Filozofie

- základ veškerého dění- slovo filozofie pochází z řečtiny:„filein“ = milovat, „sofia“ = moudrost láska k moudrosti

Disciplíny filozofie :

Ontologie / metafyzika – nauka o bytí- slovo pochází z řecké „ontos“ = jsoucno, to co jest a „logos“ = slovo, výklad, teorie bytí- zabývá se bytím, jsoucnem- bytí je to, co umožňuje, aby věci byly, je zdrojem, základem a příčinou všech věcí. Všechna

jednotlivá jsoucna se proměňují, vznikají a zanikají, ale jejich základ zůstává.- vždy nás bude zajímat jak a proč věci jsou a kde je pravá skutečnost- zabývá se problémy, co je bytí a jsoucno, hmota, substance, čas, prostor, konečno,

nekonečno, zákonitost, nutnost, vývoj, kvalita a kvantita, rozpor, apod.

Gnoseologie / noetika – nauka o poznání- pochází z řeckého „gnósis“ = poznání, vědění a „logos“ = výklad, teorie poznání- také pochází z řeckého „noesis“ = myšlení, poznání- zabývá se problémem zdrojů, podmínek, možností a mezilidského poznání, zkoumá

možnosti, zákonitosti lidského poznání, za jakých podmínek je poznání možné, jaký je vztah poznání k realitě

- gnoseologie se snaží určit, za jakých podmínek je poznání možné, jak jsou věci poznatelné, jaký je vztah poznání k realitě

- řeší možnost absolutní pravdy (poznávací proces je neukončený, nelze dojít k absolutní pravdě, protože se nám pravda ukazuje vždy z jednoho, druhého či jiného úhlu, vyjevuje se pouze k relativní pravdě pravda platící daným podmínkám)

- naše poznání není úplné – relativní – člověk by měl být schopen názorové tolerance (pravda x lež – etický problém)

- do gnozeologie je v současné filosofii zahrnována hermeneutika = teorie interpretace (výkladu, vysvětlení) a porozumění textů

- směry gnoseologie: (podle toho, o jaké poznání jde)a) empirismus – smyslové poznání – poznáváme ze zkušenostíb) racionalismus – rozumové poznání – naše smysly nás někdy mohou klamatc) senzualismus – druh empirismu, nepočítá se s vnitřním smyslovým poznáním, ale

pouze s vnějšími zkušenostmi; cílem poznání je dosažení pravdyd) intuice – je nedílnou součástí poznání; je to schopnost bezprostředního přímého

napojení se na určitá fakt skutečnostie) mystika – je to niterné prožití absolutna či Boha

Filozofická antropologie – filozofie člověka, věda o člověku v prostoru i čase- z řeckého slova „anthropós“ = člověk, „logos“ = slovo, věda- zaměřená na člověka jako takového, jako celek; zabývá se jeho formou bytí, jaké je místo

člověka na světě- klade si otázky, zda je člověk tvor racionální či iracionální, jaký je vztah duše a těla, jak se

má člověk postavit sobě samému, světu, přírodě- na světě, člověk se vyvíjí a přetváří sám sebe, vývoj jde rychle dopředu, jak v kladném, tak

v záporném směru- znaky: schopnost přetvářet přírodu a vytvářet nově věci

schopnost jednat eticky (ne na základě instinktu) schopnost komunikovat na základě pojmů schopnost přemýšlet (uvědomovat si sám sebe) schopnost pracovat na sobě, měnit se

- D.Pecka: „Filozofická antropologie je filozofická disciplína. Nezajímá ji, kolik má člověk obratlů, ale jaký je smysl jeho života, v čem je poslední cíl existence a jak toho cíle může dojít. Filozofická antropologie je věda spekulativní a praktická. …“

Hraniční disciplíny:

dějiny filosofie – o filosofech, filosofických školách a směrech minulostifilosofická antropologie – o člověku, jeho možnostech a společnostifilosofie dějin – o dějinných procesech a tendencích, o jejich smyslufilosofie mysli – o vědomí, vnímání a mozkufilosofie náboženství – o Bohu, o náboženství a mravnosti

- náboženství se neptá, tam je jen údiv- náboženství začíná křížit filozofii ve středověku

filosofie práva – o spravedlnosti, o smyslu a cílech právapolitická filosofie – o občanovi a svobodě, o vládě a státufilosofie výchovy – o výchově a vzdělávání, o úloze učitele a školstvífilozofie a uměnífilozofie a věda/etika

Starověka) kosmologieb) antropologiec) helénismus

a) Kosmologie (5.-7.století př.n.l.)

- je odvětvím, které se zabývá vesmírem jako celkem; vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru (věnují se jí filozofie, teologie a fyzikální kosmologie)

- veškeré dění a vývoj člověka se děje ve dvou rovinách:Idealismus – považují za základní a určující prvek ideu, myšlenku, duchovní principMaterialismus – považují za základ světa hmotu, ze které se vyvíjí veškerá realita

- věřili v arché = pralátka (voda, oheň, vzduch, atomy, semena,…)- Monisté – míní, že v základu světa stojí jediný princip = pralátka, ze které se odvozuje

veškerá další realita Dualisté – základ světa je tvořen dvěma neslučitelnými a na sebe nepřevoditelnými principy Pluralisté – více principů

Předsokratovští myslitelé:

- všichni byli materialisti, všechno se snažili dokázat

Míléťané: (mílétská škola)

- kolébkou této filozofie se stal přístav v Malé Asii – Mílét – podle něho byla pojmenována celá filozofická škola

- kladli si otázky, co je podstatou bytí, co je na samém počátku- považovali za pramen všeho bytí pralátku – z ní vznikají všechny věci, které v ní i zaniknou- pralátka je základem a zdrojem všech věcí, jejich podstata trvá, mění se pouze stav

Thales z Milétu - vynikal v mnoha oborech: filozofii, politologii, geometrii, … (Thaletova věta)- přichází s teorií, že základní látkou je voda, voda je v pohybu a může se měnit- z vody vše povstalo, proměňuje se a do ní se zase navrátí, aby se připravilo k novému zrodu- podle něho je Země kulatá deska, plave na rozlehlém oceánu a zemětřesení je způsobeno

jejím kymácením na vlnách

Anaximandros - byl žákem Thaleta a učitelem Anaximenese- nazval za první „prapočátek“ pojem „arché“ = princip, pralátka- jeho pralátka je apeiron = „nekonečné, neomezené“; něco, co se mění, co se tvaruje

„s apeironem se běžně ve skutečnosti nesetkáváme, ale zrodil se z něho celý svět ajednoho dne se do něho zase rozpadne.

- Zemi považoval za obří kamenný válec, který se volně vznáší ve vzdušném prostoru mezinebem a podsvětím ( v dějinách se poprvé objevuje myšlenka, že Země je samostatné kosmické těleso)

Anaximenés - byl žákem Anaximandra- za prapočátek všeho stanovil opět vzduch- zvolil vzduch pravděpodobně proto, že je všude kolem nás, vše obklopuje a vším proniká.

A s posledním vydechnutím končí i život jedince vzduch nás obživuje- mechanismus, jímž z počáteční pralátky vše vzniká:

„Je-li vzduch zřeďován, stává se vzduch ohněm, a je li zhušťován, stává se větrem, pak oblakem a ještě více vodou potom zemí, potom kameny a ostatní vzniká teprve z toho.“

Pythagorovci- Pythagorovci měli představy o duši a o jejím převtělování myšlenka reinkarnace- duše byla božský prvek a tělo bylo něco méněcenného – tělo bylo hrobem duše- dodržovali spořádaný spravedlivý život, dodržovali jistá etická pravidla a životosprávu,

přísnou disciplínu, důkladnou hygienu a mnoho zásad (žáci museli 5 let mlčet a svého učitele poslouchali, aniž by ho viděli. Pythagoras zásadně přednášel v noci, v dlouhém bílém plášti – efekt „černého divadla“

Pythagoras (5.století př.n.l.)- filozof, astronom, matematik… (Pythagorova věta)- vytvořil školu, ti kteří tam chtěli studovat, museli dodržovat různé zásady- jako pralátku považoval číslo (objevuje se numerologie – šťastná čísla)- číslo viděl jako něco látkového, nacházející se v základu věcí proměnlivých- číslo je prostorová veličina – jednotka pro ně byla bodem, dvojka přímkou, trojka čtvercem

neboli plochou, čtyřka plochou, neboli obsahem. Čísla byla pojímána geometricky, byli to „stavební kameny“, z nichž je svět zbudován

Herakleitos z Efezu = plačící filozof, temný filozof

- pocházel z nejurozenějšího, zakladatelského rodu českých králů, ale svou královksou výsadu a hodnost podstoupil svému bratrovi (zřejmě znechucen politickými událostmi) a oddal se životu poustevníka a žil v horách

- podstatou všech věcí viděl v hmotě, v proměnlivé pralátce - ohni, připisuje mu význam slova

„logos“ = rozum„Tento svět, týž pro všechny nestvořil žádný z bohů ani z lidí, ale vždy byl a je věčným ohněm, rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry.“

- zajímavá je katastrofická vize periodického světového požáru – shoření celého světa – tzv. malý cyklus vzájemného zahlazování a opětovného vznikání prvků uvnitř světa.

