VÝUKA PRVNÍ POMOCI NA ZŠ A SŠ TEACHING OF FIRST AID FOR ELEMENTARY AND SECONDARY SCHOOL Klára Melounová Abstrakt I přes letitou výuku první pomoci na školách a v jiných institucích je schopnost poskytování první pomoci laickou veřejností v České republice stále na velmi nízké úrovni. Pro zlepšení tohoto stavu je důležité učit první pomoc především efektivně. Aby výuka byla účelná i na základních a středních školách, kde vyhrazený čas pro tuto problematiku je velmi omezený, je potřebné připravit návod pro učitele s podrobnou přípravou na takto smysluplnou hodinu. Tento článek pojednává o příručce, která obsahuje nejnovější poznatky o poskytování laické první pomoci a vhodné metody použitelné pro efektivní výuku první pomoci během dvouhodinového praktického cvičení na ZŠ a SŠ. Žáci vedle znalostí o poskytování první pomoci získají především potřebné dovednosti. Důraz je kladen na názorné předvedení a nácvik nejdůležitějších postupů při život ohrožujících stavech. Pomocí aktivizujících metod včetně metody inscenační si žáci nejen dané postupy procvičí a zafixují, ale také si nanečisto vyzkouší stresující atmosféru při zásahu v nahrané situaci. Cílem je učit první pomoc tak, aby ji žáci byli schopni v reálných situacích opravdu využít a mohli si sami sobě říci: „Jsem ochoten pomoci, protože si věřím, že to provedu správně.“ Abstract Even though compulsory first aid education in schools and other institutions is the level of publics knowledge in providing laic first aid in the Czech Republic quite unsatisfying. The time amount for first aid teaching is usually very limited, but the improvement can be reached by increased effectivity of teaching. Such goal can be achieved for example by detailed lesson preparations. In our paper we present a new handbook consisting of current knowledge, how to provide laic first aid and suitable teaching techniques and methods. The output is also a two hours long course designated for elementary and high schools students. The participants will by attending this course learn necessary teoretical basis, but they will gain needed practical skills in the first place. The emphasis is put on practical presentations and experience. By performing and drill are crucial procedures fixed. The children will also experience a stressfull atmosphere in role-played situation. The aim of the project is to teach first aid in such way, in which could gained knowledge be easily
Transcript
VÝUKA PRVNÍ POMOCI NA ZŠ A SŠ TEACHING OF FIRST AID FOR ELEMENTARY AND SECONDARY SCHOOL
Klára Melounová
Abstrakt
I přes letitou výuku první pomoci na školách a v jiných institucích je schopnost poskytování první pomoci laickou veřejností v České republice stále na velmi nízké úrovni. Pro zlepšení tohoto stavu je důležité učit první pomoc především efektivně. Aby výuka byla účelná i na základních a středních školách, kde vyhrazený čas pro tuto problematiku je velmi omezený, je potřebné připravit návod pro učitele s podrobnou přípravou na takto smysluplnou hodinu. Tento článek pojednává o příručce, která obsahuje nejnovější poznatky o poskytování laické první pomoci a vhodné metody použitelné pro efektivní výuku první pomoci během dvouhodinového praktického cvičení na ZŠ a SŠ. Žáci vedle znalostí o poskytování první pomoci získají především potřebné dovednosti. Důraz je kladen na názorné předvedení a nácvik nejdůležitějších postupů při život ohrožujících stavech. Pomocí aktivizujících metod včetně metody inscenační si žáci nejen dané postupy procvičí a zafixují, ale také si nanečisto vyzkouší stresující atmosféru při zásahu v nahrané situaci. Cílem je učit první pomoc tak, aby ji žáci byli schopni v reálných situacích opravdu využít a mohli si sami sobě říci: „Jsem ochoten pomoci, protože si věřím, že to provedu správně.“
Abstract
Even though compulsory first aid education in schools and other institutions is the level of publics knowledge in providing laic first aid in the Czech Republic quite unsatisfying. The time amount for first aid teaching is usually very limited, but the improvement can be reached by increased effectivity of teaching. Such goal can be achieved for example by detailed lesson preparations. In our paper we present a new handbook consisting of current knowledge, how to provide laic first aid and suitable teaching techniques and methods. The output is also a two hours long course designated for elementary and high schools students. The participants will by attending this course learn necessary teoretical basis, but they will gain needed practical skills in the first place. The emphasis is put on practical presentations and experience. By performing and drill are crucial procedures fixed. The children will also experience a stressfull atmosphere in role-played situation. The aim of the project is to teach first aid in such way, in which could gained knowledge be easily transferred to real life situations and the participants could after the course say "I am willing to help others, because I believe, I can do it right."
