Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Pedagogická fakulta
Katedra aplikované fyziky a techniky
Závěrečná práce studia Celoživotní vzdělávání
Fyzika a výchova ke zdraví
Vypracovala: Mgr. Alice Nováková Vedoucí práce: doc. PaedDr. Jiří Tesař, Ph.D.
České Budějovice 2018
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů
a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se
zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně
přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích
na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému
textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly
v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a
oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž
souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz
provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na
odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 30. dubna 2018. ..………………………………
Mgr. Alice Nováková
Anotace a klíčová slova
Tato závěrečná práce se zabývá projektovým vyučováním žáků na 2. stupni základní školy
v rámci předmětu výchova ke zdraví. V teoretické části se žáci seznámí s charakteristikou
projektového vyučování a s historií měření. V empirické části žáci plní zadané úkoly na téma:
Co se obvykle měří na lidském těle s využitím znalostí učiva z fyziky. V závěru práce je
zhodnocen celý průběh projektu s žáky a jsou vloženy ukázky vypracovaných úkolů žáků.
Klíčová slova
Projektové vyučování, historie měření, měřicí přístroje, hmotnost, tělesná délka, lidské tělo,
fyzikální jednotky, úkol, percentilový graf
Abstract and key words
This final thesis deals with the project teaching of pupils at the 2nd level of elementary school
within the subject of health education. In the theoretical part, pupils will learn about the
characteristics of project teaching and the history of maesurement. In the empirical section,
pupils perform their assigned tasks on the subject: What is usually measured on the human
body using the knowledge of physics. At the end of the thesis, the whole course of the project
with the pupils is evaluated and the pupils´ samples of the tasks are inserted.
Key words
Project teaching, history of measurement, measuring instruments, weight, body length, human
body, physical units, task, percentile graph
Poděkování
Touto cestou bych chtěla poděkovat svému vedoucímu závěrečné práce panu doc. PaedDr.
Jiřímu Tesařovi, Ph.D. za konzultace, cenné rady, ochotu a odbornou pomoc.
Obsah
1. ÚVOD ................................................................................................................................... 7
2. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 8
2.1 Projektové vyučování - charakteristika ......................................................................... 8
2.2 Z historie měření ......................................................................................................... 9
2.2.1 Co vše se ve starověku měřilo ................................................................................ 9
2.2.2 Přemysl Otakar II a měření .................................................................................. 10
2.2.3 Měření v novověku .............................................................................................. 10
2.2.4 Metrická soustava ................................................................................................. 10
2.2.5 Tereziánská doba .................................................................................................. 11
2.2.6 Soustava jednotek SI ............................................................................................ 12
2.2.7 Britská soustava „Imperial systém“ ..................................................................... 12
2.3 Z historie měření hmotnosti ....................................................................................... 13
2.4 Metody měření fyzikálních veličin ........................................................................... 14
2.5 Antropometrie – soubor technik měření lidského těla .............................................. 16
2.5.1 Měření tělesné délky ............................................................................................ 17
2.5.2 Měřicí přístroje ..................................................................................................... 18
3. EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 19
3.1 Teoretická část projektu s žáky .................................................................................. 19
3.1.1 Co se obvykle měří na lidském těle ..................................................................... 19
3.2 Tělesná délka .............................................................................................................. 23
3.3 Tělesná délka a rozpažení .......................................................................................... 28
3.4 Porodní hmotnost ....................................................................................................... 29
3.5 Hmotnost .................................................................................................................... 35
3.6 Hmotnostně-výškový poměr ...................................................................................... 38
3.7 Body mass index ....................................................................................................... 41
3.8 Obvod pasu ................................................................................................................. 44
3.9 Tepová frekvence ....................................................................................................... 47
3.10 Měření tlaku krve za pomoci digitálního přístroje ................................................... 49
3.11 Kontrola výsledků .................................................................................................... 54
3.12 Zhodnocení projektu formou dotazníku (reflexe) .................................................... 54
3.13 Vypracované úkoly .................................................................................................. 54
4. ZÁVĚR ................................................................................................................................. 55
5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ............................................................. 57
6. PŘÍLOHY ............................................................................................................................. 62
7
1. ÚVOD
Toto téma jsem si vybrala proto, abych žákům mohla ukázat, jak je důležité umět propojit
naukové předměty a výchovy, že nejsou předměty “oblíbené” a “neoblíbené”, ale že potřebují
základní informace ze všech vzdělávacích oblastí. Nyní jsou žáci ve věku, kdy si
neuvědomují, že musí o své tělo pečovat. Náš projekt bude mít za úkol přiblížit informace o
jejich těle od narození až po jejich současné dospívání, s výhledem do dospělosti. Protože
máme 1 hodinovou dotaci předmětu fyzika v 9. třídě, zvolila jsem skupinovou práci v rámci
hodin Výchovy ke zdraví, kde podle tematického plánu naší školy probíráme téma: Člověk a
zdraví. Hodiny budou zaměřeny na téma, kde potřebujeme využít znalosti z fyziky a z
přírodopisu nebo znalosti vzhledem k věku rozšíříme nad rámec učiva z obou předmětů.
V teoretické části práce shrnu charakteristiku projektového vyučování, historii měření,
metody měření fyzikálních veličin a soubor technik měření lidského těla. V hodinách fyziky
není prostor na teoretické rozšíření učiva, když už nějaký čas máme, myslím, že je lepší ho
věnovat experimentům z daného učiva. Většina žáků informace z historie měření uslyší
opravdu poprvé.
V empirické části žáci budou zjišťovat informace o lidském těle. Vypracovat by měli devět
úkolů, které si dopředu prozradíme. Ke spolupráci potřebujeme i rodiče žáků. Dáme si týden
na doplnění informací v osobním měrném listu. Žáci budou mít možnost zjistit i „něco navíc“
k zadaným úkolům formou rozšiřujícího zadání v pracovním listu. Desátý úkol bude kontrola
výsledků v počítačové učebně, pomocí různých grafů, tabulek, růstových kalkulaček, BMI
kalkulaček atd. Jedenáctý úkol bude zhodnocení projektu formou dotazníku a závěrečné
reflexe. Důraz bude kladen na aktivní zapojení všech žáků podle jejich schopností a možností
po celou dobu projektu.
V závěrečné části projekt zhodnotím a doplním o ukázky vyplněného osobního měrného listu,
dotazníku a vypracovaných úkolů žáků.
8
2. TEORETICKÁ ČÁST
2.1. Projektové vyučování – charakteristika
Projektové vyučování je nejkomplexnější vyučovací metodou. Projektová metoda totiž může
absorbovat celou řadu jednodušších vyučovacích metod. Projekt je potom jakýmsi rámcem, v
jehož mantinelech se odehrává výuka založená na nejrůznějších metodách, většinou
činnostních.
Projektová metoda je alternativou k tradiční výuce založené na střídání různých předmětů v
časově omezených celcích, které na sebe obsahově ani tematicky nenavazují. Základem
projektového vyučování je koncentrace učiva. Žáci se zabývají jednou oblastí podrobně a
nahlížejí ji z různých stran.
Téma projektu zůstává v přirozeném kontextu a není vytrháváno ze souvislostí. Žáci se neučí
na uměle vytvořených příkladech, ale na skutečných problémech. Z hlediska tradiční výuky je
projektová metoda založena na integraci učiva. To však není přesný výklad. Tradiční výuka
totiž dezintegrovala reálný svět do jednotlivých předmětů, které zhruba odpovídají
pozitivistickému rozdělení vědy. Například přírodopis odpovídá biologii, dějepis
historiografii, čeština jazykovědě a literární vědě atd. Projektová metoda vnímá svět celistvě,
takový totiž ve skutečnosti je.
Na projektovém vyučování byla založena koncepce amerického pragmatického pedagoga
Johna Deweye. Za tvůrce projektové metody je považován jiný Američan – profesor William
Heard Kilpatrick, který ji popsal ve stejnojmenném článku The Project Method už v roce
1918. V Čechách se projektové vyučování prosadilo již v době meziválečné, po roce 1948 ale
z našich škol prakticky zmizelo a k jeho renesanci začalo postupně docházet až po roce 1989.
Český prvorepublikový reformní pedagog Stanislav Vrána definuje projekt následujícím
způsobem: [1]
1) Je to podnik.
2) Je to podnik žákův.
3) Je to podnik, za jehož výsledky převzal žák odpovědnost.
4) Je to podnik, který jde za určitým cílem.
Podnikavost, aktivita a spoluzodpovědnost žáků je s projektovou metodou neodmyslitelně
spjata. Vedle těchto aspektů se zdůrazňuje i zaměření projektu na konkrétní výstup. Nesmíme
zapomínat na to, že projekt musí být co nejblíže reálnému životu a musí v sobě integrovat
9
různé vědomosti, dovednosti a další složky klíčových kompetencí, které si žáci prací na
projektu osvojují nebo trénují.
John Dewey vidí jádro projektu v následující posloupnosti kroků:[1]
1) Žáci pracují na praktickém úkolu.
2) Žáci narážejí na obtíže, které překonávají studiem.
3) Díky teoretickému poučení žáci mohou původní úkol úspěšně dokončit.
Shrňme si znaky projektového vyučování:
• Zaměření na výsledný produkt
• Žáci mohou ovlivňovat podobu projektu
• Aktivní zapojení všech žáků podle jejich schopností
• Kooperace a individualizace
• Závěrečná reflexe. [1]
2.2 Z historie měření
2.2.1 Co vše se ve starověku měřilo
Aby bylo možné měřit, je nutné zvolit vhodné jednotky. První zmínky o nich se objevují ve 4.
tisíciletí př. n. l. v tehdy nejrozvinutějších kulturách Egypta, Mezopotámie, Indie a Číny. U
nejstarších civilizací vycházely jednotky měr často z částí lidského těla a dalších přirozených
množství v běžném životě. Loket má například původ ve starověkém Egyptě (královský loket
měl velikost zhruba 0,525 m, posvátný loket asi 70 cm) a jeho předobrazem byla délka
lidského předloktí; základní jednotkou pro hmotnost zde byl 1 deben (cca 91 g). Pro
poměřování váhy ušlechtilých kovů (především zlata a stříbra), drahých kamenů,
polodrahokamů a vzácných minerálů se v některých civilizacích používala pšeničná nebo
chlebovníková zrna. Lidská těla i zrna pšenice se však mohou lišit; jejich pomocí tudíž není
možné provádět přesná a shodná měření. Proto již starověcí vládci stanovovali „standardní“
míry a váhy, s nimiž lidé mohli porovnávat vlastní měřicí zařízení. Například ve starém
Babylónu byly uloženy v některých chrámech kameny, které měly funkci jakýchsi
primitivních etalonů hmotnosti.
Pevně byly stanoveny jednotky v římském impériu, avšak po jeho rozpadu nic nebránilo
vznikajícím regionům si je přizpůsobit. Na konci 8. století uskutečnil Karel Veliký první
pokus o sjednocení měr v raně středověké Evropě, když převzal upravený římský systém. [2]
10
2.2.2 Přemysl Otakar II. a měření
U nás se pokusil jako první sjednotit míry Přemysl Otakar II. v roce 1268, když ustanovil tak
zvanou královskou míru jednotnou v celém království, jejíž základní jednotkou byl pražský
(český) loket (0,59 m). Loket se rovnal třem pídím, píď se rovnala deseti prstům položeným
vedle sebe a jeden prst měl šířku čtyř ječných zrn. Hodnoty prvních zákonných jednotek
vznikaly pravděpodobně vládními nařízeními. Ve spisku Hanse Joachima von Albertiho z
roku 1575 se vyskytuje zmínka o pokusu takovou jednotku zavést. Jednalo se o hodnotu délky
měřičského prutu odvozené z průměrné hodnoty lidského těla. V díle se píše: „Postavte za
sebe chodidly 16 mužů, kteří vycházejí z kostela“. [2]
Největší chaos v měřicích jednotkách byl ve středověku v době zakládání a rozvoje měst.