- „Oheň žije smrtí země, vzduch žije smrtí ohně, voda smrtí vzduchu, země smrtí vody.“- „Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky“ – všechno podle něho přechází a nic netrvá

(i když vstoupíme do stejné řeky jako včera, najdeme ji ve stejné zeměpisné šířce a délce, ale proud vody již není tentýž, změnil se) nic nemá trvání „panta rhei“ = vše plyne

- je prvním dialektikem, mluví o tom, že se vše vyvíjí v protikladech (vše co zaniká, se v průběhu svého trvání změní ve svůj protiklad, např. chladné se otepluje, vlhké schne a suché vlhne,…)

Eleaté (Elejská škola – 6-5.stol.př.n.l)- vznikla ve stejné době jako škola Pythag., je nazvána podle města Elej na italském pobřeží- Eleaté oddělili svět daný smysly od světa poznatelného rozumem- Eleaté popírají pohyb

Xenofanes- byl řecký básník a filozof, zakladatel Elejské školy- proslavil se kritikou bohů – domníval se, že bozi jsou vlastně stvoření podle obrazu člověka

(lidé si své představy o bozích vytvářejí na základě představ o lidech a naivně sedomnívají, že bozi mají lidské postavy, nosí lidské šaty, mluví lidským hlasem, ...)

- nebyl ateistou – zavádí panteistického boha, viděl boha všude kolem v přírodě jako oživující vnitřní a zákonitý princip

- Bůh byl dle Xenofana: jeden, největší, odlišný od fyzické a psychické podstaty lidí, všudypřítomný, nepohyblivý, aktivní, není to jen duch, ale je také tělesný, je totiž kulovité podoby

Parmenides- napsal díla o přírodě- právě u něj se setkáváme s počátky ontologie – nauky o bytí. Je tvůrce pojmu „bytí“- východiskem jeho úvah je: „Bytí je, nebytí není.“ – chápal bytí jako neproměnlivé, věčně

trvající, nachází se všude, neporušitelné, stálé, neměnné, souvislé, spojité, nepřetržité, celistvé, pevné a nedělitelné

- z toho, že bytí je a nebytí není, především plyne, že bytí nemá vzniku ani zániku. Mohlo by vzniknout jen z nebytí a pouze do nebytí zaniknout – ale nebytí není

- rozum, nikoli smysly nám podávají pravdu- za parmenidovského jednotného bytí plynou ještě tři další významné důsledky:

a) pohyb – bytí je a nebytí není, popírá pohyb, bytí je jedno a zůstáváb) determinismus – řád světa je jednou provždy určen, jakákoli náhoda je vyloučenac) poznání – stal se „otcem“ racionalismu ve filozofii

Zenon z Eleje

- rozvíjel Parmenidovo učení tím, že pro ně hledal logické důkazy- nejpozoruhodnější jsou pohybové aporie (aporie = obtížná fil. otázka, neřešitelný rozpor),

které mají dokázat nemožnost pohybu- aporie:

1) „dichotomie“ (dělení dvěma, půlení) – máme-li dospět z bodu A do bodu B, musíme nejprve urazit poloviční vzdálenost této dráhy. Abychom mohli zdolat tuto poloviční vzdálenost musíme urazit i její poloviční vzdálenost, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Vlastně se nemůžeme hnout z místa. (nemožnost pohyb zahájit)2) „Achilles a želva“ – v této aporii nemůže běžec želvu nikdy dostihnout, protože musí stále překonávat vzdálenost zmenšující se do nekonečna, o které se želva posune, než k ní doběhne. Třebaže se želvin náskok bude zkracovat, vždy ještě nějaký zůstane a tak Achilleus želvu nikdy nedostihne. (nemožnost pohyb ukončit)3) „Šíp“ – tato aporie má dokázat nemožnost pohybu tím, že letící píp je v každém okamžiku v jenom bodě, a tedy nehybný. A protože dráha letu je součtem těchto bodů a čas letu součtem těchto okamžiků, letící šíp se nepohybuje, protože setrvává v nehybnosti (nemožnost zachytit pohyb v kterémkoliv místě či okamžiku)

- tyto Zenonovy důkazy mají prokázat, že smysly jsou pouze zdrojem mínění a zdání a jen rozum vede k pravdivému poznání

- aporie nejsou tak nesmyslné, jak se na první pohled zdá. Nejde totiž o to, je-li pohyb, ale o to, jak jej vyjádřit v logice pojmů. Zenon se pokusil vyjádřit pohyb pojmy.

- tyto aporie byly teprve v novověku matematicky vyvráceny. Matematici ani logici je nedovedli uspokojivě vyřešit po 22 století.

Atomisté - mluví o nejmenší částečce Atom – nedá se dělit, pohybuje se a mění tvar

Leukippos z Mílétu - považuje se zakladatelem atomismu- bytí rozložil na nečíselné stále se pohybující hmotné prvky, které nazval atomy

(atomos = nerozřezatelný, nedělitelný)- tvrdil, že nebytí existuje, stejně jako bytí: vedle atomů, které jsou plné a tuhé a představují

bytí, existuje ještě nevyplněné prázdno, které představuje nebytí- atomy se pohybují, protože mají odkud a kam. Atomy se pohybují v neomezeném prázdnu:

„vzájemně se dostihují, srážejí a jedny při setkání odskakují, druhé se navzájem splétají pro souhlas tvarů, velikosti, polohy a uspořádání, u sebe trvají a tak vznikají složené věci.“

- nic se neděje nadarmo, vše je podmíněno nutností- jednotlivé atomy se především liší tvarem, uspořádáním a polohou. Společné mají

kompaktnost, neměnnost, neprostupnost, nedělitelnost.- „Vesmír je nekonečný“ – v tom se shodoval s Demokritem – ale „část jeho je plná, část

prázdná; nazývá to prvky. Z nich pak vznikají světy a do nich se zase rozpadají. Světy vznikají takto: oddělením se od nekonečna se pohybuje mnoho těl rozličného tvaru do velikého prázdna…“

Demokritos – smějící se filozof- žák Leukippa- nejvýznamnější představitel atomismu- bohatý, hodně cestoval, pozoroval rostliny, zvěř, podnebí a hlavně cizí kultury a vědu

- „optimismus léčí“- zabýval se etikou, člověk se má dostat do „ataraxie“ (do pohody)- hlavními stavebními kameny Demokritova atomismu jsou atomy (drsné, kulaté a hranaté) a

prázdný prostor, atomy mají háčky – těmi se spojují a rozpojují (stejně jak lidská duše)

- veškerá tělesa se skládají z atomů, které jsou nedělitelné, trvalé a nezničitelné- pohyb a srážení atomů se neděje nahodile, ale podle určitých zákonů – jednotícím principem

je rozum (logos). Částečně popírá možnost náhody – determinismus- kladl důraz na poznání, rozeznával 2 stupně poznání:

1) smyslové poznání (zrak, sluch, čich, chuť a hmat) – toto poznání je zdrojem mnoha omylů, proto toto poznání nazval „temným poznáním“2) rozumové poznání – zaměřené na takové, v podstatě matematicky vyjádřitelné věci jako je pohyb, forma, velikost, rozmístění. Toto poznání nazval „pravým poznáním“

Sofisté (Vrcholná antická filozofie)

- společnost: po řecko-perských válkách se těžiště ekonomického, politického a kulturního vývoje přesunulo do Athén – dochází k velkému rozmachu Athén

- vznikla demokracie – losem mohl být zvolen kterýkoli občan výkonným politikem,úředníkem, soudce. Do politiky byly vtaženy vrstvy, které se o záležitosti obce nikdy předtím nezabývaly. Proto vznikla velká poptávka po znalostech z oboru řečnictví i po celkovém minimu všeobecných vědomostí.

- na tuto poptávku pohotově reagovali Sofisté- Sofisté - potulní učitelé moudrosti, kteří každému, kdo zaplatil, nabízeli snadné a rychlé

vyškolení ve třech dovednostech:a) myslitb) mluvitc) jednatd) a na základě těchto dovedností dosáhnout ve veřejném životě úspěchu.

- putovali od města k městu a za peníze vyučovali nejrůznější umění, dovednosti, ale především rétoriku, logiku, gramatiku, …apod.

- Sofisté poprvé učinili vzdělání předmětem prodeje a koupě – první placení učitelé- pro Sofisty nebylo ústředním tématem zkoumání přírody, ale člověk a společnost obrátili

myšlení, osvětu a pozornost od přírody k člověku- důraz kladli na mluvené slovo „Čím silnější je můj hlas, tím větší je moje přesvědčení“- učili také své žáky logickým úskokům, řečnickým trikům a klamům, které dostaly později

označení „sofismata“ (=slovní hříčky, založené na chybných východiscích)- učili umění úspěšně vést spor – tzv. eristice, bez ohledu na správnost a pravdivost tvrzení

(„eris“ = spor)- nikdy nevytvořili žádnou souvislou školu – žili a vyučovali jako jednotlivci

- nejznámější Sofisté – Prótagoras z AbdéryHippias z EllidyGorgias z LeontinProdikos z Kea

Protágoras z Abdéry- přichází s myšlenkou, že „mírou všech věcí je člověk - jsoucích i nejsoucích“ = věci mají ty

vlastnosti, které jim dává člověk - nařčen z bezbožnosti tvrdil, že vírou všeho na světě je člověk, nikoliv bůh

- Protágoras neříká, že by člověk o bytí nebo o vlastnostech věcí rozhodoval, ale že je jejich „mírou“, tím kdo je poměřuje a posuzuje, neboť ničeho jiného není schopen.

