Forum 3 2017praha.vupsv.cz/Fulltext/FSP_2017-03.pdfInternational Labour Conference (ILC) and the...

3

dvouměsíčník/ročník11 2017

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajiš�uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

KontaktDìlnická 213/12, 170 00 Praha 7, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz

OBALKA_3_2017.qxd 9.6.2017 8:46 StrÆnka 1

Summaries of selected articlesObsah/Contents

Editorial 1

Reviewed articles, studies, essays and analysesAssessment of the functions of the two social policy systems for people in material need in 2014 2Ondřej Hora, Jiří Vyhlídal

Introduction and abolition of the second pillar of the pension system 9as a conflict between advocacy coalitionsMartin Potůček, Veronika Rudolfová

Findings from practice

From the history of the International Labour Organisation 17

The issue of age discrimination in migration legislation, policy and practice 24

Probation „half-way houses“ as a way of facilitating supervised conditional release from prison 27

Information service for readers

Book review: „Postarat se ve stáří“ (Care in Old Age) 30

From the domestic press 32

From the international press 32

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rub-rikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzovanéčásti časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomtosměru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím,že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úpl-nou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu:[email protected]. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.

Formální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy naodbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včet-ně mezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé, klíčová slova v češtině a kód JEL Clas-sification. Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou. Grafy a obrázky musí být přizpůso-beny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové sou-bory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.Více na: www.vupsv.cz

For summaries of the articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzyHodnocení funkcí dvou systémů sociální politiky pro osoby v hmotné nouzi v roce 2014 2Ondřej Hora, Jiří Vyhlídal

Zavedení a zrušení druhého důchodového pilíře jako souboj advokačních koalic 9Martin Potůček, Veronika Rudolfová

Poznatky z praxeZ historie Mezinárodní organizace práce 17

Problematika diskriminace v migračním právu, politice a praxi vůči věku 24

Probační dům jako možnost realizace podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem 27

Informační servis čtenářůmRecenze knihy „Postarat se ve stáří“ 30

Z domácího tisku 32

Ze zahraničního tisku 32

From the history of the International Labour

Organisation

On 28 June 1919, the Versailles Treaty was

signed and an organising committee was

established charged with preparing for the first

International Labour Conference (ILC) and

the creation of the International Labour

Organisation (ILO). On 29 October 1919, the first

ILC was convened which lasted until

29 November of the same year. The ILO will,

therefore, celebrate 100 years of existence

in 2019.

The issue of age discrimination in migration

legislation, policy and practice

The article highlights the widespread but little-

known existence of age discrimination in forced

migration legislation, policy and practice.

Employing the term "social age", the author

analyses the ways in which people are

segregated with respect to forced migration

according to chronological age, biological

development and family status. The article aims

to contribute towards the further research of

age discrimination in all its forms and in the

various contexts of forced migration.

Probation „half-way houses“ as a way of

facilitating supervised conditional release from

prison

The predominantly theoretical article deals with

supervised conditional release from prison and

the potential for the field of social work with

respect to conditionally released persons. The

article mentions the theoretical starting points

of both the retributive and restorative

approaches to justice and the negative and

positive aspects of both variants. It also

addresses the status and responsibilities of the

Probation and Mediation Service of the Czech

Republic as a special body that brings together

particular elements of social work and ways of

dealing with crime. The article traces

information on the process surrounding

conditional release from imprisonment from

the point of view of the individual actors

involved in the process. The conclusion of the

article discusses the „Probation Half-way

House“ pilot project which was conducted by

the Ostrava-based Nová šance (New Chance)

non-profit organisation, and which aimed to

broaden the range of options open to persons

entitled to conditional release from prison. The

aims of the project were to provide clients in

the context of social work with a safe transition

from a highly-regulated life in prison to an often

very demanding life at liberty and to address, in

particular, the integration and resocialisation of

men into society following imprisonment and

the support and assistance available for

achieving the aims of the target group on the

one hand, and protecting society against

a relapse into crime and homelessness on the

other. With respect to future developments, the

Prison Concept Strategic Programme of the

Ministry of Justice of the Czech Republic

envisages the existence of probation half-way

houses before 2025.

Book review: „Postarat se ve stáří“ (Care in Old

Age)

The library of the Sociological News Publisher

SLON has published a book by author Radka

Dudová which deals with ageing populations

from the sociological point of view. As the

author herself stated, we all have to count on

one thing - one day we'll start to get old, and

most of us will need somebody to take care of

us. The issue of ageing is seen in the book as

part of the life cycle, in the context of which

the author describes the social role of later

age.


FÓRUM sociální politiky 3/2017 1

Editorial

Vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.Dělnická 213/12 170 00 Praha 7 - Holešovice IČO 45773009

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Roztočilovákontakt: [email protected]. 211 152 723

Tisk: Vydavatelství KUFR, s. r. o.Naskové 3, 150 00 Praha 5

Distribuce a předplatné:Česká pošta, s. p., odd. periodického tiskuOlšanská 38/9, 255 99 Praha 3Kontakt: e-mail [email protected]: 267 196 287tel.: 800 300 302 (bezplatná infolinka ČP)www.postabo.cz

Prodej za hotové: Knihkupectví KarolinumCeletná 18, 116 36 Praha 1

Cena jednotlivého čísla: 60 Kč

Vychází: 6krát ročně

Dáno do tisku: 12. 6. 2017

Registrace MK ČR E 17566ISSN 1802-5854 – tištěná verzeISSN 1803-7488 – elektronická verze© VÚPSV

Redakční rada: Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. (FHS UK)Prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU)Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS)Mgr. Aleš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová, CSc. (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU)Doc. JUDr. Iva Chvátalová, CSc. (MUP, o. p. s., VŠE)Doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (VŠE)Prof. Ing. Eva Rievajová, Ph.D. (EU Bratislava)

3/2017

FÓRUMsociální politikyodborný recenzovaný časopis

Milé čtenářky, milí čtenáři, jsem ráda, že se opět setkáváme u dalšího čísla našeho časopisu,

a to v jednom z nejkrásnějších měsíců v roce. By� už nejsem školoupovinná pěknou řádku let, červen je pro mne pořád předprázdnino-vým měsícem. Stále si vzpomínám, jaké to bylo, těšit se na všechnyzážitky, které mne čekají, na dva měsíce volna, tepla, koupání…A i když se dva měsíce smrskly jen na dny dovolené, mám to očeká-vání ráda a těším se i z radosti mých dětí, které mají stejné pocityjako já před lety. Tak doufám, že i Vy se těšíte. Těm z Vás, kteří mátedovolenou už za rohem, přeji, abyste ji užili ve zdraví a pohodě s Va-šimi nejbližšími. A i když náš časopis není zcela lehké a bezstarostnédovolenkové čtení, věřím, že stojí za přečtení. Co jsme pro Vás tedytentokrát připravili?

První recenzovaný článek se zabývá specifickým souborem klientůsociálního státu, osobami v hmotné nouzi. Společnost má v jejichpřípadě vedle nezbytné solidarity za úkol i trvaleji zlepšit životní pod-mínky těchto osob. Míra solidarity s takovými osobami nesmí ohro-žovat jejich motivaci, ovšem zároveň musí zajiš�ovat minimální pod-mínky pro důstojný život. Vhodná opatření by také měla umožnit in-tegraci osob v hmotné nouzi do společnosti, především tak, že tako-vé osoby naleznou zaměstnání. Článek se zabývá hodnocením funk-cí dvou významných systémů sociální politiky - systému pomociv hmotné nouzi a aktivní politiky zaměstnanosti.

Druhý recenzovaný článek je věnován tématu stále aktuálnímu,a to důchodovému systému. V reformách důchodových systémůpostkomunistických zemí byla v posledních dvaceti letech realizová-na i diverzifikace důchodových pilířů spojená s masivními přesunypříspěvků z veřejných, průběžně financovaných důchodových pilířů,do nově ustavovaných privátních, fondových pilířů. Od roku 2013 byltento pilíř zaveden i u nás, ovšem brzy po změně vlády došlo k jehozrušení. Přijetí příslušného zákona předcházel vážný politický konfliktmezi příznivci a odpůrci tohoto kroku. Autoři uvedený konflikt v člán-ku analyzují pomocí teorie advokačních koalic. V závěru autoři disku-tují možnosti a meze uplatnění teorie advokačních koalic při zkou-mání dynamiky veřejně politického procesu.

V nerecenzované části, v rubrice Poznatky z praxe, je první článekvěnován historii. Autor nám přibližuje události, jež předcházely vzni-ku Mezinárodní organizace práce, které bude v roce 2019 již 100 let.Další článek se zabývá problematikou diskriminace v migračnímprávu, politice a praxi, a to s ohledem na věk migrantů. Užitím ter-mínu sociální věk autor analyzuje způsoby, jakými jsou lidé rozdělo-váni v nucené migraci - dle chronologického věku, biologického vý-voje a rodinného statutu. Poslední článek této rubriky nás seznamu-je s institucí probačního domu, který skýtá možnost podmíněnéhopropuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem. Autorky násv článku mimo jiné seznamují s pilotním projektem probačníhodomu, který realizovala nezisková organizace Nová šance s cílemrozšířit okruh osob, které by mohly být z výkonu trestu odnětí svo-body podmíněně propuštěny. Záměrem tohoto projektu bylo poskyt-nout klientům v rámci sociální práce bezpečný přechod z kontrolova-ného života ve věznici do náročného života na svobodě, jejich inte-graci a resocializaci zpět do společnosti po výkonu trestu, podporua pomoc při dosažení cílů propouštěných a ochranu společnosti předrecidivou a bezdomovectvím.

V rubrice Informační servis čtenářům se můžete seznámit s recen-zí knihy „Postarat se ve stáří“, v závěru časopisu naleznete obvyklýnáhled do obsahu časopisu Sociální služby a novinky z domácíhoi zahraničního tisku.

Vážení čtenáři, přeji Vám krásné léto, klidně prožitou dovolenou,na které načerpáte tolik potřebné síly a těším se opět na setkánís Vámi u ryze letního, srpnového čísla našeho časopisu!

Krásné a spokojené dny.

Vaše Hana Roztočilovášéfredaktorka

Forum 3_2017.qxd 13.6.2017 12:16 StrÆnka 1

2 FÓRUM sociální politiky 3/2017

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy

Úvod

Tato studie se zaměřuje na vyhodnoce-ní fungování systémů sociální politiky,konkrétně politiky zaměstnanosti a pomo-ci v hmotné nouzi u osob nacházejících sev hmotné nouzi v roce 2014. Situace tétoskupiny může být spojena s řadou sociál-ních problémů, jako je nízká šance na na-lezení zaměstnání, dlouhodobá nezaměst-nanost, výskyt rodin bez pracovních příj-mů, příjmová chudoba a materiální depri-vace, zadluženost apod. Předchozí analýzyukázaly značný souběh vyplácení dávekpomoci v hmotné nouzi a evidence ucha-zečů o zaměstnání (viz např. Sirovátka2000). Systémy sociální politiky jsou hod-noceny z hlediska tří očekávaných funkcísystému (ochranné, pobídkové a integrač-ní), které do jisté míry odpovídají třem od-

lišným diskurzům sociálního státu (srov-nej Levitas 2006). Sledujeme tedy odpo-vě� na následující tři otázky:� Nakolik jsou osoby v hmotné nouzi

chráněny z hlediska ohrožení příjmo-vou chudobou?

� Nakolik mohou být osoby v hmotnénouzi motivovány k odchodu z eviden-ce pomoci v hmotné nouzi při kalkulaciekonomického zlepšení své situace?

� Nakolik opatření aktivní politiky za-městnanosti napomáhají integraciuchazečů o zaměstnání na trh prácea jejich odchodu ze systému pomociv hmotné nouzi?

K vyhodnocení funkcí systému přistu-pujeme za pomoci analýzy posuzující reál-nou či hypotetickou situaci konkrétníchosob a rodin, které se nacházely v hmotné

nouzi v roce 2014. Zaměřujeme se přitomna výběr klíčových analýz, které dobřecharakterizují funkce systému. Údajez propojených databází OKpráce (o situaciosob na trhu práce) a OKnouze (o situaciosob v hmotné nouzi) umožňují vidětkomplexně situaci osob a domácnostív systému hmotné nouze, tj. rodinnoua příjmovou situaci, ale vedle toho i situa-ci na trhu práce, jejich předpokladyk uplatnění na trhu práce a reálné pohybyna trhu práce v souvislosti se všemi těmi-to charakteristikami. Metodickým výcho-diskem této studie jsou metodiky vytvoře-né v rámci předchozích výzkumných úkolůVÚPSV (Hora et al. 2013a, 2013b a 2015).

Studie je strukturována následujícímzpůsobem. V první části je obecně disku-tován význam ochranné, pobídkové a in-tegrační funkce v systému pomoci oso-

Hodnocení funkcí dvou systémů sociální politiky pro osobyv hmotné nouzi v roce 2014Ondřej Hora, Jiří Vyhlídal

Abstrakt

Osoby v hmotné nouzi a jejich domácnosti tvoří specifický soubor klientů sociálního státu. Vedle nezbytné solida-

rity, v podobě finanční či hmotné pomoci, vyjadřuje společnost také ambici, prostřednictvím odpovídajících opat-

ření, trvaleji zlepšit životní podmínky těchto osob. K tomu je nutné, aby míra solidarity na jedné straně neohrožo-

vala nutnou motivaci na straně klientů a současně zajiš�ovala minimum pro důstojný život. Vhodná opatření musí

také umožnit reintegraci těchto osob do společnosti, především skrze nalezení zaměstnání. Tento příspěvek je vě-

nován hodnocení funkcí dvou významných systémů sociální politiky - systému pomoci v hmotné nouzi a aktivní po-

litiky zaměstnanosti. Oba systémy jsou hodnoceny z hlediska plnění ochranné, pobídkové a integrační funkce

u osob a domácností, které se v období mezi březnem a prosincem 2014 ocitly v hmotné nouzi a v evidenci úřadu

práce (ÚP). Analýza byla provedena na datovém souboru, který obsahoval propojené údaje ze dvou nezávislých da-

tabází: databáze uchazečů o zaměstnání (OKpráce) a databáze osob (domácností) v hmotné nouzi (OKnouze).

Klíčová slova: systém pomoci v hmotné nouzi, aktivní politika zaměstnanosti, příjmová chudoba, ochranná funkce,

pobídková funkce, integrační funkce

Abstract:

Persons claiming social assistance and their households represent a specific group of welfare state's clients. Be-

sides the necessary solidarity, in the form of financial or material aid, society also expresses the ambition to per-

manently improve the living conditions of these people through appropriate measures. This requires that, on the

one hand, the level of solidarity in the system does not endanger motivation of clients to work, whilst, on the other

hand, it provides minimum for a dignified life. Reintegration of these people into society through finding an em-

ployment should be also enabled by providing appropriate active labour market policy measures. This article deals

with the evaluation of the two important systems of social policy - the system of social assistance and active la-

bour market policy. Both systems together are evaluated in terms of their protective, incentive and integration

functions. Analysis was conducted on database of people who were clients of system of material need and were

simultaneously unemployed between March and December 2014 and their households. Analysis was thus per-

formed by linking the data from two independent databases: a database of job seekers (OKpráce) and a database

of individuals (households) in material need (OKnouze).

Keywords: social assistance, active labour market policy, low income households, protective function, incentive

function, integration function




bám v hmotné nouzi. Stručně jsou pre-zentovány základní údaje o cílové skupiněpodle našich dat. Dále jsou představenyvybrané analýzy vyhodnocující naplňová-ní tří uvedených funkcí sociální politiky.V závěrečné části je provedeno celkovézhodnocení systému z hlediska sledova-ných funkcí.

1. Teoretická východiska hodnocení

Pomoc v hmotné nouzi je tradičně defi-nována jako součást systému sociální po-moci. Sociální pomoc je vytvářena přede-vším s cílem řešit případy hmotné a soci-ální nouze (Tomeš 1996, Krebs a kol.2002). Je chápána jako projev lidské soli-darity a dobročinnosti (Krebs a kol. 2002).V systému sociální pomoci jsou často ref-lektovány tyto tři zásadní funkce:

Ochranná funkce: Sociální pomoc je ur-čena k zabezpečení základních životníchpotřeb v situaci absolutního nedostatkuhmotných prostředků, kdy osoby (rodiny)nejsou schopny zabezpečit své základní ži-votní potřeby, což je chápáno též jakopodmínka pomoci (Miller 1997, Krebsa kol. 2002). Pomoc v hmotné nouzi pra-cuje s koncepcí tzv. životního minima tj. sespolečensky uznanou minimální hranicípříjmu, při jejímž nedosažení nastává stavhmotné nouze (Miller 1997, Krebs a kol.2002). Miková a Vašečka (1998) chápousociální pomoc v hmotné nouzi při splně-ní podmínek jako nárokovou, nebo� život-ní minimum je zakotveno v příslušnýchzákonech a také v Listině základních práva svobod (v článku 30). Podle Tomeše(1996) jde o uspokojení potřeb občanův nezbytném a přiměřeném rozsahu.

Pobídková funkce: Večeřa (1996) se do-mnívá, že je třeba u životního minima re-spektovat i to, aby neznehodnocovaloprincipy výkonosti a zásluhovosti ve spo-lečnosti, nepůsobilo demotivačně na pra-covní výkon a nepodlamovalo snahu pra-covníků setrvat na trhu práce. Krebs a kol.(2002: 212) k tomu uvádí: „Sociální pomocje zde především proto, aby vymanila ob-čana (jeho rodinu) co nejrychleji z této si-tuace [hmotné nouze] tak, aby s návratemsociální suverenity mohl opět převzítplnou odpovědnost sám za sebe (za svourodinu)“. Podle Krebse a kol. (2002) sejedná o sociální pomoc aktivizující, moti-vující k práci. Pobídkový mechanismusmá zaručit, že přijetí zaměstnání bude zna-menat v každém případě pro občanav hmotné nouzi positivum (Krebs et al.2002). V podobě poskytované sociální po-moci by mělo být rozhodující, zda a nako-lik se občan sám snaží rozpoznat důvodyobtížné sociální situace a svou situaciřešit (Miková a Vašečka 1998).

Integrační funkce: V soudobých společ-nostech lze u většiny obyvatel (pokud po-mineme vlastní produkci) jen obtížně uva-žovat jiné legální způsoby zabezpečení

vlastní ekonomické situace mimo systémsociální ochrany než účast členů rodin napracovním trhu (zaměstnání či podnikání).V tomto ohledu proto dochází k více úrov-ňovému propojení systémů pomociv hmotné nouzi a pomoci v rámci politikyzaměstnanosti. Zde je kladen důraz na in-tegraci osob na trh práce za pomoci vhod-ných opatření aktivní politiky zaměstna-nosti (APZ) a aktivizačních opatření. Najedné straně je tedy integrace zajiš�ovánaindividuální prací s klientem a na druhéstraně též zapojením osob v hmotné nouzido vhodných opatření politiky zaměstna-nosti. Sledovaným výsledkem integrace jepředevším uplatnění osob na trhu práce,ke kterému dochází v důsledku participacev konkrétním pracovně integračním opat-ření. Celkový výsledek reintegračně-pod-půrné funkce zde definujeme jako míru, vekteré uvedené programy aktivní politikyzaměstnanosti či aktivační opatření vedouk odchodu z evidence úřadu práce nebok odchodu z evidence hmotné nouze.

Domyšleno do důsledků, předevšímochranná a pobídková funkce se ocitajív určitém rozporu (viz např. Sirovátka,Hora a Kofroň 2008). Je tedy nezbytné na-lézt takové nastavení obou funkcí, kdy míraposkytované ochrany nepůsobí demotivač-ně a nevede k trvalému odchodu z trhupráce, a současně kdy přijetí zaměstnánískutečně povede ke zlepšení příjmové situ-ace občana či domácnosti. Sladění oboufunkcí je dosahováno vhodným nastave-ním kombinace podmínek pro výplatudávky (např. podmínka aktivního hledánízaměstnání) a vhodného systému započítá-vání příjmů ze zaměstnání a daňových bo-nusů. Výraznější pobídkou je pak razantnísnížení poskytované ochrany, kdy při poru-šení podmínek může být dávka snížena natzv. existenční minimum. Přes vnímanourozpornost funkcí můžeme u všech tří iden-tifikovat jeden základní shodný cíl, a to za-jištění základních životních potřeb osoba rodin na odpovídající úrovni. V určité per-spektivě je proto možné, že pobídkovái ochranná funkce společně podporují inte-grační funkci při návratu osob v obtížnéekonomické situaci na trh práce.

Popis datového souboru: Při vyhodno-cení funkcí sociální politiky jsme pracova-li s propojeným datovým souborem data-bází OKpráce a OKnouze. První analytic-kou jednotkou jsou konkrétní osoby, kterébyly ve sledovaném období klienty systé-mu pomoci v hmotné nouzi (pobíraly přís-pěvek na živobytí) a zároveň byly registro-vány jako uchazeči o zaměstnání. Z důvo-du přechodu mezi dvěma využívanýmisystémy administrace dávek pro osobyv hmotné nouzi jsme ale mohli spolehlivěvyužít pouze data o dávkách hmotnénouze z března až prosince 2014. Do ana-lýzy jsme zahrnuli všechny osoby, kterébyly v hmotné nouzi (tedy pobíraly přís-pěvek na živobytí v minimální výši 50 Kč

měsíčně) alespoň jeden měsíc v březnu ažprosinci 2014 a zároveň byly v roce 2014vedeny alespoň jeden den v evidenci OK-práce. Takto definovaný soubor zahrnujecelkem 219 381 osobu. Druhou analytic-kou jednotkou jsou domácnosti, kterév prosinci 2014 pobíraly příspěvek na ži-vobytí. Takto definovaný soubor zahrnujecelkem 123 727 domácností.

2. Hodnocení funkcí sociální po-litiky

V části zabývající se teoretickými vý-chodisky byly představeny tři základnífunkce sociální politiky. Následující třipodkapitoly jsou věnovány jejich hodno-cení.

2.1 Zhodnocení ochranné funkce

Základním nástrojem pomoci v hmotnénouzi je příspěvek na živobytí. Jedná seo dávku, která je poskytována okruhu spo-lečně posuzovaných osob (domácnosti).Výše dávky je vypočtena jako rozdíl mezicelkovými příjmy domácnosti a výší život-ního, případně existenčního minima.

Příspěvek na živobytí pobíraly v prosin-ci 2014 téměř ze tří čtvrtin (74,2 %) do-mácnosti s jediným zaopatřeným členem.Ze všech domácností pobírajících tutodávku v 54,7 % šlo o domácnosti jednot-livců a v 19,5 % o domácnosti osamělýchrodičů s nezaopatřeným dítětem či dětmi.Jak již bylo uvedeno, příspěvek na živoby-tí pobíralo v prosinci 2014 celkem 123 727 do-mácností.

Ekvivalizovaný příjem domácnosti1 jevypočten jako podíl počtu spotřebníchjednotek na celkových měsíčních příjmechdomácnosti. Takto vypočtená výše příjmůdomácností je následně porovnávánas hodnotou 60 % národního ekvivalizova-ného mediánového disponibilního příjmu.Podle údajů ČSÚ 60 % mediánu ekvivali-zovaného disponibilního příjmu za rok2014 činilo 118 817 Kč, tj. 9901,40 Kč mě-síčně. Tato částka tvoří oficiální hranicipříjmové chudoby pro rok 2014.

Příjmová chudoba může být vyjádřenadvěma způsoby. Jednak jako průměrnýpodíl příjmů dané kategorie domácnostína spotřební jednotku na hranici příjmovéchudoby. Druhou možností je vyjádřeníprostřednictvím tzv. mezery chudoby. Taje definována jako rozdíl mezi průměrnýmpříjmem domácností na spotřební jednot-ku a stanovenou hranicí příjmové chudo-by. Tato hodnota vyjadřuje podíl chybějí-cích příjmů k dosažení hranice příjmovéchudoby. V tabulce 2.1.1 je uveden prů-měrný podíl příjmů domácností pobírají-cích příspěvek na živobytí na spotřebníjednotku vzhledem k hranici příjmovéchudoby. Příjmy těchto domácnosti jsouhluboko pod hranicí příjmové chudoby.Nejohroženější kategorií z hlediska příj-




mové chudoby jsou domácnosti osamě-lých rodičů s dětmi. Je třeba mít na pa-měti, že příspěvek na živobytí je doplat-kem do životního minima, které v případějednotlivce představovalo v prosinci 2014částku 3410 Kč (33,4 % hranice příjmovéchudoby).

Jen velmi malý podíl domácností v hmot-né nouzi se v prosinci 2014 dostal nad hra-nici příjmové chudoby. V případě započtenípouze tržních příjmů a příspěvku na živoby-tí příjmy žádné z domácností v hmotnénouzi, přepočtené na spotřební jednotku,nepřesahují hranici příjmové chudoby.Pokud je započten doplatek na bydlení, pří-padně i příspěvek na bydlení, pak jen nepa-trná část domácností (cca 0,1 %) měla cel-kové příjmy na spotřební jednotku vyšší,než představovala hranice příjmové chu-doby.

Z hlediska ochranné funkce je zásadníotázkou, jak vysoké jsou celkové příjmydomácností, po započtení příspěvku na ži-vobytí, vztažené k životnímu minimu danédomácnosti. Vzhledem k faktu, že příjmyze závislé činnosti jsou z důvodu vytvořenípobídky k hledání a přijetí placeného za-městnání započteny jen do výše 70 %,může být celkový součet všech příjmů do-mácnosti vyšší než odpovídající životní mi-nimum. Průměrný podíl všech příjmů do-mácnosti na životním minimu domácnosti

tak nepřímo odráží také míru ekonomickéaktivity jednotlivých typů domácností.

Z tohoto pohledu systém hmotné nouzesvou funkci plní, protože průměrný příjemna domácnost v celém sledovaném sou-boru je vyšší než životní minimum - tvořív průměru 106,7 % životního minima (viztab. 2.1.2). V případě započtení dávek nabydlení činí průměrné příjmy domácnostídokonce 213,5 % jejich životního minima,což především ukazuje, jak velký podílz výdajů těchto domácností tvoří nákladyna bydlení. Doplatek na bydlení v prosin-ci 2014 pobíralo 46,7 % domácností, kterépobíraly také příspěvek na živobytí.

V okamžiku, kdy jsou od příjmů domác-nosti, tvořených tržními příjmy a příspěvkemna živobytí, případně doplatkem a příplat-kem na bydlení, odečteny odůvodněné ná-klady na bydlení, dochází k jejich významné-mu propadu. Srovnáme-li takto získaný rezi-duální příjem s životním minimem domác-nosti, pak se domácnosti osamělých rodičů,které nemají nárok na dávky na bydlení, oci-tají v záporných hodnotách: jejich průměrnénáklady jsou o 12,2 % vyšší než jejich prů-měrné příjmy. Ve skupině domácností bezdávek na bydlení jsou systémem hmotnénouze nejlépe chráněny domácnosti jednot-livců, jejichž celkový reziduální příjem, i pozapočtení nákladů na bydlení, dosahujev průměru 57 % jejich životního minima.

S pobíráním dávek na bydlení se obec-ně snižuje podíl domácností, které svýmreziduálním příjmem zůstávají pod hranicíživotního minima. Ve skupině domácnostíbez dávek na bydlení je to 97,9 %, mezidomácnostmi pobírajícími doplatek nabydlení 81,3 % a mezi domácnostmi pobí-rajícími doplatek i příplatek 79,4 %. Obec-ně tedy platí, že dávky na bydlení zvyšujíreziduální příjmy domácností. Podrobněj-ší pohled však ukazuje, že nikoli nutněu všech domácností stejně výrazně. Pře-devším mezi domácnostmi s dítětem čidětmi zůstává více než 90 % takových,u nichž ani pobírání doplatku na bydlení,případně doplatku společně s příplatkemnezvýší reziduální příjem nad hranici je-jich životního minima.

Na závěr můžeme tedy konstatovat, žesystém hmotné nouze plní svou funkciv tom ohledu, že umožňuje většině do-mácností dostat se svými příjmy, bezodečtení nákladů na bydlení, nad hraniciživotního minima. Porovnání reziduálníhopříjmu domácnosti s její hranicí životníhominima ukazuje, jak vysoké jsou vzhledemk jejich příjmům náklady na bydlení. Ana-lyzovaná data ukazují, že tato skutečnostdoléhá především na domácnosti s dětmi.

2.2 Zhodnocení pobídkové funkce

Zatímco ochrannou funkci má vzhle-dem k jejímu charakteru smysl analyzovatna úrovni domácností, v případě pobídko-vé funkce přejdeme na úroveň individuál-ní. Pobídkovou funkcí rozumíme situaci,kdy nastavení systému finančně motivujeosoby v hmotné nouzi k aktivitě, přede-vším při hledání zaměstnání, ale také k ak-tivitě při změně dovedností a kompetencí,případně zachování pracovních návyků.Jako pobídka by měl především účinkovatrozdíl mezi souhrnem sociálních dáveka případným příjmem ze zaměstnání.

Pobídková či motivační funkce systémumůže být indikována pouze nepřímo,čemuž odpovídá i výběr indikátorů. V tétočásti se budeme věnovat analýze rozhod-ného příjmu, se kterým klienti do systémuvstupují, a který alespoň částečně odrážíjejich očekávání i historii na pracovnímtrhu. Druhým vybraným indikátorem jepočet evidencí a jejich délka. Dlouhodobánezaměstnanost může být příznakem sel-hávající pobídky. Vysoký počet evidencímůže svědčit pro kombinaci dostatečnépobídky a nedostatečné schopnosti za-městnání udržet, případně strukturálníhonesouladu nabídky a poptávky na lokál-ním trhu práce.

Výše rozhodného příjmu2 indikuje so-ciální situaci osoby na počátku nezaměst-nanosti a také to, zda osoba měla příjmyze závislé činnosti či z podnikání, ze kte-rých by mohl být rozhodný příjem3 vypoč-ten. Do sledované evidence, tedy obdobínezaměstnanosti, které bu�to započalo či

Tabulka 2.1.1: Ohrožení příjmovou chudobou v prosinci 2014 - podíl příjmů domác-

nosti vzhledem k 60 % mediánového disponibilního příjmu na spo-

třební jednotku (bez dávek na bydlení) (v %)

Struktura domácností podíl N sm. odch.

jednočetná domácnost 33,5 67 676 6,47

osam. rodič s dítětem/dětmi 30,4 24 187 10,22

dvě zaop. osoby 35,7 9 361 12,46

dvě zaop. osoby s dítětem/dětmi 36,7 17 683 12,52

tři a více zaop. osob 38,1 1 698 14,16

tři a více zaop. osob s dítětem/dětmi 38,9 2 981 11,89

celkem 33,7 123 586 9,40

jednočetná domácnost 101,6 67 676 15,6 226,8 31 085 46,6

osam. rodič

s dítětem/dětmi 114,5 24 187 13,6 211,2 11 605 38,1

dvě zaop. osoby 108,8 9 361 21,7 207,3 4 941 35,3

dvě zaop. osoby 113,3 17 683 15,1 180,4 8 130 28,4

s dítětem/dětmi

tři a více zaop. osob 110,5 1 698 19,9 182,6 662 31,8

tři a více zaop. osob 110,0 2 981 16 162,6 1 286 25,2

s dítětem/dětmi

ostatní 107,7 141 12,6 220,9 77 44,7

celkem 106,7 123 727 16,8 213,5 57 786 45,1

Tabulka 2.1.2: Podíl příjmů domácností na jejich životním minimu v prosinci 2014

Struktura domácnostíbez dávek na bydlení s dávkami na bydlení

průměr N sm. od. průměr N sm. od.




trvalo ve sledovaném období, vstupovalo42,9 % osob s nulovou výší rozhodného pří-jmu (viz tab. 2.2.1). Byli to významně častě-ji muži než ženy. Více než polovina mužůdeklarovala nulový rozhodný příjem, toznamená, že bu�to si jako OSVČ z posled-ních 2 let neplatili alespoň 12 měsíců dů-chodové pojištění, případně v průběhu po-sledních dvou let před evidencí 12 měsícůneplatili důchodové pojištění jako zaměst-nanci, případně jako pracovníci „na doho-du“. Případně jde o absolventy, pro kterémůže být problematický přechod ze vzdělá-vání do prvního stabilního zaměstnání.

Rozhodný příjem v nulové výši vykazujínejčastěji osoby na počátku pracovní kari-éry (do 25 let). Mezi 26 a 45 lety pozoruje-me nejvyšší podíly nezaměstnaných osobs rozhodnými příjmy nad 20 000 Kč.U osob nad 45 let opět roste podíl těch,kteří do evidence vstupují s nulovým roz-hodným příjmem. Ovšem i v kategoriíchmezi 26 a 45 lety kolem třetiny evidova-ných vykazuje nulový rozhodný příjem.Poněkud překvapující jsou malé rozdílyv průměrných rozhodných příjmech podledosaženého vzdělání. Tento výsledek na-značuje, že především mezi uchazečis vyšším vzděláním je vysoký podíl těch,jejichž příjem v posledním zaměstnání ne-odpovídal jejich dosaženému vzdělání.

Pobídková funkce může být v některýchpřípadech relativně silná, ale současně mů-že mít perverzní důsledky v tom smyslu,že některé osoby uzamyká v opakující sesérii odchodů a návratů z a do evidence.V následující části tedy nabízíme analýzupočtu evidencí, které uchazeči již absolvo-vali před sledovanou evidencí. Ze všechosob, které vstoupily do evidence ÚP i dosystému hmotné nouze mezi březnema prosincem 2014, pouze 4,2 % (9129 osob)vstoupilo do evidence ÚP poprvé. Polovi-na v minulosti registrovaných mužů bylaregistrována nejméně 5krát, polovina žennejméně 4krát. Mediánová délka součtuvšech předchozích evidencí se u mužůi žen pohybuje kolem 1700 dnů. Počet mi-nulých evidencí (viz tab. 2.2.2) souvisí sevzděláním. Muži s nejvyšším vzdělánímvykazují v průměru o 2,1 evidence v minu-losti méně než muži s nejnižším vzdělá-ním. U žen je rozdíl mezi skupinou s nej-nižším a nejvyšším vzděláním v průměrujen 0,9 evidence. Nejkratší průměrnoudobu evidence, která nastala před sledo-vanou evidencí, vykazují muži s výučnímlistem, následovaní muži s maturitou.V průměru nejdelší dobu v evidenci v mi-nulosti strávili mezi muži ti s nejnižšímvzděláním. Průměrná délka evidenceu mužů s nejvyšším dosaženým vzdělá-ním byla druhá nejdelší a jen o 35 dnůkratší než u mužů se základním vzdělánímči bez vzdělání.

