I - TEOLOGIE A JEJÍ KONTEXT

"Pouze když křesťanství samo sebe začlení do světové společnosti, může v ní a proni uplatnit své chápání solidarity prosté nenávisti a násilí. Avšak láska k nepřátelům,

odpor proti nenávisti a násilí nedispenzují křesťanství od boje za subjektovost všech.Jinak by se minulo svým úkolem: být domovem naděje - oné naděje v Boha živýchi mrtvých, který volá všechny lidi, aby byli subjekty před jeho tváří."59

" J. B. METZ ('1992) 226 n.

102

KAPITOLA 5

FUNDAMENTÁLNÍ TEOLOGIE

1. Historická ohlédnutí

Na konci I. dílu, pojednávajícího o teologii a jejím kontextu, je třeba

ještě jednou výslovně tematizovat fundamentální teologii. Podrobné ději­

ny této relativně mladé teologické disciplíny dosud neexistují. 1 Toje snadno pochopitelné, uvážíme-li, jak proměnlivý byl pojem funda-

, mentální teologie a jak je až podnes nejednotnJ2 Je proto nasnadě začíts výkladem úloh, cílů a metod fundamentální teologie tam, kde se ozna­čení a disciplína "fundamentální teologie" vyskytují poprvé - ~p_olovině

19. století.

G. Ebeling uvádí jako první díla tohoto názvu učebnice Johann'LNepomuka• Ehrlicha (1810-1864), vydané v Praze v letech 1859-=:1864.' Patří k nim "Leitfaden fiir-Vorlesungen Uber die al1gemeine Einleitung in die theo1ogische Wissenschaft und dieTheorie der Re1igion und Offenbarung a1s erster Tei1 der Fundamenta1-Theo1ogie"(1859), "Leitfaden fiir Vorlesungen Uber die Offenbarung Gottes a1s Thatsache derGeschichte, zweiter Tei1 der Fundamental-Theo1ogie" (2 sešity 1860 a 1862)a "Apo1ogetische Erganzungen zm Fundamental-Theo1ogie" (2 sešity 1863 a 1864).'O něco dříve, v roce 1850, vyšla ve Vídni od J. B. Schwetze "Theo1ogia geVeralis",jejíž název byl ve 4. vydání 1862 změněn na "Theo1ogia fundamentalis séu genera-

, K různým modelům apologetiky, popř. fundamentální teologie srov. HFTh' IV 317-372.2 Srov. C. GEFFRÉ (1973); H. STIRNIMANN (1977); H. WAGNER (1981) 38-41; týž: TRE

XI 738=752; M. SECKLER: HFTh' IV 451-514; týž: LThK3 1V 227-238 (lit.); VERWEYEN(1991) 13-35.

, Srov. G. EBELING (1970) 498; srov. HFfh' IV 461-465., Srov. H. STIRNIMANN (1977) 293., Srov. tamtéž 295-301.

103

I - TEOLOGIE A JEJI KONTEXT

lis".' Ještě starší byly publikace A. Knoll, "Institutiones theologiae generalis seu fun­damentalis", Innsbruck 1852; F. Brenner, "Fundamentierung der katholischen speku­lativen Theologie", Regensburg 1837; J. L. Guzmicz, "Theologia christiana funda­mentalis", Turin 1828. Metafora "fundament" je pak ještě staršího data.'

Obsahový rozbor raných příruček ukazuje, že při vzniku oboru spolu­působily tyto prvky: a) přechod od apologie k apologetice, který se usku-, l

tečňoval od 17. století za vedení protestantských autorů a který způsobil,

že místo obhajoby jednotlivých dogmat zaujala silnější koncentrace naodpovědnost za základy křesťanské víry,7 b) počátek vědeckqteoretické

reflexe základů křesťanské teologie, jenž se projevoval v knižních ná­zvech jako "Úvod", "Encyklopedie", "Generální dogmatika" apod}c) změna označení z "theologia generalis" na "theologia fundamentalis",což zároveň ohlásilo změnu z "generální dogmatiky" v "nauku o p'~inci­

p'~ch".9 Při změně terminologie byl pravděpodobně kmotrem nejspíš i odpoloviny 18. až po polovinu 19. století často užívaný termín "fundamen­tální filosofie".lO .