- jako jeden z prvních se zabýval správným užíváním a přesným významem slov (řec. Orthoepeia) také v souvislosti s výkladem zákonů

- napsal několik knih, ale jen 2 jsou věrohodně dosvědčeny (O pravdě čili vyvrácení, O bozích)

- Prótagorovi chyběla představa lidské osoby a mravní odpovědnosti, takže pokládal za přirozené, že se člověk řídí svým prospěchem – čím jiným?

- vysoko cenil moudrost: „Ve všech lidských skutcích patří přednost moudrosti a vědění“

Gorgias - v Athénách se stal populárním zejména díky svému řečnickému umění a začal vyučovat

rétoriku. O jeho slávě svědčí, že byl pověřen veřejnou řečí při pohřbu padlých. - krajní skepse: nic není, i kdyby něco bylo, tak je to nepoznatelné a i kdybychom to poznali,

nemohli bychom to sdělit- pocházel ze Sicílie a když přišel do Athén, přinesl s sebou řečnické umění, jaké bylo

na Sicílii. Italští rétoři navazovali na potulné pěvce, kteří přednášeli nazpaměť zejména homérské eposy Gorgias vyzvedá význam rytmu, asonancí i rýmů v řeči

- „schopnost přemlouvat řečmi přináší člověku to nejlepší“ - aby vládl nad jinými. - co je pro lidi nejdůležitější je umět přesvědčovat a přemlouvat.

b) antropologie- zabývá se člověkem, jeho postatou, smyslem, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah

duše a těla – obrat od kosmologie, která řeší hlavně postatu světa

Sokrates- v dějinách evropské kultury je považován pravděpodobně za nejproslulejšího filozofa- razil názor, že není učitel, ale filozof, a že filozof je přítel člověka- vychází ze sofistů – Sofista není. Je materialista (navazuje na atomisty)- Sokrates na rozdíl od Sofistů vyučoval zadarmo (byl živ z darů a z pohostinnosti žáků)- jeho vyučovací způsob byl pouhý rozhovor – otázky byly nejdříve obecné, postupně se však

dostávaly do hloubky, až dokud odpovídající nepřiznal, že nezná odpověď- východiskem Sokratovi metody je promyšlená snaha dovést partnera v rozhovoru vhodnými

argumenty ke stádiu, že i když je přesvědčen o svém zdánlivém vědění o věci či problému, dospěje k uvědomění si vlastního nevědění či neznalosti a potom může nastoupit cestu skutečného poznání a vědění

- Sokratův způsob spočívá v systematickém kladení otázek - Sokratovská metoda:(přivádí diskutujícího nejdříve do rozporu s jeho počátečním výrokem a pak pomáhá rozpory překonat a dospět k vymezení obecného pojmu a dojít k pravdivému závěru)

- uvědomění si vlastního nevědění je cestou ke skutečnému vědění („Vím, že nic nevím.“)(dnes je sokratovskou metodou nazýváno zaplétání partnera do protimluvů a vyvolávání nejistoty o vlastním tvrzení)

- do centra pozornosti dal mravní problémy, místo poznání vnějšího světa, poznání sebe sama.- věřil, že ho životem od dětství provází tzv. vnitřní hlas = daimonion, který ho varuje před

zlými skutky, poučuje a varuje v rozličných situacích (varoval ho například před tím, aby se věnoval politice)

- věřil tomu, že největší blaženost je ctnost a že se dá naučit- hlavní lidský cíl je dosažení blaženosti jako následku ctnostného života- v 70 letech byl obžalován pro bezbožnost. Podle tehdejšího způsobu popravování vypil

pohár jedu. Byl mu nabídnut i útěk z Athén, ale jemu přišlo nemyslitelné žít jinde.

- nemáme od něj žádné písemné doklady, písemné zprávy

- vznikly tzv. Sokratovy školy (skupiny filozofů, které vycházely z různě pojatých S. názorů- Megarská škola, Kyrénská škola, Kynická škola (Diogenes – žil v sudu)

Platón (4. - 3. století př.n.l.)- filozof a politolog, pochází z bohaté rodiny- přemýšlel, jestli bude filozofem nebo poetou. Vybral si filozofii, protože poetů bylo hodně- žák Sokrata, objevují se u něj jeho vlivy, je jeho pokračovatelem- založil v Athénách proslulou filozofickou školu Akademie – vzdělání bylo zdarma- napsal mnoho děl, většinou formou dialogu s hlavním mluvčím Sókratem

1. období – píše dialogy mezi Sokratem a nějakým odborníkem2. období – o ideích, Symposium, Ústava3. období stáří – dialogy, ale Sokrates už není hlavní postavou

- nejrozsáhlejší a obsahově nejbohatší je dílo Ústava – zde vyložil své politické názory - filozofie ideálního státu – nastínil ale vizi totalitního státu

- každý má své místo v obci dle zájmu, což se pozná již ve výchově. Zabývá se fungováním společnosti - 3 základní části duše odpovídají třem základním společenským třídám:

a) žádostivá duše – staví na materiální potřebě – řemeslník, obchodní (sleduje uspokojení jedince i společenství obce; ctností je zde uměřenost)

b) vznětlivá duše – afektivnost, schopnost bojovat – strážci (ctností je zde statečnost)c) rozumová duše – uspokojení poznání, měli by být nemajetní – filozofové

(základní ctností je zde moudrost – ideální vládci státu)- spravedlnost v obci je založena na tom, aby každý konal své dílo, k němuž je předurčen.- Platón tak automaticky vycházel z přesvědčení o přirozené nerovnosti lidí

- Platónova filozofie idejí – zakladatel idealistické filozofie reálný svět, který nás obklopuje, není světem opravdovým. Je to jen matný stín skutečného

světa, světa idejí (bez idejí nemůže existovat ani myšlení, ani život.) Ideje čili pojmy jsou našemu vědomí vrozeny. Zkušenost je pouze osvětluje a odhaluje v úsudcích a představách.

- opravdu skutečné jsou pouze ideje – ty existují nezávisle na svých hmotných obrazech. Vnímáme je pouze jako stíny, vrhané ohněm na stěnu jeskyně (podobenství o jeskyni).

- pokud se člověk nějakým způsobem nedostane do skutečného světa, tak dostane náhradní tělo a musí dokázat, že do toho skutečného světa skutečně patří

- dělí duši/ideu do 3 částío rozum – v hlavěo cit – v srdcio živočišnost – v podbřišku

- přichází s idealistickou teorií vzniku světa- zabývá se Atlantidou

Platónova Akademie – založena 378 př.n.l.- fungovala 900 let, vzdělání bylo zdrarma- Akademie byla jakousi velkou rodinou, prostředím příhodným k filozofování- akademici se nezabývali jen filozofií, ale i řadou různých zkoumání, zvláště matematikou, geometrií a astronomií.- v čele Akademie stál Scholarchos – vedoucí školy- akademici dbali i na svůj zevnějšek a tím se odlišovali od Kyniků

(akademici nosili „bílý plášť filozofů“)

- na bráně byl nápis: „Ať nevstupuje nikdo, kdo není schopen myslet po způsobu geometrie!“- škola byla rozdělena na vnitřní (esoterní = zasvěceneckou) a na exoterní (vnější = veřejnou)

Aristoteles ze Atageiry- narodil se na severu Řecka, lékařem makedonského krále, v mládí se stal žákem Akademie- když přesídlil do Athén, založil tam vlastní filozofickou školu Lykeion (dnes Lyceum)- byl obžalován z bezbožnosti a uprchl z Athén- studoval ústavy, zabýval se společností, nastudoval přes 150 ústav, studoval, kdo má být

v čele společnosti (zda aristokraté, teokratové, oligarchové, demokracie,…)- jako filozof kladl velký důraz na zkušenost, vycházel z mnoha dílčích věd a fil.směrů- Aristotel byl největším myslitelem starověku – usiloval o to, aby jeho učení obsáhlo veškeré

vědění své doby a rozšířilo je polyhistorik = zabývá se mnohými vědami - jeho spisy jsou encyklopediemi všeho tehdejšího vědění

(politika, umění, etika, psychologie, fyziologie, biologie, metafyzika, rétorika,…)- rozdělil filozofii:

a) teoretická – fyzika a matematika (vědění o přírodě, o vniku a zániku, stavbě světa, o živé přírodě o velikostech a podobách těles)

b) praktickou – praktická filozofie, politika, etika, strategie, rétorika a poietika(zkoumá oblasti lidského jednání, o životě v obci, o mravní stránce lid. jednání, postupech, metodách, jimiž člověk řeší své problémy)

- filozofická kritika – nestačí myšlenku odmítnout, ale že je nutné odhalit její kořeny, podmínky vzniku, příčiny, proč vůbec spatřila svět… Když chce člověk přijmout nějaké názory, musí je pochopit

- zabýval se jsoucnem a bytím - jsoucno má 4 příčiny:o látkao tvaro možnosto skutečnost

(látka se změní v tvar a má možnost se stát skutečnostílátka má možnost se stát skutečností, pokud je v nějakém tvaru…)

c) helénismus (3. – 1. stol. př. n. l.)