Bylo to dáno vlivem městské samosprávy, místních šlechtických vrchností a částečně i
tradičními zvyky. Výjimkou je Anglie, kde zavedení jednotných měr a vah obsahoval jeden ze
63 článků latinsky psaného právního dokumentu Magna charta libertatum (Velká listina práv
a svobod) již v roce 1215.
2.2.3 Měření v novověku
Snahy o přesná měření a sjednocování měrných soustav se začaly v Evropě výrazněji
projevovat na sklonku 17. a v 18. století v souvislosti s rozvojem vědy a techniky, průmyslu a
obchodu. Přírodovědci a další aktéři nastupující průmyslové revoluce si uvědomovali, že jim
experimenty mohou potvrdit nebo vyvrátit jejich teorie pouze tehdy, když se budou zakládat
na spolehlivém měření. Spolu s měřením času se nejčastější a nejdůležitější měření týkají
hmotnosti (nebo tíhy) a délky (neboli vzdálenosti). Největší spisovatel a filozof
francouzského osvícenství Voltaire si kdysi povzdechl, že nebýt aféry s babylonskou věží, vše
by bylo jednodušší, protože celý svět by mluvil francouzsky. Byla v tom sice ironie namířená
na francouzskou národní pýchu, je ale pravda, že metrický systém, který vcelku úspěšně vnesl
řád do zmatku historických jednotek měr a vah, je dítkem Velké francouzské revoluce. Po
porážce Napoleona počátkem 19. století sice vzalo jeho uspořádání Evropy za své, v řadě
zemí však po něm zůstal zachován téměř celosvětově nejpoužívanější metrický systém měření
a vážení. [2]
2.2.4 Metrická soustava
V roce 1790, na základě návrhu vlivného poslance vévody de Talleyrand-Périgorda (později
proslulého politika a diplomata světového významu) definovat novou jednotku délky,
11
sestavilo francouzské Ústavodárné národní shromáždění vědeckou komisi (Condorcet,
Lagrande, Laplace, Monge a další ve vědě zvučná jména), jejímž úkolem bylo stanovit takový
systém měrových jednotek, který bude srozumitelný a trvalý. Výsledkem byla soustava
jednotek z roku 1791, jež se nazývá metrická (od slova metr, jenž se stal jejím základem). Je
založena na dvou pilířích: pojmu metr a na dekadickém (desítkovém) počítání jeho násobků a
dílů (v počáteční době měl pouze dvě jednotky – metr a kilogram). Základem této soustavy se
stala míra délková, pojmenovaná metrem a definovaná jako desetimiliontý díl zemského
kvadrantu procházejícího Paříží, vztaženého na hladinu moře. Triangulační měření se
uskutečnila v letech 1792 až 1798, byla řízena astronomy a geografy Delambrem a
Méchainem. Název metr navrhl významný francouzský matematik a astronom Jean Ch.
Borda; odvodil jej od řeckého slova „metron“, tedy míra, měřidlo. Názvy předpon
dekadických násobků a dílů (deka - deci, hekto - centi-, kilo - mili, mega - mikro, giga -
nano...) vymyslel člen Mezinárodní metrologické komise Holanďan van Swinden. Druhá
základní jednotka – kilogram – byla definována jako hmotnost 1 dm³ čisté odvzdušněné vody
při nejvyšší hustotě (za teploty 4 °C). První mezinárodní dohoda o metrickém systému, tzv.
Metrická konvence (Convention du Métre), byla podepsána v Paříži 25. května 1875 zástupci
vlád 18 zemí tehdejší Evropy a Ameriky včetně Rakouska-Uherska. S ohledem na historii
můžeme říci, že Rakousko-Uhersko, jako předchůdce našeho státu, bylo ve správě měr a vah
značně pokrokové. Po roce 1918 se nově vzniklá ČSR stala signatářem metrické konvence v
roce 1922. [2]
2.2.5 Tereziánská doba
Na území habsburské monarchie byl v průběhu staletí její existence několikrát učiněn pokus o
sjednocení měr a vah. Nikdy však k němu úplně nedošlo, a to pro značnou decentralizovanost
cejchovní služby do jednotlivých království a zemí, jež byly zastoupeny v tehdejší říšské radě.
První ucelenější soustava vznikla až v průběhu 16. století, kdy zemský sněm uzákonil
používání tzv. pražských měr (pražský loket, libra nebo sáh), a byla hojně využívaná zejména
po skončení Třicetileté války. Císařským nařízením Marie Terezie z roku 1764 platila tzv.
Tereziánská nebo také Vídeňská (Dolnorakouská) soustava měr a vah; nejznámější délkové
jednotky byly palec (0,026 m), stopa (0,316 m), loket (0,777 m), sáh (1,896 m), vídeňská
měřice pro sušiny (61,486), vídeňské vědro pro kapaliny (56,589 litru), vídeňská libra (0,560
kg), vídeňský cent (56,006 kg), celní cent používaný dodnes u chmele (50,0 kg), lékárenská
libra (0,420 kg), poštovní lot (16,666 g) či poštovní míle (7 585 m). Zásadní obrat ke zlepšení
pořádku v mírách a váhách a jednotnosti v nich nastal v roce 1871, kdy byly zákonem ze dne
12
23. července (novelizace 1876, 1884 a 1893) ve všech zemích Předlitavska – tedy také v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku – zavedeny výhradně metrické délkové míry a závaží.
Tento zákon u nás platil prakticky až do roku 1962, kdy byl vydán nový zákon č. 35/1962 Sb.,
o měrové službě. Do tohoto roku bylo možno užívat ještě tři další soustavy: MKSA – metr,
kilogram, sekunda, ampér, CGS – centimetr, gram, sekunda a „technická“, MKpS – metr,
kilopond, sekunda. Od 1. ledna 1980 jsou důsledně používány pouze jednotky soustavy SI. [2]
2.2.6 Soustava jednotek SI
Od roku 1960 platí soustava jednotek SI. V souvislosti s nezbytností a samozřejmostí vysoké
míry přesnosti nejen ve vědě a konstruktérství, ale také v běžné průmyslové výrobě,
zahraničním obchodě, výměně vědecko-technických informací a dalších oborech lidské
činnosti, vzrůstala v průběhu 20. století potřeba moderního jednotného systému. V roce 1960
proto XI. Generální konference pro míry a váhy rozhodla o přijetí Mezinárodní soustavy
jednotek SI (Systéme International d´Unités) o šesti základních jednotkách: délka-metr (m),
hmotnost-kilogram (kg), čas-sekunda (s), elektrický proud-ampér (A), termodynamická
teplota-kelvin (K) a svítivost-kandela (cd) a dvou doplňkových jednotkách (radián a
steradián). V roce 1971 byla do soustavy jednotek SI posléze doplněna jako jednotka
látkového množství sedmá základní jednotka mol (mol).
Jako číselná soustava se pro fyzikální veličiny používá výhradně desítková. Předpony pro díly
i násobky stanoví např. mezinárodní norma ISO/IEC 80000-1, pol. 6.5.4, shodně též
Mezinárodní elektrotechnický slovník IEV, např. ČSN IEC 60050-112, pol. 112-02-03.
Výjimkou jsou však jednotky času. Francouzský revoluční pokus dělit den na 10 hodin v
praxi neuspěl, a tak se desítková soustava užívá na zlomky sekundy. Na násobky sekundy ji
lze použít také (jako kilosekunda), ale v praxi se delší doby než sekunda zpravidla měří na
minuty (60 s), hodiny (1 h = 3 600 s), případně dny (24 h), delší doby na roky s upřesněním –
je-li to nutno –, zda jde o rok hvězdný, o definovaný násobek sekundy či o občanský rok s
konvencemi přestupných let. V geologii i astronomii se užívají metrické násobky roku. [2]
2.2.7 Britská soustava „Imperial systém“
Zatímco evropská oblast na jedné straně zavedla úplně nový metrický sytém, který se vyvinul
až do dnešní Mezinárodní soustavy jednotek SI, anglofonní oblast (Británie, USA, Kanada,
Austrálie) sjednocovala své původní jednotky až do soustavy zvané zpravidla britská
(„imperial system“) založené na délce 1 stopa (foot), hmotnosti 1 libra (pound) a době 1
sekunda (second, shodná s SI). Poslední z vyspělých zemí, jež metrické míry postupně
13
přejaly, byla Velká Británie – ta přistoupila ke konvenci teprve v roce 1966. V běžném životě
Britové dodnes (už od roku 1101) uznávají svůj proslulý yard (1 yard = 0,9144 metru),
nejstarší doposud oficiálně používanou jednotku délky. Mimochodem, původně to byla
vzdálenost od špičky nosu po konečky prstů upažené ruky anglického krále Jindřicha I.
Anglického. V současné době je SI sice zákonem schválen, ale nikoli přikázán jako jediný, v
USA a v Kanadě. V porodnici tedy zaznamenají váhu dítěte v gramech, ale matce to převedou
do liber, aby tomu rozuměla (podle ústního sdělení kanadského otce – metrologa na
konferenci IEC 2003) SI není uzákoněn v Libérii a v Barmě. [2]
2.3 Z historie měření hmotnosti
Prvními přístroji pro měření hmotnosti byly rovnoramenné váhy. Používaly se při směně
zboží v Babylonu, ve starém Egyptě a v Číně. Tyto váhy ještě neměly ukazatel rovnovážné
polohy – jazýček, ten nahrazovala vodorovná poloha ramen, které se docilovalo vyvažováním
zboží různými závažími.
V době říše římské se už používaly váhy na jednom rameni opatřené stupnicí, po které se
pohybovalo závažím (běhounem). Těmto vahám se říká přezmen. Některé tyto římské váhy
měly několik ok pro zavěšení a několik stupnic, byly to tedy váhy několikarozsahové. Byl to
velký pokrok, protože bylo možno používat jedny váhy ve velkém rozsahu vážení a pouze s
jedním závažím.
Další změna přišla až v roce 1669, kdy člen francouzské akademie věd profesor Gilles
Personne de Roberval vynalezl tzv. rovnoběžníkové balanční váhy. Tato konstrukce se
později velmi rozšířila a po úpravě váhařem Bérangérem v roce 1847 se používala ještě po
druhé světové válce. Běžně se jim říkalo pákové. Měly opět dvě misky a také se musely
zdlouhavě vyvažovat. Měly však už jazýčky a byly poměrně přesné.
Důležitým vynálezem byly váhy desetinné, decimální. V roce 1820 je sestrojil štrasburský
váhař Quitenz. Byly určeny pro větší hmotnosti (zpravidla pytle s obilím) a byly
zpřevodované v poměru 1: 10, takže k vyvažování se používala závaží desetkrát menší (na
padesátikilový pytel tedy stačilo 5 kg závaží).
Přibližně v polovině 19. století přišly do módy opět běhounové váhy, tentokrát však byly
konstruovány jako „stacionární“, nejčastěji jako stolní (kuchyňské) nebo osobní (u lékaře).
Hmotnost se tu opět nastavovala posouváním závaží, ale stupnice tu byly dvě, hrubá a jemná.
Poslední konstrukcí využívající pák byly váhy fungující na sklonném principu. Tyto
14
rychlováhy se začaly vyrábět na začátku 20. století. Jejich výhoda byla v tom, že stačilo
břemeno pouze položit na misku a váhy po vychýlení sklonného vahadla ukázaly na stupnici
hmotnost. Jsou to klasické váhy, dodnes stále ještě používané v mnoha obchodech a v
průmyslu.
Pákové váhy jsou poměrně složité, choulostivé a projevuje se u nich určitá setrvačnost, proto
vznikly váhy na jiném principu, a to pružinové, kde se využívá stlačení pružiny, např. u
kuchyňských nebo nášlapných osobních vah, kde se v okénku otáčí stupnice. Všudypřítomná
elektronika pronikla i do tohoto oboru. Ačkoli první patent na elektromechanický snímač tíhy
pochází už z roku 1908, začaly se tyto váhy vyvíjet v USA teprve ve 30. letech minulého
století a v Evropě dokonce až po válce. Teprve později však dosáhly přesnosti klasických
pákových vah. V současné době jsou váhy schopny vážit s přesností 1 mikrogramu, mohou
být propojeny s počítačem, tiskárnou atd., takže mohou využívat všech softwarových výhod.