Tři zmíněné prvky si každý vlastním způsobem podržely svou účinnost

i ý dalším vývoji fundamentální teologie.

a) Apologetika

Při vší snaze nedat si zákon jednání ukládat zvenčí určily strukturuklasické fundamentální teologie v době mezi oběma vatikánskými konci­ly !Jl kroky, takzvané "dem0I!strationes" =důkazov~ postupy, jež součas­

ně představují "fronty", na nichž se měla křesťanská víra.bráni~

1 demonstratio religiosa s tematickými poli: náboženství - Buh - Q1QŽ­nost zjevení,12

2.demonstratio christiana s tématem: konkretiza~jeveníuskutečněné­ho y_Ježíši Kristu jako pravém Božím vyslanci,13

3.demonstratio catholica s tématem: římskokatolická církev jako pravá,Ježíšem Kristem založená církev a strážkyně ZjevenL I4

6 Srov. tamtéž 296.7 Srov. tamtéž 300; G. EBELlNG (1970) 489-498." Srov. H. STIRNIMANN (1977) 300; G. EBELlNG (1970) 484-489.9 Srov. H. STIRNIMANN 301; G. EBELlNG 489-506.!ll Srov. H. STIRNIMANN 297-299; C. F. GETHMANN: HWP II 1134 n.II Srov. WAGNER (1981) 17-28.l2 Srov. G. HEINZ (1984); HFTh' 115-17.II Srov. k tomu F.-J. NIEMANN (1983); G. HEINZ (1984); HFTh' II 11-14." Srov. HFTh' III 11-16.

104

5 - FUNDAMENTÁLNÍ TEOLOGIE

V historickém pohledu stála na počátku demonstratio catholica se svým výrazně

protireformačním vyhrocením a na konci demonstratio religiosa s akcentem proti0­

svícenským v tom směru, že zdůrazňovala náboženství zjevení proti náboženstvíčistého rozumu..

V souvislosti s členěním apologetiky uvádí M. Seckler tři základní koncepce:"l.,racionálněrozumová apologetika sloužící óbhajobě křesťanské víry, přičemž zde

- stejně jako v jiIlých koncepcích - platí, že apologetika označuje postup, "jímž mábýt ze základního:hlediska a univerzálně platným způsobem dosaženo cíle apologielogicky rozumovým způsobem";l6

2. raciondíníJextrinsecistická) demonstrační apologetika, jež se snaží spojit ryzedefenzivní apologetiku s "radikálním ocl.~-vodněním univerzálního Eároku na pravdu.ga fóru pouhého rozumu";17 '/

3. rozumově vědecká (intrinsecistická) bytostná apologetika, v níž se v opření

o F. Schleiermachera i teologové jako 1. S. Drey snažili" 'urgl' a tím i.:oprávníť,'základ­

ní povahu' křesťanství, tj. podstatu jeho p.l1Yogy a základní rysy jeho bytostné struktury,a to skrze vnitřní, tj. n,! obsah vztažené zprostředkováni mezi zjevením a rozumein"."· ';"

V konkrétní podobě klasické fundamentální teologie lze v tomto stole­tí rozeznat v podstatě tři formy:

- "Románskd" forma: V latinských nebo na ně napojených příručkách

románských zemí odpovídala celková podoba zde už načrtnuté tříkroko­

I vé apologetice. Následující forma, "imanenčpí apologetika", byla přitom

zhusta odmítána jako nedostatečná.

- lmanenční apologetika: 19 Tato forma, vyvinutá v návaznosti naM. Blondela (1869-1949), nebyla radikálním zřeknutím se tradiční podo­by apologetiky. Zjevně však byla její kritikou potud, že podle názoru re­prezentantů imanenční apologetiky člověk jako adresát Božího slova zů­

stává v tradiční apologetice dalekosáhle ner,~sp!ktován ve svém snažení,ve svých očekáváních a nadějích, ve svých pochybnostech a blokádách.

J. Doré formuluje imanenční princip v návaznosti na Blondela takto: "Nic nemůže

)vejít do člověka, co z něho nevychází a nějak neodp.2.:XísI~jeho potřebě rozpínání'(Lettre 34)."20 Je třeba rozlišovat imanenční princip a imanenční metodu, v níž se řeší

" Srov. SECKLER: HFTh' IV 456-461.16 Tamtéž 456.17 Tamtéž 457." Tamtéž 460 n.19 K imanenční apologetice srov. články: SM I 276-280 (P. HENRICI); LThK2 V 631-633 (1.

TRÚTSCH); LThK3 V 430 nn. (J. DORÉ) srov. též H. BOUILLARD, Die menschlicheErfahrung und der Ausgangspunkt der Fundamentaltheologie: Conc I (1965) 493-498; J.SCHMITZ: H. VORGRIMLER (1969) II 203-223; H. WAGNER (1981) 28-37; J. RE1­KERSTORFER: HFTh' IV 360-363, 458 n., 497; VERWEYEN (1991) 153-156,314-320.