- „Hellas“ = Řecko; Helénem se cítil být každý vzdělaný člověk, který mluvil řečtinou, bez ohledu na svůj původ či třeba barvu pleti. Měřítkem hodnoty člověka se stalo jeho bohatství, vzdělání nebo postavení v úřadě.

- centrem helénistické kultury se stala Alexandrie- Múseion – (chrám Múz) byla to vlastně jakási akademie, ve které bydleli a pracovali učenci

a umělci, aniž by se museli zabývat starostmi o své hmotné zabezpečení. Měli k dispozici rozsáhlou knihovnu = Bibliotéku, ve které byla v originálech nebo alespoň v opisech soustředěna všechna významná díla té doby. Čítala přes půl milionu svitků. Není divu, že se Museión stal záhy centrem vzdělanosti.

Směry helénismu:

Kynismus- „kyón“ = pes

- v antickém Řecku to byla filozofická škola, kterou ve 4. století př. N. l. založil Antisthenes (Sokratův žák), a která trvala téměř 1000 let.

- kynikové opovrhovali konvencemi běžného života i vymoženostmi civilizace- upřednostňovali skromnost a jednoduchost, snažili se vystačit si s minimem věcí- „Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji!“ - Sokrates na tržišti, kde byl pestrý výběr zbo

(Lze ho považovat za hlavní motto Kynismu)- kynikové vycházeli ze Sokratova požadavku skromnosti a střídmosti. - zdůrazňovali, že skutečné štěstí nespočívá v materiální luxusu nebo politické moci.

A protože na nich nezávisí, mohou ho dosáhnout všichni. - A také, když je člověk jednou dosáhne, nelze je ztratit. Kynikové se snažili co nejvíce

eliminovat nadbytečné materiální potřeby a kulturu ve jménu návratu k přírodě.

Antisthenés - syn otrokyně – jako neplnoprávný občas se cítil být vyřazen ze společnosti, a proto se jeho

filozofie zaměřuje proti otrokářskému systému a celkové politické struktuře Řecka.- měl dlouhé nepěstné vlasy a vousy, žebráckou mošnu, hůl a děravou sukni- uznával pouze smyslové poznání- za jediný správně řízený stát považuje vesmír a všechny ostatní státy odmítá. K tomuto

jedinému státu náleží pouze jediný bůh, který však do něj nijak nezasahuje. - Antisthenés ovšem neusiluje o svržení politického systému převratem, ale nabádá k osobní

sebevýstavbě každého jednotlivého člověka. - za hlavní ctnosti považuje střídmost, soběstačnost a izolaci od společnosti, všechno kromě

dosažení ctnosti jsou věci lhostejné. (ctnost se dá naučit)

Diogenes ze Sinópé- za penězokazectví byl vyhoštěn ze Sinópé a v Athénách se připojil ke kynické škole- opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně

zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. - bydlel v sudu, jedinou věc, kterou vlastnil, byla číše. Tu později vyhodil, když viděl dítě pít

rukama- od Antisthena se odlišuje tím, že se vůbec nesnaží vytvořit nějaký filozofický systém, ani

neshání žádné žáky či popularitu, zabývá se kritikou společnosti a etikou. - všechny filozofické systémy se snažil vyvracet a negovat. - hledal skutečného člověka; jednou prý volal: „Haló lidé!!!“ A když se seběhli, obořil se

na ně se slovy: „Volal jsem lidi, ne vyvrhele“ provokace, exhibicionismus- zemřel ve vysokém věku v Korintu

Stoicismus- „stoa“ = zdobené sloupořadí lemující antická náměstí (na těchto místech učenci debatovali)- zakladatelem Zénon z Kitia- z fil. škol, které vznikly či působily v době helénistické, má tato škola nejdelší životnost

(působí totiž v době, kdy na místo drobných městských států =polis nastoupily větší státní celky – monarchie) – obce byli otevřené, proto se do těchto škol mohla hlásit širší skupina obyvatelstva, i cizinci

- člověk se zaměřoval více na sebe samého, a v důsledku toho se místo etiky sociální stále více hlásila ke slovu etika individuální.

- život se má prožít vyrovnaně, právě tím, že se odprostí od emocí- stoičtí myslitelé usilují o vytvoření jednotlivé myšlenkové soustavy, kde by vše do sebe

navzájem zapadalo. (tento rys se uplatnil také v pevné organizovanosti školy)- hl. myšlenkou je dosažení blaženého života – ideálem je mudrc – jen on jí může dosáhnout

- stoici srovnávali poměr části filosofie: skořápka (logika), bílek (fyzika) a žloutek (morálka)- žloutek je nejdůležitější část vajíčka

- nejdůležitější ctností je žít v souladu s rozumem a přírodou označováno jako blaženost.- na rozdíl od kyniků, kteří žili na okraji společnosti, stoikové uznávali společenskou povahu

člověka a zdůrazňovali statečnost, odpovědnost a další občanské ctnosti.

Zénon z Kitia - jednou zašel do knihkupectví a našel tam cosi od Sokrata; zeptal se knihkupce, kde by se

něčemu takovému mohl naučit, a ten místo odpovědi ukázal na kynického filosofa.- kynická škola pro něj byla příliš drsná (byl obchodníkem)- jako stařec vyšel z domu, zakopl a zlomil si palec. Otočil oči k nebi, ocitoval slova Niobé:

„Už jdu, proč mne ještě voláš?“ a oběsil se.- názor, že člověk má především usilovat o to, aby jím nic v životě nemohlo otřást (ataraxie)

(proto se nesmí k ničemu upínat, musí ovládat své vášně a choutky, a pak může dosáhnout i klidu a štěstí)

- „Klidu se nejlépe dosáhne lhostejností k radostem i strastem“- ačkoli se obklopoval žebráky a sám prý také žebral, lidé si jej velmi vážili, vyznamenali ho

zlatým věncem a postavili mu náhrobek.

Chrýsippos ze Soloi- věnuje se výrokům – vytvořil logiku, která výroky kombinuje. (pokud platí, že ve dne je

světlo a víme, že je den, je tudíž také světlo) – Chrýsippovu originalitu objevili až logikové 20. století, když tvořili moderní výrokový počet.

- v dějinách matematiky je významné Chrýsippovo učení, že jednotka je číslo. (většina starověkých filosofů totiž soudila, že jedno je protikladem čísla jako mnohosti, že je měřítkem množství a tedy nikoli tím měřeným)

- Cílem a naplněním lidského života je ctnost, která však člověku není dána od narození. (člověk se má podle něho snažit pěstovat ty stránky své bytosti, jimiž se odlišuje od zvířat, totiž mírnost, znalost, statečnost a pravdivost.)

- pěstováním ctností získává člověk vznešenost i harmonickou souhru duše a těla, nezbytnou pro jeho zdraví.

- dobrý život je život ve společnosti a vyžaduje i přátelství a dobrou vůli vůči druhým. - fatalista (věří v osud): zdůrazňuje, že nic se neděje náhodou a že dobro je možné jen na

pozadí zla: beze lži by nebyla pravda, bez zbabělosti statečnost.

Lucius Annaeus Seneca- římský filozof, dramatik, básník a politik, byl jedním z nejbohatších lidí- velmi plodný autor – psal poesii i prózu; věty byly krátké a styl byl trochu komediální.- přiblížil lidem spoustu složitých myšlenek, které se mu podařilo vtěsnat do jedné jasně

formulované věty.- nesoudí lidi tak přísně, jak je ve stoicismu běžné. Propaguje jakousi rovnost mezi lidmi

Skepticismus- z řeckého slova skeptomai = pochybuji - první skeptikové ukazovali na relativnost lidského poznání, na jeho formální

nedokazatelnost a závislost na různých podmínkách.- běžně se užívá označení skeptik pro osoby, které:

1. mají nedůvěřivý postoj nebo smýšlení o všech nebo specifikovaných věcech,2. tvrdí, že pravdivé poznání je nemožné,3. všechno soustavně kriticky posuzují.

- všichni filosofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat.

- říkalo se o nich, že „nic netvrdili, ale že se jenom domnívali“- v tomto smyslu zastává filosofický skepticismus názor, že je třeba se vyvarovat postulátu

konečné pravdy. - kritické zkoumání jakýchkoliv teorií, kterými se věda zabývá, a vlastně odmítání jejich

apriorního přijímání. - základní myšlenkou skepticismu je, že pokud se neprokáže opak, nelze u jakýchkoliv tvrzení

nebo teorií předpokládat pravdivost

Epikureismus - „zahradní filozofové“- zakladatelem je Epikuros - založil školu - Zahradu Epikurovu- Označil dvě příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat

a) strach z bohů - není jej třeba - bohové žijí mimo tento svět, nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat

b) strach ze smrti - není jej třeba - „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“ Největší strach mají lidé za smrti, když se od toho lidé odprostí,mohou život prožít.