[3]
2.4 Metody měření fyzikálních veličin
Měření je soubor činností, jejichž cílem je stanovit hodnotu měřené fyzikální veličiny.
Způsob, kterým měření provádíme, se nazývá metoda měření. Každá metoda měření je
založena na určitém měřícím principu - např. měření teploty je založeno na principu teplotní
roztažnosti kapalin (resp. termoelektrický jev), měření síly siloměrem je založeno na
závislosti prodloužení pružiny na působící síle. Stejnou fyzikální veličinu je možné měřit
různými způsoby, různými metodami. Kterou zvolíme pro konkrétní případ, závisí na druhu a
povaze měřené veličiny a na tom která měřidla použijeme.
Metody měření je možné rozdělit do několika skupin:
• přímé - metody, u nichž zjišťujeme hodnotu fyzikální veličiny přímo odečtením na stupnici
použitého měřidla - měření délky milimetrovým měřidlem, …
• nepřímé - metody, u nichž hodnotu fyzikální veličiny stanovíme na základě určitého
fyzikálního vztahu z hodnot jiných veličin (změřených jinou metodou)
Jiným dělením dostáváme metody:
• absolutní - metody poskytující hodnotu měřené veličiny přímo v příslušné jednotce - čas v
sekundách, hmotnost v kilogramech, …
15
• relativní (srovnávací) - měření spočívá v porovnání měřené veličiny s danou známou
hodnotou veličiny téhož druhu, s tzv. normálem (etalonem). Normály jsou závaží, délková
měřidla, …
Existují i další typy metody měření:
• statické - hodnotu měřené veličiny určujeme z klidového stavu měřidla
• dynamické - založeny na pohybových změnách měřícího zařízení
• substituční - měřený objekt postupně nahrazujeme normály až dosáhneme na použitém
měřidle stejného účinku jako u měřeného objektu
• kompenzační metody - účinek měřeného objektu vyrovnáváme (kompenzujeme) stejně
velkým účinkem normálu, ale opačného znaménka, např. vážení na rovnoramenných vahách
Při měření postupujeme zpravidla ve třech krocích:
• 1. příprava měření - seznámit se s poznatky, které se týkají měřené veličiny, zvolit vhodný
postup měření a odpovídající metodu měření, vybrat potřebná měřidla a naučit se s nimi
pracovat, zvážit vnější podmínky a jejich případný vliv na výsledky měření (teplota a tlak
vzduchu, mechanické otřesy, tření atd.), naplánovat postup měření
• 2. vlastní měření
• 3. zpracování výsledků měření
Přípustná chyba:
• výsledky výzkumu mohou být zatíženy určitými nedostatky
Příčina:
• pozorovací chyba (způsobená pozorovatelem, nebo vadnými pomůckami)
• variabilita přírody
• nedokonalé zpracování dokladového materiálu zaviněný: nedostatkem vhodných metod,
neznalostí vhodných metod, nesvědomitostí [4]
16
2.5 Antropometrie - soubor technik měření lidského těla
Antropometrie je jedna ze základních výzkumných metod antropologie. Antropometrická
vyšetření slouží k získávání a hodnocení široké škály parametrů lidského těla.
Obr. č. 1 Signalement Anthropométrique, převzato a upraveno z [1]
17
2.5.1 Měření tělesné délky
Měří se celková výška těla v poloze ve stoje, a to od chodidel nohou až po nejvyšší bod
temene hlavy. Nejvhodněji se výška měří pomocí elektronického stadiometru, což je pevné
měřicí zařízení s pohyblivou hlavicí vybavené digitálním displejem. Dále se používá také
antropometr – přenosná kovová tyč nebo metr s kolmou, pohyblivou součástí měřidla. V
krajním případě je možné použít pásovou míru, kterou připevníme ke stěně a kolmo na vertex
hlavy přiložíme pevný plochý předmět. Při měření je žák bos, má extendované dolní
končetiny a nohy u sebe, jeho ruce volně visí podél vzpřímeného trupu. Hlava je orientována
ve frankfurtské horizontále. Pomocí pohyblivé součásti měřidla odečteme tělesnou výšku.
Měřený stojí ve vzpřímeném postoji. Patami, hýžděmi, lopatkami a hlavou se dotýká stěny,
chodidla má u sebe. Hlava je orientována v tzv. frankfurtské horizontále, což je spojnice
dolního okraje očnice a zevního zvukovodu. [5]
• Šířkové, délkové a výškové rozměry
K měření výškových rozměrů používáme antropometr. Dotyková měřidla (malá a velká) se
používají k měření šířkových rozměrů na trupu, posuvné modifikované měřidlo pak
využíváme k měření šířkových rozměrů na končetinách. Riegerová a Ulbrichová (1998)
uvádějí, že se měří přibližně čtyřicet základních šířkových, délkových a výškových rozměrů.
Rozpětí paží – vzdálenost vrcholů prostředních prstů na pravé a levé ruce při upažení.
• Zjišťování tělesné hmotnosti
Ke zjišťování tělesné hmotnosti používáme nejčastěji osobní váhu. Osoby, které vážíme, jsou
bosé a oblečeny jen v nejnutnějším oblečení. Při vážení na běžné váze záleží na umístění
těžiště, proto je lepší, když vážená osoba stojí zády ke stupnici, a hmotnost odečítá druhá
osoba. Měříme ji většinou s přesností na 100 gramů. Hmotnost je nejlepší měřit ráno nebo
pokaždé ve stejnou denní dobu, protože se během dne mění v závislosti na příjmu potravy a
tekutin. [6]
Výškováhové indexy
• Brocův index - známý a často využívaný index, který se používá (především u laické
veřejnosti) ke stanovení doporučené váhy. Výpočet je velmi jednoduchý – od výšky v cm se
odečte číslo 100 a výsledkem je maximální doporučená váha pro danou výšku. S pomocí
18
modifikovaného Brocova indexu můžeme zjistit, kolik kg hmotnosti nám přebývá nad
maximální doporučenou váhou, nebo kolik nám do ní chybí.
Modifikovaný Brocův index = m - (v - 100), kde m je hmotnost (kg), v je výška (cm)
• Body Mass Index (BMI) - je jedním z nejznámějších výškováhových indexů a je také
nejpoužívanější.
BMI = m / v², kde m je hmotnost (kg), v je výška (cm)
Je to poměr mezi tělesnou hmotností m (kg) a druhou mocninou výšky v (cm). Můžeme
pomocí něj stanovit doporučené rozmezí váhy na základě výšky, ale také pohlaví.
Při zařazování lidí do kategorií BMI je nutné přihlížet k míře fyzické aktivity dotyčného. U
vrcholových sportovců dokonce ztrácí index BMI svou vypovídací schopnost.
• Rohrerův index (RI) - neboli index tělesné plnosti. Má vyšší vypovídací schopnost než BMI
především v době puberty. Vypočítá se jako poměr tělesné hmotnosti v gramech vynásobený
číslem 100, celý zlomek se pak podělí třetí mocninou výšky v centimetrech. Optimální
hodnoty pro muže jsou mezi 1,2 až 1,4 a pro ženy 1,25 až 1,50. Tento index je vhodné
doplňovat indexem WHR.
RI = (m · 100) / v³, kde m je hmotnost (g), v je výška (cm)
• Height-Weight Ratio (HWR) - jedná se o index, který vyjadřuje poměr mezi tělesnou
výškou a třetí odmocninou tělesné hmotnosti. Tento index slouží především k určování
ektomorfní komponenty somatotypu. [7]
HWR = v / 3√m, kde m je hmotnost (g), v je výška (cm)
2.5.2 Měřicí přístroje
Měřicí přístroje a jednoduchá měřidla slouží k zjišťování hodnot fyzikálních či chemických
vlastností nejrůznějších předmětů, látek, procesů nebo prostředí. Tyto hodnoty se vyjadřují
číslem, a to v určitých jednotkách. Jde o různé přístroje, nástroje nebo pomůcky, které se
používají pro měření.
Měřicí přístroje lze třídit například podle měřených veličin (délka, hmotnost, čas atd.), podle
měřicích metod (přímé a nepřímé), ale také podle oblasti použití (strojírenství, meteorologie,
19
medicína atd.) nebo nároků na přesnost (laboratorní, dílenské atd.). I když žádné z nich úplně
nevyhovuje, použijeme třídění podle veličin a oborově specifické měřicí přístroje, například
lékařské nebo meteorologické, uvedeme jen jako příklady. Nastavitelná měřidla slouží ke
zjištění naměřené hodnoty (délky nebo úhlu) pomocí pohyblivého indikačního zařízení
(stupnice, počítadlo). K nejznámějším patří posuvné měřítko, mikrometr a úhloměr. Na proti
tomu pevná měřidla nemají žádné pohyblivé části. Měřítko, svinovací metr nebo pro větší
délky pásmo a pravítko mají pevné rysky. [8]
Mezi moderní digitální přístroje určené pro školy patří např. experimentální systémy Pasco
(senzor tepové frekvence Polar, senzor krevního tlaku, senzor EKG atd.).
3. EMPIRICKÁ ČÁST
3.1. Teoretická část projektu s žáky
3.1.1 Co se obvykle měří na lidském těle
Projekt bude probíhat v hodinách předmětu Výchova ke zdraví (9. ročník ZŠ). Žáci
nenásilnou formou zjistí, že potřebují základní informace z učiva fyziky od 6. - 9. ročníku.
Každá skupina bude po 4 žácích, skupiny budou rozděleny podle prospěchu žáků (měly by tak
vzniknout 4 vědomostně vyrovnané skupiny), každá skupina vypracovává všechny úkoly,
pokud některá ze skupin bude hotova, má možnost vypracovávat zajímavosti o lidském těle v
učebně informatiky. Našim cílem bude zjistit informace o “vašem” lidském těle od narození
až po současné období puberty.
Domácí příprava před projektem pro žáky - zjistěte a zapište do sešitu svoji porodní
hmotnost, svojí výšku při narození, čas narození, výšku rodičů.
Pomůcky potřebné pro projekt: měřidla, osobní váha, krejčovský metr, skládací dvou-metr,
tonometr, kalkulačka, počítač (percentilové růstové grafy, hmotnostně-výškový poměr,
BMI výpočet …)
Osobní měrný list a pracovní list s úkoly pro všechny žáky:
20
Osobní měrný list
Jméno a příjmení žáka/yně: ….....………………………………………
úkol č. 1
Tělesná délka matky Tělesná délka otce Porodní tělesná délka
žáka/yně
Tělesná délka
žáka/yně, … let
m cm m cm m cm m cm
úkol č. 2
Rozpětí paží žáka/yně Rozdíl mezi rozpětím paží a naměřenou
tělesnou délkou žáka/yně
m cm m cm
úkol č. 3
Datum narození žáka/yně Rok narození žáka/yně Čas narození žáka/yně
h min
úkol č. 4
Porodní hmotnost žáka/yně Hmotnost žáka/yně, … let
kg g kg g
úkol č. 5
Hmotnostně-výškový poměr žáka/yně
úkol č. 6
BMI (Body mass index) žáka/yně
úkol č. 7
Obvod pasu žáka/yně
m cm
úkol č. 8
Klidová TF/min žáka/yně Aktuální TF (po 20 dřepech) žáka/yně
úkol č. 9
Hodnota TK žáka/yně
21
Pracovní listy pro všechny skupiny:
Úkoly, které nás čekají: Chcete se dozvědět, jakou budete mít tělesnou délku v dospělosti a
jestli je váš zdravotní stav v pořádku?
1. Tělesná délka
Úkol č. 1: Proveďte měření vaší tělesné délky v cm.
2. Tělesná délka a rozpažení
Úkol č. 2: Proveďte měření rozpětí paží a porovnejte s naměřenou délkou, abyste zjistili, kolik
cm ještě vyrostete.