ÚvodPodle platných zákonů České republiky je trestné neposkytnout první pomoc osobě projevující vážné známky ohrožení života (§150, 40/2009 Sb.). Schopnost poskytnout adekvátní první pomoc je možno získat ve školách, autoškolách a externích výcvikových kurzech. První kontakt s poskytováním první pomoci mívají lidé již během základní školy, kde je tato problematika nyní zahrnuta i v rámcových vzdělávacích programech (RVP).
Ve vzdělávacích oblastech Člověk a zdraví, Člověk a příroda a Člověk a společnost jsou definovány očekávané výstupy, které obsahují problematiku první pomoci. Toto rozdělení do více oblastí poukazuje na fakt, že výuka první pomoci není v RVP jasně definovaná a ukotvena, což může mít vliv na různorodé pojetí její výuky v jednotlivých školách, které se pak odráží ve výsledné kvalitě dovedností v poskytování první pomoci. Další vliv na budoucí schopnosti poskytnout pomoc je zahlcení žáka obrovským množstvím témat. Příliš mnoho informací často spíš rozhodování v reálných situacích komplikuje. Laik vyzbrojený velkým množstvím teoretických znalostí se pak často v dané situaci nedokáže rozhodnout, které postupy jsou důležité a naopak kterými by zbytečně ztrácel čas (Franěk, Trčková, 2012). Vyučované postupy v poskytování laické první pomoci musí být navrženy tak, aby byly jednoduché, přesto účinné.
MetodikaAby výuka první pomoci byla efektivní, měla by být vyučována pouze taková témata, která jsou pro záchranu života člověka ta nejdůležitější. Ostatními stavy, které člověka akutně na životě neohrožují, tudíž mohou počkat na zdravotnickou záchrannou službu, není nutné v rámci krátkého času, který často bývá vyhražený této problematice na školách, věnovat pozornost. Další důležitou roli na účelnost výuky hrají vedle vybraných témat také používané výukové metody. Výukové metody jsou koordinovaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který je zaměřen na dosažení vytyčených cílů (Maňák, 1990). Níže uvedené metody použitelné pro výuku první pomoci slouží nejen k aktivnímu zapojení žáků do výuky, ale také zajišťují motivaci a atraktivitu tématu, čímž si žáci snadněji osvojí klíčové kompetence s očekávanými výstupy. Lze využít jak metody slovní (vysvětlování, rozhovor), tak metody názorně demonstrační (ilustrace, demonstrace), ale i metody praktické (nácviky postupů) a inscenační (simulace) (Vališová, Kasíková a kol., 2007; Kalous, Obst a kol., 2002). Optimálním postupem při výuce první pomoci je nejprve dané téma teoreticky vysvětlit, oživit rozhovorem či ilustracemi. Následně postup demonstrovat a poté předvedený postup nechat žáka nacvičit. A jako vrchol osvojení vystavit žáka hrané situaci odrážející reálný stav, kde si své získané dovednosti vyzkouší nanečisto. Poslední zmíněná metoda tzv. simulace, je pro žáka velmi náročný úkol, proto není vhodné ji zařazovat na začátku výuky.
K lepšímu pochopení jednotlivých postupů je pro žáky důležité, aby jim byl vysvětlen princip a účel daného postupu v poskytování první pomoci. Bez teoretického výkladu se ani první pomoc neobejde, je však nutné dávat pozor, aby nezastínil další velmi důležité metody. Samotný výklad je vhodné obohatit vypravováním, které se od vysvětlování liší především svým výpravným a citově zabarveným předkládáním poznatků, což je typické například pro příběhy z praxe (Vališová, Kasíková a kol., 2007). Další metodou, rozhovorem, se žáci nejen aktivně zapojí do výuky, ale pokud se zvolí rozhovor problémový, tak se žáci učí sami přicházet na možná řešení a tím si rozvíjejí myšlení, tvořivost a schopnost řešit daný problém. Základními otázkami je zde: „Proč?“; „Jak vyřešíte?“; „Jak zhodnotíte?“ (Skalková, 1999). Ilustrace může mít podobu schémat, obrázků, tabulek, kreseb. Většinou doprovází slovní výklad a napomáhá tak žákům dobře pochopit vykládanou látku, což platí i o první pomoci. Co se při výuce první pomoci ještě více osvědčilo, jsou demonstrace nejen v podobě fotografií, audio a video záznamů, ale také samotného předvedení určitého postupu učitelem (Kalous, Obst a kol., 2002). Na toto předvedení vhodně navazuje žákův nezbytně nutný nácvik daných dovedností. Dochází zde k přímému styku s postupy a jevy za aktivní manipulace s nimi, což žákovi umožňuje jejich zafixování (Vališová, Kasíková a kol., 2007).