- nejvyšší hodnotou označil Epikuros dobro a za cíl života označil slast. - slast neboli hédoné, je vyrovnaný stav lidského nitra za nepřítomnosti bolesti těla a

duševního neklidu (a bez strachu z bohů a ze smrti). - slast, ale není chápána jako rozkoš!- člověk je předurčen prožít život ve slasti, dojdeme k tomu, když budeme žít skrytě

(nestarat se o politiku, o nic.)

- Přesto bývá Epikureismus někdy označován za filosofii obžerství a pohlavní nevázanosti.- Epikúros, ale prohlásil: „Chléb a voda nám poskytují největší požitek, máme-li hlad.“- Epikúrejský filosof by se podle něj měl vyhýbat politickému životu. - kladli velký důraz na přátelství. Říká se, že zjednati si přátelství je největší ze všech

předností, jež nám poskytuje moudrost pro život opravdu blažený. Blaženější je prokázat příteli dobrodiní, než je od něho přijímat; přítel buď ochoten příteli obětovat i vlastní život. „Milovat je být šťasten a být šťasten je milovat.“

Eklekticismus (také eklektismus)- z řeckého slova ek-lektos = vybraný, vyběrač- v obecné rovině způsob tvorby a práce, který čerpá z cizích vzorů nebo děl starších období a

mísí je dohromady. - Eklektik je člověk, který si z rozmanitých filosofických systémů vybírá to, co se mu právě

hodí, a z toho skládá vlastní stanovisko. - důvodem může být nedostatek vlastní invence, ale také skeptický názor, že žádná filosofie

není ideální. - vybírali to, co se jim jevilo správné a prakticky použitelné. Podobně postupují některé

moderní směry filosofické i umělecké.

Novoplatonismus - (také neoplatonismus) - obnovení Platónovy filosofie- ve skutečnosti však na Platóna nejen navazovali, ale zároveň přinášeli do řecké filosofie

zcela nový prvek – mystiku- učení:

Emanace – Bůh sám aktivně nestvořil svět. Vše vzniklo z nejvyšší bytosti jakýmsi vyzařováním, přetékáním, emanací. Vyzařování bylo postupné, proto i dnes existují věci stupňovitě uspořádány co do dokonalosti.

Mystika – Také lidské duše pocházejí od Boha. Oddělili se tímto vyzařováním, ale oddělením také ztratili na božské dokonalosti. Smyslem lidského života by mělo být dosažení opětovného sjednocení duše s Bohem, z něhož vzešla. Nejjistější cesta, která k tomu vede, je ponoření se do sebe sama, do toho božského, co je v nás, jakési „sebezapomínající“ se odevzdání, extáze, v níž dojde k sjednocení s Bohem.

Středověká filozofiea) patristikab) scholastikac) renesance

- středověká filosofie zahrnuje období přibližně 1000 let, vzniká v době zániku Římského impéria a zaniká s příchodem renesance a humanismu

- je téměř výlučně spjata z křesťanstvím, s jeho budováním a obhajobou

a) Patristika

- zachycuje filozofii od 1. do 8. století – učení otců (páter)- zabývá se především šířením křesťanství- patristika je obdobím prvních pokusů o teologicko-filozofické vyjádření křesťanského

náboženství z 1. – 8. století- zabývá se problémy – teologie = víra o Bohu, Boží trojici

- christologie = Ježíš Kristus- antropologický = co se týká člověka jako takového (dědičný hřích)

- rozdělení:

1. – 2. - století – apologetika - apologia = obhajoba- snaha vysvětlit a obhájit křesťanství před učenci a císaři (vládci)- šíří křesťanství- misijní činnost

3. - 4. století – dogmatika - dogma víry, to, co je nám předkládáno- období definování základních pouček křesťanství a heretických učení

5. -8. století – systematika - systém učení

Představitel:

Svatý Augustýn = Augustinus Aurelius (354 – 430)

- až po 30 letech začíná misijní činnost- zabývá se počátky křesťanství- je radikálním teocentristou, zastává názor, že Bůh je středem a vrcholem všeho- zastává názor, že Bůh stvořil svět z ničeho – protože se mu chtělo svět stvořit- vychází z učení Platóna a jeho ideí

Rozhraní patristiky se scholastikou- spor o universálie / obecniny = předměty obecných pojmů (pes, člověk…)- existují 2 tábory, kteří mají různé názory (nominalisté a realisté) jde o to, zda existence

něčeho je pouze v jeho pojmenování (o tom, co bylo dřív – pojem nebo jednotlivost)

Nominalisté = nejdříve pojmenují, potom dokazují existenci, jsou to materialistéRealisté (idealisté) = věří, že skutečně existuje něco mezi náš prostor a čas

b) Scholastika

- 8-15. století- středověké učení, školní nauka, měla rozumově zdůvodňovat to, co plyne z víry (nikoli to teprve hledat)- scholastická metoda - jednalo se o hledání argumentů pro a proti (pro et contra) určitému

tvrzení. Argumenty byly brány především z Bible a ze spisů církevních otců, případně filozofů.

- (podobná byla i metoda univerzitního vzdělávání, tzv. disputace - byla stanovena otázka, studenti vyjadřovali mínění pro a proti, učitel pak problematiku shrnul)

- počátky univerzit – církevní, biskupské, TriviumKvadrium

Představitelé:

Tomáš Akvinský (1225-1274)

- nejvýznamnější středověký filozof - jeho filozofie (tomismus novotomismus) se opírá o to, že nejdříve musíme pochopit

křesťanství a potom teprve věříme 5 důkazů boží existence …- přineslo mu to kritiku církve, ale nakonec se tomismus prosadil a byl povýšen na oficiální

filozofii katolické církve- poznáváme na základě zkušeností.- názory: 1) člověk poznává svými smysly správně, nemůže ovšem proniknout do toho, co smysly

poznat nelze - do obsahu víry (Trojjedinost Boha, vtělení Krista, vzkříšení těla), to může pouze přijmout na základě víry.

2) Mezi věděním a vírou nemůže být rozpor, víra může vědění přesahovat, ale ne mu protiřečit.

3) Pravda je jenom jedna. Argumenty proti víře musí být tedy i argumenty proti rozumu.4) Boží existenci lze dokázat rozumem pěti způsoby:

1. všechno je něčím pohybováno, nic se nepohybuje samo od sebe - na začátku této řady musí být někdo, kdo pohybuje, ale s kým už nemá kdo pohybovat

2. každý účinek má nějakou příčinu, v řadě příčin nelze jít do nekonečna, existuje tedy příčina, která není ničím účinkem = Bůh

3. Jsou věci nahodilé (mohou a nemusejí být) a nutné (musí být), věc nemůže zároveň být a nebýt, urč. věc nemůže najednou nebýt - musí být věci, které jsou nutné buď z někoho jiného nebo samy ze sebe - něco musí existovat, co musí být jako první nutně samo ze sebe = Bůh

4. Ve všech věcech je něčeho více a něčeho méně, to však má mysl jedině tehdy,existuje-li nějaká míra, která má toho plnost = Bůh

5. Všechno má nějaký cíl, i nerozumná přírodní tělesa, nelze se domnívat, že tohoto cíle dospívají náhodou jako se nelze domnívat, že šíp byl vstřelen do terče bez přítomnosti nějakého lukostřelce - existuje rozumová bytost, která nařizuje přírodní bytosti k cíli = Bůh.

Roger Bacon (1214-1294)

- pokračoval ve filozofii Tomáše Akvinského- odpůrce tomismu a jeho filozofických metod, kritizuje tomistickou filozofii a teologii za to,

že se nevěnuje skutečným problémům, připadají mu nevědecké. - vyučoval teologii a matematiku, věnoval se i optice- všechno vědění je na základě zkušenosti empirie (zkušenost) - preferuje experiment, ale uznává i osvícení jako zdroj poznání- měl takovou představivost, že lidé budou létat, koně budou létat byl prohlášen za blázna a

skončil ve vězení, kde také pravděpodobně zemřel- filozofie dělil na etiku a fyziku

Koncem středověku jsou 2 směry ve filozofii: (empiristé a racionalisté)Empirismus - veškeré poznání odvozuje od smyslové zkušenosti.Racionalismus - klade důraz na poznání prostřednictvím rozumu; v běžné řeči postoj,

který k problémům přistupuje především rozumem, racionálně;

René Descartes - racionalista, vystudovala fyziku, matiku, zabýval se lingvistikou- díla: Rozprava o metodě („Myslím, tedy jsem“ – myslím, pochybuju, tedy existuju)- dualistický systém – myslící substance, substance tělesná- stal se vojákem, zúčastnil se 30 leté války, otrávil se- názory velice blízký Komenskému (ale přichází s mechanickým principem – před narozením

nic není, jsme nepopsaná čistá deska) Komenský přichází s tím, že máme určité vlohy- mechanická filozofie – říká, že je všechno vědecky opodstatněno (u zvířat neexistují city)

John Lock- empirista- řeší společenské uspořádání, nauka o státu, o smlouvě

c) Renesance

- 14. – 17. století- církev v rámci své snahy ovládnout společnost staví inkvizici

- filosofie se vymanila z područí teologie- oživení zájmu o antickou filosofii, zejména Platónovu;- obrat ke zkoumání člověka a tajemství přírody (hermetismus, astrologie a alchymie)

Dělení:

Přírodní filozofie

– heliocentrický názor: Koperník, Kepler, Kusanský, Giordano Bruno, Galileo Galilei(všichni kritizovali scholastické chápání světa)

- všechno jde proti církvi

Giordano Bruno - středem vesmíru není Země a ani dokonce Slunce. Vyjadřoval názor,

že Slunce je jednou z mnoha hvězd v nekonečném vesmíru- existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které mohou být i

obydlené- tvrdil, že Bůh je dobrý, protože dělá dobré věci, a jelikož je nekonečně

světů, které Bůh vytvořil, je tak automaticky nekonečně dobrý.- názor ztotožňování boha se světem panteismus

(Bůh je všude okolo nás)- vyvrací heliocentrismus- vychodili ho z univerzity, dostal se do Benátek, tam vyučoval děti

Johannes Kepler- německý matematik, astronom, astrolog, zabýval se také mechanikou, krystalografií- několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II.- planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž společném ohnisku je Slunce

Mikuláš Kusánský- zabýval se matematikou, geometrií a astronomií a zabýval se také geografií- vesmír není absolutně nekonečný, ale nemůže mít žádné meze či okraje a tedy ani střed,

resp. jeho střed je všude; ani naší Zemi tedy nemůže patřit žádné privilegované postavení a i na jiných nebeských tělesech by mohli žít lidé.