20 DORÉ: LThK' V 430 n.

105

I - TEOLOGIE A JEJI KONTEXT

otázka, jak může člověk ("filosoficky", svými "přirozenými" silami) dosáhnout rovi­ny transcendence (a "nadpřirozena"). Zatímco tradiční apologetika argumentovala"objektivními", "vnějšími" událostmi a kritérii (mj. zázraky, pr~roctvími) - tedy"extrinsecisticky" - navrhl Blondel postup na hraně "imanentistické" metody mezifilosofií a teologií v přesvědčení, že ponechává teologii to, co je jí vlastní ("nadpřiro­

zeno").M. Seckler pozměnil protiklad "extrinsecistického" a "intrinsecistického" v tom

smyslu, že tento protiKlad chápe v poloze teorie systémů." Jde mu o překonání ryze"vnějšího" vztahu mezi zjevením a lidským rozumem, který se znovu objevuje v po­jetí zjevení ryze "instrukčně-teoretickém",podle něhož pravdy víry přistupují k "při­

rozeným" poznatkům jakoby "zvenčí". Seckler naproti tomu požaduje pří1<l0n člově­

ka k "nitru" křesťanskézvěsti, "teorii obsahového základního pojetí křesťanství".22

Příkladem aplikace imanenční apologetiky jeJ,ntegrální apologetika,23Ta se však nesmí zaměňovat s "integračním pojetím" fundamentální teo­logie, které mezitím rozvinul M. §eckler.24 Objektivní motivy ťěrohod-

• nostl' a tím dané "povinnost~ yěřit" (A. Lang) v křesťanské zjevení dopl-,nila subjektivníplÍ motivy ochoty věřit. Z toho vyplynul důkaz určité -'.­i k,dyž po Bohu od člověka nevymáhatelné, a tedy jako milost darované- korespondence či korelace lidského snažení na jedné straně a Božíhopříklonu v Ježíši Kristu na straně druhé. Co křesťanství zvěstuje, není tu­díž pouze nějaká jakoby zvenčí k člověku vnášená zvěst, nýbrž to, počem v "imanenci" svého srdce nevědomě či vědomě v podstatě už vždyc­ky toužil. Lze rovněž říci: Křesťanské zjevení se stává odpovědí na otáz­ku člověka po smyslu.

- "Německá" forma: Tato forma apologetiky respektuje jednak požada­vek apologetiky imanence, jednak však prohloubeně i ve větší šíři zpra­covává demonstratio religiosa svým náboženskofilosofickým pojedná­ním člověka jako potenciálI1ího "posluchače slova" (~ Rahner).25 Tímnachází svou výraznou tematizaci potentia oboedientialis člověka, tj. je­ho schopnost přijímat Boží slovo a odpovídat mu.26

b) Úvod

V určitém smyslu si fundamentální teologie stále podržela charakter

" Srov. HFrh' IV 511 nn.; k tomu A. RAFFELT: LThK' III 1135 nn.22 HFTh' IV 467." V německém jazykovém prostoru sloužil dlouho jako příklad integrální fundamentální teolo-

'li gie A.LANG (41967); srov. tamtéž 115-33; srov. i H. BOUILLARD (1966); E. BISER (1975)." SECKLER: HFTh' IV 482-511; LThK' IV 233 n." Srov. k historickému vývoji H. FRIES (1949)." Srov. K. RAHNER: SM II 1245-1249.

106

5 - FUNDAMENTÁLNf TEOLOGIE

úvodní teologické vědy, a to v dvojím ohledu. Především se pokusilauvádět adepta do teologie, do jejích oborů a metod, pomocí vhledu a pře­

h!edu - encyklopedicky. Navíc hledala klíčová slova, jimiž lze zpřístup­

mt podstatu křesťanství, propriun:t christianum.To platí i nadále, třebaže významnější katolické úvody do křesťanství ­

např. od autorů jako K. Adam27, v novější době J. Ratzinger28, K. Rahner29,

W. Kasper30 nebo H. KUng31 nebo E. Biser32 - nejsou fundamentálněteo­

logické ve smyslu vymezeného oboru.Ve velké shodě se dnešní fundamentální teologie soustřeďuje na zjeve­

ní ve smyslu sebesdělení Boha v Ježíši Kristu jakožto centrální momentkřesťanské víry a křesťanské teologie. P. Eicher33 právem nazval "Zjevení"principem a klíčovou kategorií současné teologie. .

Ve funkčním pohledu se dnes "zjevení" dá popsat jako I. kvalifikátor potud, že se"zjevení" stalo synonymem pro obsah křesťanské víry ("Zjevení "říká, učí..."), 2. legi­timátor, ježto "zjevení" zároveň jmenujedůvod platnosti křesťanské víry ("Bůh zje­vil, že..."), 3. apologetic~á kategorie, neboť "zjevení" je rozhodujícím důvodem prooprávněnost křesťanské víry, 4. systémotvorný funktor, protože "zjevení" se stalofundamentálním hermeneutickým pravidlem pro zvěstování, učitelský úřad a teologii,organizačním principem církve a základem jednoty víry.34

c) FundO:...ment aerincip -I,.