Poslední metodou, která dovrší stoupající podíl aktivní spolupráce žáka na výuce, jsou tzv. simulace. Jedná se o metodu inscenační neboli hraní rolí, kde principem je navození ucelené
situace z reálného života (Skalková, 1999). Proto je tato metoda velmi vhodná při výuce první pomoci, avšak až v závěrečné fázi výuky, kdy žáci již mají nacvičené získané znalosti. Po skončení hrané části následuje reflexe a vyhodnocení celé simulace. Smyslem je zažít atmosféru nebezpečí a zdravého stresu a v ní se pokusit správně použít postupy získané z teoretické výuky a nácviků. To přispívá k tomu, že při řešení opravdové situace v reálném životě budou žáci lépe připraveni a zůstanou více klidnými (Chromíková a kol., 2008). Před realizací simulace je nutná dobrá příprava, která obsahuje obecná pravidla simulací, dále pak instrukce pro „raněné“ a pro „zachránce“ (Kolektiv autorů Zdrsem, 2012). Po ukončení simulací je naprosto nezbytné provést reflexi simulace, jinak by simulace neměla kýžený význam a stala by se pro žáky pouhou zábavou. Díky reflexi se zvyšuje výchovný a vzdělávací vliv simulace (Petty, 2008).
Učitel samozřejmě musí mít o dané problematice také kvalitní znalosti, které však lze získat nejčastěji v odborné literatuře pro zdravotní sestry, záchranáře či lékaře urgentní medicíny (Bydžovský 2008; Adams a Harold, 1999). Existují však i nejrůznější příručky, ty se však velice liší svojí kvalitou (Kolektiv autorů ČČK, 2002; Madain aMattheiβen, 2007). Také jsou však k dispozici i metodická skripta, která jsou sepsána za účelem šíření kvalitního vzdělávání této problematiky, ta jsou pro učitele ve většině ohledech nejpřínosnější (Kolektiv autorů Zdrsem, 2012; Franěk, Trčková, 2012). Aktuální trend poskytování první pomoci zajišťuje Evropská resuscitační rada, která každých 5 let vydává Resuscitation Guidelines (2010).
VýsledkyPro usnadnění a zefektivnění výuky první pomoci na školách byla vytvořena příprava na dvouhodinové praktické cvičení. Praktické cvičení je vytvořené pro žáky základních a středních škol, kteří jsou na výuku rozděleny na třetiny (8 – 10 žáků). S takto málo početnou skupinou žáků probíhá výuka dynamicky a účelně. Prostoje jsou zde snížené na minimum a je maximalizovaná aktivní práce žáků. Z důvodu značně omezeného času (90 minut) a výše zmíněných důvodů byla vybrána pouze nejdůležitější témata, která byla rozvržena do časového plánu:
Časový plán:
Aby žáci dokázali v reálných situacích vyřešit tyto stavy, je potřebné osvojit si dané postupy nejlépe výše zmíněnými metodami. Především kombinace: vysvětlení, předvedení, nácvik a simulace se velmi osvědčila. Před výukou je nutné připravit prostor, kde bude výuka probíhat, a potřebný materiál, bez kterého tato výuka není možná. Z materiálu jsou nejnutnější resuscitační figuríny a maskování na masivní krvácení (obrázek č. 1). Na vytvoření imitace masivního krvácení je potřeba vyrobit umělou krev, která vznikne smícháním červeného barviva a tekutého medu. Umělá krev se aplikuje
Obr. č. 1: Namaskované krváceníhttp://ppp.zshk.cz/media.aspx?id=Fko202&TB_iframe=true&height=750&widt
Schéma postupu při poskytování PP 5 minut1. krok: Rozhlédni se! Bezpečnost 8 minutVolání na 155 10 minut2. krok: Reaguj! Přístup k člověku v bezvědomí 15 minutKardiopulmonální resuscitace (KPR) 15 minutDušení 5 minutObtížné dýchání, bolesti na hrudi 3 minutyMasivní krvácení 11 minut3. krok: Rozmýšlej! 2 minutySimulace 15 minut
do rýhy vytvořené do odpalovaného těsta, který se vymodeluje na ruku zraněného. Další důležitou součástí výuky jsou různé ilustrace, které jsou zobrazovány v prezentaci. A to například v podobě fotografií možných nebezpečí či orientačních bodů, schémat postupů a odkazů na záznamy telefonátu na tísňovou linku.