Galileo Galilei- planety krouží okolo Slunce- zlepšil dalekohled (není vynálezcem), poprvé dalekohled použil pro pozorování oblohy- objevil 4 Jupiterovy měsíce- první Evropan, který pozoroval skvrny na Slunci, protože existují důkazy, že čínští

astronomové tak činili již dříve- pozoroval měsíční pohoří a krátery, odhadl také jejich výšku- pozoroval mléčnou dráhu, která do té doby byla považována za mrak

Mikuláš Koperník- astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce

heliocentrické (sluncestředné) teorie.

Společenská filozofie

- přináší něco, k čemu se dopracovává společnost v době renesance, jsou uvolněnější mravy, mění se struktura společnosti, řeší se právo, moc, …

Hugo Grotius - teolog, právník- považován za zakladatele mezinárodního práva- uvažoval o desateru a o přirozeném právu

(zvykové právo přirozené (to ideální právo, subjektivní názor) historické právo)- řešil vlastně, že když někdo přijme desatero a etiku desatera, že nebudeme zabíjet, krást….

že budeme fungovat ve smyslu přirozeného práva

Thomas Hobbes - říká, že na počátku všeho byla válka všech proti všem- řeší společenskou smlouvu = na základě fungování společnosti by se měla vytvořit nějaká

smlouva, souvisí to s mocí

Nikolo MachiavelliVladař = říká, že jakákoli cesta k moci a k tomu, co chceme, je dobrá účel světí prostředky

Návrat k antice – od DaVinciho, Michelange, Boccacio, … - machiavelismus – postoj, názor v politice, jak udržet moc ve státě. Machivallistou je myšlen

ten, kdo uznává, že účel světí prostředky, a je ochoten dopouštět se morálně pochybných jednání ve snaze dosáhnout obecně prospěšného cíle

Utopisté

Utopie - idealizovaná představa nereálné lidské společnosti, obce nebo státu. Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. V širším významu označuje něco sice žádoucího, ale neskutečného, nereálného a nemožného. navazuje na ní marxismus, leninismus

Thomas Campanella- italský filosof, teolog, astrolog a básník- cílem bylo vytvoření společnosti na základě společného vlastnictví zboží i žen- dostával se do konfliktů s církví, byl zatčen inkvizicí a trestu smrti se vyhnul tím, že

předstíral šílenství- dílo – Slunečný stát - teokracie, v čele státu jsou kneží

Thomas More- anglický právník, politik a spisovatel- dílo Utopia – vypráví o životě na fiktivním ostrově Utopia. Je to stát, kde jsou si všichni

rovni a všichni měli všechno - Utopii nezamýšlel jako model reálné společnosti, ale právě tu chtěl přimět k zamyšlení

Reformace = snaha o nápravu církve v 16. století. (situuje se do Německa, Francie, Itálie)

- reformátoři chtějí nápravu církve s cílem zlepšení poměrů a návratu ke křesťanství, nezatíženému tradicí

- příčinou reformace byl rozpor mezi Biblí a tehdejší církevní praxí (poplatky, odpustky,…)

- hlavní postava reformace v Německu – Martin Luther - hlavní postava reformace v Čechách – Jan Hus (už na začátku 15. století)

Reformace v   Čechách - v Čechách se datuje již od počátku 15. století, kdy došlo k celospolečenským událostem díky

působení mistra Jana Husa, které měly celoevropské důsledky. - proces probíhal již v období husitských válek i po jejich skončení- české království bylo charakterizováno jako "království dvojího lidu," rozdělené na katolíky

a kališníky- tato událost nastartovala další nepokoje, které vyvrcholily Stavovským povstáním proti králi

Ferdinandovi II., bitvou na Bílé hoře a vznikem Třicetileté války.

Česká filozofie v   této době :

Jan Hus - díla: O církvi – reformní názory, kritika církve, zpochybnění postavení papeže (hlavou

církve je sám Kristus)Knížky o svatokupectví – o vymáhání poplatků za církevní obřady nehledě na

chudobu věřících (odpustky, desátky…)

Petr Chelčický- díla: O boji duchovním – zavrhuje fyzické násilí, nesouhlasí s válkami

O trojím lidu – kritizuje dělení společnosti na 3 vrstvy (duchovní, šlechta, poddaní), základem pro to mu byla Bible, kde se hlásá rovnost

Sieť viery pravé – alegorie – síť (náboženství, církev), která ochraňuje věřící. Velryby (králové, papež, císař) tu síť trhají

Jan Ámos Komenský – vyznává panteismus = všudypřítomnost Boha- výuka má být na základě racionality, zkušenost dodat pak- díla:- filozofické:

Labyrint světa a ráj srdce – alegorie, svět zobrazen jako město, autor prochází společně s průvodci Vševědem Všudybudem a Mámení

Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – postava matky jako symbol jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím.

- pedagogické:Velká didaktika – spis o vyučovacích metodách, výchovu rozdělil do stupňů podle

věku, rozdělil čas na učení a volný časInformatorium školy mateřské – radí matkám, jak mají vychovávat děti před školou

Osvícenství

- přichází s novým uspořádáním společnosti- přináší velký třesk – dochází k jinému uspořádání, rozpad feudalismu- vytváří daně a celkové fungování společnosti- má vést k poznání přírody a člověka sebe samého – základ lepšího života- klade se důraz na vědu, na vědecké poznání

Diderot - původně byl teista – Bůh stvořil svět a řídí ho, ale dospěl k materialismu - je proti zjednodušování člověka na pouhý biologický mechanismus (stroj)- Dílo:

Encyklopedie umění a řemesla - soubor veškerého tehdejšího vědění Procházky skeptikovy - inspirace VoltairemVýklad přírody - zdrženlivost k otázce existence BohaJeptiška – psáno formou dopisůJakub Fatalista a jeho pán – rozhovor sluhy a pána, rozjímání o životě

Jean Jacques Rosseau- filosof, moralista, spisovatel - snaží se odkrýt kořeny a původ zla ve společnosti a člověku - proti přemíře racionalizace stavěl roli citů, srdce - umění a věda nejsou podmínky pokroku, ale úpadku, umění kazí mravy, odklání ho od

přirozrnosti- člověk by měl žít v souladu s přírodou, člověk se od zvířat liší sebezdokonalováním- chtěl odstranit nerovnost a soukromé vlastnictví - nastolena rovnost všech

("Rovnost, volnost, bratrství")- tři neštěstí lidstva - vznik vlastnictví - rozdělilo lidi na bohaté a chudé, ustanovení vrchnosti - vytvořilo vládce a ovládané, zvrat moci v libovůli - páni vůči otrokům, jejichž jediným

úkolem je poslušnost- suverenita lidu - pokud občané budou podléhat jen zákonům, s nimiž souhlasí, budou

svobodní, člověk však nemá právo nedodržovat zákony, i když se jeho názory liší od všeobecných, má povinnost podřídit se většině

- lidé jsou si od přírody rovni a jsou svobodni x část svobody dali panovníkovi - lid může jmenovat i sesadit svého vládce

- nevěří ve vládu, která by uspokojila všechny - Dílo:

Pojednání o původu a příčině nerovnosti mezi lidmi – kritika soukromého vlastnictví, člověk chce jen majetek a nežije v souladu s přírodou

O smlouvě společenské – názory o fungování společnosti, jak se má společnost řídit, jak se mají děti vychovávat, největší zlo je to, že člověk má os. majetek

Emil čili o výchově - pedagogický román, důraz na vliv výchovy na vývoj jedince, Rozprava o vědách a rozumuNová Heloisa – hromadění peněz je špatné a vede k nerovnosti

Francois Maria Voltaire (1694 - 1778)- kritizoval církev- deista (má víru v boha)- Výrok: „Nesouhlasím s vašimi názory, ale budu do konce života usilovat o to, abyste měli právo je vyslovit.“- hájí determinismus - popírání existence nehmotné, nesmrtelné duše- nejlepší je silná vláda podřízená názorům, nejlépe vláda krále bez většího vlivu šlechty- uznával soukromé vlastnictví, osobní vlastnictví musí být zachováváno

