bojoval v šampionátu formule Renault 3.5. Druhým Čechem, který se na startu objevil, byl Josef Král. A právě rodák ze Dvora Králové nad Labem se blýskl v sobotní kvalifi kaci skvělým třetím místem, zatímco pole posi-tion ukořistil časem 1:49.363 Švýcar Fabio Leimer. Spolu s ním se do první řady postavil španělský jezdec Dani Clos.
46/117
Finále GP2
46/118
První testyPřípravu na sezonu 2012 zahájily týmy mistrovství světa ve španělské Valencii.
MS silničních motocyklů
46/119
MS silničních motocyklů
První testyAutor: Petr Czyž
Sezona 2011 skončila závodem ve Valencii a přesně na stejném okruhu týmy motocyklového šampionátu zahájily přípravu na nový ročník plný změn. Motocykly s dvoudobými motory 125ccm nahradily zbrusu nové čtyřdobé čtvrtlitry, které budou reprezentovat kubaturu Moto3. Královská MotoGP se rozloučila s prototypy poháněnými 800ccm motory a ve Valencii už týmy zkoušeli nové, litrové prototypy a to včetně týmů CRT. Takže v roce 2012 zůstává pouze třída Moto2 ve stejné podobě, jakou ji známe dnes.
čistokrevného plnokrevníka a pátý nejlepší čas je důkazem jeho velmi rychlé adaptace novým podmínkám. Po deseti letech změnil značku motocyklu a zatím to vypadá, že jeho rozhodnutí má logiku a u Yamahy jistou budoucnost.
Asi největší změny přivezla do Valencie italská Ducati. Tam pro oba své jezdce Nicky Haydena a Valentina Rossiho připravili prototypy s hliníkovým rámem, což je pro Ducati něco nového, pro ostatní už tolik ani ne, protože Japonci tuto technologii léta úspěšně používají. Rossi od svého příchodu do tovární stáje prosadil řadu změn, Desmosedici už v průběhu uplynulé sezony prošla řadou změn, ale zatím to stále není ono. Ital po testech hovořil, že jisté zlepšení zaznamenal, ale je tam stále dost věcí, které se musí změnit a technici v Boloni mají na zimu jistě bohatý pracovní program. Nicméně s tím, že Rossi dokáže prosadit změny, nezíská jen on, ale všichni, kdo na Desmosedici GP12 budou v příštím roce závodit. To je pro všechny jistá naděje, že se vše obrátí k lepšímu. Převládá názor, že pokud dnes GP12 nedokáže konkurovat Hondě a Yamaze, tak začátkem února situace nebude jiná, ale na to si musíme skutečně počkat až na první předsezonní testy. Testy ve Valencii absolvoval z italské tovární skupiny pouze Valentino Rossi, protože Nicky Hayden si pádem v posledním závodu roku zlomil kost v zápěstí a testovat tím pádem nemohl.
Velmi dobře si vedl sedmý Karel Abraham, který na Rossiho ztratil jen desetinu. Tým Cardion AB Motoracing po závodu ve Valencii převzal od Ducati nový litrový prototyp GP12 a v úterý a ve středu český
46/1110
Sezona mistrovství světa silničních motocyklů skončila první listopadovou neděli, ale hned další týden týmy odstartovaly přípravu na nadcházející ročník testem ve Valencii. V pondělí 7. listopadu testovaly na dráze Ricarda Torma týmy nižších kubatur. Poprvé po dvaašedesáti letech bez motocyklů s dvoudobými motory 125ccm. Ty už jsou nyní minulostí a na dráze už někteří jezdci zkoušeli nové, těžší 250ccm prototypy. Počasí ale testování nepřálo. Celý den pršelo a na dráhu vyjelo jen pár jednotlivců. Od úterka se počasí ve Valencii umoudřilo a dvoudenní test MotoGP již probíhal pod blankytně modrou oblohou. Sice bylo trošku chladno, ale plánovaný testovací program všichni bez problému zvládli.
Nejrychlejšími prototypy na dráze byly Hondy RC213V Daniho Pedrosy a Casey Stonera. Španěl byl po oba dny nejrychlejší a na zimní dovolenou odjížděl spokojený. Tentokrát už neřešil zdravotní problémy, takže se mohl plně soustředit na zkoušky nového litrového motocyklu. Podle prvních vyjádření těžší stroj Pedrosovi sedí a Španěl jistě v koutku duše věří, že v nadcházející sezoně může patřit mezi žhavé kandidáty v boji o titul mistra světa, na který čeká už od roku 2006. Stejně je na tom Casey Stoner. Australan si nový motocykl chválil a nezapomněl dodat, že po zlepšeních, které v průběhu zimy na prototypu provedou technici Hondy, bude koncem ledna 2012 ještě rychlejší. Právě na konec ledna je plánován první třídenní test MotoGP v Sepangu a tam se uvidí, jak továrny během přestávky dokázaly na svých motocyklech zapracovat.