Ve zkoumané populaci pozorujeme takévysokou míru tzv. sankčních vyřazení z evi-dence ÚP. Do konce roku 2014 nebylo

ukončeno 102 748 evidencí, což je 46,8 %všech sledovaných evidencí. Ze všechukončených evidencí byl sankčně vyřazenvětší podíl uchazečů (29,5 %) než jaký sisám našel zaměstnání (27,5 %). Ukazuje tona rozsah, v jakém musela být použita ne-gativní pobídka, která je součástí systému.Bezmála ke dvěma třetinám všech sankč-ních vyřazení (63 %) došlo ve skupiněuchazečů s nulovým rozhodným příjmem.

2.3 Zhodnocení integrační funkce

Nejprve se zaměříme na rozsah, struk-turu a zaměření (cílenost) opatření aktivnípolitiky zaměstnanosti započatých v roce2014. V tabulce 2.3.1 jsou jednotlivé pro-gramy prezentovány dle jednotlivých sub-typů programů s více než 100 účastníky.Zde je patrné celkově nerovnoměrné vyu-žívání jednotlivých sub-typů programů. Vetřetím sloupci tabulky uvádíme zastou-pení osob v hmotné nouzi jako podílze všech účastníků programů. Osoby

v hmotné nouzi zpravidla tvoří menší částúčastníků (značně jsou zastoupené např.mezi účastníky APP, méně např. v progra-mech SÚPM). Přesnější informace získá-me ze zaměření4 jednotlivých typů progra-mů (poslední sloupec). Cílenost na osobyv hmotné nouzi je v programech velmirůznorodá. Relativně vyrovnané zaměřenína osoby v hmotné nouzi je v rekvalifikač-ních programech (mimo zvolené rekvalifi-kace) tj. index cílenosti kolem cca 0,8−1,0.Velmi nízké zaměření na osoby v hmotnénouzi je v programech SÚPM (mimoSÚPM RIP - vyhrazení místa). Naopakvyšší zaměření na tyto osoby je v progra-mech VPP, v poradenských programech,v programech APP a v programech ESF.Míra zařazení osob v hmotné nouzi doprogramů zřejmě vychází z obecných kri-térií zařazování osob do programů, jakojsou především dosažené vzdělání, délkapředchozí nezaměstnanosti a zájem za-městnavatelů (u SÚPM). U osob v hmotnénouzi je patrná jednoznačná aktivizační

Tabulka 2.2.1: Kategorizovaný rozhodný příjem dle pohlaví

muži ženy celkem

Kč N % N % N %

0 60 375 51,8 32 117 32,4 92 492 42,9

do 5000 5 197 4,5 5 183 5,2 10 380 4,8

5001 až 7500 8 295 7,1 8 275 8,4 16 570 7,7

7501 až 10000 15 643 13,4 14 824 15,0 30 467 14,1

10001 až 12500 10 771 9,2 7 847 7,9 18 618 8,6

12501 až 15000 6 718 5,8 3 367 3,4 10 085 4,7

15001 až 17500 3 247 2,8 1 397 1,4 4 644 2,2

17501 až 20000 1 546 1,3 1 034 1,0 2 580 1,2

20001 a více 4 671 4,0 25 019 25,3 29 690 13,8

celkem 116 463 100,0 99 063 100,0 215 526 100,0

Tabulka 2.2.2: Průměrný počet evidencí před sledovanou evidencí a průměrná délka

evidence před sledovanou evidencí dle dosaženého vzdělání a pohlaví

průměrný počet

evidencí před

sledovanou evidencí

průměrná délka

evidence před

sledovanou evidencí

vzdělání

základní škola, bez vzdělání

středoškolské bez maturity

středoškolské s maturitou

vyšší odborné a vysokoškolské

celkem

pohlaví průměr N průměr N

muž 6 59 490 500,3 56 781žena 4,4 50 295 673,9 47 663celkem 5,3 109 785 579,5 104 444

muž 6,2 47 913 378,2 46 599žena 4,8 34 982 495,8 33 973celkem 5,6 82 895 427,8 80 572

muž 4,9 9 558 383,5 9 047žena 4,1 13 432 440,2 12 684celkem 4,4 22 990 416,6 21 731

muž 3,9 1 919 465,3 1 813žena 3,5 1 792 430,8 1 625celkem 3,7 3 711 449 3 438

muž 5,9 118 880 440,7 114 240žena 4,5 100 501 575,8 95 945celkem 5,3 219 381 502,4 210 185




strategie v kombinaci se strategií dočas-ného umístění (při realizaci VPP).

Pro zhodnocení výsledků programůAPZ sledujeme přítomnost osob z cílovéskupiny (219 tisíc osob) v hmotné nouzizařazených do vybraných programů APZv evidenci úřadu práce a v evidenci pří-jemců příspěvku na živobytí5. Tabulka

2.3.2 ukazuje přítomnost nezaměstnanýchosob v evidenci uchazečů o zaměstnánív měsíci, kdy začal program a v následují-cích měsících. Pro každý program jsou od-děleně prezentovány výsledky osob z cílo-vé skupiny osob v hmotné nouzi (označe-ny písmenem H) a odděleně výsledky proosoby v programech, ale mimo definova-

nou cílovou skupinu (označeny N). Tentopřístup umožňuje jednoduché srovnánínepřekrývajících se skupin. Pro rámcovésrovnání výsledků programů s obecnousituací osob v hmotné nouzi jsme dále de-finovali srovnávací skupiny neúčastníkůprogramů (viz řádky označené S)6.

Ve skupině H vidíme u programů SÚPMa VPP velmi malou účast (2−7 %) účastní-ků v evidenci uchazečů od prvního měsícepo začátku programu. Dochází k automa-tickému vyřazení účastníků těchto progra-mů z evidence a za krátké sledované ob-dobí se účastníci programů do evidencenevrátí (viz též Hora a Suchanec 2014).U rekvalifikačních programů ve skupině Hdochází k pomalému úbytku osob v evi-denci po začátku realizace programu(během 12ti měsíců v evidenci uchazečůo zaměstnání nebylo cca 35−45 % účastní-ků programů). O něco horší výsledek bylu programů poradenství a u programůAPP. U programů SÚMP, VPP a poraden-ství se výsledky skupin H a N od sebe pří-liš neodlišují. U rekvalifikačních programůa projektu ESF dosahují účastníci z cílovéskupiny analýzy (H) výrazně horších vý-sledků než ostatní účastníci programů (N).Podíl osob ze srovnávacích skupin S v evi-denci zůstává v následujících měsícíchvelmi vysoký. U osob zařazených v pro-gramech APZ je proto situace z hlediskaodchodu z evidence lepší nebo stejná jakoprůměrná situace osob registrovanýchv březnu.

Tabulka 2.3.3 ukazuje situaci pobíránípříspěvku na živobytí u účastníků sledova-ných programů v souvislosti s účastí

Tabulka 2.3.1: Rozsah, struktura a zaměření opatření aktivní politiky zaměstnanosti

(HMN)

Rekvalifikace uchazeče LZZ 1 612 7 949 20,3 0,97Rekvalifikace uchazeče 1 605 8 121 19,8 0,94Rekvalifikace uchazeče (GP) 50 312 16 0,77Rekvalifikace uchazeče (RIP) 126 761 16,6 0,79Rekvalifikace uchazeče (NIP) 149 653 22,8 1,09Zvolená rekvalifikace 48 540 8,9 0,42Zvolená rekvalifikace (NIP) 376 2 751 13,7 0,65SÚPM Vyhrazení místa 243 3 451 7 0,34SÚPM NIP Vyhrazení místa 1 619 16 031 10,1 0,48SÚPM vyhrazené (RIP) 70 1 485 4,7 0,23Odbor. praxe do 30 let (RIP) 39 746 5,2 0,25SÚPM-SVČ 108 1 833 5,9 0,28Překlenovací příspěvek 14 223 6,3 0,3CHPM - Na zřízení 24 330 7,3 0,35VPP 586 2 547 23 1,10VPP (NIP) 3 025 10 316 29,3 1,4APP 594 875 67,9 3,24Individuální akční plán 55 377 188 604 29,4 1,4 Poradenství 2 372 5 129 46,2 2,21Zařazení do projektu ESF 6 088 20 858 29,2 1,39

Typy programůProgramy Programy Podíl Index

HMN celkem účastníků cílenostiv %

Zdroj: propojená data OKPráce a OKNouze

Tabulka 2.3.2: Přítomnost v evidenci osob uchazečů o zaměstnání (ÚP) v měsíci začátku programu a v následujících měsících

(% a absolutní četnosti)

H 92,1 27,9 2,8 2,7 2,3 2,3 2,5 2,9 3,3 1,6 1 602 63

N 90,1 23,1 2,1 1,6 1,4 1,2 1,3 1,5 1,7 1,5 13 921 860

H 99,7 99,3 97,1 91,2 85,2 79,7 76,5 72 67,3 64 1 269 197

N 98,9 98 91,5 80,2 68,2 60,6 52,8 47,4 43,3 39,4 5 132 782

H 98,5 97,9 94,9 88,8 83,1 77,3 72 66,4 63 56,2 1 427 217

N 98 96,9 90 78,6 66,7 57 48,8 41,6 37,2 32,9 5 610 964

H 99,2 98,5 93,2 86,5 79,6 74,9 71,8 66 63 63,6 5 555 258

N 97,9 95,7 79,5 67,3 57,3 50,8 45,1 38,7 34,2 30,7 12 551 1 342

H 87,5 4,1 2,2 3,7 3,3 4 6,5 4,7 4,3 2,4 576 83

N 89,3 3,4 1,3 1,5 1,8 2,8 6,2 4,5 6,1 5,4 1 892 391

H 89 4,2 2,1 2,5 2,6 2,5 5 6,2 7,4 6,4 2 980 202

N 87,7 3,4 1,2 1,4 1,6 1,7 3,4 4,2 5,3 3,9 7 119 668

H 99,4 98,5 93,9 89,9 86,4 82,6 79,8 78,4 75,2 77,2 2 229 276

N 98,8 96,7 89,8 81,7 75,5 70,2 64,3 56,2 48,8 40,3 2 579 268

H 99,7 99,3 95,3 90,4 83 78,9 76,7 69,1 67,9 - 593 -

N 99,3 97,8 96,1 89,5 78,2 76,3 73,6 70,4 80,8 - 281 -

S 100 97,3 93,9 90,8 87,6 84,7 82,3 79,2 76,6 74,7 159 729 n. d.

S 100 97,2 93,4 90,1 86,8 83,7 81,3 78,1 75,4 73,3 174 963 n. d.

SÚPM NIP Vyhrazení

RK uchazeče

RK uchazeče LZZ

Zařazení do projektu ESF

VPP

VPP NIP

Poradenství

Aktivizační příležitost

Uchaz. bez programu Uchazeči celkem

1. m

ěsíc

2. m

ěsíc

3. m

ěsíc

4. m

ěsíc

5. m

ěsíc

6. m

ěsíc

7. m

ěsíc

8. m

ěsíc

9. m

ěsíc

10. m

ěsíc

N n

apo

čátk

u

N n

ako

nci




v programech APZ. Programy tvorby místjsou svou povahou (díky finanční dotaci)schopny snížit podíl účastníků programův hmotné nouzi během cca dvou měsícůna méně než polovinu. Účastníci rekvalifi-kací a projektů ESF jsou přítomni v násled-ných měsících v evidenci hmotné nouze vestále menší míře (programy ve-dou v jed-notlivých obdobích v cca 6−9 % případůk přerušení pobírání příspěvku). Na konciobdobí je přítomno v evidenci hmotnénouze cca 60−65 % účastníků těchto pro-gramů. U programů poradenství a aktivi-začních pracovních příležitostí je na koncisledovaného období v evidenci cca 75 %účastníků, což jsou obdobné nebo horšívýsledky jako při neúčasti v programu.

3. Závěr

Cílem toho příspěvku bylo zhodnocení po-litiky zaměstnanosti a pomoci v hmotné nouziu osob nacházejících se v hmotné nouzi.

Z hlediska ochranné funkce systémhmotné nouze plní svou funkci v tomohledu, že umožňuje většině domácnostídostat se svými příjmy, bez odečtení ná-kladů na bydlení, nad hranici životníhominima. Především pak v situaci, kdy přís-pěvek na živobytí (tedy bez dávky na byd-lení) tvoří 80,5 % všech příjmů domácnos-tí, které se ocitly v hmotné nouzi. Součettržních a sociálních příjmů těchto domác-ností v průměru dosahuje 106,7 % životní-ho minima těchto domácností. Při posou-zení ohrožení příjmovou chudobou je situ-ace výrazně odlišná. Pokud neuvažujemenáklady na bydlení a případné pobíránídávky na bydlení, pak se průměrné příj-my, součet tržních a příspěvku na živoby-tí, všech domácností pohybují na úrovni33,7 % hranice příjmové chudoby. Při po-rovnání reziduálního příjmu se domác-nosti, které pobírají také doplatek na byd-lení, po odečtení odůvodněných nákladů na by-dlení dostávají v průměru na 22,1 % hra-nice příjmové chudoby. Pokud domácnost

pobírá obě dávky na bydlení, pak dosahu-jí příjmy těchto domácností v průměru32,5 % hranice příjmové chudoby.

Z hlediska posouzení pobídkové funkceanalýzy ukazují relativně vysoký podíluchazečů, kteří jsou sankčně vyřazeniz evidence, což indikuje silnou negativnípobídku, ale i předcházející slabou pozitiv-ní pobídku. Příčinou může být relativněnízká mzdová hladina a z ní plynoucí rela-tivně malý rozdíl mezi tržními a sociálnímipříjmy. Pokud není u řady pracovníchpozic dosaženo dostatečně motivujícíhorozdílu, je obtížné vytvářet prostředí do-statečně motivující k přijetí zaměstnání.Především pak u osob s nejnižším dosaže-ným vzděláním, kterých je v populacidlouhodobě nezaměstnaných vysokýpodíl. Právě mezi těmito osobami byl nej-větší podíl těch, kteří do sledované evi-dence vstupovali s nulovou výší rozhod-ného příjmu. Ani redukovaný zápočet pří-jmů ze zaměstnání nevede u těchto osobvždy k eliminaci stavu, kdy výskyt příjmůze zaměstnání vede k poklesu celkovýchpříjmů, a tedy může oslabovat tendencipreferovat sociální dávky před zaměstná-ním s nízkou mzdou.

Z hlediska integrační funkce programyAPZ často dosahovaly výrazně horších vý-sledků z hlediska opuštění evidence ÚPu osob v hmotné nouzi než u ostatníchosob. Přesto se zpravidla jedná o lepší vý-sledky, než jakých dosahují osoby z cílovéskupiny, které se těchto programů neú-častní. Povzbudivá je proto skutečnost, žeřada uvedených programů (zvláště pro-gramy tvorby míst) vedla v krátkém obdo-bí k odchodu zapojených osob ze systémupomoci v hmotné nouzi. Bez programu jemíra odchodu z evidence hmotné nouzei přes ekonomické oživení velmi nízká. Jeovšem otázkou další budoucí analýzy nadatech za delší období, zda tyto efektypřetrvávají nebo jsou pouze dočasné.

Ačkoliv se tedy jeví, že systém pomociposkytuje nezaměstnaným pouze základníochranu, není zřejmě pobídka k odchodu

z evidence (s výjimkou negativní pobídkysankcí) příliš úspěšná z hlediska skutečné-ho odchodu těchto osob z evidence. Něk-teré typy programů APZ ale mohou po-moci i osobám z cílové skupiny výzkumuv odchodu z evidence ÚP a následně i zesystému pomoci v hmotné nouzi.

1 Pro hodnocení míry ohrožení příjmovou chudoboupoužíváme následující definici ekvivalentních spo-třebních jednotek: 1. dospělá osoba 1,0, děti do 13let 0,3 a ostatní osoby v domácnosti 0,5.

2 Průměrný rozhodný příjem v prosinci 2014, který činil12 981 Kč, představoval 64,2 % průměrné čisté mzdy,která podle MPSV (2015) činila 20 216 Kč. Při jejím vý-počtu MPSV vycházelo z hrubé mzdy 26 357 Kč.

3 Podpora v nezaměstnanosti činila v roce 2014 prvnídva měsíce 65 % průměrného měsíčního čistého vý-dělku v posledním ukončeném zaměstnání, další dvaměsíce 50 % a po zbývající dobu 45 %. Maximálnívýše podpory v nezaměstnanosti v roce 2014 činila14 281 Kč a 16 005 Kč při rekvalifikaci. Celková dobavyplácení podpory v nezaměstnanosti se lišila dlevěku nezaměstnané osoby.

4 Index cílenosti je vypočten jako: (a) podíl osob v cí-lové skupině (HMN), které byly zařazeny do konkrét-ního programu z celkového počtu účastníku v tomtoprogramu / (b) podíl vybraných osob z cílové skupi-ny (HMN) v evidenci OKpráce ze všech osob v evi-denci OKpráce. Hodnoty indexu vyšší než jedna zna-menají vyšší než průměrné zastoupení sledovanéskupiny. Hodnoty cílenosti jsou pouze orientační,nebo� nepracují s přesným souběhem evidencív měsíci počátku programu, ale i s indikací účastiv hmotné nouzi v delším období.

5 Programy jsou tedy hodnoceny od počátku prvníhoprogramu daného typu od března do prosince 2014.Jako první měsíc je označen měsíc, kdy začal kon-krétní program APZ. Čím později byl program reali-zován, tím kratší období můžeme sledovat. Tabulkyznázorňují vždy u dané kategorie podíl osob, kterése v uvedených obdobích nacházely v evidenci zevšech osob ve sledované kategorii a v posledníchdvou sloupcích absolutní četnosti zjištěných přípa-dů ve sledované kategorii. Analýza tak může býtovlivněna tzv. problémem cenzorování zprava, kterýse projevuje značným úbytkem pozorovaných pří-padů dle pořadí ve vyšších měsících.

6 První indikátor ukazuje podíl účasti osob z cílovéskupiny výzkumu v evidenci uchazečů o zaměstnánís počátkem sledování od března 2014 (tj. „kohorta“březen 2014) pro neúčastníky programu (s výjimkouIAP) bez ohledu na délku předchozí evidence. Druhýindikátor ukazuje podíl účasti osob z cílové skupinyv evidenci uchazečů o zaměstnání a s počátkem sle-

Tabulka 2.3.3: Přítomnost v evidenci osob v hmotné nouzi v měsíci začátku programu a v následujících měsících

(% a absolutní četnosti)

H 83,9 74,1 39,5 20 18,9 17,5 16,4 17,6 20,9 22,2 1 602 63

H 89,4 89,2 82,4 77,2 78,7 76,9 73,2 70,7 65,1 66 1 269 197

H 89,1 89,3 83,6 77,1 76,3 71,9 69,8 67,9 62 59,9 1 427 217

H 92,5 92,5 90,3 84,7 79,3 75 73 68,9 64 60,9 5 555 258

H 90,8 84,4 50,1 39,8 38,4 38,1 37,3 42,5 37,4 33,7 576 83

H 90,4 84,6 45,1 37,6 35,5 35,9 36,4 39,5 43,1 38,1 2 980 202

H 94,2 94,1 92,2 89,6 86,4 84,1 81,1 80 79,4 78,3 2 229 276

H 95,6 95 92,7 87,8 86,5 82,7 79,4 75,5 75 - 593 -

S 100 96,1 92,1 88,2 85 82,5 80,1 78,4 76,7 75,9 164 664 n. d.

S 100 96,1 92,2 88,2 84,8 82,2 79,8 78 76,3 75,3 178 716 n. d.

SÚPM NIP Vyhrazení

RK uchazeče

RK uchazeče LZZ

Zařazení do projektu ESF

VPP

VPP NIP

Poradenství

Aktivizační příležitost

V HMN bez programu

Celkemv HMN

1. m

ěsíc

2. m

ěsíc

3. m

ěsíc

4. m

ěsíc

5. m

ěsíc

6. m

ěsíc

7. m

ěsíc

8. m

ěsíc

9. m

ěsíc

10. m

ěsíc

N n

apo

čátk

u

N n

ako

nci




dování od března 2014 pro všechny osoby bez ohle-du na délku předchozí evidence a na účast v pro-gramu. Situace v obou srovnávacích skupinách S sepříliš neodlišuje.

Literatura:

Hora, O., Suchanec, M. Zhodnocení programů aktivnípolitiky zaměstnanosti realizovaných v České repub-lice v období krize. In: Sirovátka T., Horáková M.,Horák P. (eds). Česká politika zaměstnanosti v doběkrize a po krizi. Brno / Boskovice: MUNIpress/Albert,2014, s. 143−182. ISBN: 978-80-210-7149-0.

Hora, O., Sirovátka, T., Šimíková, I., Vyhlídal, J. Vyu-žití propojených databází evidence v oblasti neza-městnanosti a v oblasti evidence dávek hmotnénouze k monitorování situace v oblasti aktivníhozačleňování. Metodika I: Výběr a propojení datz databází nezaměstnaných a dávek hmotné nouze.Nepublikovaný výstup projektu TA ČR, 2013a.

Hora, O., Sirovátka, T., Šimíková, I., Vyhlídal, J. Využi-tí propojených databází evidence v oblasti neza-městnanosti a v oblasti evidence dávek hmotnénouze k monitorování situace v oblasti aktivního za-čleňování. Metodika II: Analýzy k monitorovánífunkcí systému hmotné nouze a politiky zaměstna-nosti. Nepublikovaný výstup projektu TA ČR, 2013b.

Hora, O., Vyhlídal, J., Sirovátka, T., Suchanec, M.Metodika „Nové postupy pro zpracování a využitídatabáze nezaměstnaných k hodnocení programůaktivní politiky zaměstnanosti a dalších opatřeník začlenění na trhu práce“. Praha: VÚPSV, 2015.http://www.vupsv.cz/sites/file/o_nas/cm16-1.pdf

Krebs, V. a kol. Sociální politika. 2. vydání. ASPI:Praha, 2002. ISBN: 80-86395-33-2.

Levitas, R. The inclusive society? Social Exclusionand the New Labour. Houndmills/London: Macmil-lan Press LTD, 2006. ISBN: 978-1-4039-4427-6.

Miller, P. Úvodní slovo ministra Práce a sociálníchvěcí ČSFR k návrhu zákona o životním minimu In:Dlouhý, J. (ed.) Životní minimum. Praha: Sociok-lub, 1997, s. 36−39. ISBN: 80-902260-2-7.

Miková, M., Vašečka, I. Srovnávací analýza systémusociální pomoci v České a Slovenské Republice poroce 1989. In: Potůček, M., Radičová, I. Sociální po-litika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Ka-rolinum: Praha, 1998. s. 89−131. ISBN: 80-7184-622-8.

MPSV (2015). Základní ukazatele z oblasti práce a so-ciálního zabezpečení ve vývojových řadách a gra-fech, 2014. Praha: MPSV. ISBN 978-80-7421-105-8.

Sirovátka, T. Sociální dávky a jejich příjemci: Na so-ciální trampolíně nebo ve slepé uličce? In: Sirovát-ka, T. (ed.). Česká sociální politika na prahu 21. sto-letí. Brno: Masarykova Universita, 2000, s. 83−103.ISBN: 80-210-2307-4.

Sirovátka, T., Hora, O., Kofroň, P. Příjmová chudobaa materiální deprivace v České republice. FÓRUMsociální politiky, 2(5), 2008, s. 2-8. ISSN: 1802-5854.

Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zku-šenost. Praha: Socioklub,1996. ISBN: 80-902260-0-0.

Večeřa, M. Sociální stát: Východiska a přístupy. Praha:Sociologické nakladatelství, 1996. ISBN: 80-85850-16-8.

Vysvětlení zkratek: RK: - rekvalifikace, LZZ- Operační program Lidské zdroje a za-městnanost, NIP - Národní individuálníprojekt, RIP - Regionální individuální pro-jekt, GP - grantový projekt, SÚPM - Spole-čensky účelná pracovní místa, VPP - veřej-ně prospěšné práce, SVČ - samostatná vý-dělečná činnost, CHMP - chráněné pracov-ní místo, OZP - osoba se zdravotním posti-žením, ESF - Evropský sociální fond, APP -aktivizační pracovní příležitost.

Autor Mgr. Ondřej Hora, Ph.D. ([email protected]) působí jako výzkum-ný pracovník Výzkumného ústavu prácea sociálních věcí, v. v. i. (Research Institu-te for Laboure and Social affairs - RILSA),Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7, Holešovi-ce, Česká republika.

Autor PhDr. Jiří Vyhlídal, M.Sc. ([email protected]) působí jako výzkumnýpracovník Výzkumného ústavu práce a so-ciálních věcí, v. v. i. (Research Institute forLaboure and Social affairs - RILSA), Děl-nická 213/12, 170 00 Praha 7, Holešovice,Česká republika.

Připomněli jsme si Mezinárodní den rodiny

V roce 1994 ustanovilo Valné shromáždění OSN patnáctý květen jako Mezinárodní den rodiny. K letošnímu 23. výročí připraviloMinisterstvo práce a sociálních věcí krátký přehled hlavních novinek, které se v oblasti podpory rodin v ČR udály.

Cílem MPSV je vytvářet rodinám v České republice takové prostředí, ve kterém si její členové mohou svobodně zvolit formy ro-dinného života, starat se o své příbuzné a vhodně sladit rodinný život a práci. Rodiny s dětmi je potřeba chránit před propadem ži-votní úrovně a chudobou, a tím posilovat stabilitu rodin a soudržnost celé společnosti.

„Chtěla bych v první řadě vyzdvihnout nezastupitelný význam rodiny. Nesmíme zapomínat ani na to, že investice do dětí je in-vesticí do budoucnosti celé země,“ uvedla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.

Od příštího roku budou tatínkové nově moci využít možnosti pomáhat v šestinedělí s péčí o novorozence. Takzvanou otcovskoupoporodní péči schválil Parlament a podepsal prezident.

Lépe sladit práci a starost o rodinu pomáhají dětské skupiny. MPSV eviduje již 300 dětských skupin, které vytvořily místa pro 3900předškolních dětí. Ve všech krajích se zájemci o založení a provoz dětské skupiny mohou obracet na metodičky, které jim pomohouv případě nejasností, organizují speciální semináře a vzdělávací akce. Více informací lze najít na stránkách www.dsmpsv.cz.

Rozšíření nabídky v oblasti péče o předškolní děti nabízí pilotní projekt, který bude ověřovat novou službu péče o nejmladší děti,tzv. mikrojesle. MPSV se podařilo navýšit prostředky z OP Zaměstnanost, takže celkem bylo podpořeno 72 projektů. Nejvíce mikro-jeslí vznikne ve Zlínském, Středočeském a Jihomoravském kraji. Více informací najdete na stránkách http://mikrojesle.mpsv.cz/.

Nejchudším rodinám pomáhá ministerstvo již třetím rokem s placením obědů pro děti ve školních jídelnách. Do projektu semohou letos zapojit všechny kraje, je pro ně připraveno celkem 35 milionů korun.

Propagovat prorodinná opatření i seniorské aktivity a zlepšovat tak podmínky v regionech pomáhá soutěž Obec přátelská rodiněa nově i soutěž Obec přátelská seniorům. Cílem je zapojit do těchto aktivit co nejvíce obcí a měst po celé ČR.

K vytváření vhodného prostředí je potřeba znát podrobně situaci, požadavky rodin a je nutný koncepční plán, jakými cestami byse měla podpora rodin ubírat. Proto vznikla ve spolupráci s Odbornou komisí pro rodinnou politiku Koncepce rodinné politiky, kteráobsahuje řadu opatření na podporu rodin. Zároveň paralelně byla ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí zpra-cována Zpráva o rodině, která bude spolu s Koncepcí rodinné politiky předložena vládě. Je souhrnem poznatků odborníků zabýva-jících se z různých úhlů pohledu problematikou související s rodinnou politikou. Zaměřuje se na aktuální situaci a popis současné-ho stavu, ovšem v návaznosti na vývoj v minulých letech. Využití tohoto postupu umožnilo jednak zdůraznit nejnovější vývojovétrendy, jednak je tím alespoň částečně vyplněna mezera od vydání poslední Národní zprávy o rodině, která byla českou vládou při-jata v roce 2004, tedy před více než 10 lety.

Zdroj: MPSV




Zavedení a zrušení druhého důchodového pilíře jako soubojadvokačních koalicMartin Potůček, Veronika Rudolfová

Abstrakt

V reformách důchodových systémů postkomunistických zemí byla v posledních dvaceti letech kromě dalších změn

realizována i diverzifikace důchodových pilířů spojená s masivními přesuny příspěvků účastníků z veřejných, prů-

běžně financovaných důchodových pilířů do nově ustavovaných privátních fondových pilířů. Zavedení tohoto pilí-

ře bylo od roku 2013 prosazeno i v České republice. Přijetí příslušného zákona předcházel vážný politický konflikt

mezi příznivci a odpůrci tohoto kroku (jak mezi jednotlivými politickými subjekty, tak i mezi odborníky). V analýze

tohoto konfliktu - a jeho vyústění v podobě zrušení tohoto nově ustaveného pilíře brzy po změně vládní politické

reprezentace - uplatňujeme teorii advokačních koalic. V identifikaci procesu krystalizace dvou vyhraněných koalic

aktérů z obou stran názorového spektra pracujeme zejména s analýzou politických dokumentů, s veřejnými pro-

hlášeními jednotlivých aktérů a s analýzou hlasování o příslušném zákonu v obou komorách Parlamentu ČR. V zá-

věru diskutujeme možnosti a meze uplatnění teorie advokačních koalic při zkoumání dynamiky veřejně politického

procesu.

Klíčová slova: Důchodová reforma, Česká republika, teorie advokačních koalic, veřejný pilíř definovaný dávkově

a financovaný průběžně, fondový příspěvkově definovaný pilíř

Abstract:

The diversification of pension pillars in many post-communist countries led to massive displacements of partici-

pant contributions from the public PAYG pension pillars to the newly constructed private, defined-contribution,

fully-funded pillars. This pillar was also introduced in the Czech Republic in 2013. The adoption of the relevant law

was preceded by serious political conflict between supporters and opponents of this step (both among different

political actors and among professionals). In an analysis of the conflict we critically apply the Advocacy Coalition

Framework. We work mainly with the analysis of policy documents, public statements of the individual actors and

an analysis of voting on the relevant law in both chambers of the Czech Parliament towards the identification of

the crystallization process of two clear-cut coalitions between actors from both sides of the spectrum. In the end

of the contribution we discuss the possibilities and limitations of the Advocacy Coalition Framework in exploring

the dynamics of the public-policy process.

Keywords: The pension reform, The Czech Republic, a theory of the Advocacy Coalition, the public PAYG pension

pillars, the private fully-funded pillars (defined-contribution).

Úvod

Spory o podobu důchodové reformymohou být dobrým příkladem veřejně po-litického procesu, v němž proti sobě pojísvé síly (a zbrojí) názorově rozdílné tábory- advokační koalice. Klíčovými atributyvnějšího boje jsou podle teorie advokač-ních koalic odlišná názorová (ideově pod-míněná) stanoviska jednotlivých aktérů.Za nimi můžeme nicméně tušit i řadu dife-rencovaných zájmů (které ovšem bývajíčasto skrývány pod zástěrkou ideovéhopřesvědčení). Není překvapivé, že sev tomto ideologicky polarizovaném téma-tu mohou v průběhu času vytvořit koaliceaktérů z odlišných sfér, které pojí společnávize té které konkrétní reformní strategie.S velkou mírou zjednodušení lze táboryvymezit optikou pravolevých politických

ideologií, resp. jejich spojení s hodnota-mi, které akcentují, promítnutých do ob-lasti důchodové politiky. Na pravé straněpolitického spektra rezonují hodnoty spo-jené s důrazem na regulační roli trhu a naodpovědnost jedince, které se pojí s ob-lastí posílení míry ekvivalence v důchodo-vém systému a zvýšením rolí komerčníchsubjektů v zajištění seniorů, včetně větší-ho důrazu na roli individuální zodpověd-nosti za zajištění dostatečných finančníchzdrojů pro období po ukončení ekonomic-ké aktivity. Na levé straně politickéhospektra je akcentována hodnota solidarity,spojená v důchodové oblasti s rolí veřej-ného, prvního pilíře důchodového systé-mu a mj. i s využitím kolektivních foremzajištění finančních zdrojů pro důstojnýživot seniorů (zaměstnanecké důchodovéfondy atd.).

Pokud toto ideové a politické zápolenív případě tak významného a v dlouhodo-bých časových cyklech se reprodukujícíhosystému, jako je ten důchodový, nevyústív politický kompromis a dohodu, zvyšujese pravděpodobnost, že přijaté řešení ne-bude udržitelné. Stalo se to i v případěpříspěvkově definovaného, fondově fi-nancovaného pilíře českého důchodovéhosystému (zkráceně označovaného takéjako druhý pilíř). Teorie advokačních koa-lic (dále TAK), kterou jsme se rozhodliuplatnit, nabízí porozumění procesůmspojeným se zavedením (a posléze i zru-šením) tohoto pilíře, například prohlubují-cím se názorovým rozdílům soupeřícíchtýmů, které lze pozorovat mj. v rétoricedůchodového diskursu. Teorie advokač-ních koalic rovněž odhaluje spory uvnitřkoalic. Demonstruje i vliv externích vlivů,




které, dle TAK, mohou sehrát klíčovou rolii v situacích, kdy se radikální změna jevíjako teoreticky téměř vyloučená.