- rodina vlastnila továrnu na hodinky, brání tedy soukromé vlastnictví

- co se týče vzdělávání – nechce vzdělávat masy, nejdříve by se měli vzdělávat panovníci- určuje hranici nerovnosti tak, že by lidé neměli mít moc, koupit si druhé

- časté spory s vládnoucí mocí, několikrát vězněn v Bastile, nucen emigrovat do Anglie.- Dílo:

Anglické listy - kritika zkorumpované vlády, Pojednání o snášenlivosti - kritika náboženských dogmat, vyjadřuje ten nejdůležitější

moment ve filozofii – tolerance, svoboda lidského jednáníCandide (kándí) – o chlapci, který cestuje po světě a hledá smysl životaEsej o mravech a duchu národů – založil novou disciplínu - filosofii dějin Filosofické listy, Základy Newtonovy filosofie (1738)Filosofický slovník (napsán formou esejů)napsal asi 50 divadelních her

Charles Montesquie- zabýval se státoprávními otázkami, historií a formou práva, státu a společenských institucí- velký kritik absolutistické vlády a teorie dělby moci- základní politickou hodnotou je občanská svoboda - rozdělení moci na tři na sobě nezávislé složky: legislativu, exekutivu a jurisdikci- uvažuje o vztahu politické svobody a ústavy- zákony musí být přizpůsobeny národům, pro které jsou vytvořeny- dílo:

Duch zákonů – zabývá se rozdělením dělby moci, vzorem je starý Řím a parlamentní Anglie, nástin občanské společnosti, zákony jsou nutné vztahy, vyplývají z povahy věcí, všechno má své zákony - zvířata, člověk - je řízen neměnnými zákony

Úvahy o příčinách velikosti a úpadku ŘímanůPerské listy - satira společnosti a státu, srovnává Francii s orientální despocií

19. století- přináší nové náhledy na svět- vědecko-technická revoluce – změna v systému (začínají velké továrny, problematika, kdy chudí jsou ještě chudší a bohatí jsou ještě bohatší)- předchozí systém se rozpadává, dochází ke střetům buržoazie a proletář

- francouzská revoluce

Německá osvícenecká filozofie

Immanuel Kant - narodil se a zemřel, studoval na jednom místě, zabýval se vším- astrologie, logika, etika, metafyzika, matika- souhlasil s tím, co přinesly přírodní filozofové- kritizoval názory na antickou filozofii, křesťanství, vrcholnou antickou filozofii- dílo – předkritické období – všeobecné dějiny přírody a nebes, řeší změnu rychlosti otáčení

země kolem své osykritické období – vše kritizujeKritika čistého rozumu – věcí a jevůKritika praktického rozumu – kritika etikyKategorický imperativ – to co je dobré pro jednotlivce je dobré i pro společnost, právo

jednoho končí tam, kde začíná právo druhéhoKritika soudnosti – věnována problémům estetiky

Pokritické období – vrátil se k filozofii, historii a náboženství

- řeší problematiky, věcí, které existují nebo které se nám jeví, že existují- jev = fenomén ( fenomenologie) – řeší problematiku věcí, jak se nám jeví

(odraz skutečnosti)

George Wilhelm Fridrich Hegel- studoval filozofii a teologii- triády – filozofii vysvětluje v triádách – 3 stupně, vlny…

Logika (ontologie) – filozofie o bytí a existenciPřírodní filozofie - kosmologieFilozofie ducha

subjektivní duch (to co my vnímáme, naše názory)objektivní duch (střetávání názorů)absolutní duch (umění, filozofie, náboženství – pro každého je to něco jiného)

- podstatou všeho je duchovní princip- všechno hmotné je druhotné- tvůrce světové dialektiky – vše je v pohybu a ve vývoji

Teze AntitezeSyntéza

tři dialektické zákonyZákon negace - negace – negujeme období a myslíme si, že to druhé období bude

lepší, ale není, ale zároveň nese něco nového, neuspokojí naše očekávání- jedna společnost neguje druhou

Zákon střetávání protikladů = dialektikaPřechod kvantity v kvalitu

Filozofie dějin

Polovina 19. století - Racionalistické a iracionalistické koncepce- vznikají jednotlivé filozofické názory- největší boom zažívají společenské vědy- přichází společenské vědy – sociologie, psychologie…

Iracionalistická koncepce – voluntarismus – důraz na vůliFenomenologieFilozofie bytíFilozofie existenceHermeneutikaFilozofie života

PragmatismusPersonalismusStrukturalismusNovotomismusPostmoderní doba – new age – čarodějnice, ufologie…

Směry 2. spol. 19. století

Marxismus- vychází z anglické politické ideologie- filosofický a ideologický směr, který založil Karl Marx a rozvinul Friedrich Engels- základním dílem je kapitál- na marxistické ideologii je založen komunismus- základem marxismu je historický a dialektický materialismus: třídní boj mezi

vykořisťovateli a vykořisťovanými- hlavním motorem dějin je podle Marxe změna výrobního způsobu následkem akumulace

kapitálu- podle Marxe se třídní rozpory neustále zvětšují, což zákonitě vede k revoluci: nejprve

buržoasie nad aristokracií, v další společensko–ekonomické formaci proletariátu nad buržoasií, neboť železný zákon mzdový a reservní armáda nezaměstnaných nevyhnutelně stlačuje mzdy na úroveň životního minima

- revoluce vede ke změně výrobního způsobu ve společenské základně, zatímco společenská nadstavba (kultura, ideologie) reaguje se zpožděním

- MarxVýrobní síla – člověk, strojVýrobní vztahy – co vlastnímNadhodnota – zisk - investovat, rozšiřovat, vylepšovatOdcizená práce – nevytváří se nadhodnota

Neomarxismus- je filosofický směr 20. století, který navazuje na učení Karla Marxe- intelektuálové, kteří se věnovali problému odcizení člověka v moderní době, se ve své

kritice sociálních mechanismů inspirovali především ranými Marxovými spisy- v USA třeba Erich Fromm, či ve Francii Jean Paul Sartre, se obdobně pokoušeli spojit

některé Marxovy myšlenky a psychoanalýzu- neomarxismus měl silný vliv na levicové intelektuály a na levicově orientovanou mládež,

zejména studentskou- nejvýrazněji se v západní kultuře prosadil v 60. letech

Leninismus- je to o další myšlenky doplněný marxismus- je primárně založen na myšlence diktatury prostřednictvím jeho zvolených zástupců- požadoval vymýcení nebo výrazné omezení moci církví a také boj proti nacionalismu - požadoval dobré sociální podmínky obyvatelstva- považuje průmysl za v určitém smyslu nadřazený zemědělství-uvedení leninismu do praxe mělo za následek Leninovu, a později Stalinovu, osobní

diktaturu.

Pozitivismus

- způsob myšlení, který se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných faktů

- je kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii a všem spekulativně orientovaným filosofiím- název pozitivismus vychází z „pozitivní filosofie“ Augusta Comta (1798–1857) - podle Comta prochází lidstvo ve svých dějinách zákonitě třemi stádii, totiž teologickou,

metafysickou a pozitivní epochou (tzv. zákon tří stádií)- v první se lidstvo řídilo náboženstvím, ve druhé filosofickou spekulací, kdežto ve třetí se

bude řídit jen racionální a pozitivní vědou- koncem 19. století se tento pozitivismus jako teorie poznání prosadil v přírodních vědách- významný německý fyzik a filosof Ernst Mach (který dlouho přednášel v Praze) formuloval

pozitivistické zásady takto:1. zdrojem všeho lidského poznání je to, co je dáno 2. daná je jen množina smyslových vjemů. 3. všechno, co navíc ke smyslovým vjemům tvoří „svět“, není dané. 4. rozlišení mezi mnou a světem není udržitelné.

Filozofie výchovy

- moderní filozofická disciplína, která se zabývá cíly a smyslem výchovy pro jednotlivého člověka i jejím posláním pro společnost.

- prehistorie: - organizovaná příprava mladých mužů pro kněžské, písařské a hlavně vojenské povolání.

(Téma soustavné výchovy a vzdělávání všech svobodných mužů se objevuje v klasické řecké filosofii, protože už Platón si uvědomil, že budoucnost samosprávné, svobodné obce zcela závisí na jejích obyvatelích, občanech. Smyslem společné a povinné výchovy mladých mužů je tedy příprava budoucích občanů.)

- Pojednání o výchově je součástí i politických spisů Platónovy Ústavy i Zákonů aAristotelovy Politiky.

- výchova založena na filosofii - středověk:- po zániku samosprávných obcí tato potřeba zanikla a soustavná výchova byla opět výsadou

vyšších vrstev, kněžstva, úředníků a vojáků. - Také křesťanská církev vzdělávala svůj dorost rozptýleně a teprve zakladatel středověké říše

Karel Veliký (747-814) chtěl toto vzdělávání sjednotit a rozšířit. - Tohoto úkolu se ujal biskup Alkuin z Yorku, který na základě programu starověkých škol

vypracoval vzdělávací systém pro budoucí kleriky. Z biskupských a klášterních škol pak v pozdním středověku vznikaly univerzity.

- novověk:- naléhavá potřeba vyššího (latinského) vzdělávání se začala projevovat ve středověkých

městech, ale obecně se prosadila v souvislosti s reformací: podle reformátorů se musí každý křesťan naučit číst, aby mohl číst Písmo svaté. Velký rozvoj městských škol nastal tudíž v 16. století a zároveň vznikla potřeba soustavného vzdělávání učitelů.

- první novověcí filosofové výchovy, například španělský humanista Juan Luis Vives (1492-1540), Jan Ámos Komenský (1592-1670) nebo básník John Milton (1608-1674) proto kritizovali spekulativní ráz středověké výchovy, kladli důraz na výchovu k praktickéčinnosti a prosazovali učení z přímé zkušenosti a názoru. Nicméně význam vzdělávání pro reformu lidstva a světa je u Komenského na prvním místě.

- v 17. století si mnozí představitelé osvícenského absolutismu začali uvědomovat politický i hospodářský význam obecné vzdělanosti a podporovali jednak odborné školy, jednak připravovali zavedení všeobecného školství. To se pak na evropském kontinentě postupně zavádělo v průběhu 18. a 19. století. Cílem bylo rozšíření gramotnosti, povznesení hospodářství a ovšem také posílení občanské loajality. Naproti tomu vlivná knížka Johna Locka (1632-1704) Několik myšlenek o výchově (1693) zdůrazňuje individuální a praktický význam výchovy a radí příbuzným, jak vychovat mladého šlechtice.

- 18. století: - nové myšlenky k filosofii výchovy přinesl Jean-Jacques Rousseau (1712-1778), zejména v

knize Emil, čili o výchově (1762). Rousseau ostře odmítl výchovu jako nátlak a vyzvedl dítě jako samostatnou osobu, která se za vhodných vnějších podmínekvychovává sama pod vedením učitele. Základem výchovy je respekt k dítěti a ochranapřed nepříznivými vlivy okolí, před tlakem společnosti a podobně.

- 19. století:- už v 19. století vzniklo hnutí za větší uplatnění umění ve výchově, na něž navázalo reformní

hnutí Rudolfa Steinera a Waldorfská pedagogika, které chce dětem prodloužit radostné dětství a připravovat je pro život celkovým rozvojem všech jejich možností.

- podobné zaměření má i Otevřené vyučování Marie Montessori. - 20. století:- vzhledem k rostoucímu významu vzdělanosti neustále rostou i často protikladné nároky na

školství, a tedy i neustálá potřeba reforem. Na jedné straně jsou to požadavky na praktická použitelnost obsahu, na druhé straně kritika školské indoktrinace a volání po uznání autonomie dítěte.

- Ve 20. století proto vzniklo množství různých reformních pedagogik, vesměs založených na určité filosofii výchovy.

- fenomenologickou filosofii výchovy vytvořil Eugen Fink (1905-1975), na něhož navázal Také Jan Patočka. Fink formuloval pět aporií výchovy, které vystihují aspoň částskutečného problému vzdělávání a výchovy, například rozpor mezi tím, že dítě se má vzdělávat samo, a přitom je učitelé musí vést.

Marx – materialista, racionalista, mluví proti Heglovi- základem marxismu je třídní ideologie- Heglova dialektika – na materialistických základechAnglická klasická ekonomie – další zdroj marxismu- utopistická teorie (Thomase More, Campanella) – základ beztřídní společnosti- idea je odraz hmoty v lidském myšlení (popírá to, co nám řikala

- základní zákony dialektikyProměna kvalita v kvantity… proměna je možná jen skokem – jedině revolucí

- boj ve světě v důsledku nepochopení filozofických myšlenek

3 směry Marxistická -SocialistickáKomunistická

- další vývoj marxismu – první je socialistický směr – měl být uskutečněn sociálně demokratickými stranami – měla to být cesta reforem- další směr byl komunisticky – ortodoxní marxismus – výchází z dogmat- další směr – neomarxismus – vznik před 2. svět. Války, levicové názory, nejsou to nositeli berlínská třída, ale především mládež a intelektuálové

- šlo o třídní boj, měla se změnit společnost z tržní (kapitalistické) – do která si je rovna- antropologistický obrat

Iracionalistické teorie – vyznačují se protirozumově, protipravdivě, všechny teorie jsou idealistické

(Disciplíny: Ontolog – základem světa je idealismus, kosmol., …gnoseologie – možnosti poznání)

- voluntaristická teorie – Shopenhauer – svět jako vůle, svět je boj zla a utrpení- představa

- noetika – o absolutní, subjektivní, pravdě…- základem je vůle, instinkt

Člověk v antice – rozumový základStředověk – víra v bohaČlověk novověký - AristotelesRenesance – BaconVoluntarismus – Niče

Str. 96 – řeší se tam ta zvířeckostZezvířečtění člověka – existuje určitá morálka, která se nemá překračovat, když

překročí, tak „zezvířečtí“ a temné síly by mohli vystoupit

Níče – období1. geniálně romantické – vrací se k antice, dílo: Zrození tragédie …. A hudby

dva směry – dionýský, apollónský (přesný, jistý) – střetávání názorů

2. umění a metafyzika – kritizuje metafyziku a starou filozofii, přichází k antikřesťanským pozicím

3. Zarathuštra – období iracionalistické – irac.koncepce – vůle člověka

- dochází k tzv. Sedmero antinázorůAntimoralistický názor – přichází s důkazy anti, morálka mění člověka ve zvíře a trpí,

když je uzavřen do morálky, je svazován, brání se, může vyústit ve zvířeckostAntidemokratický – demokracie nevede k ničemu dobrému, protože lidé musí mít

silného vůdceAntiaristorkatický – skupina předurčených, ale ti nemají vůli vést

antifeministický Antiintelektualistický – intelekt je podřízen vůli a instinktyAntipesimistický – kdo trvdí, že život nestojí za nic, tvrdí, že já nestojím za nicAntikřesťanský – Antisocialistcký – podstata života je vykořisťování… proti socialistickém názoru

Teorie na člověka – přináší silného člověka

Shopenhauer – Vule k moci

Okruhy:Mýty a náboženství?

- co to je náboženství a mytologie a jaká náboženství známe? Základní, nejrozšířenější – judaismus, islám, křesťanství

Kosmologie - Arché, aporie, charakterizovat školy, Herakleitos – dialektika a …- Co to je monismus, dualismus, pluralismus- Materialistická, idealistická koncepce světa – materialismus, idealismus

Antropologický obrat - antick fylozofi, sofisté,

Vrcholná antická- Sokrates, Platón, Aristoteles – idealistická koncepce vývoje světa- Sofismata…definice- Tři stupně duše, tři části duše…- Oba dva chtěli zmapovat sociální vývoj (aristoteles, Platón) Ústavy

Helénismus- tři základní směry stoicismus, epikureismus, skepticismus

Patristika - AureliusScholastika – pozornost také věnovat Univerzitám, Tomáš Akvinský

Renesance – společenská filozofie, Utopiste, Campanela, More… Grotius,…Lock, …- nová Atlantida- Frencis Bacon

Kusánský, Bacon, Koperník, Kepler…

České filozofické myšlení- Hus, Chelčický, Komenský

Osvícenství (Empirismus a racionalismus)Voltaire, Rosseau, DiderotDecartes, Lock

Německá klasická literatura – Kant, Hekl…

Iracionalistické a racionalistické koncepce – základní věci marxismu- Shopenauer, Níče

České filozofické učení 2 (19-20. století)- T.G.M., Čapek, Patočka

Pragmatismus

Masarik – filozof, politik, - vystudoval v gympl v Brně a pak ve Vídni- byl vyhozen z Brna, protože se chytil s učitelem náboženství- spis o sebevraždách – ukazuje, bere to jako sociální jev, když člověk a společnostu

upadá do krize, člověk se cítí nezakotvený, tak se zvyšuje konec sebevražd- boj o demokracii v problému nastolených otázek humanity- bojoval proti teokracii, proti nositelům víru, kteří nám předkládají dogmata- když člověk nemá víru, žene ho to pesimismu, skepse, stavu, kdy nevěří

společnosti a ani sám sobě

- hovory s TGM (napsal Čapek) – objevují se názory, které přejímá 90% Václav Havel

Capek – překládá filozofickou knihu Pragmatismus neboli Filozofie praktického života – vyjádření anglické společnosti

- noetická triologie, skepse- Hordůbal, Povětroň

Patočka – filozof- řešil přirozený svět jako fil. Pojem- vracel se k antice, husitství, - vyhodili z VŠ, když se vrátil na Univerzutu Karlovu, vyhodili ho znovu, ještě mu

začali vykládat, že filozofie není součástí života- bytové semináře – přednášel v bytech a kotelnách- jeden z prvních co podepsal chartu 77- umřel na vyčerpání na infarkt při výslechu- zabýval se komenským – Nástin života a smrti- úvod do fenomelogie - Kacířské eseje o filozofii dění

Václav Bělohradský - žije v Itálie, donucen odsud odejít, přednáší v Německu- smyl rozdíl mezi východní a západní evropou

? Egon Bondy? Zdeněk Fišer – Tři z pekla…

- osleněn marxismem- vytvořil vlastní marxistickou teorii