Jorge Lorenzo do testu ve Valencii nemohl nastoupit, protože zranění prstu z australského Phillip Islandu nemá stále doléčené. Tovární Yamahu YZR-M1 tak testoval pouze jeho týmový kolega Ben Spies. Američan ztratil na Daniho Pedrosu půl sekundy a testy ukončil s třetím nejlepším časem. Spies je jezdcem, který exceloval s podobným konceptem v mistrovství superbiků a příchod litrové kubatury do MotoGP je pro něho jistě vítanou změnou. Pro Yamahu velká škoda, že netestoval Lorenzo, protože jeho zpětná vazba jim během zimy bude chybět. Nicméně díky změnám v možnosti testovat motocykly v průběhu roku, nemusí tento hendikep nutně znamenat tak zásadní ztrátu. Samozřejmě, zimní příprava na novou sezonu je klíčová záležitost, ale u Yamahy je vidět, že velkou pozornost na jejich 1000ccm M1 zaměřili už v letošním roce. S Yamahou také testovali oba jezdci satelitu Monster Tech 3 Cal Crutchlow a Andrea Dovizioso. Ital napoprvé jezdil s 800ccm M1, ale druhý den už testoval
jezdec testoval už novou verzi pro rok 2012. Jen v úterý stačil zajet sedmdesát dva kol, což bylo vůbec nejvíc ze všech jezdců, kteří ten den ve Valencii testovali. U Pramac Racingu testoval poprvé Héctor Barberá. Španěl se po skončení sezony rozloučil s týmem Aspar a další budoucnost spojil se satelitem Ducati. Zatím je jejich jediným jezdcem a je otázkou, zda Pramac v roce 2012 pojede s dvěma motocykly.
Hodně divoký týden zaznamenal Álvaro Bautista. Dva roky závodil v tovární skupině Rizla Suzuki, ale už nějakou dobu spolu s ostatními čekal na rozhodnutí japonského výrobce ohledně jeho další budoucnosti v seriálu Grand Prix. Suzuki totiž zatím nepotvrdila své další plány, ale zprávy ze začátku tohoto týdne hovoří o tom, že bohužel v MotoGP závodit nebudou. Management Bautisty pracoval na plné obrátky a minulou středu přišla zpráva o jeho odchodu z Rizla Suzuki. Španěl podepsal kontrakt s týmem Gresini a v příštím roce pojede místo Marca Simoncelliho, který jen před pár týdny v Malajsii tragicky zahynul. To je celkem podstatná změna a další se rýsuje u LCR Hondy, protože ta testovala s vítězem letošního ročníku šestistovek Stefanem Bradlem. Němec už měl dříve nabídku od Tech 3, kterou odmítl. Do MotoGP měl přestoupit s vlastním týmem, ale jeho sponzor nakonec neakceptoval výši nákladů, takže to už vypadalo na další rok v Moto2. Nyní je situace pro Bradla mnohem příznivější a jak sám uvedl, podpis smlouvy očekává v příštích dvou týdnech. Ohledně testů CRT týmů a vývoje v přestupovém kolotoči budeme pokračovat v dalším čísle magazínu.
KRÁTKÁ ANABÁZE V F1Roberto José Guerrero Isaza se narodil 16. listopadu 1958 v kolumbijském Medellínu. Ve čtrnácti začal závodit na motokárách. Připsal si dva kolumbijské tituly a třetí místo v Panamerickém šampionátu. Po pěti výhrách v jezdecké akademii Jima Russella se roku 1978 přesunul do formule Ford 1600. Tam obsadil páté místo, což mu pomohlo k postupu do formule 3. Roku 1980 byl díky pěti výhrám druhý v britské F3. Následovalo sedmé místo ve formuli 2. To stačilo na postup do formule 1. Kolumbijec získal angažmá v týmu Ensign, ale ze čtrnácti pokusů se kvalifi koval jen osmkrát. Jediným výsledkem bylo nadějné osmé místo z Velké ceny Německa. Ensign se po sezoně defi nitivně spojil s týmem Theodore hongkongského milionáře Teddyho Yipa, se kterým už dříve úzce spolupracoval. Tým pokračoval jako Theodore a Guerrero dostal příležitost dál závodit. Stihl i druhé místo v Macau s vozem F3 týmu Eddieho Jordana. V F1 měl ale k podobným výsledkům daleko. Sice se nekvalifi koval jen v Monaku, ale klasifi kován byl v cíli jen čtyřikrát a pokaždé ve druhé desítce. Po sezoně Yip se svou stájí formuli 1 opustil. Guerrero se přesídlil do Ameriky, kde začal jezdit sérii CART. Občas si odskočil také do poháru IMSA.