1. Teorie a metody

1.1. Teorie advokačních koalic

TAK představuje důležitý model proce-su tvorby veřejných politik, který je zalo-žen na myšlence, že zájmové skupiny jsouorganizovány ve veřejně politických ko-munitách v rámci veřejně politické domé-ny (Birkland 2005: 226). Významné z hle-diska TAK je především odlišné pojetí jed-notlivce, které se v tomto modelu neopíráo předpoklady neoklasické ekonomiea model „homo oeconomicus“ (Sabatier1995, Sabatier, Weible 2005).

TAK pracuje se sociálně psychologic-kým modelem jednotlivce, který se liší odmodelu racionálního jedince, se kterýmpracuje teorie veřejné volby. Podle TAKnejedná jednotlivec přísně racionálně.Spoléhá se na svá přesvědčení a hodnoty(beliefs) - jako základní heuristiku prozjednodušování, filtrování a někdy i defor-mování stimulů. Tento model zdůrazňujeobtížnost změny normativních přesvědče-ní a tendenci aktérů vztahovat se ke světuprostřednictvím těchto přesvědčení, obtíž-ně měnitelných. Aktéři z různých koalicmohou vnímat stejnou informaci rozdílný-mi způsoby, což může vyvolat vzájemnounedůvěru.

TAK vychází z teorie omezené racionali-ty a prospektivní teorie. Zjednodušeně ře-čeno, první z předpokladů nám říká, že senerozhodujeme přísně „racionálně“, alespíše heuristicky, neboli nepřesně a někdyvelmi intuitivně. Herbert Simon (autor te-orie omezené racionality) nabídl jako pro-tiklad k „homo oeconomicus“ klasickéekonomie, který maximalizuje svůj užitek,člověka, který se s ohledem na své kogni-tivní limity a dostupnost relevantních in-formací spokojí s „dostatečně“ dobrým.Teorie advokačních koalic aktérů tak počí-tá s člověkem nedokonalým, ale o to vícereálným. Druhým předpokladem je tzv.averze jednotlivce vůči ztrátám - prospek-tivní teorie (Quattrone; Tversky 1988).

Máme jednoduše tendenci více si pamato-vat své ztráty než zisky. Obě tyto charakte-ristiky dohromady mohou způsobit �ábel-ský posun tzv. „devil shift“ v naší optice,se kterou hledíme na problematickou ob-last (Sabatier et. al. 1987). Své oponentyčasto vidíme jako mnohem silnější a ško-dolibější, než skutečně jsou a to nás akti-vizuje k hledání spojenců k boji proti to-muto nepříteli. S trochou nadsázky námtento �ábelský trik vysvětluje, proč řešeníklíčových politických problémů zřídkakdyprobíhá v klidu, u šálku dobrého čaje.Tímto obrazem nepřítele se zvyšuje sou-držnost dané koalice, naopak konflikt mezisoupeřícími koalicemi se vyostřuje.

Dalším klíčovým prvkem konceptu ad-vokačních koalic jsou systémy přesvědče-ní. TAK vnímá přesvědčení a hodnoty (be-liefs) jako hlavní hnací sílu politickéhochování, resp. jednání aktérů. TAK pracujes tříúrovňovým hierarchickým modelemsystému přesvědčení a hodnot aktérů,který se skládá z hlubokých základníchpřesvědčení (deep core beliefs), základ-ních přesvědčení o dané veřejné politice(policy core beliefs) a druhotných pře-svědčeních o dané veřejné politice či se-kundárních aspektů (secondary aspects).Základním předpokladem je, že čím vyššíúroveň, tím vyšší rezistence vůči změně.

Vzhledem k charakteru advokačních ko-alic existuje předpoklad, že radikálnízměna uvnitř subsystému je krajně ne-pravděpodobná. U důchodové politiky jenavíc radikální změna limitována samot-ným charakterem důchodového systému.Přesto však ke změně v relativně krátkédobě může dojít. TAK definuje externíšoky jakožto možného činitele změn, a topřímé a nepřímé. Formování a stabilitaadvokačních koalic v průběhu času i jejichpolitické jednání, resp. chování jsoupřímo podmíněny institucemi a institucio-nálním prostředím subsystému (např.stupněm konsensu potřebného pro zásad-ní změnu veřejných politik, otevřenostípolitického systému, tradicí zahrnující dorozhodování více aktérů (např. korporati-vismus atd.), dále pak dostupnými zdrojiaktérů. Nepřímo jsou změny ovlivňoványvnějšími událostmi (sociálně ekonomický-

mi podmínkami či změnami ve vládníchkoalicích.)

2. Hypotézy

Na základě předběžného studia analy-zovaného procesu jsme dospěli k formu-lování následujících hypotéz:A. V boji advokačních koalic je pro prosa-

zení důchodové reformy klíčové zastou-pení vládní exekutivy v dané koalici.

A1. Zastoupení exekutivy v advokační ko-alici zvyšuje pravděpodobnost prosa-zení změny.

A2. Absence exekutivy v advokační koali-ci může (s vědomím nemožnosti pro-sazení vlastních konceptů) limitovatčinnost této koalice na snahu o bloko-vání realizace návrhů opačné koalice.

B. Advokační koalice není nutně názoro-vě homogenním uskupením. V rámcijedné fungující koalice mohou koexi-stovat i významně odlišné názorovéproudy.

C. Důvody zapojení aktérů do aktivit ad-vokační koalice nelze omezit pouzepoukazem na ideovou spřízněnost. Dohry vstupují i parciální zájmy a/nebošance na získání podílu na moci.

D. Pozitivním efektem souboje advokač-ních koalic je generování dodatečné-ho přísunu informací důležitých propolitické rozhodování založené naznalostech.

3. Analýza: Vznik a zánik přís-pěvkově definovaného, fondověfinancovaného pilíře

V následujícím textu budeme analyzo-vat chování a vývoj dvou advokačních ko-alic (dále AK). Jedna z AK prosazovala za-vedení druhého pilíře českého důchodo-vého systému. Druhá AK zastávala opač-né stanovisko - byla proti zavedení druhé-ho pilíře českého důchodového systému.Z hlediska zdrojů aktérů můžeme koaliciprosazující druhý pilíř českého důchodo-vého systému považovat v počátcích sou-peření za dominantní. Mezi její členy pat-řili aktéři, kteří byli přímo součástí vládníexekutivy (koaliční strany). Přístup k dal-ším aktérům, kteří jsou schopni ovlivnitpolitická rozhodnutí či disponují informač-ními zdroji (MPSV, MF, poradní orgányvlády) byl díky dříve zmíněnému typu ak-térů AK (koaliční strany) nadstandardní.Druhou AK z hlediska zdrojů aktérů pova-žujeme za minoritní.

3.1. Vznik advokační koalice - zavedení

druhého pilíře

Činnost advokační koalice, jejímž hlav-ním prosazovaným cílem bylo zavedenídruhého pilíře českého důchodovéhosystému, vyvrcholila tzv. velkou důchodo-

Tabulka: Charakteristika pilířů důchodového systému

Odborná charakteristika

Povinný, veřejný, dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř

Dobrovolný, příspěvkovědefinovaný, fondově financovaný pilíř

Dobrovolný, příspěvkově definovaný, fondově financovaný pilíř

Úřední název Zkrácený název

Důchodové pojištění První pilíř

Důchodové spoření (2013−2015) Druhý pilíř

Penzijní připojištění se státním Třetí pilířpříspěvkem(1994−2012)Doplňkové penzijní spoření (od 2013)




vou reformou schválenou za vlády PetraNečase v roce 2012. Počátky jejího formo-vání můžeme teoreticky vidět již ve druhépolovině devadesátých let, kdy se objevilyprvní analýzy českých ekonomů, které vy-užívaly nový přístup Světové banky, nynínazývaný jako tzv. nová penzijní ortodo-xie. Spíše jednotlivé názorové vstupy sev roce 2003 poprvé spojily v instituciona-lizovaném sjednocení ve formě tzv. prvníBezděkovy komise. Výkonný tým prvníBezděkovy komise navrhoval posílenímíry ekvivalence systému: „Proto považu-jeme za vhodné snížit objem příjmové so-lidarity ve státním pilíři. Jedna možnácesta spočívá ve snížení sazby odváděnédo státního pilíře a možnosti uvolněné po-jistné spořit v příspěvkově definovanémfondovém pilíři (FDC). Druhou cestoumůže být zavedení dvou stropů pro place-ní pojistného.“ (MPSV, 2010).

V roce 2010 na tuto činnost navázal po-radní expertní sbor (tzv. druhá Bezděkovakomise, zkráceně PES). Jeho hlavnímcílem bylo analyzovat současný stav dů-chodové problematiky v širším kontextua doporučit budoucí vládě možné cestyv reformě důchodového systému. Sborměl rovněž poskytovat ministrům financía práce a sociálních věcí expertní názoryv ekonomických oblastech. Vytvořenímtýmu byl pověřen opět Vladimír Bezděk.Ten měl od ministra financí i ministrapráce a sociálních věcí v tomto případě„volnou ruku“ pro výběr svých spolupra-covníků. S nabídkou účasti v týmu oslovilpředevším ty odborníky, kteří si byli názo-rově relativně blízcí. Šlo o experty působí-cí primárně v komerčním sektoru ve fir-mách KPMG, Asociaci finančních zpro-středkovatelů a poradců ČR, Partners čiING. Zaměstnance zastupoval Vít Samekz Českomoravské konfederace odboro-vých svazů - zkráceně ČMKOS. Tato částbyla doplněna zástupci státní správy z MF,MPSV a Úřadu vlády. Na rozdíl od prvníBezděkovy komise nebyla politická složkasoučástí PES.

PES navrhl dvě varianty důchodové re-formy pro Českou republiku, většinovoua menšinovou (tu navrhl Vít Samek). Vět-šinová varianta počítala s vytvořením no-vého, fondově financovaného pilíře (II. pi-líř). Vznik tohoto pilíře měl být spojens odvodem 3 % pojistného z prvního, prů-běžně financovaného pilíře. Účast v oboupilířích byla navržena jako povinná provšechny osoby mladší 40 let v roce startureformy s tím, že důchod z prvního pilíře bu-de těmto osobám úměrně krácen. Celko-vé pojistné mělo činit 23 % s tím, že 20 %půjde do prvního a 3 % do druhého pilíře.Třetí pilíř měl být tvořen životním pojiště-ním a reformovaným dobrovolným pen-zijním připojištěním se státním příspěv-kem (PES podporoval zachování přímépodpory státu této formě spoření). Menši-nová varianta nechávala pojistné ve výši

23 % v prvním pilíři, který měl být parame-tricky upravován dle návrhů PES. Druhýpilíř měly tvořit a provozovat reformovanépenzijní fondy, přímá podpora státu mělabýt 3 % s tím, že účastník bude spořit mi-nimálně stejnou částku (do výše trojná-sobku průměrné mzdy). Vstup do druhéhopilíře měl být v době startu reformy povin-ný pro osoby mladší 40 let a dobrovolnýpro ostatní s tím, že pro toho, kdo vstoupí,je však nadále povinné odvádět pojistnév prvním pilíři. PES tak využil pro nověvznikající pilíř oba koncepty účasti - dobro-volnou i povinnou. Politické strany v nad-cházejících volbách akcentovaly dobrovol-nost účasti v systému, zatímco, jak budepopsáno později, experti se později přiklo-nili k povinnému charakteru účasti (NERV).Dobrovolná vs. povinná účast se stalyhlavním bodem sporu mezi vládou a ex-pertním poradním sborem.

Předčasné volby do Poslanecké sně-movny parlamentu ČR se konaly v roce2010. Vznikla nová vládní koalice, složenáz Občanské demokratické strany (ODS),TOP 09 a Věcí veřejných. Tato koalice spo-jila strany, které ve volebních programechshodně navrhovaly fundamentální důcho-dové reformy, by� s odlišnostmi v jednot-livých konceptech:

ODS ve svém volebním programuv roce 2010 vyjadřovala podporu penzijní-mu připojištění a spoření včetně zapojenízaměstnavatelů. Ve svém programu rov-něž prezentovala možnost opt-outu vevýši 4 %. „..Navrhujeme možnost dobro-

volného převodu části důchodového po-jištění (4 % + doplatit 2 %) do důchodo-vých fondů...“ (ODS, 2010). TOP 09 navr-hovala vznik kapitalizačního pilíře, kterýzahrnoval opt-out ve výši 4 % s tím, že cel-

kový příspěvek občana do tohoto pilíře byčinil minimálně 6 %. Účast byla v tomtonávrhu dobrovolná. Specifický prvek tvo-řil převod 2 % z kapitalizačního účtu obča-na přímo rodičům, jsou-li tito ve starob-ním důchodu. Výpadek prostředků první-ho pilíře chtěla TOP 09 financovat z aktivspolečnosti ČEZ, v případě nutnosti z ne-přímých daní (TOP 09, 2010). Věci veřejnéve svém volebním programu v roce 2010navrhovaly vytvoření třísložkového dů-chodového systému - zachování státního,průběžně financovaného pilíře, vznik spo-řícího pilíře, který by obsahoval opt-out vevýši 4 % (koncept počítal s jedním státnímpenzijním fondem) a jako třetí složka mělabýt nabídka soukromých forem komerční-ho pojištění (Věci veřejné, 2010).

Premiérem nově utvořené vlády se stalpředseda ODS Petr Nečas. Jeho vláda ob-novila činnost Národní ekonomické radyvlády (zkráceně NERV). Novými členy semj. stali Eduard Janota, ministr financív předchozím období a Vladimír Bezděk,předseda Poradního expertního sboru(PES). Vedle jiných oblastí byli odborníciNERV vyzváni i k podílu na přípravě klíčo-vých reforem vlády, důchodovou nevyjí-majíc.

Činnost NERVu navázala na výstupypředešlých odborných sborů, zejménaPESu. Navržené řešení vycházelo z argu-mentace o finanční neudržitelnosti české-ho důchodového systému a podporovaloposílení zásluhovosti systému podpořenémj. i zavedením fondového, příspěvkovědefinovaného (druhého) pilíře českéhodůchodového systému - tzv. fundamentál-ní důchodovou reformu. Návrh NERVu dourčité míry aplikoval koncepci z volebníhoprogramu ODS. Počítal s opt-outem ve

Návrhy Poradního expertního sboru na reformu důchodového systému (PES)

Varianta I (většinová):

I. pilíř bude tvořit současný průběžně financovaný (státní) důchodový systém, dokterého půjde 20 z 23% sazby pojistného a bude upraven podle návrhů reformy,

II. pilíř bude tvořit nový fondový pilíř, financovaný ze tří procent z 23% sazby pojist-ného. Účast v obou reformovany´ch pilířích bude povinná pro všechny osoby mladší40 let (v roce startu reformy) s tím, že důchod z I. pilíře se těmto osobám úměrně krátíIII. pilíř bude tvořit, vedle životního pojištění i reformované dobrovolné penzijní při-pojištění se státním příspěvkem (PPSP), opírající se o vládní návrh zákona o penzijnímspoření, předložený v roce 2009 do Poslanecké sněmovny. Poradní expertní sbor sevětšinově domnívá, že by reformovanému PPSP měla být zachována i přímá podpo-ra státu.

Varianta II (menšinová):

I. pilíř bude tvořit současný průběžně financovaný důchodový systém upravovanýparametricky podle návrhů Poradního expertního sboru. Pojistná sazba (23 procent)se nijak měnit nebude.

II. pilíř budou provozovat reformované penzijní fondy; přímá podpora státu budečinit tři procenta pojistného, pokud bude účastník spořit minimálně stejnou částku.Na tuto státní podporu se aplikuje stejný strop, jako v průběžně financovaném dů-chodovém systému, tedy do výše trojnásobku průměrné mzdy.

Vstup do II. pilíře bude dobrovolný, pro toho, kdo do něj vstoupí, však budou potomúčast a odvádění pojistného povinné. (MPSV, 2010)




výši 3 % z odváděných 23 % sazby pojist-ného na veřejné důchodové pojištění. Narozdíl od ODS však NERV navrhl proosoby mladší 40 let účast v novém pilířipovinnou. Tato povinnost byla NERVemodůvodněna jako nezbytná, nebo� pokudby do druhého pilíře vstoupila pouze částpopulace (což by bylo v případě dobrovol-nosti více než pravděpodobné), ztrácelaby reforma smysl. Výběrem pojistnéhoa správou systému měla být pověřenaČeská správa sociálního zabezpečení.Návrh NERVu (o povinném charakterudruhého pilíře pro mladší generaci) takdále zachoval vnitřní štěpení uvnitř tétoadvokační koalice.

Dalším spojencem v advokační koalicibyli potenciální prodejci nového produk-tu, který v případě přijetí fundamentálníreformy vzniká - důchodového spoření.Dobrovolné zájmové sdružení právnic-kých osob - Asociace penzijních fondů ČR(později přejmenovaná na Asociaci penzij-ních společností ČR), která zastřešuje in-stituce působící na trhu penzijního či kapi-tálového spoření (provozovatelé důcho-dového spoření, doplňkového penzijníhospoření a penzijního připojištění), samo-statně participovala na argumentačnípodpoře zavedení druhého pilíře a doplň-kových forem důchodového spořenířadou tiskových prohlášení a komentářů,např. informační kampaní na webu „Stár-neš, mysli.“ Zastřešující organizace sjed-notila roztříštěnou argumentaci jednotli-vých subjektů a tím posílila svojí pozici jakuvnitř advokační koalice, tak vně vůči zá-stupcům advokační koalice s opačným ná-zorem. Jednotlivé subjekty i po svých in-dividuálních liniích dále pokračovalyv podpoře zvolené vládní strategie směřu-jící k zavedení druhého pilíře. Finanční in-stituce se podílely na prezentacích čiworkshopech artikulujících nezbytnost za-vedení druhého pilíře. Penzijní společnos-ti se dále podílely na financování a zpra-covávání studií, které podporovaly argu-mentaci spočívající v akcentování budoucífinanční neudržitelnosti průběžně financo-vaného systému důchodového pojištění.

Vládou Petra Nečase navržená podobareformy od návrhů NERVu se vzhledemk předvolebním slibům koaličních stranvýrazně odlišovala. V prosinci roku 2010navrhla dobrovolnou účast v novém pilíři,spojenou s převodem tří procent z odvá-děných 28 % sazby na povinné sociálnípojištění v prvním pilíři. K této částce mělobčan přidat min. další 2 % (celkově bylotedy zatížení ve výši 30 %). Výběr měloprovádět Jednotné inkasní místo (JIM),správu měly provádět reformované sou-časné penzijní fondy a nově založené pen-zijní společnosti. Dobrovolnost účasti vedruhém pilíři se nakonec stala příčinou zá-sadní neshody mezi vládou a zástupciNERVu o tom, co je možné přijmout jakokompromisní řešení a co již ohrožuje po-

tenciální úspěch důchodové reformy. Napodstatnou modifikaci původních návrhůNERVu reagovali někteří jeho představite-lé veřejnou kritikou vládní koncepce. Mi-

roslav Zámečník, člen NERVu v rozhovorupro Radiožurnál konstatoval: „Myslím si,že prostě takhle, jak to děláme, to nedo-padne dobře.“ S rozpaky prý sledují počí-nání vlády i někteří jeho kolegové... „Vý-sledkem jednání je hybridní řešení, kteréza dobré nepovažuje absolutně nikdo. Jájsem strašně zvědavý, jak dopadnemes tímhle řešením. Ale musím říct, že mněse to nelíbí ani trochu. Než to mít takhle,tak to nedělejme...“ (Tyden.cz, 2011).

Pavel Kohout, další člen NERVu, ko-mentoval vládní návrh reformy skepticky:„Návrh zákona o druhém pilíři zavádínový, experimentální typ fondů s velmisvéráznými charakteristikami. Důsledněse vyhýbá všem návrhům NERVu a Bezdě-kovy komise. NERV například doporučo-val za účelem úspory nákladů a zvýšeníbezpečnosti použít existující podílovéfondy, které se osvědčily, které se řídí zná-mými a vyzkoušenými zákony a které jsoubezpečně regulované. Tato doporučeníspadla pod stůl. Zavedení zcela novéhotypu instituce je krokem do neznáma.“(Kohout, 2011).

Jiří Rusnok, další člen NERVu, komento-val vládní kompromisní návrh následo-vně: „Vláda dospěla po složitých jedná-ních k tomuto kompromisu, který byl proni jako jediný politicky přijatelný, ale nenírozhodně optimální. Mám obavu, že za da-ných podmínek do toho dobrovolného vy-vedení peněz z průběžného systému a při-plácení si ze svého moc lidí nepůjde,nevím, jak by k tomu byli motivováni.Zřejmě to skončí takovou typickou českoubramboračkou, ale snad se z toho nějakvyhrabeme, vzhledem k tomu malému ob-jemu peněz, které budou vyváděny v prv-ních letech z průběžného systému, budeto jen pár miliard. Nebude to mít tudížžádné fatální následky.“ (Parlament,vláda, samospráva, Parol, s.r.o. 2011)

Nesouhlasná stanoviska jednotlivýchčlenů NERVu se odrazila i v potřebě celé-ho poradního sboru vyjádřit svou předsta-vu reformy důchodového systému a zdů-raznit odlišnosti od vládou prezentované-ho návrhu. Klíčovým bodem, kterým se odvládního návrhu zástupci NERVu distanco-vali, bylo stanovení dobrovolné či povin-né účasti ve druhém pilíři reformovanéhosystému. Dalším nenaplněným požadav-kem a předpokladem úspěšného fungová-ní nového pilíře byla snaha o jeho co nej-nižší nákladovost, kterou měl zajiš�ovatvýběr pojistného Českou správou sociál-ního zabezpečení. S takovou variantouvládou navržená koncepce nepočítala.

V průběhu vzniku a působení advokačníkoalice můžeme pozorovat spojování ná-zorově blízkých aktérů z různých oblastido relativně „kompaktního“ celku, přebí-

rání způsobu argumentace a shodné vyu-žívání mobilizačního či alarmujícího jazy-ka v diskusi o důchodové reformy. Názo-rové neshody uvnitř advokační koalicevšak ve finále do určité míry oslabily dů-věryhodnost prezentace reformy.

3.2. Vznik advokační koalice - zrušení dru-

hého pilíře důchodového systému

Na opačném konci názorového spektrase rovněž zformovala koalice, kterou stme-lovalo nesouhlasné stanovisko. Její členo-vé byli přesvědčeni o škodlivosti zavedenídruhého pilíře. Posílení ekvivalence systé-mu spojené se zavedením druhého pilířepředstavovalo pro účastníky této koalicepředevším omezení solidarity zajiš�ovanéveřejným systémem, jakožto klíčové hod-noty. Zároveň se obávali oslabení příjmo-vé strany prvního pilíře důchodovéhosystému bez adekvátního snížení na výda-jové straně ve stejném časovém období.

Klíčovým aktérem v této koalici bylaČeská strana sociálně demokratická(ČSSD). Tato strana představila na konciroku 2011 své komplexní pojetí důchodo-vé reformy (ČSSD, 2011). Reformní kon-cepty ČSSD pojímaly důchodovou refor-mu ze širšího úhlu pohledu a pozornostbyla věnována nejen dlouhodobé udržitel-nosti systému, ale také důstojným život-ním podmínkám seniorů, jejich participacina růstu blahobytu společnosti, dopadůmna trh práce atd. „...Reformu je třeba na-hlížet šířeji, zejména ve vztahu k trhupráce a k populačnímu vývoji, které jsoudůchodovým systémem zpětně ovlivňo-vány...“ (ibid, 2011). Hlavním prvkem,který byl sjednocující pro všechny členytéto koalice, se stalo explicitní odmítnutízavedení druhého pilíře českého důcho-dového systému. „Považujeme za nepřija-telné... vytvoření dalšího pilíře dobrovol-ného soukromého důchodového spořenído komerčních penzijních společností za-ložených na příspěvkově definovanémschématu, jehož klientům stát nechce ga-rantovat návratnost prostředků do nichvložených.“ (ibid, 2011).

Jedním z významných aktérů bylo dáleobčanské sdružení CESTA - Centrum prosociálně-tržní ekonomiku a otevřenou de-mokracii (dále jen zkratka CESTA), zformo-vané v lednu 2011. Tento think tank v pro-sinci 2011 prezentoval dva alternativníscénáře důchodové reformy - Návrh pen-zijní reformy (verze s NDC), autorů J. Vos-tatka, P. Zborníka a T. Fialy a Návrh penzij-ní reformy (verze se zohledněním výchovydětí v průběžném systému), autorů P. Ru-sého, P. Zborníka a T. Fialy (CESTA 2011).Přestože celou tuto advokační koalici poji-lo shodné přesvědčení, které se stavěloodmítavě k zavedení druhého pilíře dočeského důchodového systému, v detail-ních představách o alternativních reform-ních konceptech lze nalézt i v této koalici




neshody, které vyústily v prezentaci dvouodlišných reformních konceptů1.

Tradičním spojencem sociální demokra-cie jsou odbory. Není tedy překvapivé, žei v oblasti důchodové politiky nalézalia nalézají tito partneři společně sdílenápřesvědčení. Významným aktérem tétokoalice na poli důchodové reformy jei Českomoravská konfederace odboro-vých svazů (ČMKOS), reprezentovanáVítem Samkem, který se důchodové pro-blematice věnuje dlouhodobě. Odboryjsou v ČR tradičně v důchodové politicepoměrně silným aktérem. V rámci diskusío důchodové reformě se silně ohrazovalyproti zavedení druhého pilíře a kritizovalyvládu za neochotu diskutovat alternativnínávrhy. Ve svých prohlášeních detailněkritizovaly vládní návrhy a předkládalysvé vlastní koncepce.

Středolevé spektrum doplnila Komunis-tická strana Čech a Moravy (KSČM), kterákonzistentně trvala na pouhých parame-trických úpravách současného, tedy prů-běžně financovaného důchodového sys-tému. Stínový ministr práce a sociálníchvěcí KSČM Miroslav Opálka vystupovalproti zavedení druhého pilíře do českéhodůchodového systému. Nesouhlas se za-vedením druhého pilíře (resp. podporajeho zrušení) byl tedy ze strany KSČMzřejmý, i když ani ČSSD, ani ČMKOS se zestrany KSČM nikdy nedočkali explicitníhopotvrzení jejich stanovisek. Alternativnínávrhy důchodové reformy jsou totiž při-rozeně jednou z mnoha zbraní využíva-ných v politickém boji i o voliče na levéčásti politického spektra.

Přijetí zákona č. 426/2011 Sb., o důcho-dovém spoření, předcházela diskusev Poslanecké sněmovně PČR a následněv Senátu PČR. Výsledné hlasování odrážílinii sporu mezi advokačními koalicemi.Pro zákon byly výhradně strany na pravéčásti politického spektra a členové advo-kační koalice prosazující zavedení druhé-ho pilíře - bez výjimek, proti zákonu pakčlenové advokační koalice bojující protizavedení druhého pilíře důchodovéhosystému (ČSSD, KSČM). Diskuse byla ve-dena ve stejném argumentačním duchu,který provázel předchozí ideový soubojadvokačních koalic. Na jedné straně bylavyzdvihována finanční nestabilita systé-mu a nezbytnost posílení zásluhovosti, nadruhé straně zaznívala obhajoba solidari-ty a obavy z oslabení prvního pilíře dů-chodového systému.

Optika „devil shift“ se odrazila i v ostrérétorice v průběhu schvalovacího proce-su. Rétorika a argumentační strategie ad-vokační koalice pro zavedení druhého pilí-ře byla, jak ukazují citace projevů z disku-sí v průběhu schvalování legislativy, za-měřena na posílení pocitu naléhavosti ře-šení problému a jeho finanční aspekty:

Petr Nečas (ODS): „...je naprosto prav-divá, korektní a férová teze, že stávající

státem organizovaný průběžný důchodo-vý systém ze všeho nejvíc připomíná py-ramidové schéma, hazardní hru letadlonebo tzv. Ponziho schémata. To je prostěskutečnost! A jestliže na to nebude dů-chodový systém reagovat, v horizontu 40až 50 let se toto hazardní schéma průběž-ného důchodového systému... naprostojednoznačně projeví. A politická reprezen-tace, která před tímto problémem strkáhlavu do písku, je politická reprezentacebu�to nezodpovědná, nebo zbabělá.“(PS PČR, 2011).

Jaromír Drábek (TOP 09): „...Z těchtodůvodů je naprosto jednoznačné a nezpo-chybnitelné, že z dlouhodobého hlediskaje tento kombinovaný systém výhodnější,je to naprosto jednoznačně dokladovatel-né na příkladech a analýzách postupu jed-notlivých evropských zemí a já považujitento postup za odpovědný. Proto si do-voluji všechny ty, kteří se necítí vázániideologickými výkřiky, požádat o pečlivézvážení dlouhodobého odpovědného pří-stupu vůči našim občanům a zejménanašim dětem...“ (ibid, 2011)

Advokační koalice zaměřená proti zave-dení druhého pilíře (resp. její zástupci)pak využívali rétoriku s negativním hod-nocením efektů zavedení druhého pilířea argumentační strategii apelující na za-chování solidarity prostřednictvím první-ho (neoslabeného) pilíře a potenciální„nevýhodnost“ vstupu do druhého pilířepro většinovou populaci:

Bohuslav Sobotka (ČSSD): „...Já jsemzde popsal parametry té takzvané refor-my, které pokládám za neadekvátní, nelo-gické, nesmyslné a koneckonců nespra-vedlivé... Ten systém spočívá v tom, že sezde vytvoří druhý systém dobrovolnéhospoření na důchod. Tento systém a jehoparametry jsou nastaveny tak, že je vý-hodný pro všechny, kdo vydělávají vícenež 40 tisíc korun hrubého měsíčně. To jezhruba 10, možná 12 % ekonomicky aktiv-ních obyvatel naší země. Pro nikoho jiné-ho toto dobrovolné spoření výhodné ne-bude... Jsem přesvědčen o tom, že vládaspouští velmi nebezpečnou reformu...“(PS PČR, 2011).

Miroslav Opálka (KSČM): „...Dobrovol-né vyvedení tří procent pojistného systé-mu....je zásadní z pohledu systémové,téměř nevratné změny, která nestabilizujenijak státní solidární pilíř (první pilíř). Banaopak. Vyvolává další potřebu veřejnýchfinancí na úhradu transformačního dluhua v čase budoucím snižuje nejen solidaritustátního pilíře, ale i jeho váhu v celém dů-chodovém systému. To je, jak jsme slyšeli,i nezakrývaný sociální - pokud se to dá taknazvat - cíl pravicové vlády...“ (ibid, 2011)

Vláda předložila sněmovně návrh záko-na 30. 6. 2011. Návrh zákona byl po hlaso-vání v Poslanecké sněmovně PČR předánSenátu PČR, který jej vrátil s pozměňova-cími návrhy. Tyto nebyly do zákona zapra-

covány a původní verze byla schválenaPoslaneckou sněmovnou PČR 6. 11. 2011.Pro zákon hlasovalo 109 ze 179 přítom-ných poslanců (ODS, TOP 09, VV, 1 neza-řazený poslanec). Proti bylo 70 poslanců(ČSSD, KSČM, 2 nezařazení poslanci). Hla-sování o zákoně tak jen stvrdilo složeníobou advokačních koalic, které se formo-valy v předcházejícím koordinačním i ko-munikačním diskursu. Zákon byl doručenk podepsání prezidentovi.

Václav Klaus se jako prezident ČR svýmvelmi kritickým názorem na podobu tétodůchodové reformy nikdy netajil. Vyjadřo-val obavy z jejího zavádění v nepříznivémekonomickém klimatu doznívající krize glo-bálních finančních trhů, vnímal rizika dopa-dů reformy na dlouhodobé financováníprůběžného veřejného pilíře, poukazovali na těžkou krizi, kterou zažívají podobné re-formy v sousedních zemích (Klaus, 2011).Ve zdůvodnění svého nesouhlasu s přísluš-ným zákonem, který mu parlament postou-pil v roce 2012, také uváděl, že nastaveníparametrů druhého pilíře v podstatě „dub-luje“ charakter, účel a roli již zavedenéhoa fungujícího třetího pilíře (tehdy nazýva-ného jako penzijní připojištění se státnímpříspěvkem). Navíc kritizoval i způsob, kte-rým byl zákon připravován bez zajištění do-statečného politického konsensu. Nicméněvzhledem k Ústavou omezeným pravomo-cem prezidenta tak i přes toto jeho vetozákon vstoupil 1. 1. 2013 v platnost.

3.3. Rozpad a transformace advokačních

koalic

Před volbami do poslanecké sněmovnyv roce 2013 bylo zřejmé, že zavedení dru-hého pilíře se stalo jednotícím prvkem proúčastníky advokační koalice s opačnýmnázorem. Společného protivníka ztělesnilprávě onen druhý pilíř důchodovéhosystému - a tak se do popředí tématu dů-chodové reformy resp. předvolební rétori-ky dostalo jako první opatření právě zru-šení nově zavedeného prvku důchodové-ho systému a zesílená kritika tohoto opat-ření. Ve volebních programech ČSSDi KSČM bylo explicitně vyjádřeno, že v pří-padě vítězství budou tyto strany usilovato jeho zrušení. Argumentační strategiepojila obhajoba solidarity, jakožto klíčové-ho prvku v povinném veřejném sociálnímpojištění, kterou tento nově zavedenýprvek systému oslabuje, a snaha o zacho-vání udržitelnosti prvního pilíře důchodo-vého systému.

ČSSD kritiku druhého pilíře českého dů-chodového systému spojila s procesemvyvádění části prostředku z pilíře prvníhoa tím pádem jeho oslabování. Ve svém vo-lebním programu uváděla, že „..zastavívyvádění peněz z průběžného pilíře důcho-dováho systému, druhý pilíř zruší a budemotivovat občany a jejich zaměstnavateleke zvyšování částek spořených ve třetím




pilíři.“ (ČSSD, 2013). KSČM zvolila strate-gii obdobnou, argumentaci navíc posílilaapelem na „výhodnost“ spoření ve dru-hém pilíři pouze pro vysokopříjmové sku-piny obyvatel. „KSČM se soustředí zejmé-na na ...dlouhodobou stabilizaci prvníhodůchodového pilíře a umrtvení novéhodruhého pilíře na soukromé spoření, kterývyvádí peníze ze solidárního systému a vy-platí se (pokud nezkrachuje) pouze úzkéskupině obyvatel.“ (KSČM, 2013).