Oba pojmy zde lze používat jako synonyma. Potřebují však i potomdalší vysvětlení, vždyť oběma slovy se ještě nevypovídá nic o vztahovéstruktuře "fundament/princip - odkud, nač?". Neurčitost pojmu, resp.metafory, od níž se původně odvozuje, se nezmenšuje v době, kdy se"fundam~I!talismus" stal rozšířeným negativním označením.35 V našemkontextu však jde jednak o~základ víry a její teologie, ale pak i o člově­ka, o jehož víře je řeč. G. Ebeling, který podstatně přispěl k novému oži­~ení fundamentální teologie ve sféře evangelické teologie, hovořilo dvo­Jím vztahu víry: k jejímu základu a k člověku:

27 Srov. K ADAM (1924)." Srov.J. RATZINGER (1968).29 Srov. K. RAHNER G.JO Srov. W. KASPER (1972)." Srov. H. KONG (1974); (1994).32 Srov. E. BISER (1997).33 Srov. P. EICHER (1977).34 Srov. tamtéž 48-57.35 Tot~ slo~o ~e dn~s, jak známo, užívá v mnoha souvislostech - politických, náboženských

1 vmtrokřestanskych. Srov. TRE XI 732-738 (Iit.); TH. MEYER (1989); KIENZLER (1990)·BEINERT (1991); WERBICK (1991). '

107

I - TEOLOGIE A JEli KONTEXT

"Je zřejmé, že se fundamentální teologie nachází v napětí mezi těmito dvěma

aspekty. Na jedné straně chce a má být teologií, tedy zakládat se na tom, co je jí po­skytnuto jako zjevení. Na druhé straně má zvláště co činit se základem umožňujícím

rozumění zjevení. "36

V této souvislosti můžeme přibrat do hry ještě jedno rozlišení:1. "Fundament" může například u nějaké budovy znamenat prostě zá­

klady, a "princip" potom počá!ek věci.

2. Obojí - fundament i princip - může však vyjadřovat i to, co je na ně­

jaké věci rozhodující a trvalé, to, s čím ta věc stojí nebo padá. V tomtosmyslu se fundament zároveň stává tím, co je pro věc určující.

Přeneseno na fundamentální teologii to znamená: Jednak má pojednávato počátku křesťanské víry v dějinách a o cestě od původu až k nám.Důležitým tématem je tudíž předávání křesťanského počátku do naší přítom­nosti. Zároveň však má tento počátek zprostředkovávat jako to, co je rozho­.dující a určující. Potud jde ve fundamentální teologii o určující moment křes­ťanské víry a její teologie. Přítom se otázka po fundamentu a principu teolo­gie stýká s úkolem uvedení do podstaty křesťanství a jeho oprávnění.

Připomínka tří původních momentů v dějinách dnešní fundamentálníteologie však také objasňuje, že při všech shodách základních cílů muse­lo přesto dojít ke zvláštním akcentacím. Ty popsal ve své typizaciH. Stirnimann. Podle jeho názoru odrážejí zároveň náznakově etapy his­torie, kterými fundamentální teologie prošla v době po 2. světové válce.Stirnimann uvádí pět takových typů fundamentálněteologické reflexe;jsou to: I. přidržení se tradičního schématu, 2. hledání antropologickéhonáběhu, 3. včlenění "dějin spásy", 4. nová strukturace na základě herme­neutické problematiky, 5. zaměření na analytické, lingvistické, logickéa vědeckoteoretické otázky.31

Akcentace však jednotliví autoři nezřídka vyznačovali nějakým atributem. TakE. Biser říká své fundamentální teologii "herI!leneutická"", P. Knauer svou nazývá"ekumenická"'" J. B. Metz hovoří o "praktické fundamentální teologii"'", A. Darlapo "fundamentální teologii dějin spásy"41, H. Wagner označuje fundamentální teologii

" G. EBELING (1975) 511.37 Srov. H. STIRNIMANN (1977) 308-317." Srov. E. BISER (1975)." Srov. P. KNAUER (1969)." Srov. 1. B. METZ (1977)." Srov. A. DARLAP: MySaI13-153. Rozšíření pojmu k "fundamentální teologii" se zakládá na

Rahnerově alespoň po určitý čas zastávané koncepci "formální a fundamentální teologie",s kterou vedl spory G. Sohngen; srov. k tomu K. RAHNER S I 29-34; LThK' IV 205 n.;G. SOHNGEN: LThK' IV 452-459; HFTh I V 465 nn.; k pokračováni a nové orientaci srov.tamtéž M. SECKLER: 474-477,482-492.

108

5 - FUNDAMENTÁLNl TEOLOGIE

svého učitele H. Friese za "transcendentálněteologickou"". H. Verweyen mluví v ti­tulu své fundamentální teologie o "posledním Božím slově"", což má být první a po­slední odůvodnění, ale nevyrovnává se s konkurujícím "posledním Božím slovem",jež si pro sobe vyhrazuje islám. E. Mode nabízí "antropoteologický náčrt" funda­mentální teologie v postmodemí době."