3. Porodní hmotnost
Úkol č. 3: Víte, jaká byla vaše porodní hmotnost?
4. Hmotnost
Úkol č. 4: Zvažte si na osobní váze svoji hmotnost.
5. Hmotnostně-výškový poměr
Úkol č. 5: Už znáte svoji tělesnou délku a hmotnost. Zjistěte podle grafu, do které skupiny
dospívajících patříte podle percentilu.
6. Body mass index
Úkol č. 6: Vypočítejte si podle naměřené tělesné délky a navážené hmotnosti BMI.
7. Obvod pasu
Úkol č. 7: Změřte svůj obvod pasu.
8. Tepová frekvence
Úkol č. 8: Změřte si klidovou tepovou frekvenci za 1 minutu a aktuální tepovou frekvenci po
zátěži (20 dřepů).
9. Měření tlaku krve pomocí digitálního přístroje
Úkol č. 9: Změřte si podle tonometru hodnotu krevního tlaku.
10. Kontrola výsledků
Úkol č. 10: Vyhodnocení správnosti výsledků jednotlivých úkolů projektu.
22
11. Zhodnocení projektu formou dotazníku (reflexe)
Úkol č. 11: Vyplnění dotazníku (reflexe).
• Zkratka NN (něco navíc k danému tématu).
• Všechna měření průběžně zapisujte do osobního měrného listu.
• Úkol z domácí přípravy přepište do osobního měrného listu.
23
3.2 Tělesná délka
Délka je obvykle první veličinou, s jejímž měřením se setkáváme. Na lidském těle měříme
různé délkové rozměry. Po narození novorozence se zjišťuje jeho porodní tělesná délka.
Zdravý donošený novorozenec má průměrnou porodní tělesnou délku kolem 50 cm,
statisticky: u chlapců (50,4 ± 2,9 cm), u děvčat (49,7 ± 2,9 cm). Zajímavé je měřidlo zvané
bodymetr („korýtko“) a také metoda měření. Měření obvykle provádí dvě osoby. Jedna
udržuje kontakt hlavy s pevnou deskou měřidla (nulová poloha) a druhá zajistí dotyk paty
natažené nohy s pohyblivou částí měřidla (odečítaná hodnota). Takto vleže se měří tělesná
délka dítěte do dvou let věku. Od dvou let až do dospělosti se měří pomocí stadiometru
tělesná délka. Tělesná délka je silně závislá na výšce obou rodičů. Určuje se tzv. Genetický
růstový potenciál dítěte. Ten se vypočítá u chlapce jako průměr délky otce a matky zvětšené o
13 cm. U dívky průměrujeme délku matky a délku otce sníženu o 13 cm. S 95 %
pravděpodobností doroste dítě do tělesné délky s odchylkou ± 8,5 cm od vypočtené hodnoty.
[9]
Obr. č. 2,3 Bodymetr, převzato a upraveno z [2], [3]
Obr. č. 4,5 Stadiometr, převzato a upraveno z [4], [5]
24
Úkol č. 1: Proveďte měření vaší tělesné délky v cm.
Návod: Měření se provádí bez obuvi, vzpřímený postoj, paty a špičky u sebe s dotykem pat o
stěnu s měřidlem. Hlava je v poloze pohledu do dálky bez předklonu či záklonu.
Pomůcky: 1. měření – stadiometr, 2. měření – improvizované pomůcky (metr připevněný na
stěnu, trojúhelník).
Příklad postupu měření:
1. Zvolíme vhodné měřidlo podle délky tělesa (největší délka, nejmenší jednotka).
Přiložíme měřidlo k jednomu konci měřeného tělesa (úseku) tak, aby se tento konec kryl se
začátkem stupnice měřidla (nulová hodnota).
Měřidlo se předmětu dotýká po celé délce.
Odečteme údaj na stupnici, který se kryje s druhým koncem tělesa (úseku).
Při odečtu se díváme kolmo na stupnici měřidla. Na stupnici volíme dílek nejbližší konci
tělesa (úseku). [9]
Vypracovaný úkol:
Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu. Své údaje zaneste do společného
grafu (pomocí křížku).
25
Obr. č. 5, Percentilový graf, převzato a upraveno z [5]
Obr. č. 6 Percentilový graf, převzato a upraveno z [6]
26
Obr. č. 7 Percentilový graf, převzato a upraveno z [7]
27
NN - Stanovení a analýza růstového dědičného potenciálu
Předpokladem správného stanovení růstové diagnózy je analýza tzv. růstového dědičného
potenciálu dítěte (RDP). Doporučujeme ji především u dětí s mezními či "podezřelými"
hodnotami tělesné výšky. Potřebujeme k tomu znát délku těla obou biologických rodičů
dítěte, nejlépe získanou jejich přímým změřením.
Průměrná tělesná délka současných českých mladých mužů s ukončeným růstem je 178.8 cm,
směrodatná odchylka zaokrouhleně činí 7 cm. Znamená to tedy (dle Gaussovského rozdělení
hodnot), že téměř dvě třetiny současných mužů mladší generace (přesně 68%) měří od 172 do
186 cm. Čtvrtina mužů měří méně než 175 cm, tři procenta současné mladší mužské populace
je menší než 165 cm. 25% současných Čechů mladší generace je vyšší než 185 cm, 3%
nejvyšších měří 194 a více centimetrů. Třetí (či druhý) percentil je arbitrárně považován za
dolní hranici širší normy. Jako dolní mez tzv. "společensky akceptovatelné" tělesné výšky u
mužů je dnes považováno 160 cm. Tato hranice se používá např. při rozvahách o léčbě
onemocnění spojených s růstovou poruchou ve smyslu mínus (exaktní predikce finální délky
je možná stanovením kostního věku metodou TW2). [10]
Současná průměrná Češka v 18 letech měří 166.2 cm (SD je 6.4 cm). Dvě třetiny generace
mladých žen u nás tedy nalezneme v pásmu mezi 160 a 173 cm. Nad 75. percentilem dívek
jsou Češky s výškou 170 a více centimetrů, opačná čtvrtina ženské populace představuje
hodnoty výšky 162 cm a méně. Tři procenta mladší ženské populace jsou menší než 154 cm.
Jako hraniční pro "společenskou akceptovatelnost" se označuje u žen výška 150 cm.
Arbitrární horní hranicí ženské dospělé normy je 98. percentil, resp. cca 180 cm.
Variabilitu hodnot tělesné výšky současných dospělých českých mladých mužů a žen lze
snadno odečíst na percentilovém grafu tělesné výšky osmnáctiletých, který je současně
podkladem pro zhodnocení růstového dědičného potenciálu.
Grafické hodnocení a predikce tělesné výšky. Tzv. grafické hodnocení růstového dědičného
potenciálu a predikce finální tělesné výšky se provádí následujícím způsobem: Na pravý okraj
percentilového grafu tělesné výšky, tedy k výšce osmnáctiletých, zakreslíme u chlapců výšku
těla jejich otce (bod "O") a hodnotu tělesné výšky matky zvětšenou o 13 cm (bod "M"). [10]
U dívek zakreslujeme tělesnou výšku jejich matky (bod "M") a hodnotu výšky otce
zmenšenou o 13 cm (bod "O"). Vycházíme zde z poznatků o sexuálním dimorfismu tělesné
28
výšky člověka, který je 13 cm (žena konkrétních rodičů by jako jejich mužský potomek
měřila o 13 cm více, muž jako žena o 13 cm méně).
Dvacet centimetrů široké pásmo (= 10 cm nad a 10 cm pod středem vzniklé úsečky "MO") je
takzvaným pásmem očekávané tělesné délky dítěte v dospělosti. Z auxologických studií je
známo, že cca 95 % dětí dosahuje své tzv. cílové délky v rámci tohoto pásma.
Hodnocení růstového dědičného potenciálu a stavu růstu dítěte spolu s predikcí finální tělesné
délky považujeme za nezbytné při diagnostice familiálně malého a familiálně vysokého
vzrůstu. (viz "Růstové vzorce"). Nesoulad stavu růstu a RDP je indikátorem velmi
pravděpodobné patologické situace a je současně indikací pro další vyšetření. [10]
Obr. č. 8 Grafické hodnocení a predikce tělesné délky, převzato a upraveno z [8]
3.3 Tělesná délka a rozpažení
Po skončení tělesného růstu je tělesná délka přibližně rovna vzdálenosti konce prstů
rozpažených rukou. Tato zákonitost byla objevena statisticky na velkém počtu měřených
jedinců obou pohlaví. V případě odlišnosti od tohoto průměru hovoříme o dlouhých a
krátkých rukou. Měření provádíme pomocí dřevěného skládacího dvou-metru.
Úkol č. 2: Proveďte měření rozpětí paží a porovnejte s naměřenou tělesnou délkou,
abyste zjistili, kolik ještě vyrostete cm.
Pomůcky: skládací dvou-metr
29
Vypracovaný úkol:
Naměřené hodnoty zapište do osobního měrného listu. Kolik žáků ještě vyroste?
Obr. č. 9 Rozpětí paží, převzato a upraveno z [9]
3.4 Porodní hmotnost
Významným parametrem při narození dítěte je jeho porodní hmotnost. Zdravý donošený
novorozenec má průměrnou porodní hmotnost těla kolem 3,5 kg. Je-li tato hmotnost menší
jako 2,5 kg, jde o nízkou porodní hmotnost a obvykle dítě vyžaduje speciální lékařskou péči.
30
Úkol č. 3: Víte, jaká byla vaše porodní hmotnost?
Vypracovaný úkol:
Naměřené hodnoty jste zjistili za domácí úkol, přepište je do osobního měrného listu.
NN - Apgar skóre
Apgar skóre nebo skóre podle Apgarové se používá na zhodnocení vitality a poporodní
adaptace novorozence. Apgar skóre novorozence se posuzuje po 1, 5 a 10 minutách od
porodu. Měření provádí ošetřující lékař, porodní asistentka nebo zdravotní sestra. Hodnotí se
5 kritérií - srdeční ozvy (počet tepů za minutu), dýchání, napětí svalů (tonus), reakce dítěte na
podráždění při odsávání a barva kůže. Všechna kritéria se ohodnotí 2, 1 nebo 0 bodmy.
Maximum bodů dosažených v jednotlivých fázích posuzování je 10. Prognosticky je důležité
hodnocení v 5 minutě života. Zkratka "Apgar" je odvozena z anglických slov Appearance -
Pulse - Grimace - Activity - Respiration (vzhled - puls - výraz - aktivita - dýchání). Naprostou
shodou je pak i příjmení autorky této zkratky, která se jmenuje Virginie Apgar a ve
skutečnosti je tedy zkratka zároveň i autorčiným příjmením. [11]
Obr. č. 10 Apgar test scoring, převzato a upraveno z [10]
31
Obr. č. 11 Apgar scoring system, převzato a upraveno z [11]
7 - 10 bodů normální novorozenec - dítě odpovídá zdravému novorozenci, který je bez obtíží
4 - 6 bodů lehká porodní asfyxie - dítě má menší problémy s dýcháním, které jsou většinou
dočasné
méně než 4 body - těžká porodní asfyxie - dítě má narušené základní životní funkce,
vyžadující okamžitou léčbu včetně zavedení kyslíku. [11]
NN - V čem spočívá léčba novorozenecké žloutenky?
• Fototerapie
32
Fototerapie je základní metodou léčby novorozenecké žloutenky. Působením modrého světla
(o vlnové délce 460 nm) se bilirubin v kožních vlásečnicích převádí na lumirubin, který může
být vyloučen do žluče a moči bez zpracování v játrech. V léčbě se používá i zelené světlo,
které je příjemnější pro oči ošetřujícího personálu. Nežádoucími účinky může být přehřátí,
dehydratace, změna charakteru stolice, vyrážka nebo bronzové zabarvení kůže.
Při fototerapii se ozařuje dítě svlečené pouze do pleny, aby mohlo světlo působit na co
největší plochu povrchu těla. Novorozenec musí mít zakryté oči, protože dané světlo může
poškodit sítnice. Ozařování probíhá ve 4–6 hodinových intervalech, jež se při stoupající
hladině zkracují. Je nutné zajistit dostatečný příjem mléka (při fototerapii roste potřeba tekutin
o 20 %) a opakovaně měřit tělesnou teplotu. Zvýšená či snížená teplota zpomaluje
odbourávání bilirubinu. [12]
Obr. č .11 Fototerapie, převzato a upraveno z [11]
Obr. č .12 Inkubátor Atom dual incu-i model 100, převzato a upraveno z [12]
• Teplo
Správná tělesná teplota je první základní podmínkou úspěšné adaptace, proto se ztrátám tepla
při ošetřování novorozence musí zabránit. Hypotermie výrazně ovlivňuje další průběh
adaptace. Ideální teplota prostředí pro dítě se nazývá termoneutrální prostředí (TNP). Hodnota
TNP je individuální pro každé dítě a závisí na jeho hmotnosti. Po porodu je teplota
novorozence stejná nebo mírně vyšší než teplota matky. Kůže matky při kontaktu skin to skin
je pro novorozence termoneutrálním prostředím. Termoneutrálním prostředím pro
novorozence je 33 °C. Po porodu teplota novorozence klesá rychlostí až 1 °C/ 1 min.
33
Normální teplota v rektu je 36,5 - 37,5 °C. O hypotermii mluvíme při teplotě 35,5 °C.
Novorozenecký box by měl mít teplotu kolem 25 °C.
Opatření k zabránění ztrátám tepla:
důkladné osušení dítěte, odstranění mokrých plen, zářič, babyterm, inkubátor, vyhřívaná
dečka, kontakt s matkou, skin to skin, váha by měla být umístěna co nejblíže babytermu,
inkubátor by měl být vyhřátý na 35 °C, teplý sál. [13]
• Neonatologický inkubátor
Inkubátor nebo také termostat je zařízení pro regulaci teploty a dalších parametrů v
uzavřeném prostoru, čímž se v něm vytváří „ideální“ podmínky. Historicky první inkubátor,
tzv. Ruehlovu kolébku, používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci osobní lékař
manželky cara Pavla I. Marie Fjodorovny. Jednalo se o pouhou vaničku s dvojitými stěnami
ze železného plechu natřenými olejovou barvou. Novorozence zahřívala teplá voda nalitá
mezi stěny.
Další modely inkubátorů se objevily v 60. letech 19. století ve Francii, Anglii a v USA. Pro
domácí použití byl určen například inkubátor, jehož stálou teplotu měly zajišťovat střešní
tašky nahřáté na kamnech. V Paříži se zase používaly vyhřívané inkubátory, do kterých mohlo
být umístěno až šest dětí současně.
Počátkem 20. století se v inkubátorech začal používat elektrický proud. Nejprve se vytápěly s
pomocí žárovek, regulace teploty však byla nespolehlivá a novorozencům hrozilo přehřátí.
Značnou nevýhodou bylo mimo jiné i to, že do inkubátorů nebylo vidět - kryty byly vesměs
dřevěné nebo kovové.
K výraznému zdokonalení konstrukce došlo až ve 30. letech. Jako materiál pláště se začalo
používat průhledné plexisklo a uvnitř inkubátorů bylo zavedeno proudění vzduchu čištěného s
pomocí bakteriálního filtru. Byla zavedena dokonalejší regulace teploty i vlhkosti vzduchu a
přívod kyslíku. Tyto inkubátory významně přispívají ke snížení kojenecké úmrtnosti v
moderním světě a z tohoto důvodu bývají často součástí rozvojové pomoci. Příkladem je
zásilka inkubátorů, kterou obdrželo po 2. světové válce Československo od dětského fondu
UNICEF. Neonatologický inkubátor se používá pro nedonošence. Uvnitř se udržuje teplota
podobná jako v děloze matky a vyšší koncentrace kyslíku. Podle typu lze v interiéru
nastavovat: teplotu (°C), hladinu CO2 (%), vlhkost (%), osvětlení (Lux). [14]
34
Obr. č. 13 Neonatal Warmers/Incubators, převzato a upraveno z [13]
Obr. č. 14 Incubator Press Photo 1950, převzato a upraveno z [14]
Obr.14 , převzato a upraveno
Obr. č. 15 Incubator sensor, převzato a upraveno z [15]
35
3.5 Hmotnost
Hmotnost těles měříme s využitím gravitační síly. Tomuto měření říkáme vážení. Jako měřící
zařízení používáme váhy.
Obr. č. 16 Osobní váha digitální, převzato a upraveno z [16]
Obr. č. 17 Osobní váha, převzato a upraveno [17]
Obr. č. 18 Lékařská váha, převzato a upraveno z [18]
Úkol č. 4: Zvažte si na osobní váze svoji hmotnost.
Návod: Postav váhu na vodorovnou podložku, sundej si boty, stůj vzpřímeně.
Pomůcky: osobní váha, lékařská váha
Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu. Své údaje zaneste
do společného grafu (pomocí křížku) – chlapci a dívky zvlášť.
36
Obr. č. 19 Percentilový graf, převzato a upraveno z [19]
37
Obr. č. 20 Percentilový graf, převzato a upraveno z [20]
38
3.6 Hmotnostně-výškový poměr
Pro zdravý vývoj je třeba sledovat růst hmotnosti těla. Tato hmotnost se však sleduje v
závislosti na tělesné délce. Graficky je vyjádřen tzv. hmotnostně-výškový poměr, který
vyjadřuje závislost hmotnosti těla na výšce.
Úkol č. 5: Už znáte svoji tělesnou délku a hmotnost. Zjistěte podle grafu, do které
skupiny dospívajících patříte podle percentilu.
Postup: Jak hodnotit percentilový růstový graf?
Pásmo tzv. širší normy je nejčastěji vymezováno 3. až 97. percentilem. Mezi těmito krajními
hodnotami se nalézá 94 % všech zjištěných hodnot pro daný věk a pohlaví.
Pásmo mezi 25. až 75. percentilem, v němž se nachází hodnoty poloviny všech dětí,
posuzujeme jako pásmo středních hodnot, zcela průměrnou (střední) hodnotou je 50.
percentil.
Jedinci s velkou výškou se nacházejí nad 75. percentilem a s velmi velkou výškou nad 90.
percentilem. Jedinci menší až malí se vyskytují pod 25. percentilem. Pod 10. percentilem leží
hodnoty jedinců s velmi malou postavou.
Mezi 2. narozeninami a začátkem puberty již zdravé dítě svoje percentilové pásmo nezmění.
Změní-li dítě během dětského růstového období (od 2 let do počátku puberty) svoje postavení
v percentilové síti o více než jedno pásmo směrem dolů, jedná se o růstové selhání. [15]
Vypracovaný úkol:
Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu. Své údaje zaneste do společného
grafu (pomocí křížku) – chlapci a dívky zvlášť.
39
Chlapci
Obr. č. 21 Percentilový graf, převzato a upraveno z [21]
40
Dívky
Obr. č. 22 Percentilový graf, převzato a upraveno z [21]
Obr. č. 22 Percentilový graf, převzato a upraveno z [22]
41
3.7 Body mass index
Tělesná hmotnost je významným parametrem, ze kterého lze zjistit zdravotní stav a
predikovat budoucí zdravotní komplikace. Často využívaným parametrem pro hodnocení
hmotnosti člověka je tzv. Body mass index (BMI). Používá se jako měřítko obezity.
Vypočítá se podle vzorce:
BMI = m / v², kde m je hmotnost (kg), v je výška (cm)
Je-li hodnota BMI nad 25, jde o nadváhu, nad 30 o obezitu (nad 40 o zhoubnou obezitu), která
je vážným rizikovým faktorem a měla by být léčena. Změny tělesné hmotnosti, zejména
rychlé, bývají indikátorem vážných problémů lidského organismu. [16]
Tabulka 1 Body mass index [1]
BMI (Body mass index)
podváha <18,5 pozor na mentální anorexii
optimální váha 18,5 – 24,99
nadváha 25 – 29,99
obezita prvního stupně 30 – 34,99
obezita druhého stupně 35 – 39,99
obezita třetího stupně >40 45 je hranice morbidní obezity
Úkol č. 6: Vypočítejte si podle naměřené tělesné délky a navážené hmotnosti BMI.
Vypracovaný úkol: Výpočet proveďte do sešitu a výsledek zapište do osobního měrného listu.
Své údaje zaneste do společného grafu (pomocí křížku) chlapci a dívky zvlášť.
42
Chlapci
Obr. č. 23 BMI CHART, převzato a upraveno z [23]
Dívky
Obr. č. 24 BMI CHART, převzato a upraveno z [24]
43
Obr. č. 25 Tělesné typy, převzato a upraveno z [25]
NN - Pomocí dvoufotonové absorpční denzitometrie lze přesně změřit podíl tuku a svalů, ale i
hustotu kostí.
Dvoufotonová absorpční denzitometrie dokáže určit podíl svalové a tukové tkáně v celém
organismu, i v jeho jednotlivých částech. Zmíněná denzitometrie má význam i pro
vysportované muže menší postavy s vyvinutým svalstvem nebo naopak vytáhlé dívky se
štíhlou postavou. Při běžných měřeních a výpočtech BMI u nich dochází ke zkreslení. První
skupině často vyjde nadváha, kterou netrpí. Druhé potom pásmo podvýživy, která také není
jejich problémem. U zmíněné denzitometrie k těmto potížím nedochází. U sportovců může
zase zkreslit výsledky skutečnost, že mají díky intenzivnímu tréninku hustší kostní hmotu, a
tedy těžší kosti.
Dávka rentgenového záření, které přístroj využívá, bývá srovnatelná s dávkami vytvářejícími
přirozené pozadí v přírodě. Je tedy menší než na jinak přesném CT. Špičkový software umí
také korigovat zkreslení způsobené třeba výrůstky na obratlích páteře, které jinak dělají
výsledek o něco lepší, než ve skutečnosti je. [17]
44
Obr. č. 27 Denzitometrie, převzato a upraveno z [27]
Obr. č. 26 Denzitometrie, převzato a upraveno z [26]
Obr. č. 27 Denzitometrie, převzato a upraveno z [27]
Obr. č. 28 Denzitometrie, převzato a upraveno z [28]
3.8 Obvod pasu
Obvod pasu je velmi důležitý a zároveň nejjednodušší ukazatel rozložení tělesného tuku, který
vypovídá o zdravotním riziku. S obvodem pasu souvisí riziko vzniku kardiovaskulárních
chorob a také vznik metabolických chorob, především cukrovky. Rozložení tělesného tuku se
u mužů a žen liší. Pro ženy je typické uložení tuků v oblasti stehen a hýždí, tedy typ hruška. U
mužů se tuky ukládají především v oblasti břicha, typ jablko. Tato lokace ukládání tuků u
45
mužů bohužel významně zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, cukrovky, infarktu,
mozkových příhod a dalších onemocnění. U žen zvýšené riziko demence a Alzheimerovy
choroby. [18]
Tabulka 2 Obvod pasu [2]
pro muže rizikový > 94 cm pro ženu rizikový > 80 cm
velmi rizikový > 102 cm velmi rizikový > 88 cm
Úkol č. 7: Změřte si svůj obvod pasu.
Návod: Abychom mohli obvod pasu změřit přesně, musíme dodržovat některé jednoduché
zásady. Obvod pasu měříme vestoje, do půli těla vysvlečení a metr přiložíme v polovině
vzdálenosti mezi dolním žebrem a horním okrajem pánve, na nejširší místo obvodu břicha.
Nesmíme se nechat zmást úrovní pupíku, protože ten se u lidí s krátkým trupem může
nacházet kousek níže. Při měření lehce vdechneme a obtočíme metr vodorovně kolem těla.
Poté odečteme naměřenou hodnotu. Měří se v polovině vzdálenosti mezi okrajem dolního
žebra a hranou lopaty kosti kyčelní při výdechu.