Po vítězství ČSSD v těchto volbácha zformování levostředové koalice seotevřela příležitost k prosazení cílů názo-rově blízkých partnerů spojených v nesou-hlasu se zavedením druhého pilíře důcho-dového systému. V koaliční smlouvě(ČSSD, ANO, KDU-ČSL) a následně i vevládním programovém prohlášení (2014)byl prezentován záměr vytvořit odbornoukomisi „k ukončení druhého pilíře a návr-hům změn důchodového systému (…).Vláda připraví detailní návrh na ukončenídůchodového spoření při respektovánívlastnických práv jeho účastníků a dálekomplexní a vzájemně provázaný souhrnkonkrétních návrhů na změny v důchodo-vém systému, které přinesou jeho dlouho-době stabilní uspořádání a přiměřenostposkytovaných dávek.“ (Vládní progra-mové prohlášení, 2014). Novým spojen-cem se stala KDU-ČSL, která se přidala kekritice vlády, druhý pilíř důchodovéhosystému označila za nereformovatelnýa postavila se za jeho zrušení. Překvapi-vým spojencem se stal nový subjekt, poli-tické hnutí ANO. Ve svém volebním pro-gramu existenci druhého pilíře nezpo-chybňovalo, naopak svůj cíl směřovalo naposílení jeho robustnosti. „Chceme pro-sadit automatické členství v druhém pilířipro nové účastníky pracovního trhu, zave-dení automatického členství s možnostívystoupení z druhého pilíře je kompromi-sem mezi jeho dobrovolností a dostateč-nou robustností systému druhého pilíře.“(ANO 2013). Ve finále však hnutí souhlasi-lo s vládním programovým prohlášením,ve kterém se koaliční partneři zavázali kezrušení druhého pilíře důchodového účtu.

Dosavadní advokační koalice byly zasa-ženy externí (nepřímou) změnou. Došlok převzetí politické moci ve státě uskupe-ním s výrazně odlišnou politickou orienta-cí. Některé politické strany arénu rozho-dujících aktérů opustily (např. Věci veřej-né), některé se naopak vrátily - napříkladKřes�ansko demokratická unie - Českoslo-venská strana lidová (KDU-ČSL), některéna ni nově vstoupily (ANO 2011, Úsvit).Staré advokační koalice, formované vý-razně na půdorysu soupeřů bývalé vládníkoalice vs. bývalé opozice, se rozpadly.Advokační koalice oponující zavedení dru-hého pilíře získala jako svého aktéra for-mální autoritu, disponující právem činitpolitická rozhodnutí. Tato změna obrátilapostavení dříve minoritní koalice v domi-

nantní a tím otevřela prostor pro naplněníjednoho z jejích důležitých cílů.

Na základě koaliční smlouvy a progra-mového prohlášení vlády České republikybyla ustavena Odborná komise pro dů-chodovou reformu (dále jen zkratka OK)se záměrem hledat širokospektrální poli-tický konsensus o dalším pokračování dů-chodové reformy. Klíčová kritéria sledova-ná v návrzích důchodové reformy byla vy-mezena jako schopnost systému zajistitpřiměřené a důstojné důchody, posíleníprincipu zásluhovosti, narovnání transfe-rů mezi rodinou a společností a dlouho-dobá udržitelnost důchodového systému.Odborná komise pro důchodovou refor-mu měla „zhodnotit stav a vývojové tren-dy českého důchodového systému z po-hledu demografie, sociologie a ekonomiea připravit návrhy na takové pokračovánídůchodové reformy, které stabilizují dů-chodový systém v dlouhodobé perspekti-vě, budou přijatelné napříč politickýmspektrem a přijmou je i občané“ (Posláníodborné důchodové komise, 2014). Přes-tože v úvodu jednání OK, které se týkalopřevážně otázky způsobu ukončení druhé-ho pilíře, docházelo k tradičnímu střetubývalých advokačních koalic, v další čin-nosti komise, kdy se pozornost soustředi-la na širší koncepci důchodové reformy,došlo svým způsobem k zajímavému po-sunu. Členové bývalých advokačních koa-lic začali hledat prostor pro prosazovánísvých zájmů v nové situaci a formovatnová spojenectví.2 Pozornost některýchpříslušníků bývalé vládní advokační koali-ce se přesunula na pilíř třetí. Napříkladpředstavitelé finančních institucí možnátrochu pragmaticky, ale strategicky racio-nálně zareagovaly na aktuální situacia své zájmy začaly prosazovat směrem k do-plňkovému třetímu pilíři českého důcho-dového systému, resp. ke zvýšení jehorole v důchodovém systému ČR - cožostatně bylo i v souladu s cílem koaličnívlády vyjádřeným v koaliční smlouvě„… podpoříme stávající produkty ve tře-tím pilíři, kde stát poskytne příspěvkya navrhne vylepšení jejich parametrůs cílem větší motivace lidí spořit si nastáří.“3 (Vládní programové prohláše-ní, 2014). Posílení třetího pilíře podporo-vala i ČMKOS. Z tohoto seskupení aktérů(vládní koalice, ČMKOS, finanční institu-ce, penzijní společnosti, někteří odborníci)lze usuzovat na poměrně „robustní“ pod-poru této ideji. Tento předpoklad se ukázalbýt relevantní. 23. října 2015 byl schválenzákon č. 376/2015 Sb., který zrušil druhýpilíř českého důchodového systémus platností od roku 2017, přičemž způsobjeho zrušení vycházel z návrhu schválené-ho Odbornou komisí pro důchodovou re-formu.4 Simultánním přijetím zákonač. 377/2015 Sb. došlo zároveň i k význam-nému posílení státní podpory třetího pilí-ře českého důchodového systému.

4. Testování hypotéz

Hypotéza A. „V boji advokačních koalicje pro prosazení důchodové reformy klíčo-vé zastoupení vládní exekutivy v dané ko-alici.

A1. Zastoupení exekutivy v advokač-ní koalici zvyšuje pravděpodobnostprosazení změny.A2. Absence exekutivy v advokačníkoalici může (s vědomím nemožnostiprosazení vlastních konceptů) limito-vat činnost této koalice na snahuo blokování realizace návrhů opačnékoalice.“

Hypotéza, pracující s významem zastou-pení vládní exekutivy v advokační koalici,byla rozdělena do dvou částí. První sub-hypotéza předpokládá zvýšení pravděpo-dobnosti prosazení změny v případě, kdyje vládní exekutiva součástí advokační ko-alice. Tato část hypotézy byla ve sledova-ném případě potvrzena. Pokud je vládaúčastna v advokační koalici, je pravděpo-dobnost úspěchu, explicitně vyjádřenáv prosazení konceptu, který advokační ko-alice prezentuje, vyšší, než pravděpodob-nost úspěchu koalice, která takovéhočlena nemá. V rámci souboje advokačníchkoalic v případě důchodové reformy v ČRbyla vláda a politické strany podílející sena ní klíčovými členy advokační koalice,jejíž koncept byl v České republice prosa-zen. Druhá sub-hypotéza, týkající se „neú-časti“ vládní exekutivy v advokační koali-ci, která může limitovat činnost této koali-ce na snahu o blokování realizace návrhůopačné koalice, byla potvrzena částečně.Advokační koalice oponující zavedení dru-hého pilíře českého důchodového systé-mu se totiž soustředila nejen na „negativ-ní“ kampaň ve smyslu snahy zablokovatjeho vytvoření, ale i na formulace alterna-tivních návrhů řešení. Nicméně až dozměny rozložení politických sil po sně-movních volbách nebyla tato advokačníkoalice ve snaze zablokovat zavedení dru-hého pilíře úspěšná.

Hypotéza B. „Advokační koalice nenínutně názorově homogenním uskupením.V rámci jedné koalice mohou koexistovati významně odlišné názorové proudy.“

Hypotézu, která ukazuje na možné názo-rové neshody uvnitř advokačních koalice,je možné v námi sledovaném případě po-tvrdit. Obě koalice vykazují jednotua shodu svých členů v primárním zaměře-ní. V tomto případě lze za takový cíl vní-mat zavedení resp. nezavedení (případnězrušení) druhého pilíře důchodovéhosystému. V sekundárních aspektech všakjiž můžeme identifikovat názorové rozdíly,a to u obou sledovaných koalic. V prvníkoalici, prosazující zavedení druhého pilí-ře, se názorové odlišnosti projevily jižv pojetí samotného charakteru tohoto in-stitutu, resp. jeho nastavení. NERV, shod-ně s finančními institucemi, prosazoval




jako nezbytný parametr pro efektivní fun-gování pilíře povinnou účast. Naprotitomu vláda, omezená mantinely koaliční-ho vládnutí, nakonec prosadila koncepts účastí dobrovolnou. Ve druhé koalici lzerovněž nalézt shodu, a to v nesouhlasu sezavedením druhého pilíře (a v případějeho zavedení dosažením jeho zrušení).Nicméně i když v otázce negativního po-stoje k zavedení druhého pilíře panovalamezi aktéry absolutní shoda, v otázce„správného alternativního konceptu dů-chodové reformy“ už nikoliv. Vzhledemk názorové variabilitě členů této koalicenebyl prosazován jednotný „opoziční“protinávrh důchodové reformy. Návrhy nadůchodovou reformu z její dílny kolísalyod komplexních konceptů důchodové re-formy s cílem zajistit udržitelnost systémupři zachování vysoké míry solidarity, návr-hů na zavedení NDC systému přes úpravy,které zohledňují např. výchovu dětí ažk „pouhým“ parametrickým úpravám prv-ního pilíře.

Hypotéza C. „Důvody zapojení aktérůdo aktivit advokační koalice nelze omezitpouze poukazem na ideovou spřízněnost.Do hry vstupují i parciální zájmy a/nebošance na získání podílu na moci.“

Hypotéza A. potvrdila, že někteří aktéřijsou motivováni býti členem koalice, v nížje členem vládní exekutiva, a to zejménaz důvodu vyšší pravděpodobnosti prosa-zení změn. Tento typ advokační koalice jetak (vzhledem k vysokému potenciáluuspět) pro aktéry atraktivnější. Je-li cílemaktérů prosazení parciálních zájmů, nemu-sí pak ideové zázemí být nutně jedinýmfaktorem, který je určující pro členstvív koalici. V našem sledovaném případě(by� je pro testování této hypotézy časověvelmi limitovaný) došlo po volbách k roz-padu advokačních koalic. Koalice prosazu-jící zavedení druhého pilíře českého dů-chodového systému ztratila aktéry, kteříby disponovali exekutivní a legislativnímocí. Diskuse na nově vzniklé platforměOdborné komise pro důchodovou refor-mu, kterou ustavila nově zformovanávláda České republiky po předčasnýchparlamentních volbách v roce 2014, na-značily přesun „zájmů“ některých aktérů5.Po rozhodnutí o zrušení druhého pilíře sefinanční instituce pragmaticky přestaly za-jímat o jeho další osud a zaměřily se naprosazování svých zájmů podporou posí-lení penzijního spoření (třetího pilíře). Nazákladě tohoto pozorování se můžeme při-klonit k potvrzení hypotézy, že ideováspřízněnost nemusí být jediným faktorem,který determinuje členství aktérů v AK. Jevšak nutné brát v úvahu odlišnosti aktérů,zejména jejich ideovou vyhraněnost a je-jich zájmy. Důvody aktérů zapojení do ak-tivit jakékoliv koalice mohou být různé.U některých (například u politických stran)hraje ideová spřízněnost s ostatními akté-ry koalice klíčovou roli. U některých (na-

příklad u soukromých institucí) pak sehrá-vá důležitou roli také schopnost či ne-schopnost (individuálně či v týmu advo-kační koalice) prosadit své parciálnízájmy.

Hypotéza D. „Pozitivním efektem sou-boje advokačních koalic je generování do-datečného přísunu informací důležitýchpro politické rozhodování.“

Tuto hypotézu můžeme ve sledovanémpřípadě potvrdit. Dodatečný přísun infor-mací je výsledkem jak souboje advokač-ních koalic s opačným názorem, tak posi-lování argumentační strategie uvnitř nich.Pozitivní informační efekt vyplývající z ko-ordinace argumentační strategie můžemesledovat i ve variantách reformních kon-ceptů prezentovaných aktéry v rámcijedné advokační koalice. Šlo o společnéaktivity (semináře, prezentace, studie) fi-nančních a výzkumných či vzdělávacíchinstitucí, které byly spojeny s prezentacía komunikací reformních možností smě-rem k veřejnosti i směrem k partnerůmkoalice. V opoziční koalici je obdobné po-silování argumentačních postupů repre-zentováno sdílením a využíváním infor-mací mezi tradičním sociálním partnerem(ČMKOS), politickými stranami na levéčásti politického spektra a občanskýmsdružením (CESTA). Informační přínos seodráží i ve zpracování tématu politickýmistranami a konečně i ve finální prezentacitématu vládní exekutivou. Jedním z vý-znamných informačních posunů, kterýsouboj koalic přináší, je uchopení tématumédii (zvýšení jejich zájmu o dané téma)a odraz této činnosti v posílení informova-nosti široké veřejnosti. Tento přínos můžebýt ovšem oslabován zájmovým zkresle-ním, z něj vyplývající jednostranností,a někdy i neprofesionalitou mediálníchsdělení, pokrývajících věcně složitou te-matiku důchodového systému a jeho refo-rem.

Závěr

Teorie advokačních koalic se ukázalajako funkční ve vysvětlení situací, kdy do-chází k ostrým politickým střetům. Opti-kou „devil shift“ se oba tábory (advokačníkoalice s odlišným přesvědčením) vzájem-ně dostávají do extrémních poloh, uvnitřkoalic se utvrzují o správnosti své argu-mentace a postojů. Společně sdílené pře-svědčení pak prohlubuje bariéru mezi ko-alicemi a jejich názory a názorem a pře-svědčením politických soupeřů.

Z analytického hlediska je aplikace TAKvázána na konkrétní institucionální podo-bu politického systému, aktuální rozloženípolitických sil a diferencovaných zájmů.Pokud je institucionální prostředí nastave-no způsobem, které nutně nevyžaduje do-hodu napříč politickým spektrem, čiv rámci širšího rámce aktérů (pravidla propřijímání zákonů, korporativismus, tripar-

titní dohody atd.), pak lze TAK vysvětlitneochotu a neschopnost hledat kompro-misní řešení mezi soupeřícími advokační-mi koalicemi. Zejména v prostředí neroz-vinuté politické kultury vyjednávání a hle-dání kompromisů můžeme být svědky při-jetí někdy až extrémních řešení, která jsouprosazena aktuální pozicí aktérů na poli-tickém kolbišti a vzhledem ke své radikál-nosti nemají potenciál pro dlouhodobou,širokou podporu a tím pádem i trvání.

V situacích, kdy jsou aktéři přinuceni, a�už institucionálním prostředím (politickákultura, tradice tripartitních dohod atd.), čivnějšími vlivy (např. výsledky voleb) k jed-nání u „společného stolu“, lze TAK apliko-vat omezeně. V těchto podmínkách je zají-mavé sledovat přeskupování advokačníchkoalic pod vlivem aktuálních podmíneka vliv těchto přeskupení, či vliv marginál-ních aktérů na argumentační strategiea rozhodovací potenciál aktérů hlavních.Narážíme zde na omezení teorie advokač-ních koalic samotné, nebo� v takovémprostředí ustupují do pozadí přesvědčení(beliefs) aktérů a začínají se ještě více pro-sazovat jejich specifické, diferencovanézájmy.

Seznam zkratek

CESTA Centrum pro sociálně-tržní eko-nomiku a otevřenou demokracii

ČMKOS Českomoravská konfederaceodborových svazů

ČSSD Česká strana sociálně demokra-tická

ČSSZ Česká správa sociálního zabez-pečení

FDC Fondový, příspěvkově defino-vaný pilíř (fully-funded, definedcontribution)

KDU-ČSL Křes�ansko demokratická unie -Československá strana lidová

KSČM Komunistická strana Čecha Moravy

MF Ministerstvo financíNERV Národní ekonomická rada vládyODS Občanská demokratická stranaOK Odborná komise pro důchodo-

vou reformuPČR Parlament ČRPES Poradní ekonomický sbor (tzv.

druhá Bezděkova komise)PS PČR Poslanecká sněmovna Parla-

mentu ČRPSPS Penzijní připojištění se státním

příspěvkemTAK Teorie advokačních koalic

1 Jeden z návrhů (Vostatek) podporoval zavedení mo-delu NDC (Notional Defined Contribution) systémudůchodového pojištění. Druhý koncept (Rusý) navr-hoval korigovat či přebudovat stávající systém -změnit charakter a výši odvodů. Navíc navrhovalodstranit či zmírnit diskriminaci rodin s dětmi. Obakoncepty však shodně odmítaly privatizaci by� částidůchodového systému - vyvedení části veřejných fi-nančních příspěvků z povinného systému do sou-




kromých penzijních fondů/společností (opt-out). Anijeden z konceptů nebyl proti penzijnímu připojištění.

2 Blíže viz http://www.duchodova-komise.cz.3 http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-

dokumenty/koalicni_smlouva.pdf.4 http://duchodova-komise.cz/wp-content/uplo-

ads/2014/08/Návrh-způsobu-ukončení-důchodové-ho-spoření-OK-pro-vládu.pdf.

5 Blíže viz http://www.duchodova-reforma.cz.

Reference

ANO 2013. Volební program 2013. [online] [cit.2016]. Dostupné z: http://www.anobudelip.cz/cs/o-nas/program/resortni-program/

BIRKLAND, T. 2005. An lntroduction to the PolicyProcess: Theories, Concepts, and Models. M.E.Sharpe.

CESTA. 2011. Rusý, P., Zborník, P., Fiala, T.: Návrhpenzijní reformy (verze se zohledněním výchovydětí v průběžném systému [online] [cit. dne říjen,2011]. Dostupné z http://www.centrum-cesta.cz/files/prectete-si/publikace/navrhy-penzijni-refor-my-pro-ceskou-republiku/navrh-penzijni-reformy-2-verze-se-zohlednenim-deti-v-prubeznem-syste-mu.pdf.

CESTA. 2011. Vostatek, J., Zborník, P., Fiala, T. Návrhpenzijní reformy (verze s NDC) [online] [cit. dneříjen, 2011]. Dostupné z: http://www.centrum-cesta.cz/files/prectete-si/publikace/navrhy-penzijni-reformy-pro-ceskou-republiku/navrh-penzijni-re-formy-1-verze-s-NDC.pdf .

ČMKOS. 2011. Stanovisko Českomoravské konfede-race odborových svazů k návrhům 1. zákona o dů-chodovém spoření, 2. zákona o doplňkovém pen-zijním spoření, 3. zákona, kterým se mění některézákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodo-vém spoření a zákona o doplňkovém penzijnímspoření. [online] [cit. dne 17.6.2011]. Dostupné z:http://www.cmkos.cz/data/articles/down_3085.pdf.

ČSOB. 2012. Studie CERGE-EI: Státní důchody čekástrmý propad, vstup do II. pilíře se vyplatí téměřpolovině populace [online] [cit. dne 26.6.2012]. Do-stupné z: http://www.csob.cz/cz/Csob/Servis-pro-media/Tiskove-zpravy/Stranky/TZ120626.aspx.

ČSSD. 2011. Programový dokument - Důchodová re-forma ČSSD [online] [cit. 2016]. Dostupné z:http://www.cssd.cz/data/files/duchody-0004.pdf.

KLAUS, V. 2011. Reforma důchodů je nepromyšlená.Newsletter CEP, březen, s. 3.

KOHOUT, P. 2011. Důchodová reforma se důsledněvyhýbá návrhům NERVu a Bezděkovy komise [on-line] [cit. dne 1.7.2011] dostupné z:http://www.na-sepenize.cz/pavel-kohout-duchodova-reforma-se-dusledne-vyhyba-navrhum-nervu-a-bezdekovy-ko-mise-9300.

MPSV. 2010. Závěrečná zpráva PES. [online] Praha:MPSV ČR [cit. červen, 2016]. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/cs/8895

NERV. 2011. Důchodová reforma. [online] Praha:NERV [cit. dne 2016]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/NERV_Du-chodova-reforma.pdf.

ODS, 2010. Volební program ODS. [online] [cit. 2016]Dostupné z: http://www.ods.cz/volby2010/progra-move-dokumenty.html

PARLAMENT, VLÁDA, SAMOSPRÁVA, Parol,s.r.o. 2011. Vládní návrh penzijní reformy je taková

bramboračka. Rozhovor s Jiřím Rusnokem. [onli-ne] Praha [cit. dne srpen, 2014] dostupné z:http://www.parlament-vlada.eu/index.php/rozho-vor-finance/53-vladni-navrh-penzijni-reformy-je-ta-kova-bramboraka.

POSLÁNÍ ODBORNÉ DŮCHODOVÉ KOMISE. 2014.[online] dostupné z: http://www.duchodova-komi-se.cz/?page_id=47.

PS PČR. 2011. Těsnopisecká zpráva o schůzi Posla-necké sněmovny. [online] [cit. 2016] dostupné z:http://www.psp.cz/eknih/2010ps/tesnopis/tz020.pdf

QUATTRONE, G. A., TVERSKY, A. 1998. ContrastingRational and Psychological Analyses of PoliticalChoice. in American Politicial Science Review82(3): 729−736. http://dx.doi.org/10.2307/1962487

SABATIER, P. (ed). 1999. Theories of the Policy Pro-cess. Boulder. Westview Press.

SABATIER, P. 1987. Knowledge, policy-oriented lear-ning and policy change:An Advocacy Coalition.Framework. Knowledge: Creation, Diffusion, Utili-tazion 8(4): 649−692. http://dx.doi.org/10.1177/0164025987008004005

SABATIER, P. A. 1995. An Advocacy Coalition Frame-work of Policy Change and the Role of Policy-Ori-ented Learning Therein. Pp. 339−379 in D. C.McCool (ed.). Public Policy Theories, Models, andConcepts: An Anthology. Englewood Cliffs, NJ:Prentice Hall.

SABATIER, P. A., Ch. M. WEIBLE. 2005. Innovationsin the advocacy coalition framework. Paper pre-sented at the American Society for Public Admi-nistration meeting, Milwaukee, WI.

SABATIER, P., Jenkins-Smith, H., (eds.). 1993. PolicyChange and Learning: an Advocacy Coalition App-roach. Boulder: Westview. http://dx.doi.org/10.1002/pam.4050150111

SABATIER, P., Weible, Ch. 2007. The Advocacy Coali-tion Framework: Innovations and Clarifications.Pp. 189−222 in Sabatier, Paul (ed.). Theories of thePolicy Process . 2nd ed. Boulder: Westview Press.

Tyden.cz. 2011. Člen NERV Zámečník se distancujeod penzijní reformy [online] [cit. dne 4.3.2011] do-stupné z:http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/ cesko/clen-nerv-zamecnik-se-distancuje-od-penzijni-re-f o r m y _ 1 9 5 4 4 7 . h t m l ? s h o w T a b = k u r z o v n i -listek#.VMk3ncb8EZk.

TOP 09, 2010. Volební program 2010. [online] [cit.2016] dostupné z: http://www.top09.cz/files/soubo-ry/volebni-program-2010-do-poslanecke-snemov-ny_85.pdf

VĚCI VEŘEJNÉ, 2010. Volební program 2010. [online][cit. 2016] http://www.olympic.cz/financovani/docs/VV.pdf

VLÁDNÍ PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ. 2014. [online][cit. dne 14.2.2014] dostupné z: http://www. vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/programo-ve-prohlaseni-vlady-cr-115911/.

WEIBLE, Ch., NOHRSTEDT, D. 2013. The AdvocacyCoalition Framework: Coalitions, Learning and Po-licy Change. Pp. 125−137 in Araral, E. Jr., Fritzen,S., Howlett, M, Ramesh,M., Wu, Xun (eds.). 2013.Routledge Handbook of Public Policy. Abingdona New York: Routledge. http://dx.doi.org/10.4324/9780203097571.ch10

WEIBLE, Ch., SABATIER, P., JENKINS-SMITH, H., et.al. 2011. A Quarter Century of the Advocacy Coali-tion Framework: An Introduction to the SpecialIssue. Policy Studies Journal 39(3): 349−360.

WEIBLE, Ch., SABATIER, P., MCQUEEN, K., et. al.2009. Themes and Variations: Taking Stock of theAdvocacy Coalition Framework. The Policy StudiesJournal 37 (1): 121−140. http://dx.doi.org/10.1111/j.1541-0072.2008.00299.x

WEIGLE, M. A., BUTTERFIELD, J. 1993. CivilSocietyin Reforming Communist Regimes. ComparativePolitics 25 (2): 1−23. http://dx.doi.org/10.2307/422094

Legislativa

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.Zákon č. 426/2011 Sb. o důchodovém spoření. Zákon č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové

spoření.Zákon č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového

spoření.Zákon č. 377/2015 Sb., kterým se mění některé záko-

ny v souvislosti s přijetím zákona o ukončení dů-chodového spoření.

Autor prof. PhDr. Martin Potůček,Ph.D., CSc., M.Sc. ([email protected],www.martinpotucek.cz) je profesoremveřejné a sociální politiky Institutu socio-logických studií, vedoucím Centra pro so-ciální a ekonomické strategie (CESES) naFakultě sociálních věd Univerzity Karlovyv Praze, vede výzkumné týmy, působí naFakultě sociálních věd Univerzity Karlovy(Faculty of Social Sciences, Charles Uni-versity), Smetanovo nábřeží 6, 110 00Praha 1, Česká republika.

Autorka Mgr. Veronika Rudolfová, Ph.D.([email protected]) působí na Fakul-tě sociálních věd Univerzity Karlovyv Praze (Faculty of Social Sciences,Charles University) Smetanovo nábřeží 6,110 00 Praha 1, Česká republika.

ČSSZ vyplatila v březnu 2017 důchod 537 sto a víceletým důchodcům

V březnu 2017 pobíralo důchod 472 žen a 64 mužů, kterým bylo sto a více let. Ke stým narozeninám obdrží senioři rozhodnutío trvalém zvýšení důchodu o 2000 Kč a také osobní dopis ministryně práce a sociálních věcí. Obojí předávají jubilantům osobně zá-stupci místně příslušné OSSZ. Oslavenci mají většinou zájem o dění kolem sebe, rozdávají úsměvy a často se pochlubí i zajímavý-mi koníčky. Receptem na dlouhověkost je podle většiny stoletých seniorů aktivita a činorodost až do pozdního věku a optimistickýpostoj k životu. Zdroj: ČSSZ


Poznatky z praxe


1. Zrod myšlenky mezinárodnístandardizace podmínek práce

1.1 Zrod myšlenky mezinárodní standar-

dizace

Zpočátku zaměstnavatelé odmítali myš-lenku zásahu státu do zaměstnaneckýchzáležitostí. Převládající raně ekonomickáteorie (merkantilismus, jeho francouzskéodnože colbertizmus a fyziokratizmus)ještě do konce 18. a na začátku 19. stoletíhlásala „Laissez faire, laissez passer“(„nechte být, nechte plynout“). Teprve li-berální ekonomická teorie (Adam Smith1)18. století upozornila na to, že rozvoj ná-rodního hospodářství není možný v soci-álně turbulentním prostředí, a že je protopovinností státu pečovat o své občany. Nato reagovala královna Alžběta I. svýmichudinskými zákony2 a po ní BenjaminDisraeli3 (předseda britské vlády v letech1868−1880, za vlády královny Viktorie)zdokonalil chudinskou legislativu tak, žekaždý občan Spojeného království mělprávo ucházet se o pomoc v nouzi. Disra-eli také uzákonil sdružování občanů vevzájemnostních spolcích („Friendly socie-ties“). Tuto agendu spravovaly územní or-gány, což bylo částečně reakcí na fran-couzskou revoluci.

V 15. až 17. století se s nástupem ma-nufaktur4, které nahradily individuální ře-meslnou výrobu, rychle rozvíjely tržnívztahy a společnost se postupně liberali-zovala. Nevolnictví v 18. století v Evropě5

s konečnou platností ukončil středověk.Nástup strojů poháněných párou6 změnilmanufaktury ve strojní továrny. To umož-nilo nekvalifikovaným vesničanům, agrár-ní revolucí osvobozeným z poddanství (odnevolnictví, roboty i od šlechtické půdy),snadno se zaučit a pracovat na dílčíchspecifikovaných úkonech v průmyslovévýrobě (první průmyslová revoluce)7. So-ciálním důsledkem průmyslové revolucebyl růst počtu obyvatel (od poloviny 18. sto-letí do roku 1830 se počet obyvatel v Ang-lii zdvojnásobil). Došlo k další urbanizacizejména severní Anglie a Skotska. Vznika-la města kolem strojních továren. Vytvoře-ním průmyslového dělnictva (proletariá-tu) se změnila společenská struktura. Po-stupně vznikalo dělnické hnutí jako reakce

na nízké mzdy, dlouhou pracovní dobua špatné pracovní podmínky. Podle zprávtovárních inspektorů v Anglii dělníci pra-covali v nepředstavitelných podmínkách,s velmi dlouhou pracovní dobou a zanízké mzdy8. V důsledku těchto těžkýchpodmínek se dělníci bouřili9, nejprve protizavádění strojů do manufaktur, a to jejichrozbíjením10, později proti zaměstnavate-lům a posléze i vládám.

První průmyslová revoluce11 se začát-kem 19. století rozšířila i do jiných zemíEvropy, protože i zde byla sociální situacedělníků obdobná, dělníci byli např. mimojiné existenčně ohroženi v době nemocia po pracovním úrazu. Dělníci se bouřilii ve Francii, kde bouře vyvrcholily v roce1789 za Velké francouzské revoluce12. Dalšíbouře vypukly znovu ve Francii v roce1830 a v Evropě v roce 1848. Vlády na toreagovaly administrativně policejnímimetodami (obdobně jako nakládaly s tulá-ky ve středověku). Situace ve společnosti,zejména v průmyslu, se ovšem oprotistředověku změnila. Už nešlo o jednotlivétuláky, ale o velké skupiny lidí, které mělystejné potřeby a sdílely stejné zájmy. Lidése bouřili a zvyšovali sociální napětí ve fir-mách i ve společnosti.

V literatuře se setkáváme s mylnoupředstavou, že myšlenka mezinárodníchdohod byla dílem bouřících se dělnickýchorganizací. To je ovšem omyl. S myšlen-kou mezinárodní spolupráce při úpravěa regulaci pracovních podmínek přišlisami zaměstnavatelé. Podnětem k myš-lence vydávat mezinárodní sociální stan-dardy byl nevídaný ekonomický rozvojv Evropě 19. století, vyvolaný první prů-myslovou revolucí, který způsobil sociálnínapětí mezi dělníky a ohrožoval klidnýekonomický a společenský vývoj, viz např.revoluční vývoj koncem 18. století v Ang-lii a ve střední Evropě v reakci na fran-couzskou revoluci, v roce 1830 ve Franciina konci vlády Karla X. (1830), ve středníEvropě v letech 1848−1849 nebo ve Franciina konci vlády Napoleona III. (1870).

Po událostech roku 1848 mnohé evrop-ské vlády nastolily policejní teror, rušilydělnické organizace a spolky, zakazovalydemonstrace a stávky. Teror v Evropě po-volil až v šedesátých a sedmdesátých le-tech 19. století. Po ukončení policejního

teroru13 byly ve všech evropských zemíchznovu zakládány dělnické spolky a vznika-ly odborové organizace. V Německu zaBismarcka (1881) to vyvolalo boj vládyproti „socialistům“, atd.14 Zaměstnavatelénemohli měnit pracovní podmínky jednot-livě, protože by se zvýšením sociálníchnákladů stali na trhu nekonkurenceschop-ní. Proto volali po mezinárodní úpravěpodmínek práce, které by umožnily zvýšitsociální náklady ve všech zemích najed-nou.

1.2 Vznik ochranného zákonodárství

Ústup bouřícím se dělníkům začal přijí-máním národní ochranné sociální legisla-tivy. Prvním krokem tímto směrem bylastátní ochrana dětí a mládeže v zaměstná-ní. První zákon tohoto typu byl přijat v Ra-kousku za Josefa II. (1786). Další evropskéstáty následovaly, podobný zákon přijalanapř. Anglie za Jiřího III. (1802).

Jako první s myšlenkou zákonodárstvína ochranu dospělých dělníků přišel Ro-bert Owen, majitel podniku v New Lanark.Sám ve svém podniku zaváděl některáochranná opatření. Na shromáždění prů-myslníků bavlnářského průmyslu (1815)upozornil na nezbytnost zákonodárnéochrany dělníků, které by regulovalonejen práci dětí a mladistvých, ale stano-vilo i pracovní dobu dospělých na 12 ho-din denně.

Owen cestoval po Evropě, zejména poNěmecku a Švýcarsku, a šířil svou myš-lenku mezinárodněprávní úpravy pracovnídoby. V září 1818 zaslal z Frankfurtu nadMohanem vládám memorandum, ve kte-rém jim doporučoval přijmout zákony naochranu dělnictva15, ale marně. Souhlasils ním snad jen pruský král Bedřich VilémIII., který v roce 1839 vydal zákon o továr-nách. Anglie přijala takový zákon již v ro-ce 1833.

Získal alsaského továrníka Daniela Le-granda16, který inspirován francouzskoučervencovou revolucí (1830), začal propa-govat dělnické ochranné zákonodárství veFrancii. Legrand, povzbuzen pruským zá-konem, začal mezinárodní standardizaciochrany práce v průmyslu propagovatmezi vládami. Roku 1840 poslal otevřenýlist vládám Francie, Švýcarska a Německé

Z historie International Labour Organization (IL0) - Mezinárodníorganizace práce (MOP)

Igor Tomeš

Dne 28. června 1919 byla podepsána Versailleská smlouva a byl zřízen organizační výbor, který měl připravit 1. meziná-

rodní konferenci práce (MKP) a tím i vznik Mezinárodní organizace práce (MOP). Dne 29. října 1919 se schází první MKP

a trvá do 29. listopadu téhož roku. V roce 2019 tedy uplyne již 100 let trvání MOP.