Vedle různých katolických forem fundamentální teologie existují od ur­čité doby i nové náběhy k evangelické fundamentální teologii.45

d) Průběžná bilance

Když se po přehledu vývoje zeptáme znovu na pojem "fundament", ob­sažený v pojmu fundamentální teologie, vystoupí následující obrysy.I když nesporně získává na významu apologetická složka, přísluší otázcepo "fundamentu" víry a teologie přinejmenším stejný význam. Přitom senesmí přehlédnout, že je znovu třeba rozlišovat mezi "fundamentem", tj.

, pojmenováním základu, na němž spočívá víra a její reflexe, cl "o~ůvod­něním" tohoto základu (Grund - BegrUndung). Tady se v teologii samévynořuje v neposlední řadě otázka, zdali teologie nepřemýšlela a nedis­kutovala pod vlivem rozumu jakoby v předpolí víry O možnostech "odů-

I vodnění",a přitom nechala stranou hledisko, jehož prostřednictvím sechápe křesťanská víra: historický proces křesťanství, vazbu na historickou

':. postavu a její další život v dějinách a společností~tDiskuse o odůvodnění - prvním a posledním - je zajisté už proto vy­

soce významná, že odvodit měřítka od historicky konkrétní osoby nenívskutku samozřejmé a od ní odvozený nárok na všeobecnou závaznostnemůže zůstat bez prozkoumání. Přesto je to vždy také otázka rozhodo­vání, zdali se nejdříve vydám v dějinách se vyskytnuvšímu historickykonkrétnímu nároku, nebo se nejdříve pokusím prozkoumat možnosti lid­ského rozumu a myšlení. Začátek v konkrétních dějinách je ovšem v na­ší době ztížen tím, že se vidíme být vystaveni - v souvislosti s rostoucím

42 Srov. H. WAGNER (1981) 42 n." Srov. H. VERWEYEN (1991)." Srov. E. MODE (1994)." Srov. kromě mnohokrát citovaného článku G. EBELlNGA (1970) a od téhož autora (1975)

mj. 162-175; W. JOEST, FundameniaLtheoLogie (1974); F. HAHN, Exegese undFundamentaltheologie. Ein Beitrag zu Grundfragen der Theologie aus evangelischer Sicht:ThQ 155 (1975) 262-280; M. SECKLER, Evangelische Fundamentaltheologie. Erwagungenzu einem Novum aus katholischer Sicht: tamtéž 281-299; H. OTT (1994). Za přečtení stáleještě stojí K. ALAND, ApoLogie und Apologetik. ZUl' HaLtung und Aufgabe evangelischenChristentums in den Auseinal1dersetzungen der Gegenwart. Berlin 1948, 13-34,116 n.

109

1- TEOLOGIE A JEJÍ KONTEXT

pluralitním vědomím vůbec - rovněž pluralitě možných náboženskýchopcí. V tom smyslu je teprve na počátku i diskuse mezi myšlením víceorientovaným na identitu a více orientovaným na diferenciaci, jak se toprojevuje např. v diskusi o Verweyenově novém přístupu.

V době po Nietzschovi má tento dnešní problém co dělat se ~mazaným

horizontem, a tím i s rozplýváním totožnosti a drobením nosného zákla­du. Co tedy zbývá: nic - nebo to přesto ještě zkusit tam, kde zaznělo:

"Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života." (Jan 6,68)

2. Kontextová fundamentální teologie: perspektiva a obor

Tím stojíme nutně před otázkou po charakteru a podobě fundamentálníteologie, jak ji provozujeme, ale i před otázkou po její nezbytnosti. Tutodruhou otázku lze klást už proto, že teologie jako celek se po dlo.uhou do­bu bez ní zjevně obešla. Shora zmíněné úkoly mladé disciplíny však teo- .logie vnímala i v minulosti. Vždyť celá teologie se musí v zásadě pěsto­

vat tak, aby křesťanská víra byla apologeticko-hermeneuticko-dialogickyzvěstována do každé doby a každého životního prostoru. Přitom se z po­hledu teologie nikdy nesmí vytratit základ víry jako její vlastní základ.Teologie musí jako celek mít fundamentálněteologickou perspektivu,

.' rovněž musí být stále zaměřena ~isijně a má zápasit o přesvědčivost

křesťanství a získávat pro ni.46

K zvláštním úkolům systematické teologie - na rozdíl od teologie his­-torické a praktické -::- patří doprovázet systém, popř. systematiku teologie,kritickou sebereflexí. Z toho plyne, že jak úvod do teologie, tak i vědec­koteoretickou reflexi je třeba usídlit v jejich okruhu. Znovu se vracíotázka: Je fundamentální teologie jako věda o úvodu a základech částí

systematické teologie, nebo samostatnou disciplínou? Otázka se vyjasní,jestliže místo mluvení o systematické teologii použijeme tradiční ozna­čení "dogmatika" a budeme se ptát: Je fundamentální teologie částí dog­matiky, nebo ne?

Pro vynětí fundamentální teologie z dogmatiky hovořily v neposlednířadě vědeckoteoretické úvahy, jimiž teolog čelí postulátům novodobé ra-

46 Srov. B. LAURET I F. REFOULÉ (ed.), lnitiation a la pratique de la théologie. Tome I:Introduction. Paris 21982; dílo neni pojato jako fundamentální teologie, nýbrž jako "úvod doteologie" a omezuje se na pojednání o hermeneutických a kontextových metodách a faktorechs ohledem na předávání víry. Srov. rovněž R. LATOURELLE I G. O'COLLINS (Hrsg.),Probleme und Aspekte der Fundamentaltheologie. Innsbruck aj. 1985.

110

5 - FUNDAMENTÁLNÍ TEOLOGIE

cionality. Ani tam, kde se zpochybňuje lidská racionalita jako nejvyššíhodnotící kritérium, neexistuje jiná cesta než podstoupit toto střetnutí napoli racionálního myšlení. To však pro teologii znamená: Nemůže uplat­ňovat teologické výpovědi jako argumenty, dokud neprokáže, že argu­mentovat je i pro teologii rozumné a smysluplné. Přitom postačí dokázat,že uplatňování teologických výpovědí racionálnímu myšlení neodporuje,nýbrž naopak slibuje vyhlídku na zrušení aporií, do nichž upadlo myšle­ní důvěřující pouze lidskému ratio. Takovou argumentaci třeba někdo

označí časovým indexem "novověká"; v kontextu dnešního myšlení jevšak v této podobě nezbytná.Fundamentálněteologická argumentace pak vykazuje zřetelný pluralis­

mus metod:- Fundamentální teologie potřebuj~filosofii, zejména filosofii nábo­

ženství, která člověka představujejako otázku, která před ním samým ne­ustále vyvstává. Zda se tento stav popisuje tak, že se tím člověk stáváteologickým "návazným bodem" Qak to vidí katolické myšlení), anebone Qak se o tom diskutuje zejména v protestantské dialektické teologii47),

může se zde ponechat nerozhodnuto; pozitivně či negativně patří filoso­fická reflexe k okruhu teologie.48

- Fundamentální teologie potřebuje historicko'y:'yědu, neboť křesťanství

. je zásadně vázáno na dějiny. Neexistuje křesťanství bez vazby na Ježíšez Nazareta a společenství jeho následování, z něhož se v dějinách stalospolečenství tradice. V křesťanství dávané odpovědi na otázku "člověk"

nejsou dedukovatelné z myšlení člověka, nýbrž křesťanské myšlení zů­

stává vázáno na odpovědi, jichž se mu dostalo z dějin původu a z tradice.- Fundamentální teologie potřebuje společens.-ké vědy, neboť křesťanství

samo se společensky formuje v Kristových následovnících, ti se obracejíse svou zvěstí na společnost obecně, a konkretizace církve jako spole­čenství křesťanů probíhá nikoli bez vztahu k zákonům tvorby lidské spo­lečnosti. Vztah teologie a společenských věd získává v novější době ros­toucí význam.

V určitém smyslu lze činnost fundamentálního teologa přirovnat 15 po­zici na prahu domu. Kdo stojí na prahu, nachází se jakoby zároveň ven­ku i tlvnitř. Slyší argumenty těch, kdo stojí přede dveřmi, i těch, kdo jsouv domě. Jemu však jde o vstup do domu. Na jedné straně si přivlastňuje

to, co vědí a vidí lidé venku - ve filos.ofii, historických a společenských

47 Srov. H. KRAMER: RGG' I 392-395." Srov. WALDENFELS (2000).

111

I - TEOLOGIE A JEJÍ KONTEXT

vědách -, co si myslí o Bohu, Ježíši z Nazareta a církvi, avšak i o sobě

samých, o světě, o společnosti, v níž žijí. Na druhé straně přichází s vě­děním zevnitř jako s pozváním pro všechny, kdo jsou uvnitř i venku.Hlavní věcí křesťanské teologie je však potom s pohledem na toho, kterýslovy Janova evangelia řekl: "Já jsem ty dveře" (10,7.9), prokázat, žedveře, o nichž obrazně mluvíme, jsou ty dveře k reálné spáse člověka.

Zde se stává rovněž pochopitelným rozdělení práce mezi fundamentál­ní teologii a dogmatiku. Abychom zůstali u našeho obrazu: Je-li funda­mentální teologie převážně vědou u dveří, je dogmatika vědou uvnitř do~

mu. Podaří-li se fundamentální teologii v její reflexi' přesvědčivě :z;pro­~tředkovat pormativnostkřesťanské zvěsti';, pak dogmatika bude mocipřed přesvědčenými promyslet křesťanskou zvěst jako normu a zpřístup­

nit důsledky. Dá se ovšem sotva popřít, že dnes dosti často - abychom zů­

stali u našeho obrazu - i ti, kdo jsou v domě, nevědí, jak se tam dostali,takže pak dogmatik s nimi opět stojí "ve dveřích". Žádná teologická dis­ciplína se v tomto smyslu nemůže vzdát fundamentálněteologické per­spektivy. A naopak skutečnost, že křesťané i nekřesťané zakoušejí sami se­be jako tázající se (křesťané jako napadení a jako pochybovači,nekřesťa­

né jako skeptici a nepřesvědčení), způsobuje, že se zdá jako velmi účel­

né, ne-li dokonce přímo nezbytné, zkoumat a probírat situaci dveří zvlášť,

v relativní samostatnosti vůči dogmatice, totiž právě ve fundamentálníteologii jako disciplíně.

Řečeno bez obrazu: Fundamentální teologie je teologická disciplína.Nelze ji zaměňovat s vědol\ o náboženství, která metodicky odhlíží odkaždé identifikace s určitým náboženstvím. Fundamentální teologie jeteologická věda vycházející z křesťansko-církevního zapojení a vědomí

identity s cílem prokázat, že základem křesťanské víry a její teologie jefundament a princip obdarování spásou a životem, a učinit ho jako tako­vy hodnověrným i do naší doby a závažným pro lidi této doby. Této zá­važnosti však lze dosáhnout jen tehdy, podstoupí-li teologie úsilí, aby seubezpečila o svém konkrétním kontextu. Ve smyslu naší výzvy ve pro­spěch dialogiky to znamená: Relevance vyžaduje odvahu, abychom dru­hého nechali nejprve být sebou samým - v jeho cizosti a jinakosti. Jinakřečeno: Opravdové "splynutí horizontů" (H. G. Gadamer) nastává jentam, kde se horizonty skutečn~~etkávají. .\ '-:'

Co zde máme na mysli, se dá víc objasnit na příkladu teologie náboženství, kterouje třeba považovat za část fundamentální teologie." Tam 'platí: Křesťanská teoÍógie ná-

" Srov. H. WALDENFELS (1990) 75-91; (1998),

112

s - FUNDAMENTÁLNÍ TEOLOGIE

boženství musí začít R!.~~~9.!!..máním svého vlastního soudu o náboženstvích, příp. o ur­čitém náboženství. To však je možne jen tehdy, uvědomíme-li si, jak jiná náboženstvíchápou sama sebe. Až v druhém kroku pak dochází k přezkoumání sebehodnocení tvá­ří v tvář náboženstvím. Konečně ve třetím kroku je třeba promyslet vztah náboženstvík sobě navzájem, jejich nároky a společné úkoly ve světě. "Teologie" pak znamená, že

. to cizi se staví do "světla" či "horizontu" křesťanské víry. Následkem toho nelze mlu­vit o křesťanské teologii náboženství, není-li rozvinuta na vlastním základu. Jinak ře­

čeno: vlastní "text" je čten a přiváděn k mluvení v kontextu náboženství.

Tím si přivlastňujeme to, co vzorově formuloval jako úkol fundamentálníteologie G. S6hngen. Je to m~uka_ o_ppncipech, v níž jde o princip vírya teologie a o jeho rozvinutí. ,Je to základrií teologická věda, které přísluší

pro oblast teologie jako vědy o zjevení a víře pokoušet se o 'promýšlení zá­kladů' či 'zkoumání základů', analogicky k obecné a zvláštní; 'fundamentál­ní ontologii' pro oblast vědy vůbec a pro 'regiony' jednotlivých věd".50

Zde je třeba si povšimnout následujícího:

1. Označení "fundamentální teologie" připomíná "fundamentální filosofii", popř.

jej(pokračování ve "fundamentální ontologii"." V tomto smyslu je "základní vědou","promýšlením základů".

2. Označením "věda o zjevení a yjře" se materiálově uvádí princip, z něhož se sa­mo křesťanství chápe (zjevení Boha) a žije (víra). Zároveň se v té stručné formulaciprojevuje vzájemné postavení Boha a člověka, což je třeba rozvíjet v obou směrech.

Vyvstává otázka po Bohu a po člověku v jeho zaměřenosti na Boha., .J CO je teologicky principem a fundamentem, s tím se pak setkáváme ve vztahu<inapětí mezi podstatou a dějinamií nutností a svobodou. Sohngen hovoří o otázce po

r "esenciálně-existenciální oblasti principů"52.