Pomůcky: krejčovský metr
Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu.
Obr. č. 29 WHR, převzato a upraveno z [29]
NN - WHR index: obvod pasu a boků.
Doktorka Valeria Hirschler se svými kolegy z Durand Hospital v Buenos Aires zjistila, že
obvod pasu může u dětí predikovat pozdější rozvoj inzulínové rezistence. Výsledky studie
vědci uveřejnili v srpnovém čísle 2005 časopisu Archives of Pediatric and Adolescent
Medicine. [19]
46
Obr. č. 30 WHR meter, BMI index, převzato a upraveno z [30]
Vědci se domnívají, že by měření obvodu pasu mělo být zařazeno mezi rutinně sledované
parametry. Zatímco u dospělých je obvod pasu indikátorem intraabdominálního tuku a přímo
koreluje s rizikem kardiovaskulárních onemocnění, u dětí byly tyto spojitosti zatím neznámé.
V rámci studie byla zkoumána asociace mezi obvodem pasu a inzulínovou rezistencí
determinovaná modelem stanovení homeostázy inzulínové rezistence (HOMA-IR) a
proinzulinémií a indikátory metabolického syndromu (krevní tlak, lipidový profil).[19]
Do studie bylo zahrnuto celkem 84 studentů ve věku 13 let (40 chlapců, 40 obézních, 28 s
nadváhou a 16 neobézních). Všechny děti podstoupily antropometrické měření, orální
glukózový toleranční test, byl jim stanoven lipidový profil, hodnoty inzulínu a proinzulínu a
BMI, obvod pasu, krevní tlak a Tannerovo stádium.
Výsledky studie ukázaly, že obvod pasu byl přímo spojený s tělesnou výškou, BMI,
Tannerovým stádiem, věkem, systolickým a diastolickým krevním tlakem, hladinou HDL,
triglyceridů a proinzulínu. Bylo zjištěno, že signifikantním nezávislým ukazatelem inzulínové
rezistence byl obvod pasu.
Vědci uvedli, že obvod pasu je prediktorem syndromu inzulínové rezistence u dětí a
adolescentů a měl by být zařazen mezi sledované parametry v rámci preventivních prohlídek.
47
Děti s abdominální obezitou mají zvýšené rizikové faktory kardiovaskulárních nemocí a 2.
typu diabetu melitu. [19]
3.9 Tepová frekvence
Klidová tepová frekvence zdravého srdce dospělého člověka je 60-70 tepů za minutu. Lidem s
pulsem dlouhodobě vyšším než 75 tepů za minutu hrozí až trojnásobně větší riziko srdečně-
cévních chorob. Hodnoty tepové frekvence souvisí s výkonností srdce a s nároky organismu
na prokrvení. Na rychlost má vliv především hmotnost, ne vyšší vzrůst.
Je vhodné provést měření tepu při zátěži, např. po dvaceti dřepech. O dobrém stavu srdce
vypovídá nepříliš velké zvýšení tepové frekvence. Významné je i měření doby návratu do
klidové tepové frekvence. Ta se provádí opakovaným měřením po několika minutových
intervalech (např. po 2, 4, 6, 8, 10 minutách).
Zdravé a trénované srdce se vrátí do klidového stavu rychleji. Srdce při zátěži dovede
pracovat s vyššími frekvencemi, avšak nad 200 tepů se krev v plicích nestačí dostatečně
okysličit. Kmitočet fibrilace srdce dosahuje 300 až 400 tepů za minutu. Znalost tepové
frekvence je důležitá pro provádění nepřímé srdeční masáže při poskytování první pomoci.
[20]
Úkol č. 8: Změřte si klidovou tepovou frekvenci za 1 minutu a aktuální tepovou
frekvenci po zátěži (20 dřepů).
Návod: Zjednodušené měření tepové frekvence se provádí pomocí stopek a počítání tepů
srdce, které nahmatáme na tepně zápěstí. (Nedoporučuje se měřit na krční tepně, protože při
silnějším stisku by mohlo dojít ke snížení průchodu krve do hlavy a k poruše vědomí
měřeného. Vyhmatání tepny neprovádíme palcem, jehož vlastní poměrně velká tepna palce
může měření zkreslit.)
Před měřením potřebujete minimálně 5 minutový klid. Nesmíte číst, mluvit, ani pracovat.
Nesmíte být nervózní, podráždění ani příliš natěšení. Pokud to všechno splníte, měli byste
dosáhnout reprezentativní hodnoty tepu.
Zapněte stopky a tep si měřte celou minutu. Nebo použijte zkrácenou verzi měření. Počet
úderů srdce počítejte 15 sekund a výsledek vynásobte 4.
Pomůcky: digitální stopky
48
Obr. č. 31 Stopky, převzato a upraveno z [31]
Obr. č. 32 Digitální stopky, převzato a upraveno z [32]
Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu.
NN - Pokud, chcete zjistit optimální tepovou frekvenci pro spalování tuků. Zadejte své údaje
do kalkulačky pro výpočet tepové frekvence: www.jak-hubnout.eu
Zkuste si vypočítat svoji maximální tepovou frekvenci. Samotný výpočet není moc složitý,
platí tyto dva vzorečky:
Pro muže: od čísla 214 se odečte váš aktuální věk a to celé se násobí koeficientem 0,8
Pro ženy: od čísla 209 se odečte váš aktuální věk a to celé se násobí koeficientem 0,7
Jak souvisí tepová frekvence a spalování tuků?
Nejefektivnější spalování tuků je v rozmezí 60-75 % maximální tepové frekvence. Pod 60 %
je zatížení příliš nízké, tuky se sice také spalují, ale jen málo, resp. celkový kalorický výdej je
nízký. Nad 80 % maximální tepové frekvence pracuje naše tělo v „anaerobním“ režimu. Tuky
se nespalují a naopak se do našeho těla uvolňují škodlivé látky, jako třeba kyselina mléčná,
která pak může za bolest svalů po cvičení. Ideálním pomocníkem je nějaký sporttester nebo
různé běžecké hodinky nebo i některé fitness náramky. [21]
49
Obr. č. 33 Sporttester, převzato a upraveni z [33]
NN - O srdečním tepu
Na krku, zápěstích či v tříslech si nahmatáte tepovou vlnu. Přenáší se po velkých tepnách do
každého orgánu, a pokud tepna vede pod povrchem kůže, můžete ji cítit. Tepová vlna vzniká
při stažení levé komory a je vlastně odrazem tepu srdce. Puls citlivě reaguje na potřeby těla.
Zrychluje se při fyzické zátěži, protože organismus má tehdy větší nároky na přísun kyslíku.
Na jeho rychlost mají vliv i nervové impulsy. Proto je vyšší ve stresu, strachu a očekávání
něčeho nepříjemného. V jednu minutu si naměříte tep 70, o 2 minuty jeho hodnota může
vzrůst na 95 úderů. Puls se od narození vyvíjí, novorozencům tluče srdce rychlostí kolem 150
až 180 úderů za minutu. Vysoká tepová frekvence u dětí souvisí s vyššími nároky vyvíjejícího
se organismu. Srdeční sval ještě není tak vytrénovaný na pumpování. Tento údaj se postupně
snižuje a na hodnoty typické pro dospělého člověka klesnou v období puberty. [22]
3.10 Měření tlaku krve pomocí digitálního přístroje
Měření tlaku krve je pro zjišťování stavu organismu velmi důležité. Měří se dvě hodnoty tlaku
krve: systolický (vyšší) a diastolický (nižší). Tyto tlaky krve souvisejí s prací srdce: stahem a
ochabnutím srdečního svalu.
Klidová hodnota krevního tlaku dosahuje u systolického tlaku 12 kPa až 20 kPa (90 mm Hg
až 150 mm Hg) u tlaku diastolického pak 8 kPa až 10,6 kPa (60 mm Hg až 80 mm Hg).
Srdce u průměrně vážícího člověka každým stahem vypudí 70-80 ml krve. Srdce sportovce
140 až 160 ml. Při nejvyšší fyzické námaze se minutový objem krve může až pětinásobně
zvýšit. Při maximálním sportovním výkonu může srdce udeřit i 200 krát. Srdce za minutu
přečerpá 5-6 litrů krve. Jelikož se srdce smrští každý den cca 100 000 krát, máme každý den
také stejné množství různých hodnot krevního tlaku. [23]
50
Tabulka 3 Zdravé hodnoty krevního tlaku [3]
Dospělí (18 let a výše) pod 140/90 mmHg
Kojenec cca 80/45 mmHg
Větší děti cca 110/70 mmHg
Diabetický pacient pod 130/80 mmHg
Člověk s nemocnými ledvinami optimálně 110/80 mmHg
Tabulka 4 Vysoký krevní tlak (hypertenze) [4]
Dospělí 18 let a výše od 140/90 mmHg a víc, které se naměří
několikrát za sebou
Kojenci nad 85/50 mmHg
Děti nad 120/80 mmHg
Diabetický pacienti nad 130/80 mmHg
Člověk s nemocnými ledvinami nad 120/80 mmHg
Tabulka 5 Nízký krevní tlak (hypotenze) [5]
Dospělí muži pod 100/60 mmHg
Dospělé ženy pod 100/70 mmHg
Úkol č. 9: Změřte si pomocí tonometru hodnotu krevního tlaku.
Návod: Zásady správného měření krevního tlaku.
Aby byl výsledek měření krevního tlaku co nejpřesnější, je potřeba před vlastním měřením
neprovádět tělesně náročnou práci nebo pohyb, vyvarovat se stresu a dodržovat některé
zásady správného měření.
Krevní tlak se měří vsedě a v klidu asi po 5-10 minutách od poslední tělesné námahy
(například chůze). Měření je potřeba provést před užitím léků na snížení tlaku. Během měření
se nesmí mluvit nebo se hýbat. Měření tlaku může probíhat jak na pravé, tak na levé
končetině. Obecně se doporučuje určit, ve které paži se naměří vyšší krevní tlak. Tato paže by
se poté měla používat.
Stiskněte tlačítko pro začátek měření. Pohybovat měřenou končetinou teď opravdu nesmíte,
ale nezapomeňte dýchat. Zadržování dechu zkresluje výsledné měření. 3 minuty počkejte a
měření proveďte ještě jednou. Nechte vypustit manžetu a počkejte přibližně 3 minuty. Potom
tlak změřte ještě jednou. Zapište si průměrnou hodnotu obou měření. Z každého měření si
zapište hodnoty systoly (vyšší hodnota) a diastoly (nižší hodnota).
51
Specifika při měření krevního tlaku pažním tlakoměrem:
• navlékněte manžetu na paži, u níž je obvykle vyšší tlak
• upevněte manžetu cca 2,5 cm nad loketní jamkou
• hadička manžety leží uprostřed ohnutého lokte, ve směru ruky
• ruku volně položte na podložku ve výšce, stejně jako tlakoměr
Před samotným měřením je potřeba zkontrolovat, aby vyhrnutý rukáv nezaškrcoval končetinu
nad manžetou nebo aby pod manžetou nebyl schován kus látky. [23]
Vypracovaný úkol: Naměřenou hodnotu zapište do osobního měrného listu.
Pomůcky: digitální tonometr
Obr. č. 34 Tonometr digitální, převzato a upraveno z [34]
NN - Manžeta obsahuje vzduchovou komoru, do které lékař balónkem vtlačuje vzduch. Je-li
přetlak dostatečně velký, stlačí se tkáně včetně tepny a proudění krve se zastaví. Napouštěcí
ventil zůstane dále uzavřen a vypouštěcím ventilem se pomalu odpouští vzduch z manžety.