Poznatky z praxe

celní unii, v listu navrhl, aby byla uzavře-na dohoda o zákonné ochraně mladýchdělníků. Byl pravděpodobně inspirovánmyšlenkou nekalé soutěže, kdy na trhuměli výhodu ti, kdo nefinancovali sociálnínáklady ve svých provozech.

Obdobné názory hlásal ve svých před-náškách na sorbonnské universitě AdolfBlanqui, který ve své učebnici o ekono-mické politice (1839)17 napsal, že úpravupracovní doby lze dosáhnout jen tehdy,bude-li zavedena současně mezinárodnídohodou mezi vládami, ve všech průmy-slových státech najedou.

V roce 1847 Legrand ve svém Apeluk mocnostem navrhl zavedení mezinárod-ní úpravy dvanáctihodinové pracovnídoby pro dělníky a zrušení noční práce žena dětí. Varoval, že absence takové úpravyvyvolá sociální revoluci. Nebyl ale vysly-šen, proto apel opakoval. Teprve poté bylvyslyšen ve Francii, která po únorové re-voluci 1848 omezila pracovní dobu v Paří-ži na 10 hodin a mimo Paříž na 11 hodin.Zákon byl ještě téhož roku zrušen, protožebez mezinárodní dohody by francouzsképodniky měly horší podmínky na trzích.

1.3 Formování dělnických požadavků me-

zinárodně

Ve většině evropských státech v letech1848 až 1863 zavládl tuhý policejní režim.Až v roce 1863 se francouzští dělníci zú-častnili londýnské manifestace proti zma-ření revoluce v Polsku, což dalo podnětk vytvoření mezinárodního svazu dělnic-tva. Svaz, který byl založen v roce 1864v Londýně, dal podnět k založení první in-ternacionály18.

Dělnické organizace se myšlenkou os-mihodinové pracovní doby začaly zabývataž v roce 1864, kdy vznikla Mezinárodní

asociace pracujících mužů (InternationalWorking Men's Association) s cílem chrá-nit, rozvíjet a emancipovat pracující třídu.Na její činnost navázala První internacio-

nála (1864). V roce 1866 se v Ženevě konaldělnický sjezd, který požadoval meziná-rodní úpravu osmihodinové pracovnídoby. V roce 1869−1870 propukly stávkyve švýcarských a francouzských městech.V roce 1872 kongres v Haagu ukončil čin-nost první internacionály, a to pro nesho-dy v dělnickém hnutí.

I Druhá internacionála (1889) požadova-la osmihodinovou denní a 48 hodinovoutýdenní pracovní dobu. V témže roce vzni-kl i první mezinárodní odborový sekreta-riát pro mezinárodní organizace typografůa tiskařů. Z podnětu švýcarského Heřma-na Greulicha19 svolává švýcarská federacedělnictva do Curychu Mezinárodní sociál-ně-politických sjezd. Sešel se v srpnu1897. Na to vznikla v roce 1901 první me-

zinárodní konfederace odborových ústře-

den, která se v roce 1913 přejmenovala naMezinárodní federaci odborů .20

Ve stejném roce (1897) se v Bruselusešel Mezinárodní sjezd národohospodá-

řů, který navrhl založit Mezinárodní asoci-aci pro zákonnou ochranu dělnictva a s níi mezinárodní kancelář práce21, která byshromaž�ovala informace o dělnickýchproblémech v jednotlivých státech. Z tétoiniciativy vznikl předchůdce Mezinárodníorganizace práce, byla jím Mezinárodní

asociace pro pracovní zákonodárství22,která vznikla v roce 1900, aby iniciovalamezistátní dohody o podmínkách práce23.Podle stanov měla zřídit mezinárodní kan-celář práce, která by vydávala periodicképublikace o stavu a vývoji dělnického zá-konodárství jednotlivých států, přispívatke studiu zákonodárství jednotlivých státuv oblasti podmínek dělníků v průmyslovévýrobě, vypracovávat srovnávací studie,a konečně dávat podněty ke svolání mezi-národních konferencí o pracovním záko-nodárství.

Mezinárodní asociace pro pracovní zá-konodárství, spolu s Mezinárodní kancelá-

ří práce, vznikla v roce 1901. Zpočátkuměla jen sedm členů, jejich počet se všakdo roku 1912 zvýšil na 15. První valnéshromáždění se konalo v roce 1901 v Ba-sileji. To navrhlo přijmout mezinárodníúmluvy v otázkách noční práce žen a záka-zu používání bílého fosforu v průmyslovévýrobě z důvodu ochrany zdraví dělníků24.

V roce 1905 se v Bernu sešli odbornícičlenských států a připravili dvě úmluvy,které byly přijaty členy v Bernu v roce1906, a týkaly se zákazu noční práce žena zákazu používání bílého fosforu při vý-robě zápalek.

První úmluvu ratifikovalo 25 a druhou41 evropských států a jejich kolonií. Dalšíčinnost této organizace přerušila prvnísvětová válka.

V roce 1910 přijala asociace na své kon-ferenci v Luganu návrhy na úmluvy, kteréby stanovily zákaz noční práce mladýchdělníků a pro ženy a mladistvé do 16 letdesetihodinovou denní pracovní dobu.V návrhu úmluvy o zákazu noční prácemladých dělníků se připouštěla nočnípráce mladistvých od 14 do 16 let jenv případě, že šlo o zájem státu a „působe-ní vyšší moci“, což by dnes zahrnovalonapř. případy přírodních katastrof.I v těchto případech byla práce povolenajen o dvě hodiny déle. V návrhu omezenípracovní doby pro ženy a mladistvé bylovýjimek více: kromě zájmu státu a půso-bení vyšší moci byly výjimky povoleny připráci s rychle se kazícím zbožím, u sezon-ních prací či za jiných mimořádných okol-ností.

Iniciativa zaměstnavatelů a dělnickýchorganizací k mezinárodní spolupráci nadělnickém zákonodárství měla soukromýcharakter. Státy byly k jejich požadavkůmzdrženlivé až lhostejné. Bylo třeba je zain-teresovat na řešení mezinárodní sociálníochrany a předejít dalšímu růstu sociální-

ho napětí. Proto Švýcarská vláda přišlas iniciativami ke svolání diplomatické kon-ference k dělnickým otázkám (v letech 1913a 1914), avšak přípravy na takovou konfe-renci byly přerušeny světovou válkou.

Vedle soukromých mezinárodních inici-ativ začala řada států uzavírat bilaterální

smlouvy. K ním patřila smlouva meziFrancií a Itálií (1904), která obsahovala zá-vazek, že dělníci jednoho smluvního státu,kteří pracují na území druhého státu,budou mít stejnou sociální ochranu jakoobčané prvního státu. Zajímavé je, ževznikla z iniciativy Francouze Artura Fon-taina25, jednoho z budoucích předsedůSprávní rady MOP. Tato smlouva byla vzo-rem pro řadu podobných bilaterálníchsmluv mezi evropskými státy. Zajímavýbyl závazek, že strany smlouvy se zúčastníMezinárodní konference práce, bude-lisvolána.

Podobné byly smlouvy Francie s Belgií(1906), s Lucemburskem (1906), VelkouBritánií (1909) a Švýcarskem (1913), Lu-cemburska s Belgií (1905) a s Německem(1905), Německem a Nizozemím (1907),atd. Podobná ustanovení naleznemei v obchodních smlouvách té doby jakonapř. Itálie se Švýcarskem (1904). Tím seustálila mezinárodní právní úprava osobmigrujících za prací.

V roce 1901 byl v Dánsku založen prvnínadnárodní odborový orgán - Mezinárod-

ní sekretariát odborových organizací,

který byl v roce 1913 přejmenován na Me-

zinárodní federaci odborů. Ta v průběhu1. světové války připravovala konferenci,která se měla zabývat úmluvami a jejichratifikacemi.

V průběhu 1. světové války se od roku1916 konala řada národních sjezdů dělnic-kých uskupení, která požadovala ukončeníválky a jiné (nové) uspořádání sociálníochrany. V témže roce se v anglickémLeedsu uskutečnil odborový kongres,z něhož vzešel mimo jiné požadavek nazřízení mezinárodního úřadu práce26. Od tédoby se začaly kontaktovat odborové or-ganizace států Velké dohody (Spojenéhokrálovství, Francie a carského Ruska, odroku 1915 Itálie a 1917 USA), bojujícíchproti Ústředním mocnostem, tj. protiNěmecku a Rakousku, ke kterým se přida-la Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko,kde bylo dělnické hnutí udušeno.

Dělnické nepokoje v průběhu válkya hned po ní měly vliv na mírovou konfe-renci (Versailles, 1919). Kritická sociální si-tuace v Evropě byla ovlivněna vznikembolševického Ruska (1917), vzpourami veVelké Británii, Francii a Itálii, pokusemo revoluci27 v Německu (Liebknech28 a Lu-xemberg29, hnutí Spartakus), režimemBély Kuna v Ma�arsku, nepokoji v Ho-landsku a Švýcarsku. Kořenem sociálníhonapětí byla nezaměstnanost způsobenádemobilizací milionů vojáků, uzavíránípodniků zbrojního průmyslu (mírová re-



Poznatky z praxe

strukturalizace) a hlad způsobený rozvrá-ceným zemědělstvím a ožebračením oby-vatelstva vysokou inflací. Evropa nebylana takovou situaci připravená a nezvláda-la vysokou nezaměstnanost a pauperizaciobyvatelstva. Na vážnost situace lze usu-zovat i z toho, že francouzská vláda v tédobě povolala vojsko do Paříže jako„opatření“ proti demonstracím v ulicích30.

Byly to události, na které musely vítěz-né velmoci reagovat. Po válce vlády přijí-maly mnoho sociálních reforem, abyzvládly sociální napětí a zachránily demo-kracii. Státy se potřebovaly dohodnout nastejném sociálním zatížení svých rozpo-čtů, a proto potřebovaly mezinárodní mi-nimální standardy sociálních opatření.Z důvodů konkurenceschopnosti zájem namezinárodních minimálních normáchměli i podnikatelé, aby nebyli zatíženi růz-nými sociálními náklady. Rádi vyslyšelivolání dělnických organizací po meziná-rodní standardizaci pracovních podmíneka sociální ochrany.

Lze tedy shrnout, že na uvedení myš-lenky vzniku mezinárodní organizace pro-sazující minimální celosvětové sociálnía pracovní standardy, měly zásadní vlivtyto faktory:� růst sociálního napětí v důsledku první

světové války;� sílící dělnické hnutí a jeho volání po so-

ciálních zárukách;� potřeba zaměstnavatelů sjednotit soci-

ální standardy tak, aby národní rozdílymezi nimi neměly negativní vliv nakonkurenční boj především v Evropě;

� vlády, udržující sociální mír.

2. Vznik mezinárodní organizacepráce

2.1 První pokusy

S prvním veřejným (státním) pokusemo mezinárodní dohodu přišlo Prusko(kancléř Otto von Bismarck), které v roce1871 neúspěšně požadovalo na Rakousku,aby s ním uzavřelo smlouvu o jednotnémpostupu proti socialistům a právní regula-ci práce. Po veřejných vystoupeních ně-meckého profesora Adolfa Wagnera31 a teo-loga Jindřicha Thierschera32 navrhlo Švý-carsko (1881) svolání konference k přijetímezinárodních úmluv o pracovních pod-mínkách dělníků. Reakce byly negativní.Svůj návrh opakovalo roku 1889, tentokrá-te úspěšně. Roku 1890 se měla sejít prvníMezinárodní konference práce, která byprojednala otázky pracovní doby, zákazynedělní práce a práce žen a dětí ve zdravíškodlivém prostředí, stanovení minimál-ního věku pro zaměstnání dětí a mládežea omezení noční práce žen a mládeže.

Do toho vstoupilo Německo. CísařVilém II. pověřil Bismarcka, aby svolal ta-kovou konferenci do Berlína. Sešla sev roce 1890 za přítomnosti zástupců Bel-

gie, Dánska, Francie, Nizozemí, Itálie, Lu-cemburska, Německa, Norska, Portugal-ska, Rakousko-Uherska, Spojeného Krá-lovství, Švédska a Švýcarska. V delega-cích byli nejen diplomaté (politici), alei zaměstnavatelé a dělníci. Tak vzniklamyšlenka tripartity při jednáních o pod-mínkách práce a sociální ochrany.

Po sarajevském atentátu Rakousko-Uhersko spolu s Německem vyhlásilyválku Srbsku a tím vyvolaly první světo-vou válku, která trvala do listopadu 1919.

Evropské vítězné mocnosti a USA jed-nali s poraženými o mírové smlouvě v ne-představitelných podmínkách po nepřed-stavitelné válce. Válka přinesla celkemdeset milionů vojenských obětí a sedmmilionů obětí v řadách civilistů. Nejvíce ci-vilistů zahynulo v Rusku, nejvíce vojákův německé, francouzské a britské armádě.Byly použity nové technologie a strategie:zákopy, kulomety, tanky, letadla a chemic-ké zbraně, takže se válka stala totální(bombardování týlu), a tak poprvé v ev-ropských dějinách masově zasáhla civilníobyvatelstvo. Dělníci byli zabíjení na fron-tách i v týlech leteckými útoky, proto sev průběhu války i po ní bouřili.

Světová válka měla značné politicko-hospodářské důsledky. Evropské státyprojevily svou nesoběstačnost v hospo-dářství poté, co se veškerá výroba (hlavněv Německu) zaměřila na válečný materiál.Naopak Japonsko, USA a Austrálie vyšlyz války posíleny. USA se staly vůdčí silouve světě. V Evropě zanikla rovnováha sil,která zde panovala celé 17. a 18. sto-letí.K tomu došlo hlavně kvůli úpadku poraže-ných států (Rakousko a Německo), vestřední Evropě se rozpadla Rakousko-Uherská říše i Osmanská říše.

Došlo k rozsáhlé celospolečenské krizihodnot. Válka přišla po padesáti letechmíru a lidé jednoduše nevěděli, že budetak strašná a dlouhá. Lidé se chtěli zbavitvšeho starého a začít budovat nový světbez válek. To vedlo ke vzniku nových ide-ologií: komunismu (komunistická, třetí in-ternacionála) a později i fašismu jako na-cionalistické protiváhy komunismu. U řa-dy lidí válka otřásla vírou v Boha.

Vznik MOP je reakcí na stav po světové(velké) válce. Vítězné mocnosti nabídlydemokratickou alternativu k „vládě sově-tů“, o kterou usilovaly levicové síly v řaděstředoevropských zemí (v Německu, Ba-vorsku, Ma�arsku, Slovensku a dalších).Ta spočívala v sociálních reformách prozaměstnance, kterých nebylo možné do-sáhnout v podmínkách liberálního trhubez souhlasu a spolupráce zaměstnavate-lů. Zaměstnavatelé byli ochotni sociálníreformy provádět za podmínky, že budoupřijaty ve všech evropských zemích najed-nou, což si vyžádalo standardizaci na me-zinárodní úrovni.

Na první MKP byly projednávány otáz-ky, o které se odborové organizace zají-

maly již před válkou, tedy osmihodinovápracovní doba, zákaz práce dětí, regulacepráce žen a zákaz používání zdraví škodli-vých látek. Nově byla formulovaná jenotázka nezaměstnanosti, což souviselos rychlou demobilizací vojsk.

První světová válka skončila příměříms Německem dne 11. listopadu 1918. Ver-saillská mírová konference byla zahájena18. ledna 1919, na výročí založení německévilémovské říše, která vznikla po porážceFrancie roku 1871 ve Versailles. Pro Fran-couze to bylo obrovské zadostiučinění,chtěli Německo co nejvíce ponížit. Němec-ká delegace nebyla na konferenci ani vpuš-těna. Tím ale v Německu vznikl pocit ná-rodního ponížení, který byl vhodnou půdoupro vznik nacionalismu a posléze fašismua nacismu. Konference s několika přestáv-kami trvala až do 21. ledna 1920.

Vysoký počet států, které byly ve váleč-ném stavu s poraženými státy Osy(Německo, Rakousko, Osmanská říše, Bul-harsko a Ma�arsko) a přihlásily se na kon-ferenci, vyžadoval vhodnou organizaci mí-rové konference. Pět hlavních velmocí(Spojené království, Spojené státy americ-ké, Francie, Itálie a Japonsko) určilo, kolikmohou mít ostatní státy Dohody delegátůa jak se mohou účastnit jednotlivých sly-šení v plénu a v komisích. Určující byl jed-nací konferenční řád (reglement de la con-férence), který rozdělil státy Dohody do třískupin.

V první skupině byly hlavní mocnostis obecnými zájmy, a to Spojené králov-ství, Spojené státy americké, Francie, Itá-lie a Japonsko. Tyto velmoci se mohlyúčastnit všech schůzí vedených na konfe-rencích a v komisích. V druhé skupiněbyly státy se zvláštními zájmy, a to Belgie,Brazílie, Britská dominia (Austrálie, Kana-da, Nový Zéland a Indie), Československo,Čína, Guatemala, Haiti, Hedžáz, Honduras,Kuba, Libérie, Nikaragua, Panama, Polsko,Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Siama Srbsko. Delegáti těchto zemí se mohliúčastnit schůzí, kde se probíraly záležitos-ti dotýkající se jejich zemí. Stejné posta-vení měli delegáti ve třetí skupině tj. státy,které s centrálními mocnostmi přerušilydiplomatické styky, a to Bolívie, Ekvádor,Peru a Uruguay. Státy neutrální nebostáty, které se nově tvořily, mohly být vel-mocemi pozvány, aby přednesly ústněnebo písemně svá stanoviska v záležitos-tech, které se jich týkaly. Počty delegátůjednotlivých zemí byly určeny tak, žekaždá velmoc měla pět delegátů, tři dele-gáty Belgie, Brazílie a Srbsko, dva delegá-ty Austrálie, Československo, Čína, Řecko,Hedžáz, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Pol-sko, Portugalsko, Rumunsko a Siam,a jednoho delegáta Bolívie, Ekvádor, Gua-temala, Haiti, Honduras, Kuba, Libérie,Nový Zéland, Nicaragua, Panama, Perua Uruguay. Oficiálními jazyky byla anglič-tina a francouzština.



Poznatky z praxe

Tripartita při jednáních o pracovníchotázkách byla výslovně požadovaná Mezi-národní odborovou unií (1917), která taképožadovala, aby mezinárodní odbory bylyzastoupeny v orgánech, připravujících po-válečnou mírovou smlouvu. Požadovaly,aby byla založená mezinárodní kancelářpráce se sídlem v Basileji, s dozorčí radou,která by ji kontrolovala a dohlížela na do-držování pracovního zákonodárství v člen-ských státech.

Tyto požadavky podepřely jednak mezi-národní odborový sjezd, který se konalv červnu 1917 ve Stockholmu, jednak Me-zinárodní odborová konference (Bern,únor 1919) a souběžně s ní mezinárodníkonference socialistická (také v Bernuv témže roce). Zástupci obou konferencíse dohodli na mezinárodní chartě práce

a na vytvoření mezinárodní organizacepráce s mezinárodním úřadem práce. For-mulovali i minimální dělnické požadavkypro zapracování do mírové smlouvy.

Mírovému jednání ve Versailles před-cházely dva spouštěče - světová válkaa bolševická revoluce33. Válka přineslanové sociální problémy, které Evropa předtím nepoznala - hlad a nezaměstnanost.Bolševická revoluce v Rusku přinesla ře-šení - diktaturu proletariátu, což bylo prodemokratickou Evropu nepřijatelné. Bylonutné hledat řešení v nových sociálníchstandardech, na těch se ale musely do-hodnout samy státy přijetím příslušnýchmezinárodních norem.

Pod dojmem vysokého sociálního napě-tí v Evropě vlády Dohody návrhůmz Bernu vyhověly a shodly se na XIII. ka-

pitole Versailleské mírové smlouvy, kteráupravovala tvorbu mezinárodních sociál-ních standardů a založily Mezinárodní or-ganizaci práce34 s ročními konferencemitripartitních delegací členských států,a v mezidobí mezi konferencemi řízenousprávní radou s tripartitním zastoupe-ním35, která stála v čele a řídila mezinárod-ní úřad práce. MOP byla založena jakostálá instituce Společnosti národů.

V lednu 1919 státy Dohody ve Versailleszřídily zvláštní 15 člennou komisi, kteráměla připravit znění XIII. kapitoly mírovésmlouvy. Zasedli v ní dva delegáti z VelkéBritánie, Francie, Itálie, Japonska, USAa Belgie, a po jednom delegátu z Českoslo-venska36, Kuby a Polska. Předsedou komisebyl zvolen Samuel Gompers37 (Federacepráce USA). Komise pracovala od 1. únorado 24. března 1919. Angličané předložili vý-chozí návrh. Na návrh české delegace mu-seli být všechny delegace povinně dopro-vázeny odborovými poradci. Delegace ČSRtaké předložila memorandum požadujícívypracování mezinárodní úmluvy o osmi-hodinové pracovní době38. Návrh byl přijata zapracován do mírové smlouvy. Komisepředložila zprávu dne 24. března spolus textem XIII. kapitoly, který byl v podstatěpřijat plénem mírové konference.

Kapitola XIII. versailleské mírovésmlouvy měla tři části (oddíly).

I. oddíl upravoval obecně otázky práce.Výchozí tezí bylo, že mírová smlouva mázabezpečit trvalý mír, který je nemyslitel-ný bez sociální spravedlnosti. Pokračovaltímto textem: „…ježto platné podmínkypracovní obsahují pro velký počet osobnespravedlnost, bídu a strádání, což půso-bí takovou nespokojenost, že obecný míra soulad jsou ohroženy a je naléhavé tytopodmínky zlepšit: například, pokud jdeo uspořádaní pracovních hodin, ustálenímaximálního dne a týdne, o najímání pra-covní síly, boj proti nezaměstnanosti,o záruku mzdy zabezpečující slušné život-ní podmínky, o ochraně pracovníků protivšeobecným chorobám a chorobám z po-volání i úrazům přivoděným prací,o ochranu dětí, nedospělých a žen, o dů-chody starobní a invalidní, o ochranuzájmů pracovníků pracujících v cizině, za-jištění zásady svobody odborového sdru-žování, organizaci odborného a technické-ho vyučování a jiná obdobná opatření;

ježto tím, že některý stát nepřijme řádpráce vskutku lidský, překáží se úsilí ostat-ních států přejících si zlepšiti osudy pra-covníků ve svých vlastních zemích;

vysoké smluvní strany, vedeny jsoucecity spravedlnosti a lidskosti, právě takjako zabezpečiti trvalý světový mír, do-hodly se na tomto.“

V návaznosti na filosofii, uvedenouv oddílu I., v oddílu II. mírové smlouvybyly formulovány následující zásady propoválečné uspořádání trhu práce:

Vůdčí zásada …(odkaz na část I.) … pro-hlašuje, že: � práce nesmí býti pokládaná za zboží

nebo za předmět obchodu; � právo spolčovací ke každému cíli nepří-

čícímu se zákonu, musí být stejné prozaměstnance jako pro zaměstnavatele;

� placení mzdy pracovníkům, jež by jimzajiš�ovala slušnou životní úroveň při-měřenou době i zemi;

� přijetí osmihodinového dne nebo os-mačtyřicetihodinového týdne za cíl,jehož jest dosáhnout všude, kde hoještě nebylo dosaženo;

� přijetí týdenního odpočinku nejménědvacetičtyřhodinového;

� odstranění práce dětské a závazekomeziti práci mladých lidí obojího po-hlaví do té míry, jak jest nutno, abyměli možnost pokračovat ve svémvzdělávání a k tomu, aby se zajistil je-jich tělesný vývoj;

� zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlavíza práci rovné hodnoty;

� pravidla vydaná v každé zemi o pod-mínkách pracovních musí zabezpečitslušné hospodářské nakládání všempracovníkům, kteří se po zákonu v zemizdržují;

� každý stát musí organizovat dozorčíslužbu, v níž budou zúčastněny i ženy,

aby se zajistilo provádění zákonůa předpisů o ochraně pracovníků40.

Tyto zásady zrcadlí požadavky formulova-né různými odborovými a jinými sjezdy předsvětovou válkou (viz předchozí kapitoly).

2.2 Ustanovení o vzniku MOP

Část III. hlavy XIII. versailleské mírovésmlouvy pak pojednává přímo o vytvořeníMezinárodní organizace práce slovy: „Me-zinárodní organizace práce byla ustavena,ježto sdružení států za účasti jejich nejvý-značnějších odborových svazů, jednak za-městnavatelů, jednak dělníků“. Za sídlourčila stejně jako Společnost národů Že-nevu, kde byl pro MOP později postavenna břehu Ženevského jezera palác.

MOP tvořily a dodnes tvoří: � Mezinárodní konference práce (MKP),

která se koná každoročně,� Mezinárodní úřad práce (MÚP), který

pracuje pod dohledem správní rady.Každý stát, který je členem organizace,

musel na Mezinárodní konferenci prácevyslat delegaci, která se skládala ze dvouzástupců vlády a po jednom zástupci za-městnavatelů a zaměstnanců. Každý dele-gát mohl být provázen odbornými porad-ci. Každý delegát hlasoval svým jménem,tj. nehlasovalo se podle států. Časemvznikly frakce zaměstnavatelů a pracovní-ků, které někdy hlasovaly proti vládám.

Mezinárodní organizace práce tvořilamezinárodní pracovní legislativu, přijíma-la úmluvy a doporučení. Úmluvy státymohly ratifikovat a pak se pro ně staly zá-vazné a jejich plnění se kontrolovalo. Do-poručení byla nezávazná a jejich účelembylo stanovit pravděpodobný směr, kte-rým se bude skutečnost, upravená úmlu-vou jako minimální standard, ubírat.

Správní rada stanovila program konfe-rence, MÚP připravil informační podkladyna základě zpráv členských států a před-běžné návrhy úmluvy a doporučení,a MKP projednala a schválila připravenéa prodiskutované návrhy úmluv a doporu-čení. Úmluvy byly členským státům před-kládané k ratifikaci. MÚP shromaž�ovalratifikace. Členské státy byly povinny po-dávat každoročně zprávu o plnění ratifiko-vaných úmluv (čl. 408). MÚP tyto zprávyanalyzoval a generální ředitel MÚP podá-val o plnění úmluv zprávu MKP. Podleusnesení MKP z roku 1926, byly od roku1927 zprávy států analyzovány zvláštní ko-misí odborníků, která o výsledku informo-vala MKP.

Podle čl. 420 mírové smlouvy byly sta-noveny sankce státům, které porušovalysvé závazky. Předvídal tři případy:� reklamace (podle čl. 409), tj. podněty po-

dané MÚP některou zaměstnaneckounebo zaměstnavatelskou organizací. Re-klamace se pošle státu, proti kterému jevedená a očekává se jeho odpově�, jaks ní naložil. Je-li odpově� neuspokojivá,



Poznatky z praxe

může být reklamace, případně i s odpo-vědí uveřejněná (podle čl. 410);

� stížnosti (podle čl. 411) podávají člen-ské státy, které úmluvu ratifikovaly,nebo Správní rada z vlastní iniciativynebo na základě stížnosti delegátaMKP. Správní rada mohla stížnost bu�vyřídit stejným způsobem jako rekla-maci, nebo ustavit tříčlennou vyšetřují-cí komisi (jeden člen za zaměstnavate-le, jeden za zaměstnance, jeden nezá-vislý ze seznamu nezávislých odborní-ků Společnosti národů). Ta podávalazprávu s doporučením příslušnémustátu se lhůtou k realizaci doporučení(čl. 414). Spor mohl být vznesen naStálý mezinárodní soudní dvůr (čl. 415),který mohl zprávu pozměnit. Soudmohl i uložit hospodářské sankce pro-vinivšímu se státu (čl. 418);

� žaloba (podle čl. 416) se podávala keStálému mezinárodnímu soudnímudvoru. Mohl ji podat jen stát, který bylčlenem MOP. Proti rozhodnutí soudunebyl opravný prostředek.

2.3 Předpis o správní radě a MÚP

Správní rada se skládala z 24 členů, po-lovina z řad vládních zástupců, a po osmiz řad jednak zaměstnanců, jednak zaměst-navatelů. Osm vládních míst je trvale re-zervováno pro vlády zemí s největším prů-myslovým významem, čtyři z řad ostat-ních zemí na tříleté období. Kritériem provýběr zemí se stálým mandátem je:� počet obyvatel ve výrobě;� hustota těchto obyvatel;� délka železniční sítě;� hustota železniční sítě;� absolutní a relativní spotřeba hnací

energie; � tonáž obchodního lo�stva.

Tato kritéria nejlépe splnila Belgie,Velká Británie, Francie, Indie, Itálie, Ja-ponsko, Kanada a Německo, které se stalystálými členy. Do správní rady byly MKPv roce 1922 na 4 volná místa na tříleté ob-dobí zvoleni ještě zástupci Chile, Finska,Polska a Španělska. Na tomto zasedáníMKP (1922) rozhodla zvýšit počet členůsprávní rady na 32 členů (16 vládních,8 zaměstnavatelských a 8 zaměstnanec-kých delegátů). Tento návrh měnil obsahversailleské smlouvy a vyžadoval ratifika-ci dvou třetin států, které byly signatářiversailleské mírové smlouvy, proto dlou-ho nebyl návrh realizován.

Správní rada stanovovala program Me-zinárodních konferencí práce a jmenovalagenerálního ředitele Úřadu. V listopadu1919 jmenovala Alberta Thomase41. Bylgenerálním ředitelem až do roku 1932,tedy do své smrti. Albert Thomas vtisklMÚP styl práce, který v podstatě tvoří zá-klad jeho fungování dodnes42.

MÚP byl kromě vnitro-organizačníchútvarů rozdělen do tří divizí (název divize

se používá dodnes, je jich však dalekovíce):� divize diplomatická, která se skládala

ze dvou sekcí, první připravovala kon-ference, druhá obhospodařovala přija-té úmluvy a jejich ratifikace. Měla i dvěstálá oddělení, jedno se zabývalo mi-grací a druhé bylo právní. Dále bylopřipojeno i další oddělení, které se za-bývalo ruskou emigrací;

� divize vědecká, zabývající se zkoumá-ním metod analýz společenských jevůa jejich vývoje, se vyjadřovala k hospo-dářským problémům. Zahrnovala sekcistatistickou, sekci sociálně politickéhozákonodárství a sekci obecně vědec-kou. Měla oddělení zemědělské, ruské,pro nezaměstnanost, průmyslové hy-gieny a obecných anket;

� divize pro mezinárodní styk a informa-ce udržoval styk se zaměstnavatelský-mi a zaměstnaneckými organizacemi.Měly dvě sekce, první se věnovalastyku s nestátními organizacemi a čle-nila se na oddělení pro zaměstnavatel-ské organizace, oddělení pro dělnickéorganizace a třetí pro styk s organiza-cemi družstevními. Spravovala i kniho-vnu. Druhá sekce se zabývala sběrema publikací informací týkajících se pra-covní problematiky. Dělila se na řaduoddělení podle jednotlivých jazykůčlenských organizací. Vedla i národníkorespondenty. MÚP zřídil dopisova-telské kanceláře ve Francii, Velké Britá-nii, Itálii, Japonsku, Německu a USA.Korespondenty ustavil v Belgii, ČSR,Ma�arsku, Polsku a Rakousku.

Jednotlivé členské státy ustavovaly di-plomatické mise při MÚP v Ženevě. Prvnímise při MOP v Ženevě byly z Japonska,Švédska a Polska. Někdy tuto funkci vyko-návala vyslanectví pro Společnost národůa MÚP, např. brazilské. Jiné státy měly nasvých vyslanectvích u švýcarské vládyv Bernu zvláštní úředníky pro styk s mezi-národními vládními organizacemi v Žene-vě. K těm patřilo Bulharsko, ČSR, Čína,Itálie, Řecko, a Venezuela.

3. První konference Mezinárodníorganizace práce (MOP), 1919

3.1 Příprava první konference MOP

První mezinárodní smlouvy o dělnic-kých otázkách vznikaly hned po Versailles-ké smlouvě (1919) na půdě první konfe-rence Mezinárodní organizace práce43.Byla svolána v souladu s čl. 424 mírovésmlouvy a přílohou k XIII. hlavě tétosmlouvy. USA byly smlouvou pověřenysvolat první Mezinárodní konferenci práce(dále jen MKP). Smlouva jmenovala orga-nizační výbor, který byl svolán v červnu1919, a skládal se z členů jmenovanýchvládami Francie (Artur Fontaine), USA(J. T. Shotwell), Velké Británie (Sir Mal-

colm Delevingne), Itálie (Di Palma Castgli-one), Japonska (Oka), Belgie (Mahaim)a Švýcarska (Rappard). Předsedou bylArtur Fontaine. Úkolem výboru bylo při-pravit první MKP.

Podle mírové smlouvy programemprvní MKP bylo:� provedení zásady osmihodinového

pracovního dne nebo 48 hodin pracov-ního týdne;

� otázky vztahující se na prostředky, kte-rak předcházet nezaměstnanosti a čelitjejím následkům;

� zaměstnávání žen:� před porodem nebo po porodu

(včetně úhrady výdajů na mateř-ství),

� při práci noční,� při pracích škodlivých zdraví;

� zaměstnávání dětí:� věk připuštění k práci,� práce noční,� práce škodlivé zdraví;

� rozšíření a provedení mezinárodníchúmluv přijatých v Bernu roku 1906o zákazu noční práce žen a o zákazupoužívání bílého (žlutého) fosforu v zá-palkovém průmyslu44.

Program vycházel z předválečných po-žadavků nevládních organizací (viz Kapi-tola 1).

Z pověření versailleské mírové smlouvysvolal MKP prezident USA WoodrowWilson jako občan USA, nikoliv jakoústavní činitel USA, a to na 29. října 1919do Washingtonu. Na první konferenciMOP, která rokovala do 29. listopadu 1919,bylo přítomno 95 delegátů a bylo přijatoprvních šest úmluv a šest doporučení.Úmluvy stanovily principy a minimálnístandardy, a ponechaly vládám právoupravit výjimky a právo technického řeše-ní, jak principy realizovat. Pozoruhodnéna těchto úmluvách bylo to, že ne každábyla doprovázena doporučením, které ob-sahovalo vizi, jak by se právní úpravaměla dále ubírat. Byly přijaty tři doporu-čení k otázkám, které byly diskutoványpřed válkou, ale nebyly připraveny zásadyúmluv k těmto otázkám. To se stalo až nadalších MKP. Úmluvy reagovaly na nalé-havé sociální problémy Evropy před a poprvní světové válce.

Vedle věcného programu MKP muselařešit i další otázky:� připuštění členství Německa a Rakous-

ka na MKP a do MOP; tato otázka bylavyřešena 30. října ve prospěch uvede-ných států;

� zvolení správní rady na období do ro-ku 1922;

� schválení jednacího řádu MKP.Ústředním bodem bylo jednání konfe-

rence o osmihodinové pracovní době,které zahájil britský vládní delegát, mini-str George Nicoll Barnes46. Diskuse o pra-covní době trvala do 10. listopadu. Z toho


Poznatky z praxe


je patrné, jak ožehavá to byla diskuse.O zavedení takové úmluvy měly zájempředevším státy, které v té době už osmi-hodinovou pracovní dobu zavedly (Belgie,ČSR, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí,Polsko, Rakousko, Španělsko a Švédsko).Komise, která návrh připravila, vycházelaz francouzského zákona o osmihodinovépracovní době, protože předsedou komi-se, která návrh úmluvy připravovala, byljiž zmíněný Francouz Artur Fontaine.

3.2 První úmluvy a doporučení MKP

První úmluva o osmihodinové pracovní

době47 se vztahovala na průmyslové pod-niky, které zahrnovaly nejen výrobní pod-niky, ale i stavbu lodí, výrobu, transforma-ce a přenos elektrického proudu, plynár-ny, vodárny, dále průmyslové službyopravárenské, doly, stavebnictví, železni-ce, dopravu lidí a zboží, překládání zbožív přístavech. Výjimkou byla roční dopravazboží, obchod a zemědělství. Tento poža-davek byl formulován již v roce 1839 Le-grandem (viz Kapitola 1) a řadou meziná-rodních odborářských konferencí.

Pro námořní a jinou vnitrozemskouvodní dopravu se měly uzavírat zvláštníúmluvy. Důvodem byla skutečnost, že šloo přeshraniční podnikatelskou činnost,která se týkala více států. Osmihodinovápracovní doba se nevztahovala na podni-ky zaměstnávající jen členy rodiny a na ří-dící a dohlížecí personál, ani na zeměděl-ství.

Zaměstnavatelům se povolovala různáúprava pracovní doby, pokud nepřesáhla9 hodin za den, 48 hodin týdně a práci vesměnách průměrně 8 hodin denně nebo48 hodin týdně v období třech po sobějdoucích týdnech. Práce ve směnách ne-směla přesahovat 56 hodin týdně a mělabýt kompenzovaná příslušným volnempodle národního zákonodárství. Výjimkyk takto stanovené pracovní době se povo-lovaly v případech úrazu nebo nebezpečíúrazu, ohrožení nebo poškození strojenebo závodu, nebo v nepředvídatelnýchpřípadech (force majeure).

Státy mohly upravit výjimky v pracovnídobě, potřebné k přípravným pracíma komplementarizaci výrobků, a dočasnévýjimky v případech návalu práce. Výjim-ky se musely dohodnout s příslušnými or-ganizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.Čl. 9 až 13 úmluvy pak upravovaly výjim-ky pro Japonsko, Britskou Indii, Čínu, Per-sii (dnešní Irán) a Rumunsko.

Čl. 14−22 jsou procesní povahy. Lze jepovažovat za vzorové, protože všechnydalší úmluvy je opakují. K této úmluvě ne-bylo přijato žádné doporučení.

Při projednávání této a dalších úmluvv roce 1919 italská delegace požadovala,aby se úmluvy vztahovaly i na zeměděl-ství. Zástupci pracovníků (dělníků) poža-dovali, aby omezená pracovní doba plati-

la i v zemědělství. Tomuto požadavku ne-bylo vyhověno.

Druhá úmluva48 se týkala ochrany v ne-zaměstnanosti. Realizovala závěry konfe-rencí z roku 1917 (viz Kapitola 1). Úmluvaukládala státům podávat každé tři měsíceinformace o nezaměstnanosti a o opatře-ních, které přijaly k boji proti nezaměstna-nosti. Zpráva nesměla být starší 3 měsícůod skončení období, za které se podává.Státy, které úmluvu ratifikovaly, muselyvytvořit veřejné agentury zaměstnanosti,pracující pod dohledem ústřední vlády.Tam, kde existovaly soukromé agentury,musela vláda zajistit jejich spoluprácis veřejnými agenturami. V komisích přiagenturách musely být zastoupeny za-městnavatelské a zaměstnanecké organi-zace. Spolupráce mezi národními systémyměla být koordinována MOP. Ve státech,které vytvořily pojištění v nezaměstnanos-ti, muselo toto pojištění být zpřístupněnoi pracovníkům z jiných států, pracujícíchna území daného státu, za stejných pod-mínek jako vlastním občanům.

Úmluva respektuje různá technická ře-šení podpory nezaměstnaných v jednotli-vých evropských státech

K úmluvě byla přijata dvě doporučení(č. 1 a č. 2), jedno se týkalo nezaměstna-nosti a druhé reciprocity, ta už jsou nynípřekonána pozdějšími doporučeními. Do-

poručení o nezaměstnanosti49 doporučo-valo státům - členům MOP, aby zakázalyagentury, které požadují odměnu za svéslužby a pokud existují, tak je podřídily li-cenčnímu pravidlu, a co nejrychleji je zru-šily, nábor pracovníků v jiných zemích bylpovolen jen po konzultaci s organizacemizaměstnavatelů a pracovníků, a po doho-dě obou zemí, kterých se to týkalo, vytvo-řilo systém účinného pojištění proti neza-městnanosti nebo systém vládních dotacíasociacím, které vyplácely dávky v neza-městnanosti svým členům, koordinovalovšechny veřejné práce s cílem zachovatněkteré z nich na dobu budoucí nezaměst-nanosti a pro území, která budou neza-městnaností nejvíce postižená.

MKP přijala Doporučení o reciprocitě

v zacházení50. V ní se doporučovalo stá-tům MOP, aby každý členský stát MOP, zapodmínky reciprocity, pečoval o zahra-niční pracovníky. Pokud přijmul cizí pra-covníky (spolu s jejich rodinami) podledohody uzavřené mezi státy a pracovnícibyli zaměstnáni na jeho území, poskytnuljim výhody svého zákonodárství, kteréměli jeho pracovníci, jakož i právo orga-nizovat se, náležející jeho vlastním pra-covníkům.

Třetí úmluva51 se týkala pomoci v ma-teřství. První, kdo takovou ochranu práv-ně zabezpečil, byla Itálie na začátku 20. sto-letí. Úmluva zavazovala podniky, kterébyly definovány v první úmluvě. Poskyto-vala ženě právo nepracovat po dobu 6 tý-dnů po porodu, nepracovat po dobu šesti

týdnů před porodem, pokud předložila lé-kařské potvrzení o tom, že za 6 týdnů,bude pravděpodobně rodit (chyba lékařepři určení data pravděpodobného porodunesměla mít žádný vliv na práva ženy), podobu nepřítomnosti v práci měla mítnárok na dávky, bu� z pojištění nebo zestátních prostředků, které měly dostateč-ně zabezpečovat její existenci i existencijejího dítěte a pokud kojila své dítě, mělaprávo na dvě hodinové přestávky v práci.K této úmluvě nebylo přijato žádné dopo-ručení.

Úmluva č. 4 se týkala práce žen v noci52.Týkala se stejných zaměstnavatelů jakov Úmluvách č. 1 a č. 3. Zakazovala prácižen v noci. Noc byla definována jako doba11 hodin zahrnující dobu mezi 22. a 5. ho-dinou. Po dobu tří let se mohla uplatnitvýjimka pro státy, které takový zákaz tepr-ve zaváděly, doba 11 hodin se snižovalana 10 hodin. Výjimka na 10 hodin semohla uplatnit i v době sezonních prací,avšak jen po dobu 60 dnů roce. Kratšídoba zákazu noční práce žen se mohlauplatnit i v případech, kdy klimatické pod-mínky ve dne byly nepříznivé pro zdravípracovnic (přílišné horko). Z tohoto záka-zu se povolovaly výjimky, a to v případěnepředvídatelné události (force majeure)a při práci s rychle se kazícími materiály,které vyžadovaly zpracování do rána. Vý-slovné výjimky byly pro Indii a Siam (dnesThajsko). K této úmluvě nebylo přijatožádné doporučení.

Úmluva č. 5 se týkala minimálního věkupro práci v průmyslu53. Realizovala se takmyšlenka vyjádřená v roce 1890 na jižzmíněné konferenci o podmínkách dětsképráce v Berlíně. Úmluva se týkala stejnýchpodniků jako v úmluvě č. 1. Zakazovalapráce dětí do 14 let věku. Zákaz se nevzta-hoval na technické školy, pokud to dovo-lovala národní legislativa. Zaměstnavatelmusel vést evidenci osob mladších 16 let,které zaměstnával, s daty jejich narození.K této úmluvě nebylo přijato žádné dopo-ručení.

Úmluva č. 6 se týkala noční práce dětív průmyslu54. Realizovala se tak myšlenkavyjádřená v roce 1890 v Berlíně na již zmí-něné konferenci. Mládež do 18 let věkunesměla být zaměstnaná v noci. Mládežnad 16 let mohla být zaměstnaná v nepře-tržitých provozech v hutní výrobě na pro-cesech definovaných v úmluvě, sklářskémprůmyslu, papírenství, cukrovarech a zla-tých dolech. Výjimečně mohli mladí lidémezi 16 a 18 lety věku pracovat, pokud tovyžadovala mimořádná situace, kteráohrožovala chod podniku. Noční práce sedefinovala stejně jako v úmluvě o zákazunoční práce žen. Výjimky mělo Japonskoa Indie. K této úmluvě nebylo přijatožádné doporučení.

Kromě toho MKP v roce 1919 přijala i třidoporučení týkající se ochrany žen a mláde-že před otravou olovem (Doporučení č. 4)55,



Poznatky z praxe

Inspekce práce (Doporučení č. 5)56 a zákazubílého fosforu (Doporučení č. 6)57.

Doporučení č. 4 doporučuje členskýmzemím, aby chránily zdraví žen a mládežedo 18 let tím, že zakážou jejich práci přitavení olova a zinku, práci s popelem,který obsahuje olovo, výrobní pájení, leto-vání a legování, obsahující více než 10 %olova, práci při výrobě červeného, bíléhoči aranžovaného olova nebo fosforu,chromem nebo křemičitany, práce s elek-trickými akumulátory a při úklidu v díl-nách, kde tyto procesy probíhají. Lze jezaměstnat za podmínek fungujících vý-konných ventilátorů, řádně uklizenýchpracovních míst a čistého nářadí, ozná-mení všech případů otravou olovemvládě včetně oznámení o způsobu od-škodnění, pravidelné periodické zdravotníprohlídky osob pracujících v takovémprostředí, poskytnutí ochranných pomů-cek, zpřístupnění dostatečných a vhod-ných šaten, umýváren a kantýn a zákazpřinášení jídla a pití do dílen. Doporučujese nahradit olověné materiály jinými ne-toxickými materiály. Za olověné se pova-žují materiály, které obsahují více než5 % váhy takového materiálu v 0,25% roz-toku kyseliny chlorovodíkové.

Doporučení č. 5 doporučuje členskýmstátům, aby zavedly co nejdříve nejenefektivní tovární inspekci, ale i veřejnouslužbu, která by ohlídala zdraví pracovní-ků, a která bude udržovat styk s MOP.

Doporučení č. 6 doporučuje členskýmstátům přijmout Bernskou úmluvu o záka-zu používání bílého fosforu při výrobě zá-palek.

Všechny úmluvy a doporučení navazujína předválečné požadavky odborovýchorga-nizací, kromě Úmluvy č. 2 o neza-městnanosti, která je reakcí na sociálnínapětí po první světové válce způsobené-ho demobilizací vojáků a restrukturalizacízbrojního průmyslu. Konference nereago-vala na chudobu a hlad, které způsobilaválka.

Konference přijala i několik usnesenísměřující k práci MÚP. Za prvé, správnírada měla zřídit mezinárodní komisi prootázky nezaměstnanosti zemědělskéhodělnictva, za druhé, měla vejít ve styks Mezinárodním ústavem zemědělskýmv Římě v otázkách nezaměstnanosti země-dělského dělnictva, za třetí, aby otázka po-jištění proti nezaměstnanosti byla zařaze-na jako bod některé blízké konferencea byl pro jednání připraven příslušnýnávrh úmluvy a doporučení, a za čtvrté,aby MÚP zřídil zvláštní sekci pro migračníotázky.

Podle čl. 408 Versailleské mírovésmlouvy, členské státy musí ročně podá-vat zprávu MÚP o ratifikovaných úmlu-vách a o vývoji v pracovním zákonodár-ství. MÚP podal souhrnnou zprávu o rati-fikacích úmluv z první konference na MKPv letech 1922 a 1923.

1 Skotský ekonom, autor spisu The Wealth ofNations, 1773.

2 Poor Law, zákony přijaté v době 1587−1598.3 Disraeli, Benjamin (1804−1881), britský státník, člen

Konzervativní strany, premiér a spisovatel.4 Manufaktura (z latinského manu facere - pracovat

rukama) je velká dílna, která nahradila řemeslníky,a umožnila práci dělníkům, z nichž každý dělá jendílčí úkony ručně. Manufaktury jsou počátkem ka-pitalistického způsobu výroby, který vytvořil mo-derní trh koncentrací individuálního kapitálu a sou-středění masy dělníků, osvobozených z nevolnictví.Předpokladem vzniku manufaktury byla velká po-ptávka po určitém druhu zboží. První manufakturyvznikly ve 14. století ve Flandrech a v italské Flo-rencii. Vyrábělo se v nich především sukno.V 16. století byly soukenické manufaktury hojně za-kládány v Anglii.

5 Má kořeny již v době pozdní Římské říše. Ve 2. sto-letí n. l. se část původních římských otroků přemě-nila v takzvané kolóny (colonus, vlastně osadníky,sedláky). Kolóni, nebo také poddaní, se stali nejvý-znamnější feudální vrstvou středověké Evropy porozpadu Západořímské říše mezi 6. až 12. stoletím,resp. 14. stoletím. Výjimkou byla Skandinávie, kdese poddanství a nevolnictví nikdy neetablovalo.

6 Vynález parního stroje a jeho využití ve výrobě jepřipisován Angličanovi Jamesi Wattovi (1765),i když princip využití páry byl znám už před tím.Ruční výroba ustoupila strojům.

7 V Anglii začíná průmyslová revoluce v šedesátýchletech 18. století, svého dovršení dosahuje kolemroku 1830 (ve většině Evropy).

8 Engels, Bedřich. Postavení dělnické třídy v Anglii(Die Lage der arbeitenden Klasse in England, 1845,česky Svoboda 1950).

9 Vzpoury a povstání byly zaznamenány např. ve14. století (např. jacquerie ve Francii v letech1356−1358, nebo anglické povstání Wata Tylerav roce 1381).

10 Tomuto jevu se podle Neda Ludda (v roce 1779rozbil dva pletací stroje) říká luddismus. Největšívlny luddismu probíhaly v letech 1811−1813.

11 Za druhou se označuje elektrifikace výroby, za třetímírové využití štěpení atomu a za čtvrtou digitali-zace.

12 Datovaná historiky mezi lety 1789 a 1799, tedyzhruba od svolání generálních stavů králem Ludví-kem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bona-partem. Dne 14. července 1789 napadli Pařížanévězení Bastilu, symbol královského útlaku.

13 Mnohde to byla reakce na Pařížskou komunu(1871), kdy v Paříži došlo k boji mezi buržoazií a so-cialisty, kteří už odmítali snášet neúnosné pracov-ní podmínky a život na hranici bídy. Bezprostřed-ním důvodem vypuknutí povstání byla Prusko-francouzská válka.

14 Podrobnosti viz Tomeš, I. Úvod do teorie a meto-dologie sociální politiky, Portál, Praha 2010.

15 Skoch, Josef. Mezinárodní organizace práce a Čes-koslovensko, Lidové knihtiskárny A. Němce, Praha1928.

16 Legrand, Daniel (1783−1859), původem Švýcar,průmyslník působící v Alsasku, nábožensky založe-ný filantrop, inspirovaný Saint-Simonem, který bo-joval za omezení práce dětí v manufakturách.

17 Blanqui, Jérôme-Adolphe (1798−1854), francouz-ský ekonomista. Jeho nejvýraznější práce se týka-ly ekonomie práce. Byl žákem Jean-Baptiste Saye,po kterém převzal katedru politické ekonomie naConservatoire des Arts et Métiers. Viz Mcculloch,J. R. (1845). The Literature of Political Economy.

18 Založená roku 1864. U jejího zrodu stáli marxisté(Karl Marx, Friedrich Engels) a anarchisté (MichailAlexandrovič Bakunin).

19 Greulich, Herman (1842−1925), švýcarský politik,který založil sociálně demokratickou stranu Švý-carska. Byl bojovníkem za práva žen.

20 Carew, A. et al. (eds.). The International Confedera-tion of Free Trade Unions, Berne, Peter Lang, 2000.

21 Skoch, Josef. Mezinárodní organizace práce a Čes-koslovensko, Praha 1928, Lidové knihtiskárnyA. Němce.

22 International Association for Labour Legislation(IALL).

23 Edward Phelan napsal: „… both workers and busi-ness had supported the efforts of the IALL for dif-ferent reasons… The workers saw these efforts ascoordinated international attempts to achieve bet-ter conditions of work and to control the adverseeffects on labour of market forces, while employ-ers favoured equalizing conditions of work in orderto facilitate the expansion of trade and removeunequal conditions of international commercialcompetition“ (viz International Labour Review (Ge-neva, ILO, (1949), vol. LIX, no. 6).

24 Viz dále Kapitola 3, o první MKP.25 Victor Arthur Léon FONTAINE (1860−1931), důlní

inženýr, ředitel francouzského úřadu práce(1899−1920 a jeden ze zakladatelů Mezinárodní aso-ciace pro pracovní zákonodárství (1900). V rove1919 se účastnil na přípravě kapitoly XIII versailles-ké smlouvy a v roce 1919 se stal prvním předsedouSprávní rady (1919−1931). Viz COINTEPAS, Michel,Arthur Fontaine, 1860−1931 : un réformateur, paci-fiste et mécene au sommet de la Troisieme Répub-lique, Presses Universitaires de Rennes, 2008.

26 Bamberová, J. Normotvorná činnost MOP v oblas-ti pracovního práva. Brno, 2013, Magisterskápráce. PrF MU.

27 Spartakovci (německy Spartakusbund) byla ně-mecká ilegální skupina revolucionářů, která se po-kusila v lednu 1919 provést v Prusku převrat.

28 Karl Liebknecht (1871−1919), německý revolucio-nář a spoluzakladatel Komunistické strany Němec-ka, zavražděn nacionalistickou organizací Frei-korps.

29 Rosa Luxemburgová (vlastním jménem RosaliaLuxemburg (1871−1919), představitelka německé-ho a evropského socialistického a komunistickéhohnutí, zavražděna organizací Freikorps.

30 Edward Phelan. The contribution of the ILO topeace. In International Labour Review (Geneva,ILO, (1949), vol. LIX, no. 6.

31 Adolf Wagner (1835−1917), profesor ekonomie a fi-nancí, rektor Humboldtovy university v Berlíně, jepovažován za podporovatele státního socialismu.Patřil k významným ekonomům Bismarckovské éry.

32 Skoch, Josef. Mezinárodní organizace práce a Čes-koslovensko. Praha 1928, Lidové knihtiskárnyA. Němce.

33 Rodgers, G., Lee E., Swepston, L., Van Daele, J.The International Labour Organization and thequest for social justice, 1919−2009. Geneva, Octo-ber 2008.

34 Barnes, G. 1926. History of the International La-bour Office. London, Williams and Norgate Ltd.

35 Požadavek tripartity výslovně formuloval Meziná-rodní sjezd křes�anských odborů (Paříž, březen1919).

36 ČSR zastupoval ministr zahraničí Dr. Edvard Beneš.37 Samuel GOMPERS (1850−1924) americký odboro-

vý předák, který založil American Federation ofLabor (AFL), a byl jejím předsedou od 1886 do jehosmrti v roce 1924. Viz autobiografie GOMPERS Sa-muel, Seventy Years of Life and Labor. 1925.

38 ČSR tehdy již osmihodinovou dobu uzákonilo(zákon č. 91/1918 Sb. z. a n.) a byl zájem na tom,aby podobné zákony měly ostatní evropské státy.

39 Citováno podle Josefa Skocha, Mezinárodní orga-nizace práce a Československo, Praha 1928, Lidovéknihtiskárny A. Němce, str. 29.

40 Citováno podle Josefa Skocha, Mezinárodní orga-nizace práce a Československo, Praha 1928, Lidovéknihtiskárny A. Němce, str. 30.

41 Albert Thomas (1878−1932) byl prominentní fran-couzský socialista a za světové války do roku 1919byl první ministr ozbrojené třetí francouzské re-publiky. Zmínil se o něm i T. G. Masaryk v knizeSvětová revoluce, Praha, Orbis, 1925.


Poznatky z praxe


Stav zkoumané předmětné problematiky

Sociální vyloučení můžeme definovat(při vědomí různých způsobů užívání to-hoto pojmu) jako proces, kterým jsou jed-notlivci i celé skupiny osob zbavováni pří-stupu ke zdrojům nezbytným pro zapojeníse do sociálních, ekonomických a politic-kých aktivit společnosti jako celku. Processociálního vyloučení je primárně důsled-kem chudoby a nízkých příjmů, přispívajík němu však také další faktory, jako je dis-kriminace, nízké vzdělání či špatné životnípodmínky. Sociálně vyloučení jsou odříz-nuti od institucí a služeb, sociálních sítía vzdělávacích příležitostí. V posledníchdvou letech došlo naprosto nesmyslně kezměně praxe v posuzování pracovníchcest cizinců jako výkonu nelegální práce,čemuž zabránila až judikatura správníchsoudů (Šabatová, 2014). Věková diskrimi-nace na trhu práce se dostala do hledáčkučeské veřejnosti a sociální politiky teprvenedávno. Empirické výzkumy postojů lidípřitom ukazují, že jednotlivci poci�ují věkjako výrazný faktor ovlivňující jejich šancena trhu práce a přístup zaměstnavatelů.Jak uvádí Hasmanová Marvánková (2014)věk by se jako kritérium měl objevit pouzev případě, kdy je pro výkon povolání věkdaný zákonem. Takovýchto případů je alefakticky poměrně málo. Zákon o zaměst-nanosti přímo zakazuje činit nabídky, kterémají diskriminační charakter (napříkladomezit požadavky pro přijetí do zaměstná-ní na základě věku, kromě výše zmíněnévýjimky). V praxi ale dochází k obcházení

této povinnosti právě odkazem na nutnosturčité délky pracovní zkušenosti či pro-střednictvím výroků, které implicitně vy-jadřují, kdo je vítán a kdo nikoliv (např.formulacemi typu „práce v mladém kolek-tivu“). Podle zprávy Veřejného ochráncepráv z roku 2011 obsahuje každý šestý in-zerát nabízející práci jeden či více diskri-minačních požadavků. Nejčastěji se při-tom v tomto typu inzerce objevuje diskri-minace právě na základě věku a pohlaví.

Výzkum významu práce v životě českýchpracovníků a pracovnic ukazuje, že staršígenerace je ve vztahu k práci podobněambiciózní jako mladší generace. Staršípracující se ve svých postojích nijak výraz-ně neodlišují od mladší ekonomicky aktiv-ní populace. Starší zaměstnaní v těchto vý-zkumech rozhodně nevystupují jako méněoddaní svému zaměstnání či jako skupinarezignující na další setrvání v práci. Výz-kum naznačuje, že nižší míra ekonomickéaktivity ve starší generaci je spíše produk-tem znevýhodnění, kterým na trhu prácečelí, než jejich odlišného postoje k práci(Petrová Kafková, Rabušic 2010).

Konceptualizování věkové diskriminace

v kontextu nucené migrace

Většina migračních zákonů a politik -domácích i mezinárodních - užívá chrono-logický věk jako nejpoužívanější definicigeneračních kategorií. Např. Úmluva OSNo právech dítěte definuje dítě jako každoulidskou bytost mladší 18 let, pokud dle zá-kona není zletilost dosažena dříve. Tyto

chronologické věkové kategorie jsou užityv různých migračních zákonech. Např. ka-nadský zákon o imigraci a ochraněuprchlíků užívá chronologický věk jako de-finování dětí a starších osob. I když máv úmyslu poskytnout jasné zařazení (a vy-řazení) věkových kategorií, toto převláda-jící spoléhání se na chronologický věk jeproblematické z mnoha důvodů.

Seibelová a Silvermanová uvádějí, želidé v situaci nucené migrace nemusí znátsvé chronologické datum narození a ne-musí mít žádné dokumenty prokazující je-jich věk. V případě neexistence důkazůo jejich chronologickém věku, když mi-granti musí poskytnout vlastní chronolo-gické datum narození do migračního for-muláře, mohou být nuceni si jej vymyslet,což Siebelová nazývá „byrokratickýmdatem narození“, což má ovšem velké ad-ministrativní důsledky na to, jaké službybudou poskytovány dle kategorií chrono-logického věku. Absence formuláře pronezletilé osoby bez doprovodu ve Spoje-ném Království vedlo k užití kontroverzní-ho posuzování věku jako vynucené „řeše-ní“ věkových sporů, pro legitimizaci„opravdových dětí“, jak uvádí Silverma-nová. Chronologické věkové kategoriejsou libovolné v tom smyslu, že opravdujen označují plynutí času. Zatímco v zá-padní medicíně, psychologii a vzděláva-cích kruzích byla tendence, že chronolo-gický věk je pro biologický, kognitivnía sociální rozvoj velice důležitý, tak ne-dávné výzkumy uvádějí širokou škálu vari-ací na všechny tyto otázky díky kombinaci

42 Renouvin, P. Les formes du Gouvernement de Gu-erre. Paris, 1925 Les Presses universitaires de Fran-ce. Také International Labour Organization Website.

43 Origins and history, Geneva: International LabourOrganization, dostupné na internetu. Také viz Inter-national Labour Conventions and Recommenda-tions, 1919−1981, Ženeva, 1982.

44 Citováno podle Josefa, Skocha, Mezinárodní orga-nizace práce a Československo, Praha 1928, Lidovéknihtiskárny A. Němce, str. 41.

45 Thomas Woodrow Wilson (1856−1924) byl 28. prezi-dent Spojených států amerických v letech 1913−1921.

46 George Nicoll Barnes (1859−1940), skotský Labou-rista, v době Versailleské smlouvy ministr.

47 C1. Convention Limiting the Hours of Work in Indu-strial Undertakings Eight in the Day and Forty-eightin the Week, 1919.

48 C2. Convection concerning Unemployment, 1919.49 R1. Recommendation concerning Unemployment,

1919.

50 R2. Recommendation concerning Reciprocity ofTreatment, 1919.

51 C3. Convention concerning Employment of Womenbefore and after Childbirth, 1919 Maternity protec-tion Convention, 1919.

52 C4. Convention, concerning Employment ofWomen during the Night, 1919.

53 C5. Convention fixing Minimum Age for Admissionof Children to Industrial Employment, 1919.

54 C6. Convection concerning the Night Work ofYoung Persons Employed in Industry, 1919.

55 R4. Recommendation concerning the Protection ofWomen and Children against Lead Poisoning,1919.

56 R5. Recommendation concerning the Establish-ment of Government Health Services, 1919.

57 R6. Recommendation concerning the Applicationof the Berne Convention of 1906, on the Prohibitionof the Use of White Phosphorus in the Manufactu-re of Matches, 1919.

Tato sta� vznikla za podpory a v rámcigrantového projektu GA ČR, reg. č. 17-03398S, „Mezinárodní organizace prácea její význam pro rozvoj sociálního právav Evropě.

Autor prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.([email protected]) je přední český odbor-ník působící v oblasti sociální politiky,práva sociálního zabezpečení a sociálnísprávy. Působí na Katedře sociální práceFilosofické fakulty Univerzity Karlovy (De-partment of Social Work, Faculty of ArtsCharles University in Prague), areál UK Ji-nonice, U Kříže 8, 158 00 Praha 5, Jinoni-ce, Česká republika.

Problematika diskriminace v migračním právu, politice a praxivůči věkuMarek Merhaut

Tato studie klade důraz na rozsáhlou, ale málo vnímanou existenci diskriminace vůči věku ve vynuceném migračním

právu, politice a praxi. Užitím termínu „sociální věk“ autor analyzuje způsoby, jakými jsou lidé rozděleni v nucené mi-

graci, dle chronologického věku, biologického vývoje a rodinného statusu. Tento článek má za cíl přispět k dalšímu vý-

zkumu věkové diskriminace ve všech formách a v různých kontextech nucené migrace.



Poznatky z praxe

genetických a environmentálních faktorů.Dalším ukazatelem je arbitrární charakterchronologických věkových kategorií týka-jících se širokého spektra různých definic,dokonce v rámci stejného dokumentu.Např. v IRPA jsou děti definovány jakoosoby mladší 18 let, jsou zde ale rozdílnépožadavky na určení chronologickéhověku v aplikačním procesu.

V mnoha kontextech jsou ostatní biolo-gické a sociální markery věku důležitějšínež chronologický věk. To zahrnuje puber-tu, rodinný stav, rodičovství, pečovatel-ství, formální zaměstnání, zařazení dovzdělání a stárnutí. Je třeba také pozna-menat, že některé věkové kategorie - jakojsou např. děti - jsou obdobím vývoje člo-věka, stejně jako sociální a rodinný stav.V reakci na tyto nedostatky se odbornícirozhodli doplnit koncept „sociální věk“.Sociální věk znamená „společensky utvo-řený význam aplikovaný na fyzický vývoja je přisuzovaný kojencům, dětem, mla-dým lidem, dospělým i starým, stejně tak,jako jejich mezigeneračním vztahům“.Článek se zaměřuje na tyto mocenskévztahy, kdy autor analyzuje diskriminacina základě chronologického věku, sociál-ního věku a rodinného statusu. Věkovádiskriminace je politickým problémema jeho pojmenování je cestou k nastoleníspravedlnosti.

Věk jako problém spravedlnosti? Definice

diskriminace

Lze poukazovat na věk z hlediska spra-vedlnosti takového pohledu, a to jak napřímou, tak nepřímou, stejně jako pozitiv-ní i negativní diskriminaci? Dle článku 2(2)Směrnice evropské rady 2000/78/EC o pří-mou diskriminaci se jedná, když je v ob-dobných situacích s jedním člověkem za-cházeno méně příznivě než s druhým. Zdese myšlenka rovnosti soustředí na Aristo-telovy představy, že by se se všemi lidmimělo zacházet rovně. Přímá diskriminaceje evidentní např. u věkové kategorie prokvalifikované pracovníky v Austrálii, Ka-nadě a Novém Zélandu. Nepřímá diskri-minace v kontrastu zahrnuje případy zřej-mého rovného zacházení, které ovlivňujevíce osoby určitého věku. Napříkladpevné časové rámce na požadavky k trva-lému pobytu mohou mít rozdílné dopadyna lidi v různých fázích jejich života a majírelativně větší význam pro mladší osoby.Zatímco akademické, soudní a advokátníspory, týkající se rasové diskriminace,jsou běžné, věkovému problému je věno-váno mnohem méně pozornosti, a to jakv tuzemsku, tak i v zahraničí. Fredmanovánedefinuje konkrétní skupinu a uvádí tzv.„fair inning“ argument, tedy že všichnijsme byli mladí a všichni zestárneme,máme-li štěstí. Věková diskriminace mávliv na každého z nás, tudíž by žádná vě-ková nerovnoprávnost neměla být. Do-

konce některé úvahy uvádějí, že staří lidémají mít menší šanci na zaměstnánía zdravotní péči, aby mladší věkové skupi-ny získali „férový podíl“ a tím by se mělaredukovat nerovnoprávnost mezi genera-cemi. Ale pojem „fair inning“ argumentu-je problémy z mnoha důvodů. Jak Fred-manová dále uvádí „dva životy nemohoubýt srovnatelné“, protože je zde přílišmnoho odlišností. Tyto otázky jsou ob-zvláš� důležité pro naši diskuzi o migraci,kde se status emigrace protíná s věkovoukategorií a kde lidé podléhají různým ná-rodním jurisdikcím v různých fázích živo-ta. Fredmanová poukazuje na to, že „stej-ná událost může ovlivnit dvě osoby z růz-ných generací zcela odlišně, i když dopadna dvě osoby ve stejném věku je totožný“.

V hojně citovaném kanadském případuGosselin v městě Quebecu, jeden z ne-souhlasících soudců Bastarche argumen-tuje: „Pojetí pojmu věk se týká všech lidí,by� ne stejným způsobem ve stejnou chví-li“. Velké kohorty mohou využívat věkk diskriminaci menších a zranitelnějšíchskupin. Změny v ekonomických, historic-kých nebo politických záležitostechmohou znamenat, že domněnky a stereo-typy o různých věkových skupinách již ne-jsou pravdivé. Faktem je, že věk se neu-stále mění, je to osobní charakteristika,kterou v daný moment není možno změ-nit. Takže, věk spadá pod otázky spravedl-nosti, aby lidé nebyli penalizovaní procharakteristiky, které nemohou změnitnebo ovlivnit. Nicméně je třeba pozname-nat, že se jedná o odlišné stanoviskooproti ostatním. Mnoho zákonodárcůa soudců neustále využívá variace „fair in-nings“, argument na zdůraznění věkovédiskriminace.

Druhým argumentem, který pokročileodůvodňuje rozdílné zacházení, je, že jenezbytné si uvědomit různé možnosti a si-tuace různých věkových skupin. Ve skuteč-nosti v některých případech je toto rozdíl-né zacházení pozitivní, zejména podle vě-kových skupin, zvláštních ustanovenía ochrany na základě rozvíjejících seschopností nebo ztrátě přizpůsobivosti.Např. v roce 2012 Výbor OSN pro práva dí-těte doporučil, aby státy urychleně a úplnězastavili dětskou detenci na základě jejichimigračního statusu. Ne každé rozdílné za-cházení z důvodu věku je neodmyslitelnědiskriminační nebo negativní. Ale v někte-rých případech předpoklady o různosti ne-jsou vědecky dokázané nebo nejsou použi-telné pro konkrétní osoby. Jak bylo zmíně-no výše, biologické procesy stárnutí se lišímezi jednotlivci na základě genetickýcha environmentálních faktorů. Kromě tohorozdílnost by neměla znemožňovat rovnépříležitosti. Feministé dlouho argumento-vali, že rovnost znamená stejnost. DleFredmanové je třeba se zaměřit na „zjed-nodušení výběru nebo autonomie, ochra-nu důstojnosti a posílení participativní de-

mokracie a sociálního začleňování“ na-vzdory diferenciálním zkušenostem.

Problematika věkové diskriminace v mi-

gračním právu, politice a praxi

Problematikou věkové diskriminacea migračního práva, která je ovlivněnavznikajícím množství odborně zaměřenéliteratury a judikatury na základě věkuobecně, je ten fakt, že v západní liberálnídemokracii impuls pro práci, týkající sevěkové diskriminace, přišel ze znepokoje-ní z diskriminace starších lidí v pracovnímprocesu. Věková diskriminace v zákoněo zaměstnanosti (ADEA), který byl schvá-len v roce 1967 v USA, má zakazovat dis-kriminaci na základě věku v zaměstnánívůči pracovníkům ve věku nad 40 let. Irskýzákon o zaměstnanosti z roku 1998 zaka-zuje věkovou diskriminaci pro zaměstnan-ce od 18 do 65 let. Evropská unie přijalanezávazný kodex na věkovou rozmanitostv zaměstnání v roce 2000. Všechny tytopředpisy nastavují důležité precedenty,ale jsou limitované, nebo� se soustředípouze na zaměstnání a jsou aplikované naspecifické věkové skupiny. Mezinárodníúmluvy o lidských právech jsou založenyna principech rovnosti a důstojnosti všechlidských bytostí. To je uvedeno v čl. 1 Vše-obecné deklarace lidských práv, který sta-novuje, že všechny lidské bytosti jsou na-rozeny svobodné a sobě rovné, co do dů-stojnosti a práv. Věk jako základ pro dis-kriminaci je nalezen více všeobecně v ně-kterých národních ústavách, kde ústavnístatuty jsou rozšířeny na všechny osoby -bez otázky občanství - a otvírají dveře proobhajobu eliminace věkové diskriminaceimigrantů. Bohužel málo pozornosti je vě-nováno pronikající a systematické věkovédiskriminaci v migračních zákonech, poli-tice i praxi. Existuje i literatura o omeze-ných právech dětí narozených v zemíchazylu pro „neobčany“ daných států.

Claire Breenová analyzuje věkovou dis-kriminaci ve vztahu k dětem narozenýmirským azylantům, zatímco JacquelineBhabba podobně odhalila „občanský defi-cit“ u dětí, narozených v USA migrantůmbez statusu a globálně dětí, které jsou bezstátní příslušnosti, jako výsledek nepravi-delného imigračního statusu jejich rodičů.Thronson důkladně analyzoval práva dět-ských migrantů v USA a argumentuje, žezákon o imigraci zaostává za ostatními zá-kony v implementaci dětských práv. Výz-kumy v Austrálii a Kanadě zpochybnilydiskriminaci migrantů - starších osob nazákladě etiky, sloučení rodin a z ekono-mických důvodů. Důležité z politické per-spektivy je, že obě studie poskytují vědec-ké důkazy, které vyvracejí předpoklady, žestarší lidé jsou ekonomické „břemeno“pro hostitelské komunity. Zatímco je zdevznikající zájem o věkovou diskriminaciv migraci, literatura je značně omezená na


specifické otázky (např. občanství a za-městnanost) a země (Irsko, Austrálie, Ka-nada a USA).

Intersekcionalita

Intersekcionalita je chápána jako teore-tický rámec a analytický nástroj pro po-chopení nerovností ve společnosti. Může-me sledovat, jak mezi lidmi vznikají ne-rovnosti ve vztazích, v interakcích a asoci-acích. Cílem autorského kolektivu je při-nést ucelený přehled teoretických a meto-dologických přístupů zaměřených na re-lační aspekt nerovností a jejich kulturní di-menzi. Společné těmto „alternativním“pojetím jsou především dva prvky: poro-zumění konkrétním vztahům a vzniku rela-cí ve vzájemných interakcích mezi lidmi,tak jak uvádí Šafr (2009) ve své knize. In-tersekcionalita je „vzájemný vztah několi-ka průřezových institucionalizovanýchmocenských vztahů“. Článek Grossmano-vé a Thomsna speciálně studuje vztahymezi pohlavím a sociálním věkem v kon-textu patriarchie a paternalismu v Nepálu,které vedou k diskriminačním zákonům,zakazujícím emigraci žen mladších 30 letdo okolních států. Jejich analýza ukazuje,že sociální normy o věku a migraci jsoupodmíněny vnímáním pohlaví a nábožen-stvím. Podobně Silvermanová argumen-tuje, že spojení věku, pohlaví a národnos-ti má výsledky v „trojí diskriminaci afghán-ských mužů, tzv. dětských podvodníků“.Tyto články demonstrují, že věkové skupi-ny - definované chronologicky a sociální-mi znaky - nejsou stejné kategorie. Rozdíl-nost související s věkem záleží na ostat-ních charakteristikách (pohlaví, nábožen-ství, ekonomická třída) a na migračnímstatusu. Další důležité zjištění těchto člán-ků souvisí s rodinným statusem. ČlánkyKanicsové a Silvermanové upozorňují nadoprovázené a nedoprovázené děti. Za-tímco druhá skupina je považována zavíce zranitelnou, Kanicsová demonstruje,jak děti, které migrují se svými rodiči, jsoučasto migračním rozhodnutím odmítnuty,a to navzdory nejlepším zájmům dítěte, nakterých si zakládá Úmluva o právech dítě-te a vnitrostátní právní předpisy. Ve sku-tečnosti je relativní, když jsou upřednost-ňováni nezletilí bez doprovodu jak v rámcinárodní, tak i mezinárodní legislativy, cožmůže vést k tomu, co Silvermanová cynic-ky popisuje jako „syndrom dítěte s faleš-nou identitou“. Všechny články řeší různý-mi způsoby, jak mají právní kategorie sku-tečné důsledky na každodenní život lidí.

Závěr

Výzkum zaměřený na problematiku vě-kové diskriminace by měl pokračovat, abyse mohlo nastartovat více holistické poro-zumění věkové diskriminace, více než defi-nování chronologické věkové kategorie.

Myslet musíme na stárnutí v průběhu živo-ta člověka, vývoj nástrojů na pochopenívěku, které více zohledňují kulturní rozdílyve zkušenostech. Vzhledem k všudypří-tomným věkovým kategoriím chronologic-kého věku, jako účinných administrativníchindikátorů, je nezbytně nutné rozvinout al-ternativní řešení. Na základě jak normativ-ních, tak užitkových argumentů můžemetvrdit, že věková diskriminace je nespráv-ná. Ačkoliv zákonné změny jsou pravděpo-dobnější, tvrzení o sociální spravedlnosti jedoprovázeno více pragmatickými diskuse-mi, proč politika věkové diskriminace veskutečnosti nefunguje. Odborná literaturaposkytuje některé důležité případové stu-die, ale spíše v konkrétních místech a naspecifických věkových skupinách a imi-gračních kategoriích. Je potřeba zabývat sehlubokou interdisciplinární kolaborací provýzkum věkové diskriminace se zaměřenímna tento interdisciplinární přístup i se zvý-šenou kolaborací napříč sociálními a pří-rodními vědami. Speciální psychologovéa lékaři mohou poskytnout velké množstvíklinických podkladů a měli by být pozvánido debat s právníky a odborníky sociálníchvěd, aby lépe porozuměli všudypřítomnévěkové diskriminaci, jak by mohlo dojít kezměně v boji proti stereotypům týkajícímse věku a předpokladům, které jsou hlubo-ce zakořeněné v právních předpisech a po-litice a jsou normalizované ve všedních so-ciálních interakcích.

Literatura

Bhabha, J. Arendt's Children: Do Today's MigrantChildren Have a Right to Have Rights? HumanRights Quarterly 31 (2009): 410−51.

Bhabha, J. The Citizenship Deficit: On Being a CitizenChild. Development 46, no. 3 (2003): 53−9.

Biggs, S., Fredvang, M., Haapala, I. Not in Australia:Migration, Work and Age Discrimination. Australa-sian Journal on Ageing 32, no. 2 (2013): 125−9.

Breen, C. Age Discrimination and Children's Rights:Ensuring Equality and Acknowledging Difference(Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2006), 21.

Brenner, J. Women and the Politics of Class (NewYork: Monthly Review, 2000), 293.

Seibel, this volume; see also Faith Nibbs, Belonging:The Social Dynamics of Fitting In as Experiencedby Hmong Refugees in Germany and Texas (Dur-ham: Carolina Academic Press, 2014).

Clark-Kazak, C. Recounting Migration: Political Nar-ratives of Congolese Young People in Uganda(Montreal and Kingston: McGill-Queen's Universi-ty Press, 2011).

Clark-Kazak, C. Towards a Working Definition andApplication of Social Age in International Develop-ment Studies. Journal of Development Studies 45,no. 8 (2009): 1−18.

Cotter, A. M. Just a Number: An International LegalAnalysis on Age Discrimination (Hampshire, UK:Ashgate, 2008).

Fredman, S., Spencer,S. and their edited volumeAge as an Equality Issue: Legal and Policy Per-spectives (Oxford: Hart Publishing, 2003).

Fredman, S. The Age of Equality. Age as an EqualityIssue, 38.

Gimley Evans, J. G. Age Discrimination: Implicationsof the Ageing Process in Age as an Equality Issue,

ed. Fredman, S., Spencer, S. 11−20 (Oxford: HartPublishing, 2003).

Hasmanová Marhánková, J. Věková diskriminace natrhu práce. ZČU Plzeň, 2014.

Issacharoff, S., Worth Harris, E. Is Age Discriminati-on Really Age Discrimination: The ADEA's Unnatu-ral Solution. New York University Law Review 72,no. 4 (1997): 780.

McDaniel, M. A., Brian J. P, Banks, G. C. Job Perfor-mance and the Ageing Workforce. 2012, 280-198.In: Hedge, J. W., Borman, W. C. (eds.) The OxfordHandbook of Work and Aging. Oxford: Oxford Uni-versity Press.

McKerlie, D. Equality between Age-Groups. Philo-sophy and Public Affairs 21, no. 3 (1992): 275−95.

Petrová Kafková, M., Rabušic, L. Význam práce v ži-votě českých a slovenských starších pracovníků.Sociología 42(4): 316−338, 2010.

Reynolds, J., Clark-Kazak, C. Restructuring CanadianRefugee and Settlement Policy.

Reynolds, J., Clark-Kazak, C. Restructuring CanadianRefugee and Settlement Policy to Reduce Age Disc-rimination? A Social Age Analysis of the CanadianImmigration and Refugee Protection Act (IRPA) andIts Regulations (paper presented at the CanadianAssociation for Refugee and Forced Migration Stu-dies Conference, 17 May 2012, Toronto).

Reynolds, J., Clark-Kazak, C. Restructuring CanadianRefugee and Settlement Policy to Reduce Age Disc-rimination? A Social Age Analysis of the CanadianImmigration and Refugee Protection Act (IRPA) andIts Regulations (paper presented at the CanadianAssociation for Refugee and Forced Migration Stu-dies Conference, 17 May 2012, Toronto).

Sak, P., Kolesárová, K. Sociologie stáří a seniorů.Praha: Grada, 2012.

Salthouse, T. A. Effects of age and skill in typing.Journal of Experimental Psychology: General 13:345−371, 1984.

Scotty, J, W. Deconstructing Equality-versus-Diffe-rence: Or, the Uses of Poststructuralist Theory forFeminism. Feminist Theory Reader: Local and Glo-bal Perspectives, ed. McCann, C., Kim, S. K. (NewYork: Routledge, 2003), 389.

Šafr, J. Sociální distance, interakce, relace a katego-rizace: alternativní teoretické perspektivy studiasociální stratifikace. Sociologický ústav AV ČR,Praha, 2009, ISBN 9788073301460.

Thronson, D. B. Kids Will Be Kids? Reconsidering Con-ceptions of Children's Rights Underlying Immigrati-on Law. Ohio State Law Journal 63 (2002): 979−1016.

Thronson, D. B. Entering the Mainstream: MakingChildren Matter in Immigration Law. FordhamUrban Law Journal 37 (2010): 393−413.

United Nations Convention on the Rights of theChild. General Assembly Resolution 44/25, 20 No-vember 1989, http://www.ohchr.org/en/professio-nalinterest/pages/crc.aspx.

VanderPlaat, M., Ramos, H., Yoshida, A. A Prelimina-ry Investigation of the Contributions of SponsoredParents and Grandparents in Canada. CanadianJournal of Ethnic Studies 44, no. 3 (2012): 79−96.

Williams, A. Intergenerational Equity: An Explorati-on of the 'Fair Innings' argument. Health Econo-mics 6, no. 2 (1997): 117−32.

Autor PhDr. Marek Merhaut, Ph.D., MBA([email protected]) působí na Vysoké školehotelové v Praze 8 (Svídnická 506,181 00Praha 8, Česká republika) jako tajemníkkatedry marketingu a mediálních studií.Svoji výzkumnou činnost zaměřuje na ma-nagement, sociokulturní problematikumanagementu, interkulturní vztahy, ko-munikaci, etiku a etiketu a v neposlednířadě společenskou odpovědnost firem.

Poznatky z praxe



Poznatky z praxe


Probační dům jako možnost realizace podmíněného propuštěníz výkonu trestu odnětí svobody s dohledem

Kateřina Cilečková, Adéla Stodůlková

Převážně teoretický článek se zabývá podmíněným propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem

a možnostmi sociální práce s podmíněně propuštěnými osobami. Jsou zde zmíněna teoretická východiska přístu-

pů retributivní i restorativní justice, negativní i pozitivní stránky obou variant. Dále se věnuje postavení a úkolům

Probační a mediační služby jako speciálnímu orgánu, jež ve své činnosti sdružuje zvláštní prvky sociální práce

a způsoby řešení trestné činnosti. Navazují informace o procesu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí

svobody z hlediska jednotlivých aktérů tohoto procesu. Závěr statě pojednává o Pilotním projektu Probační dům,

který realizovala ostravská nezisková organizace Nová šance, z. s., s cílem rozšířit okruh osob, které mohou být

podmíněně propuštěny. Záměrem projektu bylo poskytnout klientům v rámci sociální práce bezpečný přechod

z vysoce kontrolovaného života ve věznici do mnohdy náročného života na svobodě, dále zejména integrace a re-

socializace mužů po výkonu trestu odnětí svobody zpět do společnosti, podpora a pomoc při dosažení cílů těchto

osob a ochrana společnosti před recidivou a bezdomovectvím. Do blízké budoucnosti existenci probačních domů

předpokládá strategický program Ministerstva spravedlnosti České republiky Koncepce vězeňství do roku 2025.

Článek se věnuje trestněprávnímu insti-tutu podmíněného propuštění z výkonutrestu odnětí svobody s dohledem, s cílemupozornit na specifika potřeb osob podmí-něně propuštěných z výkonu trestu odnětísvobody a možnosti sociální práce s nimi.V období od října 2015 do října 2016 bylrealizován Pilotní projekt Probační dům,který vznikl z důvodu snahy Ministerstvaspravedlnosti České republiky rozšířitpočet osob, jež mohou absolvovat zmíně-nou alternativu k nepodmíněnému trestuodnětí svobody. Výstupy a zkušenosti z pi-lotního projektu jsou v tomto článku ref-lektovány.

Problematika osob podmíněně propuš-těných z výkonu trestu odnětí svobodys dohledem a jejich znovuzačlenění dospolečnosti byla a stále je sledovaným té-matem. Počet jedinců, kteří každoročněopouštějí vězení, v mnoha zemích stoupá.Navíc se ukazuje, že značná část těchtoosob, ba dokonce jejich převážná většina,v procesu reintegrace dřív nebo pozdějiselhává, a dostává se tak opět do vážnéhokonfliktu se zákony (Rozum, Kotulan, To-mášek, 2008). Cestou, jak tento trend zvrá-tit, jsou alternativní opatření k trestu od-nětí svobody.1

Při tvorbě článku byly použity metodydeskripce a analýzy textu, pro získáníúdajů o Probačním domě byla použita me-toda rozhovoru. Úvodní část se věnujeshrnutí základních poznatků o sledova-ném institutu trestního práva, následujícítext hodnotí poznatky získané realizátoryprojektu Probační dům, které by mohlybýt zajímavé jak pro sociální práci, tak prosociální politiku.

Druhy trestů

Trest odnětí svobody

V průběhu dějin lidstva dochází k uplat-ňování množství různých druhů trestů. Po-

vaha těchto sankcí je výrazně ovlivňovánavývojem soudnictví, práva a tím, jak jsouvnímána lidská práva. S vývojem lidskéspolečnosti se pohled na trest a trestánípostupně humanizoval. Stejně jako v his-torii i dnes trest plní určité funkce, mátedy svůj účel a smysl. Podle klasiků teo-rie trestního práva (Rawls, 1955) je tres-tem, pokud je dotyčná osoba zbavena le-gálně některého práva, které patří meziběžné právo občana. Dle Harta (Hart,1959) je trest určen např. těmito prvky: za-hrnuje bolest nebo jiný následek obyčejněpokládaný za nepříjemný, je ukládán zapřestupek proti právním normám, je ulo-žen a vykonáván autoritou ustanovenouprávním systémem, proti kterému bylspáchán přestupek. Navrátilová (Navráti-lová, 2010) uvádí, že trest je zákonem sta-novený právní následek za určité proti-právní jednání.

Nepodmíněný trest odnětí svobody jev právní teorii i soudní praxi považován zanejpřísnější druh trestu. To vyplýváz obecného předpokladu, že lidská svobo-da je nejcennějším statkem a její odnětínebo omezení je pro pachatele trestnéhočinu nejcitelnější újmou (Karabec, Diblíko-vá, Macháčková, 2008). Nedotknutelnostosobní svobody jednotlivce je zakotvenave všech lidskoprávních předpisech. Totozákladní lidské právo může být omezová-no pouze ze zákonných důvodů a za urči-tých podmínek. Případ takového omezenímůže představovat právě trest odnětí svo-body (Motejl, 2010). Ten představuje nej-vyšší míru represe, tudíž má být použitpouze jako krajní prostředek (Kalvodová,2002). Výkon trestu odnětí svobody je nej-výraznějším prostředkem státního donu-cení, který se vyznačuje významnou mírouomezení osobní svobody.

Stěžejním prostředkem k dosaženíúčelu výkonu trestu odnětí svobody je paktzv. program zacházení. Ten je obecně de-

finován jako základní forma cílevědoméhoa komplexního působení na odsouzeného(Kalvodová, 2012). Výkon trestu odnětísvobody přináší však řadu známých nežá-doucích efektů, jako je např. devastujícívliv vězeňského prostředí na osobnost od-souzeného, přerušení pozitivních sociál-ních vazeb s původním prostředím (rodi-nou), přerušení pracovních aktivit a vzta-hů, ztížené uplatnění v životě na svoboděpo propuštění apod. (Karabec, Diblíková,Macháčková, 2000).

Alternativy k trestu odnětí svobody, res-

torativní versus retributivní justice

Ve druhé polovině 20. století se v systé-mech trestního práva vyspělých zemí za-čala stále více prosazovat myšlenka alter-nativního sankcionování trestných činů,tedy postihu, který není spojen s odnětímsvobody pachatele (Ščerba, 2014). Rukuv ruce s hledáním a zaváděním novýchzpůsobů sankcionování trestné činnosti sev trestním právu začal stále více prosazo-vat i nový myšlenkový směr označovanýjako tzv. restorativní justice (nápravná, ob-novující justice). Pojem restorativní justi-ce lze ve stručnosti vyložit jako určitý způ-sob zacházení s pachateli, který je odlišnýod klasické, retributivní (trestající) justice.Vychází z názoru, že současná trestníspravedlnost nepředstavuje adekvátní re-akci společnosti na kriminalitu (Karabec,2003). Zaměřuje se na újmy vzniklé trest-nou činností a usiluje o zohlednění potřeboběti, podporuje odpovědnost pachateleza řešení vzniklé situace a zapojuje poško-zeného, pachatele a komunitu do procesuřešení. Mohlo by se zdát, že restorativníjustice je pro pachatele v porovnání s tra-diční justicí snadnější cestou, avšak nenítomu tak. Pachatel je vždy přímo konfron-tován s následky svého činu, v mnoha pří-padech čelí osobnímu setkání s obětí, jeodpovědný a má závazky za odstranění


Poznatky z praxe


způsobené újmy na morální a materiálníúrovni (Zehr, 2003).

Trestní spravedlnosti tedy můžeme do-sáhnout dvěma způsoby. Retributivní (od-platnou, trestající) justicí - primární obětítrestného činu je stát a všechny síly a pro-středky jsou tím pádem soustře�ovány naochranu státu. Trestní justice se zde zamě-řuje zejména na pachatele, oběti jsou všakv trestním řízení častokrát přehlíženy a jejim přisuzováno zejména pasivní postave-ní. Důležitý je pachatel a jeho potrestání(Sotolář, Púry, Šámal, 2000).

Restorativní (obnovující) justice nao-pak vychází z myšlenky, že trestný čin jesociálním konfliktem mezi dvěma a vícejednotlivci, který můžeme účinně řešitjen za aktivní účasti všech osob. Zločintedy nemá být považován za porušeníspolečenského pořádku, ale má být chá-pán především jako újma, která byla způ-sobena oběti. Účelem není potrestání pa-chatele, ale vytvoření takových podmí-nek, aby mohly být odstraněny následkytrestné činnosti. Pachatel by se měl tedyaktivně podílet na náhradě způsobenéškody. Restorativní justice tedy umožňu-je všem, kdo byli protiprávním jednánímnejvíce dotčeni, vzít „spravedlnost dosvých rukou“ (Žatecká, 2007). Konceptrestorativní justice samozřejmě nemůžebýt chápán jako úplný protiklad retribu-tivní justice, nicméně odlišně přistupujejiž k podstatě samotného trestného činu.Restorativní justice vychází předevšímz toho, že trestný čin nepředstavujepouze porušení práva a útok na stát, aleže jde především o konflikt mezi pachate-lem trestného činu a konkrétní obětí.Restorativní justice proto spatřuje pri-mární účel systému trestní justice právěv kompenzaci poskytované individuálnímobětem (Morgan, Reiner, Maguire, 2012).Rozdíl mezi restorativní a retributivníjusticí můžeme spatřovat v tom, že retri-butivní systém trestní justice je zaměřenna nalezení adekvátní formy postihu pa-chatele a dosažení spravedlnosti spojujeprávě s tím, aby pachatele byli po záslu-ze potrestáni, restorativní justice se zají-má v prvé řadě o to, jak a komu bylatrestným činem způsobena újma a jaktuto újmu napravit.

Jak již bylo řečeno, negativní faktorynepodmíněného trestu odnětí svobodyvytvářejí vážný problém a ohrožení procelý systém trestního práva. Zásadní pří-činou negativních projevů nepodmíně-ného trestu odnětí svobody je fakt, žedochází k vytržení pachatele z jeho přiro-zeného sociálního prostředí a umístěnído izolovaného prostředí věznice. Má-limít však snaha o nápravu pachatelea jeho resocializaci větší naději na ús-pěch, měla by být realizována v situaci,kdy pachatel zůstává na svobodě (Ščer-ba, 2014). Pokud bychom si tedy měliuvědomit určité výhody alternativního

sankcionování, pak bychom, mimo elimi-nace negativních jevů provázejících vý-kon nepodmíněného trestu odnětí svo-body, zmínili zejména tyto: jde o sankceekonomicky výhodnější než trest odnětísvobody (náklady na výkon trestu odnětísvobody jsou vysoké, přeplněnost věznicsi žádá výstavbu věznic nových, což za-těžuje státní rozpočet), pachatel pone-chaný na svobodě je schopen lépe hraditpoškozenému způsobenou škodu a v sou-vislosti s alternativními opatřeními jei jinak zohledňováno postavení obětitrestného činu.

Probační a mediační služba

Způsoby řešení trestné činnosti (proba-ce a mediace), představují zvláštní prvkysociální práce, kterou však v rámci systé-mu trestní justice nejsou schopny efektiv-ně vykonávat tradiční orgány činnév trestním řízení, nebo� ty se primárně za-bývají samotným odhalováním trestnéčinnosti. Tyto důležité součásti systémualternativních opatření a konceptu resto-rativní justice jsou proto nevyhnutelněspojeny s nutností existence speciálníhoorgánu, který bude tuto práci vykonávata který se bude nedílně podílet na výkonualternativních sankcí. Tímto speciálním or-gánem je Probační a mediační služba, jejížpracovníci mají svou činností přispívatk efektivitě alternativních sankcí. ČinnostProbační a mediační služby je v České re-publice součástí systému práce s pachate-li a s obě�mi trestných činů od roku 2001,kdy nabyl účinnost zákon č. 257/2000 Sb.,o Probační a mediační službě.

Posláním Probační a mediační služby jepřispívat k naplňování trestní spravedl-nosti především vytvářením podmínekpro uplatnění alternativních postupův trestním řízení a zajištěním účinnéhovýkonu alternativních trestů. Dále provádíProbační a mediační služba mediaci, podí-lí se na řešení sporů mezi obviněnýmia poškozenými a svými činnostmi usilujeo urovnání konfliktních stavů, obnovenírespektu k právním normám v souvislostis trestním řízením (Matoušek, 2005). Pro-bační a mediační služba představujenovou instituci na poli trestní politiky, vy-chází ze součinnosti dvou profesí - sociál-ní práce a práva, zejména trestního. Vyvá-ženým propojením obou se vytváří novámultidisciplinární profese v systému trest-ní justice (Probační a mediační služba,2016).

Podmíněné propuštění z výkonu trestu

odnětí svobody

Podmíněné propuštění z výkonu trestuodnětí svobody není typickým alternativ-ním trestem jako obecně prospěšnépráce nebo domácí vězení. Je zde všakpro tu skupinu pachatelů trestné činnos-ti, kterým bylo nutné uložit trest nepod-

míněného výkonu trestu odnětí svobody,ovšem za splnění níže uvedených podmí-nek, je možné dobu výkonu trestu odnětísvobody zkrátit. Smysl podmíněnéhopropuštění z výkonu trestu odnětí svobo-dy není v tom, aby za dobré chování, pří-padně za dobrou práci byl pachatel auto-maticky propuštěn po odpykání stanove-né doby na svobodu bez zřetele na to,jaká je prognóza jeho dalšího chování.Podmíněné propuštění z výkonu trestuodnětí svobody (dále jen „VTOS“) je namístě pouze tehdy, pokud je odůvodněnpředpoklad, že odsouzený povede i nasvobodě řádný život (prokázal polepšení)a že tu není pro společnost příliš vysokériziko recidivy (Šámal, 2010). Podstatapodmíněného propuštění z výkonu trestuodnětí svobody je o tom, že se odsouze-ný předčasně propouští na svobodu a žese mu výkon zbytku tohoto trestu podmí-něně promíjí pod podmínkou, že se vezkušební době osvědčí, tj. povede řádnýživot a vyhoví podmínkám uloženýchsoudem. Pokud se tak stane, pak užvůbec nemusí vykonat zbytek trestu od-nětí svobody, který se mu definitivněpromine. Osvědčení má za následek, žese má za to, že celý trest byl vykonándnem, kdy byl odsouzený podmíněněpropuštěn z výkonu trestu odnětí svobo-dy (Šámal, 2010).

Podmínky podmíněného propuštění z vý-

konu trestu odnětí svobody

O podmíněném propuštění z výkonutrestu odnětí svobody rozhoduje soud nanávrh státního zástupce nebo ředitele věz-nice, v níž se vykonává trest, na žádost od-souzeného nebo i bez takové žádostiz vlastního podnětu soudu. Návrh na pod-míněné propuštění může navrhnout téžzájmové sdružení občanů, které nabídlopřevzetí záruky za dovršení nápravy od-souzeného (Šámal, 2010). Podání návrhuna podmíněné propuštění nezakládá práv-ní nárok ani ústavně zaručené právo na to,aby bylo žádosti vyhověno, posouzení jezcela na soudu. Dle ustanovení § 88 odst. 1trestního zákoníku může soud odsouzené-ho podmíněně propustit na svobodu, jest-liže odsouzený po právní moci rozsudku,zejména ve výkonu trestu svým chováníma plněním svých povinností prokázal po-lepšení a může se od něho očekávat, žev budoucnu povede řádný život nebosoud přijme záruku za dovršení nápravyodsouzeného, a odsouzený vykonal ales-poň polovinu uloženého nebo podle roz-hodnutí prezidenta České republiky zmír-něného trestu odnětí svobody. Soud ne-vyhoví návrhu ředitele věznice na podmí-něné propuštění odsouzeného na svobo-du, jen je-li zjevné, že by odsouzený popropuštění na svobodu nevedl řádnýživot. Soud při rozhodování o podmíně-ném propuštění odsouzeného za zločinpřihlédne také k tomu, zda odsouzený



Poznatky z praxe

včas nastoupil do výkonu trestu a zda čás-tečně nebo zcela nahradil či jinak odčinilškodu nebo jinou újmu způsobenou trest-ným činem nebo zda vydal bezdůvodnéobohacení získané trestným činem. Jestli-že odsouzený vykonával ochranné léčenípřed nástupem výkonu trestu odnětí svo-body nebo v jeho průběhu, přihlédnesoud i k projevenému postoji odsouzené-ho k výkonu ochranného léčení.

V rámci rizik a následné příznivé pro-gnózy se pracovník Probační a mediačníslužby, ale poté i soudce zabývají tím,v jakém prostředí bude pachatel žít, zdamá rodinné a sociální zázemí, zaměstnání,bydlení atd. Jde o to zjistit, jaké jsou soci-ální poměry pachatele, jaké podmínky mávytvořeny pro přechod do normálního ži-vota na svobodě. Očekávání, že pachatelpovede po podmíněném propuštění z vý-konu trestu řádný život, musí být důvodnéa založené na všestranném a aktuálnímzhodnocení pachatelovy osobnosti, dosa-vadního působení výkonu trestu apod.(Šámal, 2010).

Pilotní projekt Probační dům

Jak bylo řečeno výše, v rámci vyhodno-cování rizik před podmíněným propuště-ním z výkonu trestu odnětí svobody je klí-čovým ukazatelem rodinné a sociální zá-zemí pachatele, které mu může pomoci připřechodu do normálního života a zabránitrecidivě. Právě toto chybějící rodinnéa sociální zázemí vede k tomu, že pachatelnemůže být podmíněně propuštěn, ačko-liv ostatní kritéria plní. S cílem rozšířitokruh osob, které mohou být podmíněněpropuštěny, vznikl Pilotní projekt Probačnídům, jehož provoz byl vyzkoušen v obdo-bí od října 2015 do října 2016 v organizaciNová šance, z. s., která se dlouhodobě(od roku 1998) zabývá postpenitenciárnípéčí, zaměřuje se na hledání účinnýchforem snižování recidivy a efektivnějšíadaptaci mužů propuštěných z výkonu tre-stu odnětí svobody.2

Projekt financovalo Ministerstvo spra-vedlnosti, realizovala jej Probační a medi-ační služba, která na základě výběrovéhořízení pro provoz Probačního domu vy-brala organizaci Nová šance, z. s. se síd-lem v Ostravě. Dohodnutou klientelouProbačního domu byli muži podmíněněpropuštěni z výkonu trestu odnětí svobo-dy s dohledem. Nová šance se zavázalak poskytnutí 10 míst v Probačním doměs nepřetržitým provozem. Dle původníhopředpokladu měl provoz Probačníhodomu začít v červenci 2015, fakticky všakzačal až v říjnu 2015, kdy přišel prvníklient. Toto byla jedna ze slabin projektu,a to informační neprovázanost na okresnísoudy, které o podmíněném propuštěnírozhodují.

Nová šance má dlouhodobé zkušenos-ti se sociální prací s osobami propuště-

nými z výkonu trestu odnětí svobody.Azylový dům provozovaný touto organi-zací již fungoval jako bydliště pro muže,kteří žádali o podmíněné propuštění z vý-konu trestu odnětí svobody a jelikož ne-splňovali podmínku bydlení, dohodli sepředem s Novou šancí, že po podmíně-ném propuštění budou bydlet v její uby-tovně. Informaci o zajištěném bydlení sirovněž před svým rozhodnutím ověřovalsoud. Podmíněně propuštěný klient všakmohl kdykoliv azylový dům opustit, nao-pak Nová šance mohla klientovi ubytová-ní ukončit v případě, že neplnil pravidlapobytu. Jiné podmínky byly nastavenypro pobyt v Probačním domě.

Jelikož se jednalo o pilotní projekt, vyti-povala vhodné adepty již Vězeňská službaa oslovila je s nabídkou této možnosti.Pokud měl odsouzený zájem o podmíněnépropuštění do Probačního domu, bylopodmínkou navázání jeho spolupráces Probační a mediační službou, která s od-souzeným dva až tři měsíce spolupracova-la a dle průběhu spolupráce Novou šanciinformovala o dalším případném potenci-onálním klientovi.

Rozhodnutí o podmíněném propuštěníz trestu odnětí svobody je vždy úkolemsoudu. Zásadní rozdíl v situaci, kdy bylodsouzený podmíněně propuštěn do Pro-bačního domu oproti běžnému propuštěníbyl v tom, že soud ve svém rozhodnutíuložil odsouzenému povinnost absolvovatresocializační program v Probačnímdomě, a zároveň stanovil jako povinnosti dobu pobytu v Probačním domě. Dobapobytu byla stanovena v rozmezí tří ažšesti měsíců, v některých případech ne-chal soud dobu pobytu na zvážení probač-ního úředníka.