Pro přehlednost složitějších postupů, jimiž jsou „Tři kroky“ (= obecný postup při poskytování první pomoci) a „Přístup k člověku v bezvědomí“ byly vytvořeny plakáty, které byly při výuce vyvěšeny ve třídě (obrázek č. 2). Podstatnou součástí výuky jsou i pracovní listy, které
slouží k zopakování a utvrzené nabytých vědomostí. Při tvorbě pracovního listu hrála roli obtížnost a časové nároky na vyplnění, proto je koncipován takto: Byl zvolen nízký počet úloh, které však různými způsoby procvičují nejdůležitější témata. Pro každou úlohu byl využit jiný typ zadání a způsob odpovědi (obrázek č. 3). Celkové těžiště výuky není postaveno na pracovním listu, ale na nácvicích a simulacích, proto je relativně jednoduchý. Má za cíl především shrnout základní principy první pomoci.
Toto praktické cvičení bylo více krát odzkoušeno v 8. třídách základní školy a ve 3. ročníku/septimě na gymnáziu. Pro ověření účinnosti takto nastaveného cvičení byl se žáky vždy před výukou napsán pretest a po výuce test, které zjišťovaly vstupní a výstupní znalosti. Výsledný graf značí, že žáci, jak na základní škole, tak na střední škole odpovídaly se značnou chybovostí v pretestu, ale s minimální chybovostí v testu (Graf č. 1).
Konkrétně se však vstupní znalosti žáků velmi lišily nejen mezi základní školou a gymnáziem, ale také mezi jednotlivými žáky. Byli žáci, kteří z 12 odpovědí měli 10 správně, ale také byli žáci, kteří měli pouze jednu jedinou správnou odpověď. V testu napsaného po výuce došlo k významnému zvýšení množství správných odpovědí, což značí, že žáci bezprostředně po výuce dokáží odpovědět na předložené otázky a výuka tak byla, alespoň co se vědomostí týče, účinná. Dále některé otázky měly velkou úspěšnost správného zodpovězení (např.: 2, 9), jiné naopak dělaly žákům značné problémy (např.: 3, 6, 11). Tato vysoká chybovost byla nejspíše způsobena typem odpovědí, které obsahovaly i tradičně užívané termíny, které však jsou chybné (např.: stabilizovaná poloha, postupy během křečí).
Obr. č. 2: Plakát „Tři kroky“ a „Přístup k bezvědomému“
Obr. č. 3: Pracovní list
Celkově byla výuka první pomoci podle této přípravy pozitivně vnímána nejen žáky, ale také jejich učiteli, kteří projevili zájem o podrobnější informace ohledně takovéto výuky první pomoci.
DiskuseNa školách nemá učitel mnoho oficiálních zdrojů týkajících se výuky první pomoci. Některé učebnice se o této problematice vůbec nezmiňují. A proto, pokud učitelé chtějí učit první pomoc a ještě k tomu kvalitně, musí vyhledávat informace z jiných zdrojů, například z materiálů různých organizací zabývajících se danou problematikou. Druhou komplikací výuky první pomoci je časté zaměření se pouze na teoretickou část a potřebnější nácvik je upozaděn. Jedná se tak asi v domnění, že se musí během krátké chvíle probrat velké množství témat, které jsou však pro záchranu života nedůležité. Není nutné, aby žáci uměli témata jako zlomeniny, vykloubeniny, úžeh, úpal, obvazová technika a druhy desinfekcí. Pokud během výuky není dostatečný prostor na tato okrajová témata, není vhodné do nich investovat čas. Rozumnější je věnovat se podrobněji stavům, které jsou život ohrožující. Z uskutečněných praktických cvičení, které měly velice pozitivní ohlas, usuzuji, že tento způsob výuky první pomoci je vhodný a účelný i pro žáky základních a středních škol.