4. Konečně vyvstává otázka po teologickémjazyce a základních teologickýcQ. ka­t~goriích. Sohngenjmenuje mj. zjevení, tajemství, zákon, nauku, původ a tradici, ná­sledování,.přítomnostnost, pravdu."

Je nápadné, že sám G. S6hngen hovoří ve vztahu k práci fundamentál­ní teologie o "pokougt se". Nadto se ve vysvětlování své definice vý­slovně zmiňuje o vztahu teologie a světových názorů. Dokonce požadujepro teologii světových názorů "aktuální apologetické místo, vždyť zjeve­ní, víra a církev jsou stále a podstatně uprostřed setkávání a vyrovnáváníse se světovými názory a světonázorovým duchem doby"54. To vše pou-

50 G, SŮHNGEN: LThK' IV 452," M. HEIDEGGER ('1978) 436 nn," Srov, G, SŮHNGEN: LThK' IV 455 n,Sl Srov. tamtéž 456 n," Tamtéž 458.

113

I - TEOLOGIE A JEJ! KONTEXT

kazuje na to, že si je při všem zdůrazňování principiálního naprosto vě­

dOII\ časové vázanosti vyslovování toho principiálního..Co lze očekávat, jestliže se teologie uskutečňuje - řekněme - na půdě

čínského ducha, sám G. Sohngen vyjádřil nepřekonatelnýmzpůsobem:

"Kdyby existovala nějaká opravdu veliká číns~á či jiná východoasijská teologie, pakby se tato teologie nedala svou podobou přiřadit k západo-východní teologii; rozlišenímby bylo rozlišen}, cesty. Cesta opravdově křesťanské teologie z původně čínského duchaby nebyla západní cestou. - Vskutku křesťanská teologie ze vskutku čínského ducha byse sice cítila postavena před západního ducha a cestu západní křesťanské teologie. Neboťtento duch a tato cesta je pro celý svět a všechny národy duchovním výtvorem, jejž ne­bere na vědomí jen ten, kdo se sám ještě neprobudil k svému duchu. c. ..)Avšak Číňané

se už dávno k svému duchu, k čemusi, co nazýváme vysokou kulturou, probudili. A z to­ho vyplývá, že rozprava mezi čínským a západním duchem se ani na teologickém polinesmí dít z pozice západního ducha, čímž bychom my, údajně vyspělejší a vzdělanější

Evropané, museli Číňany oslňovat, a možná bychom to i rádi dělali."ll

"Nelze jinak, než aby se Číňané a jiní východní Asijci vyrovnávali se západní cestoukřesťanské teologie z pozice svého dálnovýchodního myšlení a nevyráběli jakousi směs

.. půl na půl, jakési kuře<;í ragú, nýbrž celek nové podstatné podoby křesťanské teologie, to­ti'ž dálnovýchodní cestu teologie, jejíž dálnovýchodní charakter bychom byli schopni po­cítit tak, že by nám nejprve a ještě dlouho potom přecházel zrak i sluch právě proto, že

oko i ucho západního ducha se od doby řeckých filosofů formovalo na jiných cestách."16

Co platí pro setkání s čínským duchem, je třeba zvážit i všude jinde.Teologie je schopná komunikace jen tehdy, když poskytne oprávněnost

konkrétním historickým kontextům v jejich svébytnosti. Jakožto základnívěda vědomá si své historičnosti musí fundamentální teologie dnes býtkontextovou fundamentální teologiLS7 Kde se na tento postulát nebere zře­

tel, mohl by analogicky záhy i o naší teologii platit soud, který Indové vy­nesli o své teologii:

,,'Katoličtí'teologové pěstují teologii v šťastné neznalosti náboženských tradic s vý­jimkou své vlastní. Setkávání světových náboženství je však znamením naší doby a žád­ný teolog ho nemůže beztrestně ignorovat. Aby vyhověla této výzvě, měla by teologiebýt připravena přezkoumat daný způsob myšlení a naše obvyklá myšlenková schémataa zjistit, kolik je z toho opravdu 'tradice' a kolik k tomu v minulostipřibylo."18

5' SOHNGEN (1956) 23 n.\6 Tamtéž 24 n.17 Právě jako taková konkretizuje kontextová fundamentální teologie rovněž otázky, jež jsou

v dějinách teologie od 13. století spojeny s pojmem ,,praeambulafidei"; srov. k tomu stejno­jmenné články: LThK' VIII, 653-657 (G. MUSCHALEK); SM lIl, 1256-1261 (J. ALFARO);LThK' VflI 478-482 (H. VERWEYEN).

" To říká oficiální závěrečné prohlášení výzkumného semináře o nebiblických svatých pís­mech; srov. D. S. AMALORPAVADASS (ed.), Research Seminar on Non-Biblical Scriptures.Bangalore 1974,679.

114

DlL II

ZÁKLAD: "BŮH MLUVÍ"