TOUHA USPĚT V INDIANAPOLISDebut v CART roku 1984 byl pro Guerrera úspěšný. Ve slavném závodě 500 mil Indianapolis obsadil skvělé druhé místo, byť se ztrátou dvou kol na vítězného Ricka Mearse. Jak později přiznal, tento výsledek dlouho nedocenil. Celkově obsadil jedenáctou příčku a stal se nováčkem roku. Porazil i Emersona Fittipaldiho, který se do CART rovněž přesunul z F1. Následující rok se Robertovi nedařilo, ale v Indy 500 dojel třetí. Roku 1986 se celkovým devátým místem poprvé prosadil do první desítky, v Indy 500 byl čtvrtý, připsal si i dvě druhá místa a mohl jen litovat velkého množství odstoupení. Roku 1987 přestoupil do týmu Granatelli a do sezony vstoupil znamenitě. Sice nedojel v Long Beach, ale pak vyhrál z posledního místa na startu ve Phoenixu a přidal druhé místo v Indy 500, kde ho o vítězství připravily potíže se spojkou. Vyhrál ještě v Mid-Ohiu. Pak měl ale při testování v Indianapolis díky závadě na pravém zadním zavěšení vážnou nehodu,
po které byl sedmnáct dní v komatu. Ztratil poslední tři závody sezony, přesto skončil celkově čtvrtý. Díky zázračně rychlé rekonvalescenci stihl už začátkem roku 1988 testovat. Vrátil se druhým místem ve Phoenixu, přidal třetí místo na Pocono Raceway, tři závody vynechal, párkrát odstoupil a nevešel se do první desítky. Přesto byl pozván na prestižní Race of Champions. Úvod sezony 1989 vynechal, což se projevilo i na výsledku. Poslední téměř kompletní sezonu absolvoval roku 1990 v týmu Pata Patricka. Pak už startoval jen omezeně. Roku 1992 zajel v Indianapolis pole position v rekordním čase, který platil až do roku 1996. Naděje na úspěch se rozplynuly už v zaváděcím kole, kdy dostal hodiny. V sezoně 1993 absolvoval Guerrero po delší době většinu závodů a v barvách týmu King obsadil celkové čtrnácté místo. Pak už jezdil především v Indianapolis. Když se tento prestižní závod stal roku 1996 součástí nově vzniklého šampionátu Indy Racing League, nemohl u toho chybět. Obsadil solidní páté místo, které mu vyneslo stejnou příčku i v celkovém pořadí. V následující sezoně byl sedmý. Naposledy se neúspěšně pokusil kvalifi kovat do Indy 500 v roce 2001. O rok později si ještě vyzkoušel NASCAR. Nedávno začal závodit s offroady.
DŮCHOD?Guerrero má s manželkou Katie tři studující děti. Od roku 1989 je občanem USA a žije v kalifornském San Juan Capistrano. Komentuje ALMS a Grand-Am pro vysílání kanálu Speed do Latinské Ameriky, spolupracuje s Jaguarem a při Indy 500 roku 2010 pomáhal krajanovi Sebastiánu Saavedrovi. Díky němu se po letech podíval do „Staré cihelny“. „Nikdy jsem nebyl dobrý divák. Neměl jsem důvod tam být, nyní bych ho mohl mít. Rád pojedu,“ řekl loni Kolumbijec, který ve volném čase hraje se ženou tenis. A návrat do Indy? „Rád bych tam znovu jel, bylo by to zajímavé, ale čas se nedá zastavit,“ vysvětluje.
Roberto GuerreroAutor: Filip Fikejz
Kolumbijský jezdec závodil ve formuli 1 dvě sezony, většího úspěchu dosáhl v CART.
46/1111
Příběhy zapomenutých
Nico RosbergPřipravil: Filip Fikejz
Německý pilot v uplynulém týdnu oznámil prodloužení kontraktu s Mercedesem, a to hned o několik let. Věří, že angažmá zkušených techniků Geoffa Willise, Alda Costy a Boba Bella britsko-německému týmu v budoucnu pomůže k úspěchům. Tento rozhovor poskytl Nico Rosberg před Velkou cenou Abú Zabí.
Nico, právě jste podepsal dlouhodobý kontrakt s Mercedesem. Jaký je to pocit?Nico Rosberg: „Diskutovali jsme o tom dlouho. Je dobré vědět, že je to hotové a uzavřené. Můžu se teď plně soustředit, abych pomohl posunout tým dopředu. Když kolem léta přišli všichni ti noví lidé, bylo jasné, že tento tým je naplno připraven stát se nejlepším ve formuli 1. Chci být součástí tohoto projektu a pomoci vést tuto stáj ke světlejším zítřkům. “
Jenson Button podepsal nedávno dlouhodobou smlouvu u McLarenu. Byl pro vás určitým vzorem?NR: „Ne, ale podíval jsem se na svou situaci a věřím, že se náš tým přemění na fantastickou věc. Tady byl ten největší důvod upsat se mu na dlouhou dobu.“
Vypadá to, že se Mercedes neustále zlepšuje. Byl to hlavní faktor vašeho rozhodnutí?NR: „Ano, určitě - byl to klíčový faktor. Se všemi těmi novými lidmi, kteří se k nám připojili, jsem viděl, že tato stáj se opravdu stará o svůj business. Bylo tedy logické zůstat.“
Měl jste pokušení poohlédnout se jinde?NR: „Nikdy jsem takhle neuvažoval, protože chci být právě tady u Mercedesu. Trocha trpělivosti je stále potřeba, ale v mé mysli není pochyb, že směřujeme ke skvělým časům.“
Jak velká trpělivost?NR: „Řekl bych, že teď to bude hodně trpělivosti. Ale v mé mysli si toho naprosto vážím. Jsem si jistý, že příští rok bude mnohem víc potěšující.“
Ale proběhly spekulace o vašem přestupu k Ferrari. V té době jste na ně reagoval s velmi diskrétním úsměvem…NR: „Ano, protože v té době už byla smlouva podepsána. Proto jsem na všechny spekulace reagoval s úšklebkem.“
Ale teď, když je vše podepsáno, můžete nám říct, jestli jste měl i další možnosti?NR: „Byl jsem v dobré vyjednávací pozici, ale mou hlavní prioritou bylo zůstat s Mercedesem. Byl jsem rád, když zaschnul inkoust na mé smlouvě. To je všechno, co k tomu můžu říct.“
Vraťme se k vaší aktuální budoucnosti, co očekáváte od tohoto víkendu?NC: „Jsem celkem optimistický, protože tato trať by nám měla lépe sedět, i když je velmi nepravděpodobné, že budeme schopni porazit nejlepší tři týmy. Dobrá pozice by byla mezi nimi. O to přesně usilujeme.“
(Díky odstoupení Sebastiana Vettela a jinak bezchybné jízdě dojel Nico Rosberg v závodě šestý – pozn. red.)
Nico Rosberg je synem mistra světa formule 1 z roku 1982 Kekeho Rosberga, je tedy napůl Finem. Ve vlasti svého otce ale nikdy nežil a fi nsky dokonce ani neumí. Narodil se totiž 27. června 1985 v německém Wiesbadenu. V Německu, odkud pochází jeho matka, s rodiči také žil. Díky své uhlazené vizáži je často nazýván Leonardem di Capriem formule 1. Do královny motorsportu přišel v roce 2006 jako úřadující šampión série GP2. Začínal u Williamsu, pro který testoval už v letech 2003 až 2005. Bodoval hned při debutu sedmým místem v Bahrajnu a jako nejmladší jezdec v historii zajel nejrychlejší kolo. Celkově skončil sedmnáctý. Roku 2007 už se vešel do první desítky. V následující sezoně už si připsal druhé místo v Singapuru a třetí v Austrálii. Roku 2009 pravidelně bodoval, byl celkově sedmý, ale rozhodl se pro změnu a před sezonou 2010 přestoupil do nově zformovaného týmu Mercedes, kde se setkal s navrátilcem Michaelem Schumacherem. Toho celkově porazil. I díky třem třetím místům znamenajícím první pódium pro monopost Mercedes od dob éry Juana Manuela Fangia byl sedmý a stejnou příčku zatím drží i letos, kdy už se mu Schumacher přiblížil. Rosberg odjel už 107 velkých cen, pětkrát stál na pódiu, jednou se kvalifi koval do první řady a dohromady zajel dvě nejrychlejší kola závodu. Dosud získal 300,5 bodu a je tak jezdcem, který dosáhl nejvíc bodů, aniž by dokázal zvítězit. Přestože na první triumf stále čeká, na prvním místě už odkroužil 330 kilometrů, což je více než délka jedné velké ceny. Měří 178 centimetrů a váží 67 kilogramů.
46/1112
Rozhovor