Závěr Výuka první pomoci není pro učitele nijak lehká záležitost. Nejen že první pomoc není jasně definovaná v rámci RVP a informace s materiály nejsou snadno k dispozici, ale také je na ni vyhrazeno většinou velmi omezený čas, i přes její velký přínos do života. Nikdy nevíme, kdy budeme tyto získané schopnosti potřebovat nejen pro záchranu života cizímu člověku, ale také osobě nám blízké. Tento velmi omezený čas během výuky první pomoci na základních a středních škola by se měl proto maximálně využít a předat žákům ty nejpotřebnější informace vhodnými metodami. Pro efektivní poskytování první pomoci se těžiště výuky musí nacházet ve vlastní aktivitě žáků a to nejen během nácviků postupů, ale i při řešení hraných situacích. Takto koncipovaná výuka byla předmětem přípravy, která byla úspěšně ověřena na školách.
LiteraturaADAMS, B. a HAROLD, C. E., (1999), Sestra a akutní stavy od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 488 s. ISBN 80-716-9893-8.
Graf č. 1: Porovnání vstupních a výstupních znalostí žáků základní školy a gymnázia
BYDŽOVSKÝ, J., (2008) Akutní stavy v kontextu. Vyd. 1. Praha: Triton, 450 s. ISBN 978-807-2548-156.
FRANĚK, O., TRČKOVÁ P., (2012), Příručka první pomoci. Vyd. 1. Překlad Irena Citová, Stanislav Cita. Tábor: Mimoni, 3 sv. (55, 52, 45 s.). ISBN 978-80-260-2672-3.
CHROMÍKOVÁ D. A KOL., (2008), Metodická příručka k výuce tematiky Ochrana člověka za mimořádných událostí na 2. stupni ZŠ: podle projektu NAPLNO. 1. vyd. Editor Daniel Lessner. Překlad Irena Citová, Stanislav Cita. [Pardubice: Občanské sdružení Jak?, 112 s. ISBN 978-80-254-2300-4.
KALHOUS Z., OBST O. A KOL., (2002), Školní didaktika. Vyd. 1. Praha: Portál, 447 s. ISBN 80-717-8253-X.
KOLEKTIV AUTORŮ ČČK, (2002), Zdravotník zotavovacích akcí. 1. vyd. Praha: Úřad Českého červeného kříže, 136 s. ISBN 80-239-2047-2.
KOLEKTIV AUTORŮ ZDRSEM, (2012), První pomoc zážitkem – metodický manuál pro kurz Školitel 2012. Open source knihovna mwlib (server Metodika), 120 s.
MADIAN A., MATTHIEßEN K., (2007), První pomoc na cestách: aktivní dovolená. 1. vyd. Praha: Grada, 95 s. Aktivní dovolená. ISBN 978-802-4718-781.
MAŇÁK J., (1990), Nárys didaktiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 111 s. ISBN 80-210-0210-7.
PETTY G., (2008), Moderní vyučování. Vyd. 5. Překlad Štěpán Kovařík. Praha: Portál, 380 s. ISBN 978-80-7367-427-4.
DEAKIN, NOLAN, SOAR, SUNDE, KOSTER, SMITH, PERKINS; (2010), European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 Section 4. Adult advanced life support; Elsevier - Resuscitation 81; s. 1293 - 1352.
SOAR, MONSIEURS, BALLANCE, BARELLI, BIARENT, GREIF, HANDLEY, LOCKEY, RICHMOND, RINGSTED, WYLLIE, NOLA, PERKINS; (2010), European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010 Section 9. Principles of education in resuscitation; Elsevier - Resuscitation 81; s. 1293 - 1352.
SKALKOVÁ J., (1999), Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Vyd. 1. Praha: ISV nakladatelství, 292 s. ISBN 80-858-6633-1.
VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H. A KOL., (2011), Pedagogika pro učitele. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 456 s. ISBN 8024717344.
Kontaktní adresa autora
Bc. Klára Melounová
Viničná 7, Praha 2, Katedra učitelství a didaktiky biologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze
