Z OBSAHU

Pozdrav

z teologického

konviktu

Svátek Božího

milosrdenství

Setkání mladých

v Prostějově

Křížová cesta obcí

Představení řehol-

nic a řeholníků

z naší farnosti

FARO FARNOST LIDEČKO

Číslo dvaadvacáté, Velikonoce 2015

Drazí farníci,

vzkříšení Jeţíše Krista je pro nás křesťany centrálním bodem naší ví-

ry. Smrt není konec, ale nový začátek nového ţivota. Proto se o Veliko-

nocích zvěstuje, ţe ţivot zvítězil nad smrtí, pravda nad lţí, spravedl-

nost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. To co zvěstujeme, čemu

věříme, chtějme také ţít. Zvěstujme světu velkou naději, ţe konečné

slovo ve světě, ale i v ţivotě kaţdého člověka bez rozdílu, můţe mít

Bůh se svým odpuštěním a uzdravující mocí, se svou nekonečnou

úctou a láskou ke kaţdému jednotlivému člověku. K tomu můţe kaţdý

z nás svým dílem přispět.

Protoţe jsou Velikonoce hlavním křesťanským svátkem, jsou i obřady

veliké noci jedinečnou formou liturgie, která se kaţdoročně slaví jen

jednou. Tato velikonoční noc je „matkou všech nocí“. Právě tam si

křesťan připomíná onen zásadní okamţik přechodu mezi smrtí a ţivo-

tem, proto v tuto noc křtíme katechumeny, kteří poţádali o křest.

Ale co my, kdo jsme byli pokřtěni jako děti a na svůj křest ţádné

vlastní vzpomínky nemáme?

Proto obnovujeme svůj křest a tato velikonoční připomínka křtu nám

má pomoci, abychom si uvědomili, kdo vlastně jsme. Křest nám říká,

ţe nejsme jen děti svých rodičů, ale děti Boţí. Máme nejen vlastnosti,

které jsme zdědili geneticky, ale proudí v nás Boţí ţivot. Tryská v nás

pramen Ducha svatého, který nikdy nevysychá, z něhoţ můţeme čer-

pat, i kdyţ nás naše vlastní síly opouštějí. Máme účast na neomezené

síle Boţí, která z tohoto pramene vyvěrá.

Připomínka vlastního křtu o velikonoční vigilii můţe být pro nás kon-

krétní cestou, jak si kaţdý den znovu uvědomovat, ţe jsme Bohem mi-

lovaní, můţeme ţít nezávisle na tom, co od nás

očekává svět a můţeme rozdávat z vnitřního

pramene, ne jen z vlastních sil.

Přeji vám ať se v obřadech Veliké noci setkáte

s ţivým Kristem a zakusíte pravou duchovní ra-

dost z vítězství světla nad temnotou, lásky nad

hříchem. Poţehnané Velikonoce!

P. Josef - farář z Lidečka

Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 10 Kč).

Stránka 2

POZDRAV Z TEOLOGICKÉHO KONVIKTU

Milí farníci,

zdravím Vás z Teologického konviktu

v Olomouci. Ţivot v Konviktu je jiný neţ běţ-

ný studijní ţivot jakéhokoliv studenta vysoké

školy. Všední den začíná většinou v 6:45 hod.

v kapli sv. Jana Sarkandera ranními chválami,

rozjímáním a mší svatou. Po snídani nás čeká

dopolední vyučování. A jaké předměty se učí-

me? Spiritualitu, katechismus, filozofii, liturgi-

ku, biblistiku, latinu, řečtinu a jeden z ţivých

jazyků: italštinu nebo angličtinu. Kaţdý pátek

je pozván nějaký host, kněz nebo jiný člověk,

který nám povídá o svém ţivotě a o tom, co

dělá. Ve 12 hod. se společně v naší kapli mod-

líme Anděl Páně. Po obědě většinou následuje

osobní volno. V 15 hod. nám začíná samostu-

dium na pokojích, které končí večeří. Ve stře-

du máme většinou celé odpoledne volné. Ve-

čery pak trávíme při společných modlitbách a

akcích. V pondělí máme Lectio divina – rozjí-

mání nad Boţím slovem, v úterý tzv. misijní

skupinky – v nich se připravujeme na misie ve

školách, které nás čekají v květnu. Ve středu se

modlíme růţenec a ve čtvrtek máme ročníko-

vý večer, kdy se díváme na nějaký film, hraje-

me hry, nebo diskutujeme nad různými věcmi.

V pátek večer máme moţnost adorovat před

Kristem v Nejsvětější svátosti. O víkendu má-

me volné odpoledne, kdy můţeme vyrazit na

výlet, nebo navštívit různá místa.

Po návratu z vánočních prázdnin jsme strávili

v Olomouci tři týdny, během kterých jsme psa-

li první zápočtové písemky. Pak jsme jeli na

týdenní exercicie do Rokole. Je to krásné mari-

ánské poutní místo v podhůří Orlických hor,

kde mají svůj dům sestry Schönstattského hnu-

tí. Exercitátorem se nám stal P. Jan Linhart,

bývalý spirituál v Konviktu. Kaţdý den nás

čekaly tři přednášky, takţe bylo stále o čem

rozjímat. V tichu a samotě jsme mohli přemýš-

let nad svým ţivotem a povoláním. V okolí je

také krásná příroda, kterou jsem často navště-

voval. Po exerciciích jsme jeli na víkend domů

a od pondělí nás čekala praxe ve zdravotnictví.

Na ni jsme jeli do sociálních zařízení (hospice,

domovy pro seniory, kněţské domovy…) Já

jsem si vybral Domov sv. Kříţe v Kroměříţi,

kde jsou kromě civilních obyvatelek také ně-

kteří staří kněţí z naší arcidiecéze. Bydlel jsem

spolu se dvěma spolubratry přímo v klášteře

sester sv. Kříţe, jehoţ je domov součástí. Tato

praxe pro mě byla velkou zkušeností. Vyzkou-

šel jsem si péči o staré a nemocné lidi, kteří se

o sebe sami nepostarají.

Po praxích uběhlo pár týdnů a po fašanko-

vém průvodu přes seminář jsme začali dobu

postní. Kaţdou středu dochází pravidelně tři

z nás do Vazební věznice v Olomouci, kde

jsme přítomni na dvou mších svatých a dopro-

vázíme je zpěvem a hudbou. Člověk zde můţe

cítit velkou boţí blízkost a je to také povzbu-

zení pro vězně. Je to velmi zajímavé. Večer

před odjezdem na Velikonoční prázdniny nás

ještě čekala Sederová večeře. Je to slavnostní

večeře na připomínku vyvedení Izraele

z egyptského otroctví. Kromě pojídání symbo-

lickým pokrmů (beránek-jehněčí, vejce, hořké

byliny, nekvašené chleby a pití symbolických

čtyř pohárů vína) se předčítají texty

z Pesachové Hagady. Večeře byla proloţena

ţidovskými zpěvy, které pěkně doladily krás-

nou atmosféru večera.

Všechny bych Vás chtěl moc pozvat na naše

internetové stránky, které před časem dostaly

novou podobu: konvikt.signaly.cz.

Závěrem tohoto článku chci poděkovat Vám

všem, kteří se za mě modlíte. Moc prosím o

Vaše modlitby za mě i za všechny kluky

z konviktu i nadále, abychom rozpoznali Boţí

vůli. I já na Vás pamatuji ve svých kaţdoden-

ních modlitbách. Chci Vás poprosit o modlitbu

za nová povolání ke kněţství, zvláště za ty,

kteří si v těchto měsících podali, nebo podají

přihlášku do semináře.

Poţehnané Velikonoce a pravou velikonoční

radost ze vzkříšeného Krista přeje

Dominik Kovář

Faro

Číslo dvaadvacáté Stránka 3

Fotografie z exercicií v Rokoli v lednu

SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

Byl zaveden nedávno, a víme, ţe se na něm

osobně podílel i papeţ, sv. Jan Pavel II.?

Všechno to začalo v roce 1905, kdy ve vesni-

ci Glogowiec přišla na svět Helena, třetí dítě

Marianny a Stanislava Kowalských. Od dětství

milovala modlitbu, práci a úctu k bliţním.

Ukončila jen tři třídy základní školy, protoţe

musela odejít do sluţby. Od mládí touţila stát

se řeholní sestrou, jenţe byla chudá, neměla

věno. Aţ ve 20 letech ji přijali k sestrám Boţí-

ho milosrdenství ve Varšavě, kde získala jmé-

no Faustyna. A pak v klášterech v Plocku, Vil-

ně a Krakově plnila povinnosti kuchařky, vrát-

né, uklízečky nebo pracovala na zahradě.

Mohlo by se zdát, ţe vedla obyčejný ţivot,

samá nuda. Ale ona všechno dokázala konat

s láskou a v modlitbě cítila blízkost Pána Jeţí-

še, který se jí zjevoval a mluvil s ní. Dostala

dary bilokací (duchem mohla být přítomna na

více místech), proroctví, četla v lidských du-

ších, měla spojení s Pannou Marií a dušemi

v očistci. Ovocem jejích zjevení byl

„Deníček“, ve kterém to všechno zapsala.

„Deníček“ je poselstvím Boţího milosrdenství,

jeţ se rozmnoţilo právě ve chvíli, kdy se zača-

ly šířit zlé ideologie fašismu a komunismu. Za-

jímavé, ţe nevzdělaná dívka mohla vytvořit

tak pěkné dílo! Nakonec zemřela uţ v 33 le-

tech. Byla blahořečena 18. dubna 1993

a svatořečena 30. dubna 2000.

Proč se o svatořečení sestry Kowalské

a šíření úcty k Boţímu milosrdenství zaslouţil

právě sv. Jan Pavel? Uţ během 2. světové vál-

ky na cestě do práce navštěvoval Karol Woj-

tyła klášter sester Boţího milosrdenství

v Krakově-Lagiewnikách, kde Faustyna ţila

a krátce před válkou zemřela. Potom tam také

putoval jako kněz a biskup krakovský. Jako

papeţ přijel poprvé do Lagiewnik 7. června

1997, aby odevzdal u hrobu sestry Faustyny

Boţímu milosrdenství celé lidstvo, církev

a sám sebe. Tam nám připomněl, ţe potřebuje-

me laskavého Boha, který vyzývá: Neboj se,

jsem vţdycky s tebou! A jestliţe odpovíme

„Ježíši, důvěřuji ti“, najdeme pokoj a útěchu.

Tehdy papeţ také řekl: „Děkuji Boží prozře-

telnosti, že mi dovolila splnit poselství Pána

Ježíše a zavést svátek Božího milosrden-

ství.“

V roce 2002 Jan Pavel II. navštívil Lagiewni-

ky podruhé, aby konsekroval novou baziliku

Boţího milosrdenství. Připomněl nám, ţe pro

člověka neexistuje jiná naděje neţ Boţí milo-

srdenství. Kaţdý potřebuje věřit, ţe je pro něj

naděje a odpuštění, ţe můţe vţdy začít znovu.

Je to náhoda, ţe sv. Faustyna a Jan Pavel II.

Faro Stránka 4

ţili a pracovali ve stejném městě? Stačí se se-

známit se ţivotem těchto dvou lidí, stačí si pře-

číst „Deníček“ a mnoho se nám osvětlí. A pak

je dobré na tomto novodobém poutním místě

chvíli pobýt, dívat se, jak se lidem vrací sebe-

důvěra a klid, v děkovných knihách si přečíst

o uzdraveních a dalších milostech. Jan Pavel II.

osobně poznal, co přináší fašismus, komunis-

mus a nakonec i konzumismus. Dobře věděl,

jakým nebezpečím jsou tyto ďáblovy nástroje.

A v Boţím milosrdenství viděl záchranu.

Lagiewniky po celý rok navštěvují statisíce

lidí z celého světa, kteří hledají pomoc a útěchu

u hrobu sv. Faustyny – tam, kde Jeţíš sestře

Kowalské řekl, ţe právě z toho místa vyjde jis-

kra, která připraví svět na jeho příchod.

V Evropě i Asii, Americe stejně jako v Africe

nebo Austrálii uţ věřící uctívají Boţí milosr-

denství. Kdyţ jsme sami s našimi bolestnými

problémy, Bůh je vţdycky blízko. Na dosah.

Začněme i my hledat jeho pomoc tam, kde je.

Svátek Boţího milosrdenství připadá na dru-

hou neděli velikonoční, kdy slyšíme Jeţíšova

slova: „Pokoj vám!“ Jak moc touţí kaţdý z nás

po pokoji v srdci?

DRUHÁ NEDĚLE VELIKONOČNÍ

SVÁTEK BOŢÍHO MILOSRDENSTVÍ Svátek Boţího milosrdenství slavíme první

neděli po Velikonocích, letos 12. dubna. Neděli

Boţího milosrdenství poprvé ustanovil papeţ

Jan Pavel II. v den svatořečení polské řeholnice

Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Právě

sestře Faustyně bylo při zjevení svěřeno posel-

ství o Milosrdenství určené celému světu.

Svátek Boţího milosrdenství připadá na dru-

hou neděli velikonoční právě proto, ţe se čte

evangelium sv. Jana o ustanovení svátosti smí-

ření. Tato neděle je tedy především poděková-

ním za tuto svátostnou instituci a připomenu-

tím, ţe je třeba usilovat o zásadní renesanci

osobní zpovědi.

Je to den velké amnestie pro všechny, zvláště

pro hříšníky. „V tento den,“ řekl Pán Jeţíš sv.

Faustyně, „jsou otevřena všechna stavidla Bo-

ţí, skrze něţ proudí milosti; a' se ţádná duše

nebojí ke mně přiblíţit, i kdyby její hříchy byly

jak šarlat.“

Volba první neděle po Velikonocích jako

svátku Milosrdenství má také svůj hluboký

teologický smysl, který vyjadřuje těsnou

souvislost mezi velikonočním tajemstvím vy-

koupení a tajemstvím Božího milosrdenství.

Svátek není jen dnem zvláštní oslavy Boha

v tajemství milosrdenství, ale také časem mi-

losti pro všechny lidi. Pán Jeţíš řekl: „Touţím,

aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkry-

tem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříš-

níky Ačkoliv jsem tak hořce trpěl, duše hynou.

Dávám jim poslední záchranu - svátek mého

milosrdenství. Jestliţe nevzdají chválu mému

milosrdenství, zahynou na věky"

Velikost tohoto svátku je dána velikostí neob-

vyklých příslibů, které Pán Jeţíš tomuto svátku

dal. „Kdo toho dne přistoupí k Prameni ţivota,

ten dosáhne úplného odpuštění vin a trestů“,

řekl Kristus. A dále: „V tento den je otevřeno

nitro mého milosrdenství; celé moře milostí

vylévám do duší, které se ke zdroji mého milo-

srdenství přiblíţí; ... ať se ţádná duše nebojí ke

mně přiblíţit, i kdyby její hříchy byly jak šar-

lat.“

Abychom z těchto velikých darů získali pro-

spěch, je třeba splnit podmínky poboţnosti

k Boţímu Milosrdenství (důvěra v Boţí dobro-

tu a činná blíţenská láska) a být ve stavu po-

svěcující milosti (po svaté zpovědi) a vhodně

přijmout svaté přijímání. „Ţádná duše nenalez-

ne ospravedlnění, dokud se s důvěrou neobrátí

k mému milosrdenství, a proto má být první

neděle po Velikonocích svátkem Milosrdenství

a kněţí mají v ten den duším říkat o tom mém

velikém a bezedném milosrdenství," vysvětlil

Jeţíš.

Přípravou na svátek je novéna, která spočívá

v modlitbě korunky k Boţímu milosrdenství.

Začíná na Velký pátek po ukončení obřadů a

trvá devět dní. „V té novéně,“ slíbil Jeţíš,

„udělím duším veškeré milosti.“

Číslo dvaadvacáté Stránka 5

Jakým způsobem máme slavit tento svá-

tek?

Pán Jeţíš si přeje, aby v tento den byl slav-

nostně posvěcen obraz Boţího milosrdenství a

také veřejně čili liturgicky uctěn.

Kněţí mají v tomto dni mluvit lidem o veli-

kém a nevyčerpatelném Boţím milosrdenství.

Mají-li mít věřící uţitek z velkých darů, které

chce Pán dát kaţdému člověku, je třeba, aby

byli v milosti posvěcující (po svátosti smíření),

aby neměli zalíbení v ţádném hříchu, aby plni-

li podmínky úcty k Boţímu Milosrdenství

(důvěra a činná láska k bliţnímu) a přistoupili

v ten den k „prameni ţivota.

Je to den milosti pro všechny lidi a zvláště

pro hříšníky. Pán Jeţíš totiţ obdařil tento svá-

tek velkými přísliby. Největší z nich je spojen

se svatým přijímáním přijatým v tento den. Je

to příslib „úplného odpuštění vin a trestů“, čili

stejné milosti, kterou dostáváme pouze ve svá-

tosti křtu.

Jako první slavila svátek Milosrdenství

s povolením svého zpovědníka sv. Faustyna.

Od roku 1944 bylo na poutním místě

v Krakově Lagievnikách kaţdou první neděli

po Velikonocích ctěno Boţí milosrdenství.

23. ledna 1995 papeţ Jan Pavel II. na prosbu

polských biskupů souhlasil, aby ve všech pol-

ských diecézích byla po názvu 2. neděle veli-

konoční doplněna slova „čili Boţího milosr-

denství“. Dnes je 2. neděle velikonoční, díky

dekretu Kongregace pro bohosluţbu a svátosti

ze dne 5. května 2000, slavena na celém světě

jako neděle Boţího milosrdenství.

Přípravou na tento svátek je novéna, která

spočívá v modlitbě korunky k Boţímu Milosr-

denství.

Jeţíš řekl sestře Faustyně: „Touţím, abys bě-

hem těchto devíti dní přiváděla duše k prameni

Mého milosrdenství, aby načerpaly síly a

osvěţení, i všechnu milost, kterou potřebují

v těţkostech ţivota, zvláště v hodině smrti.

Kaţdého dne přivedeš do Mého Srdce jinou

skupinu duší a ponoříš je do moře Mého milo-

srdenství. A Já všechny tyto duše uvedu do do-

mu Svého Otce… Kaţdý den budeš prosit Mé-

ho Otce o milosti pro tyto duše pro Mé bolest-

né utrpení… Duše, které se budou modlit tuto

Korunku, zahrnuje moje milosrdenství v ţivotě

a zvláště v hodině smrti. Skrze modlitbu této

Korunky rád dám všechno, oč mě budou pro-

sit.“

1. den - Velký pátek - „Dnes Mně přiveď

celé lidstvo, zvláště všechny hříšníky a ponoř

je do moře Mého milosrdenství. Tím Mě utěšíš

v zármutku, do nějţ Mě vrhá ztráta duší.“

2. den - Bílá sobota - „Dnes Mně přiveď du-

še kněţí, řeholníků a řeholnic. Ony Mně doda-

ly sílu, abych vydrţel hořké utrpení; skrze ně

jako průtoky stéká na lidstvo Mé milosrden-

ství.“

3. den - Neděle velikonoční - „Dnes Mně

přiveď všechny zboţné a věrné duše. Tyto du-

še Mě utěšovaly na kříţové cestě, byly Mně

kapkou útěchy v moři hořkosti.“

Od velikonočního pondělí až do soboty sla-

víme denně ve farním kostele v Lidečku tý-

den Božího milosrdenství. Od 14:30 adora-

ce, v 15:00 novéna a mše svatá. Hlavními

celebranty a kazateli budou pozvaní kněží.

4. den - pondělí velikonoční – P. Pavel Mar-

tinka, kaplan v Přerově, rodák z Lidečka

„Dnes Mně přiveď pohany a ty, kteří Mě ještě

neznají. Také na ně jsem myslel při svém hoř-

kém utrpení a jejich následná horlivost potěšila

Mé srdce. Ponoř je do moře Mého milosrden-

ství.“

Pán Ježíš řekl:

„Toužím, aby svátek Milosrdenství byl

útočištěm a úkrytem pro všechny duše a

zvláště pro ubohé hříšníky. Ačkoliv jsem

tak hořce trpěl, duše hynou. Dávám jim

poslední záchranu - svátek mého

milosrdenství. Jestliže nevzdají chválu

mému milosrdenství, zahynou navěky.“

„Lidstvo nenalezne pokoje, dokud se

s důvěrou neobrátí k mému

milosrdenství.“

Faro Stránka 6

5. den - úterý velikonoční - P. Petr Káňa,

kaplan v Šumperku. „Dnes Mně přiveď duše

odloučených bratří. Hořkým utrpením drásali

Mé Tělo i Srdce - Moji Církev. Kdyţ se vracejí

k jednotě s Církví, hojí se Mé rány a tak zmír-

ňují Mé utrpení.“

6. den - středa velikonoční – P. Karel Hořák,

administrátor v Hošťálkové. „Dnes Mně při-

veď duše tiché a pokorné a duše malých dětí.

Tyto duše jsou nejvíc podobné Mému srdci,

ony Mě posilovaly, kdyţ jsem v hořkých mu-

kách umíral.“

7. den - čtvrtek velikonoční - P. Jaromír Zá-

drapa, správce poutního domu Velehrad

v Římě. „Dnes Mně přiveď duše, které zvlášt-

ním způsobem uctívají a oslavují Mé milosr-

denství. Tyto duše měly největší soustrast

s Mým utrpením a nejhlouběji pronikly do Mé-

ho ducha.“

8. den - pátek velikonoční - P. Ladislav

Švirák, kanovník a farář katedrály sv. Václava.

„Dnes Mně přiveď duše, které jsou v očistci, ať

prameny Mé krve ochladí jejich palčivou trý-

zeň. Všechny tyto duše velmi miluji, splácejí

dluh Mé spravedlnosti. Je ve tvé moci přinést

jim ulehčení.“

9. den - sobota velikonoční – P. Josef Čer-

venka, místní farář. „Dnes Mně přiveď duše

vlaţné. Tyto duše zraňují Mé Srdce nejbolest-

něji. Největšího odporu se Mé duši

v Getsemanech dostalo od vlaţných duší. Ony

byly příčinou, ţe jsem řekl: Otče, odejmi ode

Mě tento kalich… Poslední záchranou pro ně

je utéci se k Mému milosrdenství.“

Mše sv. v týdnu Boţího Milosrdenství budou

obětované na úmysly jednotlivých dnů novény

a za vaše prosby, které si doma, nebo v kostele

napíšete a vloţíte je do košíčku, který se přine-

se s obětními dary. Jako projev milosrdenství

můţete při kaţdé mši sv. přispět do sbírky, kte-

rou podpoříme projekt adopce na dálku a voda

pro Haiti.

HODINA BOŢÍHO MILOSRDENSTVÍ

V říjnu 1936 v Krakově doporučil Pán Jeţíš

uctívat hodinu své smrti: „Kdykoliv uslyšíš,

jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého

milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho

všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé

hříšníky. Vţdyť v té chvíli bylo pro všechny

duše otevřeno dokořán. V tuto hodinu vyprosíš

pro sebe i pro jiné všechno, v tuto hodinu se

dostalo milosti celému světu - milosrdenství

zvítězilo nad spravedlnosti. Dcero má, snaţ se

v tuto hodinu vykonat poboţnost kříţové cesty,

pokud ti to povinnosti dovolí, a nemůţeš-li se

pomodlit kříţovou cestu, tak alespoň na chvíli

vejdi do kaple a ucti mé Srdce, které je plné

milosrdenství v Nejsvětější svátosti; a jestliţe

nemůţeš přijít do kaple, ponoř se do modlitby

tam, kde jsi, alespoň na okamţik. Ţádám o

úctu k mému milosrdenství od všech tvorů, ale

od tebe především, neboť tobě jsem nejhloubě-

ji dal to tajemství poznat. O třetí hodině vypro-

šuj mé milosrdenství zvláště hříšníkům a ale-

spoň na chvilku se zamýšlej nad mým utrpe-

ním, zvláště nad mou opuštěností ve chvíli

umíráni. Je to hodina velikého milosrdenství

pro celý svět. Dovolím ti proniknout do mého

smrtelného smutku, v tuto hodinu nic neodmít-

nu duši, která mě prosí pro mé utrpení…“

SLAVNOST BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ V NEDĚLI 12. DUBNA 2015

VE FARNÍM KOSTELE V LIDEČKU

Od 14:00 adorace a příleţitost ke svátosti smíření

V 15:00 poutní mše sv. s poţehnáním obrazu Boţího Milosrdenství

Hlavní celebrant a kazatel Mons. Pavel Posád, pomocný biskup českobudějovický

Faro Stránka 7

ARCIDIECÉZNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE

V PROSTĚJOVĚ

S myšlenkou, aby se věřící mládeţ pravidelně

setkávala přišel sv. Jan Pavel II. V roce 1985

vyhlásil Květnou neděli za Světový den mláde-

ţe a vyzval biskupy, aby se v tento den setká-

vali s mladými ve své diecézi. Protoţe jsme ale

rozsáhlá diecéze, scházíme se všichni dohro-

mady jen jednou za dva roky. Velké setkání se

tak střídá s menšími, děkanátními. Kaţdé se-

tkání má také své motto, které vybírá sám pa-

peţ. Tím letošním bylo: „Blahoslavení čistého

srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ (Mt 5,8)

A tak se v sobotu 28. 3. 2015 vydalo několik

mladých z naší farnosti do Prostějova. Plni

očekávání a radosti z toho, co nás vůbec čeká

jsme dorazili na místo setkání, kde chvíli po

našem příjezdu začínal dopolední program.

Byly nám představeny děkanáty a vyslechli

jsme různá svědectví. Hlavním bodem dopo-

ledního programu byla katecheze o. arcibisku-

pa, z jehoţ úst mj. zazněla otázka: „Můţe být

někdo bohatší neţ ten, kdo má Boha?“ Zmínil

také to, ţe bychom se neměli bát otevřít svá

srdce Bohu a pustit Ho do svého srdce. Boha

můţeme vidět nejen tím, ţe se ponoříme do

modlitby, ale i tím, ţe mu svěříme vše, co nás

trápí. Bůh nás zve ke společenství a je jen na

nás, zda dokáţeme říci ANO. Po katechezi a

modlitbě Anděl Páně následovala přestávka na

oběd. Během přestávky jsme se přemístili na

přednášky a workshopy, které nás čekaly v od-

poledním bloku. Zúčastnili jsme se přednášky

P. Jindřicha Poláčka, který mluvil o tom, ţe být

křesťanem neznamená být mimoněm. Nebo

také Ţivot bez hranic s Nickem Vujičičem, kte-

rého nám přiblíţil P. Pavel Šupol a další.

Na závěr společného setkání s Kristem jsme

s tisícovkou mladých a kněţími naší arcidiecé-

ze proţili mši svatou a po ní se vydali domů.

Děkujeme všem, kteří setkání duchovně pod-

pořili a všem, kteří zajistili to, abychom mohli

jet i z naší farnosti. Uţ teď se těšíme na všech-

ny, kteří se k nám přidají v roce, kdy se společ-

ně vypravíme do Polska na Celosvětové dny

mladých se svatým otcem.

KŘÍŽOVÁ CESTA NA KVĚTNOU NEDĚLI

V neděli 29. března 2015 se v Lidečku konala

kříţová cesta obcí. Zúčastnilo se jí velké mnoţ-

ství farníků z Lidečka i Horní Lidče. Kříţovou

cestu vedli mladí z farnosti a byl při ní nesen vel-

ký dřevěný kříţ. Hudební doprovod mezi zasta-

veními zajistila děvčata ze scholy. Zahájení bylo

u obecního úřadu, kde nás pozdravil a udělil po-

ţehnání P. Josef. Od tohoto 1. zastavení jsme po-

kračovali přes most a dále se naše kroky ubíraly

podél řeky Senice k mostu u Machů a pak přes

silnici ke kostelu. Jednotlivá zastavení jsme kona-

li na různých místech naší obce a při nich jsme

rozjímali o utrpení, ukřiţování a smrti Pána Jeţí-

še. Dvanácté zastavení – Kalvárie, nádherně vy-

šlo na vrcholu cesty ke kostelu u transformátoru

kousek od kostela, třinácté přímo před kostelem a

čtrnáctým zastavením – Boţím hrobem – jsme

kříţovou cestu završili v kostele. Celá poboţnost

byla zakončena krátkou adorací s modlitbou ko-

runky k Boţímu milosrdenství a četbou z Bible.

Kříţová cesta byla určitě velkým povzbuzením

těm, kteří se jí zúčastnili. Chladným a trochu deš-

tivým počasím se ale nikdo nenechal odradit. Se-

šli se děti, mladí lidé, rodiny, ale také někteří star-

ší lidé, aby všichni společně doprovázeli Krista

na jeho kříţové cestě. Velké mnoţství lidí a jejich

odvaha, ţe vyšli přes obec, kolem jezdících aut a

mnoha překvapených tváří kolemjdoucích, bylo

krásným svědectvím víry pro druhé. Věřím, ţe

tato akce zůstane dlouho v našich srdcích a ţe

příští rok s námi půjdete třeba i vy, kteří čtete tyto

řádky.

Číslo dvaadvacáté

Číslo dvaadvacáté Stránka 8

PAVEL SLOVÁČEK

ŘÁD Karmelitáni

SOUČASNÉ PŮSOBIŠTĚ Kostelní Vydří

KRÁTCE O SVÉM POVOLÁNÍ

Jmenuji se Pavel Slováček a narodil jsem se

1. 10. 1963 v Lidečku, kde jsem strávil i své

dětství a dospívání. V 19 letech jsem odešel

na vojnu a po dvou letech se z ní vrátil zpát-

ky do Lidečka. Pak následovalo období zhru-

ba šesti let, kdy jsem si uvědomoval, ţe je

čas najít si manţelku a zaloţit rodinu. O jiné

variantě jsem tenkrát neuvaţoval a ţádná jiná

moţnost tehdy (v době hluboké totality) ne-

připadala ani v úvahu. V tomto směru jsem

tedy, dalo by se říct, lidečkovský průkopník.

Těsně po revoluci, v únoru roku 1990, jsem

však potkal a více rozmlouval s jedním člo-

věkem, který mně pověděl o Řádu karmelitá-

nů. Zanedlouho poté jsem proţil čas na jedné

faře, kde bylo společenství mladých lidí a je-

den nastávající bohoslovec mně tehdy jen tak

humorně řekl: „Pavle, do roka se oţeníš, ne-

bo vstoupíš do kláštera.“ A i kdyţ jsem se to-

mu tenkrát zasmál, vše vzalo rychlý spád a

nakonec to byla pravda. Po roce velmi osob-

ního a skrytého vnitřního rozhodování jsem v

únoru 1991 odešel z domu a nastěhoval se

k jednomu karmelitánskému knězi – Janu

Fatkovi, který tehdy působil ještě na faře ve

Strmilově, kde jsem proţil svůj postulát.

Od září roku 1991 jsem zahájil noviciát

v Kostelním Vydří, o rok později, v září

1992, jsem sloţil časné sliby přímo na 3 ro-

ky. Po uplynutí těchto tří let jsem 2. září 1995

sloţil hned věčné sliby. Těmto slibům jsem

věrný uţ téměř 20 let. Celou tu dobu půso-

bím v klášteře v Kostelním Vydří jako řehol-

ní bratr. Při klášteře funguje také exerciční

dům, kde se po celý rok týden co týden stří-

dají skupiny lidí, o které je potřeba se posta-

rat.

Snaţím se ţít podle hesla „Modli se a pra-

cuj“, takţe vedle pravidelné modlitby obsta-

rávám praktické činnosti potřebné pro chod

celého komplexu kláštera i exercičního do-

mu.

Ţiju spokojený a naplněný ţivot, jsem tady

rád a uvědomuju si, ţe opravdu platí:

„Člověče, přičiň se, a Pán Bůh Ti pomůţe.“

Více informací o řádech, které jsou v tomto čísle zmíněny, najdete na webových stránkách:

Karmelitáni http://karmel.cz/

Salesiáni Dona Bosca http://www.sdb.cz/

Společnost sester Jeţíšových http://www.ssj-centrum.com/

Poutní dům Velehrad v Říme http://www.velehrad.net/

Faro

Faro Stránka 9

LUDMILA KUBICOVÁ

ŘÁD Společnost sester Jeţíšových

SOUČASNÉ PŮSOBIŠTĚ Ústí nad Orlicí

KRÁTCE O SVÉM POVOLÁNÍ

Do této řehole jsem vstoupila ve svých 25

letech v roce 1992. O rok později vstoupila ta-

ké moje mladší sestra Marie. Od roku 1998

jsem v sesterské komunitě v Ústí nad Orlicí a

pracuji jako pastorační asistentka a katechetka

ve farnosti Dolní Čermná.

Jak jsem se dostala do řeholní společnosti?

Odpověděla jsem na Boţí volání. Kaţdé povo-

lání je odpověď na Boţí pozvání („…Pak

přijď a následuj mě!“ Lk 18,22).

Prakticky jsem k této odpovědi dorůstala ně-

kolik roků. Vyrůstala jsem ve věřící rodině se

dvěma sourozenci v obci a ve farnosti Lideč-

ko. Ve svých patnácti, šestnácti letech jsem na

řeholní povolání nemyslela. O něco později

jsem v naší farnosti navštěvovala společenství,

kde jsme se modlili, četli Písmo svaté a sdíleli

se o víře. Tato setkání nám pomáhala na cestě

víry a některé z nás vedla ke snaze dělat pro

Pána víc. Chodila jsem do práce, pomáhala

doma a ve farnosti, zpívala ve schole, navště-

vovala katechetický kurz a učila náboţenství.

V té době uţ mi myšlenky na Bohu zasvěcený

ţivot přicházely.

Pán ke mně promlouval ve svém Slově, skrze

druhé lidi a v různých situacích. Vzpomínám

si, kdyţ jsem pomáhala na skautském táboře,

po jedné odpolední hře v lese se s ostatními

dětmi nevrátilo jedno z mladších děvčat. Na-

stalo celovečerní pátrání. Procházela jsem oko-

lo velkého stanu uprostřed tábora a slyšela dě-

ti, jak se modlí modlitbu růţence. Nabyla jsem

jistoty, ţe všechno dobře dopadne. Vţdyť jsme

kaţdý náš den svěřovali Panně Marii. Tehdy

jsem ve svém srdci poznala, ţe jsem velký

dluţník.

Vybavují se mi také myšlenky z náboţenství:

„Mluvíš k dětem o Pánu Bohu a měla bys svo-

ji víru dosvědčit i ţivotem.“

Při pomyšlení na řeholní ţivot mě naplňovala

určitá radost, a na druhé straně tíseň z toho, ţe

bych měla opustit své blízké, farnost, práci...

Měla jsem touhu dělat víc pro Boţí králov-

ství. Příkladem mně byli kněţí, kteří u nás ve

farnosti působili. S horlivostí slouţili Bohu a

spáse duší a zároveň přistupovali ke kaţdému

člověku ve svobodě, kterou jim dával ţivot

s Kristem.

V hledání povolání mi pomohla duchovní

cvičení na Svatém Hostýně. Začala jsem vní-

mat řeholní ţivot jako nabídku od Pána, který

však svobodné rozhodnutí nechává na mně.

Při těchto duchovních cvičeních jsem také po-

znala sestry ze Společnosti sester Jeţíšových a

jejich způsob ţivota mě oslovil. Sestry neţily

v klášteře, ale jako řeholnice ve světě.

Moje hledání a rozhodování však trvalo ještě

další rok. Během něho rostla moje touha po

Bohu zasvěceném ţivotě a to mi pomohlo

opustit a jít.

Ţít řeholním ţivotem je Boţí dar a spoluprá-

ce s Jeho milostí. Věřím, ţe se za moje i kaţdé

povolání mnoho lidí modlilo a stále modlí, a

moc za to děkuji.

Číslo dvaadvacáté

Číslo dvaadvacáté Stránka 10

JAROMÍR ZÁDRAPA

ŘÁD Salesián Dona Bosca

SOUČASNÉ PŮSOBIŠTĚ Řím

KRÁTCE O SVÉM POVOLÁNÍ Jaromír Zádrapa se narodil roku 1972 a po-

chází z Lidečka. Je salesián a kněz. Ukončil

střední školu elektrotechnickou v Roţnově

p. Radhoštěm a pracoval v závodě Tesla.

Studoval na Pedagogické a Teologické fa-

kultě Karlovy univerzity v Praze, Teologic-

ké fakultě Jihočeské univerzity v Českých

Budějovicích a postgraduální studia v Římě

na Východním Institutu v oboru teologie-

patristika. Absolvoval dvouroční praktickou

stáţ v salesiánské misii v Bulharském Ka-

zanlaku a roční studijní stáţ v Ateliéru teo-

logie a umění v Římě v Centro Aletti. Půso-

bil v diecézi východního obřadu v Bulhar-

sku v komunitě salesiánů a v současnosti je

ředitelem Poutního domu Centra Velehrad

v Římě. Byla to Boţí Prozřetelnost, Boţí vize se

mnou, Jeho povolání, které mě dovedlo na

tuto cestu. Díky Boţí Moudrosti, která mě

poslala do cesty dobré rodiče, sourozence,

přátele, duchovní otce a matky, společenství

a nakonec sama promlouvala skrze Boţí

Slovo, bylo skoro přirozené kráčet s Pánem.

Došel jsem do bodu, který jsem si nepřed-

stavoval, nechtěl jsem nic jiného, neţ být

stále blíţ Pánu. Dělat něco jiného by pro mě

znamenalo prázdný ţivot. Stále víc a víc

jsem vděčný Pánu za všechno, od čeho vše-

ho mě uchránil. Den za dnem roste také tou-

ha, abych byl účastný jeho příslibům, které

po malých doušcích dává ochutnávat.

Kdyţ přicházejí pokušení v těţkých chví-

lích objímám Pánovo povolání a jeho pří-

slib, ţe mě nenechá samotného. Čím více

jde čas, tím víc prosím, aby mě zkoušky ne-

překvapovaly a naopak byly příleţitostí víc

se přimknout k Pánu a být mu blíţe, více ho

poznávat také v jeho utrpení a v jeho křeh-

kosti. Pokaţdé, kdyţ se mně podaří být pod

kříţem a neutéct, je to milost, bez které by

se takový kříţ nedal ani myslet.

Na začátku to byla sympatie duchovních

otců, přitaţlivost jejich ţivota, kterému jsem

nebyl schopen dát jméno. Byli to přátelé,

kteří se stali později mými bratry, kterým

jsem se chtěl podobat a v některých jsem

objevil otce, kteří „rodí pro církev“.

Ţít jako řeholník a kněz, je shodné s ţitím

nového ţivota - jako křesťan, jako pokřtěný

v Kristu. V komunitě se kaţdý den setkávám

s lidmi, kteří svědčí, ţe Pán vstal z mrtvých

a ţije mezi námi. Komunita je domovem a

domem, který je pohostinný a je také útočiš-

těm pro přátele, pro ty, který takový ţivot

přitahuje a pro ţivotem zkoušené, spolu

s našimi zemřelými, kteří jsou s námi a do-

provází nás, se všemi svatými, se kterými

jsme spojeni. Můţeme se k nim utíkat a být

v jejich společenství. Kaţdý den také obje-

vuji, jak Pán různými způsoby koná divy, a

to ve mně rodí velkou vděčnost.

Ţít ţivot Kristův, nový ţivot ve vztazích,

plný nových chutí, bych si nedovedl před-

stavit bez kaţdodenní eucharistie - mše sva-

té. Kaţdý den odevzdaný a znovu přijatý je

místem a příleţitostí sjednocení s Pánem.

Naplnit den, doslova nechat ho prostoupit

Faro

Stránka 11

Duchem Svatým a vloţit vše do paměti Bo-

ţí, která můţe doplnit to, co chybí a dát do

pořádku věci, které kazíme.

Vedle eucharistie je Boţí Slovo, to psané a

také to vepsané v lidech, kteří se jím nechají

prostupovat, inspirovat a také se o něho dělí

s druhými. Rozehřívá mě to srdce a postup-

ně začíná hořet v lásce, o kterou také pro-

sím, aby uzrála, abych ji mohl stále více vě-

rohodně předávat, a kterou jsem nezaslouţe-

ně dostal darem.

Takový je kaţdodenní ţivot ve vztahu

s Kristem. Spočívá v upřeném pohledu kaţ-

dého dne do očí, které se na mě stále dívají

s milosrdenstvím, s něţností a láskou, které

jsou mírné a vidí do hlubin mého srdce.

Tímto pohledem jsem stále volán mým jmé-

nem do světa krásnějšího a ještě více osob-

ního. Svět, kde mě Pán vidí ve své lásce

opravdově a to je také můj cíl, místo mého

putování.

Právě proto se namáhám, abych byl

s učedníky po Kristovém zmrtvýchvstání,

s Janem a Petrem a Magdalénou. Jeţíš dává

odvahu a předchází nás do Galileje, právě v

tom, co děláme dnes a denně, ovšem s tím

rozdílem, ţe od svého zmrtvýchvstání se

všechno mění, všechno je nové, neboť vše

vidíme v jiném světle. Nový ţivot není nud-

ný, je svěţí a plný naděje také pro naše dny.

Stačí si uvědomit, ţe nám byl darován a ţe

je třeba ho jen uchránit.

Kdo ví jaké by to bylo, kdybychom ještě

více pozvedali naše srdce a hlasy, aby Duch

svatý mohl opravdu přebývat v nás, aby nám

mohl dát nový ţivot, svůj boţský dech, boţ-

ský ţivot, spoluúčast na boţském společen-

ství.

Přijď Duchu svatý a proměň naše srdce a

tvář země, abychom se stali syny v Synu,

oběť vděčnosti Otci, skrze Krista našeho Pá-

na. Amen.

BOHOSLUŽBY OD 5. DUBNA DO 12. DUBNA 2015 NEDĚLE

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ - 5. dubna

sbírka na seminář

Lidečko

Hor. Lideč

Lidečko

Lidečko

7:30

9:00

10:30

14:30

za 2 + rodiče, bratra Vojtěcha, BP pro ž. rodinu

za + Annu Mikeskovu, BP pro živou rodinu

za + rodiče Bučkovy, + děti, zetě, ž. a + rodinu

Te Deum - průvod vzkříšení, novéna k BM

pondělí 6. dubna Lidečko

Hor. Lideč

Lidečko

7:30

9:00

15:00

za + Marii Matochovu – 1. výročí úmrtí

za + Marii Manovu, + rodiče a živou rodinu

BM a za věrnost a vytrvalost a nová povolání z farnosti

úterý 7. dubna Lidečko

Lidečko

13:30

15:00

requiem a pohřeb + Marie Chovancové z H. Lidče

BM a za + rodiče Filákovy, živou a + rodinu

středa 8. dubna Lidečko 15:00 BM a za + Josefa Putalu, živou a + rodinu

čtvrtek 9. dubna Lidečko

Hor. Lideč

15:00

18:00

BM a za + Ladislava Vichtoru,2 rodiče, ž. a + rod.

za ž. a + rod. Řehákovu a Gajdošovu

pátek 10. dubna Lidečko 15:00 BM a za + rodiče Brhlovy, děti, vnuky a ž. rod.

sobota 11. dubna Lidečko

Hor. Lideč

15:00

18:00

BM a za + Jiřího Martince, živou a rodinu

za + rodiče Kocourkovy a Beňovy, ž. a + rod.

NEDĚLE 12. dubna

SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Lidečko

Hor. Lideč

Lidečko

Lidečko

7:30

9:00

10:30

15:00

za + Josefa Ryzáka, 2 +rodiče, BP pro ž. rod.

za + rodiče Sekulovy a Sykorovy, syna a ž. rod.

za + rod.Kovačíkovy, děti, zetě, snachu a ž. rod.

k B. milosrdenství za celou farnost

Číslo dvaadvacáté

Římskokatolická farnost

Lidečko

Lidečko 37

756 15

Mobil farní úřad

(+420) 733 741 148

Mobil P. Josef Červenka

(+420) 731 621 105

E-mail

faralidecko@seznam.cz

Neměníme skutečnost,

aby odpovídala ideálu.

Měníme ideál -

to je pohodlnější.

(Gilbert Keith Chesterton)

NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU

SE PODÍLELI P. Josef Červenka

Marek Filák

Adam Jeřábek

Dominik Kovář

Ludmila Kubicová

Sára Matůšová

Patricie Nováková

Pavel Slováček

Jaromír Zádrapa

KŘTY

Beáta Jana Křenková * 27. 12. 2015

Gabriela Psotová * 5. 2. 2015

Šimon Buček * 17. 2. 2015

POHŘBY

Miloslav Filák Lidečko + 4. 3. 2015

Josef Janošík Lidečko + 14. 3. 2015

Marie Bučková Lidečko + 18. 3. 2015

Marie Chovancová Horní Lideč + 30. 3. 2015

SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

Boţí hod velikonoční 5. dubna 2015

VSTAL JSEM Z MRTVÝCH A JSEM STÁLE S TEBOU, ALELUJA.

1. čt. - Sk 10, 34a.37 - 43 * Jedli a pili jsme s ním po jeho

zmrtvýchvstání.

Ţalm 118 * Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a ra-

dujme se z něho! 2. čt. - Kol 3,1- 4 * Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kris-

tus.

Evangelium - Jan 20, 1-9 * Ježíš musel vstát z mrtvých. Zane-

chané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo, vyjadřují, ţe

Kristus byl osvobozen z pout smrti. „Hrob nebyl ani prázdný ani

plný. Stal se poselstvím“. Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil,

ţe Jeţíš přemohl smrt. Teprve tato víra mu dala pochopit Písmo.

Srdečně vás zveme, k účasti na bohoslužbách týdne Božího

Milosrdenství (rozpis bohosluţeb na straně 11).

Biblická hodina bude ve středu 8. dubna v 19:00 na faře

v Lidečku. * Modlitby otců budou ve čtvrtek v 19:00 na faře *

Společenství mladých ze SŠ a 9. tříd, setkání v pátek 10. dubna

v 19:30 na faře v Lidečku.

Sbírky v březnu Lidečko 7:30 a 10:30 Hor. Lideč 18:00 a 9:00

neděle 1. března 5211,- 4519,- - 5270,-

neděle 8. března 5270,- 4274,- 734,- 5222,-

neděle 15. března 4770,- 4870,- - 5360,-

čtvrtek 19. března, sv. Josef 2260,- 1690,- 1680,-

neděle 22. února 5330,- 3832,- 830,- 6338,-

středa 25. března, Zvěstování 1742,- 1500,- 1858,-

neděle 29. března 3627,- 4692,- - 5181,-