Odsouzený, který si žádal o podmíně-né propuštění do Probačního domu, bylProbační a mediační službou předemseznámen jak s obsahem resocializační-ho programu, tak s pravidly pobytuv Probačním domě. Zároveň mu soudnírozhodnutí o podmíněném propuštěníukládalo jako povinnost po stanovenoudobu v Probačním domě setrvat a ab-solvovat resocializační program. Totoopatření se v rámci práce s klientyv Probačním domě projevilo jako velmiúčinné.

Záměrem Probačního domu byla ze-jména integrace a resocializace mužů povýkonu trestu odnětí svobody zpět dospolečnosti, podpora a pomoc při dosa-žení cílů těchto osob a ochrana společ-nosti před recidivou a bezdomovectvím.Probační dům poskytoval osobám pro-puštěným z výkonu trestu odnětí svobo-dy komplexní odborné sociální služby,s cílem kvalitní postpenitenciární péčejako prevence recidivy, tj. odborné půso-bení v rizikových oblastech klienta, včas-ná pomoc prostřednictvím zajištění zá-kladních lidských potřeb jako je vytvoře-

ní zázemí, sociální jistoty, osvojení pra-covních návyků, získání stabilního za-městnání, možnost rekvalifikace (Topor-čáková, 2016).

Co tedy Probační dům fakticky nabízel:primárně ubytování, v němž byl zajištěnnepřetržitý provoz a přítomnost zaměst-nance Nové šance. Podmínkou ubytováníbyla nulová tolerance k alkoholu a dro-gám. V případě, že klient Probačníhodomu začal návykové látky užívat, nemo-hl mu ale být pobyt okamžitě ukončen.Nová šance oznámila tuto skutečnostProbační a mediační službě, která dalasoudu informaci o tom, že podmíněnépropuštění neplní svůj účel a je nutný ná-vrat do nepodmíněného trestu odnětísvobody.

Každý klient měl při příchodu do Pro-bačního domu probační plán vytvořenýspolečně s Probační a mediační službou,po příchodu do Nové šance byl společněs ním vytvořen individuální plán jeho po-bytu v Probačním domě. Tyto plány sev některých bodech prolínaly.

Resocializační program Probačníhodomu obsahoval vzdělávací kurz (finanč-ní gramotnost, dluhová problematika,dovednosti na trhu práce), arteterapii,konzultace s psychoterapeutem a s psy-chologem. Základním prvkem resociali-začního programu byli pracovní aktivityklientů, které se odehrávaly v areáluNové šance. Byly to práce v dřevařskéa zámečnické dílně, klienti se učili praco-vat na strojích se dřevem, se železem.Dále to byly pracovní činnosti v areáluNové šance, jako hlídání areálu, úklid,drobné zednické práce apod., s cílemznovuobnovení pracovních návyků a zís-kání zručnosti. Po absolvování programuměli klienti možnost vycházek, povinnos-tí bylo vrátit se do areálu do 22. hodiny.V rámci pobytu měli nárok na několik dnídovolené.

Pobyt v Probačním domě za rok jeho tr-vání absolvovalo 14 podmíněně propuště-ných mužů. Ti při svém odchodu pobythodnotili převážně pozitivně, zejména mož-nost přejít z výkonu trestu odnětí svobodydo „chráněného“ prostředí, kde mají mož-nost řešit své osobní i praktické problémys asistencí sociálního pracovníka, případněpsychologa, terapeuta. Takto pozitivně hod-notili i vzdálenost od domova, respektiveod sociálního prostředí, v němž trestnoučinnost páchali (Toporčáková, 2016).

Ze strany Nové šance provoz Probační-ho domu zabezpečoval jeden sociální pra-covník, čtyři pracovníci v sociálních služ-bách a jeden terapeut.

Existenci probačních domů předpoklá-dá strategický program Ministerstva spra-vedlnosti České republiky Koncepce vě-zeňství do roku 2025 (Ministerstvo sprave-dlnosti, 2016), nicméně pro rok 2017 serealizace dalšího pilotního projektu ne-předpokládá.



Poznatky z praxe

Informační servis čtenářům

Závěr

Podstatný nárůst kriminality, ke kterémudošlo v České republice po roce 1989, vedlke značnému zatížení a mnohdy i přetíženíorgánů činných v trestním řízení, což mělodopad zejména na délku trestního řízenía na zvýšený počet osob ve vězení. Tentostav vyvolal potřebu změnit trestní politi-ku. Důležitou roli při její realizaci předsta-vovala možnost uložení dohledu u podmí-něného propuštění z výkonu trestu odnětísvobody. Podmíněné propuštění je zkouš-kou toho, jak účinné byly vězeňské meto-dy zacházení, jaké schopnosti a možnostimá Probační a mediační služba, jak je spo-lečnost ochotná a schopná dostát svýmpovinnostem přispět k nápravě pachatelea konečně i zkouškou adaptability podmí-něně propuštěného. Propuštění vězně máznačný význam pro společnost, pro jehorodinu a celkově pro celý proces výchov-ného působení ve vězení a na svobodě. Jenesporné, že možnost podmíněného pro-puštění ovlivňuje pozitivně vězeňskou at-mosféru a dává vězňům perspektivu pro-puštění, mimo to umožňuje ovlivňovatproces návratu vězně do společnosti. Jakvšak správně autoři (Rozum, Jarkovská,Kotulan, 2004) poznamenávají, výše uve-dené funkce je podmíněné propuštěníschopné plnit pouze při správné aplikacia při kvalifikovaném přístupu zúčastně-ných orgánů, přičemž sociální práce připřechodu vězně z vysoce kontrolovatelné-

ho života ve vězení do svobodné společ-nosti hraje nezastupitelnou roli.

1 Druhy trestů jsou v českém právním řádu upravenyv zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 52.

2 Bližší informace o organizaci: http://www.koblov.cz/

POUŽITÉ ZDROJE

HART, H. L. A. Prolegomenon to the Principles of Pu-nishment. In: LATA, J. 2007. Účel a smysl trestu.Praha, Lexis Nexis.

KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobodyv systému trestněprávních sankcí. 2002. Brno, Ma-sarykova univerzita.

KALVODOVÁ, V. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu tre-stu odnětí svobody: komentář. 2012. Praha, Wol-ters Kluwer, Česká republika.

KARABEC, Z., DIBLÍKOVÁ, S., MACHÁČKOVÁ,R. Krátkodobé tresty odnětí svobody: závěrečnástudie z výzkumu. 2000. Praha, Institut pro krimi-nologii a sociální prevenci.

KARABEC, Z.(Eds.). Restorativní justice: sborník přís-pěvků a dokumentů. 2003. Praha, Institut pro kri-minologii a sociální prevenci.

MATOUŠEK, O. (Eds.). Sociální práce v praxi: speci-fika různých cílových skupin a práce s nimi. 2005.Praha, Portál.

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI. 2016. Koncepcevězeňství do roku 2025.[online]. [28. 8. 2016]. Do-stupné z: www.ceska-justice.cz/wp-content/uplo-ads/2016/01/Koncepce-II.doc

MORGAN, R., REINER, R., MAGUIRE, M. The OxfordHandbook ofCriminology. 2012. New York, NY, Ox-ford University Press.

MOTEJL, O. Vězeňství. 2010. Brno, Kancelář veřejné-ho ochránce práv.

NAVRÁTILOVÁ, J. Výjimečný trest. 2010. Praha, Leges. Probační a mediační služba ČR. [online]. [3. 9. 2016].

Dostupné z: https://www.pmscr.cz/

RAWLS, J. 1955. TwoConcepts of Rules[online] [20.5. 2016]. The Philosophical Review. Vol. 64, No. 1(Jan. 1955) pp. 3-32. Dostupné z: http://philosophy-faculty.ucsd.edu/faculty/rarneson/Courses/RAWLStwoconceptsrules.pdf

ROZUM, J., KOTULAN, P., TOMÁŠEK, J. Účinnostdohledu u osob podmíněně propuštěných. 2008.Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

ROZUM, J., JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P. Institutdohledu u podmíněného propuštění: závěrečnázpráva z výzkumu. 2004. Praha, Institut pro krimi-nologii a sociální prevenci.

SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řeše-ní trestních věcí v praxi. 2000. Praha: C. H. Beck.

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2009−2010.Praha, C. H. Beck.

ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v novéprávní úpravě. 2014. Praha, Leges.

TOPORČÁKOVÁ, Renata. 2016. Ostrava, Archiv Novášance, z. s.

ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. 2003. Praha,Sdružení pro probaci a mediaci v justici.

ŽATECKÁ, E. Postavení a úkoly Probační a mediačníslužby. 2007. Ostrava, Key Publishing, s. r. o.

Autorka Mgr. Kateřina Cilečková, Ph.D.([email protected]) je odbornýmasistentem na Katedře sociálních věd Fa-kulty sociálních studií, Ostravská univerzi-ta, Fráni Šrámka 3, 709 00 Ostrava - Mari-ánské Hory, Česká republika.

Autorka Mgr. Adéla Stodůlková ([email protected]) působí v Probač-ní a mediační službě Ostrava, Tovární985/18, 709 00 Ostrava, Česká republika.

Recenze knihy „Postarat se ve stáří“

Dudová, Radka. Postarat se ve stáří. Rodina a zajištění péče o seniory. Praha: Sociologické nakladatelství, 2015. 200 stran.

ISBN: 978-80-7419-182-4

V knižnici Sociologické aktuality nakla-datelství SLON vyšla publikace autorkyRadky Dudové, která se zabývá problema-tikou stárnutí populace z pohledu sociolo-gického. Jak sama autorka uvádí, všichnimusíme počítat s tím, že jednou zestárne-me. Většina z nás bude potřebovat, aby seo nás někdo postaral. Na problematikustárnutí je v knize nahlíženo jako na život-ní cyklus, autorka zde popisuje sociálnírole pozdějšího věku. Tím, jak v důsledkudemografických změn přibývá starých lidía ubývá mladých, nastává tzv. „věk star-ců“. Jakmile zestárnou silné generace na-rozené v 70. letech 20. století (tzv. Husá-kovy děti), budou ve společnosti převlá-dat lidé ve starším věku. To je třeba sivčas uvědomit a dopředu se na danou si-tuaci připravit. Jde o relativně velmi sil-nou politickou a kulturní generační skupi-nu. To bude mít dopady do všech oblastíživota společnosti. Autorka v této souvis-

losti poukazuje na fakt, že péče je univer-zálním rysem lidského života. Každý člo-věk potřebuje péči. Nejprve jako novoro-zenec a kojenec, následně v mnoha situa-cích v životě a také jako stárnoucí a starýčlověk. Otázkou pak je, kdo je povinovántuto péči poskytovat, či od koho to společ-nost očekává. Různé očekávání péče lzevidět z pohledu pohlaví, ekonomickéhopostavení, rasy, etnicity. Na péči má vlivřada faktorů, nezáleží pouze na tom, že jdeo toho, kdo péči poskytuje a kdo ji přijímá.Vliv má také společnost, komunita, vekteré člověk žije, v různých kulturách semůže dle zvyklostí očekávání péče lišit.Péče o druhé je z pohledu společnosti,i přesto, jak je potřebná, nedoceněna. Vy-konávají ji zpravidla ti, co mají ve společ-nosti nižší postavení, tedy ženy, chudšílidé, v západních společnostech lidé jiné,než bílé rasy. Práce spojená s pečovatel-stvím, s tělem a tělesností je méně oceňo-

vána. Autorka se na toto snaží v publikaciupozornit a poukazuje na fakt, že nejenomv České republice je nyní důležité řešitproblematiku formální a neformální péče,péče poskytované rodinou a péče posky-tované veřejnými či tržně orientovanýmiinstitucemi. V knize je ukázáno, jak politic-ký i veřejný diskurz otevřeně a částečněskrytě tlačí péči o staré lidi do rodiny,k příbuzným. Je zde také poukázáno na to,že péči v rodině nejčastěji poskytují ženyv předdůchodovém či mladém důchodo-vém věku. By� tyto ženy poskytují péčiobětavě, samy ji často potřebují také.Cílem autorky bylo rozvinout a podrobně-ji řešit téma spojené se stárnoucí popula-cí a odpovědět na otázku: kdo se o nás po-stará?

Kniha je rozdělena do čtyř základníchkapitol. Nejprve se autorka zabývá pro-blematikou péče v teorii a praxi. Poukazu-je na problematiku tzv. druhého demogra-




fického přechodu, kdy v důsledku změndemografického chování populací došlok výrazné proměně věkové struktury z po-hledu demografického stárnutí. Lidé sedožívají vyššího věku, roste naděje dožitía současně klesá porodnost. Z toho lzepředpokládat, že v budoucnu bude většípotřeba péče o staré lidi, kteří nebudouschopni se o sebe samy postarat. Autorkase proto zabývá problematikou nedostat-ku péče, kdy se vedou diskuze o tom, žedemografické změny povedou ke snižová-ní dostupnosti péče o starší spoluobčany.Poroste počet osob, které budou péči po-třebovat a naopak klesat počet těch, kteříbudou péči poskytovat.

Autorka shrnuje obecně problematikurámování neformální péče o starší, zabý-vá se otázkou, zda tato péče má býtv rámci rodiny finančně ohodnocena zestrany státu apod. Věnuje se problematiceteorie péče, teorie mezigeneračních vzta-hů, problematice výzkumu péče o staršílidi v ČR. Po stručném úvodu do proble-matiky péče a mezigeneračních vztahů sevěnuje problematice veřejné podporypéče o seniory, popisuje změnu paradig-matu sociálních služeb péče, veřejné pod-poře péče o seniory. V části věnované pro-blematice kdo pečuje, poukazuje na fakt,že o staré lidi v České republice většinoupečuje rodina. Jde většinou o neplacenoupéči a vykonávají ji zpravidla ženy.

Druhá kapitola knihy se věnuje proble-matice péče o seniory z pohledu médií.Autorka poukazuje na fakt, že jde o medi-álně zajímavé téma, kdy je rozvíjeno, jakémožnosti má nesoběstačný senior k dispo-zici. Následuje analýza diskurzu, jsou zderozebírány tři typy textů, a to články v nej-větších českých denících, programy poli-tických stran a klíčové vládní dokumentytýkající se stárnutí a sociální péče. Je zdepopsána metoda výzkumu, klíčové debatya vývoj tématu jako jsou příprava reformysociálních služeb, odraz reformy sociál-ních služeb a příspěvku na péči v médiích,reforma dlouhodobé péče. Otázkou takéje, jak je nahlíženo na to, kdo má péči po-skytovat. Z pohledu médií a politickéhodiskurzu je to v první řadě rodina. Je pou-kázáno na fakt, že domácí péče je považo-vána vždy za lepší, než jiná. Problematikapéče o starší je také rámována do progra-mů politických stran, do vládních doku-mentů věnovaných stárnutí a péči.

Ve třetí kapitole se autorka věnujetomu, jaké jsou reálné zkušenosti, potřebya přání neformálních pečujících a snaží seposoudit, jak vše koresponduje s požadav-ky, které jsou z pohledu mediálního a po-litického diskurzu. Kapitola se zabývá pří-běhy péče, popisuje zde, jak prožívají svůjživot a jak vnímají svoji situaci ženya muži, kteří poskytují péči zpravidla svýmrodičům, co je vedlo k rozhodnutí pečo-vat, jak se tato péče projevila na jejichpracovním a osobním životě. Pro výzkum

každodenních zkušeností jsou využity bio-grafické rozhovory. Je zde popsána meto-da výzkumu. Na základě zjištěných infor-mací jsou popsány situace, co vedlo k roz-hodování o péči, kdy se zpravidla ta, kdopéči poskytuje, rozhodla stát se primárnípečovatelkou a následně co nastane, kdyžje péče ukončena, jak to ovlivní další prů-běh života pečovatelky. Je zde kladenaotázka proč zrovna já mám pečovat, zdamám čas a místo, zda je tu někdo jiný, kdoby mohl pečovat. Autorka popisuje, pročzpravidla pečují ženy. Část kapitoly se vě-nuje problematice práce a péče. Vliv narozhodování, zda bude žena pečovato staré rodiče má také to, zda je žena v dů-chodu či zda je ještě ekonomicky aktivní.Ženy, které odcházely do důchodu relativ-ně mladé, před šedesátým rokem věku,hovořily o tom, že při rozhodování mělovliv i to, že jsou již v důchodu. Nemuselytedy řešit kombinaci pracovního úvazkua péči o rodiče. Některé ženy odešly z dů-vodu péče o rodiče do předčasného dů-chodu, některé práci přerušily. Část ženkombinovala práci a péči. Pokračovatv práci mohly ženy především díky flexi-bilní pracovní době a vstřícnosti zaměst-navatele. Dalším faktorem, kdy ženamohla kombinovat práci a péči, bylo, žev péči pomáhaly také další osoby. Je zdetaké popsáno, co vedlo pečovatelky k vyu-žití institucionální pobytové péče. Příbě-hy, které jsou zde popsány, ukazují, že in-stitucionální pobytová péče není v rozpo-ru s domácí neformální péčí. Je bránajako doplňková možnost v důsledku po-třeb rodiny i seniora. Autorka zde popisu-je také fakt, co nastává v době, kdy se pe-čovatelky starají o svoji matku až do jejísmrti a co nastane následně. Zda jsou pe-čovatelky na tuto situaci připraveny, jak ses tím vyrovnávají. V tuto dobu také nastá-vá situace, že si pečovatelé uvědomují ko-nečnost svého života a kladou si otázku,kdo se jednou postará o ně. V této kapito-le je tedy na základě biografických vyprá-vění žen nastíněn průběh pečovánío vlastní stárnoucí nesoběstačné rodiče.Vzhledem k tomu, že ženy odcházejí dodůchodu později než tomu bylo v dřívěj-ších dobách, lze očekávat, že v budoucnupotřeba intenzivní péče o nesoběstačnérodiče nastane v době, kdy je jejich dceraještě ekonomicky aktivní. Opuštění pra-covního místa je pro dané ženy riskantnía je otázkou, zda budou ochotné toto pod-stoupit z důvodu péče.

Další čtvrtá kapitola se věnuje proble-matice budoucí podoby péče. Je zde otáz-ka, zda se postará rodina, zda je domácípéče vždy lepší, jestli je neformální péčedostatečně oceněna, zda je možné pečo-vat a pracovat a kdo se postará, zda ženači muž. Ve vyspělých zemích se předpo-kládá, že zajištění péče o seniory je závis-lé na rodině, státu, trhu a dobrovolnickýchorganizacích. Mezigenerační solidarita ne-

může fungovat pouze na základě péčez pohledu rodin, je třeba ji zajistit na úrov-ni celé společnosti. Zajistit lidem důstojnéstárnutí a umírání je pro vyspělou společ-nost nezbytné, nelze to však bez veřejnépodpory, která bude reagovat na různé ži-votní situace.

Jak již bylo řečeno, poskytování péčeo seniora v rodině je velice náročný úkol.Radka Dudová se ve své publikaci zaměři-la na řadu důležitých otázek, které jsous péčí o seniory spojeny. Provedla analýzumediálního a politického diskurzu, kterýporovnala s výsledky svého biografickéhovýzkumu neformálních pečovatelek a pe-čovatelů. Na základě osobních příběhů pe-čujících žen a mužů poukazuje na jejichobětavost, lásku projevovanou v každo-denních aktivitách na jedné straně a stra-ně druhé ekonomická rizika, vyčerpání,pocit nezastupitelnosti a nakonec i hledá-ní možných jiných řešení péče.

V souvislosti s problematikou stárnutípopulace je kniha příspěvkem do diskuzeo problematice o nesoběstačné seniory.Rozhodně ji lze doporučit všem, kteří seproblematikou stárnutí populace zabývají,a to nejenom z pohledu sociologického čidemografického. Je tedy určena demo-grafům, sociologům, politikům, noviná-řům. Je nezbytné si uvědomit, že stárne-me všichni. V dnešní době lze předpoklá-dat, že se dožijeme relativně vysokéhověku a tudíž s velkou pravděpodobnostíbudeme i my, dnes ještě mladší, potřebo-vat v budoucnu péči. Kdo se o nás násled-ně postará?

Autorka doc. Ing. Jitka Langhamrová,CSc. ([email protected]) je vedoucí Ka-tedry demografie Fakulty informatikya statistiky Vysoké školy ekonomicckév Praze (Department of demography, Fa-culty of Informatics and Statistics of TheUniversity of Economics Prague), nám.W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, Žižkov,Česká republika.




Z domácího tiskuPosudkové komise Ministerstva práce a sociál-

ních věcí. / LANGER, Radim

In: Práce a mzda. - Roč. 65, č. 3(2017), s. 25−30.Posudkové komise (PK MPSV) jsou zajímavýmfenoménem sociální oblasti a zůstávají přes ur-čité problémy stabilizujícím prvkem posudkovéčinnosti v sociální sféře. Historie PK MPSV. Jakjsou PK MPSV organizovány, co posuzují, jakv praxi fungují. Náležitosti posudku.Mikroekonomická analýza malé důchodové re-

formy v České republice (tzv. I. pilíř). /

VOPÁTEK, Jiří

In: Politická ekonomie, č. 1 (2017), s. 96−118.Analýza kvantifikovaného vývoje solidaritya ekvivalence v průběžném důchodovémsystému před a po tzv. malé důchodové refor-mě v časové řadě 2005−2016 v ČR u základnídůchodové dávky - starobního důchodu. Do-stupné z: https://www.vse.cz/polek/1129Důsledky změn věkové struktury obyvatelstva

na vývoj nákladů na poskytování zdravotní

péče. / PRŮŠA, Ladislav

In: Demografie. Roč. 59, č. 1 (2017), s. 33−48.Autor provádí rozbor dat ve vztahu k udržitel-nosti financování zdravotnictví. Charakterizujedeterminanty vývoje nákladů na zdravotnípéči a následně za využití regresní přímky pre-zentuje odhad očekávaného vývoje nákladůzdravotních pojiš�oven na zdravotní péči doroku 2030. Na základě publikovaných propo-čtů je zřejmé, že dojde k výraznému nárůstuvýdajů zdravotních pojiš�oven na zdravotnípéči.Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/46203820/Pr%C5%AF%C5%A1a.pdf/dae66cdf-ea8b-4d4b-8644-fef6663186ae?version=1.0Etická dilemata v praxi - výstupy z kazuistic-

kých setkání sociálních pracovníků. /

HEJLOVÁ, Magdaléna - VINKLEROVÁ, Marie

In: Listy sociální práce. Roč. 5, č.9 (2017), s.15−16.Reflektivní praxe v sociální práci: diskuse na

příkladu sociální práce s lidmi v hmotné nouzi.

/ HUBÍKOVÁ, Olga - HAVLÍKOVÁ, Jana

In: Sociální práce/Sociálna práca. Roč. 17, č. 2(2017), s. 42−57.Cílem stati je přispět k prohloubení pochopenípodstaty reflektivní praxe a významu jejíhouplatňování sociálními pracovníky při jejichkaždodenní práci s klienty, a to s využitím pří-kladu sociální práce s lidmi v hmotné nouzi(HN). Jelikož v České republice není doposudmezi sociálními pracovníky povědomí o tom,co reflektivní praxe je, stále dostatečně rozšíře-no, je pojem reflektivní praxe představen po-měrně rozsáhle. Východiskem je reflektivnípraxe v pojetí Fook a Gardner: od jejího teore-tického zakotvení, přes praktické přínosy, až ponástroje a postupy jejího uplatňování v praxi.V kontextu reflektivní praxe, resp. její absence,je pak zvažován současný výkon sociální práces lidmi v HN zajiš�ovaný Úřadem práce ČR. Přitom jsou reflexivně využity zkušenosti autorekz jejich výzkumných, publikačních, metodic-kých a vzdělávacích aktivit zaměřených na soci-ální práci s lidmi v HN, které probíhaly v létech2012−2015. V závěru textu jsou pak diskutová-ny možné přínosy a rovněž rizika případnéhozavedení postupů reflektivní praxe do prostředísociální práce s lidmi v HN vykonávané na kon-taktních pracovištích ÚP ČR.(Ne)vítaná novela. / GÁLIS, Radek

In: MŮŽEŠ, č. 4 (2017), s. 14−15.Chystaná aktualizace zákoníku práce upravujei podmínky práce z domova - benefitu, kterýčasto pomáhá lidem s postižením obstát naotevřeném trhu práce. Zkušenosti osob se zdra-votním postižením.Dostupné z: http://www.muzes.cz/getatta-chment /e7de1e42 -8b1d-4eac -840a -060ee0018d93/Podpora rodin s dětmi prostřednictvím daňově

dávkového systému. / ŠATAVA, Jiří

Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, v. v. i.,2016. 24 s.Stát může finančně podpořit domácnosti s ne-zaopatřenými dětmi, respektive s nejmladšímdítětem od 1 do 3 let, snížením jejich daňové zá-těže nebo zvýšením sociálních dávek, které tyto

domácnosti pobírají. Oba způsoby podporyzvyšují jejich čistou mzdu. Tato studie poskytu-je evidenci o výši finanční podpory domácnos-tí s dětmi a opatřeních, které ji limitují.Dostupné on-line na: http://idea.cerge-ei.cz /files/IDEA_Studie_5_2016_Danova_pod-pora_rodin_s_detmi/IDEA_Studie_5_2016_Da-nova_podpora_rodin_s_detmi.html#p=6

Ze zahraničního tiskuCash-for-care policy in Sweden: An appraisal of

its consequences on female employment. [Po-

litika „Cash-for-care“ ve Švédsku: analýza dů-

sledků pro zaměstnanost žen.] / GIULIANI, Gi-

uliana - DUVANDER, Ann-Zofie

In: International Journal of Social Welfare. Roč.26, č. 1 (2017), s. 49−62.V roce 2008 byla ve Švédsku zavedena politika„cash-for-care“ (vardnadsbidrag), tzn. dotacepro rodiče, jejichž děti jsou ve věku od jednohodo tří let, a kteří nepoužívají veřejně dotovanézařízení péče o děti. Peněžní prostředky majíbýt použity jako příspěvek nebo náhrada příj-mu pro ty rodiče, kteří zůstali doma se svýmidětmi, ale také platí za soukromou péče o děti.Hlavním cílem této studie bylo zjistit, jaký měltento model vliv na zaměstnanost matek veŠvédsku.Crisis and change in industrial relations in

Central and Eastern Europe. [Krize a změna

v industriálních vztazích ve střední a východní

Evropě.] / SOULSBY, Anna - HOLLINSHEAD,

Graham - STEGER, Thomas

In: European Journal of Industrial Relations.Roč. 23, č. 1 (2017), s. 5−15.Tento článek představuje zvláštní vydání, kteréje věnováno industriálním vztahům ve střednía východní Evropě od finanční a hospodářskékrize. V těchto zemích chybí silné instituce in-dustriálních vztahů tradiční ve většině západníEvropy a země v tomto regionu byly zvláštězranitelné. Nicméně existují důležité národnírozdíly a strategie klíčových aktérů významněovlivnily výsledky.Precarious work and care responsibilities in

the economic crisis. [Nejisté práce a pečovatel-

ské povinnosti v době ekonomické krize.] /

HAŠKOVÁ, Hana - DUDOVÁ, Radka

In: European Journal of Industrial Relations.

Roč. 23, č. 1 (2017), s. 47−63.

Ekonomická transformace po roce 1989 a glo-bální ekonomická recese, která započala v roce2008, způsobily nárůst nejisté práce v zemíchstřední a východní Evropy. V důsledku refamili-alizace získala nejistá práce specifickou podobupro ženy. Autorky používají Českou republikujako příklad při analýze trendu, který je zřejmýv zemích Visegrádu, a aplikují přístup schop-ností (capabilities approach), aby porozumělydynamice nejisté práce v životech žen s pečo-vatelskými povinnostmi.Challenges facing foster parent resource wor-

kers in Canada. [Jakým výzvám čelí pracovníci

při práci s pěstouny v Kanadě.] / BROWN,

Jason - GERRITS, Julie - ANDERSON, Landy

In: International Journal of Social Welfare. Roč.26, č. 1 (2017), s. 63−74.Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ijsw.12219/full

Odborný měsíčník Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČRSOCIÁLNÍ SLUŽBY

www.socialnisluzby.eu

Z obsahu čísla červen - červenec:

� Aktuální nabídka seminářů Institutu vzdělávání APSS ČR - 2. pololetí 2017� Představujeme radní pro oblast sociálních služeb v krajích: Královéhradecký kraj� Seriál Putování za sociálními službami s Davidem Pospíšilem: Klub Atom Plzeň� Novela zákona o sociálních službách - oblast kvality poskytování sociálních služeb� Mgr. Tomáš Ergens, DiS.: Time management v sociálních službách, 5. díl � Mgr. Lucie Pohlová, DiS.: Diabetik v sociální službě - akutní komplikace� Mgr. Bc. Andrea Tajanovská, DiS.: Anketa: Je nízké ohodnocení v sociálních službách je-

diným důvodem k nebývalé fluktuaci zaměstnanců?� JUDr. Vladimír Hort: Právní poradna: Mlčenlivost zaměstnanců poskytovatele sociální služby� Mgr. Petr Mach: Sociální pracovník v sociální službě a opatrovník� JUDr. Vladimír Hort: Právo: Kontrola z hlediska osobnostních práv zaměstnance, 1. díl� Ing. Daniela Lusková, MPA: Metodické kapitoly z kvality, 1. díl� Michal Matula: Moderní technologie: Patří sociální sítě do sociální práce?� Mgr. et Mgr. Romana Jakešová: Veřejný ochránce práv: Invalidní důchody v agendě ve-

řejného ochránce práv


Summaries of selected articlesObsah/Contents

Editorial 1

Reviewed articles, studies, essays and analysesAssessment of the functions of the two social policy systems for people in material need in 2014 2Ondřej Hora, Jiří Vyhlídal

Introduction and abolition of the second pillar of the pension system 9as a conflict between advocacy coalitionsMartin Potůček, Veronika Rudolfová

Findings from practice

From the history of the International Labour Organisation 17

The issue of age discrimination in migration legislation, policy and practice 24

Probation „half-way houses“ as a way of facilitating supervised conditional release from prison 27

Information service for readers

Book review: „Postarat se ve stáří“ (Care in Old Age) 30

From the domestic press 32

From the international press 32

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rub-rikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzovanéčásti časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomtosměru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím,že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úpl-nou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu:[email protected]. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.

Formální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy naodbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včet-ně mezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé, klíčová slova v češtině a kód JEL Clas-sification. Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou. Grafy a obrázky musí být přizpůso-beny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové sou-bory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.Více na: www.vupsv.cz

For summaries of the articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzyHodnocení funkcí dvou systémů sociální politiky pro osoby v hmotné nouzi v roce 2014 2Ondřej Hora, Jiří Vyhlídal

Zavedení a zrušení druhého důchodového pilíře jako souboj advokačních koalic 9Martin Potůček, Veronika Rudolfová

Poznatky z praxeZ historie Mezinárodní organizace práce 17

Problematika diskriminace v migračním právu, politice a praxi vůči věku 24

Probační dům jako možnost realizace podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem 27

Informační servis čtenářůmRecenze knihy „Postarat se ve stáří“ 30

Z domácího tisku 32

Ze zahraničního tisku 32

From the history of the International Labour

Organisation

On 28 June 1919, the Versailles Treaty was

signed and an organising committee was

established charged with preparing for the first

International Labour Conference (ILC) and

the creation of the International Labour

Organisation (ILO). On 29 October 1919, the first

ILC was convened which lasted until

29 November of the same year. The ILO will,

therefore, celebrate 100 years of existence

in 2019.

The issue of age discrimination in migration

legislation, policy and practice

The article highlights the widespread but little-

known existence of age discrimination in forced

migration legislation, policy and practice.

Employing the term "social age", the author

analyses the ways in which people are

segregated with respect to forced migration

according to chronological age, biological

development and family status. The article aims

to contribute towards the further research of

age discrimination in all its forms and in the

various contexts of forced migration.

Probation „half-way houses“ as a way of

facilitating supervised conditional release from

prison

The predominantly theoretical article deals with

supervised conditional release from prison and

the potential for the field of social work with

respect to conditionally released persons. The

article mentions the theoretical starting points

of both the retributive and restorative

approaches to justice and the negative and

positive aspects of both variants. It also

addresses the status and responsibilities of the

Probation and Mediation Service of the Czech

Republic as a special body that brings together

particular elements of social work and ways of

dealing with crime. The article traces

information on the process surrounding

conditional release from imprisonment from

the point of view of the individual actors

involved in the process. The conclusion of the

article discusses the „Probation Half-way

House“ pilot project which was conducted by

the Ostrava-based Nová šance (New Chance)

non-profit organisation, and which aimed to

broaden the range of options open to persons

entitled to conditional release from prison. The

aims of the project were to provide clients in

the context of social work with a safe transition

from a highly-regulated life in prison to an often

very demanding life at liberty and to address, in

particular, the integration and resocialisation of

men into society following imprisonment and

the support and assistance available for

achieving the aims of the target group on the

one hand, and protecting society against

a relapse into crime and homelessness on the

other. With respect to future developments, the

Prison Concept Strategic Programme of the

Ministry of Justice of the Czech Republic

envisages the existence of probation half-way

houses before 2025.

Book review: „Postarat se ve stáří“ (Care in Old

Age)

The library of the Sociological News Publisher

SLON has published a book by author Radka

Dudová which deals with ageing populations

from the sociological point of view. As the

author herself stated, we all have to count on

one thing - one day we'll start to get old, and

most of us will need somebody to take care of

us. The issue of ageing is seen in the book as

part of the life cycle, in the context of which

the author describes the social role of later

age.


3

dvouměsíčník/ročník11 2017

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajiš�uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

KontaktDìlnická 213/12, 170 00 Praha 7, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz


Date post:	30-May-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

Forum 3 2017praha.vupsv.cz/Fulltext/FSP_2017-03.pdfInternational Labour Conference (ILC) and the...

Documents