Teď musí lékař pozorně naslouchat: tlak v manžetě klesá až k systolickému tlaku. To už srdce
dokáže tepnou protlačit krev a v místě stlačení proudí krev rychleji, vznikají víry a slyšitelné
šelesty, tzv. Korotkovovy zvuky. Tak jako voda v přivřeném ventilu, tak se i krev ozve
šumem. Připojený rtuťový manometr ukazuje právě systolický tlak. Další pokles tlaku v
manžetě znamená, že se tepna stlačuje méně a méně. Jestliže šum právě vymizel, je tlak v
manžetě roven nejnižšímu tlaku v tepně a lékař čte na manometru tlak diastolický. [24]
52
Obr. č. 35 Sphyngmomanometer, převzato a upraveno z [35]
NN - Naše krev má viskozitu mírně větší než voda a navíc obsahuje krvinky; její pohyb
tepnami a žílami vyžaduje stálý přísun energie. Potřebnou práci koná srdeční sval a nejvyšší
tlak v tepnách se objeví při jeho stahu (tlak systolický). Nejnižší (diastolický) tlak odpovídá
uvolnění srdečního svalu. Tkáně těla jsou ze vnějšku i zevnitř vystaveny atmosférickému
tlaku. Teprve tlak krve vyšší než atmosférický umožní její pohyb. Měříme v každém případě
přetlak. Metoda, kterou známe z ordinace, se nazývá auskultační. Auskultó znamená vyšetřit
poslechem. [24]
Obr. č. 36 Měření TK, převzato a upraveno z [36]
53
Měli byste vědět, že pokud je vám méně než 18 let a trápí vás hypertenze (vysoký krevní tlak)
narůstá u vás riziko vzniku srdečních chorob do 50 let až čtyřnásobně. Obvykle je spojen s
nějakým dalším zdravotním problém (onemocnění srdce anebo obezita). Dítě s vysokým
krevním tlakem si může stěžovat na bolest hlavy, únavu, může se objevit krvácení z nosu,
může se více potit, trpí nechutenstvím a nemusí celkově prospívat. I u dětí může vysoký
krevní tlak způsobit vážné zdravotní potíže. Jedná se hlavně o poškození srdce a ledvin.
Krevní tlak, ale mění počasí, fyzická námaha, stres, fyzická kondice, únava, teplota (těla i
počasí), spánek (dostatek – nedostatek), pitný režim a dokonce i rozdílné polohy těla (poloha
v lehu, v sedu a ve stoje). Nejnižší hodnoty krevního tlaku jsou obvykle ve spánku okolo třetí
hodiny ranní. Nejvyšší hodnoty krevního tlaku jsou naopak v období mezi 8. – 11. hodinou
ranní, a pak večer mezi 16. a 20. hodinou. [25]
Obr. č. 37 Změny krevního tlaku během dne, převzato a upraveno z [37]
Obr. č. 38 Změny krevního tlaku během dne, převzato a upraveno z [38]
54
3.11 Kontrola výsledků naměřených hodnot (www.rustovyhormon.cz)
Úkol č. 10: Vyhodnocení správnosti úkolů 5,6,7
Návod: Zadejte naměřené hodnoty do programu a zkontrolujte svoje naměřené hodnoty.
3.12 Zhodnocení projektu formou dotazníku (reflexe)
Úkol č. 11: Vyplnění dotazníku (reflexe).
Návod: Vyplňte 8 otázek dotazníku na závěr našeho projektu.
Tabulka 6 Dotazník
DOTAZNÍK – svoji odpověď zakřížkuj ano spíše
ano
nevím spíše
ne
ne
1. Myslíš si, že měření a informace o lidském těle byly zajímavé?
2. Byla forma skupinové práce příjemně strávený čas při vyučování?
3. Přesvědčili tě vypracované úkoly o nutnosti znalostí z fyziky?
4. Myslíš, že ti získané informace o lidském těle mohou pomoci v budoucnu
(např. životospráva, pohybový režim, prevence civilizačních chorob)?
5. Můžeš se pochválit za své naměřené hodnoty?
6. Které 3 úkoly tě nejvíce zajímaly? - vypiš jejich číslo
7. Pokud pro tebe byly některé úkoly nepříjemné, vypiš jejich číslo.
8. Jakou si dáš známku za své získané znalosti? - hodnocení 1-5 x x
3.13 Vypracované úkoly
Ukázky vypracovaných úkolů viz kap. 6 Přílohy.
Příloha č. 1 Ukázka vyplněného osobního měrného listu žákyně
Příloha č. 2,3 Ukázka vypracovaného úkolu č. 1
Příloha č. 4,5 Ukázka vypracovaného úkolu č. 4
Příloha č. 6,7 Ukázka vypracovaného úkolu č. 5
Příloha č. 8 Ukázka vypracovaného úkolu č. 6
Příloha č. 9 Ukázka vyhodnoceného dotazníku
55
4. ZÁVĚR
Práci vnímám společně se třídou jako hezké nenásilné propojení předmětů. Výchova ke zdraví
jako velmi oblíbený předmět pro všechny žáky a na druhé straně předmět fyzika “strašák”
našich žáků. Myslím, že projekt žáky bavil a nevadil jim přesah do fyziky.
Celý projekt byl připraven dopředu a žáci mohli navrhovat během úkolů jejich rozšíření.
Důležitou fází projektu byla spolupráce s rodiči, kde jsme byli závislí na jejich pomoci. Ve
třídě je 22 žáků, 9 chlapců a 13 dívek. Žáci byli rozděleni na tři skupiny po čtyřech žácích a
na dvě skupiny po pěti žácích. Skupiny byly rozděleny podle znalostí žáků. Nejlepší žáci
podle prospěchu zodpovídali za svoji skupinu.
Myslím, že tento projekt si všichni žáci užili. Naše obrovská výhoda byla, že jsme neměli
stanovený počet hodin. Ale vždy jsme měli prostor na rozšíření projektu.
Při vyplňování osobního měrného listu jsem se snažila prověřit znalosti z převodů fyzikálních
jednotek, které žáci opravdu potřebují v každodenním životě. Myslím si, že se naučili
porozumět jednotlivým grafům a tabulkám, které nás provázely celým projektem. Každý žák
měl svojí barevnou fixu, kterou používal k zapisování svých údajů do grafů a tabulek. Podle
těchto záznamů jsem mohla kontrolovat průběžně naměřené hodnoty. Všechny údaje se
postupně zaznamenávaly do pracovních listů.
V této třídě jsou pouze čtyři aktivní sportovci. Dvě dívky – jedna hraje házenou, druhá
americký fotbal a dva chlapci – jeden hraje volejbal, druhý národní házenou. Ostatní část třídy
se dá zařadit za nesportující, ale všichni se aktivně zúčastňují 2 hodin týdně školní tělesné
výchovy. Velikou radost měli žáci z naměřených výsledků. Pokud bychom chtěli žáky
porovnat s průměrnou zdravou populací, tak se všichni žáci, až na dvě výjimky vešli do
průměru. Tito dva žáci bojují s nadváhou. Myslím, že v jejich věku je lepší bojovat s
nadváhou, než být na druhé straně a bojovat s anorexií nebo bulimií. Což jsou nemoci spíše
psychického rázu.
Projekt se nám nenásilnou formou rozšiřoval na další témata, která se týkala, daného úkolu.
Žáci při hodinách měli různé dotazy, takže jsem během týdne připravovala ke každému úkolu
ještě prezentaci formou fotografií (kniha rekordů) a odkazů na videa (např. funkci inkubátoru,
ukázky denzitometrie, seznámení s experimentálním systémem Vernier na měření tepové
frekvence nebo systémem Pasco na měření tlaku krve atd.)
56
Zajímavostí je, že pokud žáky necháte zasahovat a přispívat do projektu, ochotně pomáhají,
spolupracují a nevadí jim jít ve svém pubertálním věku za rodiči a ptát se např. jestli byli v
inkubátoru, jaký měli apgar skóre atd. Projektem žili a informovali mě, co zjistili o svém těle
během celého týdne. Vlastně si uvědomili, že se nikdy nezajímali o svůj příchod na svět nebo
o své tělesné míry při narození. Zjistili, jak je důležitá prevence před civilizačními
chorobami.
Z dotazníku a závěrečné reflexe vyplývá, že byly měření a informace o lidském těle pro
všechny žáky zajímavé.
Bavila je skupinová práce, ochotně si navzájem pomáhali. Radili si, půjčovali si pomůcky
k práci a navzájem se kontrolovali.
Myslím, že jsem žáky přesvědčila o nutnosti základních znalostí z fyziky.
Někteří žáci se nepochválili za své naměřené hodnoty, ale spíše proto, že jsou v pubertě a
chtěli by „vypadat jinak“. Nejvíce žáky zajímaly tyto 3 úkoly, č. 3: Jakou měli porodní
hmotnost a úkol č. 2: Tělesná délka a rozpažení, kolik cm ještě vyrostete. O těchto údajích
vůbec nepřemýšleli a nevěděli, že se z nich mohou dozvědět více informací o svém těle. Úkol
č. 9: Měření tlaku krve bylo zajímavé, protože nikdy neměli možnost spolužákovi provést
měření. Za méně příjemné byly pouze dva úkoly, č. 4: Měření hmotnosti a č. 7: Měření
obvodu pasu, protože šlo o citlivé údaje.
Žáci se ohodnotili za své získané znalosti celkovou známkou mezi jednotkou a dvojkou.
Z vyhodnocení dotazníků vyplynulo velice pozitivní hodnocení projektu.
Po domluvě si žáci odnesli osobní měrné listy domů, jako vzpomínku na zdařený třídní
projekt.
57
5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ
[1] KAŠOVÁ, J.: Škola trochu jinak, Projektové vyučování v teorii i praxi, Iuventa,
Kroměříž 1995
KRATOCHVÍLOVÁ, J.: Teorie a praxe projektové výuky, Masarykova univerzita, Brno
2006
http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-tipy/projektove-vyucovani-1,
27.8.2017
[2] Třípól - časopis pro studenty o vědě a technice, 2014 | ISSN 2464-7888 (Fyzika a
klasická energetika), Tesařík Bohumil
http://www.3pol.cz/cz/rubriky/fyzika-a-klasicka-energetika/1964-z-historie-mereni, 2.9.2017
[3] https://www.dumabyt.cz/rubriky/interier/nabytek-doplnky/odvaz-se-zvaz-se_15177.html,
2.9.2017
[4] REICHL, J.: Encyklopedie fyziky, http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/142-
metody-mereni-fyzikalnich-velicin, 3.9.2017
[5] RIEGEROVÁ, J. a ULRICHOVÁ, M. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a
sportu. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998. ISBN 80-7067-847-X
[6] KOKAISL, P Základy antropologie.[online]. Praha: Provozně ekonomická fakulta ČZU,
2007 [cit. 2011-02-12]. 4.9.2017
[7] ŠEBKOV, M. Problémy s obezitou.[online]. Diabetologická ordinace, 2010 [cit. 2011-1-
02-12]. 4.9.2017
http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18-metody-urcovani-optimalni-
telesne-hmotnosti, 5.9.2017
[8]
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9B%C5%99ic%C3%AD_p%C5%99%C3%ADstroj,
11.9.2017
[9] KRÁSNIČANOVÁ, H.: Růstová diagnóza - auxologické minimum moderního pediatra.
Česko- slovenská pediatrie 53, 6, 1998, 319-322.
[10] LEBL, J., KRÁSNIČANOVÁ, H.: Růst dětí a jeho poruchy, Galen, Praha, 1996.
LESNÝ, P., KRÁSNIČANOVÁ, H.: "Růst 2"- program pro sledování růstu dětí. Novo
Nordisk a Maxdorf, Praha 1998.
http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/tgt_ht.htm, 15.10.2017
[11] http://www.wikiskripta.eu/index.php/Sk%C3%B3re_podle_Apgarov%C3%A91
5.10.2017
KRÁSNIČKOVÁ, H. Kompendium pediatrické auxologie. [online]. 2005 [cit. 2010-1-12-14].
Dostupné z: <http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/height.htm> 24.10.2017
[12] http://www.spektrumzdravi.cz/academy/novorozenecka-zloutenka,27.10.2017
58
[13] MUDr. Anna Mydlilová, Thomayerova nemocnice, Praha, Novorozenecké oddělení
s JIP,
http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina-priloha/soucasne-trendy-pece-o-
novorozence-308636, 27.10.2017
[14] DOLEŽAL, A.: Počátky historie kojeneckých inkubátorů, Středočeský vlastivědný
sborník 22 (2004), str. 107
https://cs.wikipedia.org/wiki/Inkub%C3%A1tor, 28.10.2017
[15] Bláha, P. a kol.: V. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže v roce 1991 (České
země) - vybrané antropometrické charakteristiky. Čsl. pediatrie 48, č.10, 1993, 621
https://www.rustovyhormon.cz/sledovani-vysky-a-delky, 1.11.2017
[16] https://www.zdrava-vyziva.net/bmi-index, 5.11.2017
[17] https://www.novinky.cz/zena/zdravi/227272-super-presne-mereni-tuku-ukaze-co-jste-v-
hubnuti-dokazali.html, 10.11.2017
[18] http://www.nadvaha.cz/bmi-body-mass-index-kalkulacka/jak-zhubnout-cvicit/posilovani-
bricha, 1.12.2017
[19] Pediatr Adolesc Med. 2005;159:740-744,
https://www.ulekare.cz/clanek/podle-obvodu-pasu-lze-predpovidat-u-deti-syndrom-
inzulinove-rezistence-2357, 5.12.2017
[20] Říman J., Hlavní redakce československé encyklopedie: Malá československá
encyklopedie, Academia 1987. 6. díl str. 170 heslo "tep"
http://www.fyzweb.cz/materialy/tabulky/detail.php?id=3, 10.12.2017
[21] https://www.jakhubnout.eu 11.12.2017
[22] http://www.vylecime.cz/jak-je-to-s-pulsem, 12.12.2017
[23] http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-tabulka-podle-veku/, 5.1.2018
[24] http://fyzmatik.pise.cz/916-mereni-krevniho-tlaku.html, 12.1.2018
[25] http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-tabulka-podle-veku/, 15.1.2018
Seznam obrázků
[1] Obr. č. 1 Signalement Anthropometrique,
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Bertillon_-
_Signalement_Anthropometrique.png, 16.3.1018
[2] Obr. č. 2 Bodymetr, http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bdymtry.jpg, 15.10.2017
[3] Obr. č. 3 Bodymetr, http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bdymtr.jpg, 15.10.2017
[4] Obr. č. 4 Stadiometr, https://tse1.mm.bing.net/th?id=OIP.a7jHpqGX6UowdNQlO-
O8mwHaF5&pid=15.1&P=0&w=202&h=162, 15.10.2017
[5] Obr. č. 5 Stadiometr, http://cdnll.hopkinsmedicalproducts.com/images/xxl/Hopkins-Road-
Rod-Portable-Stadiometer.jpg, 15.10.2017
59
[6] Obr. č. 6 Percentilový graf, https://babetko.rodinka.sk//fileadmin/user_upload/ako-
rastu/rastove-grafy/rastovy-graf-Vyska_chlapci_3-18.jpg, 16.10.2017
[7] Obr. č. 7 Percentilový graf, https://www.ifauna.cz/images/mforum-
foto/foto/201605/572f494e670b1.jpg, 16.10.2017
[8] Obr. č. 8 Grafické hodnocení a predikce tělesné délky,
http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/tgtht.jpg, 15.10.2017
[9] Obr. č. 9 Rozpětí paží,
http://www.n-i-s.cz/userfiles/Dvouleta_Katerina/obecne/5%20rozpeti.JPG, 5.10.2017
[10] Obr. č. 10 Apgar test scoring, https://s-media-cache-
ak0.pinimg.com/736x/b8/33/22/b833220487e8e91833ea70bc24f83a20.jpg, 24.10.2017
[11] Obr. č. 11 Apgar scoring system,
https://cdn.instructables.com/FTF/MK6M/IZT6HWHM/FTFMK6MIZT6HWHM.MEDIUM.j
pg, 24.10.2017
[12] Obr. č .12 Inkubátor Atom dual incu-i model 100,
http://img.ulekarecdn.cz/dbpic/modre_svetlo-f590_290.jpg, 27.10.2017
[13] Obr. č. 13 Neonatal Warmers/Incubators,
http://www.medspares.co.nz/sites/default/files/images/Fig86%20Fanem.jpg, 28.10.2017
[14] Obr. č. 14 Incubator Press Photo 1950,
https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.VEFHhwybZJq79ZmnVN948AHaGL&pid=15.1&P=0&
w=182&h=153, 28.10.2017
[15] Obr. č. 15 Incubator sensor, http://www.mdpi.com/1424-8220/13/11/15613/ag,
28.10.2017
[16] Obr. č. 16 Osobní váha digitální,
https://tse2.mm.bing.net/th?id=OIP.8qMJXTdgyh1THCgHoFgyFAAAAA&pid=15.1&P=0&
w=300&h=300, 1.11.2017
[17] Obr. č. 17 Osobní váha,
https://tse2.mm.bing.net/th?id=OIP.m8Oe7aSprvXJCGONAEqffgHaFa&pid=15.1&P=0&w=
212&h=155, 1.11.2017
[18] Obr. č. 18 Lékařská váha, https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.yY92r-
ROrfGqjfzsr33MpwHaH6&pid=15.1&P=0&w=300&h=300, 1.11.2017
[19] Obr. č. 19 Percentilový graf chlapci,
https://babetko.rodinka.sk/fileadmin/user_upload/ako-rastu/rastove-grafy/rastovy-graf-
Hmotnost_chlapci_3-18.jpg, 2.11.2017
[20] Obr. č. 20 Percentilový graf dívky,
https://babetko.rodinka.sk//fileadmin/user_upload/ako-rastu/rastove-grafy/rastovy-graf-
Hmotnost_dievcata_3-18.jpg, 2.11.2017
[21] Obr. č. 21 Percentilový graf chlapci,
http://www.medipos.cz/out/pictures/z2/1143730_percentily_hoi_-_rub_z2.jpg, 10.11.2017
[22] Obr. č. 22 Percentilový graf dívky,
http://www.medipos.cz/out/pictures/z2/1143730_percentily_hoi_-_rub_z2.jpg, 10.11.2017
60
[23] Obr. č. 23 BMI CHART,https://pbs.twimg.com/media/CAWXyuvXEAAkgRx.png,
17.11.2017
[24] Obr. č. 24 BMI CHART,https://pbs.twimg.com/media/CAWXyuvXEAAkgRx.png,
17.11.2017
[25] Obr. č. 25, Tělesné typy,
http://imgs.idnes.cz/zdravi/A070528_MBB_JABLKO_HRUSKA_N.JPG, 17.11.2017
[26] Obr. č. 26 Denzitometrie,
https://tse1.mm.bing.net/th?id=OIP.86fxQVhqMDVaUe5FJcJKuAHaFj&pid=15.1&P=0&w=
242&h=183
[27] Obr. č. 27 Denzitometrie, https://tse3.mm.bing.net/th?id=OIP.V2XkUddgSgr-
5_SNo97LbwHaGZ&pid=15.1&P=0&w=183&h=159, 1.12.2017
[28] Obr. č. 28 Denzitometrie, https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.RZCHobeK_dF-
OsRDL1IAdQHaJW&pid=15.1&P=0&w=300&h=300, 1.12.2017
[29] Obr. č.29 WHR, https://tse1.mm.bing.net/th?id=OIP.qv7y1X4UImTaF-
MeMjd6FgGLCe&pid=15.1&P=0&w=422&h=169, 5.12.2017
[30] Obr. č. 30 WHR meter, BMI index,
https://lh6.ggpht.com/fEQckYX_ieBqZF8Lf619FdYcmfX6TvEUG6sxrbk_HmPdzZWhGx0q
8immq7ds0jQzssY=h900, 5.12.2017
[31] Obr. č. 31 Stopky, https://tse2.mm.bing.net/th?id=OIP.YKlk9G-IhT-
VoywsRquLBAHaHa&pid=15.1&P=0&w=300&h=300, 10.12.2017
[32] Obr. č. 32 Digitální stopky,
https://www.hodinky-sperky.cz/inshop/catalogue/products/pictures/OL90035.jpg, 10.12.2017
[33] Obr. č. 33 Sporttester,
https://tse4.mm.bing.net/th?id=OIP.QNN9440Uz75NfXmrUKTUCAHaHa&pid=15.1&P=0&
w=300&h=300, 12.12.2017
[34] Obr. č. 34 Tonometr digitální,
http://www.zdravionline.cz/imgs/products/Microlife/1188798_digitalni-tonometr-microlife-
a100-2012_main_large.jpg, 5.1.2018
[35] Obr. č. 35 Sphyngmomanometer, http://fyzmatik.pise.cz/img/126654.jpg, 5.1.2018
[36] Obr. č. 36 Měření TK, http://cz.hartmann.info/images/tlak02_rdax_250x263.jpg,
5.1.2018
[37] Obr. č. 37 Změny krevního tlaku během dne,
http://cz.hartmann.info/images/tensoval_graf.jpg, 15.1.2018
[38] Obr. č. 38 Změny krevního tlaku během dne,
https://www.krevni-tlak-omron.cz/data/sharedfiles/1515/krevnitlak-graf.jpg, 17.1.2018
61
Seznam tabulek
[1] Tabulka 1 Body mass index, https://www.zdrava-vyziva.net/bmi-index, 5.11.2017
[2] Tabulka 2 Obvod pasu, http://www.nadvaha.cz/bmi-body-mass-index-kalkulacka/jak-
zhubnout-cvicit/posilovani-bricha, 1.12.2017
[3] Tabulka 3 Zdravé hodnoty krevního tlaku, http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-
tabulka-podle-veku/, 5.1.2018
[4] Tabulka 4 Vysoký krevní tlak (hypertenze), http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-
tabulka-podle-veku/, 5.1.2018
[5] Tabulka 5 Nízký krevní tlak (hypotenze), http://www.evysokykrevnitlak.cz/krevni-tlak-
tabulka-podle-veku/, 5.1.2018
62
6. PŘÍLOHY
Příloha č. 1 Ukázka vyplněného osobního měrného listu žákyně
63
Příloha č. 2 Ukázka vypracovaného úkolu č. 1 – chlapci
64
Příloha č. 3 Ukázka vypracovaného úkolu č. 1 – dívky
65
Příloha č. 4 Ukázka vypracovaného úkolu č. 4 – chlapci
66
Příloha č. 5 Ukázka vypracovaného úkolu č. 4 – dívky
67
Příloha č. 6 Ukázka vypracovaného úkolu č. 5 – chlapci
Chlapci
68
Příloha č. 7 Ukázka vypracovaného úkolu č. 5 – dívky
Dívky
69
Příloha č. 8 Ukázka vypracovaného úkolu č. 6
Chlapci
Dívky
70
Příloha č. 9 Ukázka vyhodnoceného dotazníku
DOTAZNÍK – svoji odpověď zakřížkuj ano spíše
ano
nevím spíše
ne
ne
1. Myslíš si, že měření a informace o lidském těle byly zajímavé? 16 6
2. Byla forma skupinové práce příjemně strávený čas při vyučování? 13 9
3. Přesvědčili tě vypracované úkoly o nutnosti znalostí z fyziky? 15 7
4. Myslíš, že ti získané informace o lidském těle mohou pomoci v budoucnu
(např. životospráva, pohybový režim, prevence civilizačních chorob)?
18
4
5. Můžeš se pochválit za své naměřené hodnoty? 12 3 2 5
6. Které 3 úkoly tě nejvíce zajímaly? - vypiš jejich číslo
č. 3 (porodní hmotnost) – 22 ž
č. 2 (tělesná délka a rozpažení, kolik cm ještě vyrostete) – 18 ž
č. 9 (měření tlaku krve) – 15 ž
7. Pokud pro tebe byly některé úkoly nepříjemné, vypiš jejich číslo.
č. 4 (měření hmotnosti) - 10 ž
č. 7 (měření obvodu pasu) - 8 ž
8. Jakou si dáš známku za své získané znalosti? - hodnocení 1-5
1 – 16 ž
2 – 6 ž